PROBLEMATIKA PŘÍSTUPU PORODNÍ ASISTENTKY
K NESLYŠÍCÍ RODIČCE
Bakalářská práce
LUCIE HLAVNIČKOVÁ, DiS
VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, O.P.S. V PRAZE
PhDr. Marie Hlaváčová
Stupeň kvalifikace: Bakalář
Studijní obor: Porodní asistence
Datum odevzdání práce: 2008-03-31
Datum obhajoby:
Praha 2008
1
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené
prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato bakalářská práce byla
používána ke studijním účelům.
2
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí bakalářské práce PhDr. Marii
Hlaváčové, ale také Mgr. Štěpáně Sirůčkové za podnětné a cenné rady a podporu,
kterou mi poskytovaly během vypracování mé práce.
3
Abstrakt
Hlavničková, Lucie: Problematika přístupu porodní asistentky k neslyšící rodičce.
(Bakalářská práce) Lucie Hlavničková – Vysoká škola zdravotnická, o.p.s. v Praze.
Stupeň odborné kvalifikace: Bakalář v porodní asistenci. Školitel: PhDr. Marie
Hlaváčová. Vysoká škola zdravotnická, 2008.
Hlavním tématem bakalářské práce je problematika přístupu porodní asistentky
k neslyšící rodičce. V teoretické části práce je charakterizována somatologie sluchového
orgánu, roztříděny sluchové vady a poruchy, popsána korekce sluchových vad a
správná komunikace s neslyšícím pacientem. Nosnou částí práce je komunikace mezi
porodní asistentkou a neslyšící rodičkou během specifického období ženy – porodu.
Praktická část je zaměřena na vyhodnocení dotazníku a průzkumné sondy.
Průzkumná sonda byla vedena v Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze – Podolí a
v nemocnicích ve Středočeském kraji (Kladno, Příbram, Benešov). Součástí je i
v některých případech porovnání těchto dvou subjektů. V závěru práce jsou
vyhodnoceny stanovené hypotézy.
Klíčová slova: sluchové vady a poruchy, neslyšící rodička, porodní asistentka,
tlumočník, znakový jazyk, komunikace.
4
Resüme in Deutsch
Hlavničková, Lucie: Problematik des Einlasses der Hebamme zur ungehörenden
Gebärerin.(Bakkalaureusarbeit) Lucie Hlavničková – Hochschule für Gesundheitswesen
in Prag. Stufe der Fachqualifikation: Bakkalaureus in der Geburtsassistenz.Betreuer:
Dr.phil.Marie Hlaváčová.Hochschule für Gesundheitswesen, 2008.
Das Hauptthema der Bakkalaureusarbeit ist Problematik des Einlasses der Hebbame
zur ungehörenden Gebärerin. Im theoretischen Teil meiner Arbeit wird Somatologie der
Gehörorgans charakterisiert, Gehörfehler und Störungen werden eingeteilt, Korrektion
der Gehörfehler und richtige Kommunikation mit der ungehörenden Gebärerin werden
beschreiben. Der Hauptteil meiner Arbeit ist die Kommunikation zwischen der
Hebamme und der ungehörenden Gebärerin während der spezifischen Periode der Frau
- der Geburt.
Praktischer Teil wird auf die Auswertung des Fragebogens und
Untersuchungssonden konzentriert. Die Untersuchungssonde wurde im Mutter- und
Kindfürsorgeinstitut in Prag – Podolí und in den Krankenhäusern des Mittelböhmischen
Bezirkes (Kladno, Příbram, Benešov) geführt. Bestandteil ist in manchen Fällen auch
Vergleich dieserzwei Subjekte.
Am Ende der Arbeit werden festgestellte Hypothesen ausgewert .
Schlüsselworte: Gehörfehler und Störungen, ungehörende Gebärerin, Hebamme,
Dolmetscher, Zeichensprache, Kommunikation.
5
Předmluva
Porod neslyšících maminek je téma v dnešní době ve společnosti velmi diskutované.
Domnívám se, že většina občanů ČR moc neví o neslyšících ani o porodu neslyšících
rodiček. V této oblasti existuje velmi mnoho problémů, o kterých se teprve začíná
mluvit a velmi pomalu se začínají snad i řešit. Lidé si neuvědomují, že neslyšící jsou
komunitou, která má svoji vlastní kulturu. Dle mého názoru by mělo být povinností
všech, především zdravotnického personálu, umět se alespoň trochu dorozumět
s neslyšícím pacientem.
Výběr tématu práce byl ovlivněn studiem oboru porodní asistence, absolvováním
vzdělávacího kurzu zdravotnického personálu v oblasti komunikace s neslyšící rodičkou
(kurz pořádal Ústav pro péči o matku a dítě v Praze – Podolí ve spolupráci s Federací
rodičů a přátel sluchově postižených, o.s.) i mojí hereckou účastí na filmu zaměřeném
na problematiku komunikace v porodnici. Materiál jsem čerpala z knižních, ale i
časopiseckých publikací. Především jsem ale čerpala z vlastních zkušeností nabytých
v praxi.
Touto cestou vyslovuji poděkování vedoucí bakalářské práce PhDr. Marii
Hlaváčové, ale také Mgr. Štěpáně Sirůčkové za podnětné a cenné rady a podporu, které
mi poskytovaly během vypracování mé práce.
6
Obsah
Úvod 8
1 Teoretická část 10
1.1 Problematika lidí s postižením 10
1.2 Somatologie sluchového orgánu 11
1.3 Sluchové vady a poruchy 13
1.3.1 Klasifikace sluchového postižení podle stupně sluchové ztráty 14
1.3.2 Vady a poruchy sluchu vzhledem k věku a fixaci řeči 16
1.3.3 Vady a poruchy sluchu podle typu 17
1.4 Korekce sluchových vad 18
1.5 Způsoby komunikace ve zdravotním zařízení 19
1.6 Profesionální přístup porodní asistentky 25
1.7 Úloha tlumočníka při porodu 27
1.8 Deaf friendly hospital – porodnice přátelská 28
k neslyšícím lidem
2 Empirická část 29
2.1 Cíl průzkumné sondy 29
2.2 Stanovení hypotéz 29
2.3 Metodika průzkumné sondy 29
2.3.1 Volba průzkumné sondy 29
2.3.2 Dotazníková metoda 30
2.3.3 Předvýzkum 30
2.4 Zdroje odborných poznatků 30
2.5 Charakteristika průzkumného vzorku 31
2.6 Organizace průzkumné sondy 31
7
2.7 Výsledky průzkumné sondy a její interpretace 31
2.7.1 Vyhodnocení dotazníku 32
2.7.2 Vyhodnocení cíle 52
2.7.3 Vyhodnocení hypotéz 52
3 Diskuse 53
4 Závěr 54
5 Seznam bibliografických odkazů 55
6 Seznam příloh 56
8
Úvod
Jsem zaměstnána v Ústavu péče o matku a dítě v Praze - Podolí, které je mimo jiné i
centrem pro neslyšící rodičky a zúčastňuji se vzdělávacího programu „Komunikace
zdravotnického personálu s neslyšícím pacientem.“ V tomto vzdělávacím programu se
zdravotnický personál učí nejen základy znakového jazyka, ale především nebát se
komunikovat s neslyšícím pacientem. Program je zaměřen především na situace, které
mohou nastat při komunikaci mezi zdravotnickým personálem a neslyšícím pacientem,
v našem případě rodičkou. S pomocí absolvování programu se ztrácejí vzájemné
komunikační bariéry. Třebaže účastník vzdělávacího programu neumí ukázat daný
znak, umí ho většinou hravě nahradit pantomimou a mimikou. Cílem je tedy především
snaha dorozumět se s neslyšící rodičkou. Proto jsem si toto téma vybrala pro svou
bakalářskou práci.
Hlavním cílem této bakalářské práce bylo zjistit, specifické potřeby neslyšících žen
během porodu a nedostatky v komunikaci mezi porodní asistentkou a neslyšící
rodičkou.
Teoretická část přibližuje poruchy a vady sluchu a korekce sluchových vad.
Zvláštní kapitola je věnována komunikaci neslyšících. Zabývá se komunikačními
prostředky, které používají neslyšící lidé mezi sebou (intrakulturní komunikace) i těmi,
které používají k vzájemné komunikaci neslyšící a slyšící člověk (interkulturní
komunikace). Zmiňují se zde také nejčastější chyby v komunikaci s neslyšící rodičkou,
které často vedou k nedorozuměním a selhání komunikace. Jedna kapitola se věnuje
popisu nemocnice-porodnice a jejímu vybavení pro snadnější komunikaci s neslyšící
rodičkou.
Praktická část představuje a vyhodnocuje průzkumnou sondu, která byla prováděna
pomocí dotazníku. Byl rozdán dvaceti respondentkám, které rodily v Ústavu péče pro
matku a dítě v Praze-Podolí a v porodnicích Středočeského kraje (Kladno, Příbram,
Benešov).
Do průzkumné sondy je zahrnut relativně nízký počet respondentek, což ovšem
souvisí s celkově menším počtem neslyšících osob i s obtížnějším vyhledáváním
vhodných respondentek.
9
Průzkumná sonda se především zaměřila na komunikaci mezi porodní asistentkou a
neslyšící rodičkou. Chtěla jsem zjistit, co by neslyšícím rodičkám pomohlo v tak
„důležité“ chvíli jejich života a na jaké úrovni je komunikace mezi porodní asistentkou
neslyšící rodičkou. Dále sonda zjišťuje míru spokojenosti neslyšících rodiček se
službami a celkovým přístupem v Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze - Podolí,
který je zároveň centrem pro neslyšící rodičky.
Přestože se zabývám s velice specifickou skupinou rodiček, doufám, že tato práce
pomůže zdravotníkům i studentkám zdravotnických škol uvědomit si, že nemají zavírat
oči před problematikou komunikace s neslyšícími rodičkami. Nemusíme umět znakový
jazyk, abychom se domluvili s neslyšícími. Stačí být jen vnímavý a chtít se dorozumět.
10
1 Teoretická část
1.1 Problematika lidí s postižením
Kdo jsou vlastně lidé s postižením? Společenské mýty říkají, že to jsou ti, kteří buď
trpí tragickými vrozenými vadami; neslyšící, kteří bojují, aby překonali svoji hluchotu;
takzvaně postižení; retardovaní; slepí; hluší anebo ti, kteří jsou jinak postiženi. Vždy
jsou to ale především lidé. A lidé s postižením mají ve skutečnosti více společných rysů
s lidmi bez postižení, než těch, kterými se vzájemně odlišují.
Označení postižení je jen lékařskou diagnózou a sociopolitickým průkazem ke
vstupu do systému sociálních služeb. Proto nemůžeme pro skupiny lidí s postižením
používat zobecňující označení jako např. „postižení“, „retardovaní.“ Zdůrazňujme lidi,
nikoliv označení, která rozdělují lidi do skupin a potvrzují staré předsudky a obavy.
Mluvme raději o lidech s mentálním postižením nebo o lidech, kteří jsou neslyšící.
Na prvním místě by měli být vždy lidé, nikoliv jejich postižení. Z našeho slovníku
by mělo zmizet slovo problém, když mluvíme o potřebách lidí. Hendikep neznamená
synonymum ke slovu postižení, třebaže tyto dva termíny veřejnosti splývají. Označuje
znevýhodnění, které vytváří společnost, prostředí či jednotlivec. Pro člověka neslyšícího
není hendikepem jeho hluchota, ale například nepřítomnost tlumočníka či nedbalá
artikulace partnera, který s ním komunikuje.
Tuto komunikační bariéru může částečně prolomit možnost služby, pomocí níž si
může člověk se sluchovou vadou přivolat záchrannou službu.
Od 1. října 2002 přijímá ZZS HMP na telefonním čísle 724 333 155 tísňové sms
zprávy od neslyšících občanů o náhlé a nečekaně vzniklé situaci ohrožující život, zdraví
či bezpečnost. Systém funguje pro celou ČR a umožňuje přijmout libovolnou sms
zprávu určenou zdravotnické záchranné službě, hasičskému záchrannému sboru či
policii.
Zpráva musí obsahovat informaci o tom, co se stalo a přesné místo, kde je zapotřebí
pomoci, např. u těhotné ženy:
POTŘEBUJI PŘEVOZ DO PORODNICE.ODTEKLÁ PLODOVÁ VODA. MONIKA
SOUKUPOVÁ, HOŠTALKOVA 42, 5. PATRO PRAHA 6, BŘEVNOV.
11
Když je zpráva zpracována dispečerkou linky 155, obdrží odesílatel sms zprávu o
doručení.
ZZS HMP nabízí neslyšícím občanům i možnost registrace ve své databázi.
V případě naléhavé potřeby je pak možno odeslat i prázdnou sms zprávu (bez textu).
Pomoc dorazí na adresu uvedenou v databázi.
1.2 Somatologie sluchového orgánu
Tato kapitola vysvětluje stručnou somatologickou stavbu sluchového orgánu pro
lepší pochopení dalších kapitol. Sluchový orgán tvoří čtyři části: vnější ucho, střední
ucho, vnitřní ucho a sluchové dráhy a sluchová kůra.
Vnější ucho
skládá se z boltce a zvukovodu
• boltec je nepohyblivá chrupavčitá výchlipka, která je umístěna ve spánkové
části hlavy; pokud dojde k poškození boltce, nedojde k poruše sluchu,
• vnější zvukovod je asi 2,5 cm dlouhá trubice, která je vystlána jemnou kůží
s četnými mazovými žlázami, které produkují maz, končí bubínkem, který tvoří
hranici mezi zevním a středním uchem, vede a současně směřuje akustickou
kmitavou energii k dalším částem ucha. (Lejska 2003)
Střední ucho
• je to dutina ve spánkové kosti, která je spojena Eustachovou trubicí s nosohltanem;
jejím úkolem je vyrovnávání tlaku vzduchu před a za bubínkem, je vystlána tenkou
sliznicí, která pokrývá i tři kůstky – kladívko, které je přirostlé k bubínku,
kovadlinku a třmínek, který je zasazen do oválného okénka kosti skalní, na blance
bubínku se mění akustická energie na mechanickou kinetickou; tak je pak
rozechvíván i řetězec kůstek,
• další součástí středního ucha jsou i dva svaly: sval třmínkový a sval napínač
bubínku, tyto dva svaly mají především ochrannou funkci; svým stahem omezují
12
velikost akustické energie, která postupuje do citlivé části středního ucha. (Lejska
2003)
Vnitřní ucho
• je uloženo v dutinách skalní kosti, které se souborně označují jako kostěný labyrint,
který se skládá ze tří polokruhovitých kanálků, z předsíně a hlemýždě;
do předsíňové části vedou ze středoušní dutiny dvě okénka: oválné, do něhož je
vsazen třmínek, a kulaté, uzavřené tenkou vazivovou blánou,
• dutiny kostěného labyrintu jsou vyplněny tekutinou – perilymfou, v níž se vznáší
vlastní smyslový orgán – blanitý labyrint; ten je vyplněn endolymfou,
• v labyrintu je uloženo rovnovážné ústrojí, ploténka třmínku předává mechanické
kmity těmto tekutinám, které pak kmity šíří až k vlastním sluchovým buňkám,
• hlemýžď je blanitá, vazivová, slepě končící trubička, tvořící 2,5 závitu,
• obsahuje Cortiho orgán, což je vlastní sluchový orgán,
• sluchové buňky jsou uloženy v hlemýždi v podélných řadách a dělíme je na buňky
vnější a vnitřní,
• sluchové buňky převádějí mechanickou energii zvuku v energii bioelektrickou; ta
pak pomocí sluchových nervů a drah vyvolává v mozku akustický vjem,
• ztráta sluchových buněk je nenahraditelná. (Lejska 2003)
Sluchové dráhy následují centrálněji za hlemýžděm. Jde především o sluchový
nerv, kterým se vede bioelektrický impuls, vzniklý ve vnitřním uchu na sluchové
buňce, do centrální mozkové části sluchového orgánu. Křížení nervů z pravé a levé
strany nastává v oblasti zvané mozkový kmen, horní olivární jádra. Odtud jsou
impulsy vedeny z větší části zkříženě. Tento fakt umožňuje mimo jiné rozpoznání
směru zdroje zvuku. Stimul postupuje do korových oblastí spánkových laloků, tzv.
Heschlových závitů, což je vlastní centrum sluchu, přes podkorovou oblast šedé
hmoty. V podkorové oblasti jsou poznávány obecné zvuky a zvuky bez pojmového
významu – smích, pláč, kašel apod. Rozumění řeči se odehrává v kůře mozkové.
Dále jsou zde uvedeny pojmy, které souvisejí s činností sluchového orgánu.
13
Práh sluchu
- nejnižší intenzita zvuku, kterou člověk zaslechne
1) ideální práh – na hladině intenzity 0 dB
2) individuální práh – práh sluchu konkrétního člověka
Práh nepříjemného slyšení
- nejnižší intenzita zvuku, která vyvolává akusticky nepříjemný vjem
Práh bolesti
- nejnižší intenzita zvuku, která už působí bolest
Práh hmatu
- nejnižší intenzita zvuku, která vyvolává hmatový vjem
Každý člověk má svůj individuální sluchový práh, který se může lišit u pravého a
levého ucha.
Sluchové pole
- oblast zvuků, které je zdravý slyšící člověk schopen vnímat, rozlišovat a popřípadě
jim rozumět, sluchové pole je možno zaznamenat pomocí dvojice údajů – intenzita
a frekvence, v intenzitní oblasti je využitelné sluchové pole vymezeno individuálním
prahem sluchu a prahem nepříjemného slyšení, frekvenčně pak rozsahem lidského
sluchu . Sluchové pole mění svůj tvar a velikost hlavně poruchami sluchu.
1.3 Sluchové vady a poruchy
Tato kapitola se zabývá rozdělením sluchových vad. Správné rozdělení pojmů
nedoslýchavý, prelingválně či postlingválně neslyšící či neslyšící je velmi důležité pro
správné pochopení komunikace s neslyšící komunitou. Pro doplnění pak uvádím další
dělení sluchových vad.
14
1.3.1 Klasifikace sluchového postižení podle stupně sluchové ztráty
„Nestačí pouze konstatovat, že člověk s vadou sluchu nebo člověk se sluchovým
postižením je ten, který neslyší. Stejně jako jiné smyslové, mentální nebo tělesné
postižení vykazuje sluchové postižení široké spektrum různých typů a rozličných stupňů
závažnosti. Lidé s různým typem sluchového postižení mají různé, a často docela
protichůdné potřeby.“ (Hrubý 1999)
„Označení sluchově postižený se někdy ekvivalentně zaměňuje s pojmem neslyšící.
Podle zákona o znakové řeči (zákon č.155/1998 Sb.) se za neslyšící považují pouze
osoby, které ohluchly před rozvinutím mluvené řeči a u nichž velikost a charakter
sluchové vady neumožňuje plnohodnotný rozvoj mluvené řeči, a dále osoby později
ohluchlé a nedoslýchavé, které samy považují znakovou řeč za primární formu své
komunikace. Samotní lidé se sluchovým postižením mají tedy možnost identifikovat se
s takovým označením, které podle nich optimálně vystihuje jejich stav a vnímání vlastní
identity.“ (Slowík 2007)
Když má člověk nějakou vadu sluchu, je v různé míře omezena jeho schopnost
vnímat zvuky z okolí, tedy i schopnost vnímat mluvenou řeč, kterou se lidé okolo něj
běžně dorozumívají, a rozumět jí.
„Čím menší ztrátou sluchu člověk trpí, tím pro něj bude jednodušší vnímat zvuky
a také mluvenou řeč.“ (Hudáková 2005)
Při prvním dělení v rámci obecného pojmu lidé, kteří mají různé vady sluchu,
hovoříme o lidech nedoslýchavých a lidech neslyšících.
Nedoslýchavý člověk je ten, který má zhoršení sluchu oproti běžné populaci. Vždy
se ale dá říci, že má nějaké využitelné zbytky sluchu, které jsou důležité pro vnímání
mluvené řeči. Nedoslýchavost může být různého stupně a zahrnuje jak lehkou
nedoslýchavost, tak i velmi těžké poškození sluchu. Podstatné však je to, že
nedoslýchavost lze ve větší nebo menší míře kompenzovat technickými pomůckami,
sluchadly apod.
- lehce nedoslýchaví (sluchová ztráta 26-40 dB)
- středně nedoslýchaví (sluchová ztráta 41-55dB)
- středně těžce nedoslýchaví (sluchová ztráta 56-70dB)
- těžce nedoslýchaví (sluchová ztráta 71-91dB)
15
U člověka neslyšícího se omezujeme na prosté konstatování, že takový člověk
ani s pomůckami neslyší. Lidí, kteří jsou skutečně neslyšící ve srovnání s lidmi s
různou měrou nedoslýchavými, je jen velmi málo. „Hluchota je vrozená nebo v časném
věku získaná ztráta sluchu.“ (Potměšil 1999) Praktickou hluchotou se obecně rozumí
ztráta sluchu větší než 85%. Člověk nerozumí mluvené řeči na vzdálenost větší než ¼
metru bez odezírání a použití sluchadla.
Uvnitř skupiny lidí, kteří jsou zcela neslyšící či nemají žádné využitelné zbytky
sluchu, je třeba rozlišovat. Zásadním faktorem je přitom věk, v němž přišel člověk
o sluch.
„Prelingválně sluchovou ztrátou trpí osoby, u kterých vzniklo sluchové postižení
perinatálně nebo před zahájením vývojové řeči v prvních měsících a letech života.
Postlingvální sluchová ztráta se týká osob, u kterých došlo k náhlé nebo postupně
vznikající sluchové ztrátě po dokončení vývoje řeči (za hraniční věk bývá označováno
období mezi 4.- 6. rokem věku).“ (Slowík 2007)
„Pokud člověk ohluchl až tehdy, kdy si osvojil svoji mluvenou řeč a strukturu
příslušného mluveného jazyka, je pro něj přirozené používat tento jazyk v mluvené
i psané formě a jeho znalost si udržet. Je rozdíl mezi tím, když takto po osvojení
mluveného jazyka, tzn. postlingválně, ohluchne šestileté dítě nebo třicetiletý doktor
přírodních věd. Ohluchlé dítě ještě jazyk neovládá v celé jeho šíři, neumí v něm číst a
psát, nemá ani žádné akademické vzdělání. Dospělí lidé většinou ztrátu sluchu prožívají
po psychické stránce velmi špatně. Ti, kdo se už jako neslyšící narodili, nebo ti, kteří
ohluchli celkem brzy, nemají se svou hluchotou většinou problém, protože nikdy
nepoznali svět zvuků, nebo ho poznali jen krátce, proto ho ani příliš nepostrádají.
Lidé, kteří ohluchli později během svého života, se se ztrátou většinou nemohou dlouho
vyrovnat.“ (Hudáková 2005) Pomocí kochleárních implantátů umožňujeme mnoha
ohluchlým lidem znovu slyšet.
„Pokud se už člověk jako neslyšící narodil, nebo ztratil sluch před vytvořením řeči,
je jeho pozice v mnohém jiná. Prelingválně neslyšící děti vnímají svět ticha a vizuálních
podnětů jako něco úplně přirozeného. Pro prelingválně neslyšící děti znamená cesta,
ve které bychom se zaměřili pouze na sluchový a řečový trénink, obtížně zdolatelný,
někdy dokonce nezdolatelný úkol.“ (Hudáková 2005)
16
1.3.2 Vady a poruchy sluchu vzhledem k věku a fixaci řeči
1) vady a poruchy sluchu u dětí (před fixací řeči)
a/ vrozené (hereditární) vady sluchu
1. geneticky podmíněné
2. kongenitálně získané – prenatálně, perinatálně
b/ získané vady (postnatální)
1. po infekčních chorobách
2. při degenerativních chorobách
3. po traumatech
4. po léčbě onkologických onemocnění
5. při nachlazení a onemocnění horních cest dýchacích
6. při opakovaných a chronických zánětech ucha
2) vady a poruchy sluchu u dospělých (a větších dětí po fixaci řeči)
a/ převodní poruchy mají původ v poškození: zvukovodu, bubínku, řetězu kůstek
pouzdra labyrintu, Eustachovy trubice, středoušní dutiny
b/ senzorineurální vady
1. presbyakuzie (stařecká nedoslýchavost)
2. traumata – akustické + mechanické
3. dlouhodobé působení hluku
4. toxiny tělu vlastní a toxiny tělu cizí
5. ušní nádory
6. onemocnění vnitřního ucha
7. onemocnění mozkových nervů, drah a sluchových center
Vrozené vady sluchu u dětí před fixací řeči
Způsobují vždy poruchu vývoje řeči a poté i komunikačních schopností. Jsou-li
menšího stupně a v kratším časovém období, vedou k opožďování ve vývoji řeči.
Jestliže jsou však těžšího stupně a vyskytují se dlouhodobě, způsobují často trvalý
defektní vývoj řečové funkce. Čím časněji sluchová vada vzniká, tím větší jsou potíže
v komunikaci.
17
Získané (postnatální) sluchové vady dětí před fixací řeči
Tyto vady sluchu, které se objeví až po narození dítěte, mají různý dopad na jeho
komunikační schopnosti. Jestliže vzniknou v době fixace řeči (6-8 let věku), řeč se
nevyvíjí, řečové stereotypy se rozpadají a dítě se dále vyvíjí jako neslyšící. Vady
označujeme jako získané – postnatální.
Jestliže sluchové vady vznikly u zafixované řeči, neohrožují vývoj komunikačních
schopností. Do této skupiny patří i vady a poruchy neúplné, částečné nebo přechodné.
Infekční choroby – hlavně virové, jsou hlavní příčinou těžkých získaných
sluchových vad dětí. Jde především o zánět mozkových blan – meningitidu,
meningoencefalitidu, které zanechávají postižení sluchu až u 40% nemocných. Příčinou
dalšího poškození dětského sluchu jsou příušnice, menší význam mají infekce jako
chřipka, horečnaté stavy, spála, zarděnky, spalničky a herpetické infekty.
Také onemocnění centrálního nervového systému (např. skleróza multiplex) mohou
poškodit stav sluchu, stejně jako traumata hlavy, která se podílejí na vzniku trvalých
nebo přechodných sluchových vad.
I moderní agresivní chemoterapie, která se používá při ošetřování dětí onkologicky
nemocných, často způsobuje trvalé poškození sluchových buněk.
K přechodným typům dětské sluchové poruchy patří „ucpané“ uši při infektech
horních cest dýchacích. I rýma může zhoršit u dětí na přechodnou dobu sluch. Při
nachlazení se změní průchodnost Eustachovy trubice, ale i možnost ventilace středouší.
Ve středním uchu je nedostatek vzduchu – blanka bubínku je méně pohyblivá.
Hnisavé záněty středního ucha mohou poškodit strukturu středního ucha přechodně
nebo i trvale.
1.3.3 Vady a poruchy sluchu podle typu
Převodní poruchy sluchu
K převodním poruchám sluchu, které jsou podmíněny váznutím přenosu akustické
a mechanické energie ve vnějším a středním uchu, dochází z nejrůznějších příčin:
• ucpání zvukovodu mazem, cizím tělesem nebo nádorem,
• proděravění blanky bubínku zánětem nebo traumatem, srůsty, fixací celého
středoušního prostoru při chronických zánětech,
18
• poruchou provzdušnění středoušní dutiny při afektech nosohltanu a v oblasti
Eustachovy trubice.
Percepční vady sluchu
Jsou to vady vnitřního ucha a CNS, kdy jedinec špatně rozumí, jde o kvalitativní
postižení sluchu. Jedná se o organické postižení v oblasti kochley, ke kterému počítáme
i poruchy vzniklé na kterékoli části nervových drah.
Percepční typ sluchového postižení může způsobit všechny stupně ztráty sluchu od
lehké nedoslýchavosti až po praktickou či úplnou hluchotu.
1.4 Korekce sluchových vad
Tato kapitola se stručně věnuje charakteristice sluchadel a kochleárnímu implantátu,
protože se můžeme setkat ve zdravotnictví i s uživateli těchto přístrojů. Komunikace
s nimi je v tomto případě jiná.
Kochleární implantát
Kochleární implantát je funkční smyslová náhrada pro ty pacienty, kteří mají velmi
závažnou oboustrannou senzoneurální poruchu sluchu. Ze sluchadel nemají žádný
přínos pro porozumění řeči. Implantát funguje tak, že obchází poškozené vláskové
buňky a přímo stimuluje vlákna sluchového nervu pomocí elektrických impulsů.
Informace je přenášena dále do mozku, kde je rozpoznávána jako zvuk.
Systém kochleárního implantátu má vnitřní a vnější část. Vnitřní část se skládá
z přijímače-stimulátoru a svazku elektrod. Přijímač je operativně umístěn pod kůži za
uchem a svazek elektrod je zaveden do hlemýždě vnitřního ucha. Vnější část tvoří
řečový procesor s vysílací cívkou, která je přichycena magnetem k hlavě.
Řečový procesor kóduje zvuk a posílá ho do vysílací cívky, která vysílá signál dále
přes kůži do vnitřní části implantačního systému.
Vyrábí se ve dvou základních typech:
- krabičkový procesor, používá se hlavně pro dětské uživatele a nosí se pod oděvem
v malém batůžku, v kapse nebo na opasku,
19
- procesor závěsný, nosí se za uchem podobně jako sluchadlo.
Sluchadla
Jsou to elektroakustické přístroje, které fungují jako zesilovače a modulují zvuky.
Zvuk musí být sluchadlem nejen dostatečně zesílen, ale i speciálně modulován podle
typu a charakteru individuální sluchové vady. „Novější sluchadla dokážou potlačit
zvuky v pozadí, anebo maskovat ušní šelesty.“ (Hroboň 1998)
Jsou to miniaturní elektronické přístroje, tvořené dvěma elektroakustickými měniči,
které převádějí zvuk na elektrický signál a opačně.
Sluchadla musí být velmi malá a vlastnosti zesilovače musí být plně nastaveny dle
sluchových požadavků pacienta.
Sluchadla rozdělujeme na: sluchadla kapesní, závěsná, nitroušní a brýlová
1.5 Způsoby komunikace ve zdravotním zařízení
Jsou zde uváděny komunikační prostředky, které se nejčastěji používají v
komunikaci mezi zdravotnickým personálem a neslyšící rodičkou. Svět nedoslýchavého
člověka, prelingválně neslyšícího člověka a člověka ohluchlého se v mnohém výrazně
od sebe liší a tito lidé mají tedy i jiné potřeby a požadavky:
• Prelingválně neslyšící lidé používají v komunikaci s ostatními neslyšícími lidmi
nejčastěji znakový jazyk, pomocí kterého se mohou přirozeně a snadno vyjádřit. Se
slyšícími lidmi se dorozumívají prostřednictvím mluveného jazyka, pokud to jejich
možnosti dovolují i psanou formou jazyka a v poslední době využívají stále častěji i
služeb tlumočníka znakového jazyka.
• Nedoslýchaví lidé mají v různém rozsahu využitelné zbytky sluchu a jsou většinou
schopni komunikovat prostřednictvím mluvené řeči, kterou si často volí jako svůj
hlavní komunikační prostředek s okolím, které slyší. Komunikace s nedoslýchavým
člověkem sice vyžaduje jistá opatření, ale nedělá ani jedné ze zúčastněných stran
větší problémy.
• Lidé postlingválně ohluchlí sice neslyší, ale vyrostli jako lidé, kteří slyší a jejich
identita proto patří slyšícímu světu. V komunikaci tedy většinou upřednostňují
20
mluvení a odezírání nebo čtení a psaní. Velké množství těch lidí, kteří ohluchli
později, nikdy nepřijme znakový jazyk.
Postlingválně ohluchlí lidé patří mezi časté uživatele kochleárních implantátů.
Systémy alternativní komunikace se používají při náhradě mluvené řeči. Umožňují
oboustrannou komunikaci, která by jinak na verbální úrovni nebyla pro zdravotně
postiženého možná. Jejich používáním snížíme pasivitu pacienta, eliminujeme jeho
sociální deprivaci a frustraci. Pacientovi poskytují také prostor k rozhodování. Výběr
nejvhodnějšího komunikačního systému je nejlepší nechat na rozhodnutí postižené
osoby.
Znakový jazyk
Znakovou řečí se rozumí český znakový jazyk a znakovaná čeština dle zákona
č.155/1998 Sb.1
Znaková čeština
Je doslovným překladem mluveného projevu, při kterém se za každé slovo dosadí
znak. Tato forma komunikace je ovšem pro neslyšící značně obtížná, protože má
několik závažných úskalí (např. běžné užívání ironie v hovoru).
Neslyšící totiž k přesnému pochopení významů slov a vět postrádají intonaci hlasu, a
tak obvykle při porozumění sdělení ve znakové češtině ztroskotávají.
Znakovanou češtinu vytvořili slyšící lidé, protože se potřebovali dorozumět
s neslyšícími. Znakovaná čeština je, na rozdíl od českého znakového jazyka, umělý
systém. Představuje užívání jednotlivých znaků znakového jazyka, přidržuje se ale
gramatiky českého jazyka:
- kopíruje slovosled českých vět,
- využívá souboru znaků přejatých z českého znakového jazyka,
- využívá nově vytvořených znaků, které slouží k prezentaci gramatických slov,
které v české větě vyjadřují vztahy mezi jednotlivými slovy ve větě, nebo mezi
částmi věty. Pro lidi nedoslýchavé a ohluchlé může být někdy znaková čeština
užitečnou pomůckou pro odezírání.
1
Zákon č.155/1998 Sb. nám jasně definuje, že znakový jazyk je přirozený, plnohodnotný a samostatný
jazyk
21
Český znakový jazyk
Je to hlavní dorozumívací prostředek neslyšících v ČR. Má svoji zásobu ustálených
znaků, i když se mohou v různých oblastech lišit. Znakový jazyk ovládají tlumočníci,
kteří jsou převážně z řad dětí neslyšících rodičů. Tlumočník překládá mluvenou češtinu
do znakového jazyka, který má ovšem odlišnou gramatiku, např. když slyšící člověk
řekne: „Já jsem byl v Brně“ – tlumočník větu přeloží za pomocí znaků : „Já byl Brno.“
Nevýhodou českého znakového jazyka je to, že je málo rozšířený v populaci.
Prstová abeceda
Tato abeceda je součástí znakového jazyka. Jedná se o soubor dohodnutých
a ustálených znaků pro jednotlivá písmena, který je vytvořen různou polohou prstů
jedné nebo obou rukou v prostoru. Předpokladem pro porozumění je znalost jazyka
v této formě. Na druhé straně je používání prstové abecedy mnohem rychlejší než
dorozumívání psaním.
Odezírání
Odezírání se také nazývá „čtení z úst“. Mnozí lidé si myslí, že schopnost odezírat je
lidem vrozená, ale není to pravda. Stejně jako se všichni nenaučí cizí jazyk, je
i schopnost odezírat částečně dána talentem, který lze rozvinout pouze do určité míry.
Pro odezírání je také nutné mít určitou slovní zásobu a znát gramatiku. Lidé, kteří přišli
o sluch později, až po vytvoření mluveného jazyka, obvykle umějí odezírat lépe.
Odezírání zdaleka není lehké, zejména, když si uvědomíme, že každý člověk mluví
trochu jinak, a to nezmiňujeme komplikace způsobené nářečím a krajovými dialekty.
Odezírání je náročné na vůli a pozornost odezírajícího. Úspěšnost odezírání se
zlepší, když neslyšícímu předem sdělíme, na jaké téma budeme hovořit, budeme-li
používat živou gestikulaci a tvořit krátké věty. Nejlepší vzdálenost pro odezírání je 1,5
– 4 metry. Ústa mluvčího by měla být na úrovni odezírajícího. Důležité je také dobré
osvětlení. Pokud zjistíme, že nám neslyšící nerozuměl, musíme totéž opakovat, ale
jinými slovy. Na konci každé promluvy se musíme zeptat, zda nám rozuměl. Pak si
necháme sdělení zopakovat. Někteří neslyšící nám „odkývou,“ že rozuměli, ačkoliv to
není pravda.
22
Odezírání je mnohem náročnější než naslouchání. Vlohy k odezírání jsou vrozené,
nenaučitelné, lze je ale tréninkem zlepšit. Při odezírání se uplatňuje sluch a zrak, u
neslyšících lidí pouze zrak. Na odezírání při komunikaci se nemůžeme spoléhat.
Celkově lze z mluveného jazyka porozumět odezíráním asi jednu třetinu, zbytek
musíme odhadnout. Nedoslýchavý člověk a člověk s kochleárním implantátem
informace získané zrakem kombinuje s informacemi, které přijme sluchem. Odezírání u
většiny takových lidí může být dobrou komunikační cestou. Přesto je pro ně odezírání
náročnou a namáhavou činností.
Postlingválně ohluchlý člověk může mít jisté zbytky sluchu, nebo neslyší vůbec nic.
Potom je při odezírání odkázán pouze na velmi útržkovité zrakové informace. Velkou
výhodou je, že dobře zná odezíraný jazyk.
Prelingválně neslyšící člověk má při odezírání k dispozici jen velice neúplné zrakové
informace, které jsou u velké části prelingválně neslyšících lidí při odezírání pro
plnohodnotnou komunikaci naprosto nevhodné.
Odezírání stěžuje až znemožňuje: hluk, šum, puštěné rádio či televize; pokud se
dialogu účastní více osob než pouze mluvčí a odezírající člověk. Další nevýhodou je
pokud mluvčí je pro odezírajícího člověka neznámý/nový, když má nestandardní
výslovnost, protože je cizinec, nebo má nějakou vadu řeči; vadu chrupu, vousy nebo
knír zakrývající rty nebo jejich část nebo má v ústech žvýkačku či jinou překážku, křičí
nebo šeptá. Pokud je odezírající člověk v psychické nepohodě, ve stresu, bojí se nebo je
unavený, tak hůře odezírá.
Psaná čeština
Prvotním problémem neslyšícího člověka je naučit se český jazyk, rozumět češtině,
její gramatice a významům vět, které čte. Všichni neslyšící lidé u nás umějí číst, žádný
z nich není negramotný v tom smyslu, že by nerozeznal jednotlivá písmena, ale mnozí
neslyšící lidé přečtenému textu nerozumí. Dokáží psát, ale napsanému textu není někdy
vůbec rozumět, jindy vypadá jako čeština cizince, který se učí česky.
U těžce nedoslýchavého pacienta lze tuto formu využít především k ověření
pochopení informací. Nejvhodnější je tato forma pro pacienty, kteří ohluchli v dospělém
věku nebo po rozvinutí řeči. U neslyšícího pacienta je velká pravděpodobnost, že
neporozumí textu.
23
Psaná forma je pomalá a ve vypjatých situacích velice náročná, navíc obě strany
mohou mít problém s pochopením sdělení vzhledem k možnému specifickému
písemnému projevu osoby se sluchovým postižením a také jejím specifickým
problémům se čtením. Ze strany této osoby může být velkým problémem pochopení
odborných výrazů.
Tlumočení
Tlumočení ve zdravotnictví není přepychem ani zbytečným komfortem pro pacienta,
ale jedná se o službu podle dokumentu, který byl schválen Usnesením vlády ČR č. 493
ze dne 8.září 1993. Bez tlumočníka jsou pro neslyšícího i běžné lékařské výkony
velkým problémem. Neslyšící osoba totiž lékaři nemůže vysvětlit svůj zdravotní
problém tak, jak by bylo potřebné, a tím se vystavuje zdravotnímu ohrožení. Každé
zdravotnické zařízení by proto mělo mít zajištěn kontakt s tlumočníky. Při
komunikaci prostřednictvím tlumočníka se v určitých chvílích může stát, že ten do jisté
míry převezme roli zdravotníka, což ovšem není zdravotnickému personálu vždy
příjemné.
Etický kodex určuje, jaké jsou základní povinnosti a práva tlumočníka znakového
jazyka při výkonu a v souvislosti s výkonem tlumočnické profese. Byl vytvořen tak, aby
byla naplněna práva neslyšících na plnohodnotnou komunikaci.
Tlumočnický kodex je soupis pravidel, která musí dodržovat každý tlumočník.
Tlumočník musí nosit tmavé oblečení, nesmí nic prozradit a musí přijít na setkání včas.
Musí se připravit na to, co bude tlumočit, ale za klienta nesmí rozhodovat nebo mu
radit. Tlumočník přenáší stejné informace; nesmí nic přidávat, ani ubírat. Stará se o to,
aby na něj klient dobře viděl a mohl ho vnímat. Tlumočník má právo odmítnout
tlumočení. Jeho činnost není zadarmo; tlumočení je práce, za kterou musí dostat
zaplaceno.
Zásady správné komunikace s pacienty s poruchami sluchu
Neslyšící musí vynaložit velké úsilí při sledování mluvené řeči. Musí se ve zvýšené
míře koncentrovat na sledování zrakových signálů. To vše vede ke zvýšené únavě.
Jelikož je odezírání složité, dochází často k nedorozumění. Snaha porozumět a obava
z toho, že mluvčího správně nepochopí, vyvolává v neslyšících úzkost a napětí. To je
24
navíc umocněno celkovou situací nemocného člověka, který na zvýšenou psychickou
zátěž může reagovat afektovaně.
Neslyšící doplňují svá sdělení za pomoci výrazné mimiky a pantomimických
projevů. Ty mohou na nezasvěceného působit jako neadekvátní. Může vzniknout dojem,
že jde o člověka, který má sníženou inteligenci. Tento omyl může pak vést k nevhodné
komunikaci s neslyšícím člověkem.
V ošetřovatelské praxi se setkáváme s nemocnými, kteří mají kombinované vady. Je
nutné skloubit doporučení pro komunikaci s lidmi, kteří mají různé typy postižení. To
klade velké nároky na ošetřující personál.
Před začátkem každého rozhovoru je nutné neslyšícího na jeho začátek upozornit
tak, že se ho dotkneme. Dotyk je dovolen pouze na rukou nebo na ramenech, jinde je
zakázán. Není ideální dotknout se neslyšícího zezadu. Dobré je bliknout světlem
v místnosti.
S neslyšícím mluvíme přirozeně, pomalu, jsme k němu otočeni čelem a máme
prázdná ústa. Při mluvení bychom neměli ani pít, kouřit, žvýkat, podpírat si bradu či
dávat si ruce před ústa. Je vhodný pomalejší rytmus řeči a stejná intonace.
Při komunikaci s neslyšícím nekřičíme, zajistíme klidné prostředí s minimem
rušivých podnětů. Náš obličej musí být osvícen. Dbáme na dobrou viditelnost úst
a dodržujeme optimální vzdálenost. Neslyšící člověk si udržuje větší odstup, aby dobře
viděl na ústa a mohl tak bez ohrožení okolí používat znakový jazyk. Nedoslýchavý
člověk se naopak snaží využít zbytků sluchu, a tak upřednostňuje kratší vzdálenost. Tím
ovšem může neúmyslně narušovat zdravotníkovi jeho proxemické zóny. Pokud
sluchově postižená osoba používá sluchadlo, je důležité odstranit při komunikaci
veškeré zdroje hluku v okolí. Neostýcháme se používat mimiku a gesta. Neslyšící to
ocení a bude nám lépe rozumět. Pozor si však musíme dát na přílišné přehánění
artikulace, které je nepřirozené.
Při komunikaci stojíme proti sobě a udržujeme oční kontakt. To poskytuje
neslyšícímu zpětnou vazbu. Neměli bychom stát ani zády k oknu nebo ke zdroji světla.
Musíme správně a dobře artikulovat, nedrmolíme, používáme krátké věty
s jednoznačným významem. Sdělení můžeme doplnit názorně (ukázkou částí těla,
pomůcek apod.).
25
Pokud umíme znakovat, tak znakový jazyk použijeme, nestydíme se ukázat
zpomalovací znak; není na tom nic špatného. Musíme si uvědomit, že pro neslyšícího je
čeština cizím jazykem. Nepoužíváme ironii a podobné „vtípky“. Při využití služeb
tlumočníka mluvíme na klienta a ne na tlumočníka. Nemluvíme o neslyšícím tak, aby
nás neviděl, je to podlé a neetické. Zeptáme se ho, zda nám rozumí, zda nás stačí
sledovat. Všímáme si i neverbálních projevů. Musíme být trpěliví, neslyšícímu
poskytneme možnost oddychu. Nezapomeneme vyjádřit uznání za ochotu
spolupracovat.
Nejčastějších chyb při komunikaci s osobami s poruchou sluchu se dopouštíme
z nedostatku času, netrpělivostí, špatným postavením tváře, které brání možnosti
odezírat (špatné osvětlení, ústenka a jiné). Schopnost odezírat snižují také vousy
mluvčího, křik, přítomnost dalších rušivých vlivů jako je například hluk z ulice, zapnuté
rádio nebo vibrace. Vždy musíme zkontrolovat zapojení sluchadla. V případě
opomenutí často nikdo ani neví, že klient s poruchou sluchu naslouchadlo má. Dalším
prohřeškem je nerespektování soukromí a etických zásad v komunikaci s jedincem
s poruchou sluchu, rozhovor s třetí osobou (tlumočníkem, doprovodem) namísto
s osobou vyšetřovanou, vyhýbání se styku s osobou s poruchou sluchu nebo současný
hovor několika osob najednou, nedostatečná či naopak velká vzdálenost mezi
komunikujícími subjekty. Musíme respektovat odlišné proxemické zóny – teritoria, dle
typu znevýhodnění: neslyšící udržuje větší odstup, aby mohl lépe odezírat (1,5-4m),
nedoslýchavý bude udržovat menší vzdálenost, aby lépe využil zbytky sluchu.
Vyvarujeme se předpokladu mentálního defektu u osob s poruchou sluchu a mýtu, že
všichni neslyšící se dorozumí písemně. Je-li objednán k vyšetření klient s poruchou
sluchu, je potřeba jej identifikovat při příchodu do čekárny a informovat ho o tom, kdy
bude na řadě.
1.6 Profesionální přístup porodní asistentky
Při objednávání těhotné ženy se sluchovou vadou je nezbytné se zeptat, jaký způsob
komunikace jí bude nejlépe vyhovovat. Pokud bude chtít při vyšetřeních tlumočníka,
zda si jej přivede sama, nebo využije služeb tlumočníka, kterého zprostředkuje
26
porodnice. Jestliže bude žena během těhotenství využívat služeb tlumočníka, je nutné,
aby ji doprovázel při všech vyšetřeních a konzultacích.
Rozhodně není vhodné doporučovat ženě, aby si tlumočníka brala jen na některá
vyšetření a zákroky (UZV, diabetický test) a běžné prohlídky zvládala bez něho. Slyšící
maminka má možnost s lékařem hovořit při každém vyšetření a neslyšící maminka by
měla mít tuto možnost také. Potřeba tlumočníka je samozřejmě zcela nutná při porodu.
Nesmí se stát, že by lékař řekl tlumočníkovi, že neslyšící pacientka bude rodit až
zítra, aby se proto tlumočník šel domů vyspat a přišel až následující den. Právě během
první doby porodní se může žena cítit osamělá a vystrašená, potřebuje se na vše ptát a
navázat kontakt. Nemožnost domluvit se všechny tyto negativní pocity jen zesílí. Záleží
pouze na ženě, v jakém rozsahu chce služeb tlumočníka využívat. Zdravotníci by se
k tomu neměli nijak vyjadřovat. I po porodu je pro matku velmi důležité, aby se
plnohodnotně dorozuměla. Musí se naučit mnoho nových dovedností, začíná kojit, učí
se, jak má miminko správně koupat a přebalovat. Protože tlumočník s ní asi nebude
v porodnici stále, je dobré domluvit se předem, kdy bude možné předávat všechny pro
ten den důležité informace. Na tuto dobu je nutné tlumočníka zajistit.
Není možné některé informace neslyšící matce neříct, nebo jí způsobem otázky
možnost volby prakticky znemožnit. Je to o to důležitější, že je na našich informacích
obvykle závislejší než matka slyšící.
Jednání porodní asistentky během porodu
Každá maminka by měla dostat informace o tom, co si vzít s sebou do porodnice již
od svého ošetřujícího gynekologa, na předporodních kurzech nebo se tyto informace
může dočíst v těhotenské průkazce.
Období porodu je pro každou ženu velmi náročné. Je důležité vždy použít správnou
komunikaci. Většina klientek bývá nervózních z toho, co je čeká a bývá zaskočena
bolestí, která provází kontrakce. Komunikaci při příjmu rodičky se sluchovou vadou
usnadní, přinese-li vyplněné důležité informace ohledně těhotenství a anamnézy již
z těhotenské poradny.
Na začátku bychom se měly domluvit, jaká forma komunikace bude nejvíce
vyhovovat. Porodní asistentka by měla být trpělivá a snažit se uklidňovat a dodávat
důvěru, vše důkladně vysvětlit (vyšetření, monitor plodu). Není důležité umět český
27
znakový jazyk, ale chtít se dorozumět. Každá maminka bude určitě vděčná, že se jí
věnujeme a snažíme se jí podat vyčerpávající informace. Pokud porodní asistentka
neumí alespoň základní znaky české znakové řeči či znakované češtiny, může si pomoci
tím, že vše názorně ukáže a pomůže si například pantomimou. Je ale velmi důležité vše
vysvětlit před tím, než začne porodní asistentka cokoli dělat (na porodním sále je to
především klystýr, holení, vnitřní vyšetření, dirupce, monitorace plodu).
Pokud má rodička s sebou doprovod - osobu bez sluchové vady či přímo tlumočníka,
budeme stále mluvit na ni, ne na doprovod či tlumočníka.Tlumočník i doprovod vědí,
kde mají v místnosti stát tak, aby jim maminka se sluchovou vadou nejlépe rozuměla.
Porod je velmi náročná situace, zvláště pro ženu se sluchovou vadou, která má
strach i z toho, zda zdravotničtí pracovníci budou schopni se s ní dorozumět. Proto
bychom se vždy měli snažit mamince vyjít co nejvíce vstříc, být trpěliví a především
komunikovat.
1.7 Úloha tlumočníka při porodu
Velmi důležitá je komunikace mezi klientkou se sluchovou vadou a tlumočníkem
v konečné fázi porodu, kdy je nejdůležitější, aby klientka věděla, kdy smí tlačit a kdy
musí jen prodýchávat. Tlumočník musí být připraven na to, že neslyšící klientka se
nemusí chovat tak, jak by předpokládal. Ke dvěma konkrétním dovednostem
používaným u porodu patří pokyn „dýchání“ a „zatlačte“.
Dýchání – dochází ke společnému prodýchávání během kontrakcí. Tlumočník drží
klientčinu ruku a dýchá na její hřbet. Zároveň přitiskne druhou ruku na hruď klientky a
ve stejném rytmu s dechem hruď stlačuje. Rytmus a intenzita dýchání a stisků se řídí
tím, zda je třeba během kontrakcí dýchat rychle a povrchně, nebo ke konci kontrakce
zhluboka a pomalu prodýchnout.
Zatlačte – tlumočník se opře zepředu do ramene klientky, která je tak nucena
vyvinout sílu v opačném směru, aby začala tlačit. Podle toho, jak silně je potřeba
zatlačit, tak silně se tlumočník opírá do ramene klientky.
28
1.8 Deaf friendly hospital – porodnice přátelská k neslyšícím lidem
V tomto typu porodnice se setkáváme s přátelským personálem a hlavně s tím, že je
zbaven technických bariér, tzn. vybaven příslušnými technickými pomůckami. Ordinace
je vybavena světelnou signalizací, která je zařízením obdobná jako v moderních
hromadných dopravních prostředcích nebo v bankách. Neslyšící klientka podle čísla
nebo podle nápisu bezpečně pozná, že je na řadě právě ona. Lékař při kterémkoli
vyšetření přirozeně nechává klientku nahlížet na monitor. Také je důležité pamatovat ,
že pokud se neslyšící člověk na něco dívá (obrázek, videozáznam,…), nemůže
zároveň vnímat komentář lékaře nebo sestry. Když chceme neslyšící mamince něco
vysvětlit, např. na obrázku, vždy počkáme, až bude moci přenést pozornost z obrázku
k interpersonální komunikaci a obráceně, což přispívá k usnadnění komunikace.
Maminka vždy odchází s napsaným termínem a hodinou dalšího vyšetření,
nesdělujeme jí ho pouze ústně. Personál nosí vizitky se jménem, představí se. Těsně
před samotným porodem čeká maminku většinou vyplňování formulářů v přijímací
kanceláři. V tomto případě celou vyplňovací proceduru většinou velmi urychlí a
zjednoduší, když maminka může přímo vidět na monitor počítače, popř. tam může údaje
napsat.
Na pokojích některých porodnic bývají standardně nainstalována zařízení
monitorující dech novorozenců, která jsou pochopitelně vybavena světelným anebo
vibračním signalizátorem. Poměrně důležitým přístrojem osobní potřeby je pro
maminky v porodnici budík. Neslyšící maminky používají budík vibrační anebo
světelný.
„Mnoho lidí se ptá, jak neslyšící maminka pozná, že miminko pláče. Je to
jednoduché. Informuje ji o tom světelná anebo vibrační signalizace dětského pláče.
Některým maminkám vyhovují běžně prodávané chůvičky, ale většina maminek
upřednostňuje speciální signalizaci pro neslyšící lidi. Ta má kromě výrazného
světelného anebo vibračního signálu dětského pláče ještě jednu nezanedbatelnou
výhodu. Většina z nich může fungovat v sadě se signalizací klepání na dveře,
signalizací kouře, signalizací pohybu a signalizací zvonění telefonu a domovního
zvonku.“ (Hudáková 2005)
29
2 Empirická část
2.1 Cíl průzkumné sondy
Ve své bakalářské práci se zabývám některými aspekty komunikace s pacienty se
sluchovým postižením. Problémy, se kterými se ženy se sluchovým postižením
setkávají během tak specifického období, jako je porod.
Průzkumný cíl:
Zjistit specifické potřeby neslyšících žen během porodu a nedostatky v komunikaci
mezi porodní asistentkou a neslyšící rodičkou.
2.2 Stanovení hypotéz
Na základě stanoveného cíle jsem formulovala tyto hypotézy:
H1: Předpokládám, že více než 2/3 neslyšících rodiček chtěly mít u porodu přítomnou
blízkou osobu.
H2: Očekávám, že neslyšící rodičky využívají během porodu služby tlumočníka.
H3: Předpokládám, že více než 2/3 neslyšících rodiček, které rodily v Ústavu péče pro
matku a dítě budou spokojené s komunikací se zdravotním personálem.
2.3 Metodika průzkumné sondy
2.3.1 Volba průzkumné sondy
Ve své bakalářské práci jsem zvolila průzkumnou sondu a k získávání informací
jsem použila anonymní dotazníky vlastní konstrukce. Získané údaje byly statisticky
vyhodnoceny.
30
2.3.2 Dotazníková metoda
Průzkumná sonda byla prováděna pomocí dotazníku vlastní konstrukce (viz příloha
č.1). Po úvodní části byl sdělen cíl práce a respondentky byly ujištěny o anonymním
zpracování.
Dotazník vlastní konstrukce tvořilo celkem 16 otázek rozdělených do dvou částí:
• Část základní – sociální charakteristika respondentek (věk, místo bydliště, porucha
sluchu, rodina).
• Část vztahující se ke komunikaci – zda neslyšící rodička věděla o možnosti mít u
porodu tlumočníka, jestli by ho chtěla u porodu, zda porodní asistentka neslyšící
rodičku informovala vždy o tom, co právě bude dělat, zda byla spokojena
s komunikací se zdravotnickým personálem, … .
V dotazníku jsou také tři otázky, ve kterých se neslyšící rodičky mohly samy
vyjádřit. Byly to především otázky týkající se toho, co by změnily, či spíše co by jim
pomohlo v komunikaci s porodní asistentkou.
2.3.3 Předvýzkum
Předvýzkum probíhal v červenci a v srpnu 2007 na malém vzorku respondentů.
Cílem předvýzkumu bylo ověření funkčnosti vytvořených dotazníků a získání podnětů
pro jejich úpravu, doplnění popř. rozšíření nabízených možností odpovědí. Součástí
předvýzkumu bylo několik rozhovorů vedených s neslyšícími rodičkami přes e-mail. Na
základě připomínek jsem některé otázky pozměnila a některé úplně vypustila.
2.4 Zdroje odborných poznatků
Vědecké poznatky byly získávány prostudováním odborné literatury a časopisů.
V rámci problematiky jsem se zúčastnila konzultací s Mgr. Štěpánou Sirůčkovou
z Federace rodičů a přátel sluchově postižených.
31
2.5 Charakteristika průzkumného vzorku
Průzkumný vzorek tvořily dvě skupiny respondentů. Jeden soubor tvořily neslyšící
rodičky, které porodily v Ústavu péče pro matku a dítě v Praze - Podolí. Druhý soubor
tvořily neslyšící ženy, které porodily v nemocnicích Středočeského kraje (Kladno,
Příbram, Benešov).
Nejvíce dotazovaných žen bylo ve věku 25-30let, sluchovou vadu měly vrozenou.
Byly buď těžce nedoslýchavé nebo neslyšící.
2.6 Organizace průzkumné sondy
Hlavní průzkumné šetření probíhalo od začátku září 2007 do konce ledna 2008.
V této době bylo rozdáno 20 dotazníků vlastní konstrukce výše uvedeným rodičkám.
Podmínkou bylo, aby respondentky porodily v časovém rozpětí roku 2006 až ledna
2008. Zpět se mi jich vrátilo 20, tj. 100 %. Všechny dotazníky jsem vyhodnotila.
2.7 Výsledky průzkumné sondy a její interpretace
Výsledky průzkumu jsou znázorněny v tabulkách a grafech. Pro zajímavost jsou u
některých otázek znázorněny v tabulkách i grafech rozdíly v odpovědích mezi dvěma
již zmíněnými soubory.
32
32
2.7.1 Vyhodnocení dotazníku
Otázka č. 1
Kolik je Vám let?
Pro šetření jsem si účelně nevybírala určitou věkovou skupinu. Dotazované ženy
rodily v roce 2007. Celkový počet byl 20 rodiček. Nejvíce jich bylo ve věkovém
rozmezí 25-30 let (50 %), dále pak ve věkové kategorii 20-25 let (30 %) a ve věku 30-
35 let byly 4 dotazované (20 %). Žádné z dotazovaných nebylo méně než 20 let a více
jak 35 let.
Tab. 1 Věk dotazovaných žen
Věk n %
Méně než 20 let 0 0
20 - 25 let 6 30
25 - 30 let 10 50
30 - 35 let 4 20
35 let a více 0 0
Graf č. 1 Věk dotazovaných
0%
30%
50%
20% 0%
méně než 20 let
20 - 25 let
25 - 30 let
30 - 35 let
35 let a více
33
Otázka č. 2
Kde bydlíte?
U této otázky byla možnost výběru mezi venkovem a městem. Města byla ještě
rozdělena podle počtu obyvatel do třech kategorií. Nejvíce dotazovaných žen bylo
zastoupeno v kategorii město 100-500 tisíc obyvatel 8 (40 %). Ve městě s počtem
obyvatel 500 tisíc – 1 300 tisíc žije 5 (25 %) respondentek, 4 (20 %) bydlí ve městě s 50
– 100 tisíc obyvatel. Nejméně respondentek bydlí na venkově 3 (15 %).
Tab. 2 Bydliště dotazovaných
Bydliště n %
Venkov 3 15
Město 50-100tis. 4 20
Město 100-500tis. 8 40
Město 500tis.-1 300tis. 5 25
Graf č. 2 Rozlišení dle počtu obyvatel
15%
20%
40%
25%
venkov
město 50-100tis.
město 100-500tis.
město 500tis.-1 300tis.
34
Otázka č. 3
Od kdy máte vadu sluchu? Pokud jste sluchovou vadu získala později, označte prosím
věk.
V této otázce jsem se zaměřila především na to, zda dotazované ženy měly vrozenou
sluchovou vadu či získanou. Pokud měly sluchovou vadu získanou, zajímalo mě, od
kolika let. Pro výpočet byl použit soubor 20 dotázaných, které odpověděly na tuto
otázku. Nejvíce respondentek mělo vadu sluchu od narození 15 (75 %). Ve věku 3-6 let
získaly vadu sluchu 2 (10 %) a ve věku 6-12 let 3 (15 %) z dotázaných (viz graf č. 3.1 a
tabulka 3.1).
Tab. 3.1 Ženy s vadou sluchu od narození, či získanou v pozdějším věku
Období získání vady n %
Od narození 15 75
3-6 let 2 10
6-12 let 3 15
12-18 let 0 0
18 let a více 0 0
Graf č. 3.1 Období získání vady sluchu
75%
10%
15% 0%0%
od narození
3 - 6 let
6 - 12 let
12 - 18 let
18 let a více
35
Dále tato otázka zjišťuje, jakého typu mají respondentky vadu sluchu. Na výběr byly
3 možnosti. Jsem neslyšící označilo svůj stav 7 (35 %) dotázaných, stejný počet má
zbytky sluchu. Jako nedoslýchavé se hodnotí 6 (30 %) respondentek.
Tab. 3.2 Typ vady sluchu
Typ vady sluchu n %
Jsem neslyšící 7 35
Mám zbytky sluchu 7 35
Jsem nedoslýchavá 6 30
Graf č. 3.2 Typ vady sluchu
35%
35%
30%
jsem neslyšící
mám zbytky sluchu
jsem nedoslýchavá
36
Otázka č. 4
Máte někoho z Vaší rodiny neslyšícího? Je někdo ve Vaší rodině neslyšící?
U této otázky mohly dotazované ženy zaškrtnout více odpovědí. Chtěla jsem zjistit,
zda dotazované ženy mají ve svém nejbližším okolí někoho, kdo má také sluchovou
vadu. Pro výpočet byl použit soubor 20 dotazovaných. Celý tento soubor využil
možnosti zaškrtnout více odpovědí. 12 (60 %) dotazovaných má neslyšící rodiče, 8
respondentek (40 %) má neslyšící sourozence a 7 respondentek (35 %) má neslyšící
příbuzné.
Tab. 4 Další neslyšící v rodině
Ostatní neslyšící v rodině n %
Rodiče 12 60
Sourozenci 8 40
Příbuzní 7 35
Graf č. 4 Neslyšící v rodině
60%
40%
35%
0%
5%
10%
15%
20%
25%
30%
35%
40%
45%
50%
55%
60%
rodiče
sourozenci
příbuzní
37
Otázka č. 5
Jakým způsobem komunikujete se svým nejbližším okolím?
U této otázky mělo 20 neslyšících (100 %) rodiček opět možnost zaškrtnout více
odpovědí. Všech 20 dotazovaných žen využívalo při komunikaci znakový jazyk. K
tomu většinou ještě využívaly možnost odezírání – 14 (70 %). Psaný jazyk využívala
jen malá část dotazovaných – 7 (35 %). Samozřejmě zde záleželo na typu sluchové vady
a podle toho se odvíjel způsob komunikace. To zmiňuji již v teoretické části.
Tab. 5 Typ komunikace s nejbližším okolím
Typ komunikace n %
Mluvený jazyk 0 0
Znakový jazyk 20 100
Odezírání 14 70
Psaný jazyk 7 35
Jiná forma 0 0
Graf č. 5 Typ komunikace
0%
100%
70%
35%
0%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
mluvený jazyk
znakový jazyk
odezírání
psaný jazyk
jiná forma
38
Otázka č. 6
Jakým způsobem Vás pozvala sestra do ordinace?
U této otázky nebyla možnost výběru. Dotazované ženy měly samy odpovědět.
Většina maminek odpověděla, že si pro ně sestra přišla, pokud ji na to předem
upozornila. Bohužel se v několika případech stalo, že i po upozornění, že je maminka
neslyšící, ji sestra do ordinace volala. Tyto případy se staly většinou u žen, které rodily
ve Středočeském kraji.
Příklady odpovědí:
„Hned u informací jsem upozornila, že jsem neslyšící, když na mě přišla v
těhotenské ambulanci řada, sestra si pro mě přišla."
„Na ultrazvuku jsem hned u okénka upozornila, že jsem neslyšící. Sestra byla velmi
příjemná a vstřícná. Napsala mi na papírek, před které dveře si mám sednout. Sestra si
pak pro mě přišla."
„Hned na vrátnici jsem upozornila, že jsem neslyšící. I přesto se mi stalo, že mě
sestra do ordinace volala. Až po nějaké době, kdy se mi zdálo, že už všichni, co přišli po
mě, jsou po vyšetření, jsem se šla sestry zeptat, jestli na mě nezapomněla. Sestra mi
řekla, že mě už několikrát volala."
Otázka č. 7
Proč jsem se rozhodla rodit v Ústavu péče pro matku a dítě v Praze - Podolí?
U této otázky jsem chtěla zjistit, co vedlo rodičky k tomu, že se rozhodly rodit v
Ústavu péče pro matku a dítě v Praze - Podolí. Většina z nich už měla dobrou zkušenost
z předchozího těhotenství nebo dala na radu kamarádky.
39
Příklady odpovědí:
„O možnosti rodit v ústavu pro péči o matku a dítě jsem se dozvěděla od své
kamarádky, která tam rodila před šesti měsíci. Pochvalovala si přístup lékařů
i porodních asistentek. Zvládla porod i bez tlumočníka."
„Z článku v novinách jsem se dozvěděla, že v ústavu pro péči o matku a dítě funguje
centrum pro neslyšící rodičky. Tak jsem doufala, že tady budou více připraveni na
komunikaci s neslyšícími. A nezklamala jsem se."
„Rodila jsem tady již před dvěma roky a byla jsem spokojena. Tak jsem vsadila na
jistotu. Samozřejmě se mi stalo, že jsem narazila i na sestru, která se moc nesnažila se
mnou komunikovat, ale to jsou jen výjimky."
40
Otázka č. 8
Byl s Vámi někdo u porodu?
U této otázky jsem chtěla vědět, kdo byl s dotazovanou rodičkou přítomen u porodu
nebo zda byla u porodu sama. Z dotazníku vyplynulo, že většina z dotazovaných
rodiček – 17 (85 %) měla u porodu partnera, v jednom případě (5 %) pak maminku a ve
dvou případech (10 %) kamarádku.
Tab. 6 Přítomnost další osoby u porodu
Osoba u porodu n %
Partner 17 85
Matka 1 5
Tchýně 0 0
Kamarádka 2 10
Někdo jiný 0 0
Graf č. 6 Osoba u porodu
85%
5%0% 10% 0%
partner
matka
tchýně
kamarádka
někdo jiný
41
Otázka č. 9
Chtěla jste mít u porodu tlumočníka?
V tomto případě mě zajímalo, zda chtěla mít rodička u porodu tlumočníka.
Z dotazníkového šetření vyšlo najevo, že 6 (30 %) dotazovaných žen chtělo mít u
porodu tlumočníka a 14 (70 %) ne. Tato otázka dále úzce souvisí s otázkou číslo 10.
Tab. 7 Přítomnost tlumočníka u porodu
Přítomnost tlumočníka n %
Ano 6 30
Ne 14 70
Graf č. 7 Přítomnost tlumočníka
30%
70%
ano
ne
42
Otázka č. 10
Nabídl Vám někdo možnost služeb tlumočníka na porodním sále?
Pro výpočet byl použit vzorek 20 respondentek. Ty měly na výběr ze čtyř možností.
Možnost ano byla rozdělena na ano-lékař, ano-porodní asistentka, ano-v předporodním
kurzu. Třinácti dotazovaným (65 %) byla nabídnuta možnost mít na porodním sále
tlumočníka. Sedmi respondentkám (35 %) tato možnost nabídnuta nebyla. (viz graf č. 8
a tabulka 8).
Tab. 8 Nabídka služeb tlumočníka na porodním sále
Původ informace n %
Ano-lékař 4 20
Ano-por.asistentka 4 20
Ano-v předpor.kurzu 5 25
Ne 7 35
Graf č. 8 Původ informace
20%
20%
25%
35% ano-lékař
ano-por.asistentka
ano-v předpor.kurzu
ne
43
Pro zajímavost uvádím v grafu č. 9 a tabulce 9 rozdíly v odpovědích u žen, které
rodily v Ústavu péče o matku a dítě v Praze – Podolí (UPMD) a u žen, které rodily ve
Středočeském kraji.
Tab. 9 Nabídka služeb tlumočníka na porodním sále
místo porodu ano-lékař ano-por.asistentka ano-v předpor.kurzu ne
a) UPMD 1 4 5 0
b) Středoč.kraj 3 0 0 7
Graf č. 9 Původ informace
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
Počet
dotazovaných
ano-lékař ano-
por.asistentka
ano-v
předpor.kurzu
ne
Původ informace
Nabídl Vám někdo možnost služeb tlumočníka na porodním sále?
a)
b)
44
Otázka č. 11
Jak s Vámi komunikovala porodní asistentka na porodním sále?
Zde jsem se zaměřila na typy komunikace mezi porodní asistentkou a rodičkou.
Dotazované rodičky měly na výběr tyto možnosti:
- znakový jazyk,
- odezírání,
- tlumočník,
- bez snahy o komunikaci.
Z dotazníkového šetření vyplývá, že pouze 1 (5 %) porodní asistentka využila
znakový jazyk ke komunikaci s rodičkou. 7 (35 %) porodních asistentek použilo ke
komunikaci odezírání a stejný počet se nesnažil komunikovat vůbec. V 5-ti (25 %)
případech byla využita přítomnost tlumočníka. (viz graf č. 10 a tabulka 10).
Tab. 10 Komunikace s porodní asistentkou na porodním sále
Typ komunikace n %
Znakový jazyk 1 5
Odezírání 7 35
Tlumočník 5 25
Bez komunikace 7 35
Graf č. 10 Typy komunikace
5%
35%
25%
35% znakový jazyk
odezírání
tlumočník
bez komunikace
45
Pro zajímavost uvádím rozdíly v odpovědích mezi ženami, které rodily v Ústavu
péče o matku a dítě v Praze - Podolí a ženami, které rodily ve Středočeském kraji.
Tab. 11 Komunikace s porodní asistentkou na porodním sále
místo porodu znakový
jazyk
odezírání tlumočník bez komunikace
a) UPMD 1 4 4 1
b) Středoč.kraj 0 3 1 6
Graf č. 11 Typy komunikace
Z grafu tedy vyplývá, že bohužel existuje velký rozdíl v komunikaci porodních
asistentek s neslyšící rodičkou, které pracují v Ústavu péče pro matku a dítě v Praze Podolí
a porodních asistentek, které pracují v porodnicích ve Středočeském kraji.
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
Počet
dotazovaných
znakový
jazyk
odezírání tlumočník bez
komunikace
Typy komunikace
Jak s Vámi komunikovala porodní asistentka na
porodním sále?
a)
b)
46
Otázka č. 12
Když sestra: a) natáčela Vám monitor
b) vyšetřovala Vás
c) provedla dirupci (puštění plodové vody)
Zde jsem se zaměřila především na tři nejčastější úkony během porodu. Chtěla jsem
vědět, zda se porodní asistentka snažila neslyšící mamince jakýmkoliv způsobem
vysvětlit postup před daným úkonem. Z dotazníkového šetření vyplývá, že u všech třech
úkonů jen ve 13 (65 %) případech dostala neslyšící rodička vysvětlení, co právě bude
porodní asistentka dělat. V 7 (35 %) případech tomu tak nebylo. (viz graf č. 12.1 a
tabulka 12.1).
Tab. 12.1 Natáčení monitoru
Informovanost n %
Vysvětlení postupu 13 65
Nevysvětlení postupu 7 35
Graf č. 12.1 Informovanost klientky
65%
35%
vysvětlení postupu
nevysvětlení postupu
47
Tab. 12.2 Vaginální vyšetření
Informovanost n %
Vysvětlení postupu 13 65
Nevysvětlení postupu 7 35
Graf č. 12.2 Informovanost rodičky – vaginální vyšetření
Tab. 12.3 Dirupce ("puštění") plodové vody
Informovanost n %
Vysvětlení postupu 13 65
Nevysvětlení postupu 7 35
Graf č. 12.3 Informovanost rodičky – dirupce plodové vody
65%
35%
vysvětlení postupu
nevysvětlení postupu
65%
35%
vysvětlení postupu
nevysvětlení postupu
48
Otázka č. 13
Byla jste spokojena s porodní asistentkou během porodu?
Cílem této otázky bylo zaměřit se na spokojenost neslyšící rodičky s přístupem
porodní asistentky. Z celkového počtu dotazovaných bylo pouze 11 respondentek (55
%) spokojeno s porodní asistentkou a 9 (45 %) bylo nespokojeno. (viz graf č. 13 a
tabulka 13).
Tab. 13 Spokojenost s porodní asistentkou
Hodnocení spokojenosti n %
Ano 11 55
Ne 9 45
Graf č. 13 Hodnocení spokojenosti
55%
45%
ano
ne
49
Graf č. 14 a tabulka 14 poukazuje na to, že Ústav péče pro matku a dítě v Praze Podolí
opravdu funguje jako centrum pro neslyšící rodičky.
Tab. 14 Spokojenost s porodní asistentkou
místo porodu ano ne
a) UPMD 8 2
b) Středoč.kraj 3 7
Graf č. 14 Hodnocení spokojenosti
Otázka č. 14
Co by Vám pomohlo ke klidnému průběhu porodu?
Rodičky neměly u této otázky možnost výběru. Chtěla jsem, ať se neslyšící rodičky
vyjádří samy. Většina dotazovaných by chtěla během porodu více empatie ze strany
porodní asistentky, ale i lékaře, větší snahu o komunikaci a více lidskosti během
porodu.
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
Počet
dotazovaných
ano ne
Hodnocení
Byla jste spokojena s přístupem porodní asistentky
během porodu?
a)
b)
50
Otázka č. 15
Byla jste spokojena se službami v Ústavu péče pro matku a dítě v Praze - Podolí jako
centrem pro neslyšící matky?
Zde se měly vyjádřit pouze ženy, které rodily v Ústavu péče pro matku a dítě
v Praze - Podolí. Zaměřila jsem se na spokojenost se službami Ústavu péče o matku a
dítě jako centrem pro neslyšící rodičky. Celkový počet respondentek byl u této otázky
10. V osmi případech (80 %) byly neslyšící maminky spokojeny a ve dvou případech
(20 %) byly nespokojeny.(viz graf č. 16 a tabulka 16).
Tab. 15 Spokojenost s UPMD (Ústavu péče pro matku a dítě v Praze - Podolí)
Spokojenost n %
Ano 8 80
Ne 2 20
Graf. č. 15 Spokojenost s UPMD
80%
20%
ano
ne
51
Otázka č. 16
Chtěla byste něco změnit v přístupu zdravotnického personálu k neslyšícím rodičkám?
Na otázku, co by se mělo změnit, rodičky nejvíce odpovídaly, že by se raději setkaly
s větší trpělivostí (25 %), lepší komunikací (45 %) a s větší mírou lidskosti (25 %).
Sedm respondentek (35 %) nechtělo změnit nic.
Tab. 16 Změny v přístupu zdravotního personálu k neslyšícím rodičkám
Změny v přístupu n %
Ano-trpělivost 5 25
Ano-komunikace 9 45
Ano-lidskost 5 25
Ne 7 35
Graf č. 16 Změny v přístupu porodní asistentky
25%
45%
25%
35%
0%
5%
10%
15%
20%
25%
30%
35%
40%
45%
ano-trpělivost
ano-komunikace
ano-lidskost
ne
52
2.7.2 Vyhodnocení cíle
Je samozřejmé, že pro malý rozsah průzkumné sondy nebylo možno očekávat
značnou převahu některých odpovědí. Přesto však byla u některých otázek velmi
zřetelná převaha v určitých odpovědích. Proto si také myslím, že vyhodnocení hypotéz
mohu považovat za průkazné.
2.7.3 Vyhodnocení hypotéz
Hypotéza č. I – Předpokládám, že více než 2/3 neslyšících rodiček chtěly mít u
porodu přítomnou blízkou osobu.
Hypotéza č. I se potvrdila.
Hypotéza č. II – Očekávám, že neslyšící rodičky využívají během porodu
tlumočníka.
Hypotéza č. II se nepotvrdila.
Hypotéza č. III – Předpokládám, že neslyšící rodičky, které rodily v Ústavu péče pro
matku a dítě v Praze - Podolí budou spokojeny s komunikací se zdravotnickým
personálem.
Hypotéza č. III se potvrdila .
53
3 Diskuse
Hypotéza č.1 se mi objektivně potvrdila. Většina respondentek měla u porodu
někoho blízkého a většinou to byl partner (manžel). V menší míře byla zastoupena jiná
blízká osoba.
To, že rodička chtěla mít u porodu někoho blízkého, má podle mého názoru několik
příčin. Nezáleží totiž na tom, zda je rodička slyšící nebo neslyšící. Chce mít u sebe
někoho, kdo jí bude oporou a bude ji povzbuzovat. U neslyšících maminek je to ještě
umocněno tím, že v období porodu pro ni dochází k vypjatějším situacím, především
v oblasti komunikace.
Hypotéza č.2 se mi nepotvrdila. Většina rodiček věděla o možnosti mít u porodu
tlumočníka, ale nakonec ji nevyužila. Informace získávaly především od lékaře a
porodní asistentky. Potvrdil se mi velký rozdíl v informovanosti klientek rodících
v Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze – Podolí a u žen, které rodily v porodnicích ve
Středočeském kraji. Zde je informovanost ohledně služeb tlumočníka malá. Jeho
přítomnost by určitě komunikaci mezi porodní asistentkou a neslyšící rodičkou více
usnadnila. Důvody, proč si neslyšící rodičky nakonec tlumočníka k porodu nevybraly,
jsou tyto:
a/ rodička se spoléhá na to, že v komunikaci s porodní asistentkou nebude problém
b/ porod bere jako velmi intimní záležitost a nechce, aby byl přítomen někdo pro ni cizí.
Hypotéza č.3 se mi objektivně potvrdila. Z deseti žen jen jedna byla nespokojena
s komunikací s porodní asistentkou. Je to dáno především tím, že zdravotní personál je
proškolován v problematice neslyšících. Jde o to, aby byla porodní asistentka trpělivá a
snažila se s neslyšící rodičkou domluvit, našly spolu správný způsob komunikace. I
když je pro posouzení tento vzorek nesporně malý, myslím si, že ÚPMD funguje jako
centrum pro neslyšící rodičky správně a takových center by mělo být určitě více.
54
3 Závěr
Ve své bakalářské práci jsem se zabývala problematikou komunikace mezi neslyšící
rodičkou a porodní asistentkou.
Hlavním cílem bylo zjistit specifické potřeby neslyšících žen během porodu.
Neslyšící rodičky nemají podle mého názoru, ale ani podle jejich odpovědí, žádné
specifické potřeby. Chtějí jen více trpělivosti, lidskosti a více snahy o komunikaci. Tyto
potřeby mají zajisté i ženy, které nemají poruchy sluchu, ale u neslyšících žen jsou tyto
potřeby více umocněny.
Dalším cílem bylo zjistit nedostatky v komunikaci mezi porodní asistentkou a
neslyšící rodičkou. Celkový počet respondentek byl 20. Byly to ženy, které porodily
v ÚPMD nebo v nemocnicích ve Středočeském kraji. Chtěla jsem zjistit, v čem vidí,
ohledně komunikace, dotazované neslyšící rodičky největší problém.
Nedostatky jsou už na úplném začátku při setkání s neslyšící rodičkou. Jde
především o snahu dorozumět se a ne rovnou odsoudit neslyšícího a neposkytovat mu
plnohodnotné informace jen proto, že je neslyšící a určitě umí jen znakový jazyk, který
ostatní neovládají. Dochází i k opomíjení vysvětlení různých vyšetření, které porodní
asistentka provede automaticky, aniž by se snažila o jeho předchozí vysvětlení. K těmto
případům docházelo především u neslyšících rodiček, které rodily v nemocnicích ve
Středočeském kraji. Největší problém v komunikaci je v menších městech, kde se
porodní asistentky s neslyšícími rodičkami nesetkávají tak často a nejsou na komunikaci
s nimi tak připraveny jako ve větších městech, kde je zdravotnický personál lépe
proškolen. Samozřejmě ale vždy záleží na lidském přístupu k rodičce.
Každá rodička, ať už je neslyšící, nevidomá, hluchoněmá či tělesně nebo duševně
postižená, má právo na stejnou komunikaci a stejné zacházení jako rodičky, které tímto
postižením či poruchou nejsou hendikepovány.
55
5 Seznam bibliografických odkazů
1. DYNÁKOVÁ, Š. Neslyším vás, ale jsem tady- : komunikace se sluchově
postiženými pacienty – 1. část. Sestra, 2005, roč. 15, č. 11, s. 18. ISSN 1210-0404.
2. DYNÁKOVÁ, Š. Rozumím vám, přece vidím, co říkáte-: komunikace se sluchově
postiženými pacienty – 2. část. Sestra, 2005, roč. 15, č. 12, s. 17. ISSN 1210-040.
3. HONZÁK, Radkin. Komunikační pasti v medicíně. Praha : Galén, 1999. ISBN 80-
7262-032-0.
4. HUDÁKOVÁ, Andrea. Ve světě sluchového postižení. Praha : Středisko rané péče
Tamtam, 2005. ISBN 80-86792-27-7.
5. KRAHULCOVÁ, Beáta. Komunikace sluchově postižených. Praha : Karolinum,
2003. ISBN 80-246-0329-2.
6. LEJSKA, Mojmír. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Praha : Paido, 2003.
ISBN 80-7315038-7.
7. LINHARTOVÁ, Věra. Praktická komunikace v medicíně. Praha : Grada Publishing,
2007. ISBN 978-80-247-1784-5.
8. POKORNÁ, Andrea. Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství. Brno : NCO
NZO, 2006. ISBN 80-70013-440-2.
9. PULDA, Miloš; LEJSKA Mojmír. Jak žít se sluchovou vadou. Brno : IDVPZ, 2006.
ISBN 80-7013-226-4.
10. SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika. Praha : Grada Publishing, 2007. ISBN 978-
80-247-1733-3.
11. STRNADOVÁ, Věra. Současné problémy české komunity neslyšících – Hluchota a
jazyková komunikace. Praha : Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 1998. ISBN
80-85899-45-0.
12. VENGLÁŘOVÁ, Martina; MAHROVÁ, Gabriela. Komunikace pro zdravotní
sestry. Praha : Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-1262-8.
56
6 Seznam příloh
Příloha 1 Dotazník
Příloha 2 Kodex podpory lidí se zdravotním postižením
Příloha 3 Pomůcky pro neslyšící maminky
Příloha 4 Rozhovor vedený přes e-mail
Příloha 5 Zákon o znakové řeči a o změně dalších zákonů
57
Příloha 1 Dotazník (Hlavničková, L., 2007)
Vážení paní (slečno), milá maminko!
Prosím Vás o vyplnění dotazníku. Ubezpečuji Vás, že všechny Vaše odpovědi budou
zpracovány zcela anonymně a výsledky budou použity pouze v mé průzkumné práci
bakalářské práce.
Předem Vám vřele děkuji za Vaši spolupráci.
Lucie Hlavničková, DiS
Studentka 3.ročníku obor porodní asistentka
Vysoká škola zdravotnická, o.p.s.
Duškova 7
150 00 Praha 5
1) Kolik je Vám let?
méně než 20 let 20 – 25 let 25-30 let
30-35 let 35 let a více
2) Kde bydlíte?
venkov  město 100 – 500 tisíc obyvatel
město 50 – 100 tisíc obyvatel  město 500 – 1 300tisíc obyvatel
3) Od kdy máte vadu sluchu? Pokud jste sluchovou vadu získala později, označte
prosím věk:
od narození
v pozdějším věku:
3-6 let 6 –12 let 12-18 let 18- a více
Jakého je typu?
jsem neslyšící mám zbytky sluchu jsem nedoslýchavá
58
4) Je někdo ve Vaší rodině neslyšící?
rodiče sourozence příbuzné (teta,strýc,prarodiče)
5) Jakým způsobem komunikujete se svým nejbližším okolím(můžete zaškrtnout i více
možností)?
mluvený jazyk znakový jazyk odezírání psaný jazyk
jiná forma (napište prosím jaká) ………………………………………..
6) Jakým způsobem Vás pozvala sestra do ordinace?
………………………………………………………………………….
7) Proč jste se rozhodla rodit v UPMD (v Ústavu pro péči o matku a dítě) ?
……………………………………………………………………………..
8) Byl s Vámi někdo u porodu?
partner maminka tchýně
kamarádka někdo jiný ………………..
9) Chtěla jste mít u porodu tlumočníka?
ano ne
10) Nabídl Vám někdo možnost služeb tlumočníka na porodním sále?
ano (napište prosím, kdo) ………………………………….
ne
11) Jak s Vámi komunikovala porodní asistentka na porodním sále?
znakovým jazykem pomocí odezírání přes
tlumočníka
nesnažila se se mnou komunikovat vůbec
59
12) Když sestra:
a/ natáčela Vám monitor
nejdříve mi vysvětlila, co bude dělat napojila mě na monitor a nic mi
nevysvětlila
b/ vyšetřovala Vás
snažila se mi vysvětlit, co bude dělat nic mi nevysvětlila a vyšetřila mě
c/ provedla dirupci („puštění“ plodové vody)
vysvětlila mi, co se bude dít nic mi neřekla a udělala dirupci
13) Byla jste spokojena s přístupem porodní asistentky během porodu?
ano ne
14) Co by Vám pomohlo ke klidnému průběhu porodu?
………………………………………………………………………………………..
15) Byla jste spokojena se službami UPMD jako centrem pro neslyšící matky?
ano ne
16) Chtěla byste něco změnit v přístupu zdravotního personálu k neslyšícím rodičkám?
ne
ano (prosím, napište co)……………………………………………………………..
60
Příloha 2 Kodex podpory lidí se zdravotním postižením (Hudáková, A.,
Ve světě sluchového postižení, Praha, Středisko rané péče Tamtam, 2005,
ISBN 80-86792-27-7)
Kodex podpory lidí se zdravotním postižením
- nepovažujte moje postižení za problém
- nepovažujte moje postižení za nedostatek; jste to vy, kdo mě považuje za lišícího se a
bezmocného
- nesnažte se mě opravit, nemám poruchu; podpořte mě; já mohu společnosti přispívat
svým vlastním způsobem
- nevnímejte mě jako pacienta; jsem vaším spoluobčanem
- považujte mě za svého souseda; pamatujte, že nikdo z nás nemůže být úplně
soběstačný
- nesnažte se změnit moje chování; buďte potichu a naslouchejte
- to, co označujete za nevhodné, je možná mým pokusem komunikovat s vámi
způsobem, který zvládnu.
- nesnažte se mě měnit; nemáte na to právo; pomozte mi naučit se to, co chci
- neskrývejte svoji nejistotu za profesionální odstup; buďte člověkem, který naslouchá,
a nezametejte přede mnou cestičku – potřebuji projít svými zápasy
- nezkoušejte na mě teorie a strategie
- nesnažte se mě ovládat; jako každý člověk mám právo na vlastní sílu
- nepoučujte mě, abych byl slušný, poslušný a všemu se podroboval; potřebuji mít
pocit, že mám právo říci ne, když se chci bránit
- buďte mým spojencem proti těm, kteří mě využívají
- nesnažte se stát mým přítelem; snažte se mě poznat; pak se můžeme stát přáteli
- nepomáhejte mi, i když vám to dělá dobře; vždy se mě nejprve zeptejte, zda pomoc
potřebuji; dovolte mi ukázat vám, jak mi můžete pomoci
- neobdivujte mě; přání žít plnohodnotným životem nevyžaduje obdiv
- respektujte mě, protože respekt předpokládá rovnoprávnost
- nepracujte na mě; pracujte se mnou
61
Příloha 3 Pomůcky pro neslyšící maminky (vibrační zvonek, lampa)
(Vlastní fotoarchiv z UPMD, 2007)
62
Příloha 4 Rozhovor vedený přes e-mail (Hlavničková, L., 2007)
Třicetiletá Pavla je od narození nedoslýchavá. V červnu loňského roku se jí v Ústavu
péče o matku a dítě v Praze - Podolí narodila holčička. A jaké jsou zkušenosti neslyšící
rodičky s tamním zdravotnickým personálem? „Přístup lékařů byl naprosto
profesionální,“ chválí zaměstnance Ústavu péče pro matku a dítě profesorka na vysoké
škole Pavla.
Jste neslyšící už od narození?
Od narození jsem trpěla nedoslýchavostí, která měla trvalou progresivitu. Postupem
času se moje nedoslýchavost vyvinula v těžkou nedoslýchavost.
U Vás v rodině je také někdo neslyšící?
Ano. Stejnou vadou trpí i moje matka, sestra i bratr a kompletně celá rodina z matčiny
strany.
Jaké komunikační prostředky používáte v běžném životě?
Sluchadla, světelný zvonek, ale i fax, mobil či e-mail.
Využíváte v běžném životě služeb tlumočníka?
Zatím to nebylo potřeba, protože celá moje rodina výborně odezírá.
Proč jste se rozhodla rodit zrovna v ÚPMD?
Porodnice u Apolináře a v Podolí jsou vyhlášené porodnice. Doporučení mi dala sestra
u mé gynekoložky. Můj manžel se nejdříve pokoušel vyřídit vše po telefonu, ale to se
mu nezdařilo. Sama jsem pak na internetu našla odkaz na „Neslyšící Podolí“ a paní
doktorka Slavíková se ukázala jako mimořádně příjemná a schopná a vše, navzdory
pozdnímu kontaktu, zařídila.
Jak probíhala prenatální péče? Věnoval se Vám lékař dostatečně?
Naprosto. Vynikající byly služby Prenatal Letná i paní doktorky Slavíkové a paní
doktorky Števíkové.
63
Jak Vás volala sestra do ordinace?
Nejprve klasicky, jako všechny ostatní pacientky, ale od druhé návštěvy jsem ordinující
sestru upozornila na svůj sluchový problém, takže potom se přístup změnil. Jednání
bylo vždy milé.
Měla jste možnost chodit na předporodní kurz či tělocvik? Kde jste je
navštěvovala a získala jste během těchto kurzů pro vás dostatek informací?
Ano, měla jsem tu možnost a informace jsem získala naprosto všechny. Paní
Mrkvičková i paní Lubina, u které jsem si, bohužel, nezapamatovala příjmení, byly obě
moc milé a taktní. Když jsem je upozornila na svůj sluchový problém, byly jsme
v kontaktu pomocí SMS zpráv a vždy jsem seděla v blízkosti přednášejícího, který se
navíc na závěr zeptal, zda jsem rozuměla jeho výkladu.
Myslíte si, že jste dostala dostatek informací o těhotenství a porodu a z jakých
zdrojů jste tyto informace získávala?
Myslím, že jsem jich získala dostatek a to jak již z výše zmiňovaných kurzů, tak od
lékařů.
Věděla jste, že existuje možnost zavolat si záchrannou službu pomocí SMS zprávy?
Tak to jsem nevěděla, ale stejně bych ji asi nevyužila.
Byl u porodu Váš partner, či jiná vám blízká osoba?
Porod císařským řezem. Takže přítomnost mého manžela nebyla na porodním sále
vhodná. Ale paní doktorka Slavíková zařídila vše potřebné, takže byla na sále jedna
sestřička, která mi tlumočila pokyny od všech, kteří měli na ústech roušky, nebo ke mně
byli otočení zády, takže jsem nemohla odezírat.
Chtěla jste mít u porodu tlumočníka?
Ne, chtěla jsem tam mít pouze osobu, na kterou jsem zvyklá, a které rozumím.
64
Nabídl vám vůbec někdo tuto službu?
Ano, nabídla mi jí paní doktorka Slavíková, ale já jsem ji nepotřebovala.
Jak k Vám přistupovala porodní asistentka na porodním sále? Snažila se s vámi
komunikovat?
Ano, jak jsem už popsala.
Vysvětlila vám porodní asistentka vždy, co s Vámi bude zrovna dělat, jaký bude
postup při vyšetření?
Ano, vysvětlila.
Komunikoval nebo se snažil s Vámi komunikovat někdo ze zdravotnického
personálu pomocí znakové řeči anebo alespoň se snažil využít jejich základů?
Ne, nebylo to potřeba. Stačilo, aby mi umožnili odezírání nebo informovat sestru, která
na mě mluvila.
Byla jste spokojena se službami UPMD jako centrem pro neslyšící?
Ano. Mimořádně jsem pak byla spokojena s paní doktorkou Slavíkovou a paní
doktorkou Malou.
Chtěla byste něco změnit v přístupu zdravotnického personálu k neslyšícím
rodičkám?
Ani ne. Myslím si, že až na dvě sestry, které vyšetřovali sluch mého novorozeného
dítěte, bylo vše naprosto profesionální a velice ohleduplné.
Měla jste někdy nějakou negativní zkušenost ve zdravotnictví?
Bohužel celou řadu.
Jaké základní chyby, podle Vás, dělá zdravotní personál v přístupu k neslyšícím?
Těch chyb je několik, ale kdybych měla vyjmenovat ty největší, tak jsou to hlavně
nervozita, spěch a nediskrétnost.
65
Příloha 5 Zákon o znakové řeči a o změně zákonů (Sbírka zákonů, 1988, 1998)
Zákon
ze dne 11. června 1998
o znakové řeči a o změně dalších zákonů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
§ 1
Úvodní ustanovení
Zákon upravuje používání znakové řeči jako dorozumívacího prostředku neslyšících.
Definice základních pojmů
§ 2
Za neslyšící se pro účely tohoto zákona považují osoby, které ohluchly před rozvinutím
mluvené řeči a u nichž velikost a charakter sluchové vady neumožňuje plnohodnotný
rozvoj mluvené řeči, a dále osoby později ohluchlé a nedoslýchavé, které samy považují
znakovou řeč za primární formu své komunikace.
§ 3
Znaková řeč
Znakovou řečí se pro účely tohoto zákona rozumí český znakový jazyk a znakovaná
čeština.
§ 4
(1) Český znakový jazyk je základním dorozumívacím jazykem neslyšících v České
republice.
(2) Český znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený
specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a
pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Český znakový jazyk má základní
atributy jazyka, tj. znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost a
historický rozměr, a je ustálen po stránce lexikální i gramatické.
66
§ 5
Znakovaná čeština
(1) Znakovaná čeština je umělý jazykový systém, který usnadňuje dorozumívání mezi
slyšícími a neslyšícími.
(2) Znakovaná čeština využívá gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě
nebo bezhlasně artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a
postavením rukou ukazovány odpovídající znaky českého znakového jazyka.
§ 6
Prstová abeceda
(1) Prstová abeceda využívá formalizovaných a ustálených postavení prstů a dlaně jedné
ruky k zobrazování jednotlivých písmen české abecedy.
(2) Prstová abeceda je integrální součástí českého znakového jazyka a znakované
češtiny, kde se využívá k odhláskování cizích slov, odborných termínů a pojmů, pro
které dosud nejsou ustáleny znaky českého znakového jazyka. Používání znakové řeči
§ 7
Neslyšící mají právo na
a) používání znakové řeči,
b) vzdělávání s využitím znakové řeči,1)
c) výuku znakové řeči.
§ 8
(1) Neslyšící mají při návštěvě lékaře, vyřizování úředních záležitostí a při zajišťování
dalších nezbytných potřeb právo na tlumočníka znakové řeči. Tlumočnická služba se
poskytuje bezplatně v rozsahu podmínek stanovených zákonem.2)
(2) Neslyšícím, kterým byly z důvodu úplné nebo praktické hluchoty přiznány
mimořádné výhody II.stupně (průkaz ZTP) nebo III. stupně (průkaz ZTP/P), jsou
tlumočnické služby při soudním řízení poskytovány bezplatně.
67
(3) Neslyšícím studentům středních a vysokých škol, kterým byly z důvodu úplné nebo
praktické hluchoty přiznány mimořádné výhody II. stupně (průkaz ZTP) nebo III.
stupně (průkaz ZTP/P), jsou tlumočnické služby poskytovány bezplatně za podmínek
stanovených zvláštním předpisem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
§ 9
Rodiče dětí, u kterých byla diagnostikována praktická nebo úplná hluchota,3)
mají právo
na bezplatnou výuku v kursech znakové řeči.
§ 10
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanoví prováděcím právním předpisem
a) rozsah a obsah přípravy a způsob ověřování znalosti znakové řeči učitelů pro
neslyšící,
b) podmínky a rozsah tlumočnických služeb poskytovaných bezplatně neslyšícím
studentům podle § 8 odst. 3 a způsob jejich úhrady,
c) obsah, rozsah a způsob úhrady kursů podle § 9.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona č. 100/1988 Sb.,o sociálním zabezpečení,ve znění pozdějších
předpisů
§ 11
Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 110/1990 Sb.,
zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 1/1991 Sb., zákona č. 46/1991 Sb., zákona č.
306/1991 Sb., zákona č. 482/1991 Sb., zákona č. 578/1991 Sb., zákona č. 582/1991 Sb.,
zákona č. 235/1992 Sb., zákona č. 589/1992 Sb., zákona č. 37/1993 Sb., zákona č.
84/1993 Sb., zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 266/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb.,
zákona č. 182/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č.
155/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 133/1997 Sb. a zákona č. 91/1998 Sb.,
se mění takto:
68
1. Za § 86 se vkládá nový § 86a, který zní:
"§ 86a
Občan, jemuž byly z důvodu úplné nebo praktické hluchoty přiznány mimořádné
výhody II. stupně (průkaz ZTP) nebo III. stupně (průkaz ZTP/P), má nárok na bezplatné
poskytnutí tlumočnické služby formou úkonu pečovatelské služby při návštěvě lékaře,
vyřizování úředních záležitostí a při zajišťování dalších nezbytných potřeb, a to v
rozsahu nejvýše 24 hodiny za kalendářní rok.".
2. Za § 94 se vkládá nový § 94a, který zní:
"§ 94a
Nárok na poskytnutí pečovatelské služby podle § 86a vzniká dnem splnění podmínek
stanovených tímto zákonem, nejdříve však od počátku měsíce, ve kterém bylo zahájeno
řízení o jejím poskytnutí.".
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona č. 114/1988 Sb.,o působnosti orgánů České republiky v sociálním
zabezpečení,ve znění pozdějších předpisů
§ 12
V zákoně č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním
zabezpečení, ve znění zákona č. 125/1990 Sb., zákona č. 210/1990 Sb., zákona č.
425/1990 Sb., zákona č. 459/1990 Sb., zákona č. 9/1991 Sb., zákona č. 144/1991 Sb.,
zákona č. 582/1991 Sb., zákona č. 84/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., nálezu
Ústavního soudu č. 72/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 238/1995 Sb.,
zákona č. 289/1997 Sb. a zákona č. 91/1998 Sb., se v § 34 dosavadní text označuje jako
odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který včetně poznámky č. 21a) zní:
"(2) Okresní úřad zabezpečuje pečovatelskou službu podle zvláštního zákona21a)
a
rozhoduje o jejím poskytnutí.
21a)
§ 86a zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 155/1998
Sb.".
69
ČÁST ČTVRTÁ
§ 13
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, s výjimkou § 8 až 12, které nabývají
účinnosti dnem 1. ledna 1999.
Zeman v. r.
Havel v. r.
Tošovský v. r.
1)
§ 3 odst. 3 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších
odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
2)
§ 86a zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 155/1998
Sb.
3)
Vyhláška č. 207/1995 Sb., kterou se stanoví stupně zdravotního postižení a způsob
jejich posuzování pro účely dávek státní sociální podpory, ve znění vyhlášky č.
156/1997 Sb.