VLIV STRAVY A SPORTU NA OBEZITU DĚTÍ
Bakalářská práce
JITKA KOČOVÁ
VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o.p.s., PRAHA 5
Vedoucí práce: PhDr. Jitka Němcová, Ph.D.
Komise pro studijní obor: Všeobecná sestra
Stupeň kvalifikace: bakalář
Datum předložení: 2010-09-07
Praha 2010
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny použité
zdroje literatury jsem uvedla v seznamu použité literatury.
Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce k studijním
účelům.
V Praze dne
podpis
ABSTRAKT
KOČOVÁ, Jitka. Vliv stravy a sportu na obezitu dětí. Vysoká škola
zdravotnická, o.p.s., stupeň kvalifikace: bakalář. Vedoucí práce: PhDr. Jitka Němcová,
Ph.D. Praha 2010. s. 61.
Hlavním tématem bakalářské práce je vliv stravy a sportu na obezitu dětí
v adolescentním věku. Teoretická část práce pojednává o fenoménu dnešní doby, kterým
je bezesporu obezita dětí. Ta vzniká při porušení energetické rovnováhy. Za obézní dítě
se dítě považuje, váží-li o 20 % více než je jeho žádoucí hmotnost. Práce popisuje
především prevenci obezity u adolescentů. Práce je jak návodem na vhodné stravování,
tak i vhodnou ukázkou sportu pro adolescenty. Cílem práce je obeznámit
s problémem obezity u dětí a společně se zamyslet nad dalším postupem jak tuto situaci
napravit. Je potřeba, aby se tímto problémem zaobírali nejen rodiče, ale i škola
a sportovní kluby, které vychovávají adolescenty. Nedílnou součástí práce je průzkum
životního stylu u žáků základní školy a sportovců z florbalového týmu. Pozornost je
věnována i jejich stravovacím zlozvykům a času, který věnují sportu. Z průzkumu
vyplynulo, že dnešní způsob stravování mládeže není ideální. Přesto, že většina dětí
sportuje, je třeba zapojit do pohybových aktivit i ostatní.
Klíčová slova: Adolescent. Obezita. Prevence. Strava. Sport.
ABSTRAKT
KOČOVÁ, Jitka. The Significance of Diet and Sport on Obesity in Children
The College of Nursing, o.p.s. Bachelor degree, Tutor: PhDr. Jitka Němcová, Ph.D.,
Prague 2010. p. 61.
The main topic of bachelor thesis is The Significance of Diet and Sport on Obesity
in Children at an adolescent age. The theoretical part is about obesity in children which
no doubt is phenomenon nowadays. The obesity in children develops during energetic
imbalance. The obese children are considered to have more then 20 % of the body mass
index. The feature of the thesis is especially about prevention from obesity
in adolescents. In the thesis there are instructions about appropriate diet and also sport
for adolescents. The goal of my work is to inform our society about the issue of obesity
in children and how to prevent from it. It’s necessary to sort out the issue not only with
parents but also schools and sport clubs, which bring up the adolescents. The main part
of the thesis is research about pupil’s life style at elementary school, sportsmen from
floorball team and their eating pattern and time for sport. The study is proven that eating
pattern of the young is not ideal. To prevent from obesity it’s necessary to persuade
more children to join in sport.
Key words: Adolescent. Obesity. Prevention. Diet. Sport.
PŘEDMLUVA
Zdraví nastávající generace by mělo být prioritou každé společnosti. Je spousta
publikací, které poukazují na zdravý životní styl pro kvalitní vývin dětské populace.
Tato práce vznikla ve snaze poukázat, jakým životním stylem prochází dnešní
dětská generace. Považujeme za důležité, aby si dospělí jedinci uvědomili, že dnešní
děti věnují málo času pohybu, a snažili se dětem pohyb vštípit do hlav již od raného
dětství, a to tak, aby byl pro ně pohyb pravidelnou potřebou.
Výběr tématu byl ovlivněn studiem oboru všeobecná sestra a mým životním
stylem. Již od raného dětství se aktivně věnuji sportu. Je to pro mě něco, co mně vždy
zvedne náladu a chtěla bych, aby tato radost byla dopřána i ostatním dětem. Vyváženou
stravu se také snažím dodržovat a chtěla bych, aby děti jedly zdravě a nenavštěvovaly
v takovém množství rychlá občerstvení (fast food). Od dětství jezdím nepřetržitě
na letní dětské tábory. V dřívější době měla na táborech většina dětí štíhlou
a vysportovanou postavu. V posledních letech si všímám, že děti, které jezdí na tábor,
mají spíše nadváhu. Pro tuto práci jsem čerpala z knih, časopisů a internetových zdrojů.
Práce je určena rodičům dětí, které navštěvují základní školy. Dále učitelům
základních škol, kteří mohou v této oblasti na děti pozitivně působit. Práce je určena
i do primární ošetřovatelské péče.
Touto cestou vyslovuji poděkování konzultantce MUDr. Blance Boualay a PhDr.
Jitka Němcová, Ph.D. za jejich podnětné rady při psaní této práce. Dále bych chtěla
poděkovat základní Fakultní škole Chodovická za umožnění vyplnění dotazníků jejich
žáky druhého stupně a florbalovému týmu z Domu dětí a mládeže Horní Počernice za
vyplnění dotazníků jejich sportovci. A také děkuji rodině za podporu při psaní práce.
OBSAH
ÚVOD ................................................................................................................11
TEORETICKÁ ČÁST .......................................................................................12
1 Obezita .....................................................................................................12
1.1 Energetický příjem .......................................................................12
1.2 Rizikové faktory pro vzni obezity ................................................14
1.2.1 Riziková období pro rozvoj obezity .................................14
1.3 Rozložení tuku .............................................................................15
1.4 Hmotnost a hmotnostní indexy ....................................................16
2 Obezita v dětském věku ...........................................................................18
2.1 Etiopatogeneze obezity u dětí ......................................................18
2.2 Typy dětské obezity ......................................................................19
2.3 Leptin a obezita ............................................................................19
2.4 Zdravotní rizika provázející obezitu v dětství ..............................20
2.4.1 Deprese .............................................................................20
2.4.2 Mentální výkonnost a školní prospěch .............................21
2.5 Vztah k tělesné aktivitě ................................................................21
2.6 Hodnocení hmotnosti podle percentilových grafů .......................22
3 Ošetřovatelská péče o obézní dítě ............................................................23
3.1 Ošetřovatelská péče ......................................................................27
4 Prevence obezity ......................................................................................29
4.1 Metody prevence ..........................................................................30
4.2 Role životního prostředí ...............................................................30
4.3 Pitný režim ...................................................................................31
4.4 Výživa v prevenci obezity dětí .....................................................32
4.5 Pohyb v prevenci obezity .............................................................33
4.5.1 Tělesná zdatnost a její vývoj v období růstu ....................35
4.5.2 Síla ....................................................................................36
4.5.3 Posilovací cvičení kondiční ..............................................37
5 Léčba obezity ...........................................................................................38
EMPIRICKÁ ČÁST ..........................................................................................40
6 Průzkumný problém .................................................................................40
6.1 Průzkumné cíle, hypotézy ............................................................40
6.2 Metodika průzkumu .....................................................................40
6.3 Časový harmonogram sběru dat ...................................................41
6.4 Průzkumný soubor .......................................................................41
6.5 Analýza výsledků průzkumu ........................................................42
7 DISKUSE .................................................................................................56
7.1 DOPORUČENÍ PRO PRAXI ......................................................58
8 ZÁVĚR......................................................................................................60
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY..................................................................61
PŘÍLOHY
SEZNAM TABULEK, GRAFŮ
Tabulka č. 1, 2 Kolik ti je let? ........................................................................42
Tabulka č. 3, 4 Kolikrát denně jíš? ................................................................42
Tabulka č. 5, 6 Snídáš každé ráno? ................................................................43
Tabulka č. 7, 8 Máš každý den teplý oběd? ...................................................43
Tabulka č. 9, 10 Jíš ovoce a zeleninu? .............................................................44
Tabulka č. 11, 12 Jíš každý den sladkosti? ........................................................44
Tabulka č. 13, 14 Pojídání jídla a laskomin. ......................................................45
Tabulka č. 15, 16 Mlsáš před spaním? ...............................................................45
Tabulka č. 17, 18 Navštěvuješ fast food? ..........................................................46
Tabulka č. 19, 20 Jak často navštěvuješ fast food? ............................................46
Tabulka č. 21, 22 Jaké množství tekutin vypiješ za den? ..................................47
Tabulka č. 23, 24 Máš raději pohyb nebo odpočinek? ......................................47
Tabulka č. 25, 26 Hraješ hry na PC, herní konzoly? .........................................48
Tabulka č. 27, 28 Poflakuješ se rád? .................................................................48
Tabulka č. 29, 30 Chodíš rád do přírody? ..........................................................49
Tabulka č. 31, 32 Hraješ pohybové hry? ...........................................................49
Tabulka č. 33, 34 Zájmy, koníčky? ....................................................................50
Tabulka č. 35, 36 Zájmy, koníčky? ....................................................................50
Tabulka č. 37, 38 Sportuješ? ..............................................................................51
Tabulka č. 39, 40 Sportuješ pravidelně? ............................................................51
Tabulka č. 41, 42 Jaký sport? .............................................................................52
Tabulka č. 43, 44 Jaký sport? .............................................................................52
Tabulka č. 45 Jak často sportuješ? ...............................................................53
Tabulka č. 46 Čas věnovaný sportu? ...........................................................53
Tabulka č. 47, 48 Vedou tě rodiče ke sportu? ....................................................54
Tabulka č. 49 Skladba kamarádů ................................................................54
Tabulka č. 50, 51 Vliv stravy na zdravotní stav ................................................55
Graf č. 1 Kolik ti je let? ...................................................................................42
Graf č. 2 Kolikrát denně jíš? ............................................................................42
Graf č. 3 Snídáš každé ráno? ...........................................................................43
Graf č. 4 Máš každý den teplý oběd? ...............................................................43
Graf č. 5 Jíš ovoce a zeleninu? ........................................................................44
Graf č. 6 Jíš každý den sladkosti? ....................................................................44
Graf č. 7 Když se nudíš, jdeš si dát nějakou sladkost, nebo laskominu ..........45
Graf č. 8 Mlsáš před spaním ............................................................................45
Graf č. 9 Navštěvuješ fast food? ......................................................................46
Graf č. 10 Jak často navštěvuješ fast food? ......................................................46
Graf č. 11 Jaké množství tekutin vypiješ za den? .............................................47
Graf č. 12 Máš raději pohyb nebo odpočinek? .................................................47
Graf č. 13 Hraješ hry na PC, play station, herní konzoly? ...............................48
Graf č. 14 Koukáš rád na televizi, posloucháš hudbu? .....................................48
Graf č. 15 Chodíš rád do přírody? ....................................................................49
Graf č. 16 Hrajete s kamarády pohybové hry? .................................................49
Graf č. 17 Jaké máš zájmy, koníčky? Sportovci ................................................50
Graf č. 18 Jaké máš zájmy, koníčky? Nesportovci ...........................................50
Graf č. 19 Sportuješ? .........................................................................................51
Graf č. 20 Sportuješ pravidelně ........................................................................51
Graf č. 21 Jakému sportu se věnuješ? Sportovci ..............................................52
Graf č. 22 Jakému sportu se věnuješ? Nesportovci ..........................................52
Graf č. 23 Jak často sportuješ? .........................................................................53
Graf č. 24 Kolik času věnuješ sportu? ..............................................................53
Graf č. 25 Vedou tě rodiče ke sportu? ...............................................................54
Graf č. 26 Máš kamarády, sportovce či nesportovce? ....................................54
Graf č. 27 Vliv stravy na zdravotní stav. ..........................................................55
SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ
Adipocity – tuková tkáň s velkým počtem mitochondrií
Alimentární – vyživovací, k výživě se vztahující
Antropometrický – týkající se měření lidského těla
Behaviorální – týkající se chování
Denzita – hustota
Deprivace – závažné neuspokojení potřeb
Dilatace – rozšíření, rozšiřování dutého orgánu
Edukace – výchova
Etiopatogeneze – popis vzniku nemoci zahrnující jak její příčinu, tak i další procesy,
které její vznik a rozvoj provázejí
Hyperlipidemie – zvýšené množství tuků v krvi
Hypertenze – vysoký krevní tlak
Hypomobilie – snížená pohyblivost
Cholelitiáza – tvorba a přítomnost žlučových kamenů ve žlučových cestách a žlučníku
Intrauterinní – nitroděložní
Kognitivní – rozpoznávací, týkající se vnímání a myšlení
Kyfóza – vyklenutí páteře v předozadní rovině směrem dozadu
Laktát – ester mléčné kyseliny
Morfologie – věda studující stavbu a tvar lidského těla a jeho částí
Mortalita – úmrtnost
Multifaktoriální – ovlivněný, způsobený mnoha činiteli faktory
Neuromuskulární – nervosvalové
Nutrice – výživa
Oxidace – okysličení
Prevalence – poměr počtu nemocných k počtu obyvatel
Senzorické – smyslové
Viscerální – útrobní
ÚVOD
Obezita neboli otylost je definována zmnožením tuku v organismu. Obezita
se může považovat za tzv. civilizační chorobu. Je to onemocnění mnohem rozšířenější,
než si většina lidí uvědomuje. Vyskytuje se ve stále dřívějším růstovém období. Velký
vliv na výskyt obezity má zevní prostředí. Mezi hlavní příčiny spadá nerovnováha
příjmu a výdeje energie, což je dáno výživou a pohybovým režimem. Je nutno
zdůraznit, že zdraví dítěte je klíčem ke zdraví celé dospělé populace.
Obezita dětí je problémem jak zdravotním tak i sociálním. Nadměrná hmotnost
již v dětském věku vede k výrazné zátěži kosterního a svalového systému. Často
je doprovázena skoliózou, kyfózou, poruchami v postavení kolenních kloubů
a plochými nohami. Patrné jsou i psychické změny způsobené odlišným vzhledem
dítěte. Není známo zda obezitou trpí více chlapci či dívky. Smutné je, že obezita
je ve společnosti stále podceňovaným onemocněním.
Prevence obezity je u nás stále zanedbávaná a spoustě dětí jejich obezita
nepřipadá jako problém a odbornou pomoc se ani nesnaží vyhledat. I obézní rodiče
přispívají ke vzniku a udržení obezity svých dětí. Jsou pro své dítě nevhodným
modelem a jejich životní styl se přenáší z generace na generaci
S ohledem na zvolenou problematiku je cíl této práce zaměřen na zjištění
životního stylu dětí na základní škole. Jaký mají názor na sport, zda pravidelně sportují
a jsou ke sportu vedeni rodinou a okolím. Také v praktické části se zaměříme
na stravovací návyky dětí, dodržování pravidelného přijímání stravy a zlozvyky
ve stravování. Dětem budou výsledky dotazníků oznámeny, aby se nad nimi trochu
zamyslely a v nejlepším případě se svými špatně zažitými zvyky skoncovaly.
Zavést do praxe zásady správného životního stylu není snadné. Člověk musí
změnit svůj jídelníček, životosprávu a celý životní styl. Je to velmi důležité a zdaleka ne
tak jednoduché, protože lidé neradi mění své zvyky. Domnívám se, že je správné začít
od dětství. Měli bychom vést děti ke zdravému stravování a dobrému životnímu stylu.
Dodržování správných stravovacích a sportovních návyků, musíme dětem vštěpovat
jako běžnou věc, neboť čím je člověk starší tím obtížněji své návyky mění, proto
bychom měli jít dětem vlastním příkladem.
11
TEORETICKÁ ČÁST
1 Obezita
,,Obezita neboli otylost je definována zmnožením tuku v organismu. Podíl tuku
v organismu je určován pohlavím, věkem a etnickým charakterem populace.
Fyziologicky je vyšší podíl tuku u žen (do 28 – 30 %) než u mužů (do 23 – 25 %).
S věkem podíl tuku v těle stoupá.“ (Hainer, 1997, s. 14)
Současně je obezita provázena řadou morfologických, funkčních,
metabolických, nutričních, biochemických, hormonálních, ortopedických,
psychologických, zdravotních a dalších změn. Uvažuje se nejen o zjevné, ale také
o skryté obezitě, která nemusí být charakterizována příliš zvýšenou hmotností, ale podíl
tuku je přesto nadměrně rozvinut na úkor ostatních tkání (Pařízková, 2007).
,,Obezita není totéž co nadváha. Za obézního se považuje člověk tehdy, váží- li
o 20 % více, než je jeho žádoucí optimální hmotnost vzhledem k tělesné výšce.“
(Bokotejová, 2005, s. 57)
Etiopatogeneze obezity
,,Obezita vzniká v důsledku pozitivní energetické bilance, když dojde k porušení
energetické rovnováhy a energetický příjem převýší energetický výdej. Energetickou
rovnováhu lze znázornit miskami vah, z nichž jedna odpovídá energetickému příjmu
a druhá energetickému výdeji. Energetický příjem ovlivňuje zastoupení základních
živin.“ (Hainer, 2004, s. 75)
1.1 Energetický příjem
Energetický příjem ovlivňuje zastoupení základních živin.
Tuky – na zvýšeném energetickém příjmu se podílí především zvýšená
konzumace tuků. Tuky by se měly na celkovém energetickém příjmu podílet 30 %.
Ve skutečnosti však představují 36 – 38 % energetického příjmu. Tuky mají přes svou
vysokou energetickou denzitu (38 kJ/g) malou sytící schopnost. To znamená,
že nasycení si vyžádá konzumaci většího množství tuků než bílkovin či sacharidů.
12
Zvýšený podíl tuků v potravě nevede k okamžitému vzestupu jeho oxidace,
a tak je veškerý nadbytečný příjem energie ve formě tuků inkorporován do tukových
zásob. Kapacita tvorby tukových zásob je neomezená. Tuk dodává pokrmům
charakteristickou plnost. Obézní často preferují konzumaci sladkostí s vysokým
obsahem tuku. Konzumace takových pokrmů navozuje hédonické pocity.
Sacharidy – oproti tukům nesehrávají podstatnou úlohu při rozvoji obezity.
Při zvýšeném příjmu sacharidů dochází k adaptačnímu zvýšení jejich spalování,
které může stoupnout až na dvojnásobek. Až teprve při dlouhodobém nadměrném
příjmu sacharidů je začne organismus přeměňovat na zásobní tuk. Na rozdíl od tuků
sacharidy mají nižší energetickou denzitu (17 kJ/g) a dobrou sytící schopnost. Náhrada
tuků sacharidy ve stravě vyvolává pokles hmotnosti, pozitivně ovlivní lipidové
spektrum a zvýší citlivost k inzulínu.
Z hlediska vzniku obezity se můžou rozdílně uplatňovat sacharidy v závislosti
na výši glykemického indexu. Glykemický index vztahuje plochu pod glykemickou
křivkou po požití dané potraviny k ploše pod glykemickou křivkou po požití glukózy,
která představuje index 100 %. Nízký glykemický index mají čočka (29 %), těstoviny
(41 %), některé sušenky s obsahem cereálií (51 %) a rýže (56 %). Vysoký glykemický
index mají bílá pečiva jako francouzská bageta (95 %), brambory (85 %) a kukuřičné
lupínky (84 %).
Bílkoviny – nadbytečný příjem nesehrává podstatnou úlohu při vzniku obezity
v dospělosti. To, že při nadměrné konzumaci živočišných bílkovin bývá častější výskyt
obezity není důsledkem konzumace živočišných bílkovin jako takových,
ale je to vlivem současného nadměrného přísunu živočišných tuků. Bílkoviny mají
nízkou energetickou denzitu (17 kJ/g) a nejvyšší sytící schopnost ze všech živin.
Kapacita ukládat bílkoviny v organismu je na rozdíl od tuků omezená.
Vláknina – snižuje energetickou denzitu potravy. Díky své bobtnavosti navozuje
dilataci horních partií zažívacího traktu a tím navozuje pocit sytosti. Nedostatečný
příjem vlákniny u naší populace se může podílet na rozvoji obezity a jejích komplikací.
Alkohol – zvýšená konzumace se může podílet na vzniku obezity a zejména
na akumulaci rizikového viscerálního tuku. Alkohol má vysoký energetický obsah
(29 kJ/g) a je bezprostředně po požití oxidován. Využití alkoholu jako energetického
substrátu vede k potlačení oxidace ostatních energetických zdrojů, což má za následek
13
jejich hromadění (Hainer, 2004).
Vitaminy, minerály a stopové prvky – většina těchto nutričních faktorů nesehrává
zásadní roli při vzniku a rozvoji obezity. Na základě klinických zkušeností
se dává do souvislosti se vzestupem hmotnosti aplikace vysokých dávek vitaminu B12
(Hainer, 2004). Tyto látky nepřinášejí do organismu energii, ale – ač je jich nepatrné
množství – umožňují jeho správný chod, podporují některé enzymové pochody,
které se stávají klíčovými při nedostatku daného vitamínu nebo minerálu (Šonka;
Žbirková; Doležalová, 1990).
1.2 Rizikové faktory pro vznik obezity
,,Pod pojmem rizikových faktorů rozumíme okolnosti, které napomáhají vzniku
obezity. Je to především nevhodný časový rozvrh přijímání potravy a její složení“
(Šonka, 1990, s. 30). I dlouhodobý přebytek energie v potravě vede k hromadění
tukových zásob a vzestupu hmotnosti u všech dětí, ať už mají sklon k obezitě, nebo ne
(Gregora, 2004). ,,Rizikový je větší konzum alkoholických nápojů, limonád, nebo
mléka. Na vzniku otylosti se podílejí nesportovní rodiče, náhlé ukončení sportovní
činnosti, ale i nedostatečná příležitost k vhodné pohybové aktivitě“ (Šonka, 1990, s. 30).
Hormonální faktory jako je inzulín a citlivost k němu. Leptin a citlivost k leptinu. Svou
roli sehrávají i pohlavní hormony, glukokortikoidy a růstový hormon. Genetické faktory
ovlivňují též charakter hmotnosti (Hainer, 2004).
1.2.1 Riziková období pro rozvoj obezity
Prenatální období, kdy podvýživa plodu během nitroděložního vývoje
představuje rizikový faktor pro vznik viscerální obezity. Diabetu 2. typu, hyperlipidemie
a hypertenze v pozdějším věku. Doba dospívání, především u dívek. Asi 30 % 36letých
žen udává vznik obezity v období dospívání, zatím co pouze 10% mužů v tomto věku
klade počátek své obezity do období adolescence. Doba těhotenství a následné období.
Období menopauzy. V dospělosti často s rozvojem otylosti souvisejí okolnosti,
které vedou ke změně jídelních a pohybových návyků. Období kdy jedinec přestane
kouřit. Období, kdy jsou užívány léky, které mohou ovlivňovat tělesnou hmotnost
(Hainer, 2004).
14
1.3 Rozložení tuku
U prosté otylosti, která vzniká nejčastěji vlivem přejídání a nedostatku pohybu,
bývá tuk uložen především v podloží a mezi střevními kličkami. Měříme-li tloušťku
kožních řas kaliperem, u mužů nacházíme nejvíce tuku na břiše, u žen na hrudníku,
hýždích a stehnech. Na končetinách tuku ubývá oběma pohlavím směrem od trupu.
(Šonka; Žbirková; Doležalová, 1990). V ambulanci často určujeme rozložení tuku
antropometricky. Za použití krejčovského metru (Hainer; Kunešová, 1997).
Druhy obezity
Gynoidní typ – (periferní) s tukem lokalizovaným zejména v oblasti beder
a stehen, tedy v gluteofemorální oblasti (Beňo, 2001). Často rodové onemocnění
označováno jako steatopie. Tato dispozice je zachována i po ostré redukci. Jde o místní
poruchu tukového metabolismu.
Androidní typ – (viscerální - útrobní) zvlášť nápadná otylost u mužů. Stehna
a hýždě jsou vyhublá, ale velké nahromadění tuku nacházíme na ramenou, hrudníku
a břiše. (Šonka; Žbirková; Doležalová, 1990). Hromadění tuku uvnitř břicha, které je
spojeno s větším výskytem metabolických a kardiovaskulárních komplikací obezity.
Fröhlichův syndrom - u chlapců s opožděnou pubertou. Dlouho mají dívčí
vzhled, ochlupení je minimální, vousy nerostou, malý genitál je zanořen do tuku
v podbřišku, tuk modeluje ženský prs, hlas je vysoký. Tito chlapci se straní ostatních,
nesportují a jejich fyzická zdatnost klesá. Relativní přebytek estrogenů zpomaluje
odbourávání tuku a potlačuje vývoj genitálu.
Cushingoidní otylost - charakteristický kulatý ruměný obličej, výraznější
ochlupení, tuk je uložen především na trupu, zatím co horní a dolní končetiny
jsou tenké. Chybí tam nejen tuk, ale i svalovina. Na břiše a prsou nacházíme strie.
Cerebrální obezita - vyvolána poruchou mozku. Jsou dva druhy, Vrozená,
Získaná při porodu, nebo eventuelně v pozdějším údobí. U dědičných poruch
inteligence bývají k obezitě přidruženy defekty zraku, sluchu, přespočetné prsty.
Poškození intelektu jakýmkoliv mechanismem vede k obezitě, neboť tito nemocní mají
jediný zájem, a to je jídlo.
Lipomatózní obezita - způsobena četnými tukovými nádory v podkoží,
15
které pomalu rostou a vadí jen kosmeticky. Z počátku se chirurgicky odstraní,
ale později se pacient vzdá a snaží se nádorové útvary skrýt v obyčejném tuku,
vypěstovaném přejídáním (Šonka; Žbirková; Doležalová, 1990).
1.4 Hmotnost a hmotnostní indexy
,,Posouzení hmotnosti ve vztahu ke zdravotním rizikům se provádí srovnání
hmotnosti dle tabulek, kde je za optimální považována hmotnost s nejmenší mortalitou,
nebo pomocí váhově-výškových indexů. V současné době je nejčastěji používán
Queteletův index tělesné hmotnosti (Body Mass Index – BMI). Výpočet hmotnostního
indexu: BMI = váha (kg)/výška (m)2.
“ (Hainer, 2004)
Hodnocení BMI u dětí je dle věkových percentilových grafů váhy a výšky.
Za nadváhu je považováno BMI nad 90 %, za obezitu BMI nad 97 %.
BMI je u dospělých i dětí považováno za základní ukazatel složení těla,
který je dostatečně přesný z hlediska epidemiologických studií, ale u individua může
vést k chybné diagnóze ve smyslu falešné pozitivní diagnózy obezity u osob s vysoce
vyvinutou svalovou hmotou a naopak ve smyslu falešné negativní diagnózy obezity
u osob s relativně vysokým zastoupením tukové tkáně (Hainer, 2004).
BMI samozřejmě přesně neodráží podíl tuku a beztukové hmoty. Při stejném
BMI mají ženy větší podíl tuku než muži a starší mají větší podíl tuku než jedinci
mladší. Přes řadu výhrad můžeme na základě BMI určit zdravotní rizika spojená
s obezitou.
Zdravotní rizika podle kategorií BMI u dospělého jedince od WHO (Zdraví
pro všechny). BMI 18,5 – 24,9 je normální rozmezí s minimálními zdravotními riziky.
BMI 25 – 27 je nadváha s nízkými riziky na zdravotní stav u BMI
nad 27 jsou zdravotní rizika lehce zvýšená. BMI 30,0 – 34,9 je obezita I. stupně
s vysokými zdravotními riziky. BMI 35,0 – 39,9 je obezita II. stupně a zdravotní rizika
jsou vysoká. BMI 40 a více je obezita III. stupně, její zdravotní rizika jsou velmi vysoká
(Hainer; Kunešová, 1997).
Hraniční hodnoty BMI vymezující tři stupně obezity českých dospívajících
ve věku 13 až 15 let. Dívkám s mírnou obezitou 1. stupně se pohybuje BMI mezi
26,9 – 29,7. Se střední obezitou 2. stupně se pohybuje BMI mezi 29,0 – 36,3. S těžkou
16
obezitou 3. stupně se pohybuje BMI od 34,6 s věkem se navyšující. Chlapcům s mírnou
obezitou 1. stupně se pohybuje BMI od 25,1 – 31,0. Se střední obezitou 2. stupně
se pohybuje BMI mezi 28,7 – 39,6. S těžkou obezitou 3. stupně se pohybuje BMI
od 33,5 s věkem se navyšující taktéž jako u dívek (Pařízková; Lisá, 2007).
17
2 Obezita v dětském věku
Obezita se vyskytuje ve stále dřívějším růstovém období. Již v předškolním
věku. Závažným průvodním problémem při zvýšeném ukládání tuku jsou zdravotní
problémy a nemoce, pro které obezita disponuje. Je nutno zdůraznit, že zdraví dítěte
je klíčem ke zdraví celé dospělé populace. Prevalence obezity v dětském věku stále
přibývá.
Je věnovaná zvýšená pozornost vlivům zevního prostředí. Mezi ty patří hlavně
příjem a výdej energie a jejich vzájemný poměr, což je dáno výživou a pohybovým
režimem. Tyto faktory působí nejvýrazněji, když se uplatňují současně a od raného věku
(Pařízková; Lisá, 2007).
2.1 Etiopatogeneze obezity u dětí
Máme dvě základní příčiny obezity, genetické a zevní. Zvětšení centrálně
uložených depozit tuku vede k riziku kardiovaskulárních chorob a ke zvýšení
inzulinemie. Důležitý vliv má i pohybová aktivita. S rozvojem motoriky se kolem
1. roku života tato pohybová aktivita zvyšuje. Je patrno, že příčiny obezity
jsou multifaktoriální.
Genetické: obezita jednoho nebo obou rodičů, zmnožení tuku před
6. rokem života.
Zevní: špatné sociální prostředí, jediné dítě v rodině, nevhodné organizování
fyzické aktivity, nevhodně volená strava s vysokým obsahem tuku.
U většiny obézních dětí je příčinou výrazně zvýšený energetický přívod a nízký
energetický výdej. Kvalita stravy se sice upravuje podle potřeb rostoucího dítěte,
ale ne všechny rodiče nebo děti jsou správně poučení o tom, jaké potraviny
jsou nejvhodnější (Hainer, 2004).
Při současném životním stylu dětí, které tráví příliš mnoho času u počítačových
her a videa. Vozí se v autech svých rodičů a to i ve volném čase, kdy by se mohly
věnovat aktivní rekreaci. Může to znamenat i normální nebo nepříliš zvýšený příjem
potravy význačné riziko nadměrného ukládání tuku (Málková, 2002).
18
2.2 Typy dětské obezity
V dětském věku rozdělení obezity podle míst nakupení tuku není významné.
U dětí se struktura těla mění podle věku a v období prepubertálním a pubertálním
i v závislosti na pohlaví. Závisí na změnách složení těla u chlapců a dívek vlivem
pohlavních hormonů. U plodu nacházíme v organizmu velké procento vody (94 %),
tuk tvoří v polovině intrauterinního vývoje pouze 1 % celkové hmotnosti. Ve třetí třetině
gravidity se zvyšuje množství tukové tkáně a při narození tvoří tuková tkáň 15 %.
Po narození se tuková tkáň stále zvětšuje, později se spíše začíná zvětšovat svalstvo
na úkor tuku, a to až do věku 6 – 8 let. Po 8. roce života, v období prepuberty a puberty,
dochází k pohlavní diferenciaci ve struktuře těla. U chlapců mezi 8. a 17. rokem života
pokračuje rozvoj svalové tkáně z 42 % na 54 %, u dívek mezi 5. a 13. rokem dojde
ke zmnožení svalové tkáně pouze z 40 % na 45 %, více se zvětšuje tuková tkáň. Obezitu
můžeme rozlišovat na primární a sekundární (Pařízková; Lisá, 2007).
Primární obezita
S primární obezitou se setkáváme především u dětí školního věku, v té době
převládá alimentární typ obezity. Jeho příčinou je nerovnováha mezi příjmem energie
a jejím výdejem. Vrstvy tuku bývají rozloženy symetricky, později se jejich lokalizace
mění podle pohlaví dítěte. U dívek v pubertálním období se tukové vrstvy ukládají
v oblasti hýždí a horní partie stehen (Pařízková; Lisá, 2007).
2.3 Leptin a obezita
Leptin je vylučován tukovou tkání do krevního oběhu a přes hematoencefalickou
bariéru přináší do centrálního nervového systému signál o stavu výživy organismu.
Nejen že se podílí na regulaci příjmu potravy a energetického výdeje, ale ovlivňuje
i pigmentaci a funkci některých endokrinních žláz (Pařízková; Lisá, 2007).
Leptin je protein obsahující 167 aminokyselin. Je produkován adipocyty,
ale i placentou. Zprostředkovává vztah mezi tukovou tkání a centry v hypotalamu,
ovlivňuje příjem potravy, ale současně i příjem energie. Zdá se, že hladina leptinu
je determinujícím faktorem pro načasování začátku puberty. U prepubertálních dětí
se předpokládá určitý stupeň rezistence na leptin na úrovni hypotalamu. Tato rezistence
19
vede k zvýšení chuti k jídlu a ke snížení energetického výdeje, což je v daném období
intenzivního vývoje velmi důležité a potřebné (Hainer, 2004).
2.4 Zdravotní rizika provázející obezituv dětství
Obézní děti jsou neobratné, nepohyblivé, nepřitažlivé, často nešťastné, mají
sklon sociálně se izolovat, tendenci být závislé, deprimované, úzkostlivé. Ačkoli
se stydí za svůj vzhled, současně jsou neschopné udělat cokoli pro jeho zlepšení
(Šašinka, 1998).
Nadměrná hmotnost již v dětském věku vede k výrazné zátěži kostního
a svalového systému, nacházíme často skoliózu, kyfózu, poruchy v postavení kolenních
kloubů a ploché nohy. Tyto změny mohou vést v pozdějším životě k artróze. Již u dětí
se vyskytly na dolních končetinách varixy jako následek zatížení cévního systému.
Poměrně častý je nález cholelitiázy, a to asi u 1/10 obézních dětí staršího školního věku.
Pozornost se soustřeďuje i na kardiovaskulární choroby (Hainer, 2004). Častým
nálezem u obézních dětí obou pohlaví je zvýšený krevní tlak. Taktéž můžeme v dětství
zjistit změnu inzulinové rezistence s rizikem rozvoje diabetu melitu (Lisá; Kňourková;
Drozdová, 1990). Důležité jsou i psychické změny způsobené odlišným vzhledem
dítěte. Ve výjimečných situacích má obezita dětského věku těžké sociální následky,
např. Při volbě povolání.
U postižených chlapců nacházíme často hypogenitalismus. Zevní genitál bývá
zanořen ve výrazně zvětšené vrstvě podkožního tuku. Tento patologický nález vede
k další psychické traumatizaci dospívajícího chlapce. U pubertálních dívek
s nadměrným stupněm obezity dochází k nepravidelnému menstruačnímu cyklu, dívky
s malým stupněm obezity mívají naopak urychlení zralosti. Asi u poloviny dětí
bez rozdílu pohlaví nacházíme lehce zvýšený krevní tlak kolem 140/90 mm Hg (Hainer,
2004).
2.4.1 Deprese
Mezi nejčastěji uváděné psychické problémy patří deprese. Extrémní problémy
chování v dětském věku mohou být poměrně dobrým indikátorem rizika pozdější
nadváhy. To nastolilo otázku, jsou-li projevy deprese příčinou, doprovodem nebo
20
důsledkem obezity a existuje-li skutečná kauzální souvislost mezi dětskou obezitou
a depresí. Pokud se psychické obtíže u dětí opravdu vyskytují, je indikováno riziko
pozdější obezity (Pařízková; Lisá, 2007).
2.4.2 Mentální výkonnost a školní prospěch
Obézní děti a adolescenti mají více absencí ve škole ve srovnání s celkovou
populací studentů. Může to být nechuť podílet se na hodinách tělesné výchovy, strach
ze šikany, ale také důsledek častějších somatických chorob. Problémem je i objektivita
učitelů při posuzování mentální úrovně obézních dětí. U některých obézních dětí může
být retardován vývoj kognitivních procesů. Mohou se na něm podepsat i nesprávné
výchovné metody rodičů. Je třeba vzít v úvahu celkovou strukturu osobnosti dítěte,
jeho motivaci k učení, úroveň volných procesů, schopnost překonávat překážky a další
faktory (Pařízková; Lisá, 2007).
2.5 Vztah k tělesné aktivitě
Některé děti se straní dětského kolektivu, neboť se jim ostatní děti pro jejich
vzhled a především pro neobratnost a většinou špatný prospěch v tělesné výchově
vysmívají. Žijí samotářsky, ocitají se v deprivaci, kterou řeší občas tím, že vyhledávají
uspokojení v konzumaci jídla. Problémem je, že obézní dítě, které je zatíženo
nadměrnou hmotností tukové vrstvy, nemůže podávat při tělesné výchově stejný výkon
jako dítě štíhlé (Hainer, 2004). Všeobecně převládá názor, že obézní školní děti
a dospívající mají menší zájem o fyzickou aktivitu. Jejich nízká sebedůvěra a negativní
vztah k tělesným proporcím vedou k tomu, že mají menší chuť angažovat se ve sportu
a tělesných aktivitách. Přidává se i ostych a anticipace výsměchu ze strany vrstevníků
a učitelů, takže stále více omezují svoji fyzickou aktivitu (Pařízková; Lisá, 2007).
Máme i skupinu obézních dětí, kterou tvoří především chlapci. Naopak se stávají
středem pozornosti, chovají se jako třídní šaškové, se svou tloušťkou se chlubí a tato
situace u nich samozřejmě nenavozuje snahu zhubnout (Hainer, 2004).
21
2.6 Hodnocení hmotnosti podle percentilových grafů
Jedinci, jejichž hodnoty hmotnostně-výškového poměru nebo BMI se pohybují
v rozmezí 75 - 90 %, jsou jedinci se zvýšenou hmotností. Hodnoty
nad 90 % znamenají nadměrnou hmotnost související většinou s nadměrným rozvojem
tukové složky. Hodnoty nad 97 % znamenají jednoznačně obezitu. U dospívajících
chlapců je nutno přihlížet k rozvoji svalové hmoty sledovaného jedince. Vyšší hodnoty
BMI nemusí v těchto případech vždy jednoznačně znamenat zvyšující
se podíl tukové složky. V každém případě je vhodné při hodnotách BMI vyšších
než 85 % podrobněji vyšetřit obsah tuku. Současně s hodnocením hmotnostněvýškového
poměru nebo BMI je vždy nutné hodnotit samostatně i tělesnou výšku
(Pařízková; Lisá, 2007).
22
3 Ošetřovatelská péče o obézní dítě
Model funkčních vzorců zdraví
Marjory Gordon
Základní ošetřovatelské vzdělání získala na Mount Sinai Hospotal School
of Nursing v New Yorky. Bakalářské a magisterské studium ukončila na Unter College
of the City University v New Yorku. Doktoranrskou práci z pedagogické psychologie
na téma diagnostické hodnocení obhájila na Boston College. V roce 1974 identifikovala
11 okruhů vzorců chování, roku 1987 publikovala Model funkčních vzorců zdraví.
Věnuje se výzkumu v oblasti ošetřovatelských diagnóz a plánování ošetřovatelské péče.
Model je výsledkem grantu, který v 80. letech minulého století financovala feterální
vláda USA. Do roku 2004 byla prezidentkou NANDA (North American Nursing
Diagnostic Association)(Pavlíková, 2006).
Hlavní jednotky modelu
cíl ošetřovatelství – zdraví, zodpovědnost jedince za své zdraví, rovnováha bio-psychosociálních
interakcí,
pacient/klient – holistický bytost s biologickými, psychologickými, sociálními,
kulturními, behaviorálními, kognitivními a spirituálními potřebami, jedinec s funkčním
nebo dysfunkčním typem zdraví,
role sestry – systematické získávání informací v jednotlivých oblastech vzorců zdraví
pomocí standartních metod,
zdroj potíží – některá/é z oblastí bio-psycho-sociálních interakcí,
ohnisko zásahu – dysfunkční vzorce zdraví,
způsob intervence – podle některého ze známých ošetřovatelských modelů a teorií,
důsledky – funkční vzorce zdraví.
Metaparadigmatické koncepce podle M. Gordon
Osoba – všechny lidské bytosti jsou holistické, mají společné určité funkční vzorce,
které se podílejí na jejich zdraví, kvalitě života a dosahování lidského potenciálu.
23
Prostředí – v integraci s osobou se podílí na funkčních vzorcích zdraví.
Zdraví – je vyjádřením rovnováhy bio-psycho-sociálních interakcí a je ovlivňované
vývojovými, kulturnímu, duchovními a dalšími faktory, když dojde k poruše zdraví,
i potencionální, označuje se tento stav jako dysfunkce.
Ošetřovatelství – se zabývá funkčními a dysfunkčními vzorci zdraví.
Model je odvozený z interakcí osoba – prostředí. Při kontaktu
s pacientem/klientem sestra identifikuje funkční nebo dysfunkční vzorce zdraví
(Pavlíková, 2006).
,,Vzorce jsou úseky chování jedince v určitém čase a reprezentují základní
ošetřovatelské údaje v subjektivní a objektivní podobě. Základní strukturu modelu tvoří
dvanáct oblastí, označených autorkou jako dvanáct funkčních vzorců zdraví. Každý
vzorec představuje určitou část zdraví, která může být buď funkční, nebo disfunkční“
(Pavlíková, 2006, s. 100).
Dvanáct vzorců zdraví M. Gordon aplikováno na obézní dítě
1. Vnímání zdraví – udržování zdraví
Obsahuje vnímání zdraví a pohody jedincem a způsoby jakými se stará o vlastní
zdraví. U obézního dítěte je důležitý stálý dohled rodiny nad dodržováním lékařských
doporučení. U dítěte je snaha o aktivizaci ve sportu a dodržování zdravé výživy.
Nemoci a úrazy obézního dítěte za poslední rok jsou vnímány podle závažnosti.
2. Výživa – metabolizmus
Zahrnuje způsob přijímání potravy a tekutin ve vztahu k metabolické potřebě
organizmu. Obézní dítě přijímá nepřiměřené množství stravy. Nepravidelný denní
příjem stravy jako je nedostatečná snídaně, celý den studené jídlo a navštěvování
rychlých občerstvení. Dietní omezení dodržují pouze za podpory rodiny. Nedostačující
je pitný režim, kdy se voda nahrazuje sladkou limonádou.
3. Vylučování
Zahrnuje exkreční funkci střev, močového měchýře a kůže. U obézního dítěte
se vyskytují problémy s vylučováním stolice. Při nedosdtatečné tělesné aktivitě
a velkém množství pojídání čokolády vzniká riziko zácpy. Obézní dítě se více potí,
je důležité dodržovat dostatečnou hygienu v prevenci opruzenin.
24
4. Aktivita – cvičení
Obsahuje způsoby udržování tělesné kondice cvičením nebo jinými aktivitami,
zahrnuje aktivity denního života, volného času a rekreační aktivity. Obézní dítě
se fyzické aktivitě často vyhýbá. Faktory, které brání tělesné aktivitě jsou dušnost
a poruchy kostrosvalového aparátu. Držení těla často bývá změněné (skolióza). Obézní
dítě potřebuje v denních činnostech minimální pomoc a občasný dohled.
5. Spánek odpočinek
Zahrnuje způsob spánku, oddechu a relaxace. Obézní dítě usíná lehce
pro unavení organismu po celém dnu. V některých případech se budí během noci
pro utlačování částí těla. Celý den se cítí unaveně. Každé dítě má své rituály před
spánkem. I obézní dítě rádo usíná s hračkou, světlem, nebo u pohádky.
6. Citlivost (vnímání) – poznávání
Obsahuje schopnost smyslového vnímání a poznávání, včetně bolesti,
a poznávací schopnosti jedince: orientace, řeč, paměť, abstraktní myšlení, schopnost
rozhodování. Obézní dítě má vědomí jasné. Poškození sluchu a zraku není spojené
s obezitou. Řeč bývá plynulá a kontakt obézního dítěte je spíše uzavřený, než otevřený.
U obézního dítěte se může vyskytnout bolest kloubů při fyzické zátěži. Tišení bolesti
přichází při úlevové poloze.
7. Sebepojetí - sebeúcta
Vyjadřuje jak jedinec vnímá sám sebe, jakou má o sobě představu. Obézní dítě
se vnímá jako méně schopné a plně si nedůvěřuje. Talent většinou není rozvíjen.
Spokojenost s vlastním vzhledem je částečná. Časté deprese způsobené tlakem
vrstevníků.
8. Role – vztahy
Obsahuje přijetí a plnění životních rolí a úroveň interpersonálních vztahů.
Obézní dítě žije často v neúplné rodině nebo rodině s častými konflikty mezi jejími
členy. Je potřeba zájmu rodiny o dítě. Obézní dítě má zřídkavé kontakty s lidmi.
Chování k lidem je spíše pasivní, ale i přátelské. Spokojenost se školou je částečná pro
nedokonalé vztahy se spolužáky.
25
9. Reprodukce – sexualita
Zahrnuje reprodukční období a sexualitu, včetně spokojenosti a změn.
U obézního dítěte dříve nastupuje puberta, čímž má zkrácené dětství. U dívek
se vyskytuje dříve menstruace. Obézní chlapci mívají zvýšené množství dívčího
hormonu, a svou postavou připomínají dívčí tělo.
10. Stres, zátěžové situace – zvládání tolerance
Obsahuje celkový způsob tolerance a zvládání stresových či zátěžových situací.
Obézní dítě prožívá napětí stejně jako dítě útlé. Napětí může vyvolat jakákoli situace
v dětském životě, převážně rodina a škola. U obézního dítěte napětí nejčastěji snižuje
sladké jídlo a přejídání se. Stresové situace většinou zvládá za podpory rodiny
a chutného jídla.
11. Víra – životní hodnoty
Obsahuje individuální vnímání životních hodnot, cílů a přesvědčení, včetně víry.
Náboženská víra bývá nedůležitá hodnota. Dítě má jinak poskládaný žebříček hodnot
než dospělý. Ať je dítě obézní či hubené nejčastejší prioritou jsou hračky, záliby, rodina
a až po těchto hodnotách se vyskytuje hodnota zdraví.
12. Jiné (Pavlíková, 2006)
Ukázka Ošetřovatelské diagnózy
Výživa nadměrná v souvislosti s nadměrným příjmem potravy v porovnání
s metabolickými požadavky.
Cíle ošetřovatelské péče u obézního dítěte
Osvojit si změnu životního stylu a chování, včetně způsobu příjmu potravy.
Mít kvalitní a přiměřené množství stravy. Naučit se správnému cvičebnímu programu.
Dosáhnout požadované tělesné hmotnosti a upevnění zdraví.
26
3.1 Ošetřovatelská péče
Péče o obézní dítě se zaměřuje nejen na dítě, ale i na jeho blízké a především
rodinu, která by dítě v celém redukčním programu měla podporovat. Důležitá
je edukace dietní a všeobecnou sestrou.
Posouzení příčin a přispívajících faktorů
Sestra posoudí znalost nutričních potřeb a množství peněz, vydávaných za jídlo.
Zjistí, jaký přístup má pacient k jídlu a pojídání jídla. Zkoumá jídelníček se záznamem
druhu a množství jídla včetně nápojů. Zda jí o samotě nebo spolu s jinými lidmi.
Ptá se na pocity, před jídlem, během jídla a po jídle. Vypočítá celkový denní energetický
příjem. Odebere anamnézu s důrazem na příjem potravin. Diskutuje s pacientem o tom,
jak pohlíží sám na sebe a co pro něj otylost znamená. Nechá pacienta nakreslit skicu
jeho těla křídou na tabuli. Poté sestra barevnou křídou obkreslí skutečný obrys jeho těla,
aby bylo zjevné, nakolik se liší od první kresby. Výsledek ukazuje na shodu mezi
pohledem pacienta a realitou. Sestra zjistí, zda dochází k negativní zpětné vazbě
od blízkých, v tomto případě především rodičů. Může ukázat, nakolik je pacient
ovlivnitelný zvnějšku a stát se motivací ke změně. Probere každodenní aktivity, jejich
množství a druh pohybu, aby bylo zřejmé, co je třeba změnit (Doenges; Moorhouse,
2000).
Sestra připraví program redukce hmotnosti
Pohovoří s pacientem o jeho motivaci ke snížení váhy. Zaznamená výšku, váhu,
tělesnou stavbu, pohlaví a věk pacienta. Vypočítá energetickou potřebu na základě
fyzických předpokladů a aktivity. Poskytne informace o konkrétní nutriční potřebě.
Klade realistické cíle ohledně dosažení redukce tělesné hmotnosti. Prodiskutuje
nevhodné jídelní zvyklosti (např. uždibování, kombinace jídla s jinými aktivitami)
a navrhne potřebné změny. Pobízí pacienta k pravidelnému cvičení a dalším druhům
fyzické aktivity. Sleduje individuální medikamentózní léčbu. Povzbuzuje pacienta
k dalšímu úbytku hmotnosti a aktivnímu přístupu k programu (Doenges; Moorhouse,
2000).
Posílení zdraví (poučení před propuštěním)
Sestra pomůže pacientovi sestavit jídelníček tak, aby obsahoval pokrmy,
které vyhovují jeho chuti a jsou pro něj finančně dostupné. Prodiskutuje,
27
jak se vyvarovat přejídání. Zdůrazní nutnost obměn a umírněnosti dietního plánu,
aby nebyl nudný. Diskutuje o normální kolísavosti váhy. Povzbuzuje rodinu pacienta
k odměnám (oblečení, hračky) za dosažené výsledky. Zapojí pacienta aktivně
do léčebného plánu, poskytující neustálou podporu, nutnost pro dlouhodobý úspěch.
Poskytne kontaktní číslo na dietologa (Doenges; Moorhouse, 2000).
28
4 Prevence obezity
Prevenci dělíme na primární, sekundární a terciární.
Primární prevence je u nás zatím zanedbávaná. Znamená vůbec nedopustit,
aby se obezita rozvinula. V tom hraje roli na prvním místě rodina, ale hned na dalším
škola. Obézní rodiče přispívají ke vzniku a udržení obezity svých dětí. Jsou pro své dítě
nevhodným modelem a jejich životní styl se přenáší z generace na generaci. Obézní
rodiče jsou tedy rizikovým faktorem pro vznik obezity dítěte.
Sekundární prevence rozumíme vyhledávání obézních ve školách. Zde je velké
množství dětí, které by nikdy aktivně nevyhledali kvůli své obezitě odbornou pomoc.
Terciární prevence rozumíme již samotnou kvalitní léčbu obezity. Komplexní
terapie obezity pro dospělé je u nás na daleko vyšší úrovni než terapie dětí. Pro děti
zatím tento komplexní přístup chybí (Málková, 2008).
,,Změna složení diety jako metoda prevence je navrhována při řadě chorobných
stavů. Zatím však neexistuje mnoho důkazů o účinných metodách ovlivnění příjmu
potravy jako prevence vzniku obezity jak u jednotlivce, tak v rámci celé populace.
Změna fyzické aktivity je další složkou změny chování. Jedná se o úpravu převážně
sedavého způsobu života na fyzicky aktivnější se zařazením pohybové aktivity a sportu
do trávení volného času.“ (Hainer, 2004, s. 321)
Dítě by mělo být co nejdéle kojeno. Později usměrňováno aby jedlo pravidelně
pětkrát denně a pestrou stravu, vždy snídalo, nejedlo u televize, dostávalo jen omezeně
příloh a naopak větší dávky zeleninových obloh. Rodiče by jej neměli nutit dojídat plné
porce a neměli by mu nabízet sladké tekutiny, sladkosti a jiné pochoutky by mělo
dostávat jen o víkendu. Denně by děti měly ujít alespoň čtyři kilometry a do schodů
šlapat vždy pěšky. Rodiče by měli vést potomky k tomu, aby se s radostí zapojovali
do fyzických aktivit s rodinou a ostatními dětmi (Marinov, 2009).
Klíčovou otázkou zastavení pandemie obezity je výchova dětí k zdravé výživě.
Nejdůležitější je zodpovědnost rodičů a pedagogů. Každé dítě má přirozený vztah
k pohybové aktivitě. Tento vztah je utlumen nízkým počtem hodin tělesné výchovy
a sportu ve škole a enormě dlouhým časem stráveným u televize a počítačů (Tkáčová;
Wiczmandyová, 2010).
29
4.1 Metody prevence
Nejvhodnějšími metodami jsou společenská řešení, a to dlouhodobě působící.
Předpokladem dobré intervence je dostatečná informovanost o obezitě a jejích
zdravotních rizicích. V naší populaci jsou tyto znalosti poměrně dobré, o zhoršení
zdravotního stavu souvisejícím s obezitou je u nás informováno 96,7 % populace.
Společenské postupy v různých prostředích ovlivňují individuální dietu a pohybovou
aktivitu, a tím i hmotnost.
Intervence, jež jsou prováděny izolovaně, bez podpory společnosti, často nejsou
úspěšné. Nejúčinnější jsou u osob sociálně zvýhodněných, které již mají dostatečné
možnosti vhodného životního stylu. V průběhu času mohou tyto intervence ještě
prohloubit rozdíly mezi populačními skupinami.
Metody použité k ovlivnění zvyklostí v příjmu potravy a fyzické aktivitě mají
zcela zásadní důležitost pro to, aby úsilí o prevenci obezity vedlo k výsledkům.
Krátkodobý pokrok by měl postupně vést k cíli s dlouhodobým účinkem. Aby tohoto
cíle mohlo být dosaženo, je nutné respektovat doporučené postupy. Postupy by měly
být zaměřeny na jednotlivé populace a přizpůsobeny jim.
Systém prevence musí začít již od dětství, respektive od prenatálního věku.
Proto jsou významnou cílovou skupinou děti, ale také matky ve fertilním věku, gravidní
ženy a ženy po porodu (Hainer, 2004).
4.2 Role životního prostředí
O příjmu potravy rozhodují fyziologické mechanismy, senzorické faktory (chuť
a vůně jídla). Výběr určité potraviny, její velikost a obsah živin, rozhodnutí o tom,
zda jíst či nejíst mezi jídly, jsou naučené procesy, které záleží na předchozí výchově,
ale i na stimulech zevního prostředí. Zevní prostředí je široká oblast zahrnující okamžité
stimuly, které mohou zasáhnout senzorické systémy, až po složitější a komplexnější
faktory, jako je móda, reklama, úroveň vzdělání, příjem a sociální situace.
Dalším aspektem příjmu potravy je velikost porce jídla. Pokud je nabídnuta větší
porce jídla, důsledkem je vyšší příjem potravin nebo nápojů nezávisle na potřebě nebo
hladu. Klíčový vliv na dostupnost potravin mají socioekonomické faktory. Ve vyspělých
zemích existuje sociální gradient ve výskytu obezity, ta má vyšší prevalenci v sociálních
30
skupinách s nižším příjmem a vzděláním. Důležitou součástí zevního prostředí
je chování rodičů dítěte. Nevhodné je odměňování dítěte za snědení neoblíbené
potraviny potravinou oblíbenou (Pařízková; Lisá, 2007).
,,Další potenciálně škodlivou strategií je nucení dětí k dojedení jídla
připraveného na talíři. Výsledkem k nucení dojídání jídla na talíři a nerespektování jeho
chuti k jídlu může způsobit pokles schopnosti dítěte reagovat na fyziologické signály
k příjmu potravy a zvýšit citlivost dítěte na externí irelevantní signály, jako je velikost
talíře nebo velikost porce. Tím může být navozen vznik problémů s tělesnou hmotností.
Omezení přístupu k preferovaným potravinám zaměřuje pozornost dítěte na zakázaná
jídla a zvyšuje přání dítěte získat je a sníst“ (Pařízková, 2007, s. 129).
Informace o potravinách získává dítě zpočátku pouze od rodičů a rodiče
zůstávají významným zdrojem informací po dobu celého dětství. Dalším důležitým
poskytovatelem informací jsou učitelé ve školách, s věkem dítěte stoupá význam
informací od vrstevníků. Informace jsou získávány také přímo z potravin. Často
jsou na nich atraktivní obrázky, kreslené seriály, ceny, dárky, to vše s cílem ovlivnit
preference dítěte. Zvláštní kapitolou je jídlo mimo domov, zvláště v restauracích typu
fast food. Často jsou v nich nabízeny hračky, puzzle a předměty ke sbírání. Balení
potravin je atraktivní pro děti.
Reklama mimo místo, kde jsou potraviny nabízeny, zaměřená na děti je velmi
citlivým problémem. Komerční propagace se odehrává na mnoha místech, například
při sportovních událostech a na oděvech a vybavení sportovců, na internetu a především
v televizi (Pařízková; Lisá, 2007).
Velmi důležitý je celkový životní styl. Příklad rodičů od začátku života
je zásadní. Dítě si těžko osvojí správný aktivní životní styl a dobrou výživu při pohledu
na rodiče, kteří se pohybují, jen když nezbytně musí a dopřejí si jídel podle chuti
a nálady (Málková, 2002).
4.3 Pitný režim
Správný pitný režim je nedílnou součástí zdravé výživy dětí. Nedostatek tekutin
způsobuje únavu, podrážděnost a bolesti hlavy. Množství tekutin doporučované dětem
závisí na věku dítěte, na jeho hmotnosti, na výši jeho fyzické aktivity a také na teplotě
okolního prostředí. Důležitý je rovnocenný přísun tekutin během dne. Děti potřebují
31
pít nejen v průběhu celého dne, ale také v průběhu jídla. K zajištění pitného režimu dětí
školního věku je nutná spolupráce rodičů a školy. Doporučený příjem tekutin na den
dítěte ve věku 13 až 15 let je 2,45 litrů (Pařízková; Lisá, 2007).
Základem pitného režimu je pitná voda (z vodovodu, nebo balené neperlivé
stolní vody). Dětem, kterým nechutná, ji mohou rodiče dochutit ovocnými sirupy
bez konzervačních látek a barviv. Dále jsou vhodné ředěné ovocné džusy. Čaje ovocné,
zelené nebo bylinné, slabý černý čaj a mléčné nápoje. Neměl by ale převažovat
jen jeden typ nápoje, důležité je zachovat jejich pestrost (Pařízková; Lisá, 2007).
Rafinovaným cukrem a umělými sladidly ochucené perlivé limonády s vysokým
obsahem konzervačních látek a barviv nejsou vhodným nápojem ani pro děti,
ani pro dospělé, bohužel právě u dětí stále získávají na popularitě (Redakce, 2009).
Zavedení či zavádění pitného režimu ve školách se setkává s různými obtížemi.
Ukazuje se přitom, že podání tekutin během vyučování pomáhá zlepšit odolnost dítěte
vůči vlivům školní zátěže. Otázkou je volba nápoje. K zajištění potřeby tekutin
a současně i některých nutričních látek (vápník, živočišná bílkovina) je doporučeno
podávání školního mléka. Při možnosti výběru děti však často dávají přednost sladké
limonádě či Coca-Cole před mlékem, ovocnými čaji a šťávami s obsahem vitamínů
(Nevoral, 2003).
,,Nesportující dítě ve věku 11 až 15 let by za den mělo vypít dva až tři litry
tekutiny denně. Nejvhodnější je pitná stolní voda, ovocný čaj a čerstvě vylisovaná šťáva
z kvalitního zralého ovoce.“ (Fořt, 2003, s. 7) Vhodný nápoj by měl mít teplotu
8- 15 °C (Bokotejová, 2005).
4.4 Výživa v prevenci obezity dětí
Výživa je jedním z významných faktorů, které ovlivňují růst a vývoj dítěte
od narození až do dospělosti. Výživa je hybným činitelem všech metabolických procesů
organismu a při jejím nadbytku, ale i nedostatku může dojít k postižení růstu, porušení
vývoje zdravotního stavu dítěte i dospělého člověka (Nevoral, 2003). Žádná potravina,
je-li zdravotně nezávadná, není sama od sebe škodlivá. Škodlivou se stává
v případě, že je stereotypně požívána nevyváženě k ostatním. Jsou dva základní
sledované aspekty ve skladbě stravy: kontrolu příjmu celkové energie a zabezpečení
dostatečného příjmu a pestrosti fytoprotektivních látek a vlákniny při zabezpečení
32
základních požadavků na makro i mikro nutrientní složení stravy (Müllerová, 2003).
Potřeba energie
Variační rozdílnost energetických potřeb je závislá na věku dětí, jejich pohlaví,
hmotnosti, výšce či tělesném povrchu. Na jejich zdravotním stavu a dalších faktorech.
Dětský organismus potřebuje velkou část energie ke své fyzické aktivitě. Energetická
potřeba se s věkem dítěte zvyšuje, úměrně se však na jednotku hmotnosti snižuje.
V době dospívání se potřeby energie více zvyšují a diferencují. U chlapců je potřeba
energie vyšší (Nevoral, 2003).
Velikost porcí u dětí
Počet porcí denně v jednotlivých potravinových skupinách zabezpečující
odpovídající množství energie a základních živin u dětí od 11 do 15 let. Obiloviny
nejsou doporučeny v porcích, ale ekvivalentech 50 g množství. Jeden krajíc chleba 60 g,
jeden rohlík, 100-120 g rýže, těstovin, knedlíku. Zeleniny a ovoce 3-4 porce, jeden
kus kolem 60-90 g, sklenice ovocné ředěné šťávy 150 ml. Mléko a mléčné výrobky
2-3 porce, 150 ml mléka, 100 ml jogurtu a 30 g sýra. Maso 1-2 porce denně, 50-70 g.
K masu ½ hrnku luštěnin, jedno vejce. Tuk volný 2-3 porce, k pečivu či přípravě
syrových a vařených jídel. Tuk celkem i z potravin 73 g. Chlapci by měli mít
v jídelníčku více masa než dívky (Müllerová, 2003).
Regulace příjmu potravy
Příjem potravy je regulován pocitem hladu, sytosti a také chutí k jídlu. Chuť
k jídlu je ovlivněna nejenom fyziologickými potřebami organismu, ale též vůní
a texturou potravy. Jazyk rozeznává pět základních chutí: slanou, sladkou, kyselou,
hořkou a pikantní. Méně jasná je schopnost rozeznat chuť tuku (Pařízková; Lisá, 2007).
Neexistují jídelníčky na míru dítěte. Děti by měly mít jídlo rozdělené
do několika menších porcí. Musí se naučit svačit, a to nejen dopoledne, ale i odpoledne.
Celkem by měly jíst pětkrát až šestkrát denně (Redakce, 2008).
4.5 Pohyb v prevenci obezity dětí
Pohybová aktivita je bezpečným prostředkem prevence obezity a ve spojení
s dietním režimem a behaviorální intervencí je základním prvkem léčby obezity.
Pohybová aktivita pomáhá zlepšit metabolický stav, především u obézních jedinců
33
s metabolickými komplikacemi obezity (Hainer; Kunešová, 1997). České děti mají
naprostý nedostatek pohybových aktivit, což je jeden ze zásadních důvodů vzniku
nadváhy či obezity. Ačkoli se dětské stravovací návyky díky osvětě postupně zlepšují,
pohybu se dětem katastrofálně nedostává (Rusková; Suchánek, 2009).
Starší školní věk 12 až 14 let
Starší školní věk je již plně ve znamení puberty – probíhá rychlý růst, mění
se složení těla, zvyšuje se svalová síla, dozrávají kosti. Díky těmto změnám se toto
období hodnotí z hlediska pohybových aktivit jako velmi kritické. Je velice důležité
sledovat vývoj svalů a správné držení těla. Dále je nutné podporovat rovnováhu
v rozvoji postavy, zejména kompenzačními cviky na zádové a břišní svalstvo,
které má tendenci ochabovat díky sedavému způsobu života (Rusková; Suchánek,
2009). Aktivity by měly být i nadále co nejpestřejší. Tím lze zabránit příliš jednostranné
zátěži a nadměrnému rozvoji některých svalových partií na úkor jiných. U pubertálních
dětí klesá autorita rodičů, trenérů i učitelů. Naopak dochází ke zvýšení vlivu vrstevníků.
Je tedy důležité snažit se je u sportování udržet. Častým jevem je velká vytíženost
ve škole, díky níž nemají náctiletí tolik času věnovat se sportu ve sportovním klubu.
Stává se, že jsou z klubu vyloučeni, a tím u nich může vzniknout odpor k pohybovým
aktivitám obecně. Je důležitá pozitivní motivace ze strany rodičů i po takovéto události
(Rusková; Suchánek, 2009).
Dorostový věk 15 až 18 let
,,Mluví se o začátku tzv. hypomobilie – děti se připravují na další studium nebo
na zaměstnání a jejich sportovní aktivita obecně výrazně klesá. Je proto důležité
dospívajícím vštípit zájmové sportování jako běžnou součást života, která neslouží
„jen“ ke snižování či udržování tělesné hmotnosti, ale také k relaxaci po náročném
pracovním či studijním výkonu a jako prevence různých onemocnění.“ (Rusková, 2009,
s. 1). Sport umožňuje vybití přebytečné energie a usměrňuje případnou agresivitu.
Rodiče by měli v tomto období dohlédnout, aby se děti nepřetěžovaly. Nevhodné
je posilování s těžkými činkami či velkými závažími v posilovnách, a to až do dvaceti
let věku, kdy se ukončuje růst kostí, který by mohla nadměrná zátěž zbrzdit (Rusková;
Suchánek, 2009).
34
4.5.1 Tělesná zdatnost a její vývoj v období růstu
Tělesná zdatnost dítěte je obecnější pojem proti výkonnosti, její podstatnou
složkou je vytrvalostní tělesná zdatnost, tedy schopnost delší rovnoměrné zátěže (podle
nepsaného zvyku to je délka zátěže nad 20 minut). Vytrvalostní tělesná zdatnost
vyjádřená maximální aerobní kapacitou s věkem stoupá a vrcholu dosahuje mezi
15. a 18. rokem, podle typu zatížení. Pro základní hodnocení změn vytrvalostní
zdatnosti používáme obdobně jako u dospělých procenta tepové rezervy. Čím menší
procento tepové rezervy pro danou činnost dítě využívá, tím je zdatnější. Anaerobní
kapacita je u dětí nižší zejména v oblasti supramaximální zátěže. Nejvíce se to projevuje
ve schopnosti udržet maximální výkon po několik desítek sekund. V okamžiku
fyziologické únavy po supramaximální zátěži (sprint 100 - 200 metrů) mají děti
a adolescenti proti dospělým nižší koncentraci laktátu ve svalu i v krvi. To platí
i pro srovnání u výkonnostních sportovců, tedy vysoce motivovaných zdatných
a trénovaných jedinců (Pařízková; Lisá, 2007).
Pohlavní rozdíly - ,,Dívky mají jasně nižší tělesnou zdatnost od 10-12 let.
V prepubertě je možné méně než 10 % rozdíl (nižší zdatnost dívek) ve většině případů
ignorovat. V dospělosti je vytrvalostní zdatnost stejně starých žen proti mužům zhruba
o pětinu nižší.“ (Pařízková, 2007, s. 152) Periferní parametry (využití kyslíku,
ekonomika svalové kontrakce na buněčné úrovni) jsou u mužů i žen shodné
již od dětství (Pařízková; Lisá, 2007).
Obratnost
Obratnost je charakterizována neuromuskulární koordinací. Vyvolání
neuromuskulární koordinace na jednotlivých částech těla je významné pro pozitivní
motivaci. Vycházíme ze zásady nezvyšování gravitačního podílu. Optimální počátek
navozování obratnosti je vždy v drobných svalech ruky a následném rozšiřování
do jednotlivých partií těla. Skutečnost, že se zabýváme dětmi a mladistvými, ještě více
znázorňuje její priorizaci. U starších jedinců je právě obratnost prvním pohybovým
stereotypem, který se oslabuje. Navazuje na ni rychlost a síla. Obratnost sama
je optimální vzhledem k hybné soustavě, protože minimalizuje přetížení úponových
oblastí (Pařízková; Lisá, 2007).
35
Rychlost
Rychlost jako další ze základních pohybových dovedností je typická pro dětský
věk. Je vázána na reaktibilitu i na stav nervově cévní a svalové soustavy. Patří
k základním stimulačním prostředkům. Je nutno podtrhovat zásadu přizpůsobení tkáně
pohybu. Rozcvičení v dětském věku je zákonitou potřebou. Vhodným stimulátorem
je zde míč. Pro dětský věk je charakteristická vysoká potřeba pohybových aktivit,
a to ve všech formách. Časté střídání dovedností, které je samozřejmě také odrazem
mentální vyspělosti, samo o sobě vychází z rychlostních činností (Pařízková; Lisá,
2007).
Vytrvalost
Vytrvalost je pohybová dovednost, která sehrává ve většině pohybových projevů
v běžném životě zdravé, ale zejména nemocné i oslabené či postižené populace zcela
specifickou a dominantní roli. Vytrvalost je limitována dobou provádění příslušného
výkonu. Rodinné prostředí nejvýrazněji ovlivňuje právě dlouhodobou aktivitu
a podobně jako s nepochopením potřeby adekvátní stravy se setkáváme i s přístupem
k pohybové aktivitě (Pařízková; Lisá, 2007).
4.5.2 Síla
Síla provází obratnost i rychlost. Je to dáno fyziologickým základem, který
spočívá v zapojení svalového vlákna. Musí být vždy doplněním obratnosti a rychlosti.
Je nutno si uvědomit, že zvedání břemene je nejen silová, ale i dynamická, a tedy
smíšená pohybová aktivita. Statická práce je při zvedání činky jenom při jejím držení,
ostatní fáze zvedání jsou smíšené. Právě proto je jeden z důvodů, proč se v klinické
praxi doporučují aktivity snižující gravitační složku pohybu a šetří hlavně hybnou
soustavu, např. Chůze, běh, jízda na kole či plavání (Pařízková; Lisá, 2007).
Chůze nepatří mezi nejnáročnější aktivity, ale vzhledem k tomu, že je zpravidla
prováděna delší dobu, ve svém celku představuje značný energetický výdej. Energetická
náročnost při rychlosti 4 km/h = 1260 kJ/h, 6 km/h = 1510 kJ/h a 8 km/h = 1800 kJ/h.
Chůze méně zatěžuje klouby, páteř i svaly.
Běh patří k velmi efektivním pohybovým aktivitám. Energetická náročnost
při rychlosti 8 km/h = 1900 kJ/h, 10 km/h = 2850 kJ/h, 14 km/h = 3700 kJ/h. Běh
36
je energeticky velmi náročný a je tedy zřejmé, že během se získává tělesná kondice
relativně velmi brzy.
,,Jízda na kole se stala v poslední době módou, značně tomu pomohlo rozšíření
horských a trekkingových kol. S nimi je možné snadno překonávat velké kopce
a je možné projíždět zajímavými terény. Jízda na kole patří k velmi hodnotným
pohybovým činnostem.“ (Vondruška, 2002, s. 12) Energetická náročnost
při rychlosti 9 km/h = 750 kJ/h, 15 km/m = 1380 kJ/h, 21 km/h = 2390 kJ/h.
Plavání harmonicky zatěžuje celé tělo a všestranně rozvíjí všechny funkce
lidského těla. Příznivě působí na dýchací ústrojí a srdeční činnost. Proti jiným sportům
má výhodu, že se odehrává vleže, takže je odlehčena páteř a klouby. Plaváním lze zvýšit
tělesnou kondici ve velmi krátké době (Vondruška; Barták, 2002).
4.5.3 Posilovací cvičení kondiční
Jde o cvičení, které posiluje svaly a tím se podílí na upevnění zdraví
a formování postavy. Cvičení, jsou-li prováděna správně, vedou i ke zlepšení místní
a celkové pružnosti. Před posilováním musí být sval nejprve protažen. Výrazně
zkrácené svaly se neposilují, nejprve se musí optimálně protáhnout strečinkem
(Vondruška; Barták, 2002).
Zásady při posilování:
Břišní svalstvo se posiluje vždy ve zkrácení a dynamicky, nedávají se ruce v týl.
Nepokládat zpět na podložku hlavu, ramena ani nohy. Při cvičení nesmí dojít
k prohýbání v bedrech.
Při posilování dolních končetin podřepy či dřepy, zachovávat vždy mezi stehnem
a bércem pravý úhel. Musí se stále stát na plných chodidlech.
Při posilování zádového svalstva se nezvedá trup příliš vysoko, aby nedošlo
k prohnutí v bederní části zad. Nezaklánět hlavu.
Při posilování mezi lopatková svalstva se volí nízké polohy (turecký sed).
Při posilování horních končetin (kliky) držet lokty v šíři ramen a u těla,
neprohýbat se v bedrech. Dívky cvičí ve vzporu klečmo (Vondruška; Barták, 2002).
37
5 Léčba obezity
,,Redukce hmotnosti u dětí a mládeže je v období vývoje specifickým
problémem, protože přirozenou tendencí v období růstu je naopak zvětšování tělesných
rozměrů a přibývání hmotnosti“ (Pařízková, 2007, s. 193). Proto
jsou podstatné metody měření tělesného složení, podílu a absolutního množství
tělesného tuku. Nelze stanovit jednotný postup pro všechny a je nutno přistupovat
k pacientům individuálně jak z hlediska výživy, tak pohybového režimu
a behaviorálního přístupu, a to na základě důkladného vyšetření (Pařízková; Lisá, 2007).
Dieta
,,Základní cíle v léčbě dítěte s nadváhou a obezitou jsou charakterizovat jídelní
chování a životní styl, zhodnotit konkrétní jídelníček, nalézt rizikové potraviny, časnou
intervencí dosáhnout primární i sekundární prevence komplikací zvýšené hmotnosti,
dlouhodobě udržet stabilní hmotnost, a tím navodit pokles BMI.“ (Pařízková, 2007, s.
133) Důvodem časného zahájení léčby, která musí být přiměřená klinickým
a psychologickým charakteristikám individuálního pacienta je vyšší úspěšnost léčby.
U adolescentů se změny obtížně navozují, přitom riziko přetrvávání nadváhy a obezity
do dospělosti je významně vyšší než v mladších věkových kategoriích. Základním
postupem léčby obézního dítěte je edukace. Edukace správného chování při jídle
a dodržování správného jídelníčku. Podkladem intervence je vyhodnotit energetický
příjem dítěte a jeho fyzickou aktivitu (Pařízková; Lisá, 2007).
Pohybová aktivita
Aerobní pohybová aktivita může přispívat k redukci tukové tkáně. Výsledky
mnohých sledování účinku pravidelné aerobní pohybové aktivity na redukci váhy
u obézních jsou variabilní. Při využití velmi intenzivních programů, tj. Programů
s velkým objemem pohybové aktivity, byly zaznamenány významné redukce váhy.
U programů s trváním pohybové aktivity mezi 90-200 minutami týdně byly
zaznamenány úbytky váhy přibližně do 3kg při trvání tréninkového programu mezi
8-24 týdny. Mírná či žádná redukce váhy byly sledovány u programů s tréninkem
silově-dynamického typu. Velká variabilita účinků pohybové aktivity na redukci váhy
38
je důsledkem řady faktorů. Vliv dědičnosti je jedním z nejvýznamnějších. Mnohé
účinky pohybové aktivity jsou odlišné u obou pohlaví (Hainer, 2004).
Kognitivně behaviorální psychoterapie
V současné době se většina odborníků přiklání k názoru, že kognitivněbehaviorální
přístup případně v kombinaci s jinými metodami patří k terapii obezity
obecně k nejúčinnějším. V kognitivně-behaviorální terapii se užívá mnoho technik,
které se navzájem prolínají (Hainer, 2004).
Techniky sebekontroly jsou vhodné zejména tam, kde je rozpor mezi
bezprostředními a dlouhodobými důsledky. Relaxační techniky učí ovládat především
emoce. Modelování je efektivní při vytváření nového žádoucího či při zvyšování
frekvence chování již existujícího (Hainer, 2004).
Farmakoterapie
V současnosti máme k dispozici k léčbě obezity jen velmi omezené množství
léků, u nichž byla prokázána účinnost a bezpečnost i v dlouhodobých klinických
studiích. Proto se k léčbě farmaky přistupuje až tehdy, není-li dostatečně účinná
komplexní dietní, pohybová a behaviorální terapie (Hainer, 2004).
,,U nás jsou k léčbě obezity čtyři přípravky: fentermin, kombinace efedrinu
a kofeinu (Elsinorské prášky), orlistat a sibutramin.“ (Hainer, 2004, s. 260)
Chirurgická léčba
Obezitu lze v případech selhávaní konzervativních metod léčit operačně.
Historicky první plánované operace s cílem léčit těžkou obezitu se objevily už před více
než půlstoletím. Současné technologie umožňují laparoskopický přístup, jenž výrazně
snižuje operační zátěž a ulehčuje pooperační průběh a rekonvalescenci pacienta
(Vlachová, 2005-2006). Lékaři se shodují na tom, že chirurgický zásah do problému
obezity představuje pouze alternativní řešení v případě, že léky a změna životního stylu
nepůsobí tak, jak si lékaři mysleli (Janečková, 2009).
39
EMPIRICKÁ ČÁST
6 Průzkumný problém
Zjištění životního stylu dětí.
6.1 Průzkumné cíle, hypotézy
Cíl 1. Zjistit jak pravidelně se děti stravují a zda mají každý den teplý oběd
Cíl 2. Zjistit zda děti navštěvují přírodu a chodí hrát hry ven, nebo raději tráví svůj čas
doma u počítače a další herní konzole.
Cíl 3. Zjistit kolik času děti věnují sportu, jestli sportují pravidelně a jaký sport jim
je blízký.
Hypotéza 1. Domníváme se, že obezita u dětí může být způsobena nevhodnou
a nepravidelnou stravou.
Hypotéza 2. Domníváme se, že jsou děti nedostatečně vedeni rodinou ke zdravému
pohybu.
Hypotéza 3. Domníváme se, že v dnešní hektické době mají děti menší zájem
o pohybové aktivity.
6.2 Metodika průzkumu
Pro průzkum jsme použili dotazník, neboť pomocí dotazníku se dá oslovit
mnoho lidí a získat co nejpravdivější výsledky. Dotazník jsme měli složený z 24 otázek
z toho dvou otázek otevřených. Celkem jsme rozdali a vyhotovili 40 dotazníků.
Šlo o srovnání zdravého životního stylu dětí, co pravidelně sportují a dětí co sportují
jen občas nebo se sportu nevěnují. Dotazníky jsme zpracovali do grafické podoby,
aby byly přehledné odpovědi na otázky. Vše je uváděno v procentech. Návratnost
dotazníků byla 100 %.
K hypotéze 1 se vztahovaly položky 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 24. Hypotézu
2 jsme prověřovali položkami 11, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22. Na hypotézu
3 odpovídaly položky 12, 13, 14, 15, 23.
40
6.3 Časový harmonogram sběru dat
Časový plán pro průzkum byl stanoven na měsíc listopad 2009 až leden 2010.
Ke zpracování otázek a vypracování grafu byl použit program OpenOffice.org Calc.
6.4 Průzkumný soubor
Dvacet dotazníků jsme rozdali na druhém stupni základní fakultní školy
v Horních Počernicích. Dotazovaní byli chlapci ve věku 13 – 15 let. Zbývajících dvacet
dotazníků jsme rozdali v Domě dětí a mládeže v Horních Počernicích. Dotazníky
vyplňovali chlapci z florbalového klubu ve věku 13 – 15 let. V tabulkách a grafech
se vždy vyhodnocují odpovědi od 20 dětí sportovců a nesportovců. 20 dětí odpovídá
100 %.
41
6.5 Analýza výsledků průzkumu
Otázka 1 – Kolik ti je let?
Aby výsledky nebyly ovlivnitelné pohlavím, dotazovali jsme se pouze chlapců.
Protože mezi dívkami a chlapci je v tomto specifickém věku mnoho rozdílů ve vývinu.
Otázka 2 – Kolikrát denně jíš?
Lidé by měli jíst pravidelně po celý den, přibližně v pěti dávkách. Na této otázce
je vidět jaké stravovací zvyky má celá rodina a to se odráží následně i na dětech. Pokud
děti pravidelně sportují, jejich tělo si samo řekne o pravidelný přísun plnohodnotné
stravy. Odpověď na otázku dopadla, jak jsme očekávali. Většina dětí se stravuje
pravidelně po celý den. Jak jsme předpokládali, přijímání stravy u sportovců
je pravidelnější. Je to i tím, že ve sportovním klubu jsou vedeni k zdravému životnímu
stylu.
42
sportovci nesportovci
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
Graf č. 1 - Kolik ti je let?
13 let
14 let
15 let
%
sportovci nesportovci
0
5
10
15
20
25
30
35
40
45
50
Graf č. 2 - Kolikrát denně jíš?
2x denně
3x denně
4x denně
5x denně
Jinak
%
Tabulka č. 1 – Kolik ti je let?
Věk Sportovci Nesportovci
13 let 18 3
14 let 1 17
15 let 1 0
tabulka č. 3 – Kolikrát denně jíš?
Strava Sportovci Nesportovci
2x denně 0 1
3x denně 3 8
4x denně 8 5
5x denně 9 5
Jinak 0 1
tabulka č. 4 – Kolikrát denně jíš?
Strava Sportovci % Nesportovci %
2x denně 0 5
3x denně 15 40
4x denně 40 25
5x denně 45 25
Jinak 0 5
Věk Sportovci % Nesportovci %
13 let 90 15
14 let 5 85
15 let 5 0
Tabulka č. 2 – Kolik ti je let?
Otázka 3 – Snídáš každé ráno?
Snídaně je potřebná pro správný vstup do nového dne. Dítě, které nesnídá je více
ohroženo vznikem obezity. Tělo si ukládá náhodně přijímanou stravu do zásob.
Nenasnídané dítě je během dopoledne více unavené, ztrácí výkonnost a pozornost.
Při vyhodnocení výsledků této otázky nás mile překvapilo, že většina školáků
snídá každé ráno. Předpokládali jsme, že v dnešním uspěchaném světě nebude tolik dětí
svůj den začínat snídaní. U většiny sportujících dětí je patrné, že jejich den začíná
snídaní. Ostatní děti nepřikládají snídani velkou důležitost.
Otázka 4 – Máš každý den teplý oběd?
V České republice je oběd už od pradávna hlavní jídlo dne. Většina lidí to tak
dodržuje. Dnešní doba je uspěchaná a lidem nedává čas v klidu se naobědvat.
Skoro každé dítě ze sportovního týmu pravidelně obědvá, což se dalo očekávat.
Překvapil nás výsledek u dětí ze základní fakultní školy. Téměř polovina pravidelně
neobědvá, i když mají k dispozici školní jídelnu.
43
Sportovci Nesportovci
0
10
20
30
40
50
60
70
80
Graf č. 3 - Snídáš každé ráno?
ANO
NE
%
Sportovci Nesportovci
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
Graf č. 4 - Máš každý den teplý oběd?
ANO
NE
%
tabulka č. 5 – Snídáš každé ráno?
Snídaně Spotrovci Nesportovci
ANO 15 12
ne 5 8
tabulka č. 6 – snídáš každé ráno?
Snídaně Sportovci % Nesportovci %
ANO 75 60
NE 25 40
tabulka č. 8 – Máš každý den teplý oběd?
Oběd Sportovci % Nesportovci %
ANO 90 55
NE 10 45
tabulka č. 7 – Máš každý den teplý oběd?
Oběd Sportovci Nesportovci
ANO 18 11
ne 2 9
Otázka 5 – Jíš ovoce a zeleninu?
Ovoce obsahuje vitamíny nezbytné pro děti. Většina ovoce je sladká a to dětem
chutná. Zelenina obsahuje hodně vody a cenných látek, které pomáhají zdravému růstu
a vývinu. Zelenina a ovoce by měly být součástí každodenního jídelníčku.
Jak jsme očekávali, ovoce je u dětí více oblíbené než zelenina. Je zajímavé,
že u sportovců je ve větší oblibě konzumace ovoce a u ostatních dětí konzumace
zeleniny. Mile nás překvapilo, že většina dětí má ovoce a zeleninu ve svém jídelníčku
zařazenou.
Otázka 6 – Jíš každý den sladkosti?
Očekávali jsme, že většina dětí bude jíst každý den sladkosti. Častější
konzumace sladkostí u sportujících dětí v době podávání sportovního výkonu není tolik
44
Sportovci Nesportovci
0
10
20
30
40
50
60
70
Graf č. 6 - Jíš každý den sladkosti?
ANO
NE
%
tabulka č. 9 – Jíš ovoce a zeleninu?
Ovoce Nesportovci Sportovci
ANO 12 14
ne 1 2
Občas 7 4
Zelenina
ANO 7 5
NE 1 4
Občas 12 11
tabulka č. 10 – Jíš ovoce a zeleninu?
Ovoce Nesportovci % Sportovci %
ANO 60 70
NE 5 10
Občas 35 20
Zelenina
ANO 35 25
NE 5 20
Občas 60 55
ANO NE Občas ANO NE Občas
0
10
20
30
40
50
60
70
80
Graf č. 5 - Jíš ovoce a zaleninu?
Nesportov ci
Sportov ci
ovoce zelenina
%
Sladkosti Sportovci Nesportovci
ANO 12 10
NE 8 10
tabulka č. 11- Jíš každý den sladkosti?
tabulka č. 12 – Jíš každý den sladkosti?
Sladkosti Sportovci % Nesportovci %
ANO 60 50
NE 40 50
na závadu, jako u dítěte které žádnou energii nevydává. Sportovci podle otázky jedí
více sladkého, ale dá se to omluvit tím, že potřebují sladkým dodat energii, kterou
při sportu vydaly.
Otázka 7 – Když se nudíš, jdeš si dát nějaké jídlo, nebo laskominu?
Jak jsme očekávali, většina dětí se stále přejídá. Ať stravou s výživovou
hodnotou, nebo sladkostmi. Je to hloupě zažitý zvyk stále něco jíst. Například jdete-li
do kina je vám současně nabízena konzumace popcornu i jiných, především nezdravých
pochutin a nápojů. Je smutné, že v dnešní době útočí nabídka sladkostí na děti téměř
na každém místě. Ve chvíli nudy po jídle častěji sáhnou děti ze základní fakultní školy.
Otázka 8 – Mlsáš před spaním?
V dnešní době je na trhu velký výběr sladkostí, není proto divu že po nich děti
sáhnou téměř každý den. Protože dětem chutnají, rodiče jim je kupují a často jimi
nahrazují kvalitní svačiny. Je smutné, že si rodiče neuvědomují, že sladkost nemůže
dětem nahradit různorodou a kvalitní stravu, která je pro jejich vyvíjející se organismus
tolik potřebná. Rodiče ale nenapadne dát dítěti raději ovoce, které je také sladké a ještě
45
Sportovci Nesportovci
0
10
20
30
40
50
60
70
Graf č. 8 - Mlsáš před spaním?
ANO
NE
%
Sportovci Nesportovci
0
10
20
30
40
50
60
70
80
Graf č. 7 - Kdy ž se nudíš, jdeš si dát nějaké jídlo, nebo laskominu?
ANO
NE
%
tabulka č. 13 – Pojídání jídla a laskomin.
Laskominy Sportovci Nesportovci
ANO 12 14
NE 8 6
tabulka č. 14 – Pojídání jídla a laskomin.
Laskominy Sportovci % Nesportovci %
ANO 60 70
NE 40 30
tabulka č. 15 – Mlsáš před spaním?
Mlsání Sportovci Nesportovci
ANO 12 8
NE 8 12
tabulka č. 16 – Mlsáš před spaním?
Mlsání Sportovci % Nesportovci %
ANO 60 40
NE 40 60
k tomu obsahuje vitamíny. Mnozí rodiče si díky sladkostem vykrmují malé otesánky.
Sportovci holdují sladkému a jiným pochutinám před spánkem více. Ačkoliv
jsme předpokládali, že sladkostmi svůj den budou častěji zakončovat děti ze základní
fakultní školy. Je to špatný zlozvyk, už kvůli následné kazivosti zubů. Většina dětí mlsá
v posteli a pak už si svůj chrup nevyčistí.
Otázka 9 – Navštěvuješ fast food? Jak často?
Fast food na lidi číhá v dnešní době na každém rohu ulice. Stále jsou k vidění
nějaké reklamy na nezdravé stravování. Některý fast food má i meny pro děti
s hračkou, aby nalákal co nejvíce zákazníků. Opravdu to zákazníka přitahuje. Rodiče
nezdravé jídlo dětem bezhlavě stále kupují. Většinou to obhajují větou: ,,Když jim
to chutná, proč bychom jim to nekoupili.“
Podle našich předpokladů z obou dotazovaných skupin 90 % dětí navštěvuje
nějaký typ rychlého občerstvení. Je to alarmující údaj. Dnešní doba pobízí
k nezdravému stravování. Většina dětí se tímto způsobem stravuje jednou do měsíce,
někteří i jednou týdně.
46
Sportovci Nesportovci
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
Graf č. 9 - Navštěvuješ fast food?
ANO
NE
%
tabulka č. 17 – Navštěvuješ fast food?
fast food Sportovci Nesportovci
ANO 18 18
NE 2 2
tabulka č. 18 – Navštěvuješ fast food?
fast food Sportovci % Nesportovci %
ANO 90 90
NE 10 10
tabulka č. 19 – Jak často navštěvuješ fast food?
Jak často Sportovci Nesportovci
1x týdně 2 6
3x a více týdně O 0
1x měsíčně 16 12
tabulka č. 20 – Jak často navštěvuješ fast food?
Jak často Sportovci % Nesportovci %
1x týdně 10 30
3x a více týdně 0 0
1x měsíčně 80 60
Sportovci Nesportovci
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
Graf č. 10 - Jak často navštěvuješ fast food?
1xtýdně
3xa vice týdně
1xměsíčně
%
Otázka 10 - Jaké množství tekutin vypiješ za den?
Děti by denně měly vypít 1,5 až 2 litry tekutiny (voda, minerálka, čaje nebo
šťávy). Neměly by pít sladké džusy a sladké limonády jako jsou coca-cola aj. Může
to vést k rozvoji obezity. Většina školáků pije dostatečné množství tekutin, jeden až dva
litry. U dětí sportovců vyšlo větší množství u odpovědi dva litry a více. Vysvětlujeme
si to tím, že při sportu je větší potřeba pít.
Otázka 11 – Máš raději pohyb nebo odpočinek?
Jak jsme předpokládali. Většina sportovců má raději pohyb. V každém případě
je v době vývinu důležitý i dostatečný odpočinek, aby tělo mohlo regenerovat.
Překvapilo nás, že děti ze základní fakultní školy mají ve stejné míře rádi pohyb
i odpočinek.
47
Sportovci Nesportovci
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
Graf č.12 - Máš raději pohyb nebo opdočinek?
Pohyb
Odpočinek
%
tabulka č. 21 – Jaké množství tekutin vypiješ za den?
Tekutiny Sportovci Nesportovci
0-1 litr 1 1
1-2 litry 10 12
2 litry a vice 9 7
tabulka č. 22 – Jaké množství tekutin vypiješ za den?
Tekutiny Sportovci % Nesportovci %
0-1 litr 5 5
1-2 litry 50 60
2 litry a vice 45 35
tabulka č. 23 – Raději pohyb nebo odpočinek?
Aktivita Sportovci Nesportovci
Pohyb 16 10
Odpočinek 4 10
tabulka č. 24 – Raději pohyb nebo odpočinek?
Aktivita Sportovci % Nesportovci %
Pohyb 80 50
Odpočinek 20 50
Sportovci % Nesportovci %
0
10
20
30
40
50
60
70
Graf č. 11 - Jaké množství tekutin vypiješ za den?
0-1 litr
1-2 litry
2 litry a v ice
%
Otázka 12 – Hraješ hry na PC, play station, nebo na nějaké jiné
herní konzoly?
Naprostá většina dětí ať ze sportovního klubu, nebo ze základní fakultní školy
podléhá těmto hrám. Není divu, jejich provedení je lákavé a zábavné pro každého. Tento
způsob zábavy obírá děti o čas, který by jinak pravděpodobně věnovaly pohyblivější
aktivitě.
Otázka 13 – Koukáš rád na televizi, posloucháš hudbu, nebo se jen tak
poflakuješ?
Odpověď u této otázky nás nikterak nepřekvapila. Bohužel na rozdíl
od dřívějších generací již není přirozený pohyb jednou z mála zábav, které se mohlo
věnovat kterékoliv dítě. Je zajímavé, že odpovědi sportovců i žáků základní fakultní
školy vyšly procentuelně naprosto stejně.
48
Sportovci Nesportovci
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
Graf č. 13 - Hraješ hry na PC, play station, herní konzoly?
ANO
NE
%
Sportovci Nesportovci
0
10
20
30
40
50
60
70
Graf č. 14 - Koukáš rád na televizi, posloucháš hudbu?
ANO
NE
Občas
%
tabulka č.25 – Hraješ hry na PC, herní konzoly?
Herní konzole Sportovci Nesportovci
ANO 18 17
NE 2 3
tabulka č. 26 – Hraješ hry na PC, herní konzoly?
Herní konzole Sportovci % Nesportovci %
ANO 90 85
NE 10 15
tabulka č. 27 – Poflakuješ se rád?
Poflakování Sportovci Nesportovci
ANO 12 12
NE 0 0
Občas 8 8
tabulka č. 28 – Poflakuješ se rád?
Poflakování Sportovci % Nesportovci %
ANO 60 60
NE 0 0
Občas 40 40
Otázka 14 – Chodíš rád do přírody? (Hry v lese, hry na louce?)
Nečekali jsme, že takové množství dětí bude chodit do přírody. Je ale smutné,
že dětské návštěvy v přírodě nejsou pravidlem. Velmi k tomu přispívá nedostatek
přírody v městech nebo její velká vzdálenost od jejich bydliště.
Otázka 15 – Chodíš ven s kamarády a hrajete pohybové hry?
U sportovců jsme předpokládali, že na tuto otázku budou většinou odpovídat
ano. I žáci základní fakultní školy nás překvapili svými odpověďmi, necelá polovina
jich chodí hrát hry ven. Většina jich ven hry hrát nechodí a raději se baví doma
u počítače.
49
Sportovci Nesportovci
0
10
20
30
40
50
60
Graf č. 15 - Chodíš rád do přírody?
ANO
NE
Občas ANO
%
Sportovci Nesportovci
0
10
20
30
40
50
60
70
80
Graf č. 16 - Hrajete s kamarády pohybové hry?
ANO
NE
Občas ( raději
jsem doma u
PC )
%
tabulka č. 29 – Chodíš rád do přírody?
Příroda Sportovci Nesportovci
ANO 6 6
NE 5 4
Občas ANO 9 10
tabulka č. 30 – Chodíš rád do přírody?
Příroda Sportovci % Nesportovci %
ANO 30 30
NE 25 20
Občas ANO 45 50
tabulka č. 32 – Hraješ pohybové hry?
Pohybové hry Sportovci % Nesportovci %
ANO 70 45
NE 0 25
Občas 30 30
tabulka č. 31 – Hraješ pohybové hry?
Pohybové hry Sportovci Nesportovci
ANO 14 9
NE 0 5
Občas 6 6
Otázka 16 – Jaké máš zájmy, koníčky?
U sportovního týmu jsme předpokládali, že nejčastějším koníčkem bude sport.
Dost chlapců má rádo počítač a televizi. Ostatní koníčky jsou: fotbal, čtení, tanec, hraní
na kytaru, horolezectví, auta, hokej a kamarádi. U dětí ze základní fakultní školy
se v odpovědích nejčastěji vyskytoval počítač. Jinak je i na základní škole spousta
zajímavých koníčků: plavání, atletika, bruslení, míčové hry, tanec, jízda na kole,
matematika, cizí jazyk, malování.
50
Pc Hudba Ostatní
0
10
20
30
40
50
60
70
80
Graf č. 18 - Jaké máš zájmy, koníčky?
Nesportov ci
%
tabulka č. 33 – Zájmy, koníčky?
Koníčky Sportovci
Florbal 19
PC 9
Tv 9
Ostatní 35
tabulka č. 34 – Zájmy, koníčky?
Koníčky Sportovci %
Florbal 95
PC 45
Tv 45
Ostatní 35
Florbal Pc Tv Ostatní
0
20
40
60
80
100
Graf č. 17 - Jaké máš zájmy, koníčky?
Sportovci
%
tabulka č. 35 – Zájmy, koníčky?
Koníčky Nesportovci
PC 8
Hudba 3
Ostatní 15
tabulka č. 36 – Zájmy, koníčky?
Koníčky Nesportovci %
PC 40
Hudba 15
Ostatní 75
Otázka 17 – Sportuješ?
Sport je důležitý pro rozvíjení jak fyzické tak i psychické kondice. Posiluje
odolnost organismu vůči negativním vlivům. Myslím si, že sport by měl být součástí
života každého dítěte ale i dospělého. Musíme se snažit vzbudit u dětí kladný vztah
ke sportu.
Jak jsme předpokládali, chlapci ze sportovního klubu všichni sportují. Bylo
pro nás překvapením, že i sedmdesát procent žáků ze základní fakultní školy sportuje.
Takového výsledku jsme se dočkali především kvůli tomu, že Horní Počernice jsou plné
sportovišť, sportovních klubů a center plných sportu.
Otázka 18 – Sportuješ pravidelně?
Přes čtyřicet procent žáků základní fakultní školy se pravidelně věnuje nějakému
sportu. Tato informace je velice příznivá. Zvláště když v dnešní době ze všech stran
i z médií slyšíme, že se dnešní děti jen po většině bezúčelně poflakují, my bychom tuto
pravdu svým průzkumem museli vyvrátit.
51
Sportovci Nesportovci
0
20
40
60
80
100
120
Graf č. 20 - Sportuješ pravidelně?
ANO
NE
%
Sportovci Nesportovci
0
20
40
60
80
100
120
Graf č. 19 - Sportuješ?
ANO
NE
%
tabulka č. 37 – Sportuješ?
Sportuješ Sportovci Nesportovci
ANO 20 14
NE O 6
tabulka č. 38 – Sportuješ?
Sportuješ Sportovci % Nesportovci %
ANO 100 70
NE 0 30
tabulka č. 39 – Sportuješ pravidelně?
Sportuješ Sportovci Nesportovci
pravidelně
ANO 20 9
NE 0 11
tabulka č. 40 – Sportuješ pravidelně?
Spotuješ Sportovci Nesportovci
pravidelně % %
ANO 100 45
NE 0 55
Otázka 19 – Jakému sportu se věnuješ?
U sportovců z florbalového klubu nás nepřekvapilo, že sportem číslo jedna
je u nich florbal. Mezi ostatní jimi oblíbené sporty patří takewondo, tenis, aikido,
ping-pong. U žáků základní fakultní školy jsou zájmy ve sportech odlišné. Častěji
se vyskytoval sportovní šerm. Mezi ostatními sporty byla uvedena atletika, kickbox,
basketbal a běh, fotbal.
52
Šerm
Volejbal
Jízda na koni
Ostatní
Nesportuji
0
10
20
30
40
50
Graf č. 22 - Jakému sportu se věnuješ?
Nesportovci
%
Florbal Basketbal Hokej Ostatní
0
20
40
60
80
Graf č. 21 - Jakému sportu se věnuješ?
Sportov ci
%
tabulka č. 43 – Jaký sport?
Sport Nesportovci
Šerm 2
Volejbal 1
Jízda na koni 1
Ostatní 9
nesportuji 7
tabulka č. 44 – Jaký sport?
Nesportovci
Šerm 10
Volejbal 5
Jízda na koni 5
Ostatní 45
Nesportuji 35
tabulka č. 41 – Jaký sport?
Sport Sportovci
Florbal 15
Basketbal 8
Hokej 4
Ostatní 11
tabulka č. 42 – Jaký sport?
Sport Sportovci %
Florbal 75
Basketbal 40
Hokej 20
Ostatní 55
Otázka 20 – Jak často sportuješ?
Sportovci sportují častěji, což se dalo očekávat. Většina sportovců se věnuje
pohybu každý den, což se o nesportovcích říci nedá Je však i velké procento žáků
základní fakultní školy, které se sportu nevěnuje vůbec. Pouze jeden z nich se sportům
věnuje denně a ostatní se sportovní aktivitě věnují nepravidelně.
Otázka 21 – Kolik času věnuješ sportu v den kdy sportuješ?
Aby sport měl smysl pro organismus, mělo by se mu dítě věnovat souvisle
alespoň půl hodiny v době, kdy sportuje. Čtyřicetpět procent sportovců udalo,
že se sportu věnuje dvě hodiny. Třicetpět procent hodinu a dvacet procent věnuje sportu
ještě více času. Z žáků základní fakultní školy třicet procent sportuje jednu hodinu,
dvacetpět procent dvě hodiny. Deset procent jich sportuje dvacet minut a více jak dvě
hodiny jich sportuje patnáct procent. Zbytek žáků se sportu nevěnuje vůbec.
53
tabulka č. 45 – Jak často sportuješ?
Pravidelnost Sportovci Nesportovci
sportu % %
1x týdně 0 0 15 3
2x týdně 5 1 20 4
3x týdně 25 5 20 4
4x týdně 20 4 15 3
5x týdně 15 3 5 1
každý den 35 7 5 1
nesportuji 0 0 20 4
*počet respondentů
Resp.* Resp. *
sportovci nesportovci
0
5
10
15
20
25
30
35
40
Graf č. 23 - Jak často sportuješ?
1xtýdně
2xtýdně
3xtýdně
4xtýdně
5xtýdně
každý den
nesportuji%
tabulka č. 46 – Čas věnovaný sportu.
Čas na Sportovci Nesportovci
sport % Resp. * %
20 minut 0 0 10 2
1 hodinu 35 7 30 6
2 hodiny 45 9 25 5
více 20 4 15 3
nesportuji 0 0 20 4
*počet respondentů
Resp.*
Sportovci Nesportovci
0
5
10
15
20
25
30
35
40
45
50
Graf č. 24 - Kolik času věnuješ sportu?
20 minut
1 hodinu
2 hodiny
více
nesportuji
%
Otázka 22 – Vedou tě rodiče ke sportu?
Většina sportovců i nesportovců je svými rodiči ke sportu vedena a motivována.
Někteří rodiče jsou ve sportu svým dětem příkladem. Pokud rodiče sportují
je samozřejmé, že od mala děti na sportoviště vodili a tím nepřímo ovlivnili jejich
kladný přístup ke sportu.
Otázka 23 – Máš kamarády, co dělají nějaký sport, nebo spíše
ty, co se ničemu nevěnují?
Většina dětí nerozlišuje své kamarády podle toho, zda sportují či ne. Na rozdíl
od toho však mnohá kamarádství vznikají na základě společného zájmu o daný sport.
Jsou však i tací, kteří by kamarádství nenavozovali s někým, kdo má ke sportu opačný
vztah.
54
Sportovci Nesportovci
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
Graf č. 25 - Vedou tě rodiče ke sportu?
ANO
NE
%
ANO NE ANO NE
0
20
40
60
80
100
120
Graf č. 26 - Máš kamarády sportovce, či nesportovce?
Sportovci
Nesportovci
sportovce nesportovce
%
tabulka č. 47 – Vedou tě rodiče ke sportu?
Vedení ke Sportovci Nesportovci
sportu
ANO 18 15
NE 2 5
tabulka č. 48 – Vedou tě rodiče ke sportu?
Vedení ke Sportovci Nesportovci
sportu % %
ANO 90 75
NE 10 25
tabulka č. 49 – Skladba kamarádů
Kamarády Sportovci Nesportovci
Sportovce % %
ANO 100 20 65 14
NE 0 0 35 6
Nesportovce
ANO 90 18 80 16
NE 10 2 20 4
*počet respondentů
Resp.* Resp.*
Otázka 24 – Myslíš si, že zdravá strava má vliv na tvůj zdravotní stav
v současnosti i do budoucna?
Nečekali jsme, že na tuto otázku nějaký chlapec odpoví ne. Domnívali jsme
se, že chlapci jsou již ve věku, kdy by měli znát vliv stravy na organismus.
Nepřekvapilo nás, že kolem devadesáti procent ať sportovců či nesportovců
si uvědomuje kladný vliv zdravé stravy na jejich další život. Přesto je i pár jedinců, kteří
si doposud vliv stravy na kladný průběh dalšího života neuvědomují.
55
Sportovci Nesportovci
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
Graf č. 27 - Vliv stravy na zdravotní stav.
ANO
NE
%
tabulka č. 50 Vliv stravy na zdravotní stav.
Vliv stravy Sportovci Nesportovci
ANO 19 18
NE 1 2
tabulka č. 51 – Vliv stravy na zdravotní stav.
Vliv stravy Sportovci % Nesportovci %
ANO 95 90
NE 5 10
7 Diskuze
V knižní publikaci od Hainera (2004) se vyskytují informace o životním stylu
dětí dnešní doby. Píše se o tom, že děti raději tráví čas u herní konzole, počítače, nebo
televize. Z našeho průzkumu vyšlo najevo, že tato informace není mylná. Většina dětí
ráda tráví svůj čas u počítače a herní konzole. Ať se jedná o sportovce nebo děti
co pravidelně nesportují. K našemu potěšení jsme z průzkumu zjistili, že i když se jim
doma nabízí zábava, u které se převážně sedí, někteří jdou za zábavou a pohybovou
aktivitou raději ven.
Na dodržování správné výživy má největší vliv rodina dítěte. Zvyky z rodiny
si dítě nese do dospělosti a se zlozvyky z dětství se v dospělosti hůře potýká. Podle
publikace od Nevorala (2003) by děti měly jíst pětkrát až šestkrát denně s vydatnou
snídaní a teplým obědem. Podle průzkumu jsme se dozvěděli, že většina dětí snídá,
ale je však mezi nimi i velké procento dětí, jež pravidelnou snídani podceňují. Tato
skutečnost se velkou měrou podílí na vzniku a rozvoji obezity. Většina dětí
má pravidelně každý den teplý oběd. Z průzkumu vyplynulo, že pravidelně obědvají
spíše chlapci ze sportovního klubu, je zřejmé, že jsou klubem vedeni k zdravějšímu
životnímu stylu. I když děti pravidelně obědvají a snídají, vyšlo nám, že snědí spoustu
sladkostí a to pro jejich vývoj není nic prospěšného. Pro děti je důležité dodržovat
i pitný režim, což děti po většině vědí. Většina dětí doporučované dva litry tekutiny
vypije a některé i více. Důležité je nejen množství, ale i kvalita přijímané tekutiny.
Základním faktorem pro správný vývoj dětí je pravidelná, energeticky vyvážená
strava. Ta by měla být přijímána během dne v pravidelných dávkách o menších porcích
alespoň pětkrát denně.
V knihách Málkové (2002) se dočteme, který sport je v různém věkovém období
pro dítě nejvhodnější. Odborná literatura doporučuje, jak často by dítě mělo sportovat,
aby měl pohyb kladný vliv na prevenci obezity u dětí. Naše šetření výše uvedené
potvrdilo. Většina dětí se sportu věnuje ať pravidelně nebo alespoň rekreačně.
U sportujících dětí se pohyb stává pravidelnou potřebou několikrát v týdnu.
Je důležité, aby dítě sportovalo s pocitem radosti a ne aby do sportu bylo
nuceno, aniž by samo chtělo. Proto je důležité, aby dítě ke sportu vedli rodiče
56
nenásilnou formou již od raného dětství. Aby jim pobyh přišel přirozený a těšily
se z něj. Pozitivní motivací pro každé dítě je, pokud v dané sportovní oblasti podává
samo dobré výkony. Další motivací pro něj může být podává-li dobrý sportovní výkon
jeho kamarád.
Na začátku průzkumu jsme vytvořili tři hypotézy. Hypotézu Domníváme se,
že obezita u dětí může být způsobena navhodnou a nepravidelnou stravou a hypotéza
Domníváme se, že v dnešní hektické době mají děti menší zájem o pohybové aktivity
nám výsledek z průzkumu potvrdil. Hypotéza Domníváme se, že jsou děti nedostatečně
vedeni rodinou ke zdravému pohybu byla průzkumem vyvrácena, což nás velice
potěšilo.
57
7.1 Doporučení pro praxi
Tato bakalářská práce by mohla být vodítkem pro učitele na základních školách
a rodiče dětí studujících základní školu. Mohla by pomoci i rodičům, kteří mají malé
děti, aby se v pozdějším věku dítěte vyvarovali možnému vzniku obezity. Práce by
mohla rovněž pomoci zdravotním sestrám na pediatrii při jejich prevenci obezity
dětských pacientů.
Bakalářské práce potvrzuje, že by se děti měly více pohybovat. Dnešní
společnost nabízí spoustu aktivit v domácím prostředí a většinou u nich děti sedí
a z nudy pojídají nějakou laskominu. Společnost, škola i rodina by měly více pobízet
ke zdravému životnímu stylu. Zatím to tak není a dětem stále více vyhovuje
nezdravý životní styl. Proto už od raného dětství by se měly děti vést nenásilně ke
sportu. Ukázat jim všechen možný sport, aby si vybraly a mohly se sportu věnovat
aktivně a pravidelně. Bylo by přínosné, kdyby na základních školách měly častěji výuku
tělesné výchovy než jen dvakrát týdně. Tělesná výchova by měla být vedená zábavnější
formou, aby děti z pohybu měly radost a dále se pohybu chtěly věnovat. V dřívější době
bylo pro žáky základní školy velkým zpestřením, navštívil-li je nějaký známy
sportovec. To bylo vždy velkou motivací k novým pohybovým aktivitám.
Ke zdravému životnímu stylu přispívá nejen pohyb, ale i dodržování zdravé
a pravidelné stravy. Je důležité, aby dětem šli příkladem hlavně rodiče. Většina zvyků
a návyků získaných v raném dětství pochází z rodiny. Dítě by mělo umět již od mala
rozlišit dobrou a špatnou stravu. Rovněž je důležité, aby se v rodině kvalitně vařilo
a aby se domácí strava nenahrazovala návštěvou restaurací s pojídáním minutkových
jídel nebo rychlých občerstveních. Takto připravovaná jídla nejsou dobrým základem
pro zdravý vývoj dětí. Nejen v rodině, ale i ve školní jídelně je třeba, aby se vařila
a podávala zdravá a vyvážená strava. Pokud děti od mala jedí tak jak se má, přijde jim
to přirozené. Není-li strava vyvážená, děti mají brzy hlad, který zahánějí sladkostmi.
To může být začátkem rozvoje obezity.
Doporučení pro děti je upřednostnit pohybové aktivity před sedavými činnostmi.
Není podstatné zda se bude jednat o organizovanou sportovní činnost nebo o pohybovou
58
aktivitu, kterou budou děti vykonávat formou volné zábavy. Jakýkoliv pobyh je pro
zdravý vývoj dítěte vždy přínosem.
Z doporučení pro rodiče vyplývá, že by měli svoji pozornost více zaměřit
na skladbu stravy svých dětí, kterou jim sami poskytují nebo potraviny, které si děti
samy kupují za jimi poskytnuté peníze. Rodiči podporovaná pohybová aktivita u dítěte
od raného dětství je i v jeho pozdějším věku dítětem vnímána jako samozdřejmá
a přirozená věc. Výše uvedená doporučení mohou použít nejen rodiče, ale i zdravotní
sestry pracující s dětmi.
59
8 Závěr
Cílem bakalářské práce bylo zjistit zvyky stravování u dětí, zda dodržují
pravidelnost teplého oběda každý den, zda tráví čas doma nebo spíše v přírodě
v doprovodu pohybových her a pokud se věnují sportu, jaký čas mu vynaloží. Zajímaly
nás rozdíly životního stylu dětí, které se pravidelně věnují sportu a dětí které sportují
nepravidelně či dokonce jen výjimečně. Cíle v bakalářské práci byly splněny.
Podařilo se nám zjistit několik patrných rozdílů mezi dětmi pravidelně
sportujícími a dětmi, co se sportu nevěnují. Z dotazníků vyplývá, že děti sportovci mají
pravidelně potřebu přijímat stravu. Více jich snídá každé ráno a teplému obědu
se věnují téměř každý den. Děti co nesportují, nevěnují správné a pravidelné stravě
takový důraz. Ve volném čase většina dětí ze všech dotazovaných sáhne po nějaké
sladkosti či laskomině. Je to způsobeno i tím, že tento druh nezdravého jídla je všude
dostatek a za přijatelné ceny. V dodržování pitného režimu nejsou patrny nedostatky.
Z dotazovaných dětí naprostá většina pije dostatečně, otázkou zůstává, zda pijí
i správné tekutiny. Spousta dotazovaných dětí upřednostňuje klidový režim oproti
pohybové aktivitě, a i přes to se většina dětí věnuje nějakému sportu. Občas děti
navštěvují i přírodu, u dotazovaných je to hlavně dáno místem jejich bydliště, protože
v okolí Horních Počernic jsou stále lesy a louky. Dětské zájmy a koníčky jsou velice
různorodé. V oblasti prevence obezity je důležité, aby děti byly vedeny ke sportu
od mala, a to dotazované děti povětšině jsou.
Dnešní generace školáků má v jídelníčku zařazené zdravé potraviny jako je
zelenina a ovoce, ale chybou je, že často navštěvují rychlá občerstvení, kde jí
hamburgery a sladká jídla, což může vést ke vzniku obezity a jiných onemocnění.
Většina dětí ví, že špatná a nezdravá strava má negativní vliv na jejich zdraví. Většina z
nich si je vědoma, že je třeba dodržovat vyvážený přísun stravy. Vyvíjející se dětský
organismus potřebuje mino příjmu jídla i pravidelné množství přiměřeného pohybu. Jen
v součinnosti úměrného jídla a pohybu je zakotven zdravý vývoj dětí.
60
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
1. BEŇO, I. 2001. Náuka o výžive. Martin : OSVETA, 2001. ISBN
978-80-8063-294-6. s. 141.
2. BOKOTEJOVÁ, L. 2005. Výživa, důsledky nesprávné výživy, její vliv
na zdravotní stav. Praha, 2005. s. 76. Dis. Akademie tělesné výchovy
a sportu Palestra. Vyšší odborná škola, spol. s. r. o.
3. DOENGES, M. E.; MOORHOUSE, M. F. 2000. Kapesní průvodce zdravotní
sestry. Z angl. orig. přel. Ivana Suchardová. Praha : Grada Publishing, 2001.
ISBN 80-247-0242-8. s. 565.
4. FOŘT, P. 2003. Co jíme a pijeme? Výživa pro 3. ticícitetí. Praha : Olympia,
2003. ISBN 80-7033-814-8. s. 246.
5. GREGORA, M. 2004. Výživa malých dětí. 1. vyd. Praga : Grada, 2004. ISBN
80-247-9022-X. s. 96.
6. HAINER, V. 2004. Základy klinické obezitologie, Praha : Grada Publishing,
2004. ISBN 80-247-0233-9. s. 356.
7. HAINER, V.; KUNEŠOVÁ, M. 1997. Obezita. Praha : Galén, 1997. ISBN
80-85824-67-1. s. 126.
8. JANEČKOVÁ, L. 2009. Chirurgická léčba obezity. [on line]. [cit. 2009-11-07].
Dostupné z WWW: <http://www.extrakrasa.cz/hubnuti-a-cviceni/chirurgicka-
lecba-obezity/>.
9. KREJSOVÁ, M. 2005. Přehled nejužívanějších lékařských pojmů. Praha :
Informatorium, 2005. ISBN 80-7333-037-7. s. 100.
10. LISÁ, L.; KŇOURKOVÁ, M.; DROZDOVÁ, V. 1990. Obezita v dětském věku.
1. vyd. Hálkova sbírka pediatrických prací. Praha : Avicenum, 1990. s. 143.
11. MÁLKOVÁ, I. 2008. Prevence dětské obezity. [on line]. [cit. 2009-10-23].
Dostupné z WWW: <http://www.hravezijzdrave.cz/index.php?
option=com_content&task=view&id=61&Itemid=73>.
12. MÁLKOVÁ, I. 2002. Obezita je realita aneb hubneme s rozumem. Havlíčkův
Brod : Radioservis, 2002. ISBN 80-86212-25-4. s. 222.
13. MARINOV, Z. 2009. Každá prohra nás posílí, ale je třeba se poučit, vstát a jít
dál. Zdravotnické noviny, 2009, roč. 58, č. 41, s. 25–27. ISSN 0044-1996.
14. MÜLLEROVÁ, D. 2003. Zdravá výživa a prevence civilizačních nemocí
61
ve schématech z pohledu jednotlivce i populačních skupin. TITON, 2003. ISBN
80-7254-421-7. s. 99.
15. NEVORAL, J. 2003. Výživa v dětském věku. Jinočany : H & H, 2003. ISBN
80-86022-93-5. s. 434.
16. NĚMCOVÁ, J.; MAURITZOVÁ, I. 2009. Skripta k tvorbě bakalářských a
magisterských prací, Plzeň : Maurea, 2009. ISBN 978-80-902876-0-0. s. 76.
17. PAŘÍZKOVÁ, J.; LISÁ, L. 2007. Obezita v dětství a dospívání terapie
a prevence. Praha : Galén, 2007. ISBN 978-80-7262-466-9. s. 239.
18. PAVLÍKOVÁ, S. 2006. Modely ošetřovatelství v kostce. Praha : Grada, 2006.
ISBN 80-247-1211-3. s. 150.
19. REDAKCE. 2008. Ako by mal vypadať detský jídelníček. [on line]. [cit.
2009-10-27]. Dostupné z WWW: http://petrana.webovastranka.sk/file/1198V
%C3%BD%C5%BEiva>.
20. REDAKCE. 2009. Kořeny obezity sahají do dětství. [on line]. [cit. 2009-10-21].
Dostupné z WWW: < http://zdravi.centrum.cz/jime-zdrave/2007/4/2/clanky/
koreny-obezity-sahaji-do-detstvi/>.
21. RUSKOVÁ, J.; SUCHÁNEK, P. 2009. Prevence dětské obezity aneb Konec
Otesánků v Čechách. [on line]. [cit. 2009-10-23]. Dostupné z WWW:
<http://www.vyzivadeti.cz/tiskovecentrum/tiskovezpravy/prevencedetskeobezity
-aneb-konec-otesanku-v-cechach.html>.
22. Slovník cizích slov. 2005. Praha : Baronet, 2005. ISBN 80-7214-797-8. s. 366.
23. TKÁČOVÁ, L.; WICZMANDYOVÁ, D. Nadváha a obezita u dětí. Sestra,
2010, roč. 20, č. 1, s. 54–57. ISSN 1210-0404.
24. ŠAŠINKA, M. 1998. Pediatria. Košice : Satus, 1998. ISBN 80-967963-0-5. s.
1156.
25. ŠONKA, J.; ŽBIRKOVÁ, A.; DOLEŽALOVÁ J. 1990. Pohybem a dietou proti
otylosti. Praha : Olympia, 1990. s. 133.
26. VLACHOVÁ, H. 2005. Chirurgická léčba obezity. [on line]. [cit. 2009-11-07].
Dostupné z WWW: <http://www.bandingklub.cz/operacni-lecba-obezity.phtml>.
27. VOKURKA, M. 2004. Velký lékařský slovník. Praha : Maxdorf s. r. o., 2004.
ISBN 80-7345-037-2. s. 966.
28. VONDRUŠKA, V.; BARTÁK, K. 2002. Zdravý životní styl aneb ,,Prevence
založená na důkazech“. Ústav tělovýchovného lékařství FN a LFUK : Hradec
Králové, 2002. ISBN 80-238-9361-0. s. 28.
62
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha A – Ukázka použitého dotazníku I
Příloha B – Hraniční hodonoty BMI vymezující tři stupně obezity
českých dětí a dospívajících II
Příloha C – Percentilový graf BMI, chlapci 0 – 18 let III
Příloha D – Percentilový graf BMI, dívky 0 – 18 let IV
Příloha E – Energetická hodnota a složení základních potravin V
Příloha F – Výživa předškolních a školních dětí VI
Příloha G – Nezdravý stereotyp přijímané stravy VII
Příloha H – Doporučovaný model přijímané stravy VIII
Příloha CH – Zevní a genetické faktory ovlivňující energeticko rovnováhu
a tělesnou hmotnost IX
Příloha I – Úloha interakce mezi geny a interakce genů a prostředí
v etiopatogenezi obezity X
Příloha J – Čtrnáctiletý pacient s enormní obezitou XI
Příloha K – Informovaný souhlas XII
Příloha L – Informovaný souhlas XIII
Příloha A – ukázka použitého dotazníku
Ahoj, jmenuji se Jitka Kočová. V současné době studuji Vysokou školu
zdravotnickou. K ukončení mého studia zpracovávám Bakalářskou práci, jejíž částí
je i vyhodnocení dotazníků, který bych od tebe potřebovala pravdivě vyplnit. Díky tvé
spolupráci vznikne průzkum, jehož výsledky mohou napomoci i tobě v osobním životě.
Dotazník obsahuje 24 otázek. Pravdivou odpověď stačí zakroužkovat. Dvě odpovědi
jsou na doplnění. Pro účinnost průzkumu je třeba odpovědět na všechny otázky.
Dotazník tě zdrží 10 minut. Za vyplnění dotazníku předem děkuji.
1. Kolik ti je let?
............let
2. Kolikrát denně jíš?
2x denně 4x denně Jinak............
3x denně 5x denně
3. Snídáš každé ráno?
Ano Ne
4. Máš každý den teplý oběd?
Ano Ne
5. Jíš ovoce a zeleninu?
Ovoce Ano Ne Občas
Zeleninu Ano Ne Občas
6. Jíš každý den sladkosti?
Ano Ne
7. Když se nudíš, jdeš si dát nějaké jídlo, nebo laskominu?
Ano Ne
8. Mlsáš před spaním?
Ano Ne
9. Navštěvuješ fast food? (Mc Donald, KFC)
Ano Jak často? 1x týdně
3x a více týdně
1x měsíčně
Ne
10. Jaké množství tekutin vypiješ za den?
0-1 litr 1-2 litry 2 litry a více
11. Máš raději pohyb nebo odpočinek?
Pohyb Odpočinek
12. Hraješ hry na PC, Play station, nebo nějaké jiné herní konzole?
Ano Ne
13. Koukáš rád na televizi, posloucháš hudbu a jen tak se u toho poflakuješ?
Ano Ne Občas
14. Chodíš rád do přírody? (Hry v lese, hry na louce.)
Ano Ne Občas ano
15. Chodíš ven s kamarády a hrajete hry?
Ano Ne Občas (raději jsem doma u Pc)
16. Jaké máš zájmy, koníčky?
.................................................................................................................................
.................................................................................................................................
.................................................................................................................................
17. Sportuješ?
Ano Ne
18. Sportuješ pravidelně?
Ano Ne
19. Jakému sportu se věnuješ?
.................................................................................................................................
.................................................................................................................................
nesportuji
20. Jak často sportuješ?
1x týdně 4x týdně nesportuji
2x týdně 5x týdně
3x týdně každý den
21. Kolik času věnuješ sportu v den kdy sportuješ?
20 minut 2 hodiny nesportuji
1 hodina Více
22. Vedou tě rodiče ke sportu?
Ano Ne
23. Máš kamarády co dělají nějaký sport, nebo spíše ty, co se ničemu nevěnují?
Sportovce Ano Ne
Nesportovce Ano Ne
24. Myslíš si, že zdravá strava má vliv na tvůj zdravotní stav v současnosti
a i do budoucna?
Ano Ne
Příloha B – hraniční hodnoty BMI vymezující tři stupně obezity českých dětí a dospívajících
Pařízková; Lisá, 2007, str. 43
Příloha C – percentilový graf BMI, chlapci 0-18 let
Pařízková; Lisá, 2007, str. 34
Příloha D – percentilový graf BMI, dívky 0-18 let
Pařízková; Lisá, 2007, str. 35
Příloha E – energetická hodnota a složení základních potravin
Nevoral Jiří, 2003, str. 393
Příloha F – výživa předškolních a školních dětí, počet porcí denně v jednotlivých potravinových
skupinách zabezpečující odpovídající množství energie a základníc živin
Müllerová Dana, 2003, str. 66
Potravinová Předškolní věk Mladší školní věk Starší školní věk
skupina 4-5 let 6-10 let Věk 11-15 let
obiloviny 4 – 5 6 9
zelenina 3 3 4
ovoce 2 2 – 3 3
mléko a mléčné 2 – 3 2 – 3 2 – 3
výrobky
maso 1 – 2 (70 – 80g)
tuk volný 2 – 3 2 – 3 2 – 3
tuk celkem (i 48 60 73
z potravin)
ekvivalent veřené 0,6 0,75 0,8
porce dospělých
1 – 2 (50 – 60g) 1 – 2 (50 – 60g)
Příloha G – nezdravý stereotyp přijímané stravy
Müllerová Dana, 2003, str. 81
Příloha H – doporučovaný model přijímané stravy
Müllerová Dana, 2003, str. 81
Příloha CH – Zevní a genetické faktory ovlivňují energetickou rovnováhu a tělesnou hmotnost
Hainer Vojtěch, 2004
Příloha I – Úloha interakce mezi geny a interakce genů a prostředí v etiopatogenezi obezity
Hainer Vojtěch et al., 2004
Příloha J – Čtrnáctiletý pacient s enormní obezitou (hmotnost 130-140kg), charakteristický stoj o široké
bázi
Hainer Vojtěch, 2004, str. 300
Příloha K – informovaný sohlas
Fakultní základní škola Chodovická 2250, 193 00, Praha 9, Horní Počernice
Souhlasíme s uskutečněním průzkumu provedeným studentkou VŠZ Jitkou
Kočovou v oblasti zdravého životního stylu. Průzkum uskutečnila na 2. stupni naší FZŠ.
2010-01-19
Příloha L – informovaný souhlas
Dům dětí a mládeže Horní Počernice, Ratibořická 1899/32, 193 00, Praha 9
Souhlasíme s uskutečněním průzkumu provedeným studentkou VŠZ Jitkou
Kočovou v oblasti zdravého životního stylu. Průzkum uskutečnila na sportovním
kroužku florbalistů.
2010-01-19