ROLE PORODNÍ ASISTENTKY V EDUKACI ŽÁKŮ STŘEDNÍCH
ŠKOL A ODBORNÝCH UČILIŠŤ O ANTIKONCEPCI
Bakalářská práce
BARBORA SMOLOVÁ
VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o.p.s., PRAHA 5
Vedoucí práce: PhDr. René Hanušová
Komise pro studijní obor: Porodní asistentka
Stupeň kvalifikace: bakalář
Datum předložení: 2011-03-31
Praha 2011
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny použité
zdroje literatury jsem uvedla v seznamu použité literatury.
Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním
účelům.
V Praze dne 31.3.2011 podpis
ABSTRAKT
SMOLOVÁ, Barbora. Role porodní asistentky v edukaci žáků středních škol
a odborných učilišť o antikoncepci. Vysoká škola zdravotnická, o.p.s., stupeň
kvalifikace: bakalář. Vedoucí práce: PhDr. René Hanušová. Praha. 2011. s. 64
Cílem bakalářské práce bylo zjistit úlohu porodní asistentky v edukaci studentů
středních škol a odborných učilišť na Benešovsku o antikoncepčních metodách a jejich
užívání. Výsledky poukazují na význam edukace v této oblasti. Teoretická část práce
charakterizuje jak anatomii a fyziologii pohlavních orgánů, plánované rodičovství, tak
i popis jednotlivých antikoncepčních metod. Empirická část zahrnuje vyhodnocení
dotazníku vlastní konstrukce a závěry vyplývající z výsledků.
Trendy v sexuálním chování žáků lze hodnotit pozitivně. Změny pravděpodobně
souvisejí především s motivací k odpovědnému a plánovanému rodičovství. Vzhledem
k nízké věkové hranici kdy měli respondenti první pohlavní styk je důležité, aby byli
informováni včas. Více než polovina (54,00 %) měla první pohlavní styk mezi 15tým
a 16tým rokem. Zanedbatelný není ani počet respondentů, kteří měli první pohlavní styk
před patnáctým rokem (18,00 %), tedy v době, kdy ještě navštěvují základní školu.
Průzkum ukazuje jak důležitou roli samotná edukace studentů hraje. Není
pochyb o tom, že sexuální výchova je nedílnou součástí životního stylu. Každý, kdo
vyrůstá v dnešních společenských podmínkách, je odkázán na informace a dovednosti,
díky kterým je schopen chránit své reprodukční zdraví. Z našeho průzkumu vyplývá, že
přednášky a sexuální výchova na Benešovsku jsou vedeny správně a svou funkci plní.
Klíčová slova: Antikoncepce. Edukace. Porodní asistentka. Průzkum. Střední školy.
ABSTRACT
SMOLOVÁ, Barbora. The Role of Midwife in Educating Secondary School and
Vocational School Students about Contraception. Nursing College, o.p.s., degree: Bachelor.
Supervisor: PhDr. René Hanušová. Praha. 2011. 64 pages
The object of this bachelor thesis was to determine the role of midwife in the
educating secondary school and vocational schools students in the Benešov of
contraceptive methods and their use. The outcomes point to the importance
of education in this field. The theoretical part describes the anatomy and physiology of the
reproductive organs, birth control and various methods of contraception. The empirical part
includes the evaluation of the questionnaire and the conclusions follow from results.
Trends in sexual behavior of students can be evaluated positively. The changes
are probably related to the motivation for responsible and birth control. Due to the
low ages of the respondents when they had a first sexual intercourse is important to be
informed in right time. More than half of respondents (54 %) had first sexual
intercourse between fifteen and sixteen years old.
Number of respondents who had their first sexual intercourse before the
fifteenth years old (18 %) is not insignificant. So many respondents attend
primary school. The study shows education plays very an important role. There is
no doubt that education about sex is an integral part of their life. Anyone who grows
up in current social conditions referred to information and skills that make them be
able to protect their reproductive health. Our research shows that sexual education and
lectures in the Benešov and surroundings are led correctly and adequately.
Key words: Contraception. Education. Midwifery. Research. Secondary schools.
PŘEDMLUVA
Antikoncepce a informovanost o této problematice je v současnosti jedním ze
základních požadavků životního stylu. Již od základní školy je kladen důraz na edukaci
dětí – žáků v oblasti plánovaného rodičovství.
Tato práce vznikla ve snaze zaměřit se na význam edukační činnosti porodních
asistentek v problematice antikoncepce. Poukazujeme na skutečnost, že edukační proces
by měl být plánovitým, cílevědomým a měl by respektovat potřeby dospívajících.
Výběr tématu byl ovlivněn jednak studiem oboru porodní asistence ale také
vlastními zkušenostmi z vedení edukačních programů o antikoncepci. Podklady pro
práci jsem čerpala jak z knižních, tak i z časopiseckých a internetových pramenů.
Práce je určena studentům porodní asistence, přičemž podnětné informace v ní
mohou najít všichni, kteří se zabývají edukační činností o plánovaném rodičovství.
Touto cestou bych chtěla poděkovat vedoucí práce PhDr. René Hanušové za
pedagogické usměrnění a mnoho cenných rad při tvorbě mé bakalářské práce. Dále
vyslovuji poděkování MUDr. Jiřímu Hanušovi, CSc., PhDr. Veronice Blažkové, PhD.
a v neposlední řadě také Mgr. Zuzaně Prouzové a prof. PhDr. Petru Weissovi PhD. za
mnoho podnětů a materiálů, díky kterým tato práce také vznikla.
OBSAH
ÚVOD............................................................................................................................. 10
TEORETICKÁ ČÁST.................................................................................................... 11
1 ŽENSKÝ POHLAVNÍ SYSTÉM .......................................................................... 11
1.1 Zevní pohlavní orgány ..................................................................................... 11
1.2 Vnitřní pohlavní orgány................................................................................... 12
1.2.1 Vaječníky.................................................................................................. 12
1.2.2 Vejcovody................................................................................................. 12
1.2.3 Děloha....................................................................................................... 13
1.2.4 Pochva....................................................................................................... 13
1.3 Ovulační cyklus................................................................................................ 14
1.4 Endometrální cyklus......................................................................................... 15
2 MUŽSKÝ POHLAVNÍ SYSTÉM ......................................................................... 17
2.1 Zevní pohlavní orgány ..................................................................................... 17
2.2 Vnitřní pohlavní orgány................................................................................... 18
2.2.1 Pohlavní žlázy........................................................................................... 18
2.2.2 Vývodné pohlavní cesty............................................................................ 18
3 KONCEPCE ........................................................................................................... 20
3.1 Plánované rodičovství ...................................................................................... 20
3.1.1 Charakter plánovaného rodičovství .......................................................... 20
3.1.2 Věk partnerů ............................................................................................. 21
3.1.3 Úloha muže při plánovaném rodičovství.................................................. 22
3.1.4 Sexuální výchova...................................................................................... 23
3.1.5 Sexuální a rodinná výchova na školách.................................................... 24
4 KONTRACEPCE ................................................................................................... 25
4.1 Historie antikoncepce....................................................................................... 25
4.2 Hodnocení spolehlivosti................................................................................... 27
4.3 Metody antikoncepce ....................................................................................... 28
4.3.1 Přirozené antikoncepční metody............................................................... 28
4.3.2 Bariérové metody...................................................................................... 30
4.3.3 Nitroděložní metody ................................................................................. 30
4.3.4 Hormonální antikoncepce......................................................................... 32
4.3.5 Hormonální antikoncepce kombinovaná .................................................. 32
4.3.6 Hormonální antikoncepce gestagenní....................................................... 34
4.3.7 Postkoitální antikoncepce ......................................................................... 35
4.3.8 Chemické metody ..................................................................................... 36
4.3.9 Chirurgické metody .................................................................................. 37
4.4 Právní problematika antikoncepce................................................................... 38
5 EDUKAČNÍ ČINNOST PORODNÍ ASISTENTKY............................................. 39
EMPIRICKÁ ČÁST ....................................................................................................... 42
6 ŘEŠENÍ VLASTNÍHO PRŮZKUMU ................................................................... 42
6.1 Průzkumný problém......................................................................................... 42
6.2 Průzkumný cíl .................................................................................................. 42
6.3 Průzkumné hypotézy........................................................................................ 42
6.4 Metodika průzkumu ......................................................................................... 42
6.5 Průzkumný vzorec............................................................................................ 43
6.6 Technika dotazníku .......................................................................................... 43
7 VÝSLEDKY VLASTNÍHO PRŮZKUMU............................................................ 44
7.1 Výsledky průzkumu ......................................................................................... 61
8 DISKUZE ............................................................................................................... 63
ZÁVĚR A NÁVRH PRO PRAXI .................................................................................. 65
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................ 67
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
AIDS ………………………………… syndrom získaného imunodeficitu
(acquired immunodeficiency syndrome)
CC …………………………………… kombinovaná hormonální kontracepce
(combination contraceptive)
COC …………………………………. kombinovaná orální kontracepce
(combined oral contraceptive)
ČSAP ………………………………… Česká společnost AIDS pomoc
DANA ………………………………... Typ IUD (Dobrá A Neškodná Antikoncepce)
FSH ………………………………….. folikulostimulační hormon
HAK …………………………………. hormonální antikoncepce
hCG ………………………………….. lidský (humánní) choriogonadotropin
HIV …………………………………... virus lidské imunodeficience
(human immunodeficiency virus)
ICHS ………………………………… ischemická choroba srdeční
IPPF …………………………………. Mezinárodní federace plánovaného rodičovství
(International Planned Parenthood Federation)
IUD ………………………………….. intrauterinní tělísko (intrauterine device)
IUS …………………………………... intrauterinní systém (intrauterine system)
LH …………………………………… luteinizační hormon
OSN …………………………………. Organizace spojených národů
TEN ………………………………….. tromboembolická nemoc
TK …………………………………… tlak krve
SŠ ……………………………………. střední škola
ZŠ ……………………………………. základní škola
10
ÚVOD
Antikoncepce je i dnes stále velmi aktuální téma. Informovanost mladých lidí
o způsobech plánovaného rodičovství by měla být nedílnou součástí jejich výchovy.
A to nejen dívek, ale i chlapců. I partner by měl mít možnost být dostatečně informován
o způsobech antikoncepce a zapojit se tak do plánování své budoucnosti. Proto by se
porodní asistentka neměla v péči zaměřovat pouze na péči o ženy/dívky, ale brát pár
jako celek. Vzhledem k této skutečnosti je cílem mojí práce zjistit, jak jsou chlapci na
středních školách a odborných učilištích informováni o antikoncepci, zda ji užívají
a jakou roli v této oblasti hraje porodní asistentka.
11
TEORETICKÁ ČÁST
1 ŽENSKÝ POHLAVNÍ SYSTÉM
Ženský pohlavní systém produkuje pohlavní buňky (vajíčka), vytváří
a vylučuje pohlavní hormony, umožňuje pohlavní spojení a zajišťuje vývoj nového
jedince. A to nejen během intrauterinního života, ale i po narození (laktace).
Reprodukční cyklus je charakterizován cyklicky se opakujícími změnami reprodukčních
orgánů. Změny jsou důsledkem činnosti endokrinního systému. Jsou plně rozvinuty
v reprodukčním období ženy mezi 18 až 45 lety. Před 18. rokem po období
hormonálního klidu (dětství), cyklus dozrává (puberta, adolescence) a po 45. roku
pozvolna ustává (perimenopauza, menopauza, postmenopauza). Reprodukční cyklus
dělíme na ovariální (ovulační), uterinní (endometrální), cervikální, vaginální a cyklus
mléčné žlázy (1, 2).
1.1 Zevní pohlavní orgány
Zevní rodidla (organa genitalia feminina externa) tvoří mons pubis (hrma),
velké a malé stydké pysky, vestibulární žlázy, topořivé tkáně, hymen a hráz (perineum).
Velké stydké pysky (labia majora) jsou kožní řasy vyplněné tukem a od
puberty pokryty chlupy přecházejícími do ochlupení nad stydkou sponou (mons pubis).
Na vnitřní straně přecházejí v menší slizniční řasy malých stydkých pysků (labia
minora). Velké a malé stydké pysky ohraničují vchod (vestibulum) do pochvy (1).
Pod sliznicí poševního vchodu jsou uloženy malé vestibulární žlázy, zvláště
hojné kolem zevního ústí močové trubice. Největší z vestibulárních žláz je
tzv. Bartholiniho žláza, ležící symetricky při dolním okraji poševního vchodu. Žlázy
produkují sekret zvlhčující poševní vchod. Nad poševním vchodem je topořivé těleso
(klitoris) odpovídající svou stavbou topořivým tělesům penisu. Po obou stranách
poševního vchodu leží další topořivá tělesa. Ta jsou při pohlavním dráždění plněna krví
12
a zvětšují svůj objem. Jejich funkce spočívá pouze ve zvyšování pohlavního vzrušení.
Pro uskutečnění pohlavního styku či pro oplození nemají žádný význam (1, 2).
1.2 Vnitřní pohlavní orgány
Vnitřní rodidla (organa genitalia feminina interna) tvoří vaječníky, vejcovody,
děloha a pochva.
1.2.1 Vaječníky
Vaječníky (ovaria) jsou párové pohlavní žlázy, ležící na bočních stěnách pánevní
dutiny. U dospělé ženy má vaječník velikost zralé švestky. Do puberty je povrch ovarií
hladký, později je zbrázděn drobnými jizvičkami po uvolněných vajíčkách.
Mikroskopicky se vaječníky skládají z kůry a ze dřeně (1).
Dřeň vaječníku tvoří vazivo, cévy a nervy vstupující do vaječníku a malé
množství hladké svaloviny. Dřeň zajišťuje především látkovou výměnu vaječníku.
Kůra je hlavní funkční částí vaječníku. Jsou zde již při narození uložena nezralá
vajíčka (oocyty). Další fáze dozrávání vajíček pokračuje až po pubertě. Je vyvolána
působením produkce gonadotropinů – folikulostimulačním hormonem (FSH)
a luteinizačním hormonem (LH) (1, 2).
Zralé vajíčko je kulovitá buňka s jádrem. V jádře vajíčka je uložen poloviční
počet chromosomů a lidská vajíčka obsahují pouze malé množství žloutku. Pro výživu
vyvíjejícího se zárodku nemá tento žloutek význam. U lidských zárodků proto velmi
brzy vzniká krevní oběh a placenta, zabezpečující příjem látek z mateřského organismu
(1, 2).
1.2.2 Vejcovody
Vejcovody (tubae uterinae) jsou trubice volně zavěšené v peritoneální řase
na boční stěně pánve. Vejcovody jsou dlouhé 10 – 13 centimetrů. Jejich funkce
je transportní.
13
Na vejcovodu rozlišujeme infundibulum s fimbriemi, ampulu, isthmus
a konečnou část pars uterina. Vnitřní ústí vejcovodů je volně otevřeno do břišní dutiny.
Je opatřeno pohyblivými řasami, které při ovulaci obemykají uvolněné vajíčko, které je
s malým množstvím tekutiny splaveno do ústí vejcovodů. Druhý konec vejcovodů ústí
do dělohy v místě děložních rohů (1, 3).
Stěna vejcovodu je tvořena spirálovitě uspořádanou hladkou svalovinou,
která svým smršťováním posouvá vajíčko směrem od vaječníku do dělohy za pomoci
řasinek sliznice. Jsou-li ve vejcovodu spermie, dojde k oplození vajíčka a to se začne
dělit. Do dělohy přichází již ve stádiu několika desítek buněk (1, 2).
1.2.3 Děloha
Děloha (uterus), je dutý svalový orgán uložený mezi močovým měchýřem
a konečníkem. Horní část dělohy je pokryta pobřišnicí, střední a dolní partie obaluje
pánevní vazivo. Rozlišujeme děložní dno (fundus uteri) s rohy (cornua uteri), tělo
děložní (corpus uteri) a hrdlo (cervix uteri), na který se upíná pochva (3).
Děložní stěna má tři vrstvy. Dutinu děložní vystýlá sliznice – endometrium,
s množstvím žlázek. Sliznice prodělává cyklické změny – menstruační cyklus, jehož
smyslem je tkáňová a funkční příprava na případné přijetí oplozeného vajíčka.
Nejsilnější, střední vrstvou děložní stěny je hladká svalovina, myometrium. Děložní
svalovina je upravena do spirál, vycházejících od děložních rohů a přecházející
na děložní hrdlo. Smrštěním svaloviny je na konci těhotenství vypuzován plod z dělohy.
Vnější vrstvu stěny děložní tvoří vazivo, parametrium, které přechází i do okolí dělohy,
kde je zahuštěno do vazivových pruhů držících dělohu ve stálé poloze – tzv. závěsné
a podpůrné děložní vazy (1, 3).
1.2.4 Pochva
Pochva (vagina) je předozadně oploštělá svalová trubice, která spojuje
děložní dutinu se zevními pohlavními orgány. Kraniálně obemyká hrdlo děložní,
kaudálně se otevírá jako poševní ústí (ostium vaginae). Tento prostor, ohraničený
malými stydkými pysky se nazývá předsíň poševní (vestibulum vaginae). Přechod od
hrdla na stěny pochvy se nazývá klenba (fornix) a rozlišuje se přední a zadní klenba
14
poševní a obě postranní. Na hranici pochvy a vestibula se nachází tenká slizniční řasa
(hymen) (1, 3).
Poševní sliznice je kryta vrstevnatým nerohovějícím dlaždicovým epitelem,
který v oblasti děložního hrdla přechází v cylindrický epitel endometria. Hlen žlázek
děložního hrdla spolu s oloupanými buňkami sliznice poševní tvoří bělavý sekret, který
je štěpen mikroorganismy žijícími na poševní sliznici na kyselinu mléčnou. Ta vytváří
v pochvě kyselé prostředí, potřebné pro ochranu proti choroboplodným zárodkům,
pronikajících do pochvy ze zevních pohlavních orgánů (1, 2).
1.3 Ovulační cyklus
Změnám, které v dospělosti vedou k cyklickému zrání vajíček říkáme
ovulační cyklus. Začíná v pubertě a končí mezi 40 až 50 lety věku ženy. V kůře
vaječníku proto dozrává pouze nepatrný počet vajíček z celkového původního počtu. Při
narození mají dívky v kůře asi 700 tisíc oocytů a do začátku puberty se jejich počet dále
snižuje až na 80 – 100 tisíc. V celém plodném období ženy jich ale skutečně dozraje
pouze 400 až 500. Většina folikulů degeneruje a zaniká. Které folikuly jsou předurčeny
k dozrání a jakým mechanismem jsou vybírány není známo (1, 2).
Oocyty jsou v kůře vaječníku obklopeny vrstvou buněk, které kolem nich
vytváří malý váček – folikul. V průběhu ovariálního cyklu se obvykle jeden folikul
začne účinkem hormonů FSH a LH zvětšovat a přibližovat k povrchu vaječníku. Uvnitř
se zmnožují folikulární buňky a vytváří se dutinka s malým množstvím tekutiny. Zralý
folikul s vytvořenou dutinkou a vajíčkem se nazývá Graafův folikul. Na vrcholu svého
vývoje se vyklenuje nad povrch vaječníku. Stoupající tlak tekutiny ve folikulu způsobí
prasknutí váčku a vyplavení vajíčka (dochází k ovulaci), které vklouzne do vnitřního
ústí vejcovodu. Folikul se uzavírá, stěny se slepují a v buňkách tvořících jeho obaly se
ukládá tuk a žluté barvivo. Vzniká žluté tělísko (corpus luteum) (1, 2).
Buňky tvořící stěnu folikulu jsou endokrinní tkání. Produkují hormon
estrogen a po vzniku žlutého tělíska hormon progesteron. Jejich účinek je zaměřen na
ty funkce pohlavních orgánů, které jsou zvláště významné z hlediska těhotenství (1).
15
Další osud žlutého tělíska závisí na tom, je-li vajíčko oplodněno či nikoliv.
V případě, že došlo k oplodnění, zachová si žluté tělísko svoji funkci a produkuje dále
progesteron. Později jeho funkci přebírá placenta. Nedojde-li k oplození, udržuje se
žluté tělísko v plné funkci asi deset dní a potom se mění ve vazivovou jizvu – bílé
tělísko (corpus albicans) a celý cyklus se znovu opakuje. Ovulační cyklus trvá zhruba
28 dní (1).
1.4 Endometrální cyklus
Endometrální cyklus je označení pro cyklické změny děložní sliznice
způsobené produkcí ovariálních hormonů estrogenů a progesteronu, řízené
hypofyzárními gonadotropiny FSH a LH. Cyklus trvá přibližně 28 dní (1).
Cyklické změny lze rozdělit do několika fází. Změnám podléhá především
povrchní část sliznice (zona functionalis). Vrstva žlázek, přiléhající k myometriu
(zona basalis) je neměná.
Menstruační fáze (1. až 5. den cyklu) nastává po předchozí několikahodinové
kontrakci arteriol, kdy dojde k přechodnému překrvení a poškozená stěna cévní
popraská. Dochází ke krevním výronům do sliznice, nastupují autolytické změny a její
odlučování. Po 4 až 5 dnech krvácení končí vazokonstrikcí cév v myometriu a ze zbytků
děložních žlázek dochází pod vlivem estrogenu k regeneraci slizničního epitelu, který
pokrývá ranou plochu. (1, 3).
Fáze proliferační (5. až 14. den) se vyznačuje postupným narůstáním sliznice
dělohy pod vlivem estrogenů. Prodlužují se žlázky, pučí nové cévy, a dochází
k epitelizaci po předchozím krvácení (1).
Během sekreční fáze (15. až 28. den) se sliznice nadále zvláště vlivem
progesteronu zvyšuje a zkypřuje, žlázky se prodlužují a rozšiřují, arterioly se stáčejí
a buňky endometria se obohacují o živiny. Připravuje se tak na přijetí oplodněného
vajíčka (1).
Poslední den cyklu, 28., je sliznice infiltrována leukocyty a lymfocyty. Dojde
ke kontrakci arteriol v endometriu, která způsobí přechodnou hypoxii. V jejím průběhu
dojde k degenerativním změnám a rozpadu buněk. Tato fáze se nazývá ischemická.
Na ni opět navazuje fáze menstruační a celý cyklus začíná nanovo (1, 3).
16
Fáze menstruačního cyklu můžeme rovněž dělit podle vlivu určujících
hormonů na první fázi folikulární (vliv FSH a estrogenu), druhou fázi jako specifickou
fázi ovulace, třetí fázi, která je pod vlivem LH a progesteronu – luteální. Čtvrtá fáze pak
představuje vlastní menstruační krvácení (1).
17
2 MUŽSKÝ POHLAVNÍ SYSTÉM
Mužský pohlavní systém je tvořen párovými pohlavními žlázami
(gonádami) v nichž vznikají pohlavní buňky (gamety) a pohlavní hormony. Systém
umožňuje pohlavní styk a přenos pohlavních buněk.
2.1 Zevní pohlavní orgány
Zevní pohlavní orgány (organa genitalia masculina externa) tvoří pyj a šourek,
ve kterém jsou uložena varlata.
Pyj (penis) je topořivý kopulační orgán, v ochablém stavu dlouhý asi 10 – 12
centimetrů. Při napřímení (erekci) se prodlužuje zhruba o pět centimetrů. Je složen
z jednoho nepárového a jednoho párového topořivého tělesa (1).
Topořivá tělesa (corpora cavernosa) jsou tvořena tkání houbovitého charakteru
s bohatým cévním zásobením a orientována rovnoběžně s uretrou. Naplní-li se dutinky
topořivých těles větším množstvím krve, napíná se povrchový vazivový obal těles
a dojde k erekci. Jedná se o složitý reflexní děj ovládaný autonomním nervstvem.
Erekce ochabuje, pominou-li vlivy, které ji vyvolaly nebo pokud dojde k ejakulaci (1).
Kolem zevního ústí močové trubice je houbovitá hmota límcového tvaru – žalud
(glans penis). Nachází se zde vertikálně orientované ústí močové trubice. Kůže, která
pokrývá penis, tvoří v oblasti žaludu volně posunlivý kožní límec – předkožku
(praeputium) (1, 3).
Šourek (scrotum) je vak, jehož stěnu tvoří ochlupená kůže s vrstvičkou hladké
svaloviny a obaly varlete. Šourek je uvnitř rozdělen na dva samostatné prostory
pro varlata a začátky chámovodů (1).
18
2.2 Vnitřní pohlavní orgány
Vnitřní pohlavní orgány (organa genitalia masculina interna) se dělí na pohlavní
žlázy a vývodné cesty.
2.2.1 Pohlavní žlázy
Mužskými pohlavními žlázami jsou varlata (testes). Produkují pohlavní buňky
(spermie) a pohlavní hormony (testosteron). Jsou to párové orgány uložené mimo
dutinu břišní v šourku. Obaluje je silné vazivové pouzdro a jejich vnitřní prostor je
rozdělen na několik oddílů. V každém z nich se nachází několik mnohonásobně
stočených semenotvorných kanálků. Ty se při zadním okraji varlete spojují a ústí do
kanálku nadvarlete. Nadvarle je prvním úsekem vývodných pohlavních cest (1, 3).
Ve vazivu, které vyplňuje prostory mezi semenotvornými kanálky, leží
vmezeřené tzv. Leydigovy buňky. Ty tvoří endokrinní tkáň varlete a produkují hormon
testosteron (1).
2.2.2 Vývodné pohlavní cesty
Nadvarle (epididymis) leží na horní a zadní ploše varlete. Dozrávající spermie se
zde mísí s hlenovitým sekretem buněk vystýlajících kanálek. Nejsou zde jen
shromažďovány, ale získávají zde i schopnost samostatného pohybu (1).
Vývodem nadvarlete je chámovod (ductus deferens). Je to trubice, dlouhá
asi 40 centimetrů a ústí do močové trubice, která v tomto místě prochází prostatou.
Předstojná žláza (prostata) leží pod dnem močového měchýře na svalovém dnu
pánve. Středem prostaty prochází močová trubice do které ústí chámovody
a měchýřkovité žlázy. Ty jsou uloženy na zadní a spodní straně močového měchýře
a produkují sekret, zvyšující pohyblivost spermií. Prostatické žlázky produkují řídký
a mléčně zakalený sekret (1, 2).
Ejakulát (chám – sperma) má poměrně složitou stavbu. Zásadní význam mají
zásadité látky obsažené v sekretu prostaty a měchýřkovitých žláz. Neutralizují kyseliny
19
v pochvě a usnadňují pronikání spermií do dělohy. Množství ejakulátu je přibližně
2 – 4 mililitry, přičemž každý z nich obsahuje i více než 120 miliónů spermií (1).
Močová trubice (urethra) vystupuje ze dna močového měchýře. Probíhá
prostatou a po průchodu svalovým pánevním dnem vstupuje do pohlavního údu.
Močová trubice je od úseku průchodu prostatou společnou vývodnou cestou i pro
pohlavní orgány (1).
20
3 KONCEPCE
Koncepce, neboli početí, znamená splynutí dvou gamet – ženské a mužské
pohlavní buňky (oocytu a spermie). Může se odehrát i in vitro. Početím rozumíme
začátek těhotenství, zahnízdění oplodněného plodového vejce do děložní sliznice,
vytvoření heterotransplátu, který se sám vyživuje a dále rozvíjí v prostředí mateřského
organismu (4).
3.1 Plánované rodičovství
Plánované rodičovství je snaha partnerského páru, aby těhotenství a porod
nastaly v co nejvhodnější době. Hlavním cílem je, aby bylo na svět přivedeno
potomstvo za optimálních podmínek zdravotně-ekonomických, což má vést
celospolečensky k žádoucí reprodukci populace a především zabránit živelnému vzniku
těhotenství nežádoucích, nechtěných (4, 5).
3.1.1 Charakter plánovaného rodičovství
Plánované rodičovství může mít pozitivní nebo negativní charakter. Pozitivní
plánované rodičovství představuje cílenou snahu o otěhotnění, přání zplodit dítě. Spadá
sem i dnes velmi aktuální zdravotnická péče o neplodné páry. Naproti tomu negativní
plánované rodičovství zahrnuje snahu a opatření vedoucí k zábraně nežádoucího
těhotenství, tedy antikoncepci či umělé přerušení těhotenství (5).
Plánované rodičovství je dle rezoluce OSN ve všech zemích světa považováno
za základní lidské právo. Právní povinnosti v přístupech k plánovanému rodičovství
vyplývají z čl. 24 odst. 2 písm. f) Úmluvy o právech dítěte, ke které Česká republika
přistoupila v rámci OSN. V České a Slovenské Federativní Republice se stala závaznou
nadzákonnou právní normou v souladu se svým článkem 49 odst. 2 a Ústavním
zákonem republiky dnem 6. února 1991. V citovaném článku stanoví: „Státy, které jsou
smluvní stranou úmluvy, sledují plné uskutečňování práv dítěte a zejména činní
opatření:… f) k rozvoji osvěty a služeb v oblasti preventivní zdravotní péče, poradenské
21
služby pro rodiče a výchovy k plánovanému rodičovství.“ (Úmluva o právech dítěte,
1991).
V daném případě se jedná o povinnost nesankciovanou, tedy odpovědnost
společenskou. Uvedenému závazku také odpovídá ustanovení § 2 Zákona č. 66/1986
Sb., o umělém přerušení těhotenství. Toto ustanovení zní: „Nežádoucímu těhotenství se
předchází především výchovou k plánovanému rodičovství a odpovědnému rodičovství
v rodině, ve škole a zdravotnických zařízeních, výchovným působením v oblasti
sociální, kulturní a využíváním prostředků k zabránění těhotenství.“ (4).
Citovat ale také můžeme z mnoha dalších závazných mezinárodních dokumentů.
Například z Prohlášení Mezinárodní konference o lidských právech v Teheránu roku
1968: „Rodiče mají základní právo svobodně a uvědoměle určit velikost své rodiny
a dobu narození dětí.“ nebo z Prohlášení OSN o odstranění všech forem diskriminace
žen z roku 1979, které nařizuje: „Vlády musí přijmout všechna příslušná opatření
k zamezení diskriminace žen, aby tak zajistily na základě rovnosti mužů a žen stejná
práva rozhodovat svobodně a zodpovědně o počtu svých dětí a intervalech mezi nimi
a přístup k informacím, vzdělání a prostředkům potřebným k využití tohoto práva.“
Společenskou odpovědnost při plánovaném rodičovství mají především
snoubenci nebo manželé a v mnoha případech i jejich rodiče. Společenskou
odpovědnost má rovněž stát a konkrétní orgány státní moci a správy, pokud nevytvářejí
podmínky pro realizaci plánovaného rodičovství. Až jako poslední mají etickou
odpovědnost lékaři, kteří by v rámci výchovného působení podcenili tuto oblast (4).
3.1.2 Věk partnerů
„Z biologického a genetického hlediska je pro první otěhotnění optimální věk
ženy mezi 20. a 24. rokem. Před 20. rokem života bývají ženy v naší zemi sice
biologicky schopny otěhotnět, průměrný reprodukční věk dívek v České republice
nastává ve 14-ti až 16-ti letech, ale v této době nebývají ještě zcela duševně připraveny
na těhotenství a mateřství. S přibývajícím věkem ženy, nad třicet let, pravděpodobnost
prvního otěhotnění klesá“ (5).
22
„Těhotenství žen starších 35 let jsou spojena se zvýšeným rizikem
těhotenských komplikací (samovolné potraty, hypertenze, metabolické poruchy,
poruchy nitroděložního vývoje plodu). Po 35. roce života ženy je riziko vývojových vad
plodů 1,0 %, po 40. roce 1,8 %, po 45. roce nad 6,0 %. Starším ženám se častěji než
mladým matkám rodí děti s Downovým syndromem. Vyšší věk partnera se na vzniku
vývojových poruch plodu sice podle dnešních informací projevuje, ale ne tak významně
jako u ženy. Z výše uvedených důvodů jsou těhotné nad 35. let považovány za rizikově
těhotné a rizikové rodičky a je jim věnována zvýšená pozornost v poradně pro těhotné
i u porodu“ (5).
3.1.3 Úloha muže při plánovaném rodičovství
Problematika otcovství dlouho zůstávala na pozadí zájmu odborníků i široké
veřejnosti. V dnešní době k prosazení aktivního rodičovství směřuje řada kroků státních
i nestátních organizací. Propagována je rodičovská dovolená, střídavá péče po rozvodu,
účast při porodu a další (10).
Účasti muže při plánování rodičovství a aktivnímu otcovství při výchově dítěte
se zatím věnuje jen málo pozornosti. V rámci výzkumného projektu Grantové agentury
České republiky č. 406/07/0274, zaměřujícího se na psychosociální aspekty
biologického, nebiologického a náhradního rodičovství a dobrovolné a nedobrovolné
bezdětnosti, byl uskutečněn kvalitativní výzkum mapující postoje mužů k otázkám
plánování rodičovství (10).
Ačkoliv se obecně v souvislosti s plánovaným rodičovstvím hovoří především
o technikách bránění početí, z výzkumu vyplývá, že pro dotazované muže tento pojem
lépe vystihuje dohoda s partnerkou. Je to společné vyjednávání, ze kterého muži
nechtějí být vyřazeni. Míra zapojení muže do plánování rodičovství je od počátku
spojena s existencí stálé partnerky a dosažení jisté úrovně ekonomického a materiálního
zajištění. Při vytvoření pevného vztahu s partnerkou začíná o rodičovství vyjednávat.
Počátečním vyjednáváním bývá negativní plánování v podobě dohody o způsobu
bránění početí. Pokud je tím prostředkem HAK, muž přenechává plánování rodičovství
zcela na partnerce. Ženě většinou právo rozhodovat o dětech zůstává i po narození a ve
výchově dětí. Respondentům tato skutečnost vadí, nicméně ztotožnění mužů s rolí
živitele a vyzdvihování kultu mateřství, podporuje ženin monopol v péči o dítě (10).
23
Cílem tohoto výzkumu nebylo snížit význam mateřství, ale posílit význam
otcovství. Období bezpráví žen a nemožnost jakkoliv se legálně chránit před nechtěným
početím, je postupně vystaveno nebezpečí druhého extrému, kdy ženy vyřazují muže
z plánování rodičovství a výchovy dětí zcela. Tím jsou jejich potomci ochuzováni
o podstatný zdroj socializačních vzorů, které bezesporu zdravě fungující rodina
s oběma rodiči dítěti nenahraditelně poskytuje (10).
Plánování rodičovství je jednou z oblastí, kterou by budoucí rodiče měli
odpovědně vyjednat a neopírat se jen o tradiční postoj společnosti. Plánování
rodičovství by nemělo vyznít negativně jen jako odkládání narození potomků na
vhodnou dobu, ale především jako společně respektované představy partnerů
o rodinném životě (10).
3.1.4 Sexuální výchova
Posledních 40 let jsme svědky přijetí všeobecného názoru, že informace a služby
spojené s plánovaným rodičovstvím patří mezi základní lidská práva. Cílem sexuální
výchovy je získání poznatků z oblasti lidské sexuality a partnerských vztahů, získání
správných společenských a emocionálních postojů k sexualitě a v nejširším slova
smyslu ke všemu, co se sexualitou souvisí (11, 12).
Podle Světové zdravotnické organizace můžeme sexuální výchovu
charakterizovat jako vše co přispívá k výchově celistvé osobnosti, schopné poznávat
a chápat sociální, mravní, psychologické a fyziologické zvláštnosti jedinců podle
pohlaví a díky tomu zformovat optimální mezilidské vztahy s lidmi svého i opačného
pohlaví (13).
Podobně se k problematice staví i Mezinárodní federace plánovaného
rodičovství (IPPF), která v Chartě sexuálních a reprodukčních práv z roku 1997
uvádí: „Hlavním cílem školní výchovy je připravit mladé lidi pro život v dospělosti
a pro jejich role ve společnosti. Jestliže sexualita, manželství a rodinný život jsou
důležitým prvkem v životě většiny obyvatelstva, potom zcela jistě je logickou a nutnou
povinností školy připravit mladé lidi i pro tuto oblast. Sexuální výchova musí být
pokládána za jednu část celkové školní výchovy, která zprostředkovává dětem
24
a mladým lidem informace nutné k tomu, aby byli schopni vytvořit si správný názor,
úsudek i postoje.“
3.1.5 Sexuální a rodinná výchova na školách
V současné době již není pochyb o tom, že nedílnou součástí výchovy
ke zdravému životnímu stylu je rodinná a sexuální výchova. Provádění sexuální
výchovy na školách je v souladu s osnovami a je pro školy závazné. Pokud by vedení
školy provádění negovalo, lze to pokládat za porušení zákona a z toho vyvodit v rámci
resortu školství veškeré pracovněprávní a správní důsledky (4, 15).
Dítě, které vyrůstá v současných společenských podmínkách bezesporu
potřebuje informace a dovednosti, které mu pomohou chránit své reprodukční zdraví
a bezpečí. Nejpříhodnějším místem pro získání informací je samozřejmě dobře fungující
rodina. Bohužel, většina rodičů není pro sexuální výchovu svých dětí připravena nebo ji
nechce provádět. Proto školy nabízí v tomto směru pomoc.
Přijetí faktu, že rodinná a sexuální výchova je opodstatněnou součástí školního
vzdělávání, bylo signálem pro zpracování jejích teoretických základů a pro hledání
efektivních forem a metod výuky. Inspirací pro zařazení rodinné a sexuální výchovy do
školní výuky byly především zkušenosti ze zahraničí. Realizována musí být samozřejmě
v takovém rozsahu a takovými prostředky, které odpovídají věku a potřebám žáků (15).
Sexuální výchova má své specifické výchovné prostředky a metody. Pedagog
musí zvažovat, zda sdělení určitých informací je vhodné právě v této chvíli a pro tyto
konkrétní žáky. Při dotváření obsahu učiva, je třeba zohlednit nejen věk a zájem žáků,
postoje jejich rodičů, ale i regionální odlišnosti. Musí znát úrovně interpersonálních
vztahů mezi žáky, mít dobré materiální podmínky a dostatečný časový prostor (12, 15).
„I když je sexuální výchova v integrované podobě začleněná do přípravy
budoucích učitelů, nelze zkonstatovat, že je plně dostačující. Proto se zvažuje vytvoření
studijní disciplíny s názvem Základy rodinné a sexuální výchovy. Důraz by byl kladen
na to, aby si studenti uvědomili důležitost přirozenosti, potřebu názornosti, vnímání
a citových prožitků. Dlouhodobá tabuizace sexuální výchovy odráží nejrůznější úskalí,
která nadále přetrvávají v pedagogické praxi v mateřských i primárních školách.“ (16).
25
4 KONTRACEPCE
Kontracepce (antikoncepce) je každá metoda, která směřuje k zabránění početí.
Tato snaha je stará jako lidstvo samo. Tím, že je pohlavní styk součástí lidských
partnerských vztahů a není jen reprodukčním dějem se velmi liší od sexuality zvířat. Jak
zmiňuje Fait (2008) „Dostupnost spolehlivé antikoncepce je ukazatelem vyspělosti
společnosti a její užívání otázkou životního stylu každého jedince.“ V České republice
klesl za posledních 15 let počet umělých potratů o více než 70 % a několikanásobně se
zvýšilo užívání antikoncepce (17).
Úlohou porodní asistentky v plánovaném rodičovství je odpovídat na obecné
dotazy ohledně antikoncepce, vysvětlovat různé používané metody a poskytnout
přesnou informaci o jejich výhodách a nevýhodách. V neposlední řadě také dokázat
klientku poučit o správném užívání zvolené antikoncepce. Porodní asistentka musí být
schopná pomoci partnerům zvolit a používat takovou metodu, která jim umožní mít děti
v čase, kdy je skutečně chtějí a očekávají (18).
4.1 Historie antikoncepce
Ve chvíli kdy lidé objevili souvislost mezi pohlavním stykem a těhotenstvím,
snažili se také najít způsob, jak tomu zabránit. Dříve ale nebylo plánované rodičovství
součástí životního stylu do takové míry, v jaké jej známe dnes. Důvod je prostý. Lid
potřeboval dělníky, rolníky a vojáky, přičemž svou roli také v neposlední řadě hrála
poměrně vysoká mateřská a novorozenecká úmrtnost. Nemalý vliv měla i víra,
vystupující proti jakýmkoliv antikoncepčním metodám.
První zmínky o antikoncepci sahají daleko do historie. Například přerušovaná
soulož byla poprvé popsána v knize Genesis v pojednání o biblickém Ónanovi. Tam je
však za toto jednání Hospodinem usmrcen (19).
Už staří Egypťané zaváděli před souloží do pochvy pasty buď z krokodýlího
či sloního trusu, volské žluči, stromové smůly nebo zelí. Arabové zase používali pravé
varle vlka obalené bavlnou, která byla nasáklá olivovým olejem. Ať to již byly metody
26
poněkud absurdní nebo ne, měly svá jistá opodstatnění. A to, že v převážně většině
obsahovaly látky, zabíjející spermie (19).
Méně spolehlivé byly metody zaříkávání (Indie), vykuřování pochvy (Egypt)
a podobné praktiky. Ve starověku hledali jiné metody, které by předešli nepříjemným
manipulacím na pohlavních orgánech. V Číně proto ženy polykaly 24 živých pulců,
které je měly chránit po dobu pěti let. Ve Francii se zase domnívali, že spolehlivější
bude polykat živé včely (19).
Středověk přinesl pouze jednu zásadní metodu, jakýsi návlek na penis, podobný
dnešním prezervativům. Nebyl však uznáván jako antikoncepční metoda, ale sloužil
jako ochrana před francouzskou nemocí, tj. syfilis. Za zmínku stojí také pás cudnosti,
což byla metoda bezesporu nejúčinnější (19).
V 18. století přišel Malthus s názorem, že lidstvo roste rychleji než zdroje obživy
a proto se zaměřil na regulaci populace. Jeho představa ale zahrnovala pouze sexuální
zdrženlivost a pozdní sňatky. Teprve v 19. století, kdy ještě stále převládal názor
nebezpečnosti přerušovaného styku, vznikl antikoncepční pesar (19).
Historie moderní antikoncepce se datuje k roku 1921. Rakouský lékař
Dr. Haberland objevil výtažky z vaječníků těhotných zvířat, použitelných jako
antikoncepce. Musely být podávány injekčně a byly poměrně drahé. Jedna dávka se
vyráběla z vaječníků 80 tisíc prasnic. V témže roce vzniká v Anglii první antikoncepční
poradna. U nás je otevřena ve 30. létech na tehdejší II. porodnicko-gynekologické
klinice v Praze (19, 20).
Po II. světové válce výrazně stoupla poptávka po spolehlivé antikoncepci.
Nadějná byla až umělá syntéza ženského progesteronu z výtažku jisté mexické rostliny.
Tu objevil v roce 1951 chemik Russel Marker. Využití se sice našlo v léčbě různých
onemocnění v gynekologii, ale stále se váhalo s jeho podáním jako kontraceptiva.
K prvnímu pokusu došlo až v roce 1956 v Portoriku. O čtyři roky později byla
schválena do výroby první antikoncepční pilulka zvaná Enovid. I když v té době
obsahovala oproti dnešku příliš mnoho hormonů, odstartovala širokou historii
antikoncepčních tablet (19).
27
Na přelomu 50. a 60. let zažila obrovský rozvoj intrauterinní antikoncepce díky
pokroku ve zpracování umělých hmot. V roce 1967 přišel na trh původní český
model – DANA (Dobrá A Neškodná Antikoncepce) primáře Šráčka (20).
Antikoncepční metody zažily během svého rozvoje dvě hlavní krize a obě ve
20. století. První v letech 70. a 80, kdy se objevily studie poukazující na zvýšený počet
pacientek se zánětlivým onemocněním pánve z důvodu zavedeného nitroděložního
tělíska a o něco málo později také upozornění, že hormonální antikoncepce je jedním
z hlavních příčin vzniku infarktu myokardu a různých nádorových onemocnění. Obě
teorie byly sice posléze vyvráceny, ale zapříčinily dočasný odklon k bariérovým
metodám. Druhá krize nastala v 90. letech a zapříčinily ji dvě onemocnění – HIV
a trombembolická nemoc. Opět se lidé obrátili pouze k bariérovým metodám a opět
stoupl i počet interrupcí (19, 20).
V dnešní době jsou na trhu dostupné několikery možnosti jak zabránit
nechtěnému těhotenství. Nejužívanější jsou hormonální tablety a kondom.
4.2 Hodnocení spolehlivosti
Jedním z hlavních důvodů, proč se rozhodnout pro tu či onu antikoncepci je její
spolehlivost. Ta se nejčastěji udává tzv. Pearlovým indexem. Je to číslo, které nám říká,
kolik žen ze 100 uživatelek určité metody otěhotní v průběhu jednoho roku. Z toho
vyplývá, že čím je toto číslo vyšší, tím méně je metoda spolehlivá.
V některých případech je rozmezí poměrně široké, protože jej různé prameny
uvádějí odlišně. Spolehlivá antikoncepce by neměla mít vyšší Pearlův index než 5.
Záleží ovšem také na tom, zda index zahrnuje jen případy samotného selhání metody
nebo počítá i s lidským faktorem (zapomenutí užití tablety, neefektivní použití
kondomu aj.) (21).
Další metodou, i když méně rozšířenou, je tzv. Life-table analýza. Ta sleduje
selhání v čase, což znamená, že určuje počet neplánovaných těhotenství a případné
vedlejší účinky antikoncepce v závislosti na celkové době užívání (22).
Z dalších indexů uvedu již jen ve zkratce Contraception compliance (schopnost
správně používat danou metodu), Chyba uživatele (neplánované těhotenství při chybách
28
aplikace ze strany uživatele), „Chyba“ metody (neplánované otěhotnění při správném
použití dané metody), Hrubá míra „selhání“ (z celkového počtu jsou vyloučeny ženy,
které přestaly metodu užívat, ale neotěhotněly) a Čistá míra „selhání“
(počet neplánovaných těhotenství a přerušení užívání během celé doby užívání, nejen
ve vymezeném období 12 měsíců) (22).
4.3 Metody antikoncepce
Potenciální uživatelka si v dnešní době může vybrat ze široké škály různých
metod, která právě jí bude vyhovovat. I díky tomu jejich počet narůstá a klesá tak počet
nechtěných těhotenství. Antikoncepce se stává životním trendem.
4.3.1 Přirozené antikoncepční metody
Přirozené antikoncepční metody se v převážné většině používají hlavně
v případě pozitivního plánovaného rodičovství. Tyto metody mají výhodu nulových
vedlejších účinků. Naproti tomu jsou ale v rámci antikoncepce vysoce nespolehlivé
a kladou vysoké nároky na techniku provedení a sebekontrolu. Patří mezi nejstarší
a nejrozšířenější metody vůbec. Jsou také jediné, které schvaluje katolická církev
(vyjma přerušované soulože).
Nejčastější metodou vůbec je přerušovaná soulož, koitus interruptus s Pearl
indexem 8 až 38. Odpovědnost za tuto metodu nese převážně muž. Pro udržení i tak už
nízké účinnosti nesmí muž opomenout řádné omytí genitálu a nejlépe mikci před dalším
pohlavním stykem. Tato metoda může ovšem i tak selhat, jelikož spermie mohou unikat
z penisu ještě před ejakulací (21).
Nejjednodušší metodou je metoda měření bazální teploty. Po ovulaci se prasklý
folikul mění na žluté tělísko – corpus luteum a začíná produkovat hormon progesteron,
který způsobuje poovulační vzestup bazální teploty o 0,5 stupně, což trvá až do konce
cyklu. Bazální teplota se měří ráno po probuzení. Nejplodnější období odpovídá
prvnímu dni vzestupu. Pearl index je 1 – 3 (21, 23).
29
Ženy s pravidelným endometrálním cyklem si oblíbily metodu plodných
a neplodných dní podle Ogina-Knause. Vychází z pravidla, že ovulace nastává 14 dní
před začátkem dalšího krvácení, spermie mají životnost 2 – 3 dny a vajíčko je
možné oplodnit 24 hodin. Po půlročním až ročním sledování délky cyklu může žena
plodné dny ohraničit odečtení 18 dnů od nejkratšího a 11 dnů od nejdelšího cyklu.
Ostatní dny jdou tedy neplodné. Pearl index je udáván mezi 14 a 35 (19, 21).
Billingsova (hlenová) metoda je další z poměrně oblíbených přirozených metod.
Autory této metody jsou manželé Dr. John a Evellyn Billingsovi. Je charakterizována
sledováním struktury a množství cervikálního hlenu během endometrálního cyklu.
Změny můžeme rozdělit do čtyřech fází. První, tzv. suché dny, se vyskytují u ženy
ihned po menstruaci. Produkce hlenu je minimální. Ve druhé fázi se hlen nachází i na
vnějších rodidlech a je lepkavý. Bývá bílé nebo nažloutlé barvy. Třetí fázi charakterizují
tzv. mokré dny. Hlen je vlhký, kluzký a čirý. Může vytvářet vlákna. Tato fáze nastává
těsně před ovulací. Ve čtvrté, poovulační fázi je hlen lepkavý, zkalený a klesá jeho
produkce. Z toho vyplývá, že je žena plodná ve 2. a 3. fázi a neplodná v 1. a 4.
Hodnocení cervikálního hlenu je poměrně složité a proto se jeho Pearl index pohybuje
od 0,4 do 39,7. Naproti tomu v kombinaci s křivkou bazálních teplot (symptotermální
metoda) dosahuje Pearl index 0,2 (21, 23, 24).
I laktace má jistý antikoncepční účinek, související s útlumem gonadotropinů
a následným rozvojem amenorhey. Je to původní biologický mechanismus, regulující
počet potomků. Abychom ovšem mohli kojení uznat jako antikoncepci, musí být plněny
určité podmínky, a to laktace pouze prvních šest měsíců po porodu, žena nesmí
menstruovat (amenorhea), musí kojit nejméně 6x za 24 hodin a nejdelší pauza mezi
kojeními nesmí být delší než čtyři hodiny, v noci šest hodin. Za předpokladu dodržení
těchto podmínek je Pearl index kolem 3 (24).
V neposlední řadě ještě zmíníme metodu zjištění ovulace z moči. Jde o měření
hormonu hCG pomocí speciálního testu (podobný gravitestům). Testování musí začít
přibližně 10 dní po začátku menstruace a musí se v něm pokračovat každý druhý den
po deset dní. Metoda je vhodná pro ženy s pravidelným cyklem.
30
4.3.2 Bariérové metody
Tyto metody mají za úkol zabránit vniknutí spermie do dělohy. Jejich výhodou
je možnost volby pro ženy, které nemohou nebo nechtějí užívat hormonální
antikoncepci a nemají žádné vedlejší farmakologické účinky. Mezi často udávané
nevýhody ale patří narušení spontánnosti a vášnivosti, nižší spolehlivost při prevenci
nechtěného těhotenství a potřebný nácvik užívání metody.
Nejpoužívanější a nejsnáze použitelnou pomůckou je prezervativ neboli
kondom. Je to jakési pouzdro z latexu, polyuretanu nebo jiného materiálu. Nasazuje se
na ztopořený penis před koitem a po ejakulaci se snímá. Nesmí přijít do kontaktu
s mastnými krémy, tělovými mléky apod., které zvyšují jeho propustnost. Kondom
slouží také jako nejlepší ochrana před pohlavně přenosnými chorobami. Pearl index
se udává kolem 14 (21).
Kondom ale není jen v mužském provedení, existuje i ženský kondom,
tzv. femidom. Své místo má především v Americe. U nás příliš popularity nezískal
a proto byl stažen z prodeje.
Další pomůckou je vaginální pesar, neboli diafragma. Je to pomůcka vyrobená
z latexu nebo silikonu. Má tvar kloboučku a zavádí se do pochvy horizontálně mezi
zadní poševní klenbu a symfýzu. Pro zvýšení účinku se doporučuje použít spermicidní
látky. Je možné jej ponechat v pochvě 24 hodin, minimálně ovšem 6 hodin po
pohlavním styku. Prvotní zavedení provádí lékař nebo zdravotní sestra. Nevýhodou je
závislost účinku na správnosti provedení, vyžadující cvik, výtok, pocit tlaku
a nemožnost použití při vaginálních a urogenitálních zánětech. Pearl index se pohybuje
mezi 1 až 20 (21, 23).
Dosti podobný pesaru je cervikální klobouček. Ten se zavádí na děložní hrdlo
tak, aby překryl zevní ústí cervikálního kanálu. Také je doporučován v kombinaci
se spermicidy, přičemž je poté Pearl index 6 (21).
4.3.3 Nitroděložní metody
Nitroděložní kontracepci představují tělíska různého tvaru, zaváděná do dutiny
děložní. Tělíska byla objevena ve 30. letech minulého století. Jejich moderní historie ale
31
začíná až v 60. letech, zásluhou objevu plastických hmot a antibiotik. Nikdo přesně
netuší jak tělísko působí, existuje jen řada hypotéz. Například ta, že tělísko indukuje
vznik sterilního zánětu, přitahuje na sebe leukocyty a ty pak hubí spermie (24).
Tyto metody zahrnují dva typy. Intrauterinní tělísko (IUD) a intrauterinní systém
(IUS). Také je můžeme rozdělit na tělíska inertní a medikovaná. Inertní působí jen svou
přítomností jako cizí těleso. Jejich nespornou výhodou je, že se mohou zavádět
na neomezenou dobu. Nepotřebují totiž po letech vyměnit. Spadá sem například
původní tuzemské tělísko DANA. Naproti tomu medikovaná tělíska obsahují nějakou
látku, která se uvolňuje do organismu a zvyšuje jejich účinnost. Jsou to buď tělíska
s mědí nebo s hormonem (24).
IUD užívá ve světě 85 až 100 milionů žen, je to nejvýhodnější metoda
ve srovnání cena – spolehlivost – zdravotní bezpečnost. Ideální je především pro
uživatelky, přející si efektivní, dlouhodobou a reverzibilní metodu, multipary, ženy
s kontraindikací COC nebo špatnou compliance, kuřačky a kojící ženy. Naopak nejsou
doporučovány ženám s nevysvětlitelným krvácení z dělohy, při vrozených vývojových
vadách dělohy, ženy s Wilsonovou chorobou či chronickými nebo recidivujícími
infekcemi dělohy a adnex (21, 25).
V současné době mají tělíska obvykle tvar písmene T. Většina z IUD je také
opatřena vláknem, které vyčnívá hrdlem do pochvy, kterým se dá případně odstranit.
V některých tělískách se plast kombinuje s kovem, resp. s mědí. Ta se pomalu rozpouští
a její sloučeniny snižují pohyblivost spermií (19).
IUS velmi vhodným způsobem kombinuje výhody nitroděložní a gestagenní
antikoncepce. Tato tělíska totiž obsahují levonorgestrel, čímž přinášejí i další výhody
(hypomenorhea, ochrana před záněty). Jsou také vhodná pro ženy s migrénami, obézní
ženy, kuřačky, ženy s TEN anamnézou, hypertenzí, ischemickou chorobou srdeční,
ženy se špatnou compliance aj. (25).
Tělíska se zavádí do dělohy speciálním zavaděčem bez anestezie. Vhodná
je také antibiotická clona. Medikovaná tělíska se ponechávají in situ obvykle po dobu
5 let. Mohou je používat i nullipary a ženy po porodu per sectionem, pokud je hrdlo
prostupné pro zavaděč. Pearlův index inertních tělísek je kolem 2, tělísek s mědí nižší
32
než 1 a tělísek s levonorgestrelem dokonce 0,1, což jej řadí mezi nejspolehlivější
metody vůbec (25).
4.3.4 Hormonální antikoncepce
První logickou možností je zabránit vzniku spermií ve varleti. Největšího
pokroku v této oblasti dosáhli v 80. letech 20. století Číňané, kterým se podařilo
izolovat z bavlníkového oleje látku zvanou Gossypol. Jedná se o látku polyfenolového
typu, která prostupuje buňkami a působí jako inhibitor řady enzymů. V těle vykazuje
řadu aktivit. Při použití jako orální antikoncepce pro muže sice způsobovala neplodnost,
později se ale také zjistilo, že jsou muži současně s tím zcela impotentní a výzkum byl
zastaven (19).
Mnohem úspěšnější jsou vědci v oblasti ženské hormonální antikoncepce.
Tu dělíme na kombinovanou a gestagenní.
4.3.5 Hormonální antikoncepce kombinovaná
Každý přípravek kombinované hormonální kontracepce (CC) obsahuje dva
syntetické hormony, estrogen a progestin. Existují sice v různých formách
(transdermální, injekční), zcela nejoblíbenější je ale perorální (COC – kombinovaná
orální kontracepce) (24).
CC je vhodná pro většinu žen, zejména pro mladé ženy a ženy, kterým velmi
záleží na spolehlivosti antikoncepce. Důležitý je správný výběr preparátu. COC se liší
cyklicitou (monofazické, bifazické,…), dávkou estrogenu či typem progestinu. Dále je
třeba brát ohled na zvláštní skupiny žen, tj. ženy starší 35 let, kuřačky, ženy s akné
či anamnézou ovariální cysty aj, která mají svá specifika (26).
Základním mechanismem účinku je blokáda ovulace cestou negativní zpětné
vazby steroidů na produkci hypotalamického gonadoliberinu a redukce tloušťky děložní
sliznice. Má také vliv na hlen kanálku hrdla děložního, který je díky své vazkosti pro
spermie neprostupným. Původní skladba hormonů napodobovala přirozený ženský
cyklus. V první polovině cyklu byl podáván jen estrogen, ve druhé v kombinaci
s progesteronem (tzv. dvoufázová antikoncepce). Nyní se podává progesteron po celou
33
dobu (jednofázová antikoncepce), jelikož právě on pro spermie uzavírá děložní hrdlo.
Je to výhodnější a jednodušší (19, 24).
Absolutními kontraindikacemi pro užívání CC jsou kouření (u žen starších 35 let
a kouření více než 15 cigaret denně), šestinedělí (v prvních 3 týdnech u nekojící matky
a v prvních 6 měsících po porodu u kojících žen), hypertenze (TK vyšší než 160/100
torr), hluboká žilní trombóza, srdeční vady, migréna s aurou, karcinom prsu a jiné
hormonálně dependentní nádory, nemoci jater (aktivní virová hepatitis, Wilsonova
nemoc,…) a komplikovaný diabetes mellitus. Relativní kontraindikací může být kojení
po 6 měsících po porodu, kouření méně než 15 cigaret denně u ženy starší 35 let,
kolísavá hypertenze, karcinom prsu po 5 létech skončení léčby aj. Kontraindikace se
mohou lišit podle autorů (25, 26, 27).
CC má ale i další terapeutické účinky. Indikuje se například při
hyperandrogenním syndromu, dysmenoree a jiných poruchách endometrálního cyklu,
při premenstruačním syndromu, akné či recidivujících ovariálních cystách (25).
Pilulky COC měly při svém vzniku největší problém. A to jak je do těla v této
formě dostat, protože polykání se zdálo být nejlepším způsobem v užívání
antikoncepce. Přirozené hormony se ale polykat nedají, protože se dostatečně
nevstřebají. Bylo tedy zapotřebí vyvinout hormony umělé. U estrogenu to nepředstavuje
takový problém. Používá se hormon ethinestradiol, který je vcelku bezproblémový.
U progesteronu to ovšem není tak jednoduché. Tento hormon musel být vytvořen zcela
umělý. Při jeho výrobě se vychází z testosteronu. Jeho molekula se upraví a výsledná
sloučenina má účinek podobný progesteronu a skvěle se vstřebává sliznicí trávicího
ústrojí. Hlavní nevýhodou ale je, že v ženském organismu podléhá chemickému
zpracování a vrací se k původnímu testosteronu. Proto farmaceutické firmy vyvinuly
celou řadu hormonů – gestagenů nebo progestinů. Ty mají s progesteronem kromě
základního účinku na organismus jen velmi málo společného (19).
COC se užívá denně ve stejnou dobu. Obvyklý způsob užívání jsou 28 denní
cykly. V jednom balení je 21 – 24 tablet, zbylých 4 – 7 dní se tablety vynechávají
nebo se užívá placebo. Hladina hormonů v době přestávky prudce klesá a žena dostane
menstruaci. Při správném způsobu užívání je COC vysoce spolehlivá, Pearl index se
udává kolem 0,1 až 0,2. Hodně ovšem záleží na samotné uživatele. Pokud užívá tuto
34
antikoncepci chybně (např. si zapomíná brát tabletu), Pearl index i tak nepřesahuje 1
(24).
Nově se objevují i další aplikační formy CC. Jsou to antikoncepční náplasti
a vaginální kroužek NuvaRing.
Princip náplastí je navlas stejný jako princip tablet; obsahují rovněž estrogen
a progestin. Aplikuje se po tři týdny, přičemž je jedna náplast na celý týden. Pak se
týden vynechá, klesne hormonální hladina a dostavuje se pseudomenstruační krvácení
(19, 21).
Náplasti mají jednu nepochybnou výhodu. Zajišťují totiž trvalý a plynulý přísun
hormonů, a proto jsou vhodné pro ženy, které často zapomínají užívat tabletu. Další
výhodou je, že díky tomu, že hormony nevcházejí do organismu trávicím ústrojím, dá se
očekávat, že nebudou ovlivňovat srážení krve. Jejich užívání také není ovlivněno
užíváním antibiotik. Mnohé potencionální uživatelky ji ale odmítají s tím, že je prostě
vidět (19, 21).
NuvaRing je flexibilní kroužek, zaváděný do pochvy, který po tři týdny uvolňuje
hormony. Po této době je odstraněn a nastává týdenní pauza. Jde o nejnižší dávku
hormonů v CC vůbec. Během užívání se může objevit nepravidelné krvácení, vaginitidy
či pocit cizího tělesa, který může způsobovat i koitální problémy. Naproti tomu je také
velmi vhodný pro uživatelky, které zapomínají brát tablety. Pearl index je 0,65 (19, 21).
4.3.6 Hormonální antikoncepce gestagenní
Gestagenní metody jsou založeny na kontinuálním podávání progestinu. Existuje
několik forem pro podávání a to forma tabletová (tzv. minipilulky), injekční, podkožní
implantáty a také gestagenní nitroděložní tělíska (více kap. 3.3.3 – Nitroděložní
antikoncepce). Základní mechanismus spočívá ve vlivu progestinu na strukturu
mukopolysacharidů v cervikálním hlenu, který se stává zcela neprostupným pro spermie
(24).
Minipilulky obsahují lynestrenol a je nutné je užívat denně a hlavně pravidelně.
Neužívají se v cyklech, což může mít za následek nepravidelné krvácení či špinění.
Oficiální tolerance špatného podání jsou pouhé tři hodiny, na rozdíl od 12 hodin jak je
tomu u COC. Pearlův index 1 podobně jako u kombinované antikoncepce (24).
35
Injekční forma je aplikována intramuskulárně každé tři měsíce a má Pearl index
pouhých 0,01. Její účinek je tedy srovnatelný se sterilizací. Do tkáně se zavádí suspenze
mikrokrystalů, které se pomalu rozpouštějí. I tato metoda může způsobit nepravidelnosti
cyklu, některé ženy naopak nemusí menstruovat vůbec (25).
Kontracepční gestagenní implantáty se zavádějí v místní anestezii pod kůži
vnitřní strany nadloktí na dobu 3 – 5 let. Jejich Pearl index je podobně nízký jako
u injekčního podání a to 0,02. Nevýhodou může být nárazově vyšší cena, ale vzhledem
k době účinku je vlastně poměrně výhodná (19, 24).
Tento typ antikoncepce je vhodný především pro ženy s kontraindikací
estrogenů a COC, se zvýšeným rizikem hluboké žilní trombózy, s hypertenzí
či srdečními vadami, pro ženy trpící vaskulární migrénou nebo diabetičky. Mohou ji
užívat i kuřačky starší 35 let, kojící ženy, ženy se zvýšeným rizikem karcinomu
endometria a s recidivujícími mykotickými vulvovaginitidami a především ženy se
špatnou compliance (25, 26).
Gestagenní antikoncepce nemá žádnou absolutní kontraindikaci. Mezi relativní
bychom mohli počítat například karcinom prsu po skončení léčby, recidivující ovariální
cysty, ISCH a závažné nemoci jater (24, 25).
Užívání této antikoncepce sebou může přinést i jisté komplikace jako jsou
poruchy endometrálního cyklu, zhoršení akné či bolesti hlavy. Naproti tomu má ale také
terapeutické účinky. Pro příklad snižuje krevní ztrátu a proto je vhodná
při polymenorhee a hypermenorhee, dále se využívá při migréně, hyperplázii
endometria, endometrióze apod. (25, 26).
4.3.7 Postkoitální antikoncepce
Postkoitální kontracepce (intercepce) zahrnuje metody, bránící početí po
pohlavním styku, užité dříve než dojde k nidaci případně oplodněného vajíčka (25).
Zabránit těhotenství je možné dvěma způsoby a to podáním vyšší hormonální
dávky nebo zavedením nitroděložního tělíska (19).
Pro použití první metody, tedy podání vyšší hormonální dávky známe dvě
modifikace. Buď můžeme podat současně estrogen a progestin (tzv. Yuzpeho metoda)
36
nebo jen progestin. Tyto metody by se ale měly používat opravdu jen výjimečně
v nouzových situacích. Neměly by být použity více než dvakrát za cyklus (19).
Yuzpeho metoda spočívá v podání čtyř tablet běžné CC a za 12 hodin poté další
čtyři tablety. První dávka by přitom měla být podána nejlépe do 12 hodin po styku.
Výhoda této metody spočívá v tom, že není nutný předpis speciálního preparátu.
Na druhou stranu ale díky vysoké dávce estrogenu může mít uživatelka poměrně silnou
nauzeu (19).
Podání vyšší dávky progestinu (např. preparát Postinor) může být, stejně jako
u Yuzpeho metody, nejdéle do 72 hodin. Pokud se ale progestin užije do jedné hodiny
po pohlavním styku, stačí pouze jedna tableta. Při pozdějším užití je nutné za 12 hodin
užití další tablety. Na trhu se v posledních letech objevil i nový preparát Escapelle,
který se užívá jednorázově a má stejnou účinnost jako aplikace ve dvou dávkách (19,
21).
Mechanismus účinku spočívá v narušení ovulace, desynchronizaci endometria
a poruše motility tub. Jedinými nevýhodami je poměrně častá nauzea po požití tablet
a možné krvácení podobné menstruačnímu, dostavující se za 3 – 4 dny (19, 21).
Pokud se žena rozhodne pro zavedení nitroděložního tělíska, je vcelku lhostejné,
o jaký typ se jedná. Je naopak nutné jeho zavedení do 5 dnů od pohlavního styku,
přičemž početí brání spolehlivě. Bohužel je jeho zavedení přeci jen složitější než užití
tablety a u nullipar je prakticky nemožné jej zavést (19).
U hormonálních metod není absolutní kontraindikace žádná a u nitroděložních
tělísek totožná s kap. 3.3.3 – Nitroděložní antikoncepce (25).
4.3.8 Chemické metody
Spermie jsou obecně dosti náchylné na prostředí, ve kterém se nacházejí.
Zejména kyselé je rychle zabíjí. Tohoto zjištění se dá také využít v antikoncepci.
Chemická antikoncepce zahrnuje veškeré přípravky, využívající chemické látky
se spermicidním účinkem. Patří sem například různé krémy, pěny, čípky nebo globule.
Mezi hlavní výhody patří to, že k jejich získání není za potřebí lékařský předpis,
neobsahují žádné hormony a nemají vedlejší účinky. Naproti tomu je jim ale vyčítána
37
často rušivá příprava a relativně malá spolehlivost. Tu výrobce přípravku Pharmatex
sice udává 0,9, ale jiné prameny hovoří o pravděpodobnějším Pearl indexu kolem 5
(19).
Tyto metody se doporučují používat spíše jako doplněk jiných antikoncepčních
metod, tedy jako tzv. systém „pásek a kšandy“. Pro příklad to je kombinace
s prezervativem či jinou bariérovou antikoncepcí.
4.3.9 Chirurgické metody
Chirurgické metody, sterilizace/vasektomie, byly ještě donedávna považovány
za výkon nevratný a trvalý. Dnes ovšem pomocí moderních metod můžeme
i sterilizovanému člověku umožnit rodičovství (nicméně úspěšnost je pouhých
43 – 88 %). Proto ji můžeme mezi antikoncepční metody právem počítat (21).
Sterilizace je definována jako lékařský výkon, zabraňující plodnosti, aniž jsou
odstraněny nebo poškozeny pohlavní žlázy. Je to chtěný výkon na přání psychicky
zdravého jedince. U ženy se obvykle provádí laparoskopickou cestou, vejcovody se
přeruší v istmické části. U muže se provádí podvaz chámovodů pomocí jednoho
nebo dvou drobných naříznutí kůže šourku - vasektomie. Spolehlivost této antikoncepce
je značná, nikoliv ale nulová. Pearlův index se pohybuje kolem 0,1 u žen a 0,02 u mužů
(21, 24).
Zdravotní následky sterilizace nejsou prakticky žádné, žena má zachovalou
funkci ovárií i endometrální cyklus a muž má ejakulát stejného množství i konzistence
(24).
I když je v zahraničí tato metoda velmi oblíbená, u nás je rozšířena jen
minimálně zásluhou Směrnice MZ ČSR č. 1/1972, vymezující indikace k provedení
sterilizace. Na splnění těchto podmínek dohlíží nejméně tříčlenná komise, která také
rozhoduje o schválení či zamítnutí pouhé žádosti o výkon (4).
38
4.4 Právní problematika antikoncepce
Svůj prostor má v rámci antikoncepce i právní problematika. Věnuje se
především případům, kdy prostředek ordinovaný ve zdravotnickém zařízení selže a žena
otěhotní. Je otázkou, zda lze vzniklou škodu materiálně vyjádřit a kdo za ni zodpovídá.
V zahraničí jsou známy případy kdy škoda podle současné soudní praxe spočívá
v úhradě nákladů spojených s péčí o dítě, někdy dokonce rovnající se výši alimentů.
V České republice tento spor, ačkoliv byl ve více případech ohlášen, nevedl podle
poznatků autorů k vynesení rozsudku, který by stanovil odpovědnost zdravotnického
zařízení. Je to především z toho důvodu, že výrobce přímo uvádí možnost selhání, byť
velmi nízkou (4).
Žena má být především srozuměna s možnými vedlejšími účinky, poučena jak se
v tomto případě zachovat a to vše by mělo být řádně uvedeno v její dokumentaci. Týká
se to i možných komplikací spojených se zaváděním či vyjímáním nitroděložní
antikoncepce (např. zánět, perforace dělohy při zavádění po císařském řezu aj.).
Problém nastává u neordinovaných prostředků, u kterých závisí především na
manipulaci. Jedná se například o kondomy, pesary a spermicidní krémy. Pokusy
o uplatnění náhrady škody totiž zatím nebyly nikomu přiznány (4).
Zvláštní postupy platí pro mentálně postižené ženy. Součástí komplexní péče je
poučení zákonných zástupců o možnostech antikoncepce a následcích případného
těhotenství. Pokud je taková žena zbavena způsobilosti k právním úkonům, může dát
souhlas její zákonný zástupce, který je poučen o rizicích s tím spojenými (4).
39
5 EDUKAČNÍ ČINNOST PORODNÍ ASISTENTKY
Edukační činnost porodní asistentky je v současnosti jednou z nejvýznamnějších
a nejdůležitější rolí, kterou zastává. Tato role je zaměřená na utváření a formování
uvědomělého chování a jednání jedince i skupiny v zájmu zachování a obnovy zdraví.
Pojem edukace je odvozen od latinského slova educo, educare, což znamená vést
vpřed, vychovávat. Pojem edukace lze definovat jako proces soustavného ovlivňování
chování a jednání jedince s cílem navodit pozitivní změny v jeho vědomostech,
postojích, návycích a dovednostech (28).
Edukační proces je činnost lidí, při které dochází k učení. Probíhá od
prenatálního života do smrti. Subjektem učení je edukant. Je to individuální osobnost,
charakterizovaná svými fyzickými, afektivními (např. motivace, postoje) a kognitivními
vlastnostmi (schopnost učit se). Charakteristiku edukanta ovlivňuje i etnická příslušnost,
víra, sociální prostředí a sociálně-kulturní podmínky. Naproti tomu edukátorem
označujme samotného aktéra edukační aktivity (28).
Edukace ve zdravotnictví má přispět k předcházení nemoci, udržení nebo
navrácení zdraví či přispět ke zkvalitnění života jedince. Edukace také hraje významnou
roli v rámci primární péče. Tehdy je edukace zaměřena na zdravé jedince, především na
prevenci nemocí a zdraví prospěšná opatření, aby došlo k udržení jejich zdraví
a zlepšení kvality života (28).
Zdravotník v roli edukátora plní roli poskytovatele vědomostí a zkušeností.
Zároveň je poradcem a podporovatelem edukanta. Edukátor je též tvůrcem
a projektantem edukace, diagnostikem edukačních potřeb edukanta, realizátorem
edukace a plní i úlohu hodnotitele. Současně je i koordinátorem celé edukace (28).
Nejdůležitějším prostředkem samotné edukace je komunikace. Ta v edukačním
procesu musí splňovat hned několik funkcí a to zprostředkování výměny informací,
zkušeností, motivů, postojů a emocí, umožňuje vzájemný kontakt a působení mezi
účastníky edukace a ovlivňuje účastníky edukačního procesu (28, 29).
Rozsah, způsob a struktura komunikace v edukačním procesu jsou ovlivněny
počtem účastníků, zvolenou metodou a formou edukace. Řídící úlohu má edukátor,
který řídí činnost edukanta v souladu se stanovenými cíly. Cíle se většinou nesoustředí
40
pouze na jednu kategorii nebo oblast, ale dochází k jejich vzájemné kombinaci.
Stanovenému cíli je také nutné přizpůsobit metody, formy a obsah edukace (28).
Edukátor by měl dodržovat určité didaktické zásady. Mezi nejstarší patří zásada
názornosti. Edukant by měl mít možnost zapojit co nejvíce analyzátorů pro smyslové
vnímání spolu s poznávací a myšlenkovou aktivitou jedince. Je vhodné volit metody
usnadňující edukantovi učení. Dále platí zásada spojení teorie s praxí. Edukanti
přicházejí do styku s edukátory, kteří mají určité zkušenosti, dovednosti, postoje
a vědomosti, které získali v praxi. Vědomosti a dovednosti, které edukant získá
prostřednictvím edukačního procesu, by měl být schopen uplatnit v praktickém životě.
Obsah edukace by měl být uspořádán do logických celků, měli bychom definovat hlavní
a vedlejší části a nakonec logicky shrnout nejdůležitější body edukace (28, 29).
Obsah vzdělání by měl být vždy v souladu se současnými objevy vědy
a techniky či poznatky z oblasti zdravotnictví a pedagogiky. Problémy s dodržením této
zásady při edukaci laiků mohou nastat tehdy, pokud by sdělovaný text byl prezentován
příliš odborně a laik by sdělovanému obsahu neporozuměl. Proto je nutné obsah vždy
přizpůsobit schopnostem edukanta tak, aniž by byla porušena zásada vědeckosti (28).
Dále by měl být rozsah učiva v souladu s momentálními vědomostmi
a dovednostmi edukanta. Jedinec by měl získané vědomosti pochopit, zařadit do
vlastního systému dříve získaných vědomostí a uplatnit je v praxi (28).
Po celou dobu edukace by měl edukátor získávat vhodným způsobem informace
od edukanta. Zajímá se, zda předkládaná fakta chápe, rozumí jim, pamatuje si je a umí
je uplatnit při praktických činnostech. Edukant by měl sám cítit nutnost aktivně se
zapojit do edukace. Měl by na výuce co nejvíce participovat, mít zpětnou kontrolu
výsledků své práce a měl možnost pochopené učivo uplatnit v běžném životě.
Samozřejmě musíme respektovat edukanta a jeho zdravotní a psychický stav,
individuální potřeby, jeho osobnost a kulturní odlišnosti (28, 29).
Edukační metodu můžeme chápat jako cílevědomé a promyšlené působení
edukátora, který aktivizuje edukanta v jeho učení tak, aby byly efektivně naplněny cíle
učení. Pro seznámení s problematikou antikoncepce je nejvýhodnější metoda přednášky
spojená s diskuzí. Edukanti tak mají možnost argumentovat, prezentovat své myšlenky,
41
znalosti, nápady. Edukátor celou diskuzi řídí a sleduje její průběh. Na závěr je nutné
provést shrnutí a uvést na pravou míru případné mylné závěry (28).
42
EMPIRICKÁ ČÁST
6 ŘEŠENÍ VLASTNÍHO PRŮZKUMU
6.1 Průzkumný problém
Míra informovanosti žáků středních škol a odborných učilišť o antikoncepci.
6.2 Průzkumný cíl
Zjistit úlohu porodní asistentky v edukaci o antikoncepčních metodách a jejich
užívání v populaci žáků středních škol a odborných učilišť.
6.3 Průzkumné hypotézy
Hypotéza 1. Předpokládáme, že respondenti získali více informací o antikoncepci
prostřednictvím internetu než během školní výuky či odborných přednášek porodní
asistentkou.
Hypotéza 2. Předpokládáme, že více respondentů, kteří absolvovali odbornou
přednášku porodní asistentkou, použilo při prvním pohlavním styku prezervativ, než
těch, kteří prezervativ nepoužili.
Hypotéza 3. Předpokládáme, že více respondentů absolvovalo první přednášku porodní
asistentkou na ZŠ, než těch, kteří ji absolvovali na SŠ/učilišti.
6.4 Metodika průzkumu
Metodika průzkumu je nestandardizovaná, kvantitativní. Jako průzkumnou
metodu k získání informací jsme zvolili dotazník vlastní konstrukce. Časový plán
průzkumu byl stanoven na měsíc leden 2011.
43
6.5 Průzkumný vzorec
Průzkumný vzorec tvořili žáci středních škol a odborných učilišť na
Benešovsku. Respondenti byli cíleně kontaktováni na svých školách i mimo ni. Věkové
rozmezí bylo stanoveno na 16 až 19 let.
6.6 Technika dotazníku
Dotazník vlastní konstrukce obsahoval 16 položek (viz. Příloha B – Dotazník
vlastní konstrukce). Byl rozdán studentům Střední zdravotnické školy v Benešově,
Vyšší odborné a Střední zemědělské školy v Benešově, Integrované střední školy
technické v Benešově a Obchodní akademie ve Vlašimi během měsíce ledna tohoto
roku. Dotazník se skládal z uzavřených a polouzavřených otázek a jedné podotázky.
Respondenti mohli zvolit pouze jednu odpověď, která se nejvíce blížila jejich názoru.
Dotazníků bylo distribuováno 56. Jejich návratnost byla 100 %, šest dotazníků
bylo vyřazeno pro chybné vyplnění. Data byla vyhodnocena a zpracována statistickou
metodou jednostupňového třídění – tabulka, graf, komentář v textu.
K hypotéze 1 se vztahovaly položky 8, 9 a 10. Hypotézu 2 jsme ověřovali
položkami 10, 14, 15 a hypotézu 3 položkami 10, 11, 12 a 13. Položky 1 a 2 byly
zaměřené na sběr demografických údajů.
7 VÝSLEDKY VLASTNÍHO P
Položka 1 – Uveďte svů
Tabulka 1 – Věk sledované skupiny
Odpovědi
16 let
17 let
18 let
19 let
Celkem
Graf 1 – Věk sledované skupiny
Průzkumu se zúč
(26,00 %), 7 18ti-letých (14,00 %) a 18 19ti
a odborných učilišť.
VÝSLEDKY VLASTNÍHO PRŮZKUMU
te svůj věk
sledované skupiny
Absolutní četnost Relativní
12
13
7
18
50
sledované skupiny
e zúčastnilo 12 respondentů ve věku 16 let (24,00 %
letých (14,00 %) a 18 19ti-letých (36,00 %) z řad žák
24%
26%14%
36%
Varianty odpovědí
16 let 17 let 18 let 19 let
44
ZKUMU
Relativní četnost v %
24,00
26,00
14,00
36,00
100
24,00 %), 13 17ti-letých
řad žáků střeních škol
Položka 2 – Uveďte název školy, kterou navšt
Tabulka 2 – Navštěvované školy
Odpovědi
Střední zdravotnická
škola, Benešov
Vyšší odborná škola a
Střední zemědělská škola
Benešov
Obchodní akademie,
Vlašim
Integrovaná střední škola
technická, Benešov
Celkem
Graf 2 – Navštěvované školy
Průzkumu se zúč
v Benešově, 18 (36,00 %) navšt
v Benešově, 22 studentů
(8,00 %) z Integrované stř
Střední zdravotnická škola, Benešov
Vyšší odborná škola a St
Obchodní akademie, Vlašim
Integrovaná st
te název školy, kterou navštěvujete
vované školy
Absolutní četnost Relativní
6
lská škola
18
22
ední škola 4
50
vované školy
zkumu se zúčastilo 6 respondentů (12,00 %) ze Střední zdravotnické školy
, 18 (36,00 %) navštěvující Vyšší odbornou a Střední zem
22 studentů (44,00 %) z Obchodní akademie ve Vlašimi a 4 respondenti
Integrované střední školy technické v Benešově.
12%
36%44%
8%
Varianty odpovědí
Střední zdravotnická škola, Benešov
Vyšší odborná škola a Střední zemědělská škola Benešov
Obchodní akademie, Vlašim
Integrovaná střední škola technická, Benešov
45
Relativní četnost v %
12,00
36,00
44,00
8,00
100
ední zdravotnické školy
ední zemědělskou školu
Obchodní akademie ve Vlašimi a 4 respondenti
lská škola Benešov
Položka 3 – Máte v souč
Tabulka 3 – Máte v souč
Odpovědi
Ano, déle než tři měsíce
Ano, méně než tři měsíce
Ne
Celkem
Graf 3 – Máte v současné dob
Ze všech oslovených respondent
než tři měsíce a sedm (14,00 %) kratší dobu než t
(66,00 %) bylo nezadaných.
Ano, déle než t
současné době stálou partnerku?
Máte v současné době stálou partnerku?
Absolutní četnost Relativní
ěsíce 10
ěsíce 7
33
50
asné době stálou partnerku?
Ze všech oslovených respondentů mělo deset (20,00 %) stálou partnerku déle
síce a sedm (14,00 %) kratší dobu než tři měsíce. 33 respondent
(66,00 %) bylo nezadaných.
20%
14%
66%
Varianty odpovědí
Ano, déle než tři měsíce Ano, méně než tři měsíce Ne
46
Relativní četnost v %
20,00
14,00
66,00
100
stálou partnerku déle
ěsíce. 33 respondentů
Ne
Položka 4 – Kdy jste mě
Tabulka 4 – První pohlavní styk
Odpovědi
Před patnáctým rokem
15 − 16
17 − 18
19 let a více
Ještě jsem pohlavní styk
neměl
Celkem
Graf 4 – První pohlavní styk
První pohlavní styk m
mezi patnáctým a šestnáctým rokem 27 (54,00 %). Mezi sedmnáctým a osmnáctým
rokem mělo první pohlavní styk 8 respondent
nikdo a 6 respondentů (12,00 %) dosud pohlavní styk nem
Před patnáctým rokem
17-18
Ještě
Kdy jste měl první pohlavní styk?
První pohlavní styk
Absolutní četnost Relativní
ed patnáctým rokem 9
27
8
0
jsem pohlavní styk 6
50
První pohlavní styk
První pohlavní styk mělo před patnáctým rokem věku 9 respondent
mezi patnáctým a šestnáctým rokem 27 (54,00 %). Mezi sedmnáctým a osmnáctým
lo první pohlavní styk 8 respondentů (16,00 %). Možnost nad 19 let nezvolil
ů (12,00 %) dosud pohlavní styk nemělo.
18%
54%
16%
0%
12%
Varianty odpovědí
řed patnáctým rokem 15-16
18 19 let a více
Ještě jsem pohlavní styk neměl
47
Relativní četnost v %
18,00
54,00
16,00
0
12,00
100
ku 9 respondentů (18,00 %),
mezi patnáctým a šestnáctým rokem 27 (54,00 %). Mezi sedmnáctým a osmnáctým
(16,00 %). Možnost nad 19 let nezvolil
48
Položka 5 – Kolik sexuálních partnerek jste doposud měl?
Tabulka 5 – Sexuální partnerky
Odpovědi Absolutní četnost
1 12
2 − 3 15
4 a více 17
Nemělo pohlavní styk 6
Celkem 50
Z celkového počtu respondentů, kteří již měli pohlavní styk (tj. 44) jich 12
(27,27 %) uvedlo, že pouze s jednou partnerkou, 15 (34,09 %) mělo dvě až tři partnerky
a 17 (38,36 %) uvedlo 4 a více sexuálních partnerek.
49
Položka 6 – Zajímáte se, zda vaše sexuální partnerky užívají nějaký druh
antikoncepce?
Tabulka 6 – Zajímáte se o partnerčinu antikoncepci?
Odpovědi Absolutní četnost
Ano, zajímám se 27
Ne, nezajímám se 5
Jen občas 12
Nemělo pohlavní styk 6
Celkem 50
Z celkového počtu respondentů, kteří již měli pohlavní styk (tj. 44) se jich 27
(61,36 %) zajímá, zda jejich sexuální partnerky užívají nějaký druh antikoncepce. Pět
z nich (11,36 %) se nezajímá a 12 (27,27 %) pouze občas.
Položka 7 – Na koho byste s
problému?
Tabulka 7 – Na koho by se obrátil v
Odpovědi
Na přátele/sourozence
Na rodiče
Vyhledal bych odbornou
pomoc
Jiné
Celkem
Graf 5 – Na koho byste se obr
V případě intimního problému by se na své p
26 (52,00 %) a na rodič
12 respondentů (24,00 %). Odpov
v tuto chvíli neví na koho by se obrátili a jeden by zvolil anonymní telefonickou
poradnu.
Na př
Vyhledal bych odbornou pomoc
Na koho byste se jako prvního obrátil v případě jakéhokoliv intimního
Na koho by se obrátil v případě intimního problému?
Absolutní četnost Relativní
26
9
Vyhledal bych odbornou 12
3
50
Na koho byste se obrátil v případě intimního problému?
intimního problému by se na své přátele nebo sourozence obrátilo
26 (52,00 %) a na rodiče 9 respondentů (18,00 %). Odbornou pomoc by vyhledalo
(24,00 %). Odpověď d) Jiné zvolili 3 (6,00 %). Dva z nich uvedli, ž
neví na koho by se obrátili a jeden by zvolil anonymní telefonickou
52%
18%
24%
6%
Varianty odpovědí
Na přátele/sourozence Na rodiče
Vyhledal bych odbornou pomoc Jiné
50
jakéhokoliv intimního
Relativní četnost v %
52,00
18,00
24,00
6,00
100
átele nebo sourozence obrátilo
(18,00 %). Odbornou pomoc by vyhledalo
iné zvolili 3 (6,00 %). Dva z nich uvedli, že
neví na koho by se obrátili a jeden by zvolil anonymní telefonickou
Položka 8 – Jste podle Vašeho názoru dob
antikoncepce?
Tabulka 8 – Informovanost o antikoncepci
Odpovědi
Ano
Ne
Celkem
Graf 6 – Informovanost o antikoncepci
Převážná většina respondent
informována o možnostech antikoncepce. Zápornou odpov
(8,00 %), přičemž tři z
vyjádřil slovy: „Nejsem holka“.
Jste podle Vašeho názoru dobře informován o možnostech
Informovanost o antikoncepci
Absolutní četnost Relativní
46
4
50
Informovanost o antikoncepci
ětšina respondentů (tj. 46; 92,00 %) se domnívá, že
informována o možnostech antikoncepce. Zápornou odpověď zvolili 4 respondenti
ři z nich uvedli jako důvod nezájem o problematiku a jeden se
il slovy: „Nejsem holka“.
92%
8%
Varianty odpovědí
Ano Ne
51
e informován o možnostech
Relativní četnost v %
92,00
8,00
100
(tj. 46; 92,00 %) se domnívá, že je dobře
zvolili 4 respondenti
vod nezájem o problematiku a jeden se
Položka 9 – Nejvíce informací jste získal
Tabulka 9 – Zdroje informací
Odpovědi
Prostřednictvím internetu
Ve školní výuce/z odborných
přednášek (např. porodní
asistentkou)
Od přátel
Od rodičů
Jiné
Celkem
Graf 7 – Zdroje informací
Nejvíce informací o antikoncepci získ
odborných přednášek, nap
respondentů (50,00 %). Prost
Prost
Ve školní výuce/z odborných p
Od p
Od rodi
jiné
Nejvíce informací jste získal
Zdroje informací
Absolutní četnost Relativní
ednictvím internetu 16
Ve školní výuce/z odborných
. porodní
25
7
1
1
50
Zdroje informací
Nejvíce informací o antikoncepci získali respondenti ve školní výuce
ednášek, například porodní asistentkou. Tuto možnost zvolilo 25
(50,00 %). Prostřednictvím internetu získalo informace 16 respondent
32%
50%
14%
2% 2%
Varianty odpovědí
Prostřednictvím internetu
Ve školní výuce/z odborných přednášek (např. porodní asistentkou)
Od přátel
Od rodičů
jiné
52
Relativní četnost v %
32,00
50,00
14,00
2,00
2,00
100
ali respondenti ve školní výuce z
íklad porodní asistentkou. Tuto možnost zvolilo 25
formace 16 respondentů
53
(32,00 %), od přátel 7 (14,00 %). Jeden z respondentů se obrátil na rodiče (2,00 %)
a jeden na svou přítelkyni (2,00 %).
Položka 10a – Zúčastnil jste se n
antikoncepce?
Tabulka 10a – Účast na odborných p
Odpovědi
Ano, poprvé na ZŠ
Ano, poprvé na SŠ
Ne
Celkem
Graf 8 – Účast na odborných p
První odborné př
(72,00 %) na základní škole, sedm (14,00 %) se jí poprvé zú
Stejný počet (tj. 7; 14,00 %) se jí v
14%
astnil jste se někdy na škole odborné přednášky na téma
ast na odborných přednáškách
Absolutní četnost Relativní
36
7
7
50
ast na odborných přednáškách
První odborné přednášky na téma antikoncepce se zúčastnilo 36 respondent
(72,00 %) na základní škole, sedm (14,00 %) se jí poprvé zúčastnilo na st
et (tj. 7; 14,00 %) se jí vůbec nezúčastnil.
72%
14%
14%
Varianty odpovědí
Ano, poprvé na ZŠ Ano, poprvé na SŠ Ne
54
ednášky na téma
Relativní četnost v %
72,00
14,00
14,00
100
astnilo 36 respondentů
astnilo na střední škole.
55
Položka 10b – Pokud ne, z jakého důvodu?
Tabulka 10b – Důvod neúčasti na přednášce
Odpovědi Absolutní četnost
Vůbec nebyla
uskutečněna
6
Byla, ale nebyl jsem
přítomen ve škole
0
Byla, ale odmítl jsem se jí
zúčastnit
1
Jiné 0
Neodpovídalo 43
Celkem 50
Ze 7 respondentů, kteří se nikdy nezúčastnili odborné přednášky na téma
antikoncepce (viz. Položka 10a) jich 6 (85,71 %) nemělo možnost absolvovat, protože
přednáška na jejich škole nebyla uskutečněna. Jeden z respondentů (14,29 %) se jí
odmítl zúčastnit.
Položka 11 – Koli
vztahů/sexu/pohlavně př
Tabulka 11 – Počet absolvovaných p
Odpovědi
Žádné
1
2
3 a více
Celkem
Graf 9 – Počet absolvovaných p
Žádné přednášky na
přenosných chorob se nezú
absolvovalo 14 (28,00 %), dv
respondentů (22,00 %).
Kolika přednášek na téma antikoncepce/partnerských
ě přenosných chorob jste se doposud zúčastnil?
et absolvovaných přednášek
Absolutní četnost Relativní
2
14
23
11
50
et absolvovaných přednášek
ednášky na téma antikoncepce/partnerských vztah
se nezúčastnili 2 respondenti (4,00 %). Jednu p
00 %), dvě 23 (46,00 %) a tří a více přednášek se zú
4%
28%
46%
22%
Varianty odpovědí
Žádné 1 2 3 a více
56
ednášek na téma antikoncepce/partnerských
častnil?
Relativní četnost v %
4,00
28,00
46,00
22,00
100
téma antikoncepce/partnerských vztahů/sexu/pohlavně
astnili 2 respondenti (4,00 %). Jednu přednášku
ednášek se zúčastnilo 11
Položka 12 – Jaký je váš názor na odborné p
Tabulka 12 – Názor student
Odpovědi
Schvaluji je, problematika
mně zajímá
Schvaluji je, ale osobně
jich nerad účastním
Neschvaluji je
Nevím
Celkem
Graf 10 – Názor studentů
35 respondentů (70,00 %) odborné p
problematika je zajímá. Dva (4,00 %) je schvalují, ale osobn
Jako důvod uváděli přílišnou vážnost p
důvody (zesměšňování ostatními studenty) spojené s
Jeden z respondentů (2,00 %) tyto p
respondentů (24,00 %) neví, jak na tuto otázku reagova
4%
2%
Jaký je váš názor na odborné přednášky/sexuální výchovu ve škole?
Názor studentů na odborné přednášky/sexuální výchovu ve škole
Absolutní četnost Relativní
Schvaluji je, problematika 35
Schvaluji je, ale osobně se 2
1
12
50
Názor studentů na odborné přednášky/sexuální výchovu ve škole
ů (70,00 %) odborné přednášky a sexuální výchovu schvaluje,
problematika je zajímá. Dva (4,00 %) je schvalují, ale osobně se jich neradi ú
řílišnou vážnost přednášek, zahlcenost odbornými obraty a osobní
ování ostatními studenty) spojené s nedostatečnou pozorností student
(2,00 %) tyto přednášky neschvaluje, důvod však neuvádí. Dvanáct
(24,00 %) neví, jak na tuto otázku reagovat.
70%
4%
2%
24%
Varianty odpovědí
Schvaluji je, problematika mně zajímá
Schvaluji je, ale osobně se jich nerad účastním
Neschvaluji je
Nevím
57
ednášky/sexuální výchovu ve škole?
ednášky/sexuální výchovu ve škole
Relativní četnost v %
70,00
4,00
2,00
24,00
100
ovu ve škole
ednášky a sexuální výchovu schvaluje,
se jich neradi účastní.
nost odbornými obraty a osobní
nou pozorností studentů.
vod však neuvádí. Dvanáct
Položka 13 – Mělo by se podle Vašeho názoru ve škole (na vaší i na ZŠ) v
více času otázce sexuální výchovy/antikoncepce?
Tabulka 13 – Názor na sexuální výchovu/antikoncepci ve škole
Odpovědi
Ano
Ne
Nevím
Celkem
Graf 11 – Názor na sexuální výchovu/antikoncepci ve škole
S rozsahem časové dotace v
7 respondentů (14,00 %)
více času. Třináct respondent
lo by se podle Vašeho názoru ve škole (na vaší i na ZŠ) v
asu otázce sexuální výchovy/antikoncepce?
Názor na sexuální výchovu/antikoncepci ve škole
Absolutní četnost Relativní
30
7
13
50
Názor na sexuální výchovu/antikoncepci ve škole
časové dotace v oblasti sexuální výchovy/antikoncepce je spokojeno
(14,00 %), 30 (60,00 %) se domnívá, že by se této oblasti m
ináct respondentů (26,00 %) nemá vyhraněný názor.
60%14%
26%
Varianty odpovědí
Ano Ne Nevím
58
lo by se podle Vašeho názoru ve škole (na vaší i na ZŠ) věnovat
Relativní četnost v %
60,00
14,00
26,00
100
oblasti sexuální výchovy/antikoncepce je spokojeno
se domnívá, že by se této oblasti mělo věnovat
59
Položka 14 – Použili jste při prvním pohlavním styku nějakou antikoncepční
metodu?
Tabulka 14 – Použití antikoncepce při prvním pohlavním styku
Odpovědi Absolutní četnost
Ano, prezervativ 37
Ano, použili jsme jinou
antikoncepční metodu
2
Ne, nepoužili jsme žádnou
antikoncepční metodu
5
Nemělo pohlavní styk 6
Celkem 50
Z celkového počtu respondentů, kteří již sexuálně žijí (tj. 44), jich 37 (84,09 %)
použilo při prvním pohlavním styku prezervativ, dva (4,55 %) se spolehli na užívání
hormonální antikoncepce partnerkou a 5 (11,36 %) nepoužilo žádnou ochranu.
60
Položka 15 – Co Vás nejvíce iniciovalo k použití antikoncepce při prvním
pohlavním styku?
Tabulka 15 – Důvod k použití antikoncepce při prvním pohlavním styku
Odpovědi Absolutní četnost
Přednáška – jako prevence
otěhotnění
20
Přednáška – strach ze
sexuálně přenosných
chorob
16
Jiné 3
Neodpovídalo 11
Celkem 50
Z celkového počtu respondentů, kteří již sexuálně žijí a použili při prvním
pohlavním styku antikoncepci (tj. 39), jich 20 (51,28 %) uvádí jako důvod použití
prevenci otěhotnění. 16 respondentů (41,03 %) použilo antikoncepci z důvodu strachu
ze sexuálně přenosných chorob, tři (7,69 %) uvedli možnost c) Jiné. Pouze jeden však
uvedl důvod – zodpovědnost. Ostatní se nevyjádřili.
61
7.1 Výsledky průzkumu
Celkově můžeme potvrdit, že trendy v sexuálním chování žáků středních škol
a odborných učilišť lze hodnotit pozitivně. Pravděpodobně tyto změny souvisejí
především s motivací mladé generace k odpovědnému a plánovanému rodičovství,
možnosti větší seberealizace a vyšší dostupnosti k informacím o možnostech
antikoncepce.
V první hypotéze jsme předpokládali, že respondenti získali více informací
o antikoncepci prostřednictvím internetu než během školní výuky či odborných
přednášek porodní asistentkou. Tato hypotéza se nepotvrdila. Přesně polovina
respondentů (tj. 25) uvedla, že nejvíce byli informováni během školní výuky
a z odborných přednášek (viz. položka 9). Internet jako zdroj informací uvedlo
16 respondentů. Převážná většina z nich (tj. 46) se domnívá, že je o možnostech
antikoncepce dobře informovaná (viz. položka 8).
Ve druhé hypotéze jsme předpokládali, že více respondentů, kteří absolvovali
odbornou přednášku porodní asistentkou, použilo při prvním pohlavním styku
prezervativ, než těch, kteří prezervativ nepoužili. Tato hypotéza se potvrdila.
Z respondentů, kteří se přednášky zúčastnili (tj. 39) jich 29 použilo při prvním
pohlavním styku prezervativ (viz. položka 14). Jako největší motivaci k použití
prezervativu uvedlo 15 respondentů strach ze sexuálně přenosných chorob (viz. položka
15). Tato odpověď se těsně překrývala s druhou možností a to prevencí otěhotnění
partnerky (12).
Ve třetí hypotéze jsme předpokládali, že více respondentů absolvovalo první
přednášku porodní asistentkou na základní škole, než těch, kteří ji absolvovali na střední
škole/odborném učilišti. Tato hypotéza se nám potvrdila. Svou první přednášku
o antikoncepci absolvovalo již na základní škole 36 respondentů (viz. položka 10a).
Pouze 7 respondentů se žádné doposud nezúčastnilo, převážně z důvodu jejího
neuskutečnění (viz. položka 10b). Nejvíce respondentů (tj. 23) absolvovalo jakékoliv
dvě přednášky na téma antikoncepce/partnerských vztahů/sexu/pohlavně přenosných
chorob, přičemž 2 se doposud žádné nezúčastnili (viz. položka 11). Přednášky schvaluje
35 respondentů. Problematika je zajímá a ochotně se jich účastní (viz. položka 12).
62
Studenti se dále podle výsledků průzkumu domnívají (30 respondentů), že by se
mělo otázce antikoncepce a sexuální výchově věnovat více času, a to jak na středních
školách, tak na odborných učilištích (viz. položka 13).
63
8 DISKUZE
Výsledky našeho průzkumu bylo poměrně obtížné srovnávat s jinými autory.
Většina dostupných publikovaných prací se zaměřovala pouze na dívky.
Pro srovnání jsem zvolila výzkum „Sex v České republice“ profesora Weisse
a docenta Zvěřiny z roku 2008. Autoři v něm uvádějí výsledky čtvrtého pokračování
reprezentativního výzkumu sexuálního chování populace České republiky (1000 mužů
a 1000 žen starších 15 let) a srovnání aktuálních charakteristik tohoto chování s
předchozími výzkumy z let 1993, 1998 a 2003.
Jejich výsledky jednoznačně svědčí o tom, že trendy v této oblasti jsou spíše
příznivé. Zatímco věk první soulože se nesnižuje, počty sexuálních partnerů uváděných
za posledních 12 měsíců ano. Počty uživatelů kondomů jako ochrany před sexuálně
přenosnými chorobami a počty uživatelek hormonální antikoncepce se spíše zvyšují.
Z hlediska postojů k sexuálním otázkám zůstává česká populace velmi liberální.
Výsledky poukazují na to, že se počátky partnerské sexuality neurychlují
a vyvrací obecně tradované mýty o sexuálním chování Čechů a Češek. Průměrný věk
první soulože se u mužů a žen dlouhodobě neliší a pohybuje se dlouhodobě kolem 18.
roku života. Náš průzkum ovšem ukázal, že nejvíce respondentů (61,36 %) mělo první
pohlavní styk mezi 15ti a 16ti lety.
V oblasti antikoncepce došlo k nejvýraznějším a vesměs pozitivním změnám.
Výzkum profesora Weisse ukázal, že poklesl počet mužů, kteří při prvním styku
nepoužili žádnou antikoncepci (z 57 % v roce 1993 na 45 % v roce 2008) nebo použili
nespolehlivý způsob ochrany (např. přerušovanou soulož). Toto tvrzení se potvrdilo
i v našem průzkumu. Prezervativ použilo při prvním pohlavním styku 84,09 %
respondentů a 4,55 % použilo jinou antikoncepční metodu.
Ve výsledcích výzkumu profesora Weisse plní rodina a škola roli jako zdroj
informací pouze sekundárně; tyto instituce zatím plní svou roli nedostatečně. Převládají
zdroje nejméně spolehlivé, jako jsou kamarádi a známí. Z našeho průzkumu
ale vyplývá, že polovina respondentů (50,00 %) získala nejvíce informací
prostřednictvím školní výuky a odborných přednášek.
64
Naproti tomu vzhledem k narůstajícímu počtu nových záchytů HIV pozitivních
jedinců v České republice v posledních letech (viz. Příloha D) je zřejmé, že v oblasti
osvěty, prevence a sexuální výchovy ještě máme výrazné rezervy a v neposlední řadě
i výrazné dluhy.
65
ZÁVĚR A NÁVRH PRO PRAXI
Cílem bakalářské práce bylo zjistit úlohu porodní asistentky v edukaci
o antikoncepčních metodách a jejich užívání v populaci žáků středních škol
a odborných učilišť na Benešovsku. Výsledky poukazují na význam edukace v této
oblasti.
Trendy v sexuálním chování žáků středních škol a odborných učilišť lze hodnotit
pozitivně. Tyto změny mají pravděpodobně souvislost především s motivací
k odpovědnému a plánovanému rodičovství, možnosti větší seberealizace a vyšší
dostupnosti k informacím o samotných možnostech antikoncepce.
V současné době se žáci podrobněji seznamují s problematikou již na základních
školách. Přičemž většina respondentů (92,00 %) se domnívá, že je dobře
o problematice informovaná. V dnešní době je toto nezbytností vzhledem k nízké
věkové hranici kdy měli respondenti první pohlavní styk. Více než polovina
(61,36 %) měla první pohlavní styk mezi 15tým a 16 rokem. Zanedbatelný není ani
počet respondentů, kteří měli první pohlavní styk před patnáctým rokem (20,45 %), tedy
v době, kdy ještě navštěvují základní školu.
Průzkum tedy ukazuje jak důležitou roli samotná edukace studentů hraje. Není
pochyb o tom, že sexuální výchova je nedílnou součástí životního stylu. Každý, kdo
vyrůstá v dnešních společenských podmínkách je odkázán na informace a dovednosti,
díky kterým je schopen chránit své reprodukční zdraví. Pokud v tomto ohledu rodina
zaostává, je bezesporu nutné, aby byla sexuální výchova nahrazována ve škole.
Podle zjištěných nedostatků, ale i uspokojivých výsledků lze navrhnout
následující řešení a doporučení pro praxi. Studenti by měli být informováni již na
základních školách nejen v otázce obecné sexuální výchovy, ale se zaměřením na
antikoncepci ve smyslu ochrany, ne povinnosti. Měli by si uvědomovat riziko možného
otěhotnění partnerky a nemyslet jen na svoji ochranu, ale ochranu páru jako celku.
Přednášky probíhající v rámci výuky by měly být především jednoduchého výkladu
a poutavé pro studenty, kteří by se měli aktivně zapojit do programu. Aktivita by však
neměla studentům přinášet posměch od ostatních. V tomto ohledu nám připadají jako
nejvhodnější tzv. peer programy, neboli vrstevnické vzdělávání.
66
Z vlastní 3leté zkušenosti mohu tvrdit, že pro studenty bývá peer program
přínosnější formou například v případech, kdy nemá učitel liberální přístup jak
k antikoncepci tak k sexuální výuce obecně. Ani v mnoha rodinách nejsou rodiče na
sexuální výchovu připraveni nebo ji nechtějí provádět a nadále tak informovanost
o antikoncepci chybí. Navíc dospívající žáci nevidí v přednášejícím takovou autoritu,
jakou je pro ně vyučující. Je to někdo cizí, koho neznají a právě tato anonymita pro ně
bývá velice důležitá. Lépe pak spolupracují a otevřeně hovoří o problematice
antikoncepce.
Z našeho průzkumu vyplývá, že přednášky a sexuální výchova na středních
školách na Benešovsku jsou vedeny správně a svou funkci plní.
67
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
1 DYLEVSKÝ, Ivan. 2000. Somatologie, 2. vydání. Olomouc : Epava, , 2000.
ISBN 80-86297-05-5.
2 MOUREK, Jindřich. 2005. Fyziologie. Praha : Grada Publishing, 2005.
ISBN 80-247-1190-7.
3 ELIŠKOVÁ, M.; NAŇKA, O. 2006. Přehled anatomie. Praha : Karolinum, 2006.
ISBN 80-246-1216-X.
4 ZEMAN, Z.; DOLEŽAL, A. 2000. Speciální problematika. In Právní odpovědnost
a právní vztahy v porodnictví. Praha : Galén, 2000. ISBN 80-7262-024-X.
5 PAŘÍZEK, Antonín. 2006. Kniha o těhotenství a porodu. 2. vydání. Praha : Galén,
2006. ISBN 80-7262-411-3.
6 Úmluva o právech dítěte, čl. 24 odst. 2 písm. f) [online]. [cit. 2010-11-1]. Dostupné z
WWW: < http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/umluva-o-pravech-ditete.pdf>.
7 Československo. 1986. Zákon č. 66/1986 Sb., ze dne 20. října 1986 o umělém přerušení
těhotenství [online]. [cit. 2010-11-1]. Dostupné z WWW:
<http://www.mzcr.cz/Odbornik/dokumenty/sb_2244_1027_3.html> .
8 Teherán. 1986. Prohlášení Mezinárodní konference o lidských právech ze dne 13.
května 1986. Bod č. 16 [online]. [cit. 2011-1-29]. Dostupné z WWW:
<http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/teheranska-konf.-1968.pdf >.
9 New York. 1979. Prohlášení OSN o odstranění všech forem diskriminace žen. čl. 16
odst. 1 písm. e) [online]. [cit. 2011-1-29]. Dostupné z WWW:
<http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/umluva-o-odstraneni-vsech-forem-
diskriminace-zen.pdf>.
10 KUBIČKOVÁ, Adéla; KONEČNÁ, Hana. 2008. Úloha muže při plánování rodičovství.
In Sborník referátů k 16. celostátnímu kongresu k sexuální výchově v České republice.
Nová tiskárna Pelhřimov, spol. s r. o., 2008.
11 UZEL, Radim. 1992. Jak neotěhotnět. Praha : Scientia Medica, 1992.
ISBN 80-85526-15-8.
68
12 TÄUBNER, Vladimír. 1996. Metodika sexuální výchovy pro učitele, rodiče a studenty
učitelství. Praha : Fortuna, 1996. ISBN 80-7071-029-2.
13 JANIŠ, Kamil. 2006. Sexuální výchova a škola [online]. [cit. 2011-01-12]. Dostupné z
WWW: http://www.planovanirodiny.cz/storage/Sexualni_vychova_a_skola_janis.pdf>.
14 SPOLEČNOST PRO PLÁNOVÁNÍ RODINY A SEXUÁLNÍ VÝCHOVU. 1997.
Charta sexuálních a reprodukčních práv IPPF [online]. [cit. 2011-01-12]. Dostupné z
WWW: <http://www.planovanirodiny.cz/storage/Charta_sex_a_repr_prav_1997.pdf>.
15 MARÁDOVÁ, Eva. 2006. Rodinná a sexuální výchova v proměnách současné školy
[online]. [cit. 2011-01-12]. Dostupné z WWW:
<http://www.planovanirodiny.cz/view.php?cisloclanku=2006062701>.
16 RAŠKOVÁ, Miluše. 2006. Sexuální výchova jako samostatná vědní disciplína [online].
[cit. 2011-01-12]. Dostupné z WWW:
<http://www.planovanirodiny.cz/view.php?cisloclanku=2006062702>.
17 UNZEITIG, Vít. 2010. Ochrana reprodukčního zdraví mladistvých, In Metodické
doporučení MŠMT k výuce sexuální výchovy. Praha : MŠMT, 2010.
18 LEIFER, Gloria. 2004. Úvod po porodnického a pediatrického ošetřovatelství.
Praha : Grada, 2004. ISBN 80-247-0668-7.
19 BARTÁK, Alexandr. 2006. Antikoncepce. Praha : Grada, 2006. ISBN 80-247-1351-9.
20 UZEL, Radim. 1999. Antikoncepční kuchařka. Praha : Grada, 1999.
ISBN 80-7169-767-2.
21 FAIT, Tomáš. 2008. Antikoncepce. Praha : Maxdorf, 2008. ISBN 978-80-7345-172-1.
22 CENAP. 2010. Antikoncepce [online]. [cit. 2011-01-05]. Dostupné z WWW:
<http: http://www.cenap.cz/antiko.php>.
23 KOLEKTIV AUTORŮ. 2008. Antikoncepce [online]. [cit. 2011-01-07]. Dostupné z
WWW: <http://www.zdravie.sk/sz/721/antikoncepcia.html>.
24 ČEPICKÝ, Pavel.; KURZOVÁ, Hana. 2003. Gynekologie a porodnictví v ordinaci
praktického lékaře. Praha : Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0677-1.
69
25 LÍBALOVÁ, Zuzana. 2007. Antikoncepce. Moderní gynekologie a porodnictví
– Doporučené postupy v gynekologii a porodnictví. roč. 16, č. 1, ISSN 1214-2093.
26 ČEPICKÝ, Pavel. 2004. Postupy lege artis při předpisu antikoncepce. Moderní
gynekologie a porodnictví – Postupy lege artis I. roč. 13, č. 4. ISSN 1214-2093.
27 WHO, REPRODUCTIVE HEALTH AND RESEARCH. 2005. Selected practice
recommendations for contraceptive use. WHO : Geneva, 2005. ISBN 92-4-156284-6.
28 JUŘENÍKOVÁ, Petra. 2010. Zásady edukace v ošetřovatelské praxi. Praha : Grada,
2010. ISBN 978-80-247-2171-2.
29 ROZSYPALOVÁ, Marie. 2004. Základy pedagogiky, In Speciální psychologie.
Brno : NCO NZO, 2004. ISBN 80-7013-386-4.
30 KUTNOHORSKÁ, Jana. 2009. Výzkum v ošetřovatelství. Praha : Grada, 2009.
ISBN 978-80-247-2713-4.
31 NĚMCOVÁ, J., MAURITZOVÁ, I. 2009. Skripta k tvorbě bakalářských
a magisterských prací. Plzeň : Maurea, 2009. ISBN 978-80-902876-0-0.
32 VOKURKA, M., HUGO, J. 2004. Praktický slovník medicíny. 7. rozšíř. vyd.
Praha : Maxdorf, 2004. ISBN 80-7345-009-7.
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha A – Souhlas s provedením průzkumu I
Příloha B – Dotazník vlastní konstrukce IV
Příloha C – Antikoncepční metody VII
Příloha D – Vývoj HIV infekce a AIDS v České republice X
I
Příloha A − Souhlas s provedením průzkumu
Souhlas s provedením průzkumu – Střední zdravotnická škola, Benešov
II
Souhlas s provedením průzkumu – Vyšší odborná a Střední zemědělská škola, Benešov
III
Souhlas s provedením průzkumu – Obchodní akademie, Vlašim
IV
Příloha B – Dotazník vlastní konstrukce
V
Dot. č.
Dobrý den,
jmenuji se Barbora Smolová. Jsem studentkou 3. ročníku bakalářského oboru Porodní
asistentka na Vysoké škole zdravotnické, o.p.s. v Praze. Ráda bych Vás požádala
o spolupráci při tvorbě mojí závěrečné práce na téma „Role porodní asistentky
v edukaci žáků středních škol a odborných učilišť o antikoncepci“. Práce je formou
průzkumu a proto před Vámi v tuto chvíli leží můj dotazník. Je zcela anonymní a bude
použit pouze pro vyhodnocení průzkumu. V každé otázce vyberte prosím jen jednu
možnost. Předem děkuji za jeho pravdivé vyplnění.
1. Uveďte svůj věk: ……
2. Uveďte název školy, kterou navštěvujete: …………………………………...
3. Máte v současné době stálou partnerku?
a ano, déle než tři měsíce
b ano, méně než 3 měsíce
c ne
4. Kdy jste měl první pohlavní styk?
a před patnáctým rokem
b 15 − 16 let
c 17 − 18 let
d 19 let a více
e ještě jsem pohlavní styk neměl (pokračujte otázkou č. 7)
5. Kolik sexuálních partnerek jste doposud měl?
a 1
b 2 − 3
c 4 a více
6. Zajímáte se, zda Vaše sexuální partnerky užívají nějaký druh antikoncepce?
a ano, zajímám se
b ne, nezajímám se
c jen občas
7. Na koho byste se jako prvního obrátil v případě jakéhokoliv intimního
problému?
a na přátele/sourozence
b na rodiče
c vyhledal bych odbornou pomoc
d jiné (uveďte) .……………………………………………………………
8. Jste podle Vašeho názoru dostatečně informován o možnostech antikoncepce?
a ano
b ne (uveďte proč) …………………………………………………………..
VI
9. Nejvíce informací o antikoncepci jste získal
a prostřednictvím internetu
b ve školní výuce/z odborných přednášek (například porodní asistentkou)
c od přátel
d od rodičů
e jiné (uveďte) ……………………………………………………………….
10. Zúčastnil jste se někdy na škole odborné přednášky na téma antikoncepce?
a ano, poprvé na ZŠ
b ano, poprvé na SŠ/učilišti
c ne
Pokud ne, z jakého důvodu?
a vůbec nebyla uskutečněna
b byla, ale nebyl jsem přítomen ve škole
c byla, ale odmítl jsem se jí zúčastnit
d jiné (uveďte) ……………………………………………………………….
11. Kolika přednášek na téma antikoncepce/partnerských vztahů/sexu/pohlavně
přenosných chorob jste se doposavad zúčastnil?
a žádné
b 1
c 2
d 3 a více
12. Jaký je Váš názor na odborné přednášky/sexuální výchovu ve škole?
a schvaluji je, problematika mně zajímá
b schvaluji je, ale osobně se jich nerad účastním (uveďte proč)
……………………………………………………………………………..
c neschvaluji je (uveďte proč) ……………………………………………….
d nevím
13. Mělo by se podle Vašeho názoru ve škole (na vaší i na ZŠ) věnovat více času
otázce antikoncepce/sexuální výchovy?
a ano
b ne
c nevím
14. Použili jste při prvním pohlavním styku nějakou antikoncepční metodu?
a ano, prezervativ
b ano, použili jsme jinou antikoncepční metodu (uveďte) …………………
c ne, nepoužili jsme žádnou ochranu (na další otázku neodpovídejte)
15. Co Vás nejvíce iniciovalo k použití antikoncepce při prvním pohlavním styku?
a přednáška – jako prevence otěhotnění
b přednáška – strach ze sexuálně přenosných chorob
c jiné (uveďte) ………………………………………………………………..
Děkuji Vám za spolupráci!
VII
Příloha C – Antikoncepční metody
Antikoncepční metody − femidom
Zdroj: osobní archiv, B. Smolová, 2007.
Antikoncepční metody – pesar, diafragma
Zdroj: osobní archiv, B. Smolová, 2007.
VIII
Antikoncepční metody – zavedené nitroděložní tělísko
Zdroj: osobní archiv, B. Smolová, 2007.
Antikoncepční metody – zavedení vaginálního kroužku
Zdroj: Organon. 2004. NuvaRing [online]. [cit. 2011-03-23]. Dostupné z WWW:
<http://www.theodora.com/drugs/nuvaring_organon_usa.html>.
IX
Antikoncepční metody – gestagenní implantát
Zdroj: osobní archiv, B. Smolová, 2007.
Antikoncepční metody – vasektomie
Zdroj: MUÑIZ, Juan Manuel Mendoza. Vasectomío [online]. [cit. 2011-03-23]. Dostupné z WWW:
<http://www.urologosespecializados.com/page3.html>.
X
Příloha D − Vývoj HIV infekce a AIDS v České republice
Zdroj: ČSAP, Vývoj HIV a AIDS v Česku v letech 1986 – 2011 [online]. [cit. 2011-03-23]. Dostupné z
WWW: <http://aids-pomoc.cz/info_statistiky.htm>.