SYNDROM VYHOŘENÍ U SESTER PRACUJÍCÍCH
NA ONKOLOGII
Bakalářská práce
JANA VRÁNOVÁ, DiS.
VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o.p.s., PRAHA 5
Vedoucí práce: PhDr. Dušan Sysel, PhD., MPH
Stupeň kvalifikace: bakalář
Datum předložení práce: 2011-05-31
Praha 2011
VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o.p.s.
se sídlem v Praze 5, Duškova 7, PSČ 150 00
Vránová Jana
3. VSV
Schválení tématu bakalářské práce
Na základě Vaší žádosti ze dne 27.11. 2010 Vám oznamuji
schválení tématu Vaší bakalářské práce ve znění:
Syndrom vyhoření u sester pracujících na onkologii
Onkology Nurses Burnout Syndrom
Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Sysel Dušan, PhD.
V Praze dne: 16. 12. 2010
2
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny použité
zdroje literatury jsem uvedla v seznamu použité literatury.
Souhlasím s prezenční zpřístupněním své bakalářské práce k studijním účelům.
V Praze dne 31.května 2011 podpis
3
ABSTRAKT
VRÁNOVÁ, Jana, DiS. Syndrom vyhoření u sester pracujících na onkologii. Vysoká
škola zdravotnická, o.p.s., stupeň kvalifikace: bakalář. Vedoucí práce: PhDr. Dušan
Sysel, PhD., MPH. Praha. 2011. s. 50.
Hlavním tématem bakalářské práce je zjistit výskyt syndromu vyhoření u sester
pracujících na onkologických pracovištích. Teoretická část práce charakterizuje
syndrom vyhoření, stádia vývoje vyhoření, prevenci a léčbu. Nosnou částí práce
je průzkum pomocí dotazníků a tím získání informací o dané problematice. Cílem práce
je vytvořit manuál pro sestry, jak na sobě poznat syndrom vyhoření.
Klíčová slova: Průzkum. Syndrom vyhoření.
4
ABSTRACT
VRANOVA, Jane, DiS. Oncology nurses burnout syndrom. Univerzity of medical,
o.p.s., grade of qualification: baccalaureat. Head of thesis: PhDr. Dušan Sysel, PhD.,
MPH. Praque. 2011. s. 50.
Grand theme of thesis is detect occurence of oncology nurses burnout syndrom.
Theoretical part characterize burnout syndrom, stages of burnout development,
preventions and treatment. Main part of thesis is reconnaissance by means
of questionnaire and thesis experiences of information about this problem. The aim
of thesis is making labour for nurses, how recognize burnout syndrom.
5
PŘEDMLUVA
Výskyt syndromu vyhoření v pomáhajících profesích není ojedinělý. Poukazuje
na to i množství literatury k dané problematice.
Tato práce vznikla ve snaze zaměřit se v dané problematice na onkologická
pracoviště a s tím spojenou péči o pacienty, která je velmi specifická a náročná. Proto
považuji za důležité poukázat na skutečnost, že výskyt syndromu vyhoření na těchto
pracovištích není výjimečný.
Výběr tématu práce byl ovlivněn praxí a následným zaměstnáním na onkologickém
pracovišti. Podklady pro práci jsem čerpala jak z knižních, tak i z časopiseckých
pramenů.
Práce je určena sestrám z praxe, které se věnují péči o onkologicky nemocné.
Touto cestou vyslovuji poděkování vedoucímu bakalářské práce PhDr. Dušanu
Syslovi, PhD., MPH za pedagogické usměrnění, podnětné rady a podporu, kterou mi při
vypracování bakalářské práce poskytl.
6
OBSAH
ÚVOD ………………………………………………………. 10
TEORETICKÁ ČÁST ……………………………................ 11
1 Zátěže ve zdravotnictví ………………………………..... 11
1.1 Druhy zátěží …………………………………………..... 12
2 Typy pracovišť ………………………………………....... 15
3 Co je syndrom vyhoření ………………………………… . 18
3.1 Druhy vyčerpání ………………………….……………… 19
3.2 Stres a vyhoření …………………………………………. 20
4 Příčiny vzniku vyhoření …………………………….…... 21
5 Stádia vývoje vyhoření ….………………………….……. 23
6 Příznaky syndromu vyhoření ……………………….……. . 23
7 Prevence ……………………………………………….…. 24
7.1 Ochranné faktory ………………………………….…….... 24
8 Léčba …………………………………………………….. 25
EMPIRICKÝ PRŮZKUM …………………………………… 27
9 Průzkumný problém …………………….…………………… 27
10 Metodika průzkumu …………………………..…………… 27
11 Analýza ………………………………………..…………... 29
12 Diskuse …………………………………………..……….... 45
13 Závěr …………………………………………..…………... 46
14 Seznam příloh …………………………………..…………. 50
7
SEZNAM POŽITÝCH SYMBOLŮ, ZNAČEK A ZKRATEK
ARO....................................................... anesteziologicko resuscitační oddělení
JIP.......................................................... jednotka intenzivní péče
MBI dotazník........................................ Maslach burnout inventory
Odd........................................................ oddělení
SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ
Tabulka 1 Pohlaví respondentů...............................................29
8
Tabulka 2 Věk respondentů.....................................................30
Tabulka 3 Délka zaměstnání...................................................31
Tabulka 4 Dosažené vzdělání..................................................32
Tabulka 5 Pracovní zařazení...................................................33
Tabulka 6 Typ pracoviště........................................................34
Tabulka 7 Míra zátěže.............................................................35
Tabulka 8 Půl hodinové přestávky..........................................36
Tabulka 9 Náročnost směn......................................................37
Tabulka 10 Spokojenost s kolektivem.....................................38
Tabulka 11 Odměny................................................................39
Tabulka 12 Radost z práce.......................................................40
Tabulka 13 Změna zaměstnání................................................41
Tabulka 14 Podstatnost zaměstnání.........................................42
Tabulka 15 Pocity při práci......................................................43
Tabulka 16 Míra vyčerpání......................................................44
Graf 1 Pohlaví respondentů.....................................................29
Graf 2 Věk respondentů...........................................................30
Graf 3 Délka zaměstnání.........................................................31
Graf 4 Dosažené vzdělání........................................................32
Graf 5 Pracovní zařazení.........................................................33
Graf 6 Typ pracoviště..............................................................34
Graf 7 Míra zátěže...................................................................35
Graf 8 Půl hodinové přestávky................................................36
Graf 9 Náročnost směn............................................................37
Graf 10 Spokojenost s kolektivem...........................................38
Graf 11Odměny........................................................................39
Graf 12 Radost z práce.............................................................40
Graf 13 Změna zaměstnání......................................................41
Graf 14 Podstatnost zaměstnání...............................................42
Graf 15 Pocity při práci............................................................43
Graf 16 Míra vyčerpání............................................................44
9
ÚVOD
Syndrom vyhoření je specifické onemocnění, které je mnohem rozšířenější, než
si většina lidí uvědomuje. Je charakterizované citovým a mentálním vyčerpáním. Velmi
často se jedná o důsledek dlouhodobého stresu, který se nejvíce týká lidí pracujícími
s jinými lidmi.Od deprese či únavy se liší tím, že se vztahuje výhradně na onu krizovou
oblast a jeho součástí jsou pochybnosti o smyslu své práce.
Toto onemocnění je závažné, protože ovlivňuje všechny oblasti života. Člověk
je omezen ve svém pracovním, společenském i rodinném životě.
Já jsem se ve své práci zaměřila na výskyt syndromu vyhoření u sester pracujících
na onkologických pracovištích. Cíl této práce je zaměřen na zjištění míry výskytu
syndromu vyhoření u sester na onkologických pracovištích. Dále na zjištění nejčastěji
se vyskytujících rizikových faktorů, vedoucích k vzniku syndromu vyhoření.
A v neposlední řadě se zaměřím na nejčastější příznaky, které se při syndromu vyhoření
projevují.
10
TEORETICKÁ ČÁST
1 Zátěže ve zdravotnictví
Velice málo povolání prodělalo v relativně krátkém časovém období takové změny jako
profese zdravotní sestry (dále jen sestra). Sestra je považována za člena týmu, který
poskytuje základní, fyzickou péči pacientům. Stále se ale rozšiřují nové odpovědnosti,
které vycházejí z profesní činnosti sester na celek lidského zdraví.
V nemocnicích existují tři funkční okruhy: medicínský, ošetřovatelský
a administrativní. Každý z nich má své typické představitele: lékaře, zdravotní sestru
a úředníka. Jsou to navzájem se překrývající systémy. Komplexnost organizačních
struktur je navíc zesílena dvěmi různými formami subordinace: profesionální
a neprofesionální. To vede k tomu, že sesterský personál je podřízen dvojím způsobem:
lékaři, jak to vyžadují medicínské řády a sesterskému managementu, jak to vyžadují
povinnosti sester: Tato podřízenost přináší komplikace. Nabízejí se ale otázky, zda
je odpovídajícím způsobem ošetřena úloha a postavení sestry ve stávající legislativě, jaké
podmínky má sestra pro efektivní výkon svých profesních úloh. Dále do jaké míry
korespondují profese a pacienti respektují její odbornou kompetenci, jakou úroveň mají
vztahy spolupráce, jaké má veřejnost k profesi sestry, jaká prestiž se jí připisuje a řada
dalších. Na tyto otázky nejsou jednoznačné odpovědi proto, že celý zdravotnický systém
se nachází v procesu hlubokých změn.
Role sestry prodělala složitý vývoj v minulosti, ale podstatně se mění i dnes. Dosažení
a udržení standardu péče vyžaduje po sestrách nové dovednosti, které se nepožadovaly
v minulosti, především ve vztahu k sociálním problémům, které obklopují a provázejí
stále více nemoc a zdraví jedince či skupiny (BARTOŠÍKOVÁ, 2006).
Práce ve zdravotnictví je spojena s větší mírou stresu oproti většině jiných profesí.
Nadměrná zátěž zvyšuje riziko chybných výkonů a rozhodnutí, pracovních úrazů,
psychosomatických onemocnění a je častým důvodem, proč lékaři i zdravotní sestry
opouštějí zdravotnické povolání. Nadměrný stres tedy zhoršuje zdravotní produktivitu
i stav práce zdravotníků a přenáší se i do jejich rodin.
11
Že práce zdravotních sester a ošetřovatelek patří k nejtěžším a ze zdravotního hlediska
nejrizikovějším povoláním ukazují statistické údaje. Ústav zdravotních informací
a statistiky potvrzuje, že zdravotnictví v nemocech z povolání jednoznačně
a dlouhodobě vede. Navíc drtivou většinu postižených ve zdravotnictví představují ženy.
Podle Státního zdravotního ústavu v Praze se celkový počet hlášených nemocí z povolání
v České republice postupně snižuje, v období let 1999-2003 klesl o dvacet procent.
Bohužel se ale absolutní počet nemocí z povolání ve zdravotnictví výrazně nemění, takže
podíl oboru na celkovém počtu nemocí z povolání spíše roste. Vzhledem k různorodosti
zátěží v profesi se dopady na zdraví posuzují obtížně, navíc mnohá rizika
ve zdravotnictví působí dlouhodobě a skrytě.
I v zahraničí dochází k podobným zjištěním. V poslední zdravotní zprávě Německé
zaměstnanecké pojišťovny byla v oblasti zdravotnictví nemocnost o sedmnáct procent
vyšší, než kolik udával průměr všech profesí v pojišťovně. U psychických onemocnění
byl nárůst o 56 procent. Z toho vyplývá, že ve zdravotnickém povolání existují
mimořádné zátěže, které podporují nárůst duševních potíží. Alarmují informací
je skutečnost, že nejvyšší vzestup onemocnění byl vykázán u mladých skupin
zaměstnanců.
Zátěže v práci sestry dělíme na ty, které se vztahují k podmínkám pracovní činnosti,
dále na zátěže plynoucí z odlišnosti diagnóz ošetřovaných pacientů a na zátěže, které
se týkají osobnosti pracovníků (BÁRTLOVÁ, 2005).
1.1 Druhy zátěží
Zde jsou stručně vyjmenované některé zátěže v práci setry. Dělí se zhruba na ty, které
se vztahují k podmínkám pracovní činnosti, dále na zátěže plynoucí z odlišnosti diagnóz
ošetřovaných pacientů a na zátěže týkající se osobnosti pracovníků.
Fyzické, chemické, fyzikální:
• statické zatížení (stání při práci a asistenci u lůžka, výkonů a vizity)
• dynamické zatížení (pocházení, vyřizování, přecházení mezi provozy)
• zatížení páteře (při zvedání a polohování pacientů, úpravě lůžka)
• zatížení svalového a kloubního systému
12
• setkávání se s nepříjemnými podněty (exkrementy, otevřené rány, zápach,
deformity, vyrážky)
• rizika infekce
• narušení spánkového rytmu při směnování
• nedostatek klidu a času na pravidelnou stravu a dodržování pitného režimu
• kontakt s léky, desinfekčními přípravky
• hluk, nesprávné osvětlení, vibrace, radiační záření
Psychické, emocionální, sociální
• neustálá pozornost, pečlivé sledování, rychlé přepojování mezi činnostmi
• pružné reagování na různorodé požadavky a změny
• nároky na paměť
• velká zodpovědnost za výsledky své práce
• nutnost samostatného rozhodování při respektování daných pravidel
• nutnost rychlých rozhodnutí a účelného jednání i při nedostatku informací
• nutnost improvizace při nárazovém charakteru práce
• opakované setkávání s lidmi v těžkém emočním stavu
• konfrontace s utrpením, bolestí, smrtí, vyrovnávání se s pocity bezmoci
• zacházení s intimitou druhého člověka, včetně překračování hranic
• působení bolesti druhým lidem
• otázky týkající se velmi soukromých záležitostí pacientů a jejich rodin
• provádění řady činností, které běžně vzbuzují odpor
• konfrontace s vlastními zážitky a postoji, nutnost přemýšlet i o svém životě,
hodnotách a postojích
• komunikace s příbuznými pacientů
• konflikt rolí
• nízké finanční i společenské ohodnocení náročné práce
• nároky na neustálé učení a vzdělávání se
a ještě řada dalších.
Výraznější dopady na zdraví a životní styl má výkon profese sestry u lůžka,
než ve srovnání s ambulantním provozem. Základní rozdíl byl zachycen v poruchách
spánku, udáváno devíti desetinami sester pracujících v nepřetržitém provozu, oproti
13
třetině sester v ambulancích. Pocit nabouraného volného času mělo více než tři čtvrtiny
těchto sester, v ambulantních provozech přibližně desetina. Otázka, na kterou sestry
u lůžka odpovídaly kladněji byl pocit sociální opory, kterou jim poskytují
spolupracovníci. Jádro této opory zřejmě spočívá v týmové práci, její vzájemné
kontinuitě, provázanosti a v náročnosti provozu, které vedou ke stmelování kolektivu.
V celém souboru převládaly pocity únavy, poruchy spánku a pocity viny vůči rodině. Tři
čtvrtiny sester se shodly na tom, že jejich zdravotní stav je ovlivněn výkonem povolání.
Při ošetřování pacientů v terminálním stadiu ani lékař, či zdravotní sestra nemohou
definitivně nad smrtí zvítězit. Zcela pochopitelně se objevují pocity bezmoci. Vděk
ze strany rodiny či pacienta nemusí odpovídat úsilí a námaze vynaložené zdravotníkem.
Dále selhání v profesi, ať už domnělé nebo skutečné, může zasahovat i vlastní
sebehodnocení. Nepochybně stresující je péče o pacienty s poškozeným zdravím
v důsledku nedostatečné zdravotní péče nebo pro zavinění ze strany zdravotníků.
V porovnání s ostatními zdravotnickými pracovníky jsou sestry nejčastěji s pacientem,
prakticky po celou dobu svého pracovního času. Jsou u pacienta když spí, vstává, provádí
hygienu, jí. Při ošetřování se dostávají k pacientovi velmi blízko, zasahují do intimní
zóny, do které lidé pouštějí jen své nejbližší. Při některých úkonech se dostávají
až za hranici těla: píchání injekcí, zavádění sondy, klystýr a jiné. Kromě toho, že vidí
pacienta v jeho nahotě těla, jsou přítomny i odhalení duševnímu, kdy trpí, naříká, selhává,
je slabý. Sestra se dostává blízko pacientovi i v případě, kdy je empatická s jeho prožitky.
I tady se mohou setkat velmi důvěrně, jestliže oba zažívají silné emoce. V těchto mezních
situacích sestra poznává pacienta jaký opravdu je. Pacienti si toho jsou vědomi a vztah,
který si k sestře vytvářejí může být velmi důvěrný a blízký, ale také komplikovaný
závislostí, nároky, pocity selhání nebo studu. Nemocní si většinou k lékaři nedovolí to co
k sestře. Sestry bývají první osobou i při konfliktech s příbuznými. Právě toto opakované
setkávání se s intimitou druhého, zátěže plynoucí z intenzivního zabývání se lidmi, kteří
sami jsou ve stresu, klade nároky na osobnost sestry. Od ní se očekává, že kromě odborné
náplně práce bude také připravena a schopna pomáhat pacientovi zvládat jeho těžké
situace, které se mění se změnou stavu a na které by měla pružně reagovat.
V konfrontaci s často tragickými lidskými osudy se mohou sestry cítit bezmocné tváří
v tvář realitě, kdy už pro pacienta nelze víc udělat. Někdy jsou pacienty přímo žádány,
14
aby jejich utrpení zmírnily. Tato situace může snadno vyvolat pocity naprosté bezmoci,
kdy už nelze zažít pocit úspěchu.
Od sester se vyžaduje průběžné vzdělávání, očekává se adaptace na nové metody
a postupy. V náplni práce je celá řada různorodých úkolů, které musí pružně a tvořivě
plnit, přitom často nemá dostatečné možnosti organizovat vlastní práci. Malá
připravenost zabývat se sám sebou a svými potřebami může vést k narůstajícímu napětí
a kupení nedořešených osobních problémů. Požadavky na práci přesčas a o víkendech
zasahují do rodinného života. Dostávají se do konfliktu rolí, kdy nároky ze strany profese
nelze uspokojit, aniž by tím netrpěla profese. Upřednostnění potřeb druhých před svými
může vzbudit pocity viny a výčitky vzhledem k nedostatku času tráveného s rodinou.
Náročný životní styl bere čas a energii na koníčky.
2 Typy pracovišť
Průzkumy ve zdravotnictví ukázaly, že první místa oborů, kde nejčastěji dochází
k výskytu syndromu vyhoření zaujímají hospice, onkologická oddělení, JIP, psychiatrie,
neurologie a koronární jednotky.
Celkové životní tempo a nároky na pracovní výkonnost se zvyšují, proto stoupá výskyt
syndromu vyhoření. Také dochází ke zvyšování produktivního věku, protože hranice
odchodu do důchodu se prodlužuje.
Standardní oddělení
Na standardních odd sestry pečují o pacienty, kteří jsou stabilizovaní. Bývají léčeni
konzervativně, nebo čekají na operační zákrok. Oddělení se převážně skládají ze dvou
lůžkových jednotek A a B. Pokoje bývají minimálně po třech a ve většině případů mají
své toalety, nábytek a televizi. Sprchy jsou společné, umístěné na chodbách. Sestra
na standardním odd se během jedné směny stará o více pacientů než sestra na oddělení
intenzivní medicíny. Na některých klinikách je možnost hospitalizace v nadstandardních
pokojích s vlastním sociálním zázemím, nábytkem, televizí a ledničkou (NEJEDLÁ et
al., 2004).
15
Oddělení intenzivní medicíny
Jedná se o multidisciplinární obor zabývající se péčí o nemocné se selháním nebo
hrozícím selháním jedné či více životních funkcí. Z toho vyplývá, že zahrnuje široké
spektrum pacientů, počínaje pooperační péčí, přes srdeční a dechovou nedostatečnost,
až po těžká polytraumata. Péče je zaměřena na rozsáhlou monitoraci, náhradu nebo
podporu životních funkcí a spolupráci odborníků z různých oborů. Provoz těchto
pracovišť je nepřetržitý a proto dostupnost lékařů je okamžitá (KAPOUNOVÁ, 2007).
Interní oddělení
Je jedním ze základních odd nemocnice zabývající se prevencí, diagnostikou a léčbou
chorob vnitřních orgánů. Léčba bývá konzervativní, bez chirurgického zákroku. Vnitřní
lékařství se člení na podobory nazývané specializace. Patří sem kardiologie, hematologie,
pneumologie, neurologie, revmatologie, gastroenterologie, endokrinologie, nefrologie,
diabetologie a gerontologie (ŠAFRÁNKOVÁ et al., 2006).
Chirurgické oddělení
Chirurgie je základní medicínský obor, který se zabývá prevencí, diagnostikou
a operační léčbou chorob, poranění a vrozených či získaných vad. Důraz je také kladen
na časnou rehabilitaci, krátkodobou rekonvalescenci a účinný boj proti bolest. Z chirurgie
se postupně odštěpovaly jednotlivé specializace jako ophthalmologie,
otorhinolaryngologie, ortopedie, stomatologie, dětská chirurgie, urologie, plastická
chirurgie, anesteziologie, neurochirurgie, cévní chirurgie, hrudní a transplantační
chirurgie, kardiochirurgie, popáleninová a traumatická chirurgie (NEJEDLÁ et al., 2004).
Onkologická pracoviště
Onkologie je obor vnitřního lékařství, který se zabývá prevencí, diagnostikou
a nechirurgickou léčbou nádorových onemocnění. Do oborů onkologie patří klinická
onkologie, radiační onkologie, dětská onkologie, hematoonkologie a preventivní
onkologie.
Klinická onkologie se zabývá teoretickými znalostmi v oblasti prevence, diagnostiky
terapie a komplexní podpůrné léčby u onkologicky nemocných umožňujících
samostatnou činnost v ambulantní i nemocniční sféře.
16
Radiační onkologie se zaměřuje na teorii a praxi léčebné aplikace ionizujícího
i neionizujícího záření. Vychází z vědeckých poznatků radiobiologie, radiofyziky
a radiační techniky, které aplikuje především u zhoubných nádorů. Provádí se jako léčba
samostatná nebo v kombinaci s léčbou cytotoxickými látkami, léčbou hormonální,
biologickou a podpůrnou.
Dětská onkologie a hematoonkologie se zabývá diagnostikou a léčbou zhoubných
a nezhoubných nádorů u dětí a krevními nemocemi.
Preventivní onkologie je samostatný obor a první preventivní ambulance vznikla
v Masarykově onkologickém ústavu v Brně.
Paliativní péče
Poskytuje podporu a péči nevyléčitelně nemocným pacientům, převážně onkologicky
nemocným. Cílem je udržet co nejvyšší kvalitu života, účinně tišit bolest a zajistit
psychickou podporu.
Při léčbě nádorových onemocnění se setkáváme s možností návštěv onkologických dnů,
které podporuje česká onkologická společnost ve spolupráci s Masarykovým
onkologickým ústavem, Společností radiační onkologie, biofyziky a fyziky a také
Univerzitním onkologickým centrem. Akce se koná již 32 let v Brně jako Brněnské
onkologické dny a Českém Krumlově jako Jihočeské onkologické dny.
3 Co je syndrom vyhoření
První zmínky o syndromu vyhoření byly publikovány v USA v letech 1974-1975.
Pojem burnout začal užívat H. J. Freudenberger. Postupem času se vyhoření stalo jednou
z nejzkoumanějších oblastí dopadu pracovního stresu na psychiku člověka. Dodnes není
jeho chápání zcela ustáleno pro různost definicí. V některých případech je
konceptualizován jako specifická, stabilní osobnostní vlastnost, jindy jako copingový
mechanismus nebo je široce pojímán jako rovnocenný termín pojmů jako odcizení,
deprese, úzkost, ztráta idealismu či energie. Přesto lze obecně konstatovat, že převládá
pojetí syndromu vyhoření ve smyslu psychického stavu vyčerpání, které je důsledkem
chronických stresových pracovních podmínek. Tento syndrom se objevuje v profesích
charakterizovaných vysokou pracovní náročností, intenzivním kontaktem s lidmi a
17
mnohdy neadekvátním ohodnocením. Tudíž mezi ně bezesporu patří i zdravotnická
profese.
Syndrom vyhoření, dříve překládaný jako syndrom vyhaslosti či vypálení, vzniká
dlouhodobým zabýváním se situacemi, které jsou emocionálně náročné. Objevuje se při
práci s lidmi v pomáhajících profesích. Souvisí se zátěží, ale také je důsledkem selhání
osobních mechanismů (mechanismů zvládání nároků). Při jeho vzniku se kombinují
velké očekávání od pracovníka (subjektivní příčiny) a zátěže, které plynou z vysokých
nároků (objektivní podmínky). Opakovaný zážitek pracovníka, že nemůže těmto
nárokům dostát a vložené úsilí je neadekvátní nízkému výslednému efektu nebo
ohodnocení, vede k vyhoření.
Syndrom vyhoření není nemoc, je to proces objevující se v průběhu kariéry
pomáhajícího. Způsobuje škody osobní, ale také se v jeho důsledku zhoršuje kvalita
poskytovaných služeb. Zárodky tohoto jevu jsou možná položeny už v osobnosti
pomáhajícího a v hodnotovém systému těch, co profese orientované na pomoc druhým
lidem přitahují. Týká se to kromě zdravotníků i sociálních pracovníků, soudců, učitelů,
policistů, duchovních a jiných. Vyhoření lze vidět i jako sociální problém, protože
se vždy jedná o důsledek práce s lidmi a má dopad v sociální sféře. Syndrom vyhoření
není jen prostým vyčerpáním, jedná se o vyčerpání fyzické, psychické a emocionální
(STOCK, 2010)
3.1 Druhy vyčerpání
Emocionální vyčerpání se projevuje citovým vysátím, postižený nechce slyšet další
trápení, starosti, zažívá pocit, že nemůže pomoci, neví jak. Už nemá chuť vžívat se do
pocitů jiných lidí, začíná se emočně distancovat. Ztrácí citlivost vůči ostatním, přestává
vnímat, že lidé kolem mají třeba podobné pocity, snaží se jim spíše vyhýbat. Pokud
se nemůže vyhnout, reaguje podrážděně, nepřátelsky, necitlivě, přestává být empatický.
Vytrácí se radost z kontaktu s lidmi, nejprve v práci, postupně se to přenáší i do osobního
života. Rodinu a přátele už přestává vnímat jako zdroje radosti a uspokojení, stávají
se pro ni další přítěží. Vyhořelý zdravotník není schopen reagovat na emocionální
podněty a to dokonce ani ty kladné.
18
Psychické vyčerpání se odráží v negativních postojích k sobě, jiným a změnou
životních postojů. Život začíná vnímat jen jako seskupení nároků, problémů, hrozících
katastrof. Takový člověk je cynický, negativistický, pesimistický, nechce už žádné
změny, nic nového, přestává se věřit. Objevují se poruchy soustředění, zapomnětlivost,
uhýbání před dalšími úkoly, snaží se obrnit vůči světu. Dochází u něj k utlumení celkové
aktivity, mizí tvořivost. Jeho činnost se redukuje na rutinní postupy, upadá do stereotypu.
Jeho život přestává mít perspektivu, vytrácí se smysl jeho práce, později i života, mohou
se objevit až sebevražedné myšlenky.Vyhoření by se také dalo definovat jako postupující
ztráta energie a idealismu.
Tělesné vyčerpání se projevuje chronickou únavou, nedostatkem energie, svalovými
bolestmi, pocity tělesné slabosti. Objevuje se rychlá unavitelnost dostavující
se po krátkých etapách relativního zotavení. Jedná se o odlišný prožitek únavy. Fyzická
únava ze sportu nebo z práce po odpočinku přejde, ale v případě vyhoření je únava
spojena s pocity viny a selhávání. Zátěž se projevuje večer jako bolest či rozlámanost
celého těla, i když skutečná fyzická aktivita během dne byla malá. Může se dostavit
zvýšená potřeba spánku a přitom spánek je nekvalitní, ráno je člověk nevyspalý,
neodpočatý. Častější nemocnost, drobné úrazy, změny stravovacích návyků spojené
se změnami tělesné hmotnosti. Zvyšuje se riziko užívání návykových látek.
Změny v sociálních vztazích se projevují převážně stahováním se ze sociálního
kontaktu. Nejdřív vyhýbání se pacientům, postupné izolování se od spolupracovníků,
až pro sníženou kapacitu pro lidi obecně. V důsledku psychické zátěže se zvyšuje
i podrážděnost, mohou narůstat konflikty, odmítání ve vztazích. Dochází k celkovému
útlumu sociability, převažuje lhostejnost, apatie, nezájem o hodnocení druhými.
V MBI dotazníku jsou vytvořeny tři škály, kterými se měří syndrom vyhoření a které
mohou být zároveň dalším popisem vyhoření.
Emocionální vyčerpání zachycuje vyčerpání citových zdrojů a rezerv, které má
za následek pocit, že pracovník už nemá co nabídnout, prožívá beznaděj, bezmoc,
deprese.
19
Depersonalizace zahrnuje intenzivní negativní postoje k pacientovi, k sobě samému,
k práci, k životu všeobecně. Cynismus a pocit odcizení se projevuje necitlivou
a neosobní odezvou na chování jiných osob.
Snížení pracovního výkonu spojené s pocity nedostatku vlastní kompetence
a úspěšnosti v práci se projevuje neefektivností, nedosahováním stanoveného cíle,
nespokojeností se sebou samým (BARTOŠÍKOVÁ, 2006).
3.2 Stres a vyhoření
Stres patří k běžnému životu pokud je přiměřený a nepůsobí dlouhodobě. Je to jev,
se kterým se setkávají všichni lidé. Vyhoření bývá klasifikováno jako poslední fáze
stresové odpovědi organismu.
Deprese, její příznaky se projevují ve všech situacích života člověka. I když vyhoření
se nápadně podobá depresivní epizodě, liší se tím, že je dlouho výhradně vázáno
na pocity z práce a v práci. Depresivní prožitky u jedince s příznaky vyhoření mizí
například na dovolené, nebo při aktivitách, které ho baví a nemusí myslet na práci.
Zhoršení přichází při návratu do práce, kde na něho vše znovu působí.
Únava při syndromu vyhoření bývá pociťována jako stálá a je spojena s pocity viny
a selhávání.
Depersonalizace provází mnoho psychických poruch a změněných stavů vědomí.
Projevuje se zmenšenou nebo chybějící představivostí, nemocní necítí bolest, lásku,
radost ani nenávist. Pociťují změnu své osobnosti v automaty.
Syndrom vyhoření nejčastěji postihuje motivované lidi, kteří mají vysoké cíle a velké
očekávání. Pouštějí se do práce s nadšením, zápalem, jsou vysoce emočně angažovaní.
Pokud jsou naplňována očekávání, nadšení může vydržet dlouhodobě. Mnohdy vyhoří
lidé, kteří se vrhnou do práce s nesplnitelnými ideály a nadměrným očekáváním, které
neobstojí v konfrontací s realitou. Dále ti, kteří mají na sebe vysoké nároky a nesplnění
cílů prožívají jako porážku, nebo osoby nadměrně zodpovědné. Často se syndrom
vyhoření objevuje i u osob, které pomoc druhým prožívají jako nutkavou potřebu, kdy na
užitečnosti druhým stojí jejich vlastní sebehodnocení (HERMAN et al., 2008).
20
4 Příčiny vzniku vyhoření
Práce se mnohdy stává rutinní, s malými viditelnými výsledky, kdy výdej převažuje
nad příjmem. Častý bývá na pracovištích konflikt rolí, nízké ohodnocení, nutnost dalšího
vzdělávání. Setkáváme se také s necitlivostí vedení oddělení, organizačními potížemi
a nedostatečným využitím kvalifikace.
Dále každé zdravotnické zařízení má dle zákona upravenu pracovní dobu pro své
zaměstnance tak, aby co nejvíce vyhovovala jeho provozu. Nejčastěji se setkáváme
s třísměnným pracovním režimem, kdy se zaměstnanci vzájemně střídají v rámci
24 hodin ve třech směnách. Zaměstnavatel je povinen poskytnout určitá kritéria svým
zaměstnancům, která jsou zakotvena v samotném zákoně. Zákon č. 2/1993 Sb., Listina
základních práv a svobod, Hlava IV., čl. 28 – Zaměstnanci mají právo na spravedlivou
odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti pak dále upravuje
Zákoník práce, paragraf 35, odst. 1 písm. a) Zaměstnavateli je uloženo, kromě jiného,
vytvářet podmínky pro úspěšné plnění pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní
podmínky stanovené právními předpisy nebo kolektivní nebo pracovní smlouvou. Hlava
III., oddíl 1 upravuje pracovní dobu a přestávky v práci. V Hlavě III., oddíle 3
je zakotveno právo na dovolenou. Hlava V. zaručuje bezpečnost a ochranu zdraví při
práci, kde jsou přesně definovány povinnosti zaměstnavatele. Hlava VI., oddíl 1
pojednává o Péči o zaměstnance, hovoří se o pracovních a životních podmínkách
a o odborném rozvoji (BOHUTÍNSKÁ, 2005).
Na vzniku syndromu vyhoření u sester se podílí řada faktorů:
• přetíženost
• špatné vztahy na pracovišti
• nedostatek podpory
• nevhodné chování nadřízených, necitlivý přístup
• nízká loajalita k pracovišti, zařízení, oboru
• nadměrná emocionální zátěž
• zdravotníci nebývají zvyklí ventilovat své skutečné pocity a to ani v kruhu blízkých,
ani na pracovišti
• nevyhovující pracovní podmínky a špatná organizace práce
21
• vyžadování větší zodpovědnosti
• energetická bilance je dlouhodobě negativní, sestra více vydává než dostává
• nedostatek radosti v profesionálním i osobním životě
• nereálná očekávání a ztráta ideálů při vstupu do zaměstnání
• malé společenské ohodnocení
Kromě toho, že výdej energie převažuje nad příjmem, při dlouhodobé zátěži se může
stát, že zbývající energii vynaloží na vlastní obranu. Snaží se skrývat svoji vyčerpanost
ve snaze dostát ideálu doby, který netoleruje únavu. Navenek může své problémy
bagatelizovat nebo se snaží pomoci si sama. Bagatelizace problémů bývá dočasná,
dlouhodobě nelze udržet zdání, že je vše v pořádku. Výsledkem může být i náhlé
zhroucení, ale častější je zřetelný psychický diskomfort. Pracovní cíl není jednoznačný,
jde převážně o poskytování pomoci, přičemž zpětná vazba je ne vždy dosažitelná.
Výsledky její profesionální činnosti jsou málo zjevné a mají charakter dlouhodobé
perspektivy. Hodnota vykonané práce je v podstatě nekvantifikovatelná, špatně
vyčíslitelná a možná proto je nedostatečně oceněná. Není to profese, od které lze
očekávat zbohatnutí. Pracovní úspěch se zde často měří morálními a duchovními
hodnotami, i to je důvod pro který hrozí sestrám vyhoření.
5 Stadia vývoje vyhoření
Vyhoření je neustále se vyvíjející proces. Začíná u motivovaného, nadšeného
pracovníka nástupem do pomáhající profese, o které má své představy a očekávání.
1.fáze – nadšení, v popředí jsou ideály, zaujetí a dochází k přetěžování se
2.fáze – vyčerpání, fyzické i psychické
3.fáze – dehumanizované vnímání sociálního okolí, obranné postoje, odcizení
4.fáze – lhostejnost, vyčerpání, negativismus
První fází bývá nadšení, kdy si nováčci do své profese přináší nerealistická očekávání.
Následuje stadium vystřízlivění, kdy počáteční nadšení dohasíná, zažívá pocity nevděku,
neúspěchu, promarněných šancí. Práce získává rutinu, nestojí tolik energie, což umožňuje
šetřit síly. Poté se setkáme s nespokojeností, která bývá také popisována jako frustrace.
Sestra se kriticky vyjadřuje k věcem, se kterými nesouhlasí. Díky dostatku zkušeností
22
se pokouší o efektivnější práci a změnu. Následuje apatie a na jejím konci hrozí
rozvinutý syndrom vyhoření. Práce se stává zdrojem obživy, ale ne uspokojení. Novým
úkolům se vyhýbá, stejně tak i pacientům a spolupracovníkům. Mluví o změně, ale není jí
schopna. Další cestou může být aktivní přístup, kdy pracovník udělá změnu sám, nejlépe
ve fázi nespokojenosti na základě uvědomění si vlastní situace. Jde
o přehodnocení postojů k práci, pacientům, spolupracovníkům.
Změna ve formě přechodu na jiné pracoviště může mít stejný průběh, pokud je příčina
osobní než objektivní pracovní podmínky. Sestra projde opět všemi fázemi a to většinou
ve zrychleném sledu (KŘIVOHLAVÝ et al., 2004).
6 Příznaky syndromu vyhoření
Mezi subjektivní příznaky patří mimořádně velká únava, snížené sebehodnocení, pocit
snížené profesionální kompetence, špatné soustředění, snadné podráždění a pocity
odcizení.
Mezi objektivní příznaky patří snížená výkonnost po delší dobu, až několika měsíců.
Tato skutečnost je zjistitelná od spolupracovníků, pacientů či studentů.
Syndrom vyhoření snižuje kvalitu života nejen trpícího, ale i okolí, klienti,
spolupracovníci i blízcí jsou vystaveni snížené výkonnosti, podrážděnosti, aj. Takový
člověk má tendenci konzumovat větší množství návykových látek, čímž je ohrožen
vznikem závislosti. Narušují se mezilidské vztahy, partnerské vztahy, objevují se bolesti
žaludku, potíže s trávením, bolesti hlavy a zad, pláč, deprese a neochota vstát ráno
do práce.
Syndrom vyhoření má za důsledek snížení kvality péče o klienty. Zdá se, že případů
syndromu vyhoření přibývá. Vysvětlují to rostoucí nároky na pracovníky a současně
menší ohledy na ně. Snižuje se vnímaná hodnota pracovníka (JANKOVSKÝ, 2003).
23
7 Prevence syndromu vyhoření
Pokud je syndrom vyhoření důsledkem nerovnováhy mezi profesním očekáváním
a profesní realitou, je možné tuto diskrepanci zmenšit na straně jedince osvojením
si základních postupů hodnocení stresogenních situací a strategie zvládání stresu
a na straně zaměstnavatele změnou jeho organizace a kultury.
Velice důležitou roli hraje sociální opora, která má hlavní zdroje v rodině, zaměstnání,
přátelích, realizace zájmů a koníčků a další. Nedostatek opory koreluje s vyhaslostí.
7.1 Ochranné faktory profese sestry
Kromě toho, že existují rizikové faktory, má sesterská profese i ochranné faktory.
Umožňují nacházet v práci satisfakce, posilují motivaci k další práci a podílejí
se na spokojenosti sester.
• neustálý styk s velmi různorodými lidmi může být i zdrojem poučení a rozšíření
vlastních obzorů
• pestré lidské seskupení, jaké představuje složení pacientů v průběhu let, umožní
se ledacos přiučit
• pokud projeví sestra zájem, může se dozvědět něco bližšího o různých oborech
lidských činností, o povoláních, zážitcích z cestování a životních příbězích svých
pacientů
• pokud je sestra dobrý posluchač, může se dozvědět jaký smysl přikládají jiní lidé
životu, co považují za pravé hodnoty
• je možné zažít, jak lidé statečně bojují s nepřízní, bolestí, mohou být i příkladem jak
snášet nemoc a vše co s ní souvisí
• porovnání vlastních starostí se zátěží života s druhých může vést k přehodnocení
vlastních postojů na život
• lze také získat bezprostředně ocenění vlastní práce poděkováním pacienta nebo
příbuzných, či viditelnými pokroky v léčení
• práce ve zdravotnictví je povoláním, která v sobě nesou myšlenku altruismu
vyjádřenou pomocí druhým lidem, což je činnost, která je smysluplná a druhými
lidmi ceněná
• pocit uspokojení z dobře vykonané práce, která je vidět na dobře obstaraném,
spokojeném pacientovi
• zážitky radosti a hrdosti při uzdravení nemocného
24
• získávání stále nových zkušeností, širokých dovedností, v průběhu let lze získat
i velký rozhled a zkušenosti v jednání s mnoha typy lidí v různých situacích, což
je výbornou přípravou pro život
• zkušenosti z náročné práce zvyšují pocit osobní kompetence
• zkušenosti z práce lze využít i v osobním životě, domácnosti, při výchově dětí
i při uplatnění ve společenském životě
• pestrost a proměnlivost práce, rozvíjení umění improvizovat v neobvyklých
situacích
• určitý, poměrně vysoký společenský statut (práce sestry v České republice byla
roku 1990 zařazena z hlediska prestiže na 9. místo, výše než práce inženýra
ve výzkumu, právníka a projektanta)
• sestra se musí naučit nedostat se do časové tísně, umí zorganizovat práci
• práce ve zdravotnictví může přinášet více než jiné profese pocit smysluplnosti
a zaujetí pro práci, právě to patří k faktorům zvyšujícím odolnost vůči zátěžovým
životním událostem (KŘIVOHLAVÝ, 1998).
8 Léčba
Syndrom vyhoření je plynulý, postupný a dlouhodobý proces. Má pozadí v osobnosti
člověka, proto je vhodné zrevidovat si přednosti a rezervy, plány, ambice, možnosti
i žebříček hodnot. Rozvinutý syndrom vyhoření spadá do rukou psychologa, případně
psychiatra (pokud se přidruží silnější deprese nebo sebevražedné myšlenky). Pomoci také
může dlouhá dovolená, změna místa nebo i profese.
Pro vedoucí pracovníky je důležité rozpoznávat stadia vyhoření u svých zaměstnanců
a adekvátně reagovat. U první fáze nadšení být trpělivý, tolerantní, nebát se pochválit, dát
důvěru, ale také přiměřenou kritiku. Ve fázi nespokojenosti otevřeně hovořit o jeho
pocitech a potřebách. Vhodný je odpočinek, podpora a ocenění. Ve fázi vyhoření
je nutný individuální přístup, důležité je zjistit příčinu a řešit ji, ale také vyhledat
psychologickou pomoc.
Velmi důležité je snažit se chápat věci kolem sebe jako zajímavé a smysluplné. Neměli
bychom se bát změn, ale považovat je za výzvu. Starosti nechat v práci a nenosit si je
domů. Upevňovat interpersonální vztahy, navzájem si pomáhat a chválit se. Dodržovat
25
zdravý životní styl, udržovat koníčky, umět relaxovat a doplňovat energii. Nepropadnout
syndromu pomocníka, uvědomit si, že každý je zodpovědný sám za sebe, za své jednání
i práci. Naučit se říkat NE. Stanovit si priority, časový plán a přestávky. Vyjadřovat své
pocity otevřeně, nebát se říct si o pomoc, nikdo není neomylný a všeznalý. Vyvarovat se
negativnímu myšlení, snažit se ho obrátit na pozitivní. Opakovat si klady, co jsem
dokázala, co mi jde, v čem jsem dobrá. V krizi zachovat chladnou hlavu, kladem
je asertivní chování. Smířit se s nevyhnutelným a neovlivnitelným – se smrtí.
Metody vedoucí k zvládání stresu a eliminaci vzniku syndromu vyhoření jsou
Jacobsonova progresivní relaxace. Jde o střídání napětí a relaxace svalů
při kontrolovaném dýchání. Další je meditace klidu, která navozuje fyzické a psychické
zklidnění organismu. Základní relaxační technika se provádí v klidné místnosti
s tlumeným světlem a na tvrdé podložce, kdy vnímáme dotyk pokožky a podložky.
Relaxační technika se využívá převážně před spaním, zaměřuje se na rovnoměrný
a kontrolovaný rytmus dýchání (KALLWASS, 2007)
26
EMPIRICKÝ PRŮZKUM
Zahrnuje metodiku průzkumu, časový program sběru dat a průzkumný soubor, dále
průzkumný problém, průzkumné cíle a průzkumné hypotézy.
9 Průzkumný problém
Výskyt syndromu vyhoření u sester pracujících na onkologii
Průzkumné cíle
Cíl 1: Zjistit, zda sestry na onkologii trpí syndromem vyhoření.
Cíl 2: Zjistit nejčastěji se vyskytující rizikový faktor při vzniku syndromu vyhoření.
Cíl 3: Zjistit, nejčastější příznaky syndromu vyhoření.
Průzkumné hypotézy
Hypotéza 1: Předpokládám, že čtvrtina respondentů trpí syndromem vyhoření.
Hypotéza 2: Předpokládám, že nejčastější faktor vzniku syndromu vyhoření
je přetěžování personálu.
Hypotéza 3: Předpokládám, že nejčastější z příznaků je snížená ochota pracovat
s lidmi.
10 Metodika průzkumu
Je kvantitativní. Slouží jako průzkumná metoda k získávání informací pomocí
dotazníku. Dotazník je nestandardizovaný, anonymní a obsahuje 16 položek (příloha A).
Bylo použito uzavřených otázek pro jednodušší zpracování. Respondenti odpovídají
formou zaškrtávání odpovědí.
Položky 1 až 6 slouží k získání demografických údajů. K hypotéze 1 se vztahovala
položka 16. Hypotézu 2 jsem ověřovala položkami 7, 8, 10, 11, 12, 13, 14. Hypotézu 3
jsem ověřila položkami 9 a 15. Mezi dotazované bylo rozdáno 80 dotazníků. Návratnost
byla 80 procent.
27
Časový program sběru dat
Nastavený v rozmezí šesti měsíců. Práce začala v říjnu sběrem literárních zdrojů,
pokračovala sestavením hypotéz s určitými cíli v listopadu a následovalo sestavení
dotazníku s šestnácti položkami v prosinci. V listopadu jsem začala psát teoretickou část.
V lednu následoval sběr dat a informací prostřednictvím dotazníků. Březen byl zaměřen
na zpracování dat a duben na grafické a literární úpravy.
Průzkumný soubor
Vzorec průzkumného souboru tvoří sestry pracující na onkologii. Výběr respondentů
byl cílený v brněnských nemocnicích na onkologických pracovištích. Věkové rozmezí
nebylo určeno.
Velkou pozornost je nutné věnovat zpracování průzkumných dat, jeho výsledkům
a analýze. Zde jsou výsledky jednotlivých položek zpracovány do tabulek a grafů,
ke kterým je přiložen komentář.
28
11 Analýza výsledků průzkumu
Položka č. 1 - Definuje pohlaví respondentů
a) muž
b) žena
Tabulka č. 1: Pohlaví respondentů
Odpovědi Absolutní četnost Relativní
četnost
Muži 0 0 %
Ženy 60 100 %
Celkem 60 100 %
Graf č. 1: Pohlaví respondentů
0%
100%
muž
žena
Celkem odpovídalo 60 respondentů. Na otázku jste muž nebo žena odpověď a) muž,
nezvolil žádný respondent (0 %). Odpověď b) žena zvolilo 60 respondentů (100 %).
29
Položka č. 2 - Definuje věk respondentů
a) 18 – 25 let
b) 26 – 35 let
c) 36 – 50 let
d) 51 a více let
Tabulka č. 2: Věk respondentů
Odpověď Absolutní četnost Relativní četnost
18-25 let 28 47 %
26-35 let 24 40 %
36-50 let 8 13 %
50 a víc 0 0 %
Celkem 60 100 %
Graf č. 2: Věk respondentů
47%
40%
13% 0%
18-25 let
26-35 let
36-50 let
50 a víc
Celkem odpovídalo 60 respondentů. Na otázku kolik je Vám let odpověď a) 18 – 25 let
zvolilo 28 respondentů (47 %). 24 respondentů (40 %) zvolilo odpověď b) 26 – 35 let, 8
respondentů (13 %) zvolilo odpověď c)36 – 50 let a odpověď d) 51 a více let nezvolil
žádný respondent (0 %).
30
Položka č. 3 - Délka nynějšího zaměstnání
a) Do jednoho roku
b) 1 – 3 roky
c) 4 – 10 let
d) 11 – 19 let
e) 20 a více let
Tabulka 3: Délka zaměstnání
Odpověď Absolutní četnost Relativní četnost
Do 1 roku 11 19 %
1-3 roky 20 33 %
4-10 let 20 33 %
11-19 let 7 12 %
20 a více let 2 3 %
Celkem 60 100 %
Graf č. 3: Délka zaměstnání
19%
33%
33%
12% 3%
do 1 roku
1-3 roky
4-10 let
11-19 let
20 a více
Celkem odpovídalo 60 respondentů. Na otázku jak dlouho zde pracujete odpověď
a) 1 – 3 roky zvolilo 11 respondentů (19 %), odpověď b) zvolilo 20 respondentů (33 %),
odpověď c) zvolilo také 20 respondentů (33 %) , odpověď d) zvolilo 7 respondentů (12
%) a odpověď d) zvolili 2 respondenti (3 %).
31
Položka č. 4 - Nejvyšší dosažené vzdělání
a) Střední zdravotnické s maturitou
b) Vyšší odborná škola zdravotnická
c) Vysoká škola
Tabulka č. 4: Dosažené vzdělání
Odpověď Absolutní četnost Relativní četnost
Střední škola 37 62 %
Vyšší škola 15 25 %
Vysoká škola 8 13 %
Celkem 60 100 %
Graf č. 4: Dosažené vzdělání
62%
25%
13%
střední škola
vyšší škola
vysoká škola
Celkem odpovídalo 60 respondentů. Na otázku nejvyšší dosažené vzdělání odpověď
a) střední zdravotnické s maturitou zvolilo 37 respondentů (62 %), odpověď b) vyšší
odborná škola zdravotnická zvolilo 15 respondentů (25 %) a odpověď c) vysoká škola
zvolilo 8 respondentů (13 %).
32
Položka č. 5 - Pracovní zařazení
a) Zdravotní sestra
b) Staniční sestra
c) Vrchní sestra
Tabulka č. 5: Pracovní zařazení
Odpověď Absolutní četnost Relativní četnost
Zdravotní sestra 60 100 %
Staniční sestra 0 0 %
Vrchní sestra 0 0 %
Celkem 60 100 %
Graf č. 5: Pracovní zařazení
100%
0%
0%
zdravotní sestra
staniční sestra
vrchní sestra
Celkem odpovídalo 60 respondentů. Na otázku jaké je Vaše pracovní zařazení odpověď
a) zdravotní sestra volilo 60 respondentů (100 %), zbývající dvě možnosti b) staniční
sestra, c) vrchní sestra, nezvolili žádní respondenti (0 %).
33
Položka č.6 - Typ pracoviště
a) Ambulance
b) Standardní odd
c) JIP
Tabulka č. 6: Typ pracoviště
Odpověď Absolutní četnost Relativní četnost
Ambulance 0 0 %
Standardní odd 44 73 %
JIP 16 27 %
Celkem 60 100 %
Graf č. 6: Typ pracoviště
0%
73%
27%
ambulance
standartní odd
JIP
Celkem odpovídalo 60 respondentů. Na otázku jaký je typ Vašeho pracoviště odpověď
a) ambulance nevolil žádný respondent (0 %), odpověď b) standardní oddělení volilo
44 respondentů (73 %) a odpověď c) JIP volilo 16 respondentů (27 %).
34
Položka č. 7 - Míra zátěže pociťovaná při výkonu povolání
1 – nejnižší zátěž, 10 – nejvyšší zátěž
a) 1 - 2
b) 3 - 4
c) 5 - 6
d) 7 - 8
e) 9 - 10
Tabulka č. 7: Míra zátěže
Odpověď Absolutní četnost Relativní četnost
1 až 2 0 0 %
3 až 4 8 13 %
5 až 6 20 33 %
7 až 8 28 47 %
9 až 10 4 7 %
Celkem 60 100 %
Graf č. 7: Míra zátěže
0% 13%
33%47%
7%
1 a 2
3 a 4
5 a 6
7 a 8
9 a 10
Celkem odpovídalo 60 respondentů. Na otázku vyznačte míru zátěže pociťovanou při
výkonu povolání odpověď a) velmi mírná nezvolil žádný respondent (0 %), odpověď b)
mírná zvolilo 8 respondentů (13 %), odpověď c) střední zvolilo 20 respondentů (33 %).
Odpověď d) vyšší zvolilo 28 respondentů (47 %) a odpověď e) nejvyšší zvolili
4 respondenti ( 7 %).
35
Položka č. 8 - Možnost provozu půl hodinové přestávky
1 – vždy, 10 – nikdy
a) 1 - 2
b) 3 - 4
c) 5 - 6
d) 7 - 8
e) 9 - 10
Tabulka č. 8: Půl hodinové přestávky
Odpověď Absolutní četnost Relativní četnost
1 až 2 8 13 %
3 až 4 15 25 %
5 až 6 19 32 %
7 až 8 13 22 %
9 až 10 5 8 %
Celkem 60 100 %
Graf č. 8: Půl hodinové přestávky
13%
25%
32%
22%
8%
1 a 2
3 a 4
5 a 6
7 a 8
9 a 10
Celkem odpovídalo 60 respondentů. Na otázku zda Vám provoz umožňuje půl
hodinovou přestávku možnost a) vždy si vybralo 8 respondentů (13 %), možnost b) často
si vybralo 15 respondentů (25 %), možnost c) občas si zvolilo 19 respondentů (32 %),
možnost d) velmi zřídka si zvolilo 13 respondentů (22 %) a možnost e) nikdy si zvolilo
5 respondentů (8 %).
36
Položka č. 9 - Jak se cítíte na konci pracovní směny
a) Normálně
b) Unaveně
c) Vyčerpaně
Tabulka č. 9: Náročnost směn
Odpověď Absolutní četnost Relativní četnost
Normální 9 15 %
Únavná 38 63 %
Vyčerpávající 13 22 %
Celkem 60 100 %
Graf č. 9: Náročnost směn
15%
63%
22%
normálně
unaveně
vyčerpaně
Celkem odpovídalo 60 respondentů. Na otázku jak se cítíte na konci směny odpověď
a) normálně zvolilo9 respondentů (15 %), odpověď b) unaveně zvolilo38 respondentů
(63 %), odpověď c) vyčerpaně zvolilo 13 respondentů (22 %).
37
Položka č. 10 - Spokojenost s kolektivem
a) Ano
b) Spíše ano
c) Spíše ne
d) Ne
Tabulka č. 10: Spokojenost s kolektivem
Odpověď Absolutní četnost Relativní četnost
Ano 21 35 %
Spíše ano 31 52 %
Spíše ne 7 12 %
Ne 1 1 %
Celkem 60 100 %
Graf č. 10: Spokojenost s kolektivem
35%
52%
12% 1%
ano
spíše ano
spíše ne
ne
Celkem odpovídalo 60 respondentů. Na otázku jste spokojena s kolektivem odpověď
a) ano zvolilo 21 respondentů (35 %), odpověď b) spíše ano zvolilo31 respondentů (52
%), odpověď c) spíše ne zvolilo 7 respondentů (12 %), odpověď d) ne zvolil 1 respondent
(1 %).
38
Položka č. 11 - Dostatečné odměny za práci
a) Ano
b) Spíše ano
c) Spíše ne
d) Ne
Tabulka č. 11: Odměny
Odpověď Absolutní četnost Relativní četnost
Ano 2 3 %
Spíše ano 18 30 %
Spíše ne 24 40 %
Ne 16 27 %
Celkem 60 100 %
Graf č. 11: Odměny
3%
30%
40%
27%
ano
spíše ano
spíše ne
ne
Celkem odpovídalo 60 respondentů. Na otázku cítíte se za svou práci dostatečně
odměněna odpověď a) ano volili 2 respondenti (3 %), odpověď b) spíše ano volilo 18
respondentů (30 %), odpověď c) spíše ne volilo 24 respondentů (40 %) a odpověď d) ne
volilo 16 respondentů (27 %).
39
Položka č. 12 - Potěšení z práce
a) Ano
b) Spíše ano
c) Spíše ne
d) Ne
Tabulka č. 12: Radost z práce
Odpověď Absolutní četnost Relativní četnost
Ano 21 35 %
Spíše ano 34 57 %
Spíše ne 5 8 %
Ne 0 0 %
Celkem 60 100 %
Graf č. 12: Radost z práce
35%
57%
8% 0%
ano
spíše ano
spíše ne
ne
Celkem odpovídalo 60 respondentů. Na otázku těší Vás Vaše práce odpověď a) ano
volilo 21 respondentů (35 %), odpověď b) spíše ano volilo 34 respondentů (57 %),
odpověď c) spíše ne volilo 5 respondentů (8 %) a odpověď d) ne nevolil žádný
respondent (0 %).
40
Položka č. 13 - Přemýšlíte o změně zaměstnání
a) Ano
b) Spíše ano
c) Spíše ne
d) Ne
Tabulka č. 13: Změna zaměstnání
Odpověď Absolutní četnost Relativní četnost
Ano 8 13 %
Spíše ano 4 7 %
Spíše ne 25 42 %
Ne 23 38 %
Celkem 60 100 %
Graf č. 13: Změna zaměstnání
13%
7%
42%
38%
ano
spíše ano
spíše ne
ne
Celkem odpovídalo 60 respondentů. Na otázku přemýšlíte o změně zaměstnání
odpověď a) ano zvolilo 8 respondentů (13 %), odpověď b) spíše ano zvolili 4 respondenti
(7 %), odpověď c) spíše ne zvolilo 25 respondentů (42 %) a odpověď d) ne zvolilo 23
respondentů (38 %).
41
Položka č. 14 - Čím je pro Vás Vaše práce
a) Nejdůležitější aktivitou dne
b) Zevšedněla Vám
c) Pouze zdroj obživy
d) Nepodstatná část dne
Tabulka č. 14: Podstatnost zaměstnání
Odpověď Absolutní četnost Relativní četnost
Nejdůležitější 26 43 %
Zevšedněla 14 23 %
Zdroj obživy 15 25 %
Nepodstatná 5 9 %
Celkem 60 100 %
Graf č. 14: Podstatnost zaměstnání
43%
23%
25%
9%
nejdůležitější
zevšedněla
zdroj obživy
nepodstatná
Celkem odpovídalo 60 respondentů. Na otázku čím je pro Vás Vaše práce odpověď
a) nejdůležitější aktivitou dne zvolilo 26 respondentů (43 %), odpověď b) zevšedněla
Vám zvolilo 14 respondentů (23 %), odpověď c) pouze zdroj obživy zvolilo 15
respondentů (25 %) a odpověď d) nepodstatná část dne zvolilo 5 respondentů ( 9 %).
42
Položka č. 15 - Jak se cítíte při práci
a) Sklíčená e) Neochotna pracovat s lidmi
b) Bezmocná f) Popudlivá
c) Nesoustředěná g) Nedostatek uznání
d) Zapomínám h) Žádné
Tabulka č. 15: Pocity při práci
Odpověď Absolutní četnost Relativní četnost
Sklíčená 4 7 %
Bezmocná 10 17 %
Nesoustředěná 2 3 %
Zapomínám 11 18 %
Neochota práce s lidmi 0 0 %
Popudlivá 3 5 %
Nedostatek uznání 18 30 %
Žádné 12 20 %
Celkem 60 100 %
Graf č. 15: Pocity při práci
7%
17%
3%
18%
0%
5%
30%
20%
sklíčená
bezmocná
nesoustředěná
zapomínám
neochotna pracovat s
lidmi
popudlivá
nedostatek uznání
Celkem odpovídalo 60 respondentů. Na otázku jak se cítíte při práci odpověď a) volili 4
respondenti (7 %), b) bezmocná zvolilo 10 respondentů (17 %), c) nesoustředěná zvolili 2
respondenti (3 %), odpověď d) zapomínám zvolilo 11 respondentů (18 %), odpověď e)
neochotna pracovat s lidmi nezvolil žádný respondent (0 %), odpověď f) popudlivá
zvolili 3 respondenti (5 %), odpověď g) nedostatek uznání zvolilo 18 respondentů (30 %),
odpověď h) žádné zvolilo12 respondentů (20 %).
43
Položka č. 16 - Test míry vyčerpání
a) 2 – 3 vede se Vám dobře
b) 3 – 4 měli by jste se zamyslet nad Vašim životním stylem
c) 4 – 5 prožíváte vyčerpání, či vyhoření, bezodkladně s tím něco udělejte
d) 5 a více nacházíte se v akutní krizi
Tabulka č. 16: Míra vyčerpání
Odpověď Absolutní četnost Relativní četnost
2 až 3 24 40 %
3 až 4 27 45 %
4 až 5 9 15 %
5 a víc 0 0 %
Celkem 60 100 %
Graf č.16: Míra vyčerpání
40%
45%
15% 0%
2 až 3
3 až 4
4 až 5
5 a víc
Celkem odpovídalo 60 respondentů. Otázku tvořil test míry vyčerpání. Respondenti
značili své odpovědi do předtištěné tabulky, která byla vyhodnocena. Odpověď
a) hodnota 2 – 3 vede se Vám dobře vyšla 24 respondentům (40 %), odpověď b) hodnota
3 – 4 měli by jste se zamyslet nad Vašim životním stylem vyšla 27 respondentům (45 %),
odpověď c) hodnota 4 - 5 prožíváte vyčerpání či vyhoření a měli by jste proti tomu
něco bezodkladně udělat vyšla 9 respondentům (15 %) a odpověď d) hodnota 5 a více
nacházíte se v akutní krizi nevyšla žádnému respondentovi (0 %).
44
12 DISKUSE
V této části průzkumu srovnávám výsledky mého průzkumu s výsledky průzkumu
jiných autorů.
Například absolventka bakalářského studia Masarykovy univerzity v Brně Kateřina
Smílková, se zabývala Psychickou a fyzickou zátěží sester. Průzkum šetření realizovala
na chirurgických a interních odděleních nemocnic v Brně metodou anonymního
dotazníku u 50 respondentů. Na položku zda jsou sestry spokojeny s výběrem svého
povolání autorce odpověděly v 88 % ano a ve 12 % ne. Pro srovnání v otázce č.12 těší
Vás Vaše práce mi odpovědělo 92 % sester kladně (ano, spíše ano) a 8 % sester záporně
(spíše ne, ne). Výsledky tedy vyšly téměř identicky.
Další srovnání jsem provedla s absolventkou bakalářského studia Masarykovy
univerzity v Brně Marcelou Hřibovou v práci Srovnání stresové zátěže sester
na standardních odděleních a jednotkách intenzivní péče. Šetření prováděla
na standardních odděleních a JIP ve Fakultní nemocnici Brno, vycházela z 88 dotazníků.
Jedna z položek bylo zjistit čerpání přestávky během směny. V autorčině šetření
převažovaly kladné odpovědi ano 39,8 %, spíše ano 45,5 %, spíše ne 11,4 % a ne 3,4 %.
V mém dotazníku na otázku č. 8 zda umožňuje provoz půlhodinovou přestávku
na odpočinek odpovědělo 13 % vždy, 25 % často, 32 % občas, 22 % velmi zřídka a 8 %
nikdy. Při srovnání měla autorka více kladných odpovědí.
Na závěr jsem srovnával práci Vladislavy Kokorské s názvem Syndrom vyhoření
u sester trojsměnného provozu. Práci jsem si ke srovnání vybrala proto, že autorka
použila test míry vyčerpání jako já. Dotazníky rozdávala studentkám v Národním centru
ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně, studijní skupině v oboru
geriatrie a psychiatrie. Celkem rozdala 75 dotazníků. Hodnoty testu míry vyčerpání mezi
2 – 3 zjistila u 61 % respondentů, hodnoty 3 – 4 se objevily u 32 % respondentů
a do hodnot 4 a více spadalo 7 % respondentů. V mém dotazníku hodnoty 2 – 3 byly
zjištěny u 40 % respondentů, 3 – 4 u 45 % respondentů, 4 – 5 u 15 % respondentů
a 5 a více u žádného respondenta. Více respondentů prožívajících syndrom vyhoření
se objevilo v mém šetření. Rozdílnost spatřuji v odlišných pracovištích respondentů.
45
13 ZÁVĚR
Cílem bakalářské práce bylo zjistit výskyt syndromu vyhoření u sester pracujících
na onkologii. Výsledky poukazují na význam informovanosti o dané problematice. Vyšší
informovanost zvyšuje pravděpodobnost včasného rozpoznání a následného řešení
syndromu vyhoření.
Ze zkoumané skupiny 60 respondentů byly všechny dotazované ženy a zdravotní
sestry. Nejpočetnější skupinu tvořila věková kategorie 18 – 35 let s délkou praxe 1 – 3
roky a nejvyšším dosaženým vzděláním středního stupně s maturitou, pracující
na standardních odděleních.
Vyhodnocením testu míry vyčerpání a získáním informace, že 60 % respondentek
prožívalo vyčerpání, nebo k němu již směřovalo bylo velmi alarmující. Tudíž sestry
na onkologii trpí syndromem vyhoření a má první hypotéza se tedy potvrdila.
Nejčastěji se vyskytující rizikový faktor pro vznik syndromu vyhoření nebyl pouze
jeden. Potvrdilo se mi přetěžování personálu, kdy 0 % uvádělo nejnižší míru zátěže, 33 %
respondentů uvádělo střední míru zátěže při svém povolání, 47 % respondentů uvádělo
vyšší míru a 7 % respondentů nejvyšší. Dalším faktorem pro vznik syndromu vyhoření
byly nedostatečné přestávky, pouze 13 % uvádělo možnost přestávek vždy. Dále pouze 3
% respondentů se cítila dostatečně odměněna za svou práci. Má druhá hypotéza se mi
tedy potvrdila.
Na otázky, jak se respondenti cítili při práci, mezi tři nejčastější odpovědi patřilo
bezmocná, zapomínám a nejvíce pociťovaly zdravotní sestry nedostatek uznání.
Na konci pracovní směny se 63 % cítilo unaveně, tedy má třetí hypotéza
se mi nepotvrdila.
Pozitivní zjištěním bylo, že 87 % respondentů odpovědělo pozitivně na spokojenost
s kolektivem a 92 % respondentů těšila jejich práce.
Dále 90 % respondentů nepřemýšlelo o změně svého zaměstnání, což vzhledem k míře
výskytu vyhoření u těchto respondentů není pozitivní zjištění.
46
Ač se mi jedna ze tří hypotéz nepotvrdila, myslím si, že cílů se mi podařilo dosáhnout.
Mými úkoly bylo zjistit zda sestry na onkologii trpí syndromem vyhoření, což
se mi potvrdilo. Dále jsem chtěla zjistit nejčastěji se vyskytující rizikový faktor při
vzniku syndromu vyhoření, kterým bylo přetěžování personálu. A nakonec zjistit
nejčastější příznaky syndromu vyhoření, kterými byly únava a nedostatek uznání.
Pomocí průzkumu jsem zjistila, že výskyt syndromu vyhoření je nejvíce závislý
na pracovních podmínkách, pracovním prostředí a managementu.
Doporučení pro praxi
Doporučení jsem rozdělila do dvou oddílů, pro zaměstnavatele a pro zdravotní sestry.
Pro zaměstnavatele:
• Méně přesčasů, možnost podílet se na plánování služeb
• Dostatečné finanční ohodnocení, motivace, chvála
• Umožnit spolupráci s psychologem
• Možnosti vzdělávacích akcí
• Poskytovat dostatek volného času, pořádat rekreační aktivity v rámci organizace
• Vést jedince ke zdravému životnímu stylu
Pro zaměstnance:
• Znát sama sebe, mít se ráda
• Umět hospodařit s volným časem
• Vytvořit dobrý pracovní kolektiv, být asertivní
• Realizovat se v mimoprofesních aktivitách
Také jsem vytvořila manuál pro sestry, jak na sobě poznat syndrom vyhoření
( příloha B).
47
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
1. BÁRTLOVÁ, Sylva. 2005. Sociologie medicíny a zdravotnictví. 6. vyd. Praha:
Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247-1197-4.
2. BARTOŠÍKOVÁ, Ivana. 2006. O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry. 1. vyd.
Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2006. ISBN
80-7013-439-9.
3. BOHUTÍNSKÁ, Marta. Profesionální stres u sester. Sestra, 2005, roč. 15, č. 10,
s.16 ISSN 1210-0404
4. HERMAN, Erik; DOUBEK, Pavel. 2008. Deprese a stres. Vliv nepříznivé životní
události na rozvoj psychické poruchy. 1. vyd. Praha: Maxdorf, 2008. ISBN 978-80-7345-
157-8
5. HŘIBOVÁ, Marcela. 2006. Srovnání stresové zátěže sester na standardních
odděleních a jednotkách intenzivní péče – bakalářská práce. 1. vyd. Brno: Masarykova
univerzita, Lékařská fakulta, 2006.
6. JANKOVSKÝ, Jiří. 2003. Etika pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha: Triton, 2003.
ISBN 80-7254-329-6
7. KALLWASS, Angelika. 2007. Syndrom vyhoření v práci a osobním životě. Praha 8:
Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-299-7
8. KAPOUNOVÁ, Gabriela. 2007. Ošetřovatelství v intenzivní péči. 1. vyd. Praha:
Grada Publishing, 2007. ISBN 978-80-247-1830-9.
9. KOKORSKÁ, Vladislava. 2004. Syndrom vyhoření u sester trojsměnného provozu
– bakalářská práce. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, 2004.
10. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. 1998. Jak neztratit nadšení. 1. vyd. Praha: Grada Publishing,
1998. ISBN 80-7169-551-3.
48
11. KŘIVOHLAVÝ, Jaro; PEČENKOVÁ, Jaroslava. 2004. Duševní hygiena zdravotní
sestry. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-0784-5
12. NEJEDLÁ, M.; SVOBODOVÁ, H.; ŠAFRÁNKOVÁ, A. 2004. Ošetřovatelství
III/1.1. vyd. Praha: Informatorium, 2004. ISBN 80-7333-030-X
13. SMÍLKOVÁ, Kateřina. 2001. Psychická a fyzická zátěž sester – bakalářská práce.
1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, 2001.
14. STAŇKOVÁ, Marta. 2002. České ošetřovatelství 11. Sestra – reprezentant profese.
Praktická příručka pro sestry. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve
zdravotnictví, 2002. ISBN 80–7013–368–6
15. STOCK, Christian. 2010. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. Praha 7:
Publishing, a.s. 2010. ISBN 978-80-247-3553-5
16. ŠAFRÁNKOVÁ, Alena; NEJEDLÁ, Marie. 2006. Interní ošetřovatelství I. 1. vyd.
Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-1148-6.
49
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha A – Dotazník I
Příloha B – Manuál pro zdravotní sestry IV
50
Příloha A - Dotazník
D O T A Z N Í K
Dobrý den, jmenuji se Jana Vránová, DiS. a jsem studentka Vysoké školy zdravotnické.
Pracuji na bakalářské práci o syndromu vyhoření u sester na onkologii. Prosím o vyplnění
dotazníku, který je anonymní. Správné odpovědi kroužkujte, vždy je možná jedna
odpověď. Děkuji za Váš čas, ochotu i spolupráci.
1. Jste muž nebo žena:
a. muž
b. žena
2. Kolik je Vám let:
a. 18-25
b. 26-35
c. 36 – 50
d. 51 a více
3. Jak dlouho zde pracujete:
a. do jednoho roku
b. 1 – 3 roky
c. 4 – 10 let
d. 11 – 19 let
e. 20 a více
4. Nejvyšší dosažené vzdělání:
a. střední zdravotnické s maturitou
b. vyšší odborná škola zdravotnická
c. vysoká škola
5. Pracovní zařazení:
a. zdravotní sestra
b. staniční sestra
c. vrchní sestra
6. Typ pracoviště:
a. ambulance
b. standardní oddělení
c. jednotka intenzivní péče
7. Vyznačte míru zátěže, kterou pociťujete při výkonu svého povolání.
(1 – nejnižší zátěž, 10 – nejvyšší zátěž)
1-2 3-4 5-6 7-8 9-10
51
8. Umožňuje Vám provoz půlhodinovou přestávku na odpočinek? (1 – vždy,
10 – nikdy)
1 - 2 3 - 4 5 - 6 7 - 8 9 - 10
9. Na konci pracovní směny se cítíte:
a. normálně
b. unaveně
c. vyčerpaně
10. Jste spokojena s kolektivem?
a. ano
b. spíše ano
c. spíše ne
d. ne
11. Cítíte se za svou práci dostatečně odměněna?
a. ano
b. spíše ano
c. spíše ne
d. ne
12. Těší Vás Vaše práce?
a. ano
b. spíše ano
c. spíše ne
d. ne
13. Přemýšlíte o změně zaměstnání?
a. ano
b. spíše ano
c. spíše ne
d. ne
14. Vaše práce je pro Vás:
a. nejdůležitější aktivita dne
b. zevšedněla Vám
c. je pouze zdroj obživy
d. je nepodstatná část dne
15. Při práci se cítíte:
a. sklíčená
b. bezmocná
c. nesoustředěná
d. zapomínám
e. neochotna pracovat s lidmi
f. popudlivá
g. nedostatek uznání
h. žádné
52
16. Test míry vyčerpání: (u každé položky zakroužkujte příslušnou bodovou
hodnotu).
1-nikdy 2-jednou či dvakrát 3-zřídka 4-někdy 5-často 6-převážně
7-stále
1. Jsem unavená 1 2 3 4 5 6 7
2. Cítím se sklíčeně 1 2 3 4 5 6 7
3. Mám"dobrý den" 1 2 3 4 5 6 7
4. Jsem tělesně
vyčerpaná
1 2 3 4 5 6 7
5. Jsem citově
vyčerpaná
1 2 3 4 5 6 7
6. Jsem šťastná 1 2 3 4 5 6 7
7. Jsem vyřízená 1 2 3 4 5 6 7
8. Jsem vyhořelá 1 2 3 4 5 6 7
9. Jsem nešťastná 1 2 3 4 5 6 7
10 Cítím se
přepracovaná
1 2 3 4 5 6 7
11 Cítím se "jako v
pasti"
1 2 3 4 5 6 7
12 Cítím se bezcenná 1 2 3 4 5 6 7
13 Cítím vyčerpání 1 2 3 4 5 6 7
14 Trápím se 1 2 3 4 5 6 7
15 Jsem zklamaná,
rozzlobená z
ostatních
1 2 3 4 5 6 7
16 Cítím se slabá a
bezmocná
1 2 3 4 5 6 7
17 Cítím beznaděj 1 2 3 4 5 6 7
18 Cítím se odmítaná 1 2 3 4 5 6 7
19 Jsem optimistická 1 2 3 4 5 6 7
20 Jsem činorodá,
výkonná
1 2 3 4 5 6 7
21 Mám strach 1 2 3 4 5 6 7
Jedná se o test ke měření míry vlastního psychického vyhoření autorů A.Pines, E.Aronson, D.Kafry.
Pokud si chcete vyhodnotit tento test:
Sečtěte hodnoty otázek 3+6+19+20 = hodnota B
Sečtěte hodnoty zbývajících otázek: = hodnota A
Odečtěte B od 32, tzn.: 32 – hodnota B = C
Sečtěte A+C = D
Vydělte D číslem 21 = míra vašeho vyčerpání či vyhoření.
Vyhodnocení:
Hodnota mezi 2-3 – vede se vám dobře
Hodnota mezi 3-4 – měli by jste se zamyslet nad vašim životním stylem
Hodnota mezi 4-5 – prožíváte vyčerpání či vyhoření a měli by jste proti tomu bezodkladně něco udělat.
Hodnota 5 a více – nacházíte se v akutní krizi.
Tento test míry vyčerpání je chráněn copyrightem.
Copyright 1980 Ayala Pines, PhD, and Elliot Aronson, PhD.
53
Příloha B - Manuál pro sestry jak na sobě poznat syndrom vyhoření
Zde je uvedena zajímavá pomůcka, inventář projevů syndromu vyhoření.
Počet bodů 4 – vždy, 3 – často, 2 – někdy, 1 – zřídka, 0 - nikdy
1 Obtížně se soustřeďuji 4 3 2 1 0
2 Nedokáži se radovat ze své práce 4 3 2 1 0
3 Připadám si fyzicky vyždímaná 4 3 2 1 0
4 Nemám chuť pomáhat problémovým klientům 4 3 2 1 0
5 Pochybuji o svých profesionálních schopnostech 4 3 2 1 0
6 Jsem sklíčená 4 3 2 1 0
7 Jsem náchylná k nemocím 4 3 2 1 0
8 Pokud je to možné, vyhýbám se odborným rozhovorům
s kolegy
4 3 2 1 0
9 Vyjadřuji se posměšně o příbuzných klienta i o
klientech
4 3 2 1 0
10 V konfliktních situacích na pracovišti se cítím
bezmocný/á
4 3 2 1 0
11 Mám problémy se srdcem, dýcháním, trávením, apod. 4 3 2 1 0
12 Frustrace ze zaměstnání narušuje moje soukromé
vztahy
4 3 2 1 0
13 Můj odborný růst a zájem o obor zaostává 4 3 2 1 0
14 Jsem vnitřně neklidná a nervózní 4 3 2 1 0
15 Jsem napjatá 4 3 2 1 0
16 Svou práci omezuji na její mechanické provádění 4 3 2 1 0
17 Přemýšlím o odchodu z oboru 4 3 2 1 0
18 Trpím nedostatkem uznání a ocenění 4 3 2 1 0
19 Trápí mě poruchy spánku 4 3 2 1 0
20 Vyhýbám se účasti na dalším vzdělávání 4 3 2 1 0
21 Hrozí mi nebezpečí, že ztratím přehled o dění v oboru 4 3 2 1 0
22 Cítím se ustrašená 4 3 2 1 0
23 Trpím bolestmi hlavy 4 3 2 1 0
24 Pokud je to možné, vyhýbám se rozhovorům s klienty 4 3 2 1 0
Vyhodnocení: Do níže uvedených řádků, napište vedle čísla položky počet bodů,
který jste zaškrtli. Dále v řádku sečtěte výsledky pro každou rovinu dotazníku zvlášť.
Z dosažených hodnot můžete vyčíst v každé řádce svůj individuální stresový profil.
Maximální hodnota v jedné rovině je 24.
Rozumová rovina:
Položky č. 1…+č. 5…+č. 9…+č. 13…+č. 17…+č. 21…=….. bodů
Emocionální rovina:
Položky č. 2…+č. 6…+č. 10…+č. 14…+č. 18…+č. 22…=….. bodů
Tělesná rovina:
Položky č. 3…+č. 7…+č. 11…+č. 15…+č. 19…+č.23…=….. bodů
54
Sociální rovina:
Položky č. 4…+č. 8…+č. 12…+č.16…+č. 20…+č. 24…=….. bodů
Součtem všech čtyř rovin získáte celkovou míru náchylnosti ke stresu a syndromu
vyhoření. Maximální hodnota celkového součtu je 96. Test je orientační, vyšší hodnoty
napovídají, které složce se více věnovat.
Mezi praktická a jednoduchá opatření napomáhající potlačení vyhoření, která
může snadno aplikovat na sebe každý z nás, můžeme zařadit:
• snížit příliš vysoké nároky na sebe,
• naučit se říkat NE,
• předcházet komunikačním problémům,
• vyjadřovat otevřeně své pocity,
• hledat věcnou podporu,
• doplňovat energii,
• vyhledávat konkrétní ohraničené výzvy,
• zajímat se o své zdraví,
• nepropadat syndromu pomocníka,
• stanovit si priority,
• plánovat,
• hledat emocionální podporu,
• vyvarovat se negativního myšlení,
• v kritických okamžicích zachovat rozvahu,
• využívat nabídek pomoci,
• dělat přestávky
55