1
VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o.p.s., PRAHA 5
PSYCHOLOGICKÝ PROFIL
ZDRAVOTNICKÉHO ZÁCHRANÁŘE
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
ALEŠ OPATRNÝ, Dis.
Stupeň kvalifikace: bakalář
Komise pro studijní obor: Zdravotnický záchranář
Vedoucí práce: Bc. Monika Středová
Praha 2011
2
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a všechny použité
zdroje literatury jsem uvedl v seznamu použité literatury.
Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním
účelům.
V Praze dne: Aleš Opatrný, Dis.
3
ABSTRAKT
OPATRNÝ, A. Psychologický profil zdravotnického záchranáře. Praha, 2012.
59 s. Bakalářská práce na Vysoké škole zdravotnické na katedře ošetřovatelství.
Vedoucí bakalářské práce Bc. Monika Středová
V práci je položena otázka, jaké psychologické nároky jsou kladeny
na zdravotnické záchranáře při výkonu povolání. Hledá tedy definici psychologického
minima, kterým musí tito zdravotničtí pracovníci disponovat pro trvalé udržení
duševního i fyzického zdraví a k zachování profesionálních pracovních výkonů. Situaci
práce analyzuje v teoretické části především prostřednictvím oboru psychologie
a komunikace. Praktická část je mozaikou tvořenou zkušenostmi jednotlivých
záchranářů zachycených dotazníkovou metodou. Práce pojednává nejen o pohledu
na bezprostřední zkušenost, ve které je potřeba reagovat empaticky a zároveň
„s chladnou hlavou“, ale také o následné psychologické hygieně nutné pro dlouhodobé
udržení zdravé kondice.
Klíčová slova:
Krizová komunikace. Psychologie práce. Syndrom pomáhajících profesí.
Syndrom vyhoření. Zdravotnická psychologie. Zdravotnický záchranář.
4
ABSTRACT
OPATRNÝ, A. The Psychological Profile of a Medical Rescuer. Praha, 2012. 59 p.
Bachelor Thesis at the College of Nursing, Department of Nursing, Prague, the Czech
Republic. BA Thesis Supervision: Bc. Monika Středová.
The Bachelor Thesis examines psychological demands of Medical Rescuers
within their profession. The work looks for the definition of the basic psychological
characteristics required for maintaining permanent mental and physical health and for
keeping professional work performances.
The thesis analyses (in the theoretical part) these characteristics mainly through
psychology and communication. The practical part of the work examines the results of
the Medical Rescuers questionnaire.
The Bachelor Thesis is intended not only the immediate situations in which is
necessary to respond calmly and emphatically, but also intended the following mental
hygiene necessary for a long-term maintenance of healthy mental condition.
Keywords:
Crisis communication, The Psychology of Work, The Syndrome in the helping
professions, The Burnout syndrome, The Psychology of Health, Medical Rescuer.
5
PODĚKOVÁNÍ
Rád bych poděkoval Bc. Monice Středové za pomoc s tvorbou i profesní
korekturou této práce a všem „bezejmenným“, kteří vyplnili dotazník, na jehož základě
vznikla praktická část této práce. Děkuji.
6
OBSAH
SEZNAM TABULEK, OBRÁZKŮ, GRAFŮ........................................................................... 9
ÚVOD......................................................................................................................................... 11
1. TEORETICKÁ ČÁST...................................................................................................... 12
1.1. Psychologická zátěž pomáhající profese ................................................................. 12
1.1.1. Stres, kritická událost, posttraumatická stresová porucha, frustrace................... 12
1.1.2. Syndrom vyhoření............................................................................................... 14
1.2. Syndrom pomáhajících profesí................................................................................ 16
1.3. Psychologická specifika povolání zdravotnického záchranáře ............................. 17
1.3.1. Bolest .................................................................................................................. 17
1.3.2. Úzkost a strach.................................................................................................... 17
1.3.3. Truchlení ............................................................................................................. 17
1.3.4. Hněv a agresivita................................................................................................. 18
1.3.5. Umírání a smrt..................................................................................................... 20
1.3.6. Sebevražedné chování......................................................................................... 21
1.3.7. Medicína katastrof............................................................................................... 22
1.4. Další nároky na zdravotnické záchranáře .............................................................. 25
1.5. Zdravotnická psychologie jako disciplína............................................................... 27
1.6. Psychologická prevence zdravotnického záchranáře............................................. 29
1.7. Psychologická typologie osobnosti........................................................................... 31
1.8. Psychologický profil zdravotnického záchranáře - Assessment Centre............... 32
1.8.1. Rozumové schopnosti ......................................................................................... 32
1.8.2. Manažerské předpoklady .................................................................................... 32
1.8.3. Verbální schopnosti............................................................................................. 32
1.8.4. Percepční pohotovost .......................................................................................... 32
1.8.5. Osobnostní znaky................................................................................................ 33
2. PRAKTICKÁ ČÁST......................................................................................................... 34
2.1. Struktura průzkumu................................................................................................. 34
2.1.1. Námět na průzkumný problém............................................................................ 34
2.1.2. Dosavadní stav poznání....................................................................................... 34
2.1.3. Cíl a hodnota průzkumu...................................................................................... 34
2.1.4. Předmět průzkumu .............................................................................................. 34
2.1.5. Zkoumaný soubor................................................................................................ 34
7
2.1.6. Časové rozmezí................................................................................................... 34
2.1.7. Metody a techniky............................................................................................... 34
2.1.8. Zpracování........................................................................................................... 35
2.1.9. Organizační zabezpečení..................................................................................... 35
2.2. Hypotézy .................................................................................................................... 36
2.2.1. Hypotéza 1 .......................................................................................................... 36
2.2.2. Hypotéza 2 .......................................................................................................... 36
2.3. Výsledky průzkumu.................................................................................................. 37
2.3.1. Otázka č. 1: Test syndromu vyhoření.................................................................. 37
2.3.1.1. Jsem unavený(-á), i když mám dostatek spánku......................................... 37
2.3.1.2. Jsem nespokojený(-á) se svou prací............................................................ 38
2.3.1.3. Cítím se smutný(-á) bez jasného důvodu.................................................... 38
2.3.1.4. Jsem zapomnětlivý(-á) ................................................................................ 39
2.3.1.5. Snadno se rozčílím a utrhuji se na lidi ........................................................ 39
2.3.1.6. Vyhýbám se lidem v práci a v soukromém životě ...................................... 40
2.3.1.7. Mám potíže se spaním, protože mám starosti v práci ................................. 40
2.3.1.8. Jsem více nemocný(-á) než dříve................................................................ 41
2.3.1.9. Můj přístup k práci lze definovat: "Proč se namáhat?"............................... 42
2.3.1.10. Dostávám se do konfliktů ......................................................................... 42
2.3.1.11. Moje výkony v práci nejsou nejlepší ........................................................ 43
2.3.1.12. Piji alkohol a beru léky, abych se cítil(-a) lépe......................................... 43
2.3.1.13. Komunikace s lidmi mě vyčerpává........................................................... 44
2.3.1.14. Nemohu se soustředit na práci tak jako dříve ........................................... 44
2.3.1.15. Práce mě nudí............................................................................................ 45
2.3.1.16. Pilně pracuji, ale s malými výsledky......................................................... 45
2.3.1.17. Cítím se znechucený(-á) ze své práce....................................................... 46
2.3.1.18. Nerad(-a) chodím do práce ....................................................................... 46
2.3.1.19. Společenská zábava mě unavuje............................................................... 47
2.3.1.20. Sexuální život nestojí za vynaložené úsilí ................................................ 47
2.3.1.21. Většinou se ve svém volném čase dívám na televizi ................................ 48
2.3.1.22. Práce mi dělá starosti i v době volna......................................................... 48
2.3.1.23. Moje pracovní pocity zasahují do mého soukromého života.................... 49
2.3.1.24. Práce se mi zdá bezúčelná......................................................................... 49
8
2.3.2. Otázka č. 2: S čím se nejhůř v práci potýkáte? ................................................... 50
2.3.3. Otázka č. 3: Zkušenost se syndromem vyhoření na pracovišti ........................... 51
2.3.4. Otázka č. 5: Dbáte na zdravý životní styl?.......................................................... 51
2.3.5. Otázka č. 8: Jaký jste typ?................................................................................... 52
2.3.6. Otázka č. 9: Pohlaví a věk respondentů .............................................................. 52
2.3.7. Otázka č. 9: Dosažená praxe ............................................................................... 53
2.4. Shrnutí výsledků průzkumu.................................... Chyba! Záložka není definována.
ZÁVĚR....................................................................................................................................... 55
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ......................................................................................... 56
Periodické publikace............................................................................................................. 56
Neperiodické publikace ........................................................................................................ 56
Živé zdroje ............................................................................................................................. 57
Audiovizuální zdroje............................................................................................................. 58
Instituce.................................................................................................................................. 58
Elektronické zdroje............................................................................................................... 58
Cizojazyčné zdroje................................................................................................................ 59
9
SEZNAM TABULEK, OBRÁZKŮ, GRAFŮ
Tabulka č. 1: Některé příčiny úmrtí v České republice v letech 2000 - 2002............................. 22
Tabulka č. 2: Vybrané infekční nemoci v ČR v letech 2001-2010............................................. 26
Obrázek č. 1: Psychologický profil............................................................................................. 31
Graf č. 1: Jsem unavený(-á), i když mám dostatek spánku......................................................... 37
Graf č. 2: Jsem nespokojený(-á) se svou prací............................................................................ 38
Graf č. 3: Cítím se smutný(-á) bez jasného důvodu.................................................................... 38
Graf č. 4: Jsem zapomnětlivý(á) ................................................................................................. 39
Graf č. 5: Snadno se rozčílím a utrhuji se na lidi........................................................................ 40
Graf č. 6: Vyhýbám se lidem v práci a v soukromém životě...................................................... 40
Graf č. 7: Mám potíže se spaním, protože mám starosti v práci................................................. 41
Graf č. 8: Jsem více nemocný(-á) než dříve................................................................................ 41
Graf č. 9: Můj přístup k práci lze definovat: „Proč se namáhat?“............................................... 42
Graf č. 10: Dostávám se do konfliktů ......................................................................................... 42
Graf č. 11: Moje výkony v práci nejsou nejlepší ........................................................................ 43
Graf č. 12: Piji alkohol a beru léky, abych se cítil(-a) lépe........................................................ 43
Graf č. 13: Komunikace s lidmi mě vyčerpává........................................................................... 44
Graf č. 14: Nemohu se soustředit na práci tak jako dříve ........................................................... 44
Graf č. 15: Práce mě nudí........................................................................................................... 45
Graf č. 16: Pilně pracuji, ale s malými výsledky ........................................................................ 45
Graf č. 17: Cítím se znechucený(-á) ze své práce....................................................................... 46
Graf č. 18: Nerad(-a) chodím do práce ....................................................................................... 46
Graf č. 19: Společenská zábava mě unavuje............................................................................... 47
Graf č. 20: Sexuální život nestojí za vynaložené úsilí ................................................................ 47
Graf č. 21: Většinou se ve svém volném čase dívám na televizi ................................................ 48
Graf č. 22: Práce mi dělá starosti i v době volna......................................................................... 48
Graf č. 23: Moje pracovní pocity zasahují do mého soukromého života.................................... 49
Graf č. 24: Práce se mi zdá bezúčelná......................................................................................... 49
10
Graf č. 25: S čím se nejhůř v práci potýkáte? ............................................................................. 50
Graf č. 26: Zkušenost se syndromem vyhoření na pracovišti ..................................................... 51
Graf č. 27: Dbáte na zdravý životní styl?.................................................................................... 51
Graf č. 28: Jaký jste typ?............................................................................................................. 52
Graf č. 29: Pohlaví a věk respondentů ........................................................................................ 52
Graf č. 30: Dosažená praxe......................................................................................................... 53
11
ÚVOD
Problematika psychologických nároků je v současné moderní (a uspěchané)
době velmi aktuální nejen co do psychologie práce, ale i v každodenním životě.
Zdravotničtí záchranáři bezesporu podléhají zvyšujícím se nárokům na výkon svého
povolání. Setkávají se s agresivními, vystresovanými, nebo i infekční nemocí
nakaženými pacienty, čelí útokům jejich příbuzných, zasahují v extrémních přírodních
i technických podmínkách, vězeních. V práci potkávají (vizuálně) ošklivá zranění,
bolest, smrt. Pracují ve směnném provozu denních a nočních směn. Do toho je potřeba,
aby neustále aktualizovali své znalosti v souladu s vývojem pracovních postupů
a medikací. V kombinaci těchto (a dalších) faktorů jsou snadným cílem pro nejrůznější
psychologické problémy, zkraty a další negativní jevy.
Proto se nabízí otázka, jaký psychologický profil by měl člověk vykonávající
tuto náročnou práci mít a jak na sobě po duševní stránce dlouhodobě (a preventivně)
pracovat. Tato práce se snaží zodpovědět otázku jak z pohledu kognitivní vědy,
tak z pohledu samotných záchranářů a jejich zkušeností.
12
1. TEORETICKÁ ČÁST
1.1. Psychologická zátěž pomáhající profese
1.1.1. Stres, kritická událost, posttraumatická stresová porucha, frustrace,
deprivace
Stres můžeme definovat jako souhrn fyzických a duševních reakcí
na nepřijatelný poměr mezi skutečnými nebo představovanými osobními zkušenostmi
a očekáváními.1
V poměru individuálního vnímání stresu a fyzické či psychické zátěže
lze míru stresu rozdělit na běžný stres, který je normální součástí každého života a stres
kumulativní, v rámci jehož se sčítá zátěž z více životních oblastí (stres z práce, rodiny,
ekonomické situace).
Stres může uvolnit i kritická událost, tedy silný, jednorázový negativní stresující
zážitek (napadení, znásilnění, závažná dopravní nehoda, traumatická smrt…), jakákoliv
událost natolik emocionálně silná, že přesahuje běžné adaptační schopnosti jedince
a může negativně ovlivnit schopnost jinak zdravého jedince fungovat.2
Mezi kritickými
událostmi typickými pro zdravotnické záchranné služby bývají například uváděny: smrt
kolegy během výkonu služby, vážné zranění během výkonu služby (vlastní nebo
kolegy), sebevražda kolegy, závažné, zejména hromadné dopravní nehody, traumatická
smrt dítěte nebo těžké zranění dítěte, ošetřování kritického popáleninového traumatu,
události s velkým zájmem médií.3
Ale kritickou událostí ale může být cokoliv, co daný
jedinec jako kritickou událost vnímá.
Kritická událost může u osoby vyvolat akutní reakci na stres, což je přechodná,
avšak závažná a významná porucha, jejímiž projevy jsou typicky zúžení vědomí
a pozornosti, dezorientace, stažení se do sebe nebo naopak agitovanost,
hyperreaktivita.4
1
Wikipedia.org /on-line/, rev. 13. 2. 2012. /cit. 14. 2. 2012/. Dostupné z:
˂http://cs.wikipedia.org/wiki/Stres˃.
2
CHARVÁT, J.: Život, adaptace a stres. 2. vyd. Praha : Avicenum 1970.
3
Mitchell JT, Everley GS.: Critical Incident Stress Mangement: Basic Group Crisis Intervention. 3rd ed.
Maryland, USA, International Critical Incident Stress Foundation, Inc. 2003.
4
NEŠPOR, K.; CEÉMY, L.: Návyková rizika a stres u zdravotnických profesí – možnosti prevence a
časné intervence. 1. vyd. Praha : Sportpropag pro Ministerstvo zdravotnictví ČR 2001.
13
Posttraumatická stresová porucha (posttraumatický stresový syndrom,
nebo reakce na závažný stres) se může rozvinout po zážitku z kritické události, a riziko
se zvyšuje s opakovanou expozicí. Následuje reakce strachu, bezmocnosti, děsu,
postižený pociťuje významný stav nepohody, je zasažen jak pracovní, tak i sociální
a rodinný život. K diagnostice posttraumatické stresové poruchy je nutné trvání
nejméně jeden měsíc. Je-li neléčena, vede často k další morbiditě (deprese, abúzus
psychoaktivních látek atd.). Objevují se příznaky z následujících třech okruhů5
:
• vtíravé myšlenky – přetrvávají nepříjemné vzpomínky na kritickou
událost, sny s podobným obsahem, pocit, že se událost znovu vrací a při těchto
vzpomínkách a znovuvybavení je výrazný pocit psychické i fyzické nepohody
se silnými fyziologickými reakcemi
• vyhýbání se – myšlenkám a činnostem, které připomínají kritickou
událost, neschopnost přesně si vybavit jednotlivé části události nebo jejich sled,
snížení zájmu, odcizení ostatním lidem, zúžené prožívání nebo pocit,
že v budoucnosti už dotyčného nic pozitivního nečeká
• nadměrná bdělost, hypervigilance – potíže se spánkem, vznětlivost,
výbuchy vzteku, obtíže se soustředěním, nadměrná čilost, nadměrná lekavost
Reakce na stres se dají rozdělit na odezvy fyzické (zvýšený krevní tlak, žízeň
nevolnost, slabost, nausea nebo zvracení, dechové obtíže, bolest na hrudi, záškuby
až křeče, bolest hlavy, poruchy akomodace), kognitivní (zmatenost, snížení nebo zúžení
pozornosti, zhoršení koncentrace, potíže s pamětí, neschopnost se rozhodnout, zhoršené
abstraktní myšlení, zhoršené řešení problémů, obviňování druhých osob, zvýšené
či naopak snížené uvědomování si okolního dění), emocionální (úzkost, nejistota,
obavy, deprese, strach, agitovanost, vznětlivost, hněv, pocity viny, popření, projevy
akutní panické ataky, ztráta emoční kontroly, neadekvátní emoční odpovědi, pocit
zahlcení událostmi)6
a behaviorální změny (v aktivitě, neschopnost odpočinku, stáhnutí
5
ŠEBLOVÁ J.: Psychologická rizika akutních medicínských oborů: statistika oboru ARO, KAR, Česká
republika 2004. 1. vyd. Praha : Národní lékařská knihovna. 2005 (Referátový výběr z anesteziologie,
resuscitace a intenzivní medicíny: supl. 3, 2005).
6
ŠEBLOVÁ J.: Psychologická rizika akutních medicínských oborů: statistika oboru ARO, KAR, Česká
republika 2004. 1. vyd. Praha : Národní lékařská knihovna. 2005 (Referátový výběr z anesteziologie,
resuscitace a intenzivní medicíny: supl. 3, 2005).
14
do sebe, podezřívavost, zvýšená lekavost, změny v řečovém projevu, emocionální
výbuchy, změna chuti k jídlu jak ve smyslu snížení, tak i zvýšení, nespecifické tělesné
obtíže)7
.
V závislosti na frustrační toleranci – míře frustrační odolnosti jedince, může
opakovaný (pracovní) nezdar vést k frustraci (následek nezdaru, nedosažení cíle).
Dlouhodobá frustrace se pak může přetvořit v deprivaci, což je závažný psychický stav
strádání jedince záporně ovlivňující jeho vývoj. Povolání, ve kterých je pracovník často
frustrován, patří mezi subjektivně náročná. Mezi typické frustrace zdravotnických
záchranářů patří, že dokáží méně než by chtěli, musí se ovládat, problémy jiných oživují
vlastní těžkosti. Dále se dostávají příliš často do stresu z rozhodování a odpovědnosti,
musí se rychle na základě relativně mála informací rozhodnout a po tomto rozhodnutí
následuje čin, jenž je nezvratný. Často tak dochází k tzv. syndromu vyhoření.
1.1.2. Syndrom vyhoření
Syndrom vyhoření (také syndrom vyhaslosti – z angl. burn out) je specifickou
emoční únavou, citovou vyčpělostí, jež se projevuje dlouhodobým subdepresivním
laděním a podrážděností.8
K syndromu vyhoření nejčastěji vedou: osobní
perfekcionismus (přísné hodnocení vlastní práce), nedostatek uznání, neodpovídající
finanční ohodnocení, práce neodpovídající kvalifikaci, tlak od vedení na výsledky,
pracovní přetížení, byrokracie, dlouhodobý neúspěch.9
Syndrom vyhoření se projevuje v psychickém prožívání (v postojích a emocích),
ve vztazích i v tělesné rovině:10
Psychické příznaky:
• ztráta nadšení, schopnosti pracovního nasazení, zodpovědnosti
• nechuť, lhostejnost k práci
7
ŠPATÉNKOVÁ N.: Krizová intervence pro praxi. 1. vyd. Praha : Grada Publishing. 2004. ISBN: 978-
80-247-2624-3.
8
VYMĚTAL J.: Lékařská psychologie. 3. aktual. vyd. Praha : Portál 2003. ISBN: 80-7178-740-X.
9
POTTEROVÁ, A. B.: Jak se bránit pracovnímu vyčerpání. 1. vyd. Praha : Votobia 1994. ISBN: 80-
7198-211-3.
10
Psychoweb.cz /on-line/, rev. 23. 1. 2012. /cit. 20. 1. 2012/. Dostupné z: ˂http://www.syndromvyhoreni.psychoweb.cz/syndrom-vyhoreni-uvod/priznaky-vyhoreni˃
.
15
• negativní postoj k sobě, k práci, k instituci, ke společnosti, k životu
• únik do fantazie
• potíže se soustředěním, zapomínání
• sklíčenost, pocity bezmoci, popudlivost, agresivita, nespokojenost
• pocit nedostatku uznání
Vztahy s lidmi:
• ubývá angažovanosti, snahy pomáhat problémovým klientům
• omezení kontaktů s klienty na nejmenší možnou mez
• cynický nebo lhostejný přístup ke klientům
• omezení kontaktů s kolegy
• přibývání konfliktů v oblasti soukromí
• nedostatečná příprava k výkonu práce, dlouhodobě nízká výkonnost
Tělesné příznaky:
• poruchy spánku, chuti k jídlu, náchylnost k nemocím, potíže v oblasti srdeční
činnosti, dýchání nebo zažívání
• rychlá unavitelnost, vyčerpanost
• svalové napětí, vysoký krevní tlak
Ke správnému diagnostikování syndromu vyhoření je potřeba znát jednotlivé
fáze syndromu vyhoření11
:
• 1. fáze – nadšení, kde v popředí jsou ideály, zaujetí a dochází k přetěžování se
• 2. fáze – vyčerpání, jak psychické, tak fyzické
• 3. fáze – dehumanizované vnímání sociálního okolí, odcizení, obranné postoje
• 4. fáze – vyčerpání, negativismus, lhostejnost
Například ve Spojených státech Amerických je syndrom vyhoření klasifikován
jako nemoc z povolání.
11
BARTOŠÍKOVÁ, I.: O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry. 1. vyd. Praha : NCO NZO 2006.
ISBN: 80-7013-439-9.
16
1.2. Syndrom pomáhajících profesí
Mezi příslušníky pomáhajících profesí patří učitelé, vychovatelé, duchovní,
psychoterapeuti a samozřejmě zdravotničtí pracovníci. Syndrom pomáhajících profesí
je nutkavé pomáhání druhým na úkor vlastních potřeb, altruismus nade vše.12
Takový
člověk vůči svému okolí nasazuje všemohoucí masku, která se časem stane i osobnostní
strukturou. Ukazuje, že na všechno stačí, vše je schopen udělat, nepotřebuje pomoc.
Neexistuje, aby dal najevo slabost, ostatní nesmějí zjistit, že potřebuje pomoc.
To by se z jeho pohledu rovnalo projevení slabosti, neschopnosti a nezdaru.13
Člověk se silným syndromem pomáhajícího pak může prožívat následující
obtíže: neschopnost vyjádřit vlastní pocity a neschopnost naplňovat vlastní potřeby,
těžkosti v blízkých a intimních vztazích, nepřipouštění si vlastní slabosti a bezmoci,
neschopnost otevřeného přiznání vlastních emocionálních problémů. V jeho projevech
převažuje kontrolované chování orientované na výkon. Může působit jako neradostný,
ale spolehlivý, mrzoutský, ale obětavý, nemilosrdný vůči vlastnímu já, ale svědomitý
vůči druhým.14
K rozvoji syndromu pomáhajících přispívá také to, že společnost nepředpokládá,
že by si pomáhající profesionál nevěděl rady, byl bezmocný a neznal řešení pro daný
problém. Kdežto u klientů hledajících pomoc, jsou projevy bezmoci a emocionálních
problémů přijímány zcela otevřeně a veřejně. Klient hledá pomoc u odborníka, který
je tu od toho, aby mu od těchto těžkostí pomohl, kdežto pomáhající musí mnohdy
své emoční potřeby a problémy, pokud se vyskytnou, potlačit.15
12
SCHMIDBAUER, W.: Psychická úskalí pomáhajících profesí. 1. vyd. Praha : Portál 2000. ISBN: 80-
7178-312-9.
13
PhLic. Kateřina Lachmanová, ThD. Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze,
Thákurova 2, 160 00 Praha 6. e-mail: Katerina.Lachmanova@ktf.cuni.cz, tel.: 220 181 590. URL:
˂http://www.ktf.cuni.cz/KTF-160.html˃.
14
SCHMIDBAUER, W.: Psychická úskalí pomáhajících profesí. 1. vyd. Praha : Portál 2000. ISBN: 80-
7178-312-9.
15
MATOUŠEK, O.: Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha : Podrtál 2008. ISBN: 97-8807-367-368-0.
17
1.3. Psychologická specifika povolání zdravotnického záchranáře
V této kapitole shrnuji procesy, se kterými se zdravotničtí záchranáři během
výkonu své práce setkávají. Jedná se nejen o výčet stavů, přes které zdravotník pomáhá
pacientovi se překlenout, ale i výčet stavů, jež musí umět zpracovat a přejít i sám
záchranář.
1.3.1. Bolest
Bolest je subjektivním signálem, který má varovnou funkci. Bolest lze rozdělit
na čtyři typy, tedy akutní, chronickou, rekurentní a procedurální.16
Právě s akutní bolestí
se záchranáři setkávají ve své praxi nejčastěji a zároveň jsou prvními, kdo s pacientem
pracuje. Přednemocniční neodkladná péče má za úkol stabilizaci stavu pacienta a utišení
akutní bolesti.
Bolest lze ovlivňovat i psychologickými prostředky. Už samotná přítomnost
zdravotníka je utěšující. Záchranář může totiž pacienta vybídnout k uklidnění,
hlubokému dýchání a napomoci tak svalovému uvolnění. Zároveň dává postiženému
najevo, že ví, jak se cítí a že mu pomůže. Pacient právě prožívá krizi a potřebuje
empatický přístup.
1.3.2. Úzkost a strach
Strach je možné definovat jako nepříjemný prožitek vázaný na určitý podmět
nebo situaci, které v jedinci vyvolávají obavu z ohrožení. Je tedy reakcí na poznané
nebezpečí a má signální a ochrannou funkci. Na rozdíl od strachu si v případě úzkosti
pacient neuvědomuje bezprostřední příčinu. Je reakcí na tušené a neznámé nebezpečí
a bývá zpravidla nejpříjemnější.17
1.3.3. Truchlení
Truchlení a s ním spojený smutek je prožitkem a stavem, který nastává, jestliže
u jedince došlo ke ztrátě něčeho (nebo někoho), co pro něho představuje vysokou
hodnotu, případně nastane ohrožení jeho sebepojetí. Truchlení se nevyskytuje
jen při mezní ztrátě, kdy dochází k úmrtí bytostně blízkého člověka, ale i při ztrátách
16
VYMĚTAL J.: Lékařská psychologie. 3. aktual. vyd. Praha : Portál 2003. ISBN: 80-7178-740-X.
17
VYMĚTAL J.: Lékařská psychologie. 3. aktual. vyd. Praha : Portál 2003. ISBN: 80-7178-740-X.
18
parciálních, jako je amputace končetiny, ztráta některého ze smyslových orgánů,
pohyblivosti apod.18
Zdravotnický záchranář se v rámci urgentní medicíny se stavem truchlení a žalu
setkává nepříliš často u pacienta (protože se s ním setkává v rodící se fázi jevu)
i pozůstalých, nicméně by měl mít schopnost rozeznat truchlení od deprese, která
je projevem duševního onemocnění.
1.3.4. Hněv a agresivita
Hněv je silná afektivní reakce na překážku, která se staví do cesty
při dosahování nějakého cíle nebo brání rozvíjení jednání. Je to emoce, jejímž
původním smyslem bylo připravit jedince na útok. Podle intenzity se rozlišuje
rozzlobenost (nejslabší), hněv, zlost a vztek (nejsilnější).19
Agrese je v psychologicko-sociologickém pojetí chování, které vědomě
a se záměrem ubližuje, násilně omezuje svobodu a poškozuje jiné osoby nebo věci.
Agrese, ať již fyzická či verbální, může vzniknout v afektu nebo se může jednat o agresi
instrumentální (úmyslnou).20
Právě primitivní, krátkodobou agresí jsou ohrožováni při své práci záchranáři,
jak vypovídá i Bc. Drahomír Sigmund21
, člen Akreditační komise Ministerstva
zdravotnictví České republiky a prezident Komory záchranářů: „Napadení záchranářů
není dopředu plánovaný čin, ale přichází spontánně, bezmyšlenkovitě. Musíme
si uvědomit, že ti, kteří zdravotníky napadají, v době napadení vůbec nepřemýšlí (…).
Agresivní chování často bývá iniciováno závislostmi na návykových látkách,
ale jedná se také o osamocený jev, jehož cílem je, zastrašit druhého, zmocnit se objektu
či ho odstranit, jinému zmařit a sobě zajistit výhody. (…) Agrese primitivní krátkodobá
18
VYMĚTAL J.: Lékařská psychologie. 3. aktual. vyd. Praha : Portál 2003. ISBN: 80-7178-740-X.
19
Wikipedia.org /on-line/ rev. 11. 1. 2012. /cit. 3. 2. 2012/. Dostupné z:
<http://cs.wikipedia.org/wiki/Hn%C4%9Bv˃.
20
Wikipedia.org /on-line/ rev. 13. 2. 2012. /cit. 14. 2. 2012/. Dostupné z:
<http://cs.wikipedia.org/wiki/Agrese˃.
21
Bc. Drahomír Sigmund. Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky,
Dělnická 44, 779 00 Olomouc. e-mail: herrsigmund@seznam.cz. URL: <www.komorazachranaru.cz/ ˃.
19
se projevuje bouřlivým odreagováním afektu, přičemž chybí schopnost náležitě
si ujasnit rozsah, cíl a motivační souvislosti vlastní agrese´.22
Útok pacienta má nejčastěji verbální podobu, avšak dochází i k fyzickým
atakům zdravotnických záchranářů.23
Důvodem jsou nejčastěji:24
• subjektivní pocit ohrožení a strachu
• prožitky křivdy a nespravedlnosti ve vztahu k událostem, které člověk považuje
za významné a týkají se jeho osoby či osoby blízké
• zklamání v určitém očekávání nebo v pacientově snaze, frustrace, šok
• celková zvýšená psychická zátěž a exhausce
• prožitek ponížení, zesměšnění, uražení
• pocit bezmoci
• intenzívní bolest se somatickou příčinou
• intoxikace alkoholem, léky, drogami
• pocit viny a obrana před nimi tím, že je hledán viník situace, což je spojeno
s agresivním prožíváním (nejčastěji u příbuzných pacienta)
Jak už bylo řečeno, záchranáři se setkávají s osobami, které trpí agresí
jako následkem zdravotní změn z vnitřních i vnějších důvodů. Například ke spojení
intoxikace alkoholem a agresivity dochází při tzv. patické ebrietě. Patická ebrieta
(patická opilost) je patologická reakce na alkohol, vznikající po vypití malého množství
22
HAŠEK, Václav. Psychologie odolnosti. 1. vyd. Praha : Karolinum. 2001. 70 s. ISBN 80-7184-889-0.
23
• (hol). Pacient zaútočil na záchranáře nožem. In: Rakovnický deník. 2010, roč. 13, č. 291, str. 4.
ISSN 1802-4785.
• DRAHOŇOVSKÝ, Tomáš. Zprávy, 2. reportáž: Záchranáři se bojí chodit do práce. TV PRIMA –
Praha. 14.11.2010, 18:55, 25 minut.
• ČTK. Nešťastník zbil záchranáře. In: Aha! 2010, roč. 5, č. 57, str. 5. ISSN 1214-8997.
• Útoky na záchranáře jsou stále častější a ostřejší. In: Mladá Fronta Dnes. 2010, roč. 20, č. 119, str.
3. ISSN 1210-1168.
• ZDN.cz. Pražští záchranáři budou mít na svou ochranu pepřové spreje. /on-line/. rev. 24.3.2004.
/cit. 21.12.2010/. Dostupné z <www.zdn.cz/denni-zpravy/z-domova/prazsti-zachranari-budou-mit-
na-svou-ochranu-peprove-spreje-159989>.
24
VYMĚTAL J.: Lékařská psychologie. 3. aktual. vyd. Praha : Portál 2003. ISBN: 80-7178-740-X.
20
alkoholu, které by u většiny lidí nezpůsobilo intoxikaci. Dochází k poruše vědomí
s bludy a halucinacemi, poruchám chování často s agresí zaměřenou na okolí
(heteroagrese) i na sebe sama (autoagrese). Stav odeznívá po minutách až hodinách,
končí spánkem. Na stav si postižený obvykle nepamatuje (amnézie). V případě trestné
činnosti páchané v patické ebrietě je snížená trestní odpovědnost postiženého, patická
ebrieta může být i důvodem ke zproštění viny (exkulpaci).25
Agrese je také možný následek úrazu, při kterém došlo k neurologickým
změnám (po otřesu mozku…). Člověk je pak agitovaný (neklidný, rozrušený, někdy
i verbálně či brachiálně agresivní), agresivní a např. utíká z místa nehody či napadá
zdravotníky. Nadměrná agresivita se může projevit i v rámci psychóz – paranoidní
schizofrenie apod. U starých lidí se může agresivita objevit jako porucha chování
v rámci počínající demence – třeba Alzheimerovy choroby.26
Kromě poúrazového stavu, alkoholismu, nebo zmiňované Alzheimerovy
choroby je agresivita symptomem i těchto nemocí: Huntingtonova choroba, delirium,
demence, mentální retardace, autismus, cévní mozková příhoda, Aspergerův syndrom,
lehká mozková dysfunkce, narkolepsie, schizofrenie, epilepsie, zánět slinivky, syfilis
či dokonce infarkt myokardu.27
Nejlepším psychoterapeutickým působením proti agresivnímu pacientovi je pro
záchranáře zachování klidu a slušné jednání. Dále je vhodné pacienta vyslechnout,
projevit pochopení a porozumění takovému pohledu. Ne vždy je to ovšem možné
(s ohledem na vlastní bezpečí) či účinné.
1.3.5. Umírání a smrt
Umírání a smrt je pro zdravotníky enormní psychickou zátěží, která vychází ze
dvou hlavních zdrojů. Za prvé je úmrtí jiného člověka připomínkou vlastní smrtelnosti
a smrtelnosti vlastních blízkých a za druhé je smrt pacienta spojena s pocitem bezmoci
a selhání.
25
Národní informační centrum pro mládež. Bezdomovectví – charakteristika. /on-line/. rev. 18. 8. 2010
/cit. 25. 1. 2012/. Dostupné z <www.icm.cz/bezdomovectvi-charakteristika˃.
26
Vitalion. Agresivita (agrese) – nemoci. /on-line/. /cit. 25.1.2011/. Dostupné z
<http://priznaky.vitalion.cz/agresivita/˃.
27
Vitalion. Agresivita (agrese) – nemoci. /on-line/. /cit. 25.1.2011/. Dostupné z
<http://priznaky.vitalion.cz/agresivita/˃.
21
Nejčastěji pak mají zdravotníci tendenci zacházet s umírajícím nikoliv jako
s lidskou osobností, ale jako s věcí a tím od smrti získat odstup. Výsledkem je nejen
neúspěšná komunikace s pacientem, ale také vlastní narušování psychického zdraví
v roušce cynického a necitlivého postoje k okolí.
Další (a neméně vhodnou) reakcí bývá nadměrná pracovní aktivita, při které
se zdravotník snaží za každou cenu pacienta udržet při životě, i přestože je jeho stav
s dalším žitím neslučitelný. Často pak následuje pracovní hyperaktivita v řadě dalších
činností v pracovní i osobní oblasti života a nepřítelem se pro zdravotníka stává
zastavení se a odpočinek.
Vypětí se stupňuje obzvláště, pakliže dochází k úmrtí dítěte či těhotné ženy,
hromadnému úmrtí (např. při autonehodě), úmrtí zapříčiněnému jinou osobou – vraždě
či k sebevraždě, při které se zdravotník může setkat s osobou ještě před samotným
sebevražedným činem.
1.3.6. Sebevražedné chování
Sebevražda je čin, jímž si člověk vědomě přivodí smrt, kterou pokládá
za prostředek, nebo konec.28
V případě, že jsou známky sebevražedného chování
odhaleny před samotným činem (skoky z výšky, předem ohlášená sebevražda…), bývají
obvykle přivolány všechny složky integrovaného záchranného systému (Policie ČR,
zdravotnická záchranná služba, hasiči) a stávají se součástí boje o život.
Statistiky ukazují, že Česká republika patří v počtu sebevražd mezi světový
průměr. V letech 1990 – 1993 bylo zaznamenáno 15-20 sebevražd na 100 tisíc
obyvatel.29
O tom, že se však nejedná o ojedinělý jev, svědčí statistika, ze které
vyplývá, že počet sebevražd je srovnatelný s počtem obětí dopravních nehod.
O sebevraždu tak jde zhruba o 1,5 % z celkového počtu zemřelých a 22,5 %
z celkového počtu zemřelých z důvodu vnějších příčin.30
28
Baechler (1975) in: MONESTIER, M.: Dějiny sebevražd. 1. vyd. Praha : dybbuk 2003. ISBN: 80-
903001-8-9.
29
MONESTIER, M.: Dějiny sebevražd. 1. vyd. Praha : dybbuk 2003. ISBN: 80-903001-8-9.
30
Český statistický úřad in: MONESTIER, M.: Dějiny sebevražd. 1. vyd. Praha : dybbuk 2003. ISBN:
80-903001-8-9.
22
Sebevraždy Dopravní nehody Útok druhou osobou Úrazy a nešťastné náhody
2000 1649 1572 154 3361
2001 1623 1484 135 3339
2002 1534 1490 134 3331
Tabulka č. 1: Některé příčiny úmrtí v České republice v letech 2000 - 2002
31
U uskutečněných sebevražedných činů bývají v případě, že tělo nejeví zřejmé
známky smrti (posmrtná ztuhlost, posmrtné skvrny, posmrtná hniloba), na místo
přivoláni nejdříve zdravotničtí záchranáři a poté až lékař pro konstatování smrti.
1.3.7. Medicína katastrof
Hromadné neštěstí je mimořádná událost, která zasáhla více než 10, ale méně
než 50 osob. Rozsah těchto škod není schopno řešit příslušné zdravotnické zařízení
a v rámci poplachových, havarijní a traumatologických plánů povolává posily.32
Katastrofa je náhle vzniklá mimořádná událost velkého rozsahu, kdy řešení
situace může být úspěšné jen tehdy, uplatní-li se koordinovaný postup záchranných
složek pod řízením správních úřadů a obcí. Zároveň je alespoň 50 postižených osob
nehledě na počet mrtvých, těžce raněných či lehce raněných.33
Světová zdravotnická organizace kvalifikuje katastrofy na přírodně klimatické
(požáry, epidemie, povodně, laviny, mrazy…) a antropogenní (emigrační vlny,
teroristická činnost, toxické odpady, jaderné havárie, dopravní a průmyslové havárie).34
Ve všech jmenovaných situacích jsou členové integrovaného záchranného systému
v kooperaci první linií obrany civilního obyvatelstva. Setkávají se tak s vzhledem
ke svým zkušenostem nezvykle velkým množstvím tragédií postižených lidí. Podle
diagnostického systému International Classification of Mental and Behavioural
31
Český statistický úřad in: MONESTIER, M.: Dějiny sebevražd. 1. vyd. Praha : dybbuk 2003. ISBN:
80-903001-8-9.
32
ŠTĚTINA, J. a kol.: Medicína katastrof . 1. vyd. Praha : Grada Publishing 2000. ISBN: 80-7169-688-9.
33
ŠTĚTINA, J. a kol.: Medicína katastrof . 1. vyd. Praha : Grada Publishing 2000. ISBN: 80-7169-688-9.
34
KVAPIL, J.; HUMLÍČEK, V.: Vybrané kapitoly z medicíny katastrof. 1. vyd. Hradec Králové: VLA
JEP 1995. ISBN: 80-851-095-1-4.
23
Disorders of WHO ICD-10, který platí i v ČR dochází u záchranářů k tzv. traumatické
neuróze o 7mi stupních35
:
• Emocionální důsledky – pod vlivem smrti druhých, destrukce a zkázy
si postižitelní uvědomují svou smrtelnost, litují oběti, ale i sebe samé a bojí
se možné ztráty svých nejbližších, ke kterým jsou následně patologicky
opatrní a starostliví.
• Syndrom vyhoření (více viz kapitola 1.1.2.)
• Kognitivní důsledky – projevují se zhoršením paměti, schopnosti
koncentrace a nutkavými představami prožité katastrofy, mohou
se vyskytnout noční děsy.
• Behaviorální důsledky – ztráta zájmu o společnost i vztahy k lidem, stejně
tak jako nezájem o jakoukoliv práci. Postižený má sklon k pití alkoholu,
užívání drog a kouření.
• Důsledky pro vztahy – po prožité katastrofě se u záchranářů projeví výrazné
změny v životě, v pracovních, intimních, sexuálních vztazích. Může
vzniknout patologická a nepodložená obava o své nejbližší, pacient se sám
izoluje, není schopen těmto lidem vyjádřit své pocity.
• Somatické důsledky – zvýšený počet běžných onemocnění, úrazů, poruchy
spánku, jídelních návyků, snížená úroveň životní energie.
• Změny motivace – profesionální záchranáři, kteří se zúčastnili likvidace
následků mimořádné události, získali zkušenost, která je vedla k zásadnímu
přehodnocení životních priorit. Náhle změní názor na smysl života, berou
jej jako mimořádně křehký a krátký, což vede ke změně způsobu života
ve smyslu zvýšeného důrazu na materiální podstatu lidského bytí. Častá
je úplná ztráta jakékoliv emoce.
Takto extrémní stres způsobuje např. pohled na oběti při požárech, jejich
bezmocnost, nemožnost je vyprostit, ale zejména smrt blízkých a dobrých známých
může vést k akutní psychóze. U mladších osob je riziko následků větší než
35
Ministerstvo vnitra České republiky – Odbor prevence kriminality. Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7. Tel.:
2614 328 03 - Jarmila Pecháčková, e - mail: media@mvcr.cz, ˂www.mvcr.cz˃.
24
u zkušenějších, ženy mají více symptomů než muži, rozvedení a svobodní jsou postiženi
hůř, než zadaní a ve svazku.36
36
ŠTĚTINA, J. a kol.: Medicína katastrof. 1. vyd. Praha : Grada Publishing 2000. ISBN: 80-7169-688-9.
25
1.4. Další nároky na zdravotnické záchranáře
Dynamika práce zdravotnického záchranáře (ale i ostatních členů integrovaného
záchranného systému) je postavena na časově náhodných tísňových výzvách, a proto
je tento nucen na práci čekat a ze stavu svalového napětí poté prakticky okamžitě
reagovat na pracovní úkol.
U některých útvarů jsou zdravotníci vystavení mnoha přesčasovým hodinám
a tradičně také směnnému provozu. Střídání denních a nočních směn prokazatelně vede
k únavě, častějším nemocem, spánkovým poruchám, problémům se soustředěním,
žaludečním potížím, poruchám oběhového systému, ale i například k nervové labilitě,
která je nejlepší cestou k depresím. Častým problémem je i špatná koordinaci programu
s ostatními rodinnými příslušníky a z toho vyplývající komplikovaná péče o dítě.
Záchranáři víc než kdo jiný riskují i nakažení se některou z infekčních chorob
(a riskují tak potažmo i zdraví své rodiny). Proti těmto nemocem jsou chráněni
moderními zdravotnickými pomůckami, jako jsou desinfekce, rukavice, nebo roušky
a samozřejmě očkováním. Tabulka Vybrané infekční nemoci v ČR v letech 2001 –
201037
(řazení sestupně dle počtu výskytu), kterou zveřejnil v rámci preventivního
projektu EPIDAT Státní zdravotnický ústav, znázorňuje kvantitu infekčních
onemocnění v České republice z let 2001 – 2010. Z této tabulky vyplývá, které infekční
nemoci jsou v Česku aktivní, a se kterými se tudíž členové IZS mohou setkat.
37
Státní zdravotní ústav /on-line/. rev. 2011. /cit. 29.1.2012/. Dostupné z <www.szu.cz˃.
26
Tabulka č. 2: Vybrané infekční nemoci v ČR v letech 2001-2010
(výskyt více než 1 000 případů)
Pracovníci zdravotnických záchranných služeb mají navíc pocit nedocenění
své práce společností, a to jak z platového, tak z morálního hlediska (společenského
uznání). Finanční ohodnocení tabulkovým systémem ukazuje, že záchranáři mají podle
platové třídy a počtu let započitatelné praxe nárok na 11.520 Kč hrubého (bez osobních
odměn a příplatků za přesčasy a noční směny) až 24.020 Kč hrubého (taktéž
bez osobního ohodnocení a příplatků. Horní sazba se však týká 10. platové skupiny
(nejvyšší, které nelékařský pracovník může dosáhnout), a to po 32 letech praxe.38
Po dlouhé diskuzi o zařazení záchranářů mezi veřejné činitele (potažmo
současné úřední osoby) došlo v roce 2004 ke schválení novely paragrafu č. 692/2004
Sb., trestního zákona, paragrafu 34 písm. f) podle níž je „spáchaný trestný čin vůči
osobě podílející se na záchraně života a zdraví nebo na ochraně majetku“ považován
za přitěžující okolnost. Do té doby (na rozdíl od policistů, hasičů, ale i například
myslivců) nepatřili záchranáři do skupiny právně speciálně chráněných zaměstnanců.39
38
Tribune.cz /online/. rev. 16. 12. 2011. /cit. 20. 12. 2011/. Dostupné z: ˂www.tribune.cz/clanek/14257˃.
39
OPATRNÝ, A.: Ohrožení záchranářů při záchranných akcích + prevence. Praha 2011. 57 str.
Absolventská práce na Vyšší odborné škole zdravotnické MILLS. Vedoucí absolventské práce MUDr. et
RNDr. Petr Wagner.
27
1.5. Zdravotnická psychologie jako disciplína
Definice pojmu ´zdravotnická psychologie´ je omezena na vztah zdravotníka
a nemocného či na subjektivní pojetí bytí ve zdraví i nemoci z pohledu nemocného.
Zdravotnická psychologie je oblast klinické psychologie přispívající svými poznatky
k zefektivnění terapeutického procesu.40
Zdravotnická psychologie je skutečná oblast
psychologie péče o nemocného: osud a bytí nemocného v jeho léčebném prostředí.41
Dá se tedy říct, že zdravotnická psychologie je aplikovaná psychologická disciplína,
která přispívá ke zlepšení zdravotnické péče o nemocného prostřednictvím bližší
analýzy a pochopení situace potažmo potřeb pacienta.
Pojem ´psychologie zdraví´ pak zkoumá, jak se určitě typické způsoby chování,
myšlení a cítění vztahují k tělesné a fyzické kondici. Tedy diagnózou, léčením
a prevencí různých onemocnění.42
Tato vědní disciplína se věnuje psychologickým
faktorům při léčbě, péči o nemocného, ale i zdravotnické prevenci.
Vzhledem k vývoji psychologie jako vědy a jejím průniku do každodenního
života a zkvalitňování péče o nemocného, jako o individuálního člověka
s individuálními problémy (o klienta) vznikla i disciplína ´psychologie zdravotnické
činnosti´. Jedná se o aplikovanou oblast psychologie s vyhraněnou oblastí, která
se zaměřuje na terapeutickou a ošetřovatelskou péči i ostatní úkony spojené
s diagnostickými a terapeutickými procedurami. Studuje vztah mezi zdravotníkem,
pacientem, jakož i vztahy mezi pacienty a mezi zdravotníky navzájem.43
Jako první tedy
zkoumá vazbu jako komplex vztahů, který plyne od zdravotníka k pacientovi,
ale i nazpátek a je ovlivněn prostředím, dalšími účastníky jak z řad pacientů, rodiny
nemocných, tak i celého zdravotnického kolektivu.
Psychologie zdravotnické činnosti tak pokrývá děje jako je přístup
k nemocnému dítěti, reakce na psychologické problémy nemocného v oblastech interní
40
Greisinger, Johánková 1990. in: ZACHAROVÁ, E.; ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J.: Psychologie pro
zdravotnické obory. 2. vyd. Praha: Grada Publishing 2011. ISBN: 978-80-247-4062-1.
41
Hárdi, 1972 in: ZACHAROVÁ, E.; ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J.: Psychologie pro zdravotnické obory.
2. vyd. Praha: Grada Publishing 2011. ISBN: 978-80-247-4062-1.
42
Plháková, 2004 in: ZACHAROVÁ, E.; ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J.: Psychologie pro zdravotnické
obory. 2. vyd. Praha: Grada Publishing 2011. ISBN: 978-80-247-4062-1.
43
ZACHAROVÁ, E.; ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J.: Psychologie pro zdravotnické obory. 2. vyd. Praha:
Grada Publishing 2011. ISBN: 978-80-247-4062-1.
28
medicíny, zvláštnosti v přístupu k jedincům s mentálním, smyslovým a tělesným
defektem a v neposlední řadě o problematiku stáří, umírání a smrti. 44
Primárním cílem
této komunikace je pacient, ale má ulehčovat i práci samotného zdravotníka.
44
ZACHAROVÁ, E.; HERMANOVÁ, M.; ŠRÁMKOVÁ, J.: Zdravotnická psychologie – Teorie a
praktická cvičení. 1. vyd. Praha : Grada Publishing 2007. ISBN: 978-80-247-2068-5.
29
1.6. Psychologická prevence zdravotnického záchranáře
Mezi nejrizikovější profese z hlediska závislosti jsou kromě psychiatrie uváděny
na předních místech akutní obory včetně urgentní medicíny.45
Každý jednotlivec
si vybuduje vědomě i nevědomě způsob, jakým se vyrovnává se stresogenní situací,
některé z těchto technik přispívají pozitivně ke zvládnutí stresu, jiné jsou
kontraproduktivní a v celkové perspektivě psychickou stabilitu ovlivňují negativně.
Mezi pozitivní reakce na stres patří pravidelná fyzická aktivita, která významně
uvolňuje svalové napětí, podporuje relaxaci, dochází při ní k vylučování endorfinů,
zrychluje metabolismus, posiluje svaly, zlepšuje fyzickou kondici a posiluje odolnost
jedince. Relaxační techniky napomáhají psychickému zklidnění, podporují pocit
sebekontroly, tlumí soustředění na starosti, také snižují svalové napětí.46
Významným faktorem péče o fyzickou i duševní vitalitu patří pravidelná
a vyvážená strava co do vitamínů a stopových prvků. Omezen by naopak měl být příjem
soli, kofeinu, cukru alkoholu a nikotinu. Samozřejmostí je pravidelný pitný režim
v závislosti na tělesné váze a charakteru práce.
V oblasti stresové prevence bývají často v odvětví pomáhajících profesí citováni
Claudius Hennig a Gustav Keller. Ve své příručce ´Antistresový program pro učitele´47
uvádějí několik tipů, ´jak si uchovat zdravý rozum´:
• snížit příliš vysoké ideály
• nepropadnout syndromu pomocníka (neidentifikovat se nadměrně s potřebami
ostatních, udržovat zdravý odstup)
• naučit se říkat NE, myslet na sebe, neplýtvat energií na zbytečnosti
• dělat přestávky a doplňovat energii
• otevřeně vyjadřovat své pocity: (umět vyjádřit i negativní emoce)
45
NEŠPOR, K.; CSEÉMY, L.: Návyková rizika a stres u zdravotnických profesí – možnosti prevence a
časné intervence. 1. vyd. Praha : Sportpropag pro Ministerstvo zdravotnictví 2001.
46
ŠEBLOVÁ J.: Psychologická rizika akutních medicínských oborů: statistika oboru ARO, KAR, Česká
republika 2004. 1. vyd. Praha : Národní lékařská knihovna. 2005 (Referátový výběr z anesteziologie,
resuscitace a intenzivní medicíny : supl. 3, 2005).
47
KELLER, G.; HENNING, C.: Antistresový program pro učitele. 1. vyd. Praha : Portál 2003. ISBN: 80-
7178-093-6.
30
• hledat emocionální podporu (mít někoho, komu se lze svěřit, vypovídat)
• vyvarovat se negativního myšlení, nezabývat se sebelítostí
• využívat nabídek pomoci (od kolegů i profesionálů)
• zdravě žít
• zpětně analyzovat kritické situace, požádat o náhled nezainteresovanou osobu
• zachovat rozvahu, nenechat se hned vyvést z míry
31
1.7. Psychologická typologie osobnosti
Vzhledem k tomu, že klasické rozdělení osobností podle psychologické
typologie (introvertní, extrovertní, stabilní, labilní osobnost) či temperamentu
(sangvinik, cholerik, melancholik, flegmatik), neobsahuje bezezbytku personální kvality
(na které obsah práce klade důraz), je v práci použita personální typologie měkkých
dovedností Assessment Centre (AC).
Obrázek č. 1: Psychologický profil48
48
Eysenckovo dvojdimenzionální schéma základních vlastností. In: NAKONEČNÝ, M.: Lexikon
psychologie. Praha : Vodnář, 1995.
32
1.8. Psychologický profil zdravotnického záchranáře - Assessment Centre
1.8.1. Rozumové schopnosti
Úroveň rozumových schopností zdravotnických záchranářů je na stupnici
Gaussovy křivky mírně nadprůměrná. A to nejen vzhledem k nově podmíněnému
minimálnímu dosaženému vzdělání zdravotnického diplomovaného specialisty (VOŠ),
ale i na základě náročného zaučení (požadavky na výkony ve vypjatých situacích,
nemožnost se předem připravit na některé úkony…) a následné neustálé aktualizace
nových léků a procesů.
1.8.2. Manažerské předpoklady
V případě potřeby musí mít schopnost spolupracovat v týmu (případ
hromadných nehod), nebo dokonce některé činnosti organizovat. I každý jednotlivý
zásah s sebou přináší rozhodování o prioritách jednotlivých zranění jednoho či více
pacientů.
1.8.3. Verbální schopnosti
Verbální schopnosti by neměly být omezeny na schopnost se vyjádřit, ale měly
by pokrývat i druhý směr komunikace – tedy nutně rozumět složitým vyjádřeným
konstrukcím, které v rozruchu zdravotnického zásahu často vznikají. S těmi je spojená
i významná schopnost empatie v různých sociálních prostředích.
Verbální schopnosti jsou také významné pro udržení duševní rovnováhy –
člověk, který nemá problém s komunikací je méně vystaven případnému syndromu
vyhoření.
1.8.4. Percepční pohotovost
Schopnost vnímání nejmenších detailů a spojování souvislostí je v oblasti
záchranářství otázkou života a smrti nejen v případě pacienta, ale v krajních situacích
i v případě samotného zdravotníka.
Umění percepce pacientovy situace a pocitů je spolu s empatií důležitým
faktorem pro dobře odvedenou práci pomáhající profese.
33
1.8.5. Osobnostní znaky
Vítaný je střízlivý pohled na svět s mírnou nezávislostí. Dále je nutná schopnost
zodpovědné práce a smyslu pro přesnou práci, soustředění, samostatnost. Záchranář
se setkává se situacemi, ve kterých mu je užitečná věcnost, důkladnost, ale i schopnost
sebeovládání, tedy přiměřené kázně. Na místě je schopnost převzetí aktivní role,
tendence k samostatným rozhodnutím a pracovní vytrvalost. U záchranářů je obecně
zesílená potřeba seberealizace, ale i potřeba materiálního zázemí, jistoty. Mezi dalšími
vlastnostmi by neměla chybět stálost, psychická odolnost a fyzická vytrvalost.
34
2. PRAKTICKÁ ČÁST
2.1. Struktura průzkumu
2.1.1. Námět na průzkumný problém
Povaha a stabilita psychologického profilu záchranáře v praxi.
2.1.2. Dosavadní stav poznání
Z hlediska zdravotnické psychologie existují publikované poznatky,
ale bez důrazu na osobní zkušenost jednotlivých zdravotnických záchranářů (pouze
z hlediska psychologické teorie, popř. se soustředěním se na pacienta).
2.1.3. Cíl a hodnota průzkumu
Cílem průzkumu je poznání, jak celou problematiku zvláštních požadavků
na psychologický profil (a faktory ovlivňující psychiku) pracovníků rychlé záchranné
služby chápou samotní záchranáři. Teorie v publikacích a jistě i všeobecné povědomí
o existence syndromu vyhoření a jiných, v praktické části popisovaných rizik tohoto
povolání, mohou být rozdílné od skutečné praxe.
2.1.4. Předmět průzkumu
Zkoumaná oblast: Zdravotničtí záchranáři z celé České republiky
2.1.5. Zkoumaný soubor
Ženy i muži zaměstnaní jako zdravotničtí záchranáři v České republice. Soubor
bude rozdělen na výsledky podle toho, jak dlouho v tomto zaměstnání jednotlivci
působí (1-5, 6-12, 13-18 a 19 a více let). Velikost vzorku je stanoven
na 100 respondentů.
2.1.6. Časové rozmezí
Průzkumný dotazník bude cílové skupině zaslán v časovém rozmezí
1. února 2012 – 1. března 2012.
2.1.7. Metody a techniky
Z časových důvodů bude zvolena dotazníková forma průzkumu, kterou předem
otestuje 5 členů cílové skupiny. Dotazník bude šířen elektronickou formou (odkazem
35
na elektronický formulář). Dotazník obsahuje 7 otázek ověřujících měkká fakta,
2 otázky s fakty tvrdými a kombinuje otázky otevřené (3), uzavřené (4) i škálové (2).
Průzkumný tým: Individuální průzkum zpracovatele Aleše Opatrného.
2.1.8. Zpracování
Získaná data budou vyhodnocena kvantitativní metodou prostřednictvím
reálných čísel (počtu respondentů / procentuálnímu poměru respondentů).
2.1.9. Organizační zabezpečení
V rámci tříměsíčního časového prostoru byli postupně obesláni mluvčí
(nebo ředitelé) krajských poboček záchranné služby s prosbou o distribuci dotazníku
dál. Po obdržení 100 požadovaných odpovědí byly distribuce a příjem odpovědí
zastaveny.
36
2.2. Hypotézy
2.2.1. Hypotéza 1
Předpokládám, že výsledky skupiny záchranářů působících na svém postu 1-5 let
budou vykazovat mírnější příznaky syndromu vyhoření, než jejich služebně starší
kolegové (6 a více let).
2.2.2. Hypotéza 2
Další hypotézou je předpoklad, že většina pracovníků vykonávajících práci
zdravotnického záchranáře se z hlediska osobnostního temperamentu považuje
za flegmatiky.
37
2.3. Výsledky průzkumu
2.3.1. Otázka č. 1: Test syndromu vyhoření
Následující test49
představuje hlavní příznaky syndromu vyhoření. Po ukončení
testu se respondenti dozvěděli výsledky: „Projděte si svůj pracovní i mimopracovní
život za posledních 6 měsíců a potom si přečtěte následující výroky a určete, jak často
se na vás jednotlivé příznaky projevovaly. 1 - zřídka, 2 - občas ano, 3 - napůl ano, 4 často
ano, 5 - téměř vždy ano.“
• 25 – 50 bodů → dobrý psychický stav
• 51 – 75 bodů → dobrý psychický stav v případě podniknutí prevence
• 76 – 100 bodů → zhoršený psychický stav těsně před vyhořením
• 101 – 125 bodů → špatný psychický stav v průběhu vyhoření
2.3.1.1. Jsem unavený(-á), i když mám dostatek spánku
První otázka celého průzkumu, ke které mohli být respondenti poněkud ostražití.
Přesto hromadně přiznali, že bývají často, unavení i když se dostatečně vyspí.
To ovšem samo o sobě není zásadním problémem, neboť spousta lidí trpí
obdobími, kdy se cítí unavení i z jiných než pracovních důvodů, obzvláště
pracují-li na směny. Za pozastavení stojí snad jen 16 % respondentů, kteří
se unavení cítí skoro vždy.
Graf č. 1: Jsem unavený(-á), i když mám dostatek spánku
49
POTTEROVÁ, A. B.: Jak se bránit pracovnímu vyčerpání. 1. vyd. Praha : Votobia 1994. ISBN: 80-
7198-211-3.
38
2.3.1.2. Jsem nespokojený(-á) se svou prací
Následující otázka oproti první byla „těžký kalibr“ z hlediska pracovní
spokojenosti. Díky pětistupňové škále, se většina respondentů přiznalo
k občasné a pravidelné (50ti procentní) nespokojenosti. Otázka nenapovídá,
s čím by měli zaměstnanci být nespokojení (průběh práce, směny, samotný
výkon, byrokracie…).
Graf č. 2: Jsem nespokojený(-á) se svou prací
2.3.1.3. Cítím se smutný(-á) bez jasného důvodu
V tomto dotaze zřejmě respondenti cítili problém. Být smutný bez jasného
důvodu není normální, tudíž hromadně že prakticky nikoliv, maximálně čas
od času. Jen šest záchranářů ze sta má takové pocity často, žádný se nevyjádřil
ve smyslu, že je to u něj převažující stav.
Graf č. 3: Cítím se smutný(-á) bez jasného důvodu
39
2.3.1.4. Jsem zapomnětlivý(-á)
Zapomětlivost je běžně zaměňována s nepozorností a obzvláště u mužů panuje
obecné přesvědčení, že pořád na něco zapomínají. Ač jen dva respondenti
odpověděli, že zapomínají dnes a denně, další třetina to považuje za svůj častý
problém a 37 % respondentů pravidelně. Upřímné přiznání se k zapomínání
působí spíš, jako by si neuvědomovali spojení problému a celkové psychické
zátěže.
Graf č. 4: Jsem zapomnětlivý(á)
2.3.1.5. Snadno se rozčílím a utrhuji se na lidi
I rys prudké povahy patří mezi typické mužské přídomky, ve společnosti
je ovšem také chování u pomáhající profese nepřijatelné a dá se očekávat,
že část respondentů hlasovala podle toho, jak si myslí, že by to bylo správné.
Samozřejmě další část si problém se svým vznětlivým chováním neuvědomuje.
Prakticky všichni respondenti odpověděli, že se nerozčílí vůbec, nebo málokdy.
Protože téměř nikdo nezvolil odpovědět, že je rozčílený (potažmo neslušný)
tak na půl, nebo často, je trochu překvapivé přiznání šesti účastníků, že jsou
rozzlobení prakticky pořád. Svědčí to o tom, že jsou buď cholerické osobnosti,
nebo si uvědomují, že se špatně ovládají z důvodu stresu.
40
Graf č. 5: Snadno se rozčílím a utrhuji se na lidi
2.3.1.6. Vyhýbám se lidem v práci a v soukromém životě
Pomyšlení, že člověk nemá náladu na svou rodinu, přátele, ani spolupracovníky
vede již k hlubšímu zamyšlení, jestli takový člověk nemá problém (pokud
ovšem nevede extrémně introvertní život trvale). Celých 98 % se domnívá,
že v náladě, na kterou chtějí být skutečně jen sami, jsou zřídka, maximálně čas
od času. Jedna odpověď potvrzuje takový přístup ve většině případů.
Graf č. 6: Vyhýbám se lidem v práci a v soukromém životě
2.3.1.7. Mám potíže se spaním, protože mám starosti v práci
Potíže se spaním má každý čtvrtý člověk. Avšak potíže se z důvodu starostí
kvůli práci jsou vážným znakem přepracování, nebo syndromu vyhoření.
Samozřejmě může jednou za čas přijít období, kdy se v zaměstnání řeší nějaký
konflikt, ať co do vztahů mezi spolupracovníky, nebo ohledně samotného
výkonu práce, ale nemělo by se jednat o dlouhodobý, ničím zásadním
41
nepodložený stav. Oslovení záchranáři ve 12 % přiznávají, že se jedná o častý
jev. Skutečnost, že to udává osm procent oslovených, je alarmující.
Graf č. 7: Mám potíže se spaním, protože mám starosti v práci
2.3.1.8. Jsem více nemocný(-á) než dříve
Zdravotní stav je standardním zrcadlem stavu psychického. Ne nadarmo jsou
bolesti hlavy, nespavost, deprese či snížená schopnost koncentrace, znakem
přílišného psychického vypětí. Většina respondentů přiznává, že se cítí být
častěji nemocnými, než v uplynulém období. Na tento aspekt mohou působit
další faktory jako je směnný služební provoz, snížená imunita v zimním období,
chřipková epidemie apod.
Graf č. 8: Jsem více nemocný(-á) než dříve
42
2.3.1.9. Můj přístup k práci lze definovat: "Proč se namáhat?"
Laxní nebo zcela demotivovaný přístup k práci popřelo 9 z deseti respondentů.
Osm ze sta dotazovaných v souladu s citací vidí svou práci občas, nebo často.
Graf č. 9: Můj přístup k práci lze definovat: „Proč se namáhat?“
2.3.1.10. Dostávám se do konfliktů
Naopak větší diference se ukázala v otázce konfliktů. Do vyhrocených situací
se dostává zřídka jen 8 % dotázaných, oproti tomu téměř vždy skoro pětina.
Z dotazu není jasný původ konfliktu, zdali se jedná o pracovní, nebo soukromý,
je-li iniciován samotným zdravotníkem, nebo jestli se do situace pouze namane.
Konfliktní situace však dost zřejmě bývají pro záchranáře na běžném denním
pořádku.
Graf č. 10: Dostávám se do konfliktů
43
2.3.1.11. Moje výkony v práci nejsou nejlepší
Jedenáctý dotaz zkoumající případný syndrom vyhoření může být svou
formulací lehce irelevantní. Otázka, zda by se daly výkony jedince ohodnotit
jako ne vždy nejlepší, zodpovídá jiný problém, než otázka, zdali svůj výkon
záchranář hodnotí často negativně, nedostatečně. Tomu odpovídá i procento
těch, kteří odpověděli „často ano“. Korunovat se v práci na nejlepšího (z kolegů)
je možná až příliš sebevědomé.
Graf č. 11: Moje výkony v práci nejsou nejlepší
2.3.1.12. Piji alkohol a beru léky, abych se cítil(-a) lépe
V případě dotazu na alkohol a léky jako utišující prostředek se k občasnému
užívání těchto látek z důvodu špatného rozpoložení přiznalo jen 6 respondentů
ze sta.
Graf č. 12: Piji alkohol a beru léky, abych se cítil(-a) lépe
44
2.3.1.13. Komunikace s lidmi mě vyčerpává
Stejně tak většina, 9 z 10 respondentů nemá pocit, že je vyčerpávala komunikace
s lidmi. Pro srovnání připomeňme, že se 86 % respondentů účelově nevyhýbá
lidem ve svém okolí.
Graf č. 13: Komunikace s lidmi mě vyčerpává
2.3.1.14. Nemohu se soustředit na práci tak jako dříve
Problém se soustředěním přiznává naprostá většina zdravotnických záchranářů.
Zajímavé je, že dotaz obsahuje podmínku srovnání „tak jako dříve“. Znamená
to, že eliminuje jedince, kteří mají se soustředěním tradiční problémy,
nebo se v tomto případě podceňují. Je zřejmé, že v oblasti soustředění prakticky
u všech respondentů došlo k sestupné změně.
Graf č. 14: Nemohu se soustředit na práci tak jako dříve
45
2.3.1.15. Práce mě nudí
Přiznání, že jsou v pracovním procesu nudné pasáže, očividně respondentům
nedělalo problémy. Necelá polovina respondentů odpověděla, že minimálně,
zbylých 58 % se v práci nudí čas od času, zhruba na půl, nebo často. Odpověď
může jen znamenat, že doba čekání na případné výjezdy a postprodukce zásahu,
tedy vyplňování dokumentů, nepatří mezi oblíbené činnosti.
Graf č. 15: Práce mě nudí
2.3.1.16. Pilně pracuji, ale s malými výsledky
I odpověď na poměr frekvence a kvality práce versus výsledky ukazuje,
že žádný z respondentů nemá ze své práce takový pocit většinově. Více než
polovina pak odpověděla neutrálně „Občas ano“.
Graf č. 16: Pilně pracuji, ale s malými výsledky
46
2.3.1.17. Cítím se znechucený(-á) ze své práce
S negativně motivovaným výrazem znechucenost respondenti své pracovní
zážitky nespojují. Tři čtvrtiny odpověděly, že jen skutečně málokdy, skoro jedna
pětina pak, že občas ano. Opět není řečeno, jestli je znechucení myšlenou
v celkovém pohledu na zaměstnání, nebo jen nad některými úkony, které nejsou
záchranářům po chuti (například péče o opilé, zdrogované a špinavé pacienty).
Graf č. 17: Cítím se znechucený(-á) ze své práce
2.3.1.18. Nerad(-a) chodím do práce
Jemná nuance mezi tvrzením „Nerad chodím do práce“ a „Nemám chuť jít
do práce“ v tomto případě hraje velkou roli. Běžně se člověku do práce často
nechce, ale směřovat tam vyloženě nerad – to je stav spojený s určitou fází
odporu. V případě 63 % respondentů to tak skutečně je.
Graf č. 18: Nerad(-a) chodím do práce
47
2.3.1.19. Společenská zábava mě unavuje
Výraz společenská zábava je velmi neutrální na to, aby zahrnovala konkrétní,
pro někoho možná unavující aktivitu (taneční večer apod.). Společenskou
zábavou může být i večeře s přáteli, nebo návštěva kina. Zřejmě i proto většina,
skoro 80 % zodpovídajících záchranářů uvedla, že tomu tak není.
Graf č. 19: Společenská zábava mě unavuje
2.3.1.20. Sexuální život nestojí za vynaložené úsilí
Sexuální život je velmi intimním tématem, přesto více než polovina respondentů
přiznala, že jeho výsledky nejsou vždy podle představ. Problém se lehce
zobrazuje u třetiny, která poměr vynaloženého úsilí a výsledků sexu popisuje
negativně z poloviny případů, jako časté nebo tradiční.
Graf č. 20: Sexuální život nestojí za vynaložené úsilí
48
2.3.1.21. Většinou se ve svém volném čase dívám na televizi
Televize, jakožto nástroj pasivního trávení volného času vyhrála s 94 % na plné
čáře nehledě na věk či pohlaví. V tomto bodě se zřejmě zobrazuje problém
současné společnosti vůbec, která se pod tlakem uchyluje k odpočinku
u sledování televizního programu.
Graf č. 21: Většinou se ve svém volném čase dívám na televizi
2.3.1.22. Práce mi dělá starosti i v době volna
Nemyslet na práci v době volna asi naplno nelze, nicméně fáze, když práce
v době volna člověku přináší starosti je poněkud vážnější. Skoro polovina
respondentů se však k takovým pocitům přiznala.
Graf č. 22: Práce mi dělá starosti i v době volna
49
2.3.1.23. Moje pracovní pocity zasahují do mého soukromého života
Skoro tři čtvrtiny oslovených záchranářů shledává ve svém soukromém životě
paralelu s pracovními pocity. Není tím však myšleno negativní (takový pocit
může zdravotník mít na dětském hřišti, když si představí, k jakému zranění
by mohlo dojít, nebo si vybaví konkrétní případ).
Graf č. 23: Moje pracovní pocity zasahují do mého soukromého života
2.3.1.24. Práce se mi zdá bezúčelná
Celkový smysl práce, její účelnost a význam jsou jednou z podmínek
spokojeného trvání v pracovním procesu. Více než 90 % oslovených
zdravotníků tento pocit nesdílí. Zajímavé je, že nikdo nezvolil variantu „Občas
ano“, ale hned devět zbylých účastníků ankety naznačilo, že to tak cítí napůl.
Graf č. 24: Práce se mi zdá bezúčelná
50
2.3.2. Otázka č. 2: S čím se nejhůř v práci potýkáte?
Podle očekávání je pro záchranáře nejhorší zásah u dětských pacientů,
který uvádí téměř třetina respondentů. Následují těžké úrazy, práce se pacienty
v nízkých sociálních podmínkách a zásahy končící smrtí všeobecně. Naopak
agresi pacientů, rozháraný pracovní systém či zásahy evokující osobní život
nepriorizoval žádný z oslovených záchranářů.
Graf č. 25: S čím se nejhůř v práci potýkáte?
51
2.3.3. Otázka č. 3: Zkušenost se syndromem vyhoření na pracovišti
Jen čtvrtina dotazovaných záchranářů se se syndromem vyhoření
nesetkala žádnou formou, stejný počet ovšem osobně ve svém týmu.
Skoro polovina o syndromu vyhoření v praxi jen slyšela, jeden účastník
dotazníku se domnívá, že se jedná o jeho problém.
Graf č. 26: Zkušenost se syndromem vyhoření na pracovišti
2.3.4. Otázka č. 5: Dbáte na zdravý životní styl?
Tři čtvrtiny dotázaných se o svůj zdravotní styl nestarají, nebo za tuto
péči považuje občasné sportování. Jen necelá čtvrtina respondentů dbá
na zdravé jídlo, spánek a pohyb.
Graf č. 27: Dbáte na zdravý životní styl?
52
2.3.5. Otázka č. 8: Jaký jste typ?
Více než polovina dotazovaných záchranářů se pokládá za flegmatika, větší
čtvrtina za cholerika a temperament sangvinika je vlastní jen 15 % respondentů. Pouhá
dvě procenta se považuje za melancholika.
Graf č. 28: Jaký jste typ?
2.3.6. Otázka č. 9: Pohlaví a věk respondentů
Graf č. 29: Pohlaví a věk respondentů
53
2.3.7. Otázka č. 9: Dosažená praxe
Graf č. 30: Dosažená praxe
54
2.4. Diskuze nad výsledky dotazníku
Hypotéza č. 1, tedy předpoklad, že výsledky skupiny záchranářů působících
na svém postu 1-5 let budou vykazovat mírnější příznaky syndromu vyhoření, než jejich
služebně starší kolegové (6 a více let), se nepotvrdil.
Překvapivě služebně starší zdravotničtí záchranáři jsou podle výsledků
dotazníku vyrovnanější a netrpí problémy jako je nespavost, mezilidské problémy
a špatné nálady. Nehledě na pohlaví a věk, měli záchranáři s praxí 6-12 a 13-18 let
(až na dva respondenty) srovnatelné výsledky, které nediagnostikují hrozící syndrom
vyhoření. Oproti tomu je jím ohroženo až 30 % všech záchranářů s praxí 1-5 let.
S nadsázkou by se dalo říct, že zkušenější záchranáři jsou ti, kteří ustáli výkon
tohoto náročného povolání a jeho parametry respektují. Naopak mladí záchranáři, kteří
jsou v praxi 1-5 let mají tendenci k syndromu vyhoření až 3x vyšší. Tento fakt by se dal
vysvětlovat tím, že jedinci, kteří nejsou připravení tento tlak ustát, jsou v průběhu času
přirozeně vyselektováni a pracují buď úplně mimo obor, nebo například jako
nemocniční zdravotnický personál, kde je náročnost výkonu práce podstatně nižší.
Je tedy možné konstatovat, že mezi záchranáři k výběru nejschopnějších jedinců
v průběhu výkonu povolání. To ovšem nemá vliv na to, že by mohla být psychologická
podpora této pomáhající profese lépe zajištěná a ztráty odborníků menší. Ale to už je
téma na jinou práci.
Hypotéza 2 s předpokladem, že většina pracovníků vykonávajících práci
zdravotnického záchranáře se z hlediska osobnostního temperamentu považuje
za flegmatiky, naopak zcela vystihnula situaci. Podle zkoumaného vzorku zdravotničtí
záchranáři opravdu své, leckdy nepříjemné zkušenosti, skrývají za pasivní přístup, klid
a problémy řeší stoickým klidem.
Dalo by se říct, že po tom, s čím se setkali, už nemají pocit, že je může něco
překvapit. Navíc je lehce flegmatický přístup lze více skloubit s psychologicky
náročným výkonem práce záchranářů a zároveň s chladnou hlavou řešit nejen zdravotní
stránku pacientů, ale i vyhrocenou situaci vůbec.
55
ZÁVĚR
Celkové osobnostní předpoklady zdravotnického záchranáře jsou velmi náročné.
Kromě inteligence, zručnosti a fyzické i duševní kondice se předpokládá, že pracovním
bude ve spolupráci s psychologickou podporou schopen dlouhodobě tyto hodnoty
udržovat. Přestože je fenomén psychologických problémů pomáhajících profesí známé,
nejsou jejich zákoutí ještě zcela odhaleny a leckdy společnost nedokáže zdravotnické
záchranáře (jako všechny členy integrovaného záchranného systému) účinně ubránit
před klesající výkonností a duševním úpadkem.
Práce v záchranném systému je charakterizována vysokou zodpovědností.
Nároky na pracovníky jsou vysoké, nezbytná je psychologická i komunikační výbava
a především pak schopnost empatie – schopnost jednat s pacienty a ostatními účastníky
situace ve vyhrocených situacích. Záchranářské profesi je vlastní i vysoká expozice
extrémních podmínek a riziko vlastního ohrožení. Při mnoha výjezdech musí
profesionál v zájmu zvládnutí vlastních pracovních povinností potlačit vlastní emoce,
případně je přesunout na pozdější dobu.
Obecně lze profil zdravotnického záchranáře shrnout těmito charakteristikami:
ochota podstoupit riziko, potřeba stimulace, vnitřní motivace, orientace na detail,
vysoká odolnost vůči fyzickým i psychickým zátěžovým zkouškám a potřebou ocenění.
56
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ
Periodické publikace
• ČTK. Nešťastník zbil záchranáře. In: Aha! 2010, roč. 5, č. 57, str. 5. ISSN 1214-
8997.
• (hol). Pacient zaútočil na záchranáře nožem. In: Rakovnický deník. 2010, roč. 13, č.
291, str. 4. ISSN 1802-4785.
• Útoky na záchranáře jsou stále častější a ostřejší. In: Mladá Fronta Dnes. 2010, roč.
20, č. 119, str. 3. ISSN 1210-1168.
Neperiodické publikace
• BARTOŠÍKOVÁ, I.: O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry. 1. vyd. Praha :
NCO NZO 2006. ISBN: 80-7013-439-9.
• HAŠEK, Václav. Psychologie odolnosti. 1. vyd. Praha : Karolinum. 2001. 70 s.
ISBN 80-7184-889-0.
• CHARVÁT, J.: Život, adaptace a stres. 2. vyd. Praha : Avicenum 1970.
• KELLER, G.; HENNING, C.: Antistresový program pro učitele. 1. vyd. Praha :
Portál 2003. ISBN: 80-7178-093-6.
• KVAPIL, J.; HUMLÍČEK, V.: Vybrané kapitoly z medicíny katastrof. 1. vyd.
Hradec Králové: VLA JEP 1995. ISBN: 80-851-095-1-4.
• MATOUŠEK, O.: Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha : Podrtál 2008. ISBN: 97-
8807-367-368-0.
• MONESTIER, M.: Dějiny sebevražd. 1. vyd. Praha : dybbuk 2003. ISBN: 80-
903001-8-9.
• NAKONEČNÝ, M.: Lexikon psychologie. Praha : Vodnář, 1995.
• NEŠPOR, K.; CSEÉMY, L.: Návyková rizika a stres u zdravotnických profesí –
možnosti prevence a časné intervence. 1. vyd. Praha : Sportpropag pro Ministerstvo
zdravotnictví 2001.
57
• OPATRNÝ, A.: Ohrožení záchranářů při záchranných akcích + prevence. Praha
2011. 57 str. Absolventská práce na Vyšší odborné škole zdravotnické MILLS.
Vedoucí absolventské práce MUDr. et RNDr. Petr Wagner.
• POTTEROVÁ, A. B.: Jak se bránit pracovnímu vyčerpání. 1. vyd. Praha : Votobia
1994. ISBN: 80-7198-211-3.
• SCHMIDBAUER, W.: Psychická úskalí pomáhajících profesí. 1. vyd. Praha : Portál
2000. ISBN: 80-7178-312-9.
• ŠEBLOVÁ J.: Psychologická rizika akutních medicínských oborů: statistika oboru
ARO, KAR, Česká republika 2004. 1. vyd. Praha : Národní lékařská knihovna. 2005
(Referátový výběr z anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny : supl. 3,
2005).
• ŠPATÉNKOVÁ N.: Krizová intervence pro praxi. 1. vyd. Praha : Grada Publishing.
2004. ISBN: 978-80-247-2624-3.
• ŠTĚTINA, J. a kol.: Medicína katastrof . 1. vyd. Praha : Grada Publishing 2000.
ISBN: 80-7169-688-9.
• VYMĚTAL J.: Lékařská psychologie. 3. aktual. vyd. Praha : Portál 2003. ISBN: 80-
7178-740-X.
• ZACHAROVÁ, E.; ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J.: Psychologie pro zdravotnické
obory. 2. vyd. Praha: Grada Publishing 2011. ISBN: 978-80-247-4062-1.
• ZACHAROVÁ, E.; HERMANOVÁ, M.; ŠRÁMKOVÁ, J.: Zdravotnická
psychologie – Teorie a praktická cvičení. 1. vyd. Praha : Grada Publishing 2007.
ISBN: 978-80-247-2068-5.
Živé zdroje
• PhLic. Kateřina Lachmanová, ThD. Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy
v Praze, Thákurova 2, 160 00 Praha 6. e-mail: Katerina.Lachmanova@ktf.cuni.cz,
tel.: 220 181 590. URL: ˂http://www.ktf.cuni.cz/KTF-160.html˃.
58
• Bc. Drahomír Sigmund. Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb
České republiky, Dělnická 44, 779 00 Olomouc. e-mail: herrsigmund@seznam.cz.
URL: <www.komorazachranaru.cz/˃.
Audiovizuální zdroje
• DRAHOŇOVSKÝ, Tomáš. Zprávy, 2. reportáž: Záchranáři se bojí chodit do práce.
TV PRIMA – Praha. 14. 11. 2010, 18:55, 25 minut.
Instituce
• Ministerstvo vnitra České republiky – Odbor prevence kriminality. Nad Štolou 3,
170 34 Praha 7. Tel.: 2614 328 03 - Jarmila Pecháčková, e - mail: media@mvcr.cz,
˂www.mvcr.cz˃.
• Národní informační centrum pro mládež. Bezdomovectví – charakteristika. /online/.
rev. 18. 8. 2010 /cit. 25. 1. 2012/. Dostupné z www.icm.cz/bezdomovectvi-
charakteristika˃.
• Státní zdravotní ústav /on-line/. rev. 2011. /cit. 29.1.2012/. Dostupné z
˂www.szu.cz˃.
Elektronické zdroje
• Psychoweb.cz /on-line/, rev. 23. 1. 2012. /cit. 20. 1. 2012/. Dostupné z:
˂http://www.syndrom-vyhoreni.psychoweb.cz/syndrom-vyhoreni-uvod/priznakyvyhoreni˃
.
• Tribune.cz /online/. rev. 16. 12. 2011. /cit. 20. 12. 2011/. Dostupné z:
˂www.tribune.cz/clanek/14257˃.
• Vitalion. Agresivita (agrese) – nemoci. /on-line/. /cit. 25.1.2011/. Dostupné z
˂http://priznaky.vitalion.cz/agresivita/˃.
• Wikipedia.org /on-line/ rev. 11. 1. 2012. /cit. 3. 2. 2012/. Dostupné z:
˂http://cs.wikipedia.org/wiki/Hn%C4%9Bv˃.
• Wikipedia.org /on-line/ rev. 13. 2. 2012. /cit. 14. 2. 2012/. Dostupné z:
˂http://cs.wikipedia.org/wiki/Agrese˃.
59
• Wikipedia.org /on-line/, rev. 13. 2. 2012. /cit. 14. 2. 2012/. Dostupné z:
˂http://cs.wikipedia.org/wiki/Stres˃.
• ZDN.cz. Pražští záchranáři budou mít na svou ochranu pepřové spreje. /on-line/.
rev. 24.3.2004. /cit. 21.12.2010/. Dostupné z ˂www.zdn.cz/denni-zpravy/z-
domova/prazsti-zachranari-budou-mit-na-svou-ochranu-peprove-spreje-159989˃.
Cizojazyčné zdroje
• Mitchell JT, Everley GS.: Critical Incident Stress Mangement: Basic Group Crisis
Intervention. 3rd ed. Maryland, USA, International Critical Incident Stress
Foundation, Inc. 2003.