Vysoká škola zdravotnická, o.p.s. Praha 5 Dárcovství krve a míra informovanosti laické veřejnosti Bakalářská práce HANA ŽÁRSKÁ 2011 Dárcovství krve a míra informovanosti laické veřejnosti Bakalářská práce HANA ŽÁRSKÁ VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o.p.s, PRAHA 5 Vedoucí práce: PhDr. Ivana Talandová Stupeň kvalifikace: bakalář Datum předložení: 2011-05-30 Praha 2011 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny použité zdroje literatury jsem uvedla v seznamu literatury. Ve Vsetíně 30. květen 2011 .................................................... ABSTRAKT ŽÁRSKÁ, Hana. Dárcovství krve a míra informovanosti laické veřejnosti. Vysoká škola zdravotnická, o.p.s., stupeň kvalifikace: bakalář. Vedoucí práce PhDr. Ivana Talandová. Praha. 2011. s. 67. Hlavním tématem bakalářské práce je dárcovství krve a její informovanost veřejnosti. Zjišťuje míru vědomostí naší laické veřejnosti o darování krve. V teoretické části je popsána historie krve a krevní transfúze, význam dárcovství, samotný odběr krve. Významná část bakalářské práce se také zaměřuje na samotné dárce – odběrové postupy, rizika při odběru a oceňování dárců. Po provedení průzkumu je použita forma dotazníku, která jsem rozdána mezi respondenty ve věkové kategorii mezi 18 - 20 lety. K analýze je použito celkem 70 dotazníku. Názory na dárcovství krve se v mnoha případech lišily, avšak získané informace jsou zdárně vyhodnoceny a analyzovány. Klíčová slova: Dárce. Krev. Krevní transfúze. Autologní odběr. Krevní skupina. ABSTRACT ŽÁRSKÁ, Hana. Giving blood and the informedness standard of lay public. Vysoká škola zdravotnická, o.p.s., Academic degree: bachelor. Thesis supervisor PhDr. Ivana Talandová. Praha. 2011. s. 67. The main subject of the submitted bachelor´s thesis is giving blood and the informedness standard of lay public. The informedness standard of lay public with respect to giving blood has been examined. The history of blood giving and blood transfusion, its importance and blood giving itself have been described in the theoretical part. Another important part of this thesis focuses on blood donors – blood taking procedures, related risks and acknowledgement of donors. The research was carried out with the aid of questionnaires, which were handed out to respondents aged between 18 and 20 years. Altogether, 70 questionnaires were used for the analysis. The opinions of blood giving varied in many cases. Nonetheless, the acquired data were successfully evaluated and analysed. Key words: Donor. Blood. Blood transfusion. Autologous blood taking. Blood group. PŘEDMLUVA Dárcovství krve je v dnešní době stále aktuální a zajímavé téma jak pro společnost, tak pro každého jedince zvlášť. Pomáhá a zachraňuje životy druhých. Možná právě v tuto chvíli někdo bojuje o život - nebuďme lhostejní a pomozme si. Tento čin je dobrovolný, ale nutný. Touto prací bych chtěla oslovit řadu studentů, pracujících a ostatních lidí, které se zajímají o danou tématiku. Práce slouží k načerpání nových informací, poznatků, znalostí a dovedností s dárcovstvím krve a samotným dárcem. Přece jen on sám je významný činitel v naší společnosti. Praxe na trasfúzně - hematologickém oddělení přispěla k výběru tématu mé bakalářské práce. Touto cestou vyslovuji poděkování vedoucí bakalářské práce PhDr. Ivaně Talandové za cenné rady a připomínky, pedagogické usměrnění a podporu. Dále poděkování vrchní sestře trasfúzního oddělení paní Marií Rafajové a celému týmu. Obsah: ÚVOD ............................................................................................................................ 12 CÍL PRÁCE................................................................................................................... 13 1 KREVNÍ SKUPINY .............................................................................................. 14 1.1 HISTORIE OBJEVU KREVNÍCH SKUPIN ................................................................. 14 1.2 SKUPINOVÝ SYSTÉM AB0 ................................................................................. 14 1.2.1 Složení krevních skupin ................................................................................ 16 1.2.3 Výskyt krevních skupin ................................................................................. 16 1.2.3 Dědičnost krevních skupin AB0.................................................................... 16 1.2.4 Význam skupinového systému AB0 pro transfúzi........................................... 17 2 HISTORIE KRVE A KREVNÍCH SKUPIN........................................................ 18 2.1 ČLOVĚK JAKO DÁRCE KRVE............................................................................... 19 2.2 POČÁTEK TRANSFÚZNÍ STANICE VE VSETÍNĚ...................................................... 20 2.3 PRVNÍ ODBĚRY KRVE VE VSETÍNĚ...................................................................... 20 3 VÝZNAM DÁRCOVSTVÍ.................................................................................... 22 3.1 KDO SE MŮŽE STÁT DÁRCEM KRVE .................................................................... 22 3.2 POVINNOSTI DÁRCE KRVE ................................................................................. 23 3.3 PRÁVA DÁRCE .................................................................................................. 24 3.4 ZÁKLADNÍ PŘEDODBĚROVÉ INFORMACE ............................................................ 25 3.5 JAK ODBĚR PROBÍHÁ ......................................................................................... 26 4 ZPRÁCOVÁVÁNÍ ODEBRANÉ KRVE.............................................................. 27 4.1 KLASICKÝ ODBĚR PLNÉ KRVE............................................................................ 27 4.2 SPECIÁLNÍ ODBĚROVÉ POSTUPY......................................................................... 29 5 OCEŇOVÁNÍ DÁRCŮ ......................................................................................... 30 5.1 SOUČASNOST OCEŇOVÁNÍ DÁRCŮ KRVE............................................................. 30 5.2 ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNY A DÁRCI...................................................................... 31 6 OHROŽENÍ PŘÍJEMCE KREVNÍ TRANSFÚZE ............................................. 34 6.1 RIZIKO PRO DÁRCE............................................................................................ 36 6.2 ŘEŠENÍ NEOBVYKLÝCH SITUACÍ ........................................................................ 37 7 AUTOLOGNÍ ODBĚR ......................................................................................... 39 7.1 VÝHODY AUTOLOGNÍHO ODBĚRU ...................................................................... 39 7.2 KONTRAINDIKACE AUTOLOGNÍHO ODBĚRU........................................................ 40 7.3 VYŠETŘENÍ NEMOCNÉHO PŘED ODBĚREM .......................................................... 41 7.4 MOŽNÉ RIZIKO ODBĚRU .................................................................................... 41 7.5 UPOZORNĚNÍ PŘED ODBĚREM ............................................................................ 41 8 POPIS VLASTNÍHO PRŮZKUMU..................................................................... 42 8.1 VÝSLEDKY VLASTNÍHO PRŮZKUMU ................................................................... 44 8.2 DISKUSE........................................................................................................... 63 ZÁVĚR .......................................................................................................................... 64 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .......................................................................... 65 SEZNAM PŘÍLOH ....................................................................................................... 67 SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ, ZNAČEK A ZKRATEK AIDS - Acquired Immune Deficienty Syndrome (Syndrom získaného selhání imunity) ČČK - Český červený kříž ČR - Česká republika ČSAD - Československá automobilová doprava EU - Evropská unie HIV - Human Immunodeficiency Virus KS - Krevní skupina OZP - Oborová zdravotní pojišťovna O2 - Kyslík TBC - Tuberkulóza USA - Spojené státy americké SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ Alela – konkrétní forma genu Aglutinogen – shlukovatelná látka na povrchu červených krvinek, má význam pro tvorbu protilátek v krvi Aglutinin – obranná protilátka v krevním séru způsobující shlukování buněčných elementů Determinant – souhrn činitelů určujících a spoluvytvářejících psychický vývoj jedince v době jeho dospívání Erytrocyty – červené krvinky Gen – je základní jednotka genetické informace základní jednotka dědičnosti Hemolýza – porušení cytoplazmatické membrány červených krvinek, tj. předčasný zánik červených krvinek Krevní transfúze - krevní převod Transferáza – enzym katalyzující chemické reakce SEZNAM TABULEK A GRAFŮ V praktické části: Tabulka 1 Aglutinogeny a aglutininy v jednotlivých krevních skupinách 15 V teoretické části: Tabulka 1 Rozdělení respondentů podle pohlaví 44 Tabulka 2 Rozdělení respondentů podle věku 45 Tabulka 3 Dosažení počtu let k dárcovství krve 46 Tabulka 4 Znalost počtu darování krve 47 Tabulka 5 Znalost vyplňování dotazníku 48 Tabulka 6 Znalost pojmu autologní odběr 49 Tabulka 7 Znalost své krevní skupiny 50 Tabulka 8 Znalost krevních skupin 51 Tabulka 9 Vědomosti o počtu litrů krve 52 Tabulka 10 Vlastní dárcovství krve 53 Tabulka 11 Finanční odměna u dárcovství krve 54 Tabulka 12 Znalost počtu ml krve při odběru 55 Tabulka 13 Kdo odběr odebírá 56 Tabulka 14 Časové rozmezí odběru 57 Tabulka 15 Nejčastější obavy u odběru 58 Tabulka 16 Znalost nejbližší transfúzní stanice 59 Tabulka 17 Souhlas s dárcovstvím vlastních orgánů 60 Tabulka 18 Znalost zákonu v ČR s dárcovstvím orgánů 61 Graf 1 Rozdělení respondentů podle pohlaví 44 Graf 2 Rozdělení respondentů podle věku 45 Graf 3 Dosažení počtu let k dárcovství krve 46 Graf 4 Znalost počtu darování krve 47 Graf 5 Znalost vyplňování dotazníku 48 Graf 6 Znalost pojmu autologní odběr 49 Graf 7 Znalost své krevní skupiny 50 Graf 8 Znalost krevních skupin 51 Graf 9 Vědomosti o počtu litrů krve 52 Graf 10 Vlastní dárcovství krve 53 Graf 11 Finanční odměna u dárcovství krve 54 Graf 12 Znalost počtu ml krve při odběru 55 Graf 13 Kdo odběr odebírá 56 Graf 14 Časové rozmezí odběru 57 Graf 15 Nejčastější obavy u odběru 58 Graf 16 Znalost nejbližší transfúzní stanice 59 Graf 17 Souhlas s dárcovstvím vlastních orgánů 60 Graf 18 Znalost zákonu v ČR s dárcovstvím orgánů 61 12 ÚVOD Darování krve je veskrze lidský čin, kdy při vědomí, že lidská krev je doposud (a ještě dlouho bude) nenahraditelnou tekutinou, nutnou k navrácení zdraví a záchraně životů, by rozhodování o tom, zda krev darovat nebo ne, nemělo být příliš složité. Nejprve musí začít každý sám u sebe a rozhodnout, zda tento lidský čin podstoupí či nikoli. Důležitým rozhodovacím kritériem jsou samozřejmě zdravotní a věkové limity pro dárcovství krve a také dostupnost transfúzní stanice nebo odběrového střediska dárců krve. Nesmíme však zapomínat, že ne všichni lidé krev smí a mohou darovat, ale snaha a ochota se přihlásit a dostavit se na odběrové centrum se velmi cenní. Nejsme však nesmrtelní a vážná nemoc, úraz, lidské neštěstí může postihnout každého z nás, kdykoliv, nezaslouženě, někdy i jako blesk z čistého nebe. Pokud jsme zdraví, na takové věci zpravidla nemyslíme. Potká - li však člověka zlý osud, je vděčný za každou pomoc, kterou mu někdo poskytne. A proto se všichni zamyslete, zda tento lidský čin je pro Vás opravdu tak nesplnitelný. Na Vašem rozhodnutí a ochotě darovat krev závisí uzdravení a mnohdy i život druhých lidí. 13 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je upřesnit, přiblížit laické společnosti téma dárcovství krve. Spousta lidí se dodneška s daným tématem ještě nikdy nesetkala, neměla příležitost a nebo nedostatek času. Vždyť čas v dnešní uspěchané době je významným činitelem. Časem lze hodně získat, ale i ztratit. Jiní už zkušenosti mají, informace jsou jim známy a ostatní by znalosti chtěli mít. V praktické části pomocí anonymního dotazníku jsem zjišťovala u laické veřejnosti - náhodných studentů ve věkové kategorii 18 - 20 let jejich informovanost s danou tématikou. Dotazník obsahuje řadu otázek všeobecného rozhledu, ale i otázky hlubšího charakteru. Samozřejmě nezapomínám také na vyjádření vlastního názoru. Před samotným průzkumem, rozdáním dotazníku jsem zrealizovala tzv. předvýzkum. Rozdala jsem 10 dotazníků náhodným respondentům ve vyhraněné věkové kategorii k upřesnění a pochopení daných otázek. V žádném případě se nevyskytly problémy jak se stavbou otázek tak odpovědí. 14 1 Krevní skupiny Krevní skupiny jsou vlastnosti povrchu krvinek. Rozličnost a podstata krevních skupin tkví v chemickém uspořádání molekul. Tyto molekuly se skládají z bílkovin a z jednoduchých cukrů, jejichž pořadí v koncovce určuje tu či onu krevní skupinu. Takových molekul jsou v povrchu jedné krvinky zhruba desetitisíce pro každou krevní skupinovou vlastnost. 1.1 Historie objevu krevních skupin Vídeňský sérolog Landsteiner v roce 1900 rozpoznal tři krevní skupiny, dnes označované jako A, B, 0. Decastello a Sturli popsal čtvrtou krevní skupinu v roce 1902, nynější AB. V roce 1907 český psychiatr Jan Jánský jako první popsal všechny čtyři základní krevní skupiny. Tyto skupiny se označují A, B, 0, AB. Spojuje se jako ucelený skupinový systém. Tento významný objev zůstal několik let nepovšimnut a prakticky nevyužit. Systematicky se začaly krevní skupiny používat při přípravě a provádění transfúzí teprve po první světové válce. Toho se však profesor MUDr. Jánský nedožil. Dlouho na sebe nadaly čekat i objevy dalších krevních skupin. V roce 1927 objevil Landsteiner krevní skupiny M, N, P. Spolu s Levinem a Wienerem v roce 1940 velmi důležitý Rh faktor. Nobelova cena za zásluhy o rozvoj vědy byla udělena profesoru Landsteinovi. Od roku 1945 byly postupně objevovány další krevní skupiny. V krvi je dosud známo, tj. na červených a bílých krvinkách, na krevních destičkách a na složkách lidské plazmy několik desítek krevních skupinových systémů a přes 200 různých krevních skupinových vlastností. Největší význam z krevních skupinových vlastností pro zajištění bezpečnosti krevní transfúze mají AB0 a Rh systém (ŠVANDA, 1978). 15 1.2 Skupinový systém AB0 Skupinový systém AB0 a k němu patřící krevní skupiny jsou ze všech skupinových systémů erytrocytů nejstarší. Označují se jako hlavní nebo základní. Skupinový systém AB0 určují 3 alelové geny na AB0 lokusu 9. chromozomu – A, B, 0. Alely A, B, 0 se navzájem homozygotně a heterozygotně kombinují. Dávají vznik čtyřem základním fenotypem A, B, 0, a AB. Fenotyp A může být tvořený genotypem AA, A0. Také pro fenotyp B platí to stejné. Gen 0 je proti genu A a B ustupující. Fenotypicky se projevuje jen v homozygotní kombinaci. Příslušnost k jednotlivým krevním skupinám určuje přítomnost nebo chybění antigeny (aglutinogenu) A nebo B v červených krvinkách a dvou přirozeně se vyskytujících protilátek (aglutininy) anti – A a anti – B v krevním séru, naměřených proti antigenům A a B. Protilátka proti antigenu se nachází vždy v krevním séru, která není přítomna na vlastních erytrocytech. U zdravého jedince se nemůže vyskytovat v krvi stejný antigen a protilátka (KUBITSZ, 2006). Tabulka. č. 1 Aglutinogeny a aglutininy v jednotlivých krevních skupinách Krevní skupina Aglutinogen (na ČK) Aglutinin (v séru) A A Anti – B B B Anti – A AB AB Anti – 0 0 0 Anti – A a B 1.2.1 Složení krevních skupin Antigeny A a B jsou organické makromolekuly – zvláště glykoproteiny a glykolypidy. Glykoproteiny obsahují 85 % cukru a 15 % aminokyselin. Složku cukru tvoří jednoduché cukry. Antigenový determinant je jednoduchý koncový cukr na oligosacharidovém řetězci. Za specifičnost krevní skupiny je zodpovědný terminální cukr. Jeho schopnost reagovat s protilátkou závisí na uložení cukru nacházející se v těsné blízkosti determinantu. Krevní skupinu A určuje přítomnost koncového cukru N 16 – acetylgalaktozaminu. Krevní skupinu B určuje D – galaktóza a krevní skupinu 0 L – fukóza. Skupinné antigeny se navzájem liší minimálními strukturními změnami, nebo za specifičnost je zodpovědný vždy jeden cukr. A a B genový specifický enzym, nazývaný transferáza. 1.2.2 Výskyt krevních skupin Výskyt krevních skupin A, B, AB a 0 u obyvatel jedné rasové skupiny a jedné oblasti bývá poměrně stálý. Mezi jednotlivými národnostmi a rasami jsou už rozdíly v rozdělení krevních skupin. Od západu, směrem na východ, ubývá u bělochů skupina A a přibývá skupina B. 1.2.3 Dědičnost krevních skupin AB0 Rozpoznáváme tři základní geny: A, B, 0. Gen A a B mají charakter dominantních genů. Gen 0 je recesivní – bez funkce, neschopný změnit antigen H na jiný. Projevuje se navenek pouze tehdy, když se v genotypy nachází v homozygotní formě 00. Tento genotyp reprezentuje krevní skupinu 00. Gen A a B vytváří aglutinogeny A a B, když se vyskytují v homozygotní formě a i tehdy jsou - li v heterozygotní kombinaci. V heterozygotní kombinaci mohou být geny A a B, jejich kombinací je tedy krevní skupina AB. V kombinaci s genem 0, tehdy dominantní gen A potlačuje recesivní gen 0 a skupina se projevuje jako A. Rovněž je to i při krevní skupině B. Při dědičném přenášení genů je gen 0 úplně rovnocenný s genem A a B. Fenotypicky se projeví jako krevní skupina 0 jen při typické genové kombinaci 00. Z těchto párových vlastností rodiče odevzdávají plodu každý jen po jednom genu. Spojení v krvinkách plodu vzniká nový genotyp, který může být shodný, nebo odlišný u jednoho nebo obou rodičů. Dítě nemůže mít v žádném případě ve svých krvinkách gen, který nemá ani jeden z rodičů. Krevní skupina se od narození nemění. V průběhu života se může vlivem těžké choroby změnit síla projevu aglutinogenu, ale ne jeho genetický podklad (KUBISZ, 2006, s. 324). 17 1.2.4 Význam skupinového systému AB0 pro transfúzi Zásadní význam pro výběr slučitelné krve má přítomnost přirozených aglutininů anti – A a anti – B. Příjemce může dostat jen takovou krev, v které nejsou erytrocyty aglutinované jeho vlastními aglutininy. To je základní předpoklad slučitelné transfúze. Nerespektování této skutečnosti způsobuje silnou reakci mezi aglutininy příjemce a krvinkami dárce a poté jejich následný rozpad v krevním řečišti. Zanedbatelný také není význam aglutininů dárce krve. Organismus se dokáže vyrovnat s aglutininy dárců jen do určitého množství a kvality. Po překročení neutralizační a řídící kapacity příjemce se aglutininy dárce vážou na erytrocyty příjemce. Vzniká jejich hemolýza a klinický obraz neslučitelné transfúze. Při transfúzi celé krvi a erytrocytů se musí přísně zachovávat zásady stejné skupiny. Příjemce jiné skupiny jako 0 může přijmout bez komplikací krev skupiny 0, tzv. že nositel skupiny 0 se označují jako všeobecní (univerzální) dárci. Pro krev příjemce je však nebezpečná plazma dárce, s krevní skupinou 0, nebo obsahuje – li aglutininy anti – A a anti – B. Příjemce krevní skupiny AB může přijat určité množství nestejné skupinové krve a nositel se označuje jako všeobecný příjemce. Plazma dárců s krevní skupinou AB se může podat příjemci jiné skupiny bez komplikací, je univerzální (KUBISZ, 2006). 18 2 Historie krve a krevních skupin Lidstvo od pravěku úzce spojovalo krev se životem a připisovalo jí zázračné účinky. Egypt a jeho dochované zprávy praví, že členové vládnoucího rodu se pro osvěžení a posílení koupali v krvi. Jiné zprávy hovoří o léčebných procedurách, při kterých nemocný krev pil. Bohatí římští patriciové si také tak utužovali zdraví, přičemž léčivý nápoj – krev získávali v cirku z krvácejících ran gladiátorů. Není vyloučeno, že staří Římané, ale také Egypťané, Židé a Asyřané znali krevní převod – transfúzi. Německý vědec Andreas Libavius z Halle v roce 1915 uvedl jako první podrobný návrh na provedení krevní transfúze: „Lékař si musí připravit dvě stříbrné trubice, které se k sobě hodí. Otevře pak tepnu zdravého člověka, vloží do ní jednu trubici a připevní ji. Potom otevře žílu nemocného, do níž vloží druhou trubici. Tyto trubice pak spojí. Ze zdravého člověka teče krev teplá, svěží, vzduchem bohatá, která je pro nemocného pramenem nového života“. Oblíbeným a běžným léčebným zákrokem bylo v těchto dobách pouštění žilou. Pouštět žilou se smělo za jasného dne a při vhodné konstelaci hvězd. Ludvík XIII. vydržel pouštění žilou 47krát za rok. Koncem XVIII. století se pouštění žilou velice rozmohlo. O jednom francouzském lékaři se dokonce tvrdilo, že prolil více krve než Napoleon ve všech svých válkách. Novověk v historii nauky o krvi znamenal Harweyův objev krevního oběhu v roce 1616. Poté také vynález mikroskopu. V roce 1665 anglický fyziolog Richard Lower provedl první transfúzi na psech. Rok na to Jean Baptiste Denis, osobní lékař Ludvíka XIV., provedl první transfúzi šestnáctiletému chlapci, který byl vysláblý stálým pouštěním žilou a měl vysoké horečky. K transfúzi použil beránčí krev a mladík zákrok přežil. Při dalších pokusech o transfúzi zvířecí krve lidé umírali. Denis byl obžalován a uvězněn (MUSIL, 2008). V této době se transfúze prováděly při různých duševních poruchách, při padoucnici a také při odstraňování manželského nesouladu. Beránčí krev byla např. doporučována zuřivcům. Před transfúzí předcházelo vždy vydatné pouštění žilou k odstranění „špatné“ krve. Neúspěchy transfúzí zvířecí krve vedly v roce 1678 v Anglii, Francii a Itálii k jejich zákazu civilními i církevními úřady. 19 Ještě v roce 1870 byl podán návrh, aby každý voják v boji měl s sebou v torně beránka s obnaženou krční žílou, z níž by bylo možno ihned provést transfúzi (ŠVANDA, 1978). V českých zemích byla první doložená (a úspěšná) transfúze krve provedena 12. srpna 1879 asistentem chirurgické kliniky v Praze Antonínem Erpekem. Podal beránčí krev šestačtyřicetileté ženě, která trpěla rakovinou dělohy. Transfúzemi krve se proslavil též významný český chirurg Karel Maydl (MUSIL, 2008). 2.1 Člověk jako dárce krve Až v roce 1818 byla uskutečněna myšlenka použít člověka jako dárce krve. Londýnský profesor fyziologie a porodnictví James Blundell poprvé použil lidskou krev k transfúzi dvěma nemocným. Rodičce po velké ztrátě krve zachránila transfúze život. Při druhé transfúzi došlo k smrtelnému rozpadu červených krvinek. Poprvé, aniž to kdo tušil, rozhodovaly o osudu člověka krevní skupiny. Tehdy ještě záhadné tajemství krve. Neúspěch však Blundella neodradily. Provedl řadu dalších úspěšných transfúzí rodičkám a doporučil při transfúzích velkou opatrnost. Došlo – li u nemocného k jakékoli reakci, transfúzi přerušil a popřípadě použil krev jiného dárce. Tak vznikl pojem člověka – dárce krve. Pokud se přímo spojovala tepna dárce s žílou nemocného, chyběla kontrola množství převedené krve a pro dárce znamenala tato technika značné nebezpečí přenosu nemocí. Kouření cigaret během odběru propagoval německý chirurg Haberland. Okamžik, kdy dárci cigareta přestala chutnat, považoval za signál, že dárce ztratil únosné množství krve a odběr ukončil (ŠVANDA, 1978). 20 2.2 Počátek transfúzní stanice ve Vsetíně Kronika města Vsetín uvádí, že dne 6. srpna 1932 vybídla správa veřejné nemocnice zdravé a mladé občany obojího pohlaví, aby se přihlásili jako dárci krve. Po válce v roce 1948 byla zřízena Národní transfúzní služba a náborem dárců byl pověřen Československý červený kříž. Nemocnice ve Vsetíně byla tehdy zásobována konzervovanou krví z transfúzní stanice tehdejšího krajského města Gottwaldova. V nemocnici byly dávány většinou transfúze přímé (dárce krve daroval krev přímo u lůžka nemocného). 2.3 První odběry krve ve Vsetíně Podle záznamu ve vsetínské městské kronice přijela stanice Národní transfúzní služby do Vsetína poprvé dne 13.1.1950. Jako první dárci se přihlásili zaměstnanci Zbrojovky v počtu 30, z diváků dalších 17 a mimoto zapsáno k odběru dalších 34 osob. Po odebrání krve byli dárci pohoštěni obloženými chlebíčky, černou kávou a každý dostal potravinové lístky na 2,5 kg masa, 1 kg rýže, 0,5 kg másla, 12 vajec, 10 dkg čokolády, 1 litr vína, 0,5 kg cukru, 0,25 kg sýra, 10 litrů mléka a 1 kg kompotu (SROVNALÍK, 2010). Odběry krve se tehdy prováděly v ordinacích lékařů v různých hospodských sálech až do roku 1954, kdy byla ve Vsetíně postavena transfúzní stanice. Po zahájení její činnosti byly odběry prováděny převážně v novém oddělení. Výjimečně byl používán odběrový autobus z Gottwaldova. Byla to vlastně pojízdná trasfúzní stanice, která sloužila pouze odběru krve, a vyšetření dárců se provádělo den před odběrem. Vsetínská transfúzní stanice prováděla tehdy odběry krve i z části okresu Valašské Klobouky. Nábor dárců prováděl za aktivní účasti zdravotníků z povolání Československý červený kříž. V roce 1960 byl v rámci územní reorganizace okres Vsetín přičleněn k Severomoravskému kraji a vsetínská transfúzní stanice se orientovala na Krajskou transfúzní stanici v Ostravě, která neměla k dispozici odběrový autobus. Z transfúzní stanice vyjížděl pak jen výjimečně k odběrům krve do Tesly Rožnov, Tesly Valašské 21 Meziříčí nebo do Halenkova, kam byly autobusem ČSAD dovezeny všechny náležitosti potřebné k odběru. Vyšetření dárců, jejich hoštění a odběr se konal v některé místnosti zdravotního střediska. V roce 1960 začal nábor bezpříspěvkových dárců krve. Do této doby dostávali dárci za každý odběr malé pohoštění a 200 Kč. Roku 1960 bylo získáno prvních dvacet bezpříspěvkových dárců (jejich počet rok od roku vzrůstal a od roku 1973 jsou všechny odběry krve v našem okrese bezplatné). S postupem doby se pracovní náplň transfúzní stanice rozšiřovala a dnes je nejen centrem, které organizuje transfúzní služba v okrese, ale také odborným pracovištěm hematologickým (SROVNALÍK, 2010). 22 3 Význam dárcovství Darování krve je „jedinečným darem člověka člověku“ a dárce tak mnohdy svým darem „vstupuje“ do léčby nemocného a umožňuje zachránit ohrožený život. Aby transfúze byla bezpečná, je nutno se zamyslet nad výživou, životním stylem a prevencí možných chorob dárce. Bezpečnost transfúze začíná právě u dárce. Preferujeme bezplatné dárcovství krve. Pokud dárce není motivován finančním prospěchem, nemá důvod zatajovat údaje o svém zdravotním stavu (např. rizikový způsob života). Ohrožení příjemce se tak snižuje. Dárce je vyšetřen 4 až 5krát v roce. Kromě minimalizace rizika přenosu infekce příjemci získá dárce pravidelné vyšetření, které má charakter preventivní prohlídky (SULOVSKÁ, 2008). 3.1 Kdo se může stát dárcem krve Způsobilost dárce krve a jejích složek posuzuje lékař při splnění základních předpokladů k dárcovství a to na základě rozboru anamnézy (zdravotní minulosti dárce), základního lékařského vyšetření a laboratorního vyšetření. V případě pochybnosti o způsobilosti dárce se vyšetření rozšíří (ŘEHÁČEK, 2005). Dárcem se může stát ten, kdo: · má trvalý pobyt v ČR, · věk 18 - 60 let, minimální váha pro ženy 55 kg a pro muže 60 kg, · v posledním měsíci neužívá antibiotika nebo jiné léky, · netrpí vážnější alergií, · neprodělal onemocnění jater (žloutenka aj.), · neprodělal zánět ledvin, netrpí chronickým onemocněním ledvin, · neměl toxoplazmozu, tularemii, brucelozu, · netrpí onemocněním srdce a cév (infarkt, srdeční vada, vysoký krevní tlak), · netrpí vážnějším kožním onemocněním, · neprodělal TBC, 23 · neměl malárii ani jinou tropickou nemoc, · neměl tyfus, paratyfus, · netrpí revmatickým onemocněním, · nemá onemocnění nervového systému (epilepsie, roztroušená skleróza), · neměl žádnou transplantaci orgánů včetně rohovky, · neměl výskyt Creutzfeldt- Jakobovy nemoci v pokrevním příbuzenstvu, · netrpěl vředovou nemocí žaludku, ani onemocněním žlučníku nebo slinivky, · nepatří do tzv. „rizikových“ skupin (promiskuitní způsob života, nitrožilní narkomani, homosexuálové, · není alkoholik, · neprodělal pohlavní nemoc (kapavka, syfilis), · nebyl v nápravném zařízení (vězení) v posledním roce, · nepobýval v tropických zemích a exotických oblastech, · nepobýval v roce 1980 ve Velké Británii a Francii déle než 6 měsíců, · nenavštívil v posledních 4 týdnech USA a severní část Portugalska, · nenavštívil v posledních 4 týdnech ostrovy Indického oceánu (SULOVSKÁ, 2008) Podle součastných pravidel platných v EU mohou ženy darovat plnou krev nejvýše 4x a muži 5x za rok, nejkratší interval mezi odběry je 8 týdnů. Jeden odběr plné krve činí 450 ml. Věková ani anamnestická kritéria se nerespektují u dárců vlastní krve, tj. krve na autotransfúzi. Zde je jediným kritériem schopnost dárce si darovat vlastní krev, tj. aby odběr krve dárce – klient/pacient snesl (ŘEHÁČEK, 2005). 3.2 Povinnosti dárce krve · Pečlivě se seznámit s dokumenty Poučení dárce krve a Prohlášení na dotazníku. · Prohlášení dárce potvrdit svým podpisem. · Pravdivě odpovídat na dotazy v Dotazníku pro dárce krve a při lékařském vyšetření. · Pravdivě vyplnit formulář „Použití mé krve“ a vhodit jej do určené schránky. 24 · Oznámit transfúznímu oddělení dodatečně zjištěné onemocnění, které by mohlo mít vliv na kvalitu odebrané krve. Jedná se o akutní onemocnění, které vznikne do 3 až 5 dnů od odběru (např. nachlazení, průjem, zvracení s horečkou i bez horečky) a dále každé závažné onemocnění v jakémkoli časovém odstupu od odběru krve (nádorové onemocnění, autoimunní onemocnění apod.). · Oznámit transfúznímu oddělení jakoukoli komplikaci po odběru krve (SULOVSKÁ, 2008). 3.3 Práva dárce Dárce má právo: · kdykoliv změnit své rozhodnutí o darování krve a odstoupit od odběru, · klást dotazy ohledně dárcovství krve a okolností odběru, · na informace o významu dobrovolného a neplaceného dárcovství, · na podrobné vysvětlení metody a typu odběru krve a/nebo jejich složek včetně možných rizik spojených s odběrem, · na podrobné vysvětlení důvodů, které brání darování krve či krevní složky pro možné ohrožení zdravotního stavu dárce nebo možné ohrožení zdraví příjemce transfúzního přípravku z nich vyrobeného, · vědět o způsobech předodběrového vyšetření (laboratorního a klinického) a o povinných vyšetřeních, kterým je podrobena darovaná krev, · vědět, jaké jsou možnosti dalšího zpracování a využití krve a krevních složek, · na informaci o tom, že odebraná krev a její složky budou použity uvedeným způsobem, jen pokud splní kritéria bezpečnosti a jakosti, · na informace o svém zdravotním stavu a výsledků povinných laboratorních vyšetření, · na soukromí při pohovoru s lékařem a během klinického vyšetření, · na ochranu před zneužitím jakýchkoli informací týkajících se darování jeho krve a jeho zdravotního stavu, · na informaci na uchování osobních dat a dalších údajů o zdravotním stavu a o jejich ochraně před zneužitím dle platných zákonů. 25 Zařízení transfúzní služby má konečnou odpovědnost za jakost a bezpečnost odebírané krve a krevních složek, proto má právo definitivně rozhodnout o přijetí či vyřazení dárce. Darování krve se nepovažuje za „lidské právo“ (TUREK, 2010). 3.4 Základní předodběrové informace Na odběr se můžete dostavit, jestliže: · nejste právě nemocný · v posledních 6 měsících jste nebyl v kontaktu s nakažlivou nemocí · sám jste se nepodrobil žádné operaci v posledních 6 měsících · v posledním měsíci jste neužíval antibiotika nebo jiné léky · v posledním týdnu vám nebyl trhán zub · ženy – nemáte právě menzes a od porodu uplynulo více než půl roku Co potřebujete k odběru: · občanský průkaz a průkaz pojišťovny · dobrý stav žil v loketní jamce · nepotřebujete doporučení od svého lékaře Jak být připraven k odběru: · večer před odběrem nejezte žádné tučné jídlo (hladovění není vhodné, důležitý je dostatečný příjem nepřeslazených nápojů) · nejméně 14 hodin před odběrem nekonzumujte žádný alkohol · v den odběru snídejte nepřeslazené tekutiny a suché pečivo · večer před odběrem – pokud možno omezit fyzickou zátěž (SULOVSKÁ, 2008) 26 3.5 Jak odběr probíhá Dárce, který se dostaví na transfúzní oddělení, se nejprve zaregistruje v kartotéce. Pokud dosud krev nedaroval (nebo nedaroval na dotyčné transfúzní stanici), vyplní si podrobný dotazník, je mu zavedena karta a je zadán do počítačového systému. Všechny písemnosti vyplňuje dárce v čekárně před odběrovou místností. Na některých pracovištích je dárce evidován pouze počítačem a papírové karty vůbec nevedou. Dále musí podepsat tzv. „informovaný souhlas“, tj. že souhlasí s provedením odběru, včetně předepsaných vyšetření, že byl o celé proceduře řádně poučen a že souhlasí s tím, aby byl zařazen do národního registru dárců krve. Dále dárce potvrzuje, že nepatří mezi osoby s rizikovým chováním vzhledem k nákaze a přenosu infekčních onemocnění, zejména AIDS (tj. provozování prostituce, narkomanie, sex mezi muži apod.). Bez podepsání tohoto informovaného souhlasu nemůže nikdo krev darovat. V dalším kroku se dárce podrobí základnímu laboratornímu vyšetření – je mu proveden odběr z prstu nebo ze žíly na krevní obraz (kontroluje se zejména hodnota červeného krevního barviva – hemoglobinu) a dárci je změřena tělesná teplota. S výsledky laboratorních testů jsou pak dárci zváni na vyšetření lékařem, který dárci změří tlak a puls a provede základní zběžné vyšetření a také provede hodnocení vyplněného dotazníku, tj. anamnézy. Je – li dárce způsobilý, poznamená to lékař do karty nebo do počítače a tak může být odebrán. V opačném případě je též proveden záznam a lékař dárci doporučí další postup a informuje jej, jsou – li důvody vyřazení trvalé nebo dočasné a za jakých podmínek bude moci eventuelně krev v budoucnu darovat. Během odběru dostanou dárci poukázku na potraviny.(Ve vsetínské nemocnici je to poukázka v hodnotě 8 Kč před odběrem a 32 Kč po odběru). Vlastní odběr pak provádí odběrové zdravotní sestry ve zvláštní místnosti. Odběry se provádí zásadně do plastových vaků, které jsou na jedno použití. Zpravidla se nejedná o jednoduché vaky (ty se používají jen výjimečně), ale o celé systémy „troj“, „čtyř“ i „vícečetných“ vaků, které jsou navzájem napojeny hadičkami a hadička vedoucí od odběrového vaku je zakončena jehlou. Tak je zaručeno, že celý proces odběru a zpracování krve se děje tzv. „uzavřeným způsobem“, kde jediný kontakt se zevním prostředím je vpich jehly do žíly dárce. V žádném případě se dárce nemusí obávat rizika nákazy během odběru (ŘEHÁČEK, 2005). 27 4 Zpracovávání odebrané krve Do procesu zpracování nepatří jenom rozdělení odebrané krve na jednotlivé složky, ale veškerá povinná laboratorní vyšetření, označení (štítkování) vaků s transfúzními přípravky a případně další manipulace před tím, než je transfúzní přípravek uložen do skladovacího boxu (TUREK, 2010). 4.1 Klasický odběr plné krve Jak již bylo uvedeno, plná krev jako taková, se dnes již prakticky nepoužívá, s výjimkou autotransfúzí, proto každá odebraná krev je zpracována minimálně na erytrocytový koncentrát a plazmu, případně ještě na krevní destičky. Toto rozdělení, tj. vlastní zpracování krve, je dnes díky plastovým vakům podstatně jednodušší a hlavně bezpečnější z hlediska kvality výsledného přípravku než dříve, kdy byla krev odebírána do lahví. Bezpečnost spočívá zejména hlavně v tom, že odběry i zpracování probíhá v tzv. uzavřeném systému, tj. že při rozdělování a přemisťování jednotlivých krevních součástí nedochází ke kontaktu zpracované krve s vnějším prostředím a to ani vzduchem. Je to umožněno tím, že na odběrový vak jsou již rovnou hadičkami napojeny další vaky, které jsou určeny pro jednotlivé krevní složky. Jedná se tedy o různé systémy troj-, čtyř-, pětivaků apod. Po jejich naplnění je pak vak s příslušnou krevní složkou „odpájen“ od ostatních vaků. Jedním kontaktem s vnějším prostředím a porušením uzavřeného systému, je tak pouze zavedení jehly do žíly dárce. K vlastnímu rozdělení erytrocytů od plazmy dojde odstředěním ve speciální odstředivce při vysoké rychlosti (až 4000 ot/min) 10 - 20 min. Dnešní trasfúzní odstředivky pojmou najednou až 12 vaků s odebranou krví, jsou chlazené a programovatelné (TUREK, 2010). Po odstředění se vaky opatrně vyjmou z centrifugy a vlastní oddělení, resp. přemístění jednotlivých složek krve se provádí na tzv. krevních lisech, které jsou buď 28 ruční, nebo zcela automatizované. Princip spočívá v tom, že se vak s krví, která je po odstředění rozdělena na plazmu (horní polovina), buffy-coat (tenká bělavá vrstva uprostřed, která obsahuje trombocyty a leukocyty) a erytrocyty (spodní polovina) vloží do otevřeného lisu, tj. mezi 2 plochy, jejímž stlačením se postupně přemístí jednotlivé krevní součásti do satelitních vaků. Velmi důležitou součásti zpracování krve jsou laboratorní vyšetření. Každá odebraná krev se po odběru vyšetřuje na krevní skupinu a provádí se záchyt tzv. nepravidelných protilátek proti erytrocytům (jejich eventuální přítomnost krev vyřazuje z dalšího použití) a na známky některých krví přenosných infekčních chorob, tj. infekční zánět jater (žloutenku) typu B a C, HIV, AIDS a syfilis. Dále se ještě vyšetřuje jeden parametr jaterních testů (ALT), jako také jedna z případných známek zánětu jater. Všechna uvedená laboratorní vyšetření se provádí z krve odebrané do zkumavek při odběru dárce. Zvláštním procesem po oddělení musí projít ještě plazma, a to je tzv. šokové zmrazení. Plazma, která se uchovává v zmrazeném stavu (-25 °C a méně), musí být do zmrazeného skupenství uvedena co nejrychleji, protože jen takový způsob zabezpečí co nejmenší ztráty aktivity tzv. labilních koagulačních faktorů, zejména faktoru VIII. V praxi šokové zmrazení představuje vložení vaků s plazmou do tzv. šokového zmrazovače, tj. speciálního mrazícího zařízení, kde při teplotě zpravidla nižší než - 45 °C v kapalinové lázni (lihobenzin) nebo cirkulujícím vzduchem, je plazma během několika desítek minut zmrazena na minimálně -30 °C. Veškeré údaje o zpracování a laboratorním vyšetření se průběžně zapisují, případně automaticky ukládají do počítačového informačního systému, kterým jsou dnes povinně vybavena všechna transfúzní oddělení (TUREK, 2010). Celý proces zpracování krve je během 2 - 3 dnů ukončen tzv. propouštěním, kdy zodpovědný pracovník (zpravidla lékař zhodnotí výsledky zpracování a laboratorních testů a každý jednotlivý trasfúzní přípravek uvolní k použití nebo vyřadí do likvidace. Po tomto velmi důležitém úkonu jsou vaky s transfúzními přípravky opatřeny štítky, které jsou tištěny přímo na trasfúzní stanici speciální termotiskárnou a prostřednictvím počítačového systému. 29 Na konečném štítku jsou uvedeny všechny důležité údaje týkající se transfúzního přípravku, jako je výrobce (transfúzní stanice) a jeho registrační číslo, krevní skupina, množství, složení použitého protisrážlivého roztoku, negativita v předepsaných testech, skladovací podmínky apod. Většina důležitých údajů je též zobrazena formou čárového kódu. Nakonec následuje uskladnění přípravků v příslušných expedičních chladících nebo mrazících boxech. 4.2 Speciální odběrové postupy Protože se jedná o výše popsané tzv. aferetické odběry, při kterých se odebírá pouze jedna předem určená, krevní složka, odpadá v tom případě odstřeďování v centrifugách a rozdělování krve na jednotlivé součásti. Jinak další postupy (laboratorní vyšetření, ebeny. zmrazení plazmy) jsou totožné se zpracováním odebrané plné krve (TUREK, 2010). 30 5 Oceňování dárců Jedním z hlavních iniciátorů rozvoje bezplatného dárcovství krve v šedesátých letech byl Červený kříž. Jeho rozvoj se zároveň stal základním garantem oceňování bezpříspěvkových dárců plaketami. Později medailemi Dr. Jana Jánského. V roce 1964 se uskutečnilo první předání plaket Dr. Jana Jánského. Převzalo ji 19 jednotlivců a také 5 kolektivů. Vzhledem k nejasným směrnicím v oceňování bezpříspěvkových dárců krve přijímá Červený kříž zásady. Začíná udělovat čestné odznaky „Vzorný dárce krve“ a „Zasloužilý dárce krve“ za 3 a 6 bezpříspěvkových odběrů. Za 10 odběrů je udělována plaketa Dr. Jana Jánského, zatím jednostupňová, která mohla být udělována i kolektivům. Od roku 1961 jsou zřízeny tři stupně plakety Dr. Jana Jánského. Bronzová udělována za 10 bezpříspěvkových odběrů. Stříbrná udělována za 20 a zlatá udělována za 40 bezpříspěvkových odběrů. Poprvé byly stříbrné a zlaté plakety Dr. Jana Jánského uděleny v roce 1971. V roce 1990 se mění podoba ocenění a plaketa je nahrazena medailí. Český červený kříž zavedl v roce 1993 ocenění mnohonásobných bezpříspěvkových dárců krve. Zlatý odznak za 80, 120, 160 bezpříspěvkových odběrů. Nově přijatá koncepce „Krevní politiky ČČK“ předpokládá i nadále věnovat pozornost oceňování bezpříspěvkových dárců krve. Cíl - zvýraznit úlohu ČČK a vnést do podvědomí občanů a institucí nedílné spojení Českého červeného kříže, bezpříspěvkového dárcovství krve a transfúzní služby (HORNYCH, 1998). 5.1 Současnost oceňování dárců krve V České republice jsou udělovány tři úrovně plaket: · Bronzová medaile MUDr. Jana Jánského – udělována za 10 bezpříspěvkových odběrů · Stříbrná medaile MUDr. Jana Jánského – udělována za 20 bezpříspěvkových odběrů 31 · Zlatá medaile MUDr. Jana Jánského – udělována za 40 bezpříspěvkových odběrů Vyšší počty odběrů jsou oceňovány Zlatými kříži ČČK. V České republice jsou udělovány tři úrovně Zlatých křížů ČČK: · Zlatý kříž ČČK 3. třídy – udělován za 80 bezpříspěvkových odběrů · Zlatý kříž ČČK 2. třídy – udělován za 120 bezpříspěvkových odběrů · Zlatý kříž ČČK 1. třídy – udělován za 160 bezpříspěvkových odběrů Zlaté kříže 2. a 1. třídy jsou udělovány při celostátním slavnostním předání, které probíhá zpravidla jednou ročně v Praze za účasti představitelů státu (BUREŠOVÁ, 2008). 5.2 Zdravotní pojišťovny a dárci 111 – Všeobecná zdravotní pojišťovna - zdarma až 35 dní pojištění léčebných výhod při cestě do zahraničí v kalendářním roce pro dárce krve - zvýhodněnou sazbu ročního pojištění léčebných výhod do zahraničí na opakované výjezdy - finanční poukázku ve výši 1000,-Kč na lázeňsko-rehabilitační program (pro držitele zlaté Jánského plakety a Zlatého kříže ČČK) - finanční poukázku ve výši 2000,-Kč na lázeňsko-rehabilitační program pro dárce kostní dřeně - 1 balení multivitaminu pro dárce při každém odběru 201 – Vojenská zdravotní pojišťovna - dárkovou poukázku v hodnotě 300,-Kč vždy za tři odběry - dárcům, kteří získají stříbrnou Jánského plaketu, poskytuje pojišťovna poukázku v hodnotě 500,-Kč - dárcům, kteří získají zlatou Jánského plaketu, poskytuje pojišťovna poukázku v hodnotě 1000,-Kč 32 - dárcům, kteří získají Zlatý kříž, poskytuje pojišťovna dárkovou poukázku v hodnotě 2000,-Kč 205 – Hutnická zaměstnanecká pojišťovna - po každém odběru si dárci mohou vyzvednout vitamíny - pro držitele bronzové a stříbrné Jánského plakety - balíček vitamínů v hodnotě 300,- Kč - pro držitele zlaté Jánského plakety příspěvek 1500,-Kč na preventivní očkování a regeneraci organismu - pro držitele Zlatého kříže příspěvek 2000,-Kč na preventivní očkování 207 – Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank a pojišťoven - dárci krve mají možnost si po odběru vyzvednout na pobočkách OZP 1 balení multivitaminů. Frekvence čerpání je max. 4x ročně 209 – Zaměstnanecká pojišťovna Škoda - příspěvek ve výši 600,-Kč jedenkrát za rok pro dárce krve - držitele Zlatého kříže příspěvek až 1500,-Kč (pohybové aktivity, vitamíny,…) - zdarma poskytuje pojištění léčebných výloh v zahraničí 211 – Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra ČR - příspěvek na tuzemský ozdravný pobyt v délce 6 dnů v lázeňském zařízení do max. částky 2500,-Kč - příspěvky na stomatologické výkony či výrobky - příspěvky na léčbu zrakových vad laserem a aplikace nitroočních čoček - příspěvek na nákup léčivých přípravků v lékárně nebo nákup zdravotnických prostředků - úhradu vstupného do solné jeskyně - jedno balení vitamínů Hemofilin 213 – Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna - příspěvek ve výše 300,-Kč za kalendářní rok na úhradu léčiv a vitamínových přípravků - 1 balení vitamínů pro dárce krve po každém odběru - 3 balení vitamínů pro dárce plazmy během sedmicyklového odběru 33 217 – Zdravotní pojišťovna Metal-Aliance - dárci krve si mohou na pobočkách pojišťovny vyzvednout vitamínový balíček - při obdržení bronzové Jánského plakety za 10 odběrů odměna 1000,-Kč - při obdržení stříbrné Jánského plakety za 20 odběrů odměna 2000,-Kč - při obdržení zlaté Jánského plakety za 40 odběrů odměna 3000,-Kč - za 60 odběrů náleží dárci odměna ve výši 3000,-Kč - při obdržení Zlatého kříže 3. třídy za 80 odběrů odměna 3500,-Kč - při obdržení Zlatého kříže 2. třídy za 100 odběrů odměna 4000,-Kč - při obdržení Zlatého kříže 1. třídy za 120 odběrů odměna 4500,-Kč Příspěvek lze použít na: stomatologickou péči nákup v prodejnách optiky, v lékárnách zdravotnické potřeby a přípravky k udržení zdraví masáže, pohybové aktivity, sanování, plavání, návštěvy solné jeskyně léčbu zrakových vad laserem úhradu rekondičního pobytu v lázeňském zařízení 222 – Česká národní zdravotní pojišťovna - potravinová poukázka – Tiket restaurant v hodnotě 100,-Kč za každý odběr (TUREK, 2010) 34 6 Ohrožení příjemce krevní transfúze Léčba krví a krevními složkami přináší příjemci transfúze riziko přenosu infekční choroby od dárce krve. Nemocí přenosných krví je celá řada, z praktického hlediska jsou nejvýznamnější infekční žloutenka typu B, infekční žloutenka typu C a AIDS. Riziko přenosu infekce se snažíme snížit: Výběrem dárce Vyšetřením odebrané krve Výběr dárce krve Riziko výskytu nemoci přenosné krví zvyšuje: · úzký kontakt s nemocným se žloutenkou (rodina, zaměstnaní, sexuální partner) v posledním roce · úzký kontakt s osobou infikovanou HIV nebo s nemocným s AIDS · úzký kontakt s nemocným s krvácivou chorobou (hemofilie apod.) · pobyt v nápravném zařízení (vězení) v posledním roce · návštěva tropických zemí v posledních 6 měsících (malárie apod.) · tetováni, propichování uší apod., akupunktura aj. mimo zdravotnické zařízení v posledním roce · pasivní imunizace proti žloutence typu B v posledním roce (např. pro úraz u zdravotnického personálu) · opakovaná léčba krevními deriváty · léčení lidským růstovým hormonem v minulosti · výskyt Creutzfeldt-Jacobovy nemoci v pokrevním příbuzenstvu · neurochirurgický výkon s použitím štěpu tvrdé pleny mozkové · střídání náhodných sexuálních partnerů, zejm. zahraničních · pohlavní styk mezi muži po roce 1980 · pohlavní styk provozovaný pro peníze nebo drogy (prostituce) · pohlavní styk s prostitutkou v posledním roce 35 · léčba nebo sledování pro pohlavní chorobu v posledním roce · léčba pro toxikomanii a alkoholismus v posledním roce · užívání injekčních drog -i v minulosti (TUREK, 2010) Další rizika: Příjemce transfúze může být ohrožen i některými léky, které dárce krve užívá nebo užíval. Dlouhodobě jsou z dárcovství vyřazeni lidé, kteří užívají některé léky (tablety, injekce) na léčbu akné, lupénky, vypadávání vlasů, hyperplazii prostaty apod. (Accutane, Finex, Neotigason, Propecia, Proscar, Penester, Roaccutane, Tegison, Tigason aj.). Riziko přenosu infekce zvyšuje pobyt v některých zemích. Za rizikový se považuje pobyt v zemích s výskytem malárie v posledních 3 letech a dlouhodobý pobyt (nad 6 měsíců) ve Velké Británii nebo Francii v letech 1980-1996 (teoretické riziko variantní Cretzfelt-Jacobovy choroby) (TUREK, 2010). Rizika pro příjemce snižuje: - neplacené dárcovství - riziko přenosu infekční nemoci na příjemce je nižší, pokud není dárce motivován přímým finančním prospěchem (dárce např. neuvede některé významné údaje) - proto dáváme přednost neplacenému dárcovství - pravidelné dárcovství - riziko přenosu infekční nemoci na příjemce transfúzního přípravku je nižší, pokud je dárce krve vyšetřen opakovaně (optimálně v odstupu 3 - 6 měsíců) - proto se obracíme na dárce krve s výzvou, aby krev darovali pravidelně Vyšetření odebrané krve Kromě vyplnění předodběrového dotazníku, laboratorní kontroly a vyšetření lékařem (pohovor) vyšetřujeme každou krev (plazmu, krevní destičky) odebranou k přípravě transfúzních přípravků na přítomnost známek infekce: 36 · HBV (žloutenka B) · HCV (žloutenka C) · HIV (původce AIDS) · Syfilis (lues, příjice) I přes uvedený způsob vyšetření nejsme schopni zaručit příjemci krve (tj. nemocnému) naprostou bezpečnost (např. proto, že test může být založen na průkazu protilátek a dárci může „trvat“ 6 - 8 týdnů, než protilátku po „nakažení“ vytvoří). Spolupráce s dárcem a naprostá důvěra má tedy zásadní význam. Údaje o zdravotním stavu dárce udržujeme v jeho dokumentaci a při zachování zásad lékařského tajemství poskytujeme část z nich do Národního registru transfúzní služby (TUREK, 2010). 6.1 Riziko pro dárce Odběr krve ne zcela zdravému dárci Odběrem krve by mohl být ve vzácných případech poškozen dárce, který sám trpí nedostatkem odebírané složky, proto před odběrem vyšetřujeme krevní obraz. Vyšetření moči, dalších ukazatelů krevního obrazu a vyšetření lékařem slouží k všeobecnému posouzení zdravotního stavu dárce a je tady formou „preventivní prohlídky“. Při plánovaném odběru krve na přístroji pro přímý odběr plazmy (plazmaferéza) nebo krevních destiček pomocí separátorů krevních složek, laboratorní klinické vyšetření rozlišujeme. Nežádoucí reakce na odběr Jako nežádoucí reakce na odběr (komplikace) se může objevit: · krevní výron, modřina (špatný vpich, krvácení do podkoží po vpichu), riziko této komplikace lze snížit řádným stlačením místa vpichu po odběru · celková reakce, mdloby, které jsou způsobeny ne dost rychlým přizpůsobením krevního oběhu změnám při odběru nebo nepřiměřenou psychickou reakcí. Ke mdlobě dochází nejčastěji u dárců hladovějících, „uhoněných“ a při příliš rychlému opuštění odběrového křesla 37 · u přístrojových odběrů (kde je krev mimotělně míšena s protisrážlivým roztokem) může dojít vlivem kolísání hladiny vápníku k drobným svalovým záškubům (obvykle trnutí jazyka, mravenčení rtů apod.), pokud by vápník nebyl podán nebo rychlost odběru upravena, mohlo by dojít i k větším křečím. Důležité je, aby dárce byl řádně poučen a hlásil již první příznaky (zcela výjimečně by mohlo dojít k podobným komplikacím i z jiných příčin, zásady jejich prevence i průběh jsou obdobné) (TUREK, 2010). 6.2 Řešení neobvyklých situací · Přepichy Řídíme se odebraným množstvím krve. Je-li množství odebrané krve do 100g, u běžných odběrů, sestra vezme nový vak, řádně jej označí odběrovými čísly a odběr provede z nového vpichu. Pracovník evidence vše zaznamená do karty dárce (kartotéka) a do počítačového systému (karta dárce). Je nutné takto provedený odběr označit i do dodacího listu, který je součástí dokumentace jak pro naše oddělení, tak také pro zpracovatele (SULOVSKÁ, 2008). · Nedokončené odběry Je-li množství odebrané krve menší než 428 g, tj.405 ml (jedná se o množství „čisté“ krve bez protisrážlivého roztoku), jedná se o „nedokončený odběr“. Postupuje se takto: na vak se napíše – malé množství, přípravek nelze zpracovat na další produkty do Protokolu dárce krve se zapíše odebrané množství a poznámka – malé množství Pracovník evidence musí: - zničit barkódy takto odebraného dárce. Jeden barkód nalepí do sešitu s názvem – Likvidace odběrových čísel „odebraných“, ale nevyhovujících dárců, zároveň poznamená i celkový počet zbylých barkódů - do transfúzního programu uvede odebrané množství, do poznámky u odběru – se znovu napíše odebrané množství a heslo malé množství – znehodnoceno - provede zápis do karty dárce (kartotéka) a do transfúzního programu (karta dárce) – s poznámkou – znehodnoceno (ZN) 38 Ukončení odběru v čase 10 minut Jestliže se nepodařilo odebrat nastavené množství krve do 10 minut, odběr se po 10 minutách ukončí: pokud bylo odebráno nejméně 428 g a více, odběrová sestra zapíše do Protokolu dárce krve množství odebrané krve s poznámkou – odběr 10 minut Pracovník evidence provede zápis do karty dárce (kartotéka), transfúzního programu (karta dárce a do poznámky u odběru) a do dodacího listu. Pokud bylo odebráno méně než 428 g, postupuje se jako u nedokončeného odběru. Odběr krve proveden z artérie Pokud došlo k takovému odběru, místo vpichu se zaváže elastickým obinadlem a upozorní se dárce, aby si obvaz ponechal nejméně hodinu. Do poznámky Protokolu dárce krve se uvede – odběr z artérie. Pracovník evidence provede zápis do karty dárce (kartotéka), transfúzního programu (karta dárce a do poznámky u odběru) a do dodacího listu. Porucha váhy během odběru Odběrová sestra odběr plné krve ukončí. Na vak ručně poznamená heslo – zkontrolovat váhu. Do Protokolu dárce krve napíše čas odběru, odebrané množství a nahlásí pracovníkovi jištění jakosti nebo jím pověřené osobě. Tito provedou kontrolu odebraného množství plné krve na jiné odběrové váze. Pokud množství vyhovuje, je tento přípravek propuštěn k expedici, pokud nevyhovuje, je přípravek znehodnocen. Pokud bylo odebráno méně než 428 g a více než 512 g, postupuje se jako u nedokončeného odběru (SULOVSKÁ, 2008). Dárci bylo odebráno více než 512 g Sestra přivolá lékaře, který zhodnotí situaci a napíše své vyjádření. Na odebraný vak nalepí samolepící štítek s uvedeným – větším množstvím. Při zadání údajů do počítačové sítě zadá skutečné množství odebrané krve a vše se popíše do poznámky (SULOVSKÁ, 2008). 39 7 Autologní odběr Jako autotransfúze je označován postup, při kterém je nemocnému vrácena jeho vlastní krev odebrána buď před operací, nebo i během operace. Nejčastější formou je plánovaná autototransfúze, kdy je s dostatečným předstihem před plánovaným operativním zákrokem nemocnému odebrána jeho vlastní krev do zásoby a ta mu je pak podána v průběhu operace nebo po ní. Odběr autotransfúzí bývá doporučen u operací s předpokládanou velkou pravděpodobností podání krve, neboli tam, kde se předpokládají větší krevní ztráty během operace. Patří sem hlavně operace ortopedické/náhrady kyčelního a kolenního kloubu, operace páteře, kardiochirurgické operace, cévní operace a také např. odběr autotransfúze u dárců kostní dřeně. Z odebrané krve je možné připravit jakýkoli transfúzní přípravek – červené krvinky, plazmu nebo plnou krev. K plánovanému operativnímu zákroku je možné odebrat i více odběrů (odborně říkáme jednomu odběru jedna transfúzní jednotka). Obvyklý interval mezi dvěma následujícími odběry je 7 dní, poslední odběr se provádí minimálně 3 dny před plánovanou operací. Množství odebrané krve a odběrové schéma stanoví lékař na základě požadavku operatéra, výsledků laboratorního vyšetření, klinického stavu a hmotnosti pacienta. Jeden odběr zpravidla činí 450 ml. Krev odebranou k autotransfúzi nelze podat jinému nemocnému (PETRTÝLOVÁ, 2008). 7.1 Výhody autologního odběru Každá léčebná metoda, tedy i autotransfúze má své výhody, ale je také nutno počítat i s určitými riziky. U autotransfúzí výhody převažují. Jednou z výhod, kterou řadíme na prvé místo, je zamezení přenosu závažných infekčních onemocnění, jako je onemocnění AIDS, potransfúzní hepatitida (žloutenka) a jiné. Další výhodou je to, že u autotransfúze nemůže dojít k tzv. aloimunizaci , což je vytvoření protilátek proti červeným krvinkám, které by mohly být v budoucnu příčinou potransfúzní reakce. Tato situace nastává u 40 pacientů, kteří dostávají opakované transfúze od dárců. Velkou výhodou bývá odběr na autotransfúzi právě u těchto pacientů, pokud jsou schopni si autotransfúzi darovat. Další nezanedbatelnou výhodou je to, že neexistuje věkové omezení jako u klasických odběrů. To znamená, že autotransfúzi můžeme odebrat jak malému dítěti, tak i člověku staršímu 70 let (PETRTÝLOVÁ, 2008). 7.2 Kontraindikace autologního odběru Kdo si nemůže nechat odebrat autotransfúzi (kontraindikace). Absolutní kontraindikací je sepse neboli generalizovaná infekce organismu, dále stav po infarktu myokardu minimálně 3 měsíce po prodělání, některá jiná onemocnění srdečního svalu, některé srdeční vady a neléčený vysoký krevní tlak. Odběr na autotransfúzi není vhodný u arytmií, epilepsie, cévní mozkové příhody, některých chorob krve a u osob v celkově špatném zdravotním stavu. O doporučení k odběru autotransfúze rozhoduje ošetřující lékař nemocného, který zhodnotí jeho zdravotní stav. Nemocný před objednáním k odběru autotransfúze musí mít písemný požadavek indikujícího lékaře (žádanku se všemi údaji o jménu, rodném čísle, diagnóze,…) spolu s požadavkem na počet odběrů, termínem operace a místem, kde se operace bude provádět. Ošetřující lékař musí pacienta informovat o možných rizicích, o postupu při odběru u autotransfúze, o všech prováděných povinných testech, o použití alogenní (cizí) krve v případě potřeby a o tom, že se eventuelně nepoužitá autotransfúze zlikviduje. V případě odběru autotransfúze u dítěte jsou informováni jeho rodiče. Konečnou odpovědnost za odběr autotransfúze nese transfúzní lékař na úseku autotransfúzí (PETRTÝLOVÁ, 2008). 41 7.3 Vyšetření nemocného před odběrem · lékař se nemocného dotáže na předchozí prodělaná onemocnění (anamnéza) · provádí se základní vyšetření krevního obrazu k posouzení, zda odběr nemůže nemocného poškodit · vyšetření lékařem včetně vyšetření krevního tlaku · povinně dle předpisu se provádí laboratorní vyšetření na choroby přenášené krví (HIV, žloutenka typu B a C, příjice) 7.4 Možné riziko odběru Riziko, kterému je vystaven dárce krve, je velmi malé, konkrétně se může jednat o: · modřinu v místě vpichu, pokud místo po odběru nebylo řádně stlačeno · celkovou nevolnost až mdlobu po odběru, zvláště u pacientů, kteří chtějí rychle opustit odběrové křeslo, nebo u pacientů, kteří přišli k odběru nalačno · nehrozí žádné riziko přenosné choroby při odběru, jelikož veškerý materiál, s kterým nemocný přichází do styku, je na jedno použití (vaky, jehly, stříkačky) 7.5 Upozornění před odběrem Nemocný se může před odběrem najíst. Jelikož se odběry provádějí převážně v dopoledních hodinách, doporučujeme lehkou snídani s omezením tuků. Den předem je vhodná i lehká večeře. Velmi důležité je i to, aby pacient den předem vypil alespoň 2 litry tekutin a v den odběru alespoň 0,5 litru čaje, aby byl dostatečně zavodněn. Doporučuje se i vzít si nápoj sebou k odběru. Samozřejmě je nevhodné požití alkoholu (PETRTÝLOVÁ, 2008). 42 8 Popis vlastního průzkumu Námět a průzkumný problém Míra informovanosti laické veřejnosti o dárcovství krve Časové rozmezí Průzkumné šetření bude prováděno od 1.12. 2010 - 1.4. 2011 Předmět průzkumu Zkoumaná oblast: · Náhodní respondenti ve věku 18 - 20 let · Oblast: Vsetín Metody a techniky · Při průzkumném šetření je použito dotazníkové metody · Dotazník je anonymní · Dotazník obsahuje 18 otázek · Velikost vzorku 70 – dotazovaných respondentů Technika dotazníku Dotazník byl anonymní. Nejprve jsem rozdala 10 dotazníků svým známým pro ujištění správnosti otázek a pochopení. Dotazník obsahoval 18 otázek, které se týkaly dárcovství krve. Úvodem dotazníku byly otázky týkající se pohlaví a věku pro pozdější rozdělení respondentů. Nejvíce otázek v dotazníku bylo uzavřených – polytomických, kde si respondenti vybírali z více možností. Jedná se o otázky 1, 2, 3, 4, 5, 8, 9, 11, 12, 13, 14, 17. Dále jsem zvolila otázky dichotonické, kde si respondenti vybírali pouze ze dvou možností. Zbylé otázky byly polootevřené. 43 K hypotéze č. 1 týkající se informovanosti veřejnosti o dárcovství krve se bezprostředně vztahovaly otázky č. 3, 4, 5, 6, 8, 9, 12, 13, 14, 16. Otázkou č. 10 chci potvrdit nebo vyvrátit hypotézu č. 2, která se týkala respondentů a jejich aktivní účasti při darování vlastní krve. Hypotézu č. 3 jsem ověřovala otázkou č. 11. Zpracování - získaná data budou zodpovědně analyzovaná a vyhodnocena kvantitativní metodou a vyjádřena v procentech - jednotlivé položky budou zpracovávány do přehledných grafů a tabulek s procentuálním vyjádření Organizační zabezpečení - Zvolený časový prostor je 4 měsíce - Průzkumné šetření bude financováno z vlastních finančních zdrojů Pracovní hypotézy Hypotéza 1 - Domnívám se, že více než 30% respondentů zná informace v souvislosti s dárcovstvím krve. Hypotéza 2 - Domnívám se, že více než 60% respondentů uvažuje o aktivním dárcovství své vlastní krve. Hypotéza 3 - Domnívám se, že více než 50 % respondentů, by se zúčastnili odběru krve, kdyby jim byla vyplácena finanční odměna. 44 46% 54% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% muži ženy 8.1 Výsledky vlastního průzkumu Položka č. 1 – Pohlaví a) Muž b) Žena Tabulka č. 1 – Rozdělení respondentů podle pohlaví Graf č. 1 – Rozdělení respondentů podle pohlaví Výzkumu se zúčastnili muži i ženy. Mužů bylo 32, což odpovídá 46% a žen bylo 38, což činí 54%. pohlaví počet procenta muži 32 46% ženy 38 54% celkem 70 100% 45 46% 40% 14% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% 18 19 20 Položka č. 2 – Věk a) 18 let b) 19 let c) 20 let Tabulka č. 2 – Rozdělení respondentů podle věku věk počet procenta 18 32 46% 19 28 40% 20 10 14% celkem 70 100% Graf č. 2 – Rozdělení respondentů podle věku Do mé práce jsem oslovila pouze respondenty ve věku mezi 18 až 20 lety. Respondentů ve věku 18 činilo celkem 32 tj. 46% Respondentů ve věku 19 činilo celkem 28 tj. 40% Respondentů ve věku 20 činilo celkem 10 tj. 14% 46 Položka č. 3 - Od kolika let se může darovat krev? a) Od 15 let b) Od 18 let c) Od 22 let d) Není omezeno věkem Tabulka č. 3 Dosažení počtu let k dárcovství krve odpovědi počet procenta a) od 15 let 5 7% b) od 18 let 63 90% c) od 22 let 1 1,5% d) není omezeno věkem 1 1,5% celkem 70 100% Graf č. 3 Dosažení počtu let k dárcovství krve 7% 90% 1,50% 1,50% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% a) od 15 let b) od 18 let c) od 22 let d) není omezeno věkem Respondenti měli na výběr ze 4 možností: a) od 15 let – zvolilo celkem 5 dotazovaných (7 %). Správnou možnost b) od 18 let zvolilo celkem 63 dotazovaných (90 %), c) od 22 let – zvolil pouze 1 (1,5 %) a stejný počet respondentů zvolilo i možnost d) není omezeno věkem. Tato položka se vztahuje k mé první hypotéze. 47 Položka č. 4 - Kolikrát za rok můžete darovat krev? a) U žen 5x, u mužů 4x ročně b) U žen 4x, u mužů 5x ročně c) Neomezeně d) Nevím Tabulka č. 4 – Znalost počtu darování krve odpovědi počet procenta a) u žen 5x, u mužů 4x ročně 3 4% b) u žen 4x, u mužů 5x ročně 43 62% c) neomezeně 14 20% d) nevím 10 14% celkem 70 100% Graf č. 4 – Znalost počtu darování krve 4% 62% 20% 14% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% a) u žen 5x, u mužů 4x ročně b) u žen 4x, u mužů 5x ročně c) neomezeně d) nevím K mé první hypotéze se vztahuje také položka č.2. Zde měli dotazovaní na výběr také ze 4 variant: a) u žen 5x, u mužů 4x ročně – zvolilo nepatrné množství respondentů. Celkem odpověděli 3 dotazovaní (4 %). Variantu b) u žen 4x, u mužů 5x ročně – zvolilo nejvíce respondentů, celkem 43 (62%). Variantu c) neomezeně – zvolilo 14 dotazovaných (20 %) a variantu d) nevím - zvolilo 10 respondentů (14 %). V této otázce mě mile překvapil počet správných odpovědí, předpokládala jsem, že respondenti zvolí spíše odpověď d) nevím. 48 Položka č. 5 - Musíte před každým odběrem vyplňovat dotazník? a) Ano b) Ne c) Nevím Tabulka č. 5 – Znalost vyplňování dotazníku odpovědi počet procenta a) ano 40 57% b) ne 16 23% c) nevím 14 20% celkem 70 100% Graf č. 5 – Znalost vyplňování dotazníkuk 57% 23% 20% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% a) ano b) ne c) nevím Potvrzuje mou první hypotézu. Respondenti měli na výběr ze 3 odpovědí. Správnou odpověď a) ano - zvolilo celkem 40 respondentů (57 %), odpověď b) – zvolilo 16 respondentů (23 %) a odpověď c) nevím – zvolilo 14 respondentů (20 %). Vyplňovat dotazník před každým odběrem se někomu může zdát zbytečně zdlouhavé, přesto více jak polovina dotazovaných odpověděla správně. 49 Položka č. 6 - Znáte pojem autologní odběr? a) Ano, jedná se o …. b) Ne Tabulka č .6 – Znalost pojmu autologní odběr odpovědi počet procenta a) ano, jedná se o 8 11% b) ne 62 89% celkem 70 100% Graf č. 6 – Znalost pojmu autologní odběr 11% 89% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% a) ano, jedná se o ... b) ne Autologní odběr neboli autotransfúze je ve zdravotnictví často používaným slovem, proto jsem chtěla znát názory, posudky, představy naší laické veřejnosti o tomto pojmu. Zde jsem nechala respondentům na výběr ze 2 variant a možností vysvětlení. Variantu a) ano, jedná se o …. – zvolilo pouze 8 respondentů (11 %). U této odpovědi jsem očekávala více respondentů, kteří odpoví správně. Předpokládala jsem, že tento pojem bude znát více naší laické populace. Variantu b) ne si vybralo celkem 62 respondentů (89 %). Další položka, která se vztahuje k mé první hypotéze. 50 Položka č. 7 - Znáte svou krevní skupinu? a) ano b) ne Tabulka č .7 – Znalost své krevní skupiny odpovědi počet procenta a) ano 30 43% b) ne 40 57% celkem 70 100% Graf č. 7 – Znalost své krevní skupiny 43% 57% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% a) ano b) ne Znalost své krevní skupiny není povinné. Mnoho lidí si ji však od lékařů vyžaduje. U této uzavřené položky jsem respondentům nechala na výběr ze dvou možností. Odpověď a) ano vyplnilo 30 respondentů (43 %). Odpověď b) ne vyplnilo 40 respondentů (57 %). 51 3% 3% 14% 74% 6% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% a) A b) B c) AB d) 0 e) nevím Položka č. 8 - Která krevní skupina je nejvíce žádaná? a) A b) B c) AB d) 0 e) Nevím Tabulka č. 8 – Znalost krevních skupin odpovědi počet procenta a) A 2 3% b) B 2 3% c) AB 10 14% d) 0 52 74% e) nevím 4 6% celkem 70 100% Graf č. 8 – Znalost krevních skupin Touto otázkou navazuji na předchozí otázku o krevních skupinách, zda respondenti mají informace o skupině, která je nejvíce žádána v lidské populaci. Zde nabízím 5 možností. Otázka společně s ostatními potvrzuje hypotézu č. 1. Odpověď a) A volili 2 respondenti (3 %), taktéž stejný počet respondentů volilo variantu b) B. Odpověď c) AB volilo 10 respondentů (14 %). Správnou odpověď d) 0 volilo nejvíce respondentů; 52 (74 %) a variantu e) nevím volili 4 respondenti (6 %). 52 Položka č .9 - Kolik litrů krve má dospělý člověk? a) 1 – 2 l krve b) 3 – 4 l krve c) 4 – 6 l krve d) 6 – 8 l krve e) Více f) Nevím Tabulka č. 9 – Vědomosti o počtu litrů krve odpovědi počet procenta a)1 – 2 l krve 0 0% b) 3 – 4 l krve 9 13% c) 4 – 6 l krve 54 77% d) 6 – 8 l krve 5 7% e) více 0 0% f) nevím 2 3% celkem 70 100% Graf č .9 -Vědomosti o počtu litrů krve 0% 13% 77% 7% 0% 3% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% a) 1-2 l krve b) 3-4 l krve c) 4-6 l krve d) 6-8 l krve e) více f) nevím Základní vědomosti o lidském těle je samozřejmostí. Myslím si, že naše společnost díky médium je natolik informována, proto mě tolik správných odpovědí nepřekvapilo. Variantu a) 1 – 2 l krve a variantu e) více nevolil ani jeden z respondentů. Variantu b) 3 – 4 l krve volilo 9 respondentů (13 %). Správnou variantu c) 4 – 6 l krve volilo nejvíce respondentů 54 (77%). Variantu d) 6 – 8 l krve volilo 5 respondentů (7 %) a poslední variantu f) nevím volili pouze 2 respondenti (3 %). 53 Položka č. 10 - Přemýšlíte o darování vlastní krve? a) Ano b) Ne Tabulka č. 10 – Vlastní dárcovství krve odpovědi počet procenta a) ano 36 52% b) ne 34 48% celkem 70 100% Graf č. 10 – Vlastní dárcovství krve 52% 48% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% a) ano b) ne Mluvit o darování krve je velmi jednoduché, ale opravdu přijít na transfúzní stanici a nechat si odebrat krev je velký skutek, proto jsem se chtěla respondentů dozvědět, jestli by tento skrze lidský čin podstoupili nebo nikoli. Výběr je pouze ze 2 možností. Jako jediná otázka slouží k vyvrácení hypotézy č. 2. První variantu a) ano – zvolilo 36 respondentů (52 %) a variantu b) ne – zvolilo 34 respondentů (48 %). 54 Položka č. 11 - Zúčastnili by jste se častěji v případě finanční odměny? a) Určitě ano b) Určitě ne c) Při darování krve se na finance neohlížím Tabulka č. 11 – Finanční odměna u dárcovství krve odpovědi počet procenta a) určitě ano 20 29% b) určitě ne 18 26% c) při darování krve se na finance neohlížím 32 45% celkem 70 100% Graf č. 11 – Finanční odměna u dárcovství krve 29% 26% 45% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% a) určitě ano b) určitě ne c) při darování krve se na finance neohlížím Peníze, lákavá nabídka, ale jsou opravdu potřeba u všeho, co děláte? Chci se od respondentů dozvědět, zda by i za vlastní krev chtěli zaplatit či nikoli. Také i tato otázka jako jediná vyvrací mou hypotézu č.3. Respondenti měli na výběr ze 3 možností. Odpověď a) určitě ano si vybralo 20 respondentů (29 %). Odpověď b) určitě ne si vybralo 18 respondentů (26 %) a nejvíce respondentů si zvolilo odpověď c) při darování krve se na finance neohlížím rovných 32 (45 %). 55 Položka č. 12 - Kolik ml krve se při odběru odebírá? a) 100 ml b) 250 – 320 ml c) 450 – 500 ml d) Více než 500 ml e) Nevím Tabulka č. 12 – Znalost počtu ml krve při odběru odpovědi počet procenta a) 100 ml 5 7% b) 250 – 320 ml 18 26% c) 450 – 500 ml 35 50% d) více než 500 ml 3 4% e) nevím 9 13% celkem 70 100% Graf č. 12 – Znalost počtu ml krve při odběru 7% 26% 50% 4% 13% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% a) 100 ml b) 250 – 320 ml c) 450 – 500 ml d) více než 500 ml e) nevím Touto otázkou chci zjistit, zda respondenti mají představu o tom, kolik ml krve se musí odebrat při jednom odběru krve. Otázka je zaměřena na potvrzení hypotézy č.1. Zde si mohli dotazovaní vybrat z 5 odpovědí. První odpověď a) 100 ml – volilo 5 dotazovaných (7 %), b) 250 – 320 ml – volilo18 dotazovaných (26 %), odpověď c) 450 – 500 ml – zvolilo nejvíce dotazovaných celkem 35 (50 %). Odpověď d) více než 500 ml – volili pouze 3 dotazovaní (4 %) a poslední odpověď e) nevím – zvolilo9 dotazovaných (13 %). 56 Položka č. 13 - Víte, kdo Vám odběr odebírá? a) lékař b) sestra c) jiný zdravotnický pracovník d) nevím Tabulka č. 13 – Kdo odběr odebírá odpovědi počet procenta a) lékař 2 3% b) sestra 63 90% c) jiný zdravot.pracovník 5 7% d) nevím 0 0% celkem 70 100% Graf č. 13 – Kdo odběr odebírá 3% 90% 7% 0% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% a) lékař b) sestra c) jiný zdravotnický pracovník d) nevím Otázka vztahující se k hypotéze č.1. Spousta lidí neví o tom co se děje přímo v samotné odběrové místnosti. Chtěla jsem zjistit, zda respondenti si vůbec umí představit, kdo se podílí na odběru krve. Respondenti měli na výběr ze 4 možností. Odpověď a) lékař zvolili 2 respondenti (3 %). Správnou odpověď b) sestra zvolilo 63 respondentů (90 %). Odpověď c) jiný zdravotnícký pracovník zvolilo pouze 5 respondentů (7 %) a poslední odpověď d) nevím nezvolil žádný respondent. 57 Položka č. 14 - Jak dlouho odběr trvá? a) Méně než 30 min. b) 45 min. podle druhu vyšetření (i 2 – 3 hod.) c) Celé odpoledne Tabulka č. 14 – Časové rozmezí odběru odpovědi počet procenta a) méně než 30 min. 32 45% b) 45 min. podle druhu vyšetření (i 2 – 3 hod.) 34 49% c) celé dopoledne 4 6% celkem 70 100% Graf č. 14 – Časové rozmezí odběru 45% 49% 6% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% a) méně než 30 min. b) 45 min. podle druhu vyšetření (i 2 – 3 hod.) c) celé dopoledne Další otázka vztahující se k mé první hypotéze je položka č. 14. Respondenti si mohli vybrat ze 3 variant. První varianta a) méně než 30 minut - si vybralo 32 dotazovaných (45 %). Varianta b) 45 minut podle druhu vyšetření (i 2 – 3 hod.) – si vybralo nejvíce dotazovaných celých 34 (49 %) a variantu c) celé dopoledne – si vybrali pouze 4 dotazovaní (6 %). Z této otázky lze vyčíst, že respondenti váhali mezi odpovědí a) a b). Přesto zvítězila správná odpověď. 58 33% 21% 11% 9% 37% 16% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% a) samotného odběru = jehly b) přenos nemocí c) bolesti d) pohled na krev e) nevolnost, malátnost f) jiné Položka č. 15 - Čeho by jste se při odběru nejvíce obávali? a) samotného odběru = jehly b) přenosu nemocí c) bolesti d) pohled na krev e) nevolnost, malátnost f) jiné … Tabulka č. 15 – Nejčastější obavy u odběru odpovědi počet procenta a) samotného odběru = jehly 23 33% b) přenos nemocí 15 21% c) bolesti 8 11% d) pohled na krev 6 9% e) nevolnost, malátnost 26 37% f) jiné 11 16% celkem 70 100 % Graf č. 15 – Nejčastější obavy u odběru Představy o odběru krve pro transfúzní jednotku jsou smíšené a proto, jsem chtěla zjistit, čeho se respondenti nejvíce obávali při takovém odběru. Odpověď a) samotného odběru = jehly volilo 23 respondentů (33%). Odpověď b) přenos nemocí volilo 15 respondentů (21%). Odpověď c) bolesti volilo 8 respondentů (11%). Odpověď d) pohled na krev volilo 6 respondentů (9%). Odpověď e) nevolnost, malátnost volilo 26 respondentů (37%). Odpověď f) jiné … volilo 11 respondentů (16%), jednalo se zejména, o odpovědi ničeho, popř. odpovědi směřovaly na zdravotnický personál a samotné zdravotní středisko. Respondenti zde mohli zakroužkovat více odpovědí. 59 Položka č. 16 - Víte, kde se nachází nejbližší transfúzní stanice? a) Ano, kde … b) Ne Tabulka č. 16 - Znalost nejbližší transfúzní stanice odpovědi počet procenta a) ano, kde 43 61% b) ne 27 39% celkem 70 100% Graf č. 16 – Znalost nejbližší transfúzní stanice 61% 39% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% a) ano, kde ... b) ne Poslední otázka, která souvisí s mou první hypotézou. Odpovědi měli respondenti pouze 2. Odpověď a) ano, kde …– zvolilo 43 respondentů (61%). U této otázky jsem si myslela, že více respondentů zvolí odpověď b) ne. Netušila jsem, že respondenti vědí, kam by mohli jít v případě, že by se rozhodli krev darovat. Respondenti převážně uváděli Vsetín, ale také Rožnov pod Radhoštěm nebo i Zlín. Odpověď b) ne – zvolilo 27 respondentů (39 %). 60 Otázka č. 17 - Souhlasili byste za svého života s dárcovstvím vlastních orgánů pro transplantace v případě Vaší náhlé smrti? a) Rozhodně ano b) Spíše ano c) Rozhodně ne d) Spíše ne e) Nevím Tabulka č. 17 – Souhlas s dárcovstvím vlastních orgánů odpovědi počet procenta a) rozhodně ano 13 19% b) spíše ano 31 44% c) rozhodně ne 6 9% d) spíše ne 6 9% e) nevím 13 19% celkem 70 100 Graf č. 17 – Souhlas s dárcovstvím vlastních orgánů 19% 44% 9% 9% 19% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% a) rozhodně ano b) spíše ano c) rozhodně ne d) spíše ne e) nevím Odpověď a) rozhodně ano volilo 13 respondentů (19 %). Odpověď b) spíše ano volilo 31 respondentů (44 %). Odpověď c) rozhodně ne volilo 6 respondentů (9 %). Odpověď d) spíše ne volilo 6 respondentů (9 %). Odpověď e) nevím volilo 13 respondentů (19 %). 61 Položka č. 18 - Znáte zákon v ČR související s dárcovstvím (transplantací) orgánů v případě Vaší náhlé smrti? a) Ano, jaký … b) Ne c) Nevím Tabulka č. 18 – Znalost zákonu v ČR s dárcovstvím orgánů odpovědi počet procenta a) ano, jaký… 2 3% b) ne 21 30% c) nevím 47 67% celkem 70 100 Tabulka č. 18 – Znalost zákonu v ČR s dárcovstvím orgánů 2% 21% 67% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% a) ano, jaký… b) ne c) nevím Respondenti měli na výběr ze 3 možností. Odpověď a) ano, jaký… volili pouze 2 respondenti (3 %). Odpověď b) ne volilo 21 respondentů (30 %) a odpověď c) nevím volilo 47 respondentů (67 %). Pokud respondenti zvolili odpověď a) udávali správný zákon. Věděli k zákonu dané informace. 62 Jen ten, kdo má písemný nesouhlas s odběrem orgánů k transplantaci se orgány po jeho smrti ponechávají, ale všem co tento souhlas nemají, se orgány k transplantaci automaticky odebírají. Ze své zkušenosti vím, že tento zákon zná jen málo procent laické veřejnosti a proto, mě zajímá, jak respondenti odpoví. Jestli se mezi respondenty vyskytují ti, kteří tento zákon znají a zda by popř. chtěli své orgány darovat či nikoli. Také bych chtěla těmito otázkami oslovit další studenty, kteří by se zajímavým tématem jako je transplantace orgánů chtěli zabývat více. Je to výborné téma k vypracování další bakalářské práce. 63 8.2 Diskuse Výsledky mého průzkumu bylo obtížné porovnávat s jinými autory, kteří se zabývají podobným tématem. Měla jsem možnost porovnat pouze podobnou práci s absolventkou Masarykovy univerzity v Brně v roce 2006, Zdenka Chodúrová, která se zabývala krevní transfúzí a úrovní znalostí rizik jejího podávání u laické veřejnosti. Mohla jsem u této práce pouze porovnat jednu otázku, zda naše společnost zná, co je autologní odběr. Na tuto otázku v mém případě respondenti odpovídali převážně záporně (62 respondentů) autologní odběr neznají. Na rozdíl od práce absolventky Zdenky Chodúrové byl výsledek odpovědí opačný. V jejím případě dotazovaní odpovídali ve většině (87 respondentů) že autologní odběr znají. Během své práce jsem zjistila, že mladí lidé o této problematice přece jenom něco zaslechli, avšak spoustu otázek pouze tipovali nebo si nebyli zcela jistí. Navrhovala bych v rámci velmi důležité edukační role setry uskutečňovat užitečné přednášky ve školách, ve spolupráci se zdravotními sestrami z transfúzního oddělení, videí a informačních letáků, ale nejen ve věku mého průzkumu, i věk nižší. Také bych zařídila ve spolupráci s transfúzním střediskem akce pro studenty okolních škol, kteří by měli zájem, aby informovali veřejnost přímo na ulicích, studenti by rozdávali letáky popř. odpovídali na kladené otázky. Dále bych pro středisko zřídila den otevřených dveří, aby i naši spoluobčané měli představu, jak transfúzní oddělení pracuje. Daleko „vyšší ocenění“ dárců by určitě nebylo na škodu, pojišťovny by měly vymezit více finančních zdrojů (poukázky do lékáren, obchodů nebo alespoň rozšířit nabídku vitamínů). Také bych jako přínos uvedla informační letáky s možností dárcovství krve přímo do schránek bytů a domů obyvatel města a okolí. Kontaktní adresa nejbližší krevní stanice: Nemocnice Vsetín, Nemocniční 945, 755 01 Vsetín. Evidence dárců krve – transfúzní část oddělení: 571 490 613 Možnost navštívit webové stránky: http://www.nemocnice-vs.cz 64 ZÁVĚR Cílem bakalářské práce bylo upřesnit, přiblížit laické společnosti téma dárcovství krve. Během mého průzkumu jsem se setkala se spoustou lidí, kteří se ve svých názorech na dárcovství krve nebo transplantace hodně lišili. Samozřejmě každý má právo vyjádřit svůj vlastní názor, avšak některé postoje spoluobčanů byly opravdu zarážející. Často hovořili zejména o finanční odměně, která následuje po samotném odběru. Respondenti, které jsem ve své výzkumu u zkoumaného vzorku oslovila, se s danou tématikou setkali. Většina dotazovaných na mé otázky odpověděli správně. Respondenti byli velmi ochotni obětovat svůj volný čas na mé otázky. S vyplňováním dotazníku se nevyskytly žádné problémy. S odpověďmi respondentů jsem ve většině případů spokojena. Položila jsem si tři hypotézy. První hypotéza se mi potvrdila, většina dotazovaných zná informace spojené s dárcovstvím krve. Druhá a třetí hypotéza se mi nepotvrdila. Pouze 52% respondentů uvažuje o dárcovství své vlastní krve a pouhých 29 % by aktivně darovalo krev za finanční odměnu. V této práci jsme se všichni zamysleli, zda žijeme pro sebe nebo i pro ostatní kolem nás. Zda bylo pomáháno a dáváno, nejen bráno, ať už se jedná o cokoli. Chtěla jsem říci, že nejenom dárcovství krve, ale i dárcovství jakéhokoliv orgánu je skutečně lidský čin, který vyjadřuje ohleduplnost a morální postoj k ostatním spoluobčanům naší země. Většina lidí si však i v dnešní době neuvědomuje, jak je tento zdánlivě nedůležitý čin je pro naši existenci rozhodující, zachraňuje životy nejen lidem cizím, ale i našim blízkým. Bohužel si to nejvíce uvědomíme, až se do takové situace dostaneme sami. A proto bychom se měli všichni, ale i každý sám nad sebou zamyslet, až se v této situaci octneme, zda se pak dočkáme záchranné ruky. Pro většinu lidí je téma dárcovství krve a transplantace jen pouhý pojem, kterým se nechtějí zabývat. A právě proto bych téma transplantace ráda doporučila dalším studentkám jako námět pro jejich zpracování bakalářské práce. Bylo by dobré otevřít oči a začít se konečně zabývat i svým okolím, nejenom v pouhých myšlenkách, ale rovněž i činy. 65 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. BOHONĚK, Miloš. 1999. Krev jako léčivo: informace pro dárce krve. Praha : Český červený kříž, 1999. ISBN 80-239-2040-5. 2. BUREŠOVÁ, Miroslava. 2008. Systém oceňování dárců krve [online]. [cit. 2008-12-18]. Dostupné z WWW: