Vysoká škola zdravotnická, o. p. s.
Praha 5
POSTUP ZDRAVOTNICKÉ ZÁCHRANNÉ SLUŽBY
PŘI DOPRAVNÍCH NEHODÁCH
Bakalářská práce
JAN ANTONÍN BARBOŘÍK
Praha 2011
POSTUP ZDRAVOTNICKÉ ZÁCHRANNÉ SLUŽBY
PŘI DOPRAVNÍCH NEHODÁCH
Bakalářská práce
JAN ANTONÍN BARBOŘÍK
VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o. p. s. PRAHA 5
Edukační centrum Vsetín
Vedoucí práce: MUDr. Jiří Poledník
Stupeň kvalifikace: bakalář
Datum předložení: 31.5.2011
Praha 2011
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a všechny použité
zdroje literatury jsem uvedl v seznamu použité literatury.
Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním
účelům.
V Praze dne:
podpis
ABSTRAKT
BARBOŘÍK, Jan Antonín. Postup zdravotnické záchranné služby při
dopravních nehodách. Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., stupeň kvalifikace: bakalář.
Vedoucí práce: MUDr. Jiří Poledník. Praha. 2011. 99 s.
Hlavním tématem bakalářské práce je postup zdravotnické záchranné služby při
dopravních nehodách. Teoretická část práce se zaměřuje na jednotlivé postupy
a činnosti zdravotnického operačního střediska a výjezdových skupin zdravotnické
záchranné služby při zásahu u dopravních nehod, včetně jejich spolupráce s ostatními
složkami integrovaného záchranného systému. V praktické části je následně zpracována
kasuistika zásahu zdravotnické záchranné služby u konkrétní dopravní nehody a její
činnost je porovnána s vypracovaným postupem v teoretické části. Na základě
provedeného srovnání je následně vyhodnoceno, zda činnost výjezdové skupiny
probíhala dle doporučených postupů. Z výsledku jsou následně vytvořena doporučení.
Klíčová slova: Dopravní nehoda. Integrovaný záchranný systém. Postup. Výjezdová
skupina. Zdravotnická záchranná služba. Zdravotnické operační středisko.
ABSTRACT
BARBOŘÍK, Jan Antonín. Procedure for emergency medical services in road
accidents. Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., level of qualification: bachelor.
Supervisor: MUDr. Jiří Poledník. Praha. 2011. 99 p.
The main topic of this thesis is the procedure for emergency medical services in
road accidents. The theoretical part of this work focuses on the individual medical
procedures and operations control center and ambulance emergency medical service
groups for intervention in traffic accidents, including cooperation with other
components of the integrated rescue system. The practical part is then processed by the
intervention of casuistry emergency medical services in a specific accident, and its
activity is compared with the procedure drawn up in the theoretical part. On the basis of
comparison is then evaluated whether the activity took place according to exit the group
guidelines. The results are then made recommendations.
Keywords: Crews. Emergency medical services. Integrated emergency system. Medical
operations center. Procedures. Traffic accident.
PŘEDMLUVA
K dopravním nehodám na našich silnicích dochází prakticky denně, s většími či
menšími následky na majetku, v horším případě na zdraví lidí. Zdravotnická záchranná
služba zasahuje v součinnosti s ostatními složkami IZS v případech, kdy je důsledku
dopravní nehody zraněn některý z účastníků. Kvalita, rychlost a odbornost poskytování
přednemocniční péče zdravotnickou záchrannou službou mnohdy rozhoduje o přežití
zraněných, či o významném snížení rizika trvalých následků na zdraví.
Tato práce vznikla za účelem vytvoření souboru logicky seřazených postupů
a doporučení, pro činnosti zdravotnické záchranné služby prováděné v souvislosti
s dopravními nehodami. Je důležité, dodržovat v rámci možností a konkrétní situace na
místě události určité algoritmy, aby zdravotnická pomoc zraněným účastníkům
dopravních nehod, byla poskytnuta rychle a efektivně.
Výběr tématu byl ovlivněn studiem oboru zdravotnický záchranář a také prací na
Zdravotnické záchranné službě Jihomoravského kraje, kde je dosti často zasahováno
u dopravních nehod na blízké, velmi frekventované komunikaci. Podklady k práci jsem
čerpal hlavně z odborné literatury, odborných doporučení a vypracovaných postupů.
Práce je určena studentům oboru zdravotnický záchranář. Mohou zde nalézt
zajímavé informace o činnosti záchranné služby při dopravních nehodách včetně
spolupráce s ostatními složkami integrovaného záchranného systému.
Touto cestou chci poděkovat vedoucímu bakalářské práce MUDr. Jiřímu
Poledníkovi za vedení při zpracování tématu, jeho ochotu, trpělivost, rady
a připomínky, které mi poskytl při vytváření této bakalářské práce.
Obsah
ÚVOD…………………………………………………………………………………..14
TEORETICKÁ ČÁST………………………………………………………………….16
1 Dopravní nehoda………………………………………………………………..16
1.2 Mimořádná událost (MU)………………………………………………………17
2 Statistiky dopravních nehod a jejich následků………………………………….18
3 Integrovaný záchranný systém………………………………………………….20
3.1 Tísňové linky v ČR……………………………………………………………..21
3.2 Hasičský záchranný sbor……………………………………………………….22
3.3 Policie ČR………………………………………………………………………23
4 Postup zdravotnické záchranné služby při dopravních nehodách……………...25
4.1 Zdravotnické operační středisko………………………………………………..25
4.1.1 Příjem tísňové výzvy o dopravní nehodě……………………………………….26
4.1.2 Lokalizace události……………………………………………………………..28
4.1.3 Klasifikace dopravní nehody…………………………………………………...30
4.1.4 Indikace – priorita a odbornost…………………………………………………31
4.1.5 Instrukce volajícímu……………………………………………………………33
4.1.6 Další úkoly ZOS………………………………………………………………..34
4.2 Výjezdová skupina zdravotnické záchranné služby……………………………35
4.2.1 Přijetí výzvy a příjezd na místo dopravní nehody……………………………...35
4.2.2 Činnost výjezdové skupiny na místě dopravní nehody………………………...39
4.2.3 Vyšetření zraněného……………………………………………………………43
4.2.4 Postup ZZS při poskytování PNP zraněnému………………………………….46
4.2.5 Směřování pacienta…………………………………………………………….55
4.2.6 Transport pacienta……………………………………………………………...60
4.2.7 Předání pacienta………………………………………………………………..64
4.2.8 Další činnost výjezdové skupiny……………………………………………….66
4.3 Zásady ošetřování více pacientů………………………………………………..67
4.3.1 Postup ZZS při hromadném neštěstí podle MK………………………………..68
4.3.2 Třídění zraněných………………………………………………………………69
4.3.3 Činnost ZOS při HN……………………………………………………………70
5 Poskytování informací………………………………………………………….72
6 Dokumentace…………………………………………………………………...74
6.1 Dokumentace zdravotnického operačního střediska……………………………74
6.2 Dokumentace používaná výjezdovými skupinami ZZS………………………..74
7 Skórovací systémy……………………………………………………………...79
7.1 Šokový index…………………………………………………………………...79
7.2 Glasgow coma scale (GCS)…………………………………………………….80
7.3 Revidované trauma skóre (RTS)……………………………………………….80
7.4 Injury Severity Score (ISS) a Abbreviated injury score (AIS)…………………80
EMPIRICKÁ ČÁST……………………………………………………………………81
8 Metodologický úvod……………………………………………………………81
8.1 Stanovení problému a cílů……………………………………………………...81
8.2 Zdůvodnění výběru kasuistiky jako metody pro řešení problému……………...81
8.3 Výběr a zdůvodnění výběru případu……………………………………………82
8.4 Způsob získávání empirických dat……………………………………………..82
8.5 Struktura kasuistiky…………………………………………………………….82
9 Kasuistika………………………………………………………………………83
9.1 Anamnéza………………………………………………………………………83
9.2 Katamnéza……………………………………………………………………...84
9.3 Analýza a interpretace………………………………………………………….91
10 DISKUSE………………………………………………………………………94
ZÁVĚR…………………………………………………………………………………95
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY………………………………………………….96
PŘÍLOHY………………………………………………………………………………99
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
AIS…………………………… Abbreviated injury score
ALS…………………………... Advanced life support
BESIP………………………... Bezpečnost silničního provozu
BLS…………………………... Basic life support
CNS…………………………... Centrální nervový systém
ČR……………………………. Česká republika
DN…………………………… dopravní nehoda
DRNR………………………... Doprava raněných nemocných a rodiček
EKG………………………….. Elektrokardiogram
ELS…………………………… Elementary Life Support
EMS………………………….. Emergency medical systém
GPS…………………………... Global Positioning System
GSC…………………………... Glasgow coma scale
ET…………………………….. Endotracheální
ETI……………………………. Endotracheální intubace
HN……………………………. Hromadné neštěstí
HZS…………………………... Hasičský záchranný sbor
IČP…………………………… Identifikační číslo provozovny
ISS……………………………. Injury severyty score
IZS…………………………… Integrovaný záchranný systém
KOPIS………………………... Krajské operační a informační středisko
KPCR………………………… Kardiopulmonální a cerebrální resuscitace
KZOS………………………… Krajské zdravotnické operační středisko
LF MU………………………… Lékařská fakulta Masarykovy univerzity
LPM…………………………... List o prohlídce mrtvého
LSPP………………………….. Lékařská služba první pomoci
LZS…………………………… Letecká záchranná služba
LZZS…………………………. Letecká zdravotnická záchranná služba
MIST………………………...... Mechanism of injury, Suspected injuries, Vital
signs, Treatment given
MK……………………………. Medicína katastrof
MKN………………………….. Mezinárodní klasifikace nemocí
MU……………………………. Mimořádná událost
MZ……………………………. Ministerstvo zdravotnictví
PČR…………………………... Policie České republiky
PNP…………………………… Přednemocniční neodkladná péče
RLP…………………………… Rychlá lékařská pomoc
RTS…………………………… Revidované trauma skóre
RV…………………………….. Rendez-vous
RZP…………………………… Rychlá záchranná pomoc
SKPV…………………………. Služba kriminální policie a vyšetřování
SMS…………………………... Short Message Service
START………………………... Snadné třídění a rychlá terapie
TANR………………………… Telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace
TAPP…………………………. Telefonicky asistovaná první pomoc
TCTV…………………………. Telefonní centrum tísňového volání
UM……………………………. Urgentní medicína
UP…………………………….. Urgentní příjem
UPV…………………………… Umělá plicní ventilace
USA…………………………… United states of America
ÚSL…………………………… Ústav soudního lékařství
ÚSZZS………………………… Územní středisko zdravotnické záchranné služby
VZP…………………………… Všeobecná zdravotní pojišťovna
ZOS……………………………. Zdravotnické operační středisko
ZZS……………………………. Zdravotnická záchranná služba
SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ
a. karotis – krkavice, krční tepna
a. femoralis– stehenní tepna
Algický – bolestivý
Analgosedace – tlumení bolesti analgezií a zklidnění sedací
Decelerace – ztráta rychlosti, rychlé zpomalení
Defibrilace – léčebný úkon, kterým se zruší fibrilace komor
Disekce – oddělování částí těla či tkání podle jejich přirozených ohraničení
Dysbarismus – označení pro problémy způsobené malými změnami tlaku vzduchu
zejména během letecké přepravy
Dysfunkce – porucha funkce
Emfyzém – nahromadění vzduchu v tkáních
Endotracheální – týkající se vnitřku průdušnice trachey
Farmaka – léky
Fonendoskop – nástroj používaný k poslechu tělesných zvuků
Hematom – uzavřený krevní výron v hlubších tkáních spojený s otokem
Hemodynamika – oběh krve v lidském organismu
Hemoragický – charakterizovaný krvácením
Hemotorax – přítomnost krve v pohrudniční dutině
Infaustní – nepříznivý, mající špatné vyhlídky na vyléčení
Intrakraniální – nitrolební
Intraoseální – do kosti, podání léků do kosti
Intravenózní – způsob aplikace do krevního oběhu
Invazivní – pronikající, vnikající
Kapnometrie – metoda měření obsahu oxidu uhličitého ve vydechovaném vzduchu
Kardiální – srdeční
Koniopunkce – propíchnutí vazivové membrány hrtanu mezi štítnou a prstencovou
chrupavkou
Kontuze – zhmoždění, pohmoždění
Kraniocerebrální – týkající se lebky a mozku
Likvorea – výtok mozkomíšního moku, k němuž dochází při poranění lebky
Multiorgánové – týkající se mnoha orgánů
Pacemaker – angl. udavatel rytmu, tempa
Periorbitální – v okolí očnice, orbity
Pneumotorax – přítomnost vzduchu v pleurální dutině, s následným smrštěním a
kolapsem plíce, zhoršením dýchání
Polytrauma – mnohočetná poranění postihující řadu orgánů lidského těla
Respirační – týkající se dýchání respirace a dýchacího ústrojí respirace
Retroperitoneum – část břišní oblasti, která je uložena za břišní dutinou vystlanou
pobřišnicí
Saturace – nasycení
Sorbenty – látky schopné selektivně vázat jinou látku
Tenzní – napjatý, způsobující tlak
Trauma – úraz, poranění
Triáž – třídění
Vazodilatátory – léky vyvolávající rozšíření cév
Vasopresory – léky vyvolávající zúžení cév
SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK
Obrázek 1 Rozmístění složek IZS u dopravní nehody……………………………..39
Tabulka 1 Nehody a jejich následky podle místa…………………………………..18
Tabulka 2 Nehody a jejich následky podle roku…………………………………...18
Tabulka 3 Počty zemřelých osob dle časového období……….…………………...19
Tabulka 4 Klasifikace dopravní nehody .………………………………………...30
Tabulka 5 Stupeň naléhavosti tísňové výzvy………………………………………31
Tabulka 6 Určení odbornosti podle stupně naléhavosti……………………………33
Tabulka 7 Kritéria pro transport pacienta do traumacentra………………………..57
14
ÚVOD
Dopravní nehody v ČR jsou i přes jejich klesající počet takřka každodenní
realitou.. Neustále se zvyšující hustota provozu, nervozita a agresivita spěchajících
řidičů je podhoubím pro vznik havárie, a ani bezpečnost moderních automobilů na
vysoké úrovni není zárukou nezranitelnosti jejich osádky. V roce 2010 zahynulo v ČR
802 osob v souvislosti s nehodou v dopravním prostředku, což je nejméně za posledních
deset let. Tyto čísla jsou bezpochyby dobrou zprávou, přesto je ale počet mrtvých stále
vysoký. V důsledku dopravních nehod vzniká také velké množství různých poranění , ať
již lehkých, či těch závažných a život ohrožujících.
Zdravotnická záchranná služba poskytuje přednemocniční neodkladnou péči
zraněným účastníkům dopravních nehod, přičemž spolupracuje v průběhu zásahu
s ostatními složkami integrovaného záchranného systému. Na závažnosti vzniklých
zraněních, situaci na místě nehody, kvalitě a rychlosti poskytnuté odborné zdravotnické
pomoci závisí přežití zraněných a minimalizace zdravotních následků. Vzhledem k této
skutečnosti je důležité, aby zásah byl veden správně a efektivně. Tato práce si klade za
cíl, vymezit základní postupy a činnost posádek zdravotnické záchranné služby při
dopravních nehodách. Znalost správných postupů je předpokladem pro rychlé
poskytnutí přednemocniční neodkladné péče v odpovídající kvalitě, bez hrozby
opomenutí některých důležitých opatření a zbytečných časových ztrát. Každá nehoda je
svým způsobem jedinečná a v mnohých případech je nutno na základě konkrétní situace
improvizovat. Vždy je však nutné dodržovat základní pravidla a držet se při
poskytování zdravotnické pomoci v jasných mantinelech.
15
Cíl práce
Cílem mé bakalářské práce je v teoretické části na základě odborné literatury
a doporučení, vytvořit postup a vymezit jednotlivé činnosti zdravotnické záchranné
služby při dopravních nehodách. Rychlost a kvalita péče poskytované zraněným
nezávisí pouze na výjezdových skupinách zasahujících na místě nehody, ale také na
správném postupu zdravotnického operačního střediska a na jejich vzájemné spolupráci,
včetně spolupráce s ostatními složkami integrovaného záchranného systému, jejichž
role je při zásahu u dopravních nehod nezastupitelná.
V praktické části uvádím kasuistiku vážné dopravní nehody jednoho osobního
vozidla, které ve vysoké rychlosti bočně narazilo do stromu a došlo ke zranění tří osob,
z nichž dvě zůstaly zaklíněny ve voze. V popise této nehody se zaměřuji na postup
zdravotnické záchranné služby a časový průběh jednotlivých činností během celého
zásahu. Cílem je porovnat postup vytvořený v teoretické části práce na základě odborné
literatury a doporučení s konkrétním postupem z praxe, a na základě zjištěných rozdílů
definovat případné nedostatky a navrhnout jejich možná řešení.
16
I. TEORETICKÁ ČÁST
1 Dopravní nehoda
Definice dopravní nehody:
1. Definice z právního předpisu - § 47 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na
pozemních komunikacích a o změně některých zákonů (zákon o silničním provozu),
ve znění pozdějších předpisů:
Dopravní nehoda je událost v provozu na pozemních komunikacích, například
havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při
níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé
souvislosti s provozem vozidla v pohybu [1].
2. Definice týkající se dopravních nehod dle mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10
Dopravní nehoda je každá nehoda‚ na které se podílí prostředek určený nebo
v současné době používaný hlavně k přepravě osob nebo nákladů z jednoho místa na
druhé a u které dojde k usmrcení nebo zranění osob [2].
Druhy dopravních nehod:
- Provozní (silniční) nehoda je každá nehoda vozidla‚ která se přihodila na
veřejné silnici (tj. která začala‚ skončila nebo se týkala vozidla‚ které bylo
částečně na veřejné silnici). O nehodě vozidla se předpokládá‚ že se
přihodila na veřejné silnici‚ pokud není výslovně určeno jiné místo
s výjimkou případů nehod‚ na kterých se podílejí pouze mimosilniční
motorová vozidla‚ které se zařazují jako neprovozní (mimosilniční) nehody‚
pokud není výslovně uveden opak.
- Neprovozní (mimosilniční) nehoda je každá nehoda vozidla‚ k níž dojde na
jakémkoliv jiném místě‚ než na veřejné silnici.
17
Účastník nehody:
- Chodec je každá osoba účastnící se nehody‚ která v době nehody nejela
v (na) motorovém vozidle‚ železničním vlaku‚ voze pouliční dráhy‚ vozidle
taženém zvířaty či jiném vozidle ani na kole nebo na zvířeti.
- Řidič je člen osádky dopravního prostředku‚ který ho řídí nebo zamýšlí řídit.
- Cestující je každý člen osádky dopravního prostředku jiný než řidič.
- Osoba vně vozidla je každá osoba‚ která je přepravována vozidlem‚ ale která
neobsazuje prostor normálně vyhrazený pro řidiče nebo cestující‚ nebo
prostor vyhrazený pro přepravu zboží.
- Cyklista je každá osoba jedoucí na jízdním (šlapacím) kole či v postranním
vozíku nebo v přívěsném vozíku připojeném k takovému vozidlu.
- Jezdec na motocyklu je každá osoba jedoucí na motocyklu nebo v přívěsném
postranním vozíku nebo přívěsném vozíku připojeném k takovému vozidlu
[2].
Dopravní prostředek účastnící se dopravní nehody:
Jízdní (šlapací) kolo, motocykl, tříkolové motorové vozidlo, automobil,
motorové vozidlo, dodávkový nebo lehký nákladní automobil, těžké (těžkotonážní)
nákladní vozidlo, železniční vlak nebo železniční vozidlo, vůz pouliční dráhy, zvláštní
vozidlo určené zejména pro průmyslové prostory, zvláštní vozidlo určené především pro
zemědělství, zvláštní stavební vozidlo, zcela zvláštní vozidlo, plavidlo, letoun [2].
1.2 Mimořádná událost (MU)
Mimořádnou událost lze definovat jako škodlivé působení sil a jevů, které jsou
vyvolány činností člověka, přírodními vlivy, ale také havárie, jež ohrožují život, zdraví,
majetek nebo životní prostředí, a vyžadují provedení záchranných a likvidačních prací.
Záchranné práce se provádí za účelem odvrácení nebo omezení bezprostředního
působení rizik vzniklých mimořádnou události a vedoucí k přerušení jejich příčin.
Likvidační práce jsou činnost k odstranění následků způsobených mimořádnou událostí.
Každou dopravní nehodu, při níž jsou prováděny záchranné a likvidační práce a jsou
vykonávány dvěmi a více složkami IZS, můžeme tedy nazvat mimořádnou událostí [3].
18
2 Statistiky dopravních nehod a jejich následků
Základní přehled o počtu dopravních nehod v ČR a závažnosti jejich následků na
životy a zdraví zúčastněných osob lze získat z různých statistických souhrnů. Tyto
souhrny jsou vydávány Policií ČR, BESIPem apod., které je vytvářejí na základě sběru,
zpracování a vyhodnocení dat o dopravních nehodách získaných např. během své
činnosti.
Tabulka 1 uvádí přehled počtu dopravních nehod za rok 2010 z hlediska místa
kde se udály, a ke kterým byla přivolána minimálně Policie ČR jako jedna ze složek
IZS, včetně jejich následků na životy a zdraví jejich účastníků.
Tabulka 1 – Nehody a jejich následky podle místa
Místo nehody
rok 2010
Počet nehod Počet
usmrcených
Počet těžce
zraněných
Počet lehce
zraněných
V obci 54 024 260 1 521 12 451
Mimo obec 21 498 493 1 302 9 159
celkem 75 522 753 2 823 21 610
z toho dálnice 2 528 25 47 543
Zdroj: Statistiky dopravních nehod, Policie ČR
Z dat v tabulce 1 mimo jiné vyplývá, že k výrazně více dopravním nehodám
v roce 2010 došlo v obci, avšak s menšími následky na životech než při nehodách, které
se udály mimo obec.
Tabulka 2 uvádí vývoj počtu usmrcených, těžce a lehce zraněných osob
v důsledku dopravních nehod za jednotlivé roky v období let 2000 až 2010.
Tabulka 2 – Nehody a jejich následky podle roku
Rok Usmrceno Těžce zraněno Lehce zraněno
2000 1 336 5 525 27 063
2001 1 219 5 493 28 297
2002 1 314 5 492 29 013
2003 1 319 5 253 30 312
2004 1 215 4 878 29 543
2005 1 127 4 396 27 974
2006 956 3 990 24 231
2007 1 123 3 960 25 382
2008 992 3 809 24 776
2009 832 3 536 23 777
2010 753 2823 21610
Zdroj: Statistiky dopravních nehod, Policie ČR
19
Tabulka 3 uvádí počty zemřelých osob v důsledku dopravních nehod za
jednotlivé roky v letech 2000 až 2010 podle toho, kdy k úmrtí došlo.
Tabulka 3 – Počty zemřelých osob dle časového období
Rok
Počet zemřelých osob
do 24 hodin po nehodě
Počet zemřelých
osob od 24 hod do
30 dnů po nehodě
Celkem
2000 1 336 150 1 486
2001 1 219 115 1 334
2002 1 314 117 1 431
2003 1 319 128 1 447
2004 1 215 167 1 382
2005 1 127 159 1 286
2006 956 107 1 063
2007 1 123 99 1 222
2008 992 84 1 076
2009 832 69 901
2010 753 49 802
Zdroj: Statistiky dopravních nehod, Policie ČR
Z výše uvedených tabulek 2, 3 a statistických údajů v nich uvedených vyplývá,
že v posledních deseti letech zaznamenáváme celkově klesající počty usmrcených, těžce
a lehce zraněných osob v souvislosti s dopravními nehodami. Tento trend má nesporně
více příčin, mezi které jistě patří zvyšující se pasivní a aktivní bezpečnost moderních
vozidel, více preventivně – bezpečnostních akcí prováděných Policií ČR na kontrolu
dodržování pravidel silničního provozu na silnicích nebo edukace a bezpečnostní
kampaně pořádané organizacemi jako BESIP, apod. K příznivějším číslům následků na
životech a zdraví účastníků dopravních nehod velkou měrou přispívá i fakt, zda je
postiženým osobám poskytnuta laická první pomoc např. svědky nehody a také
rychlost, odbornost a správný postup při poskytování PNP Zdravotnickou záchrannou
službou a sehraná spolupráce všech složek IZS.
20
3 Integrovaný záchranný systém
Integrovaný záchranný systém je vymezen zákonem 239/2000 Sb.,
O Integrovaném záchranném systému. Jeho základy však byly položeny již v roce 1993
usnesením vlády ČR č. 246. Legislativní úprava rozumí pod pojmem IZS koordinovaný
postup jeho složek, a to jak při přípravě na mimořádné situace, tak při provádění
záchranných a likvidačních prací [3].
Základní složky IZS:
- Hasičský záchranný sbor České republiky
- Jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí kraje jednotkami
požární ochrany
- Zdravotnická záchranná služba
- Policie České republiky.
Ostatní složky IZS:
- Vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil
- Obecní/městská policie
- Orgány ochrany veřejného zdraví
- Havarijní, pohotovostní, odborné a jiné služby
- Zařízení civilní ochrany
- Neziskové organizace a sdružení občanů, která lze využít k záchranným
a likvidačním pracím [3]
„IZS je především systém funkčních vazeb, zabezpečující jednotný,
koordinovaný a efektivní postup záchranných, pohotovostních, odborných, ochranných
a jiných služeb či složek nebo orgánů státní správy a samosprávy, případně i dalších
právnických i fyzických osob v ochraně obyvatelstva před MU a v přípravě na ni, jakož
i při odstraňování následků MU“ [4].
21
„Odpovědnost za připravenost a funkčnost integrovaného záchranného systému
byla zákonem uložena a svěřena hasičskému záchrannému sboru, při němž jsou zřízeny
i stálé orgány pro koordinaci činnosti jednotlivých složek IZS, tj. tzv. operační
a informační střediska IZS“ [4].
3.1 Tísňové linky v ČR
• 150 – Hasičský záchranný sbor ČR – volání směřováno na krajská operační
a informační střediska (KOPIS) HZS do 14 krajských příjmových míst.
• 155 – Zdravotnická záchranná služba – v ČR nejednotné směřování dle
situace v konkrétním kraji. V některých krajích volání směřováno na centrální
krajské zdravotnické operační středisko (KZOS), v jiných na zdravotnická
operační střediska bývalých okresů či „oblastí“.
• 158 – Policie ČR – volání je směřováno při použití pevné linky na operační
střediska okresních resp. Krajských správ Policie ČR. Volání z mobilní sítě je
směřováno na deset operačních středisek krajských správ PČR v sídlech
bývalých deseti krajů.
• 112 – jednotné evropské číslo tísňového volání – v ČR od roku 1996. V roce
2000 ošetřeno usnesením vlády ČR č. 391/2000, které přeneslo odpovědnost za
obsluhu tohoto tísňového čísla z Policie ČR na HZS. Do roku 2005 zřízena ve
všech čtrnácti krajích pracoviště „Telefonních center tísňového volání 112“
(TCTV 112) v sídelních městech krajů. Tyto pracoviště jsou vzájemně
propojena, plně počítačově vybavena a mají společnou infrastrukturu a databáze.
Volání jsou směřována na TCTV 112 příslušného kraje, kde operátor vkládá
údaje získané od volajícího do počítačového systému a odesílá je spolu
s přesměrováním volajícího na místně příslušné KZOS. Datový tok informací je
obousměrný, tzn. KZOS informují TCTV 112 o právě řešených událostech, aby
nedocházelo k duplicitním výjezdům ke stejné události. Operátoři tohoto
pracoviště jsou široce jazykově vybaveni, aby byli schopni přebírat výzvy od
velkého spektra cizojazyčně hovořících volajících [5].
22
3.2 Hasičský záchranný sbor
Základním posláním Hasičského záchranného sboru ČR je chránit životy, zdraví
obyvatel a majetek před požáry a poskytovat účinnou pomoc při mimořádných
událostech. Hasičský záchranný sbor je podřízen ministerstvu vnitra a je jednou ze
základních složek IZS. Právní podmínky pro činnost HZS jsou upraveny především
zákonem o požární ochraně č. 133/1985 Sb. ve znění pozdějších změn a doplnění na
které navazuje komplex prováděcích vyhlášek [3].
Činnost HZS u dopravních nehod se řídí bojovým řádem jednotek požární
ochrany a soubory typové činnosti vydané Ministerstvem vnitra – generálním
ředitelstvím Hasičského záchranného sboru České republiky [6].
Hlavní úkoly HZS při dopravních nehodách:
• řídí na místě zásahu záchranné a likvidační práce složek IZS, organizuje výměnu
informací o zásahu s Policií ČR a ZZS a předává informace o vývoji situace
operačním střediskům;
• do příjezdu Policie ČR usměrňují dopravu;
• provádí hašení požárů;
• provádí vyproštění osob z havarovaných vozidel;
• poskytují první pomoc zraněným osobám, pokud na místě není ZZS;
• spolupracují se ZZS, včetně případného provedení laického třídění zraněných
osob pomocí systému START;
• podílí se na zabezpečení místa zásahu (osvětlení, týlový kontejner apod.);
• organizují zásah na nebezpečné látky;
• vyžadují od správce komunikace nebo poskytovatelů věcné pomoci přemístění
(příp. odtažení) havarovaných vozidel mimo jízdní pruhy nebo tuto činnost
provádí vlastními prostředky;
• provádí potřebné neodkladné likvidační práce na místě zásahu, zejména
odklizení trosek, zásyp a neutralizace uniklých látek apod.;
• zajišťují opatření vůči zraněným nebo stresovaným zvířatům;
• zajišťují v součinnosti se ZZS nebo přímo poskytují posttraumatickou
intervenční péči účastníkům nehody nebo zasahujícím, apod. [6].
23
3.3 Policie ČR
Policie České republiky je jednotný ozbrojený bezpečnostní sbor. Slouží
veřejnosti. Jejím úkolem je chránit bezpečnost osob a majetku, chránit veřejný pořádek
a předcházet trestné činnosti. Plní rovněž úkoly podle trestního řádu a další úkoly na
úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony, předpisy Evropských
společenství a mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu České
republiky. Policie České republiky je podřízena ministerstvu vnitra a je jednou ze
základních složek IZS [7].
Hlavní úkoly při dopravních nehodách
Příslušníci PČR spolupracují se zdravotnickou záchrannou službou a jednotkami
požární ochrany při provádění záchranných a likvidačních prací, přičemž zejména:
• regulují dopravu;
• provádí vhodné označení dopravní nehody včetně využití světelných
výstražných zařízení vlastních vozidel;
• vytváří podmínky – uvolněním komunikace pro příjezd a odjezd vozidel ZZS,
případně i dalších složek integrovaného záchranného systému (IZS);
• podílí se na organizaci postavení vozidel složek IZS u dopravní nehody;
• podílí se, v případě potřeby, na poskytnutí první pomoci zraněným osobám;
• udržují spojení s operačními středisky PČR a vzájemně si na místě zásahu
vyměňují informace o situaci s velitelem zásahu a se složkami IZS včetně údajů
o disponibilních silách a prostředcích.
Policisté služby dopravní policie:
• dokumentují méně závažné dopravní nehody, při využití oprávnění příslušníků
PČR, shromažďují podklady a důkazní prostředky o zavinění dopravní nehody,
provádí nezbytná šetření ke zjištění osoby podezřelé ze spáchání přestupku
a k zajištění důkazních prostředků nezbytných pro pozdější dokazování,
případně sami rozhodují v blokovém řízení o zjištěných přestupcích;
• zjišťují a průběžně předávají dopravní informace o aktuální situaci na
komunikacích prostřednictvím policejních informačních systémů (např. Maják
158);
24
• zjistí-li důvodné podezření ze spáchání trestného činu, provádí neodkladné
úkony k zajištění důkazů a stop, případně přivolají věcně a místně příslušný
orgán činný v trestním řízení (dále jen „policejní orgán SKPV“) nebo jiného
specialistu z PČR;
• rozhodují o provedení a podobě případných přechodných úprav silničního
provozu, zejména objížděk, není-li možné neprodleně obnovit provoz v plném
rozsahu po běžné trase, apod.
Úkoly PČR při dopravní nehodě se zvlášť závažnými důsledky
Příslušníci PČR zajišťují bezpečnost a veřejný pořádek na místě zásahu;
poskytují výpomoc při značení členění zásahu (pásky), zejména vyznačení nebezpečné
a vnější zóny; realizují režimová opatření na vstupech a výstupech do/z vnější zóny;
evidují postižené osoby, pokud opouštějí místo zásahu; účastní se evidence např.
dekontaminovaných a identifikace těžce zraněných nebo mrtvých osob; povolají na
žádost velitele zásahu vrtulník PČR, např. k vzdušnému průzkumu, řízení zásahu
a dokumentování MU s využitím přenosu obrazu do štábu velitele zásahu, k přepravě
osob (odborníků) a speciálních prostředků na místo dopravní nehody; dohlíží na
přistávací plochu vrtulníků; v případě nutnosti zajišťují doprovod speciální techniky na
místo MU vozidlem se zvláštním zvukovým výstražným zařízením doplněným
výstražným světlem modré barvy; zajišťují dohled nad vyznačeným prostorem pro
ukládání zemřelých a plní další úkoly dle velitele zásahu PČR [8].
25
4 Postup zdravotnické záchranné služby při dopravních
nehodách
Činnost zdravotnické záchranné služby je daná vyhláškou MZ ČR č. 434/1992
Sb., o zdravotnické záchranné službě, ve znění vyhlášky MZ ČR č. 175/1995 Sb. ZZS
patří mezi hlavní složky IZS a poskytuje přednemocniční neodkladnou péči v dané
spádové oblasti tak, aby svou činností minimalizovala následky akutních postižení
zdraví a náhlého zhoršení chronických onemocnění v odpovídající kvalitě a dostupnosti
[3].
4.1 Zdravotnické operační středisko
Pojem „operační středisko“ nemá v ČR přesnou zákonnou definici. Technické
náležitosti zdravotnického operačního střediska (ZOS) jsou dány vyhláškou
Ministerstva zdravotnictví ČR č. 51/95 Sb., o technických a věcných náležitostech
zdravotnického zařízení. ZOS lze definovat podle hlavních funkcí, které plní.
• Kontaktní místo pro příjem tísňového volání
• Místo, z něhož je prováděno operační řízení sil a prostředků
• Místo poskytující informační podporu jak zasahujícím složkám, tak řídícím
strukturám a veřejnosti
Zdravotnická záchranná služba využívá celostátně platnou a bezplatnou tísňovou
linku 155. Volající je po vytočení tohoto čísla spojen se zdravotnickým operačním
střediskem příslušného kraje či územního celku, kde je připraven dispečer/dispečerka se
středním zdravotnickým vzděláním popř. specializačním vzděláním Dispečer
zdravotnického operačního střediska, tzv. Call-taker, který převezme od volajícího
tísňovou výzvu. Rozdělení pracovníků ZOS na Call-takery a dispečery znamená, že
Call-taker přijímá tísňové volání a vede hovor s volajícími a dispečer vysílá výjezdové
skupiny, zajišťuje jejich navigaci, komunikuje s nimi, popř. informuje zdravotnická
zařízení o směřování pacienta. V závislosti na kraji či územním celku provádí Call-taker
i činnost dispečera [5].
26
4.1.1 Příjem tísňové výzvy o dopravní nehodě
ZOS je místo prvního kontaktu účastníka či svědka dopravní nehody se
zdravotnickou záchrannou službou a má tedy nezastupitelnou a velmi důležitou úlohu
v řetězci poskytování přednemocniční neodkladné péče. Na postupu a kvalitě činnosti
ZOS a jeho pracovníků závisí rychlost, kvantita a kvalita zásahu ZZS. Cílem příjmu
tísňové výzvy o dopravní nehodě (dále jen výzvy) dispečerem ZOS je zejména zjistit
kontakt na volajícího, charakter události, místo kde došlo k dopravní nehodě, její rozsah
co do počtu dopravních prostředků účastnících se na nehodě, počty zraněných, jejich
zdravotní stav a získat základní přehled o dění na místě. Na základě zjištěných
skutečností dispečer rozhoduje o naléhavosti události, počtu a druhu výjezdových
skupin a spolupráci s ostatními složkami IZS. Další důležitou součástí příjmu výzvy je
poskytnout volajícímu informace a instrukce k další činnosti, popř. do příjezdu
záchranných složek na místo události vést Telefonicky asistovanou první pomoc
(TAPP) nebo Telefonicky asistovanou neodkladnou resuscitaci (TANR). Pro příjem
výzvy a vedení hovoru lze využít schéma uvedené v příloze A [5].
Postup dispečera ZOS při příjmu výzvy o dopravní nehodě
Odezva na příchozí volání dispečerem by neměla přesáhnout několik sekund (do
tří zazvonění). Dlouhé vyzvánění a tím i čekání volajícího na spojení mnohdy ve
vypjatých situacích prohlubuje jeho stres a často i pochybnosti, zda volá kam chtěl.
Každá vteřina čekání je pro volajícího dlouhá.
Tón a obsah první věty, kterou se dispečer na tísňové lince představí je důležitá
pro další vedení hovoru. Dispečer musí po celou dobu hovořit klidně, věcně,
srozumitelně a dostatečně hlasitě, mít vedení hovoru pod svou kontrolou, jasně a cíleně
požadovat potřebné informace od volajícího, nekumulovat otázky za sebou
a zachovávat vstřícný přístup. Z důvodu častého stresu až hysterie volajícího, plynoucí
ze situace na místě, je potřeba dodržovat tyto podmínky, aby nedocházelo k příjmu
zmatečných informací, nepochopení situace dispečerem, a tím k podcenění nebo
přecenění situace na místě nehody a z důvodu nedodržení struktury vedení hovoru
dispečerem, zbytečnému prodlužování hovoru a tím k prodlevám ve vyslání pomoci.
Časový limit pro příjem výzvy není striktně určen, avšak obecně se považuje za ideální
27
vyslání potřebného množství a typů výjezdových skupin do 60 vteřin od přijmutí
hovoru u závažných, život ohrožujících událostí. Následně je možné pokračovat
v hovoru a upřesnit další skutečnosti, o kterých lze informovat výjezdovou skupinu přes
radiostanici.
Při přijmutí hovoru na tísňovou linku dispečer první představovací větou uvede,
kam byl volající přepojen. Úvodní věta tedy může znít: „Záchranná služba
Jihomoravského kraje, tísňová linka, jak vám mohu pomoci?“ Touto větou má volající
jistotu, že se dovolal na záchrannou službu, popř. do kraje či územního celku, ve kterém
se právě nachází [5].
Identifikace volající stanice a charakter události
Získání telefonního čísla volajícího probíhá zpravidla automaticky, tzn. dispečer
vidí číslo volajícího na zobrazovacím zařízení obsluhovaného telefonu. Často však
může dojít k situaci, kdy se toto číslo z mnohých příčin nezobrazí. V tomto případě je
potřeba dotazem číslo zjistit, avšak pokud by mělo dojít ke zdržení, z důvodu, že si
volající číslo nepamatuje atp., pak může dispečer zjišťování této informace odsunout na
později.
Informace o čísle volajícího má význam v případech, pokud z jakékoliv příčiny
dojde k rozpadu spojení. Při volání z pevné linky lze dle telefonního čísla zjistit adresu,
nebo lze telefonní číslo využít ke zpětnému volání pro ověření, upřesnění, či aktualizaci
situace na místě události.
Charakterem příchozího volání se rozumí, o jaký druh tísňového volání se jedná
a je-li tedy indikován pro ZZS. Ve většině případů volající již v prvních větách uvádí,
že se jedná o dopravní nehodu. V opačném případě je nutné tuto skutečnost zjistit
přímým dotazem např. „Řekněte mi, co se stalo.“ [5].
28
4.1.2 Lokalizace události
Správná lokalizace místa dopravní nehody má pro ZZS zásadní význam. Je proto
důležité věnovat zjištění přesného místa události tolik času, aby nedocházelo k omylům,
vyslání výjezdových skupin na špatné místo, a tím k časovým prodlevám v poskytování
PNP. Na silnicích, dálnicích, železnicích atp., je vhodné dotazem zjistit číslo
komunikace spolu s kilometráží a zjistit také směr jízdy volajícího. Na dálnicích je toto
obzvláště důležité také z důvodu nájezdu záchranných složek na správném místě tak,
aby nedocházelo k příjezdu výjezdových skupin z opačného směru, a tím k nutnosti
jízdy k následujícímu, i několik kilometrů vzdálenému sjezdu, a opětovnému nájezdu na
dálnici ve správném směru, neboť opět dochází k nežádoucímu prodlení.
V mnohých případech volající nejsou schopni určit přesné místo, kde k nehodě
došlo a udávají polohu mezi městy, často i několik desítek kilometrů vzdálených. Pří
více příchozích volání dispečer musí odlišit, zda se jedná o tutéž nehodu, či více nehod
na stejném úseku, např. dotazy na počty a barvu dopravních prostředků, počty
zraněných či popis okolí. Odhad vzdálenosti laiky je obvykle velmi nepřesný, a proto je
nutné skutečnost, že nehoda mohla proběhnout o několik kilometrů dál, brát v úvahu.
Dispečer ZOS má k dispozici počítačový program s mapovými podklady, body
zájmu, databází adresních bodů, významných objektů, zastávek a stanic hromadné
dopravy apod. Samozřejmostí je určování geografických souřadnic daného bodu, nebo
hledání daného bodu podle zadaných souřadnic [5].
Způsoby lokalizace
• Přesná adresa např. domu, před kterým se nehoda stala; křižovatka dle
jednotlivých ukazatelů, ulic, významné objekty (vlakové nádraží, stadion,
radnice, atp.) v konkrétním městě, body zájmu (název autobusové zastávky,
konkrétní čerpací stanice, atp.).
• Čísla železničního přejezdu (viz. obrázek 1, příloha B); čísla transformátorových
stanic (viz. obrázek 2, příloha B) či sloupů elektrického vedení; čísla silnic
včetně kilometráže a směru jízdy volajícího; tunely; název řeky, přes kterou
přechází most, apod.
29
• Lokalizace podle zeměpisných souřadnic, poskytnutých volajícím, který hlavně
u mimosilničních, ale i u provozních (tedy silničních) nehod, využije pro určení
souřadnic např. tištěnou turistickou mapu nebo navigační přístroj GPS.
• Automatická lokalizace pevné linky volajícího – dle databáze adres majitelů
stanice.
• Lokalizace volajícího z mobilního telefonu – velmi technicky náročná, přesná
lokalizace není možná (stovky metrů, v hustě osídlených oblastech až několik
kilometrů), v zásadě tři způsoby zjišťování pozice volajícího. Seznam kódů
oblastí a objektů udržuje HZS, zodpovědný za provoz tísňové linky 112 [5].
Potíže lokalizace
• Zbloudilá volání – v některých případech může dojít ke směřování hovoru
volajícího na vzdálené ZOS. Mnohé názvy ulic se ve větších městech shodují,
tudíž je důležité upřesnit město, často i okres, ve kterém se volající nachází, a to
z důvodu, že v některých krajích se vyskytují města nebo vesnice se stejným či
velmi podobným názvem. V přídech zbloudilých volání přepojí dispečer hovor
na místně příslušné ZOS.
• Pomístní názvy – neoficiální názvy v obcích či městech rozšířené a známé mezi
místními lidmi, jež nejsou v žádných databázích. Dispečer se dotazováním
volajícího snaží dopátrat oficiálních názvů, či významných bodů.
• Volání z třetí ruky – volající není na místě. Např. příbuzný mu volal, že
havaroval kousek za vesnicí, následně se hovor přerušil apod. [5].
30
4.1.3 Klasifikace dopravní nehody
Klasifikace události znamená určení, o jakou událost a jaké postižení zdraví se
jedná. Dispečer podle prvotních faktů získaných od volajícího klasifikuje událost jako
dopravní nehodu a dle dalších upřesňujících informací určuje její rozsah, na jehož
základě dochází ke stanovení naléhavosti a určení potřebné odbornosti výjezdové
skupiny či skupin. V mnoha případech nelze zjistit od volajícího přesný počet
zraněných či mrtvých a závažnost poranění účastníků nehody. Dispečer tedy vychází
z odhadů nebo vytvořených tabulek. Ke klasifikaci lze využít např. tabulku 4.
Tabulka 4 – Klasifikace dopravní nehody
Typ události Charakter poranění Typický počet postižených Běžné rozpětí
Dopravní nehoda dvou
osobních vozidel
Tupá 3 – 4 2 – 8
Nehoda autobusu Tupá 10 – 15 10 – 45
Nehoda lehkého letadla Tupá 1 – 2 1 – 4
Nehoda dopravního letadla Popáleniny 20 – 80 20 – 250
Zdroj: Franěk, Manuál dispečera zdravotnického operačního střediska, Computer Press a.s., 2010
Na základě těchto odhadů lze určit prvotní množství vyslaných sil a prostředků,
nebo identifikovat hromadné neštěstí a aktivovat traumatologický plán [5].
Další informace od volajícího
Pokud je to možné získává dispečer od volajícího informace o stavu vědomí
a dýchání účastníků dopravní nehody a jejich přibližný věk.
Další doplňující informace se týkají např. dostupnosti zraněných a hlavně
bezpečnosti posádek vyslaných k zásahu. Jedná se zejména o situace na místě nehody,
kdy zachraňujícím hrozí poškození v důsledku: napadení lidmi nebo převáženými
zvířaty; nebezpečí výbuchu tlakových lahví; úniku nebezpečných látek z dopravních
prostředků účastnících se nehody, ať již se jedná o provozní kapaliny či látky převážené
v cisternách nebo sudech (příklad označení převážených nebezpečných látek viz.
příloha C), apod. [5].
31
4.1.4 Indikace – priorita a odbornost
V případě rozdělení pracovníků ZOS na call-takery a dispečera, odesílá
call-taker získané informace o události zapsané do počítačového programu dispečerovi,
provádějícímu operační řízení, který na základě těchto dat přiřadí dané události
naléhavost. V opačném případě postupuje jako dispečer [5].
Naléhavost
Z klasifikace události vyplývá její naléhavost. Na základě naléhavosti určuje
dispečer typ a množství výjezdových skupin vyslaných k dopravní nehodě tak, aby na
místo zásahu byl vyslán optimální počet sil a prostředků s odpovídající odborností se
zachováním volných zdrojů, pro případy jiných závažných událostí. Pro určení
naléhavosti lze použít tabulku 5 [5].
Tabulka 5 – Stupeň naléhavosti tísňové výzvy
Stupeň
naléhavosti
Popis Časový limit Koho vyslat Příklad
1. Bezprostřední
ohrožení
života
Ihned
(rozhodují
sekundy)
First responder +
1 – 2 nejbližší
výjezdové
skupiny schopné
zásahu.
Kritické poruchy –
známky akutního selhání
životních funkcí.
2. Reálné
nebezpečí
selhání
životních
funkcí
Co nejdříve
(rozhodují minuty)
Nejbližší volná
výjezdová skupina
Vysoce rizikové situace –
AIM, závažný traumatický
mechanizmus.Závažné stavy
– porucha dýchání se
slyšitelnými fenomény
apod.
3. Nepravděpodo
bné zhoršení
vedoucí
k ohrožení
životních
funkcí.
Po uvolnění
výjezdové skupiny
(krátkodobě
odložitelné zásahy)
Výjezdová skupina
nejvhodnější
z hlediska
taktického
rozložení sil a
prostředků.
Stavy vyžadující zásah ze
zdravotní indikace, ale
takové, kde není
pravděpodobné zhoršení
zdravotního stavu.
4. Neakutní stavy Podle provozní
situace, po
uvolnění vhodné
výjezdové skupiny
(dlouhodobě
odložitelné zásahy)
Nesmí jít o
poslední volnou
výjezdovou
skupinu v dané
oblasti.
Administrativně motivované
zásahy, kolísání stavu, lehký
úraz.
Zdroj: Franěk, Manuál dispečera zdravotnického operačního střediska, Computer Press a.s., 2010
32
Odbornost výjezdové skupiny
V ČR může dle možností v daném kraji nebo územním celku dispečer vybírat
z následujících sil a prostředků a tím i určovat jejich odbornost, kterou lze podle
mezinárodní terminologie dělit z hlediska výbavy a výcviku k poskytování KPCR.
• Rychlá lékařská pomoc (RLP), typ C – sanitní vůz s možností transportu
pacienta, posádka ve složení lékař, záchranář, řidič; poskytování výkonů
v rozsahu ALS, KPCR včetně defibrilace, iv. Medikace, ETI apod.;
• Rychlá záchranná pomoc (RZP), typ B – sanitní vůz s možností transportu
pacienta, posádka ve složení záchranář, řidič; poskytování výkonů v rozsahu
BLS, KPCR včetně defibrilace;
• Rendez-vous vozidlo (RV vozidlo) nebo také first responder, typ C – osobní
vozidlo bez možnosti transportu pacienta, posádka ve složení lékař, řidič, popř.
záchranář, dle zvyklostí v dané oblasti, poskytuje výkony v rozsahu ALS; za
first respondera může být také považována např. hlídka policie státní nebo
městské či výjezdová skupina HZS, která dorazí na místo dopravní nehody před
příjezdem ZZS a je schopna poskytnout zraněným první pomoc v rozsahu ELS,
KPCR bez speciálních pomůcek;
• Letecká záchranná služba (LZS), typ C – helikoptéra s možností transportu
pacienta, posádka ve složení pilot, lékař, záchranář, popř. technik, dle zvyklostí
v dané oblasti, poskytování výkonů v rozsahu ALS;
• Doprava raněných, nemocných a rodiček (DRNR), typ A – sanitní vůz patřící
soukromému dopravci, možnost transportu pacienta, posádku tvoří řidič
s kurzem v poskytování první pomoci, poskytování výkonů v rozsahu ELS,
KPCR bez speciálních pomůcek [5].
Podle stupně naléhavosti určuje dispečer výjezd konkrétních sil a prostředků.
Toto rozhodnutí provádí na základě aktuální situace na místě dopravní nehody dle
určených schémat, které jsou vydány na jednotlivých ZOS jako vnitřní předpis nebo na
základě vlastního rozhodnutí. K určení odbornosti lze využít např. následující
tabulku 6 [5].
33
Tabulka 6 – Určení odbornosti podle stupně naléhavosti
Stupeň
naléhavosti
Odbornost
výjezdové skupiny
1+2 ALS
3 BLS
4 BLS
Zdroj: Franěk, Manuál dispečera zdravotnického operačního střediska, Computer Press a.s., 2010
4.1.5 Instrukce volajícímu
Další činnost call-takera či dispečera spočívá v:
• uklidnění volajícího, že pomoc je již na cestě;
• zabránění rizika dalšího poškození zraněných a ostatních účastníků
silničního provozu instruováním volajícího nebo svědků na místě
události k např. označení nehody, poskytnutí TAPP, TANR apod., avšak
pouze za předpokladu, že zachránci nebudou vystaveni riziku poškození;
• informování volajícího o možných rizicích, na základě popisu dopravní
nehody;
• případě obtížné dosažitelnosti nebo nepřehledného terénu a tím
ztíženému nalezení místa události výjezdovými týmy, ve vyslání osoby
na určité místo kontaktu, k navedení záchranných složek ke zraněným za
účelem eliminace časových ztrát;
• případě vyslání LZS instruovat osoby navádějící vrtulník na místo
přistání tak, aby stály na okraji přistávací plochy, mávaly a nacházely se
v zorném poli pilota, tzn. před přídí vrtulníku, s větrem vanoucím do zad;
• případě ukončení hovoru dispečerem v upozornění volajícího, aby při
jakékoliv změně stavu zraněných nebo situace na místě nehody do
příjezdu záchranných složek, neprodleně tuto skutečnost ohlásil na linku
155;
• ověření události a situace na místě dopravní nehody zpětným voláním na
telefonní číslo získané od oznamovatele události a to v případě
nejasností, doplnění či upřesnění informací nebo pochybnostech
o pravdivosti nahlášené dopravní nehody [5].
34
4.1.6 Další úkoly ZOS
Spolupráce s výjezdovou skupinou
Dispečer ZOS poskytuje posádkám informační a koordinační servis.
Prostřednictvím radiostanice, popř. mobilního telefonu informuje výjezdové skupiny
o případných změnách na místě nehody; upřesňuje lokalizaci; varuje před případnými
riziky; zprostředkovává přístup k databázím; koordinuje spolupráci s ostatními složkami
IZS; shromažďuje informace a podle upřesňujících údajů získaných od první posádky
ZZS, která na místo dorazila, zvažuje odvolání části vyslaných sil a prostředků, jejich
navýšení nebo ponechání aktuálního stavu; na základě informací od výjezdových skupin
o směřování zraněných, kontaktuje cílová zdravotnická zařízení, popř. určí jiné cílové
zařízení [5].
Součinnost ZOS s ostatními složkami IZS
ZOS neprodleně zajišťuje či zjišťuje pomocí přímé linky informovanost
operačních středisek Policie ČR a HZS o zásahu u dopravní nehody, poskytuje jim
potřebné informace a žádá je o spolupráci v rozsahu činností, vyplývajících z poslání
těchto složek a jejich provedení na místě události [5].
35
4.2 Výjezdová skupina zdravotnické záchranné služby
Úkolem sil a prostředků zdravotnické záchranné služby při dopravní nehodě je
poskytnout postiženým odbornou přednemocniční neodkladnou péči a v případě potřeby
je urychleně transportovat do vhodných lůžkových zdravotnických zařízení
poskytujících specializovanou, urgentní nemocniční péči podle závažnosti a charakteru
zranění [9].
4.2.1 Přijetí výzvy a příjezd na místo dopravní nehody
Nahlášení události
Způsob předání tísňové výzvy ZOS vybrané výjezdové skupině dispečerem se
odvíjí od místních podmínek a zvyklostí, avšak v dnešní době se tyto způsoby
v jednotlivých krajích, až na drobnosti, příliš neodlišují. V případě výjezdu skupiny
ZZS ze základny, jsou data o výjezdu zaslány dispečerem skrze počítačovou síť na
příslušné výjezdové stanoviště, kde jsou automaticky vytištěna na tiskárně a pomocí
akustického signálu jsou informováni členové výjezdové skupiny, která je k výjezdu
vyslána. Posádka potvrzuje přijetí výzvy např. prostřednictvím počítačové sítě. Členové
vyslané skupiny mohou být o výjezdu automaticky informováni také prostřednictvím
osobních/služebních mobilních telefonů, přenosných radiostanic nebo pagerů, a to
pro případ, že se právě nacházejí mimo dosah akustického signálu na základně, formou
např. automaticky generovanou SMS nebo prozvoněním. V případě, že se posádka
nenachází na základně (vrací se z předchozího výjezdu, provádí tankování pohonných
hmot atd.), kontaktuje dispečer výjezdovou skupiny pomocí radiostanice nebo
mobilního telefonu a předává data k výjezdu ústně. Pokud je sanitní vůz vybaven např.
GPS navigací nebo jinou formou zařízení pro příjem dat, pak lze informace o výjezdu
zaslat k zobrazení na tyto elektronické přístroje.
Informace o výjezdu, které dispečer předává výjezdové skupině ZZS výše
uvedenými způsoby obsahují zpravidla denní pořadové číslo konkrétního výjezdu,
jména členů posádky a identifikační číslo vyslaného vozu, datum, čas nahlášení události
výjezdové skupině, přesná adresa či lokalizace události, popř. krátký popis místa
zásahu, typ události – tzn. dopravní nehoda, počet a typ dopravních prostředků
36
účastnících se události, počet zraněných, jejich přibližný věk nebo informace, zda se
jedná o dospělého či dítě, naléhavost, spolupráce s ostatními složkami IZS, jméno
a kontakt na volajícího, atd. Další informace, upřesnění nebo popis místa nehody lze
předat výjezdové skupině během cesty na místo zásahu pomocí radiostanice.
Výjezd
Časový limit pro výjezd vyslané výjezdové skupiny ZZS není ve vyhlášce
upraven. Z § 1 Vyhlášky o zdravotnické záchranné službě však vyplývá, že výjezd
musí být uskutečněn s co nejkratším prodlením tak, aby podle § 3 byla PNP poskytnuta
do 15 min. od přijetí výzvy výjezdovou skupinou. Dle interních nařízení jednotlivých
ZZS však musí vyslaná posádka uskutečnit výjezd do dvou minut od přijetí výzvy [3].
Jízda vozidla ZZS k zásahu
Na řidiče vozidla ZZS jsou kladeny vysoké nároky z hlediska pozornosti,
schopností a zkušeností v ovládání vozidla, psychické stability ale i odbornosti
v poskytování první pomoci. U každého výjezdu ZZS je dispečerem určena naléhavost,
kterou lze událost definovat pomocí různých tabulek. Lze použít např. kódovací tabulku
navrženou EMS Konga County, USA, ve které najdeme různé druhy zdravotních potíží
a k nim přiřazené jedno ze tří písmen, označující stupeň jejich naléhavosti:
• A – nejvyšší naléhavost – posádka ALS, použití majáků;
• B – střední naléhavost – posádka BLS, použití majáků;
• C – nejnižší naléhavost – posádka BLS, bez použití majáků [5].
Dle naléhavosti, vzdálenosti a závažnosti nahlášené nehody, povětrnostních
a jízdních podmínek, zvolí řidič vozidla ZZS takový způsob jízdy, aby neohrožoval
ostatní účastníky silničního provozu a svoji jízdou nezpůsobil dopravní nehodu, čímž by
zapříčinil zneschopnění posádky k další činnosti (poškození vozu ZZS, zranění člena
výjezdového týmu, zranění ostatních účastníků silničního provozu) a tím oddálení
poskytnutí PNP na místě události, ke které byla vyslána. Světelná výstražná zařízení
jsou použita dle stupně naléhavosti uvedeného při výzvě. Dopravní nehody náleží do
stupně A nebo B, tudíž majáky jsou během jízdy zapnuty. Akustické výstražné zařízení
zapíná řidič dle svého uvážení a dopravní situace (nájezd do křižovatky, předjíždění
vozidel, denní doba, atd.), avšak vždy s dostatečným předstihem, aby účastníci
silničního provozu a chodci, byly včas upozorněni akustickým signálem
37
a měli dostatečný prostor pro reakci. Agresivní jízda s vytlačováním ostatních vozidel či
najíždění na ně, ukazovaní vulgárních gest nebo nemístné poznámky z otevřeného
okénka na chodce a řidiče nepatří do chování profesionálního řidiče ZZS.
Řidič a posádka vozidla ZZS se během jízdy při plnění úkolů souvisejících
s výkonem povinností řídí zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích, ve znění pozdějších změn. Řidič vozu ZZS zvláště pak podle § 41 Jízda
vozidel s právem přednosti jízdy, odstavce 1, který uvádí výjimky z tohoto zákona, jež
není povinen dodržovat za předpokladu, že dbá potřebné opatrnosti, aby neohrozil
bezpečnost provozu na pozemních komunikacích [1].
Již v průběhu jízdy k dopravní nehodě je třeba na základě informací získaných
od ZOS myslet na možná zranění typická pro konkrétní druh nehody (polytrauma,
kraniocerebrální poranění, sdružená poranění, apod.), komplikace, které mohou nastat
v průběhu zásahu u zraněného (hemoragicko-traumatický šok, aspirace, pneumotorax,
poranění krční páteře, krevní ztráty v důsledku velkého vnějšího či vnitřního krvácení
apod.), prvotní neodkladné úkony u zraněných (stavění masivního krvácení
ohrožujícího život, imobilizace krční páteře, zajištění dýchacích cest, zajištění
i.v. vstupu, farmakoterapie, apod.), postup při vyprošťování, spolupráci s ostatními
složkami IZS, směřování pacienta, jeho monitoraci, způsob transportu, komunikaci se
ZOS, apod., čímž posádka vytváří předpokládaný scénář činnosti, aby v důsledku
mnohdy vypjaté atmosféry na místě události nedocházelo k opomenutí některé
z důležitých částí zásahu. Vždy je však nutné mít na paměti, že situace na místě nehody
se může výrazně lišit od popisu události volajícím, a to hlavně co do počtu zraněných
a závažnosti jejich stavu.
38
Příjezd na místo dopravní nehody
Řidič vozu ZZS přijíždí k místu nehody obezřetně s ohledem na povětrnostní
podmínky, nebezpečí a situaci na místě zásahu (např. mlha, náledí, nebezpečné látky,
pobíhající osoby, nehoda za nepřehlednou zatáčkou, horizontem, rozestavěná vozidla již
zasahujících složek IZS atd.). Na dálnicích a rychlostních silnicích může dojít
k alternativnímu příjezdu záchranných jednotek z opačných směrů nebo po souběžné
komunikaci. V nouzi, kdy je z důvodu ucpání příjezdové komunikace stojícími vozidly
nemožné dosáhnout místa dopravní nehody vozem ZZS, lze po dohodě a zabezpečení
Policií ČR uvažovat o jízdě v protisměru (zvláště u dálničních tunelů). Po příjezdu na
místo zásahu je třeba:
• zprovoznit dostupná světelná výstražná zařízení na vozidle;
• vhodně ustavit vozidlo ZZS – dle situace na místě nehody, prostoru a umístění
havarovaných vozidel zastavuje řidič vozidlo ZZS v bezpečné vzdálenosti od
nehody (možnost požáru, výbuchu, ohrožení převáženými chemikáliemi, atd.),
současně však tak blízko, aby byly rychle dostupné pomůcky pro poskytnutí
PNP, avšak nebyl znemožněn přístup příslušníkům HZS s vybavením, pro
případné poskytnutí technického zásahu. V případě, že na místě již zasahuje
HZS, může jejich velitel určit místo ustavení vozidla ZZS. Vhodným řešením
postavení zásahových vozidel je tzv. „nárazníkové“ postavení, kdy požární
vozidla oddělují místo zásahu od okolního provozu a tím chrání zasahující
osoby. Příklad ustavení vozidel IZS u dopravní nehody obrázek 1;
• řidič zajistí vozidlo ZZS proti pohybu – vypne motor, zařadí rychlostní stupeň
a zatáhne ruční brzdu. V případě potřeby podloží kola sanitního vozu klínem či
vhodným kamenem apod.;
• výjezdová skupina nahlásí ZOS příjezd na místo zásahu dle zvyklostí daného
kraje (radiostanicí, přes terminál ve vozidle, mobilním telefonem apod.)
a zaznamená čas příjezdu do záznamu o výjezdu;
• posádka vozu ZZS opouští vozidlo až po jeho zastavení a to nanejvýš obezřetně,
s ohledem na provoz na komunikaci a jejich bezpečnost [9].
39
Obrázek 1 – Rozmístění složek IZS u dopravní nehody
Zdroj: STČ - Příjezd k místu dopravní nehody a ustavení vozidel, HZS ČR
Mezi odstavenými zásahovými vozidly složek IZS musí být ponechán
dostatečný odstup pro pohyb zasahujících a pro jejich obsluhu. U jistícího vozidla se
doporučuje nasměrovat kola přední nápravy tak, aby vozidlo bylo v případě nárazu
posunuto mimo zasahující složky. Místo dopravní nehody se dle situace objíždí pouze
jedním směrem nebo je provoz úplně zastaven [10].
4.2.2 Činnost výjezdové skupiny na místě dopravní nehody
Průzkum místa nehody
Po příjezdu na místo dopravní nehody postupuje zasahující posádka podle
aktuální situace na místě události. Pokud na místě již zasahuje jednotka HZS, pak
výjezdová skupina kontaktuje velitele zásahu HZS který organizuje zásah a je oprávněn
svými pokyny stanovit podmínky provedení dalších činností a úkolů ZZS. Velitel
zásahu HZS na základě provedeného průzkumu informuje výjezdovou skupinu např.
o počtu a typu havarovaných dopravních prostředků, počtu raněných, jejich rozmístění
a zjištěném zdravotním stavu, o rizicích spojených se zásahem, o provedených
technických opatřeních a případné bezpečnostní zóně. V případech, kdy jsou prováděny
úkony pro vyprošťování osob, mohou zdravotníci se souhlasem velitele zásahu (pokud
není ohrožena jejich bezpečnost nebo nebrání v práci hasičům) provádět v rámci
možností (např. oknem vozu) některé postupy PNP, zejména zástavu krvácení, zajištění
vitálních funkcí a tišení bolesti.
40
V případě, že se posádka ZZS dostavila na místo události jako první složka IZS,
provádí průzkum samostatně, přičemž zejména zjišťuje a ověřuje:
• počet a typ dopravních prostředků účastnících se nehody (motocykl, jízdní kolo,
osobní automobil, nákladní automobil, apod.);
• mechanizmus nehody – náraz do stromu, srážka více vozidel, náraz do budovy,
srážka s chodcem, apod.;
• počty zraněných – myslet na možnost pohybu zraněných mimo dopravní
prostředky, osoby katapultované mimo vozidla, osoby převážené v nákladovém
prostoru, chodce, motorkáře či cyklisty odhozené nárazem do značné
vzdálenosti, malé děti ukryté v důsledku nárazu pod sedadly nebo v kufru
vozidla, apod., (svědky nehody, příslušníky PČR nebo HZS lze zapojit do
prohledání okolí nehody v případech, kdy se lze domnívat, že se některý
z účastníků může nacházet mimo toto místo);
• rizika hrozící zasahující posádce při provádění PNP o zraněné;
• potřebu technického zásahu pro vyproštění zaklíněných osob nebo k odstranění
dalších rizik a nutnost povolání dalších prostředků a sil ZZS;
• případné další důležité informace např. od účastníků či svědků události [9].
Po provedení prvotního průzkumu místa události informuje výjezdová skupina
ZZS dispečera ZOS o zjištěných skutečnostech popř. žádá o poskytnutí dalších sil
a prostředků ZZS nebo o spolupráci ostatních složek IZS [9].
Rizika při dopravních nehodách
Důležitou součástí průzkumu je posouzení rizik, která mohou ohrozit zdraví či
životy zasahujících členů výjezdových skupin ZZS u dopravní nehody. Mezi rizika
vzniklá v důsledku, v souvislosti nebo z příčiny dopravní nehody která je nutno brát
v úvahu patří hlavně:
• poškození elektrického vedení a nebezpečí úrazu elektrickým proudem;
• možnost poškození plynového vedení a nebezpečí výbuchu;
• narušení statiky objektu a tím způsobené riziko jeho sesunutí či zřícení;
• nestabilní poloha vozidla a riziko jeho nekontrolovatelného pohybu nebo
převrácení, apod.;
41
• provoz na železniční trati, kde probíhají záchranné práce a tím vzniklé nebezpečí
další nehody či zachycení členů zasahujících složek projíždějícím drážním
vozidlem;
• únik provozních kapalin nabouraných vozidel – nebezpečí uklouznutí, pádu,
požáru, apod.;
• u vozidel vybavených Air-bagem riziko jeho aktivace i dlouho po nehodě
v důsledku otřesů při poskytování PNP a technického zásahu, posunutí vozidla
nebo bez zjevné příčiny a tím ohrožení zdraví a života zachránců i zraněných ve
vozidle;
• napadení převáženými stresovanými nebo zraněnými zvířaty;
• ohrožení záchranářů únikem převážených nebezpečných látek (toxické, hořlavé,
výbušné, biologické látky, apod.);
• poškozené tlakové nádoby;
• napadení agresivní osobou – pod vlivem návykových látek, v důsledku
kraniocerebrálních poranění, psychiatričtí pacienti, z příčiny akutní stresové
reakce, apod.;
• poranění zasahujících o poškozené části havarovaných dopravních prostředků
nebo v závislosti na terénních podmínkách při zásahu riziko poranění v důsledku
uklouznutí, pádů do příkopů, apod.;
• nebezpečí nárazu dalších vozidel do již havarovaných dopravních prostředků
nebo vozidel složek IZS či sražení zasahujících záchranářů okolo projíždějícími;
• riziko ošetřování osob s infekčním onemocněním, poranění zasahujících
o kontaminované jehly injekčních stříkaček toxikomanů, apod.
Posádka ZZS postupuje při zásahu vždy tak, aby minimalizovala všechna rizika
buď přizpůsobením své činnosti a pomocí svých prostředků, nebo neprodleně vyžaduje
cestou ZOS pomoc od dalších složek IZS či jiných specializovaných firem (např. HZS;
PČR; Městská policie; Pohotovost – plyn, voda, energetické společnosti; Odchytová
služba; apod.) nebo zastavení provozu na železniční trati, apod. [9].
42
Ochranné prostředky
Výjezdové skupiny ZZS používají ke své činnosti při dopravních nehodách
následující pracovní a ochranné prostředky:
• pracovní oděv s dlouhým rukávem a dlouhými nohavicemi s reflexními prvky;
• jednorázové ochranné rukavice;
• ochranné ústní roušky, respirátor;
• ochranné brýle;
• jednorázový ochranný oděv s kapucí;
• pevnou pracovní obuv;
• dále dle vybavení jednotlivých ZZS např. přilba, pracovní rukavice, čelové
svítilny;
• v případě potřeby disponují izolačními ochrannými prostředky v omezeném
počtu [9].
Zajištění místa nehody
Pro bezpečné provádění dalších záchranných činností je před příjezdem HZS
nezbytné provést základní opatření k zajištění bezpečnosti, jako je zajištění vozidla proti
pohybu (podložení kamenem, klínem, zajištění lanem kolem stromu, zatažení ruční
brzdy, apod.), vypnutí elektrických obvodů vozidla vytažením klíče ze spínací skříňky
popř. odpojení baterie vozidla, zabránění případným svědkům v manipulaci
s otevřeným ohněm a jejich využití k umístění výstražných trojúhelníků k označení
nehody. Pokud nebudou ohroženi, lze je také pověřit řízením silničního provozu do
příjezdu HZS nebo Policie ČR [11].
Zajištění přístupu ke zraněnému
Zajištění přístupu ke zraněným před příjezdem HZS se provádí dle konkrétní
situace na místě dopravní nehody, poloze a stavu havarovaného vozidla. Ne vždy je
možné se v důsledku poškození vozidla dostat ke zraněnému nejbližšími dveřmi.
V tomto případě lze využít alternativního přístupu např. přes rozbité okno, jinými
funkčními dveřmi apod. [9].
43
4.2.3 Vyšetření zraněného
Prvotní vyšetření
Účelem prvotního vyšetření zraněného je zhodnocení celkového stavu zraněného
na jehož základě lze dále postupovat v poskytování PNP. Toto vyšetření by nemělo
přesáhnout 30 sekund a je zaměřeno hlavně na zjištění stavu základních životních
funkcí a stavy bezprostředně ohrožující život. Vyšetřující hodnotí:
1. Vědomí
Stav vědomí zjišťujeme oslovením zraněného popř. bolestivým podnětem.
Orientační neurologické vyšetření lze provést vyšetřením velikosti, symetrie zornic
a jejich reakcí na osvit. K vyjádření závažnosti poruchy vědomí je možné použít např.
hodnocení dle Glasgow coma scale (GSC). Pacient při vědomí je ten, který aktivně
spolupracuje. Poruchy vědomí rozlišujeme na:
- kvantitativní
o somnolence – spavost, zraněný reaguje na oslovení či dotyk a je
lehce probuditelný
o sopor – bezvědomí, reakce na silný bolestivý podnět (např. štípnutí
do tváře, ušního boltce, apod.), kdy pacient nenabude plného vědomí
a opět upadá do bezvědomí
o kóma – hluboké bezvědomí, cílená obranná reakce na bolest až
vymizení reakce, nelze jej probudit, postupné zhoršení reaktivity
zornic na osvit
- kvalitativní – zraněný při vědomí reaguje na dotazy a okolí neadekvátně, má
nepatřičné odpovědi, bludy, je dezorientován, nedokáže popsat události
nehody (lze předpokládat, že byl v bezvědomí), apod. U kvalitativních
poruch vědomí je třeba myslet i na možnost, že tento stav není důsledkem
zranění při dopravní nehodě, ale je způsoben na základě jiných onemocnění
(např. cévní mozková příhoda, hypoglykémie, stav po epileptickém
záchvatu, psychiatrický pacient) nebo intoxikace, z důvodu které k nehodě
došlo.
44
V případě, že je pacient při vědomí a reaguje na oslovení, podá se kyslík maskou
a prvotní vyšetření lze dále omezit na změření základních životních funkcí jako je pulz,
frekvence dýchání a krevní tlak. Pokud zraněný nereaguje na bolest, GSC < 8 provádí
se ETI [11].
2. Dýchání
Zachraňující zajišťuje u pacienta průchodnost dýchacích cest s ohledem na
možnost poranění krční páteře a zjišťuje, zda pacient dýchá nebo ne. Toto provádí
pohledem při obnaženém hrudníku či položením rukou na hrudník zraněného (pohyby
hrudníku) nebo poslechem (pomocí fonendoskopu, přiložením ucha k hrudníku nebo
k ústům a nosu vyšetřovaného – závan vydechovaného vzduchu). Pokud je dýchání
přítomno, hodnotí se jeho:
- frekvence – zpomalená, zrychlená, nepravidelná
- charakteristika – lapavé, povrchní, hluboké se zapojováním pomocných
dýchacích svalů
- funkčnost – dostatečné, nedostatečné
- souměrnost – dýchací pohyby, poslechem dýchací fenomény.
V průběhu prvotního vyšetření je důležité pohledem či pohmatem rozpoznat
a neodkladně terapeuticky zasáhnout při:
o tenzním hemotoraxu a pneumotoraxu;
o pronikajících ránách hrudníku;
o nestabilním hrudníku;
o ruptuře tracheobronchiálního stromu;
o srdeční tamponádě;
o kardiálním selhávání [11].
3. Krevní oběh
Krevní oběh se hodnotí hmatáním pulzu na krční tepně (nebo na a. femoralis).
Je třeba zjistit, zda je přítomen, popř. jeho rychlost, kvalita, apod. Není-li hmatný pulz,
zahajuje se KPR. Orientačně lze také zjistit hodnotu systolického tlaku krve
nahmatáním pulzu na:
- zápěstí – systolický tlak vyšší než 80 torrů;
- a. femoralis – systolický tlak vyšší než 60 – 80 torrů;
- a. carotis – systolický tlak alespoň 40 torrů.
45
Vyšetřující dále hodnotí bledost kůže a sliznic, kapilární návrat, pot, teplota
popř. pomocí fonendoskopu srdeční ozvy. V případě potřeby provádí protišoková
opatření, zajištění žilních vstupů a náhradu objemu [11].
4. Krvácení
Rychlým prohlédnutím pacienta je třeba zjistit a okamžitě stavět masivní vnější
krvácení. Je třeba se zaměřit hlavně na oblasti těla, kde tepny procházejí blízko povrchu
těla (krk, ramena, předloktí, slabina, stehno a předkolení). Krvácení, které je skryto pod
oděvem se nahmatá či vizuálně zjistí nejpozději při dalším vyšetření pacienta [11].
V případě, že je zjištěna nepřítomnost nebo nedostatečnost jedné či více
základních životních funkcí, je okamžitě započata KPCR [11].
Druhotné vyšetření
Pokud jsou u pacienta zajištěny základní životní funkce, je možné přistoupit
k druhotnému vyšetření, které slouží k odebrání anamnézy od zraněného popř. svědků
a hlavně k vyšetření pacienta „od hlavy k patám“. Při druhotném vyšetření je třeba
postupovat systematicky, aby nedocházelo k opomenutí některé části těla. Toto
vyšetření se provádí pohledem, pohmatem, poklepem a poslechem. Zraněný je postupně
obnažován a podle vyšetřované oblasti se vyšetřující zaměřuje hlavně na:
- HLAVA – deformace, zevní známky traumatu – hematomy, tržné rány,
krvácení nebo likvorea z uší, nosu a úst, periorbitální hematomy, krev,
zvratky, zubní protéza či uvolněné zuby v dutině ústní, oči – postavení bulev,
stav zornic;
- KRK – rány, deviace trachey, podkožní emfyzém, trauma C-páteře, zvýšená
opozice šíje, známky kontuze, bolest, poruchy hybnosti a citlivosti;
- HRUDNÍK – palpační vyšetření klíčních kostí a žeber, bolestivost nebo
nestabilita hrudníku při předozadním nebo bočním stlačení, pátrání po
příznacích a příčinách nestabilního hrudníku, rány a hematomy, deformace,
paradoxní dýchání, příznaky respirační insuficience, auskultace dýchacích
fenoménů a srdečních ozev, podkožní emfyzém;
46
- BŘICHO – rány a pronikající poranění, známky kontuze břicha, napětí
a bolestivá reakce při palpačním vyšetření, auskultace, známky krvácení do
dutiny břišní;
- PÁNEV – bolestivost při tlaku na symfýzu a lopaty kostí kyčelních,
nestabilní pánev, možné velké krevní ztráty;
- KONČETINY – deformace končetin, otoky, hematomy, otevřené rány
a poranění měkkých tkání, změny ve zbarvení, pohyblivost velkých kloubů,
posouzení periferního prokrvení, periferní pulsace, symetrie pohyblivosti
a citlivosti;
- NEUROLOGICKÉ VYŠETŘENÍ – vyšetření vyšších mozkových funkcí,
citlivosti a motoriky končetin, reflexů, pohmatová a poklepová bolest
trnových výběžků [11].
Některá zranění vzniklá v souvislosti s dopravní nehodou (např. vnitřní
krvácení) mohou být v prvních okamžicích bez jakýchkoliv projevů a může docházet
k bagatelizování stavu pacienta. Je tedy třeba vycházet nejen z orientačního vyšetření,
ale i z mechanismu úrazu. Proto je nutné provést důkladné vyšetření všech účastníků
dopravních nehod a nepodceňovat riziko zhoršení jejich stavu [11].
4.2.4 Postup ZZS při poskytování PNP zraněnému
Poskytování PNP zraněnému
Při dopravních nehodách často vznikají závažná mnohočetná poranění.
K záchraně života postiženého je nutná jejich diagnostika a stanovení priorit léčby.
Během prvních hodin se neléčí jednotlivá poranění, ale je důležité se zaměřit na stavy,
komplikace a diagnosy ohrožující život pacienta – nedostatečné dýchání, masivní
krvácení, kraniocerebrální poranění, poranění krční páteře a poranění hrudníku, které
ovlivňuje respirační a kardiální funkce. Nejvyšší prioritou u zraněného je zajištění
dýchacích cest a dostatečná ventilace, odstranění působení vlivů způsobujících další
poškození pacienta a zástava masivního vnějšího krvácení.
47
Podle rizika selhání základních životních funkcí, závažnosti zranění a vývoje
stavu postiženého, je třeba v dané situaci zvolit správnou strategii péče o pacienta:
- „scoop and run“ (nalož a běž);
- „stay and play“ (zůstaň na místě a stabilizuj);
- možným kompromisem může být „stay short and run fast“ (krátce na místě
stabilizuj a rychle a šetrně transportuj) [11].
Postup poskytnuti PNP zraněnému:
- prvotní vyšetření zraněného – zhodnocení stavu (vědomí, dýchání, oběh,
krvácení) a v případě potřeby zahájení KPCR;
- fixace krční páteře stabilizačním límcem (u motorkářů či cyklistů provést
sejmutí přilby a přiložení krčního límce obzvlášť šetrně dvěma zachránci za
pomocí fixačního hmatu);
- se zraněným při vědomí komunikovat, vysvětlovat postup záchranných
prací, instrukce a informace opakovat;
- v případě, že nelze provést u pacienta v bezvědomí ETI pro zajištění
dýchacích cest, použije se při dostatečném spontánním dýchání vzduchovod
s přívodem kyslíku nebo v případě nedostatečného dýchání se dýchací cesty
zajistí kombitubusem, laryngeální maskou, popř. koniopunkcí nebo
tracheotomií a podávat kyslík;
- zastavení život ohrožujících krvácení;
- zajištění vstupu do krevního řečiště, nejlépe široké periferní žíly za použití
kanyl velkého průsvitu. V případě neúspěchu zajištění intraoseálního vstupu
pomocí nastřelovací jehly popř. vrtačkou;
- aplikace analgosedace a infuzní terapie;
- provedení druhotného vyšetření;
- dle stavu a zranění pacienta provedení imobilizace zlomenin na končetinách;
- u zaklíněného pacienta umožnit technický zásah příslušníků HZS, podle
úrazového děje, objektivního nálezu a stavu pacienta je třeba zvolit vhodný
způsob fixace a vyproštění – použití fixačního zádového korzetu nebo scoop
rámu (ležící či zkroucený pacient na podlaze vozu či v příkopu, apod.),
použití vakuové dlahy pro dolní končetinu dospělých jako vakuomatrace pro
nejmenší děti, apod.;
48
- předcházení ztrátám tepla použitím termoizolační fólie;
- překlad zraněného na vakuovou matraci připravenou na zemi nebo přímo na
nosítkách a přemístění zraněného do sanitního vozidla.
Další zásady:
- kontinuální monitorace zraněného – EKG, pulz, krevní tlak, saturace kyslíku,
kvalita dýchání, frekvence, kapnometrie, celkový stav pacienta, apod.;
- u zmateného, neklidného a „zápasícího“ pacienta zajištění sedace pro
prevenci dalšího poranění;
- zajistit vhodnou polohu zraněného;
- provádět protišoková opatření (teplo, dostatečná analgosedace a imobilizace
pro zmírnění bolesti, infuzní náhrada krevních ztrát, vazopresory, apod.),
traumatický šok je způsoben masivním vnějším nebo vnitřním krvácením
a vyžaduje operační výkon s podáním krevních derivátů – ošetření na místě
je omezeno na nezbytná opatření a je zajištěn rychlý transport;
- substituční a farmakologická terapie – podání kyslíku (maskou, přes
ambuvak, UPV), infuzní terapie pro náhradu krevních ztrát, použití
přetlakové manžety (krystaloidy, koloidy, hyperosmolární roztoky),
vazoaktivní látky – vazodilatátory pro zlepšení mikrocirkulace nebo
vazopresory, kortikoidy – při poranění nebo podezření na poranění páteře,
dále možné podání Manitolu a Furosemidu pro prevenci edému mozku
a šokové ledviny;
- během ošetřování i následném transportu provádět opakovaně kontrolu stavu
pacienta, průchodnosti a fixace i. v. vstupů, hrudních drénů a ET kanyl,
obvazů, funkčnosti a polohy imobilizačních prostředků, apod.;
- řádné vyplnění a vedení Záznamu o výjezdu – popis události, mechanismus
úrazu, zda byl postižený připoután, o jakého účastníka dopravní nehody se
jedná (řidič, chodec, cyklista, apod.), aktivace air-bagů, poloha zraněného
a stav při příjezdu ZZS, provedené vyšetření a terapie, naměřené
fyziologické hodnoty, pracovní diagnosy, zaznamenání změn v průběhu
poskytování PNP, apod.
49
Zaklíněný pacient
V závislosti na rozsahu zaklínění, možnosti přístupu ke zraněnému, jeho stavu,
rizikům hrozícím záchranářům a dalších, v dané chvíli neovlivnitelných omezeních, je
často třeba na základě aktuální situace volit alternativní postupy nebo některá opatření
odložit, či je vykonávat v omezeném rozsahu.
V jednoduchých případech mnohdy zajišťují a provádějí vyproštění zraněného
z havarovaného vozidla laici popř. posádka ZZS. V rizikových situacích, kdy se jedná
o nestabilní vozidlo, kamiony s nebezpečným nebo neznámým nákladem, zaklínění
a uvěznění cestujících v havarovaném vozidle, apod., provádějí vyprošťování
příslušníci HZS.
Je třeba brát v úvahu, že zdlouhavé vyprošťování a nepříznivé okolní podmínky
významně zhoršují prognózu pacienta, i když je v této době provizorně léčebně
zajištěn. Zaklíněný pacient je ohrožen mimo jiné vlivem tlaku částí zdemolovaného
vozidla na tělo. Při delším stlačení měkkých tkání hrozí po vyproštění rozvoj
kompartmentového syndromu a toxického stavu s vazoparalýzou. V případě stlačení
hrudníku zaklíněného je nebezpečí omezení spontánní dýchání. Stlačení břicha sice
většinou zabraňuje masivnějšímu krvácení ze zraněných parenchymových orgánů, ale
omezuje pohyby bránice a tím zhoršuje dýchání a zvyšuje nitrolební tlak. Vždy hrozí
podchlazení zraněného.
Ochrana zraněného před okolím
Zraněného je třeba chránit před nepříznivými okolními vlivy (zimou, deštěm,
větrem, prochlazením při ležení na holé zemi, popř. před horkem a přímým slunečním
svitem, zraněné při vědomí před hlukem a pohybem mnoha lidí v bezprostřední
blízkosti a v jeho zorném poli). Pacient má právo také na ochranu soukromí, za kterou
zodpovídá lékař nebo záchranář, neboť zraněný je v tomto směru bezmocný. Tuto
ochranu většinou zajišťuje Policie ČR a vztahuje se nejen na laické „diváky“, ale i na
novináře nebo televizí štáby. Je tedy třeba co nejlépe zabránit veřejné identifikaci
poraněného a pohledu na něj [3].
50
Hodnocení stavu pacienta
K hodnocení a posouzení stavu pacienta, závažnosti zranění a prognosy lze
využít skórovací systémy. Pomocí těchto systémů lze na základě informací zjištěných
při vyšetření zraněného, hodnotit např. úroveň kvality vědomí nebo diagnostikovat
rozvíjející se traumatický šok. Jednotlivé skórovací systémy jsou uvedeny v kapitole 7
této práce.
Jednoduché zhodnocení stavu pacienta lze provést také na základě jeho vitálních funkcí:
Stabilní pacient – základní životní funkce jsou v normě, přiměřené věku a stavu
pacienta;
Nestabilní pacient – jedna nebo více životních funkcí jsou mimo normální hodnoty;
Stabilizovaný pacient – po uskutečněné léčbě jsou dvě hodnoty životních funkcí
v normálním rozmezí [11].
Imobilizační prostředky
Správná imobilizace (znehybnění) různých částí pohybového aparátu nebo
celého těla je nejen u dopravních nehod důležitou součástí poskytování neodkladné
péče. Po výběru příslušného imobilizačního prostředku je třeba dbát na jeho správnou
a šetrnou aplikaci. Adekvátní a správná imobilizace přináší zraněnému úlevu od bolesti
a je preventivním opatřením proti dalšímu mechanickému poškození již
traumatizovaného místa, čímž snižuje riziko pozdějších systémových komplikací, které
mohou vést k rozvoji šoku a následnému syndromu multiorgánové dysfunkce [3].
Mezi hlavní a nejpoužívanější imobilizační prostředky patří:
- Krční límec – imobilizační prostředek sloužící k fixaci osového postavení
krční páteře. Správně naložený krční límec brání pohybům hlavy
(předozadní pohyb, boční pohyb a rotace hlavy). Používá se v případech
poranění, nebo při podezření na poranění krční páteře. Aby krční límec plnil
správně svoji funkci, je potřeba vybrat zraněnému odpovídající velikost.
- Dlahy – imobilizační prostředky pro znehybnění a fixaci zlomených nebo
luxovaných kostí. Lze využít:
o Cramerova dlaha – je třeba zvolit správnou velikost a natvarovat dle
nezraněné končetiny. K fixaci nutno provést bohatou bandáž.
51
o Vakuové dlahy – po vybrání správné velikosti možnost rychlého
a jednoduchého přiložení. Fixace provedena odsátím vzduchu přes
ventil vakuovou pumpou nebo pomocí odsávačky. Imobilizace je
pevná a nedochází k útlaku tkání.
o extenzní dlaha – umožňuje fixaci dolní končetiny při potřebě její
trakce. Nevýhodou může být složitější naložení dlahy. Není
standardním vybavením vozidel ZZS.
- Fixační vyprošťovací souprava – používá se při vyprošťování sedícího
pacienta. Zajišťuje téměř dokonalou fixaci současně pánve, páteře, krku
a hlavy. Nevýhodou je poměrně složitá a dlouhá aplikace.
- Vakuová matrace – imobilizační prostředek sloužící k fixaci celého těla
pacienta hlavně v případech poranění nebo při podezření na poranění páteře
v jakékoliv úrovni. Matraci je třeba vytvarovat těsně kolem pacienta, aby
nedocházelo k jeho pohybu a zajistí se popruhy. Následně se odsaje vzduch
vakuovou pumpou nebo pomocí odsávačky. Vakuovou matraci lze po odsátí
využít i jako jednoduchá nosítka.
- Scoop rám – využívá se k šetrnému „sebrání“ ležícího zraněného a jeho
přeložení na vakuovou matraci, popř. k přenesení pacienta na krátkou
vzdálenost. Indikací k jeho použití je poranění nebo podezření na poranění
páteře. Rám je složen ze dvou dílů. Po nastavení jeho délky dle výšky
pacienta se rám rozdělí a jedna půlka se opatrně zasune ze strany pod
pacienta. Z opačné strany se pod pacienta vsune druhá část, načež se obě
části spojí zámky. Zraněný je fixován popruhy a přenesen dle potřeby.
Opačným způsobem je rám vyjmut z pod pacienta. Scoop rám lze využít
i při vyprošťování zraněného z havarovaného vozidla, kdy je pacient
„natažen“ na připravený rám vcelku [3].
Ukázka imobilizačních prostředků v příloze D.
52
Polohování
Využití určité polohy u zraněného a její správné provedení je jedním z prvních
a základních postupů u pacienta v akutním stavu. U neodkladných stavů může správně
zvolená a použitá poloha zraněného zabránit zhoršování následků poranění, vzniku
sekundárních poškození, rozvoji šoku, ale také mírnit bolest, riziko aspirace, zkvalitnit
ventilaci apod. Před uložením zraněného do příslušné polohy je nutné provést
diferenciální diagnostiku ke zhodnocení celkového stavu pacienta a určit priority léčby.
Vždy je třeba počítat s možností zhoršení stavu zraněného nebo selhání jeho základních
životních funkcí a následné nutnosti provedení terapeutických opatření nebo KPCR.
U pacienta při vědomí je nutné brát v úvahu úroveň jeho spolupráce (klidný
a spolupracující, agresivní, apod.). Pokud zraněný zaujímá vlastní úlevovou polohu,
která jej neohrožuje na zdraví nebo v důsledku této polohy nehrozí zhoršení jeho stavu,
ponechává se pacient v této poloze.
U pacienta v bezvědomí je v závislosti na jeho zraněních nejčastěji volena
poloha na vleže na zádech s jeho řádným zajištěním [3].
Poloha v leže na zádech
Universální poloha indikovaná hlavně u poranění páteře a hlavy. V případě
předpokladu kraniocerebrálního poranění se hlava zvyšuje asi o 30º nebo se takto
nakloní celá rovina, čímž se preventivně předchází rozvoji nitrolební hypertenze.
V případě podezření na zlomeniny pánve se mírně podloží dolní končetiny a hlava [3].
Ukázka poloh v leže na zádech v příloze E, obrázek 1.
Stabilizovaná poloha
Poloha určená spíše pro nouzové podmínky, která svým provedením zajišťuje
průchodnost dýchacích cest a snižuje riziko aspirace. Aplikuje se za předpokladu
dostatečné spontánní ventilace. Je nevhodná při poranění páteře [3]. Ukázka provedení
stabilizované polohy v příloze E, obrázek 2.
53
Protišoková poloha
Poloha zraněného vleže na zádech s různým stupněm zvednutí dolních končetin,
nebo naklonění celého těla pacienta hlavou dolů. Tato poloha využívá gravitace, čímž
dochází k odnímání objemu krve dolním končetinám nebo dolní polovině těla a využití
takto získaného objemu životně důležitými orgány [3]. Ukázka protišokových poloh
v příloze E, obrázek 3.
Modifikované a úlevové polohy
- Ortopnoická úlevová poloha – zraněný vsedě, často v předklonu nebo
nakloněn na poraněnou stranu pro snazší zapojení pomocných dýchacích
svalů. Aplikovaná při poranění hrudníku, zvláště pneumotoraxu,
zlomeninách žeber, apod.
- Úlevová poloha při poranění břicha – vsedě či se zvýšenou horní polovinou
těla a s podložkou pod koleny. Zraněný často sám vyhledává polohu na boku
s koleny přitaženými k tělu za účelem co největšího uvolnění břišní stěny.
- Poloha na břiše – někdy uváděná u poranění obličeje. Využitelná také
u pacientů, které z povahy jejich poranění (popáleniny zad, cizí těleso zející
v ráně na zádech, apod.) nelze jinak transportovat. Poloha je však nevhodná
v případech, kdy hrozí selhání životních funkcí a je potřeba provádět KPCR
[3]. Ukázky modifikovaných poloh v příloze E, obrázek 4.
Resuscitace a úmrtí v důsledku dopravní nehody
Při dopravních nehodách v roce 2010 zemřelo 753 osob. K těmto úmrtím došlo
přímo na místě události, během transportu pacienta do nemocnice nebo následně ve
zdravotnickém zařízení do 24 hodin po nehodě.
Riziko úmrtí zraněných při dopravních nehodách lze rozdělit do tří skupin:
- úmrtí zraněných v prvních minutách po nehodě následkem cévního
a neurologického poškození (přibližně 50 %);
- úmrtí během tzv. „zlaté hodiny“ následkem intrakraniálního krvácení,
rozsáhlého poranění břicha a hrudníku (přibližně 30 %);
- úmrtí v průběhu prvních dní nebo týdnů z důvodu multiorgánového selhání
(přibližně 20 %) [11].
54
Výjezdové skupiny ZZS poskytují KPCR dle jejich typu v rozsahu svých
kompetencí a odbornosti, avšak vždy podle doporučení European Resuscitation Council
a American Heart Association a algoritmů Guidelines 2010.
KPCR se nezahajuje v případech kdy:
- jsou přítomny jisté známky smrti (kromě nepřítomnosti dýchání, srdeční
akce a neurologických reflexů je přítomen alespoň jeden z těchto příznaků
– dekapitace, masivní zhmoždění s vyhřeznutím srdce, plic nebo mozku,
masivní devastace a ztráta tkání, shoření, posmrtná ztuhlost, posmrtné
skvrny, hnilobný rozklad);
- hrozí riziko ohrožení životů záchranářů;
- pacient je v terminální fázi prognosticky nepříznivého onemocnění;
- od zástavy prokazatelně uběhlo více jak 15 minut u dospělých, 20 minut
u dětí při normotermii nebo více jak 40 minut při hypotermii a nebyla
prováděna laická resuscitace před příjezdem ZZS [11].
KPCR se ukončuje v případech kdy:
- poskytnutá kompletní rozšířená KPCR včetně zajištění dýchacích cest,
defibrilace a podání potřebných léků nevede během 20 minut k obnovení
srdeční akce a nervových reflexů (resuscitace se prodlužuje v případě dětí,
hypotermie, intoxikace, anafylaxe);
- objeví se spolehlivé známky smrti;
- dojde k vyčerpání zachránců;
- pokračování KPCR ohrožuje záchranáře nebo život jiných osob;
- je nepřítomen defibrilovatelný rytmus po rozšířené KPCR [11].
Při KPCR prováděné u osob zraněných v důsledku dopravní nehody je důležité
neprodleně provést příslušná opatření (imobilizace krční páteře, punkce hrudníku,
zástava masivního krvácení, masivní infuzní terapie, apod.), která pokud nejsou včas
provedena, mohou být příčinou neúspěšné KPCR nebo dochází k poškození pacienta
činností zachraňujících.
55
Smrt člověka konstatuje pouze lékař. U osob zemřelých v důsledku dopravních
nehod na místě události provádí lékař ZZS jejich ohledání a vypisuje potřebnou
dokumentaci (List o prohlídce mrtvého, Průvodní list k pitvě). Informaci o úmrtí
předává Policii ČR přímo na místě nebo prostřednictvím ZOS, které dále zajistí
pohřební službu k převozu mrtvého na Ústav soudního lékařství (ÚSL), kde je
provedena pitva. V případech, kdy lékař ZZS konstatoval smrt u účastníka dopravní
nehody a jeho činnost se soustřeďuje na poskytování PNP dalším zraněným či
zraněnému včetně provedení jeho transportu do zdravotnického zařízení, ohledání
zemřelého a vyhotovení potřebné dokumentace provádí lékař LSPP, obvodní lékař nebo
v dané oblasti službu konající tzv. „ohledávací“ lékař. Tento je kontaktován
prostřednictvím ZOS a vyzván k neprodlenému provedení ohledání mrtvého. Pokud
dojde k úmrtí osoby během převozu do nemocnice, ohlásí posádka tuto skutečnost ZOS,
které informuje Policii ČR a oddělení zdravotnického zařízení, kam byl pacient
směřován. Zemřelý je následně předán dle vzdálenosti a konkrétní situace přímo v ÚSL,
nebo na Oddělení patologie nejbližší nemocnice, odkud je následně převezen pohřební
službou na ÚSL k provedení zdravotní pitvy [11].
Rodiny nebo příbuzné osob zemřelých při dopravních nehodách informuje o této
skutečnosti Policie ČR a pro toto sdělení využívá policejního psychologa.
4.2.5 Směřování pacienta
V důsledku dopravních nehod dochází k široké škále různých poranění, přičemž
nejčastějšími jsou např.: vnitřní a vnější krvácení, zlomeniny páteře, zlomeniny kostí,
poruchy vědomí, kraniocerebrální poranění, tenzní pneumotorax, ale také např. poranění
smíšená – polytrauma kombinované s další škodlivou noxou např. popáleniny,
chemické látky – tzv. mixy. Jedná se tedy o poranění vniklá mechanickým, chemickým
nebo termickým působením na organismus, vlivem náhlé decelerace či silného přetížení
v důsledku náhlé změny směru pohybu. Všechna tato poranění primárně vyžadují
traumatologickou péči ve zdravotnickém zařízení [11].
56
Mezi „oběti“ dopravních nehod se neřadí jen mrtví a zranění, ale lze do této
kategorie začlenit také svědky nehody, rodinu zemřelých či těžce zraněných, zasahující
záchranáře nebo účastníka dopravní nehody, který ji např. zavinil a přitom neutrpěl
žádné zranění. V mnoha případech je dopravní nehoda pro tyto osoby traumatizující
událostí, která může vyvolat hluboké rozrušení a tím vnik akutní stresové reakce.
V některých případech je třeba těmto osobám zajistit psychologickou pomoc na místě
události nebo uskutečnit jejich transport do Krizového centra [12].
Traumatologická péče v ČR
• Základní stupeň je realizován na chirurgických, traumatologických či
ortopedických pracovištích ambulantního či lůžkového typu.
• Vyšší stupeň péče je realizován v lůžkových zdravotnických zařízeních, ve
kterých je možné sestavit tým odborníků více chirurgických oborů, mají
dostatečné zázemí intenzivní péče a zajištěnu návaznost péče následné, zejména
rehabilitační.
• Nejvyšší stupeň péče je poskytován v Traumacentru a Popáleninovém centru.
Poskytování nejvyššího stupně traumatologické péče je vymezeno Triáží
a seznamem diagnóz [13].
Traumacentrum
Traumacentrum je pracoviště s nepřetržitým provozem a optimálním místem pro
kvalifikované a bezpečné převzetí pacientů v těžkém stavu, které je náležitě personálně
a materiálně vybaveno a je schopno poskytovat komplexní multioborovou péči, aby
měli pacienti maximální šanci na přežití a uzdravení. Zázemí tvoří např. biochemické
a hematologické expres-laboratoře, pracoviště zobrazovacích metod, vybavené operační
sály a přistávací plochu pro vrtulník. Mezi jeho přednosti patří mimo jiné úzký vztah se
záchrannou službou, dostatečná lůžková kapacita, komplexnost zdravotnických týmů
s potřebnou odborností a zkušenostmi a jejich propracovaná komunikace uvnitř
nemocnice. Seznam traumacenter v ČR pro dospělé a děti je uveden v příloze F [3].
57
Kritéria pro směřování pacientů do traumacentra
Triáž ohrožení životních funkcí – jedná se o identifikaci pacientů s ohrožením
vitálních funkcí ≥ 10 % v přednemocniční etapě. Tito pacienti uvedeným rizikem
splňuji kritéria pro primární směřování do Traumacentra. Neodůvodněné směřování
„Triáž pozitivního“ pacienta ZZS na nižší stupeň péče je nesprávným postupem.
V následující tabulce 7 stačí alespoň jedna pozitivní položka v některé ze skupin
F, A nebo M, aby byl pacient transportován do traumacentra. Skupina P obsahuje
pomocné faktory [13].
Tabulka 7 – Kritéria pro transport pacienta do traumacentra
F. Fyziologické ukazatele:
1. GCS < 13
2. TK syst < 90 mmHg
3. DF < 10 nebo > 29/´
A. Anatomická poranění:
1. pronikající kraniocerebrální,
2. nestabilní hrudní stěna,
3. pronikající hrudní poranění,
4. pronikající břišní poranění,
5. nestabilní pánevní kruh,
6. zlomeniny ≥ 2 dlouhých kostí(humerus, femur, tibie).
M. Mechanizmus poranění:
1. pád z výše > 6 m,
2. přejetí vozidlem,
3. sražení vozidlem rychlosti > 35 km/h,
4. katapultáž z vozidla,
5. zaklínění ve vozidle,
6. smrt spolujezdce.
P. Pomocná kritéria:
1. věk < 6 let,
2. věk > 60 let,
3. komorbidita kardiopulmonální.
Zdroj: Traumatologická péče v ČR, Věstník MZ ČR, 2008
Krizové centrum
Dopravní nehoda je v závislosti na jejím průběhu a následcích více či méně
krizovou událostí, při které mohou osoby vystavené extrémně stresujícímu zážitku nebo
dlouhotrvající stresové situaci utrpět Psychické trauma. Změny v chování osoby
vystavené podnětům jako je náhlé úmrtí blízké osoby, fyzické ohrožení vlastní či
blízkých, zavinění dopravní nehody s úmrtím, apod., lze shrnout do diagnostické
kategorie akutní stresová reakce. Tyto změny v chování se mohou projevovat
58
v závislosti na typu obranné reakce organismu. Může jít o reakci aktivní (útok – svalové
napětí, zrudnutí v obličeji, pocení, zrychlení tepu a dechové frekvence, třes rukou,
agresivní projevy, smutkové nebo zlostné emoce, apod.) nebo o reakci obrannou (útěk
– ztuhlost, zblednutí, studená akra, bez emocí, zpomalený dech a pulz, snížená
schopnost porozumět verbálním sdělením, apod.).
ZZS může těmto osobám (pokud je u nich vyloučeno zranění, nejsou pod vlivem
návykových látek, apod.) nabídnout převoz do krizového centra k poskytnutí krizové
intervence (odborná metoda práce s klientem v situaci, kterou osobně prožívá jako
zátěžovou, nepříznivou nebo ohrožující, sloužící k zpřehlednění a strukturování jeho
prožívání a zabránění ohrožujících tendencí v jeho chování). Krizové centrum je
otevřené oddělení s možností hospitalizace až sedm dní a slouží k překonání nejtěžšího
období krize. Je zde přítomen psychiatr (24 hodin denně nebo jako příslužba na
telefonu), psycholog, nelékařský zdravotnický pracovník, sociální pracovník, popř.
externě právník a duchovní. Krizovou intervenci na místě události poskytuje
pozůstalým, svědkům nebo účastníkům nehody přivolaný psycholog HZS popř. PČR.
V ČR lze využít krizová centra v Brně (Krizové centrum Psychiatrické kliniky
LF MU v Brně-Bohunicích) nebo Praze (Centrum krizové intervence Praha-Bohnice).
V ostatních regionech jsou nabízeny krizové služby v menším a omezeném rozsahu
(Olomouc, Ústí nad Labem, Plzeň, Zlín a Liberec) [12].
Nahlášení transportu pacienta
Po rozhodnutí o směřování pacienta na základě triáže a jeho zdravotního stavu
informuje výjezdová skupina ZZS o této skutečnosti ZOS prostřednictvím radiostanice
nebo mobilního telefonu. Dispečer ZOS kontaktuje požadované zdravotnické zařízení
a předává získané informace přímo pracovníkům cílového oddělení. V případech, kdy
oslovené zdravotnické zařízení není schopno tohoto pacienta přijmout, např. z důvodu
zahlcení v důsledku většího množství pacientů, kontaktuje dispečer jiné zdravotnické
zařízení, které poskytne transportovanému pacientovi adekvátní nemocniční péči
a o změně směřování informuje příslušnou výjezdovou skupinu ZZS. V některých
oblastech ČR si posádky ZZS domlouvají příjem pacienta ve zdravotnickém zařízeni
samy, pomocí mobilního telefonu. Urgentní příjmy traumacenter většinou disponují
samostatným Operačním střediskem UP vybaveným radiostanicí, jejímž
59
prostřednictvím je zajištěna komunikace přímo s posádkou ZZS, která transport
pacienta uskutečňuje.
Informace o pacientovi poskytnuté s předstihem cílovému zdravotnickému
zařízení slouží hlavně k mobilizaci příjmového pracoviště a jeho personálu tak, aby
předání pacienta proběhlo rychle a jednoduše bez časových ztrát, a tím případnému
oddálení poskytnutí akutní nemocniční péče zraněnému. Rychlé předání je také zárukou
takřka okamžité akceschopnosti předávající výjezdové skupiny ZZS.
Hlášení o transportovaném pacientovi by mělo obsahovat tyto informace:
- stav vědomí;
- vitální funkce (ventilace, hemodynamika);
- charakter poranění;
- základní diagnózy (neurokranium, páteř, hrudník, břicho, končetiny);
- předpokládaný dojezdový čas;
- v případě většího počtu zraněných kolik jich bude ZZS do cílového zařízení
transportovat;
- v případě zásahu více ZZS (hranice regionů) podává každé ZOS informace
pouze o pacientech transportovaných „vlastními“ posádkami.
Jako osnovu hlášení lze využít také pomůcku MIST (mechanism of injury,
Suspected injuries, Vital signs, Treatment given), což znamená nahlášení informací
o mechanismus úrazu, předpokládaných zraněných, stavu životních funkcí a poskytnuté
léčbě.
60
4.2.6 Transport pacienta
Transport pacienta z místa nehody do zdravotnického zařízení lze provést
pozemní nebo leteckou cestou. Během transportu se zdravotní stav pacienta nesmí
zhoršit a převoz musí být šetrný. Jen ve výjimečných případech (např. vnitřní krvácení
do hrudníku a břicha) má rychlost přednost před šetrností.
Mezi hlavní požadavky na transport patří zejména možnost sledování pacienta
(pohledem, manuálně a přístroji), minimální počet jeho překladů, minimum přechodů
přes nerovný terén, šetrná technika jízdy nebo letu a transport do zdravotnického
zařízení, které je schopno poskytnout zraněnému komplexní a definitivní pomoc [11].
Před zahájením transportu je nutné zraněného zajistit prostřednictvím
bezpečnostních pásů integrovaných do nosítek. K eliminaci nekontrolovatelných
pohybů hlavy zejména u pacienta s kvantitativní poruchou vědomí lze využít vakuový
hlavový stabilizátor nebo hlavové klíny, pokud již tuto funkci neplní zformovaná
vakuová matrace. Čas odjezdu z místa události a tím zahájení transportu se zapisuje do
Záznamu o výjezdu.
Pozemní prostředky pro transport
Pozemní transport je uskutečňován sanitními vozidly upravenými pro převoz
ležícího pacienta za přítomnosti posádky určitého typu, odbornosti a s různou úrovní
vybavení. Jedná se o výjezdové skupiny ZZS, které mají k dispozici materiální
a technické vybavení pro ošetření, zajištění, monitoraci, léčbu a transport pacienta nebo
o sanitní vozidlo soukromého dopravce DRNR se základními prostředky pro provedení
první pomoci, imobilizace a transport.
Mezi výhody pozemních dopravních prostředků patří:
• jejich využitelnost v kteroukoliv denní i noční dobu bez ohledu na počasí;
• na mnoha místech rychlá dostupnost z důvodu rozsáhlé sítě výjezdových
stanovišť;
61
• možnost dosáhnutí místa nehody kdekoliv, kde lze dojet po zpevněné silnici
nebo lehkým terénem;
• dostatečný prostor pro provádění léčebných a ošetřovatelských činností;
• dostatečné zásoby zdravotnického materiálu ve vozech ZZS;
• možnost téměř kdykoliv okamžitě zastavit a provést další potřebné úkony
u zraněného; apod.
Mezi nevýhody pozemního transportu mimo jiné patří:
• přenos vibrací a otřesů na pacienta při jízdě po poškozených komunikacích, přes
vlakové přejezdy, v terénu, ve městech pak jízda po tramvajovém pásu,
kostkové vozovce, apod.;
• nežádoucí síly působící na pacienta při akceleraci, deceleraci, náhlé změně
směru jízdy;
• hluk ve vozidle způsobený prouděním větru nebo používáním akustického
výstražného zařízení;
• při komplikované dopravní situaci nutnost zvolení delší trasy z důvodu objížděk
nebo dopravní zácpy, a tím k prodloužení dojezdového času do zdravotnického
zařízení; apod. [3].
Řidič vozidla transportující zraněného volí tedy odsunovou trasu a způsob jízdy
s ohledem na závažnost stavu zraněného a míru negativních dopadů na jeho zdravotní
stav. Vždy se však snaží, aby jízda byla co možná nejvíce šetrná a rychlá.
Využití LZZS
Letecká zdravotnická záchranná služba (LZZS) má v principu stejné úkoly jako
pozemní výjezdové skupiny ZZS. Je řízena dispečerem ZOS a je nasazována hlavně
v případech, kdy jsou využity její přednosti. V případě, že letecký transport bude pro
pacienta vzhledem k jeho poraněním a vzdálenosti do cílového zdravotnického zařízení
šetrnější a rychlejší, může si zasahující výjezdová skupina prostřednictvím ZOS vyžádat
asistenci LZZS k uskutečnění transportu zraněného.
62
Mezi výhody LZZS patří:
• rychlost;
• možnost proniknutí do prostoru nepřístupného pro pozemní prostředky
např. u nehod mimosilničních v nepřehledném a nedostupném terénu;
• šetrnost transportu;
• u dopravních nehod na dálnicích, kdy je pro pozemní prostředky obtížné projet
stojícími kolonami aut, možnost přistání na volné komunikaci za nehodou ve
směru jízdy, popř. pokud je to možné vedle dálnice;
• uskutečnění průzkumného letu nad místem události a na základě zjištěných
skutečností upřesnění lokalizace popř. rozsahu nehody;
• během letu zpravidla dobré rádiové spojení [5].
Nevýhody využití LZZS:
• lze využít pouze od východu do západu slunce a za příznivých
meteorologických podmínek. Konečné rozhodnutí o uskutečnění letu má vždy
pilot vrtulníku, který může z důvodu bezpečnosti, na základě špatné viditelnosti
či silného větru, odmítnout provedení letu;
• vysoká hladina hluku v kabině;
• malý pracovní prostor s omezenou možností provádění intervencí za letu;
• omezené množství využitelných prostředků;
• plocha pro přistání musí mít minimálně 50 x 50 m bez překážek v okolí včetně
nadzemního vedení;
• poměrně dlouhý startovací proces, kdy je nutné zahřát pohonné jednotky;
• negativní důsledky snižování barometrického tlaku s přibývající výškou na
zdravotní stav pacienta, nafukovací dlahy nebo přístroje [5].
Vzhledem ke stísněnému pracovnímu prostoru, vibracím a velkému hluku ve
vrtulníku je nutné ještě před vzletem překontrolovat řádně vitální funkce pacienta
a provést jejich řádné zajištění, uskutečnit všechna potřebná měření pomocí
přístrojového vybavení, předvídat možné komplikace, překontrolovat řádnou fixaci
např. endotracheální rourky, venosních katétrů nebo drénů proti vytažení a dát
pacientovi chrániče sluchu. Pilot provádí let ve výšce 100 – 500 m tak, aby transport byl
plynulý, šetrný a nedocházelo k náhlým změnám směru letu v kterékoliv rovině [3].
63
Zvláštní prostředky pro transport pacienta
Zvláštních prostředků pro transport pacienta využívá například Horská služba
(saně pro ležícího pacienta k zapřáhnutí za sněžný skůtr nebo lyžaře, speciální terénní
vozidlo s možností transportu ležícího pacienta, apod.) nebo Vodní záchranná služba
(různé druhy motorových člunů, vodní skůtry, apod.). Tyto transportní prostředky
mohou být využity u dopravních nehod, které se udály v terénu nepřístupném pro běžná
vozidla ZZS nebo v případech, kdy lze transport uskutečnit pouze za pomocí těchto
speciálních prostředků (nehody jezdců terénních motocyklů a čtyřkolek, sněžných
skůtrů nebo nehody lesnické techniky v nepřístupném horském terénu a lesním porostu,
pád vozidel do vodních toků nebo nádrží s nutností přepravení zraněných pomocí člunů
apod.). Zranění jsou těmito prostředky dopraveni na místo dostupné pro vozidla ZZS
nebo vhodné pro přistání LZZS, kde jsou předáni k dalšímu ošetření a zajištění
příslušné výjezdové skupině. Ta následně transportuje pacienta do cílového
zdravotnického zařízení [3].
Sekundární poškození pacienta během transportu
Vlivem fyzikálních sil, které na pacienta působí během transportu (vibrace,
decelerace, dysbarismus vlivem odstředivé síly, hluk, střídání tepla a chladu, apod.),
může dojít k jeho sekundárnímu poškození. Toto hrozí hlavně u pacientů
s kraniocerebrálním poraněním, po KPCR v důsledku traumatu a v nestabilním stavu,
s krvácením z parenchymových orgánů nebo do retroperitonea, v kritickém podchlazení
apod. Je tedy nutné zvolit vhodný transportní prostředek, řádně pacienta zajistit
a transport provádět šetrně s ohledem na možná rizika, kterými mimo jiné jsou:
- vliv vibrací zvyšuje riziko krvácení, vede ke tření kostních úlomků, uvolňuje
tromby vzniklé v ránách, může způsobit poškození plíce zlomenými žebry a vnik
pneumotoraxu;
- decelerace způsobuje posun volných tělních struktur proti stabilnějším, čímž hrozí
vznik např. trhliny v aortě s disekcí nebo krvácení v oblasti retroperitonea;
- u poraněné ženy v pokročilém stádiu gravidity může docházet pohyby plodu
k dráždění děložní stěny a tím k vyvolání kontrakcí a předčasnému odloučení
placenty;
- vlivem odstředivé síly dochází k posunům mozkové hmoty a tím ke změně
distribuce krve, apod. [11].
64
4.2.7 Předání pacienta
Předání pacienta v cílovém zdravotnickém zařízení
Ve zdravotnickém zařízení probíhá předání pacienta do nemocniční péče
v závislosti na typu cílového zařízení a stupni traumatologické péče kterou poskytuje,
avšak vždy do rukou lékaře. Místem předání tedy může být např. chirurgická
ambulance, centrální příjem nebo urgentní příjem nemocnice tzv. emergency. Pacient je
šetrně transportován ze sanitního vozidla na nosítkách bez dalšího zbytečného
překládání na jiné nemocniční vozíky apod. na místo předání. Pokud to vyžaduje stav
pacienta, je nezbytné pokračovat i při tomto převozu v monitoraci životních funkcích
a podpůrné terapii (připojení na monitor, pulz, saturace kyslíkem, kapnometrie, krevní
tlak, podávání kyslíku, napojení pacienta na umělou plicní ventilaci, apod.) jakož
i v probíhající léčbě (pokračování podávání infůzí, kontinuální podávání farmak apod.).
Pacient je i nadále zajištěn popruhy a žádný z imobilizačních prostředků se nesnímá.
V případě probíhající KPCR pokračuje posádka v provádění nepřímé srdeční masáže
manuálně nebo prostřednictvím automatického masážního přístroje (např. LUCAS,
Autopuls).
Předávající člen posádky ZZS (lékař, nelékařský zdravotnický pracovník)
poskytuje lékaři na příjmu kompletní informace o mechanismu poranění, zdravotním
stavu pacienta při započetí poskytování PNP, zjištěných zraněních, provedených
imobilizačních opatřeních, průběhu a vývoji stavu zraněného, případných komplikacích,
provedených invazivních zásazích, farmakoterapii, pracovních diagnózách apod. Spolu
s pacientem je předán pečlivě vypsaný originál Záznamu o výjezdu s uvedeným časem
předání pacienta popř. doklady zraněného a jeho osobní věci (oblečení, zavazadla apod.)
uložené nejlépe do igelitového pytle se jménem. Cennosti (mobilní telefon, šperky,
finanční hotovost, kreditní karty apod.) se sepisují a předávají s pacientem proti podpisu
většinou nelékařského zdravotnického pracovníka. Materiál, ze kterého jsou šperky
vyrobeny se popisuje jako žlutý nebo bílý kov popř. bílý kámen apod. Lékař příjmu
potvrdí ZZS převzetí pacienta podpisem a razítkem přijímajícího oddělení na kopii
Záznamu o výjezdu.
65
Pacient je postupně přepojen na přístrojové vybavení přijímajícího oddělení tak,
aby byla minimálně přerušena probíhající terapie a monitorace. Imobilizační prostředky
jsou ponechány na pacientovi a jsou nahrazeny ZZS výměnným způsobem ze zásob
zdravotnického zařízení, nebo v případě sejmutí některých z nich při vyšetřování lékaři
příjmu, jsou tyto navráceny zpět výjezdové skupině.
Předání pacienta jinému týmu k dalšímu transportu
Výjezdová skupina, která účastníka dopravní nehody vyšetřila, ošetřila a zajistila
pro transport, může tohoto pacienta předat jinému týmu k dalšímu ošetření nebo
k uskutečnění transportu do cílového zdravotnického zařízení. Tato situace nastává
například tehdy, kdy zasahující rozhodne o využití LZZS pro převoz zraněného z místa
nehody, překladu pacienta „na půl cesty“ jinému pozemnímu týmu ZZS vyslanému
z místa cílového zdravotnického zařízení, předání pacienta na místě nehody z důvodu
většího počtu zraněných, apod. Pro předání lze využít všechny typy výjezdových skupin
schopných transportu pacienta (LZZS, RLP, RZP) nebo sanitní vozidlo soukromého
dopravce DRNR. Lékař nebo nelékařský zdravotnický pracovník žádá o výjezd
konkrétní posádky přes ZOS, přičemž bere v úvahu hlavně závažnost zdravotního stavu
pacienta, vzdálenost od cílového zdravotnického zařízení případnou časovou prodlevu
způsobenou tímto „mezipředáním“ a její vliv na vývoj zdravotního stavu pacienta apod.
ZOS na základě množství volných výjezdových skupin vyšle posádku příslušného typu
a odbornosti dle požadavku, nebo v případě, že tyto plní jiné úkoly, informuje žadatele
o nutnosti uskutečnění transportu až do cílového zdravotnického zařízení, bez možnosti
překladu.
Předání pacienta, jeho osobních věcí a cenností, Záznamu o výjezdu, sdělování
informací a přepojení pacienta na přístrojové vybavení přebírající posádky probíhá
obdobně jako ve zdravotnickém zařízení. Dle zvyklostí daného kraje dochází
k nahrazení použitých imobilizačních prostředků mezi výjezdovými skupinami
např. výměnným způsobem včetně nosítek.
66
4.2.8 Další činnost výjezdové skupiny
Uvolnění výjezdové skupiny k dalšímu výjezdu
Posádka ZZS, která předala pacienta jiné výjezdové skupině (RLP, RZP, LZZS)
či DRNR k dalšímu transportu nebo v cílovém zdravotnickém zařízení, popř. ponechala
pacienta na místě zásahu z důvodu úmrtí, se následně ohlásí dispečerovi ZOS jako
„volná“, připravená k dalšímu výjezdu. Toto provádí dle zvyklostí v daném kraji
prostřednictvím radiostanice, mobilního telefonu, terminálu ve voze nebo jejich
kombinací. Čas uvolnění se zapíše do Záznamu o výjezdu. Dispečer ZOS následně
rozhodne, zda se má posádka směřovat zpět na základnu, zda bude pokračovat k jinému
výjezdu nebo se vrátí na místo události v případě, kdy se jedná o hromadné neštěstí
a bude využita k transportu dalších pacientů.
V případech, kdy posádka ZZS spotřebovala u nehody velké množství
zdravotnického materiálu nebo jsou sanitní prostor vozu, zdravotnické přístroje
a vybavení potřísněny velkým množstvím krve či jinak znečištěny a nelze provést
doplnění a očistu z vlastních zdrojů, informuje o této skutečnosti dispečera ZOS. Ten
instruuje posádku podle aktuální situace (např. přejezd na nejbližší základnu ZZS, kde
bude provedena očista a doplnění materiálu tak, aby tato výjezdová skupina byla
schopna další akce bez jakéhokoliv omezení nebo přejezd na domovskou základnu
s rizikem, že v případě potřeby využití skupiny, bude tato omezena v poskytování PNP.
Vliv na konkrétní rozhodnutí dispečera má také počet volných sil a prostředků, které má
k dispozici v příslušné spádové oblasti a vzdálenost, kterou musí tato posádka urazit,
než dosáhne své základny a tím i očisty a doplnění materiálu.
Ukončení výjezdu
Posádka ukončuje výjezd v závislosti na situaci. Pokud není po uvolnění využita
k další akci, pak se za ukončení výjezdu považuje okamžik příjezdu posádky na
domovskou základnu. V případě, že dispečer vyšle tuto posádku k pacientovi na základě
nového tísňového volání, je probíhající výjezd ukončen a vzápětí zahájen nový, bez
ohledu na to, kde se zrovna tato výjezdová skupina nachází.
67
Ukončení výjezdu probíhá opět dle zvyklostí v daném kraji prostřednictvím
radiostanice, mobilního telefonu nebo terminálu ve voze. Čas ukončení akce se zapisuje
do Záznamu o výjezdu.
Po ukončení akce zapíše lékař nebo nelékařský zdravotnický pracovník
informace ze Záznamu o výjezdu do počítačového programu příslušné ZZS, který slouží
ke sběru dat o výjezdech, archivaci, vytváření statistik nebo pro vykazování výkonů pro
pojišťovny apod.
4.3 Zásady ošetřování více pacientů
Dopravní nehodu s více zraněnými lze pokládat za hromadné neštěstí, pokud se
najednou vyskytne deset a více postižených osob v ohrožení života a zdraví. Může se
však jednat i o událost menšího rozsahu, kdy vznikne nepoměr mezi počtem
postižených a počtem disponibilních lidských a materiálních prostředků.
Činnost výjezdové skupiny po příjezdu na místo dopravní nehody tedy probíhá
v závislosti na aktuální situaci. Obecně lze tedy říci, že v případě, kdy počet zraněných
převyšuje počet záchranářů, činnost první posádky ZZS dále probíhá dle postupů
Medicíny katastrof a hromadných neštěstí [11].
Poskytování pomoci v rozsahu Urgentní medicíny (UM) nebo Medicíny katastrof
(MK)
Urgentní medicína je interdisciplinární medicínský obor, který má řešit náhle
vzniklá poranění nebo onemocnění bezprostředně ohrožující zdraví nebo život
postiženého. Je zaměřena na jedince, eventuelně několik zdravotně postižených na
jednom místě, úkolem je zajistit přežití všech raněných a nemocných a poskytnutí
pomoci je provedeno do několika minut po vyrozumění s dostatkem zdravotnického
personálu a vybavení.
Medicína katastrof je učení o léčbě velkého počtu raněných a nemocných pod
tlakem času a většinou s nedostatečnými silami a prostředky. Má interdisciplinární
68
charakter a navazuje na urgentní medicínu v přednemocniční péči. Stavy poškození jsou
vyvolány výhradně exogenními faktory. MK je zaměřena na velký počet zraněných.
Jejím úkolem je zajistit šanci na přežití co největšímu počtu postižených, přičemž
jednotlivý zranění jsou ošetření za různě dlouhou dobu, z důvodu nedostatku personálu
a vybavení v prvních okamžicích [14].
4.3.1 Postup ZZS při hromadném neštěstí podle MK
Lékař (zdravotník) první výjezdové skupiny ZZS na místě dopravní nehody se
stává vedoucím zdravotnického zásahu do doby, než je v této funkci vystřídán
zkušenějším lékařem nebo vedoucím lékařem (primářem) příslušného kraje. První
posádka a vedoucí zdravotnického zásahu:
- provede průzkum místa nehody a informuje ZOS o počtu postižených (i odhad,
později upřesní), počtu a typu dopravních prostředků, hrozících nebezpečích,
potřebném množství dalších sil a prostředků ZZS včetně ostatních složek IZS.
V případě, že tak již nebylo učiněno na základě zjištěných skutečností při přebírání
tísňové výzvy ZOS, aktivuje traumatologický plán příslušného kraje;
- zahajuje třídění pacientů pomocí vypracovaných systému, které umožňují zařazení
postižených do kategorií podle naléhavosti poskytování PNP a jejich transportu;
- zřizuje shromaždiště raněných, kam jsou roztřídění pacienti přenášení a dále
ošetřováni;
- určuje místo pro přistání vrtulníků LZS popř. PČR;
- zakládá odsunové stanoviště na výstupu ze shromaždiště raněných;
- řídí činnost dalších týmů ZZS, které se dostaví na místo neštěstí a zadává jim úkoly
dle aktuální situace (nejdříve se třídí, následně navazují další činnosti – ošetřování,
odsun), dále určuje vedoucího shromaždiště raněných (řídí činnost ošetřování na
tomto úseku, přetřiďuje zraněné a určuje dle priority jejich odsun), a vedoucího
odsunového stanoviště (komunikuje se ZOS, předává zraněné pro transport a vede
jejich evidenci);
- komunikuje se ZOS a s velitelem HZS a PČR [11].
69
Další výjezdové skupiny ZZS, které se dostaví na místo události okamžitě
kontaktují vedoucího zdravotnického zásahu a plní úkoly dle jeho rozhodnutí (třídění,
ošetřování nebo transport pacientů), aby nedocházelo k situacím, kdy posádka bez
vědomí vedoucího nakládá nejbližšího pacienta a odváží jej do zdravotnického zařízení,
což je v rozporu s postupy při hromadných neštěstích. Jakmile výjezdová skupina
dokončí přidělenou činnost informuje o této skutečnosti vedoucího, který jim následně
přidělí další úkol. Tím je zajištěn neustálý přehled vedoucího zásahu o prováděných
činnostech a efektivní využití všech zdravotnických pracovníků.
4.3.2 Třídění zraněných
Třídění postižených by měl vykonávat nejlépe lékař urgentní medicíny, přičemž
čas věnovaný jednomu zraněnému by neměl přesáhnout 3 minuty. Třídění raněných
obsahuje:
- krátké vyšetření a zhodnocení životních funkcí, celkového a psychického stavu
zraněného;
- rozdělení raněných do skupin podle závažnosti, charakteru a druhu jeho poranění
s ohledem na možnosti poskytnutí zdravotnické pomoci;
- dynamické a rychlé vyčlenění zraněných v kritickém stavu ze všech postižených;
- zajištění účinné péče k záchraně co největšího množství osob a jejich rychlý
transport ve stabilizovaném stavu do vhodných zdravotnických zařízení [11].
Třídící systémy
V rámci ČR není využíváno jednotného třídícího systému či jednotné
dokumentace pro HN (visačky pro HN), avšak jejich princip a struktura jsou stejné.
Nejjednodušším způsobem je využití třídění START (snadné třídění a rychlá terapie),
které rozděluje postižené podle následujících kritérií – schopnosti chodit, přítomnosti
dýchání, stavu vědomí a kapilárního návratu. Schéma třídění START je uvedeno
v příloze G. Podle stavu pacienta, druhu a charakteru poranění, priority poskytnutí PNP
a jeho transportu je zraněný označen štítkem určité barvy:
70
1 červená – nouzový kritický stav – poruchy dýchání a krevního oběhu,
bezvědomí, šok. Poskytnutí pomoci do několika minut provedením zajištění
dýchacích cest, protišokových opatření, přístupu do žíly, analgezie, infuzní
terapie, zástavy krvácení apod.;
2 žlutá – urgentní – polytrauma, popáleniny, rány hrudníku a břicha, zlomeniny
páteře, úrazy CNS s krátkodobou poruchou vědomí, ztráty krve do 1000 ml.
Ošetření zraněného je naléhavé, avšak snese odklad.;
3 zelená – neurgentní nebo chodící – lehké poranění měkkých tkání, zlomeniny
horních končetin, popáleniny menšího rozsahu, zranění jsou schopni chůze.
Pomoc je potřebná do 4 - 6 hodin.;
4 černá – mrtví nebo nepochybně neléčitelná zranění – zranění neslučitelná se
životem, mrtví, umírající. Poranění jako rozsáhlá kraniocerebrální traumata,
polytrauma s hemoragickým šokem v terminální fázi, popáleniny II. a vyššího
stupně na více jak 60 % povrchu těla. Podává se pouze analgosedace a následně
zakrytí mrtvého. Lékař konstatuje smrt a vypíše potvrzení o úmrtí. Prohlídku
mrtvého později provádí soudní lékař [11].
V průběhu třídění zraněných se neošetřuje, ale provádí se pouze základní opatření,
jako je improvizovaná zástava krvácení, zavedení ústního vzduchovodu, záklon hlavy
nebo úprava polohy zraněného. V případě, že postižený po provedení záklonu hlavy
nezačne spontánně dýchat, považuje se za mrtvého a neresuscituje se. Tím jsou
upřednostněny osoby s šancí na přežití před infaustními zraněnými. Stav postiženého se
může náhle a nečekaně zhoršit. Z tohoto důvodu je nutné provádět přetřiďování v každé
etapě ošetřování a tyto změny včetně poskytnuté péče zanést do dokumentace [11].
4.3.3 Činnost ZOS při HN
ZOS při hromadném neštěstí:
- na základě tísňové výzvy nebo informací poskytnutých první posádkou na místě
události aktivuje traumatologický plán;
- organizuje výjezd potřebných sil a prostředků;
- vyžaduje součinnost složek IZS;
71
- udržuje spojení se všemi zúčastněnými;
- informuje zdravotnická zařízení o mimořádné události (i v sousedních okresech),
vyzývá je k připravenosti na příjem většího množství zraněných a aktivaci
traumatologických plánů, zjišťuje kapacitu volných lůžek;
- shromažďuje potřebné informace, provádí jejich vyhodnocení, předání a realizaci
potřebných opatření;
- zajišťuje svolávání určených pracovníků;
- informuje o mimořádné události vedoucí pracovníky;
- zajišťuje běžný provoz ZZS (alespoň 25 % prostředků na daném území zabezpečuje
rutinní činnosti); apod. [3].
Traumatologický plán
Každé zdravotnické zařízení včetně ZZS zpracovává vlastní Traumatologický
plán, který určuje chování a činnost daného poskytovatele zdravotnické péče při
mimořádných událostech, tedy v situacích, kdy je péče poskytována zvýšenému počtu
zraněných v krátkém časovém úseku. Traumatologický plán je zpracován dle podmínek
konkrétního poskytovatele zdravotní péče, avšak jeho struktura je vždy stejná. Jeho
hlavní funkcí je zajištění návaznosti poskytování přednemocniční neodkladné péče ZZS
na poskytování neodkladné nemocniční péče. Příslušná ZZS zajišťuje provázání
jednotlivých traumatologických plánů z hlediska medicínských potřeb řešených
v rozsahu provozních, pohotovostních a zvláštních zásob zdravotnictví [3].
72
5 Poskytování informací
Lékaři a všichni zdravotničtí pracovníci jsou povinni zachovávat mlčenlivost
o skutečnostech, o kterých se dozví při výkonu svého povolání podle ustanovení zákona
č. 20/1966 Sb., O péči a zdraví lidu v platném znění. Tato mlčenlivost je stanovena
v širokém rozsahu a podléhá ji nejen sdělování diagnózy, podrobnějších medicínských
údajů, důvěrných informací, ale v podstatě vše, co se zdravotnický pracovník dozvěděl
v souvislosti s poskytováním zdravotní péče. Povinnost zachovávat mlčenlivost trvá
i v případě, že pracovník přestal vykonávat zdravotnické povolání. Ochrana osobních
údajů je stanovena zákonem č. 10/2000 Sb., O ochraně osobních údajů.
Zákon stanovuje výjimky, kdy je zdravotnický pracovník zproštěn povinné
mlčenlivosti, a to v těchto případech:
1. Poskytování informací se souhlasem pacienta – pacient uděluje výslovný
souhlas zdravotnickému pracovníkovi, komu a jaké informace o jeho
zdravotním stavu mohou být sděleny. V případě, že pacient v důsledku svého
zdravotního stavu souhlas udělit nemůže (smrt, bezvědomí), je zachována
mlčenlivost. Za osoby, které nejsou způsobilé k právním úkonům, udělují
souhlas zákonní zástupci (věk do 18 let, duševní porucha). Je-li zdravotnický
pracovník žádán o informace státním orgánem (Policie ČR, soudem, státním
zastupitelstvím apod.), musí tento doložit písemný souhlas pacienta.
2. Poskytnutí informací, byl-li zdravotnický pracovník zproštěn povinné
mlčenlivosti nadřízeným orgánem v důležitém státním zájmu – tato výjimka se
nepoužívá, neboť nikde není definováno kdo je nadřízený orgán ani co je „státní
zájem“.
3. Poskytnutí informací v případě oznamovací povinnosti – poskytnutí informací:
matrice vypsáním Listu o prohlídce mrtvého; policii při podezření, že úmrtí bylo
způsobeno trestným činem, u sebevražd, u úmrtí v dopravním prostředku, při
úmrtí osob neznámé totožnosti nebo cizího státního příslušníka; orgánu ochrany
veřejného zdraví při úmrtí osoby s přenosnou nemocí nebo při podezření na
kontaminaci radioaktivními látkami; zdravotní pojišťovně a orgánům sociálního
zabezpečení v omezené míře umožnění nahlížet do zdravotnické dokumentace
[3].
73
Dopravní nehody, zvláště ty s tragickými následky nebo velkého rozsahu, často
neuniknou pozornosti médií. V některých případech se na místo události dostaví
televizní štáb nebo novináři ještě v průběhu zásahu, nebo dokonce současně se
záchrannými složkami. Zasahující zdravotničtí pracovníci nikdy neposkytují médiím ani
jiným osobám žádné rozhovory a informace, zachovávají mlčenlivost, chrání pacienta
před pohledy svědků a médií, popř. odkazují novináře, reportéry apod. na tiskového
mluvčího příslušné ZZS.
74
6 Dokumentace
Legislativa
Dokumentace, kterou je ZZS povinna vést je rámcově upravena vyhláškou
434/1992 Sb. O zdravotnické záchranné službě. Přesněji ji však definuje vyhláška
358/2006 Sb. O zdravotnické dokumentaci. Pečlivé, úplné a čitelné vedení zdravotnické
dokumentace nevyžaduje jen zákon, ale tyto předpoklady jsou důležité i pro ochranu
zdravotnických pracovníků při případných soudních sporech. Z dokumentace vyplněné
ZZS vycházejí také pracovníci zdravotnických zařízení, do kterých jsou pacienti
směřováni [5].
6.1 Dokumentace zdravotnického operačního střediska
ZOS je dle legislativních předpisů povinno vést a archivovat:
• zvukový záznam o výzvě k poskytnutí PNP, který je automaticky nahráván
a ukládán v elektronické podobě;
• záznam operátora nebo deník operačního střediska, který obsahuje datum;
pořadové číslo výjezdu; čas hlášení; osobní údaje pacienta; jméno a číslo
volajícího na tísňovou linku, pokud lze toto zjistit; osobní údaje operátora, který
výzvu přijal; časy o průběhu výjezdu; jména členů výjezdové skupiny, kteří
poskytovali zdravotní péči;
• provozní deník radiostanice, vedený v souladu s radiokomunikačním řádem [5].
6.2 Dokumentace používaná výjezdovými skupinami ZZS
Záznam o výjezdu
Jedná se o základní dokumentaci zdravotnické záchranné služby (viz. příloha H).
Pro každého ošetřeného pacienta je vypsán samostatný záznam o výjezdu, který má
zpravidla dva listy, z nichž originál se předává s pacientem ve zdravotnickém zařízení a
kopie se využívá pro potřeby záchranné služby, jako je vyúčtování zdravotnických
výkonů, vyhodnocování péče, statistické účely, archivaci nebo slouží jako důkazní
75
materiál při soudních sporech. Základní informace ze záznamu o pacientovi jsou po
ukončení výjezdu vloženy do počítačového programu a uloženy v elektronické podobě.
Záznam o výjezdu vypisuje lékař, při zásahu posádkou RZP nelékařský zdravotnický
pracovník. Záznam o výjezdu musí obsahovat: datum; pořadové číslo výzvy; osobní
údaje pacienta; čas; hlášení, výjezdu skupiny záchranné služby, příjezdu na místo
události, odjezdu z místa události, předání pacienta do zdravotnického zařízení,
ukončení výjezdu; subjektivní potíže pacienta; objektivní nález; pracovní diagnózu;
poskytnutou léčbu; další poskytnutá léčebná opatření, razítko a podpis vyplňující osoby
apod.[3].
Příkaz ke zdravotnímu transportu
Příkaz ke zdravotnímu transportu (viz. příloha I) je tiskopis s jednou průpisovou
kopií pro indikaci zdravotnických transportů a převozu zemřelého pojištěnce na
zdravotní pitvu. Zdravotnický transport vyžádá lékař, pokud je pro pojištěnce ze
zdravotních důvodů indikován. Odesílající lékař, který poskytnutí zdravotní péče
požaduje, vyplňuje část A, která obsahuje: kód pojišťovny pacienta; IČP a odbornost
odesílajícího lékaře; číslo pojištěnce a jeho jméno; základní diagnosu, kód náhrady;
ostatní diagnosy; datum kdy je transport požadován; důvod k transportu (např. k pitvě,
k ošetření apod.); nejbližší zdravotnické zařízení, které je schopno pacienta ošetřit;
zdravotnické zařízení kam je pacient odeslán (v případě, že je pacient odeslán do
vzdálenějšího zdravotnického zařízení, uvede lékař důvod); místo odkud je pacient
převážen; dále lékař uvede speciální podmínky pro transport a jejich důvod (např.
transport vozidlem RLP, monitorace životních funkcí apod.), pokyny pro posádku
a vyznačí křížkem hrazení zdravotní pojišťovnou. Dále opatří tiskopis razítkem a
podpisem.
ZZS využívá při dopravních nehodách Příkaz ke zdravotnímu transportu
zejména k převozu obětí DN ke zdravotní pitvě pohřební službou a při využití
soukromých sanitních služeb k transportu lehce zraněných a stabilizovaných pacientů
do zdravotnických zařízení v případech většího počtu raněných [15].
List o prohlídce mrtvého
List o prohlídce mrtvého (LPM) tzv. „ohledák“, je formulář (viz příloha J), který
v případě úmrtí pacienta vyplňuje ohledávající lékař. LPM slouží jako hlavní doklad pro
76
matriky a jako archivní doklad. V praxi se vyplňuje v pěti provedeních. V případě
úmrtí pacienta v důsledku dopravní nehody, nařizuje ohledávající lékař vždy zdravotní
pitvu a odesílá čtyři vyplněné tiskopisy LPM v zalepené obálce spolu s mrtvým na
Ústav soudního lékařství (ÚSL), kde je provedena pitva a v tiskopisech je doplněna
informace o příčinách smrti. Doplněné formuláře jsou poté zaslány na matriku. Jeden
tiskopis slouží jako zdravotní dokumentace ZZS a přikládá se k Záznamu o výjezdu
příslušného pacienta. Používání LPM je dáno Směrnicí č. 48/1963 a upraveno
vyhláškou MZ č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a pohřebnictví ve znění zákona
č. 256/2001 Sb. LPM vypisuje lékař ZZS dle zvyklostí daného kraje přímo na místě
úmrtí a ponechává je s ostatní dokumentací u mrtvého pro pohřební službu, nebo je
vypisuje po návratu na základnu a pohřební služba si veškerou potřebnou dokumentaci
vyzvedává tam.
V rámci LPM lze rozlišit tzv. administrativní část (jméno a příjmení zemřelého,
datum narození, rodné číslo, rodinný stav, vzdělání, zaměstnání, bydliště, datum a místo
úmrtí apod.) a lékařskou část (vyjádření o příčině smrti a další odborné informace
související s příčinou smrti; u dopravní nehody je potřeba uvést zvláště typ dopravního
prostředku; typ vozidla, ve kterém se zemřelý nacházel; zda byl řidičem, spolujezdcem,
pasažérem, chodcem nebo osobou, která se nacházela mimo vozidlo; zda došlo ke
srážce, v případě že ano, popis příslušného objektu nebo typu vozidla; místo nehody
– dálnice, železniční trať, mimo vozovku apod.; dále pak kódy MKN, označení
případného pacemakeru a případných nesnímatelných předmětů z drahých kovů, razítko
a podpis ohledávajícího lékaře apod.). Veškeré tyto informace jsou velice důležité jak
pro statistické a administrativní účely, tak např. pro pozůstalé, kteří z matriky dostávají
Úmrtní list [16].
Průvodní list k pitvě
V případě každého úmrtí osoby mimo zdravotnické zařízení či během převozu
sanitním vozem je lékař ZZS povinen nařídit zdravotní pitvu ke zjištění příčin úmrtí
a objasnění dalších, ze zdravotního hlediska závažných okolností a mechanismu úmrtí
(mimo případy, kdy jde o přirozenou smrt a lékař je schopen stanovit i bezprostřední
příčinu) dle vyhlášky č. 19/1988 Sb., O postupu při úmrtí a o pohřebnictví ve znění
zákona č. 256/2001 Sb. Tato pitva smí být provedena pouze soudním lékařem, a to
v Ústavu soudního lékařství (ÚSL). Lékař ZZS provádějící úřední ohledání mrtvé osoby
77
v důsledku dopravní nehody tedy vždy nařizuje zdravotní pitvu a vypisuje Průvodní list
k pitvě v jednom vyhotovení, který zasílá spolu s LPM v zalepené obálce na ÚSL.
Rodinní příslušníci zemřelé osoby nebo příbuzní nemohou provedení zdravotní pitvy
zakázat. Pitva soudní je nařizována orgány činnými v trestním řízení u všech případů,
kdy vznikne podezření (resp. nelze vyloučit), že smrt člověka byla způsobena trestným
činem.
Průvodní list k pitvě může být dle zvyklostí příslušné ZZS předtištěný jako
formulář, nebo sepsaný v počítači na list papíru s hlavičkou konkrétního ÚSZZS. Vždy
však musí obsahovat jméno a příjmení zemřelého, datum jeho narození a pojišťovnu,
bydliště, číslo výjezdu a datum, typ výjezdové skupiny ZZS, místo úmrtí, popis
dopravní nehody a situace na místě, typ vozidla, čas úmrtí, poloha těla, viditelná
zranění, jakým účastníkem nehody byla mrtvá osoba (řidič, chodec, apod.) a v případě
úmrtí během transportu či po resuscitaci průběh nástupu smrti popřípadě další důležité
informace, které byly lékařem zjištěny při prohlídce zemřelého. Samozřejmostí je
razítko a podpis lékaře [17].
Negativní revers
Pacient má dle zákona o péči a zdraví lidu právo na odmítnutí navrhované péče,
avšak je třeba tuto skutečnost podložit sepsáním záznamu o odmítnutí zdravotnického
výkonu, ošetření, vyšetření či transportu do zdravotnického zařízení, který se nazývá
Negativní revers (viz. příloha K). Formát negativního reversu není předepsán.
Předepsána je pouze písemná forma, což znamená, že může jít o samostatnou listinu.
ZZS má k dispozici předtištěný formulář (může se lišit dle ÚSZZS), který se vypisuje
v jednom vyhotovení a zakládá se do zdravotnické dokumentace ZZS jako příloha
u příslušného Záznamu o výjezdu. Lékař je povinen pacienta důkladně poučit o jeho
zdravotním stavu, snažit se jej přesvědčit o nutnosti a prospěšnosti poskytnutí odmítané
zdravotnické péče popř. navrhnout alternativní postup, informovat jej o možných
rizicích, a následcích tohoto odmítnutí a vše pečlivě zapsat do záznamu o odmítnutí
péče. Pacient následně tuto listinu podepisuje, čímž stvrzuje, že byl řádně poučen
a informován o možných rizicích a zdravotních následcích plynoucích z odmítnutí péče,
rozumí poučení a odpovědnost za toto rozhodnutí sám přebírá. Je vhodné získat i podpis
svědka. V případě, že pacient odmítá negativní revers podepsat, pak zajistíme podpis
svědka, popř. dvou svědků celého rozhovoru.
78
Odmítnutí péče lékař neakceptuje u osob, u nichž lze uložit povinné léčení;
jestliže osoba vykazuje známky duševní choroby nebo intoxikace a ohrožuje sebe nebo
okolí; pokud nelze z důvodu zdravotního stavu pacienta vyžádat jeho souhlas nebo jde
o neodkladné výkony nutné k záchraně života; u osob zbavených způsobilosti
k právním úkonům a mladších 18 let, pokud za ně negativní revers nepodepíše
opatrovník nebo rodič a nejedná se o poskytnutí akutní péče či bezprostřední ohrožení
života a zdraví [3].
79
7 Skórovací systémy
Skórovací systémy, neboli klasifikační schémata slouží k objektivnímu
posouzení závažnosti úrazu nebo postižení zdraví. V současné době je z několika
desítek vytvořených klasifikačních schémat obecně využíváno a akceptováno jen
několik. Všechna tato schémata byla vytvořena na základě pečlivého sběru dat
o pacientech a jejich analýzy. U některých skórovacích systémů (např. Šokový index,
GCS) se výsledná hodnota může měnit v průběhu ošetřování, transportu do
zdravotnického zařízení, předávání pacienta i péče ve zdravotnickém zařízení,
v závislosti na vývoji stavu zraněného. Z tohoto důvodu je nutné průběžně tyto hodnoty
upřesňovat a činit taková léčebná opatření, aby nedocházelo ke zhoršení zdravotního
stavu pacienta. Na základě výsledků skórovacích systémů lze přesněji odhadnout další
vývoj zdravotního stavu pacienta. U dopravních nehod lze využít například některé
z následujících Skórovacích systémů [3].
7.1 Šokový index
Při zřejmých známkách poranění a znalosti příznaků šoku není jeho diagnostika
příliš složitá. Bezprostředně po úrazu a při skrytých vnitřních poraněních však může
včasná diagnostika rozvíjejícího se šoku a zahájení adekvátní terapie zabránit dalším
komplikacím a jeho rozvoji. Mimo odebrání kvalitní anamnézy, pečlivého
a kompletního vyšetření pacienta lze využít pro stanovení rozvíjejícího se šoku
jednoduchý výpočet. [3]
Šokový index =
Hgmmtlak vsystolický
frekvencetepová
Normální šokový index – Tepová frekvence = 60/Systolický krevní tlak = 120;
• Šokový index = 0,5.
Hrozící šok – Tepová frekvence = 100/Systolický krevní tlak = 100;
• Šokový index = 1,0 – zjišťujeme v časné fázi šoku při ztrátě 20 – 30%
cirkulujícího objemu.
Manifestní šok – Tepová frekvence = 120/Systolický krevní tlak = 80;
80
• Šokový index = 1,5 – zjišťujeme u rozvinutého šoku při ztrátě 40 – 50%
cirkulujícího objemu [3].
7.2 Glasgow coma scale (GCS)
Jednoduchá metoda hodnocení, která se využívá k posouzení neurologického
stavu pacienta, kdy se vyhodnocuje otevření očí, slovní a motorická odpověď.
Jednotlivé reakce pacienta se podle tabulky 1 uvedené v příloze L obodují a výsledné
skóre je jejich prostým součtem. Maximum je tedy nejvýše 15. Jako kóma se hodnotí
stav pod 8 [3].
7.3 Revidované trauma skóre (RTS)
RTS je zjednodušená verze původního Trauma score, sloužící k odhadu
závažnosti poranění číselným ohodnocením některých parametrů životních funkcí
raněného. Patří mezi nejpoužívanější hodnocení pro třídění v přednemocniční péči. Jeho
podstatou je přiřazení určitého počtu bodů (0 – 4) ke zjištěným hodnotám systolického
tlaku pacienta, jeho dechové frekvenci a stavu vědomí dle GCS (viz. tabulka 2 v příloze
L). Součet těchto tří bodových hodnocení je výsledným Triage – RTS, dle kterého lze
z tabulky 3 v příloze L vyčíst pravděpodobnost přežití v % s prognózou [4].
7.4 Injury Severity Score (ISS) a Abbreviated injury score (AIS)
ISS je anatomický skórovací systém vycházející z obětí nehod motorových
vozidel v USA. Jeho nespornou výhodou je jednoduchost a snadná odhadnutelnost již
při prvním vyšetření. K výpočtu ISS lze využít jednoduchou tabulku (viz. tabulka
4 v příloze L), v níž jsou uvedeny oblasti těla, ke kterým dle závažnosti poranění
přiřazujeme bodové ohodnocení dle systému AIS (viz. tabulka 5 v příloze L). Výsledná
hodnota ISS se pak vypočítá součtem druhých mocnin tří nejvýše ohodnocených
poraněných oblastí. Nejvyšší skóre může tedy být 75. V případě, že je jedno hodnocení
AIS rovno šesti, pak je celkový výsledek ISS automaticky 75.
Ve věkové skupině 15 až 44 let dosahuje úmrtnost 50% při ISS = 40, ve věku
45 – 64 let při ISS = 29 a u starších 65 let při ISS = 20. Při ISS 16 a více se úraz hodnotí
jako závažný. Příklady hodnocení AIS a ISS v tabulkách 10 a 11 [3].
81
II. EMPIRICKÁ ČÁST
8 Metodologický úvod
8.1 Stanovení problému a cílů
Zásahy ZZS u dopravních nehod tvoří jen malou část z celkového počtu výjezdů.
Přesto je nutné dodržovat a znát postupy a opatření, které jsou zvláště u závažných
dopravních nehod předpokladem pro rychlou a účelnou záchranu lidských životů
a zajištění ochrany zasahujících. Mnohdy je však na některé zásady, opatření, prevenci
a priority zapomínáno, čímž může docházet k dalšímu poškození zraněných, prodlení
při poskytování PNP či k poranění zachraňujících.
Cílem praktické části je zpracování kasuistiky výjezdu ZZS k dopravní nehodě
z praxe a zmapování činnosti: zdravotnického operačního střediska při přijetí tísňové
výzvy, jejím vyhodnocení, řízení výjezdových skupin ZZS a provádění dalších úkolů;
výjezdové skupiny v průběhu výjezdu a zásahu u dopravní nehody. Následně pak na
základě informací v teoretické části této bakalářské práce vyhodnotit, zda postup ZOS
a výjezdových skupin byl veden v souladu s doporučeními a standardy, a z vyvozených
závěrů provést návrh řešení případných nedostatků nebo vytvořit doporučení k jejich
předcházení.
8.2 Zdůvodnění výběru kasuistiky jako metody pro řešení problému
V teoretické části této bakalářské práce se autor snažil vypracovat postup
činností ZZS při dopravních nehodách, který byl tvořen na základě informací získaných
z praxe, odborné literatury, odborných doporučení a postupů. Kasuistika, jako ucelená
a podrobná studie jednoho případu, je vhodnou metodou pro ilustraci činností a postupů
v praxi. Na jejím základě lze tedy provést porovnání „teorie“ ve formě doporučených
postupů na jedné straně a popisem činnosti v praxi na straně druhé.
82
8.3 Výběr a zdůvodnění výběru případu
Výjezd ZZS zpracovaný v kasuistice byl vybrán z mnoha zásahů u dopravních
nehod, které byly v posledním roce řešeny ZZS Jihomoravského kraje. Mezi hlavní
kritéria pro výběr konkrétního případu patřilo: zásah všech složek IZS, nutnost
spolupráce ZZS a HZS u zaklíněného pacienta při jeho ošetřování a vyproštění,
přítomnost rizik pro zasahující, větší množství zraněných a provedených léčebných
a terapeutických zásahů. Zásah ZZS u vybrané dopravní nehody nejlépe splňoval daná
kritéria, a proto byl vybrán pro zpracování v kasuistice.
8.4 Způsob získávání empirických dat
Data a informace pro zpracování této kasuistiky byly získány těmito způsoby.
- Na základě písemných žádostí o poskytnutí informací o výjezdu, adresovaných
vedoucím pracovníkům a tiskové mluvčí jednotlivých složek IZS (HZS, ZZS, PČR),
které se účastnily provádění záchranných a likvidačních prací na místě konkrétní
dopravní nehody. Informace byly poskytnuty vedoucími pracovníky HZS, ZZS
a v případě PČR tiskovou mluvčí. Podmínkou uvolnění těchto informací byla záruka
autora této práce, že budou využity pouze pro vypracování případové studie v této
bakalářské práci.
- Rozhovorem se členy výjezdových skupin, které se účastnily záchranných prací
a poskytování PNP účastníkům uvedené dopravní nehody.
- Z informací uvedených k nehodě v tiskových prohlášeních složek IZS.
8.5 Struktura kasuistiky
Prezentovaná kasuistika má několik částí. První částí je anamnéza, která se
zaměřuje na situaci v oblasti nehody před jejím vznikem. Cílem anamnézy je uvést
podmínky, za jakých k nehodě došlo, poskytnout informace o síti výjezdových
stanovišť a zdravotnických zařízení, popsat průběh nehody, apod. Další částí je
katamnéza, která postupně popisuje děj a jednotlivé činnosti při zásahu, v časové
souslednosti. Třetí částí je analýza a interpretace, ve které je srovnána činnost ZZS při
uvedené dopravní nehodě s postupy a doporučeními v teoretické části. Na základě
srovnání je následně uvedeno, zda ZZS postupovala dle doporučení, popř. zda se
vyskytly nějaké nedostatky. Poslední částí kasuistiky je diskuse, která obsahuje
zhodnocení kasuistiky, vyvození závěrů a návrhy na řešení případných nedostatků.
83
9 Kasuistika
9.1 Anamnéza
Popis situace:
- Podmínky: podzim, pracovní den, teplota ovzduší cca 7 ºC, po předešlém dešti již
téměř oschlá vozovka bez velkého množství nečistot, pouliční osvětlení v provozu,
dobrá viditelnost bez mlhy, čas nehody: krátce před 20 hodinou.
- Vzdálenost výjezdových stanovišť ZZS od dopravní nehody v příslušném Územním
oddělení: nejbližší výjezdové stanoviště vzdálené 13 km s možností využití jedné
skupiny RLP a jedné RZP; další výjezdová stanoviště vzdálená 16 km – 1x RLP
a 24 km – 1x RLP. LZZS není k dispozici.
- Síť zdravotnických zařízení: nejbližší zdravotnické zařízení poskytující vyšší stupeň
traumatologické péče vzdálené od nehody 13 km; Traumacentrum vzdálené 47 km
po silnici I. třídy.
- Místo nehody: začátek města (cca 7000 obyvatel) cca 400 m od cedule vymezující
jeho hranice; klidná část bez velkého pohybu chodců či hustého provozu; silnice II.
třídy, jeden jízdní pruh v každém směru; při příjezdu do města dlouhá mírná
pravotočivá zatáčka váže velmi mírnou levotočivou; po pravé straně komunikace
směrem do města v místě nehody alej mohutných stromů cca 1,5 m od krajnice
vozovky, za stromy cca 3 m travnatá plocha, chodník pro pěší a křoví; po levé straně
komunikace sloupy pouličního osvětlení cca 1,5 m od krajnice vozovky, dále pak
travnatá plocha cca 8 m a počínající zástavba rodinných domů; komunikace bez
svodidel.
- Průběh nehody: řidič osobního vozidla střední třídy v pětidveřovém provedení
vyrobeném koncem devadesátých let 20. století, přijíždí krátce před dvacátou
hodinou velmi vysokou rychlostí směrem do města. Při průjezdů nejdříve dlouhé
pravotočivé a následně mírné levotočivé zatáčky nezvládá řidič ve vysoké rychlosti
ovládání vozidla, dostává smyk a dochází k silnému nárazu levou stranou
automobilu do jednoho z mohutných stromů po pravé straně komunikace.
84
9.2 Katamnéza
Časový průběh zásahu u dopravní nehody z pohledu ZZS.
19:58 hodin
- Příjem tísňové výzvy na linku 155. Žena, svědkyně nehody volající z mobilního
telefonu hlásí dopravní nehodu kousek od jejího domu. Na základě hovoru
vedeného call-takerem zajištěna informace o místě, kde k události došlo. Vzhledem
k jednoduché lokalizaci přistoupeno k upřesňování dalších informací. Volající na
základě dotazování call-takera udává, že se jedná o dopravní nehodu jednoho
osobního vozidla po nárazu do stromu, nacházejí se v něm zřejmě 3 osoby, jedna se
hýbe a vozidlo nehoří ani se z něj nekouří, ale je velmi pokroucené. Zdravotní stav
osob ve vozidle nelze od volající zjistit. Volající opakovaně vyžaduje co nejrychlejší
příjezd sanitky, načež je call- takerem ujištěna o bezodkladném vyslání posádky
ZZS. Hovor po 1 minutě ukončen ze strany call- takera.
- Na tísňovou linku 112 přijat hovor z mobilního telefonu. Volající žena, svědkyně
dopravní nehody. Hovor po jedné minutě ukončen pracovníkem linky 112.
19:59
- Call-taker předává přes počítačový program přijatou a zapsanou výzvu dispečerovi
a přes přímou telefonní linku dispečinku PČR a HZS, jež informuje o dopravní
nehodě, její lokalizaci a počtu předpokládaných zraněných.
- Na základě informací od volající vysílá dispečer ZOS na místo události posádku
RLP z nejbližšího výjezdového stanoviště vzdáleného 13 km od nehody ve složení:
lékařka, záchranář, řidič.
- Posádka RLP nejbližšího výjezdového stanoviště od dopravní nehody přijímá výzvu
k výjezdu prostřednictvím počítače a potvrzuje její příjem. Hlášení obsahuje údaje
o dopravní nehodě osobního vozidla do stromu s předpokladem zranění tří osob
a lokalizaci události.
- Hlášení o nehodě obdržela hlídka PČR ve městě, kde k nehodě došlo a současně
dopravní Policii ČR, vyjíždějící z místa vzdáleného 24 km od nehody.
85
20:00
- ZOS obdrželo datovou větu z tísňové linky 112 s informacemi o dopravní nehodě,
její lokalizaci s upřesněním, že se jedná o osobní vůz ve stromě, tři zaklíněné osoby.
- Dispečer ZOS vysílá z nejbližšího výjezdového stanoviště posádku RZP ve složení:
záchranář, řidič.
- Posádka RZP přijímá výzvu k výjezdu k nehodě.
- Jednotka HZS (č. 1) na základně vzdálené 13 km od místa nehody přijímá výzvu
k výjezdu a současně je vyslána jednotka HZS (č. 2) ze základny vzdálené 11 km od
nehody.
20:01
- Výjezd posádek ZZS (RLP, RZP) ze základny. Vzhledem k naléhavosti zásahu
řidiči používají při jízdě zapnuté výstražné světelné zařízení modré barvy a pokud to
vyžaduje situace i akustické výstražné zařízení. Provoz na komunikacích je
minimální a cesta na místo zásahu je po kvalitní silnici s minimem zatáček. Všichni
členové posádek jsou za jízdy připoutáni a pro zásah na místě nehody používají
stejnokroje s rozlišovacími nápisy o odbornosti, dlouhými nohavicemi a rukávy
s reflexními pruhy, pevnou obuv a jednorázové rukavice.
- Výjezd jednotek HZS z obou základen.
- 20:02 – výjezd hlídky PČR k události v místě dopravní nehody a současně vyjíždí
dopravní Policie ČR k události ze základny vzdálené 24 km.
- 20:07 – hlídka PČR přijíždí na místo dopravní nehody jako první složka IZS
a provádí průzkum a poskytnutí první pomoci zraněným.
20:08
- Posádka RLP přijíždí na místo dopravní nehody. Řidič ustavuje vozidlo ZZS na
krajnici v protisměru za automobilem PČR, zadními dveřmi tak, aby byl umožněn
rychlý přístup k vybavení sanitního vozidla při poskytování PNP. Světelné
výstražné zařízení modré barvy zůstávají po celou dobu zásahu zapnuty, motor
zastaven a sanitní vůz je zabezpečen proti samovolnému pohybu zatažením ruční
brzdy a zařazením rychlostního stupně.
Na místě posádka RLP průzkumem a kontaktem s příslušníky PČR zjišťuje, že
se jedná o dopravní nehodu jednoho osobního automobilu po nárazu do stromu.
86
Náraz směřoval na dveře a středový sloupek levé strany vozu, který byl jeho sílou
odhozen cca 2 m od stromu. Ve vozidle cestovaly tři osoby. Ve značně
zdemolovaném vozidle se na předních sedačkách nacházejí dvě zaklíněné osoby
mužského pohlaví. Mladá žena, která cestovala na zadních sedačkách byla
vyproštěna z vozidla za pomoci svědků události a Policie ČR a nyní sedí na zemi
opřená o strom. Motor vozidla je zastaven, ale světla svítí a kontrolky na palubní
desce jsou zapnuty. Rozsah poškození přední kapoty neumožňuje provést odpojení
autobaterie. Automobil není vybaven air-bagy a z důvodu velké destrukce volantu
a palubní desky nelze provést vypnutí a vytažení klíčku ze zapalování.
Lékařka zahajuje prvotní třídění zraněných a hodnocení jejich stavu. U stromu
sedí 24letá žena při vědomí a komunikuje. Udává bolest dolní končetiny a vyžaduje
pomoc pro její kamarády uvnitř vozidla. U zraněné zůstává řidič ZZS, aplikuje krční
límec a provádí ošetření dolní končetiny. Lékařka zjišťuje skrze boční okénko stav
mladého muže na sedadle spolujezdce a na základě zjištěných skutečností konstatuje
smrt v důsledku poranění neslučitelných se životem. Přes boční okno z levé strany
vozidla zjišťuje lékařka kvantitativní poruchu vědomí u 18letého nepřipoutaného
řidiče nereagujícího na slovní ani algické podněty se zachovaným spontánním
dýcháním, který pohybuje horní končetinou a občas slabě zasténá. Lékařka
a záchranář nasazují zraněnému krční límec, je mu podáván kyslík maskou
a zajištěn vstup do cévního řečiště na horní končetině s aplikací infuze.
- 20:11 – příjezd jednotky HZS č. 1 na místo dopravní nehody a ustavení vozidla
CAS za sanitní vozidlo RLP, s ponecháním dostatečného prostoru pro činnost ZZS
a zároveň tak blízko, aby bylo možno provádět záchranné a likvidační práce
příslušníky HZS. Velitel hasičů kontaktuje zasahující lékařku a na základě
zjištěných informací a provedeného průzkumu organizuje zajištění vozidla proti
pohybu, protipožárních opatření, pomocí vyprošťovacího zařízení otevření kapoty
a odpojení akumulátoru a přípravu na vyproštění zraněného řidiče z havarovaného
vozidla.
20:13
- Příjezd posádky RZP na místo dopravní nehody a ustavení vozidla souběžně
s vozem RLP. Lékařka RLP v průběhu vyprošťování zraněného řidiče příslušníky
HZS za pomocí vyprošťovacího zařízení, předává zraněnou ženu k vyšetření
87
a ošetření posádce RZP. Zraněná je přeložena na vakuovou matraci a nosítka, načež
je naložena do sanitního vozidla posádky RZP. Lékařka informuje ZOS
prostřednictvím radiostanice o situaci na místě nehody, počtu zraněných a jejich
stavu na základě prvotního vyšetření. Dispečer ZOS kontaktuje službu konajícího
lékaře pro zajištění ohledání mrtvého spolujezdce.
- 20:15 – příjezd jednotky HZS č. 2 na místo zásahu a ustavení vozidla CAS za vůz
jednotky HZS č. 1. Kontakt velitele vozu jednotky č. 2 s velitelem zásahu
a provádění přidělených činností – asistence při provádění záchranných
a likvidačních prací a udržování spojení s KOPIS.
20:20
- zraněný řidič je uvolněn ze sevření havarovaného vozidla příslušníky HZS pomocí
vyprošťovacího zařízení a je provedeno jeho vyjmutí natažením na scoop-rám,
pomocí kterého je přenesen a uložen na, na nosítkách řidičem RLP přichystanou
vakuovou matraci. Scoop-rám je vyjmut z pod pacienta a po odsátí vakuomatrace je
pacient naložen do vozidla RLP. V sanitním voze lékařka provádí za asistence řidiče
ETI a napojení pacienta na UPV za použití farmak. Záchranář obnažuje zraněného
a provádí měření krevního tlaku, monitoraci EKG, SpO2 a kapnometrie. Lékařka
zahajuje druhotné vyšetření „od hlavy k patám“ přičemž zjišťuje rozsáhlé poranění
skeletu hrudníku a vnitřních orgánů. Neprodleně je provedena drenáž hrudníku.
Záchranář zajišťuje druhý vstup do cévního řečiště a zraněnému je aplikována
substituční terapie přetlakem. Pacientovi jsou podána potřebná farmaka a kryty tržné
rány na hlavě a horní končetině, na které je současně provedena imobilizace pomocí
kramerovy dlahy. Monitorace a měření krevního tlaku po 2 minutách probíhá po
celou dobu vyšetřování a ošetřování. Lékařka přebírá od PČR doklady zraněného
nalezené v havarovaném vozidle.
- 20:28 – výjezd povolané SKPV (Služba kriminální policie a vyšetřování) na místo
události.
- Příslušníci jednotek HZS provádějí zajištění místa nehody, přikrytí zemřelé osoby
v havarovaném vozidle a vyčkávají příjezdu SKPV.
- Posádka RZP provádí u zraněné ženy monitoraci EKG, SpO2, měření krevního
tlaku, zajištění dvou vstupů do cévního řečiště a na základě indikace lékařky RLP
záchranář aplikuje potřebné farmaka a substituční infuzní terapii. Zraněné je
podáván kyslík maskou. V průběhu druhotného vyšetření je ošetřena zraněná dolní
88
končetina krytím a imobilizací kramerovou dlahou. Žena byla za jízdy připoutána
a udává bolest hrudníku. Záchranář přebírá po zajištění pacientky její doklady.
- Lékařka RLP přechází mezi sanitními vozidly, provádí léčebné zákroky u pacientů
a koordinuje činnost záchranářů.
20:40
- Posádka RZP odjíždí z místa zásahu a na základě pozitivní Triáž, směřuje zraněnou
ženu ve stabilizovaném stavu do Traumacentra vzdáleného 47 km. Prostřednictvím
radiostanice se řidič RZP spojuje s dispečerem ZOS a předává mu informace o stavu
zraněné, mechanismu úrazu, zjištěných zraněních a o směřování pacientky. Žena je
v průběhu transportu imobilizována vakuovou matrací, připoutána bezpečnostními
pásy, je ji podáván kyslík maskou, probíhá infuzní terapie a monitorace základních
životních funkcí přístrojovou technikou a přítomným záchranářem. Během
transportu vypisuje záchranář Záznam o výjezdu. Dispečer ZOS telefonicky
kontaktuje Traumacentrum a předává zjištěné informace pracovníkům UP.
- 20:45 – ukončení činnosti jednotky HZS č. 2 na místě nehody a odjezd na základnu.
- 20:53 – PČR přes policejní dispečink povolává policejního psychologa k provedení
intervence u příbuzných zraněného řidiče, kteří se dostavili na místo nehody.
- 21:02 – návrat na základnu jednotky HZS č. 2 a ukončení výjezdu.
21:03
- Posádka RLP odjíždí z místa nehody a na základě stavu a pozitivní triáž, směřuje
zraněného řidiče ve stabilizovaném stavu do Traumacentra vzdáleného 47 km od
místa události. Lékařka prostřednictvím radiostanice předává dispečerovi informace
o stavu pacienta, mechanismu úrazu, zjištěných poraněních, provedených zákrocích
a terapii. Pacient je zajištěn bezpečnostními pásy, překontrolováno zajištění
a průchodnost hrudního drénu, fixace ET kanyly, zakryt přikrývkou a termoizolační
fólií, a za pokračování infuzní a farmakologické terapie, při neustálé monitoraci
základních životních funkcí je zahájen transport zraněného do cílového
zdravotnického zařízení. Lékařka během jízdy provádí zápis do Záznamu o výjezdu.
- 21:19 – příjezd SKPV na místo dopravní nehody.
- Během transportu zraněného posádkou RLP dochází po cca 8 km jízdy k náhlému
a prudkému zhoršení stavu pacienta. Lékařka nařizuje zastavení vozidla ZZS, což
řidič provádí vzhledem k situaci u krajnice vozovky. Zajišťuje sanitní vůz ruční
89
brzdou, nechává v chodu motor a světelné výstražné zařízení modré a oranžové
barvy a přesunuje se do sanitního prostoru automobilu. Lékařka zahajuje vzhledem
k rozsahu poranění hrudníku farmakologickou resuscitaci za podpory UPV.
21:20
- lékařka RLP ukončuje resuscitaci pacienta a konstatuje smrt. Mrtvý je odpojen od
přístrojového vybavení, je ukončena veškerá probíhající terapie, jsou odstraněny
všechny invazivní vstupy a je provedeno zakrytí mrtvého a jeho zajištění
bezpečnostními pásy. Řidič prostřednictvím radiostanice oznamuje dispečerovi
úmrtní pacienta při převozu do zdravotnického zařízení a je domluven transport
mrtvého na nejbližší oddělení patologie, které se nachází v místě základny
výjezdové skupiny. Posádka RLP transportuje tělo zemřelého na oddělení patologie
bez použití světelného výstražného zařízení.
- Dispečer ZOS informuje cílové zdravotnické zařízení a PČR o úmrtí pacienta při
převozu. Dále dispečer zajišťuje nejbližší pohřební službu k zajištění převozu
mrtvého z oddělení patologie na Ústav soudního lékařství.
21:25
- Posádka RZP předává zraněnou ženu na UP Traumacentra. Za stále probíhající
terapie a monitorace je pacientka transportována ze sanitního vozidla na UP, kde je
přeložena na lůžko přijímacího oddělení a přepojena na jejich přístrojové vybavení.
Záchranář lékaři UP sděluje informace o mechanismu úrazu, zjištěných poraněních,
provedených imobilizačních opatřeních, poskytnuté terapii a vývoji stavu během
poskytování PNP. Věci jsou předány spolu s pacientkou střednímu zdravotnickému
personálu. Imobilizační prostředky jsou zčásti nahrazeny a zbývající jsou navráceny
posádce RZP po sejmutí se zraněné. Lékař potvrzuje převzetí pacientky razítkem
a podpisem na kopii Záznamu o výjezdu a ponechává si jeho originál.
- Policejní psycholog přijíždí na místo dopravní nehody a zahajuje krizovou
intervenci u rodin zemřelých.
- 21:31 – posádka RZP oznamuje prostřednictvím radiostanice ZOS předání
pacientky ve zdravotnickém zařízení a připravenost k dalšímu výjezdu. Dispečer
posílá výjezdovou skupinu zpět na základnu.
90
21:44
- Posádka RLP předává tělo zemřelého na oddělení patologie. Oblečení je zabaleno
do igelitového pytle a označeno jménem mrtvého. Doklady mrtvého si ponechává
lékařka. Žádné cennosti u sebe zemřelý neměl. Tělo je před předáním v rámci
možností očištěno, místa vstupů po i.v. zajištění a provedené punkci hrudníku kryty
a přelepeny. Radiostanicí je ZOS nahlášeno předání mrtvého na oddělení patologie
a dispečer posílá výjezdovou skupinu RLP zpět na základnu.
21:54
- Posádka RLP zpět na základně a ukončuje výjezd prostřednictvím terminálu ve
voze.
22:05
- Posádka RZP zpět na základně a ukončuje výjezd prostřednictvím terminálu ve
voze.
- Posádky výjezdových skupin provádí po návratu na základnu očištění použitého
vybavení (přístrojové vybavení, nástroje, imobilizační prostředky, nosítka), jejich
desinfekci, očistu a desinfekci sanitního prostoru vozidla, doplnění spotřebovaného
zdravotnického materiálu a lékového vybavení, kontrolu funkčnosti zdravotnické
techniky s případným dobitím baterií či jejich výměnou.
- Lékařka a nelékařský zdravotnický pracovník výjezdové skupiny RZP provádějí
zápis o výjezdu do počítačového programu dle Záznamu o výjezdu. Lékařka navíc
vypisuje List o prohlídce mrtvého, Průvodní list k pitvě a Příkaz ke
zdravotnímu transportu. Dispečerem kontaktovaná pohřební služba si po převzetí
těla mrtvého z oddělení patologie přebírá od lékařky na základně ZZS vyzvedává
Příkaz ke zdravotnímu transportu a v zalepené obálce se jménem mrtvého
dokumentaci pro ÚSL (4 x List o prohlídce mrtvého, 1 x Průvodní list k pitvě
a doklady zemřelého).
- Na místě dopravní nehody probíhá zaměření a ohledání místa výjezdem SKPV,
ohledání mrtvého přivolaným službu konajícím „ohledacím“ lékařem a po ukončení
těchto činností je tělo mrtvého vyjmuto pracovníky pohřební služby, kteří následně
provádí jeho převoz na ÚSL k provedení pitvy. Potřebnou dokumentaci vyhotovuje
ohledávající lékař.
91
- Jednotka HZS č. 1 po vyjmutí těla mrtvého provádí vyproštění havarovaného
vozidla pomocí navijáku k naložení na odtahovou službu. Uniklé pohonné hmoty
a provozní kapaliny jsou zasypány sorbenty a zlikvidovány. Je prováděn úklid
komunikace od trosek a střepů.
- 23:48 – odjezd jednotky HZS č. 1 z místa zásahu.
- 23:55 – odjezd výjezdu SKPV z místa nehody.
- 00:05 – návrat jednotky HZS č. 1 na základnu a ukončení výjezdu.
- 01:00 – ukončení činnosti policejního psychologa u rodin obětí.
9.3 Analýza a interpretace
Činnost zdravotnického operačního střediska
+ Převzetí výzvy o dopravní nehodě od volající proběhlo rychle a byly zajištěny
všechny dostupné informace.
+ Vyhodnocení výzvy na základě získaných informací proběhlo s minimální časovou
ztrátou.
+ Byl vyslán dostatečný počet výjezdových prostředků z místa s nejlepší
dosažitelností a zároveň byl zajištěn běžný provoz ZZS v daném ÚO dvěma
výjezdovými skupinami RLP v protilehlých částech území.
+ Informace o dopravní nehodě byly okamžitě předány ostatním složkám IZS a byla
tak zajištěna jejich spolupráce.
+ ZOS po celou dobu průběhu činnosti výjezdových skupin zajišťovalo podporu
včetně předávání informací do zdravotnického zařízení, zajištění pohřební služby či
povolání ohledacího lékaře.
+ Činnost ZOS byla prováděna rychle bez zbytečných časových prodlev, čímž
pracovníci operačního střediska zajistili téměř okamžitou aktivaci všech složek IZS.
Při porovnání postupu zdravotnického operačního střediska presentovaného
v kasuistice s doporučenými postupy uvedenými v teoretické části této práce lze
konstatovat, že činnost pracovníků ZOS byla prováděna v souladu s postupy
a doporučeními, uváděnými v odborné literatuře.
92
Činnost výjezdových skupin ZZS
+ Přijetí výzvy a výjezd posádek ZZS k dopravní nehodě proběhl v časovém limitu.
+ Při jízdě k nehodě byla využita světelná a akustická výstražná zařízení dle
závažnosti a naléhavosti výzvy.
+ Posádka RLP dorazila na místo ve velmi krátkém čase, při zachování bezpečné
jízdy.
- Posádka RZP, ačkoliv obě posádky vyjížděly ze základny ve stejné minutě, dorazila
na místo události až 5 min po posádce RLP, což je na vzdálenost 13 km i přes
skutečnost, že sanitní vůz je již značně starý a jeho motor není tak silný jako u vozu
skupiny RLP, dosti dlouhá časová prodleva.
- Ustavení vozidel ZZS na místě nehody nebylo v souladu s metodickými pokyny,
avšak bylo řízeno příslušníky PČR a s ohledem na minimální silniční provoz a řízení
provozu přítomnými příslušníky Policie, je akceptovatelné. Řidiči správně nechali
v provozu výstražné světelné zařízení.
+ Průzkum místa nehody proběhl rychle, včetně získání prvotních informací od PČR.
- Při rozhovoru se členy výjezdové skupiny RLP mi bylo sděleno, že na rizika při
provádění prvních zákroků u zraněných ani nepomysleli.
+ Vzhledem k množství zraněných a zachraňujících v prvních okamžicích na místě
nehody, provedla lékařka správně rychlé třídění všech zúčastněných.
+ Po vyhodnocení závažnosti stavu jednotlivých zraněných došlo do doby příjezdu
posádky RZP k rozdělení týmu RLP tak, aby první pomoc byla poskytnuta oběma
zraněným v dostatečném rozsahu vzhledem k závažnosti jejich zdravotního stavu.
+ Prvotní vyšetření zraněných proběhlo s ohledem na přístup k zaklíněnému
pacientovi v dostatečném rozsahu.
+ Ihned po příjezdu RZP je zraněná převzata touto posádkou k vyšetření a ošetření.
+ Kontakt, výměna informací a spolupráce s velitelem hasičů.
+ Vzhledem k zaklínění a možnosti přístupu k pacientovi proběhlo dostatečné
zajištění zraněného před jeho vyproštěním.
+ Komunikace se ZOS proběhla.
+ Provedeno správné a šetrné vyproštění za využití scoop-rámu a imobilizace na již
připravené vakuomatraci.
+ Další vyšetření zraněného provedeno systematicky, a na jeho základě provedeno
zajištění, léčba, léčebné zásahy a imobilizace.
93
+ Vyšetření zraněné posádkou RZP a provedená opatření, včetně poskytnuté léčby,
byla provedena v dostatečné míře.
- Lékařka se pohybuje u obou zraněných přebíhá mezi sanitními vozidly.
+ Posádka RZP po dostatečném zajištění zraněné kontaktuje ZOS a transportuje ji
podle Triáže do Traumacentra.
+ ZOS informuje Traumacentrum o stavu zraněné a předpokládaném času dojezdu.
- Posádka RLP po zajištění zraněného a po provedení všech léčebných úkonů,
zahajuje po 55 minutách na místě zásahu transport pacienta do Traumacentra.
+ RLP informuje ZOS o stavu pacienta a jeho směřování. ZOS předává tyto informace
pracovníkům UP.
+ Lékařka informuje ZOS o úmrtí pacienta během transportu. Je domluveno předání
na nejbližším oddělení patologie. ZOS zajišťuje pohřební službu a předává
informaci o úmrtí PČR a na UP.
+ Tělo mrtvého je řádně upraveno a předáno s věcmi zemřelého na oddělení patologie.
+ Předání pacientky v Traumacentru je provedeno správně.
+ Dokumentace vypsána, zanesena do počítačového programu a řádně vyplněné
tiskopisy předány v zalepené obálce pohřební službě.
+ Sanitní vozidla očištěna, přístroje a nástroje desinfikovány a překontrolovány,
zdravotnický materiál doplněn a posádky připraveny k dalšímu zásahu.
Při porovnání postupů uvedených v teoretické části a činnosti posádek RLP a RZP
při zásahu u dopravní nehody uvedené v kasuistice lze konstatovat, že až na některé
nedostatky byl zásah proveden v souladu s postupy. Jako hlavní nedostatky se jeví:
o příliš velký rozdíl v čase dojezdu jednotlivých posádek ZZS (vzdálenost 13 km
na místo nehody, výjezd posádek ze základny ve stejné minutě – 5 minut rozdíl
v dojezdu, provoz na silnicích v čase jízdy k zásahu minimální, podmínky
dobré)
o Členové první posádky ZZS si neuvědomili a tudíž nezhodnotili rizika, která jim
hrozí při zásahu u zraněných ve vozidle.
o Příliš dlouhý čas strávený posádkou RLP na místě nehody (55 minut) vzhledem
ke stavu pacienta („zlatá hodina“). Příliš časté přebíhání lékařky mezi pacienty,
kdy jeden byl ve stabilizovaném a druhý v kritickém stavu.
94
10 DISKUSE
Při srovnání postupů a doporučení uvedených v teoretické části této práce
s postupem a činnostmi ZZS uvedenými v kasuistice bylo zjištěno, že průběh přijetí
výzvy, její vyhodnocení a zpracování, spolupráce s ostatními složkami IZS, vyslání sil
a prostředků a jejich podpora ze strany zdravotnického operačního střediska, jakož
i postup výjezdových skupin ZZS při přijetí výzvy, postupu na místě dopravní nehody,
spolupráci s ostatními složkami IZS, zajištění a ošetření zraněných, jejich směřování
a transportu a dalších činnostech, nevykazoval žádné zásadní nedostatky.
Zdravotnické operační středisko provádělo svou činnost prakticky bez chyby.
Činnost výjezdových skupin vykázala určité nedostatky, týkající se hlavně časových
prodlev, ať již posádky RZP při jízdě k zásahu, nebo příliš dlouhé setrvání posádky
RLP na místě události se zraněným pacientem v kritickém zdravotním stavu. Důvody
pro tyto časové prodlevy však nelze z informací, které byly pro zpracování kasuistiky
poskytnuty zjistit. Není proto cílem kritizovat řidiče RZP za dlouhý dojezdový čas nebo
posádku vozu RLP za příliš dlouhý čas strávený na místě nehody, neboť kdykoliv
mohou nastat komplikace, které jsou nečekané a neovlivnitelné, a prodloužit tak dobu
jakékoliv činnosti. Cílem spíše je, dát zjištěným závěrem impuls k zamyšlení,
uvědomění si priorit a snaze eliminovat všechny nedostatky v budoucnu. Dále ze
zhodnocení činnosti ZZS na místě nehody vyplývá, že posádka při příjezdu k nehodě
neřešila případná rizika a prakticky bezhlavě se začala věnovat zraněným. Snaha co
nejdříve pomoci je jistě chvályhodná, avšak podcenění hrozících rizik mnohdy
způsobuje zbytečné poškození zachraňujících, což v tomto případě naštěstí nenastalo.
Závěry, které z vyhodnocení kasuistiky vyplývají, se samozřejmě týkají konkrétního
zásahu a nelze je tedy zevšeobecňovat. To ani není cílem zpracování kasuistiky.
Co lze tedy doporučit pro eliminaci nedostatků při zásazích u dopravních nehod?
Je třeba si uvědomit priority, znát postupy a doporučení pro zásahy u dopravních nehod,
rizika, stále se vzdělávat, poučit se z chyb vlastních i druhých, účastnit se cvičení IZS
pro získání správných návyků a zručnosti, a takto získané zkušenosti a znalosti
aplikovat v praxi při výjezdech k dopravním nehodám.
95
ZÁVĚR
Cílem bakalářské práce bylo vytvořit v její teoretické části na základě odborné
literatury a doporučení postup zdravotnické záchranné služby při dopravních nehodách
a vymezit jednotlivé činnosti. V praktické časti pak bylo cílem, srovnat postup a činnost
zdravotnické záchranné služby při konkrétní dopravní nehodě uvedené v kasuistice,
s postupem vytvořeným v teoretické části této práce. Výsledky analýzy dokazují, že až
na několik nedostatků, postupovalo zdravotnické operační středisko i obě výjezdové
skupiny při zásahu u konkrétní dopravní nehody v souladu s postupy a doporučeními
uváděnými v odborné literatuře. Nedostatky při zásahu výjezdovými skupinami se
týkaly dlouhého času potřebného v jednom případě pro dojezd na místo nehody,
a v případě druhém strávila posádka na místě nehody příliš mnoho času s pacientem
v kritickém stavu. Na závěr praktické práce byla provedena diskuse a doporučení.
Zásahy u dopravních nehod jsou a budou nedílnou součástí práce záchranné
služby. K tomu, aby postiženým byla poskytnuta rychlá, efektivní a odborná pomoc je
důležité znát postupy, vzdělávat se a získané vědomosti uvádět do praxe a popřípadě si
je i vyzkoušet v rámci různých cvičení integrovaného záchranného systému. Výsledkem
snažení pak bude záchrana lidského života. A to stojí za to.
96
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
1. Nová pravidla silničního provozu. Vyd. 1. Olomouc : Rubico, 2006. 136 s. ISBN
80-7346-064-5.
2. MKN - 10 : Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených
zdravotních problémů: desátá revize. 2. aktualizované vydání. Praha :
BOMTON agency, s.r.o., 2008. 860 s. MKN - 10, Tabelární seznam, sv. 1. ISBN
978-80-904259-0-3.
3. POKORNÝ, JIří, et al. Urgentní medicína. Vyd. 1. Praha : Galén, 2004. 547 s.
ISBN 80-7262-259-5.
4. ERTLOVÁ, Františka, Mgr. ; MUCHA, Josef, MUDr. Přednemocniční
neodkladná péče. 2. přepracované vyd. Brno : NCONZO Brno, 2004. 368 s.
ISBN 80-7013-379-1.
5. FRANĚK, Ondřej, MUDr. Manuál dispečera zdravotnického operačního
střediska. 2. oprav. a dopl. vyd. Brno : Computer Press a.s. Brno, 2010. 229 s.
ISBN 978-80-254-5910-2.
6. Katalogový soubor typové činnosti složek IZS, STČ 08/IZS. 10-STČ-08DN-list
JPO.doc : Úkoly a činnosti sil a prostředků jednotek požární ochrany (PO).
[s.l.] : MV-generální ředitelství HZS ČR, 11.02.2009. 2 s. Dostupné z WWW:
. MV-96828-2/PO-2008.
97
7. Policie : O nás [online]. 2010 [cit. 2011-06-05]. Policie České republiky.
Dostupné z WWW: .
8. Katalogový soubor typové činnosti složek IZS, STČ 08/IZS. 09-STČ-08DN-list
PČR.doc : Úkoly a činnost Policie České republiky. [s.l.] : ŘSDP Policejního
prezídia ČR, 01.02.2009. 2 s. Dostupné z WWW: . PPR-
40-6/ČJ-2009-0099KB-H.
9. Katalogový soubor typové činnosti složek IZS, STČ 08/IZS. 11-STČ-08DN-list
ZZS.doc : Úkoly a činnost zdravotnické záchranné služby včetně letecké
záchranné služby při dopravních nehodách. [s.l.] : Ministerstvo zdravotnictví,
01.01.2009. 2 s. Dostupné z WWW: . MZDR
789/2009/KRP.
10. Katalogový soubor typové činnosti složek IZS, STČ 08/IZS. 07-STČ-08DNpomůcky
VZ.doc : Příjezd k místu dopravní nehody a ustavení vozidel. [s.l.] :
MV-generální ředitelství HZS ČR, 11.02.2009. 11 s. Dostupné z WWW:
. MV-96828-2/PO-2008.
11. DOBIÁŠ, Viliam. Urgentní zdravotní péče. 1. české vydání. Martin, SR :
Vydavatelství Osveta, spol. s r.o., 2007. 178 s. ISBN 978-80-8063-258-8.
12. VODÁČKOVÁ, Daniela, et al. Krizová intervence. Vyd. 2. Praha : Portál, 2007.
544 s. ISBN 978-80-7367-342-0.
98
13. Traumatologická péče v České republice. In Věstník Ministerstva zdravotonictví
: částka 6 [online]. Praha : MZ ČR, 2008 [cit. 2011-05-20]. Dostupné z WWW:
.
14. ŠTĚTINA, Jiří, et al. Medicína katastrof a hromadných neštěstí. Vyd. 1. Praha :
Grada Publishing, spol. s r.o., 2000. 436 s. ISBN 80-7169-688-9.
15. Metodika pro pořizování a předávání dokladů [online]. Praha :
Ústředí Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, 2009 [cit. 2011-05-20].
9 s. Dostupné z WWW:.
16. Jak správně postupovat při vyplňování Listu o prohlídce mrtvého (LPM) :
Stručný průvodce [online]. Praha : ÚZIS ČR, 2006 [cit. 2011-05-20]. 35 s.
Dostupné z WWW: .
ISBN 80-7280-
637-8.
17. DVOŘÁK, Miroslav, et al. Prohlídka zemřelého lékařem mimo zdravotnické
zařízení. In Doporučené postupy pro praktické lékaře [online]. Praha : Česká
lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně, 2001 [cit. 2011-05-20]. s. 8.
Dostupné z WWW: . Reg. č.
o/044/135.
99
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha A – Průběh přijetí tísňové výzvy KOS I
Příloha B – Označení vlakových přejezdů a transformátorů II
Příloha C – Značení nebezpečných látek při přepravě III
Příloha D – Imobilizační prostředky IV
Příloha E – Polohování zraněného pacienta VI
Příloha F – Seznam traumacenter v ČR VIII
Příloha G – Třídění START IX
Příloha H – Záznam o výjezdu X
Příloha I – Příkaz ke zdravotnímu transportu XI
Příloha J – List o prohlídce mrtvého XII
Příloha K – Negativní revers XIII
Příloha L – Skórovací systémy XIV
I
Příloha A – Průběh přijetí tísňové výzvy KOS
Zdroj: Franěk, Manuál dispečera zdravotnického operačního střediska,Franěk 2010
II
Příloha B – Označení vlakových přejezdů a transformátorů
Obrázek 1 – Číselné označení vlakových přejezdů
Autor fotografie: Barbořík, 2010
Obrázek 2 – Číselné označení transformátorů
Autor fotografie: Barbořík,2010
III
Příloha C – Značení nebezpečných látek při přepravě
Tabulka s UN kódem a Kellerovým kódem musí byt uvedena na každém
vozidle, používaném při přepravě látek které spadají do seznamu látek, jejichž přeprava
se řídí dle ADR (Accord Dangereuses Route).
Horní číslo je tzv. Kemler kód: je možné podle něj určit, jaké nebezpečí nám od
látky hrozí ; je složen ze dvou nebo tří čísel, někdy doplněných písmenem X, čísla jsou
od 2 do 9, každé z nich má svůj význam pro přepravovanou látku:
2 – uvolňování plynů pod tlakem nebo chemickou reakcí
3 – vznětlivá pára kapaliny nebo vznětlivý plyn
4 – hořlavá pevná látka
5 – látka s oxidačními účinky (schopná samovznícení)
6 – jedovatá látka
7 – radioaktivní látka
8 – žíravá látka
9 – látka s nebezpečím prudké reakce (samovolný rozklad)
X – látka nesmí přijít do styku s vodou (uvádí se před číslicí)
Pokud jsou čísla v Kemlerově kódu zdvojená či ztrojená, znamená to stupňování
nebezpečí (např. 3 – hořlavá kapalina, 33 – velmi hořlavá kapalina).
Spodní číslo je tzv. UN kód: klasifikuje konkrétní převáženou látku nebo směs.
Seznam těchto látek a směsí čítá několik tisíc položek a proto je nemožné je všechny
znát. Tímto seznamem disponuje např. HZS, který na základě žádosti na KOPIS
vyhledá podle sděleného UN kódu konkrétní převáženou látku.
Zdroj: www. cs.wikipedia.org, 2011
IV
Příloha D – Imobilizační prostředky
Krční límec Použití
Zdroj: www.spencer.it, 2011 Zdroj: www.spencer.it, 2011
K.E.D. vesta Použití
Zdroj: www.spencer.it, 2011 Zdroj: www.spencer.it, 2011
Vakuová dlaha – ruka Vakuová dlaha – noha
Zdroj: www.egozlin.cz, 2011 Zdroj: www.egozlin.cz, 2011
V
Vakuová matrace Použití
Zdroj: www.egozlin.cz, 2011 Zdroj: www.egozlin.cz, 2011
Scoop rám Hlavový stabilizátor
Zdroj: www.ferno.com, 2011 Zdroj: www.spencer.it, 2011
Trakční dlaha
Zdroj: www.spencer.it
VI
Příloha E – Polohování zraněného pacienta
Obrázek 1– Poloha vleže na zádech
Zdroj: Pokorný et al., Urgentní medicína, Galén 2004
A – rovná; B – poloha se zvýšeným hrudníkem; C – Antitrendelenburgova poloha;
D – poloha u zlomenin pánve
Obrázek 2– Postup provedení stabilizované polohy
Zdroj: Pokorný et al., Urgentní medicína, Galén 2004
VII
Obrázek 3 – Protišoková poloha
Zdroj: Pokorný et al., Urgentní medicína, Galén 2004
A – Trandelenburgova poloha; B – nohy na židli či podložce; C – autotransfuzní – nohy
do pravého úhlu
Obrázek 4 – Úlevové polohy
Zdroj: Pokorný et al., Urgentní medicína, Galén 2004
A – ortopnoická; B – při poranění břicha; C – v kardiálním křesle; D – při poranění
hrudníku; E – na břiše
VIII
Příloha F – Seznam traumacenter v ČR
Tabulka 1– Seznam traumacenter pro dospělé v ČR
• Fakultní nemocnice v Motole, Praha
• Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha
• Ústřední vojenská nemocnice, Praha
• Fakultní nemocnice Brno
• Fakultní Nemocnice Ostrava
• Fakultní Nemocnice Olomouc
• Fakultní nemocnice Hradec Králové
• Fakultní nemocnice Plzeň
• Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem
• Nemocnice České Budějovice
• Krajská nemocnice Liberec
Zdroj: Věstník Ministerstva zdravotnictví, částka 6, 2008
Tabulka 2 – Seznam traumacenter pro děti a dorost v ČR
• Fakultní nemocnice v Motole, Praha
• Fakultní nemocnice Brno
• Fakultní Nemocnice Ostrava
• Fakultní nemocnice Hradec Králové
• Fakultní nemocnice Plzeň
• Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem
• Nemocnice České Budějovice
Zdroj: Věstník Ministerstva zdravotnictví, částka 6, 2008
IX
Příloha G – Třídění START
Zdroj: Ertlová – Mucha, Přednemocniční neodkladná péče, NCONZO Brno 2004
1 – červená – nouzový kritický stav; 2 – žlutá – urgentní; 3 – zelená – neurgentní nebo
chodící; 4 – černá - mrtví
X
Příloha H – Záznam o výjezdu
Zdroj: ZZS JMK, 2011
XI
Příloha I – Příkaz ke zdravotnímu transportu
Zdroj: ZZS JMK, 2011
XII
Příloha J – List o prohlídce mrtvého
Zdroj: ZZS JMK, 2011
XIII
Příloha K – Negativní revers
Zdroj: ZZS JMK, 2011
XIV
Příloha L – Skórovací systémy
Tabulka 1 – Hodnocení GSC
Otevření očí Slovní odpověď Motorická odpověď
4 spontánní 5 plný kontakt 6 na slovní výzvu
3 na výzvu 4 dezorientovaná řeč 5 cílený pohyb
2 na bolest 3 nepřiléhavá slova 4 obranná úhybná (flexní)
reakce
1 nereaguje 2 vydává zvuk 3 necílená flexní reakce
1 žádná 2 extenzní reakce
1 nereaguje
Zdroj: Pokorný et al., Urgentní medicína, Galén 2004
Tabulka 2 – Bodové hodnocení RTS
Bodové hodnocení Tlak syst. (torrů) Počet dechů/min Vědomí
(Počet bodů dle GSC)
0 0 0 3
1 1 – 49 1 – 5 4 – 5
2 50 – 75 6 – 9 6 – 8
3 76 – 89 >29 9 – 12
4 >90 10 – 29 13 – 15
Zdroj: Ertlová – Mucha, Přednemocniční neodkladná péče, NCONZO Brno 2004
Tabulka 3 – Pravděpodobnost přežití RTS
Skóre RTS Pravděpodobnost přežití (v %) prognóza
0 4 beznadějná
1 25
2 29
3 a 4 33
nepříznivá
5 46
6 63
7 64
8 67
9 77
nejistá
10 88
11 97
12 99
příznivá
Zdroj: Ertlová – Mucha, Přednemocniční neodkladná péče, NCONZO Brno 2004
XV
Tabulka 4 – Skórovací systém ISS
ISS oblast poranění AIS Umocnění tří nejvýše
hodnocených poranění
Hlava a krk Žádné poranění 0
Obličej Nestabilní zlomenina obličeje 4 16
Hrudník Rozdrcený hrudník 5 25
Břicho Lacerace jater 4 16
Končetiny Žádné poranění 0
Povrch těla Rozsáhlá exkoriace v pravém
horním kvadrantu břicha
3
Výsledná hodnota ISS 57
Zdroj: Critical care transport, Jones and Bartlett Publishers, 2009
Tabulka 5 – Hodnocení AIS
AIS bodové
hodnocení
Závažnost poranění Příklad
1 Lehké Kontuze hrudníku
2 střední Zlomenina humeru
3 Závažné, bez ohrožení
života
Zlomenina baze lební,bez likvorey
4 Těžké, s ohrožením života Popálení III. Stupně nad 30%
povrchu těla
5 Kritický stav Zlomenina obratle C5 s rozdrcením
míchy a kvadruplegií
6 Bez šance na přežití Dekapitace
Zdroj: Critical care transport, Jones and Bartlett Publishers, 2009