Vysoká škola zdravotnická, o.p.s.
Praha5
SYNDROM VYHOŘENÍ
U ZDRAVOTNICKÝCH ZÁCHRANÁŘŮ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
TOMÁŠ MOTTL
Praha 2012
2
VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o.p.s. PRAHA 5
SYNDROM VYHOŘENÍ
U ZDRAVOTNICKÝCH ZÁCHRANÁŘŮ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
TOMÁŠ MOTTL
Stupeň kvalifikace: bakalář
Komise pro studijní obor: Zdravotnický záchranář
Vedoucí práce: PhDr. Ivana Jahodová
Praha 2011
3
4
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a všechny použité
zdroje literatury jsem uvedl v seznamu použité literatury.
Souhlasím s prezenčním zpřístupněním mé bakalářské práce ke studijním
účelům.
V Praze dne 1.4.2012 podpis
5
ABSTRAKT
Mottl, Tomáš. Syndrom vyhoření u zdravotnických pracovníků. Vysoká škola
zdravotnická o.p.s. Stupeň kvalifikace: Bakalář (Bc.). Vedoucí práce: PhDr. Ivana
Jahodová. Praha 2011. 67 s.
Cílem průzkumné práce je zjistit syndrom vyhoření u zdravotnických
záchranářů. Dotazováni jsou řidiči vozů záchranné služby, zdravotničtí záchranáři,
studenti oboru zdravotnický záchranář a zdravotničtí záchranáři, kteří jsou zaměstnáni a
současně studují. Práce je rozdělena na dvě části, teoretickou a praktickou. Teoretická
část se zaměřuje na vysvětlení a specifikace pojmu „syndrom vyhoření“ (v zahraničí
znám jako „burn-out“) a možnou péči. Praktická část je tvořena jedním z nejznámějších
dotazníků Maslach Burnout Inventory (MBI), který sleduje syndrom vyhoření u
exponovaných profesí. Dotazník se zaměřuje na emocionální vyčerpání, depersonalizaci
a osobní uspokojení. Cílem bakalářské práce je určit míru syndromu vyhoření u
studentů, řidičů záchranných vozů, záchranářů a případná následná péče. V závěru
bakalářské práce je diskuze nad získanými daty a porovnání s jinými průzkumy a
výzkumy.
Klíčová slova: Syndrom vyhoření. Osobní uspokojení. Emocionální vyčerpání.
Depersonalizace. Záchranáři. Respondent. Prevence. Péče.
6
ABSTRACT
Mottl, Tomáš. Burnout Syndrome in Health Care Providers. Medical College,
o.p.s. Degree: Bachelor. Tutor: PhDr. Ivana Jahodová. Prague 2012. 67 pages.
The purpose of my research is to find out burnout syndrome in health care
providers. Drivers of EMS, EMTs, students of paramedics and paramedics are asked,
who work and study at the same time. The thesis is divided into two parts: a theoretical
and practical part. The theoretical part focuses on an explanation and specification of
the concept „Burnout Syndrome“, and treatment. The practical part is made of well
known questionnaires by MBI (Maslach Burnout Inventory) which observes burnout
syndrome occurring in occupations. The questionnaire focuses on the emotion of
exhausted employees, depersonalization and personal satisfaction. The purpose of my
bachelor thesis is to determine the rate of burnout syndrome in students, driver of EMS,
paramedics and subsequent care. The conclusion of the thesis is discussion about
acquired data and comparison other researches and mine.
Keywords: Burnout Syndrome. Personal Satisfaction. Emotion of Exhausted
Employees. Depersonalization. Paramedics. Respondent. Prevention. Care.
7
Seznam použitých zkratek
MBTI Myers-Briggs Type Indicator
MBI Maslach Burnout Inventory
RZP Rychlá záchranná pomoc
RLP Rychlá lékařská pomoc
ZZS Zdravotnická záchranná služba
ZZS-PAK Zdravotnická záchranná služba Pardubického kraje
ZZS-KHK Zdravotnická záchranná služba Královéhradeckého kraje
8
Seznam tabulek a grafů
Tabulka č. 1 – Pohlaví respondentů 33
Tabulka č. 2 – Věkové skupiny respondentů 34
Tabulka č. 3 – Rodinný stav respondentů 35
Tabulka č. 4 – Pracující respondenti, studující respondenti a pracující studenti 36
Tabulka č. 5 – Délka praxe respondentů na zdravotnické záchranné službě 37
Tabulka č. 6 – Pracovní zařazení respondentů 38
Tabulka č. 7 – Průměrný počet výjezdů za denní (12 hodinovou) službu 39
Tabulka č 8 – Průměrný počet výjezdů záchranné služby za noční službu 40
Tabulka č. 9 – Zjišťuje, u jaké záchranné služby respondenti pracují 41
Tabulka č. 10 – Zjišťuje nejvyšší dosažené vzdělání u respondentů 42
Tabulka č. 11 – Analýza Emocionálního vyčerpání 47
Tabulka č. 12 – Analýza Depersonalizace 48
Tabulka č. 13 – Analýza dat Osobního uspokojení 49
Tabulka č. 14 – syndrom vyhoření u zdravotnických záchranářů 50
Tabulka č. 15 – Emocionální vyčerpání u záchranářů s 16 a více let praxe 51
Tabulka č. 16 – Depersonalizace u záchranářů s 6-8 výjezdy za noční službu 52
Tabulka č. 17 – Osobní uspokojení u zaměstnanců co zároveň studují 53
Graf č. 1 – Pohlaví respondentů 33
Graf č. 2 – Věkové skupiny respondentů 34
Graf č. 3 – Rodinný stav respondentů 35
Graf č. 4 – Pracující, studující respondenti a pracující studenti 36
Graf č. 5 – Délka praxe respondentů na zdravotnické záchranné službě 37
Graf č. 6 – Pracovní zařazení respondentů 38
9
Graf č. 7 – Průměrný počet výjezdů za denní (12 hodinovou) službu 39
Graf č. 8 – Průměrný počet výjezdů za noční (12 hodinovou) službu 40
Graf č. 9 – Zjišťuje, u jaké záchranné služby respondenti pracují 41
Graf č. 10 – Zjišťuje nejvyšší dosažené vzdělání respondentů 42
Graf č. 11 – Analýza Emocionálního vyčerpání 47
Graf č. 12 – Analýza respondentů s depersonalizací 48
Graf č. 13 – Analýza Osobního uspokojení 49
Graf č. 14 – Syndrom vyhoření u zdravotnických záchranářů 50
Graf č. 15 – Emocionální vyčerpání u záchranářů s 16 a více let praxe 51
Graf č. 16 – Depersonalizace u záchranářů s 6-8 výjezdy za noční službu 52
Graf č. 17 - Osobní uspokojení u zaměstnanců, co zároveň studují 53
10
Obsah
Úvod ............................................................................................................................. 12
Teoretická část.............................................................................................................. 13
1 Syndrom vyhoření.................................................................................................. 13
1.1 Nejvíce ohrožené skupiny .............................................................................. 15
1.2 Příznaky syndromu vyhoření.......................................................................... 15
1.3 Vývoj syndromu vyhoření.............................................................................. 17
1.4 Léčba syndromu vyhoření .............................................................................. 19
1.5 Prevence syndromu vyhoření ......................................................................... 20
1.6 Charakteristika práce záchranáře.................................................................... 21
1.7 Typologie osobnosti ....................................................................................... 23
1.7.1 Jungova typologie................................................................................................. 23
1.7.2 Eysenckova typologie........................................................................................... 23
1.7.3 Osobnostní a temperamentová typologie ............................................................. 24
Praktická část................................................................................................................ 26
2 Průzkumný problém............................................................................................... 26
2.1 Dosavadní stav poznání.................................................................................. 26
2.2 Průzkumné cíle ............................................................................................... 28
2.3 Průzkumné otázky .......................................................................................... 28
2.4 Metodika průzkumu........................................................................................ 29
2.5 Průzkumný soubor.......................................................................................... 30
2.6 Technika dotazníku......................................................................................... 31
2.7 Interpretace získaných dat .............................................................................. 32
2.7.1 První část dotazníku ............................................................................................. 33
2.7.2 Druhá část dotazníku ............................................................................................ 43
2.7.3 Analýza emocionálního vyčerpání, depersonalizace, osobního uspokojení......... 47
2.7.5 Analýza syndromu vyhoření u zdravotnických záchranářů.................................. 50
11
2.7.6 Analýza 2. Stupně v závislosti na průzkumných otázkách................................... 51
3 Diskuze .................................................................................................................. 54
Závěr............................................................................................................................. 57
Seznam bibliografických citací ................................................................................ 58
Seznam příloh............................................................................................................... 60
12
Úvod
Téma syndrom vyhoření u zdravotnických pracovníků je stále více aktuální.
Zdravotnický záchranář je práce velice psychicky, fyzicky náročná a v dnešní době i
nebezpečná. Záchranář se musí obrnit neskutečnou trpělivostí, laskavostí se schopností
vnímat pacienta, která značně vyčerpává psychickou stránku. Poslední dobou, jak je
vidět jasně také v médiích, musí být záchranář obezřetný na fyzické napadení klientem.
Cílem práce je, zjistit zda je aktuální syndrom vyhoření u záchranářů a následná míra
prevence, rehabilitace. Záchranář nesmí zapomínat dostatečně odpočívat, věnoval se
koníčkům, sportování, jelikož práce záchranáře je i značně fyzicky náročná.
V teoretické části je popsán a vysvětlen syndrom vyhoření, jaké skupiny lidí mají
k danému syndromu předpoklady. Jak předcházet syndromu vyhoření a v neposlední
řadě jak daný problém léčit. V praktické části je popis metodiky průzkumu, popis a
specifikace jednotlivých respondentů, popis dotazníku a samozřejmě analýza získaných
dat v průzkumném šetření. Ke konci této práce je diskuze nad výsledky ostatních prací,
zamyšlení se nad výsledky tohoto průzkumného šetření, doporučení jak pro záchranáře,
tak i pro zaměstnavatele a závěr průzkumného šetření kde jsou shrnuta zjištěná data.
13
Teoretická část
V teoretické části jsou popsány první zkušenosti o syndromu vyhoření a
vysvětlení tohoto syndromu. Jsou stanoveny nejohroženější skupiny, profese, u kterých
se může vyvinout syndrom vyhoření. Dále jsou popsány příznaky, vývoj, prevence a
léčba syndromu vyhoření. Důležité je také charakterizovat práci záchranáře a jejich
konkrétní specifika. V závěru teoretické práce je typologie osobnosti, která je též velice
podstatná pro možný vznik syndromu vyhoření.
1 Syndrom vyhoření
V souvislosti s profesemi, kde se pracovníci setkávají s lidmi, se často mluví o
syndromu vyhoření. V současné době se tento termín rozšiřuje i na další oblasti lidského
života jako je například syndrom vyhoření u manželů, nebo u žen na mateřské dovolené,
atd.
„Termín vyhoření (burnout) byl podle B. A. Potterové (Beating Job Burnout)
původně používán slangově pro označení narkomanů a alkoholiků, kteří se ocitli na
samém dně, a zajímá je pouze, jak získat drogu. Následně se rozšířil na workholiky,
fascinované a opojené svou prací do té míry, že pro ně nic jiného nemá smysl. Všechny
tyto lidi spojovala apatie a jejich shodné reakce na překážky, těžkosti a neúspěchy:
stranění se druhých lidí, deprese, lhostejnost, celková vyčerpanost, únava a osamělost“
(KŘIVOHLAVÝ, 2008, s. 46).
Na počátku 70. Let 20. století byl poprvé použit termín „burn-out“ (syndrom
vyhoření) psychologem Henrych Freudenberger k označení souboru určitých nápadně
často se vyskytujících příznaků. Termín „burn-out“ neboli syndrom vyhoření,
vyprahlosti, vyhaslost, vyhasnutí popisuje osobní selhávání, vyčerpání vyvolaného
zvyšujícími se požadavky od okolí nebo od samotného jedince. Syndrom vyhoření se u
jedince projevuje spíše vnitřně, člověk postupně změní přístup a chování nejenom
v pracovním prostředí. Společnost začne vnímat syndrom vyhoření u jedince až
druhotně (KEBZA, 2003, s. 7).
14
„Je-li naše energetická bilance dlouhodobě záporná (nemáme-li zdroje radosti v
životě a nejsme-li dobře zakotveni v těle), dostaneme se do stavu, pro který se ustálil
termín syndrom vyhoření. K jeho projevům patří deprese, lhostejnost, cynismus, stažení
se z kontaktu s okolím, ztráta sebedůvěry, časté nemoci a tělesné potíže. Není to
obyčejná únava, ani přechodná krize, u které můžeme věřit, že čas momentální depresi
vyléčí. Není to ani tendence si stěžovat, naříkat a postonávat jako charakterový rys. Je
to vždy otázka po smyslu vlastní práce. Když se práce nedaří, je silnější i pochybnost o
její smysluplnosti“ (KOPŘIVA, 1997, s. 101).
„Tento proces má svou dynamiku, svůj začátek, průběh a výsledný stav, většinou
trvá mnoho měsíců až let. Probíhá v několika fázích, které bývají různě dlouhé.
Odborníci vytvářejí mnoho koncepcí a proces člení na různý počet
fází“(HAVRÁNKOVÁ, 2009, s. 8).
15
1.1 Nejvíce ohrožené skupiny
Velmi často postihuje ty, co pracují v kontaktu s lidmi, s nimiž navazují emoční
vztah a jsou na jejich hodnocení či výsledku závislí:
 lékaři, zdravotní sestry a další zdravotničtí pracovníci,
 psychologové, psychoterapeuti,
 sociální pracovníci,
 učitelé na všech stupních škol,
 pracovníci pošt všeho druhu, hlavně pracovníci za přepážkou a poštovní
doručovatelé,
 dispečerky a dispečeři,
 policisté, především v přímém výkonu služby, kriminalisté a členové
posádek motorizovaných hlídek,
 právníci, hlavně advokáti,
 pracovníci věznice,
 poradci a informátoři,
 úředníci v bankách a úřadech, orgány státní správy,
 duchovní a řádové sestry (ŠOLCOVÁ, 1998).
Výskyt syndromu vyhoření ve společnosti se dále rozlišuje vzhledem
k zvýšenému životnímu tempu, rostoucímu nároku na ekonomické, sociální a emoční
zdroje člověka v dnešní relativně rozvinuté a spotřebně orientované společnosti“
(KEBZA, 1998).
1.2 Příznaky syndromu vyhoření
Lidé si často myslí, že syndrom vyhoření je určitý druh deprese a pokud je
jedinec dostatečně odpočatý, bude vše v pořádku. Bohužel to není tak jednoduché a
přístup okolních lidí, který velmi často problémy jedince bagatelizují, mu nepomůžou.
Emoce jedince zásadně ovlivňují celkové jednání, chováni člověka. Pokud jedinec má
16
delší emoční rozpoložení, nazývá se tento jev nálada. Náladu nemá člověk neustále
stejnou, i v průběhu hodin, dnu se může jeho nálada měnit. Pokud je člověk neúspěšný,
nebo dokonce ztratil blízkou osobu, je přirozené být smutný, plačtivý. Tyto situace jsou
jen dočasné, pokud jsou trvalejšího charakteru, dostane se člověk do depresivní nálady.
Postupně ztratí člověk energii, zájem a potěšení z aktivit, sebedůvěru, nemůže se
soustředit, špatně dokonce může jeho stav vyústit až v sebevražedné myšlenky, pak se
jedná již o depresi. Při depresi je narušena kromě nálady také psychická funkce a je
ovlivněno chování (KROBOTOVÁ, 2011).
Příznaky syndromu vyhoření se dělí do tří okruhů a to psychické příznaky,
fyzické a sociální vztahy:
a) Psychické příznaky:
 ztráta nadšení, schopnosti pracovního nasazení, zodpovědnosti,
 nechuť, lhostejnost k práci,
 negativní postoj k sobě, k práci, k instituci, ke společnosti, k životu,
 únik do fantazie,
 potíže se soustředěním, zapomínání,
 sklíčenost, pocity bezmoci, popudlivost, agresivita, nespokojenost,
 pocit nedostatku uznání.
b) Tělesné příznaky:
 poruchy spánku, chutí k jídlu, náchylnost k nemocím, vegetativní obtíže
(srdce, dýchání, zažívání),
 rychlá unavitelnost, vyčerpanost, svalové napětí, vysoký krevní tlak.
c) Sociální vztahy:
 ubývání angažovanosti, snahy pomáhat problémovým klientům,
 omezení kontaktu s klienty a jejich příbuznými,
 omezení kontaktu s kolegy,
 přibývání konfliktů v oblasti soukromí,
17
 nedostatečná příprava k výkonu práce (VEČEŘOVÁ, 2005).
Příznaky syndromu vyhoření se projevují nejenom na samotném jedinci, ale i na
kvalitě vykonané práce. Postižení bývají častěji nemocní a déle setrvávají v nemoci.
Nejčastěji se spojuje syndrom vyhoření ztrátou činorodosti a smyslu práce,
neschopností uřídit pracovní aktivitu, opakované pocity zklamání, hořkosti při
hodnocení minulosti a následná ztráta zájmu o svou práci. Postižený se spokojí
s každodenním stereotypem a rutinou, nevidí důvod pro další sebevzdělávání a osobní
růst, snaží se pouze přežít a nemít problémy (VEČEŘOVÁ, 2005).
1.3 Vývoj syndromu vyhoření
Většina autorů popisuje vývoj syndromu vyhoření ve fázích. Vyhoření je tedy
vnímáno jako dlouhodobý proces. Postižený může procházet fázemi postupně, do určité
míry je však možné některé z nich přeskočit. Nejjednodušší model se skládá ze tří,
nejsložitější z dvanácti stádií, jež se vzájemně překrývají a nelze je jednoznačně
ohraničit. Příkladem je fázový model dvojici autorů Edelwiche a Brodského z
roku1980.
a) Idealistické nadšení
Téměř všechny vědecké modely vycházejí z typického příkladu jedince, který
zpočátku pracuje s nadprůměrným nasazením. Velké ideály a množství energie jsou
v rozporu s nereálnými nároky kladenými na sebe i své okolí. Jedinec svou energii
vynakládá neefektivně, neboť to myslí s klienty až příliš dobře. Přeceňuje své síly a hýří
bezmezným optimizmem. Stává se také, že se jedinec extrémně ztotožní se svou prací a
klienty – žije tedy jen svým zaměstnáním a uzavírá se před okolním světem. Existuje
samozřejmě řada zaměstnanců a podnikatelů, kteří se své práci sice věnují naplno,
ovšem dovedou realisticky odhadnout překážky a k rozvoji syndromu vyhoření u nich
nedochází.
b) Stagnace
Jedinec se seznámil s realitou a začíná přehodnocovat své počáteční ideály. Zažil
několik zklamání. Stále vykonává svou práci, ale ta už pro něj není tak vzrušující jako
na začátku. Věci, které dříve považoval za nedůležité (plat, možnosti kariérního růstu),
18
se nyní dostávají do popředí jeho zájmu. Rodinný život dostává první trhliny. Celý jeho
život se v podstatě omezil jen na práci. V tomto počátečním stádiu vyhoření ještě ani
postižený, ani jeho nejbližší okolí nepozorují žádné změny.
c) Flustrace
Jedinec začíná pochybovat o smyslu svého snažení. Uvědomuje si vlastní
bezmocnost. Zpochybňuje význam i výsledky své práce. Přibývají problémy
s byrokracií a nedostatkem uznání ze strany klientů a nadřízených. V důsledku
propastného rozdílu mezi tím, co by chtěl udělat, a tím, co lze reálně provést, vzrůstá
jeho zklamání.
d) Apatie
Jako obranná reakce proti frustraci nakonec nastupuje vnitřní rezignace. Pokud
se práce stává trvalým zdrojem zklamání a postižený nemá žádné vyhlídky na změnu,
dělá jen to, co je nezbytně nutné. Vyhýbá se náročným úkolům i kontaktům s klienty a
vše se snaží vyřídit co nejrychleji. Počáteční nadšení se zcela vytrácí. K tomu se
přidávají pocity rezignace, popřípadě zoufalství, způsobené nedostatkem jiných
možností uplatnění (STOCK, 2010).
19
1.4 Léčba syndromu vyhoření
„Základem léčby syndromu vyhoření je psychoterapie. Především se uplatňují
formy psychoterapie: logoterapie, daseinanalýza, existenciální psychoterapie. Účinnost
psychoterapie závisí na úsilí jedince spolupracovat s terapeutem. Z prvopočátku
terapeut posiluje samostatnost nemocného při setkání s těžko zvladatelnými situacemi.
Součástí neméně důležitou je obnovit životosprávu, posilovat tělesnou zdatnost a
výkonnost, naučit se relaxovat, osvojit si některé z relaxačních cvičení, naučit se
posílení sociální opory a vytvářet pozitivní postoj k životu.“ (MUSIL, 2010, s. 22)
„V psychoterapii burnout syndromu se mohou uplatnit i další postupy
behaviorální, či kognitivně-behaviorální terapie, jejich účinek však bude zaměřen spíše
na dílčí problémy než na podstatu problému. Jestliže je burnout důsledkem nerovnováhy
mezi profesním očekáváním a profesní realitou, je možné tuto diskrepanci zmenšit
jednak na straně jedince osvojením si základních postupů hodnocení stresogenních
situací a strategie zvládání stresu, jednak na straně zaměstnavatele změnou jeho
organizace a struktury.“ (KEBZA, 1998, s. 19)
Základem jakékoliv léčby je nejdříve diagnostikovat syndrom vyhoření. Jedinec
si ho začne uvědomovat až ve fázi flustrace. Důležité je aby jeho okolí zaznamenalo, že
je něco špatně a snažilo se nasměrovat jedince buď k odborníkovi či po konzultaci
s odborníkem jeho možnou pomoc. Léčba syndromu vyhoření není jednotná, někteří
odborníci uvádějí, že první krok vede k odborníkovi a jiní okamžitá pomoc rodiny a
úzkého okolí. Jednoznačně se všichni shodují, že syndrom vyhoření je problém nejen
dnešní doby, který se musí řešit.
20
1.5 Prevence syndromu vyhoření
„Syndrom vyhoření můžeme definovat jako důsledek nerovnováhy mezi
profesním očekáváním a profesní realitou. Tento nesoulad je možné zmenšit na straně
jedince osvojením si základních postupů hodnocení stresogenních situací a strategie
zvládání stresu a na straně zaměstnavatele změnou jeho organizace a kultury“
(BARTOŠÍKOVÁ, 2006, s. 24).
 kvalitní příprava na profesi zahrnující výcvik v potřebných zdravotnických
dovednostech i dostatečně dlouhou praxi s pacienty srovnatelného typu,
 jasná definice poslání organizace a metod práce, a definice role pracovníka a náplně
práce,
 omezení administrativní zátěže spojené s prací s klienty,
 existence programů osobního rozvoje a podpora dalšího vzdělávání pracovníků,
 omezení pracovního úvazku,
 organizování programů, při nichž se pracovníci dostanou do jiného prostředí,
 nasazení více pracovníků v náročných programech,
 průběžná supervize, možnost využít profesionálního poradenství poskytovaného
zkušeným odborníkem (MATOUŠEK, 2008).
21
1.6 Charakteristika práce záchranáře
Pokud se chce člověk stát v dnešní době záchranářem, musí studovat.
Předpokladem pro studium zdravotnického záchranáře je střední škola s maturitou. Po
střední škole je možnost studovat vyšší odbornou školu zdravotnickou, obor
zdravotnický záchranář, nebo vysokou školu obor zdravotnický záchranář. Po těchto
studiích může jedinec pracovat jako záchranář na zdravotnické záchranné službě (ZZS),
pracovat jako dispečer na záchranné službě, nebo na příjmové ambulanci v nemocnici či
u lůžka na jednotce intenzivní nebo anesteziologicko-resuscitační péče. Případně se
může takto vystudovaný jedinec uplatnit u hasičského záchranného zboru, u horské
služby, vodní záchranné služby nebo v soukromém sektoru. V této bakalářské práci je
pozornost zaměřena na pracovníky ve výjezdových skupinách na ZZS.
Práce záchranáře se skládá z času strávený na základně a času strávený
ve zdravotnickém voze, kdy jede k pacientovi, veze pacienta na vyšetření do nemocnice
a následně se vrací zpět na základnu. V období kdy je záchranář na stanovišti, může jíst,
pít, odpočívat, na některých stanovištích dokonce koukat na televizi či provozovat
sportovní aktivitu (jako například basketball, stolní tenis, co umožní dané stanoviště).
Na některých stanovištích je součástí práce i úklid jak stanoviště, tak vozu zdravotnické
záchranné služby. Je důležité si uvědomit, že pokud už záchranář jí či uklízí, musí být
vždy připraven k výjezdu k pacientovi. Záchranáři mají pager, který jim signalizuje
výzvu od dispečinku. Ve výzvě je napsáno, kam mají jet, o jaký druh poranění či
onemocnění jde, závažnost daného problému, věk pacienta a číslo výzvy. Podle
jednotlivých záchranných pracovišť se i liší obsah zprávy na pageru.
Jakmile se rozezní pager, musí se co nejrychleji řidič a záchranář, někde i
doktor, dostat do vozu a nahlásit po vysílačce výjezd zdravotnického vozu. Po příjezdu
na místo ošetří pacienta a následně ho transportují do zdravotnického zařízení. Po
odevzdání v příjmové ambulanci se zdravotnický vůz vrací zpět na základnu.
Jednotlivé výjezdy mohou být různého charakteru. Velmi často se ale jedná o
stresovou situaci i pro záchranáře, v zásadě ze čtyř důvodů:
a) Neindikovaný výjezd (není k němu důvod) – postižený si zavolá ZZS na
podvrtnutý kotník nebo na několik dní trvající nevolnost, rýmu, atd. Dispečerka
však vůz rychlé zdravotnické pomoci (RZP) pro jistotu vyšle, protože nemá
22
možnost zjistit skutečný stav věci a mohlo by dojít ke smrtelnému omylu.
Záchranáři mají přirozeně vztek, který však před pacientem nesmějí dát z
profesionálních důvodů najevo. Frustrující je zejména vysoká frekvence
takových výjezdů. Dané výjezdy jsou frekventovanější, hlavně ve velkých
městech.
b) Výzva k výjezdu má skutečně závažný charakter – pacientovi jde skutečně o
život, o tom, zda přežije, rozhoduje rychlý a perfektní zásah. Můžeme se ale
setkat i s tím, že když záchranář neustále provádí rutinní demotivující práci
popsanou v prvním případě, a najednou vyjede opravdu k závažnému případu,
může dojít ke snížení jeho frustrace z náplně práce.
c) Komunikace s pacientem a s okolím je stresující – pacienti bývají na
pracovníky ZZS nezřídka hrubí až sprostí, neváží si jejich práce, odmítají pomoc
i přestože je jejich zdraví zjevně ohroženo. Také si zdraví o své vlastní vůli ničí
(nadměrným pitím alkoholu, kouřením, užíváním drog, nerespektováním rad
lékaře, očividným nedbáním o rozumný životní styl…). Při zásahu, kde se
vyskytují svědci, kteří nerozumí práci záchranářů, přesto ji však hlasitě kritizují
a často nerespektují prosby ani příkazy pracovníků ZZS.
d) Situace představuje závažné etické dilema – pacient je nemocný či poranění,
který pomoc záchranáře potřebuje, ale odmítá ji. Může se jednat o pacienta, co
se bojí nemocnice z důvodu možné dlouhodobé hospitalizace, nebo má špatné
předchozí zkušenosti s hospitalizací či chce jen zůstat doma, kde se cítí lépe.
Ať už nastane kterákoliv z těchto situací, členům výjezdové skupiny nezbývá
než všechny své pocity v sobě „dusit“ a zachovat se profesionálně i ve vypjatých
situacích. V této oblasti se doslova říká, že by si na sobě měli nechat „i dříví štípat“.
Tato dlouhodobá frustrace, částečně přirozeně náležející k takovému druhu práce,
částečně způsobená špatnou organizací záchranných složek či legislativou a částečně
jistě také neuvážlivostí občanů, má všechny vlastnosti pro to, aby mohla vést k vyhoření
záchranáře (KOUDELA, 2006).
23
1.7 Typologie osobnosti
„Typologie osobnosti vychází z učení C.G.Junga a říká, že každý člověk má
setrvalé dispozice, přirozený sklon, jednat v určitých situacích podobným způsobem, to
znamená, že preferuje určitý způsob chování. Díky tomu jsou některé postupy v našem
chování více rozvinuté než jiné a cítíme v nich větší míru komfortu i přirozené jistoty“
(ČAKRT, 2004, s. 11).
Existuje mnoho typologií osobností. Typologie osobnosti může mít vliv na
senzitivitu k syndromu vyhoření.
1.7.1 Jungova typologie
 Extrovert – otevřený, má rád společnost, pružný a družný, snadno
navazuje společenské kontakty (ale jsou často povrchní), má rád
vzrušení, často riskuje, je převážně optimistický.
 Introvert – spíše zdrženlivý, ve společnosti plachý, svá rozhodnutí dlouze
zvažuje, klade důraz na pravidelnost a rytmus v každodenním životě,
usiluje o kontrolu svých citů, nemá rád vzrušení, má tendence k mírnému
pesimismu.
Dle Jungovy typologie je nejvíce ohrožena introvertní skupina záchranářů.
1.7.2 Eysenckova typologie
Návaznost na Hippokratovo rozdělení typů osobnosti sangvinik, flegmatik,
cholerik, melancholik. Eysenck popsal neuroticismus a extraverzi v knižním zpracování
Dimenze osobnosti v roce 1947, které se podobali čtyřem osobním typům, co nejprve
navrhoval Hippocrates.
 sangvinik - citově stabilní extrovert, společenský, přístupný, čilý,
vedoucí typ,
 cholerik - citově labilní extrovert, nedůtklivý, vznětlivý, aktivní,
optimistický,
 flegmatik - citově stabilní introvert, pasivní, spolehlivý, klidný,
ovládající se,
24
 melancholik - citově labilní introvert, náladový, úzkostlivý,
nespolečenský, tichý,
 neuroticismus – dimenze osobnosti, kterou můžeme určit v pásmu od
neuropsychické stability,
 nízký neuroticismus, emoční vyrovnanost - stálá nálada, klidný spánek,
klid, necitlivost, duchapřítomnost, sociální smělost,
 po neuropsychickou labilitu vysoký neuroticismus, emoční
nevyrovnanost - kolísání nálad, nespavost, nervozita, citlivost, zmatenost,
sociální plachost.
Dle Eysenckova typologie osobnosti je nejvíce ohrožena melancholická skupina
záchranářů.
1.7.3 Osobnostní a temperamentová typologie
Osobnostní a temperamentová typologie MBTI (Myers-Briggs Type Indicator)
je jednou z nejhojněji využívaných a trhem prověřených typologií s velkou výpovědní
hodnotou.
MBTI definuje 4 párové preference:
 extravereze - intraverze (odkud bere naše psychika energii),
 smysly - intuice (jak získáváme informace z vnějšího světa),
 myšlení - cítění (jak informace zpracováváme),
 usuzování - vnímání (naše veřejné chování).
V každém páru vždy je vždy jedna preference dominantní a determinuje naše
sklony k určitému způsobu jednání. Různou kombinací dominantních preferencí vniká
celkem 16 osobnostních typů, z nichž každý má zcela unikátní kombinaci preferenčních
znaků a tím pádem zcela unikátní charakteristiku osobnostního typu.
Každý z těchto 16 osobnostních typů patří zároveň do jedné ze 4
temperamentových skupin:
 strážci (charakterizovaní smyslem pro povinnost a zodpovědnost),
 hráči (charakterizovaní touhou po dobrodružství, zábavě, akci, hře a svobodě),
25
 racionálové (charakterizovaní touhou po pokroku, užitku, efektivitě a odbornosti),
 idealisté (charakterizovaní touhou po nalezení smyslu, integrity a vyššího poslání).
Temperamenty v MBTI jsou dobře intuitivně využitelné v praxi, snadno
zapamatovatelné a pochopitelné. Právě kombinace osobnostního typu a
temperamentové skupiny nám nabízí zajímavý vhled do osobnosti v její jedinečnosti
stejně, jako vnáší světlo do prostoru vzájemných odlišností mezi jednotlivci, v němž se
snažíme především posílit pozitivní náhled na fakt, že nejsme stejní a s humorem ukázat
jak a proč se od sebe odlišujeme (ČAKRT, 2010).
26
Praktická část
V praktické části bakalářské práce je definován průzkumný problém
s dosavadním stavem poznání. Jsou stanoveny průzkumné cíle a na ně navazující
průzkumné otázky. Je charakterizovaná metodika průzkumu, průzkumný soubor a
technika dotazníku. Zpracování výsledků šetření a organizačního zabezpečení.
Výsledky jsou prezentovány prostřednictvím tabulek a grafů. V závěru bakalářské práce
je vyvozeno doporučení pro zdravotnické záchranáře a jejich zaměstnavatele, součástí je
také diskuse a závěr průzkumného problému.
Je možné nabídnout zdravotnickým záchranářům dostatek odborných informací
o příčinách a průběhu syndromu vyhoření? Čím může být ovlivněna míra syndromu
vyhoření u zdravotnických záchranářů? Jak kvalitně můžeme realizovat v provozu
opatření proti syndromu vyhoření?
2 Průzkumný problém
Míra syndromu vyhoření u zdravotnických záchranářů ve výjezdových
skupinách v závislosti na počtu výjezdů, délky praxe a studia na škole. Jelikož je
povolání zdravotnický záchranář značně psychicky i fyzicky vyčerpávající může
způsobit spolu s dalšími faktory syndrom vyhoření.
2.1 Dosavadní stav poznání
V dané problematice jsou publikovány poznatky v článcích na internetu,
odborných časopisech, v mnoha publikacích, ale i v absolventských či bakalářských
prací.
Jednu z prvních příruček o syndromu vyhoření pro odbornou i širokou veřejnost
vydal Státní zdravotní ústav v roce 1998. Vladimír Kebza a Iva Šolcová popisují, že
27
podstata syndromu vyhoření, je možné správně poznat pouze na základě celostního
přístupu k člověku včetně jeho aktuálního postavení na škále mezi zdravím a nemocí.
Večeřová (Urgentní medicína, 2005) uvádí, že syndrom vyhoření je do jisté míry
důsledkem zanedbávání péče o sebe. Autorka pro přehled poukazuje na mnohostranné
narušení fyzické a psychické pohody v sociální oblasti a to nejen ve vztahu k pracovní
výkonnosti, ale i v osobních vztazích.
Danou problematiku popisují a rozebírají bakalářské práce, například Koudela se
ve své bakalářské práci primárně zaměřuje na syndrom vyhoření u pracovníků
záchranných služeb a rozděluje záchranáře podle regionů, zda mají vliv na míru
syndromu vyhoření.
28
2.2 Průzkumné cíle
 Hlavní Cíl - Míra syndromu vyhoření u zdravotnických záchranářů.
Cíl 1 Zjistit, jak ovlivní délka praxe na záchranné službě emocionální
vyčerpání záchranáře.
Cíl 2 Zjistit, jak ovlivní počty výjezdů za noc na zdravotnické záchranné
službě depersonalizaci záchranáře.
Cíl 3 Zjistit, zda ovlivní studium školy, specializace osobní uspokojení
zdravotnického záchranáře.
2.3 Průzkumné otázky
 Hlavní Průzkumná otázka – Předpokládám, že více než čtvrtina
zdravotnických záchranářů bude mít vysoký stupeň vyhoření.
Otázka č. 1 Předpokládám, že více jak polovina záchranářů s praxí 16 a více let
na zdravotní záchranné službě budou mít vysoký stupeň
emocionálního vyčerpáni.
Otázka č. 2 Předpokládám, že více jak polovina záchranářů s 6-8 výjezdy za
noc (12 hodinová noční služba) budou mít vysoký stupeň
depersonalizace.
Otázka č. 3 Předpokládám, že více než polovina zaměstnanců co zároveň
studují, budou mít vysoký stupeň osobního uspokojení.
29
2.4 Metodika průzkumu
Ke zjištění problematiky syndromu vyhoření u zdravotnických záchranářů bylo
použito dotazníkové šetření (příloha č. 1). Metoda průzkumu je kvantitativní. Data
nebyla statisticky zpracovávána. Časový plán průzkumu na vyplnění jednotlivých
dotazníků byl stanoven na měsíc leden až únor 2012. Analýza dat byla naplánovaná na
měsíc březen 2012.
Dotazníky byly osobně rozdány na jednotlivá výjezdová stanoviště Zdravotnické
záchranné služby pardubického kraje a Zdravotnické záchranné služby
královéhradeckého kraje na začátku ledna roku 2012. Dotazníky pro studenty Vysoké
školy zdravotnické o.p.s. byly rozdány také na začátku ledna 2012. Každý respondent
dostal zároveň s dotazníkem i obálku kam vložil vyplněný dotazník a tím byla
zachována anonymita tazatele. Vybrání dotazníků bylo stanoveno na konec února 2012
opět osobním kontaktem na jednotlivá výjezdová stanoviště zdravotnické záchranné
služby. Vybrání dotazníků bylo stanoveno u studentů Vysoké školy zdravotnické o.p.s.
také osobním kontaktem na konci února 2012. Analýza dat byla stanovena na měsíc
březen 2012. Po té byla data zpracována v programu MS Excel, relativní čísla byla
zaokrouhlena na celá čísla.
30
2.5 Průzkumný soubor
Průzkumnou skupinu tvořili studenti oboru zdravotnický záchranář, zdravotničtí
záchranáři ve výjezdových skupinách na vozech rychlé zdravotnické pomoci (RZP) a
rychlé lékařské pomoci (RLP). Věkové rozmezí respondentů bylo 18 a více let.
Dotazováni byli jak ženy, tak i muži s různou délkou praxe. Výběr respondentů byl
záměrný.
Zpracovatel – Tomáš Mottl
31
2.6 Technika dotazníku
Dotazník byl rozdělen na dvě části. První část dotazníku je nestandardizovaný,
potřebný k získání bibliografických údajů a stanovení průzkumných otázek.
Obsahuje 10 uzavřených otázek, kdy správnou odpověď respondent označil křížkem.
Druhá část dotazníku se skládá ze standardizovaného dotazníku Maslach Burnout
Inventory (dostupný z: http://www.inflow.cz/mbi-maslach-burnout-inventory), který je
nejznámější dotazník ke sledování syndromu vyhoření u exponovaných profesí. Skládá
se z 22 otázek, které zkoumají tři faktory. Dva jsou negativně laděni – emocionální
vyčerpání a depersonalizace. Jeden je laděn pozitivně – osobní uspokojení. Respondent
odpovídá na jednotlivá tvrzení sílou pocitů od 0 (vůbec) do 7 (velmi silně).
Vyhodnocení je nízké, mírné či vysoké. Tento dotazník se používá hlavně v zahraničí,
nebo v absolventských či bakalářských pracích. Autorkou dotazníku je Christina
Maslach, která je světově uznávaná sociální a zdravotní psycholožka.
Vyhodnocení MBI, spočívá v součtu všech bodů v jednotlivých podskupinách:
 Stupeň emocionálního vyčerpání (EE) – nízký 0-16, mírný 17-26, vysoký 27 a
více rovná se vyhoření.
 Stupeň depersonalizace (DP) – nízký 0-6, mírný 7-12, vysoký 13 a více rovná se
vyhoření.
 Stupeň osobního uspokojení (PA) – vysoký 39 a více, mírný 38-32, nízký 31-0
rovná se vyhoření.
K průzkumné otázce č. 1 se stahují tvrzení 1, 2, 3, 6, 8, 13, 14, 16, 20.
K průzkumné otázce č. 2 se vztahuje tvrzení 5, 10, 11, 15, 22. K průzkumné otázce č. 3
se vztahuje tvrzení 4, 7, 9, 12, 17, 18, 19, 21.
Celkové hodnocení syndromu vyhoření je pomocí bodů od 1 do 3, kdy nízký
stupeň emocionálního vyčerpání, depersonalizace a vysoký stupeň osobního uspokojení
se hodnotí po jednom bodu. Mírný stupeň emocionálního vyčerpání, depersonalizace a
osobní uspokojení se hodnotí každý po dvou bodech. Vysoký stupeň emocionálního
vyčerpání, depersonalizace a nízký stupeň osobního uspokojení se hodnotí každý po
třech bodech. Nízký stupeň syndromu vyhoření je 3-4 body, mírný stupeň syndromu
vyhoření je 5-7 bodů a vysoký stupeň syndromu vyhoření je 8-9 bodů.
32
2.7 Interpretace získaných dat
Celkem bylo rozdáno 100 dotazníků, z toho navráceno bylo 91 dotazníků.
Zpracováno bylo 81 dotazníků, 10 dotazníků bylo vyloučeno pro nesprávné vyplnění.
Návratnost dotazníků činila 91%. Z toho byla návratnost u studentů 30 dotazníků
(100%). Návratnost ZZS-PAK 24 dotazníků, tedy 80%. Návratnost ZZS-KHK 27
dotazníků, tedy 90%.
Interpretace dat první části je v grafech a tabulkách a druhá část v tabulkách.
Jednotlivé výsledky v relativních hodnotách jsou zaokrouhleny na celá čísla.
33
2.7.1 První část dotazníku
Jedná se o nestandardizovaný dotazník pro zjištění bibliografických údajů.
Skládá se z 10 průzkumných otázek, z čehož studenti označují jen 5 průzkumných
otázek. Otázky jsou uzavřené a respondent je označí křížkem.
 Otázka č. 1 – Pohlaví respondentů.
Tabulka č. 1 – Pohlaví respondentů
Pohlaví Absolutní četnost N Relativní četnost v %
Muži
60 74%
Ženy
21 26%
Celkem
81 100%
Graf č. 1 – Pohlaví respondentů
Z uvedené tabulky a grafu vyplývá, že se průzkumného šetření celkem
zúčastnilo 60 mužů (74%) a 21 žen (26%).
0
10
20
30
40
50
60
70
80
mužu
žen
34
 Otázka č. 2 - Zjišťující věk zdravotnických záchranářů v průzkumu.
Tabulka č. 2 – Věkové skupiny respondentů
Věková
skupiny
Absolutní četnost N Relativní četnost v %
18-25 let 29 36%
26-35 let 24 30%
36-45 let 22 27%
46 a více let 6 7%
Celkem 81 100%
Graf č. 2 – Věkové skupiny respondentů
Jak je patrné z tabulky a grafů, nejpočetnější skupina má věkovou kategorii 18-
25 let v zastoupení 29 respondentů (36%), věková kategorie 26-35 let má 24
respondentů (30%), věková kategorie 36-45 let má 22 respondentů (27%), věková
kategorie 46 a více má 6 respondentů (7%).
0
10
20
30
40
50
60
70
80
18-25 let
26-35 let
36-45 let
46 a více
35
 Otázka č. 3 – Rodinný stav respondentů.
.
Tabulka č. 3 – Rodinný stav respondentů
Rodinný stav Absolutní četnost N Relativní četnost v %
Svobodný/á
42 52%
Vdaná/Ženatý
31 38%
Rozvedený/á
8 10%
Vdova/Vdovec
0 0%
Celkem
81 100%
Graf č. 3 – Rodinný stav respondentů
Z tabulky a grafu vyplývá, že z celkového počtu 81 respondentů je 42
svobodných (52%), 31 vdaných/ženatých (38%), 8 rozvedených (10%) a vdovy/vdovci
byly v nulovém zastoupení.
0
10
20
30
40
50
60
70
80
Svobodný/á
Vdaný/Ženaty
Rozvedený/á
Vdova/vdovec
36
 Otázka č. 4 – zjišťuje, zda jsou respondenti studenti či zaměstnanci.
Tabulka č. 4 – Pracující respondenti, studující respondenti a pracující studenti
Respondenti Absolutní četnost N Relativní četnost v %
Zaměstnanec
44 54%
Student
30 37%
Zaměstnanec a
studuje
7 9%
Celkem
81 100%
Graf č. 4 – Zaměstnanci, studenti, studující zaměstnanci
Z uvedené tabulky a grafů vyplývá, že 44 respondentů a tím pádem nejvíc je
zaměstnancem (54%), 30 respondentů jsou studenti (37%) a 7 respondentů studuje při
zaměstnání (9%).
0
10
20
30
40
50
60
70
80
Zaměstnanec
Student
Studující zaměstnanec
37
 Otázka č. 5 – Délka praxe na zdravotnické záchranné službě.
Tabulka č. 5 – Délka praxe respondentů na zdravotnické záchranné službě
Délka praxe Absolutní četnost N Relativní četnost v %
0-2 let
6 12%
3-5 let
8 16%
6-10 let
13 25%
11-15 let
15 29%
16 a více let
9 18%
Celkem
51 100%
Graf č. 5 – Délka praxe respondentů na zdravotnické záchranné službě
Z tabulek a grafů vyplývá, že nejpočetnější kategorie je 11-15 let praxe o 15
respondentech (29%). Kategorie 0-2 let praxe je o 6 respondentech (12%), kategorie 6-
10 let praxe je o 13 respondentech (29%) a kategorie 16 a více let praxe je o 9
respondentech (18%).
0
10
20
30
40
50
0-2 let
3-5 let
6-10 let
11-15 let
16 a více let
38
 Otázka č. 6 – Zjišťuje pracovní zařazení (pracovní náplň) respondentů.
Tabulka č. 6 – Pracovní zařazení respondentů
Pracovní zařazení Absolutní četnost N Relativní četnost v %
Záchranář RZP
39 76%
Záchranář RLP
12 24%
Celkem
51 100%
Graf č. 6 – Pracovní zařazení respondentů
Z tabulek a grafů vyplývá, že záchranářů RZP je více. Respondentů na RZP je
39 (76%) a respondentů z RLP je 12 (24%).
0
10
20
30
40
50
záchranář RZP
Záchranář RLP
39
 Otázka č. 7 – Průměrný počet výjezdu zdravotnické pomoci za denní službu.
Tabulka č. 7 – Průměrný počet výjezdů za denní (12 hodinovou) službu
Průměrné počty výjezdů
za denní službu
Absolutní četnost N Relativní četnost v %
0-5 výjezdů
13 25%
6-10 výjezdů
38 75%
11-15 výjezdů
0 0%
16 a více výjezdů
0 0%
Celkem
51 100%
Graf č. 7 – Průměrný počet výjezdů za denní (12 hodinovou) službu
Z tabulek a grafů vyplývá, že nejpočetnější skupina je druhá 6-10 výjezdů za
denní (12 hodinovou) službu. V první skupině je zastoupení 15 respondentů (20%),
v druhé 56 (75%), poslední dvě skupiny respondenti nedoplnili.
0
5
10
15
20
25
30
35
40
0-5 výjezdů
6-10 výjezdů
11-15 výjezdů
16 a více výjezdů
40
 Otázka č. 8 – Průměrný počet výjezdů za noční (12 hodinovou) službu.
Tabulka č 8 – Průměrný počet výjezdů zdravotní záchranné služby za noční (12
hodinovou) službu
Průměrný počet výjezdů
za noční službu
Absolutní četnost N Relativní četnost v %
0-3 výjezdů
14 19%
4-5 výjezdů
49 65%
6-8 výjezdů
8 11%
9 a více výjezdů
4 5%
Celkem
75 100%
Graf č. 8 – Průměrný počet výjezdů za noční (12 hodinovou) službu
Z tabulek a grafů vyplývá, že nejpočetnější skupina je druhá, která má za 12
hodinovou noční službu 4-5 výjezdů. První skupina má 14 respondentů (19%), druhá
má 49 (65%), třetí 8 (11%), čtvrtá 4 respondenty (5%).
0
10
20
30
40
50
60
70
0-3 výjezdů
4-5 výjezdů
6-8 výjezdů
9 a více výjezdů
41
 Otázka č. 9 – Zjišťuje, u jaké záchranné služby respondenti pracují.
Tabulka č. 9 – Zjišťuje, u jaké záchranné služby respondenti pracují
Respondenti zdravotnické
záchranné služby
Absolutní četnost N Relativní četnost v %
Pardubického kraje
24 47%
Královéhradeckého kraje
27 53%
Celkem
51 100%
Graf č. 9 – Zjišťuje, u jaké záchranné služby respondenti pracují
Z tabulek a grafů vyplývá, že nejvíce respondentů bylo v královéhradeckém
kraji. Na zdravotnické záchranné službě Pardubického kraje vyplnilo 24 respondentů
(47%), na Zdravotnické záchranné službě Královéhradeckého kraje vyplnilo 27
respondentů (53%).
0
10
20
30
40
50
Pardubického kraje
Královéhradeckého kraje
42
 Otázka č. 10 – Zjišťuje nejvyšší dosažené vzdělání u respondentů.
Tabulka č. 10 – Zjišťuje nejvyšší dosažené vzdělání u respondentů
Nejvyšší dosažené vzdělání Absolutní četnost N Relativní četnost v %
Středoškolské
23 28%
Středoškolské se specializací
14 17%
Vyšší odborné
33 41%
Vysokoškolské
11 14%
Celkem
81 100%
Graf č. 10 – Zjišťuje nejvyšší dosažené vzdělání respondentů
Z tabulek a grafů vyplývá, že nejčastější dosažené vzdělání je vyšší odborné.
Středoškolské vzdělání má 23 respondentů (28%), Středoškolské se akreditovanou
specializací má 14 respondentů (17%), Vyšší odborné vzdělání má 33 respondentů
(41%) a vysokoškolské vzdělání má 11 respondentů (14%).
0
10
20
30
40
50
60
70
80
Středoškolské
Středoškolské se specializací
Vyšší odborné
Vysokoškolské
43
2.7.2 Druhá část dotazníku
Maslach Burnout Inventory:
 Tvrzení č. 1 – Práce mě citově vyčerpává
Nejvíce respondentů není z práce citově vyčerpaná. Respondenti, kteří doplnili,
sílu pocitů 0 bylo 18 (22%), sílu pocitů 1 bylo 16 (20%), sílu pocitů 2 bylo 15 (19%),
sílu pocitů 3 bylo 13 (16%), sílu pocitů 4 bylo 6 (7%). Žádný z respondentů neuvedl
sílu pocitů 6 a 7.
 Tvrzení č. 2 – Na konci pracovního dne se cítím být na dně sil
Nejvíce respondentů má sílu pocitů 3 na konci pracovního dne. Síla pocitů 0
byla u 22 respondentů (27%), síla pocitů 1 byla u 10 (12%), síla pocitů 2 byla u 8
(10%), síla pocitů 3 byla u 32 (40%), síla pocitů 4 byla u 9 respondentů. Sílu pocitů 5,
6, 7 nedoplnil žádný z dotazovaných respondentů.
 Tvrzení č. 3 – Když ráno vstávám a pomyslím na pracovní problémy, cítím se
unavený
Respondenti nejvíce doplňovali až v 41 (51%) případech sílu pocitů 1. Síla
pocitů 0 doplnilo 14 respondentů (17%), sílu pocitů 2 doplnilo 8 respondentů (10%),
sílu pocitů 3 napsalo 8 tazatelů (10%). 3 respondenti (4%) doplnili číslo 4. Sílu pocitů
6 mělo 5 respondentů (6%), síla pocitů 7 doplnili dva respondenti (2%), sílu pocitů 5
neměl žádný z respondentů.
 Tvrzení č. 4 – Velmi dobře rozumím pocitům svých klientů/pacientů
Respondenti nejvíce doplnili 5 na síle pocitů o počtu 25 (31%). pět respondentů,
vůbec nerozumí pocitům svých klientů (6%). Devět respondentů (11%) uvedlo sílu
pocitů 1, 3 respondenti (4%) doplnili 2, Patnáct tazatelů (19%) doplnilo 3, 19 tazatelů
(23%) uvedlo sílu pocitů 4, pět tazatelů (6%) uvedlo 6. Síla pocitů 7 neuvedl žádný
z respondentů.
 Tvrzení č. 5 – Mám pocit, že někdy s klienty/pacienty jednám jako s neosobními
věcmi
Nejvíce respondentu doplnilo sílu pocitů 0 a to konkrétně 40 dotazovaných
(49%). Síla pocitů 1 je u 18 respondentů (22%), 2 u dvanácti respondentů (15%), čtyři
respondentů (5%) uvedlo 3 a sedm (9%) doplnilo 4. Ostatní hodnoty síly pocitů
respondenti nedoplnili.
44
 Tvrzení č. 6 – Celodenní práce s lidmi je pro mě skutečně námaha
Nejvíce respondentů a to 35 (43%) doplnilo do kolonky síly pocitů 0.
Respondenti se sílou pocitů 1 doplnilo 17 dotázaných (21%). Síla pocitů 2 doplnily než
4 respondenti (5%), pět dotázaných (6%) doplnilo 3 na škále pocitů, síla pocitů 4
doplnilo 11 respondentů (14%), tři (4%) doplnily 5 a šest (7%) jich doplnilo 6.
Respondenti ani jednou nedoplnili sílu pocitů 7.
 Tvrzení č 7 – Jsem schopen velice účinně vyřešit problémy svých
klientů/pacientů
25 respondentů (31%) doplnilo na škále pocitů hodnotu 6. Sílu pocitů 1 uvedlo 7
respondentů (9%), sílu pocitů 2 uvedlo 9 (11%), sílu pocitů 3 uvedlo 8 dotázaných (10),
sílu pocitů 4 uvedlo 10 (12%), Sílu pocitů 5 doplnilo 18 (22%) respondentů a než čtyři
(5%) respondenti uvedli sílu pocitů 7. Nikdo z dotazovaných nevyplnil sílu pocitů 0.
 Tvrzení č 8 – Cítím „vyhoření“, vyčerpání ze své práce
Nejčastější postoj k tomuto tvrzení má 26 respondentů (32%) a uvádí, že síla
pocitů je vyjádřena hodnotou 2. Sílu pocitů 0 doplnilo 16 respondentů (20%), sílu
pocitů 1 doplnilo 5 (6%), sílu pocitů 3 doplnilo 9 respondentů (11%), síla pocitů 4
doplnili tři respondenti (4%), u 17 respondentů (21%) je síla pocitů na hodnotě 5 a pět
respondentů (6%) doplnilo hodnotu 6. Nikdo s dotazovaných nevyplnil hodnotu 7.
 Tvrzení č. 9 – Mám pocit, že lidi při své práci pozitivně ovlivňuji a nalaďuji
Tento pocit má 32 respondentů (40%), kteří mají sílu pocitů 6. Naopak tento
pocit nemá 4 respondentů (5%), kteří si myslí pravý opak 0 síla pocitů, Silu pocitů 1 se
doplnilo 19 dotázaných (23%), sílu pocitů 2 vyplnilo 4 respondentů (5%), sílu pocitů 5
doplnilo 16 respondentů (20%), sílu pocitů 7 doplnilo respondentů 6 (7%).
Respondenti nedoplnili sílu pocitů 3 a 4, jelikož to tak nepociťovali.
 Tvrzení č. 10 – Od té doby co vykonávám svou profesi, stal jsem se méně citlivý
k lidem
Nejvíce respondentů, konkrétně 34 (42%) se přiklání k síle pocitů 0. Devatenáct
respondentů (23%) má sílu pocitů 1, síla pocitů 2 je u 3 respondentů (4%), síla
pocitů 4 doplnilo 8 respondentů (10%), sílu pocitů 5 doplnilo 11 respondentů
(14%) a 6 respondentů (7%) doplnilo 6. Sílu pocitů 3 a 7 nedoplnil žádný
s dotazovaných respondentů.
45
 Tvrzení č. 11 – Mám strach, že výkon mé práce mě činí citově tvrdý
Respondenti nejvíce doplňovali sílu pocitů 0, doplnilo do testu 36 dotazovaných
(44%). Síla pocitů 1 má 22 respondentů (27%), sílu pocitů 2 doplnili jen 3
respondenti (4%), šestnáct respondentů (20%) doplnilo sílu pocitů 4 a čtyři
respondenti (5%) doplnili sílu pocitů 5. Síla pocitů 3, 6, 7 nedoplnil žádný
z respondentů.
 Tvrzení č. 12 – Mám stále hodně energie
Nejvíce respondentů doplnilo sílu pocitů 6 a dotazovaných bylo 23 (28%). Síla
pocitů 1 doplnili 4 respondenti (5%), sílu pocitů 2 doplnilo 15 respondentů
(19%), sílu pocitů 3 doplnilo 10 respondentů (12%), sílu pocitů 4 doplnilo 9
respondentů (11%), dvanáct respondentů (15%) doplnilo sílu pocitů 5 a sílu
pocitů 6 doplnilo 8 respondentů (10%). 0 a 7 nikdo z dotazovaných nevyplnil.
 Tvrzení č. 13 – Moje práce mi přináší pocity marnosti a neuspokojení
Nejvíce respondentů doplnilo sílu pocitů 0 a to sice 27 respondentů (33%). Síla
pocitů 1 doplnilo 21 dotazovaných (26%), sílu pocitů 2 doplnilo 8 dotazovaných
(10%), sílu pocitů 3 doplnili 4 respondenti (5%) sílu pocitů 4 doplnilo 9
respondentů (11%), sílu pocitů 5 doplnilo 5 respondentů (6%) a sedm
respondentů (9%) doplnili sílu pocitů 6. Sedmou hodnotu nikdo nevyplňoval.
 Tvrzení č. 14 – Mám pocit, že plním své úkoly tak usilovně, že mě to vyčerpává
Nejvíce respondenti vyplňovali sílu pocitů 1 v počtu 24 dotazovaných (30%).
Síla pocitů 0 vyplnilo 11 respondentů (14%), sílu pocitů 2 doplnilo 10
respondentů (12%), sílu pocitů 3 doplnilo 6 respondentů (7%), sílu pocitů 4
doplnilo 15 respondentů (19%), sílu pocitů 5 doplnilo 9 respondentů (11%) a
šest respondentů (7%) doplnilo u síly pocitů 6. Síla pocitů 7 nebyla nikým
doplněna.
 Tvrzení č 15 – Už mě dnes moc nezajímá co se děje s mými klienty/pacienty
Nejvíce respondentů a to 26 (32%) vyplnilo sílu pocitů 1. Síla pocitů 0 doplnilo
14 respondentů (17%), sílu pocitů 2 doplnilo 8 respondentů (10%), sílu pocitů 4
doplnilo 24 respondentů (30%), síla pocitů 5 doplnili 4 respondenti (5%) a pět
respondentů (6%) doplnilo 6. Síly pocitů 3 a 7 nebyli nikým vyplnění,
 Tvrzení č 16 – Práce s lidmi mi přináší silný stres
Síla pocitů 0 byla nejčastěji doplněna 27 respondenty (33%). Síla pocitů 5 byla
doplněna 20 respondenty (25%), síla pocitů 1 byla doplněna 21 respondenty
46
(26%), síla pocitů 2 doplnilo 10 respondentů (12%), síla pocitů 3 doplnili než 3
respondenti (4%), sílu pocitů 4, 6, 7 nedoplnil z žádných tázaných.
 Tvrzení č. 17 – Dovedu u svých klientů/pacientů vyvolat uvolněnou atmosféru
Nejvíce respondenti doplňovali sílu pocitů 4 v zastoupení 25 dotazovaných
(31%). Sílu pocitů 1 doplnilo 8 respondentů (10%), sílu pocitů 2 doplnili 1
respondenti (1%), sílu pocitů 3 doplnilo 15 respondentů (19%), síla pocitů 5
doplnilo 24 dotázaných (30%), šest respondentů (7%) vyplnilo 6 a dva
respondenti 7. Síla pocitů 0 nebyla v dotazníku doplněna.
 Tvrzení č. 18 – Cítím se svěží a povzbuzený, když pracuji se svými
klienty/pacienty
Nejvíce respondenti vyplňovali sílu pocitů 5 a to v zastoupení 27 dotazovaných
(33%). Sílu pocitů 1 doplnilo 16 respondentů (20%), sílu pocitů 2 doplnilo 8
respondentů (10%), sílu pocitů 3 doplnili 3 respondenti (4%), sílu pocitů 4
doplnilo 14 respondentů (17%), síla pocitů 6 doplnilo 13 respondentů (16%).
Sílu pocitů 0 a 7 nedoplnil žádný z respondentů.
 Tvrzení č. 19 – Za roky své práce jsem byl úspěšný a udělal hodně dobrého
Síla pocitů 5 je nejvíce doplněná od 33 respondentů (41%). Síla pocitů 2 doplnili
7 respondenti (9%), sílu pocitů 3 doplnilo 8 respondentů (10%), sílu pocitů 4
doplnilo 19 respondentů (23%), sílu pocitů 6 doplnilo 10 (12%) a 4 respondenti
(5%) doplnilo sílu pocitů 7. Síla pocitů 0 a jedna nebyli od respondentů
vyplněna.
 Tvrzení č 20 – Mám pocit, že jsem na konci svých sil
Nejvíce respondentů doplnilo sílu pocitů 0 a daných respondentů bylo 22 (27%).
Sila pocitů 1 doplnilo 12 respondentů (15%), sílu pocitů 2 doplnilo 15
respondentů (19%), sílu pocitů 3 vyplnilo 5 respondentů (6%), sílu pocitů 4
vyplnilo 11 respondentů (14%), sílu pocitů 5 vyplnilo 10 respondentů (12%) a
sílu pocitů 6 vyplnilo 6 respondentů (7%). Síla pocitů 7 nebyla respondenty
vyplněna.
 Tvrzení č. 21 – Citové problémy v práci řeším velmi klidně-vyrovnaně
Nejvíce respondentu stanovilo sílu pocitů 2 při počtu 19 dotazovaných (23%).
Síla pocitů 0 doplnilo 9 respondentů (11%), síla pocitů 1 doplnilo 13
respondentů (16%), síla pocitů 3 doplnilo 10 respondentů (12%), síla pocitů 4
47
doplnilo 4 respondentů (5%), síla pocitů 5 doplnilo 15 respondentů (19%) a síla
pocitů 6 doplnilo 11 respondentů (14%).
 Tvrzení č 22 – Cítím, že klienti/pacienti, mi přičítají některé své problémy
Nejpočetnější zastoupení respondentů je, u síly pocitů 0 kdy odpovídajících
jedinců bylo 26 (32%). Síla pocitů 1 doplnilo 13 respondentů (16%), sila pocitů
2 doplnilo 5 respondentů (6%), sila pocitů 3 doplnilo 8 respondentů (10%), Síla
pocitů 4 doplnilo 7 respondentů (9%), síla pocitů 5 doplnilo 13 respondentů
(16%), síla pocitů 6 doplnilo 9 respondentů (11%).
2.7.3 Analýza emocionálního vyčerpání, depersonalizace, osobního uspokojení
Tabulka č. 11 – Analýza Emocionálního vyčerpání
Emocionální vyčerpání
respondentů
Absolutní četnost N Relativní četnost v %
Nízké 51 63%
Mírné 26 32%
Vysoké 4 5%
Celkem 81 100%
Graf č. 11 – Analýza Emocionálního vyčerpání
0
10
20
30
40
50
60
70
80
Nízké
Mírné
Vysoké
48
Z tabulky a grafu vyplývá, že 4 respondenti (5%) z celkového počtu
dotazovaných jsou vysoce emocionálně vyčerpaní. Nízkou emocionální vyčerpanost má
51 respondentů a 26 respondentů má mírnou emocionální vyčerpanost.
Tabulka č. 12 – Analýza Depersonalizace
Analýza dat
Depersonalizace
Absolutní četnost N Relativní četnost v %
Nízké 37 46%
Mírné 26 32%
Vysoké 18 22%
Celkem 81 100%
Graf č. 12 – Analýza respondentů s depersonalizací
Z tabulek a grafů vyplývá, že vysokou stupeň depersonalizace je u 18 respondentů.
Nejvíce 37 respondentů má nízký depersonalizace vyčerpání a mírný stupeň má 26
respondentů.
0
10
20
30
40
50
60
70
80
Nízká
Mírná
Vysoká
49
Tabulka č. 13 – Analýza dat Osobního uspokojení
Analýza osobního
uspokojení
Absolutní četnost N Relativní četnost v %
Vysoký 47 58%
Mírní 19 23%
Nízký 15 19%
celkem 81 100%
Graf č. 13 – Analýza Osobního uspokojení
Z tabulek jasně vyplývá, že emocionálně vyhořený je 10 % respondentů,
Depersonalizace 24% respondentů a Osobní uspokojení 19% respondentů kterýž to se
nacházejí v syndromu vyhoření.
0
10
20
30
40
50
60
70
80
Vysoká
Mírná
Nízká
50
2.7.5 Analýza syndromu vyhoření u zdravotnických záchranářů
Tabulka č. 14 – syndrom vyhoření u zdravotnických záchranářů
syndromu vyhoření u
záchranářů
Absolutní četnost N Relativní četnost v %
Nízký 43 53%
Mírný 32 40%
Vysoký 6 7%
Celkem 81 100%
Graf č. 14 – Syndrom vyhoření u zdravotnických záchranářů
Z tabulky a grafu vyplývá, že syndrom vyhoření nehrozí 43 respondentům
(53%), respondenti co jsou unavení, ale nejsou ve fázi vyhoření je 32 (40%) a
respondenti co jsou vyhořelí je 6 (7%) z dotazovaných.
0
10
20
30
40
50
60
70
80
Nízký
Mírný
Vysoký
51
2.7.6 Analýza 2. Stupně v závislosti na průzkumných otázkách
 Otázka č. 1 Předpokládám, že více jak polovina záchranářů s praxí 16 a více let na
zdravotní záchranné službě budou mít vysoký stupeň emocionálního vyčerpáni.
Tabulka č. 15 – Emocionální vyčerpání u záchranářů s 16 a více let praxe
Stupeň emocionálního
vyčerpání záchranáře
Absolutní četnost N Relativní četnost v %
Nízká 2 22%
Mírná 5 56%
Vysoká 2 22%
Celkem 9 100%
Tabulka č. 15 – Emocionální vyčerpání u záchranářů s 16 a více let praxe
Z tabulky a grafu vyplývá, že 5 respondentů (56%) s praxí 16 a více let, je
v mírném stupni emocionálního vyčerpání. Ve vysokém stupni emocionálního
vyčerpání jsou 2 respondenti (22%) a v nízkém stupni emocionálního vyčerpání jsou
také 2 respondenti (22%) s praxí 16 a více let.
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
Nízká
Mírná
Vysoká
52
 Otázka č. 2 Předpokládám, že více jak polovina záchranářů s 6-8 výjezdy za noc
(12 hodinová noční služba) budou mít vysoký stupeň depersonalizace.
Tabulka č. 16 – Depersonalizace u záchranářů s 6-8 výjezdy za noc (12
hodinová noční služba)
Stupeň depersonalizace
záchranáře
Absolutní četnost N Relativní četnost v %
Nízká 2 25%
Střední 4 50%
Vysoká 2 25%
Celkem 8 100%
Graf č. 16 – Depersonalizace u záchranářů s 6-8 výjezdy za noc (12 hodinová
noční služba)
Z tabulky a grafu vyplývá, že nejvíce 4 respondenti (50%) jsou v mírném stupni
depersonalizace. Ve vysokém stupni depersonalizace jsou 2 respondenti (25%) a stejně
tak jsou 2 respondenti (25%) v nízkém stupni depersonalizace.
0
1
2
3
4
5
6
7
8
Nízké
Mírné
Vysoké
53
 Otázka č. 3 Předpokládám, že více než polovina zaměstnanců, co zároveň studují,
budou mít vysoký stupeň osobního uspokojení.
Tabulka č. 17 – Osobní uspokojení u zaměstnanců co zároveň studují
Stupeň osobního
uspokojení záchranáře
Absolutní četnost N Relativní četnost v %
Vysoký 4 57%
Mírný 2 29%
Nízký 1 14%
Celkem 7 100%
Graf č. 17 - Osobní uspokojení u zaměstnanců, co zároveň studují
Z tabulky a grafu vyplývá, že vysoký stupeň osobního uspokojení mají 4
respondenti (57%), tedy nejvíce. Stupeň osobního uspokojení mírný mají 2 respondenti
(29%) a jeden respondent má nízký stupeň osobního uspokojení.
0
1
2
3
4
5
6
7
Vysoký
Mírný
Nízký
54
3 Diskuze
Část respondentů, se o svých problémech nevyjadřovali zcela objektivně. I přes
to, že byli respondenti informováni o anonymitě dotazníku, si myslím, že měli obavy,
aby se informace z dotazníků nedostaly k jejich nadřízeným. Některé dotazníky
nevyhovovaly pokynům pro vyplnění. Buď byly zodpovězeny pouze nějaké otázky,
nebo byly vyplněny slovním komentářem. Aby nedošlo ke zkreslení dat, bylo 10
dotazníků z průzkumného šetření vyřazeno.
Hlavní průzkumnou otázkou je, že více než čtvrtina zdravotnických záchranářů
bude mít vysoký stupeň syndromu vyhoření. Předpoklad se nepotvrdil. Ve vysokém
stupni syndromu vyhoření je 6 respondentů (7%) z dotazovaných. Ve fázi unavení,
mírném stupni syndromu vyhoření, se nachází 32 respondentů (40%). Respondenti,
kteří jsou spokojení, v nízkém stupni syndromu vyhoření, je 43 (53%). Dá se tedy
předpokládat, že jsou zaměstnanci spokojeni v zaměstnání. Mé předpoklady vysokého
stupně syndromu vyhoření u zdravotnických záchranářů byly založeny na podkladu
pilotní studie Výzkum psychické zátěže u zaměstnanců Zdravotnické záchranné služby
hlavního města Prahy z roku 2010. Ryba Alan uvádí, že ohroženi plus vyhořelí
záchranáři jsou v 43% dotazovaných. Výzkumu se zúčastnilo 53 záchranářů
zdravotnické záchranné služby. Dané zjištění mě vedlo k průzkumu u zdravotnických
záchranářů a k potvrzení či vyvrácení tohoto výzkumu.
Z dosažených výsledků vyplývá, že více jak polovina záchranářů s praxí 16 a
více let na zdravotní záchranné službě nemá vysoký stupeň emocionálního vyčerpání.
Tímto se průzkumná otázka č. 1 nepotvrzuje. Emocionálně vyčerpání bylo vyhodnoceno
u 4 respondentů tj. 4 % z hodnocených dotazníků. Záchranáři s praxí 16 a více let mají
nespočet zkušeností v mnoha citově vypjatých situací a jak na ně reagovat. Práci si
postupně automatizují a tím i zrychlí, tudíž nejsou pod tak značným tlakem.
Noční výjezdy jsou značně fyzicky náročné. Záchranář musí od přijetí výzvy za
určitý krátký čas dorazit k sanitnímu vozu a vyjet na zásah. Ve tmě je obtížné najít cestu
natož ošetřovat zraněné, či je transportovat ze špatně dostupných míst. Výzkumná
otázka číslo 2 se zamýšlí nad vztahem mezi počty výjezdů za noční 12 hodinou směnu a
stupněm depersonalizace. 50% respondentů, kteří měli 6-8 výjezdů za noční směnu byli
vyhodnoceni na mírném stupni depersonalizace. Pouze dva respondenti (25%), byli
55
vyhodnoceni jako vysoký stupeň depersonalizace. Vzhledem k této skutečnosti se
průzkumná otázka zamítá.
57 % respondentů, kteří při zaměstnání zároveň studují, měli vysoký stupeň
osobního uspokojení. Průzkumná otázka se tedy potvrdila, jelikož kriterium přijetí
otázky byla více jak polovina dotazovaných.
Doporučení pro praxi
Z výzkumných otázek je patrné, že studující záchranáři jsou osobně uspokojení
více než zaměstnanci, kteří nestudují. Ve škole se sdružují studenti do skupin. Mluví
mezi sebou o problémech co je tíží a tím ovlivňují i syndrom vyhoření. Jedná se o
podobný jev jako u Balintovské skupiny. Kratochvíl píše, že se jedná o skupiny, do
kterých jednotliví účastníci přináší své vlastní problémy a jsou podrobeny skupinovému
posouzení. Daný problém který jedince tížil, se setká s pochopení ostatních, případně ho
společně řeší.
Záchranář musí dostatečně odpočívat podle zdravého životního stylu.
Zakomponovat dostatečný pohybový režim, pravidelně relaxovat, pozitivně smýšlet po
každodenní náročné práci, kdy se často pohybují mezi životem a smrtí. Důležité je také
vytvořit si citové zázemí, mít fungující partnerský vztah, mít své zájmy.
Stabilita a psychická pohoda záchranáře je také důležitá pro jednotlivého
zaměstnavatele. Pokud bude vyvíjet na své podřízené nadměrný psychický tlak a bude
je motivovat pomocí trestů, jednotliví zaměstnanci budou strádat. Je vhodné jim
připravit dobré pracovní podmínky a zázemí kde jsou záchranáři po návratu z výjezdu.
Již z předchozích průzkumech bylo zjištěno, že zaměstnanec mnohem více ocení slovní
pochvalu než o pár stovek větší výplatu. Proto je důležité kromě kárání i pochválit.
Řešení pro fyzickou relaxaci jsou relaxační pasy. Zaměstnanec je může využít do
posiloven, na tenis, do bazénu atd.. Pro zaměstnavatele to není velká finanční zátěž a
zaměstnance to výrazně potěší.
Na všech pracovištích nejsou psychologové, kde si může zaměstnanec promluvit
o svých problémech. Někde pomáhá tzv. peer což je kolega se kterým si může
zaměstnanec promluvit o svých problémech. Řada zaměstnanců odmítá hovořit o
problémech, jelikož se bojí, že budou považováni za slabochy. Značnou pomocí je i
56
lepší čerpání dovolené, ale to je v souladu s malým počtem zaměstnanců, značně
obtížné.
Mezi první doporučení pro osoby v pomáhajících profesích patří plnění
základních požadavků mentální hygieny, optimalizování relací mezi zátěží a
odpočinkem, co nejpravidelnější životní režim s přiměřeným množstvím tělesného
pohybu (VEČEŘOVÁ, 2005).
Večeřová (2005) udává první preventivná opatření kritickou sebereflexi a
realistické nastavení požadavků na sebe i na ostatní. Pro kritickou sebereflexi je
zejména vhodné využít psychoterapeuty s psychochoterapeutickou erudicí. To přispívá
zejména k nastavení k dobrému klimatu v mezilidských vztazích na pracovišti a dochází
tak k nasycení psychosociálních potřeb těžce nemocných pacientů. Odborně vyškolený
pracovník především učí najít správnou míru sebeocenění ve vztahu k náročnosti úkolů.
V praxi se uplatňuje koncept copingu, tedy postupů, jimiž lze modulovat a
ovlivňovat další průběh stresové odpovědi. Pod pojmem coping lze nalést řadu postupů,
které mohou pomoci ulevit psychosociálnímu tlaku a jeho biologickým důsledkům
(VEČEŘOVÁ, 2005). Tím lze předcházet psychosomatickým onemocněním.
57
Závěr
Praktická část práce prezentovala výsledky průzkumného šetření, které proběhlo
formou anonymního dotazníku na záchranné službě Pardubického kraje, Záchranné
službě Královéhradeckého kraje, Vysoké škole zdravotnické o.p.s.
Hlavním cílem bylo zjistit míru syndromu vyhoření u zdravotnických
záchranářů. Z výsledku vyplynulo, že většina zdravotnických záchranářů je v nízkém
stupni a než 4% ve vysokém stupni syndromu vyhoření.
Dílčím rozborem jsem si dále stanovil v dalších cílech. Cílem č. 1. bylo zjistit,
jak ovlivní délka praxe na záchranné službě emocionální vyčerpání záchranáře.
Z výsledků vyplývá, že délka praxe nemá výrazný vliv na emocionální vyčerpání
zdravotnického záchranáře ve výjezdových skupinách.
Cílem č. 2 bylo zjistit, jak ovlivní počty výjezdů na depersonalizaci záchranářů.
Z výsledků vyplívá, že počty výjezdů mají vliv na depersonalizaci záchranáře, nic méně
nikterak významnou. 50% dotazovaných bylo v mírném stupni vyhoření.
Posledním cílem č. 3 bylo zjistit, zda ovlivní studium školy, specializace osobní
uspokojení zdravotnického záchranáře. Průzkumné šetření dokázalo, že na osobní
uspokojení má vliv, zda záchranář studuje na škole. Záchranáři studující měli vyšší
osobní uspokojení než záchranáři, kteří nestudovali.
Práce má charakter pilotní průzkumné studie. Rozsah bakalářské práce
nedovoluje, aby byly podrobně zpracovány všechny oblasti dotazníků. Snažil jsem se
poskytnout přehled všech získaných dat a ta nejdůležitější jsou poprána v diskuzi.
Počítá se s použitím získaných informací pro další výzkum této problematiky.
Kritická diskuze obsahuje návrh prevence syndromu vyhoření.
58
Seznam bibliografických citací
1. BARTOŠÍKOVÁ, Ivana. O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry. Vyd. 1. Brno:
Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2006, 86 s.
ISBN 80-7013-439-9.
2. ČAKRT, Michal. Typologie osobnosti: přátelé, milenci, manželé, dospělí a děti.
Vyd. 1. Praha: Management Press, 2004, 361 s. ISBN 80-726-1112-7.
3. ČAKRT, Michal. Typologie osobnosti: volba povolání, kariéra a profesní úspěch.
Vyd. 1. Praha: Management Press, 2010, 217 s. ISBN 978-807-2612-208.
4. HŘEBÍČKOVÁ, Martina a Petr WEISS. Pětifaktorový model v psychologii
osobnosti: přístupy, diagnostika, uplatnění. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, 251 s.
ISBN 978-802-4733-807.
5. JANÁČKOVÁ, Laura a Petr WEISS. Komunikace ve zdravotnické péči. Vyd. 1.
Praha: Portál, 2008, 134 s. Psychologie pro každého. ISBN 978-807-3674-779.
6. JEKLOVÁ, Marta a Eva REITMAYEROVÁ. Syndrom vyhoření. Praha:
Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006, 32 s. ISBN 80-869-9174-1. Dostupné z:
http://www.kps.zcu.cz/materials/skolpsy/syndrom.pdf
7. KEBZA, Vladimír a Iva ŠOLCOVÁ. Syndrom vyhoření: (informace pro lékaře,
psychology a další zájemce o teoretické zdroje, diagnostické a intervenční možnosti
tohoto syndromu). 2., rozš. a dopl. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2003, 23 s.
ISBN 80-707-1231-7.
8. KOUDELA, Ondřej. Syndrom vyhoření u pracovníků zdravotnické záchranné
služby [online]. Univerzita Karlova Fakulta sociálních věd, 2006 [cit. 2012-03-21].
Dostupné z: http://zachrana.patekolo.org/wp-content/burnsyndrom_report.pdf.
Bakalářská práce. Univerzita Karlova Fakulta sociálních věd.
9. KROBOTOVÁ, Božena. Syndrom vyhoření. Čelákovice, 2011. Dostupné z:
http://vos.mills.cz/assets/Absol_prace/AP2010-DZZ/Krobotova-DZZDS-2011.pdf.
Absolventská práce. Vyšší odborná škola a Střední zdravotnická škola MILLS.
Vedoucí práce Mgr. Jitka Havlíčková.
10. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie nemoci. Vyd. 1. Praha: Grada, 2002, 198 s.
ISBN 80-247-0179-0.
59
11. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak neztratit nadšení. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998, 131 s.
Psychologie pro každého. ISBN 80-716-9551-3.
12. MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. Vyd. 2. Praha: Portál, 2008,
380 s. ISBN 978-807-3675-028.
13. RYBA, Alan a Helena BRÝDLOVÁ. Výzkum psychické zátěže zaměstnanců
Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy. [online]. 2010, s. 14 [cit.
2012-03-01]. Dostupné z: http://www.pmfhk.cz/WWW/KVZ/2010/Ryba.pdf
14. STOCK, Christian. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. 1. vyd. Praha: Grada,
2010, 103 s. Poradce pro praxi. ISBN 978-80-247-3553-5 (BROž.).
15. Maslach, C., Jackson, S. E.: Maslach Burnout Inventory. [online]. J Occup Behav
22,1981, p. 99–113. [cit.2012-03-01]. Dostupné z: http://www.inflow.cz/mbi-
maslach-burnout-inventory
16. MUSIL, Jiří V. Stres, syndrom vyhoření a mentálně hygienická optima v dynamice
lidského sociálního chování. Vyd. 1. Olomouc: Jiří Musil - Psychologická a
výchovná poradna, 2010. ISBN 978-809-0344-990.
17. VENGLÁŘOVÁ, Martina a Petr WEISS. Sestry v nouzi: syndrom vyhoření,
mobbing, bossing. 1. vyd. Praha: Grada, c2011, 184 s. Sestra. ISBN 978-802-4731-
742.
18. VEČEŘOVÁ-PROCHÁZKOVÁ, Alena. Urgentní medicína: Syndrom vyhoření
jako důsledek zanedbání péče o sebe u lékařů a zdravotníků [online]. České
Budějovice: MEDIPRAX CB s.r.o., 2005 [cit. 2012-03-24]. ISSN 1212-1924.
Dostupné z: http://mediprax.cz/um/?page_id=102
60
Seznam příloh
Příloha č. 1 Dotazník I
Příloha č. 2 Souhlas s prováděním průzkumu na ZZS-KHK II
Příloha č. 3 Souhlas s prováděním průzkumu na ZZS-PAK III
Příloha č. 4 Souhlas s prováděním průzkumu na Vysoké škole zdravotnické IV
61
Použitý dotazník
Dobrý den,
Jmenuji se Tomáš Mottl a studuji na Vysoké škole zdravotnické o. p. s., obor
Zdravotnický záchranář. Tímto bych vás rád poprosil o vyplnění tohoto dotazníku.
Dotazník je zcela anonymní a výsledky budou sloužit pouze ke zpracování bakalářské
práce, s názvem ,,Syndrom vyhoření u zdravotnických záchranářů“. Předem děkuji za
vyplnění dotazníků.
Vybranou odpověď označte křížkem, označte jen jednu odpověď.
1. Pohlaví:
□ Muž
□ Žena
2. Kolik je vám let:
□ 18 – 25 let
□ 26 – 35
□ 36 – 45
□ 46 a více
3. Jaký je váš rodinný stav?
□ Svobodný/á
□ Vdaná/Ženatý
□ Rozvedený/á
□ Vdova/vdovec
4. Pracujete či studujete?
□ Zaměstnanec
□ Student (nevyplňujte otázky č. 5, 6, 7, 8, 9)
□ Zaměstnanec a studujete
5. Jaká je vaše délka praxe?
□ 0 - 2 let
□ 3 – 5 let
□ 6 – 10 let
□ 11 – 15 let
□ 16 let a více
6. Jaké je vaše pracovní zařazení?
□ Záchranář rychlé zdravotnické pomoci
□ Záchranář rychlé lékařské pomoci
62
7. Jaký máte průměrný počet výjezdů na denní směnu (rozumí se 12-ti hodinová
směna)?
□ 0 – 5 Výjezdů
□ 6 – 10 Výjezdů
□ 11 – 15 Výjezdů
□ 16 a více výjezdů
8. Jaký máte průměrný počet výjezdů za noční službu (rozumí se 12-ti hodinová
směna)?
□ 0 – 3 Výjezdů
□ 4 – 5 Výjezdů
□ 6 – 8 Výjezdů
□ 9 a více výjezdů
9. U jaké záchranné služby jste zaměstnán?
□ Zdravotnická záchranná služba Pardubického kraje
□ Zdravotnická záchranná služba Královéhradeckého kraje
10. Nejvyšší dosažené vzdělání:
□ Středoškolské
□ Středoškolské s akreditovanou specializací
□ Vyšší odborné
□ Vysokoškolské
63
Maslach Burnout Inventory
V této části dotazníku doplňte do vyznačených políček u každého tvrzení čísla,
označující podle níže uvedeného klíče sílu pocitů, které obvykle prožíváte.
Síla pocitů: Vůbec 0 - 1 - 2 - 3 - 4 - 5 - 6 - 7 Velmi silně
1
Práce mne citově vysává
2 Na konci pracovního dne se cítím být na dně sil
3 Když ráno vstávám a pomyslím na pracovní problémy, cítím se unaven/a
4 Velmi dobře rozumím pocitům svých klientů/pacientů
5 Mám pocit, že někdy s klienty/pacienty jednám jako s neosobními věcmi
6 Celodenní práce s lidmi je pro mne skutečně namáhavá.
7 Jsem schopen velmi účinně vyřešit problémy svých klientů/pacientů
8 Cítím “vyhoření”, vyčerpání ze své práce
9 Mám pocit, že lidi při své práci pozitivně ovlivňují a nalaďuji.
10 Od té doby, co vykonávám svou profesi, stal jsem se méně citlivým k lidem
11 Mám strach, že výkon mé práce mne činí citově tvrdým
12 Mám stále hodně energie
13 Moje práce mi přináší pocity marnosti, neuspokojení
14 Mám pocit, že plním své úkoly tak usilovně, že mne to vyčerpává
15 Už mne dnes moc nezajímá, co se děje s mými klienty/pacienty
16 Práce s lidmi mi přináší silný stres
17 Dovedu u svých klientů/pacientů vyvolat uvolněnou atmosféru
18 Cítím se svěží a povzbuzený, když pracuji se svými klienty/pacienty
19 Za roky své práce jsem byl úspěšný a udělal/a hodně dobrého
20 Mám pocit, že jsem na konci svých sil
64
21 Citové problémy v práci řeším velmi klidně – vyrovnaně.
22 Cítím, že klienti/pacienti mi přičítají některé své problémy
Dostupné z: http://www.inflow.cz/mbi-maslach-burnout-inventory
Autor dotazníku: Christina Maslach, 1981
65
66
67