VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o.p.s., PRAHA 5
ZÁKLADNÍ A ROZŠÍŘENÁ NAODKLADNÁ RESUSCITACE DOSPĚLÝCH
V PŘEDNEMOCNIČNÍ PÉČI
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
LUCIE LANDOVÁ
Stupeň kvalifikace: bakalář
Komise pro studijní obor: Zdravotnický záchranář
Vedoucí práce: MUDr. Ján Růžička
Praha 2011
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny
použité zdroje literatury jsem uvedla v seznamu použité literatury.
Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním
účelům.
V Praze dne 28.3.2012
podpis
ABSTRAKT
LANDOVÁ, Lucie. Základní a rozšířená neodkladná resuscitace dospělých
v přednemocniční péči. Vysoká škola zdravotnická, o.p.s. Stupeň kvalifikace:
Bakalář (Bc.). Vedoucí práce: MUDr. Ján Růžička. Praha. 2012. 57 s.
Hlavním tématem bakalářské práce je základní resuscitace, která spolu
s rozšířenou resuscitací tvoří jeden celek, podstatný pro záchranu lidského
života. Teoretická část zahrnuje historii resuscitace, nová doporučení postupů
dle Guidelines 2010 pro základní i rozšířenou resuscitaci, přehled pomůcek a
přístrojů. V praktické části jsme se zabývali průzkumem vzdělání laické
veřejnosti v oblasti základní resuscitace, jejich postoji k tomuto tématu,
zkušenostmi a ochotou pomáhat v náhlých situacích.
Klíčová slova
Defibrilace. Doporučené postupy. Kardiopulmonální resuscitace. Obnovení
oběhu. První pomoc. Přednemocniční péče. Srdeční masáž.
ABSTRACT
LANDOVÁ, Lucie. Adult Basic and Advanced Life Support in Pre-hospital
Emergency Care. Vysoká škola zdravotnická, o.p.s. Degree of qualification:
Bechelor (Bc.) The leader of thesis: MUDr. Ján Růžička. Prague. 2012. 57 s.
The main theme of the thesis is a basic life support, which forms together with
the advanced life support the one unit essential life – saving. Theoretical part
includes the history of resuscitation, overview of tools and equipment. In
practical part we dealt with the research of general public education in basic life
support, their attitude towards this theme, experiences and willingness to help in
acute situations.
Keywords
Cardiac Compression. Cardiopulmonary Resuscitation. Defibrillation. First Aid.
Guidelines. Pre-hospital Emergency Care. Restoration of Circulation.
OBSAH
ÚVOD............................................................................................................... 7
I TEORETICKÁ ČÁST ..................................................................................... 8
1.1 Historie resuscitace ................................................................................. 8
1.2 Základní neodkladná resuscitace dospělých dle Guidelines 2010
(Basic life support – BLS).............................................................................. 14
1.2.1 Základní prvky neodkladné resuscitace .................................. 14
1.3 Rozšířená neodkladná resuscitace dospělých dle Guidelines 2010
(Advanced life support ALS)......................................................................... 17
1.3.1 Identifikace rytmu na základě EKG analýzy................................ 18
1.3.2 Defibrilace................................................................................... 20
1.3.3 Oxygenace.................................................................................. 21
1.3.3.1 Přístroje pro ventilaci............................................................ 21
1.3.3.2 Tracheální intubace (TI) ....................................................... 22
1.3.3.3 Ostatní pomůcky k zajištění dýchacích cest......................... 24
1.3.4 Zajištění cévního vstupu a farmakoterapie při KPR .................. 26
1.3.5 Potenciálně reverzibilní příčiny NZO (tzv. 4H a 4T) ................... 27
1.3.6 Zahájení a ukončení NR ............................................................. 28
1.3.7 Zásady výcviku v resuscitaci....................................................... 29
II PRAKTICKÁ ČÁST..................................................................................... 30
2. Průzkum .................................................................................................... 30
3. Průzkumné hypotézy................................................................................ 31
4. Výsledky................................................................................................... 32
5. DISKUZE.................................................................................................... 42
ZÁVĚR................................................................................................. 44
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...................................................... 45
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
AED – Automatizovaný externí defibrilátor
AHA – American Heart Association
ALS – Rozšířená neodkladná resuscitace
BLS – Základní neodkladná resuscitace
EKG – Elektrokardiograf
etCO2 - koncentrace CO2 na konci výdechu (end tidal CO2)
ERC - European resuscitation council
FiO2 - inspirační frakce kyslíku
i.o. – intraoseálně
i.v. – intravenózně
IKEM – Institut klinické a experimentální medicíny
ILCOR - International Liaision Committee on Resuscitation
kPa - jednotka tlaku
KPR – Kardiopulmonální resuscitace
LM – Laryngeální maska
mg. – miligram
NZO – Náhlá zástava oběhu
OTI – Orotracheální intubace
PEA – Bezpulzní elektrická aktivita
PNP – Přednemocniční neodkladná péče
ROSC – obnovení krevního oběhu
SpO2 – saturace krve kyslíkem
TANR – Telefonicky asistovaná resuscitace
TR- Tracheální rourka
UPV – Umělá plicní ventilace
ZS – Záchranná služba
ZZ – Zdravotnické zařízení
ZZS - Zdravotnická záchranná služba
7
ÚVOD
Pro bakalářskou práci jsme vybrali téma základní a rozšířené neodkladné
resuscitace. V praktické části jsme se soustředili na vzdělání laické veřejnosti
v poskytování základní neodkladné resuscitace. Základní resuscitace je prvním
a nejdůležitějším článkem v řetězci přežití, přesto je jí stále věnovaná
nedostatečná společenská pozornost. V České Republice postihne ročně náhlá
zástava oběhu až 50 tisíc lidí. Dojezd výjezdové skupiny na místo příhody nemá
přesáhnout 15 minut od tísňového volání (Vyhláška MZČ č. 434/1992 o
Zdravotnické záchranné službě, v platném znění, paragraf 3, odstavec 2).
Z těchto údajů jednoznačně vyplývá důležitost poskytnutí včasné první pomoci
v období od vzniku příhody do příjezdu záchranné služby. Provádění
neodkladné resuscitace svědkem příhody, zvyšuje šanci na přežití až
trojnásobně, adekvátní pomoc je ale poskytována pouze jednomu z pěti
postižených. Příčin může být mnoho. Podle zahraničních studií úroveň
získaných vědomostí s časem výrazně klesá. O tom, jaká je ale skutečná
úroveň těchto znalostí, není u nás dostatek kontrolovaných studií. Cílem této
práce je zjistit úroveň znalostí laické veřejnosti v poskytování základní
resuscitace, jejich zkušenosti a ochotu v takových situacích pomáhat.
Umět poskytnout adekvátní první pomoc druhému člověku by měla být
schopností každého z nás, protože pravděpodobnost, že se staneme svědky
takové příhody je velmi reálná a je pouze na nás, jak se zachováme.
8
I TEORETICKÁ ČÁST
1.1 Historie resuscitace
Za nejstarší popsanou resuscitaci, dnes interpretovanou jako úspěšné dýchání
z úst do úst, se považuje biblický zázrak proroka Eliáše. „Všel tedy Elizeus do
domu, a aj, dítě mrtvé leželo na ložci jeho. 33. A když všel tam zavřél dveře
před oběma, a modlil se Hospodinu. 34. Zatím vstoupiv na lože, zpolehl na dítě,
vloživ ústa svá na ústa jeho, a oči své na oči jeho, a ruce své na ruce jeho, a
rozprostřel se nad ním. I zahřelo se tělo dítěte. 35. A odvrátiv se, procházel se
po domě jednak sem tam; potom vstoupiv, rozprostřel se opět nad ním. I
kýchalo dítě až do sedmikrát, a otevřelo to dítě oči své “ (Bible Svatá, II
královská 4.5., 32-35, str. 357).
V čínských pramenech je úspěšné oživení dechem datováno kolem roku
1500 před Kristem. Zmínky o oživování se objevují ve spisech Hippokrata,
Aviceny i Plinia. Starověké metody se téměř nelišili od postupů, jež používají
šamani přírodních národů. Jednalo se zejména o zaříkávání, nahřívání, různé
formy vykuřování, přikládání amuletů, zázračných mastí apod.
Katolická církev ve středověku takovým metodám nepřála, byly považovány
za pohanské a protivily se vůli Boží. Nemoc byla považována za „dar Boží“, aby
si nemocný odpykal své hříchy. Dotýkání se sebevrahů či utonulých osob bylo
zakázáno. Církev také oficiálně zakázala chirurgii adiktem „Ecclesia abhorret
sanguine“ (Církev se hrozí styku s krví) a chirurgii mohli vykonávat jen
lazebníci, holiči a kati.
Za historicky doložené (bez přesné datace) lze považovat Paracelsem
vyzkoušené a doporučované dýchání pomocí měchu užívaného v kovárnách.
Metoda byla popsána a našla si následovníky v Evropě.
V historii resuscitace je popisován i přínos Vesalia, odkazující na jeho dílo
De corporis humano fabrica libri septem (1542). Byl jím popis fibrilace komor u
pokusných zvířat. „Zásadní změnu v přístupu k oživování přinesla éra
osvícenství. Církevní bariéry padly, návody ke křížení vycházely z dobových
medicínských poznatků a nic nebránilo jejich publicitě. Z této doby pochází
nejen literární reference, ale datuje se i zakládání prvních záchranářských
9
spolků a kodifikace křísících postupů formou oficiálních úředních nařízení “
(HASÍK 2006).
Za prvního svého druhu bylo považováno Amsterdamské nařízení k záchraně
utonulých v 18. století a byla také prvně založena společnost k záchraně
utonulých. Tonutí bylo v Nizozemí nejčastější příčinou smrti. Oživovací pokusy
spočívali v zavěšení postižené osoby za nohy a následném spouštění hrudí na
zem, což mělo vést k obnovení dechu. Následně vznikla metoda válení
postiženého přes sud, kdy zachránce držel postiženého za nohy a posouval ho
po oblé straně sudu, čímž bylo dosaženo vylití vody a střídavě se stlačoval
hrudník. Poslední zdokonalení této metody spočívalo v uložení postiženého
břichem napříč do koňského sedla, kde bylo tělo upevněno a během klusu se
rytmicky natřásalo. Kůň se stal i součástí záchranných stanic.
V britských pramenech v roce 1744 popsal záchranu otráveného horníka,
doktor William Tossach, pomocí vdechováním vzduchu do jeho úst.
V roce 1755 popisuje skotský chirurg John Hunter vak k dýchání utonulých,
jeho funkcí bylo i odsávání.
Dýchání z úst do úst se používalo ve většině evropských zemí. Opuštění od
této metody zapříčinil francouzský lékař Le Roy, který v roce 1827 podal
francouzské akademii věd rozsáhlý rozbor jeho škodlivosti. Akademie jeho práci
potvrdila. Následné mikrobiologické rozbory a obavy z infekce techniku přímého
dýchání z úst do úst definitivně zatratily.
Zásadní změnu přístupu k ošetřování raněných přineslo založení Červeného
kříže, zásluhou Henry Dunanta, který působil jako švýcarský generál, po
zkušenosti během bitvy u Solferina (roku 1859), kde viděl umírat tisíce
zraněných vojáků, navrhl založit mezinárodní organizaci na pomoc raněným
vojákům a uzavřít mezinárodní dohodu o jejich ochraně. K založení této
organizace došlo v roce 1963 a ženevskou konvenci podepsalo 16 zemí. V roce
1901 získal jako první Nobelovu cenu za Mír za svůj podíl při založení
Mezinárodního hnutí Červeného kříže a za podnět k ženevským konvencím.
Za oficiální datum vzniku Československého ČK bývá považován počátek
února 1919, tedy více než 3 měsíce po vzniku samostatné Československé
republiky. Základní principy Červeného kříže byly humanita, nestrannost,
neutralita, nezávislost, jednota, dobrovolnost, světovost.
10
Rakousko již rok po bitvě u Solferina založilo Patriotische Hilfsverin, ale
k ženevské konvenci odmítlo přistoupit. Stalo se tak až roku 1880, velkou
zásluhu na této změně a založení záchranné služby v Rakousku měl Jaromír
Mundy, lékař původem z Brna. Byl prvním lékařem, který svůj život zcela
zasvětil záchranářství. Zastával funkci generála a šéflékaře Maltézského řádu.
Jako lékař se zúčastnil mnoha válek od poloviny 19 století.
Ve válce viděl jako lékař největší problém v rychlé dopravě raněných (jak
vojáků, tak civilistů) z bojiště do polních obvazišť a lazaretů a udržení nezbytné
hygieny. Jako první přišel s myšlenkou řádových sanitních vlaků. Navrhl a pak
dal postavit sanitní vagony, které se v letech 1878 až 1885 uplatnili při
ošetřování raněných ve válce. Vytvořil stálou sanitní jednotku, jež působila
nejen v lazaretních vlacích, nýbrž rovněž ve všeobecném záchranářství. V roce
1867 vedl rakouskou delegaci na první konferenci Červeného kříže. Přesvědčil
politiky o významu připojení k ženevské konvenci, navrhoval založení
záchranné služby ve Vídni i reformu zdravotní služby armády. Za podpory
chirurga Billrotha, hraběte Wiczeka a soudního prezidenta Lamera zrealizoval
dávný záměr založení Vídeňské záchranné společnosti s tehdejším názvem
„Dobrovolná ochranná společnost pro poskytování první pomoci při neštěstích“,
jež byla založena po požáru vídeňského dvorního divadla Ringstheater dne 9.
12. 1881, kde zahynula stovka lidí. Zároveň předložil i požadavek na
záchranářské vozidlo, jehož návrh i nákres osobně zpracoval. Podle tohoto
vzoru pak byla zřízena pražská záchranná stanice, dále následovaly Brno a
Krakov. Dal podle svých vlastních plánů vyrobit záchranné přístroje a napsal
učebnice první pomoci. Poslední léta Jaromíra Mundyho patřila především
organizaci záchranné služby, která vznikla jako zcela dobrovolná organizace a
jejímž jednatelem byl až do své rezignace na tuto funkci ze zdravotních důvodů
v roce 1893.
Červený kříž neodmyslitelně přispěl k rozvoji záchranářských organizací i
výuce poskytování první pomoci. Pod záštitou Červeného kříže byly pořádány
mezinárodní kongresy s tématikou první pomoci. Na Vídeňském kongresu
v roce 1913 bylo vzneseno usnesení požadující standardizaci lékařského
vzdělání, jejich proškolení v umělém dýchání a zavedení výuky první pomoci do
škol. Umělé dýchání bylo součástí postupů kříšení, odmítání dýchání do plic
vedlo k rozvoji technik nepřímého dýchání.
11
„V roce 1858 publikoval dr. Henry Robert Silvester (1829-1908) práci The
discovery of the physiological method of inducing respiration in cases of
apparent death from drowning, chloroform, still birth etc., kde popisoval i
metodu umělého dýchání k oživování zdánlivě mrtvých, která byla po něm
pojmenována. Za jeho celoživotní dílo, které vedlo k záchraně mnoha životů,
mu byla udělena v r. 1883 zlatá medaile od Královské anglické humánní
společnosti.“
(Univerzita Karlova v Praze, 3 lékařská fakulta, dostupné z WWW:
http://www.lf3.cuni.cz/cs/pracoviste/anesteziologie/vyuka/studijni-
materialy/rozsirena-neodkladna-resuscitace/index.html)
V roce 1956 zahájil dr. Peter Safar v Baltimore rozsáhlý výzkum ve
spolupráci s J. Elamem o účinnosti různých postupů umělého dýchání. Zkoumal
na dobrovolnících možnosti otevření a udržení průchodnosti horních dýchacích
cest záklonem hlavy. Prověřil, odůvodnil a doporučil tzv. trojitý manévr (záklon
hlavy, předsunutí dolní čelisti a otevření úst). Byla porovnávána účinnost
dosavadních metod nepřímého umělého dýchání, např. podle Silvestra-Brosche
nebo Holger-Nielsena, s účinností umělého dýchání z plic do plic bez pomůcek
a spolehlivě byla prokázána jeho vysoká účinnost v podmínkách poskytování
první pomoci bez pomůcek. Spolupráce s baltimorskou skupinou
Kouwenhoven, Jude a Knickerbocker, která zkoumala a navrhla využívání
nepřímé masáže srdeční k obnovení krevního oběhu, umožnila Safarovi
formulovat metodiku základní, rozšířené a ústavní neodkladné resuscitace.
Četnými přednáškami a vědeckými publikacemi přesvědčil, že jeho schéma
kardiopulmonální resuscitace A (Airway), B (Breathing), C (Circulation), D
(Drugs and fluids), E (Electrocardiography), F (Fibrillation), T (Treatment) je
správným návodem k život zachraňujícím výkonům při náhlém selhání dýchání
a náhlé zástavě krevního oběhu. Na nezbytném doplnění metodiky neodkladné
resuscitace o defibrilaci se významně podílel B. Peleška z pražského IKEMu.
V roce 1962 sestrojil první použitelný přenosný (bateriový) defibrilátor k
transtorakální defibrilaci.
„Profesor Peter Safar se stal lékařskou osobností jedinečného významu z
celosvětového hlediska díky tomu, že svůj život zcela zasvětil odborné práci,
výzkumu a výuce v oborech anesteziologie, resuscitace, intenzivní medicína a
urgentní medicína s medicínou katastrof. Publikoval více než 1300 titulů, mezi
12
nimi je více než 400 recenzovaných originálních prací a 10 odborných knih.
Svou celoživotní prací významně ovlivnil vývoj medicíny v druhé polovině 20.
století. Za své zásluhy byl v roce 1979 vyznamenán univerzitou v Pittsburghu
čestným titulem Distinguished Professor of Resuscitation Medicine. Univerzity v
Mainzu, Magdeburgu a Sao Paulu mu udělily titul doctor honoris causa.“
(POKORNÝ 2003)
V roce 1952 poprvé demonstroval Dr. Zoll, že pokud dojde k zástavě srdce,
může být znovu aktivní díky zevní elektrické stimulaci. Pozdější studie Dr. Zolla
ukázala, že zevní použití proti šoků střídavým proudem je stejně efektivní pro
zastavení fibrilace komor a také pro korekci několika dalších vážných odchylek
z rytmu. Navíc vyvinul teorii a techniku nepřetržitého monitorování srdečního
rytmu a byl první, kdo využíval tuto metodu klinicky. Koronární pečovatelská
jednotka, která se nyní nalézá v každé dobře vybavené nemocnici, je dalším
pokračováním vývoje tohoto záchranného pojetí. Dr. P. M. Zollovi byla udělena
cena Alberta Laskera za rok 1973 za početné a přínosné příspěvky v této
důležité oblasti péče o osoby s chorobami srdce.
V roce 1974 vyšel v nakladatelství Avicenum překlad Safarovy příručky:
Kardiopulmonální resuscitace. Během doby, která uplynula od jejího vydání, se
v praxi potvrdila jak její odborná správnost, tak i znamenitá didaktická úroveň.
Americké vydání této příručky z roku 1988 je již skutečným úvodem do
resuscitologie.
V roce 1985 založila AHA (American Heart Association) tradici jmenování
„Velikánů - Giants" v KPR - J. Elam, A. Gordon, J. Jude, G. Knickerbocker a P.
Safar.
V roce 1992 byl mezi dalšími jmenován P. Zoll. V roce 2000 se k dané tradici
jmenování připojila i ILCOR . Mezi jmenovanými „Giants" byli např. M.H. Weil a
D. Chamberlain z organizací Laerdal Foundation. Úkoly i autorita mateřské
organizace ILCOR se od jejího vzniku v roce 1993 postupně rozrůstaly.
Organizace v roce 1996 přijala oficiálně název ILCOR (International Liaision
Committee on Resuscitation), aby vyjádřila tendenci otevřít se světu, věnovat
se problematice KPR a navazujícím problémům v celém světě. Výsledkem
činnosti ILCOR jsou doporučené postupy neodkladné resuscitace a urgentní
medicíny formulované v roce 2000 (Guidelines 2000 for Cardiopulmonary
13
Resuscitation and Emergency Cardiovascular Care). Doporučení byla přijata
dle zásad medicíny založené na důkazech a využila dosavadní zkušenosti ze
spolupráce s laickou i odbornou veřejností: především nezbytnost všechny
postupy co nejvíce zjednodušit a usnadnit tak jejich využití v praxi. Tato
doporučení se stala základem akceptovaným ve všech zemích s rozvinutým
zdravotnictvím.
V roce 2001 se rozšířila o neodkladnou problematiku etiky, epidemiologie,
tonutí, užití automatických externích defibrilátorů.
V roce 2004 ILCOR vytvořila své vlastní logo, protože byla již celosvětově
uznávanou autoritou. Zaměřila se nadále především na neodkladnou
resuscitaci, první pomoc, akutní koronární syndromy, akutní cévní mozkové
příhody, novinky v neodkladné péči a na jejich šíření po celém světě.
„V lednu 2005 jednalo po celých 6 dnů za velmi živých diskusí 281 odborníků o
276 pečlivě připravených tématech, týkajících se novinek v kardiopulmonální
resuscitaci. Všichni měli již předem připraveny novinky, rozbory, výsledky v
počtu 403 prací. Z 18 zemí se sešlo ke konečným formulacím doporučených
postupů 380 účastníků. Museli prokázat, že nejsou v žádné vazbě na výrobce
ve zdravotnickém průmyslu, že se nejedná o konflikt zájmů, který by konečná
vyjádření diskreditoval. Již v roce 2004 ustavila ILCOR komisi COIs (Conflict of
Interests) s úkolem chránit se před střetem zájmů, zachovat integritu a
bezúhonnost v rozhodování a poté i v respektování výsledků, stanovisek a
vyjádření. Zástupci firem ani novináři se jednání ILCOR 2005 neúčastnili.
ERC a její výkonný výbor od tohoto dokumentu odvodily vlastní text společného
rázu i se specifikací pro evropské potřeby z hlediska geografie, demografie,
léků, systémů neodkladné péče. Hlavním námětem se opět stala náhlá srdeční
zástava. Doplnily se i další akutní stavy, hrozící nutností KPR.“
(Převzato z http://www.paramedik.estranky.cz/clanky/odborne-vyukove-
texty/guidelines-2005.html)
Další úpravy v doporučených postupech následovali v roce 2010 dle
doporučení European Resuscitation Council a American Heart Association.
14
1.2 Základní neodkladná resuscitace dospělých dle
Guidelines 2010 (Basic life support – BLS)
Základní neodkladná resuscitace je základnou řetězce přežití, na níž
navazujeme rozšířenou resuscitací. Zahrnuje základní život zachraňující úkony
bez použití pomůcek, vyjma ochranných a izolačních. Její kvalita a včasnost
vytvářejí rozhodující podmínky na úspěch dalších článků řetězce přežití.
Vykonání včasné základní resuscitace svědkem příhody, zvyšuje šanci na
přežití 2-3 násobně.
AHA řetězec přežití (Chain of survival)
1. Časná diagnostika stavu a aktivace ZZS (Early Acces)
2. Časná základní KPR (Early CPR)
3. Časná defibrilace (Early Defibrillation)
4. Časná rozšířená resuscitace (Early Advanced Care)
1.2.1 Základní prvky neodkladné resuscitace
o Rozpoznání situace a přivolání záchranné služby (tísňová linka 155)
Důležitou roli zde hraje i dispečer ZS, který by měl správně vyhodnotit
tísňové volání a identifikovat situaci svědčící pro NZO a následně vést
telefonicky asistovanou resuscitaci (TANR)
o Polohování postiženého
o Zprůchodnění dýchacích cest (Airway Control)
o Umělé dýchání (Breathing Support)
o Nepřímá srdeční masáž ( Circulation Support)
o Použití externího automatizovaného defibrilátoru, je-li k dispozici
Indikací k okamžitému zahájení NR je stav, kdy postižený nereaguje na zevní
podněty a ani po záklonu hlavy nedýchá normálně (nedýchá vůbec nebo
ojediněle / tzv. lapavé vdechy – gasping přítomný u kardiální etiologie NZO).
Uvolnění dýchacích cest provedeme záklonem hlavy, případně předsunutím
brady.
15
Nejdůležitějším výkonem u základní neodkladné resuscitace je kvalitní
nepřímá srdeční masáž. Provádí se uprostřed hrudní kosti postiženého, který
by měl ležet na tvrdé podložce, do hloubky 5-6 cm s plným uvolněním hrudníku,
frekvencí 100 - 120/minutu s minimálním přerušením.
Pokud je zachránce proškolen v provádění umělého dýchání, měl by provádět
srdeční masáž společně s umělým dýcháním v poměru 30 kompresí a 2
vdechy. Lze použít jednoduché bariérové pomůcky – roušky, masky. (Příloha 1)
Umělý dech je pomalý 1,5 – 2 sekundy a co nejplynulejší k dosažení dobré
distenze v plicích a minimální v žaludku.
„Nejčastějšími chybami při umělém dýchání jsou zejména zdlouhavá a váhavá
diagnostika zástavy dýchání a průtahy se zahájením, neuvolněné dýchací cesty
či nedostatečný záklon hlavy, nedostatečná ventilace způsobená špatným
utěsněním kolem úst, nepostačujícím tlakem vdechovaného vzduchu
k rozšíření hrudníku, příliš pomalým nebo naopak rychlým dýcháním a také
nerozpoznané rozpětí žaludku způsobené přetlakem, s nebezpečím následné
regurgitace.“
(POKORNÝ 2004)
Zjišťování zástavy oběhu metodou palpace pulsu na velkých tepnách
není pro laickou veřejnost doporučeno.
V 80 – 90% je náhlá zástava oběhu doprovázená ventrikulární fibrilací.
Řešením je pouze včasná KPR společně s defibrilací. Použití
automatizovaného externího defibrilátoru se stává důležitou součástí
záchranného řetězce.
Pokud je prováděna svědky zástavy alespoň okamžitá KPR, narůstá
pravděpodobnost přežití z cca 5% na 10 - 15%.
Pokud je prováděna KPR kombinovaná s včasnou defibrilací pomocí AED
v prvních 3 až 5 minutách, narůstá pravděpodobnost přežití na 50 – 75%.
S každou minutou bez defibrilace klesá šance na přežití o 7-10%.
Interval od okamžiku kolapsu do defibrilačního výboje tzv. pod 5 minut, není
možné dodržet propojením s dojezdovým časem záchranné služby. Je však
možné nadále vzdělávat „ nelékaře“ v postupech KPR a v aplikaci defibrilačního
výboje.
16
Doporučení definuje jednotlivé skupiny prvních zachránců do tří úrovní.
Zachránci 1. úrovně - policie, hasiči, bezpečnostní personál, horská záchranná
služba, posádka letadel.
Zachránci 2. úrovně - pracující na veřejných místech či ve výrobních
provozech.
Zachránci 3. úrovně - rodinní příslušníci a přátelé vysoce rizikových osob.
Uložení defibrilátorů je doporučeno na veřejných místech i v obytných zónách,
zejména však v místech s omezenou dostupností zdravotnické záchranné
služby.
Laickou resuscitaci provádíme až do předání postiženého záchrannému týmu,
případně do úplného vyčerpání zachránce. Resuscitaci ukončíme dříve pouze
v případě, že se dotyčný hýbe, otevírá oči a dýchá.
17
1.3 Rozšířená neodkladná resuscitace dospělých dle
Guidelines 2010 (Advanced life support ALS)
Cílem rozšířené resuscitace je navázat na základní neodkladnou resuscitaci
poskytovanou svědky události a poskytnout veškerou péči vedoucí k obnovení
oběhu, stabilizovat základní životní funkce a transportovat nemocného do
nejbližšího zdravotnického zařízení, které je schopné poskytnout odpovídající
poresuscitační péči.
K dosažení maximální kvality poskytované péče je nezbytný výcvik a souhra
všech členů týmu.
Rozšířená neodkladná resuscitace v PNP zahrnuje:
Monitoraci elektrické aktivity srdce a analýza srdečního rytmu (asystolie,
fibrilace komor, bezpulzní komorová tachykardie, bezpulzní elektrická aktivita).
Elektroimpulzoterapii – defibrilace při fibrilaci komor nebo bezpulzové komorové
tachykardii, případně zevní kardiostimulace při bradykardii spojené se
závažnými příznaky (šok, synkopa, ischémie myokardu, srdeční selhání) při
selhání farmakologické léčby.
Zajištění oxygenace a ventilace postiženého – tracheální intubace, případně
zajištění dýchacích cest pomocí jiných dostupných pomůcek (LM, kombiroura).
Umělou plicní ventilaci s cílem dosažení normoventilace, monitorace SpO2,
titrovat FiO2 k dosažení SaO2 94 – 98%, hyperoxie škodí.
Kapnometrii (kontinuální monitorace EtCO2) k ověření správné polohy
tracheální rourky, prevenci její dislokace (zejména při překládání), ověření
kvality prováděné NR a časné detekci ROSC.
Zajištění vstupu do cévního řečiště a aplikace léků a infúzních roztoků.
Vyloučení a léčbu potenciálně reverzibilních příčin NZO (4H a 4T) všemi
dostupnými metodami.
Všechny uvedené výkony musí být provedeny v prvních minutách od zahájení
rozšířené resuscitace. Prioritou základní í rozšířené resuscitace je kvalitní a
minimálně přerušovaná srdeční masáž. Přerušení masáže k provedení
nezbytných úkonů rozšířené NR (defibrilace, tracheální intubace apod.) je
přijatelné pouze na co nejkratší dobu. Je doporučena výměna zachránců po 1 -
2 minutách nepřímé masáže jako prevence vyčerpání.
18
1.3.1 Identifikace rytmu na základě EKG analýzy
Monitorování srdečního rytmu a rozpoznání jeho poruch je životně důležitým
opatřením v prevenci srdeční zástavy, zvláště u pacientů s náhlým kolapsem
nebo s příznaky vedoucími k podezření na infarkt myokardu. Většina úmrtí je
v těchto případech způsobena arytmiemi. EKG záznam by měl být vždy
hodnocen v souvislosti s celkovým stavem pacienta. 12 – svodové EKG
usnadňuje diagnostiku již v přednemocniční péči, snižuje náklady na terapii a
ovlivňuje i morbiditu postižených.
Základní končetinové svody
Bipolární končetinové svody podle Einthovena – svody I, II, III
Unipolární svody podle Goldberga – svody aVR, aVL, aVF
Elektrody pro snímání těchto svodů nalepujeme:
Červená – pravá horní končetina nebo pravá podklíčková krajina
Žlutá – levá horní končetina nebo levá podklíčková krajina
Zelená – levá dolní končetina nebo levé hypochondrium
Černá – pravá dolní končetina nebo pravé hypochondrium
Hrudní svody unipolární podle Wilsona V1-V6
V1 – 4. mezižebří parasternálně vpravo
V2 – 4. mezižebří parasternálně vlevo
V3 – mezi V2 a V4
V4 – 5. mezižebří v medioklavikulární čáře vlevo
V6 – střední axilární čára ve výši V4 vlevo
Speciální hrudní svody
V7 – zadní axilární čára ve výši V4
V8 – levá střední skapulární čára ve výši V4
V9 – levá paravertebrální čára ve výši V4
19
Pro rozšířenou KPR je nezbytná znalost poruch rytmů bezprostředně
ohrožujících život:
o Asystolie
o Bezpulzní elektrická aktivita (PEA)
o Komorová tachykardie
o Fibrilace komor
Dále je nutné znát význam a léčbu některých poruch srdečního rytmu:
o Komorové tachykardie
o A-v blokády II. a III. st.
o Paroxysmální supraventrikulární tachykardie
o Flutteru a fibrilace síní
20
1.3.2 Defibrilace
Je-li defibrilace indikována, musí být okamžitá, neboť její úspěšnost přímo
závisí na její časnosti. Podle nových doporučení by měla být v PNP provedena
do 5 minut. Proto je v zájmu časnosti nově doporučována AED již jako součást
laické NR.
V současnosti se na ZS používají zejména bifázické defibrilátory, kdy během
výboje směřuje elektrický proud jedním směrem a potom se opačným směrem
vrací. Měření impedance v průběhu výboje optimalizuje jeho sílu a délku, takže
při podstatně nižší energii je stejně efektivní jako výboj monofázickým výbojem
s vyšší energií.
„Pri porovnání bifázických výbojov 150 – 150 – 150 J a monofázických 200 –
300 – 360 J je úspešnosť bifázického výboja v experimente 80% pri zvrate na
rytmus s hmatateĺným pulzom oproti 58% úspešnosti monfázického výboja.“
(DOBIÁŠ 2006 s. 49)
Před samotnou defibrilací si vždy vytiskneme záznam EKG křivky.
Rychlé poruchy rytmu (zejména supraventrikulární tachyarytmie) s projevy
oběhového selhání řešíme synchronizovanou kardioverzí.
.
21
1.3.3 Oxygenace
Při KPR je nezbytné co nejdříve zajistit přívod kyslíku v nejvyšší možné
koncentraci (Fi O2 1, 0 = 100% O2 ). Optimálním opatřením je umělá plicní
ventilace čistým kyslíkem.
1.3.3.1 Přístroje pro ventilaci
Základní pomůckou pro ventilaci při KPR je ambuvak s maskou. Maska se
fixuje k obličeji C-hmatem. Při stisknutí se ve vaku vytvoří přetlak a proud plynů
je směřován systémem chlopní obsažených ve ventilu proti zpětnému
vdechování do dýchacích cest postiženého. K nim je dýchací přístroj připojen
obličejovou maskou nebo tracheální rourkou. Objem ambuvaku má být roven
minimálně dvojnásobku dechového objemu postiženého. Dechová frekvence a
doba trvání dechového cyklu jsou stejné jako při dýchání z plic do plic. Jakmile
je to možné, přivádíme kyslík v množství rovnajícímu se nejméně minutovému
dechovému objemu postiženého (6 – 7 litrů u dospělého). Tím dosáhneme
vyšší inspirované frakce kyslíku. S výhodou lze využít kyslíkového rezervoáru
event. ventilu k udržení exspiračního přetlaku (PEEP ventilu).
Automatické, transportní ventilátory zajišťují řízenou ventilaci
přerušovaným pozitivním přetlakem bez vlastní dechové aktivity pacienta.
Z toho důvodu je nutná kvalitní sedace a myorelaxace, aby nedocházelo
k interferenci pacienta s ventilátorem. Zpravidla nastavujeme minutový dechový
objem (MV), dechovou frekvenci (Freq) a maximální tlak (Pmax). Přístroje jsou
vybaveny monitorací přetlaku v systému v průběhu dechového cyklu a
pojistným přetlakovým ventilem. Volba frakce kyslíku umožňuje ventilaci jak
100% kyslíkem (No Air Mix), tak směsí plynů s nižší koncentrací kyslíku (Air
Mix) zhruba 60%. Během UPV je důležité nastavit ventilátor tak, aby byla
udržována normokapnie a nedocházelo k hypokapnii nebo naopak hyperkapnii.
Kapnometr je analyzátor měřící množství CO2 ve vydechovaném vzduchu
(ETCO2). Kapnografie přináší křivku měnící se koncentrace CO2 v průběhu
celého dechového cyklu (při inspiriu je CO2 nulové, při exspiriu se zvyšuje).
Normální hodnota ETCO2 (normokapnie) je kolem 5,3 kPa (40 mmHg).
Pulzní oxymetr je určený k měření a zobrazování nasycenosti arteriálního
hemoglobinu kyslíkem a k měření a zobrazování srdeční frekvence. Může včas
odhalit poruchu respirace a rozvíjející se hypoxemii.
22
1.3.3.2 Tracheální intubace (TI)
Intubace je nejbezpečnější a nejúčinnější způsob zajištění průchodnosti
dýchacích cest. V přednemocniční péči zejména z hlediska prevence aspirace
žaludečního obsahu u bezvědomých pacientů a také pro jednodušší možnost
umělé plicní ventilace.
„Absolutní bezpečí však neskýtá ani tracheální intubace vzhledem rozdílnému
tvaru průřezu tracheou a průřezu tracheální rourkou opatřenou těsnící
manžetou. Průřez tracheou je podkovovitý s konvexitou orientovanou ventrálně,
zatímco tracheální rourka má průřez kruhovitý. V oblasti dorsálních partií
trachey může takto dojít k zatečení regurgitovaného žaludečního obsahu podél
tracheální rourky i těsnící manžety a být tak příčinou tzv. tiché aspirace.“
(Univerzita Karlova v Praze, 3. Lékařská fakulta, dostupné z WWW:
old.lf3.cuni.cz/studium/materialy/anesteziologie/Skripta_AR_cast_3.doc).
Tracheální intubace sestává z několika následných kroků:
Preoxygenace je standardním postupem před tracheální intubací. Spočívá
v krátké inhalaci 100% kyslíku k maximálnímu zvýšení saturace hemoglobinu
kyslíkem k překlenutí apnoické pauzy potřebné k provedení výkonu tracheální
intubace.
Přímá laryngoskopie spočívá v zavedení laryngoskopu a ozřejmení
laryngeálních struktur. Laryngoskop tvoří lžíce se zdrojem světla a rukojeť se
zdrojem elektrického proudu. Lžíce může být buď zahnutá (Macintosh), potom
se její zakončení zavádí do valekuly příklopky hrtanové (epiglottis) anebo rovná
(Miller), kdy se její distální zakončení zavádí pod příklopku hrtanovou (nejčastěji
u novorozenců a kojenců).
„Za výhodnou je pro orotracheální intubaci (intubaci ústy) považována tzv. „
sniff position“ tj. pozice hlavy připomínající šňupání tabáku. U ležícího pacienta
to je lehce podložená hlava (cca 5 – 6 cm) se záklonem v atlantoookcipitálním
skloubení (také zvaná Jacksonova poloha – podle průkopníka přímé
laryngoskopie). Tato poloha rovná osy úst, hltanu a hrtanu co nejrovnoběžněji
tak, aby laryngoskopie byla co nejsnazší. Je výhodná zejména při použití rovné
lžíce “
(Univerzita Karlova, 3. Lékařská fakulta, dostupné z WWW:
old.lf3.cuni.cz/studium/materialy/anesteziologie/Skripta_AR_cast_3.doc).
23
Zavedení tracheální rourky je další důležitou fází tracheální intubace. Rourku
zavádíme balonkem těsně za hlasové vazy, což je u dospělých přibližně 22 cm
hluboko, značka této vzdálenosti je na úrovni horních zubů. K usnadnění
zavedení TR mohou být použity Magillovy kleště, tracheální rourku můžeme
formovat zavaděčem. Předem připravenou stříkačkou nafoukneme těsnící
manžetu a ověříme polohu rourky poslechem plic fonendoskopem. Kontrolu
provádíme jednak poslechem dýchacích šelestů nad oběma plicními křídly,
jednak pohledem k identifikaci souměrnosti dýchacích exkurzí. Jedinou
spolehlivou metodou diagnostiky správné polohy TR je však kapnometrie, která
s prvním výdechem registruje oxid uhličitý ve vydechované směsi.
Fixace tracheální rourky je dalším důležitým krokem po správném zavedení.
Bez důkladné fixace může dojít při jakékoliv ošetřovatelské manipulaci
s pacientem k dislokaci z její původní polohy, čímž způsobíme zejména
nechtěné vysunutí TR z trachey a laryngu, případně jednostranné zavedení
rourky do bronchu (nejčastěji pravého). Obě varianty jsou pro pacienta
závažné! Nepoznaná extubace může být smrtelnou komplikací. Správně
zavedenou rourku fixujeme dlouhým, užším pruhem náplasti, jehož konce po
obtočení rourky těsně kolem rtů vedeme laterálně a lepíme na obličej. Přes
náplast můžeme rourku fixovat obinadlem.
Preventivním opatřením může být zavedení protiskusové vložky do oblasti
skusu nebo preventivní zavedení Guedelova vzduchovodu vedle TR.
Pomocné manévry tracheální intubace
„Sellickův hmat je manévr, který slouží k zabránění regurgitace žaludečního
obsahu do hypofaryngu a následně jeho zatečení do dýchacích cest po
uvolnění kardiálního svěrače po úvodu do anestezie. Spočívá ve vyvinutí
předozadního tlaku na prstencovou chrupavku (jediný, v celém obvodu
chrupavčitý, tracheální prstenec). Tímto je stlačen jícen mezi tuto chrupavku a
páteř a tím zabráněno regurgitaci. Tlak je vyvinut ihned po nástupu účinku
nitrožilního anestetika (vymizení ciliárního reflexu) a uvolněn po utěsnění
manžety TR.
Postup B.U.R.P. (Backword Upright Rightside Pressure) je manévr, který
stlačením laryngu (chrupavka štítná) dozadu, nahoru a napravo za podmínek
špatné vizualizace laryngeálního vstupu může zlepšit laryngoskopické
24
podmínky. Současně však může ztížit zavedení tracheální rourky. Proto je třeba
často při použití tohoto manévru po zavedení hrotu TR do laryngeálního vchodu
tento manévr zrušit (ukončit tlak) a teprve poté zavést TR do definitivní polohy.“
(Univerzita Karlova, 3. Lékařská fakulta, dostupné z WWW:
old.lf3.cuni.cz/studium/materialy/anesteziologie/Skripta_AR_cast_3.doc).
Pomůcky pro tracheální intubaci
• Dva svítící laryngoskopy se sadou lžic (různý tvar a velikost)
• Zavaděč a Magillovy kleště
• Tracheální rourky různých velikostí
• Anestetický sprej, gel
• Stříkačka k utěsnění manžety, nejlépe 10 ml
• Funkční odsávačka s odsávacími katetry
• Pomůcky k fixaci TR
• Ambuvak
• Fonendoskop (event. kapnometr, fibroskop)
1.3.3.3 Ostatní pomůcky k zajištění dýchacích cest
Ústní vzduchovody (Guedel 1933) jsou vhodné v přednemocniční péči
zejména pro provizorní zajištění průchodnosti dýchacích cest, zvláště v oblasti
hypofaryngu a kořene jazyka, tak v oblasti skusu jako protiskusová pomůcka.
Při mělkém bezvědomí dráždí kořen jazyka a vzniká nebezpečí zvracení.
Nosní vzduchovody zůstávají v paletě pomůcek, jejich užití je omezené
zejména z obavy komplikujícího krvácení z nosu.
Vzduchovod s nafukovací manžetou ( C.O.P.A.- Cuffed Oro-Pharyngeal
Airway - Greenberg 1992) se podobá ústnímu vzduchovodu (Guedel)
opatřenému nafukovací manžetou o objemu 25-40 ml, která zabezpečuje
těsnost orofaryngu. Výhodou C.O.P.A. je 15 mm spojka na proximálním konci,
která slouží k připojení dýchacího systému nebo ambuvaku. Je proveden
v čtyřech velikostech (8 – zelená, 9 - žlutá, 10 – červená, 11 – bílá)
Kombirourka (kombitubus, ETC, Esophageal-Tracheal Combitube) je určená
původně pro přednemocniční neodkladnou péči, nyní využívána i v rámci
25
anestezie v naléhavých situacích obtížné intubace. Má dvě lumen a je opatřena
dvěma těsnícími manžetami, které nafoukneme. Při zavedení do trachey
(v 10%) slouží jako endotracheální rourka. V případě zavedení do jícnu se
k ventilaci využívají postranní otvory na druhém lumen. Po nafouknutí obturuje
jedna těsnící manžeta jícen (modrá část 100 ml), druhá hltan (bílá 15 ml).
Použití ETC je kontraindikováno u pacientů s tělesnou výškou pod 150 cm, při
nedostatečné hloubce bezvědomí (přítomnost kousacích a polykacích reflexů),
při známém onemocněním jícnu a po požití žíraviny.
Laryngeální maska (LMA – Laryngeal Mask Airway - Brain 1983) je pomůckou
zásadního významu. Zavedena byla jako pomůcka pro miniinvazivní zajištění
dýchacích cest. LMA je tvořena tělem s těsnící manžetou a flexibilní trubicí
zakončenou standardní koncovkou. Tělo masky po zavedení špičky do oblasti
horního jícnového svěrače vyplňuje hypofarynx a ventilační otvor směřuje proti
vchodu do hrtanu. Použití nejstarších typů LMA se zpočátku omezovalo pouze
na anesteziologii, ale další zkušenosti ukázaly, že novější typy laryngeálních
masek dokáže na první pokus dobře zavést 90% nezkušených uživatelů.
Nejmodernějším typem laryngeální masky je LMA-Supreme (LMA-S) pro jedno
použití s integrovaným drenážním kanálem a vyztuženou konstrukcí pro
snadnější zavádění.
Laryngeální tubus je je supraglotická pomůcka pro bezpečné zajištění
dýchacích cest. V neodkladné péči je ideální alternativou v případech obtížného
zajištění dýchacích cest. Spojuje výhody snadného zavádění a ochrany před
aspirací. Bezpečné zajištění dýchacích cest je jeden z hlavních aspektů při
provádění úspěšné resuscitace. Laryngeální tubus je doporučován jako
alternativní pomůcka k bezpečnému zajištění dýchacích cest Evropskou radou
pro resuscitaci - European Resuscitation Council (ERC) - ERC Guidelines 2010,
a nově také Americkou kardiologickou společností (AHA).
26
1.3.4 Zajištění cévního vstupu a farmakoterapie při KPR
Při náhlé zástavě dýchání nebo oběhu není žádný lék účinný bez umělé
ventilace plic a zevní srdeční masáže. Proto základní KPR, zabezpečení řádné
průchodnosti dýchacích cest, srdeční masáž a defibrilace, jsou na prvním místě
ve sledu výkonů. Jakmile jsou tato opatření zahájena, je možno se věnovat
zajištění přístupu do oběhu a podávání léků.
Optimální je zavedení periferní žilní linky na horní končetině kanylou
s dostatečným vnitřním průsvitem. Intravenózní léčiva podáváme rychle jako
bolus s následným proplachem 20 ml vhodného roztoku.
Alternativně lze použít intraoseální přístup. Nejvhodnější místo pro vpich je
tuberositas ossis tibiae. Lze použít i vnitřní kotník a metafýzu radia. Nezbytné je
kanylu fixovat, jak v poloze jehly, tak v poloze končetiny pomocí dlahy.
Správnou polohu si ověříme aspirací, ztrátou odporu po průniku kostní tkání a
plynulostí infúzního proudu bez deformování měkkých tkání končetiny.
Z léků podáváme:
Adrenalin 1 mg i.v. každých 3-5 minut. Po každé aplikaci do periferie je třeba
propláchnout žilní systém 20 ml fyziologického roztoku. Alternativně je možné
adrenalin podávat i v kontinuální infuzi tak, aby pacient dostal ve 3-5 minutovém
intervalu doporučenou dávku 1 mg.
Amiodaron 300 mg i.v. pokud trvá defibrilovatelný rytmus po 3. výboji
Mesocain v případě není- li dostupný amiodaron1 mg/1 kg i.v.
Atropin nadále nedoporučena plná vagotická dávka 3 mg i.v. při asystolii,
PEA s frekvencí pod 60/min. Indikace pouze bradykardie 0,5 mg do dávky 3 mg
i.v.
Heparin 10 000 j. i.v. při podezření na tromboembolii, resuscitaci v tomto
případě provádíme i 60 – 90 minut.
27
1.3.5 Potenciálně reverzibilní příčiny NZO (tzv. 4H a 4T)
• Hypoxie
• Hypovolémie
• Hypokalémie, hyperkalémie nebo jiné metabolické příčiny
• Hypotermie
• Trombóza (koronární tepny nebo plicní embolie)
• Tamponáda srdeční
• Toxické látky (intoxikace)
• Tenzní pneumotorax
28
1.3.6 Zahájení a ukončení NR
Kontraindikace zahájení NR
• Reálné riziko ohrožení zdraví nebo života zasahujících zachránců
• Přítomnost jistých známek smrti
• Terminální stádium nevyléčitelného chronického onemocnění
• Poranění neslučitelná se životem (např. dekapitace)
V případě nejistoty je nutné zahájit NR vždy.
Indikace ukončení NR
• Obnovení spontánního oběhu (ROSC)
• Přetrvávající asystolie, pokud rozšířená NR prováděná déle než 20 minut
nevedla k obnovení spontánního oběhu a zároveň byly vyloučeny
všechny reverzibilní příčiny NZO (4H a 4T)
• Přetrvávající fibrilace komor nebo bezpulzní komorová tachykardie,
pokud rozšířená NR prováděná déle než 60 minut nevedla k obnovení
spontánního oběhu, byly vyloučeny všechny reverzibilní příčiny NZO (4H
a 4T) a není indikován převoz do zdravotnického zařízení za pokračující
NR
• Naprosté vyčerpání zachránců (pouze v průběhu základní NR)
V případě závažné náhodné hypotermie by měla být NR ukončena až po
dosažení normální tělesné teploty (teplota tělesného jádra nad 35 stupňů). Při
podezření na plicní embolii a léčbě pomocí systémové trombolýzy musí
rozšířená NR pokračovat minimálně 60 minut od podání trombolytika.
Ukončit rozšířenou NR může výhradně lékař.
29
1.3.7 Zásady výcviku v resuscitaci
Mezi zásadní oblasti uvedené pracovní skupinou Education, Implementation
and Teams (EIT) v rámci Poradního sboru pro resuscitaci (Liaison Committee
on Resuscitation (ILCOR) během procesu hodnocení důkazů pro Doporučení
2010 patří:
Vzdělávací akce je nutné hodnotit, aby bylo spolehlivě zajištěno, že vedou
k dosažení výukových cílů. Cílem je zajistit, že školené osoby získají a uchovají
si dovednosti a znalosti, které jim umožní správně postupovat v situaci skutečné
srdeční zástavy a zlepšit tak výsledný stav pacienta.
Krátké video / PC samostudijní kurzy s minimálním zásahem instruktora
nebo i bez něj v kombinaci s praktickým nácvikem lze považovat za účinnou
alternativu ke kursům základní resuscitace vedené instruktorem.
V ideálním případě by ve standardní KPR, tedy nepřímé srdeční masáži a
umělém dýchání, měli být školeni všichni občané. V určitých situacích může být
vhodné školení v KPR v rozsahu pouze nepřímé srdeční masáže (např.
příležitostné školení v omezeném časovém formátu). Osoby vyškolené v KPR
pouze v rozsahu nepřímé srdeční masáže by měly být vybídnuty, aby se naučily
standardní KPR.
Znalosti o základní a rozšířené resuscitaci a nacvičené dovednosti se
zhoršují již po třech až šesti měsících. Využití častého hodnocení odhalí
osoby, které potřebují oživení znalostí a dovedností tak, aby si tyto znalosti a
dovednosti zachovaly.
Zařízení pro nácvik KPR s naváděním nebo zpětnou vazbou zlepšují kvalitu
nácviku i retenci znalostí a je vhodné zvažovat jejich použití při školení KPR u
laiků i profesionálních zdravotníků.
30
II PRAKTICKÁ ČÁST
2. Průzkum
2.1 Námět na průzkumný problém
Vzdělanost laické veřejnosti v poskytování základní neodkladné resuscitace.
2.2 Cíl a hodnota průzkumu
Cílem průzkumného šetření je zjistit míru informovanosti laické veřejnosti
v poskytování základní neodkladné resuscitace, jejich znalosti v této oblasti,
zkušenosti a ochotu první pomoc poskytnout.
2.3 Předmět průzkumu
Zkoumaná oblast – Středočeský kraj
Průzkumný vzorec tvoří 100 respondentů (muži i ženy) ve věkovém rozmezí
od 18 do 65 let v okrese Kladno a Příbram. Výběr respondentů cílený. Zahrnuje
zaměstnané i nezaměstnané osoby, důchodce i ženy na mateřské dovolené.
2.4 Časové rozmezí
Průzkumné šetření bylo prováděno v období od 3.12.2011 – 3.2.2012
2.5 Metody a techniky
Při průzkumném šetření bylo použito dotazníkové metody.
Dotazník je nestandardizovaný.
Pro jednodušší a přesnější zpracování a vyhodnocení bylo použito uzavřených
otázek, respondenti doplnili pouze věk a pohlaví.
Dotazník obsahuje 20 položek, byl rozdán v počtu 100. Návratnost byla 100%.
Průzkumné šetření je financováno z vlastních prostředků průzkumníka.
2.6 Zpracování
Získaná data budou zpracována kvantitativní metodou a vyjádřena
v absolutních číslech.
Jednotlivé položky budou zpracovány do přehledných grafů a tabulek
s procentuálním vyjádřením.
31
3. Průzkumné hypotézy
Hypotéza 1
Předpokládám, že znalost nových postupů v oblasti základní resuscitace bude
vyšší u mladších osob.
Hypotéza 2
Předpokládám, že většina osob absolvovala alespoň základní kurz první
pomoci hrazený zaměstnavatelem.
Hypotéza 3
Předpokládám, že ochota pomoci během zástavy oběhu cizí osobě bude vyšší
u osob žijících v místech s menším počtem obyvatel na rozdíl od měst.
Hypotéza 4
Předpokládám, že neochota pomoci cizímu člověku během srdeční zástavy
bude pramenit zejména z obav o vlastní zdraví. (Infekce atd.)
32
4. Výsledky
1. Kurz/školení neodkladné resuscitace absolvovalo min. jednou 42%
respondentů.
Z toho pravidelně 1x ročně................................................ 12%
Do 5 let................................................................................ 24%
Více jak 5 let....................................................................... 64%
Zdroj: vlastní průzkum
Graf 1. Kurz/školení neodkladné resuscitace
64%
24%
12%
0% 20% 40% 60% 80%
Pravidelně 1x
ročněDo 5
letVíce jak
5let
33
2. Školení první pomoci od zaměstnavatele absolvovalo 56%
respondentů
Pravidelně........................................................................... 59%
Nepravidelně....................................................................... 41%
Zdroj: vlastní průzkum
3. Za školení resuscitace by bylo ochotno zaplatit 36% respondentů.
7% respondentů by upřednostnilo školení hrazené někým jiným
12% respondentů se domnívá, že to nebude potřebovat
23% respondentů se domnívá, že školení nepotřebuje, neboť resuscitaci
ovládá.
Zdroj: vlastní průzkum
Graf 3 Školení resuscitace
23%
12%
7%
36%
0% 10% 20% 30% 40%
ochotno zaplatit za školení
školení hrazené někým jiným
školení nebude potřebovat
školení nepotřebuje,
resuscitaci ovládá
Graf 2 Školení první pomoci od
zaměstnavatele
41%
59%
0% 20% 40% 60% 80%
Nepravidelně
Pravidelně
34
Zdroj: vlastní průzkum
Z těchto 23% respondentů, kteří se domnívají, že resuscitaci ovládají, by
82% respondentů by zahájilo resuscitaci v případě, že by nenahmatalo pulz (A),
17% pokud by dotyčná osoba nedýchala ani po záklonu hlavy (B)
78% respondentů by zjišťovalo, zda postižená osoba dýchá poslechem (C),
22% pomocí zrcátka (D), 0% pohledem na zvedající se hrudník a barvu těla.
59% respondentů by uvolnilo dýchací cesty záklonem hlavy (E), 41% vytažením
jazyka (F)
62% respondentů by zvolilo masáž srdce uprostřed hrudní kosti frekvencí
50/minutu (G), 38% frekvencí 100/minutu (H),
83% respondentů by zvolilo poměr stlačení/vdechy 15:2, (CH), 17% by zvolilo
5:2 (I), 0% by zvolilo 30:2.
O termínu gasping/lapavé vdechy slyšelo v souvislosti s resuscitací 2%
respondentů (K)
2% respondentů se ocitlo v situaci, kdy oživovali jiného člověka (L),
4% respondentů se ocitlo v takové situaci jako svědek (M)
Graf 3)a Z těchto 23% respondentů, kteří se
domnívají, že resuscitaci ovladají
4%
2%
2%
17%
83%
38%
62%
41%
59%
22%
78%
17%
82%
0% 20% 40% 60% 80% 100%
A
B
C
D
E
F
G
H
CH
I
J
K
L
M
35
4. Pokud by někdo poblíž zkolaboval, rozhodlo by se zahájit resuscitaci
4% respondentů v případě, že by dotyčná osoba nereagovala na oslovení
57% respondentů v případě, že by nenahmatalo pulz
39% respondentů pokud by dotyčná osoba nedýchala ani po záklonu hlavy.
Zdroj: vlastní průzkum
5. Jako vhodný způsob zjištění, zda postižená osoba dýchá, zvolilo
16% respondentů pohledem na zvedající se hrudník a barvu těla
48% poslechem u postižené osoby
38% přiložením zrcátka
Zdroj: vlastní průzkum
Graf 5 Zjištění dýchání
38%
48%
16%
0% 20% 40% 60%
pohled na zvedající se
hrudník, barvu těla
poslech u postižené osoby
přiložením zrcátka
Graf 4 Zahájení resuscitace
39%
57%
4%
0% 20% 40% 60%
pokud by osoba nereagovala
na oslovení
pokud by nebyl hmatný pulz
pokud by osoba nedýchala
36
6. Jako vhodný způsob uvolnění dýchacích cest by zvolilo
48% záklon hlavy
12% zvednutí nebo podložení hlavy
40% by se pokusilo vytáhnout jazyk
Zdroj: vlastní průzkum
7. Srdeční masáž dospělé osoby by provádělo
48% uprostřed hrudní kosti, do hloubky 5-6 cm, frekvencí 100/minutu
52% uprostřed hrudní kosti, do hloubky 5-6 cm, frekvencí 50/minutu
Zdroj: vlastní průzkum
Graf 7 Technika srdeční masáže
52%
48%
0% 10% 20% 30% 40% 50% 60%
100/minutu
50/minutu
Graf 6 Uvolnění dýchacích cest
40%
12%
48%
0% 20% 40% 60%
záklon hlavy
zvednutí nebo podložení hlavy
vytažení jazyka
37
8. Jako doporučený poměr stlačení a vdechů během resuscitace
dospělých zvolilo
22% respondentů - 30:2
59% respondentů – 15:2
19% respondentů – 5:2
Zdroj: vlastní průzkum
9. lapavých vdeších/gasping slyšelo v souvislosti s resuscitací 18%
respondentů
Zdroj: vlastní průzkum
Graf 9 Gasping/ lapavé vdechy
82%
18%
0% 20% 40% 60% 80% 100%
slyšelo
neslyšelo
Graf 8 Doporučený poměr stlačení a vdechů
59%
22%
19%
0% 20% 40% 60% 80%
30:2
15:2
5:2
38
10.Přímou zkušenost s oživováním jiné osoby uvedlo 25%
respondentů
o Z nichž v 60% byl postiženou osobou cizí člověk
o V 12% se jednalo o blízkého člověka či příbuzného
o V 28% se jednalo o známého (soused, spolupracovník atd.)
Zdroj: vlastní průzkum
11.Zkušenosti s resuscitací v pozice svědka má 32% respondentů
Zdroj: vlastní průzkum
Graf 11 Zkušenosti s resuscitací v pozici svědka
68%
32%
0% 20% 40% 60% 80%
zkušenost v pozici svědka
žádná zkušenost
Graf 10 Přímou zkušenost s oživováním jiné osoby
uvedlo 25% respondentů
28%
12%
60%
0% 20% 40% 60% 80%
cizí osoba
blízký či příbuzný člověk
známá osoba
39
12.Přesvědčeno, že by si v takové situaci dokázalo samostatně poradit
je 44% respondentů, 44% respondentů si není jisto, 12% se domnívá,
že by si neporadilo.
Zdroj: vlastní průzkum
13.Ze všech respondentů se 9% domnívá, že je veřejnost dobře
informovaná o správném poskytování první pomoci.
Zdroj: vlastní průzkum
Graf 13 Informovanost veřejnosti
ve správném poskytování první pomoci.
91%
9%
0% 20% 40% 60% 80% 100%
veřejnost je informovaná
dostatečně
veřejnost není dostatečně
informovaná
Graf 12 Schopnost poradit si
12%
44%
44%
0% 10% 20% 30% 40% 50%
domnívá se, že by si poradilo
není si jisto
domnívá se, že by si
neporadilo
40
14. Ze všech respondentů se 25% domnívá, že je společenský zájem o
poskytování správné první pomoci.
52% se domnívá, že není, 23% nad touto otázkou nikdy nepřemýšlelo
Zdroj: vlastní průzkum
15. U neznámého člověka by bylo ochotno provádět resuscitaci 89%
7% by odmítlo z důvodu strachu z infekce, 4% ze strachu, že udělají
něco špatně
Zdroj: vlastní průzkum
Graf 15 Ochota provádět resuscitaci u cizího člověka
4%
7%
89%
0% 20% 40% 60% 80% 100%
ochotno resuscitovat
odmítlo ze strachu z infekce
odmítlo ze strachu,že
KPR provedou špatně
Graf 14 Společenský zájem o poskytování první
pomoci.
23%
52%
25%
0% 20% 40% 60%
je společenským zájmem
není společenským zájmem
o otázce nepřemýšlelo
41
16.Ochranné pomůcky u sebe nosí 6% respondentů
Zdroj: vlastní průzkum
17. Z respondentů je 57% přesvědčeno, že by umělo ochranné
pomůcky (roušky, masky) použít, kdyby jim je někdo nabídl.
36% si není jisto, 7% se domnívá, že by takové pomůcky použít neumělo.
Zdroj: vlastní průzkum
Graf 17 Schopnost použít ochranné pomůcky
7%
36%
57%
0% 10% 20% 30% 40% 50% 60%
umí použít
není si jisto
neumí použít
Graf 16 Ochranné pomůcky
94%
6%
0% 20% 40% 60% 80% 100%
ochranné pomůcky má u sebe
ochranné pomůcky nenosí
42
5. DISKUZE
Z výsledků průzkumného šetření vyplývá, že 42% z respondentů absolvovalo
minimálně jednou kurz neodkladné resuscitace, avšak 64% z nich více jak před
sedmi lety, tzv. rok 2000, kdy vyšly nové doporučené postupy dle Guidelines
pro resuscitaci. Samostatně uhradit a absolvovat školení základní resuscitace
by bylo ochotno 36%, dalších 7% by upřednostnilo školení hrazené někým
jiným, ostatní (35%) se domnívají, že to nebudou potřebovat nebo že
resuscitaci ovládají. Z těch, kteří se domnívají, že resuscitaci ovládají, však
naprostá většina nové postupy nezná ani jakékoliv praktické zkušenosti se
základní resuscitací nemá.
Ze všech respondentů většina (61%) není schopna rozeznat náhlou zástavu
oběhu, ani zda postižená osoba dýchá, více jak polovina (52%) nedokáže
jednoduchým způsobem uvolnit dýchací cesty. Většina (78%) také nezná nově
doporučený poměr kompresí a vdechů. Avšak více jak polovina se stále
domnívá, že je tento poměr 15:2, což potvrzuje, že v minulosti o resuscitaci
informováni byli. Přímou zkušenost s resuscitací má třetina respondentů a
v pozici svědka se ocitlo 32% respondentů. Z celkového počtu se však 56%
domnívá, že by si v takové situaci neporadili anebo si tím nejsou vůbec jisti.
Ze všech respondentů se 9% domnívá, že je veřejnost dobře informovaná o
správném poskytování první pomoci a 25% se domnívá, že je společenský
zájem o poskytování správné první pomoci.
Hypotéza 1 se potvrdila - 78% z většiny správných odpovědí zaujímali lidé ve
věku do 43 let.
Hypotéza 2 se nepotvrdila - školení první pomoci organizované
zaměstnavatelem absolvovalo pouze 56% respondentů a z toho téměř polovina
nepravidelně.
Hypotéza 3 se potvrdila - ze všech kladných odpovědí respondentů na
ochotu provádět resuscitaci u cizího člověka 61% pocházelo z míst s menším
počtem obyvatel a 39% z měst.
43
Hypotéza 4 se nepotvrdila, neboť neochotných pomoci cizímu člověku
během zástavy oběhu z důvodu strachu o své vlastní zdraví by bylo pouze 7%
z respondentů, 4% respondentů by se obávali, že resuscitaci provedou špatně.
Naprostá většina 89% by byla ochotna cizímu člověku pomoc poskytnout.
44
ZÁVĚR
Z průzkumných výsledků vyplývá, že znalost nových, doporučených postupů
pro základní resuscitaci je v povědomí laické veřejnosti velmi nízká. Jako hlavní
důvod, vedoucí k tomuto výsledku, shledáváme minimální přikládání důležitosti
poskytování správné první pomoci ze strany naší společnosti.
Veřejné sdělovací prostředky aktuálním doporučeným postupům pro
poskytování první pomoci a tomuto tématu obecně nevěnují mnoho pozornosti,
nejsou zapojeny do propagace a osvěty laické první pomoci.
První pomoc není zařazená jako standardní součást výuky na základních,
středních ani vysokých školách, kromě zdravotnických oborů. Existuje několik
projektů pro děti a pracovníky ve školství, jako například „První pomoc do škol“,
které rozšiřují základní znalosti a upozorňují na novinky, avšak širší působení
na vzdělávání v oblasti školství chybí.
Někteří zaměstnanci z řad laické veřejnosti absolvují školení první pomoci
organizované zaměstnavatelem, avšak v nepravidelných intervalech. Pro výuku
první pomoci chybí jednotná koncepce, odrážející současné poznatky a proto
se úroveň odborné výuky takových školení zásadně liší.
V případě, že se chce veřejnost informovat sama o správném poskytování
první pomoci, existuje mnoho publikací a internetových odkazů na návody
k první pomoci, které jsou však zastaralé nebo obsahují zavádějící postupy.
Organizací, které se profesionálně první pomoci věnují a kurzy nabízejí je
mnoho, ovšem uhradit si takový kurz z vlastních zdrojů není ve většině případů
veřejnost ničím motivovaná. I v případě jednorázové návštěvy takového kurzu
se situace nezlepší. Poradní sbor pro resuscitaci skupiny ILCOR vyhodnotil, že
získané vědomosti a nacvičené dovednosti v oblasti základní a rozšířené
neodkladné resuscitace se zhoršují již po třech až šesti měsících. Stejně jako
profesionální týmy procvičují postup a souhru týmu při provádění rozšířené
neodkladné resuscitace, je důležité zařadit trénink základních dovedností i mezi
laickou veřejnost, ale nikoli jednorázovou kampaní, ale kontinuálním procesem
vzdělávání, který vyžaduje celospolečenskou změnu vnímání. Je třeba laickou
první pomoc vyzdvihnout na čin zasluhující společenské ohodnocení.
My zdravotníci se můžeme podílet na zvýšení její prestiže alespoň tím, že laiky
pochválíme a za provedenou první pomoc jim poděkujeme.
45
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
BASKETT, Peter. Practical Procedures in Anaesthesia and Critical Care.
Mosby, 1993, 298s. ISBN 1-56375-606-4.
DOBIÁŠ, Viliam. Urgentní zdravotní péče. 1. české vyd. Martin: Osvěta 2007.
180 stran. ISBN 978-80-8063-258-8
DOSTÁL, Pavel a kol. Základy umělé plicní ventilace. 2.vyd. Praha: Maxdorf
2005. 292 stran. ISBN 80-7345-059-3
ERTLOVÁ, Františka – MUCHA, Josef. Přednemocniční neodkladná péče.
2.vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických
oborů v Brně 2004. 368 stran. ISBN 80-7013-379-1
Evropská rada pro resuscitaci. European Resuscitation Council [online] c 2001-
2012 [cit 2012-2-5]. Anglická verze. Dostupná z www:
https://www.erc.edu/index.php/publications_home/en/
FRANĚK, Ondřej. Manuál dispečera zdravotnického operačního střediska. 4
opravené a doplněné vydání, 2010. ISBN 978-80-254-5910-2
HASÍK, Juljo. Od Bible k Safarovi (Historie resuscitace). Urgentní medicína
3/2006. Časopis pro neodkladnou lékařskou péči. Mediaprax CB s.r.o., ročník 9.
ISSN 1212-1924
MALÝ, Aleš. Guidelines 2005. [online] c 2009, [cit. 2012-2-5]
Dostupné z www: http://www.paramedik.estranky.cz/clanky/odborne-vyukove-
texty/guadelines-2005.html
MASÁR, Oto. Základy urgentnej medicíny. Univerzita Komenského v Bratislave,
Lékařská fakulta, 2009. ISBN 978-80-223-2649-0
OCKER, H. – SEMMEL, T. The Laryngeal Tube in Emergency Medicine:
46
A practical approach to its use. Germany Berlin: Medacademie 2007. 20 stran.
ISBN 978-3-00-021090-7
POKORNÝ, Jiří et al. Urgentní medicína. 1.vyd. Praha: Galén, 2004. 547 stran.
ISBN 80-7262-259-5
POKORNÝ, J. – MALINA, A. – MATOUŠEK, R. Základní neodkladná
resuscitace za podpory automatizované externí defibrilace. Praha. Institut
postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. 2006. 51 stran.
POKORNÝ, Jiří. Peter Safar MD.- Otec neodkladné resuscitace, inovátor,
badatel, učitel, humanista. Vojenské zdravotnické listy, ročník LXXII, 2003, č. 6.
[online] c 2005, [cit. 2012-1-20]
Dostupné z www: http://www.pmfhk.cz/VZL/VZL6_2003/09.pdf
Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof. Společnost UM a MK
[online] c 2001-2012 [cit 2012-1-28]. Dostupné z www:
www.urgmed.cz
UNIVERZITA KARLOVA, 3. Lékařská fakulta. Skripta AR_část_3.doc. [online] c
1999, [cit 2012-1-12] Dostupné z www:
http/old.lf3.cuni.cz/studium/materialy/anesteziologie/Skripta_AR_cast_3.doc
Vyhláška Ministerstva Zdravotnictví České Republiky č. 434/1992 Sb.
o Zdravotnické Záchranné Službě ze dne 28. července 1992 [online] c 2011, [cit
2012-1-5] Dostupné z www: http://www.uplnezneni.cz/vyhlaska/434-1992-sb-o-
zdravotnicke-zachranne-sluzbe/
Záchranná služba. Zachrannasluzba [online] c 2002-2012 [cit 2012-1-15].
Nezávislý web o záchranné službě. Dostupný z www:
www.zachrannasluzba.cz
ZEMANOVÁ, Jitka. Základy anesteziologie – 1.cást. 1.vyd. Brno: IDVPZ 2002.
149 stran. ISBN 57-872-02
I
PŘÍLOHY
Příloha 1 Pomůcky pro základní resuscitaci – Resuscitační rouška
Zdroj: http://www.zachranarskatechnika.cz/Katalog_Ambu.pdf
Zdroj: commons.wikimedia.org
II
Příloha 2 Resuscitační maska s ventilem
Zdroj:http://www.zachranarskatechnika.cz/obrazky/download/www_mediset_cz
-Katalog_Ambu.pdf
III
Příloha 3 Ambuvak
Zdroj:http://www.zachranarskatechnika.cz/obrazky/download/www_mediset_cz
-Katalog_Ambu.pdf
IV
Příloha 4 Kombitubus
Zdroj: http://www.wikiskripta.eu/index.php/Kombitubus
V
Příloha 5 Laryngeální masky
Zdroj: sedationresource.com
VI
Příloha 6 Řetězec přežití
Zdroj: www.halsteadfirstresponders.org.uk
VII
Příloha 7 Guidelines 2010 - Schéma základní resuscitace
Zdroj: FRANĚK, Ondřej. www.zachrannasluzba.cz
VIII
Příloha 8 Guidelines 2010 – Schéma rozšířené resuscitace
Zdroj: FRANĚK, Ondřej. www.zachrannasluzba.cz
IX
Příloha 9 Dotazník
DOTAZNÍK
Jmenuji se Lucie Landová, pracuji jako Záchranář USZSSK – Příbram a
studuji Vysokou školu zdravotnickou v Praze. Ve své bakalářské práci se
zabývám průzkumem vzdělanosti laické veřejnosti v oblasti základní
resuscitace. Prosím Vás o laskavé vyplnění dotazníku. Dotazník je anonymní a
slouží výhradně pro vyhodnocení průzkumu v mojí bakalářské práci. Velice
děkuji.
Zaškrtněte prosím pohlaví
• Muž
• Žena
Prosím napište Váš věk
1. Absolvoval/a jste někdy kurz neodkladné resuscitace?
• Ano
• Ne
2. Pokud ano jak je to dlouho?
• Pravidelně jednou ročně
• Do 7 let
• Víc jak 7 let
• Nevzpomínám si
3. Zajistil vám v minulosti váš zaměstnavatel školení první pomoci?
• Ano - pravidelně
• Ano - nepravidelně
• Ne
4. Byl/a byste ochotný/á zaplatit za školení neodkladné resuscitace?
• Ano, protože si myslím, že je to užitečné
• Ne, protože to nepotřebuji
• Ne, protože resuscitaci ovládám
• Upřednostnil bych školení hrazené někým jiným (zaměstnavatel
apod.)
5. V případě, že by poblíž vás někdo zkolaboval, kdy byste se rozhodl/a
zahájit resuscitaci?
• V případě, že by dotyčná osoba nereagovala na oslovení
X
• V případě, že bych nenahmatal pulz
• V případě, že by dotyčná osoba nedýchala ani po záklonu hlavy
6. Jak byste poznal/a, že dotyčná osoba nedýchá?
• Pohledem na hrudník a barvu těla
• Přiložením zrcátka
• Poslechem
7. Jak byste uvolnil/a dýchací cesty?
• Záklonem hlavy
• Zvednutím nebo podložením hlavy
• Vytažením jazyka
8. Jak byste prováděl/a srdeční masáž dospělé osoby?
• Uprostřed hrudní kosti, frekvencí minimálně 100 za minutu
• Uprostřed hrudní kosti, frekvencí 50 za minutu
• Nad mečovitým výběžkem, frekvencí 150 za minutu
• Teď nevím
9. Jaký je doporučený poměr stlačení hrudníku a umělých vdechů během
resuscitace dospělých?
• 30:2
• 15:2
• 5:2
10.Slyšel/a jste někdy v souvislosti s resuscitací o termínu gasping (tzv.
lapavé vdechy)
• Ano
• Ne
11.Ocitl/a jste se někdy v situaci, kdy jste oživoval/a jiného člověka?
• Ano
• Ne
Pokud ano vyberte:
• Byl to můj příbuzný/blízký člověk
• Byl to známý (soused, spolupracovník atd.)
• Byl to cizí člověk
12.Ocitl/a jste se někdy v takové situaci (oživování jiné osoby) jako svědek?
• Ano
• Ne
XI
13.Myslíte si, že byste si dokázal/a v takové situaci poradit?
• Ano
• Ne
• Nejsem si jistý
14.Myslíte si, že je veřejnost dobře informovaná o správném poskytování
první pomoci?
• Ano
• Ne
15.Myslíte si, že je společenský zájem o poskytování správné první pomoci?
• Ano
• Ne
• Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel
16.Byl/a byste ochotný/á provádět resuscitaci u neznámého člověka?
• Ano
• Ne
Pokud ne, prosím zaškrtněte možný důvod
• Mám strach z možné nákazy
• Nebyl bych si jistý jak
• Bál bych se, že udělám něco špatně
• Bylo by mi nevolno
17.Nosíte u sebe nějaké ochranné pomůcky? (rukavice, rouška, maska..)
• Ano
• Ne
18.Dokázal byste použít ochranné pomůcky pro umělé dýchání (roušky,
masky), kdyby vám je někdo nabídl?
• Ano
• Ne
• Nejsem si jistý
Zdroj: Vlastní průzkum
XII