VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, O.P.S
PRAHA
BAZÁLNÍ STIMULACE
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
MARIE KERCLOVÁ
2008
BAZÁLNÍ STIMULACE
Bakalářská přáce
MARIE KERCLOVÁ
VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, O.P.S. V PRAZE
PhDr. Jana Hocková
Studijní kvalifikace: Bakalář
Studijní obor: Všeobecná sestra
Datum odevzdání práce: 2008-03-31
Datum obhajoby: 2008-02-28
Praha 2008
ABSTRAKT
Ve své bakalářské práci se zabývám Konceptem bazální stimulace. Svou prací
bych chtěla tento koncept přiblížit všem, kteří by měli o tuto speciální péči zájem.
Koncept vychází z technik, jejichž podstatou je cíleně stimulovat smyslové
orgány, podporovat komunikaci, vnímání a pohyb klienta, a tím znovu vyvolat
mozkovou aktivitu. Stimulace se orientuje na všechny oblasti lidských potřeb. Klient je
vnímán holisticky podle stanovené biografické anamnézy na základě jeho vlastní
historie.
Ve své práci, po krátkém historickém úvodu, zmiňuji teoretický koncept a
jednotlivé techniky bazální stimulace, které jsem čerpala z uvedeného seznamu použité
literatury. V závěru pak uvádím příklad ze své praxe na resuscitačním oddělení Fakultní
nemocnice Motol. Do seznamu příloh jsem zařadila tabulku s iniciálním dotekem a
biografickou anamnézou, kterou jsem vytvořila na základě vlastních zkušeností, a
použila modelové fotografie při využití jednotlivých technik.
Bakalářskou práci jsem zpracovala na základě znalostí a dovedností, které jsem
získala na Klinice anesteziologie a resuscitace ve výše zmiňované nemocnici a účastí
v základním a nástavbovém kurzu bazální stimulace.
Klíčová slova: bazální stimulace, koncept, klient, vnímáni, komunikace,
pohyb, stimulace, biografická anamnéza
ABSTRACT
Concept of basal stimulation is studied in this work. I would like to bring the
concept to people who are interested in this special care.
The principle which the concept is formed from is targeted stimulation of
sensory organs, communication support, perception and movement of client and
induction of his brain activity. Stimulation is orientated into all fields of human needs.
The client is perceived by specified biographical anamnesis formed from his own
history.
After a short historical introduction I speak of theoretical concept and particular
techniques of basal stimulation. There is an exemplification of my stay in Department
of Resuscitation in Faculty hospital Motol at the end of my work.
My work is based on experience, knowledge and skills which I got at the
Department of Resuscitation in Motol and by the participation in basic and advanced
courses of basal stimulation.
Key words: basal stimulation, concept, client, perception, comunication,
movement, stimulation, biographic anamnesis.
PŘEDMLUVA
S Konceptem bazální stimulace jsem se poprvé setkala při studiu na Vyšší
zdravotnické škole v Praze, tedy před více než čtyřmi lety. Hned z počátku jsem byla
fascinována tím, že lidem lze pomoci i jinak než jen medikamenty. Mé nadšení pro
Koncept bazální stimulace se ještě prohloubilo, když jsem se s ním setkala v praxi ve
Fakultní nemocnici Motol, které je jedním z proškolených pracovišť v České republice,
a s konceptem se setkávám při práci každý den.
Proto jsem na základě toho absolvovala základní a nástavbový kurz bazální
stimulace a nyní je mou snahou využít bazální stimulaci v péči o nemocné.
Touto cestou bych chtěla poděkovat PhDr. Janě Hockové za vstřícné jednání,
ochotu, laskavost a cenné rady při vedení bakalářské práce. Další poděkování patří
vedení Kliniky anesteziologie a resuscitace za možnost zvyšování kvalifikace v oblasti
bazální stimulace, a také celému kolektivu resuscitačního oddělení za náměty,
připomínky a pomoc při naší společné práci.
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen
uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato bakalářská
práce byla používána ke studijním účelům.
V Praze dne 28. března 2008 Marie Kerclová
......................................................
ÚVOD................................................................................................................... 8
1 Historie konceptu bazální stimulace............................................................. 9
1.1 Vznik konceptu..................................................................................... 9
1.2 Současná situace ................................................................................... 9
2 Teorie Konceptu bazální stimulace............................................................. 11
2.1 Vnímání .............................................................................................. 12
2.2 Pohyb .................................................................................................. 13
2.3 Komunikace........................................................................................ 14
3 Dotek........................................................................................................... 17
4 Poznatky z fyzioterapie............................................................................... 19
5 Poznatky z psychologie .............................................................................. 20
5.1 Desatero bazální stimulace ................................................................. 21
6 Biografická anamnéza................................................................................. 22
7 Prvky bazální stimulace.............................................................................. 23
7.1 Somatická stimulace ........................................................................... 23
7.1.1 Somatická stimulace zklidňující ..................................................... 24
7.1.2 Somatická stimulace povzbuzující.................................................. 26
7.1.3 Neurofyziologická koupel dle konceptu Bobath ............................ 27
7.1.4 Symetrická stimulace...................................................................... 30
7.1.5 Rozvíjející stimulace....................................................................... 30
7.1.6 Diametrální stimulace..................................................................... 30
7.2 Poloha ................................................................................................. 32
7.2.1 Poloha „hnízdo“.............................................................................. 32
7.2.2 Poloha „mumie“.............................................................................. 33
7.2.3 Poloha pomocí canisterapeutických psů........................................ 33
7.3 Kontaktní dýchání a masáž stimulující dýchání ................................. 34
7.4 Vestibulární stimulace ........................................................................ 36
7.5 Vibrační stimulace .............................................................................. 37
7.6 Optická stimulace ............................................................................... 38
7.7 Auditivní stimulace............................................................................. 40
7.8 Orální stimulace.................................................................................. 42
7.9 Olfaktorická stimulace........................................................................ 44
7.10 Taktilně-haptická stimulace................................................................ 45
8 Využití Konceptu bazální stimulace v praxi............................................... 46
8.1 Kazuistika ........................................................................................... 46
ZÁVĚR ............................................................................................................... 49
ÚVOD
O životě jsem začala přemýšlet, když jsem ztratila blízkého člověka, viděla
jsem, jak bojoval se svou nemocí do posledního dne. Vždyť život je nejcennější dar,
který není samozřejmostí. Myslím si, že mnozí z nás si to neuvědomují a s životem
mnohdy hazardují.
Tehdy jsem si uvědomila, že chci pomáhat tam, kde život visí na vlásku a kde
člověk zůstává sám, jen se svojí nemocí, utrpením, obklopen přístroji a mezi cizími
lidmi. Proto jsem vystudovala zdravotnickou školu, a začala pracovat na resuscitačním
oddělení. Setkávám se se smrtí skoro každý den a to hlavně u mladých lidí, ale nikdy
mě to neodradilo, ba naopak. Právě tady jsem našla své místo. Cítím, že zde mohu
udělat nejvíce pro svého bližního pomocí kvalitní ošetřovatelské péče a Konceptu
bazální stimulace. Ke své práci nepotřebuji nic víc než jen dvě ruce, milý úsměv a
snahu zkvalitnit pacientovi život.
Bazální stimulace je metoda, která nejen že jako zázrakem pomáhá lidem vrátit
se do normálního života, ale mně osobně naplňuje, za mou prací je vidět úspěch a výhra
nad zatraceným životem, samotou a mnohdy i smrtí.
„Jen život, který žijeme pro ostatní, stojí za to.“
Albert Einstein
9
1 Historie konceptu bazální stimulace
1.1 Vznik konceptu
Speciální pedagog, prof. Dr. Andreas Fröhlich, který pracoval na počátku
sedmdesátých let minulého století v Rehabilitačním centru ve Westplatz/Landstuhl
začal rozvíjet koncept podporující rozvoj různých schopností u dětí s těžkým tělesným i
duševním postižením. U těchto dětí nebylo možno zatím navázat verbální komunikaci.
Prof. Fröhlichovi se podařilo ji úspěšně navázat s takto postiženými dětmi na základě
somatické, vestibulární a vibrační komunikace. Po dlouholetých studiích se stala bazální
stimulace vědecky uznávaným konceptem.
Do ošetřovatelské péče přinesla tento koncept v 80.letech 20.století zdravotní
sestra prof. Christel Bienstein. Pracovala jako zdravotní sestra ve Vzdělávacím centru
německého profesionálního svazu pro ošetřovatelská povolání v Essenu. Věnovala se
intenzivní péči, kde prokázala úspěšnost bazální stimulace u klientů ve vigilním
komatu.
1.2 Současná situace
Bazální stimulace se stala v zemích Evropské unie jedním z nejvýznamnějších
konceptů v oblasti ošetřovatelství, speciální pedagogiky i psychologie. Je
neodmyslitelnou součástí života pro většinu pacientů s poruchou v oblasti vnímání,
hybnosti a komunikace. Významné místo má v péči o nedonošené děti, u klientů
v ústavech sociální péče, klientů v domovech důchodců a odděleních chronické
resuscitační péče. V klinické praxi se s ním pracuje skoro na všech odděleních a ve
většině zdravotnických zařízení je personál průběžně proškolován. V zahraničí je již
koncept aplikován do osnov při studiu ošetřovatelství na zdravotnických školách.
V České republice je jedinou certifikovanou lektorkou PhDr.. Karolína
Friedlová, která integrovala tento koncept do českého ošetřovatelství. Je členkou
mezinárodní asociace Bazální stimulace. Pod jejím vedením probíhají od roku 2003
základní a nástavbové semináře pro pracovníky mnoha různých oblastí ošetřovatelství,
fyzioterapeutů, ergoterapeutů, lékařů, logopedů a speciálních pedagogů.
10
V České republice je již několik certifikovaných pracovišť, kde proškolený
personál úspěšně pracuje s bazální stimulací.
V říjnu 2005 byl založen na území České republiky INSTITUT Bazální
stimulace, který je garantem kvality poskytovaných seminářů a supervizí na
pracovištích, která pracují s konceptem. ( Friedlová, 2006, s.9).
Od roku 2004 je koncept integrován do tématických plánů pro studijní program
zdravotnický asistent na středních zdravotnických školách a je zohledněn ve Vyhlášce
MZ ČR o stanovení činnosti všeobecné sestry ve Sbírce zákonů č.424/2004, § 4,
odstavec h. ( Friedlová, 2007, s.17).
11
2 Teorie Konceptu bazální stimulace
Bazální stimulace je koncept, který podporuje v nejzákladnější (bazální) rovině
lidské vnímání (Friedlová, 2007, s.19).
Základními prvky bazální stimulace jsou pohyb, komunikace a vnímání, a jejich
úzké propojení. Cílenou stimulací uložených vzpomínek lze znovu aktivovat mozkovou
činnost, a tím podporovat vnímání, komunikaci a hybnost klientů (Friedlová, 2007,
s.19).
Aby došlo ke kvalitní a účinné stimulaci vnímání je za potřebí v první řadě
získání biografické anamnézy, stanovení cílů, sestavení ošetřovatelského plánu,
realizace stimulací, kontinuální hodnocení reakcí klienta na poskytované stimulace.
Důležitou součástí správně prováděné bazální stimulace jsou integrace příbuzných do
péče, kdy ošetřovatelská péče umožňuje neustálý přísun podnětů z vlastního a okolního
světa, a holistické vnímání klienta. Každý pacient je vnímán jako jedinec s vlastní
historií a určitými schopnostmi.
Techniky bazální stimulace se dělí na prvky základní a nástavbové stimulace.
Prvky základní stimulace:
• Somatická stimulace
• Vestibulární stimulace
• Vibrační stimulace
Prvky nástavbové stimulace:
• Optická stimulace
• Auditivní stimulace
• Taktilně-haptická stimulace
• Olfaktorická stimulace
• Orální stimulace
12
2.1 Vnímání
Bazální stimulace vychází z toho, že každé omezení kteréhokoliv smyslu a
pohybu vede k poruše vnímání světa a vlastní osoby. Je však dokázáno, že každý člověk
i s těžkou formou poruchy vnímání je schopen alespoň něco některými ze svých smyslů
vnímat. I stav „nečinnosti“ a „nereagování“ (koma, aj.) vykazuje formu chování!
Doc. Dr. A. Zieger zdůrazňuje: „Setrvání v apalickém syndromu není defektní stav, ale
také výsledek nedostatečné komunikace a stimulace.“ (Friedlová, 2006, s.18)
Vymezení pojmu vědomí se mění podle toho, v jaké oblasti se používá.
Fyziologie definuje lidské vědomí jako stav bdělosti, v němž je člověk schopen
uvědomit si sám sebe, být pozorný, přiměřeného jednání a myšlení na základě
smyslových a paměťových informací.
Kvantitativní poruchy vědomí :
• somnolence – lehká porucha vědomí, člověk na oslovení otevře oči, odpoví, na
výzvu je motorická odpověď, polykání zachováno, sfinktery ovládány
• sopor – hlubší porucha vědomí, bolestivý podnět vyvolá obranný pohyb,
grimasu, otevření očí, sfinktery nekontrolovány
• koma – hluboké bezvědomí, člověk nereaguje na zevní podněty, kontakt s ním
je nemožný, bolestivý podnět vyvolá reflexní odpověď flekční nebo extenční
• apalický stav –nazývaný též perzistující vegetativní stav nebo vigilní koma, je
zvláštním druhem poruchy vědomí, příčinou je poškození mozkové kůry, jde
vlastně o dekortikaci. Člověk vypadá jako při vědomí, je bdělý, má otevřené
oči, ale pohledem nesleduje, nemluví a reaguje pouze flexně (Ambler, 2004,
s.68).
Na základě vědeckých poznatků bylo zjištěno, že jsou tři základní druhy
vnímání – somatické, vibrační a vestibulární. Ty u člověka vytvářejí pocit jistoty a
bezpečí. V časném období prenatálního vývoje se vytváří orální stimulace, plod cucá
svůj palec a polyká plodovou vodu. Při auditivním vnímání plod vnímá zvuky nejen
z matčina těla, ale také z venku. Taktilně – haptické a optické vnímání se realizuje také
před narozením. Po narození se vytváří olfaktorické vnímání, novorozenec má
schopnost vnímat vůně a pachy.
13
Cílem podpory vnímání je, aby u jedinců docházelo:
• ke stimulaci vnímání vlastního těla
• k podpoře rozvoje vlastní identity
• k umožnění vnímání okolního světa
• k umožnění navázání komunikace se svým okolím
• ke zvládnutí orientace v prostoru a čase
• ke zlepšení funkcí organismu (Friedlová, 2007, s.23-24).
2.2 Pohyb
Schopnost pohybovat se je důležitá nejen k zajištění chůze a držení pozice těla,
ale také k dýchání, k získávání a přijímání potravy, k vyprazdňování, rozmnožování a
práci, kterou vykonáváme. Je úzce spojen s komunikací (gesta, mimika, aj.). Možnost
pohybovat se je jakási komunikace s okolím. Aby došlo k nějakému pohybu, musí vyjít
podnět - myšlenka na pohyb, proto od sebe nelze oddělit pohyb a vnímání.
Pohybové schopnosti se rozvíjejí již od intrauterinního života. První pohyby
byly pod sonografickou kontrolou pozorovány od konce 6. týdne embryonálního
vývoje. V polovině 8. týdne je embryo schopno zvyšovat svalové napětí, protože jsou
již založeny všechny svaly. Od 9. týdne pohybuje embryo končetinami, dává si do úst
palec a od 11. týdne vykonává plod dýchací pohyby dané rytmickou kontrakcí bránice a
mezižeberních svalů s frekvencí 50/min. Od 12. týdne jsou zřetelné pohyby horních i
dolních končetin, hlavičky a úst.
Postnatální vývoj motoriky probíhá ve čtyřech fázích:
• holokinetické – trvá od narození, jde o nekoordinované pohyby všech končetin a
reflexy,
• monokinetické – od konce druhého měsíce po narození pohybuje kojenec
samostatně jednou končetinou, Objevuje se pohyb ruka – ústa a začíná se
uplatňovat cílená motorika,
• dromokinetické stádium – od konce 5 měsíce, pro které je charakteristické, že
pohyby dítěte mají správný směr,
• kratikinetické stádium – přichází k prvnímu roku života, trvá pak po celý život.
14
Celý vývoj hybnosti je ukončen kolem 25 roku života.
2.3 Komunikace
Komunikovat, znamená „být ve spojení“. (Friedlová, 2007, s.29).
Jak uvádí Jaro Křivohlavý,: „ Není možné nekomunikovat“. I tím, že se na něho
nepodíváme, něco mu tím sdělujeme. Když se někomu vyhneme, když mu nevěnujeme
pozornost, něco mu tím sdělujeme. Když to udělá on, rozumíme obvykle lépe, že nám
tím něco říká (Friedlová, 2007, s.33).
Komunikace slouží k udržování a vytváření mezilidských vztahů. Jde o proces,
který tvoří pět složek. Pokud některá chybí, nemůže komunikace probíhat.
• komunikátor (mluvčí) – osoba, od níž sdělení vychází,
• komunikant (příjemce) – osoba, které je sdělení určeno, snaží se je dešifrovat a
rozumět mu,
• komuniké – vysílána zpráva, signál,
• zpětná vazba – zpráva o tom, že informace byla přijata,
• kontext – prostředí a situace, ve které komunikace probíhá, může změnit
význam sděleného (Friedlová, 2007, s.30).
Prvním typem komunikace je verbální komunikace, kdy se vyjadřujeme slovy, je
ovlivněna úrovní vnímat, schopností vyslovovat, znalostí komunikačního jazyka,
výškou hlasu a intonací. Druhým typem komunikace je neverbální komunikace, beze
slov. Mezi její prostředky patří vzdálenost mezi komunikujícími, postoj, mimika,
pantomimika, paralingvistika, gesta, tělesný a oční kontakt. Jaro Křivohlavý uvádí:
„V obličeji je možno odlišit sedm druhů emocí: štěstí, překvapení, strach, zlobu,
smutek, spokojenost a zájem.“
15
V konceptu bazální stimulace využíváme všech možných komunikačních kanálů
na bázi komunikace:
• somatické
• vestibulární
• vibrační
• auditivní
• optické
• olfaktorické
• taktilně – haptické
Schopnost zaznamenat komunikační projevy u klientů s poruchami vědomí,
nebo poruchou vyjadřování je velice těžké. Někdy je i pro terapeuta těžké reakce klienta
zachytit. První komunikací je vždy oční kontakt - pohled. V konceptu bazální stimulace
se setkáváme s klienty, kteří jsou ve vigilním komatu, s těžkou hlubokou nebo mentální
retardací, senioři se zhoršeným sluchem a zrakem, a nebo lidé trpící senilní demencí.
Terapeut by měl vhodně rozpoznat klientovy reakce, adekvátně reagovat a využít všech
technik komunikace a zvolit vhodnou techniku stimulace.
Stává se, že první osobou, která zachytí první nepatrné reakce klienta je právě
jeho příbuzný. Koncept integruje příbuzné do péče a bere je jako rovnocenné partnery
v procesu ošetřovatelské péče. Přikládá jejich postřehům náležitý význam.
Mezi klientem a terapeutem dochází k neustálé výměně informací a
komunikační proces. Znázorňuje schéma č.1 (Friedlová, 2007,s.34).
terapeut stimuluje klient vnímá
terapeut vnímá klient reaguje
Schéma č.1 Komunikační proces mezi terapeutem
16
Znaky příjemného pocitu, otevření se okolí:
• mžikání očima,
• hluboký dech, vzdychání, sténání, bručení,
• otvírání očí a úst,
• pousmání, úsměv,
• uvolnění svalového tunu, mimiky, pohybů,
• klidné pohyby do okolí a na poskytnuté stimulační elementy.
Znaky nepříjemného pocitu, uzavření do sebe:
• zavírání očí a úst, blednutí,
• neklidné, nepravidelné dýchání,
• pláč, křik, sténání,
• zvýšení svalového tonu, křečovité držení těla, křečovitá mimika a pohyby,
• reakce signalizující obranu, odvrácení se a gesta prosti osobám, předmětům,
• všeobecný motorický neklid a stereotypní chování,
• manipulace na vlastním těle a sebepoškozování se (Friedlová, 2006, s.6).
17
3 Dotek
Nejzákladnější formou somatické stimulace je dotek. Je to významný
komunikační port. Dotýkání se je základní lidská schopnost, pomocí nějž dostáváme
mnoho impulzů ze zevního prostředí. Pomocí doteku komunikujeme, a tím vytváříme
určité vztahy.
Překvapivě dobré zkušenosti u klientů umírajících i u jejich blízkých jsou
s komunikací taktilní, která často výtečně nahradí komunikaci slovní (Vorlíček et al.,
2004, s.516).
Terapeuti se snaží identifikovat potřeby klienta a porozumět stylu komunikace,
která je pro každého individuální, protože každý jsme individuální, jedinečný a
neopakovatelný. Cílem doteku je poskytnout klientovi prostor pro orientaci na těle, další
vývoj jeho osobnosti a znovu navrácení do kvalitního života.
Dříve se ošetřující personál učil, jak používat ruce k vykonání jednotlivých
ošetřovatelských výkonů, ale ne jak jimi poskytovat informace pacientovi o jeho těle.
Proto je v konceptu bazální stimulace důležitá kvalita doteku. Ruce ošetřujících
jsou komunikačním médiem a umožňují získat klientovi spoustu informací o sobě
samém i okolním světě. Doteky ošetřujícího by měly být zřetelné a cíleně promyšlené
tak, aby nevyvolávaly u klienta pocity nejistoty a ohrožení (Friedlová, 2006, s.15).
Každý dotek může zprostředkovat určitou informaci a stát se tak formou
komunikace mezi lidmi. Při dotýkání hraje velkou roli i lokalita doteku a jejich intenzita
(Friedlová, 2006, s.16).
Koncept bazální stimulace klade velký důraz na kvalitu a intenzitu doteků, proto
na základě biografické anamnézy zvolíme nejvhodnější místo, tedy iniciální dotek
(Příloha č. 1), na klientově těle a zřetelným dotekem ho vždy informujeme o počátku a
ukončení naší přítomnosti a činnosti u jeho lůžka. Vhodná místa pro iniciální dotek jsou
rameno, paže a ruka.
18
Dotekem lze umocnit pohyb různých materiálů. Například během celkové
koupele pomocí žínky a ručníku získá pacient informace o velikosti, hranicích a formě
svého těla. Důležité je během této komunikace nepřerušovat kontakt, jinak se u pacienta
vyvolají pocity nejistoty a strachu (Friedlová, 2006, s.17).
Iniciální dotek by měl být doprovázen verbální komunikací. Je důležité aby
všechen zdravotnický personál pracoval s touto formou komunikace.
Předpokladem kvalitního doteku jsou vyvinutá síla, tlak, klid, rytmus, způsob a
význam kontaktu.
Možné způsoby reakce klienta na dotek:
Změny hemodynamiky:
• změna tepové frekvence,
• změna krevního tlaku,
• změny na periférii.
Změny sekrece:
• zvýšená salivace během uvolnění,
• kašel z důvodu zvýšené tracheální sekrece,
• slyšitelná střevní peristaltika,
• změna sekrece potu.
Následná obranná reakce organismu je vždy nežádoucí a lze ji zabránit
dodržováním těchto pravidel:
1. omezujeme doteky letmé, velice krátkodobě,
2. omezujeme všechny rušivé elementy a nekvalitní doteky,
3. uspěchané činnosti omezovat, ve spěchu poskytujeme nejasné informace, které
vyvolávají pocit nejistoty,
4. dotek musí být klidný, proveden celou plochou ruky, ne jen prsty,
5. po celou dobu pracovat s určitým tlakem, který musí být konstantní,
6. ritualizovat po dohodě s klientem iniciální dotek (Friedlová, 2006, s.19).
19
4 Poznatky z fyzioterapie
Berta Bobath, fyzioterapeutka, ve 40. letech 20. století přišla na myšlenku
integrovat koncept do péče při práci se svými pacienty po mozkových cévních
příhodách a dětmi s cerebrální pohybovou poruchou. Její manžel Karel Bobath,
neurolog, její informace zpracoval z pohledu neurofyziologie.
Dnes se stal celosvětově uznávaným konceptem a to nejen pro zacházení s dětmi
se změnami v pohybové oblasti, ale i s dospělými, kteří jsou následkem mozkových
cévních poruch nebo jiného těžkého onemocnění mozku postiženi ochrnutím nebo
spasticitou. U dítěte se jedná o přípravu pro zvládnutí motorického vývoje a u
dospělých o znovu navrácení vývojových stádií po poškození mozku.
Základem jsou inhibice spasticity, patologických pohybových vzorů, reflexů a
fascilitace fyziologických pohybových vzorů a reflexů. Do Bobath konceptu je důležité
tvořit správně pohybové vzory a ty také trénovat. Důležitá je také konzultace a dohoda
všech zainteresovaných na postupu a cíli a analýza pacientových schopností. V Bobath
konceptu je důležité to, že nejsou analyzovány pacientovi deficity, nýbrž schopnosti.
(Friedlová, 2006, s. 40).
Cílem fyzioterapeuta je, aby provedl přesnou analýzu pacientových pohybových
schopností a poskytnul dostatečné množství informací ošetřujícím a rodině pacienta o
tom, které pohybové vzory mají být procvičovány.
20
5 Poznatky z psychologie
Základní hodnota pro každého člověka je jeho vlastní kvalita života. Ta má vliv
na způsob prožívání života,vytváření vztahů a stavění životních hodnot. Skrz vlastní
tělo cítíme, že žijeme. Pokud nastane fyzická bolest, začne se psychická pohoda jedince
snižovat. Proto dobré psychické ladění může uvolňovat vnímání nemoci a tělesné napětí
a jedinec je pak lépe snáší.
Představme si, jak si uvědomují pacienti své tělo po polytraumatu, transplantaci,
ochrnutí, či amputaci některé z končetin? Po probuzení z bezvědomí se ocitne v jemu
neznámém prostředí, obklopují ho alarmující přístroje, v ústech má trubičku která za něj
dýchá, z těla mu vede mnoho invazí, nesmí, nebo nemůže se hýbat a v jeho těle nastává
obrovský stav strachu, neklidu, zmatenosti a úzkosti ze smrti.
V takové situaci pacient silně prožívá svou aktuální životní situaci. Potřebuje mít
vedle sebe někoho, koho dobře zná, kdo mu rozumí, chápe ho, má ho rád a cítí v něm
oporu a důvěru. Koncept bazální stimulace proto zahrnuje do péče klientovu rodinu a
přátele.
Naším úkolem je, pro zlepšení podpory vnímání kvality života, díky
stimulačním technikám poskytnout vibrační, somatické a vestibulární informace
pacientovi o hranicích jeho těla, jeho okolí a stimulovat smyslové orgány. Tím se u
klienta opět objeví pocit jistoty, bezpečí a klidu.
21
5.1 Desatero bazální stimulace
1. Přivítejte se a rozlučte s pacientem pokud možno vždy stejnými slovy.
2. Při oslovení se ho vždy dotkněte na stejném místě (iniciální dotek).
3. Hovořte zřetelně, jasně a ne příliš rychle.
4. Nezvyšujte hlas, mluvte přirozeným tónem.
5. Dbejte, aby tón vašeho hlasu, vaše mimika a gestikulace odpovídaly významu
vašich slov.
6. Při rozhovoru s pacientem používejte takovou formu komunikace, na kterou byl
zvyklý (anamnéza).
7. Nepožívejte v řeči zdrobněliny.
8. Nehovořte s více osobami najednou.
9. Při komunikaci s pacientem se pokuste redukovat rušivý zvuk okolního
prostředí.
10. Umožněte pacientovi reagovat na vaše slova.
(FRIEDLOVÁ, K.: Desatero bazální stimulace [online] dostupné na URL:
http://www.bazalni-stimulace.cz/desatero.php [citováno dne 21. ledna 2008] )
22
6 Biografická anamnéza
K vytvoření účinné a co nejefektivnější stimulace je nejdůležitější, aby terapeut
porozuměl klientovi, znal co nejlépe jeho zvyklosti, návyky, prožitky a dokázal ho
s úctou doprovodit až na konec života. Každý člověk má vlastní individualitu a je
jedinečný.
Součástí ošetřovatelského procesu je sepsání biografické a ošetřovatelské
anamnézy. Zohlednit individualitu klienta v ošetřovatelských intervencí je pak
samozřejmostí každé zdravotní sestry. Veškeré biografické informace by měly být
výchozím bodem pro individuální péči. Biografickou anamnézu získáváme od klienta,
rodiny, přátel, kolegů z práce během hospitalizace a pracujeme se všemi oblastmi
lidských potřeb. (Příloha č.2)
23
7 Prvky bazální stimulace
7.1 Somatická stimulace
Somatické vnímání umožňuje vnímat vjemy ze svého těla a stimulovat vnímání
tělesného schématu a tím okolní svět.
Prof. A. Fröhlich dal dohromady s psycholožkou Urschulou Haupt sedm
nejdůležitějších oblastí vývoje osobnosti člověka. Základem vnímání okolního světa je
zkušenost vlastního těla. Znázorňuje schéma č.2
Schéma č.2 Vývoj člověka
V Konceptu bazální stimulace rozlišujeme tři pojmy vnímání vlastního těla:
• vnímání těla
• tělesné schéma
• tělesný obraz
Kvalita somatické stimulace závisí na kvalitě, lokalitě a intenzitě doteku.
Intenzivního doteku a kontaktu lze docílit žínkou nebo ručníkem při celkové tělesné
koupeli klienta.
Terapeut volí nejvhodnější techniku koupele podle aktuálního stavu.
Vybrané techniky můžeme aplikovat během toalety nebo kdykoliv během dne.
motorika sociální zkušenost
kognice emoce
komunikace vnímání
zkušenost se svým
tělem
24
7.1.1 Somatická stimulace zklidňující
Před zahájením terapeut stimuluje u klienta vnímání tělesného schématu s cílem
aktivizovat vnímání klientova těla a následně tím animovat jeho pohyb. Tím již
navazujeme komunikaci s klientem a dochází ke stimulaci vnímání. (Příloha č.3).
Cíl:
• stimulace vnímání tělesného schématu
• snížení neklidných stavů, stavů zmatenosti a dezorientace
• navození celkového uvolnění
• navázání komunikace
• stimulace vnímání
Zklidňující stimulaci aplikujeme u klientů :
• se změnou v oblasti mentální retardace - s cílem stimulovat tělesné schéma, učit
se vnímat a poznávat vlastní tělo,
• se změnou v oblasti mentální retardace - s cílem navázat s ním komunikaci,
• s těžkým somatickým postižením - s cílem stimulovat hybnost a vlastní aktivitu,
• ve vigilním komatu,
• v komatech - s cílem stabilizovat vnímání tělesného schématu,
• neklidných, hyperaktivních klientů,
• úzkostných, ustrašených klientů,
• se zvýšeným svalovým tonem,
• s tachykardií,
• s poruchami spánku,
• s nefarmakologickou léčbou bolesti,
• umírajících - s cílem poskytnout empatickou a lidskou doprovázející péči,
• v perioperační a pooperační péči,
• trpících morbus Parkinson, morbus Alzheimer a jinými formami demence.
Před zahájením stimulace klienta informujeme, dotýkáme se iniciálního bodu a
hovoříme jasně a zřetelně. Po celou dobu stimulace musí terapeut hodnotit stav klienta a
adekvátně na reakce reagovat. Lze provádět jak na lůžku, tak ve vaně nebo ve sprše.
Můžeme zde integrovat pro stimulaci blízkou osobu.
25
Připravíme si vodu o teplotě 37- 40°C. Stimulaci provádíme buď froté žínkami
nebo jen rukama. Postupujeme podle růstu chlupů, které jsou u kořene hustě obklopeny
nervovou pletení, ta registruje pohyby a vysílá je do mozku. Začínáme na obličeji,
pokud to jeho stav nedovoluje, obličejem stimulaci ukončíme. Můžeme ji vést i formou
asistované koupele, kdy klientovi vedeme vlastní ruku s žínkou po obličeji a provádíme
stimulaci. Jednou rukou mu modelujeme prsty a druhou mu podpíráme loket (Příloha
č. 4).
Oblast obličeje stimulujeme po obvodu současně po obou stranách, dále
pokračujeme na hrudníku, oběma rukama symetricky stimulujeme od středu ke stranám
trupu a zde mírným tlakem zvýrazníme hranice trupu. Horní a dolní končetiny
stimulujeme ve stejném postupu, po směru chlupů a jednotlivé prsty modelujeme
zvlášť. Záda stimulujeme jako hrudník od páteře k zevní straně trupu a opět zvýrazníme
mírným tlakem hranice trupu. Stimulaci verbálně komentujeme a sdělujeme klientovi
přesný postup aktuální modelace jednotlivé části těla.
Pro kvalitní somatickou stimulaci umožníme klientovi vnímat všemi
smyslovými kanály, a tím se v situaci zorientovat.
Podle situace a možností uvedeme klienta do polohy, aby byl schopen:
• opticky vnímat naši činnost a stimulaci jednotlivých částí svého těla, pokud
klient používá brýle je nutné mu je nasadit,
• auditivně vnímat zvuk tekoucí vody a ždímání žínky,
• olfaktoricky vnímat za použití vlastních toaletních potřeb vůni mýdla, krému,
oleje
• taktilně - hapticky vnímat vodu, proto mu ponoříme ruku před stimulací do
nádoby s vodou.
Sušíme ve shodném postupu jako jsme umývali. Po umytí a osušení klienta
přikryjeme a umožníme mu odpočinout si.
Zásady somatické zklidňující koupele:
• vždy modelujeme klientovo tělo oběma rukama současně,
26
• během stimulace nepřerušujeme kontakt s klientem
• obličej a genitál nemusíme během celkové koupele mýt, aby nedošlo při mytí na
intimních místech k neklidu a strachu,
• eliminovat rušivé faktory, stimulace nesmí být v průběhu přerušena
• nehovoříme s třetí osobou
• pokud klient jeví negativní reakci, stimulaci přerušíme a zavedeme jinou
stimulaci, která povede k celkovému zklidnění.
7.1.2 Somatická stimulace povzbuzující
I tuto stimulaci můžeme aplikovat během celkové koupele či během dne. Pokud
se provádí během koupele, je nutné použít vodu s nižší teplotou než je teplota těla.
Jednotlivé části těla tvoří jiné teplotní zóny. Nejteplejším místem je břicho a podpaží,
dále pak obličej a nejchladnější jsou končetiny.
Cíl:
• stimulace vnímání tělesného schématu,
• zvýšení kvality a kvantity vědomí, zvýšení pozornosti,
• zvýšení svalového tonu,
• zvýšení krevního tlaku a srdeční frekvence,
• podpora klientovy aktivity,
• příprava na následné působení fyzioterapeuta nebo ergoterapeuta.
Povzbuzující stimulaci aplikujeme u klientů:
• se změnou v oblasti mentální retardace s cílem stimulovat tělesné schéma, učit
se vnímat a poznávat vlastní tělo,
• ve vigilním komatu,
• v komatu,
• v soporu, somnolenci,
• v depresivních stavech,
• se sníženým svalovým tonem,
• s bradykardií.
• apatických.
27
Před zahájením stimulace opět informujeme klienta spolu s iniciálním dotekem.
Postupujeme pohyby proti růstu směru chlupů, ty jsou velmi intenzivně vnímány. Dle
stavu klienta zahájíme stimulaci v oblasti obličeje nebo ji necháme až na konec. Opět ji
můžeme provádět formou asistované koupele. Postupujeme však proti růstu chlupů a na
obou stranách současně. Poté přejdeme na hrudník, ale postupujme opačně, než u
předchozí zklidňující stimulace. Od strany trupu ke středu hrudníku. Končetiny
modelujeme od konečků prstů k tělu. Záda stejně jako hrudník od stran trupu k páteři.
Po celou dobu stimulace sledujeme a hodnotíme stav klienta. Povzbuzující
masáž může mít za následek zvýšení systolického tlaku od 10-20 mmHg, změnou
tepové frekvence a změny sekrece.
Stimulaci opět po celou dobu slovně komentujeme a umožníme mu vnímat
opticky, olfaktoricky, auditivně, taktilně-hapticky. Osušujeme stejně jako jsem umývali,
tedy proti růstu chlupů.
Zásady povzbuzující somatické stimulace:
• vždy modelujeme klientovo tělo oběma rukama současně,
• během stimulace nepřerušujeme kontakt s klientem
• obličej a genitál nemusíme během celkové koupele mýt, aby nedošlo při mytí na
intimních místech k neklidu či strachu,
• eliminovat rušivé faktory, stimulace nesmí být v průběhu přerušena,
• nehovoříme s třetí osobou,
• pokud klient jeví negativní reakci, stimulaci přerušíme a zavedeme jinou
stimulaci, která povede k celkovému zlidnění.
7.1.3 Neurofyziologická koupel dle konceptu Bobath
Tato stimulace má základy v konceptu Bobath, dříve nazývanou Bobath
orientovaná stimulace. Cílem je uvědomění si postižené strany těla, obnovení
rovnováhy, vyvolání vzpomínek na pohyb, který následkem úrazu, či poškození nelze
provádět a dosáhnout maximální soběstačnosti v denních aktivitách. Přesněji řečeno,
dosáhnout vnímaní postižené strany těla. Aby bylo dosaženo tohoto cíle, je třeba, aby
28
byl klient dostatečně schopen vnímat nepostiženou stranu těla, tím pak může začít
vnímat a zařadit postiženou stranu těla do svého celkového tělesného schématu.
Zde je velmi důležité, aby klient po celou dobu stimulace opticky vnímal a
sledoval stimulaci na svém těle.
Klienta stimulujeme v bezpečné pozici, dobré je v sedě s elevací trupu. Pokud
nosí brýle je důležité mu je nasadit. Můžeme použít také zrcadlo a stimulovat klienta
před zrcadlem. Tím může kontrolovat stimulaci obličeje a trupu, kterou by bez zrcadla
nemohl opticky sledovat.
Neurofyziologickou stimulaci aplikujeme u klientů:
• po cévních mozkových příhodách,
• po traumatech mozku a lebky a následným postižením pohybového aparátu,
• po operacích mozku,
• v dětském a kojeneckém věku při onemocnění pohybového aparátu,
psychomotorickou retardací a při dětské mozkové obrně.
Klienta opět o veškeré činnosti řádně informujeme s použitím iniciálního doteku.
Terapeut nejprve stimuluje zdravou část těla a poté přenáší stimuly na druhou,
postiženou část. Pracuje symetricky a zvýrazňuje střed těla. Je možné provádět
asistovanou stimulaci, při které si klient zdravou rukou stimuluje postiženou část těla a
terapeut mu ruku vede. Pokud je aplikovaná stimulace během koupele, používáme vodu
o teplotě 30°C a klientovy osobní toaletní potřeby. Osušujeme ve směru od zdravé
k postižené straně pomalým pohybem a přiměřeným tlakem.
Při péči o klienta s plegií bychom měli dodržovat tyto zásady:
• Na postiženou stranu těla lokalizujeme veškeré pomůcky (stůl, noční stolek,
televizi, a jiné předměty). Dále by také všechny zájmové činnosti měly být na
postižené straně těla (návštěva a ošetřovatelské činnosti aj.). Pokud si chce klient
něco vzít ze stolku, musí se obrátit přes postiženou stranu, a tím ji sám
stimuluje, musí si ji uvědomit, tlakem těla ji cítí.
29
• Při polohování a jiných tělesných aktivitách podporujeme optickou kontrolu
těla. Vždy dbáme na to, aby byl tlak rozložen na obě dvě poloviny těla stejně,
aby nedocházelo ke zkreslování vnímání těla, a tím špatnému vnímání tělesných
hranic.
• Trénujeme s klientem dráhy oboustranných funkcí, používáme různé polohovací
techniky horních končetin. Používáme asistovanou péči, při koupeli a při
běžných denních činnostech např. jídle a pití. terapeut vždy klientovi dopomáhá
a ruku mu vede.
• Provádíme klidné a pomalé pohyby, je nutná trpělivost, aby nedošlo k další
spasticitě. Důležité je, aby všichni terapeuti a ostatní pečující tým prováděli
stejné pohybové vzory.
• Během činností a stimulací dbáme na prevenci pádu. Klient musí mít vždy pocit,
že postižená strana těla je podporována a nemusí mít strach z pádu. Snažíme se
zabránit poranění klienta, při přesunu z lůžka do křesla a naopak dbáme na
současný stav klienta, zda-li je ve stavu ochablosti či napětí, a dáváme pozor na
správné postavení kloubů při pohybech.
• Rovnováha zaručuje stabilní polohu. K tomu, aby mozek vyhodnotil správnou a
bezpečnou polohu těla, je zapotřebí informace ze zrakového a vestibulárního
aparátu, z kloubů a kůže. Pokud jeden článek informace chybí, klient přenáší
váhu na postiženou stranu těla. Proto nácvik rovnováhy musí být prováděn
pomocí velké podložky a plochy a provádět je přes postiženou stranu.
• Pro stabilizaci je nutné správné držení těla:
§ hlava mírně předsunutá před hrudník
§ hrudník předsunutý před pánev
§ dolní končetiny svírají s pánví 90°
§ kolena jsou v mírné zevní rotaci
§ za záda vsuneme podél páteře polštář
Tím tělo přenáší váhu na kost sedací a je umožněn volný pohyb končetin.
• Konečnou fází je vertikalizace, zde je důležitý kontakt chodidel se zemí. Váha
musí být přenášena na postiženou stranu těla, což umožní pocit jistoty a prevenci
spasticitě.
30
7.1.4 Symetrická stimulace
Cílem je obnovit vnímání tělesného schématu u klientů s poruchami rovnováhy
na základě fixace tělesné symetrie. Terapeut pracuje stejnoměrně na obou stranách těla.
Důležitá u této stimulace je pozice terapeuta, aby mohl symetricky pracovat na obou
stranách těla. Před touto stimulací je vhodné provést zklidňující stimulaci.
7.1.5 Rozvíjející stimulace
Tuto stimulaci provádíme u klientů, jejichž tělesné schéma ještě není
stabilizováno a je třeba ho rozvinout. Tuto stimulující koupel provádíme u dětí
předčasně narozených, malých dětí do 4 let věku, klientů ve vigilních komatech a
kvadruplegiků. Stimulace se lokalizuje na střed těla, protože právě u těchto malých dětí
a dlouhodobě imobilních klientů se vnímání těla soustřeďuje právě tam.
7.1.6 Diametrální stimulace
Tento typ stimulace se užívá u klientů se zvýšeným svalovým napětím, které
omezuje jeho pohyby v kloubu. Následkem dlouhodobé nemožnosti pohybu dochází ke
svalovým kontrakturám. Vznikají při dlouhodobém ležení, depresivních stavech,
reflexní reakci, bolesti, kdy klient hledá správnou úlevovou polohu, a cerebrálních
poraněních. Při cerebrálním poranění jsou kontraktury na horních končetinách flekční,
na dolních extenční.
Spasticita je vysoké svalové napětí, postihuje mnoho svalů současně, vytváří se
od prvního dne postižení díky špatnému polohování a špatným neurofyziologickým
vzorům. Je doprovázena bolestí a znemožňuje klientovi plynulý pohyb končetin. Každý
jedinec má různý základní tonus, je ovlivněn řadou faktorů:
• bolest
• matoucí informace
• hluk, cizí osoba
• chlad
• strach
31
• vztek
• stres
• únava
• porucha senzibility
• špatné polohování
• leknutí způsobené rychlou změnou polohy, nejasným dotekem nebo hlasitým
oslovením
• emocionální vypětí ( např. strach z inkontinence)
Diametrální stimulaci provádíme u klientů se zvýšeným svalovým napětím, nebo
profylakticky, u kterých se zvýšené svalové napětí předpokládá. Provádíme koupel
s použitím vody o teplotě 38-40°C na celé tělo a nebo jen na jeho část. Na druhou pak
můžeme aplikovat zklidňující koupel. Čím déle klient kontraktury má, tím je těžší je
uvolnit. Při nově vznikajících kontrakturách můžeme stav zpomalit.
Zásady diametrální stimulace:
• klienta uvést do polohy, která je mu příjemná,
• ruce terapeuta, či stimulující pomůcky (např. žínky) předem nahřát na
doporučenou teplotu,
• stimulace by neměla být pro terapeuta i klienta stresová,
• svalový tonus stimulovat měkkou matrací, protože neklade tělu žádný odpor,
• stimulované končetiny volně polohujeme,
• pohyby během stimulace opakovat 3x-5x,
• po ukončení stimulace napolohovat klienta proti jeho svalovému napětí v tonu,
aby došlo k uvolnění.
32
7.2 Poloha
V konceptu bazální stimulace slouží polohování jak k prevenci dekubitů,
profylaxi pneumonie, trombembolických komplikací, ale hlavně má určitý neurologický
cíl. Pomocí polohy stimulujeme vnímání tělesného schématu, poskytujeme informace a
orientaci na klientově těle, podporujeme motoriku, fyziologicky pohybové vzory,
stimulaci pohybu a pohybové aktivity. Polohováním poskytujeme nejen somatickou
stimulaci, ale i vestibulární a optickou.
Při polohování je nejdůležitější, aby se klient cítil pohodlně a aby mu poloha
vyhovovala, protože ne vždy tak tomu musí být. Každý máme svou oblíbenou polohu
při usínání. Někdo neusne bez svého polštáře, deky, jiný je přikrytý do půlky těla nebo
až po ramena. Vždy je třeba zohlednit a zajistit zabezpečení klienta proti pádu. Obě níže
uvedené polohy lze kombinovat s mikropolohováním, váhou těla a gravitací.
7.2.1 Poloha „hnízdo“
Cílem je stimulace vnímání tělesného schématu, hranic svého těla, navozuje u
klientů příjemné pocity - pocit jistoty, zklidnit, navodit uvolnění a relaxaci
(Příloha č. 5).
Polohu „hnízdo“ aplikujeme u klientů:
• umírajících,
• dezorientovaných, agresivních, neklidných klientů,
• ve fázi neklidu,
• ve fázi odpočinku,
• během noci,
• po celkové zklidňující koupeli,
• po vyšetřeních,
• po masáži stimulující dýchání,
• v komatech,
• předčasně narozených v inkubátorech,
• a neklidných dětí.
33
Klienta uložíme do polohy (záda, bok, břicho, sed v křesle), jeho tělo obložíme
srovnanými dekami, fixačními perličkovými polštáři a vaky. Jednotlivé část těla
modulujeme pomocí ručníků, plen, prostěradel svinutých do válečků. U dětí můžeme
použít ke stabilizaci polohy měkké hračky. Pacienta přikryjeme. Můžeme zapojit
taktilně – haptickou stimulaci. Vždy se nezapomínáme správně dotýkat, využít
iniciálního doteku. Pokud polohujeme klienta s plegií, dodržujeme zásady polohování
klientů s plegií.
7.2.2 Poloha „mumie“
Cílem této polohy je intenzivní stimulace vnímání tělesného schématu. Využívá
se u dětí s hlubokou mentální retardací, klientů ve vigilních komatech, u klientů s cílem
zmírňovat stavy neklidu a agresivity. Velmi účinná je u nedonošených dětí, které se
narodily drogově a na alkoholu závislým matkám. Naopak nežádoucí je u klientů
trpících klaustrofobií. Tuto polohu je možné kombinovat se zklidňující koupelí, kterou
můžeme provést před polohováním.
Klienta zabalíme do prostěradla nebo deky tak, že začneme od nohou a končíme
v horní části těla, kde prostěradlo nebo deku zafixujeme. Tuto polohu můžeme
kombinovat s polohou „hnízdo“. Buď zabalíme klienta s polohovacími polštáři a nebo
zabalíme klienta a vypodložíme klienta kolem jeho těla. Ruce pokládáme na hrudník,
což mu umožňuje vnímat vlastní dech. Hlavu, lokty, kolena a paty podložíme
polštářem. Dle reakce klienta můžeme „mumii“ trochu uvolnit (Příloha č.6).
7.2.3 Poloha pomocí canisterapeutických psů
Cílem tohoto polohování je výraznější snížení svalového napětí. U mnoha
klientů je účinnější než při polohování pomocí dek a polštářů. Polohování se kombinuje
s kontaktním dýcháním. Klient vnímá dech psa a svým tělem moduluje tělo psa, dochází
tak k synchronizaci dechu. Zapojujeme taktilně haptickou stimulaci, kde při hlazení srsti
dochází k uvolnění spasticity rukou (Příloha č.7).
34
7.3 Kontaktní dýchání a masáž stimulující dýchání
Dýchaní je základní lidská potřeba a při nedostatku ventilace dochází
k psychickým a somatickým změnám. Dochází ke snížení výkonnosti, úbytku celkové
energie, k porušení vnímání, zmatenosti, až strachu ze smrti.
Masáž stimulující dýchání je jednou ze základních technik konceptu. Má velký
význam. Cílem je dosáhnout pravidelného, klidného a hlubokého dýchání. Při masáži
stimulující dýchání dochází k redukci zmatenosti a neklidu. Intenzivní doteky a tělesný
kontakt, zprostředkovávají klientovi pocit jistoty a bezpečí. Dochází tak k významné
nonverbální komunikaci, k synchronizaci frekvence a rytmu dýchání klienta
s terapeutem.
Masáž stimulující dýchání aplikujeme u klientů:
• umírajících
• s maligní diagnózou
• s depresivními stavy
• ve vigilním komatu
• s hlubokou mentální retardací
• s demencí
• s poruchami spánku
• u neklidných a agresivních
• se strachem před těžkými operacemi
• s bolestí
• s nepravidelným, povrchním dechem
• se zpomalenou nebo zrychlenou frekvencí dechu
• v odvykací fázi po umělé plicní ventilaci
Masáž stimulující dýchání i kontaktní dýchání provádíme bez přerušení
s dostatečným tlakem rukoupři masáži zad nebo ventrální části hrudníku. (Příloha č. 8)
Kontaktní dýchání provádíme tak, že přiložíme ruce na hrudník klienta a
stimulujeme ho. Při nádechu mírně stlačíme hrudník a během výdechu s mírnými
vibracemi podporujeme vykašlávání, je-li klient zahleněný. Lze jej také provádět tak, že
35
přiložíme klientovu ruku na jeho hrudník a umožníme mu vnímat vlastní dech, což
velmi podporuje vnímání sebe sama. U malých dětí se provádí formou „hrudník na
hrudník“ kdy rodič leží s dítětem na boku, nebo si dítě posadí na klín a přitiskne na svůj
hrudník hrudník dítěte. Pak dochází k ještě intenzivnější synchronizaci dýchání dítěte a
rodiče, k vytvoření paměťové stopy a aktivaci mozkové tkáně. Ještě více je stimulováno
hlasem a vůní rodiče.
Masáž stimulující dýchání provádíme u klientů na zádech. Klienta uvedeme do
polohy v sedě v křesle nebo na židli aby se opíral o opěrku horními končetinami. U
ležících klientů provádíme polohu 135° vleže na boku nebo na břiše. Pro příjemnou
masáž je vhodné použít na tělesnou teplotu zahřáté pleťové mléko nebo dětský olej.
Nejdůležitější je komfort a přání klienta. Přiložíme ruce na zátylí klienta a pomalu,
s mírným tlakem vedeme ruce podél páteře dolů k sakrální oblasti a zpět k zátylí
klienta. To celé zopakujeme nejméně třikrát. Během masáže by nemělo pro správný
efekt a účinnost dojít k přerušení kontaktu těla s rukama terapeuta. Pokud ale klient
v průběhu kašle, přerušíme masáž a poskytneme mu svýma rukama oporu v odkašlávání
formou kontaktního vibračního dýchání k podpoře vykašlání sekretu. Na zádech
vytváříme tři kruhy, které opakujeme po dobu tří minut. Dochází tak k proventilování
plic od hrotu až po bázi. Terapeut tak dýchá za klienta, přiměřeným tlakem terapeut
pomáhá zvednout a klesnout klientův hrudník. Masáž ukončíme stejnými podélnými
pohyby od zátylí k sakrální oblasti jak jsem ji začali.
36
7.4 Vestibulární stimulace
Vestibulární stimulace umožňuje vnímat pohyby a polohu hlavy a těla, orientaci
v prostoru, rovnováhu a stabilizaci oběhového systému. Pokud dojde k poruše vnímání
vestibulárního aparátu dochází u klientů ke kolapsovým stavům, k poruchám orientace
na vlastním těle v prostoru, k nauzee, k bolestem hlavy a zvýšenému napětí svalů.
Koncept bazální stimulace umožňuje převádět informace na vestibulární jádra
v mozku, zprostředkovat informace o postavení těla v prostoru, snižovat závratě, napětí
flexorů a extenzorů a informovat klienta k přípravě na mobilizaci.
Vestibulární stimulaci aplikujeme u klientů:
• ležících déle jak tři dny,
• s omezenou možností pohybu,
• ve vigilním komatu,
• s mentální retardací,
• při rozvíjející se spasticitě extenzorů a flexorů.
Vestibulární stimulaci provádíme u klienta ležícího na lůžku s nepatrnými
pohyby hlavou do stran. Hlava je pevně fixovaná rukama terapeuta a je těsně přiložena
na podložku. Tento pohyb provedeme třikrát až pětkrát. Vhodné je provádět ji před
každou změnou polohy a to otočením hlavy ve směru příští změny polohy těla, a nebo
můžeme změnit pozici celého lůžka do sedu. Klient sám, nebo s naší pomocí provádí
houpací pohyby na lůžku. Dlaně a plosky nohou má opřené o podložku, a kýve se ze
strany na stranu. Terapeut s klientem provádí nácvik „pohybu ovesného klasu
v ovesném poli“, při kterém terapeut sedí za klientem na lůžku, fixuje svým tělem
klientovo tělo a provádí pohyb ve tvaru ležaté osmičky. Kombinují se zde stimulace
vestibulární, optická a somatická.
37
7.5 Vibrační stimulace
Vibrační stimulace zprostředkovává klientovi vnímat vjemy z jeho těla pomocí
Vaterova-Paciniho tělíska a receptorů hluboké citlivosti ve svalech, šlachách,
vazivovém aparátu v kloubech a kostech. Každý vnímá individuálně, proto aplikujeme
tuto stimulaci především u klientů ve vigilních komatech a s mentální retardací.
K vibrační stimulaci používáme vibrační pomůcky jako je holicí strojek,
elektrický zubní kartáček, vibrující podložky, baterkové vibrátory, vibrující hračky a
další vibrující předměty, které přikládáme na kloubní spojení horních a dolních končetin
nebo vložením do dlaní. Ponecháním vibrujícího předmětu na lůžku umožníme
klientovi vnímat celé tělo. Zapojit můžeme také kontaktní vibrační dýchání na
hrudníku.
K vibrační stimulaci můžeme použít hudební nástroje nebo hlas - zvuky klienta
samotného, příbuzného či terapeuta. Při mluvení nebo zpívání se hrudník jemně chvěje
a dochází tak ke stimulaci vnímání hlasu a citlivosti zároveň. Terapeut či příbuzný
zaujme pohodlnou pozici v křesle nebo na lůžku, nejlépe v sedě, na svůj hrudník
přitiskne hrudník klienta, a tak může klient vnímat tlak a mírné vibrace, které terapeutův
hrudník vydává. Současné využití vibrační, somatické a vestibulární stimulace
nazýváme trilogie. Terapeut může pohybovat s klientem ze strany na stranu a tak
stimuluje vestibulární aparát, tlakem hrudníku na hrudník dochází k somatické
stimulaci. Dále můžeme připojit i optickou, olfaktorickou a auditivní stimulaci.
Tento druh stimulace je vhodný hlavně mezi matkou a postiženým dítětem, kdy
dítě vnímá najednou několik vjemů (pohyb, vůni a hlas matky).
38
7.6 Optická stimulace
Klient, který je upoután na lůžko, po několika hodinách již ztrácí vnímání
vizuálních podnětů. Zvláště pak pro klienta, který se probere z komatu je pohled do
okolí lůžka velmi stresující. Klient nemá tuto optickou stopu uloženou ve svých
paměťových buňkách, a proto reaguje zmateností, neklidem až agresivitou. Při každé
změně polohy se mění i zorné pole klienta. Proto je důležité při jakékoli nepatrné
změně polohy umožnit zorientovat se na svém těle, a tím se posílí jeho pocit jistoty. Tak
jako u ostatních stimulací vždy upřednostňujeme biografickou anamnézu (Příloha č. 9).
Při aplikaci této stimulace v péči, užíváme prostředky klientovi známé, ty mu
umožní vybavení si dávno uložené stopy a navodí tak celkové zklidnění. Především
důležitá je u klientů, kteří utrpěli kraniocerebrální poranění a došlo k:
• poškození oka jako aparátu,
• poškození schopnosti představivosti,
• výpadkům paměti a asociačních drah.
Využitím vestibulární, a somatické stimulace dosáhneme nejúčinnějšího
výsledku zrakového vnímání:
• světla a tmy,
• vnímání vlastních tělesných hranic,
• vnímání na kratší vzdálenosti,
• vnímání okolí na delší vzdálenosti,
• vnímání základních barev a odstínů barev.
Při optické stimulaci dodržujeme tyto zásady:
• stimulaci je důležité aplikovat cíleně a dávkovaně, aby nedošlo k přetížení
klienta a schopnosti soustředit se,
• stimulovat podněty, které jsou výrazně tmavé nebo světlé,
• klient by měl vidět na hodiny, aby si mohl uvědomit zda je den či noc,
• pokud je to možné nechat po vhodnou dobu svítit na klienta slunce,
39
• pokud klientovi vystavíme obrázky či fotky, musí být dostatečně velké,
doporučujeme obrázky svých dětí, vnoučat, především by měli být klientovi
známe, aby došlo k aktivizaci mozkové činnosti a vybavení si vzpomínek,
• umístíme je na okraj klientova zorného pole, aby byl motivován pohybovou
aktivitu sám se otočit,
• používá-li klient brýle, nesmíme zapomenout mu je nasadit.
Pro vybavení vzpomínek můžeme dosáhnout i vyprávěním zážitků a prožitků
z období před úrazem nebo před postižením. U geriatrických klientů, kteří vzpomínají
na své mládí, je tato stimulace velmi účinná. Vždy je nutné klienta sledovat, jak na
stimuly reaguje. Aby došlo k co nejúčinnějšímu efektu, použijeme osobní věci klienta
(ložní prádlo). K vytvoření vlastního prostoru oddělíme místnost pomocí paravanů.
40
7.7 Auditivní stimulace
Sluch má v komunikaci velký význam. Udržuje vztahy ve společnosti a je
důležitý při vývoji řeči.
Auditivní stimulaci aplikujeme:
• k navázání kontaktu s klientem,
• při dezorientaci,
• s cílem poskytnout klientovi informace o jeho osobě, místě, času,
• k vybavení vzpomínek,
• s cílem naučit klienta novým slovům nebo jej znovu naučit řeči,
• pro navození pocitu jistoty a bezpečí.
Vždy je důležité postupovat dle biografické anamnézy. Ke stimulaci využíváme
mnoho prostředků:
• hlas terapeuta a rodiny
• hudbu a zpěv
Hlasem, tedy řečí můžeme stimulovat vnímání a aktivizovat vzpomínky.
Příbuzní vyprávějí běžné denní události, jako např.: jaký byl dnes den, co měl kdo
k obědu, jakou jel tramvají, či co má dnes na sobě. Předčítají oblíbené knihy, noviny, či
časopisy. To vyvolává u klienta různé reakce. Pro dosažení co nejlepšího efektu je
ideální, aby hovořila ke klientovi jemu blízká osoba. Vhodné je také pořizovat různé
hlasové nahrávky rodiny, příbuzných, kolegů v práci, kamarádů a pouštět zvuk klientovi
ze záznamu. Dochází tak k aktivizaci paměťových stop a vybavení vzpomínek.
Pomocí hudebních nástrojů stimulujeme častěji děti. Muzikoterapeuti vkládají
dětem do ruku hudební nástroje a dítě pak vnímá zvuk, vibraci, pohyb a tlak
rozezněného nástroje. Pokud nabízíme klientovi hudbu pomocí přehrávače ze sluchátek,
je důležité zohlednit biografickou anamnézu, zda klient chce obě sluchátka, zvolíme
hlasitost zvuku, skladbu, či písničku, kterou má klient nebo dítě nejraději
(Příloha č. 10). Nejvhodnější je, aby klient stále dokázal vnímat okolní prostředí a
41
vnímal stále přirozenou zvukovou kulisu, například oddělení, na kterém je
hospitalizován.
Pokud klient mluvenému slovu nerozumí, terapeut má připravené kartičky
s nejzákladnějšími denními činnostmi, předměty a situacemi, díky nímž se snaží
s klientem dorozumět.
42
7.8 Orální stimulace
Vnímání pomocí úst člověk považuje za nejcitlivější a velice intimní tělesnou
zónu. Ústa slouží k příjmu potravy, vnímání chutí a vůní, ke komunikaci, k vyjádření
emocí, k dýchání, jako pracovní nástroj, k chuťovým a erotickým prožitkům.
Člověk při vědomí má ústa zavřená a polyká. Pokud došlo k nějaké poruše
vědomí, klient má ústa otevřená, dolní čelist je pokleslá, nepohybuje jazykem a z úst
vytékají sliny. Pokud klient sliny nepolyká, organizmus ztrácí tekutiny a ptyalin, který
je součástí slin, poškozuje kůži, na kterou sliny vytékají. Častým odsáváním dutiny
ústní můžeme způsobit bolestivé poranění nebo dokonce zánět sliznice. Proto nikdy
nezapomínáme na pečlivou péči o dutinu ústní, díky které klientovi usnadníme vnímat
svět ústy.
Pro orální stimulaci používáme vatové nebo molitanové štětičky upevněné na
tyčince. Dle biografické anamnézy zvolíme chuťové médium, které má klient rád, které
mu chutná (Příloha č.11). Nikdy nevnikáme do zavřených úst, pokud klient neuvolní
čelist a zvyšuje svalový tonus přerušíme orální stimulaci, abychom mu nevyvolali
nepříjemný zážitek. U klientů je vhodné používat cucací váčky. Kousíček oblíbené
poživatiny zabalíme do mulu, smočíme v minerální vodě a vložíme klientovi do úst.
Důležité je ho pevně zafixovat. Pro klienta, který nemůže přijímat potravu a má
zavedenou sondu do gastrointestinálního traktu, má tato stimulace velký význam a
úspěch.
Zásady orální stimulace a přijímání potravy:
• pomocí iniciálního doteku ho informujeme o stimulaci,
• zahájíme somatickou stimulaci obličeje,
• péče o dutinu ústní je vhodným začátkem pro orální stimulaci,
• umožníme mu chutnat to, co mu je příjemné, co mu chutná a co zná,
• klient zaujme takovou polohu, která mu je příjemná, avšak nejlépe v sedě,
• ruce klientovi položíme na stoleček do pravého úhlu,
• hlava nesmí být v hyperextenzi, aby nedošlo ke ztížení polykání,
• dodržovat středové postavení hlavy, trupu, pánve a končetin,
43
• před vložením poživatiny do dutiny ústní umožníme optickou a olfaktorickou
stimulaci, a tím k navodíme lepší prožitek,
• lžíci pokládáme klientovi ze strany,
• na klienta nechvátáme, ale po každém polknutí mu necháme čas,
• můžeme využít prvků asistované péče a vést klientovi ruku tak, aby si sám
vkládal jídlo do úst,
• po ukončení přijmu potravy či stimulace necháme klienta odpočinout.
44
7.9 Olfaktorická stimulace
Vůně a pachy mají v bazální stimulaci velký význam při vybavování vzpomínek
Vyvoláme je hlubokou stimulací paměťových stop.
Vždy pracujeme podle biografické anamnézy klienta. Využíváme v péči pachy
a vůně klientovi spojené s jeho osobou jako je ranní toaleta, mycí prostředky, prášek na
praní, vůně domácího a pracovního prostředí, vůně spojené s jeho koníčky a zájmy.
Olfaktorickou stimulaci lze spojit s orální stimulací, kdy před požitím jídla dáme
klientovi k jídlu přivonět. Zapojujeme i optickou a taktilně-haptickou stimulaci
(Příloha č.12).
45
7.10 Taktilně-haptická stimulace
Vnímání doteku, tlaku, napětí, chladu, tepla a vibrací umožňuje somestetický
systém. Hmatová tělíska na těle mají různý stupeň vnímavosti, nejcitlivější jsou na rtech
a bříškách prsů a nejmenší na zádech. Postupem věku se hmatové vnímání mění.
Funkce ruky umožňuje vnímat předměty trojrozměrně a během života je ukládá do
paměťových stop. Význam má opět asistované vedení ruky v kombinaci s optickou,
auditivní a olfaktorickou stimulací.
Koncept bazální stimulace chápe projevy neklidu a agresivity u klienta jako
nedostatek taktilně-haptické stimulace. Jelikož se klient nikdy dříve nesetkal s nastalou
situací, vyvolává to v něm pocity strachu, nejistoty a beznaděje. Klient se snaží vše
ohmatat, proto si tahá za zavedené katetry, drény, cévky a jiné invazivní vstupy. Celý
den klepe nohama a prsty ruky do matrace nebo postranice u lůžka, cupuje prostěradlo,
podložky, plenkové kalhotky, svléká se z košile, modeluje vlastní stolici.
Dle biografické anamnézy volíme jemu známé předměty a věcí z osobního a
pracovního života:
• ručníky, žínky,
• příbor, hrneček, skleničku,
• zubní kartáček, hřeben, mýdlo, krém, parfém,
• povlečení, polštář, deku,
• mobilní telefon, notebook, MP3 přehrávač,
• u dětí oblíbené hračky, talismany a jiné předměty,
• u dospělých předměty, které jsou spojeny s jejich zájmy a koníčky (fotoaparát,
hokejová hůl, kopací míč, tenisová raketa).
46
8 Využití Konceptu bazální stimulace v praxi
Na Kliniku anestezie a resuscitace, jsem nastoupila minulý rok v září.
Resuscitační oddělení na základě supervize se stalo v roce 2006 certifikovaným
pracovištěm INSTITUTu Bazální stimulace. Během mé praxe na resuscitačním
oddělení se setkávám s bazální stimulaci prakticky denně. Pro svou bakalářskou práci
jsem si vybrala kasuistiku pana XY, abych prokázala vysokou efektivitu této metody.
8.1 Kazuistika
Pan XY ve věku 27 let havaroval 7.10. 2007 na motocyklu. I přesto, že měl
helmu, došlo přes čelní sklo helmy k proražení o budíky tachometru a k těžkému
poranění obličejového skeletu. Pacient byl přivezen na naše resuscitační oddělení
leteckou záchranou službou.
Při přijmu lékař stanovil tyto diagnózy :
• polytrauma
• kontuze mozku s impresivní frakturou kalvy frontálně vpravo
• fraktura baze lební
• fraktura obličejových kostí
• traumatický edém mozku
• kontuze plic vlevo
Pan XY byl zaintubován, připojen na umělou plicní ventilaci. Po kardiální
stránce byl stabilizován, vzhledem k těžkému poranění byla nutná kontinuální
analgosedace.
Od třetího dne hospitalizace jsme začali provádět u klienta bazální stimulaci.
S maminkou, snoubenkou a jeho nejlepším kamarádem byla sepsána biografická
anamnéza. Všichni se do péče aktivně zapojili, přinesli klientovi potřebné pomůcky
jako vlastní hygienické potřeby, ložní prádlo, oblíbený polštář, ponožky, CD přehrávač
a spousty dalších předmětů, které pan XY důvěrně znal ze svého vlastního prostředí.
Maminka se snoubenkou se ochotně učily provádět techniky bazální stimulace.
47
Dvakrát denně byla prováděna somatická zklidňující koupel a stabilizace
tělesného schématu polohováním do hnízda a mumie.
Společně s fyzioterapeutkou jsme prováděli masáž stimulující dýchání a
kontaktní dýchání.
Vestibulární stimulaci jsme aplikovali před každou následnou změnou polohy.
Nejdříve jsme prováděli nepatrné pohyby hlavou do strany ve směru příští změny
polohy.
Při snížení dávky analgosedace přinesla rodina spousty obrázku a fotek jeho
syna, rodiny přátel, které jsme umístili do okolí klientova lůžka a při změně polohy
jsme obrázky a fotky přesouvali přesně do zorného pole. Jeho snoubenka mu ukazovala
obrázky z novin, časopisů a fotek syna, z jejich společné dovolené, čímž docházelo
k optické stimulaci.
V rámci auditivní stimulace četl každý den kamarád novinky ze sportu, nahrával
mu na CD záznamy z různých zápasů a pouštěl mu je do přehrávače. Po ranní hygieně
jsme pouštěli do sluchátek rádio, jelikož pacient byl zvyklý během celého dne při práci
poslouchat svou oblíbenou stanici. Snoubenka mu vyprávěla společné zážitky, maminka
mu připomínala příběhy z dětství a dospívání.
Z důvodu dlouhodobého připojení na umělou plicní ventilaci byla pátý den
provedena tracheostomie. Od té doby denně probíhala orální stimulace. Rodina přinesla
jeho nejoblíbenější jídlo, a to svíčkovou od maminky. Proto jsme na základě biografické
anamnézy a po dohodě s lékařem a dietní sestrou vkládali do úst pomocí speciálních
štětiček oblíbené nápoje a svíčkovou.
Olfaktorickou stimulaci jsme propojili s taktilně-haptickou stimulací. Pacient
asistovaně ohmatal pomůcky a poté si přivoněl ke sprchovému šampónu, pěně na
holení, vodě po holení a krému na tělo. Pro podporu taktilně haptické stimulace jsme
mu vkládali do rukou jemu známé předměty (např. mobil), které v minulosti často
používal. Protože se pacient do úrazu živil jako kuchař, vkládali jsem mu do jedné ruky
48
pánvičku a do druhé měchačku. Pacient začal reagovat tím, že do pánvičky vložil
měchačku.
Pro zlepšující se neurologický stav bylo možno pátý den zastavit sedaci. Osmý
den jsem se začali dorozumívat pomocí abecední tabulky a desátý den začal pan XY
vyslovovat první jednoduchá slova. Přes den seděl v křesle, psal rodině vzkazy na papír
a namaloval pro svého syna obrázek.
Dvanáctý den pacient spontánně ventiloval, a proto byl odpojen od ventilátoru a
dekanylován. Komunikoval slovně bez problémů. Skládal celé věty a dokázal popsat
svůj nynější stav.
Spolupráce s pacientem se nadále zlepšovala, byl plně kontinentní a patnáctý
den byl přeložen na neurologickou jednotku intenzivní péče, kde se s Konceptem
bazální stimulace nadále pracovalo.
Po několika měsících od propuštění z našeho oddělení nás přišel pan XY s
nastávající manželkou navštívit a přinesl celému kolektivu svatební koláčky.
49
ZÁVĚR
Cílem mé bakalářské práce je seznámit čtenáře s Konceptem bazální stimulace.
V ošetřovatelské péči můžeme využít konceptu, prvků kinestetiky,
rehabilitace apod. V bazální stimulaci nepotřebujeme žádné finanční zatížení
zdravotnického zařízení, nevyžaduje drahé pomůcky, pouze vyškolený personál, vlastní
ruce, snahu a pochopení od dalších členů ošetřovatelského týmu.
Na Klinice anesteziologie a resuscitace ve Fakultní nemocnici Motol, kde
pracuji, mám tedy příležitost setkávat se s klienty, u kterých lze provádět tento koncept
prakticky denně. Každý, i sebemenší úspěch, v mnou poskytované péči mě nutí ve svém
snažení vytrvat. Své znalosti a dovednosti bazální stimulace chci dále prohlubovat a
rozšiřovat.
Jsem přesvědčena, že bazální stimulace má smysl. V tomto tvrzení se opírám o
závěry mé kasuistiky. Pan XY, kdy jeho zdravotní stav nevypadal příznivě, a to i přes
kvalitní lékařskou a ošetřovatelskou péči. Díky bazální stimulaci, kterou jsme u klienta
prováděli s maximální nasazením, přesvědčením a zaujetím, může dnes pan XY užívat
kvalitního života se svou manželkou a synem.
Seznam použité literatury
1. AMBLER, Z.: Neurologie pro studenty lékařské fakulty. Praha.: Karolinum,
Univerzita Karlova, 2004. ISBN 80-246-0894-4
2. BIENSTEIN, CH., FROHLICH, A.: Basale stimulation in der Pflege. Die
Grunglagen. Leiptzig: Kallmayersche Verlagsbuchhandlung, 2003. ISBN 3-
7800-4001-8
3. FRIEDLOVÁ, K.: Bazální stimulace, pojetí konceptu. In: Sborník
Multioborové, interdisciplinární a mezinárodní kooperace v ošetřovatelství.
Olomouc: 2002, s. 80 - 83. ISBN 80-247-0536-2
4. FRIEDLOVÁ, K.: Bazální stimulace pro učitele předmětu ošetřovatelství
1. a 2. díl. 2 vydání. Frýdek Místek : INSTITUT Bazální stimulace, 2006,
ISBN 80-239-6132-2
5. FRIEDLOVÁ, K.: Bazální stimulace u pacientů na ARO a JIP. In: Ročenka
intenzívní medicíny. Galén. Praha: 2003, s. 313 - 316. ISBN 80-7262-227-7
6. FRIEDLOVÁ, K.: Bazální stimulace v práci sestry. SESTRA, 2003, vol. XIII.
č.1. s. 15 – 17. ISSN 1210-0404
7. FRIEDLOVÁ, K.: Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči. Praha:
Grada Publishing, a.s., 2007. ISBN 978-80-247-1314-4.
8. FRIEDLOVÁ, K.: Desatero bazální stimulace [online] dostupné na URL:
http://www.bazalni-stimulace.cz/desatero.php [citováno dne 21. ledna 2008]
9. FRIEDLOVÁ, K.: Skriptum pro zkladní kurz bazální stimulace v ošetřovatelské
péči. 5. vyd. Frýdek Místek: Tiskára Kleinwachter, 2006. ISBN neuvedeno
10. FRÖHLICH, A.: Basale Stimulation. Das Konzept. Dusseldorf : Verlag
selbestimmtes Leben, 1998. ISBN 3-910095-11-9.
11. KAPOUNOVÁ, G.: Ošetřovatelství v intenzivní péči. Praha: Grada Publishing,
a.s., 2007. ISBN 978-80-247-1830-9
12. KOUKOLÍK, F.: Mozek a jeho duše. Praha: Galén. 2005. ISBN 80-7262-314-1
13. KŘIVOHLAVÝ, J.: Psychologie nemoci. Praha: Grada Publishing, a.s., 2002.
ISBN 80-247-0179-0
14. MASTILIÁKOVÁ, D.: Úvod do ošetřovatelství I.díl - Systémový přístup. Praha:
Karolinum, Univerzita Karlova, 2004. ISBN 80-246-0429-9
15. MASTILIÁKOVÁ, D.: Úvod do ošetřovatelství II.díl - Systémový přístup.
Praha: Karolinum, Univerzita Karlova, 2004. ISBN 80-246-0428-0
16. MAREČKOVÁ, J.: Ošetřovatelské diagnózy v NANDA doménách. Praha: Grada
Publishing, a.s, 2006. ISBN 80-247-1399-3
17. MYSLIVEČEK, J., TROJAN, S.: Fyziologie do kapsy. Praha: Triton, 2004.
ISBN 80-7254-497-7
18. TRACHTOVÁ, E., et al.: Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. Brno:
NCO NZO, 2005. ISBN 80-7013-324-4
19. VENGLÁŘOVÁ, M.: MAHROVÁ, G. Komunikace pro zdravotní sestry. Praha:
Grada Publishing, a.s., 2006. ISBN 80-247-1262-8
20. VORLÍČEK, J., ADAM. Z., POSPÍŠILOVÁ. Y.: Paliativní medicína. Praha:
Grada Publishing, a.s., 2004. ISBN 80-247-0279-7
21. ZACHAROVÁ, E, et al.: Zdravotnická psychologie. Teorie a praktická svičení.
Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. ISBN 978-80-247-2068-5
Seznam příloh
Příloha č. 1 - Iniciální dotek
Příloha č. 2 - Biografická anamnéza
Příloha č. 3 - Somatická stimulace zklidňující
Příloha č. 4 - Somatická stimulace zklidňující, asistovaná
Příloha č. 5 - Poloha „hnízdo“
Příloha č. 6 - Poloha „mumie“
Příloha č. 7 - Využití canisterapie při spasticitě ruky
Příloha č. 8 - Masáž stimulující dýchání (Friedlová, 2006, s.33)
Příloha č. 9 - Optická stimulace
Příloha č. 10 - Auditivní stimulace
Příloha č. 11 - Orální stimulace, asistovaná
Příloha č. 12 - Taktilně-haptická stimulace
Příloha č. 13 - Osvědčení o účasti na základním sympóziu Bazální stimulace®
Příloha č. 1 - Iniciální dotek
Při každé činnosti prosím uchopte pacienta za ..........................................................
Příloha č. 2 - BIOGRAFICKÁ ANAMNÉZA
1. Zahájení stimulace
* datum:
* iniciální dotek:
* oslovení klienta:
* blízká osoba:
2. Informace o klientovi
* příjmová diagnóza:
* při vědomí * v bezvědomí
* věk:
* muž * žena
* návštěvy:
3. Tělesná aktivita
tělesný kontakt: * ano * ne
tělesná aktivita: * ano * ne
jaká:
porucha hybnosti: * ano * ne
jiné specifikace:4. Výživa
BMI:
upřednostňované chutě:
* sladké * slané
* kyselé * ostré
teplota jídla:
* studené * vlažné * teplé
příjem potravy
* per os * sonda * PEG
* oblíbené jídlo:
* oblíbený nápoj:
příjem tekutin za 24.hodin:
nemá rád:
* zubní protéza * rovnátka
jiné:
5. Vyprazdňování
* sám * s pomocí * na lůžku
vylučování moče:
* spontánní * PMK
* urostomie * plenkové kalhotky
* inkontinence * pálení/řezání * bolest
vylučování stolice:
* pravidelná * zácpa * průjem
* jiné:
6. Spánek
porucha spánku: * ano * ne
denně spí hodin
oblíbená poloha:
usíná v hodin
v noci se budí * ano * ne
vstává v hodin
odpolední spánek: * ano * ne
oblíbený polštář a deka: * ano * ne
* bude přinesen * již má u sebe
způsob přikrytí:
teplota v místnosti:
8. Bolest
* ano * ne
* kontinuální analgezie
* analgezie dle ordinace lékaře
* úlevová poloha
* jiné úlevy od bolesti:7. Smysly – omezení
zrak * ano * ne
* nevidomý * brýle * kont. čočky
sluch * ano * ne
* neslyšící * naslouchátko
řeč * ano * ne
cizí jazyky:
znaková řeč:
* pravák * levák
10. Ostatní sdělení
9. Oblíbené
* vůně:
* materiály:
* předměty:
* hudba:
Příloha č. 3 - Somatická stimulace zklidňující
Obrázek znázorňuje ponoření ruky klienta do vody před zahájením stimulace.
Modulace horní končetiny dvěma žínkami při zklidňující stimulaci.
Příloha č. 4 - Somatická stimulace zklidňující, asistovaná
Příloha č. 5 - Poloha „hnízdo“
Příloha č. 6 - Poloha „mumie“
Poloha „mumie“ kombinovaná s „hnízdem.
Příloha č. 7 - Využití canisterapie při spasticitě ruky
Uvolnění spasticity ruky
Příloha č. 8 - Masáž stimulující dýchání
Šipky znázorňují směr masáže.
Příloha č. 9 - Optická stimulace
Příloha č. 10 - Auditivní stimulace
Příloha č. 11 - Orální stimulace, asistovaná
Příloha č. 12 - Taktilně-haptická stimulace
Taktilně-haptická stimulace v kombinaci s olfaktorickou.
Příloha č. 13 - Osvědčení o účasti na základním sympóziu Bazální stimulace®