BAZÁLNÍ STIMULACE V ZÁKLADNÍ OŠETŘOVATELSKÉ PÉČI
Bakalářská práce DENISA VELEHRADSKÁ
VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o.p.s., PRAHA 5
Vedoucí práce: PhDr. Dušan Sysel, PhD., MPH, R.N Komise pro studijní obor: Všeobecná sestra
Stupeň kvalifikace: bakalář Datum předložení: 2010-03-31 Praha 2010
1
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny použité zdroje literatury jsem uvedla v seznamu použité literatury.
Souhlasím  s prezenčním  zpřístupněním  své bakalářské  práce k studijním účelům.
V Praze dne 31. března 2010
podpis.
2
ABSTRAKT
VELEHRADSKÁ, Denisa. Bazálni stimulace v základní ošetřovatelské péči. Vysoká škola zdravotnická, o.p.s., stupeň kvalifikace: bakalář. Vedoucí práce: PhDr. Dušan Sysel, PhD., MPH, R.N. Praha. 2010. 54 s.
Hlavním tématem mé bakalářské práce je koncept bazálni stimulace v základní ošetřovatelské péči. Práce je uspořádána tak, aby text podal přehledně informace o historii konceptu bazálni stimulace, jeho podstatě a také poskytl jasnou představu o aplikaci jednotlivých prvků konceptu do ošetřovatelské péče. Součástí práce je kazuistika u pacientky hospitalizované na klinice anesteziologie a resuscitace.
Cílem bakalářské práce je seznámit čtenáře s ošetřovatelskou péčí dle konceptu bazálni stimulace u pacientů, jejichž komunikační a pohybové schopnosti jsou velmi omezené.
Klíčová slova: Autobiografie pacienta. Bazálni stimulace. Biografická anamnéza. Komunikace. Vědomí. Vnímání.
3
ABSTRACT
VELEHRADSKÁ, Denisa. Basal Stimulation in Basic Nursing Care. The College of Nursing o.p.s., Bachelor degree. Tutor: PhDr. Dušan Sysel, PhD., MPH, R.N. Prague. 2010. 54 s.
The main topic of my bachelor thesis is Concept of Basal Stimulation in the Basic Nursing Care. The text is layout to make it clear in points of history of the concept of basal stimulation, principles and to provide sensible picture about applying each element of the concept. The casuistry of one patient, hospitalized in anaesteziology and resuscitation clinic, is included.
The main point of the bachelor paper is to introduce the reader with the nursing care according to the concept of basal stimulation on patients with limited ability to either communicate and move.
Key words: Autobiography of a patient. Basal stimulation. Biographical anamnesis. Communication. Conscious. Reception.
4
PŘEDMLUVA
Tato bakalářská práce vznikla ve snaze seznámit čtenáře s ošetřovatelskou péčí dle konceptu bazálni stimulace u pacientů, jejichž komunikační a pohybové schopnosti jsou velmi omezené, a orientuje se na všechny oblasti lidských potřeb.
Výběr tématu bakalářské práce byl ovlivněn samotným studiem oboru všeobecná sestra a absolvováním certifikovaného základního kurzu bazálni stimulace.
Podklady pro práci jsem čerpala jak z knižních zdrojů, odborných časopisů, internetových stránek, tak z ošetřovatelské dokumentace pacientky.
Práce je určena studentům oboru všeobecná sestra, ale může být také přínosem pro sestry v praxi.
Touto cestou vyslovuji poděkování vedoucímu bakalářské práce PhDr. Dušanovi Syslovi, PhD., MPH, R.N za pedagogické vedení, podnětné rady a celkovou podporu, kterou mi poskytl při vypracovávání mé bakalářské práce.
5
OBSAH
ÚVOD...............................................................................................12
TEORETICKÁ ČÁST............................................................................13
1 HISTORICKÝ VÝVOJ KONCEPTU BAZÁLNÍ STIMULACE..........................13
2 POJEM „BAZÁLNÍ STIMULACE".......................................................................15
2.1 Význam doteků v životě člověka..........................................................................16
2.2 Komunikace...........................................................................................................17
3 POJETÍ KONCEPTU BAZÁLNÍ STIMULACE....................................................19
4 TEORETICKÁ VÝCHODISKA KONCEPTU BAZÁLNÍ STIMULACE............20
4.1 Vývoj vnímání v prenatálním období....................................................................20
4.2 Stimulace vnímání a její význam.............................. ............................................21
5 PRVKY KONCEPTU BAZÁLNÍ STIMULACE V O ŠETŘOVATELSKÉ PÉČI 22
5.1 Somatická stimulace..............................................................................................23
5.1.1 Zklidňující somatická stimulace (koupel).............................................................24
5.1.2 Povzbuzující somatická stimulace (koupel)..........................................................25
5.1.3 Neurofyziologická somatická stimulace (somatická stimulace dle Bobath konceptu) - neurofyziologická koupel..................................................................25
5.1.4 Polohování dle konceptu bazálni stimulace..........................................................26
5.1.5 Masáž stimulující dýchání (MSD)........................................................................27
5.2 Vestibulární stimulace..................................... ......................................................28
5.3 Vibrační stimulace.................................................................................................29
5.4 Optická stimulace..................................................................................................30
6
5.5 Auditívni stimulace...............................................................................................31
5.6 Orální stimulace....................................................................................................32
5.7 Olfaktorická stimulace..........................................................................................33
5.8 Taktilně-haptická stimulace..................................................................................34
6 BIOGRAFICKÁ ANAMNÉZA..............................................................................35
EMPIRICKÁ ČÁST...............................................................................36
7 KAZUISTIKA.........................................................................................................36
DOPORUČENÍ PRO PRAXI.........................................................................................51
ZÁVĚR.............................................................................................52
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY..........................................................53
PŘÍLOHY
7
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
BMI...............................body mass index
GCS..............................Glasgow Coma Scale
HRCT............................výpočetní tomografie s vysokou rozlišovací schopností
1. v.................................intravenózni
02.......................................kyslík
OTI...............................orotracheální intubace
RTG..............................rentgen
SpC>2...............................saturace kyslíku
UPV..............................umělá plicní ventilace
8
SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ
Arterie radialis - vřetenní tepna Auditívni - sluchový
Autobiografie pacienta - životopis pacienta, jeho návyky, zvyky a zkušenosti Bazálni stimulace - vývoj podporující vědecký koncept Bronchiektazie - chronické a trvalé rozšíření průdušek Cystická fibróza - onemocnění žláz se zevní sekrecí Deprivace - strádání z nedostatku podnětů
Endolymfa - tekutina vyplňující blanitý labyrint (ve vestibulárním aparátu) Extenze - natažení, napřímení
Extenzor - sval, který provádí extenzi v určitém kloubu
Flexe - ohnutí, ohýbání
Flexor - sval, který ohýbá určitý kloub
Gravidita - těhotenství
Intubace - zavedení endotracheální rourky do průdušnice Lokomoce - pohyb
Kanylace - zanechání a ponechání kanyly v žíle
Menarche - první menstruační krvácení v životě ženy
Olfaktorický - čichový
Optický - zrakový
Orální - ústní, týkající se úst
Orotracheální - týkající se úst a průdušnice
9
Oxygenoterapie - léčba kyslíkem
Parenterální - mimostřední, s vynecháním trávicí trubice Percepce - vnímání
Permanentní katétr - dlouhodobě zavedená močová cévka
Plasticita - schopnost přizpůsobovat se
Plicní lobektomie - chirurgické odstranění plicního laloku
Postnatální - po narození
Prenatální - před narozením
Progrese - postup onemocnění, jeho zhoršování
Propriorecepce - vnímání signálů ze svalů, šlach a kloubů
Resekce - chirurgické odstranění části orgánu
Respirační insuficience - selhávání dechových funkcí
Senzorický - vztahující se ke smyslům
Senzomotorika - vztahující se k čití a pohybu
Somatický - tělesný
Spasticita - zvýšené napětí svalů
Staphylococcus aureus - zlatý stafylokok (bakterie)
Stimulus - podnět
Taktilně-haptický - týkající se hmatu Tonus - napětí
Vena subclavia - žíla podklíčková Vestibulární - týkající se vestibula, rovnováhy
10
SEZNAM OBRÁZKŮ
Obrázek 1 Cedule pro iniciální dotek......................................................... 16
11
ÚVOD
Bazálni stimulace je komunikační, interakční a vývoj podporující stimulační koncept. Orientuje se na všechny oblasti lidských potřeb. Bazálně stimulující ošetřovatelská péče se přizpůsobuje věku a stavu pacienta, na kterého se pohlíží jako na rovnocenného partnera, člověka s vlastní historií a určitými schopnostmi a s individualitou, kterou tělesně i psychicky manifestuje. Každý pacient má vzhledem k svému momentálnímu stavu vědomí jiný požadavek na komunikaci se svým okolím, což koncept zohledňuje, a tím poskytuje profesionální, individuální, efektivní, terapeutickou a humánní ošetřovatelskou péči.
Prvky konceptu integrované do ošetřovatelské péče mají význam jak např. v neonatologické intenzívní ošetřovatelské péči u dětí předčasně narozených, tak také u dětí a dospělých s vrozeným intelektovým i somatickým postižením, u pacientů s různými akutními a chronickými onemocněními, po úrazech mozku a také u pacientů s demencí. U pacientů s nezvratnými změnami jejich tělesného a duševního stavu výrazně podporuje jejich kvalitu života (Friedlová, 2007).
K napsání této práce mě vedla zkušenost s tímto konceptem, s nímž jsem se setkala během odborné praxe a po absolvování certifikovaného základního kurzu bazálni stimulace.
Cílem této bakalářské práce je seznámit čtenáře s ošetřovatelskou péčí dle konceptu bazálni stimulace u pacientů, jejichž komunikační a pohybové schopnosti jsou velmi omezené.
Text podává informace o historii vzniku konceptu, jeho podstatě, předkládá teoretickou základnu pro pochopení konceptu a současně je pojatý prakticky. Předkládá techniky stimulací aplikované v ošetřovatelské péči a kazuistiku u pacientky hospitalizované na klinice anesteziologie a resuscitace.
12
TEORETICKÁ ČÁST
1    HISTORICKÝ VÝVOJ KONCEPTU BAZÁLNÍ
STIMULACE
Zakladatelem konceptu bazálni stimulace byl v 70. letech minulého století prof. dr. Andreas Fröhlich, speciální pedagog. V té době pracoval v Rehabilitačním centru Landstuhl v Německu s dětmi, které se narodily s těžkým kombinovaným somatickým a intelektovým postižením. Tyto děti nevykazovaly pro své okolí žádné reakce. A. Fröhlich s nimi chtěl navázat kontakt, chtěl je naučit vnímat, např. jak jsou veliké, objemné, těžké. Toho dosáhl speciálními dotyky a masážemi, tedy bazálni stimulací. Děti brzy začaly vnímat své okolí a došlo u nich k výraznému pokroku a rozvoji osobnosti. Během svého pětiletého vědeckého projektu v rámci doktorandského studia vypracoval koncept bazálni stimulace podporující rozvoj schopností u těžce postižených dětí. Vycházel z vědeckých studií v oblasti prenatální vývojové psychologie a zabýval se podporou senzomotorické komunikace. Prokázal, že základní (bazálni) vrozené schopnosti každého lidského organismu v oblasti percepce poskytují dostatek výchozího pracovního materiálu pro podporu a stimulaci vnímání a komunikace. Na bázi schopnosti lidského těla vnímat a přijímat signály a také reagovat přes komunikační kanál somatického, vestibulárního a vibračního vnímání navázal úspěšně komunikaci s těmito dětmi. Dosažené výsledky a rozvoj schopností u těchto dětí vyvolaly vědecký výzkum v oblasti medicíny a koncept se stal uznávaným pedagogicko-ošetřovatelským konceptem. Profesor A. Fröhlich nyní působí na Katedře speciální pedagogiky na Univerzitě v Landau (Friedlová, 2005; Obručníková 2008).
Do ošetřovatelské péče přenesla koncept bazálni stimulace prof. Christel Beinstein, původním povoláním všeobecná sestra. Od poloviny 80. let minulého století spolupracuje úzce s prof. A. Fröhlichem v problematice ošetřovatelské péče o lidi, jejichž schopnost vnímání, komunikace a pohybuje silně omezena a změněna. Od roku 1994 vede Institut výzkumu v ošetřovatelství na lékařské fakultě privátní univerzity ve Witten/Herdecke v Německu.
13
Prof. Christel Beinstein a prof. A. Fröhlich se společně podílejí na vědeckých projektech v oblasti konceptu bazálni stimulace. Společně vypracovali také vzdělávací systém pro lektory konceptu bazálni stimulace, kteří zajišťují relevantní transfer a proškolení nelékařského zdravotnického personálu a integraci konceptu do ošetřovatelské péče.
Bazálni stimulace patří v současnosti v zemích Evropské unie k nej populárnějším ošetřovatelským konceptům v ošetřovatelství. Koncept je v zahraničí integrován do osnov ve výuce ošetřovatelství na zdravotnických školách, v klinické praxi se s konceptem pracuje na mnoha pracovištích.
V České republice lektorovala první kurz bazálni stimulace PhDr. Karolína Friedlová v roce 2003. Od té doby probíhá ročně mnoho kurzů, kterými procházejí nelékařští zdravotničtí pracovníci z různých oblastí ošetřovatelství, ale také učitelky ze zdravotnických škol, fyzioterapeuti, ergoterapeuti, lékaři, logopedové a pracující v oblasti speciální pedagogiky. Absolventi kurzů získají certifikát vydaný Mezinárodní asociací bazálni stimulace, který je platný v celé Evropské unii.
Od roku 2004 je koncept bazálni stimulace zohledněn ve Vyhlášce Ministerstva zdravotnictví České republiky o stanovení činnosti náplně všeobecné sestry ve Sbírce zákonů č.424/2004, § 4, odstavec h.
V roce 2005 byl v České republice založen INSTITUT Bazálni stimulace, jehož ředitelkou je PhDr. Karolína Friedlová, a na nějž přešla realizace certifikovaných kurzů, odborných konferencí a konzultační činnosti pro odborníky i laiky.
V roce 2005 proběhla ve Frýdku-Místku historicky 1. národní konference Bazálni stimulace za účasti prof. Ch. Bienstein (Friedlová, 2007; Friedlová, 2009).
Historicky 2. národní konference Bazálni stimulace s mezinárodní účastí proběhla v listopadu 2007 ve Frýdku-Místku.
Historicky 3. mezinárodní konference Bazálni stimulace se uskutečnila ve spolupráci s Mezinárodní asociací a Slovenskou komorou sester a porodních asistentek. Proběhla v listopadu 2009 ve Frýdku-Místku, za účasti prof. dr. Andrease Fröhlicha, PhDr. Karolíny Friedlové a Margrit Hätz - Casparis, prezidentky Mezinárodní asociace bazálni stimulace, Švýcarsko (Wolffová, 2010).
14
2    POJEM „BAZÁLNÍ STIMULACE
Bazálni stimulace je pedagogicko-ošetřovatelský koncept, který podporuje v nej základnější (bazálni) rovině vnímání, komunikaci a pohyb zachovalých schopností pacienta. Orientuje se na všechny oblasti lidských potřeb. Ošetřovatelská péče je v konceptu strukturovaná tak, aby byly podporovány zachovalé komunikační a pohybové schopnosti pacienta. Předpokladem pro práci s konceptem bazálni stimulace je integrace příbuzných do ošetřovatelské péče a práce s autobiografií (individualitou) pacienta. Koncept má vypracované rehabilitační techniky pro stimulaci vnímání tělesného schématu (somatická stimulace), vestibulární stimulaci, vibrační, optickou, auditívni, orální, olfaktorickou a taktilně-haptickou stimulaci. Koncept je integrovatelný a dá se integrovat do ošetřovatelské péče (Bienstein, Fröhlich 2003; Friedlová, 2005).
„Každý člověk vnímá pomocí smyslů, smyslových orgánů, které vznikají a vyvíjejí se již v embryonální fázi a mají od narození až do smrti nenahraditelný význam. Díky smyslům tedy můžeme vnímat sebe sama a okolní svět. Díky schopnosti vnímat jsme se naučili pohybovat a komunikovat. Pohyb, vnímání a komunikace se vzájemně ovlivňují. Vnímání umožňuje pohyb a naopak komunikace je umožněna díky pohybu a vnímání" (Friedlová, 2009, s. 3).
V konceptu bazálni stimulace podporujeme vnímání tak, aby u pacientů docházelo k:
> stimulaci vnímání vlastního těla,
> rozvoji vlastní identity,
> umožnění vnímání okolního světa,
> umožnění navázání komunikace se svým okolím,
> zvládnutí orientace v prostoru a čase,
> lokomoční schopnosti,
> zlepšení funkcí organismu (Friedlová, 2009).
15
2.1 Význam doteků v životě člověka
Dotýkat se je jedna ze základních lidských schopností. Přes doteky se k nám dostává mnoho impulsů ze zevního prostředí. Prostřednictvím doteků také komunikujeme s naším okolím. Doteky mají v životě člověka různé role a to jim dodává velký význam. Ať již přes doteky poznáváme svět (dítě se učí poznat jednotlivé předměty také tím, že šije musí osahat), anebo je využíváme v mezilidské komunikaci.
Dlouho nebyl význam doteků v ošetřovatelské péči tematizován. Nelékařský zdravotnický personál se učil, jak má používat své ruce k vykonávání jednotlivých ošetřovatelských výkonů, ale ne jak jimi poskytovat informace pacientům o jejich těle. Ruce nelékařského zdravotnického personálu j sou komunikačním médiem a umožňují získat pacientovi mnoho informací o sobě samém i okolním světě. Cílem kvalitního doteku je poskytnout pacientovi orientaci a budit pocit důvěry (Bienstein, Fröhlich, 2003; Friedlová, 2009).
Nečekané a necílené doteky u pacientů se změnami v oblasti vnímání vyvolávají pocit strachu a nejistoty. Také jiné námi a jejich okolím poskytované informace, které vnímají různými smyslovými orgány, je mohou, přicházejí-li nečekaně, lekat. Proto musíme pacientovi se změnami v oblasti vnímání dát vždy jasně najevo, kdy začíná a kdy končí naše přítomnost a činnost u něho. Tuto informaci mu můžeme poskytnout pomocí cíleného doteku tzv. iniciálního doteku.
Obrázek 1 - Cedule pro iniciální dotek
INICIÁLNÍ DOTEK
Prosím, abyste mě před a po každé činnosti uchopili za...............
Dotek provádějí všichni členové týmu (ošetřující, terapeuti, lékaři...)
Zdroj: Friedlová, 2007, s. 16
16
Dotek musí být zřetelný, přiměřeného tlaku, bez násilného vtlačení pacienta do matrace. Na základě biografické anamnézy zvolíme nej vhodnější místo na těle pacienta a pevným, zřetelným dotekem ho vždy informujeme o počátku a ukončení naší přítomnosti či činnosti s jeho tělem. Vhodná místa pro zvolení iniciálního doteku jsou rameno nebo paže a ruka. Iniciální dotek musí být podpořen také verbálně a musí ho všichni, kteří přijdou do kontaktu s pacientem, respektovat a před zahájením a po ukončení své činnosti pacientovi poskytnout. (Friedlová, 2007; Friedlová 2009).
2.2 Komunikace
Komunikace s pacienty, jejichž vědomí či možnosti vyjadřovat se jsou velmi omezené, je velice náročná a vyžaduje nejen znalosti dané problematiky, ale i dostatečnou dávku citu zaznamenávat reakce pacienta, neboť ty mohou být zcela nepatrné. Při poskytování bazálně stimulující ošetřovatelské péče je velice důležitá schopnost zaznamenat reakce pacienta a adekvátně na ně reagovat. Někdy je první osobou, která zachytí první nepatrné reakce pacienta, právě jeho příbuzný. Koncept integruje příbuzné do ošetřovatelské péče a pohlíží na ně jako na partnery v procesu ošetřovatelské péče (Venglářová, Mahrová 2006; Friedlová 2009).
Znaky příjemného pocitu, otevření se okolí:
- mžikání očima,
- hluboký dech, vzdychání, sténání, bručení,
- otvírání očí a úst,
- pousmání, úsměv,
- uvolnění anebo naopak zvýšení svalového napětí, mimiky a pohybů,
- klidné pohledy do okolí a na poskytované stimulační elementy.
17
Znaky nepříjemného pocitu, uzavření se do sebe:
- zavírání očí a úst, blednutí,
- neklidné, nepravidelné dýchání,
- pláč, křik, sténání,
- zvýšení svalového napětí, křečovité držení těla, křečovitá mimika a pohyby,
- reakce signalizující obranu, odvrácení se a gesta proti osobám, předmětům,
- všeobecný motorický neklid a stereotypní chování,
- paradoxní reakce (novorozenec),
- manipulace na vlastním těle a sebepoškozování (Friedlová, 2005; Friedlová, 2009).
18
3    POJETÍ KONCEPTU BAZÁLNÍ STIMULACE
„Hlavní myšlenkou konceptu bazálni stimulace je potřeba holistický vnímat jedince. Bazálně stimulující ošetřovatelská péče podporuje vývoj u lidí, kteří jsou krátkodobě či dlouhodobě omezeni v komunikaci, vnímání či pohybu. Ztráta schopnosti pohybu a nedostatek podnětů z okolního světa vede k senzomotorické deprivaci a k následné nedostatečné vlastní organizaci neuronální sítě" (Friedlová 2007, s. 19).
Koncept bazálni stimulace vychází z předpokladu individuální strukturované péče na základě biografické anamnézy pacienta. Druhým podstatným faktorem pro tuto péči je integrace nejbližší osoby pacienta do ošetřovatelské péče. Tato ošetřovatelská péče umožňuje neustálý (situaci pacienta přiměřený) přísun podnětů z vlastního organizmu a také z jeho okolního světa. Koncept respektuje různé vývojové stupně člověka a základem péče jsou zkušenosti se svým tělem z období prenatálního vývoje.
Cílem konceptu bazálni stimulace v ošetřovatelské péči je podpora rozvoje vlastní identity pacienta, dále umožnit mu orientaci na svém těle a následně v jeho okolí a podpora komunikace na úrovni jemu adekvátních komunikačních kanálů (Friedlová, 2005).
19
4    TEORETICKÁ VÝCHODISKA KONCEPTU BAZÁLNÍ
STIMULACE
Koncept vychází z poznatku fyziologie, anatomie, neurologie, pedagogiky, vývojové psychologie a ošetřovatelství. Základním principem konceptu je poskytnout člověku vjemy ze svého těla a stimulací vnímání organismu mu umožnit lépe vnímat okolní svět a následně s ním navázat komunikaci. Teoretická základna konceptu je založena na předpokladech neurofyziologického modelu vývoje, genetických prvcích vývojové psychologie, poznatků z fyzioterapie (zejména konceptu Bobath), psychologie a pedagogiky (Wolffová, 2010).
Základními prvky konceptu jsou vnímání, pohyb a komunikace a jejich úzké propojení. Koncept bazálni stimulace umožňuje lidem se změnami v těchto třech oblastech podporu, a to cílenou stimulací smyslových orgánů. Využívá schopnosti lidského mozku uchovávat si své životní zvyky, návyky a zkušenosti v paměťových dráhách, což nám dává velkou šanci k tomu, abychom donutili mozek vybavit si něco, co již zná. Cílenou stimulací uložených vzpomínek lze znovu aktivovat mozkovou činnost, a tím podporovat vnímání, komunikaci a pohyb pacientů (Obručníková, 2008; Friedlová, 2005).
4.1 Vývoj vnímání v prenatálním období
Nej ranější formy komunikace ještě v období prenatálním mezi matkou a dítětem jsou komunikace somatická, vestibulární a vibrační. Tyto tři druhy vnímání utvářejí primárně u člověka pocit jistoty. Somatické vnímání je zprostředkováno nej větším percepčním a zároveň hraničním orgánem, a to kůží. Vestibulární aparát má schopnost určit polohu v prostoru a uvědomit si pohyb. Vibrační vnímání pomáhá člověku vnímat celým tělem přicházející chvění, hlasy, zvuky, tóny aj., a toto vše zpracovat (Fröhlich, 1998; Friedlová, 2005).
20
4.2 Stimulace vnímání a její význam
K tomu, aby člověk prokazatelně reagoval na somatické, vestibulární, vibrační, chuťové, čichové, zrakové, sluchové a taktilně-haptické podněty, je nutný určitý stupeň vývoje stavby a funkce nervového systému. Schopnost uložit a uchovávat informace je jedním z projevů plasticity nervového systému.
Je-li okolní prostředí člověka z jakýchkoli důvodů málo podnětné, dochází k senzorické deprivaci. Prof. A. Fröhlich hovoří v této souvislosti o vzniku sekundárních poškození intelektu na základě masivní podnětové a pohybové deprivace. Lidé nacházející se v kritických situacích (úraz, onemocnění, vrozené mentální či somatické postižení) jsou omezeni ve svých pohybových schopnostech a aktivitách. Hospitalizace ještě navíc umocňuje jejich pohybový deficit (např. stálý monitoring, kontinuální aplikace infuzních roztoků, napojení na ventilátor aj.). Neustále stejné prostředí nemocničního pokoje a pohybová inaktivita má za následek podnětovou deprivaci (Fröhlich, 1998; Friedlová, 2007).
21
5    PRVKY KONCEPTU BAZÁLNÍ STIMULACE V OŠETŘOVATELSKÉ PÉČI
Předpokladem kvalitní a účinné stimulace vnímání je získání kvalitní autobiografické anamnézy, formulace reálných cílů, sestavení adekvátního ošetřovatelského plánu a kontinuální evaluace reakcí pacienta na poskytované stimulace a integrace příbuzných do ošetřovatelské péče.
Techniky konceptu se člení na prvky základní a nástavbové stimulace.
Základní prvky bazálni stimulace:
> somatická stimulace,
> vestibulární stimulace,
> vibrační stimulace.
Nástavbové prvky bazální stimulace:
> optická stimulace,
> auditivní stimulace,
> orální stimulace,
> olfaktorická stimulace,
> taktilně-haptická stimulace (Wolffová, 2010).
22
5.1 Somatická stimulace
Somatické vnímání nám poskytuje vjemy z povrchu těla prostřednictvím kožního percepčního orgánu. Senzibilita svalů a kloubů je nazývána propriorecepcí a úzce souvisí se somatickým a motorickým vnímáním. Somatická stimulace umožňuje zprostředkovat pacientovi vjemy ze svého těla a stimulovat vnímání tělesného schématu a následně okolního světa. Vnímání vlastního těla je tedy předpokladem k uvědomění si okolního světa a schopnosti s ním komunikovat (Friedlová, 2005; Kerclová, 2008).
Pokud z různých příčin dojde k výpadku některé z těchto forem vnímání, dochází ke změně vnímání tělesného obrazu a ke zkreslenému vnímání těla. Lidé po úrazech mozku, děti s dětskou mozkovou obrnou, lidé s těžkými změnami v mentální oblasti, lidé po mozkových cévních příčinách a s jinými neurologickými onemocněními, ale také dlouhodobě imobilní lidé vykazují změny ve vnímání tělesného schématu. Neintegrovaná část těla do tělesného schématu má za následek také změny v oblasti hybnosti dané části těla, protože pohybu předchází myšlenka na pohyb. Imobilita a nečinnost například z důvodu úrazu, onemocnění či kombinovaného postižení má za následek ztrátu vzpomínek na pohyb a změny ve vnímání tělesného schématu. Koncept bazálni stimulace podporuje vnímání tělesného schématu a somatické vnímání. Jedná se o stimulaci těla, jeho hranic (Friedlová, 2007; Friedlová 2009).
Nej základnější formou somatické stimulace je dotek. Je to nejjednodušší přirozená forma komunikace beze slov. Doteky utvářejí vztahy a dávají jim význam.
Předpokladem kvalitního doteku je:
- klid,
- způsob a význam kontaktu,
- vyvinutá síla, tlak,
- rytmus, opakování, sled.
23
Takový kontakt poskytuje jistotu a umožňuje orientaci. Důležitým prvkem je také budování důvěry formou doteku, který nebudí strach a obavy. Je nutno si uvědomit, že lekavé a chaotické doteky mohou vést ke zvýšení svalového tonu a vůbec k nežádoucí reakci organismu (Friedlová, 2009).
Možnosti somatické stimulace dle konceptu Bazálni stimulace:
> Zklidňující somatická stimulace - celková zklidňující koupel.
> Povzbuzující somatická stimulace - celková povzbuzující koupel.
> Neurofyziologická somatická stimulace (somatická stimulace dle Bobath konceptu) - neurofyziologická koupel.
> Rozvíjející somatická stimulace - rozvíjející koupel.
> Diametrální somatická stimulace - diametrální koupel.
> Polohování
- „mumie",
- „hnízdo".
> Masáž stimulující dýchání a kontaktní dýchání, kontaktní dýchání s vibrací (Friedlová, 2009).
5.1.1 Zklidňující somatická stimulace (koupel)
Každý chlup, vlas je u kořene obklopen nervovou pletení, která registruje jeho pohyb a dodává tuto informaci dále do mozku. Pohyby ve směru chlupů podávají zcela přesnou informaci o tělesné formě a působí zklidnění.
Cíle pro aplikaci somatické zklidňující stimulace:
stimulace vnímání tělesného schématu, zkušenosti pacienta se svým tělem,
24
redukce neklidných stavů, stavů zmätenosti a dezorientace, navození celkového tělesného uvolnění (Friedlová, 2005).
5.1.2 Povzbuzující somatická stimulace (koupel)
Cíle pro aplikaci somatické povzbuzující stimulace:
stimulace vnímání tělesného schématu, zkušenost pacienta se svým tělem, zvýšení úrovně vědomí u pacienta, zvýšení jeho pozornosti, zvýšení svalového napětí,
zvýšení srdeční frekvence a hodnoty krevního tlaku, podpora aktivity pacienta,
příprava pacienta na následné působení fyzioterapeuta, ergoterapeuta aj. (Friedlová, 2009).
5.1.3 Neurofyziologická somatická stimulace (somatická stimulace dle Bobath konceptu) - neurofyziologická koupel
Cílem neurofyziologické stimulace je umožnit pacientům s poruchami hybnosti na jedné polovině těla či v některých regionech jedné poloviny těla znovu vnímat tuto stranu. Stimulace vnímání této tělesné části předchází její aktivizaci. Předpokladem je ale schopnost vnímat nepostiženou stranu těla, aby mohl pacient integrovat postiženou stranu těla opět do vnímání tělesného schématu. Velký důraz během neurofyziologické stimulace klademe na zrakovou kontrolu stimulované části těla (posadit v lůžku, možno i ve sprše, vaně nebo také s integrovanou zrcadlovou terapií).
Neurofyziologickou stimulaci aplikujeme u pacientů s plegiemi a parézami po mozkových cévních příhodách, po mozkolebečních traumatech s následným postižením pohybového aparátu, po operacích mozku a onemocněních s postižením pohybového aparátu, děti a kojenci s dětskou mozkovou obrnou (Friedlová, 2009).
25
5.1.4 Polohování dle konceptu bazálni stimulace
Vnímání vlastního těla se mění při klidném ležení již po 30 minutách. Dochází ke ztrátě pocitu vlastních tělesných hranic. Prostřednictvím polohování můžeme pacientovi umožnit získat informace o svém těle a výrazně stabilizovat vnímání tělesného schématu. Polohováním neposkytujeme pouze stimulaci somatickou, ale také vestibulární.
Málo podnětné okolí spolu s nedostatkem senzorických podnětů a pohybové aktivity redukuje přísun informací k člověku. Vnímání tělesného obrazu a okolí se mění a vede k poruchám orientace na vlastním těle a okolí a také k těžkým krizím vlastní identity. Pacient sám sebe velmi málo vnímá a také ztrácí tělesnou a psychickou orientaci.
V konceptu bazálni stimulace se pro fixaci tělesného schématu užívá různých pomůcek, jako jsou srolované deky, ručníky a také perličkové polohovací pomůcky výrazně zvyšující komfort polohování.
V konceptu bazálni stimulace aplikujeme dle stavu pacienta polohu hnízdo. U pacientů s neklidem či výraznými změnami v oblasti vnímání tělesného schématu polohu mumie (Friedlová, 2005; Friedlová, 2007).
Poloha mumie
Cílem tohoto polohování je umožnit pacientovi zprostředkování vjemů ze svého vlastního těla a umožnit mu pocítit hranice svého těla. Polohování mumie lze kombinovat s polohováním hnízdo a mikropolohováním.
Poloha hnízdo
Tato poloha umožňuje pacientům odpočinout si a navozuje u nich příjemné pocity ve smyslu „cítím se dobře". Zároveň jim tato poloha nabízí pocit jistoty a bezpečí a zlepšení vnímání hranic svého těla (Friedlová, 2007).
26
5.1.5 Masáž stimulující dýchání (MSD)
Masáž stimulující dýchání je v rytmu a s dostatečným kontinuálním tlakem našich rukou provedená masáž v oblasti zad nebo ventrální části hrudníku. Je součástí dechové gymnastiky. Masáž má také vysokou komunikační hodnotu. Vede k ustálení rytmu dýchání na stejné frekvenci u pacienta i nelékařského zdravotnického pracovníka. Tím mezi nimi vzniká komunikační proces, který může poskytnout pacientovi uvolnění, pocit jistoty a blízkosti a nelékařskému zdravotnickému pracovníkovi umožňuje vyjádřit svou empatii vůči pacientovi.
Masáž stimulující dýchání redukuje také stavy neklidu a zmätenosti. Intenzívní kontakt nelékařského zdravotnického pracovníka rukama na zádech pacienta, klidné a symetricky prováděné masážní pohyby umožňují navodit pacientovi pocit jistoty. Naladění na stejný rytmus dýchání mezi nelékařským zdravotnickým pracovníkem a pacientem nabízí pochopení beze slov a vytvoření vztahu.
Cílem nelékařského zdravotnického pracovníka je pomoci pacientovi přejít na klidné, hluboké a pravidelné dýchání. Kromě toho mu umožníme opět zřetelně si uvědomit své tělo a zvýšit schopnost koncentrace tak, aby mohl pacient reagovat na podněty z okolí. Dosáhneme také sníženého vyplavování stresových hormonů.
Tato technika vyžaduje kontinuální trénink (Friedlová, 2009).
27
5.2 Vestibulární stimulace
Zdravý člověk se neustále pohybuje, mění své polohy v důsledku různých činností vykonávaných během dne. Smyslově rovnovážné ústrojí (vestibulární aparát) tak získává stálý přísun podnětů. Lidé s omezenými pohybovými aktivitami dostávají minimálně vestibulárních podnětů. Prostřednictvím konceptu bazálni stimulace lze těmto lidem poskytnout stimuly jejich rovnovážnému ústrojí, lepší prostorovou orientaci a vnímání pohybu. Vestibulární vnímání umožňuje zaznamenávat lineární, rotační a statické pohyby hlavy. Informuje nás o naší poloze a pohybu v prostoru (Friedlová, 2007).
Koncept bazálni stimulace umožňuje vestibulární stimulací - díky pohybům endolymfy - převádět informace na vestibulární jádra v mozku a následně:
> zprostředkovat informace o postavení v prostoru,
> redukovat závrať z otáčivého pohybu,
> snížit napětí flexorů a extenzorů,
> připravit organismus na mobilizaci,
> zachovat pohyb endolymfy ve vestibulárním aparátu.
Možnosti vestibulární stimulace dle konceptu bazálni stimulace:
> před každou změnou polohy těla uvést hlavu pacienta do pozice ve směru příští polohy těla,
> velmi pomalé a lehké otáčivé pohyby hlavy,
> houpací pohyby v lůžku např. v poloze mumie,
> nácvik tzv. pohybu ovesného klasu v ovesném poli,
> houpačky, houpací křesla,
> trampolíny (Friedlová, 2009).
28
5.3 Vibrační stimulace
Cílem vibrační stimulace je stimulace receptoru pro vnímání vibrací uložených v kůži, a sice Vater Paciniho tělísek a receptoru hluboké citlivosti, tedy proprioreceptorů ve šlachách, svalech a vazivovém aparátu kostí a kloubů. Vnímání vibrací se děje ve směru od periferie dovnitř těla. Cílem vibrační stimulace je zprostředkovat pacientovi intenzivní vjemy z jeho těla. Vnímání vibrací je zcela individuální. Vibrační stimulaci integrujeme především u pacientů ve vigilních komatech, u pacientů s hlubokou mentální retardací, ale také u těch, kterým slouží vibrační stimulace jako příprava k vnímání pohybu a následně k vertikalizaci a mobilizaci. K vibrační stimulaci můžeme použít různé technické předměty (bateriový vibrátor, holicí strojek, elektrický zubní kartáček, vibrující hračky, vibrující lehátka a křesla) anebo také pouze vlastní ruce (Friedlová, 2009).
Kontraindikací pro použití vibrační stimulace jsou krvácivé stavy, varixy, poranění a porucha integrity kůže.
K vibrační stimulaci můžeme použít také hudební nástroje vydávající vibrace, a hlas. Pokud člověk hovoří nebo zpívá, jeho hrudník se velmi jemně chvěje. Toho lze využít a položit ruku pacienta na jeho vlastní hrudník (pokud pacient vydává zvuky), nebo na hrudník nelékařského zdravotnického pracovníka. Také lze přiložit celý hrudník pacienta na hrudník nelékařského zdravotnického pracovníka nebo příbuzného.
Některé vibrační stimulace mohou být pacientovi velmi příjemné, zvláště zapojíme-li do péče rodinné příslušníky. Jedná se o vibrace „tělo na tělo", kdy se nelékařský zdravotnický pracovník anebo rodinný příslušník či přítel posadí za pacienta ať už do lůžka, na zem či do křesla, položí si jeho trup na svůj a vibrace vyvolává svým zpěvem, pobroukáváním. Velice účinná je tato stimulace v intenzivní péči u pacientů v komatózních stavech (Friedlová 2007; Friedlová, 2009).
29
5.4 Optická stimulace
Zrakový vjem je spolu se sluchovým smyslovým aparátem nejčastěji využívaným smyslem k poznávání okolního světa a k navázání komunikace.
Cílem optické stimulace je umožnit pacientovi orientaci, podporovat jeho schopnost vnímat okolní prostředí a schopnost uspořádat okolní prostředí. Také pomáhá budovat pocit jistoty a stimulovat schopnost se učit.
Okolí pacientů v nemocničních zařízeních bývá většinou prosté vizuálních podnětů. Často lze říci, že je nestimulující. Takovéto nepodnětné okolí může být navíc pro pacienta, který se po delší době probudí z bezvědomí, velmi stresující (Friedlová, 2007).
Předměty nemocničního prostředí nemá pacient uložené ve svých paměťových stopách, proto nemůže adekvátním způsobem situaci asociovat a zpracovat. Neschopnost orientovat se v dané situaci a v okolním světě může vyvolávat úzkost, strach a také agresivní chování pacienta. Integrací do tohoto neznámého prostředí něčeho známého, co má pacient uložené v paměťové stopě, může navodit zklidnění (Bienstein, Fröhlich, 2003).
Pro optickou stimulaci je velice významná jakákoli změna tělesné polohy. Přestože jde někdy jen o malou změnu polohy hlavy, mění se pacientovo zorné pole. Změnami polohy lze pacientovi umožnit sledovat dění v jeho okolí, ale také se orientovat na svém těle. Tím se posílí jeho pocit jistoty. Změna polohy znamená současně stimulaci vestibulární a somatickou.
Možnosti optické stimulace, tak jako u jiných stimulací, musí bezpodmínečně zohlednit autobiografickou anamnézu pacienta a jejich variabilita záleží na kreativitě nelékařského zdravotnického pracovníka.
Je nutno vždy pacienta sledovat, jak reaguje na poskytované podněty a zda u něj nevyvolávají negativní asociace a emoce. Také pozorování stále stejných objektů vyvolává halucinace a dezorientaci (Bienstein, Fröhlich, 2003; Friedlová 2005).
30
5.5 Auditívni stimulace
Sluchový orgán člověka je velice významný pro komunikaci, navazování a udržování vztahů ve společnosti a pro rozvoj myšlení. Na základě sluchu se vyvíjí řeč; dítě, které od narození neslyší, se nenaučí mluvit. (Friedlová, 2007).
Cílem auditívni stimulace je stimulace sluchového vnímání a rozlišovací schopnosti pro jednotlivé zvuky a také samozřejmě navázání kontaktu s pacientem. V praxi to znamená maximalizovat význam poskytnutých slovních sdělení pacientům, a naopak zároveň minimalizovat nejasné zvuky okolního prostředí.
Možnosti využití auditívni stimulace v ošetřovatelské péči jsou široké, využít lze hlas, reprodukované zvuky, hudbu a hudební nástroje.
Je nutné zohlednit autobiografickou anamnézu pacienta. Důležité jsou také informace o sluchové nedostatečnosti pacienta a užívání kompenzačních prostředků (slúchadla). Je nutné upozornit příbuzné pacienta na to, aby s ním hovořili v jemu známé a jemu vlastní formě (Friedlová, 2005).
Prostředky pro auditívni stimulaci
> Řeč - vyprávění, předčítání, reprodukce řeči ze záznamu (lze nahrát hlasy příbuzných, kamarádů, spolužáků, spolupracovníků).
> Hudba - reprodukovaná (z přehrávače, z rádia, z televize), produkovaná u pacienta hrou na hudební nástroj.
> Zpěv - se zpěvem pracují muzikoterapeuti. Zpívat může také ale příbuzný pacienta jeho oblíbené písničky (např. maminka integrovaná do ošetřovatelské péče u dětí) nebo sám pacient (Friedlová, 2007).
31
5.6 Orální stimulace
„Ústa představují nej citlivější a na vnímání nej aktivnější tělesnou zónu (vlas v ústech vnímáme rychleji než vlas položený na bříšku prstu). Člověk vnímá svá ústa jako intimní osobní zónu. Ústa a ruka jsou nej aktivnější místa na těle. Již v 9. týdnu embryonálního vývoje dumlá embryo zárodek svého palce a získává tak raně zkušenost se svými ústy. V celém prenatálním období jsou ústa aktivní, stejně tak po narození" (Friedlová, 2007, s. 117).
Příjem potravy není jen potřeba vykonávaná s cílem nutričním, ale také proto, že je spojena s velice libými pocity. Vlastní příjem potravy má několik fází a koncept bazálni stimulace jim přikládá stejnou důležitost a v orální stimulaci všechny zohledňuje. Vlastní příjem potravy má fázi preorální a orální. V preorální fázi se snoubí vjemy taktilně haptické, vizuální, čichové a gustační.
Cílem orální stimulace je zprostředkovat pacientovi vjemy ze svých úst a stimulovat jeho vnímání. Zvýšení svalového tonu v oblasti dutiny ústní je známkou stimulace vnímání u pacienta. Orální stimulaci můžeme provádět izolovaně, anebo jako přípravu na orální přívod stravy. V žádném případě není orální stimulace synonymem péče o dutinu ústní nebo nácviku polykacího reflexu. Aleje velice výhodné je vzájemně kombinovat (Friedlová, 2005).
32
5.7 Olfaktorická stimulace
Vůně a pachy jsou pro lidský organismus výraznými vyvolavateli vzpomínek. Určité vůně asociují roční období (např. vůně perníku - Vánoce), situace (káva -příjemné situace) nebo lidi (parfém...). Mnoho vůní a pachů je obsaženo v autobiografii, a to ve spojení s pozitivními či negativními vzpomínkami. Každý člověk má své oblíbené vůně. Orální a olfaktorická stimulace spolu úzce souvisí.
Před tím, než začneme pacienta konfrontovat s určitými vůněmi či pachy, je nutné zjistit, které vůně pacient upřednostňuje. Jinak lze vyvolat negativní stimulaci. To znamená, že nepřijme-li pacient žádné stimuly a podávané informace, nedojde k navázání žádoucího kontaktu a to proto, že mu vůně nebyly nepříjemné nebo známé. Olfaktorické stimuly nenabízíme kontinuálně, neboť by si pacient na ně zvykl stejně jako na zvukovou kulisu okolí či stále stejně vypadající okolí. Pro olfaktorickou stimulaci jsou vhodné vůně osobních toaletních potřeb pacienta, deodorantů, parfémů, vůně jídla, a naopak nevhodnejšou vonné svíčky. Integrovat do péče můžeme také vůně z pracovního prostředí pacienta nebo ze vztahu k jeho koníčkům a zájmům.
Olfaktorickou stimulaci je vhodné také aplikovat z důvodu poskytnout pacientovi schopnost orientovat se v dané situaci, a tím mu umožnit pocit jistoty a bezpečí. Vůně vlastních toaletních prostředků může pacientovi umožnit pochopit správně danou situaci, např. že se jedná o toaletu. Vhodná je také současná kombinace olfaktorické a taktilně-haptické stimulace (Friedlová, 2007; Friedlová, 2009).
33
5.8 Taktilně-haptická stimulace
Schopnost lidské ruky rozpoznávat předměty umožňuje získávat člověku během života zkušenosti a ty pak uchovávat v paměti. Neklidní, hyperaktivní pacienti, jejichž ruce jsou velice aktivní (tahají a ohmatávají zavedené močové katétry, drény a jiné invazivní vstupy, hrají si s plenkovými kalhotkami, aj.), tak činí většinou z těchto důvodů:
> potřebují identifikovat předmět, který nahmatali,
> potřebují taktilně - haptickou stimulaci.
Koncept bazálni stimulace posuzuje tyto aktivity jako symptom nedostatku taktilně-haptické stimulace. Ve své paměti se pacienti snaží tyto předměty někam zařadit, ale protože některé z nich dříve neznali (močové katétry), vyvolávají v nich pocity nejistoty, úzkosti a strachu. Taktilně-haptická stimulace umožňuje poskytnout smysluplné stimulace těmto pacientům, a to ve formě jim známých materiálů a věcí. Proto pracuje opět s biografií pacienta.
Taktilně-haptickou stimulaci můžeme provádět u pacienta asistované, pokud není schopen sám pohybovat prsty. Kombinovat ji můžeme s optickou, auditívni a olfaktorickou stimulací (Friedlová, 2009; Řádová, 2009).
34
6   BIOGRAFICKÁ ANAMNÉZA
Předpokladem integrace prvků konceptu bazálni stimulace do ošetřovatelské péče je znalost životních návyků, zvyků a prožitků pacienta. Každý člověk je jiný, jinak se chová v určitých situacích, jinak reaguje. Každý člověk je jedinečná bytost, kterou utváří jeho sociální okolí a ovlivňují ho prožité situace. Má také vlastní autonomii. Pracovat s autonomií pacienta znamená respektovat ho a pochopit.
Kvalitní a účinné stimulace vnímání lze docílit jen získáním kvalitní autobiografické anamnézy, formulací reálných cílů, sestavením adekvátního ošetřovatelského plánu a kontinuální evaluací reakcí pacienta na poskytované nabídky. Nezastupitelnou funkci má integrace příbuzných pacienta do ošetřovatelské péče.
Jednotlivé prvky konceptu se implementují do ošetřovatelské péče cíleně na základě strukturovaných individuálních plánů sestavených dle autobiografické anamnézy pacienta a jeho somatického stavu. Nezastupitelný význam má kvalitní ošetřovatelská dokumentace (Friedlová, 2007; Friedlová, 2009).
35
EMPIRICKÁ ČÁST
7 KAZUISTIKA
Na následujícím případu názorně dokládám uplatnění stimulací, které popisuji v předcházejících kapitolách. Respektuji etický aspekt z hlediska pacientky i její rodiny. Neuvádím proto jméno pacientky, rodné číslo, bydliště apod. Součástí kazuistiky proto nejsou ani žádné fotografie.
Abych mohla koncept bazálni stimulace u pacientky uplatnit v ošetřovatelské péči, musela jsem mít jistotu, že v mé nepřítomnosti bude nelékařský zdravotnický personál a matka mé pacientky důsledně a kontinuálně pokračovat v j ednotlivých technikách konceptu. Nelékařský zdravotnický personál je proškolený a integruje koncept bazálni stimulace do ošetřovatelské péče o pacienty. Matce pacientky jsem doporučila literaturu, aby se mohla aktivně zapojit do ošetřovatelské péče dle konceptu bazálni stimulace.
Informace o pacientce jsem získala od její matky. Další informace jsem čerpala z ošetřovatelské dokumentace a od nelékařských zdravotnických pracovníků.
36
Identifikační údaje
Jméno a příjmení: XY
Pohlaví: žena
Datum narození: 1995
Věk: 15 let
Vzdělání: žákyně 9. třídy základní školy
Státní příslušnost: ČR
Datum přijetí: 4.2.2010, 0:40 hodin
Oddělení: Klinika anesteziologie a resuscitace, resuscitační oddělení pro děti
Medicínské diagnózy:
Cystická fibróza
Chronická infekce Staphylococcus aureus (latinsky zlatý stafylokok) St.p. kanylaci a.radialis l.dx. St.p. plicní lobektomii
Pacientka ve věku 15 let s cystickou fibrózou, chronicky kolonizovaná Staphylococcus aureus.
Dne 11.1.2010 přijata na pediatrickou kliniku k 14ti denní intravenózni (dále jen i.v.) antibiotické terapii. Prodělala proti stafylokokovou léčbu dvoukombinací antibiotik Dalacin, Ciprinol. Následně byla přeložena na kliniku dětské chirurgie k provedení plicní lobektomie doporučené na základě chirurgického konzilia pro lokalizovaný nález rozsáhlých bronchiektazií plicní tkáně na HRCT.
Dne 25.1.2010 byla provedena resekce horního a středního plicního laloku. Pacientka byla přeložena na kliniku anesteziologie a resuscitace k bezprostřední pooperační péči. Po příjmu pacientka intubována a byla jí zavedena umělá plicní ventilace (dále jen UP V), doporučená antibiotická terapie. Pacientka ponechána po 24 hodin na UPV.
37
Dne 26.1.2010 pacientka extubována, při oxygenoterapii maskou krevní plyny v mezích, SpC>2 nad 90%. Na kontrolním RTG po extubaci zhoršení nálezu. Pro zhoršující se respirační insuficienci nutná 28.1.2010 reintubace a UPV. Upravena antibiotická terapie, zaveden CZK cestou v. subclavia l.dx. Dne 2.2.2010 extubace bez komplikací.
Dne 4.2.2010 pacientka přeložena na pediatrickou kliniku. Do 23:30 hodin dechově stabilní., Sp02 95%. Při pokusu o defekaci na míse tonická křeč, ztráta vědomí, cyanóza, denaturace Sp02 79%, dyspnoe, pacientka močila a kálela do postele. Podán 02 maskou, Solu-medrol. Poté následovala další tonická křeč, pacientce podán Apaurin a voláno anesteziologické konzilium. Pacientka zaintubována a přeložena zpět na kliniku anesteziologie a resuscitace.
38
Stav pacientky při přijetí na kliniku anesteziologie a resuscitace
Vitální funkce
TK: 70/50 mmHg
Výška: 150 cm
P: 140/minutu
Hmotnost: 47 kg
TT: 36,8°C
BMI: 20,88
Stav vědomí: kvantitativní porucha vědomí - kóma
Poloha: pasivní
Dýchání: dýchací cesty zajištěny OTI 7,0 s manžetou, Sp02 97% Celkový vzhled
15tiletá pacientka s poruchou vědomí a farmakologickým útlumem (Diazepam, Midazolam). Oční bulvy ve středním postavení, mydriatické, na osvit reagující, ski éry bílé, spojivky růžové, uši a nos bez sekrece. Kůže čistá, bledá, bez ikteru, kožní turgor vnormě. Dýchací cesty zajištěny orotracheální intubací s manžetou. Močové cesty zajištěny permanentním močovým katétrem. Výživa zajištěna parenterálně. Ležící, polohována á 2 hodiny dle polohovacího záznamu. Kompletní hygiena na lůžku 2x denně, péče o dutinu ústní, vyprazdňování.
Glasgow Coma Scale (GCS): 4 (extenze na bolestivý podnět).
39
Anamnestické údaje
Rodinná anamnéza: matka, otec zdrávi, sourozenci zdrávi.
Osobní anamnéza: dítě z rizikové 4. gravidity, těhotenství bez komplikací, porod v termínu, záhlavím, poporodní adaptace v normě.
Od ledna 1996 pacientka špatně pije, kašle, nastává úbytek na váze. Hospitalizována na dětském oddělení. Zde byla pacientce diagnostikována cystická fibróza a pacientka byla přeložena na pediatrickou kliniku. Opakovaně respirační insekty, opakovaně pozorován staphylococcus aureus. Postupně progrese bronchiektazií. Chirurgické konzilium doporučilo resekční výkon.
Léková anamnéza: Seretide (bronchodilatans, antiastmatikum), Dalacin (antibiotikum), Ciprinol (chemoterapeutikum), Lacidofil (digestivum), Pyridoxin (vitamin), Avamys (otorinolaryngologikum, kortikosteroid), Apaurin (antiepileptikum, anxiolytikum), Diazepam (anxiolytikum, sedatívum, centrální myorelaxans), Midazolam (hypnotikum, sedatívum).
Alergologická anamnéza: Amoksiklav (antibiotikum). Abusus: alkohol nepije, nekouří.
Gynekologická anamnéza: menarche ve 14 letech, menstruační cyklus cca 27 dnů, krvácení cca 4 dny, poslední menstruace před 10 dny. Antikoncepci neužívá. Samovyšetření prsů nevykonává. Poslední gynekologická prohlídka cca před 3 měsíci.
Sociální anamnéza: pacientka je z úplné rodiny, bydlí společně s rodiči a sestrou v rodinném domu. Vztahy v rodině jsou dobré, mimo rodinu také.
Pracovní anamnéza: žákyně 9. třídy základní školy.
40
Biografická anamnéza dle konceptu bazálni stimulace
Biografická anamnéza v konceptu bazálni stimulace zohledňuje návyky a zvyky pacienta, aby mohla být poskytována co nej osobnej ši ošetřovatelská péče. Informace o pacientce jsem získala od její matky.
Somatická anamnéza
Pacientka vyrůstala v harmonické rodině. Jako malá měla ráda fyzický kontakt s rodiči, prarodiči, sourozenci i kamarády. S postupem času a přibývajícími roky fyzické dotyky začala omezovat. Nyní v 15 letech již hlazení odmítala. Nej pozitívnej i vnímala doteky na rukou. Spala v pokoji společně s jedním ze sourozenců, sestrou. Postel měla plnou plyšových hraček. Nejčastěji spávala na boku. Ráda spala pod teplou přikrývkou, spíše přikrytá, dávala si deku za ramena. Měla ráda teplo, vyhovovala jí vyšší teplota vzduchu. Před spaním poslouchala hudbu nebo si četla knihy a časopisy.
Vestibulární anamnéza
Pacientka rekreačně provozovala několik sportů. Nejraději měla cykloturistiku, plavání a navštěvovala taneční kroužek.
Vibrační anamnéza
Pacientka používala na holení nohou dámský elektrický holicí strojek.
Optická anamnéza
Pacientka nikdy neměla problémy se zrakem, vždy viděla dobře. Měla ráda barvy. Dětský pokoj měla polepený plakáty oblíbených hudebních skupin. Na oděvu preferovala modrou barvu, nikdy by si neoblékla oděv barvy růžové.
41
Auditívni (sluchová) anamnéza
Pacientka neměla postižený sluch. Jejím oblíbeným zpěvákem je 50cent, rozhlasové vysílání příliš neposlouchala, na televizi se dívala především na hudební kanály a měla oblíbený televizní seriál „Ulici". Na hudební nástroj nehrála.
Chuťová anamnéza
Pacientka dodržovala většinou zásady zdravé výživy, ale občas si dala i hamburger a hranolky. Měla ráda ovoce i zeleninu. Z cukrovinek měla nejraději mléčnou a bílou čokoládu. Jejím nej oblíbenějším jídlem byla svíčková omáčka s knedlíky a brusinkami. Kávu nepila, čaj velmi ojediněle, a to jen ovocný. K snídani pila džus a během dne šťávu, nejraději pomerančovou, měla ráda i sprite a coca-colu. Nejedla houby a ryby.
Čichová anamnéza
Pacientka nejčastěji používala kosmetiku značky Dove, ať už jde o tělové mléko, sprchový gel, šampon, deodorant nebo obličejový krém, měla také svou oblíbenou toaletní vodu. Ráda se koupala ve vaně plné pěny do koupele nebo si do koupele přidávala mořskou sůl.
Taktilně-haptická anamnéza
Pacientka zaměstnávala ruce především používáním mobilního telefonu - často psala SMS, ale hrála i hry. Také často psala domácí úkoly a hrála hry na počítači. Rušní práce měla docela ráda, navlékala si korálky na krk nebo pletla z bavlnek náramky, nerada malovala. Při spánku většinou objímala svého oblíbeného plyšového medvěda. Byla pravák.
42
Stanovení ošetřovatelského plánu dle konceptu bazálni stimulace
Při plánování ošetřovatelské péče v konceptu bazálni stimulace jsem vycházela ze stávající situace pacientky.
Na základě vlastního pozorování, studia ošetřovatelské dokumentace, rozhovorů s ošetřujícím lékařem a získaných biografických údajů od matky pacientky jsem se rozhodla plánovat ošetřovatelskou péči v konceptu bazálni stimulace s těmito cíli bazálně stimulující péče:
> zachovat život a zaj i stit vývoj,
> poskytnout klientce pocit důvěry a bezpečí,
> umožnit klientce vnímat vlastní život,
> umožnit klientce vnímat vlastní tělo, a tím stimulovat vnímání tělesného schématu.
Pro splnění těchto cílů jsem integrovala do ošetřovatelské péče tyto prvky konceptu bazálni stimulace:
> celkovou tělesnou koupel,
> polohování - hnízdo, mikropolohování,
> masáž stimulující dýchání (MSD),
> kontaktní dýchání s vibrací,
> optickou stimulaci,
> olfaktorickou stimulaci.
Postupně jsem ošetřovatelskou nabídku s prvky bazálni stimulace rozšířila a zařadila jsem prvky vibrační stimulace, vestibulární, auditívni, olfaktorické, orální a taktilně-haptické stimulace.
43
Integrace konceptu bazálni stimulace do ošetřovatelské péče
Rozhodla jsem se, že za pacientkou budu docházet a uplatním své vědomosti a zkušenosti v ošetřovatelské praxi, které jsem získala absolvováním certifikovaného kurzu bazálni stimulace.
Od prvního dne přijetí pacientky na kliniku anesteziologie a resuscitace jsme aplikovali bazálni stimulaci se všemi jejími prvky. Matce pacientky jsem vysvětlila, v čem spočívá ošetřovatelská péče dle konceptu bazálni stimulace. Přiblížila jsem jí hlavní prvky konceptu a informovala o těch, které nyní integrujeme do ošetřovatelské péče. Vysvětlila jsem jí, že ona tráví s dcerou nejvíce času, ona ji zná nejlépe a že právě od ní budou pacientce doteky nej příjemnější. Velký důraz jsem kladla na vzájemnou spolupráci.
Nejprve jsem si sepsala již zmíněnou biografickou anamnézu pacientky. Požádala jsem matku pacientky, aby dovezla několik předmětů z domova, tedy předmětů známých, které dříve pacientka užívala denně, abychom pomocí těchto předmětů upravili okolní prostředí. Požádala jsem ji, aby přinesla tyto osobní věci: oblíbený polštář, košili a kraťasy, toaletní potřeby (sprchový gel, šampon, deodorant, zubní pastu a kartáček), ručníky a žínky, oblíbeného plyšového medvěda, MP4 přehrávač s oblíbenou hudbou, oblíbenou knihu, čokoládu, pomerančovou šťávu, fotografie zvětšené do formátu A4 jejích rodičů, sourozenců a přátel.
Dále jsem u pacientky zavedla tzv. iniciální dotek. Na základě biografické anamnézy jsem zvolila pro iniciální dotek pravou horní končetinu, a to pravé rameno. Vyrobila jsem ceduli formátu A4, na kterou jsem napsala místo iniciálního doteku. Ceduli jsem umístila na dveře pokoje a k lůžku pacientky. O nutnosti dodržování a významu iniciálního doteku jsem informovala veškerý nelékařský zdravotnický personál oddělení.
44
První den hospitalizace
Při prvním vstupu na pokoj jsem se nejprve pozdravila s pacientkou za použití iniciálního doteku. Pacientce jsem pevně přiložila svoji ruku na její pravé rameno a představila jsem se. Vysvětlila jsem jí, co bude následovat.
Při první celkové tělesné koupeli jsem zvolila celkovou tělesnou koupel zklidňující vzhledem ke stavu pacientky. Pacientka měla zvýšené svalové napětí a zrychlenou srdeční činnost. Připravila jsem si dvě žínky, ručníky, vodu o teplotě přibližně 37°C a tělové mléko.
Před koupelí jsem nejprve pacientce namočila ruku do nádoby s vodou. Poté jsem začala omytím obličeje pacientky asistované - navlékla jsem žínku na ruku pacientky a svojí rukou jsem vedla její a umyla pacientce obličej. Dále jsem pokračovala s mytím hrudníku. Na hrudníku jsem prováděla stimulaci od středu trupu k zevní straně hrudníku. Horní končetiny jsem stimulovala ve směru růstu chlupů (od ramen ke konečkům prstů). Dolní končetiny j sem stimulovala od pánve ke konečkům prstů. Záda jsem stimulovala tak, že jsem postupovala směrem od páteře k zevní straně trupu.
Při mytí jsem se snažila dotýkat těla pacientky oběma rukama. Tam, kde to bylo možné, jsem se snažila modelovat její tělesnou formu tak, abych jí umožnila poskytnout informace o jejím těle. V místnosti jsem se snažila zajistit příjemnou teplotu a klidnou atmosféru, před koupelí jsem se snažila maximálně eliminovat možné rušivé elementy. Snažila jsem se vnímat veškeré reakce pacientky.
Poté jsem s pomocí všeobecné sestry, která přidržovala pacientce orotracheální kanylu, otočila pacientku na bok a aplikovala jsem masáž stimulující dýchání (dále jen MSD) pomocí dětského oleje. Na ruce jsem si nanesla dětský olej a nejprve jsem ho zahřála na svou tělesnou teplotu. Poté jsem přiložila své ruce na zátylí pacientky. Pomalu a s tlakem jsem spouštěla své ruce podél páteře pacientky dolů až k sakrální oblasti. Toto jsem minimálně třikrát opakovala a poté jsem začala na zádech pacientky provádět tři kruhy, které se mírně prolínaly, a těmito pohyby jsem zvedala a roztahovala hrudník do stran. Poté jsem masáž ukončila stejně, jako jsem začala, tedy pomalu a s tlakem spouštěnýma rukama podél páteře dolů až k sakrální oblasti, a opět jsem toto
45
minimálně třikrát opakovala. Snažila jsem se, aby masáž byla co nejúčinnější, nej efektivnější a pro nás obě zážitkem.
Nikdy během masáže jsem neopustila oběma rukama tělo pacientky. Během masáže jsem se snažila eliminovat veškeré rušivé elementy jako průvan, rušivé podněty zvenčí a komunikaci s třetí osobou. Během MSD pacientce poklesl pulz a zmizelo svalové napětí, pacientka vypadala uvolněně.
Poté jsem pacientku oblékla, upravila jí lůžko a napolohovala ji do polohy „hnízdo". Pacientka ležela no boku (dle biografické anamnézy), pomocí perličkového polohovacího vaku jsem ohraničila tělo pacientky a zapřela dolní končetiny, polštář jsem pacientce dala za hlavu (aby cítila „konec a začátek""svého těla). Dále jsem ji přikryla dekou, kterou jsem jí založila až za ramena (dle biografické anamnézy). Popřála jsem jí pěkný odpočinek a iniciálním dotekem jsem se rozloučila. Poté jsem pacientce věnovala fázi odpočinku.
Tento den jsem navštívila pacientku ještě jednou, a to po příchodu její matky, která přivezla předem dohodnuté věci z domova. Pacientce jsme v pokoji do zorného pole umístili hodiny, nalepili plakáty a fotky přátel a rodiny. Matka pacientky dále přivezla oblíbeného plyšového medvěda, se kterým pacientka spávala, její osobní toaletní potřeby, košili a kraťasy, MP4 přehrávač s oblíbenou hudbou a časopisy. Matka s pacientkou komunikovala doteky, hladila ji po tváři, čele, vlasech, držela ji za ruce.
Druhý den hospitalizace
Druhý den jsem pacientku navštívila opět v ranních hodinách. Nejprve jsem se s pacientkou pozdravila za použití iniciálního doteku. Poté jsem pacientce vysvětlila, co bude následovat. Dále jsem u pacientky aplikovala celkovou tělesnou koupel na lůžku. Pro stimulaci dlouhodobých paměťových drah jsem používala pouze osobní toaletní potřeby pacientky včetně žínek a ručníků, které jí matka předchozí den přivezla. Pacientku jsem navoněla její oblíbenou toaletní vodou. Poté jsem aplikovala masáž stimulující dýchání a pacientce oblékla košili a kraťasy. Nakonec jsem pacientku uložila do polohy „hnízdo". Zvolila jsem polohu na boku. Tělo pacientky jsem ohraničila pomocí perličkového polohovacího vaku, jednu deku prostrčila mezi nohama, zapřela dolní končetiny, podložila ruce a polštář dala za hlavu. Dále jsem ji přikryla dekou,
46
kterou jsem jí založila až za ramena, a na hrudník jsem jí přiložila plyšového medvěda. Popřála jsem jí pěkný odpočinek a iniciálním dotekem jsem se rozloučila. Poté jsem pacientce věnovala fázi odpočinku.
V odpoledních hodinách pacientku navštívila její matka, která se do ošetřovatelské péče dle konceptu bazálni stimulace aktivně zapojila. Komunikovala s pacientkou doteky, vyřizovala jí pozdravy od otce, sourozenců a přátel.
Dále u ní prováděla somatickou stimulaci - lehla si k pacientce do postele, objala ji a nějakou dobu s ní jen tak ležela v posteli.
Matka u pacientky zůstala až do večerních hodin. Četla jí z jejího oblíbeného časopisu. Před odchodem pacientce pustila MP4 přehrávačem její oblíbenou hudbu, kterou poslouchala před spaním, na hrudník jí přiložila plyšového medvěda, políbila ji na čelo a rozloučila se s ní pomocí iniciálního doteku.
Třetí až šestý den hospitalizace
Za pacientkou jsem docházela každé ráno na oddělení, pozdravila jsem se s ní za použití iniciálního doteku a sama prováděla celkovou tělesnou koupel na lůžku. Pro stimulaci dlouhodobých paměťových drah jsem používala pouze osobní toaletní potřeby pacientky včetně žínek a ručníků. Poté jsem aplikovala masáž stimulující dýchání. Pacientku jsem navoněla její oblíbenou toaletní vodou, oblékla ji, následně napolohovala a přiložila plyšového medvěda na hrudník.
Postupně jsem ošetřovatelskou nabídku s prvky bazálni stimulace rozšířila a zařadila jsem vibrační stimulaci, vestibulární, auditívni, orální a taktilně-haptickou stimulaci.
Z vibrační stimulace jsem používala kontaktní dýchání s vibrací, a to při každé potřebě odsátí sekretu z dýchacích cest. Přiložila jsem obě své ruce na hrudník pacientky a doprovázela ji v nádechu i při výdechu. Výdech jsem podpořila velmi lehkým stlačením hrudníku a pro podporu odkašlání jsem také přidala vibrace v době výdechu. Po této stimulaci všeobecná sestra odsála pacientce sekret z dolních cest dýchacích. Matka používala u pacientky také vibrační stimulaci - komunikovala s ní
47
prostřednictvím zpěvu - dávala si ruku pacientky na svou hruď, aby pacientka mohla cítit vibraci hlasu matky.
Vestibulární stimulace - u pacientky jsem nejprve prováděla velmi pomalé a lehké otáčivé pohyby hlavy a dále s postupným zlepšováním stavu pacientky nácvik tzv. pohybu ovesného klasu v ovesném poli. Klekla jsem si do postele za pacientku, pevně fixovala její tělo na svém, její hlavu jsem opřela o svůj hrudník, jednou rukou jsem fixovala hlavu pacientky, druhou rukou jsem jí fixovala trup a prováděla sní pohyb ve tvaru ležaté osmičky. Tato stimulace je nejen vestibulární, ale i optická, proprioreceptivní a somatická.
Auditívni stimulací byla pro pacientku její oblíbená hudba. Při neklidu byla pacientce pouštěna MP4 přehrávačem oblíbená hudba, pacientka reagovala na hudbu zklidněním - zklidnění tepové a dechové frekvence. Matka s pacientkou komunikovala slovy, pláčem a zpěvem.
Orální stimulaci s pacientkou prováděla matka, která za ní docházela každé odpoledne a zůstávala až do večerních hodin. Prováděla s pacientkou orální stimulaci známými chuťovými podněty - ústa jí vytírala molitanovou štětičkou namočenou ve svíčkové omáčce s brusinkami a pomerančové šťávě. Pacientka reagovala zvýšením svalového napětí úst a zvýšenou salivací. Zaznamenali jsme také náznak cíleného otevření úst pro další kapku na jazyk. Pozitivně reagovala také na ranní a večerní vytíraní úst zubní pastou.
Taktilně-haptickou stimulaci jsem u pacientky aplikovala tak, že jsem jí vkládala do rukou předměty, které dříve používala téměř denně, nejčastěji šlo o mobilní telefon, klávesnici a myš od počítače.
Pro zlepšující se neurologický stav byl postupně snižován farmakologický útlum pacientky až úplné zastavení útlumu.
48
Sedmý den hospitalizace
V ranních hodinách pacientka začala spontánně ventilovat, a proto byla v dopoledních hodinách odpojena od ventilátoru. Pacientka začala komunikovat neverbálně i verbálně - začala vyslovovat první slova, která byla zpočátku nesrozumitelná, později vyslovovala jednoduchá slova již srozumitelně. V odpoledních hodinách byl pacientce odstraněn permanentní močový katétr.
U pacientky jsem nadále prováděla ošetřovatelskou péči dle konceptu bazálni stimulace. Prováděla jsem somatickou stimulaci, vestibulární - pohyb tzv. ovesného klasu v ovesném poli, optickou, auditívni, orální, olfaktorickou a taktilně haptickou stimulaci.
Osmý den hospitalizace
Dnešní den pacientka komunikovala slovně bez problémů. Skládala celé věty a dokázala popsat svůj nynější stav. Byla plně kontinentní a byl jí odstraněn centrální žilní katétr. Pacientka s pomocí matky již přijímala tekutiny i výživu ústy. Pacientku jsem se snažila aktivizovat.
Devátý až čtrnáctý den hospitalizace
V těchto dnech došlo k výrazné změně stavu pacientky. Spolupráce s pacientkou i její stav se den ode dne zlepšoval. Pacientka mě s úsměvem na tváři vítala každý den, bez nejmenších problémů jsme spolu komunikovaly a vytvořily si přátelský vztah.
Čtrnáctý den vedení oddělení rozhodlo o přeložení pacientky na pediatrickou kliniku, a tak jsem ošetřovatelskou péči dle konceptu bazálni stimulace u pacientky ukončila a poté péči přenechala rodině a nelékařskému zdravotnickému personálu oddělení.
49
Shrnutí
Ošetřovatelská péče dle konceptu bazálni stimulace zahrnuje pestrou škálu možností, jak se s pacientem dostávat do kontaktu. Zkušenost s touto pacientkou mne utvrdila v tom, že cesty, jak se dostávat do kontaktu, vedou nejen skrze klasických pět smyslů, ale i mimo ně. Utvrdila jsem se také v tom, že není třeba stimulovat vždy a za každou cenu. Stejně důležité jako mluvit, zpívat, polohovat, masírovat či navozovat režim všedního dne může být občas i jen prosté držení za ruku a mlčení.
Když jsem se pacientky ptala zhruba třetí den po jejím probuzení z komatu, zdali si pamatuje, co se kolem ní dělo v době, kdy byla v komatu, nejprve se na mne podívala, chvíli mlčela, pak se usmála a řekla: „Něco si pamatuju, ale že bych byla v komatu, nevím."
Pacientka mi také potvrdila, že minimálně o textu, který jsem jí opakovala každý den, dobře ví. Ze si pamatuje můj hlas, že mě poznává.
50
DOPORUČENÍ PRO PRAXI
Na základě vykonání ošetřovatelské péče dle konceptu bazálni stimulace u pacientky hospitalizované na klinice anesteziologie a resuscitace navrhuji tato doporučení pro praxi:
> Rozpoznat potřeby pacienta, umět se vcítit do vnímání druhého a nepovažovat ho za postiženého s jeho deficity. Schopnost nelékařských zdravotnických pracovníků pochopit chování pacienta.
> Respektovat zachované schopnosti pacienta a v ošetřovatelské péči je podporovat.
> Podněty, které v péči poskytujeme, musí být vhodně a individuálně strukturované.
> Proškolit více nelékařských zdravotnických pracovníků, kteří by se spolupodíleli na ošetřovatelské péči u pacienta.
> Zaškolení lékařů v oblasti kurzů konceptu bazálni stimulace.
> Motivace.
51
ZÁVĚR
Cílem mé bakalářské práce bylo seznámit čtenáře s ošetřovatelskou péčí dle konceptu bazálni stimulace u pacientů, jejichž komunikační a pohybové schopnosti j sou velmi omezené. V empirické části jsem uvedla kazuistiku pacientky hospitalizované na klinice anesteziologie a resuscitace, resuscitačním oddělení pro děti. Propojila jsem tím teoretickou část s empirickou.
Práce nelékařských zdravotnických pracovníků je velmi náročná a vyčerpávající, ale je krásná a hlavně, má smysl. Nejnáročnější mohou být situace, kdy pacient nekomunikuje a nelékařský zdravotnický personál nemá možnost prostřednictvím verbální komunikace zjistit jeho potřeby, poznat a porozumět jeho stylu komunikace a na základě toho mu poskytnout prostor pro orientaci, jistotu a další rozvoj jeho osobnosti.
„Porozumět znamená chápat, co nám někdo sděluje. Abychom pochopili, musíme se naučit naslouchat, vnímat a vidět to, co třeba druhý nevidí" (Friedlová, 2007, s. 153).
Ošetřovatelská péče dle konceptu bazálni stimulace dává ošetřovatelství zcela nové kompetence, umožňuje rozvoj vlastní kreativity, vybočení ze stereotypu, prohlubování interpersonálních vztahů, individuální a efektivní ošetřovatelskou péči. Tato ošetřovatelská péče má velmi pozitivní dopad pro pacienta a jeho rodinu, což přispívá ke zvýšení společenské prestiže ošetřovatelství jako profese.
52
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
1. BÁRTOVÁ, Táňa; SKOROVÁ, Renáta. 2008. Bazálni stimulace a hyperbaroxie - základ úspěchu. Sestra, 2008, roč. 18, č. 5, s. 34. ISSN 1210-0404.
2. BIENSTEIN, Christel; FRÖHLICH, Andreas. 2003. Basale Stimulation id der Pflege. Die Grundlagen. Leipzig : Kallmeyersche Verlagsbuchhadlung GmbH, 2003. ISBN 3-78004001-8.
3. FRIEDLOVÁ, Karolina. 2005. Bazálni stimulace pro učitele předmětu ošetřovatelství 1. a 2. díl. 1. vydání. Frýdek-Místek : INSTITUT Bazálni stimulace s.r.o., 2005. ISBN 80-239-6132-2.
4. FRIEDLOVÁ, Karolína. 2007. Bazálni stimulace v základní ošetřovatelské péči. Praha : Grada Publishing a.s., 2007. ISBN 978-80- 247-1314-4.
5. FRIEDLOVÁ, Karolína. 2007. Bazálni stimulace. Opava : Slezská Univerzita, 2007.
6. FRIEDLOVÁ, Karolína. 2003. Bazálni stimulace v práci sestry. Sestra, 2003, roč. 13, č. 1, s. 14-16. ISSN 1210-0404.
7. FRIEDLOVÁ, Karolína. 2005. Dynamika ošetřovatelství - Bazálni stimulace. Sestra, 2005, roč. 15, č. 11, s. 30. ISSN 1210-0404.
8. FRIEDLOVÁ Karolína. 2009. Skriptum pro certifikovaný základní kurz Bazálni stimulace. 7. vydání. Frýdek-Místek : INSTITUT Bazálni stimulace, s.r.o., 2009.
9. FRÖHLICH, Andreas. 1998. Basale Stimulation. Das Koncept. Düsselforf : Verlag Selbstbestimmtes Leben, 1998. ISBN 3-910095-31-3.
10. KERCLOVÁ, Marie. 2008. Bazálni stimulace. Vysoká škola zdravotnická, o.p.s. Praha, 2008.
o
11. KOLEKTIV AUTORU. 2009. Bazálni stimulace v ošetřovatelské a pedagogické praxi. Sborník příspěvků Historicky III. mezinárodního kongresu bazálni stimulace. Frýdek-Místek : INSTITUT Bazálni stimulace®, s.r.o., 2009. ISBN 978-80-254-5815-0.
53
12. MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. 2009. MEDICAL TRIBUNE BREVÍŘ 2009. 18. vydání. Praha : Těšínská tiskárna, a.s., 2009. ISBN 978-80-87135-14-3.
13. MECHOVÁ, Irena; MAJKUSOVÁ, Kamila. 2006. Bazálni stimulace na JIP. Sestra, 2006, roč. 16, č. 12, s. 30-31. ISSN 1210-0404.
14. MEŠKO, D.; KATUŠČÁK, D.; FINDRA, J. a kolektiv. 2006. Akademická příručka. 1. české vydání. Martin : Osveta, 2006. ISBN 80-8063-219-7.
15. RADOVÁ, Kateřina. 2009. Bazálni stimulace očima zdravotníků. Vysoká škola zdravotnická, o.p.s. Praha, 2009.
16. SYSEL, D.; KUKUROVÁ, E.; WEIS, M. 2008. Ošetřovatelská starostlivost v schémat minútovej bázy znalostí. Brno : MATRATON, 2008. ISBN 978-80-969923-0-0.
17. VENGLÁŘOVÁ, Martina; MAHROVÁ, Gabriela. 2006. Komunikace pro zdravotní sestry. Praha : Grada Publishing a.s., 2006. ISBN 80-247-1262-8.
18. VOKURKA, Martin; HUGO, Jan a kolektiv. 2004. Praktický slovník MEDICÍNY. 7. rozšířené vydání. Praha : MAXDORF s.r.o., 2004. ISBN 80-7345-009-7.
19. WOLFFOVÁ, Věra. 2006. Bazálni stimulace - pohled ze zákulisí. Sestra, 2006, roč. 16, č. 6, s. 26-27. ISSN 1210-0404.
20. OBRUCNIKOVÁ, Jana. 2008. Význam komunikace z pohledu bazálni stimulace [online]. [cit. 2009-11-07]. Dostupné na WWW: <http://www.zdn.cz/clanek/vyznam-komunikace-z-pohledu-bazalni-stimulace-346523>.
21. WOLLFOVÁ, Věra. 2010. Co je bazálni stimulace [online], [cit. 2009-11-09]. Dostupné na WWW: <http://www.bazalni-stimulace.cz/bazalni_stimulace.php>.
54