Vysoká škola zdravotnická, o.p.s.
Praha 5
DELIRANTNÍ STAVY VE STÁŘÍ JAKO
OŠETŘOVATELSKÝ PROBLÉM
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
ALENA KRÁČALOVÁ
Praha 2013
VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o.p.s., PRAHA 5
DELIRANTNÍ STAVY VE STÁŘÍ JAKO
OŠETŘOVATELSKÝ PROBLÉM
Bakalářská práce
ALENA KRÁČALOVÁ, DiS.
Stupeň kvalifikace: bakalář
Komise pro studijní obor: Všeobecná sestra
Vedoucí práce: Mgr. Jana Kočí
Praha 2013
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny použité zdroje
literatury jsem uvedla v seznamu použité literatury.
Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním účelům.
V Praze 31. 05. 2013
…………………………………………
Alena Kráčalová, DiS.
ABSTRAKT
KRÁČALOVÁ, Alena. Delirantní stavy ve stáří jako ošetřovatelský problém.
Vysoká škola zdravotnická, o.p.s. Stupeň kvalifikace: Bakalář (Bc.).
Vedoucí práce: Mgr. Jana Kočí. Praha. 2013. 65 s.
Bakalářská práce s názvem „Delirantní stavy ve stáří jako ošetřovatelský problém“,
se zabývá problematikou delirií u seniorů ve vztahu k ošetřovatelské péči. Výzkumný
vzorek kvantitativního dotazníkového šetření tvoří všeobecné sestry. Cílem práce bylo
zjistit, na jaké úrovni jsou teoretické znalosti všeobecných sester týkající se
problematiky delirantních stavů u seniorů hospitalizovaných ve zdravotnických
zařízeních. V teoretické části práce je objasněn psychosyndrom deliria a úloha sestry
v péči o delirující seniory. V praktické části jsou vyhodnoceny výsledky dotazníkového
šetření sester pracujících v Krajské nemocnici Tomáše Bati a.s. ve Zlíně. Pro většinu
všeobecných sester je styk se seniory téměř každodenní součástí jejich práce, neboť
populace stárne. Zastoupení seniorů mezi pacienty neustále vzrůstá a riziko výskytu
delirantních stavů se zvyšuje, proto je velmi důležité této problematice věnovat nemalou
pozornost. Součástí práce je i edukační brožura pro všeobecné sestry s názvem „Senior
a delirium“.
Klíčová slova
Delirium. Ošetřovatelství. Stáří. Geriatrie. Zmatenost.
ABSTRACT
KRÁČALOVÁ, Alena. Delirous States at the Elderly as Nursing Problem. College
of Health, o.p.s. Degree of Qualification: Bachelor (BA). Supervisor: Mgr. Jana Kočí.
Prague. 2013. 65 p.
Bachelor thesis under name of „Delirious States at the Elderly as Nursing Problem”,
is dealing with the issue of delirium in senior population with relation to nursing care.
The research sample consists of a quantitative survey of nurses. The aim of the study
was to determine at what level the theoretical knowledge of nurses regarding the issue
of delirium in elderly patients hospitalized in medical facilities is. In the theoretical part
is revealed the psycho syndrome of delirium itself and the role of a nurse taking care of
delirious senior patients. The practical part analyzes the results of a survey of nurses
working in Krajská nemocnice Tomáše Bati a.s. in Zlin. For the majority of nurses is
contact with the elderly almost daily part of their work, as the population ages.
Representation of the elderly patients is constantly increasing and so does the risk of
delirium, so it is very important that this issue is given considerable attention. The part
of the thesis is also educational booklet for nurses called “Senior and delirium”.
Key words
Delirium. Nursing. Old-Age. Geriatrics. Confusion.
PŘEDMLUVA
Delirantní stav je nejčastější neuropsychiatrická komplikace u hospitalizovaných
osob vyššího věku. Může postihnout všechny pacienty starší 65 let.
Výběr tématu bakalářské práce byl ovlivněn mým zaměstnáním
na traumatologickém oddělení v nemocnici ve Zlíně, kde se senioři s tímto závažným
zdravotním problémem vyskytují dnes a denně. Podklady k teoretické části jsem čerpala
jak z odborných knih, tak i z odborných časopisů a webových stránek. V průzkumné
části jsme využili metodu dotazníkového šetření.
Práce je určena všem všeobecným sestrám, které pracují se seniory, a to nejen
v nemocnicích, ale i v domovech pro seniory a v hospicích, a je tak velmi
pravděpodobné, že se během své praxe se seniorem v delirantním stavu setkají.
Touto cestou vyslovuji poděkování vedoucí bakalářské práce Mgr. Janě Kočí
za cenné odborné rady a připomínky, které mi poskytla při vypracovávání této práce.
Dále také děkuji všem pracovnicím Lékařské knihovny při Krajské nemocnici Tomáše
Bati ve Zlíně za poskytnutí kvalitních rešerší.
OBSAH
SEZNAM TABULEK
SEZNAM GRAFŮ
SEZNAM ZKRATEK
SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ
ÚVOD ......................................................................................................................... 15
TEORETICKÁ ČÁST.................................................................................................. 16
1 KŘEHKÝ SENIOR.................................................................................................. 16
2 DELIRIUM ............................................................................................................. 18
2.1 Definice deliria................................................................................................. 18
2.2 Výskyt delirantních stavů................................................................................. 19
2.3 Patologie deliria................................................................................................ 20
2.4 Etiologie deliria ................................................................................................ 20
2.5 Identifikace rizikových faktorů deliria............................................................. 21
2.6 Klinický obraz a klasifikace deliria.................................................................. 22
2.6.1 Klinický obraz delirií................................................................................. 22
2.6.2 Klasifikace delirií....................................................................................... 23
2.7 Diagnostika deliria............................................................................................ 24
2.7.1 MMSE (Mini Mental State Examination) .................................................. 25
2.8 Léčba deliria..................................................................................................... 26
2.8.1 Nefarmakologická léčba ............................................................................ 26
2.8.2 Farmakologická léčba................................................................................ 27
3 SPECIFICKÁ PÉČE O SENIORA S DELIRIEM.................................................. 29
3.1 Specifika ošetřovatelské péče........................................................................... 29
3.2 Komunikace...................................................................................................... 29
PRAKTICKÁ ČÁST.................................................................................................... 31
4 EMPIRICKÝ PRŮZKUM ...................................................................................... 31
4.1 Průzkumný problém ......................................................................................... 31
4.1.1 Průzkumné cíle .......................................................................................... 31
4.1.2 Průzkumné hypotézy.................................................................................. 31
4.2 Metodika průzkumu.......................................................................................... 32
4.3 Průzkumný soubor............................................................................................ 32
4.4 Technika dotazníku .......................................................................................... 32
5 ANALÝZA VÝSLEDKŮ PRŮZKUMU ............................................................... 34
6 INTERPERETACE VÝSLEDKŮ .......................................................................... 56
7 DISKUZE VÝSLEDKŮ ......................................................................................... 58
7.1 Doporučení pro praxi......................................................................................... 60
ZÁVĚR ....................................................................................................................... 61
SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ.................................................................. 62
SEZNAM PŘÍLOH..................................................................................................... 65
SEZNAM TABULEK
Tabulka 1 – Prvotní příznak deliria 34
Tabulka 2 – Nejvyšší dosažené vzdělání 35
Tabulka 3 – Délka praxe ve zdravotnictví 36
Tabulka 4 – Znalost pojmu křehký senior 37
Tabulka 5 – Kontakt se seniorem v delirantním stavu 38
Tabulka 6 – První kontakt se seniorem v delirantním stavu 39
Tabulka 7 – Definice slova „DELIRIUM“ 40
Tabulka 8 – Nejčastější příčiny vedoucí k delirantnímu stavu u seniora 41
Tabulka 9 – Typické příznaky delirantního stavu 43
Tabulka 10 – Prvotní příznak u deliria 44
Tabulka 11 – Důležitost vedení bilance tekutin u seniorů 45
Tabulka 12 – Prvotní činnost u seniora v delirantním stavu 46
Tabulka 13 – Dostatečná péče seniorům v delirantním stavu 48
Tabulka 14 – Bezpečnostní pomůcky u neklidného nemocného 49
Tabulka 15 – Vhodné léky k tlumení seniora v delirantním stavu 50
Tabulka 16 – Styk s postupy, jak správně pečovat o seniory 51
Tabulka 17 – Delirium: závažný ošetřovatelský problém ve stáří 52
Tabulka 18 – Uvědomění lékařů o závažnosti delirantních stavů u seniorů 53
Tabulka 19 – Psychická zátěž u seniorů v nemocničním zařízení 54
Tabulka 20 – Možnost získání informací o problematice delirantních stavů 55
SEZNAM GRAFŮ
Graf 1 – Prvotní příznak deliria 34
Graf 2 – Nejvyšší dosažené vzdělání 35
Graf 3 – Délka praxe ve zdravotnictví 36
Graf 4 – Znalost pojmu křehký senior 37
Graf 5 – Kontakt se seniorem v delirantním stavu 38
Graf 6 – První kontakt se seniorem v delirantním stavu 39
Graf 7 – Definice slova „DELIRIUM“ 40
Graf 8 – Nejčastější příčiny vedoucí k delirantnímu stavu u seniora 41
Graf 9 – Typické příznaky delirantního stavu 43
Graf 10 – Prvotní příznak u deliria 44
Graf 11 – Důležitost vedení bilance tekutin u seniorů 45
Graf 12 – Prvotní činnost u seniora v delirantním stavu 46
Graf 13 – Dostatečná péče seniorům v delirantním stavu 48
Graf 14 – Bezpečnostní pomůcky u neklidného nemocného 49
Graf 15 – Vhodné léky k tlumení seniora v delirantním stavu 50
Graf 16 – Styk s postupy, jak správně pečovat o seniory 51
Graf 17 – Delirium: závažný ošetřovatelský problém ve stáří 52
Graf 18 – Uvědomění lékařů o závažnosti delirantních stavů u seniorů 53
Graf 19 – Psychická zátěž u seniorů v nemocničním zařízení 54
Graf 20 – Možnost získání informací o problematice delirantních stavů 55
SEZNAM ZKRATEK
CAM Confusion Assement Method
CNS centrální nervová soustava
CT Computed Tomography [počítačová tomografie]
DSM Diagnostický a statistický manuál mentálních poruch
JIP jednotka intenzivní péče
MKN Mezinárodní klasifikace nemocí
MMSE Mini Mental State Examination
MR magnetická resonance
SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ
Alimentace výživa, strava
Anémie chudokrevnost
Anestezie znecitlivění pomocí anestetik
Anticholinergní účinkující proti acetylcholinu
Autoagrese jednání, kterým jedinec poškozuje sám sebe
Capgrasův syndrom člověk věří, že blízkého člověka nahradil dvojník
CAVE (lat.) pozor
Dehydratace snížení objemu tělesné vody
Dysbalance stav nevyváženosti
Dysrytmie porucha pravidelné činnosti některého orgánu, pohybu
nebo mluveného projevu
Homeostáza stálost vnitřního prostředí
Hyperkalcemie zvýšení hladiny vápníku (kalcia) v krvi
Hypokinéza snížená hybnost
Hypoventilace mělké, povrchní a zpomalené dýchání
Hypoxémie snížení obsahu kyslíku v arteriální krvi
Hypoxie snížený obsah kyslíku ve tkáních
Imobilizace krátkodobé nebo dlouhodobé znehybnění
Incidence počet nově vzniklých případů dané nemoci ve vybrané
populaci za určité časové období
Indikovat určit léčebný postup či zákrok
Integrační sjednocující
Intravenózní podání léku do žíly
Irelevantní nemající rozhodující význam, bezvýznamný, nezávažný,
vedlejší, bezpodstatný
Kognitivní funkce teorie zaměřená na zpracování informací, získávání
obecných poznatků a procesů chápání
Komoce otřes, pohnutí
Komorbidita současný výskyt více nemocí
Kontuze zhmoždění, pohmoždění
Malnutricie špatná výživa, podvýživa, zejména ve smyslu špatného
složení potravy
Metaanalýza statistická analýza většího počtu srovnatelných studií
a odborných sdělení a dat, za účelem jejich integrace
a posouzení jejich efektivity
Misinterpretace nesprávné vysvětlení, vyvození chybných závěrů
z výsledků průzkumů a výzkumů, z aplikace kasuistických
diagnostických metod
Multikauzální mající více příčin
Parenterální mimostřevní, jiná než perorální aplikace
Perfuze průtok tekutiny určitým prostředím
Polymorbidita přítomnost více chorob současně
Polypragmazie podávání mnoha léků současně
Predikce odhad budoucích hodnot skutečného průběhu
Predispozice vrozená nebo získaná náchylnost, sklon
Prognóza předpověď, odhad dalšího vývoje
Syndrom soubor, skupina příznaků charakterizujících chorobný stav
Uremie hromadění dusíkatých látek v organizmu způsobené
nedostatečnou funkcí ledvin
Vigilita bdění, bdělost
15
„Stáří má mnoho předností. Marně se však snažím si na některou vzpomenout“.
William Somerset Maugham
ÚVOD
Bakalářská práce je zaměřena na delirantní stavy ve stáří jako ošetřovatelský
problém, což je v době, kdy nezastavitelně dochází k postupnému stárnutí populace,
nejen aktuální, ale i nadčasový problém.
Cílem práce je poukázat zejména na to, jak důležitou součástí práce všeobecné
sestry je ošetřovatelská péče o gerontologické pacienty v delirantním stavu.
Praktickou část tvoří průzkum, který je zaměřen na sestry z vybraných oddělení
Krajské nemocnice Tomáše Bati a.s. ve Zlíně a má za úkol zjistit teoretické znalosti
sester týkající se problematiky delirujících seniorů během hospitalizace. Metoda
průzkumu probíhala formou anonymních dotazníků. Součástí praktické části
je i edukační brožura pro sestry s názvem „Senior a delirium“.
V současné době se problematice péče o hospitalizované seniory v delirantním stavu
nevěnuje dostatečná pozornost a sestrám často chybí dostatečné teoretické znalosti
tohoto tématu. Vzhledem k neustálému nárůstu počtu pacientů s tímto závažným
onemocněním se může časem jednat o značný problém.
16
TEORETICKÁ ČÁST
1 KŘEHKÝ SENIOR
Pojem křehký senior (fraitly) se objevuje stále častěji. Různé odborné prameny
uvádějí, že u seniorů starších více 65 let se tento syndrom nebo některé jeho
komponenty vyskytují v 5 až 25 %. Syndrom křehkosti zahrnuje jednak úbytek svalové
hmoty a následně i úbytek svalové síly, s tím souvisí snadná unavitelnost, slabost,
hypokinéza, zpomalená a mnohdy nejistá chůze, zhoršená stabilita a v důsledku toho
zvýšené riziko pádů. Lidé trpící křehkostí stáří mají zpravidla sníženou chuť jídlu,
ztrácejí tělesnou hmotnost a častěji než ostatní senioři stejného věku trpí depresí
a zhoršením kognitivních funkcí. Lidé trpící syndromem křehkosti stáří umírají dříve
(HERMANOVÁ, 2008).
Stařecká křehkost představuje rizikovost, která je dána již samotnými
fyziologickými změnami funkce jednotlivých orgánů ve stáří a dále následnou
dekondicí. Snížení svalové síly, pevnost kostí, kloubní pohyblivosti, výkonnosti
ostatních orgánů (např. kardiovaskulárního aparátu), funkce CNS, ohrožuje jedince
zhoršením soběstačnosti, poruchou pohybové koordinace, pády, zlomeninami, poruchou
homeostázy, celkovým zhoršením zdravotního stavu. Míra stařecké křehkosti závisí
na genetické predispozici, prevenci, pohybové aktivitě a psychické zdatnosti.
(HERMANOVÁ, 2008). Takový senior je velmi často ohrožen i psychickými
komplikacemi. Ty mohou nastat při jakékoliv negativní životní změně. Může se jednat
například o úmrtí rodinného příslušníka či blízkého přítele, nečekané diagnostikování
závažné choroby, hospitalizaci, ale také o "pouhou" změnu bydliště. Tito senioři mají
velmi nízké kompenzační mechanismy a jejich schopnost adaptace vůči jakýmkoliv
změnám je rovněž na nižší úrovni. Při jejich hospitalizaci tak vzniká potřeba věnovat
těmto seniorům zvýšenou pozornost. Z tohoto faktu vyplývá, že pacienti spadající
do skupiny křehkých seniorů, tak celkově mnohem více zatěžují zdravotnický personál.
17
Geriatrická křehkost je dána přítomností alespoň tří z pěti základních znaků:
 subjektivně vnímavá únava, vyčerpanost;
 svalová slabost, nízká hodnota síly stisku ruky, rozechvělý hlas;
 pomalá chůze;
 nízká úroveň pohybové aktivity;
 nechtěný úbytek tělesné hmotnosti o minimálně 4,5 kg za rok
(KALVACH, 2008).
18
2 DELIRIUM
Delirium – akutní mozkový syndrom, akutní stav zmatenosti – patří k nejčastějším
neuropsychickým poruchám u akutně hospitalizovaných seniorů. Delirium zvyšuje
celkovou mortalitu, ohrožuje pacienta trvalou ztrátou soběstačnosti, úrazem, prodlužuje
délku jeho hospitalizace. V praxi tento syndrom bývá diagnostikován v nedostatečné
míře (TOPINKOVÁ, 2005).
Pojem delirium pochází z latinského delirare – blouznit. První informace o tomto
syndromu se objevily již z dob Hippokrata. Poprvé popsal delirium tremens v roce 1813
Sutton. V nedávné době se užíval pro méně nápadnou kvalitativní poruchu vědomí
pojem amence, amentní stav. Tento pojem se už příliš nepoužívá, podle Konráda
je vhodné tento stav označovat jako hypoaktivní delirium. Autor dále upozorňuje,
že adjektivem je tvar „deliriózní, nikoliv delirantní“. Nicméně ve zdrojové literatuře
tento tvar adjektiva vyskytuje pouze ojediněle (KONRÁD, 2006).
2.1 Definice deliria
Delirium (delirantní stav) je charakterizováno jako komplexní psychická porucha,
a její trvání je zpravidla kratší. Od demence se liší rychlým nástupem a proměnlivostí
kognitivních funkcí, kde se lucidní intervaly střídají s projevy kognitivní poruchy
(zhoršenou pamětí, dezorganizovaným myšlením, dezorientací). Deliria jsou
nespecifické reakce na různé příčinné faktory, velmi často na kombinaci různých
faktorů, jejich etiologie a patogeneze jsou multikauzální. Někdy se nám nepodaří
základní vyvolávající noxu zjistit, např. při polymorbiditě a polypragmazii, jindy
je příčina zřejmá, např. alkoholové delirium tremens (KALVACH et al., 2008).
19
Ke zhodnocení deliria jsou používány tyto klasifikace:
MKN – 10 klasifikace (Mezinárodní klasifikace nemocí, která stanovuje kódy
pro klasifikaci nemocí a celé řady příznaků, abnormálních nálezů, zdravotních obtíží,
sociálních situací a příčin poranění a nemocí):
Delirium vyvolané návykovými látkami (F1X.3) nebo jejich odnětím (F1X.4)
a delirium jiné než vyvolané alkoholem nebo jinými psychoaktivními látkami (F05).
Čtvrté kódovací číslo diferencuje:
 F05.0 delirium nenasedající na demenci,
 F05.1 delirium nasedající na demenci,
 F05.8 jiné delirium,
 F05.9 nespecifikované delirium (TOPINKOVÁ, 2010).
DSM – IV klasifikace (Diagnostický a statistický manuál mentálních poruch
je mezinárodně používaná příručka pro klasifikaci a statistiku mentálních poruch):
 delirium při somatickém onemocnění,
 delirium při intoxikaci určité látky,
 delirium v rámci odvykacího stavu,
 delirium se smíšenou etiologií (TOPINKOVÁ, 2010).
2.2 Výskyt delirantních stavů
S delirantními stavy ve stáří se setkávají především lékaři akutních oddělení
nemocnic, a to již při přijetí, kde jsou příznaky deliria přítomny u 15 - 30 %
přijímaných pacientů starších 65 let. V systematickém přehledu 42 publikovaných studií
se incidence deliria během hospitalizace pohybovala v rozmezí 11 - 42 %. Vysoký
výskyt deliria (60 %) je na jednotkách intenzivní péče, u pacientů po chirurgických
výkonech, především po rozsáhlých nitrohrudních, nitrobřišních a ortopedických
operacích a u polytraumat (40 - 60 %). U malých chirurgických výkonů (např. operace
katarakty) nepřesahuje výskyt 5 %. Incidence výrazně stoupá s věkem nemocných,
se závažností klinického stavu (APPACHE skóre) a se závažností kognitivní poruchy.
Delirium je však časté i u seniorů na interních odděleních a na odděleních
onkologických, geriatrických a odděleních následné péče. V běžné populaci starších
20
osob v komunitě je prevalence 1 - 3 %. Rizikovou populací jsou pacienti s demencí,
u nichž se delirium objevuje v závažnějších fázích onemocnění u 20 - 40 %. Podobně
u terminálně nemocných lze delirium diagnostikovat až v 80 % (ŠIMEK et al., 2007).
2.3 Patologie deliria
Patofyziologické mechanismy deliria nejsou dosud plně prozkoumány. Delirium
představuje globální reakci mozku na nespecifické podněty, které přesahují jeho
adaptační schopnosti. Topograficky jsou zapojeny korové i podkorové struktury mozku.
V poruše vědomí hraje důležitou roli ascendentní retikulární aktivační systém CNS
v mozkovém kmeni, který za normálních podmínek zajišťuje přehodnocování podnětů
ze zevního prostředí přicházejících aferentními drahami a má integrační funkci
a vigilitu. Konstantně lze nalézt mnohočetnou neuromediátorovou poruchu, především
přechodný deficit acetylcholinu. Uplatňuje se i dysbalance hladin dopaminu, serotoninu,
kyseliny gama-aminomáselné a dalších látek ze skupin cytosinů, excitačních
aminokyselin, beta-endorfinů atd. předpokládá se i porucha permeability neuronální
membrány při dysbalanci elektrolytů nebo hypoxémii (TOPINKOVÁ, 2010).
2.4 Etiologie deliria
Ke vzniku deliria musí být přítomna jak somatická příčina, tak tzv. vyvolávající
faktory, spouštěče delirií.
K nim náleží například:
 dehydratace a metabolické změny – hypoglykemie, hyperglykemie,
hypernatremie, hyponatremie, hyperkalcemie a jiné iontové dysbalance, uremie,
jaterní selhání,
 hypoperfuze a hypoxie mozku – srdeční selhání, dysrytmie,
bronchopulmonální onemocnění s hypoxemií, těžké anémie,
 horečnatá a zánětlivá onemocnění – často nenápadná, přehlédnutá
či podceněná, např. zánět močových cest,
21
 alkohol a další zneužívané léky – někdy vzniká delirium jako abstinenční
syndrom po jejich náhlém vynechání,
 nežádoucí účinky léků – nevhodná farmaka, např. centrálně působící
anticholinergika, či náhlé vysazení návykových látek, např. benzodiazepinů,
riziko zvyšující kombinace léků v rámci polypragmazie,
 průjmy a zvracení – kombinace dehydratace, iontových změn, popř. zánětlivé
reakce,
 operace a celková anestezie – pooperační deliria patří k typickým geriatrickým
problémům, uplatňuje se kombinace faktorů – stres, bolest, imobilizace, vliv
anestetik, anodyn a dalších léků, zánět, popř. krevní ztráty, změny vnitřního
prostředí, pooperační hypoventilace,
 imobilizace na lůžku – rizikové jsou např. pobyty na JIP s imobilizujícím
monitorováním, zvláště rizikové je mechanické omezování, např. kurtování,
 senzorické deficity – těžší smyslová postižení, tma, senzorická deprivace,
 psychosociální stres – přesazení pacienta co neznámého prostředí, odloučení
od blízké osoby, jazyková bariéra, pohybové omezení,
 bolest (KALVACH et al., 2008).
Deliria velmi často nasedají na demence, i když sami o sobě součástí syndromu
demence nejsou. Proto také v klasifikaci rozlišujeme deliria nasedající na demenci
a deliria bez přítomnosti demence. U některých demencí je výskyt deliria častý,
především u demencí s Lewyho tělísky. Přesto i u delirií nasedajících na demenci
musíme vždy myslet na vyvolávající faktory, na zhoršení somatického stavu nebo vliv
nevhodné medikace (KALVACH et al., 2008).
2.5 Identifikace rizikových faktorů deliria
Znalost rizikových faktorů deliria umožňuje vyhledávat nemocné s vysokým
rizikem výskytu deliria, a to již v době přijetí do nemocnice. U těchto pacientů lze
cíleně uplatnit intervenční postupy, které mohou jednak primárně snížit výskyt, tak
i sekundárně zmírnit závažnost delirantního stavu. Metaanalýza výsledků více než sta
klinických studií identifikovala jako nezávislé rizikové faktory:
22
 pokročilý věk a to zejména nad 80 let – četnost výskytu delirií roste s věkem,
který je jeden z hlavních rizikových faktorů,
 demence a mírná kognitivní porucha,
 porucha vnitřního prostřední,
 akutní infekce,
 malnutricie,
 permanentní katétr,
 somatická multimorbidita a polypragmazie,
 nesoběstačnost,
 aktuální psychosociální stres – deprese,
 těžší senzorické poruchy (nekorigovaná porucha zraku),
 výskyt delirií v anamnéze,
 fenotyp geriatrické křehkosti,
 aj. (TOPINKOVÁ, 2010).
Je důležité usilovat o důslednou léčbu a prevenci vyvolávajících poruch, spouštěčů
delirií, a o úpravu celkového stavu. Jde o správnou hydrataci a alimentaci, úpravu
vnitřního prostředí, zaléčení zánětu, ale také o vysazení nevhodných léků
(JIRÁK et al., 2013).
2.6 Klinický obraz a klasifikace deliria
2.6.1 Klinický obraz delirií
Klinický obraz delirií je značně různorodý. Je přítomna kvalitativní porucha vědomí
různého stupně, která může v průběhu deliria kolísat. Rovněž se objevují poruchy
kognitivních funkcí. Pacienti si obvykle pamatují jen krátké úseky událostí a vybavují si
určité ostrůvky, které mohou být zkreslené. V průběhu delirií je různý stupeň
dezorientace převážně místem a časem, někdy se však může objevit i dezorientace
osobou. Poruchy pozornosti jsou pravidelné, pacienti většinou nejsou schopni soustředit
se delší dobu na jeden objekt. Rovněž se vyskytují problémy s naplánováním
či vykonáním jednoduché aktivity. U hyperaktivních delirií se objevují především
poruchy vnímání typu halucinací, respektive iluzí. U delirujících pacientů se mohou
objevovat bludy, nejčastěji paranoidního obsahu. Významné jsou také poruchy
emotivity. Obvykle převládá úzkost, někdy se vyskytuje až depresivní nálada. Mohou
23
však nastat i projevy agresivity, včetně brachiální agrese vůči okolí. Jindy se objevuje
emoční útlum s neadekvátními aktivitami jako je stereotypní provádění určitých úkonů
(kutivost), které může být spojeno a ničením předmětů. Chování delirujících pacientů
může být nenápadné, přesto však bývá někdy velmi rušivé a zneklidňující pro okolí.
Hospitalizovaný delírující pacient většinou bloudí po oddělení, bere cizí věci, vytahuje
si žilní kanylu nebo močový katétr. U delirií se také mohou vyskytnout poruchy chůze
a především nebezpečné pády včetně pádů z lůžka, navíc mnohdy z větší výšky
při překonávání postranice jako zábrany (KALVACH et al., 2008).
2.6.2 Klasifikace delirií
Dle převládajícího klinického obrazu můžeme deliria dělit do čtyř subtypů:
 Hyperaktivní forma deliria – převažuje zrychlené psychomotorické tempo
a zvýšená aktivita. Časté bývají psychotické příznaky – poruchy vnímání,
produkce bludů, mnohdy projevy agrese a autoagrese (vytrhávání kanyl
a katétrů, strhávání obrazů apod.). Etiologicky se často podílejí toxické faktory
(alkohol, drogy, nevhodná medikace) včetně jejich náhlého vysazení
(abstinenční deliria). Hyperaktivních forem deliria bývá okolo 15 %.
 Hypoaktivní forma deliria – nenápadná, u geriatrických pacientů častá
a mnohdy přehlédnutá forma. Postižení bývají dezorientování místem i časem,
ale snaží se vyznat v situaci, někdy se objevuje letargie. Etiologicky se často
uplatňují metabolické faktory, např. iontový rozvrat nebo uremie. Hypoaktivních
forem deliria bývá okolo 20 %.
 Smíšená forma deliria – střídání hyperaktivních a hypoaktivních projevů
a kolísaní intenzity kvalitativní poruchy vědomí. Etiologicky se často uplatňuje
multimorbidita a lékové polypragmazie. Smíšených forem bývá nejvíce,
cca 65 %.
 Subsyndromální forma deliria – vyznačuje se neúplně vyjádřenými příznaky
a bývá poměrně časté. U mladších osob má delirum krátké trvání a příznaky
se mohou vrátit. Ve stáří mohou symptomy přetrvávat týdny i měsíce,
v některých případech s již trvalou kognitivní poruchou (KALVACH et al.,
2008).
24
2.7 Diagnostika deliria
Deliria se diagnostikují klinickým vyšetřením v kontextu celkového stavu pacienta.
Základními klinickými znaky delirií jsou:
 snížená schopnost udržet pozornost vůči vnějším podnětům,
 rozvrat myšlení různého stupně, např. nedostatek souvislosti při mluvení,
roztěkanost, irelevantní projevy,
 přítomnost alespoň dvou následujících projevů:
- snížená úroveň vědomí,
- pocitové poruchy jako halucinace, iluze a misinterpretace
(Capgrasův syndrom),
- poruchy cyklu spánku – bdění,
- zvýšené nebo snížené psychomotorické tempo a aktivita,
- dezorientace v čase, místě a/nebo osobě různého stupně,
- porucha paměti různého stupně,
 rozvoj během krátkého času – hodiny až dny,
 tendence ke změnám během dne – deliria se vyskytují podstatně častěji v noci
nebo po setmění, tzv. syndrom stmívání,
 důkaz specifického organického faktoru vyvolávajícího delirium nebo důvodný
předpoklad takového faktoru,
 nepřítomnost onemocnění, které by vysvětlilo příznaky nemoci
(KALVACH et al., 2008).
V diferenciální diagnostice delirantního stavu je při podezření na možnou nitrolební
příčinu (trauma, zánět) nutno provést zobrazovací (CT, popř. MR), nebo vyšetření
likvoru (KALVACH et al., 2008).
Pro rozpoznání deliria a zhodnocení stavu kognitivních funkcí se používají
u opakovaně delirujících seniorů screeningové testy. V běžné praxi se však volí rychlá
a spolehlivá metoda. Nejčastěji se k diagnostice deliria používá test CAM (Confusion
Assesment Method) (Příloha A) (TOPINKOVÁ, 2010). Byl vyvinut pro zlepšení
rozpoznání deliria na akutních odděleních nemocnic a v ošetřovatelských ústavech
a primárně je určena pro zdravotní sestry. Považuje se za vhodný především
25
pro rozpoznání hyperaktivních forem deliria. Pacient se opakovaně vyšetřuje,
aby se zjistilo, jaká je přítomnost deliria (TOPINKOVÁ, 2010). Provedení testu
je rychlé, proveditelné od 5 minut maximálně do 10 minut. Hodnotí se zde
4 kategorie - náhlý vznik a kolísání stavu, porucha vědomí, pozornosti a myšlení.
K dalším testům patří například kreslení hodin (Příloha B) (HOŠKOVÁ, 2011).
Ke zhodnocení kognitivních funkcí je používán test MMSE – Mini Mental State
Examinaton (Příloha C). Tento test je nejpoužívanějším testem jak v diagnostice,
tak i ve výzkumu a je považován pouze za orientační (HOŠKOVÁ, 2011).
2.7.1 MMSE (Mini Mental State Examination)
Test MMSE vznikl pro potřeby gerontopsychiatrické kliniky ve státě Massachusetts.
V roce 1975 byl vyvinut a také poprvé publikován dr. Folsteinem. Jeho pacienti trpěli
depresemi, demencí, deliriem nebo schizofrenií. Pro určení závažnosti stavu postižení
kognitivních funkcí seniora potřeboval kvantitativní rozeznávací zkoušku,
kterou by určil rozmezí od mírné po těžkou demenci a rovněž chtěl, aby bylo možné
zdokumentovat průběh, případně zlepšení nebo zhoršení (HOŠKOVÁ, 2011).
Test zahrnuje celkově 10 subtestů (30 otázek), které hodnotí:
1. orientaci v čase a prostoru (den v týdnu, měsíc, město, stát aj.),
2. krátkodobou paměť (vštípivost) - zapamatování si tří slov (lopata, šátek, váza),
3. exekutivní funkce a početní schopnosti při sériovém odčítání (100 minus 7 rovná
se 93 minus 7 rovná se 86 atd.),
4. vybavení si tří slov (lopata, šátek, váza),
5. řečovou expresi při pojmenovávání běžných předmětů (hodinky, tužka),
6. schopnost bezchybného zopakování věty,
7. schopnost vykonání třístupňového příkazu (uchopení, přeložení a položení
papíru),
8. čtení a splnění psaného textu (zavřete oči),
9. psaní (libovolné celé věty),
10. konstrukčně praktické dovednosti – kreslení (dle předlohy prolínající se dva
pětiúhelníky). Za každý správně provedený úkol je možné získat jeden bod.
26
Maximální dosažitelné skóre je tedy 30 bodů. Jednotlivé ukázky a úkoly zadává
vyšetřující seniorovi podle jednotných instrukcí, obsažených ve formuláři.
Přednosti MMSE je snadná administrace bez složitých pomůcek. Výhodou testu je i to,
že jeho provedení nevyžaduje žádné speciální školení pro vyšetřovatele a může jej tedy
provádět i nelékařský zdravotnický pracovník (HOŠKOVÁ, 2011).
Přestože úkoly jsou relativně nenáročné, test dobře odliší středně těžkou demenci
od normálního stárnutí. Nedokáže však spolehlivě identifikovat osoby s mírnou
kognitivní poruchou. Testy se provádí často v rámci prevence vzniku delirantního stavu
u seniorů. Test by měl být proveden u každého seniora bez polymorbidity nad 75 let,
s polymorbiditou nad 65 let a u každého seniora hospitalizovaného nad 65 let vždy
na počátku hospitalizace a v jejím průběhu v pravidelných intervalech.
Výchozí a průběžné znalosti kognitivní kondice seniora usnadní ošetřujícímu personálu
identifikaci blížícího se delirantního stavu a urychlí indikaci nefarmakologické
i farmakologické léčby. Léčba je tak cílená a časná (HOŠKOVÁ, 2011).
2.8 Léčba deliria
2.8.1 Nefarmakologická léčba
 Léčba vyvolávající příčiny a zajištění optimálních metabolických podmínek
(dostatečná výživa, dostatečné zavodnění a okysličení organismu).
 Obecná podpůrná opatření – nekonfliktní přístup, přiměřená stimulace,
pravidelný režim, neorientační techniky, zabránění poranění, zvýšený dohled.
CAVE: kurtování a fyzické omezování prohlubuje delirium a zvyšuje riziko
úrazu (TOPINKOVÁ, 2010).
Hlavní opatření snižující výskyt deliria a zkracující trvání již přítomného deliria:
 optimalizace funkce CNS (vnitřní prostředí, zevní podmínky),
 vysazení anticholinergně působících léků a dle možnosti i léků s účinkem
na CNS,
 monitorování bolesti a její dostatečná léčba, minimum bolestivých intervencí
27
 dostatečný a kvalitní spánek, biorytmů spánek-bdění, přes den denní
světlo a aktivita, v noci klid a tma (noční lampa),
 aktivní hydratace (snížení pocitu žízně ve stáří), sledování příjmu tekutin,
parenterální doplnění,
 sledovat vyprazdňování (retence moči, stolice),
 optimalizace příjmu potravy a stavu výživy,
 zákaz používání fyzických omezení (kurtování, postranice u lůžka),
 včasná mobilizace, přiměřená fyzická aktivita,
 vhodná senzorická stimulace, kompenzace senzorických defektů
(brýle, naslouchadlo, osvětlení, komunikace),
 emočně orientovaná péče (TOPINKOVÁ, 2010).
2.8.2 Farmakologická léčba
Farmakologická léčba deliria nenasedajícího na demenci
Delirium nenasedající na demenci (F05.0) má zpravidla kratší trvání a lepší
prognózu než delirium nasedající na demenci, objevuje se často jako komplikace
známého základního somatického onemocnění, v pooperačním období apod.
Při symptomatické farmakoterapii deliria bychom měli odlišovat akutní léčbu
a doléčování (JIRÁK et al., 2013).
Symptomatickou léčbu a formu aplikace léků akutní léčby volíme podle typu deliria:
1. Hyperaktivní delirium – je vhodnější parenterální aplikace. Vhodný je lék
Haloperidol, který nemá v menších dávkách výraznější nežádoucí
kardiovaskulární účinky. Při intravenozním podání větší dávky však může
Haloperidol ohrozit pacienta arytmií. Nejzávažnějším a nejčastějším
nežádoucím účinkem je možný rozvoj extrapyramidových příznaků.
Nejrychlejší a nespolehlivější je intravenozní aplikace, méně rychlý je účinek
při podání intramuskulárním. U klidnějších nemocných lze podat lék perorálně
buď v tabletách, nebo ve formě kapek. Rozsah dávkování je široký, proto je
třeba se přizpůsobovat stavu pacienta a léky podávat ve správných časových
intervalech během dne (JIRÁK et al., 2013).
28
2. Hypoaktivní a smíšené delirium – k potlačení nočních delirií je vhodné použít
Tiapridal v jednorázové dávce. Výhodou je možnost parenterálního podání.
Dalším vhodným preparátem je Melperon. U nemocných s komorbiditou
Parkinsonovy nemoci a s demencí Lewyho tělísky, u nichž může dojít
ke zhoršení příznaků, by neměl být podáván Haloperidol. Zde je vhodnější
použít antipsychotikum, např. Tiapridal nebo Quetiapin. Použití benzodiazepinů
s krátkým biologickým poločasem (např. Ozazepam, Midazolam) lze doporučit
jen jako pomocnou léčbu tam, kde není dostatečný efekt dosud podaného
antipsychotika nebo kde je v anamnéze nadužívání alkoholu, benzodiazepinů
či jiných psychoaktivních látek a delirium zde může být součástí abstinenčního
stavu. V praxi se podávají nootropika, ale jejich účinnost v léčbě deliria nebyla
prokázána. Jejich užití parenterálně ve vyšších dávkách je opodstatněné u deliria
způsobeného cévní mozkovou příhodou nebo mozkovou hypoxií jiného původu.
V tomto případě jde však o léčbu základního onemocnění, kterou indikuje
zpravidla neurolog nebo internista (JIRÁK et al., 2013).
Farmakologická léčba deliria nasedajícího na demenci
Léčba deliria nasedajícího na demenci (F05.1) má podobné zásady jako léčba
bez demence. V dávkování antipsychotické i další medikace by se mělo postupovat
opatrněji, vzhledem k větší zranitelnosti nemocných a komplikovanějšímu průběhu
deliria (JIRÁK et al., 2013).
29
3 SPECIFICKÁ PÉČE O SENIORA S DELIRIEM
3.1 Specifika ošetřovatelské péče
Péče o seniory v delirantním stavu je velmi specifická a náročná, vyžaduje
profesionální trpělivý přístup a také dostatečné odborné znalosti zdravotnického
personálu. Tato péče obsahuje řadu specifik, se kterými je vždy potřeba předem počítat.
S ohledem na konkrétního seniora v delirantním stavu se jedná se zejména o potřebu:
 vhodného odebrání anamnézy, stanovení správné diagnózy a sestavení
vyhovujícího ošetřovatelského plánu,
 počítání s pravděpodobným neklidem a zmateností, často končící až agresivitou
nebo zraněním,
 vedení řádné dokumentace o průběhu deliria,
 omezení pohybu na lůžku či použití farmakologických prostředků,
 dostatečné rehydratace a realimentace,
 korekce smyslových deficitů,
 poskytnutí pacientovi orientaci v čase a prostoru,
 upravení prostředí,
 informování, případně i vhodného zapojení, rodinných příslušníků,
 uvědomění si náročnosti komunikace (BOHÁČEK, NIEVESOVÁ, 2009).
3.2 Komunikace
U nemocných dochází k postupnému zhoršování schopností komunikace obvykle
v tomto pořadí:
 sledovat konverzaci,
 zapojit se do konverzace,
 začít konverzaci,
 klást otázky,
 najít správná slova,
 gramaticky správně složit větu,
 správně vyslovit některá slova,
30
 mluvit smysluplně,
 pochopit psaný materiál,
 pochopit neverbální signál,
 následovat a opakovat pokyny.
Pro komunikaci se seniory platí (ještě výrazněji než u jiných pacientů), že je třeba
vytvořit dobré podmínky a mít na paměti tato specifika:
 začátek komunikace zahájit iniciálním dotekem,
 komunikovat bez rušivých vlivů prostředí,
 udržovat zrakový kontakt,
 sdělení formulovat krátce a jednoduše,
 komunikovat zřetelně a přiměřeně hlasitě,
 mít trpělivost a informaci i několikrát zopakovat,
 používat uzavřené otázky s možností odpovědí ano / ne,
 neodporovat nemocnému v nepodstatných úvahách a myšlenkách,
 v průběhu komunikace nemocného povzbuzovat, poskytovat mu zpětnou vazbu
a sdělovat mu, co dělá správně,
 používat slova, které sám nemocný nejčastěji používá,
 při společných činnostech vysvětlovat námi vykonávanou činnost a nemocnému
sdělovat, co má činit on sám (HERMANOVÁ et al., 2008).
31
PRAKTICKÁ ČÁST
4 EMPIRICKÝ PRŮZKUM
Průzkumnou část tvoří kvantitativní průzkum metodou dotazníkového šetření.
4.1 Průzkumný problém
Průzkumným problémem bakalářské práce byly delirantní stavy u seniorů z hlediska
ošetřovatelské péče. Práce si klade za cíl zjistit, jaká je úroveň teoretických
i praktických znalostí všeobecných sester v oblasti problematiky ošetřovatelské péče
u seniorů s delirantním stavem. Tento problém byl formulován do třech cílů.
4.1.1 Průzkumné cíle
Cíl 1 – Zjistit úroveň teoretických znalostí sester ohledně delirantních stavů.
Cíl 2 – Zjistit, zda sestry hospitalizovaným seniorům v delirantním stavu věnují
dostatečnou pozornost a jakým způsobem o takovéto seniory pečují.
Cíl 3 – Vypracovat edukační brožuru pro všeobecné sestry s názvem „Senior
a delirium“ (Příloha F).
4.1.2 Průzkumné hypotézy
H 1 – Předpokládáme, že teoretické znalosti sester jsou dostačující a počet správných
odpovědí (u otázek s alespoň jednou správnou odpovědí) se bude pohybovat
v rozmezí od 40 % do 50 %.
H 2 – Předpokládáme, že sestry věnují dostatečnou pozornost péči o seniory
v delirantním stavu, a že o tyto seniory pečují vhodnými způsoby.
32
4.2 Metodika průzkumu
K získání dostatečného množství informací bylo použito kvantitativního šetření.
Sběr dat byl zvolen průzkumnou metodou - technikou dotazníků. Časový harmonogram
průzkumu byl stanoven na březen roku 2013 a po předložení a schválení písemné
žádosti o umožnění dotazníkového šetření v Krajské nemocnici Tomáše Bati a.s.
ve Zlíně (Příloha D), byl také průzkum proveden (konkrétně od 11. do 23. března).
4.3 Průzkumný soubor
Průzkumný soubor tvořily všeobecné sestry s různou délkou praxe, různého věku
a stupně vzdělání, které pracují na předem vybraných odděleních Krajské nemocnice
Tomáš Bati, a.s. ve Zlíně. Mezi vybraná oddělení patřila většina standardních oddělení,
anesteziologicko-resuscitační oddělení a jednotky intenzivní péče a také několik
oddělení následné péče.
4.4 Technika dotazníku
Vytvořený dotazník (Příloha E) v úvodu obsahoval oslovení respondentů, seznámení
s autorem dotazníku a tématem daného průzkumu, zdůraznění anonymity, návod
na správné vyplnění dotazníku a také poděkování respondentům. Dotazník obsahoval
celkem 20 položek. Otázky byly uzavřené. U 16 z nich byla z nabízených 2 až 5
možných odpovědí pouze jedna správná, nebo na otázku neexistovala správná odpověď
a měla pouze zjišťovací charakter. U zbylých 4 položek byla jasně uvedena možnost
výběru více možných odpovědí.
Celkem bylo rozdáno 120 dotazníků. Z tohoto celkového počtu se vrátilo
107 dotazníků (89,17%). Z těchto 107 dotazníků však muselo být pro nesprávnost
či neúplnost vyplnění vyřazeno 7 dotazníků, takže celkový počet dotazníků
ke zpracování činil rovných 100. Všechna získaná data budou v praktické části práce
následně analyzována, procentuálně vyjádřena a následně pomocí tabulek a grafů
znázorněna.
33
Položky 1, 2 a 3 měly čistě zjišťovací charakter a vztahovaly se k samotným sestrám
tvořící průzkumný soubor. Položky 4, 5, 6, 16, 18 a 20 měly taktéž pouze zjišťovací
charakter a zaobíraly se vztahem sester k deliriu u seniorů obecně. Hypotézu 1 jsme
ověřovali položkami 7, 8, 9, 10 a 15, které měly charakter vědomostní. K hypotéze 2
se pak vztahovaly položky 11, 12, 13, 14, 17 a 19, jež byly charakteru zjišťovacího.
34
5 ANALÝZA VÝSLEDKŮ PRŮZKUMU
V následujících tabulkách a grafech jsou zpracovány údaje z jednotlivých položek
dotazníku, jež byly sestrám určeny.
Položka č. 1
Na jakém oddělení pracujete?
a) na standardním oddělení
b) na anesteziologicko-resuscitačním oddělení; jednotce intenzivní péče
c) na oddělení následné péče
Tabulka 1 – Typ oddělení
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost
a) na standardním oddělení 52 52,00%
b)
na anesteziologickoresuscitačním
oddělení;
jednotce intenzivní péče
35 35,00%
c) na oddělení následné péče 13 13,00%
Celkem 100 100,00%
Graf 1 – Typ oddělení
52,00%
35,00%
13,00% a) na standardním oddělení
b) na anesteziologickoresuscitačním
oddělení;
jednotce intenzivní péče
c) na oddělení následné
péče
Z průzkumu vyplývá, že 52 dotazovaných sester (52 %) pracuje na standardním
oddělení, 35 sester (35 %) na anesteziologicko-resuscitačním oddělení či jednotce
intenzivní péče a zbylých 13 sester (13 %) na oddělení následné péče.
35
Položka č. 2
Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?
a) středoškolské
b) vyšší odborné
c) vysokoškolské bakalářské
d) vysokoškolské magisterské
Tabulka 2 – Nejvyšší dosažené vzdělání
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost
a) středoškolské 44 44,00%
b) vyšší odborné 38 38,00%
c) vysokoškolské bakalářské 15 15,00%
d) vysokoškolské magisterské 3 3,00%
Celkem 100 100,00%
Graf 2 - Nejvyšší dosažené vzdělání
44,00%
38,00%
15,00%
3,00%
a) středoškolské
b) vyšší odborné
c) vysokoškolské
bakalářské
d) vysokoškolské
magisterské
Z grafu je patrné, že největší podíl dotazovaných sester - celkem 44 (44 %) dosáhlo
středoškolského vzdělání, vyššího odborného vzdělání 38 sester (38 %),
15 sester (15 %) pak vysokoškolského bakalářského vzdělání a 3 sestry (3 %) vzdělání
vysokoškolského magisterského.
36
Položka č. 3
Jak dlouho pracujete ve zdravotnictví?
a) méně než 2 roky
b) 2 - 5 let
c) 6 - 10 let
d) více než 11 let
Tabulka 3 – Délka praxe ve zdravotnictví
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost
a) méně než 2 roky 25 25,00%
b) 2 - 5 let 25 25,00%
c) 6 - 10 let 21 21,00%
d) více než 11 let 29 29,00%
Celkem 100 100,00%
Graf 3 – Délka praxe ve zdravotnictví
25,00%
25,00%21,00%
29,00%
a) méně než 2 roky
b) 2 - 5 let
c) 6 - 10 let
d) více než 11 let
Z této položky jasně vyplývá, že v průzkumu byly téměř rovnoměrně zastoupeny sestry
s různou délkou praxe ve zdravotnictví. 29 sester (29 %) s praxí delší než 11 let,
25 sester (25 %) s praxí kratší než dva roky, stejně tak 25 sester (25 %) s délkou praxe
2 - 5 let a 21 sester (21 %) pracující ve zdravotnictví 6 -10 let.
37
Položka č. 4
Znáte pojem křehký senior?
a) ano
b) ne
Tabulka 4 – Znalost pojmu křehký senior
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost
a) ano 48 48,00%
b) ne 52 52,00%
Celkem 100 100,00%
Graf 4 – Znalost pojmu křehký senior
48,00%52,00% a) ano
b) ne
V této položce překvapivě uvedlo 52 sester (52 %), že se s tímto pojmem zatím
nesetkaly a zbylých 48 sester (48 %) pojem křehký senior znalo.
38
Položka č. 5
Setkal/a jste se někdy se seniorem, který se nacházel v delirantním stavu?
a) ano
b) ne
c) nevím jistě, zda se jednalo o delirantní stav
Tabulka 5 – Kontakt se seniorem v delirantním stavu
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost
a) ano 82 82,00%
b) ne 8 8,00%
c)
nevím jistě, zda se jednalo o
delirantní stav
10 10,00%
Celkem 100 100,00%
Graf 5 – Kontakt se seniorem v delirantním stavu
82,00%
8,00%
10,00%
a) ano
b) ne
c) nevím jistě, zda se
jednalo o delirantní stav
Z průzkumu vyplývá, že většina, tzn. 82 dotazovaných sester (82 %), se již setkala
se seniorem v delirantním stavu, 10 sester (10 %) neví jistě, zda se u seniora o tento stav
jednalo a 8 sester (8 %) se prozatím s tímto seniorem nesetkalo.
39
Položka č. 6
Jestliže jste na předchozí otázku odpověděl/a „ano“:
Kde poprvé jste přišel/la do kontaktu se seniorem v delirantním stavu?
a) již během studijní praxe
b) v zaměstnání
c) mimo zdravotnictví (např. v rodině)
Tabulka 6 – První kontakt se seniorem v delirantním stavu
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost
a) již během studijní praxe 39 47,56%
b) v zaměstnání 41 50,00%
c)
mimo zdravotnictví
(např. v rodině)
2 2,44%
Celkem 82 100,00%
Graf 6 – První kontakt se seniorem v delirantním stavu
47,56%
50,00%
2,44%
a) již během studijní praxe
b) v zaměstnání
c) mimo zdravotnictví
(např. v rodině)
Na tuto položku vztahující se k odpovědi a) položky č. 5 odpovědělo 41 z dotazovaných
sester (50,00 %), že se se seniorem v delirantním stavu setkaly až během svého
zaměstnání. O něco méně sester, a to 39 (47,56 %) se s tímto seniorem setkalo již během
své studijní praxe. Pouhé 2 sestry (2,44 %) pak přišly do kontaktu s takovýmto
seniorem mimo zdravotnictví.
40
Položka č. 7
Jaká je správná definice slova „DELIRIUM“?
a) porucha osobnosti
b) akutní stav zmatenosti
c) porucha vnímání jedince
d) Alzheimerova choroba
e) porucha chování
Tabulka 7 – Definice slova delirium
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost
a) porucha osobnosti 3 3,00%
b) akutní stav zmatenosti 71 71,00%
c) porucha vnímání jedince 19 19,00%
d) Alzheimerova choroba 0 0,00%
e) porucha chování 7 7,00%
Celkem 100 100,00%
Graf 7 – Definice slova delirium
3,00%
71,00%
19,00%
7,00%
a) porucha osobnosti
b) akutní stav zmatenosti
c) porucha vnímání jedince
d) Alzheimerova choroba
e) porucha chování
Správně (akutní stav zmatenosti) odpovědělo 71 sester (71 %). Ze zbylých odpovědí
bylo velmi překvapující, že 19 sester (19 %) odpovědělo, že správná definice slova
„DELIRIUM“ je porucha vnímání jedince, dalších 7 sester (7 %) pak zvolilo jako
odpověď poruchu chování a zbylé 3 sestry (3 %) zvolily poruchu osobnosti. Možnost,
že se jedná o Alzheimerovu chorobu, nebyla vybrána žádnou z dotazovaných sester.
41
Položka č. 8
Které z uvedených příčin mohou nejčastěji vést u seniora k delirantnímu stavu?
(možnost výběru více odpovědí)
a) nedostatečné prokrvení mozku
b) senzorická deprivace včetně imobilizace
c) užívání či náhlé vysazení psychofarmak
d) snížená diuréza
e) ebrieta
f) nedostatek spánku
g) pooperační stav či stav krátce po úrazu
Tabulka 8 – Nejčastější příčiny vedoucí k delirantnímu stavu u seniora
Odpovědi Absolutní četnost
a) nedostatečné prokrvení mozku 52
b) senzorická deprivace včetně imobilizace 39
c) užívání či náhlé vysazení psychofarmak 84
d) snížená diuréza 12
e) ebrieta 61
f) nedostatek spánku 12
g) pooperační stav či stav krátce po úrazu 61
Graf 8 – Nejčastější příčiny vedoucí k delirantnímu stavu u seniora
52
39
84
12
61
12
61
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100 a) nedostatečné prokrvení
mozku
b) senzorická deprivace
včetně imobilizace
c) užívání či náhlé vysazení
psychofarmak
d) snížená diuréza
e) ebrieta
f) nedostatek spánku
g) pooperační stav či stav
krátce po úrazu
42
V této položce s více správnými odpověďmi byla sestrami nejčetněji (84) uvedena
správná možnost, že nejčastější příčina vedoucí k delirantnímu stavu u seniorů
je užívání či náhlé vysazení psychofarmak. 61 ze sester také označilo další vyhovující
odpověď, a to pooperační stav či stav krátce po úrazu. Opravdu velmi překvapující
bylo, že 61 z dotazovaných sester považovalo chybně za jednu z nejčastějších příčin
delirantního stavu ebrietu, a to zřejmě pro špatné uvědomění si toho, že se otázka
vztahovala k seniorům. Za nejčastější příčiny dále správně označilo 52 sester
nedostatečné prokrvení mozku a 39 sester senzorickou deprivaci včetně imobilizace.
Další nesprávné odpovědi tj. snížená diuréza a nedostatek spánku měly
po 12 označeních.
43
Položka č. 9
Jaké jsou typické příznaky delirantního stavu?
(možnost výběru více odpovědí)
a) agresivita
b) nevolnost
c) neklid
d) porucha myšlení, paměti a orientace
e) dehydratace
Tabulka 9 – Typické příznaky delirantního stavu
Odpovědi Absolutní četnost
a) agresivita 89
b) nevolnost 7
c) neklid 93
d) porucha myšlení, paměti a orientace 93
e) dehydratace 19
Graf 9 – Typické příznaky delirantního stavu
89
7
93 93
19
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
a) agresivita
b) nevolnost
c) neklid
d) porucha myšlení,
paměti a orientace
e) dehydratace
Z grafu je patrné, že většina sester zodpověděla tuto položku s více možnými
odpověďmi relativně správně, protože vyhovující možnosti neklid (93), porucha
myšlení, paměti a orientace (93) a agresivita (89) byly mnohem více voleny,
než odpovědi špatné, jimiž byly dehydratace (19) a nevolnost (7).
44
Položka č. 10
Jaký je prvotní příznak deliria u seniorů?
a) dezorientace vlastní osobou
b) porucha paměti
Tabulka 10 – Prvotní příznak deliria u seniorů
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost
a) dezorientace vlastní osobou 89 89,00%
b) porucha paměti 11 11,00%
Celkem 100 100,00%
Graf 10 – Prvotní příznak deliria u seniorů
89,00%
11,00%
a) dezorientace vlastní
osobou
b) porucha paměti
V této položce odpovědělo správně 89 sester (89 %) a nesprávně otázku zodpovědělo
sester 11 (11 %).
45
Položka č. 11
Považujete za důležité vést u seniorů bilanci tekutin?
a) ano
b) ne
c) záleží na aktuálním zdravotním stavu seniora, nebo na předpokládané délce
hospitalizace
Tabulka 11 – Důležitost vedení bilance tekutin u seniorů
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost
a) ano 69 69,00%
b) ne 0 0,00%
c)
záleží na aktuálním zdravotním
stavu, nebo na předpokládané
délce hospitalizace
31 31,00%
Celkem 100 100,00%
Graf 11 – Důležitost vedení bilance tekutin u seniorů
69,00%
31,00%
a) ano
b) ne
c) záleží na aktuálním
zdravotním stavu, nebo na
předpokládané délce
hospitalizace
Z grafu vyplývá, že 69 sester (69 %) považuje za důležité vést u seniorů bilanci tekutin
a 31 sester (31 %) odpovědělo, že záleží na aktuálním zdravotním stavu,
nebo na předpokládané délce hospitalizace. Ani jedna ze sester nepovažuje
za nedůležité vést bilanci tekutin.
46
Položka č. 12
Jestliže máte na oddělení seniora, u kterého se vyvíjí delirantní stav, co uděláte
nejdříve?
a) zajistím bezpečí seniora
b) neprodleně informuji lékaře
c) nasadím medikamentózní léčbu
d) zajistím dostatečný příjem tekutin
e) dostatečně edukuji seniora o jeho stavu
Tabulka 12 – Prvotní činnost u seniora v delirantním stavu
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost
a) zajistím bezpečí seniora 64 64,00%
b) neprodleně informuji lékaře 30 30,00%
c) nasadím medikamentózní léčbu 1 1,00%
d)
zajistím dostatečný příjem
tekutin
4 4,00%
e)
dostatečně edukuji seniora
o jeho stavu
1 1,00%
Celkem 100 100%
Graf 12 – Prvotní činnost u seniora v delirantním stavu
64,00%
30,00%
1,00%
4,00%
1,00%
a) zajistím bezpečí seniora
b) neprodleně informuji
lékaře
c) nasadím medikamentózní
léčbu
d) zajistím dostatečný
příjem tekutin
e) dostatečně edukuji
seniora o jeho stavu
47
Z položky je patrné, že 64 sester (64 %) by správně nejdříve zajistilo bezpečí seniora.
Alarmující pak je, že 30 sester (30 %) by nejdříve neprodleně informovalo lékaře,
4 sestry (4 %) by zajistily dostatečný příjem tekutin, 1 sestra (1 %) by dostatečně
edukovala seniora o jeho stavu a 1 sestra (1 %) by nasadila medikamentózní léčbu.
48
Položka č. 13
Dovoluje Vám pracovní vytížení věnovat dostatečnou péči seniorům v delirantním
stavu?
a) ano
b) spíše ano
c) spíše ne
d) ne
Tabulka 13 – Dostatečná péče seniorům v delirantním stavu
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost
a) ano 16 16,00%
b) spíše ano 32 32,00%
c) spíše ne 46 46,00%
d) ne 6 6,00%
Celkem 100 100,00%
Graf 13 – Dostatečná péče seniorům v delirantním stavu
16,00%
32,00%46,00%
6,00%
a) ano
b) spíše ano
c) spíše ne
d) ne
U této položky odpovědělo 46 sester (46 %) spíše ne, 32 sester (32 %) spíše ano.
Pouze 16 sestrám (16 %) dovoluje pracovní vytížení věnovat dostatečnou péči seniorům
v delirantním stavu a 6 sester (6,00 %) pak uvedlo, že jim jejich pracovní vytížení
nedovoluje věnovat dostatečnou péči o takovéto seniory.
49
Položka č. 14
Jaké bezpečnostní pomůcky používáte u seniora, je-li neklidný?
(možnost výběru více odpovědí)
a) postranice
b) měkké kurty
c) kožené kurty
d) žádné z výše uvedených
Tabulka 14 – Bezpečností pomůcky u neklidného seniora
Odpovědi Absolutní četnost
a) postranice 95
b) měkké kurty 83
c) kožené kurty 27
d) žádné z výše uvedených 0
Graf 14 – Bezpečností pomůcky u neklidného seniora
95
83
27
0
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
a) postranice
b) měkké kurty
c) kožené kurty
d) žádné z výše uvedených
Z grafu, který se týká této položky s možností volby více odpovědí, je patrné,
že 95 sester u neklidného seniora použilo postranic. 83 sester pak také zvolilo možnost
měkké kurty a více než čtvrtina (27) sester vybralo kurty kožené. Všechny dotazované
sestry si vybraly z výše uvedených možností a zbylé možnosti (žádné z výše uvedených)
nebylo využito.
50
Položka č. 15
Které z uvedených léků jsou vhodné k tlumení seniora, který je v delirantním stavu?
(možnost výběru více odpovědí)
a) Haloperidol
b) opiáty
c) Heminevrin
d) Tiapridal
e) žádné z výše uvedených
Tabulka 15 – Vhodné léky k tlumení seniora v delirantním stavu
Odpovědi Absolutní četnost
a) Haloperidol 50
b) opiáty 1
c) Heminevrin 13
d) Tiapridal 72
e) žádné z výše uvedených 6
Graf 15 – Vhodné léky k tlumení seniora v delirantním stavu
50
1
13
72
6
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
a) Haloperidol
b) opiáty
c) Heminevrin
d) Tiapridal
e) žádné z výše uvedených
Z grafu vyplývá, že v položce týkající se vhodných léků k tlumení seniora v delirantním
stavu volilo nejvíce sester správně Tiapridal (72) a Haloperidol (50). Překvapivě
13 sester označilo nesprávně za vhodné léky Heminevrin a 1 sestra opiáty. Taktéž
nesprávnou možnost, že žádné z výše uvedených léků nejsou vhodné, označilo 6 sester.
51
Položka č. 16
Setkal/a jste se s postupy, jak správně pečovat o seniory?
a) ano, v dostatečné míře
b) ano, ale v nedostatečné míře
c) ne
Tabulka 16 – Styk s postupy, jak správně pečovat o seniory
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost
a) ano, v dostatečné míře 54 54,00%
b) ano, ale v nedostatečné míře 38 38,00%
c) ne 8 8,00%
Celkem 100 100,00%
Graf 16 – Styk s postupy, jak správně pečovat o seniory
54,00%38,00%
8,00%
a) ano, v dostatečné míře
b) ano, ale v nedostatečné
míře
c) ne
Na tuto položku odpovědělo 54 sester (54 %), že se již s postupy jak správně pečovat
o seniory setkaly v dostatečné míře, 38 sester se s postupy setkalo, ale v nedostatečné
míře a pouze 8 sester (8 %) se dle jejich odpovědí s postupy, jak správně pečovat
o seniory, zatím nesetkalo.
52
Položka č. 17
Považujete delirium ve stáří za závažný ošetřovatelský problém?
a) ano
b) ne
Tabulka 17 – Delirium: závažný ošetřovatelský problém ve stáří
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost
a) ano 94 94,00%
b) ne 6 6,00%
Celkem 100 100,00%
Graf 17 – Delirium: závažný ošetřovatelský problém ve stáří
94,00%
6,00%
a) ano
b) ne
Z grafu je jasně patrné, že naprostá většina sester, a to 94 (94 %), považuje delirium
ve stáří za závažný ošetřovatelský problém. Pouze 6 sester (6 %) označilo, že delirium
za závažný problém nepovažuje.
53
Položka č. 18
Domníváte se, že si lékaři na vašem oddělení dostatečně uvědomují závažnost
delirantních stavů u seniorů?
a) ano
b) ne
Tabulka 18 – Uvědomění lékařů o závažnosti delirantních stavů u seniorů
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost
a) ano 56 56,00%
b) ne 44 44,00%
Celkem 100 100,00%
Graf 18 – Uvědomění lékařů o závažnosti delirantních stavů u seniorů
56,00%
44,00%
a) ano
b) ne
Z dotazovaných se 59 sester (59 %) domnívá, že si lékaři dostatečně uvědomují
závažnost delirantních stavů u seniorů, avšak zbylých 44 sester (44 %) zvolilo možnost,
že si lékaři závažnost tohoto problému dostatečně neuvědomují.
54
Položka č. 19
Domníváte se, že hospitalizace v nemocničním zařízení způsobuje seniorům velkou
psychickou zátěž?
a) ano
b) spíše ano
c) spíše ne
d) ne
Tabulka 19 – Psychická zátěž u seniorů v nemocničním zařízení
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost
a) ano 74 74,00%
b) spíše ano 23 23,00%
c) spíše ne 3 3,00%
d) ne 0 0,00%
Celkem 100 100,00%
Graf 19 – Psychická zátěž u seniorů v nemocničním zařízení
74,00%
23,00%
3,00%
a) ano
b) spíše ano
c) spíše ne
d) ne
Z dotazovaných sester se většina domnívá, že hospitalizace v nemocničním zařízení
způsobuje seniorům velkou psychickou zátěž. Možnost ano vybralo 74 sester (74 %),
možnost spíše ano pak sester 23 (23 %). Odpověď spíše ne byla zvolena pouze
ve 3 případech (3 %) a ani jedna z dotazovaných sester nevybrala možnost ne.
55
Položka č. 20
Kde byste se převážně snažil/a získat více informací o problematice delirantních stavů?
a) u lékaře
b) u vrchní či staniční sestry
c) v nemocniční knihovně
d) na internetu
Tabulka 20 – Možnost získání informací o problematice delirantních stavů
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost
a) u lékaře 13 13,00%
b) u vrchní či staniční sestry 6 6,00%
c) v nemocniční knihovně 20 20,00%
d) na internetu 61 61,00%
Celkem 100 100,00%
Graf 20 – Možnost získání informací o problematice delirantních stavů
13,00% 6,00%
20,00%
61,00%
a) u lékaře
b) u vrchní či staniční sestry
c) v nemocniční knihovně
d) na internetu
Z dotazovaných by se 61 sester (61 %) pokoušelo získat informace o problematice
delirantních stavů na internetu, 20 sester (20 %) uvedlo možnost získat informace
v nemocniční knihovně, 13 sester (13 %) by se snažilo informovat u lékaře a zbylých
6sester (6 %) pak zvolilo možnost u vrchní či staniční sestry.
56
6 INTERPERETACE VÝSLEDKŮ
Hypotéza 1 - Předpokládáme, že teoretické znalosti sester jsou dostačující a počet
správných odpovědí (u otázek s alespoň jednou správnou odpovědí)
se bude pohybovat v rozmezí od 40 % do 50 %.
Předpoklad hypotézy 1, že vědomosti sester jsou dostačující a že počet správných
odpovědí se bude pohybovat v rozmezí od 40 % do 50 %, se potvrdil jen částečně,
protože se počet správných odpovědí v několika případech pohyboval nad hranicí 50 %.
Na tuto hypotézu bylo v dotazníku zaměřeno celkem 5 vědomostních položek (7, 8, 9,
10, 15) a počet správných odpovědí se u jednotlivých otázek značně lišil.
U položky č. 7, dotazující se na definici slova DELIRIUM, odpovědělo správně
71 sester, což činí 71 %. V této položce bylo překvapující, že 19 sester (19 %) označilo
jako správnou odpověď porucha vnímání jedince.
U následující položky č. 8, ve které nás zajímaly nejčastější příčiny vedoucí
k delirantnímu stavu u seniorů, byla možnost volby více odpovědí a ze 100 sester
správně odpovědělo – 84 sester užívání či náhlé vysazení psychofarmak, 61 sester
pooperační stav či stav krátce po úrazu, 52 sester správné prokrvení mozku a 39 sester
senzorická deprivace včetně imobilizace. Velmi překvapující bylo, že 61 sester zvolilo
ebrietu - zřejmě pro špatné uvědomění si toho, že se daná otázka vztahovala k seniorům.
V položce č. 9 jsme zjišťovali typické příznaky delirantního stavu. V této položce,
kde byla opět možnost volby více odpovědí, pak většina z dotazovaných sester
odpověděla správně – 93 sester neklid, 93 sester porucha myšlení, paměti a orientace
a 89 sester agresivita.
Položka č. 10 se dotazovala na prvotní příznak deliria u seniorů. Ze dvou možností
zde zvolilo 89 sester (89 %) správnou odpověď – dezorientace vlastní osobou.
U položky č. 15, znovu s možností volby více odpovědí, jsme se sester tázali
na vhodné léky k tlumení seniora v delirantním stavu. Správné odpovědi vybralo
u možnosti Tiapridal 72 sester a u možnosti Haloperidol přesně polovina sester, tedy 50.
Zajímavé je, že 13 sester vybralo možnost Heminevrin a 6 sester zvolilo možnost žádné
z výše uvedených.
57
Hypotéza 2 - Předpokládáme, že sestry věnují dostatečnou pozornost péči o seniory
v delirantním stavu, a že o tyto seniory pečují vhodnými způsoby.
Z průzkumu vyplývá, že předpoklad hypotézy 2 se nám potvrdil, neboť až na
několik málo výjimek, se sestrami vybrané odpovědi s tímto předpokladem shodovaly.
K této hypotéze se vztahovaly položky 11 – 14 a dále 17 a 19, všechny zjišťovacího
charakteru.
Položkou č. 11 jsme se dotazovali, zda sestry považují za důležité vést bilanci
tekutin u seniorů. Žádná ze sester nezvolila možnost, že vést bilanci tekutin u seniorů
je nedůležité. 69 sester (69 %) odpověděla možností ano a 31 sester (31 %) zvolilo
možnost, že záleží na aktuálním zdravotním stavu seniora, nebo na předpokládané délce
hospitalizace.
V položce č. 12 nás zajímalo, co jako první udělají sestry pečující o seniora,
u kterého se vyvíjí delirantní stav. 64 sester (64 %) správně zvolilo možnost zajistím
bezpečí seniora. Z poměrně velkého počtu zbývajících sester (36 %) by nejvíce sester
nejdříve neprodleně informovalo lékaře.
Položka č. 13 se týkala pracovního vytížení sester a dotazovali jsme se v ní, zda jim
toto vytížení dovoluje věnovat dostatečnou péči seniorům v delirantním stavu. Většina
sester průzkumem odpověděla, že nedovoluje. 46 sester (46 %) zvolilo možnost spíše ne
a 6 sester (6 %) pak možnost ne.
Následující položka č. 14, s možností volby více odpovědí, se vztahovala
k bezpečnostním pomůckám, které sestry používají u neklidných seniorů. Nejčastěji
byly sestrami zvoleny možnosti postranice (95) a měkké kurty (83) a zajímavostí je,
že více než čtvrtina sester (27) používá u seniorů kožené kurty.
V položce č. 17 jsme se zaměřili na to, zda se sestry považují delirium ve stáří
za závažný ošetřovatelský problém a většina sester, celkem 94 (94 %), odpověděla ano.
V poslední položce č. 19, vztahující se k hypotéze 2, nás zajímalo, zda se sestry
domnívají, že hospitalizace v nemocničním zařízení způsobuje seniorům velkou
psychickou zátěž. Téměř všechny sestry odpověděly kladně – 74 sester (74 %) vybralo
možnost ano a 23 sester (23 %) pak možnost spíše ano.
58
7 DISKUZE VÝSLEDKŮ
Výsledky našeho průzkumu jsme porovnávali s obdobnou prací z roku 2009,
kterou vypracovala paní magistra Pavlína Lefková. Práci s názvem „Delirantní stavy
u hospitalizovaných seniorů z pohledu sestry“ vypracovala, tehdy Bc. Pavlína Lefková,
jako svou diplomovou práci na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně,
a v zápětí ji také úspěšně obhájila. Její práce byla zaměřena na problematiku delirií
u seniorů a měla za cíle zmapovat využívání nefarmakologických intervencí v prevenci
vzniku deliria, zjistit způsoby zvládání neklidných delirujících seniorů a zmapovat
znalosti sester týkající se problematiky delirií. V několika částech kvantitativního
průzkumného šetření této práce jsme mohli najít určité podobnosti s naší prací
a pro účel diskuze tak bylo vybráno několik položek, u kterých bylo do jisté míry
možné provedení porovnání s výsledky našeho empirického průzkumu.
Průzkumný soubor dotazníkového šetření práce paní magistry Lefkové tvořily
všeobecné sestry pracující v nemocnicích ve Vsetíně a ve Valašském Meziříčí a stejně
jako v našem případě byly v dotazníkovém šetření zastoupeny sestry z různých oddělení
těchto zdravotnických zařízení. Rovněž byly sestry odpovídající v tomto šetření
s různou délkou praxe ve zdravotnictví a taktéž měly tyto sestry různý stupeň vzdělání
(od středoškolského až po vysokoškolské magisterské), stejně jako sestry tvořící náš
průzkumný soubor. Vzhledem k těmto shodám můžeme považovat srovnávání výsledků
této a naší práce za relevantní.
V jedné z položek kvantitativního šetření diplomové práce paní magistry Lefkové
se respondentů tázala, zda sledují u každého seniora bilanci tekutin. Z jejího průzkumu
vyplývá, že 46,4 % sester ano a 53,6 % sester ne. Naše položka č. 11 se respondentů
dotazovala, zda sestry považují za důležité vést u seniorů bilanci tekutin. Z našich
možností vybralo 69 % sester možnost ano, 31 % sester možnost záleží na aktuálním
zdravotním stavu, nebo na předpokládané délce hospitalizace a 0 % sester možnost ne.
Odchylku mezi výsledky šetření paní magistry Lefkové a našim šetřením můžeme
přičíst pravděpodobně tomu, že její práce byla vypracována v roce 2009, zatímco naše
v roce 2013, a za tyto 4 roky tak došlo ke zlepšení úrovně znalostí sester o delirantních
stavech u seniorů a ke zlepšení péče sester o tyto pacienty.
59
Jedna z následujících položek kvantitativního šetření diplomové práce paní
Mgr. Pavlíny Lefkové se zabývala otázkou, jaká psychofarmaka sestry nejčastěji
aplikují delirujícím seniorům. Možnost Tiapridal tehdy vybralo 47,7 % sester, možnost
Haloperidol pak 18,3 % sester, Prothazin 3,3 % sester, Plegomazin, Tisercin
19,1 % sester, Benzodiazepiny 10 % a možnost jiné zbývajících 1,7 % sester.
Velké procento u léku Tiapridal pak paní magistra odůvodnila jeho velikou oblíbeností.
S tímto názorem se, vzhledem k výsledku našeho empirického průzkumu, naprosto
ztotožňujeme. Konkrétně díky odpovědím v položce č. 15, kdy měly sestry vybrat
z možností ty léky, které jsou dle jejich názoru vhodné k utlumení seniora, který je
v delirantním stavu. V našem dotazníkovém šetření zvolilo možnost Tiapridal dokonce
72 % sester.
Další položka diplomové práce, se vztahovala k možnostem sester získat informace
týkající se problematiky delirantních stavů u seniorů. Nejčastější odpovědí (29,9 %
sester) bylo, že tyto informace měly sestry možnost získat ze seminářů. Na druhém
místě (24,8 % sester) se umístila možnost z odborné literatury, dále pak (24,3 % sester)
možnost z internetu, následovala možnost u kolegů (15,9 % sester) a 5,1 % sester
uvedlo, že tuto možnost neměly. Naše položka č. 20 se respondentů dovazovala, kde by
se převážně snažili získat více informací o problematice delirantních stavů. V našem
dotazníkovém šetření byla nejčastěji zvolena možnost na internetu (61 % sester),
druhou nejčastěji volenou možností bylo v nemocniční knihovně (20 % sester),
na třetím místě byla možnost u lékaře (13 % sester) a nejméně vybíranou možností bylo
u vrchní či staniční sestry (6 % sester). Výsledky obou šetření poukazují na narůstající
oblibu vyhledávání informací na internetu a na vzrůstající dostupnost připojení k němu.
Dále můžeme z těchto šetření usoudit, že čtvrtina až pětina sester by i nadále hledaly
informace o této problematice v odborné literatuře a že zhruba 16 až 19 % sester by se
obrátilo na některé ze svých kolegů, ať už jinou sestru či lékaře.
Poslední z položek, která byla zvolena pro diskuzi, byla otázka, zda bývá prvním
příznakem manifestního deliria dezorientace vlastní osobou. Na tuto otázku správně
odpovědělo 54 % sester, tedy možností ano, dále 31,5 % sester nesprávnou možností ne
a zbylých 14,5 % sester vybralo možnost nevím. V položce č. 10 našeho dotazníkového
šetření, měly sestry pomocí dvou nabízených možností zodpovědět otázku,
jaký je prvotní příznak deliria u seniorů. Tuto položku zodpovědělo správně 89 % sester
60
(volbou možnosti dezorientace vlastní osobou) a nesprávně 11 % sester (volbou
možnosti porucha paměti). Vyšší procento správných odpovědí v našem průzkumu
si vysvětlujeme zejména zlepšením informovanosti sester o problému delirií za poslední
4 roky, což je doba, která dělí naši práci od práce paní magistry Lefkové.
7.1 Doporučení pro praxi
Z provedeného průzkumu dané problematiky vyplývá potřeba následujících doporučení
pro praxi:
Doporučení pro všeobecné sestry:
 nepodceňovat problematiku péče o seniory,
 celoživotně se vzdělávat v oblastech delirií a péče o seniory (např. pomocí
odborných seminářů a přednášek),
 získávat informace o problematice delirantních stavů u seniorů
prostřednictvím odborné literatury,
 řádně zaškolovat sestry nastupující do praxe,
 věnovat péči o seniory v delirantním stavu dostatek času a zajistit u těchto
seniorů neustálý dohled,
 pravidelně hodnotit stav seniora v delirantním stavu (např. pomocí CAM
nebo MMSE testů) a zaznamenávat veškeré změny do dokumentace,
 konzultovat veškeré změny stavu pacienta s lékařem,
 řádně edukovat rodinné příslušníky.
61
ZÁVĚR
Prvním cílem bakalářské práce bylo zjistit úroveň teoretických znalostí všeobecných
sester o problematice delirantních stavů u seniorů. Dalším z cílů bylo zjistit, zda sestry
věnují dostatečnou pozornost péči o seniory v delirantním stavu a zda o tyto seniory
pečují vhodnými způsoby. Výsledky empirického průzkumu dokazují, že přibližně
u poloviny sester není úroveň teoretických znalostí problematiky péče o delirující
seniory uspokojující a nastává tak nezanedbatelná potřeba stálého vzdělávání. Tyto
znalosti mohou péči o seniory nejen zkvalitnit (a přímo tak seniorům částečně zmírnit
psychickou zátěž při hospitalizaci), ale mohou také zabránit řadě zdravotním
komplikacím a tím i následnému zbytečnému zatížení zdravotnického personálu.
V současnosti nejsou v péči o pacienty v delirantním stavu patrné žádné výrazné
rozdíly mezi sestrami s různým stupněm vzdělání či s různou délkou praxe. Jediný
rozdíl lze spatřit v lepší péči o tyto pacienty na anesteziologicko-resuscitačních
odděleních a jednotkách intenzivní péče, což lze připsat samotné podstatě těchto
oddělení. Záleží pouze na každé ze sester, zda se bude chtít sama sebevzdělávat a bude
se tak například aktivně účastnit seminářů a přednášek, přečte si o této problematice
některý z mnoha kvalitních článků v odborné literatuře či na internetu anebo se na tuto
problematiku dotáže některého ze svých kolegů (viz položka č. 20 v kapitole 5).
K tomuto účelu může částečně posloužit také námi vypracovaná edukační brožura
„Senior a delirium“ (Příloha F).
Otázkou nadále zůstává využívání tak sporných omezovacích prostředků jako jsou
kožené kurty. Z našeho dotazníkového šetření (položka č. 14 v kapitole 5) jasně
vyplývá, že 27% sester zlínské nemocnice tyto kurty v praxi stále využívá.
62
SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ
Tištěné monografické publikace
HERMANOVÁ, Marie et al., 2008. Vybrané kapitoly z péče o seniory. 1. vyd. Brno:
Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů pro Marii
Hermanovou – CURATIO.
JAROŠOVÁ, Darja, 2006. Péče o seniory. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita,
Zdravotně sociální fakulta. ISBN 80-7368-110-2 .
JIRÁK, Roman et. al., 2013. Gerontopsychiatrie. Praha: Galén. ISBN 978-80-7262-
873-5.
JIRÁK, R., I. Holmerová, C. Borzová a kolektiv, 2009. Demence a jiné poruchy paměti.
1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2454-6.
KALVACH, Z., Z. Zadák, R. Jirák, H. Zavázalová, a kolektiv, 2008. Geriatrické
syndromy a geriatrický pacient. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN: 978-80-247-2490-4.
LUŽNÝ, Jan, 2012. Gerontopsychiatrie. Praha: Triton. ISBN 978-80-7387-573-2.
MATĚJOVSKÁ KUBEŠOVÁ, Hana, 2009. Akutní stavy v geriatrii. 1. vyd. Praha:
Galén. ISBN 978-80-7262-620-5.
MÁTL, Ondřej a Milena JABŮRKOVÁ, 2007. Kvalita péče o seniory. 1. vyd. Praha:
Galén. ISBN ISBN 978-80-7262-499-7.
MUSIL, Jiří, 2006. Klinická psychologie a psychiatrie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita
Palackého. ISBN 80-244-1153-9.
POKORNÁ, A., 2010. Komunikace se seniory. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-
247-3271-8.
POLEDNÍKOVÁ, Ľubica, 2006. Geriatrické a gerontologické ošetrovateľstvo. Martin:
Osveta. ISBN 80-8063-208-1.
RABOCH, J., P. PAVLOVSKÝ a kolektiv, 2012. Psychiatrie. 1. vyd. Praha:
Karolinum. ISBN 978-80-246-1985-9.
63
RAHN, Ewald a Angela MAHNKOPF, 2000. Psychiatrie: učebnice pro studium
a praxi. Z němec. orig. přel. Jan Lorenc et al. Praha: Grada. ISBN 80-7169-964-0.
RUŽIČKA, Evžen, 2003. Diferenciální diagnostika a léčba demencí. 1. vyd. Praha:
Galén. ISBN 80-7262-205-6.
VENGLÁŘOVÁ, Martina, 2007. Problematické situace v péči o seniory. 1. vyd. Praha:
Grada. ISBN 978-80-247-2170-5.
TOPINKOVÁ, Eva, 2005. Geriatrie pro praxi. 1.vyd. Praha: Galén. ISBN 80-7262-
365-6.
Tištěné seriálové publikace
AMBLER, Z., 2012. Neurologické problémy ve starším věku. Postgraduální medicína,
roč. 14, č. 2, s. 201-206. ISSN 1212-4184.
DOLEŽALOVÁ, I., 2011. Poruchy chování seniorského věku. Florence, roč. 7, č. 10, s.
7-9. ISSN 1801-464X.
HOŠKOVÁ, K., 2011. Diagnostika delirantního stavu testem MMSE. Florence, roč. 7,
č. 7-8, s. 24-26. ISSN 1801-464X.
KONRÁD, J., 2006. Deliria (stavy zmatenosti) u geriatrických pacientů. Česká
geriatrická revue, roč. 4, č. 2, s. 65 – 71. ISSN 1801-8661.
RESSNER, P., J., KONRÁD a P., BÁRTOVÁ. 2011. Delirium u geriatrických
nemocných. Neurologie pro praxi, roč. 12, č. 5, s. 311-316. ISSN 1213-1814.
ŠIMEK, J., M. VENGLÁŘOVÁ a T. TOŠNEROVÁ, 2007. Sestry a delirantní stavy
u hospitalizovaných nemocných. Praktický lékař, roč. 87, č. 5, s. 292 – 293.
ISSN 0032-6739.
TOPINKOVÁ, E., 2010. Delirantní stavy u hospitalizovaných seniorů: současné
diagnostické a léčebné postupy. Medicína po promoci, roč. 1, č. 3, s. 72-78. ISSN 1212-
9445.
64
Elektronické seriálové publikace
KALVACH, Z., 2008. Geriatrická křehkost – významný klinický fenomén [online].
Gerontologické centrum v Praze. [cit. 2013-04-15]. Dostupné z:
http://medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2008/02/05.pdf
BOHÁČEK, P. a A. NIEVERSOVÁ, 2009. Amentně delirantní stav v následné péči
[online]. Nemocnice následné péče Ryjice. [cit. 2013-04-15]. Dostupné z:
http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/amentne-delirantni-stav-v-nasledne-peci
Diplomové a disertační práce
LEFKOVÁ, P., 2009. Delirantní stavy u hospitalizovaných seniorů z pohledu sestry.
Brno: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta. 6 příloh. Vedoucí diplomové práce:
MUDr. Jan Šlapák.
ŠLAPÁK, J., 2010. Delirantní stavy u interně nemocných vyššího věku.
Brno: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta. 3 přílohy. Vedoucí diplomové práce:
doc. MUDr. Pavel Weber, CSc.
65
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha A – Hodnotící škála pro diagnózu deliria – Confusion Assessment I
Method (CAM)
Příloha B – Test kreslení hodin II
Příloha C – Test kognitivních funkcí – Mini-Mental State Exam (MMSE) III
Příloha D – Protokol k provádění sběru podkladů pro zpracovaný bakalářské IV
práce
Příloha E – Dotazník V
Příloha F – Brožura „Senior a delirium“ IX
Příloha G – Titulní list k rešerši X
I
Příloha A – Hodnotící škála pro diagnózu deliria – Confusion Assessment
Metod (CAM)
Zdroj: http://www.tribune.cz/dta/a/o/36/60/o.png
II
Příloha B – Test kreslení hodin
Zdroj: http://klimes.mysteria.cz/clanky/psychologie/test_kresleni_hodin.gif
III
Příloha C – Test kognitivních funkcí – Mini-Mental State Exam (MMSE)
Zdroj: http://img.mf.cz/961/657/a.jpg
IV
Příloha D – Protokol k provádění sběru podkladů pro zpracovaný bakalářské
práce
V
Příloha E – Dotazník
VI
Příloha E – Dotazník - pokračování
VII
Příloha E – Dotazník - pokračování
VIII
Příloha E – Dotazník - pokračování
IX
Příloha F – Brožura „Senior a delirium“
X
Příloha G – Titulní list k rešerši