Vysoká škola zdravotnická, o. p. s. Praha 5 POCHYBENÍ PŘI POSKYTOVÁNÍ ZDRAVOTNÍ PÉČE KARLA LIBERTOVÁ Praha 2009 2 POCHYBENÍ PŘI POSKYTOVÁNÍ ZDRAVOTNÍ PÉČE Bakalářská práce KARLA LIBERTOVÁ VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o.p.s., PRAHA 5 Vedoucí práce: PhDr. Anna Mazalánová, PhD. Komise pro studijní obor: Všeobecná sestra Stupeň kvalifikace: bakalář Datum odevzdání práce: 2009-03-31 Datum obhajoby práce: Praha 2009 3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato bakalářská práce byla používána ke studijním účelům. Praha 31. března 2009 …………………………………. 4 ABSTRAKT LIBERTOVÁ, Karla. Pochybení při poskytování zdravotní péče. Praha, 2009. Bakalářská práce. Vysoká škola zdravotnická, o.p.s.. Bakalář všeobecná sestra. Školitel: PhDr. Anna Mazalánová, Ph.D. Hlavním tématem bakalářské práce jsou pochybení, která mohou vzniknout při poskytování zdravotní péče. Teoretická část práce charakterizuje jak pojetí akreditací po transformačním procesu českého zdravotnictví, tak i možnosti poskytování bezpečné péče o pacienty. Praktická část mapuje možná rizika pomocí dotazníkového šetření. Zda-li se při poskytování zdravotní péče stávají chyby a pokud ano, jak je zdravotničtí pracovníci řeší, aby dostáli kvalitě poskytované péče. Klíčová slova: Akreditace. Riziko. Pochybení. Kvalita. Poskytování zdravotní péče. ABSTRACT LIBERTOVÁ, Karla. Misconduct in the provision of health care. Prague, 2009. Bachelor thesis. Vysoká škola zdravotnická o.p.s. Bachelor of general nurse. Supervisor: PhDr. Anna Mazalánová, PhD. The main theme of work is a mistake that may arise during the delivery of health care. Theoretical part of thesis describes both the concept of accreditation after the transition of Czech health care and the posibility of providing safe patient care. Practical part mapping potential risk using questionnaire survey. Whether in the provision of health care happen mistakes, if so, how it addresses the medical personnel to get the duality of care provided. Keywords: Accreditation. Risk. Misconduct. Quality. Provision of health care. 5 PŘEDMLUVA Na téma rizika pochybení při poskytování zdravotní péče se otevřeně začalo mluvit a psát až po roce 1989. Tato práce se tedy zaměřuje na zmapování rizik při poskytování zdravotní péče, konkrétně medikačních chyb. K výběru tohoto tématu mě přivedla příprava na akreditační šetření v naší nemocnici. Celý proces vás vede ke sběru dat (indikátorů kvality), které se pak v průběhu akreditačního šetření předkládají. Jedním z indikátorů je i hlášení medikačních chyb. Podklady pro svou práci jsem čerpala z odborné literatury, z časopiseckých pramenů a odborných přednášek . Práce je určena nelékařským zdravotnickým pracovníkům všech oborů, které čeká akreditační proces na jejich pracovištích. Touto cestou vyslovuji poděkování vedoucí bakalářské práce PhDr. Anně Mazalánové, PhD. za pedagogické usměrnění, podnětné rady a podporu, kterou mi poskytla při vypracovávání bakalářské práce. 6 OBSAH ÚVOD 8 TEORETICKÁ ČASŤ 9 1 AKREDITACE 9 1.1 Definice akreditace 9 1.2 Historie akreditací ve světě a v ČR 10 1.3 Akreditační filozofie a proces 10 2 KLASIFIKACE POCHYBENÍ 11 2.1 Medikační pochybení či omyly 12 2.2 Podávání léků 13 3 PRÁVNÍ ODPOVĚDNOST 14 3.1 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon 15 3.1.2 Trestný čin 15 3.2.3 Újma na zdraví při poskytování zdravotní péče 16 3.2.4 Úmyslné spáchání trestného činu 16 3.2.5 Nedbalostní spáchání trestného činu 17 4 PRÁVA PACIENTU 18 5 MIMOŘÁDNÁ UDÁLOST 20 5.1 Hlášení mimořádných událostí (chyb) 20 5.2 Minimální náležitosti hlášení 20 5.3 Záruky úspěchu hlášení 20 PRAKTICKÁ ČASŤ 21 6 PRUZKUMNÉ SETŘENÍ 22 6.1 Vymezení problému 22 6.2 Hypotézy 22 6.3 Cíl průzkumného šetření 23 7 VÝBĚROVÝ SOUBOR A METODIKA 24 7.1 Typy položek dotazníku 24 7.2 Organizace dotazníkového šetření 24 7.3 Zpracování výsledku šetření 25 7.4 Výsledky průzkumného šetření 26 8 DISKUSE 47 DOPORUČENÍ PRO PRAXI 52 7 ZÁVĚR 53 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 54 SEZNAM TABULEK A GRAFU 56 PŘÍLOHY 59 8 ÚVOD Před rokem 1989 panoval v naší společnosti mýtus o tom, že zdravotníci nechybují. Oni sami v tom byli utvrzováni tím, že pokud se chyba stala, byli obviněni a potrestáni. Tento postup je měl dostatečně motivovat k větší pečlivosti a zabránit tak chybám příštím. V naší nemocnici tento přístup nebyl jiný, až do chvíle, kdy se vedení nemocnice rozhodlo jít jinou cestou než doposud, a to cestou akreditace. Už celý systém přípravy na akreditaci vás nutí ještě více přemýšlet o tom, co děláte. Proto jsem si pro svou bakalářskou práci vybrala právě pochybení při poskytování zdravotní péče. Jedním z nejčastějších pochybeních při poskytování zdravotní péče jsou medikační chyby. Proč právě medikační chyby? Protože v literatuře se uvádí: „Při podávání léčiv dochází k pochybení v 10 až 15 procentech, přičemž není rozdíl mezi rozvinutými a rozvojovými státy. Z těchto důvodů stále větší počet zdravotnických zařízení zavádí systémy sledování tzv. mimořádných událostí (chyb) při poskytování zdravotní péče. Povinné sledování pochybení, následná analýza a prevence jejich příčin, je součástí akreditačních systémů.“ (Marx, Vlček, 2003, str.24) Cílem mé práce v teoretické části je zaměření se na pojetí akreditačního procesu, rizika pochybení a právní odpovědnost. Problematiku důležitosti vedení sesterského týmu k tomu, aby pochopil, proč je třeba medikační chyby hlásit. V praktické části průzkumným šetřením získat informace o tom zda-li se sestrám chyby stávají a jestli je pro ně stresující tato pochybení přiznat. Zda-li je pochybení ve zdravotní péči a jeho hlášení sestrami podceňováno. Změnit myšlení zdravotníků, přesvědčit je o tom, že zde nebezpečí pochybení skutečně existuje, je tím nejtěžším úkolem na cestě za kontinuálním zvyšování kvality a poskytováním bezpečné péče. 9 TEORETICKÁ ČÁST V této části své práce jsem se zaměřila na pojetí akreditací, rizika pochybení a právnické problematiky, z hlediska publikovaných článků, statistik a přednášek na toto téma. Jejich znalost je nutná pro pochopení praktické části práce. 1 Akreditace Součástí transformačního procesu v českém zdravotnictví po roce 1989 byla snaha o vytvoření mechanismu, který by pomohl snížit vysokou variabilitu mezi jednotlivými zdravotnickými zařízeními (ZZ). Osvědčenou metodou takové standardizace, rozšířenou v zemích vyspělých demokracií, jsou akreditace. Obdobou standardizace a rozvoje kvality v průmyslu je certifikace ISO 9001:2000. Akreditace, nebo také akreditační řízení, představují proces, který začíná rozhodnutím zdravotnického zařízení sladit své aktivity s požadavky akreditačních standardů a v případě úspěchu tento proces končí získáním akreditačního certifikátu. Stejně jako v jiných evropských zemích i v České republice jsou akreditace dobrovolné. V čem spočívá jejich význam? Co by mělo motivovat zdravotnické zařízení k tomu, aby vynaložilo nemalé úsilí i finanční prostředky ke zkvalitnění své péče? Co vede ZZ k tomu, aby zaplatilo více než 200 000 Kč za kulaté razítko na akreditačním certifikátu? Odpovědi na podobné otázky očekávají zaměstnanci zdravotnických zařízení, kteří se nad možností získat akreditační certifikát vážně zamýšlejí. (Škrlovi, 2003, str. 72) 1.1 Definice akreditace Pojem akreditace se odvozuje od latinského slova "credere" - důvěřovat. Volně parafrázováno akreditace tedy znamenají "důvěryhodné prokázání způsobilosti“. (Škrlovi, 2003, str. 72) 10 1.2 Historie akreditací ve světě a v ČR Historie akreditací ve světě je úzce spojena se snahou zajistit kvalitu lékařské a ošetřovatelské péče v době, kdy tato kvalita byla ohrožena narůstajícími iniciativami zaměřujícími se převážně na kontrolu nákladů. Důraz na kvalitu a zájem o její rozvoj se v jednotlivých zemích rozvíjel různou rychlostí a způsobem. Nedostatek standardizace a kontroly v této oblasti způsobil závažnou variabilitu v kvalitě výrobků a kvalitě služeb. Nové iniciativy v managementu kvality, které se začaly realizovat v průmyslu, inspirovaly později oblast zdravotnictví a vedly v USA k založení "Spojené komise pro akreditaci". Tato komise vytvořila v roce 1976 první ucelený soubor standardů a určila počet povinných lékařských a ošetřovatelských auditů za rok. České zdravotnictví si již v roce 1989 bylo akutně vědomo značných rozdílů mezi jednotlivými zdravotnickými zařízeními, jak v oblasti fyzického stavu nemocnic, tak technického vybavení. Velké rozdíly byly také v personálním obsazení a ve způsobu, jakým zdravotnický personál poskytoval léčebnou a ošetřovatelskou péči. V roce 1994 byl iniciován projekt "Akreditace nemocnic", na kterém se podílela pracovní skupina při MZ (MZ, zástupci asociací nemocnic, ČLK, zástupci pojišťoven, ČAS, ÚZIS a ředitelé vybraných nemocnic). Řada zkušeností byla získána studováním modelu americké JCAHO. Projekt byl ukončen v roce 1998 vytvořením Spojené akreditační komise ČR (SAK-ČR). Ve stejném roce byly ve Věstníku MZ číslo 7 popsány akreditační standardy a metodika. (Škrlovi, 2003, str. 72) 1.3 Akreditační filozofie a proces Akreditace jako nástroj k zajištění porovnatelné kvality a snížené variability se z USA v různých formách rychle rozšířila do ostatních zemí vyspělých demokracií. S časem se tento nástroj, stejně jako filozofie kvality, změnil z nepopulárního nástroje, který ,,trestal" viníky za nekvalitu, v nástroj výuky a kontinuálního zvyšování kvality. V posledních letech se zaměření akreditací přesouvá z vyhodnocování struktury na vyhodnocování procesů a výstupů a v posledních několika letech narůstá důraz na bezpečnost léčebné 11 a ošetřovatelské péče. Většina vyspělých zemí světa dnes standardizuje svá zdravotnická zařízení procesem, kterému se říká akreditace. I když je ve většině zemí rozhodnutí realizovat akreditační proces dobrovolné, málokterá nemocnice si může dovolit jej ignorovat. Neakceptovat akreditační standardy a nezískat akreditační certifikát kvality by mohlo znamenat nejen ztrátu důvěry pacientů, ale také eventuální ztrátu trhu a schopnosti obstát v konkurenčním boji o udržení existence. Akreditační program je ve většině zemí iniciován nezávislými asociacemi/komisemi, zřídkakdy ministerstvem zdravotnictví. Akreditační řízení (šetření) začíná podáním žádosti u organizace, která akreditační proces v zemi realizuje. Zdravotnické zařízení obdrží "balíček", který obsahuje akreditační standardy, podpůrné materiály, přihlášku, informaci o požadovaných poplatcích a informaci o způsobu, jakým bude probíhat aktuální akreditační šetření. Po zvážení svých možností a po vytvoření realistického harmonogramu příprav se zdravotnické zařízení pustí do vlastních příprav (vytvoření koordinačního výboru, zpracování akreditačních směrnic, výuka, audity). Příprava v podstatě spočívá v uvedení svých vlastních standardů, směrnic a praxe do souladu s akreditačními standardy. Zdravotnické zařízení zaplatí požadované poplatky a domluví si šetřící inspekci akreditačního týmu. Inspekční tým, který provádí následné šetření, se zabývá základními aspekty provozu nemocnice, jeho strukturou, procesy a výstupy péče. Informace o kvalitě provozu zdravotnického zařízení získává šetřící akreditační tým auditem zdravotnické dokumentace, inspekcí jednotlivých oddělení a pohovorem se zaměstnanci a pacienty. Inspekce trvá 2 - 3 dny a akreditační vysvědčení se uděluje na období 2 - 3 let. (Škrlovi, 2003, str. 73) 12 2 Klasifikace pochybení K pochopení klasifikace pochybení můžeme použít metafory ledovce. Samá špička ledovce představuje nežádoucí události s následky. Následky mohou mít charakter mírného, vážného nebo i trvalého charakteru, nebo mohou dokonce skončit smrtí pacienta. I když špička ledovce představuje jeho nejmenší část, dostává se jí vždy nejvíce pozornosti sdělovacích prostředků. V případě medializace a soudního řízení má tento druh pochybení také devastující vliv na kariéru jednotlivce a pověst zdravotnického zařízení. Vrstva pod povrchem hladiny představuje nežádoucí události bez následků. Jsou to nežádoucí události, ke kterým skutečně došlo, ale které nepoškodily pacienta nebo majetek zdravotnického zařízení. Nebýt štěstí a mimořádné regenerační síly lidské fyziologie, mohl by se tento druh pochybení snadno změnit v mimořádnou událost s nežádoucími následky. Počet mimořádných událostí bez nežádoucích následků je podle této metafory podstatně větší než těch, které mají za následek poškození zdraví nebo majetku, a tento druh mimořádných událostí je také daleko méně viditelný. Základnu ledovce představují ,,near misses" - nebo-li téměř pochybení. V těchto případech existuje potenciál pro poškození, ale těmto poškozením je na poslední chvíli zabráněno tím, že dojde k patřičné nápravné akci. Tato činnost, ke které musí dojít u všech ,,téměř pochybení", může být vědomá nebo neplánovaná. I když největší pozornost si zaslouží mimořádné události s následky, události bez následků jsou pro nás stejně důležité. Nabízí totiž informace, které je možné analyzovat bez strachu z potrestání, bez navýšeného stresu. Z těchto incidentů je možné se naučit nejvíce, a skutečným pochybením tak efektivněji předcházet. (Škrla, 2005, str. 23) 2.1 Medikační pochybení či omyly V procesu léčebné péče jsou jednou z nejvíce prostudovaných oblastí medicínských pochybení medikační omyly. Zdravotnická zařízení se pokouší 13 snížit počet medikčních pochybení již celou řadu let. Je všeobecně známo, že tímto druhem pochybení je postižen velký počet pacientů a tento problém způsobuje zdravotnictví obrovské finanční ztráty. Na průměrném oddělení vyžaduje medikační proces 20 až 40 samostatných kroků a je v něm zapojena celá řada lidí. Každý výkon, jehož součástí je předání "něčeho z jedněch rukou do druhých" riziko pochybení zvyšuje. Statistiky dokumentující medikační pochybení jsou někdy šokující. Výsledky průzkumu realizovaného v 36 zdravotnických zařízení v Coloradu a Georgii kategorizují medikační pochybení na špatný čas podání (43%), opomenutí podat lék (30%), na nevhodnou dávku léku (17%) a neoprávněné podání (4%). Vědečtí pracovníci také naznačují, že v průměrném zdravotnickém zařízení s 300 lůžky lze podle zjištěných dat očekávat, že každý pátý pacient pocítí "na vlastní kůži" nějaký typ medikační chyby 7% z těchto pacientů bude mít prokazatelně následky těchto pochybení. Vědci také vypočítali, že v takovém průměrném zdravotnickém zařízení dojde k 40 medikačním pochybení za den. (Škrla, 2005, str. 28) 2.2 Podávání léků Správný postup je takový, že se stanoví potřebná kvalifikace pracovníka, který může pacientům podávat léčiva, zda to může být absolventka střední zdravotnické školy, nebo sestra s určitou praxí. (V zahraničí není nijak výjimečné, že lék pacientovi zásadně podávají dvě kvalifikované sestry). Tak je možné prověřit, zda pacient, kterému se lék podává , je skutečně tím, který ho má dostat, ale i to, že dostává správný lék ve správnou dobu ve správné dávce a lékové formě. (Kovaříková, Tarant, 2001, str. 14) 14 3 Právní odpovědnost Zdravotnický pracovník, ale i laik, který lék zaměnil, může být volán k odpovědnosti trestně právní, pokud byla záměnou léku naplněna skutková podstata nedbalostního trestného činu ublížení na zdraví nebo těžké újmy na zdraví, případně byla záměnou léku způsobena smrt. V rámci občansko právní odpovědnosti se může poškozený pacient domáhat odškodnění za škodu způsobenou na zdraví, a to na zdravotnickém zařízení, ve kterém k záměně léku při poskytované péči došlo, případně na tom, kdo záměnu způsobil. Odškodné je pak složeno s částky tvořené bolestným, kompenzací sníženého společenského uplatnění a ostatními náklady, které poškozený musel vynaložit v souvislosti s léčením škody na zdraví. Výši odškodného stanovuje obvykle soudní znalec. Zdravotnické zařízení je voláno k odpovědnosti a úhradě vzniklé škody na zdraví způsobené záměnou léku i v případě, že k záměně došlo tím, že obsah neodpovídal označení uvedenému na originálním balení. Zdravotnické zařízení se však může hojit na tom, kdo takto vadný lék zdravotnickému zařízení dodal.Pacient, rodinní příslušníci, ale i zdravotnický personál, tedy každý, kdo lék omylem zaměnil. Ten je pak následně volán k trestně právní odpovědnosti. A to tehdy, pokud záměnou léku došlo z nedbalosti k těžké újmě na zdraví nebo smrti, podle § 224 TZ, nebo podle § 223 TZ, pokud došlo z nedbalosti k ublížení na zdraví. V takovém případě je však nutné jednoznačně prokázat, že škoda na zdraví je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním, tedy že vznikla záměnou léků. (Vondráček, Manča, 2002, str. 3) Samotná chyba, ať již omyl v úsudku, nezdar v manuálním výkonu, přehlédnutí, tedy jistý nezdar v práci zdravotníka, nezakládá ještě právní odpovědnost. Ke vzniku právní odpovědnosti zdravotníka musí být zpravidla splněny tyto předpoklady: 1.protiprávní jednání nebo opomenutí (které je v rozporu s povinnostmi zdravotnického pracovníka), 2. škodlivý následek (např. újma na zdraví, úmrtí), 3. příčinná souvislost mezi jednáním ad 1 a následkem ad 2, 4. zavinění - úmyslné nebo z nedbalosti. Při odborných chybách připadá zpravidla v úvahu nedbalost, nikoli úmysl. Tu dělíme na: 15 a) nedbalost vědomou - kdy zdravotník věděl, že jeho jednání může vést ke škodlivému následku, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že škodlivý následek nezpůsobí b) nedbalost nevědomou - kdy zdravotník sice nevěděl, že jeho jednání může vést ke škodlivému následku, ale vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům to vědět měl a mohl. Není-li zdravotníkovi prokázáno zavinění, nemůže být trestně odpovědný. Naproti tomu zdravotnické zařízení je odpovědné za škodu, ke které došlo v příčinné souvislosti se zdravotním výkonem, pokud neprokáže, že škodu nezavinilo. Může se tedy snadno stát, že zdravotník není trestně odpovědný, ale zdravotnické zařízení je odpovědné za způsobenou škodu. Za škodu pacientovi vždy odpovídá zdravotnické zařízení, nikoli jeho zaměstnanec. Zaměstnavatel může v rámci pracovně právní odpovědnosti požadovat na zaměstnanci, aby přispěl k náhradě škody až do výše čtyřapůlnásobku svého průměrného měsíčního výdělku, pokud je ovšem prokázáno, že zaměstnanec škodu zavinil. (Mach, 2001, str. 28) 3.1 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, je jeden ze základních zákonů České republiky, jehož účelem je chránit zájmy společnosti, ústavní zřízení ČR, práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob. Tohoto účelu dosahuje zákon pohrůžkou trestu, uložením a výkonem trestu a ukládáním ochranných opatření. Trestní zákon obsahuje normy stanovující, která společensky nebezpečná jednání a činy jsou považovány za trestné činy a jaké konkrétní sankce jsou za ně ukládány. (Vondráček, 2005, str. 19) 3.1.2 Trestný čin Je to takový čin, který je pro společnost nebezpečný, jehož znaky jsou uvedeny (zejména) v trestním zákoně. Trestný čin může spáchat pouze fyzická osoba, a proto k odpovědnosti může být volána také pouze fyzická osoba, 16 v našem případě konkrétní zdravotnický pracovník, a tedy nikoliv zdravotnické zařízení. Jednou z podmínek trestného činu je zavinění, kdy trestný čin lze spáchat jednak úmyslně, kdy pachatel tento čin spáchat chtěl, nebo z nedbalosti, kdy buď věděl, že může spáchat trestný čin, ale bez přiměřených důvodů předpokládal, že se nestane, nebo věděl, že svým jednáním tento čin může spáchat, ale vědět to měl a mohl. Při nedbalosti tedy pachatel trestný čin spáchat nechtěl. Při poskytování zdravotní péče se setkáváme s trestnými činy: • Ublížení na zdraví • Neoznámení trestného činu (Vondráček, 2005, str. 19) 3.2.3 Újma na zdraví při poskytování zdravotní péče Újma na zdraví při poskytování zdravotní péče může být spáchána zdravotnickým pracovníkem především z nedbalosti, ale nelze vyloučit ani úmysl. Je třeba zdůraznit, že neznalost je zásadně kvalifikována jako nedbalost. (Vondráček, 2005, str. 19) 3.2.4 Úmyslné spáchání trestného činu Ustanovení § 221, Odst. 1 Kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Toto ustanovení vyžaduje úmysl, to znamená, že pachatel tohoto činu chce ublížit na zdraví. I když to nelze vyloučit, je při poskytování zdravotní péče úmyslné ublížení na zdraví způsobené zdravotnickým pracovníkem zdravotnickým výkonem jev jistě více jak výjimečný. Další písmena komentovaného ustanovení dopadají na případy, kdy je úmyslně způsobena těžká újma či smrt. Tomu odpovídá i zvýšená trestní sazba za tyto trestní činy. (Vondráček, 2005, str. 20) 17 3.2.5 Nedbalostní spáchání trestného činu Ustanovení § 223, Odst.1 Kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví tím, že poruší důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení, nebo funkce, nebo uloženou mu podle zákona, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, nebo zákazem činnosti. Při nedbalostním trestním činu pachatel nechce čin spáchat, není tedy přítomen úmysl. Při poskytování zdravotní péče se v naprosté většině jedná o trestné činy nedbalostní, kde je sankce jiná než u úmyslných trestných činů, i když je nedbalostí způsoben následek závažný. Ublížením na zdraví se rozumí taková porucha normálních tělesných a duševních funkcí, která znemožňuje nebo znesnadňuje poškozenému výkon obvyklé činnosti a která není přechodného rázu. Porucha zdraví má trvat déle než týden, ale méně než šest týdnů. (Vondráček, 2005, str. 21) 18 4 Práva pacientů 1. Pacient má právo na ohleduplnou odbornou zdravotnickou péči prováděnou s porozuměním kvalifikovanými pracovníky. 2. Pacient má právo znát jméno lékaře a dalších zdravotnických pracovníků, kteří ho ošetřují. Má právo žádat soukromí a služby přiměřené možnostem ústavu, jakož i možnost denně se stýkat se členy své rodiny či s přáteli. Omezení takovéhoto způsobu (tzv. kontinuálních) návštěv může být provedeno pouze ze závažných důvodů. 3. Pacient má právo získat od svého lékaře údaje potřebné k tomu, aby mohl před zahájením každého dalšího nového diagnostického či terapeutického postupu zasvěceně rozhodnout, zda s ním souhlasí. Vyjma případů akutního ohrožení má být náležitě informován o případných rizicích, která jsou s uvedeným postupem spojena. Pokud existuje i více alternativních postupů nebo pokud pacient vyžaduje informace o léčebných alternativách, má na seznámení s nimi právo. Má rovněž právo znát jména osob, které se na nich účastní. 4. Pacient má v rozsahu, který povoluje zákon, právo odmítnout léčbu a má být současně informován o zdravotních důsledcích svého rozhodnutí. 5. V průběhu ambulantního i nemocničního vyšetření, ošetření a léčby má nemocný právo na to, aby byly v souvislosti s programem léčby brány maximální ohledy na jeho soukromí a stud. Rozbory jeho případu, konzultace a léčba jsou věcí důvěrnou a musí být provedena diskrétně. Přítomnost osob, které nejsou na léčbě přímo zúčastněny, musí odsouhlasit nemocný, a to i ve fakultních zařízeních, pokud si tyto osoby nemocný sám nevybral. 6. Pacient má právo očekávat, že veškeré zprávy a záznamy týkající se jeho léčby jsou považovány za důvěrné. Ochrana informací o nemocném musí být zajištěna i v případech počítačového zpracování. 7. Pacient má právo očekávat, že nemocnice musí podle svých možností přiměřeným způsobem vyhovět pacientovým žádostem o poskytování péče v míře odpovídající povaze onemocnění. Je-li to nutné, může být pacient předán jinému léčebnému ústavu, případně tam převezen po té, 19 když mu bylo poskytnuto úplné zdůvodnění a informace o nezbytnosti tohoto předání a ostatních alternativách, které při tom existují. Instituce, která má nemocného převzít do své péče, musí překlad nejprve schválit. 8. Pacient má právo očekávat, že jeho léčba bude vedena s přiměřenou kontinuitou. Má právo vědět předem, jací lékaři, v jakých ordinačních hodinách a na jakém místě jsou mu k dispozici. Po propuštění má právo očekávat, že nemocnice určí postup, jímž bude jeho lékař pokračovat v informacích o tom, jaká bude jeho další péče. 9. Pacient má právo na podrobné a jemu srozumitelné vysvětlení v případě, že se lékař rozhodl k nestandardnímu postupu či experimentu. Písemný vědomý souhlas nemocného je podmínkou k zahájení neterapeutického i terapeutického výzkumu. Pacient může kdykoliv, a to bez uvedení důvodu, z experimentu odstoupit, když byl poučen o případných zdravotních důsledcích takového rozhodnutí. 10.Nemocný v závěru života má právo na citlivou péči všech zdravotníků, kteří musí respektovat jeho přání, pokud tato nejsou v rozporu s platnými zákony. 11.Pacient má právo a povinnost znát a řídit se platným řádem zdravotnické instituce, kde se léčí (tzv. nemocniční řád). Pacient má právo kontrolovat svůj účet a vyžadovat odůvodnění jeho položek bez ohledu na to, kým je účet placen. (http://www.mpsv.cz/cs/840) 20 5 Mimořádná událost Poškození pacienta (i riziko tohoto poškození) způsobené postupem zdravotnického personálu, nikoliv primárním onemocněním/poraněním pacienta. (Marx, 2001) 5.1 Hlášení mimořádných událostí (chyb) Spektrum a procedura hlášení jsou definovány vnitřním předpisem. Zápis se provádí do jednotného elektronického formuláře. Sběr je centralizován a kategorizován. Fungující zpětná vazba (nikoliv sankce). Motivace k hlášení mimořádných událostí. (Marx, 2001) 5.2 Minimální náležitosti hlášení Datum a čas mimořádné události. Identifikace pacienta, věk a pohlaví. Identifikace osob zúčastněných na mimořádné události. Místo mimořádné události. Kategorie mimořádné události. kategorie poškození pacienta. Komentář a doporučení. Podpis. (Marx, 2001) 5.3 Záruky úspěchu hlášení Důvěrnost sdělení, ne anonymita. Zajímat se o scénář, ne o herce. Soustřeďovat se na skorochyby. Nečekat rychlé změny. (Marx, 2001) Pokud budou manažeři vidět hlavní příčinu pochybení v lidech a pokud budou přesvědčeni o tom, že nejlepším řešením, jak chybám předejít, je rychlé a rázné disciplinární řízení, pak nelze očekávat úspěch jakékoliv strategie a chyby a omyly se budou maskovat a zakrývat i nadále. (Škrla, Škrlová, 2008, str. 49) 21 PRAKTICKÁ ČÁST Cílem práce v její praktické části je získání informací o nejčastějších medikačních chybách na Oddělení intenzivní péče chirurgických oborů, Ústřední vojenské nemocnice Praha, zda-li se délka praxe respondentů a jejich vzdělání projevuje na výskytu medikačních chyb. Je-li pro ně stresující medikační chybu přiznat. A vidí-li nahlášení medikační chyby formou mimořádné události jako odhalování chyb v systému. Výsledky ze svého průzkumného šetření bych chtěla použít jako jeden z indikátorů kvality na Oddělení intenzivní péče chirurgických oborů. Mám zájem na tom, aby sestry chápaly hlášení chyb a skoro chyb (pokud se stanou), jako informaci, kterou je možno analyzovat a zpětnou vazbou napravovat. Vytvářet tedy takové pracovní prostředí, kde sestry budou chápat vážnost problému a nebudou brát medikační chybu, nebo skoro chybu za prohřešek s kterým si neví rady a pokud chybu nahlásí, nebudou za ni trestány. Hodně o tom, zda se na našem oddělení daří či nedaří takové prostředí vytvářet, napoví závěrečné zpracování šetření 22 6 Průzkumné šetření V této části práce je vymezený problém, cíle průzkumného šetření, hypotézy, výběrový soubor, který tvoří sestry z Oddělení intenzivní péče chirurgických oborů Ústřední vojenské nemocnice v Praze v počtu 42, jako i metoda průzkumného šetření. Pro získání informací jsme zvolili metodu anonymního dotazníku, který je součástí této práce v příloze B. Dotazník se skládá z 19 položek. Jednotlivé otázky dotazníku jsou tabulkově i graficky zpracované. V diskuzi jsou zpracované zjištění, které vyplývají z jednotlivých hypotéz, součástí jsou i tabulkové a grafické znázornění výsledků jednotlivých hypotéz. 6.1 Vymezení problému Analýza a zdůvodnění příčin pochybení při poskytování zdravotní péče v praxi. 6.2 Cíl průzkumného šetření Cíl 1. Zjistit, zda-li se v praxi medikační chyby stávají. Cíl 2. Zjistit, zda-li hlášení a monitorování mimořádných událostí pomáhá identifikovat potenciálně opakující se problémy, které mohou ovlivnit kvalitu a bezpečnost poskytované péče. Cíl 3. Zjistit, zda-li byl za nahlášení medikační chyby někdo potrestán. Cíl 4. Zjistit, jaký přístup mají poskytovatelé zdravotní péče k prevenci medikačních chyb. Cíl 5. Zjistit do jaké míry je chápána vážnost problému vzniku medikačních chyb a to jak medikačním chybám předcházet. 23 6.3 Hypotézy H1 - Předpokládám, že se více jak 50% respondentům stala medikační chyba a že nejčastější medikační chybou dotazovaných respondentů je chyba s nízkým rizikem pro pacienta (skoro chyba). H2 - Předpokládám, že více jak 50% respondentů chápe, že hlášení a monitorování mimořádných událostí pomáhá identifikovat potenciálně opakující se problémy, které mohou ovlivnit kvalitu a bezpečnost poskytované péče. H3 - Předpokládám, že nikdo z respondentů nebyl za nahlášení medikační chyby potrestán. H4 - Předpokládám, že více jek 50% respondentů má proaktivní přístup k poskytování bezpečné péče (prevenci chyb). H5 - Předpokládám, že více jak 50% respondentů chápe vážnost problému vzniku medikačních chyb a ví jak účinně medikačním chybám předcházet. 24 7 Výběrový soubor a metodika Ve svém průzkumném šetření jsem si vybrala metodu anonymního dotazníku (příloha B), umožňujícího rychlé shromažďování dat od velkého počtu respondentů. Způsob šetření, při kterém jsou informace od zkoumaných osob získávány písemně prostřednictvím otázek předtištěných na zvláštním formuláři. Anonymní dotazování má samozřejmě jak své výhody, tak nevýhody. Výhody spočívají v získání informací od velkého počtu respondentů v krátkém časovém úseku, při zachování stejné podmětové situace a poskytnutí času na rozmyšlení. Nevýhody anonymního dotazování prostřednictvím dotazníku, spočívají v tom že, dotazovaný může odpovídat podle momentální nálady (klamat,zamlčovat), nebo zkreslit odpověď na základě nepochopení otázky. Proto je velmi důležité, aby otázky byly srozumitelné a pokud možno krátké a aby byl dotazník pro respondenty zajímavý. Více než důležité jsou i jasné pokyny, jak dotazník vyplnit. Pokud splníme výše uvedené podmínky, dá se říci, že návratnost vyplněného dotazníku by se měla blížit 100%. 7.1 Typy položek dotazníku Dotazník obsahuje celkem 19 otázek předložených respondentům. Uzavřených otázek – nabízejících soubor možných variant odpovědí, ze kterých si respondent vybere vhodnou odpověď jsem položila 14krát (otázky 5-8 a 10-19). Polytomické otázky s jednou variantou odpovědi jsem položila 5x (otázky 1– 4 a 9). 7.2 Organizace dotazníkového šetření Na Oddělení intenzivní péče chirurgických oborů ÚVN jsem v lednu 2008 rozdala 55 dotazníků všem sestrám. Po jejich vyplnění je respondenti odevzdávali do připravené schránky. Bilance návratnosti při všech řádně vyplněných 19 položkách byla 42 ( 76% ) . Začala jsem tedy se závěrečným zpracováním. 25 7.3 Zpracování výsledku šetření Řádně vyplněné dotazníky byly vyhodnoceny a zpracovány v tabulkovém procesoru Microsoft Word. Byly vypočítány četnosti a relativní četnosti sledovaných údajů. Ty pak byly dále zpracovány graficky. 26 7.4 Výsledky průzkumného šetření Tabulka 1 - Věk Věk respondentů Absolutní četnost Relativní četnost % 18 – 21 let 8 19 22 – 25 let 23 55 26 -30 let 8 19 více než 30 let 3 7 Celkem 42 100,0% Graf 1a - Věk respondentů – absolutní četnost 8 23 8 3 0 5 10 15 20 25 18-21 22-25 26-30 více než 30 Graf 1b - Věk respondentů – relativní četnost v % 19 55 19 7 0 10 20 30 40 50 60 18-21 22-25 26-30 více než 30 Zkoumaný vzorek tvořilo 7 % respondentů ve věku více než 30 roků, 19 % ve věku od 26 do 30 roků, 55 % ve věku od 22 do 25 roků, kteří tvoří nejpočetnější skupinu; 19 % ve věku od 18 do 21 roků . 27 Tabulka 2 - Vzdělání Vzdělání Absolutní četnost Relativní četnost % SZŠ 13 31 VZŠ, ARIP 18 43 VŠ 11 26 Celkem 42 100,0% Graf 2a - Vzdělání respondentů – absolutní četnost 13 18 11 0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 SZŠ VZŠ, ARIP VŠ Graf 2b - Vzdělání respondentů – relativní četnost v % 31 43 26 0 5 10 15 20 25 30 35 40 45 50 SZŠ VZŠ, ARIP VŠ Zjistila jsem že zkoumaný vzorek tvoří 26% vysokoškolsky vzdělaných sester, 43% sester s vyšším odborným vzděláním, nebo se specializací ARIP a 31% tvoří sestry se středoškolským vzděláním. 28 Tabulka 3 - Pohlaví Jste žena, muž Absolutní četnost Relativní četnost % žena 37 88 muž 5 12 Celkem 42 100,0 % Graf 3a - Pohlaví – absolutní četnost 37 5 0 5 10 15 20 25 30 35 40 žena muž Graf 3b - Pohlaví – relativní četnost v % 88 12 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100 žena muž V mnou zkoumaném vzorku je 12% mužů a 88% žen. Z toho je patrné, že v sesterské profesi se začínají prosazovat i muži, ale ženy jsou stále ještě v převaze. 29 Tabulka 4 - Jaká je délka vaší praxe ve zdravotnictví? Délka praxe Absolutní četnost Relativní četnost % 0 – 5 let 33 78 6 – 10 let 7 17 11 – 15 let 2 5 16 – 20 let 0 0 21 a více 0 0 Celkem 42 100,0% Graf 4a - Délka praxe respondentů – absolutní četnost 33 7 2 0 0 0 5 10 15 20 25 30 35 16 - 20 let Graf 4b - Délka praxe respondentů – relativní četnost v % 78 17 5 0 0 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 16 - 20 let Otázkou 4, jsem zjišťovala délku praxe respondentů. U 78% činí délka praxe od 0–5 let, 17% tvoří ti, jejichž délka praxe je 6–10 let a 5% tvoří ti, kteří pracují již 11–15 let. 30 Tabulka 5 - Stala se vám za dobu vaší praxe medikační chyba? MCH se za dobu praxe stala Absolutní četnost Relativní četnost % ano 27 64 ne 13 31 nevím 2 5 Celkem 42 100,0% Graf 5a - Stala se za dobu praxe medikační chyba – absolutní četnost 27 13 2 0 5 10 15 20 25 30 ano ne nevím Graf 5b - Stala se za dobu praxe medikační chyba – relativní četnost v % 64 31 5 0 10 20 30 40 50 60 70 ano ne nevím Zkoumaný vzorek tvořilo 64% respondentů, kteří odpověděli, že se jim stala za dobu praxe medikační chyba, 31% respondentů odpovědělo že ne a 5% neví. 31 Tabulka 6 - Byla tato medikační chyba s nízkým rizikem pro pacienta? MCH s nízkým rizikem Absolutní četnost Relativní četnost % ano 27 64 ne 13 31 nevím 2 5 Celkem 42 100,0% Graf 6a - Stala se medikační chyba s nízkým rizikem – absolutní četnost 27 13 2 0 5 10 15 20 25 30 ano ne nevím Graf 6b - Stala se medikační chyba s nízkým rizikem – relativní četnost v % 64 31 5 0 10 20 30 40 50 60 70 ano ne nevím Ve zkoumaném vzorku 64% respondentů odpovědělo, že se jim stala medikační chyba s nízkým rizikem pro pacienta, 31% tuto možnost popřela a 5% neví. 32 Tabulka 7 - Byla tato chyba se středním rizikem pro pacienta? MCH se středním rizikem Absolutní četnost Relativní četnost % ano 4 9 ne 36 86 nevím 2 5 Celkem 42 100,0% Graf 7a - Stala se medikační chyba se středním rizikem – absolutní četnost 4 36 2 0 5 10 15 20 25 30 35 40 ano ne nevím Graf 7b - Stala se medikační chyba se středním rizikem – relativní četnost v % 9 86 5 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100 ano ne nevím Ve zkoumaném vzorku 9% respondentů odpovědělo, že se jim stala medikační chyba se středním rizikem pro pacienta, 86% tuto možnost popřela a 5% neví. 33 Tabulka 8 - Byla tato medikační chyba s vysokým rizikem pro pacienta? MCH s vysokým rizikem Absolutní četnost Relativní četnost % ano 0 0 ne 40 95 nevím 2 5 Celkem 41 100,0% Graf 8a - Stala se medikační chyba s vysokým rizikem pro pacienta – absolutní četnost 0 40 2 0 5 10 15 20 25 30 35 40 45 ano ne nevím Graf 8b - Stala se medikační chyba s vysokým rizikem pro pacienta – relativní četnost v % 0 95 5 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100 ano ne nevím Ve zkoumaném vzorku 95% respondentů popřelo, že by se jim za dobu jejich praxe stala medikační chyba s vysokým rizikem pro pacienta, 5% respondentů odpovědělo nevím. 34 Tabulka 9 - Byla tato medikační chyba s následkem smrti? MCH s následkem smrti Absolutní četnost Relativní četnost % ano 0 0 ne 42 100 Celkem 42 100,0% Graf 9a - Stala se chyba s následkem smrti – absolutní četnost 0 42 0 5 10 15 20 25 30 35 40 45 ano ne Graf 9b - Stala se chyba s následkem smrti – relativní četnost v % 0 100 0 20 40 60 80 100 120 ano ne Otázkou č. 9 jsem zjišťovala, zda-li se někomu z respondentů stala medikační chyba s následkem smrti pro pacienta. Odpověď respondentů byla jednoznačná 100% odpovědělo ne. 35 Tabulka 10 - Myslíte si, že nahlášení medikační chyby formou mimořádné události přispívá k odhalování chyb v systému? Hlášení MCH Absolutní četnost Relativní četnost % ano 25 59 ne 7 17 nevím 10 24 Celkem 42 100,0% Graf 10a - Hlášení medikační chyby přispívá k odhalování chyb v systému – absolutní četnost 25 7 10 0 5 10 15 20 25 30 ano ne nevím Graf 10b - Hlášení medikační chyby přispívá k odhalování chyb v systému – relativní četnost v % 59 17 24 0 10 20 30 40 50 60 70 ano ne nevím Otázkou č. 10 jsem zjistila, že 59% respondentů odpovídá, že hlášení medikačních chyb přispívá k odhalování chyb v systému, 24% odpovědělo že neví a 17% respondentů odpovědělo ne. 36 Tabulka 11 - Je pro vás stresující přiznat medikační chybu, pokud se vám stane? Přiznání MCH Absolutní četnost Relativní četnost % ano 26 62 ne 14 33 nevím 2 5 Celkem 42 100,0% Graf 11a - Je pro vás stresující přiznat se k medikační chybě – absolutní četnost 26 14 2 0 5 10 15 20 25 30 ano ne nevím Graf 11b - Je pro vás stresující přiznat se k medikační chybě – relativní četnost v % 62 33 5 0 10 20 30 40 50 60 70 ano ne nevím Otázkou č. 11 jsem zjišťovala, zda-li je stresující pro respondenty přiznání medikační chyby. 62% odpovědělo, že ano, 5% odpovědělo ne a 33% respondentů zvolilo odpověď nevím. 37 Tabulka 12 - Byl (a) jste někdy potrestán (a) za medikační chybu? Potrestání za MCH Absolutní četnost Relativní četnost % ano 2 5 ne 39 93 nevím 1 2 Celkem 42 100,0% Graf 12a - Byl(a) jste někdy potrestán(a) za medikační chybu – absolutní četnost 2 39 1 0 5 10 15 20 25 30 35 40 45 ano ne nevím Graf 12b - Byl(a) jste někdy potrestán(a) za medikační chybu – relativní četnost v % 5 93 2 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100 ano ne nevím Otázkou č. 12 jsem zjistila, že 5% respondentů bylo za nahlášení medikační chyby potrestáno, 2% respondentů odpovědělo nevím a 93% nebylo za nahlášení medikační chyby trestáno. 38 Tabulka 13 - Vnímáte medikační chybu jako prohřešek s kterým si nevíte rady? MCH jako prohřešek s kterým si nevíte rady Absolutní četnost Relativní četnost % ano 4 10 ne 29 69 nevím 9 21 Celkem 42 100,0% Graf 13a - Vnímáte medikační chybu jako prohřešek s kterým si nevíte rady – absolutní četnost 10 69 21 0 10 20 30 40 50 60 70 80 ano ne nevím Graf 13b - Vnímáte medikační chybu jako prohřešek s kterým si nevíte radyrelativní četnost v % 10 69 21 0 10 20 30 40 50 60 70 80 ano ne nevím Otázkou č. 13 jsem zjišťovala, zda-li respondenti vnímají nahlášení medikační chyby jako prohřešek s kterým si neví rady. 10% odpovědělo ano, 69% odpovědělo ne a 21% neví. 39 Tabulka 14 - Myslíte si že medikační chyby způsobené sestrami jsou častější, než medikační chyby způsobené lékaři? MCH sestry vs. lékaři Absolutní četnost Relativní četnost % ano 13 31 ne 9 21 nevím 20 48 Celkem 42 100,0% Graf 14a - Myslíte si že medikační chyby způsobené sestrami jsou častější, než medikační chyby způsobené lékaři – absolutní četnost 13 9 20 0 5 10 15 20 25 ano ne nevím Graf 14b - Myslíte si že medikační chyby způsobené sestrami jsou častější, než medikační chyby způsobené lékaři – relativní četnost v % 31 21 48 0 10 20 30 40 50 60 ano ne nevím Ve zkoumaném vzorku odpovědělo 31% respondentů, že medikační chyby způsobené lékaři jsou častější, než medikační chyby způsobené sestrami, 21% respondentů odpovědělo ne a 48% respondentů odpovědělo nevím. 40 Tabulka 15 - Myslíte si, že nárůstem medicínských technologií se stává ošetřovatelská péče nepřehledná? Nepřehlednost oš. péče nárůstem medicínských technologií Absolutní četnost Relativní četnost % ano 10 24 ne 23 55 nevím 9 21 Celkem 42 100,0% Graf 15a - Nepřehlednost nárůstem medicínských technologií – absolutní četnost 10 23 9 0 5 10 15 20 25 ano ne nevím Graf 15b - Nepřehlednost nárůstem medicínských technologií – relativní četnost v % 24 55 21 0 10 20 30 40 50 60 ano ne nevím Ve zkoumaném vzorku na otázku č.15 odpovědělo 24% respondentů ano, 55% respondentů odpovědělo ne a 21% uvedlo nevím. 41 Tabulka 16 - Myslíte si, že pacient, který je v bezvědomí (umělém spánku), nebo ten pacient jehož verbální dovednosti jsou limitovány je více ohrožen medikační chybou? Ohrožení pac. MCH v bezvědomí,nebo verbálně limitovaného Absolutní četnost Relativní četnost % ano 20 48 ne 20 48 nevím 2 4 Celkem 42 100,0% Graf 16a - Ohrožení pacienta v bezvědomí, nebo verbálně limitovaného medikační chybou – absolutní četnost 20 20 2 0 5 10 15 20 25 ano ne nevím Graf 16b - Ohrožení pacienta v bezvědomí, nebo verbálně limitovaného medikační chybou – relativní četnost v % 48 48 4 0 10 20 30 40 50 60 ano ne nevím Ve zkoumaném vzorku si 48% respondentů myslí, že pacient, který je 42 v bezvědomí (umělém spánku), nebo ten pacient jehož verbální dovednosti jsou limitovány je více ohrožen medikační chybou 48% si myslí, že ne a 4% respondentů neví. 43 Tabulka 17 - Vnímáte vážnost problému medikačních chyb? Vážnost problému MCH Absolutní četnost Relativní četnost % ano 39 93 ne 3 7 nevím 0 0 Celkem 42 100,0% Graf 17a - Vnímáte vážnost problému medikačních chyb – absolutní četnost 39 3 0 0 5 10 15 20 25 30 35 40 45 ano ne nevím Graf 17b - Vnímáte vážnost problému medikačních chyb – relativní četnost v % 93 7 0 0 20 40 60 80 100 ano ne nevím Ve zkoumaném vzorku 93% respondentů vnímá vážnost problému medikačních chyb, 7% respondentů odpovědělo že ne a nikdo z respondentů neodpověděl nevím. 44 Tabulka 18 - Myslíte si, že semináře z farmakologie mohou napomoci předcházení vzniku medikačních chyb? Předcházení vzniku MCH pomocí seminářů z farmakologie Absolutní četnost Relativní četnost % ano 22 52 ne 12 29 nevím 8 19 Celkem 42 100,0% Graf 18a - Myslíte si, že semináře z farmakologie mohou napomoci předcházení vzniku medikačních chyb – absolutní četnost 22 12 8 0 5 10 15 20 25 ano ne nevím Graf 18b - Myslíte si, že semináře z farmakologie mohou napomoci předcházení vzniku medikačních chyb – relativní četnost v % 52 29 19 0 10 20 30 40 50 60 ano ne nevím Otázkou č. 18 jsem zjišťovala, zda-li si respondenti myslí, že semináře 45 z farmakologie mohou napomoci předcházení vzniku medikačních chyb. 52% respondentů odpovědělo ano, 29% respondentů odpovědělo ne a 19% respondentů neví. 46 Tabulka 19 - Věříte, že nejlepší cestou k zamezení medikačních chyb je prevence? Prevence, jako zamezení MCH Absolutní četnost Relativní četnost % ano 26 62 ne 4 10 nevím 12 28 Celkem 42 100,0% Graf 19a - Věříte, že nejlepší cestou k zamezení medikačních chyb je prevence – absolutní četnost 26 4 12 0 5 10 15 20 25 30 ano ne nevím Graf 19b - Věříte, že nejlepší cestou k zamezení medikačních chyb je prevence – relativní četnost v % 62 10 28 0 10 20 30 40 50 60 70 ano ne nevím Otázkou č. 19 jsem zjišťovala, zda-li si sestry myslí, že nejlepší cestou k zamezení medikačních chyb je prevence. 62% respondentů odpovědělo, že ano, 10% odpovědělo ne a 28% respondentů neví. 47 8 Diskuse H 1 - předpokládala, že více jak 50% respondentů se stala medikační chyba a že nejčastější medikační chybou dotazovaných je chyba s nízkým rizikem pro pacienta (skoro chyba). Údaje jsem získávala z otázek č. 5,6,7,8,9. Tabulka 20 - Hypotéza 1 Hypotéza 1 Počet % 1. Stala se vám za dobu vaší praxe medikační chyba 27 64% 2. Byla tato medikační chyba s nízkým rizikem pro pacienta 27 64% 3. Byla tato chyba se středním rizikem pro pacienta 4 9% 4. Byla tato medikační chyba s vysokým rizikem pro pacienta 0 0% 5. Byla tato medikační chyba s následkem smrti 0 0% Graf 20 – Hypotéza 1 64 64 9 0 0 0 20 40 60 80 100 1. 2. 3. 4. 5. % Zjistila jsem že 64% respondentů přiznalo, že se jim stala za dobu jejich praxe medikační chyba, 64% uvedlo, že to byla chyba s nízkým rizikem pro pacienta(skoro chyba) a 9% uvedlo, že se jednalo o chybu se středním rizikem. Na základě uvedených údajů mohu konstatovat, že se hypotéza 1 potvrdila. 48 H 2 - předpokládala, že více jak 50% respondentů chápe, že hlášení a monitorování mimořádných událostí pomáhá identifikovat potenciálně opakující se problémy, které mohou ovlivnit kvalitu a bezpečnost poskytované péče. Údaje jsme získali z otázek č. 10, 11 a 13. Tabulka 21 - Hypotéza 2 Hypotéza 2 Počet % 1. Myslíte si, že nahlášení medikační chyby formou mimořádné události přispívá k odhalování chyb v systému 25 59% 2. Je pro vás stresující přiznat medikační chybu, pokud se vám stane 26 62% 3. Vnímáte medikační chybu jako prohřešek s kterým si nevíte rady 4 10% Graf 21 – Hypotéza 2 59 62 10 0 20 40 60 80 100 1. 2. 3. % Zjistila jsem že 59% respondentů si myslí, že nahlášení medikační chyby formou mimořádné události přispívá k odhalování chyb v systému, pro 62% je stresující přiznat medikační chybu a 10% vnímá medikační chybu jako prohřešek s kterým si neví rady. Na základě uvedených údajů mohu konstatovat, že se hypotéza 2 potvrdila. 49 H 3 - předpokládala, že nikdo z respondentů nebyl potrestán v souvislosti s nahlášením medikační chyby. Údaje jsme získávala z otáky č. 12 . Tabulka 22 - Hypotéza 3 Hypotéza 3 Počet % 1. Byl(a) jste někdy potrestán(a) za nahlášení medikační chybu 2 5% Graf 22 – Hypotéza 3 5 0 10 20 30 40 50 1. % Zjistila jsem, že 5% respondentů bylo za nahlášení medikační chyby potrestáno předpoklad byl, že nikdo z respondentů nebyl za nahlášení medikační chyby nebo skoro chyby potrestán.Tato hypotéza se nepotvrdila, většina respondentů ve svých odpovědích sice popřela, že by byla za medikační chybu trestána, ale odpověď 2 respondentů byla ano a 1 odpověď nevím. Při sestavování této hypotézy jsem vycházela ze skutečnosti, že jsme v tomto ohledu ušli velkou cestu, ale ne všichni respondenti mohli mít stejnou zkušenost za dobu své praxe i v jiných zdravotnických zařízeních. Na základě uvedených údajů mohu konstatovat, že se hypotéza 3 nepotvrdila 50 H 4 - předpokládala, že více jek 50% respondentů má proaktivní přístup k poskytování bezpečné péče (prevenci chyb). Údaje jsem získávala z otázek č. 14, 15 a 16. Tabulka 23 - Hypotéza 4 Hypotéza 4 Počet % 1. Myslíte si že medikační chyby způsobené sestrami jsou častější, než medikační chyby způsobené lékaři 13 31% 2. Myslíte si, že nárůstem medicínských technologií se stává ošetřovatelská péče nepřehledná 10 24% 3. Myslíte si, že pacient, který je v bezvědomí (umělém spánku), nebo ten pacient jehož verbální dovednosti jsou limitovány je více ohrožen medikační chybou 20 48% Graf 23 – Hypotéza 4 31 24 48 0 20 40 60 80 100 1. 2. 3. % Zjistila jsem, že 31% respondentů si myslí, že medikační chyby způsobené sestrami jsou častější, než medikační chyby způsobené lékaři, pouze 24% respondentů si myslí, že nárůstem medicínských technologií se stává ošetřovatelská péče nepřehledná a pouze 48% respondentů si myslí, že pacient, který je v bezvědomí (umělém spánku), nebo ten pacient jehož verbální dovednosti jsou limitovány je více ohrožen medikační chybou. Na základě získaných údajů mohu konstatovat, že se hypotéza 4 nepotvrdila. 51 H 5 - předpokládala, že více jak 50% respondentů chápe vážnost problému vzniku medikačních chyb a ví jak účinně medikačním chybám předcházet. Údaje jsme získávali z otázek č. 17, 18 a 19. Tabulka 24 - Hypotéza 5 Hypotéza 5 Počet % 1. Vnímáte vážnost problému medikačních chyb 39 93% 2. Myslíte si, že semináře z farmakologie mohou napomoci předcházení vzniku medikačních chyb 22 52% 3. Věříte, že nejlepší cestou k zamezení medikačních chyb je prevence 26 62% Graf 24 – Hypotéza 5 93 52 62 0 20 40 60 80 100 1. 2. 3. % Zjistila jsem, že 93% respondentů se vyjádřilo, že vnímá vážnost problému vzniku medikačních chyb, 52% si myslí, že semináře z farmakologie mohou napomoci předcházení vzniku medikačních chyb a 62% věří, že nejlepší cestou k zamezení medikačních chyb je prevence. Na základě získaných údajů se hypotéza 5 potvrdila. 52 Z výsledku průzkumného šetření vyplývá, že: 1. V praxi se stávají medikační chyby a nejčastější medikační chybou dotazovaných je chyba s nízkým rizikem pro pacienta (skoro chyba). 2. Sestry chápou, že hlášení a monitorování mimořádných událostí pomáhá identifikovat potenciálně opakující se problémy, které mohou ovlivnit kvalitu a bezpečnost poskytované péče. 3. Sestry nejsou v souvislosti s nahlášením medikační chyby trestány, mohou mít však jinou zkušenost z jiných zdravotnických zařízení. 4. Je potřeba změnit přístup sester k prevenci poskytování bezpečné péče (prevenci chyb). 5. Sestry vnímají vážnost problému vzniku medikačních chyb. DOPORUČENÍ PRO PRAXI - pracovat na tom, abychom se z chyb „bez následků“ poučili - umožnit cestou hlášení mimořádné události chybu v systému identifikovat a hledat co by jí mohlo v budoucnu zabránit - pozitivně motivovat sestry k hlášení chyb a netrestat je - vést sestry k tomu, aby nezpochybňovaly rizikové oblasti v poskytování zdravotní péče - vedení sesterského týmu k tomu, aby i nadále vnímal vážnost problému vzniku medikačních chyb a nepolevoval v ostražitosti 53 ZÁVĚR Cílem mé bakalářské práce bylo zmapovat rizika na Oddělení intenzivní péče chirurgických oborů ÚVN Praha a výsledky zjištěné šetřením pak dále využít ve prospěch všech zainteresovaných. V úvodu své práce jsem si stanovila pět hypotéz, z kterých jsem při hodnocení tohoto úkolu vycházela. Potvrdil se můj předpoklad týkající se častého výskytu „skoro chyb“, nebo-li „téměř pochybení“. Pravdou tedy je, že zdravotníci nejsou neomylní a je velmi důležité zachytit pochybení dříve, než může způsobit poškození pacienta. Pracovat na tom, abychom se z chyb „bez následků“ poučili a cestou hlášení mimořádné události chybu v systému identifikovali a hledali co by jí mohlo v budoucnu zabránit. Sestry budou pozitivně motivovány k hlášení chyb a nebudou za nahlášení medikační chyby trestány. Důležitým signálem je však stálé zpochybňování hlášení chyb a podceňování rizikových oblastí, přestože naše zdravotnické zařízení cestou Oddělení kvality analyzuje příčiny a přijímá preventivní opatření. V tomto ohledu vidím na prvním místě změnu myšlení všech zainteresovaných. Dnešní doba přináší velký tlak na bezchybný výkon a já si uvědomuji, že mohu velkou měrou přispět k předcházení rizik na svém oddělení. 54 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. BÁRTLOVÁ, S., HNILICOVÁ, H.: Vybrané metody a techniky výzkumu zjišťování spokojenosti pacientů, 1.vyd., 118 s.,Brno 2000, ISBN 80-7013-311-2 2. BOLEDOVIČOVÁ, M., MATULAY, S.: Výskum v ošetrovatelstve, Nitra 2007, 122 s., ISBN 978-80-89245-03-1 3. GLADKIJ, I., HEGER, L., STRNAD, L., Kvalita zdravotní péče a metody jejího soustavného zlepšování. 1.vydání. Brno: IDVPZ, 1999. 183 s. ISBN 80-7013-272-8. 4. MADAJOVÁ, L.,Ošetřovatelství pro bakalářské studium I. díl. 1. vydání. Ostrava: Ostravská univerzita Ostrava, 1998. 200 s. ISBN 80- 7042-316-1. 5. MASTILIAKOVÁ, D. Úvod do ošetřovatelství I. díl, Systémový přístup. 1. vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2002. 178 s. ISBN 80-246- 0429-9. 6. MASTILIAKOVÁ, D. Úvod do ošetřovatelství II. díl, Systémový přístup. 1. vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2002. 160 s.ISBN 80-246- 0428-0. 7. ŠKRLA, P.: Především neublížit - Cesta k prevenci pochybení v léčebné a ošetřovatelské péči, 1.vyd., Brno 2005, 166 s., ISBN 80-7013-419-4 8. ŠKRLA, P., ŠKRLOVÁ, M., Řízení rizik ve zdravotnických zařízeních, 1. vyd., Praha 2008, 200 s., ISBN 978-80-247-2616-8 9. ŠKRLOVI, P A M.: Kreativní ošetřovatelský management, 1.vyd., Praha 2003, 485 s., ISBN 80-7172-841-1 10. VONDRÁČEK, L.: Právní předpisy nejen pro hlavní, vrchní a staniční sestry, 1. vyd., Praha 2005, 100 s., ISBN 80- 247-1198-2 11. VONDRÁČEK, L., VONDRÁČEK, J.: Pochybení a sankce při poskytování ošetřovatelské péče, 1. vyd., Praha 2003, 68 s., ISBN 80-247-0705-5 12. VONDRÁČEK, L., VONDRÁČEK, J.: Pochybení a sankce při poskytování ošetřovatelské péče II., 1. vyd., Praha 2006, 68 s., ISBN 80-247-1919-3 55 13. KOVAŘÍKOVÁ, I., TARANT, M.: Největší nedostatky v ČR: dokumentace a podávání léků, Zdrav.noviny, Roč.50, č.50 (2001), s.14. ISSN 0044- 1996 14. MACH, J.: Právní rozbor odpovědnosti za chyby ve zdravotnictví, Zdrav.noviny,Roč.50, č.2, (2001), s.28. ISSN 0044-1996 15. MARX, D.: Možnosti kvantitativního hodnocení chyb při poskytování zdravotní péče, Zdrav.noviny, Roč. 50, č.2, (2001),s.25-26. ISSN 0044- 1996 16. MARX, D., VLČEK, F.: Prevence rizika pochybení, Zdrav. noviny, Roč., č.48, (2003), s. 24. ISSN 0044-1996 17. MŐLLEROVÁ, N., MÁDLOVÁ, I. 1998. Ošetřovatelský audit. In Sestra,1998, ročník VIII, č.2, s.10-11. ISSN1210-0404 18. VONDRÁČEK, L., MANČA, K.: Odpovědnost za záměnu léku při poskytování zdravotní péče, Praktický lékař, č.3, (2002), str. 3 19. MARX, D.: Řízení rizika při poskytování zdravotní péče, 3.lékařská fakulta UK v Praze, Lékařská fakulta UP v Olomouci, Spojená akreditační komise ČR, Joint Commission International, USA, přednáška 20. Práva pacientů, (online), (cit. 2008-12-7) Dostupně na internetu: http://www.mpsv.cz/cs/840 56 SEZNAM GRAFU A TABULEK Graf 1a Věk respondentů 26 Graf 1b Věk respondentů 26 Graf 2a Vzdělání 27 Graf 2b Vzdělání 27 Graf 3a Jste žena, muž 28 Graf 3b Jste žena, muž 28 Graf 4a Délka praxe respondentů 29 Graf 4b Délka praxe respondentů 29 Graf 5a Stala se za dobu praxe medikační chyba 30 Graf 5b Stala se za dobu praxe medikační chyba 30 Graf 6a Stala se za dobu praxe medikační chyba s nízkým rizikem 31 Graf 6b Stala se za dobu praxe medikační chyba s nízkým rizikem 31 Graf 7a Stala se za dobu praxe medikační chyba se středním rizikem 32 Graf 7b Stala se za dobu praxe medikační chyba se středním rizikem 32 Graf 8a Stala se za dobu praxe medikační chyba s vysokým rizikem 33 Graf 8b Stala se za dobu praxe medikační chyba s vysokým rizikem 33 Graf 9a Stala se chyba s následkem smrti 34 Graf 9b Stala se chyba s následkem smrti 34 Graf 10a Hlášení medikační chyby přispívá k odhalování chyb v systému 35 Graf 10b Hlášení medikační chyby přispívá k odhalování chyb v systému 35 Graf 11a Je pro vás stresující přiznat se k medikační chybě 36 Graf 11b Je pro vás stresující přiznat se k medikační chybě 36 Graf 12a Byl(a) jste někdy potrestán(a) za medikační chybu 37 Graf 12b Byl(a) jste někdy potrestán(a) za medikační chybu 37 57 Graf 13a Vnímáte medikační chybu jako prohřešek s kterým si nevíte rady 38 Graf 13b Vnímáte medikační chybu jako prohřešek s kterým si nevíte rady 38 Graf 14a Myslíte si že medikační chyby způsobené sestrami jsou častější, než medikační chyby způsobené lékaři 39 Graf 14b Myslíte si že medikační chyby způsobené sestrami jsou častější, než medikační chyby způsobené lékaři 39 Graf 15a Nepřehlednost nárůstem medicínských technologií 40 Graf 15b Nepřehlednost nárůstem medicínských technologií 40 Graf 16a Ohrožení pacienta v bezvědomí, nebo verbálně limitovaného medikační chybou 41 Graf 16b Ohrožení pacienta v bezvědomí, nebo verbálně limitovaného medikační chybou 41 Graf 17a Vnímáte vážnost problému medikačních chyb 43 Graf 17b Vnímáte vážnost problému medikačních chyb 43 Graf 18a Myslíte si, že semináře z farmakologie mohou napomoci předcházení vzniku medikačních chyb 44 Graf 18b Myslíte si, že semináře z farmakologie mohou napomoci předcházení vzniku medikačních chyb 44 Graf 19a Věříte, že nejlepší cestou k zamezení medikačních chyb je prevence 46 Graf 19b Věříte, že nejlepší cestou k zamezení medikačních chyb je prevence 46 Graf 20 Hypotéza 1 47 Graf 21 Hypotéza 2 48 Graf 22 Hypotéza 3 49 Graf 23 Hypotéza 4 50 Graf 24 Hypotéza 5 51 Tabulka 1 Věk 26 Tabulka 2 Vzdělání 27 Tabulka 3 Jste žena, muž 28 Tabulka 4 Jaká je délka vaší praxe ve zdravotnictví 29 58 Tabulka 5 Stala se vám za dobu vaší praxe medikační chyba 30 Tabulka 6 Byla tato medikační chyba s nízkým rizikem pro pacienta 31 Tabulka 7 Byla tato chyba se středním rizikem pro pacienta 32 Tabulka 8 Byla tato medikační chyba s vysokým rizikem pro pacienta 33 Tabulka 9 Byla tato medikační chyba s následkem smrti 34 Tabulka 10 Myslíte si, že nahlášení medikační chyby formou mimořádné události přispívá k odhalování chyb v systému 35 Tabulka 11 Je pro vás stresující přiznat medikační chybu, pokud se vám stane 36 Tabulka 12 Byl (a) jste někdy potrestán (a) za medikační chybu 37 Tabulka 13 Vnímáte medikační chybu jako prohřešek s kterým si nevíte rady 38 Tabulka 14 Myslíte si že medikační chyby způsobené sestrami jsou častější, než medikační chyby způsobené lékaři 39 Tabulka 15 Myslíte si, že nárůstem medicínských technologií se stává ošetřovatelská péče nepřehledná 40 Tabulka 16 Ohrožení pacienta v bezvědomí, nebo verbálně limitovaného medikační chybou 41 Tabulka 17 Vnímáte vážnost problému medikačních chyb 43 Tabulka 18 Myslíte si, že semináře z farmakologie mohou napomoci předcházení vzniku medikačních chyb 44 Tabulka 19 Věříte, že nejlepší cestou k zamezení medikačních chyb je prevence 46 Tabulka 20 Hypotéza 1 47 Tabulka 21 Hypotéza 2 48 Tabulka 22 Hypotéza 3 49 Tabulka 23 Hypotéza 4 50 Tabulka 24 Hypotéza 5 51 59 PŘÍLOHY Příloha č. 1 Obrázek č.1 - Bezpečné podávání léčiv 60 Příloha č. 2 Formulář použitého dotazníku 61 Příloha č. 3 Hlášení o mimořádné události ÚVN Praha 63 Příloha č. 1 60 Strana 8 BEZPEČNÉPODÁVÁNÍ LÉČIV správný lék správná dávka správný pacient správná cesta správný čas Obrázek č.1 - Bezpečné podávání léčiv Příloha č. 2 61 DOTAZNÍK Vážená kolegyně, vážený kolego, prosím Vás o pečlivé vyplnění tohoto krátkého dotazníku. Informace využiji při zpracování bakalářské práce na téma „Pochybení při poskytování zdravotní péče“. Dotazník je anonymní, zaškrtněte jednu z nabízených odpovědí. Děkuji za ochotu a spolupráci K.Libertová 1.Věk: 18-21 22-25 26-30 více 2.Vzdělání: SZŠ VZŠ VŠ, Bc Mgr. 3. Pohlaví žena muž 4.Jaká je délka vaší praxe ve zdravotnictví? 0 - 5 roků 6 - 10 roků 11 - 15 roků 16 - 20 roků 21 a více 5.Stala se vám za dobu Vaší praxe medikační chyba? ano ne nevím 6.Byla tato medikační chyba s nízkým rizikem pro pacienta? ano ne nevím 7.Byla tato medikační chyba se středním rizikem pro pacienta? ano ne nevím 8.Byla tato medikační chyba s vysokým rizikem pro pacienta? ano ne nevím 9.Byla tato medikační chyba s následkem smrti? 62 ano ne 10.Myslíte si, že nahlášení medikační chyby formou mimořádné události přispívá k odhalování chyb v systému? ano ne nevím 11.Je pro vás stresující přiznat medikační chybu pokud se vám stane? ano ne nevím 12.Byla jste někdy potrestán(a) za medikační chybu? ano ne nevím 13.Vnímáte medikační chybu jako prohřešek s kterým si nevíte rady? ano ne nevím 14.Myslíte si, že medikační chyby způsobené sestrami jsou častější, než medikační chyby způsobené lékaři? ano ne nevím 15.Myslíte si, že nárůstem medicínských technologií se stává ošetřovatelská péče nepřehledná? ano ne nevím 16.Myslíte si, že pacient který je v bezvědomí (umělém spánku), nebo ten pacient jehož verbální dovednosti jsou limitovány je více ohrožen medikační chybou? ano ne nevím 17.Vnímáte vážnost problému medikačních chyb? ano ne nevím 18.Myslíte si, že semináře z farmakologie mohou napomoci předcházení vzniku medikačních chyb? ano ne nevím 19.Věříte, že nejlepší cestou k zamezení medikačních chyb je prevence? ano ne nevím Příloha č. 3 63 1.Mimořádná událost č. 182 Datum: 16/03/2009 Čas:14:31 Pacient Zaměstnanec Student Návštěva Ostatní 3. Jméno poškozeného: ŘČ: 4. Svědek: Jméno: Funkční zařazení: 5. Zápis provedl: Jméno: Funkční zařazení: 5. Druh mimořádné události TYP I. TYP II. 1. Selhání zdravotnické techniky použité v rámci intenzivní péče či resuscitace pacienta 10. Pád (vyplňte oddíl 9) 2. Popáleniny 11. Náraz na pevný objekt s následným zraněním 3. Pokus o sebevraždu / dokonaná sebevražda 12. Ztráta nebo poškození majetku (vždy vyplit protokol o škodě) 4. Sebepoškození 13. Svévolný odchod hospitalizovaného pacienta z nemocnice 5. Ohrožení zaměstnance (slovní nebo fyzické) 14. Problém se souhlasem k léčbě nebo zákroku 6. Zranění pacienta jiným pacientem 15. Problém s identifikací pacienta 7. Komplikace medikace (vyplňte oddíl 7) 16. Jiné incidenty - vysvětlete 8. Incident v léčebném procesu 17. Selhání techniky - jiné 9. Nepředvídatelné úmrtí pacienta při diagnost. či terapeutickém výkonu 6. Pouze pro pády - zaškrtněte vše co je na místě 1. Příčina pádu: 2. Obuv 3. Hybnost pacienta 4. Zařízení 1. Uklouznutí 1. Uzavřená obuv 1. Plně mobilní 1. Polohované lůžko 2. Mokrá podlaha 2. Speciální obuv 2. Částečně mobilní 2. Obě postranice v pozici 3. Inkotinence 3. Přezůvky (pantofle) 3. Imobilní 3. Pouze jedna postranice 4. Ztráta vědomí 4. Ponožky 4. Klid na lůžku 4. Postranice nepoužity 5. Záchvat 5. Sádra 5. Chůze 5. Upozornění 6. Převoz 6. Žádná 6. Chůze s doprovodem 6. Zvonek v dosahu 7. Závada zařízení 7. Chůze s pomůckou 7. Omezení pohybu 8. Pád z lůžka 8. Vozíček 8. Selhání vozíčku 9. Riziko pádu v anamnéze 9. Jiné 10. Jiné důvody 7. Komplikace medikace 1. Lék nepodán 7. Nesprávná metoda podání 2. Lék podán jinému pacientovi 8. Nesprávný lék 3. Nesprávná rychlost podání 9. Nežádoucí účinek (např. alergická reakce) 4. Nesprávná dávka / koncetrace 10. Neshoda v počtu opiátu 5. Špatný čas podání léku 11. Jiné (vysvětlete) 6. Špatný způsob / místo podání 64 8. Lokalita mimořádné události 9. Stručný a věcný popis mimořádné události včetně výsledku a ev. nápravných opatření 10. Klasifikace mimořádné události A. Mimořádná událost, která mohla vést k poškození pacienta B. Mimořádná událost, která se nedotkla pacienta C. Mimořádná událost, která se dotkla pacienta, ale nebyl poškozen D. Mimořádná událost, která se dotkla pacienta a bylo třeba sledovat, zda nedošlo k jeho poškození E. Mimořádná událost, která dočasně poškodila pacienta, byl proveden nějaký výkon F. Mimořádná událost, která dočasně poškodila pacienta, pacient byl hospitalizován nebo došlo k prodloužení hospitalizace G. Mimořádná událost, která vedla k trvalému poškození pacienta H. Mimořádná událost, která vyžadovala provést u pacienta život zachraňující výkon I. Mimořádná událost, která mohla způsobit nebo způsobila smrt pacienta X. Provozní problémy bez přímého ovlivnění péče o pacienta: Xa. odchod ambulantního pacienta bez ošetření/zprávy Xb. materiální (např. nedostatek os. prádla) Xc. technické (např. nefunkční PC) Xd. personální Xe. organizační Xf. zranění personálu Xg. ostraha areálu Y. Ztráta nebo poškození majetku: Ya. pacient Yb. personál Yc. nemocnice Yd. ostatní Z. Není mimořádná událost : Z. není MU Událost byla hlášena: 1. Policii 2. Práv. odd 3. Bezpeč. tech. 4. Ústavnímu epidemiologovii 5. OBKŘ Interní klasifikace: ukončena k doplnění informovat autora k samostatné evidenci