Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., Praha 5 ETICKÉ ASPEKTY V PECI O UMÍRAJÍCÍHO PACIENTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE NIKITINA KAMILLA Praha 2013 VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o. p. s., PRAHA 5 ETICKÉ ASPEKTY V PECI O UMÍRAJÍCÍHO PACIENTA BAKALÁRSKA PRACE NIKITINA KAMILLA Stupeň kvalifikace: bakalář Komise pro studijní obor: Všeobecná sestra Vedoucí práce: PhDr. Eva Kymrová, PhD. Praha 2013 VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o. se sídlem v Praze 5, Duškova 7, PSČ 150 00 Nikitina Kamila 3. AVS Schválení tématu bakalářské práce Na základě Vaší žádosti ze dne 12. 3. 2012 Vám oznamuji schválení tématu Vaší bakalářské práce ve znění: Etické aspekty v péči o umírajícího pacienta Etnical Issues in Caringfor the Dying Patient Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Eva Kymrová V Praze dne: 3. 9. 2012 prof. MUr/r. Zdeněk Seidl, CSc. / / n I /ektor Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jsem jen uvedené v seznamu použité literatury prameny a literaturu. Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním účelům. V Praze dne Podpis Poděkování Touto cestou bych chtěla poděkovat vedoucí mé bakalářské práce PhDr. Evu Kymrovou za pedagogické usměrnění, cenné rady, metodickou podporu, ochotný a láskavý přístup. Dále také děkuji internímu, neurologickému a onkologickému oddělení Nemocnice Rudolfa a Štefánie, a.s., Benešov za umožnění sběru dát k praktické části mé bakalářské práci. ABSTRAKT NIKITINA, Kamilla: Etické aspekty v péči o umírajícího pacienta. Vysoká škola zdravotnická, o.p.s. Stupeň kvalifikace: bakalář (Bc). Vedoucí práce: PhDr. Eva Kymrová. Praha. 2013. 77 s. Hlavním cílem této bakalářské práce je shrnout poznatky o umírání, paliativní péči a etice, a zároveň zjistit rozsah vědomostí u zdravotnických pracovníků o tomto tématu a jejich zájem o další vzdělávání v této oblasti. Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a empirickou. Teoretická část shrnuje poznatky o etice, principech a úkolech etiky v ošetřovatelství, etických kodexech, procesu umírání, o principech a cílech paliativní péči, potřebách umírajícího pacienta, péči o tělo zemřelého a nárocích na personál. Empirická část je věnována průzkumu, jehož hlavním cílem bylo zjistit míru informovanosti sester a zdravotnických asistentů o etických aspektech v péči o umírajícího pacienta. Použitou metodou byl nestandardizovaný dotazník. Předem stanovené cíle byly splněny. Z výsledků průzkumu je patrné, že vědomosti v oblasti etických aspektů nejsou dostačující, a že respondenti neprojevují zájem o toto téma. Na základě vyhodnocení a analýzy získaných údajů jsme navrhli pořádání školení, kurzů, odborných seminářů a přednášek do zdravotnických zařízení na dané téma. Klíčová slova Etika. Paliativní péče. Smrt. Syndrom vyhoření. Umírání. ABSTRACT NIKITINA, Kamilla. Ethical Issues in Caring for the Dying Patient. Nursing College, o.p.s. Degree: Bachelor (Be). Tutor: PhDr. Eva Kymrovä. Prague. 2012. 77 pages. The main purpose of this bachelor thesis is to summarize the knowledge about dying, palliative care and ethics, and discover the range of knowledge among sanitary workers about this topic, and their interest in further education in this area. The bachelor thesis is divided into theoretical part and empirical part. The theoretical part summarizes knowledge of ethics, principles and targets of nursing ethics, codes of conduct, the dying process, the principles and aim of palliative care, needs of the dying patient, the care of the dead body and demands on staff. The empirical part is devoted to a survey, whose main purpose is to determine the level of awareness of nurses and nursing assistants about ethical issues in caring for the dying patient. The method we used was a standardized questionnaire. Predetermined aims have been met. The survey shows that the knowledge in the area of ethical aspects is not sufficient, and that the respondents are not interested in this theme. Based on the evaluation and analysis of collected data, we have proposed organizing training courses, seminars and lectures at medical institutions about this topic. Key-words Burn-Out Syndrome. Death. Dying. Ethics. Palliative Care. OBSAH SEZNAM TABULEK A GRAFŮ SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ÚVOD............................................................................................................................12 1 ETIKA........................................................................................................................13 1.1 Bioetika................................................................................................................13 1.2 Etika v ošetřovatelství..........................................................................................14 1.3 Etické kodexy.......................................................................................................15 2 UMÍRÁNÍ A SMRT..................................................................................................19 2.1 Definice umírání a smrti......................................................................................19 2.2 Příznaky umírání....................................... ...........................................................20 2.3 Fáze umírání.........................................................................................................21 2.4 Dystanázie............................................................................................................21 3 PALIATIVNÍ PÉČE.................................................................................................23 3.1 Definice paliativní péče.......................................................................................23 3.2 Principy paliativní péče........................................................................................24 3.3 Cíle paliativní medicíny a péče............................................................................25 3.4 Typy paliativní péče.............................................................................................25 3.5 Hospic..................................................................................................................27 3.6 Typy hospicové péče............................................................................................28 3.7 Principy hospicové péče......................................................................................29 4 UMÍRAJÍCÍ PACIENT............................................................................................30 4.1 Potřeby umírajícího pacienta...............................................................................31 4.2 Komunikace s umírajícím pacientem...................................................................32 4.3 Známky smrti.......................................................................................................34 4.4 Péče Post Finem...................................................................................................35 5 PERSONÁL A UMÍRAJÍCÍ PACIENT.................................................................37 5.1 Sestra a tým v paliativní péči...............................................................................37 5.2 Úkoly sestry v paliativní péči..............................................................................38 5.3 Syndrom vyhoření................................................................................................39 5.4 Projevy syndromu vyhoření.................................................................................40 EMPIRICKÁ ČÁST....................................................................................................42 6 METODIKA PRŮZKUMNÉ ČÁSTI BAKALÁŘSKÉ PRÁCE..........................42 6.1 Průzkumný problém.............................................................................................42 6.2 Cíl průzkumného šetření......................................................................................42 6.3 Průzkumné otázky................................................................................................42 6.4 Metodika průzkumu.............................................................................................43 6.5 Charakteristika průzkumného souboru................................................................43 6.6 Harmonogram průzkumu.....................................................................................44 6.7 Sběr dat................................................................................................................44 7 VYHODNOCENÍ, ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT........45 7.1 Vyhodnocení........................................................................................................65 7.2 Analýza................................................................................................................69 7.3 Diskuze................................................................................................................71 7.4 Doporučení pro praxi...........................................................................................72 ZÁVĚR..........................................................................................................................74 POUŽITÁ LITERATURA..........................................................................................75 SEZNAM PŘÍLOH......................................................................................................12 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Seznam tabulek: Tabulka č. 1 - Pohlaví respondentů................................................................................45 Tabulka č.2 - Úroveň vzdělání respondentů..................................................................46 Tabulka č.3 - Oddělení, na kterém respondenti pracují................................................47 Tabulka č.4 - Délka praxe................................... ...........................................................48 Tabulka č.5 - Co je to etika?.........................................................................................49 Tabulka č.6 - První zmínka o etice v ošetřovatelství....................................................50 Tabulka č.7 - Etický kodex, týkající se práv umírajících..............................................51 Tabulka č.8 - Rozhodování pacientů o péče.................................................................52 Tabulka č.9 - Co je to paliativní péče?..........................................................................53 Tabulka č. 10 - Příznaky blížící se smrti........................................................................54 Tabulka č. 11 - Soukromí umírajících pacientů.............................................................55 Tabulka č. 12 - Co je to terapeutická komunikace?.......................................................56 Tabulka č. 13 - Co to je haptika?...................................................................................57 Tabulka č. 14 - Období in finem....................................................................................58 Tabulka č. 15 - Po úmrtí pacienta na Vašem oddělení...................................................59 Tabulka č. 16 - Standardy péče o mrtvé tělo na Vašem oddělení..................................60 Tabulka č. 17 — Byl(a) jste proškolen(a) v péči o mrtvé tělo?........................................61 Tabulka č. 18 - Možnost dalšího vzdělání......................................................................62 Tabulka č. 19 - Způsob vzdělání....................................................................................63 Tabulka č.20 - Zlepšují-li vědomosti v dané oblasti poskytování péče?......................64 Seznam grafů: Graf č. 1 - Pohlaví respondentů......................................................................................45 Graf č.2 - Úroveň vzdělání respondentů.......................................................................46 Graf č.3 - Oddělní, na kterém respondenti pracují........................................................47 Graf č.4 - Délka praxe...................................................................................................48 Graf č.5 - Co je to etika?...............................................................................................49 Graf č.6 - První zmínka o etice v ošetřovatelství..........................................................50 Graf č.7 - Etický kodex, týkající se práv umírajících....................................................51 Graf č.8 - Rozhodování pacientů o péče.......................................................................52 Graf č.9 - Co je to paliativní péče?................................................................................53 Graf č. 10 - Příznaky blížící se smrti..............................................................................54 Graf č. 11 - Soukromí umírajících pacientů...................................................................55 Graf č. 12 - Co je to terapeutická komunikace?.............................................................56 Graf č. 13 - Co to je haptika?.........................................................................................57 Graf č. 14 - Období in finem..........................................................................................58 Graf č. 15 - Po úmrtí pacienta na Vašem oddělení.........................................................59 Graf č. 16 - Standardy péče o mrtvé tělo na Vašem oddělení........................................60 Graf č. 17 - Byl(a) jste proškolen(a) v péči o mrtvé tělo?..............................................61 Graf č. 18 - Možnost dalšího vzdělání...........................................................................62 Graf č. 19 - Způsob vzdělání..........................................................................................63 Graf č.20 - Zlepšují-li vědomosti v dané oblasti poskytování péče?............................64 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK a.s. - akciová společnost ICN - International Council of Nurses (Mezinárodní rada sester) USA - United States of America (Spojené státy americké) CEK MZ ČR - Centrální etická komise Ministerstva zdravotnictví České republiky WHO - World Health Organisation (Světová zdravotnická organizace) lat. - latinsky ÚVOD Při výběru tématu práce byl hlavním motivem můj zájem o thanatologii a etiku a také skutečnost, že ještě do nedávné doby mluvit o umírání a smrti bylo naprosto nepřípustné. Hlavním cílem mé bakalářské práce je shrnout poznatky o umírání, paliativní péči a etice, a zároveň zjistit rozsah vědomostí u zdravotnických pracovníků o tomto tématu a jejich osobní názory. Ve 21. století se medicína a zdravotnictví rozvíjejí ve velmi komplikované době. Pozorujeme dosud nepředstavitelný pokrok biomedičínských věd a rychle aplikujeme jejich výsledky v ošetřovatelské praxi. Medicína a komplexní ošetřovatelská péče umožňuje dnes zachraňovat život a podílejí se na navrácení a udržování zdraví. Ovšem i dneska je zatím neznámo jak bychom se mohly vyhnout smrtí, i přes velikánský pokrok vědy. Proto se moderní ošetřovatelská péče zabývá nejen péči o nemocné s perspektivou uzdravení, ale snaží se také podstatně zlepšit kvalitu života pacientů v terminálním stavu. Přesto ne každý zdravotník je ochoten pečovat o umírajícího pacienta, protože taková péče vyžaduje vysokou úroveň sebeovládání, schopnost empatie a paradoxně i smíření s vlastní smrtelnosti. V teoretické části se jedná o etice, co je předmětem etiky, o principech a úkolech etiky v ošetřovatelství, etických kodexech, procesu umírání, jeho příznacích, fází, o principech a cílech paliativní péči, potřebách umírajícího pacienta, komunikaci s nim, péči o tělo zemřelého, o nárocích na personál a také o syndromu vyhoření, neboť péče o umírajícího pacienta je velice náročná, zvláště pro mladé a angažované zdravotnici. Empirickou část práci představuje průzkum. Zaměřili jsem ho na zdravotničtí asistenti a zdravotní sestry různé úrovně vzdělání, u kterých jsme předpokládali rozsah znalostí o této problematice. Při zpracování práce jsme vycházeli ze studia odborných monografií, časopisů a internetových zdrojů. Průzkumné šetření s využitím průzkumné metody dotazníku bylo provedeno v Nemocnici Rudolfa a Štefánie, a. s. v Benešově. 12 1 ETIKA Etika - nauka zabývající se správným jednáním v lidské společnosti. Vývoj etiky jako disciplíny byl totožný s vývojem filozofie. Z historického hlediska má zásluhu na vytvoření etiky, jako vědy o jednání lidí ve společnosti, zejména Aristoteles (jeho díl Etika Nikomachova dosud tvoří základ etických hodnot společností). Popisuje především vlastnost individua, respektujícího obecný prospěch, jímž je blaho státu. Za mravné bylo tedy považováno vše, co vedlo k lepšímu životu na tomto světě, a tak lze etiku chápat jako praktickou filozofii reprezentující vztah člověka ke světu. Moderní historie lékařské etiky začíná po II. Světové válce Norimberským kodexem v rocel947, na jehož zásady navazuje Ženevský slib z roku 1948, který je považován za moderní podobu klasické Hippokratovy přísahy. O etických přístupech v ošetřovatelství však poprvé psala Florence Nightingale ve své knize „Notes on Nursing ", kterou vydala v roce 1860. (JANKOVSKÝ, 2003) Každá věda má daný svůj předmět. Předmětem etiky je morálka, která hodnotí lidské jednání z hlediska dobra a zla, a to s ohledem na svědomí člověka. Etika je vlastně teorií morálky, snažící se nalézt a zdůvodnit obecné základy, na nichž morálka stojí. (JANKOVSKÝ, 2003) 1.1 Bioetika Bioetika - samostatná disciplína, která zkoumá etické aspekty v souvislosti se vznikem a závěrem života a života vůbec. Řeší vztah člověka k životnímu prostředí. (KUTNOHORSKÁ, 2007) Principy bioetiky: • Nonmaleficence - princip neškození, zakazuje nám ubližovat, škodit nebo dokonce usmrtit jiné. Z tohoto principu vyplývá omezení osobní svobody každého vzhledem k dobru ostatních. Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda j iného člověka. 13 • Beneficence - princip dobřečinění, podle tohoto principu bychom měli předcházet poškození, odstraňovat je a současně podporovat dobro a veškerý prospěch pro nemocného. • Respekt k autonomii - týká se především práva nemocného na sebeurčení prostřednictvím informovaného souhlasu s veškerým děním. • Princip spravedlnosti - jedná se především o rozdělování prostředků, zátěže a služeb pomocí srovnávání potřeb jednotlivců nebo skupin lidí v případě omezených zdrojů, nebo na základě určitého klíče bez komparace. (MUNZAROVÁ, 2005) 1.2 Etika v ošetřovatelství V ošetřovatelství definujeme etiku jako teorii o podmínkách a příčinách ošetřovatelsky žádoucího a nežádoucího chování a jednání. Péče o pacienti a jejich blaho závisí do značné míry na morálce, na etickém vědomí a svědomí zdravotníků, kteří tyto péči poskytují. Ošetřovatelská etika je tedy etikou normativní, má určité zásady a normy, bez dodržování kteréch nelze zdravotnické povolání vykonávat. (KUTNOHORSKÁ, 2007) Ošetřovatelská etika vychází z etiky lékařské, má stejné zdroje, i když do poloviny 20. století se řídila principy lékařské etiky. S tím, jak se mění postavení sestry v léčení nemoci, nabývá ošetřovatelská etika na významu. Sestra vstupuje při výkonu své profese do velmi rozmanitých mezilidských vztahů, z nichž nej důležitější je vztah k pacientovi. Tento vztah má důležitý etický aspekt, protože řeší otázky týkající se základních lidských hodnot: života a zdraví. (KUTNOHORSKÁ, 2007) Základní etické principy v ošetřovatelství: • Autonomie - etický princip, podle kterého by každý měl mít právo určovat své chování a jednání podle svých osobních etických zásad. • Beneficence - prospěšnost. Závazek konat dobro a vyhnout se působení zla. • Důvěryhodnost - zůstat věrný svým závazkům a dodržovat je. V ošetřovatelském hledisku znamená dodržování slibů a zachování soukromí pacienta a osobních informací. 14 • Spravedlnost - princip, vyžadující rovné j ednání s lidmi, kteří j sou v podobné situaci bez ohledu na osobní preference a sympatie. • Veracita - pravdomluvnost. Závazek říkat druhým pravdu a neklamat je. (KUTNOHORSKÁ, 2007) Úkoly ošetřovatelské etiky: • Zkoumání kvality vztahů a postojů mezi sestrou a pacientem. • Formulování povinností a odpovědností sester. Mravní normy profese. • Analýza eticky komplikované situace a stanovení cílů a hodnot v určité situaci. • Studování pravidel interpersonálních vztahů na pracovišti. (KUTNOHORSKA, 2007) Základní etické principy sestry: • Pečování • Obhajoba - způsob, kterým sestra a pacient společně hodnotí zkušenost s nemocí, utrpení nebo umírání. Termín obhajoba také popisuje vztah mezi sestrou a pacientem - poctivost a respekt k lidské důstojnosti. • Odpovědnost - sestra volbou svého povolání vzala na sebe i odpovědnost, že toto povolání bude poskytovat v souladu se standardy a morálními hodnotami profese. • Povinnost. Povinnosti sestry: podporovat zdraví, předcházet onemocněním, navracet zdraví, zmírnit utrpení. • Spolupráce - spoluvytváření způsobu ošetřovatelské praxe a vzájemná vstřícnost těch, se kterými se spolupracuje. (KUTNOHORSKA, 2007) 1.3 Etické kodexy Etický kodex je dokument, upravující obecná i konkrétní pravidla práce v jednotlivých organizacích a profesích. (MUNZAROVÁ, 2005) V této kapitole uděláme malý stručný přehled čtyř nej důležitějších etických kodexů, týkajících se péči o umírajícího pacienta. 15 Hippokratova přísaha - lékařská přísaha, vyjadřující základní morální a etické principy lékařského chování. Přísahy, formulující morální normy chování lékařů existovaly ještě v Egyptě. Samotná přísaha vznikla mnohem dříve, než se narodil Hippokrates: podle legendy vznikla přísaha původem od přímých potomků Asklepia a byla předávána z generace do generace. Jako dokument byla přísaha zapsána v III. století před naším letopočtem. V roce 2006 v Severní Americe a Evropě byl text přísahy nahrazen „profesním kodexem". Podle autorů nového dokumentu text řeckého lékaře neodráží dnešní realitu. Nový text neobsahuje princip nezúčastňovat se potratu, chirurgické léčby cholelitiázy a vlídného zacházení s otroky. Avšak ještě od Středověku z přísahy byl odstraněn princip, zakazující léčení otroku bez souhlasu jeho hostitele. (MUNZAROVÁ, 2005) Přísaha obsahuje devět etických principů nebo závazků: a je možněji rozdělit na tři části: První část vyjadřuje úctu a povinnosti vůči učitelů, kolegů a studentů. Učitelé se mají vnímat stejně jako rodiče a jsou vůči nim i zároveň stejné povinnosti. Také zde kotví povinnost předávat získané znalosti a zkušenosti žákům, tzn. každý lékař má povinnosti i vůči svým žákům, kteří chtějí získat lékařské vzdělání. (MUNZAROVÁ, 2005) Druhá část se zabývá dodržováním lékařského tajemství, což znamená profesionální mlčenlivost. V této přísaze se lékař zavazuje, že všechno co se týče pacienta, zejména zvláštností jeho zdravotního stavu, považuje za tajemství a nesmí tuto informace předat někomu třetímu, neboť ten by ji mohl využít ve svůj prospěch a poškodilo to pacienta i lékaře, který v takovém případe by se musel vzdát svého lékařského umění. (MUNZAROVÁ, 2005) Třetí část přísahy řeší úctu k lidskému životu. Jedná se o zásady chování lékaře při návštěvě v bytě nemocného. Je kladen důraz na to, aby se lékař choval slušně a s respektem. Lékař by měl vstoupit pouze s čistým úmyslem, aby pomohl pacientovi a ulevil mu od bolesti. (MUNZAROVÁ, 2005) 16 Etický kodex sester - mezinárodní etický kodex pro sestry byl přijat Mezinárodní radou sester (ICN) v roce 1953. Od té doby byl několikrát revidován a znovu schvalován, poslední revize byla provedena v roce 2000. Tento kodex je platný v České republice od 29. března 2003. (MUNZAROVÁ, 2005) Etický kodex sester obsahuje 4 článků: 1. Sestry a spoluobčan - spoluzodpovědnost za péči poskytovanou občanům. 2. Sestry a jejich ošetřovatelská praxe - osobní zodpovědnost za ošetřovatelské činnosti a vlastní klasifikace. 3. Sestry a profese - aktivní podílení na rozvoji, řízení a výzkumů v oblasti ošetřovatelství. 4. Sestry a jejich spolupracovníci - úzká spolupráce se všemi spolupracovníky oboru ošetřovatelství a dalších oborů. (MUNZAROVÁ, 2005) Práva pacientů - první zmínky o vytváření etického kodexu, vymezujícího práva pacientů existovaly už v 70. letech 20. století. Důvodem na vytváření kodexu byla myšlenka změnit paternalistický přistup ze strany lékařů a zdravotnického personálu k pacientům. Jeden z prvních kodexů práv pacientů formuloval David Anderson, lékárník z Virginie, USA, který prezentoval v roce 1971. (MUNZAROVÁ, 2005) Česká verze kodexu práv pacientů byla koncipována na základě Vzorových práv pacientů USA z roku 1985. Definitivní verze byla vyhlášena CEK MZ ČR 25.2.1992. Tady uvádím stručný přehled základních práv pacientů: 1. Právo na kvalitní odbornou zdravotnickou péči. 2. Právo znát jméno lékaře a ostatního zdravotnického personálu, možnost denního styku s rodinou, přáteli. Omezení pouze ze závažných důvodů. 3. Právo na rozhodování v diagnostických postupech i terapii. Právo na informace. 4. Právo na odmítnutí léčby a informace o důsledcích svého rozhodnutí. 5. Právo na soukromí, stud, diskrétnost. Přítomnost dalších osob nezúčastněných na léčbě může pacient odmítnout. 6. Právo na ochranu informací. 7. Právo na léčbu a péči podle Lege Artis. 8. Právo na kontinuitu v péči. Následná péče, informace o další péči. 17 9. Právo na podrobné a srozumitelné vysvětlení v případě experimentu či nestandardního postupu. Souhlas písemný, možnost odstoupit kdykoliv. 10. V závěru života právo na kvalitní a citlivou péči. 11. Právo i povinnost se řídit nemocničním řádem, právo kontroly svého účtu. (MUNZAROVÁ, 2005) Charta práv umírajících pacientů - doporučení Rady Evropy č. 1418 / 1999 „O ochraně lidských práv a důstojnosti nevyléčitelně nemocných a umírajících". Cílem a úkolem Rady Evropy je chránit důstojnost všech lidí a práva, která z ní lze odvodit. V roce 1976 v rezoluci č. 613 deklarovalo Parlamentní shromáždění, že umírající nemocný si nejvíce ze všeho přeje zemřít v klidu a důstojně, a to za podpory jeho rodiny a přátel. (MUNZAROVÁ, 2005) Text Doporučení byl přijat Parlamentním shromážděním 25. června roku 1999 na svém 24. zasedání: 1. Právo na důstojné zacházení jako s lidskou bytostí až do smrti. 2. Právo dostat všechny potřebné informace týkající se nemoci a smrti. 3. Právo podílet se na rozhodnutích týkajících se nemoci a péče, bez strachu z odsouzení druhých. 4. Právo na citlivou, kvalitní a profesionální péči multidisciplinárního týmu, který poskytuje prvotřídní péči nemocnému i jeho rodině. 5. Právo na stálou zdravotnickou péči přestože se cíl „uzdravení" mění na „zachování pohodlí a kvality života". 6. Právo vyjádřit své pocity, duchovní a náboženské potřeby týkající se blízké smrti s ohledem na kulturní hodnoty. 7. Právo na kvalitní léčbu bolesti a ostatních doprovodných příznaků. 8. Právo na pomoc od rodiny a na pomoc pro rodinu v souvislosti s přijetím smrti. 9. Právo zemřít v klidu a důstojně v přítomnosti lidí, kteří si to přejí. (MUNZAROVÁ, 2005) 18 2 UMÍRÁNÍ A SMRT V dnešní době, spolu s neskutečným pokrokem v medicíně, se umírání stalo něčím, co se napodobuje patologií, lékařskou záležitostí. Osobně máme někdy pocit, že se dělá vše, často i zbytečně, aby člověk co nej díl zůstával v „našem" světě, jako kdybychom skutečně měli být nesmrtelné, čím my nejsme. Moderní doba, moderní medicína, moderní pohled na život, kde člověk musí dělat vše možné jen pro prospěch a každá odchylka je vnímaná jako prohra. Smrt je vnímaná jako patologie, něco, co se asi vůbec nemělo stát. A to je hlavní chyba v přístupu k vlastnímu životu. Popírání toho, co není odolatelné, co je nevratné, nevyhnutelné. Popírání své vlastní přírody, sebe sama. (KUTNOHORSKÁ, 2007) Každý konec, a zejména konec života znamená loučení se vším, co měl člověk kdy-si rád a se všemi, které měl rád. Mělo by být samozřejmostí, že toto rozloučení proběhne důstojně a umírající měl dostatek vnímání ošetřujícího personálu, jeho ochoty pomáhat a empatický přístup, což by pomohlo pacientovi připravit se na poslední cestu. Na smrt se připravit nelze. Budoucnost, která stojí před umírajícím, tedy jeho smrt, dělá ho bezmocným jakkoliv tuto budoucnost změnit. Takové situace výrazně ovlivňují lidské myšlení a jednání. (KUTNOHORSKÁ, 2007) 2.1 Definice umírání a smrti Jako vlastní umírání označujeme poslední dny a hodiny života, během kteréch dochází k nevratným změnám v lidském organismu - organismus selhává. Umírání avšak není pouze patofyziologickým procesem, aleje zároveň velmi důležitou, konečnou fází lidského života, života, který má ve své jedinečností vlastní psychologickou, sociální a spirituální dimenzi. (SLÁMA, 2007) Rozlišujeme 3 druhy smrtí: • Sociální smrt - „...člověk sice žije, aleje vyvázán z důležitých sociálních vztahuje odtržen od společnosti a nelze jej do kontextu společnosti vrátit" (KUTNOHORSKÁ, 2007, s.74). • Psychická smrt - apatie, intenzivně prožívaní beznaděj a zoufalství. 19 • Fyzická smrt - trvalá ztráta vědomí, odchod funkcí mozku, odchod vědomí, nefunguje žádná část mozku, pak následuje postupná smrt všech ostatních orgánů lidského těla. (KUTNOHORSKÁ, 2007) Existují 3 období umírání a každé vyžaduje zvláštní přístup a opatření: • Období pre finem: nemoc je vážná a neslučitelná se životem. Smrt je v kratším časovém horizontu vysoce pravděpodobná. • Období in finem: samotný terminálni stav, funkce orgánů postupně selhávají. • Období post finem: konstatována smrt pacienta. (KUTNOHORSKÁ, 2007) 2.2 Příznaky umírání Jasným projevem toho, že pacient vstupuje do finální fáze onemocnění je postupné zhoršování jeho celkového stavu a prohlubování níže uvedených symptomů: • Celková slabost a únava, která roste časem, pacient už ani nevstává z lůžka, více spí během dne, zvyšuje se závislost na okolí • Ztráta zájmu o okolí, vnější svět, častou bývá i dezorientace, pak neklid a halucinace • Ztráta chutí na jídlo a pití, může být doprovázena nevolností, potížemi s polykáním • Dýchání stává nepravidelné, objevují se apnoické pauzy nebo Cheyneovo-Stokesovo dýchání • Chrčivé dýchání, které není projevem plicního edému, ale nahromaždění sekretu v dýchacích cestách • Snížené močení anebo žádné • „Zašpičatění nosu" - tzv. facies Hippocratica, modré zabarvení končetin (neboli periferní cyanóza), mramorovaná kůže (SLAMA, 2007) 20 2.3 Fáze umírání Rozlišujeme 5 fází psychologického přijetí vlastní smrtí, vzhledem k zvláštnostem každé fází měly by sestry umět správně zareagovat a najít tu správnou cestu k pacientovi: 1. Negace - v této fází navážeme kontakt, získame důvěru, ukážeme pacientovi, že není sám, že je tu vždy někdo, kdo naslouchá a pomůže. 2. Agrese - měly bychom dovolit odreagování, nepohoršovat se, mít tolerance. 3. Smlouvání - proj evuj eme maximální trpělivost. 4. Deprese - trpělivě nasloucháme, pomůžeme urovnat vztahy, najít řešení ve složité situaci. 5. Smíření - tehdy je potřeba jen mlčenlivě lidské přítomností, podržíme pacienta za ruku, utřeme slzu. V takový okamžik rodina možná potřebuje více pomoci než pacient. (KUTNOHORSKÁ, 2007) 2.4 Dystanázie Medicína vede stálý boj se smrtí, aby byla co nejvíce oddálená. Lidé však mají strach, že díky této moderní technické medicíně jim bude zabráněno důstojně zemřít. Místo toho, aby jim byla poskytnuta úleva lidským empatickým přístupem, vnímáním, pomocí, oporou, porozuměním, dostává se jim jen napojení na přístroje a úlevu jim máji přinášet léky. (KUTNOHORSKÁ, 2007) Techniky, prodlužující proces umírání: • kardiodefibrilátor • umělá ventilace • ventrikulární podpůrná zařízení • mimotělní membránová oxygenace Dystanázie je zatím málo známý pojem pro veřejnost, aleje často používán v oblasti zdravotnictví. Je předmětem zájmu bioetiky a je vnímána jako obtížná nebo bolestivá smrt, používá se k označení prodloužení procesu umírání přes léčbu, pouze 21 prodlužuje biologický pacientův život. Nemá vliv na kvalitu života a ani na důstojnost. Dystanázie pokládá za cíl prodloužení života terminálni ch pacientů, ale způsobuje také hodně utrpení. Tato praxe není prodloužením života, ale spíše rozšiřuje proces umírání. Pokrok vědy mnohdy ohrožuje kvalitu života lidí, kteří trpí, ovlivňuje jejich důstojnost. Paliativní péče a dodržování práv pacientů jsou účinným prostředkem k zabránění dystanázie. (KUTNOHORSKÁ, 2007) 22 3 PALIATIVNÍ PÉČE Paliativní péče představuje účelný a nadějný systém pomoci umírajícím a jejich rodinám. Poskytuje se zejména ve zvláštních zařízeních, která se jmenují hospice. Podstatou takové péče je, že klademe důraz na kvalitu života, na celostní (holistický) přístup k nemocnému i k jeho rodině. Vzhledem k tomu, že kurativní péče ustupuje do pozadí, nabývají na významu různé formy sociální, duševní a duchovní pomoci. Specifická paliativní péče však může a musí být změněna na kurativní, dojde-li k nečekanému a příznivému zvratu ve vývoji nemoci. (HASKOVCOVA, 2007) 3.1 Definice paliativní péče Samotný termín „paliativnípéče " pochází z latinského slova pallium - maska, zakrytí pláštěm, a v této etymologii můžeme nalézt i pravou podstatu této péče. „Jejím cílem je maskovat účinky „neléčitelné" choroby a zakrýt pláštěm ty trpící, kteří nemohou být ponecháni v chladu tehdy, pokud jim nemohlo být pomoženo léčbou kurativní" (MUNZAROVÁ, 2005, s. 62). Paliativní péče zahrnuje ale i obvyklé použití patřičných paliativních intervencí, které mohou chorobu ovlivňovat (např.chirurgické, rádioterapeutické nebo chemoterapeutické postupy), a těch, které mohou tlumit symptomy způsobené léčbou. Nej základnějším cílem všech zákroků je však rehabilitace nemocného, nakolik je to jen možné, a docílení co nej lepší kvality jeho života. I v poslední fázi života se přece jedná o to, jak žít, tentokrát při umírání. (MUNZAROVÁ, 2005) Novější definice WHO (2002): „Paliativní péče je takový přístup, který zlepšuje kvalitu života nemocných a jejich rodin a který čelí problémům spojeným s život-ohrožujícími chorobami pomocí prevence a úlevy utrpení; a to jeho časným zjištěním, dokonalým zhodnocením a léčbou bolesti a ostatních problémů fyzických, psychosociálních a spirituálních" (MUNZAROVÁ, 2005, s.62). Ve všech uvedených definicích se hovoří o nemocných, jejichž nemoc už nereaguje na kurativní léčbu, kteří trpí progredujícím, pokročilým onemocněním. Znamená to, že paliativní péče a léčba se netýká lidí jen bezprostředně před smrtí, ale měla by být poskytnuta i v průběhu trvání onemocnění, kdy se mají kontinuálně řešit 23 veškeré potíže s onemocněním spojené. Z definice WHO vyplývá ještě jedna důležitá věc: paliativní medicína zahrnuje léčbu a péči nejen o pacienta, ale i o jeho blízké což průlomově zdůrazňuje, že nemocný a jeho blízcí jsou jednou nedílnou jednotkou a, že pokud je jim péče věnována odděleně, nebo jedné části neposkytována vůbec, nemůžeme hovořit o kvalitní paliativní péči a léčbě. (MARKOVA, 2010) 3.2 Principy paliativní péče „Paliativní péče je aktivní péče poskytovaná pacientovi, který trpí nevyléčitelnou chorobou v pokročilém nebo konečném stadiu" (SLAMA, 2007, s.25). Cílem paliativní péče je zmírňování bolesti a dalších tělesných a duševních strádání a udržení co nej díl co nej vyšší kvalitu života. (SLÁMA, 2007) Principy paliativní péče: • Úsilí o prodloužení a zachování života, který bude svou kvalitou pro pacienta přijatelný • Respekt a důstojnost nevyléčitelně nemocných • Mají vycházet z přání a potřeb pacientů a jeho rodiny, a respektovat jejich hodnotové priority • Snaha o vytvoření podmínek, aby pacient mohl poslední období svého života prožít ve společnosti svých blízkých, v důstojném a vlídném prostředí • Umírání je nezbytnou součásti života, kterou každý člověk prožívá jedinečně • Všestranná účinná podopora a pomoc příbuzným a přátelům umírajícího ve zvládnutí jejich zármutku i po smrti blízkého člověka (SLAMA, 2007) V rámci paliativního ošetřování můžeme také identifikovat tyto klíčové prvky: • Týmová práce • Úleva od utrpení • Zvyšování kvality života • Posilování naděje • Poznávání pacienta • Ochranu důstojnosti 24 • Uklidnění • Podpora (PAYNEOVÁ, 2007) Nezbytnou podmínkou paliativního ošetřování je empatie. Sheila Payneová ve své knize „Principy a praxe paliativní péče" uvádí: „Navazování empatického vztahu se lze částečně naučit ze zkušenosti, aleje to rovněž dovednost, kterou lze získat vzděláním" (PAYNEOVÁ, 2007, s. 79). 3.3 Cíle paliativní medicíny a péče Principy paliativní medicíny a péče jsou v souvislosti s potřebami umírajících a zahrnují tyto základní cíle: • Symptomatická léčba • Zmírňující, odpovídající stavu nemocného péče • Efektivní protibolestivá terapie • Emotivní podpora • Spirituální pomoc • Sociální zázemí • Aktivní nebo aktivizační individuální program pro umírající • Doprovodná odborná pomoc rodině umírajícího (HASKOVCOVÁ, 2007) Základním cílem paliativní péče je kvalita života pacienta a jeho rodiny. Kvalita života souvisí s uspokojováním potřeb. Každý individuum má potřeby trochu jiné, proto je kvalita života velice individuální pojem a vyžaduje od pečujícího personálu maximální pozornost k pacientovi a jeho rodině a individuální přístup. (MARKOVÁ, 2010) 3.4 Typy paliativní péče Obecná paliativní péče - tuto formu paliativní péče by mělo poskytnout každé zdravotnické zařízení v rámci své specializace. Vztahuje se k ní včasné vyhodnocení pacientova stavu, zhodnocení smysluplnosti další aktivní léčby, sledování, porozumění 25 a poskytnutí takové léčby a péče, jaká je v daný okamžik nejvhodnější pro zachování dobré kvality pacientova života. Patří sem především: • respekt k pacientově autonomii • symptomatická léčba a léčba bolesti • podpora rodiny • doporučení k dalším odborníkům (MARKOVÁ, 2010) Specializovaná paliativní péče - aktivní ošetřovatelská péče, která je poskytovaná pacientům a jejich rodinám týmem zkušených odborníků, speciálně pro daný obor vzdělaných. Taková péče je obvykle poskytovaná ve specializovaných zařízeních, kde se paliativní péče věnuje jako své hlavní činnosti. Mezi požadavky patří jak už uvedená zodpovídající profesionální úroveň pracovníků, tak i jejich větší počet v poměru k počtu pacientů. Služby v těchto zařízeních jsou dostupné ve všech formách péče a měly by být poskytnuté pacientovi kdekoliv: • v domácnosti • v nemocnici • v pečovatelském domě • v denním stacionáři • v ambulantní péči • na specializovaném oddělení paliativní péče (MARKOVÁ, 2010) Mezi zařízení specializované paliativní péče se řadí: • oddělení paliativní péče • domácí hospice - mobilní paliativní péče • lůžkové hospice • konziliárni týmy paliativní péče • ambulance paliativní péče • denní stacionáře • poradny, tísňové linky, půjčovny pomůcek (MARKOVÁ, 2010) 26 3.5 Hospic Anglický výraz hospic znamená útulek nebo útočiště. Termín byl původně používán ve středověku pro tzv.domy odpočinku. Vyhledávali je zejména unavení poutníci směřující do Palestiny. Pobyt trval zpravidla několik dní, aby poutníci nabrali čerstvé síly na další úsek obtížné a daleké cesty, vyspali se, najedli, napili a ošetřili bolavé nohy nebo případné poranění. Hospic byl většinou pod vedením člověka, schopného vést nejen hostinec, ale vyznajícího se v ranhojičství. Středověký hospic poskytoval v elementární úrovni vše, co můžeme moderní technologií nazvat bio-psycho-sociálním a spirituálním komfortem. (HASKOVCOVÁ, 2007) Hospice později přirozeně zanikly a myšlenka na ně ožila teprve v polovině 18.století, kdy byla v Dublinu z iniciativy Mary Aikdenheadové otevřena zvláštní nemocnice pro umírající. Byla nazvána „Hospic" a poskytovala se tam péče, odpovídající principům sesterské charity, přesto tato iniciativa zůstala bohužel osamocena. (HASKOVCOVÁ, 2007) Hospice se řadí mezi zdravotně sociální zařízení. To znamená, že se v nich poskytuje nejen péče zdravotnická, ale i „péče" sociální, jako poradenství a pomoc nejen nemocným, ale i jejim rodinám. Pro přijetí do hospice je indikován pacient: • ohrožený chorobou na životě • potřebující paliativní léčbu a péči a současně není nutná hospitalizace v nemocnici • mající nemožnost nebo nedostatek v péči domácí • svobodně pro tuto formu péče rozhodnutý (MARKOVÁ, 2010) V posledních desetiletích doznalo hospicové hnutí velkého rozvoje, a to především díky aktivitě a nasazení se Cecilie Saundersové. „Saundersová zasvětila celý svůj život péči pacientů, trpících pokročilou a progresivní chorobou, a je považována za zakladatelku moderní paliativní péče" (MUNZAROVÁ, 2005, s. 61). Vybudovala a otevřela první hospic pod jménem Hospic svatého Kryštofa v Londýně v roce 1967. (HASKOVCOVÁ, 2007) 27 Po roce 1989 se začaly objevovat první pokusy o zřízení hospiců i v České republice. Jako první s touto myšlenkou přišla MUDr. Marie Opatrná, připravovala hospic v budově bývalé gynekologie v Praze v Rooseveltově ulici. Ale protože se o světovém hospicovém hnutí ještě moc nevědělo, setkal se projekt s nepochopením v různých oblastí a nakonec musel být zrušen. Po roce 1990 v České Republice začala hospicové hnutí propagovat MUDr. Marie Svatošová. V roce 1996 otevřela první český hospic Hospic Anežky České v Červeném Kostelci. Další pak vznikly v Praze, Brně, Plzni, Ostravě, Olomouci, Rajhradu u Brna, Litoměřicích, Valašském Meziříčí, Mostu, Prachaticích, Chrudimi, Havlíčkově Brodu, dětský hospic v Malej ovi cích, Zlíně a Čerčanech. (HAŠKOVCOVÁ, 2007) 3.6 Typy hospicové péče Domácí hospicovápéče - lze ji realizovat pouze v případě fungujícího rodinného zázemí. Může být ideální formou péče, protože pacient je v prostředí, které důvěrně zná. Limitujícím faktorem je ovšem dosažitelnost odborné péče a přirozeně též značné zatížení rodiny, jež může vést až k vyčerpání. V takovém případě je vhodné využít další formy hospicové péče. (JANKOVSKÝ, 2003) Stacionární hospicová péče - spočívá v denních pobytech nemocných v stacionáři. Pacient sem přichází ráno a odpoledne se opět vrací domů. Limitujícím faktorem je vzdálenost bydliště nemocného od stacionáře. Důvodů k pobytu ve stacionáři může být několik, např.diagnostický, psychoterapeutický, léčebný a přirozeně i respitní (odlehčit rodině). (JANKOVSKÝ, 2003) Lůžková hospicová péče - je zpravidla určená pro krátkodobé a někdy i opakované pobyty nemocných. Rozhodujícím faktorem pro přijetí sem pacientů je jejich momentální zdravotní stav. V případě deficitu volných míst v hospici dává se přednost pacientům, jejichž nemoc povede v brzké době ke smrti. Případná protekce v takovém případě musí být vyloučena. (JANKOVSKÝ, 2003) 28 3.7 Principy hospicové péče Principy přístupu v hospicovém zařízení: • Mám sí uvědomovat svou vlastní smrtelnost, abych byla schopná získat lepší vztah k umírajícímu pacientovi a vcitit se do jeho situace. • Musím vždy uvažovat o člověku jako o celné bytosti a chápat, že ošetřením jen jeho fyzických obtíží nepomůžu mu natolik, nakolik bych měla. • Musím vnímat skutečnost, že přítomnost živého člověka, naplněného soucitem, respektem a láskou, spolu s kvalitní, odpovídající paliativní péči je pro umírajícího mnohem důležitější, než veškerý medicínský progres dohromady. (MUNZAROVÁ, 2005) 29 4 UMÍRAJÍCÍ PACIENT „Člověk, nacházející se již ve fázi umírání, nikdy není jen jakýmsi zbytkem biologické materie, s níž už není možno nic dělat" (MTJNZAROVA, 2005, s.64). Zůstává osobou, která vždy v jakékoliv situaci vyžaduje důstojný přístup a respekt, i když se nachází ve fázi tzv. „nevyléčitelností". Každý člen paliativního týmu by měl mít na vědomí, že i „vítězná" medicína má své meze. V terminálni situaci by neměla být lékařská péče přehnaná, neboť v podobném období představuje pro umírajícího nemocného zátěž, „čistě lékařské" postupy jsou nedostatečné. (MTJNZAROVA, 2005) Péče o umírající pacienty lze rozdělit na: • Péči zdravotní - fyziologické potřeby, j ako j e přijímání potravy (pozor na dehydrataci), dýchání, vyměšování, udržení a posílení aktivity pacienta, prevence dekubitů, zajištění bezpečnosti pacienta, tišení bolesti. • Péči psychologickou - má zajistit respektování lidské důstojnosti, posilovat pocit bezpečí, verbální i neverbální komunikace. • Péči sociální - silná opora v rodině, mezi blízkými. • Péči spirituální - péče pastýřská, při něž je zapotřebí velkého taktu, neboť je postavena na vzájemné důvěře, otevření se, sdílení a sbližování. Nejde o přesvědčování, ale o doprovázení, je cestou na hlubinu k samé podstatě smyslu života a smrti. (JANKOVSKÝ, 2003) Časově lze rozdělit péči o umírajícího a zemřelého na období: • Pre finem - péče před umíráním, kdy je zapotřebí uchránit nemocného zejména před „sociální smrtí". Je zde prostor i pro případné sepsání závěti. • In finem - péče v době vlastního umírání, během terminálního stavu. Péče v této fázi by měla být taktná, ohleduplná, empatická. Probíhá tak, že u nemocného se objeví euforie, kdy se mu značně uleví, znova projevuje zájem, aktivně komunikuje nebo pokouší, věří, že se uzdraví, věří v budoucnost. Pak ale přichází smrtelné kóma. 30 • Post finem - péče o mrtvé tělo, sdělení informace pozůstalým, zařizování pohřbu, podpora a pomoc pozůstalým. Mrtvé tělo si zaslouží úctu a pietni zacházení. (JANKOVSKÝ, 2003) 4.1 Potřeby umírajícího pacienta Slovo potřeba má několik významů - jednak je to „...stav, ve kterém je něco žádoucí, nebo nutné" (MARKOVA, 2010, s. 11). Pak je to také „žádoucnost něčeho" -někdo má potřebu se pobavit, jiný potřebu číst... Pod pojem potřeba se také zahrnují touhy a přání. „Svou roli hraje také zaměření té či oné potřeby - něco potřebujeme k přežití, něco víc ke kvalitnímu životu a možná ještě něco víc k tomu, abychom mohli dobře zemřít?" (MARKOVA, 2010, s. 11) Je samozřejmě, že terminálne nemocný očekává, že nezůstane při umírání sám a že jej na posledním úseku životní cesty bude někdo doprovázet. (MARKOVÁ, 2010) Potřeby umírajícího člověka je třeba saturovat ve čtyřech základních oblastech, a to v biologické, psychologické, sociální a spirituální. Většinou jsou prioritou potřeby biologické, ovšem s blížícím se koncem mohou začít dominovat potřeby spirituální. (MARKOVÁ, 2010) • Potřeba zůstat sám sebou - každý člověk jej edinečná a neopakovatelná bytost, sestra by se měla zajímat o osobnost svého pacienta, o jeho hodnoty, měla by ho citlivě vnímat, naslouchat bez vynášení soudů. • Potřeba splnit svůj úkol - může být často velkým povzbuzením, přestože pacient momentálně leží v nemocnici. • Potřeba rozhodovat o sobě - souvisí s lidskou vůlí, je základním lidským právem. Pacient má až do poslední chvíle právo a potřebu rozhodovat o své léčbě, o tom, kde bude trávit své poslední dny, s kým se bude trávit čas, co bude, či nebude jíst a pít. • Potřeba plakat - budoucnost se jeví jako něco ohraničeného a brzy se končí. • Potřeba mít pravdivé informace - každý pacient potřebuje mít dostatek informací o svém zdravotním stavu a osudu, aby mohl svobodně rozhodovat. 31 • Potřeba být rodinou - umírající a jeho rodina jsou patří navzájem. Tým, který paliativní péči poskytuje, by měl udělat maximum pro to, aby mohli co nejvíc času trávit společně. (MARKOVÁ, 2010) 4.2 Komunikace s umírajícím pacientem Slovo komunikace pochází svým původem z latinského slova „communicare", jehož význam je „dělat něco společně, radit se, vyjednávat nebo chatovat". (JANKOVSKÝ, 2003) „Cílem každé komunikace je vyvolat nějakou odpověď" (BORONOVÁ, 2010, s. 96). Profesionální využití komunikace v ošetřovatelství má nesmírně velký přínos při ošetřovatelských zásazích a při realizaci všech kroků ošetřovatelského procesu. Účinná komunikace j a základem vztahu sestra - pacient. (ARANDA, 2005) Etickou péči o umírající nelze oddělit od komunikace s umírajícím, protože právě ona je projevem morální péče. • Umírající potřebuje, aby mu někdo naslouchal a aby byla zachována jeho důstojnost. • Umírající člověk je stále žijícím člověkem, který potřebuje blízkost lidí a komunikace s nimi, i když to někdy bývá možné jen očima a gesty. • Každý člověk má právo na informaci o svém zdravotním stavu. • Pro vyrovnání se s osudem umírající nemocný potřebuje vyjádření psychické podpory, což vyžaduje od personálu rozvinutou schopnost empatii. • Pocit pohody, podpory a sounáležitosti pomáhá pacientovi zůstávat se v klidu a pohodě i při vykonávání biologických potřeb, na což bývají pacienti často velice citlivé. • Uklidňující slova, dotek, podání ruky pomohou potlačit strach z osamocení a přibližující se smrti a usnadní přechod do bezvědomí. (ARANDA, 2005) Komunikace dělíme na verbální a neverbální. 32 Verbální komunikace (lat. „verbum" - slovo) - komunikace prostřednictvím jazyka a řeči. (POKORNÁ, 2008) Charakteristické rysy verbální komunikace: • užívá řeč, tvořenou hláskami, slovy a větami • j e vázána na určitý j azyk • slova jsou symboly, mají více méně stálý a určitý význam (POKORNÁ, 2008) Z hlediska výkonu pomáhajících profesí má mimořádný význam neverbální komunikace, neboť podstatnou část informací v styku s umírajícím pacientem získáváme právě díky ní. Neverbální komunikace j e velmi cenným zdrojem poznání skutečného psychického stavu umírajícího nemocného. Je zapotřebí dbát na to, aby verbální informace byla v souladu s informacemi sdělovanými prostřednictvím neverbálních komunikačních kanálů. (JANKOVSKÝ, 2003) Neverbální komunikace se dál dělí na: • Proxemiku - věda o podvědomém členění vlastního prostoru s následným dodržováním hranic. • Teritorialitu - komunikace prostřednictvím území. • Mimiku - komunikace prostřednictvím svalů obličeje. • Gestiku - pohyby rukou. • Haptiku - komunikace prostřednictvím doteků. • Posturiku - „řeč" fyzických postojů. • Kineziku - pohyby rukou, nohou, jednotlivých částí těla, případně celého těla. • Viziku - kontakt očí, vzájemné pohledy. • Chronemiku - vyjadřování a užívání času vůči jiným lidem. • Paralingvistiku - síla, intenzita, zabarvení, intonace hlasu, rychlost a plynulost řeči. (POKORNÁ, 2008) 33 Velmi často se sestra setkává ve své práci s potřebou použít techniku terapeutické komunikace, pro kterou jsou charakteristické: atmosféra důvěry, porozumění a empatie. Tato komunikační technika napomáhá pacientovi v překonávání stresu a psychologických překážek. Mezi metody terapeutické komunikace zejména patří: • Pozorný poslech - je zásadou, že sestra odpovídá pacientovi záměrně, aktivní naslouchání, které jako každý aktivní proces vyžaduje energii a koncentraci. • Objasňování - udělat tak, aby zpráva byla pro pacienta srozumitelnou (nepoužíváme slova, kterým pacient nerozumí!). • Konkrétnost a informovanost - když odpovídáme na otázky umírajícího pacienta, měly bychom se vyjadřovat konkrétně, opatrně a poučeně. • Využívání ticha - j sme trpělivý v okamžiku, kdy pacient potřebuj e pauzu nebo mlčení. Shrnutí - shrnutí hlavních myšlenek diskuse, které může sloužit jako úvod k plánování další péče. (BOROŇOVÁ, 2010) Mezi faktory, které omezují komunikaci, patří: • „distancování se" od pacienta (např.když se zdravotníci postaví ke vzdálené části lůžka nebo se při vizitě vyhýbají určitým pacientům) • Ignorování emocionálních projevů pacienta (například pláče) • Poskytování falešné naděje nebo nesouhlas s obrannými mechanizmy pacienta (potlačení) • Změna v tématu rozhovoru nebo zaměření se pouze na praktické úkony • Soustředění se spíše na tělesné symptomy než na emocionální problémy • Neschopnost rozpoznat problém • Nedostatek znalostí o tom, čeho se pacienti obvykle obávají • Nedostatek diagnostických dovedností (ARANDA, 2005) 4.3 Známky smrti Smrt vždy konstatuje lékař, kdy u pacienta nejsou známky srdeční činnosti a když se zjistí marnost resuscitačních pokusů. O biologické smrti se mluví, když nastane nenávratné poškození mozku. (MACÁK, 2004) 34 Známky smrti dělíme na nejisté (různá stadia klinické smrti, jako zástava srdce, respiračních funkcí, vyhasnutí zornicových a rohovkových reflexů) a jisté {fyzikální a chemické). (MACÁK, 2004) Fyzikální známky: • Posmrtná bledost - zemřelý má nápadně bledou kůži, kapiláry se kontrahují. Krev stéká na místa, která jsou nejblíže k zemi. • Posmrtné skvrny - namodralou barvu mají tý části těla, která jsou pod tlakem. Ležící pacient má skvrny na zádech, hýždích, zadních částí horních a dolních končetin. U člověka, který zemřel na boku, mývá skvrny na boční ploše těla. • Posmrtné chladnutí těla - závisí na vyhasnutí metabolické činnosti. Tělo má temperaturu zevního prostředí. (MACÁK, 2004) Chemické známky: • Posmrtné tuhnutí těla - přibližně za 2 hodiny po smrti nastává u zemřelého tuhnutí svalů, nejdříve obličejových, dále svalů horních končetin a naposledy dolních končetin. Do 3-4 dnů svalová ztuhlost vymizí. • Posmrtný rozklad - dochází k autolýze (samonatravení vlastními enzymy) a hnilobě (rozklad bílkovin účinkem hnilobných mikrobů). • Posmrtné srážení krve - krev neproudí v cévách, usazuje se a sráží. (MACÁK, 2004) 4.4 Péče Post Finem Při každém úmrtí pacienta je povinností ošetřujícího personálu přivolat lékaře, který provede prohlídku mrtvého a konstatuje smrt. Následně vyplňuje tři formuláře: list o prohlídce mrtvého, průvodní list ke klinické pitvě, oznámení o úmrtí, které se odesílá pozůstalým (je možné nahlásit i telefonicky). (MLYNKOVÁ, 2010) 35 Samotná péče o mtvé tělo zahrnuje následující kroky: Zaznamenání do dokumentace zemřelého přesný čas úmrtí a prohlídky těla lékařem Odhlášení zemřelého ze stravování a ze stavu nemocných Je důležité poprosit ostatní nemocné, ležící v pokoje, opustit ho, aby byla zachovane soukromí při práci Důstojná, šetrná, úctyplná péče o tělo Odstranění postelního prádla, oděvu zemřelého Odstranění veškerých drénů, katétru, kanyl, popřípadě protézu, náhrad Provedení hygieny mrtvého těla Označení mrtvého těla (na stehno zemřelého se napíši lihovou fixou jméno, datum narození, rodné číslo, čas úmrtí, bydliště, zařízení, kde zemřel, číslo chorobopisu. Stejné údaje jsou i na cedulce, která se připevňuje na palec nohy.) Zajištění odvozu mrtvého těla Důkladná dezinfekce lůžkovin, lůžka, nočního stolku a úklid pomůcek Soupis pozůstalosti, dokumentování do Knihy pozůstalosti, vypisuje se v kopii, veškerou pozůstalost sepisují dvě osoby, které ji podepisují Předání pozůstalostí předává všeobecná sestra pozůstalým po předložení občasnkého průkazu (MLÝNKOVÁ, 2010) 36 5 PERSONÁL A UMÍRAJÍCÍ PACIENT Člověk, který si vybral povolání zdravotníku, musí být přípraven k tomu, že se může setkat s celou řadou obtíží, problémů a zklamání. Služba druhým vyžaduje od takových lidí určité osobnostní dispozice, odpovídající úroveň vzdělání, ochota se vzdělávat dál, a určitě i přinášet oběti. Nelze úspěšně vykonávat podobné povolání, pokud vykonávající osoba nerespektuje určité etické zásady, jako sílu charakteru, mravní čistotu, odpovědnost vůči vyššímu mravnímu řádu. Avšak pro některé pracovníky, zejména mladší, můžou tyto náročné požadavky představovat nepřiměřenou zátěž, která spolu s psychickou, emocionální a fyzickou náročnosti takového povolání může vést k naprostému vyčerpání, vyhaslosti, vyhoření. (JANKOVSKÝ, 2003) Nejtěžší stupeň na cestě k dobré, kvalitní péči o umírajícího pacienta je uvědomění si, že stav nemocného je už natolik vážný, že žádné další léčebné metody, prostředky, nástroje nepovedou k uzdravení pacienta. Tato myšlenka je bolestná nejen pro pacienta a jeho rodinu, ale i pro ošetřujícího lékaře a pečující zdravotnický personál. Uvědomit si tuto náročnost a vyrovnat se s ní vyžaduje od zdravotníka sílu charakteru a ochotu toto povolání vykonávat, nehledě na velkou všestrannou zátěž. (MARKOVÁ, 2010) 5.1 Sestra a tým v paliativní péči Sestra v paliativní péči potřebuje pracovat v týmu, který soustředí veškeré síly ke stejnému cílu, kterým je kvalitní péče nejen o umírajícího, ale i jeho rodinu, zmirňování celkového utrpení nemocného. Takový tým je vždy multidisciplinární a patří do něho samozřejmě i pacient a jeho rodina. Pacient by měl vždy mít rozhodující slovo při plánování a poskytování lěčby, péče a dalších intervencích. Pouze v takovém týmu se zachovává pacientova důstojnost a veškeré obtíže se řeší individuálně. Komunikace mezi členy týmu musí být partnerská, respektující, nýbrž každý je důležitý. (MARKOVÁ, 2010) Pacientovo prožití poslední fáze života je ovlivněno těmi, kteří poskytují paliativní léčbu a péče. Pacient se dostává do styku s poměrně velkým množstvím 37 pracovníků. Ke zlepšení kvality péče o pacienta v terminálním stavu by přispělo, kdyby všechny tyto prvky byly ve spolupráci, součinnosti, respektovaly se navzájem. (THEOVÁ, 2007) Složení multidisciplinárního týmu: • lékaři, specializované v oboru paliativní medicína, a další odbornosti dle aktuálního stavu pacienta • zdravotní sestry, zdravotničtí asistenti • sociální pracovník • psycholog • fyzioterapeut • nutriční specialista • pastorační pracovník (MARKOVÁ, 2010) 5.2 Úkoly sestry v paliativní péči Kvalitní ošetřovatelská péče je založena na holistickém přístupu sestry k pacientu, kterého musíme chápat jako nedílnou biopsychosociální a duchovní jednotu. Holistický přístup předpokládá systematické uspokojování všech potřeb pacientů, neboť všechny potřeby úzce spolusouvisejí. Vytvoření individuálního plánu ošetřovatelské péče, empatického přístupu by měly být samozřejmostí a patří do hlavních úkolů zdravotní sestry. (MLÝNKOVÁ, 2010) Zásady kvalitní paliativní péči: • sestra by vždy měla j ednat opravdově • respektovat přání nemocného • věnovat každému pacientovi dostatek času • naslouchat a nechat pacienta mluvit, pokud chce (MARKOVÁ, 2010) Hlavní úkoly sestry při péči o umírajícího pacienta: • snažit se o eliminování strachu a úzkosti u pacienta 38 • zachovat pacientův pocit důstojnosti a jistoty • pomáhat při zvládání a akceptování nelehké situace • povzbuzovat jeho naději, ale nepřehánět • poskytnout emoční podporu nemocnému a jeho rodině (MARKOVA, 2010) Klíčové kompetence v péči o umírajícího pacienta: • posuzování - sestra sbírá veškeré potřebné informace o pacientovi • ošetřovatelská diagnóza - klinický závěr na základě posuzovácí fáze • plánování - sestra vytvoří adekvátní ošetřovatelský plán na základě posuzování pacientových potřeb a ošetřovatelských diagnóz • realizace - důraz se klade na znalost a dodržování standardů, dosažení žádoucích výsledků • vyhodnocení - sestra hodnotí postupy a kroky vedoucí ke splnění ošetřovatelského plánu, monitoruje adekvátnost péče a podle potřeby mění ošetřovatelský plán, následně vyplňuje ošetřovatelskou dokumentace (BOROŇOVÁ, 2010) 5.3 Syndrom vyhoření Syndrom vyhoření projevuje se celým souborem příznaků, které se zpravidla projevují zejména u angažovaných zdravotníků tím, že ztrácejí radost a nadšení z práce, energie potřebnou pro výkon zdravotnického povolání. Člověk postupně pociťuje frustrace, ztrácí důvěru vůči sobě a ostatním, stává se apatický, depresivní, předrážděný a celkově vyčerpaný. (MLÝNKOVÁ, 2010) Příčinou takového vyčerpání může být jakákoliv pracovní zátěž, ať je to fyzická zátěž nebo emocionální. Typickým příznakem vyhoření je skutečnost, že člověk vidí převážně negativní aspekty. Prožívá pocit méněcennosti, zbytečnosti, fyzické a mentální vyčerpání, ale vseje v úzké souvislosti s chronickou zátěží, která se velmi často objevuje tam, kde se pracuje s lidmi a pro lidi. (MLYNKOVA, 2010) 39 Charakteristikými rysy syndromu vyhoření jsou: • prožívání vyčerpání • zvláště u profesí, kde je podstatou práce s lidmi a závislot na jejich hodnocení • řada symptomů v oblasti fyzické, psychické a sociální • emoční vyčerpání, mentální vyčerpání, celková únava • všechny hlavní složky tohoto syndromu vyplývají z chronického stresu (MLÝNKOVÁ, 2010) 5.4 Projevy syndromu vyhoření Povolání zdravotní sestry je jedním ze zaměstnání, které je zejména exponováno syndromu vyhoření. Velice vysoké nároky, požadavky, zejména když jsou nečekané, neobvyklé nebo na sruhé straně monotónní - to všechno je v těsné souvislosti s vyčerpáním. Navíc se k nim ještě přidružují rutinní každodenní povinnosti každého z nás, péče o rodinu, apod. (MLÝNKOVÁ, 2010) Postupně se ztrácí síla takové množství nároků zvládnout a zároveň se ztrácí i chuť to vůbec zvládat. Objeví se lhostejnost k životu, práci, rodině, koníčkům. Přichází syndrom vyhoření. „Je definován a subjektivně prožíván jako stav tělesného, emocionálního a duševního vyčerpání způsobený dlouhodobým pobýváním v situacích, které jsou emocionálně mimořádně náročné" (MLÝNKOVÁ, 2010, s. 41). Nejčastěji se s tím setkávají nejnadšenější lidé, mající velké očekávání, nejvyšší motivaci, vidící práce jako smysl života. (MLÝNKOVÁ, 2010) Projevy vyhoření ve vztahu k pacientovi: • ztráta pozitivních emocí • nepřátel ské j ednání • vykonávání u pacientů pouze toho, co je nezbytné, nezájem o vyhledávání potřeb • pacient vadí i svou přítomností (JANKOVSKÝ, 2003) 40 Tělesné projevy: • celková slabost a vypětí • zvýšená náchylnost k nej různějším onemocněním, úrazům a selháním • bolesti hlavy, zad • celková únava a poruchy spánku • narušené stravovací návyky (nechutenství nebo naopak) • kousání nehtů, skřípání zubů • hrbení se, popotahování se za vlasy nebo končetiny • časté odkašlávání • opakované „překládání" nohy přes nohu (JANKOVSKÝ, 2003) Emocionální projevy: • pocit bezmoci a beznaděje • podrážděnost, špatná nálada • pocit nedostatku energie (JANKOVSKÝ, 2003) Mentální projevy: • negativní postoj k sobě, okolí a práci • nedostatek lidskosti, uzavřenost • všímání ostatních lidi, zejména pacientů jako hlavní příčinu vlastních problémů • myšlenky s děsivým obsahem (JANKOVSKÝ, 2003) 41 EMPIRICKÁ ČÁST 6 METODIKA PRŮZKUMNÉ ČASTI BAKALÁRSKE PRÁCE Cílem průzkumné části této bakalářské práce je zjistit míru informovanosti všeobecných sester a zdravotnických asistentů se středním odborným vzděláním, všeobecných sester s vyšším odborným vzděláním, všeobecných sester s vysokoškolským vzděláním o etických aspektech v péči o umírajícího pacienta. Po prostudování odborné literatury j sme stanovili následující průzkumný problém, cíle a průzkumné otázky. Dle platné legislativní normy zákona č. 96/2004 pod pojmem sestra dále nerozlišujeme sestry se středním, vyšším odborným a vysokoškolským vzděláním. 6.1 Průzkumný problém Jaká je informovanost sester o etických zásadách v péči o umírajícího pacienta? 6.2 Cíl průzkumného šetření Hlavní cíl Zjistit, jaká je informovanost sester a zdravotnických asistentů o etických aspektech v péči o umírajícího pacienta. Vedlejší cíl 1 Zjistit, zda sestry a zdravotničtí asistenti mají znalosti o umírání a paliativní péči. Vedlejší cíl 2 Zjistit, zda sestry a zdravotničtí asistenti jsou dostatečně proškolené v péči o umírajícího pacienta a zda mají zájem se dál v této oblasti vzdělávat. 6.3 Průzkumné otázky Průzkumná otázka 1 Má více než polovina sester a zdravotnických asistentů znalosti o etických apektech v péči o umírajícího pacienta? Průzkumná otázka 2 Zná více než polovina sester a zdravotnických asistentů jak se má pečovat o umírajícího pacienta? 42 Průzkumná otázka 3 Je více než polovina sester a zdravotnických asistentů dostatečně proškolená v péči o umírajícího pacienta a má zájem se dál v této oblasti vzdělávat? 6.4 Metodika průzkumu Pro průzkum jsme si zvolili metodu nestandardizovaného dotazníku. Informace se získávají pomocí nepřímého dotazování respondentů. Dotazník obsahuje 20 uzavřených položek zpracovaných na základě předem stanovených cílů a hypotéz. Své odpovědi respondenti zaznamenávají přímo do dotazníku zakroužkováním. Jako průzkumnou techniku jsme použili nestandardizovaný dotazník (viz příloha A). Dotazníků bylo rozdáno 64. Návratnost dotazníků byla 60, což představuje 93,75 %. Hlavní cíl průzkumu: Zjistit, jaká je informovanost sester a zdravotnických asistentů o etických aspektech v péči o umírajícího pacienta byl ověřován otázkami č. 5,6,7, 8, 11, 12 a 13. Vedlejší cíl 1: Zjistit, zda sestry a zdravotničtí asistenti mají znalosti o umírání a paliativní péči byl ověřován otázkami č. 9, 10, 14, 15 a 16. Vedlejší cíl 2: Zjistit, zda sestry a zdravotničtí asistenti jsou dostatečně proškolené v péči o umírajícího pacienta a zda mají zájem se dál v této oblasti vzdělávat byl ověřován otázkami č. 17, 18, 19 a 20. Na demografické údaje byly zaměřené otázky č. 1, 2, 3 a 4. Zpracování získaných dát bylo vyhotoveno prostřednictvím aplikace Microsoft Office Excel 2007. 6.5 Charakteristika průzkumného souboru Cílovou skupinou průzkumného šetření jsou sestry a zdravotničtí asistenti se středním odborným a vyšším odborným vzděláním, všeobecné sestry s vysokoškolským vzděláním, pracující na onkologickém, neurologickém a interním oddělení nemocnice Rudolfa a Stefanie Benešov, a.s. 43 6.6 Harmonogram průzkumu 10.11.2012 jsme si vytvořili vlastní dotazník. 30.11.2012 jsme dotazníky rozdali cílové skupině. V období od 30.11.2012 do 14.12.2012 jsme čekali na výsledky. V období od 17.12.2012 do 21.12.2012 jsme provedli analýzu dat. 6.7 Sběr dat Oslovili jsme vedení nemocnicí Rudolfa a Štefánie Benešov a.s. a zkoumanou skupinu pracovníků. Následně jsme provedli diseminaci. 44 7 VYHODNOCENÍ, ANALÝZA A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT Získané informace j sme seřadili do tabulek a slovně vyhodnotili. Pro lepší znázornění j sme vyhodnocení doplnili grafy. Výsledky uvádíme v celých číslech, které znamenají počet respondentů, kteří si danou odpověd vybrali. Položka č.l: Jakého jste pohlaví? Tabulka č.l -Pohlaví respondentů pohlaví respondentů počet v% muži 7 12 % ženy 53 88 % celkem 60 100% Graf č.l - Pohlaví respondentů Pohlaví respondentů 12% □ muži □ ženy 88% Popis grafu: Průzkumu se zúčastnilo 88% žen a 12% mužů, což ukazuje velkou převahu žen na těchto odděleních. Celkem se zúčastnilo 60 respondentů. 45 Položka č.2: Jaká je vaše úroveň vzdělání? Tabulka č.2 - Úroveň vzdělání respondentů vzdělání respondentů počet v % * a) 39 65 % b) 4 7 % c) 11 18 % d) 6 10% * a) střední odborné zdravotnické vzdělání (všeobecná sestra) b) střední odborné zdravotnické vzdělání (zdravotnický asistent) c) vyšší odborné zdravotnické vzdělání d) vysokoškolské vzdělání ve zdravotnickém oboru Graf č.2 - Úroveň vzdělání respondentů Úroveň vzdělání respondentů 10% Popis grafu: 65 % respondentů má střední zdravotnické vzdělání v oboru všeobecná sestra, 18 % má vyšší odborné zdravotnické vzdělání, 10 % dotazovaných má vysokoškolské vzdělání v zdravotnickém oboru a 7 % má střední zdravotnické vzdělání v oboru zdravotnický asistent. 46 Položka č.3: Na jakém oddělení pracujete? Tabulka č.3 - Oddělení, na kterém respondenti pracují název oddělení počet v% interní oddělení 23 38 % onkologické oddělení 21 35 % neurologické oddělení 16 27 % Graf č.3 - Oddělní, na kterém respondenti pracují Oddělení, na kterém respondenti pracují ■ interní ■ onkologické □ neurologické 35% Popis grafu: 38 % dotazovaných respondentů pracují na interním oddělení, 35 % pracují na onkologickém oddělení a 27 % respondentů pracují na neurologickém oddělení. 47 Položka č.4: Jak dlouho pracujete? Tabulka č.4 - Délka praxe délka praxe počet v % 1-3 roky 11 18 % 3 - 6 let 25 42% 6 - 10 let 20 33 % více než 10 let 4 7 % Graf č.4 - Délka praxe Délka praxe 33% 42% ■ 1-3 roky □ 3 - 6 let □ 6 - 10 let □ více než 10 let Popis grafu: 18 % respondentů má délku praxe 1 - 3 roky, většina respondentů (42 %) pracuje na oddělení 3-6 let, 33 % dotazovaných vykonávají své povolání 6-10 let a nejmenší část dotazovaných (7 %) pracuje více než 10 let. 48 Položka č.5: Etika z Vašeho pohledu se zabývá... Tabulka č.5 - Co je to etika? odpověď počet v % * a) 9 15 % b) 16 27 % c) 35 58 % a) racionálním a kritickým zkoumáním světa a člověka b) podstatou a strukturou výchovy a vzdělávání člověka c) správným jednáním v lidské společnosti Graf č.5 - Co je to etika? Co je to etika? 15% Popis grafu: 15 % respondentů se domnívá, že etika je racionálním a kritickým zkoumáním světa a člověka, 27 % označilo etiku jako podstatu a strukturu výchovy a vzdělávání člověka, 58 % respondentů vybralo odpověď c) správné jednání v lidské společnosti. 49 Položka č.6: Kdo se poprvé zmínil o etických přístupech v ošetřovatelství? Tabulka č.6 - První zmínka o etice v ošetřovatelství odpověď počet v % Florence Nightingale 36 60 % Matka Tereza 7 12% Virginie Henderson 17 28 % Graf č.6 - První zmínka o etice v ošetřovatelství První zmínka o etice v ošetřovatelství ■ Florence Nightingale O Matka Tereza □ Virginie Henderson Popis grafu: 60 % dotazovyných se domnívají, že o etických přístupech v ošetřovatelství se poprvé zmínila Florence Nightingale, 12 % považují za průkopnice v této oblasti Matku Terezu, 28 % se přiklonilo k Virginii Henderson. 50 Položka č.7: Jak se nazývá etický kodex, týkající se práv umírajících pacientů? Tabulka č.7 - Etický kodex, týkající se práv umírajících odpověď počet v% * a) 13 22 % b) 15 25 % c) 32 53 % * a) etický kodex práv umírajících pacientů b) práva umírajícího pacienta c) charta práv umírajících pacientů Graf č.7 - Etický kodex, týkající se práv umírajících Etický kodex, týkající se práv umírajících 22% Popis grafu: 22 % respondentů považuje etický kodex práv umírajících pacientů za správnou odpověď, 25 % dotazovaných vybralo odpověď „práva umírajícího pacienta" a 53 % si myslí, že odpověď „charta práv umírajících pacientů" je správná. 51 Položka č.8: Mohou-li, podle Vašeho názoru, umírající pacienti podílet se na rozhodování týkající se péče o něj? Tabulka č.8 - Rozhodování pacientů o péče odpověď počet v% ano 31 52 % ne 24 40% nevím 5 8 % Graf č.8 - Rozhodování pacientů o péče Rozhodování pacientů o péče 8% ■ ano ■ ne □ nevím Popis grafu: 52 % respondentů je přesvědčeno, že umírající pacienti by měli podílet se na rozhodování ohledně péče o něj, 40 % zvolilo odpověď ne, 8 % neví, jestli by mohli umírající pacienti spolurozhodovat o péče. 52 Položka č.9: Co považujete za paliativní péči? Tabulka č.9 - Co je to paliativní péče? odpověď počet v % * a) 5 8 % b) 41 69 % c) 14 23 % a) individuální péči o pacienta, "každý pacient má vlastní sestru" b) lékařský a ošetřovatelský systém péče o umírajícího pacienta a jeho rodinu c) péči výhradně o mrtvé tělo, administrativní záležitosti, pozůstalost Popis grafu: 8 % dotazovyných si myslí, že paliativní péče je individuální péči o pacienta, většina (69 %) se ale přiklonilo k tomu, že paliativní péče je lékařským a ošetřovatelským systémem péče o umírajícího pacienta a jeho rodinu, 23 % respondentů označilo odpověď c) péči výhradně o mrtvé tělo, administrativní záležitosti, pozůstalost za správnou. 53 Položka č.10: Co byste zařadil(a) mezi příznaky blížící se smrti? Tabulka č. 10 - Příznaky blížící se smrti odpověď počet v% * a) 9 15 % b) 14 23 % c) 3 5 % d) 34 57 % * a) celková slabost a únava, bolesti hlavy, ztráta chutí na jídlo a pití, vysoký tlak b) ztráta chutí na jídlo a pití, nepravidelné dýchání, snížení močení, porucha paměti c) ochrnutí poloviny těla, poruchy zraku, snížení močení, nepravidelné dýchání d) celková slabost a únava, ztráta chutí na jídlo a pití, snížení močení, nepravidelné dýchání Graf č.10 - Příznaky blížící se smrti Příznaky blížící se smrti 15% 5% Popis grafu: 15 % respondentů řadí k příznakům blížící se smrti celkovou slabost a únavu, bolesti hlavy, ztrátu chutí na jídlo a pití a vysoký tlak, 23 % dotazovaných uvádí ztrátu chutí na jídlo a pití, nepravidelné dýchání, snížení močení a poruchu paměti, 5 % si myslí, že k příznakům blížící se smrti patří ochrnutí poloviny těla, poruchy zraku, snížení močení a nepravidelné dýchání, 57 % se přiklonilo k odpovědi d) celková slabost a únava, ztráta chutí na jídlo a pití, snížení močení, nepravidelné dýchání. 54 Položka č.ll: Myslite si, že při ošetřovatelské péči je dostatečně respektováno soukromí umírajících pacientů na Vašem oddělení? Tabulka č. 11 - Soukromí umírajících pacientů odpověď počet v% ano 10 17 % spíše ano 18 30% spíše ne 24 40% ne 8 13 % Graf č.ll - Soukromí umírajících pacientů Soukromí umírajících pacientů ■ ano ■ spíše ano □ spíše ne □ ne Popis grafu: 17 % respondentů si myslí, že je soukromí umírajících pacientů na jejich oddělení dostatečně respektováno, 30 % se přiklonilo k odpovědi spíše ano, 40 % se domnívá, že spíše ne a 13 % dotazovaných vybralo odpověď d) ne. 55 Položka č.12: Co si představujete pod pojmem „terapeutická komunikace"? Tabulka č. 12 - Co je to terapeutická komunikace? odpoveď počet v% * a) 14 23 % b) 22 37 % c) 24 40 % * a) rozhovor umírajícího pacienta s psychologem nebo pastorem b) součást rehabilitační techniky, zaměřené na posílení fyzické aktivity a pocitu úplnosti pacienta c) komunikační technika, napomáhající pacientovi v překonání stresu a psychických překážek Graf č.12 - Co je to terapeutická komunikace? Co je to terapeutická komunikace? Popis grafu: 23 % respondentů považuje terapeutickou komunikaci za rozhovor umírajícího pacienta s psychologem nebo pastorem, 37 % se sklonilo k odpovědi b) součást rehabilitační techniky, zaměřené na posílení fyzické aktivity a pocitu úplnosti pacienta a 40 % si myslí, že terapeutická komunikace je komunikační technikou, napomáhající pacientovi v překonání stresu a psychických překážek. 56 Položka č.13: Co si představujete pod pojmem „haptika"? Tabulka č. 13 - Co to je haptika? odpoveď počet v% * a) 14 23 % b) 29 49 % c) 6 10% d) 11 18 % a) komunikace prostřednictvím svalů obličeje b) komunikace prostřednictvím doteků c) kontakt očí, vzájemné pohledy d) pohyby jednotlivých částí těla Graf č.13 - Co to je haptika? Co to je haptika? 49% Popis grafu: 23 % respondentů uvedlo, že haptika je komunikace prostřednictvím svalů obličeje, 49 % si myslí, že haptika je komunikace prostřednictvím doteků, 10 % dotazovaných si pod pojmem „haptika" představuje kontakt očí, vzájemné pohledy a 18 % považuje haptiku za pohyby jednotlivých částí těla. 57 Položka č.14: Kdy nastává období in finem? Tabulka č. 14 - Období in finem odpověď počet v% * a) 18 30% b) 30 50 % c) 12 20% * a) smrt je v kratším časovém horizontu vysoce pravděpodobná b) postupně selhávají funkce orgánů, samotný terminálni stav c) je konstatována smrt pacienta Graf č.14 - Období in finem Období in finem 50% Popis grafu: 30 % dotazovaných se domnívá, že období in finem nastává když je smrt v kratším časovém horizontu vysoce pravděpodobná, 50 % označilo období in finem za postupné selhávání funkce orgánů, neboli samotný terminálni stav a 20 % respondentů uvedlo jako správnou odpověď c) je konstatována smrt pacienta. 58 Položka č.15: Co byste udělal(a) jako první po úmrtí pacienta? Tabulka č. 15 - Po úmrtí pacienta na Vašem oddělení odpověď počet v * a) 13 22% b) 35 58 % c) 9 15 % d) 3 5 % a) odhlásím zemřelého ze stravování a ze stavu nemocných b) přivolám lékaře c) nevím, nechám to kolegovi/kolegyni d) odstraním postelní prádlo a oděv zemřelého Graf č.15 - Po úmrtí pacienta na Vašem oddělení Po úmrtí pacienta na Vašem oddělení 5% 58% Popis grafu: 22 % dotazovaných uvádí, že po úmrtí pacienta na oddělení by nejdřív odhlásilo zemřelého ze stravování a ze stavu nemocných, 58 % by přivolalo lékaře, 15 % neví co by udělalo, nechalo by to kolegovi/kolegyni a 5 % respondentů by jako první odstranilo postelní prádlo a oděv zemřelého. 59 Položka č.16: Standardy péče o mrtvé tělo na Vašem oddělení: Tabulka č. 16 - Standardy péče o mrtvé tělo na Vašem oddělení odpověď počet v % jsou všeobecně přístupné 37 61 % pouze vedoucímu personálu 4 7 % nejsou 12 20% nevím 7 12% Graf č.16 - Standardy péče o mrtvé tělo na Vašem oddělení Standardy péče o mrtvé tělo na Vašem oddělení 12% 20% ■ jsou všeobecně přístupné Djsou přístupné pouze vedoucímu personálu □ nejsou □ nevím Popis grafu: 61 % respondentů uvádí, že standardy péče o mrtvé tělo na oddělení jsou všeobecně přístupné, 7 % uvádí, že standardy j sou přístupné pouze vedoucímu personálu, podle 20 % respondentů standardy péče o mrtvé tělo na oddělení vůbec nejsou, 12 % dotazovaných neví jestli má na oddělení takové standardy. 60 Položka č.17: Byl(a) jste proškolen(a) v péči o mrtvé tělo? Tabulka č. 17 - Byl(a) jste proškolen(a) v péči o mrtvé tělo? odpověď počet v% ano 19 32 % ne, nikdo mi to nenabídnoul 37 61 % ne, odmítl(a) jsem 4 7 % Graf č.17 - Byl(a) jste proškolen(a) v péči o mrtvé tělo? Byl(a) jste proškolen(a) v péči o mrtvé tělo? □ ano □ ne, nikdo mi to nenabídnoul □ ne, odmítl(a) jsem Popis grafu: 32 % dotazovaných bylo proškoleno v péči o mrtvé tělo, 61 % respondentů nebylo žádné školení nabídnuto, 7 % školení odmítlo. 61 Položka č.18: Uvítal(a) byste další možnosti vzdělání v oblasti etických aspektů v péči o umírajícího pacienta? Tabulka č. 18 - Možnost dalšího vzdělání odpověď počet v% ano 9 15 % ne, nemám čas 28 47 % ne, nezajímá mě to 23 38 % Graf č.18 - Možnost dalšího vzdělání Možnost dalšího vzdělání ■ ano ■ ne, nemám čas □ ne, nezajímá mě to Popis grafu: 15 % ze všech dotazovaných by uvítalo další možnosti vzdělání v oblasti etických aspektů v péči o umírajícího pacienta, 47 % na další vzdělání v dané oblasti nemá čas, 38 % respondentů taková možnost nezajímá. 62 Položka č.19: Pokud jste v předchozí otázce odpověděl(a) „ano", uveďte jaký způsob vzdělání v dané oblasti byste upřednostnil (a): Tabulka č. 19 - Způsob vzdělání odpověď počet v % odborné publikace 4 45 % semináře a přednášky 2 22% internetové zdroje 3 33 % Graf č.19 - Způsob vzdělání Způsob vzdělání 22% ■ odborné publikace □ semináře a přednášky □ internetové zdroje Popis grafu: 45 % dotazovaných by upřednostnilo odborné publikace jako způsob vzdělání v dané oblasti, 22 % se sklonilo k seminářům a přednáškám a 33 % respondentů by vybralo internetové zdroje. 63 Položka č.20: Domníváte se, že vědomosti v oblasti etických aspektů v péči o umírající pacienti mohou zlepšit poskytování péče? Tabulka č.20 - Zlepšují-li vědomosti v dané oblasti poskytování péče? odpověď počet v% ano 27 45 % ne 12 20% nevím 21 35 % Graf č.20 - Zlepšují-li vědomosti v dané oblasti poskytování péče? Zlepšují-li vědomosti v dané oblasti poskytování péče? □ ano □ ne □ nevím 20% Popis grafu: 45 % respondentů se domnívá, že vědomosti v dané oblasti mohou zlepšit poskytování péče, 20 % si myslí, že ne a 35 % neví, zda by vědomosti v dané oblasti zlepšily poskytování péče. 64 7.1 Vyhodnocení Návratnost dotazníků byla 93,75 %. Byli jsme překvapeni takovou ochotou zaměstnanců se na průzkumu podílet. Potvrzuje to skutečnost, že v posledních letech se o umírání a smrti hovoří víc a častěji, to znamená, že za několik let této téma přestáné být tabuizované. Ze 60 respondentů bylo 7 (12 %) mužů a 53 (88 %) žen. Souvisí to především s převahou žen mezi zdravotníci střední úrovni, neboť pozice všobecné sestry zůstává stále povoláním žen. Co se týče úrovní vzdělání zkoumaného souboru, nej početnější skupinu tvoří sestry se středním odborným vzděláním a to s 39 (65 %) respondenty, další 11(18 %) uvedli svoji úroveň vzdělání jako vyšší odborné zdravotnické vzdělání. 6 (10 %) osob má vysokoškolské vzdělání v oboru Všeobecná sestra a zdravotničtí asistenti se středním odborným vzděláním jsou jenom 4 (7 %). Průzkumného šetření se zúčastnilo 23 (38 %) zaměstnanců interního oddělení, 21 (35 %) onkologického a 16 (27 %) pracuje na neurologickém oddělení. 25 (42 %) dotazovaných pracuje od 3 do 6 let, 20 (33 %) uvádí délku své praxe od 6 do 10 let, 11 (18 %) jsou ve zdravotnictví 1 až 3 roky a 4 (7 %) vykonávají ošetřovatelské povolání více než 10 let. Na položku č. 5, co je to etika, odpovědělo 35 (58 %) respondentů, že etika je správným jednáním v lidské společnosti, 16 (27 %) označilo etiku jako podstatu a strukturu výchovy a vzdělávání člověka a 9 (15 %) se domnívá, že etika je racionálním a kritickým zkoumáním světa a člověka. Z těchto údajů je zřejmé, že jenom 58 % vybralo správnou odpověď, což poukazuje na nízké vědomosti v této velmi důležité oblasti až u 42 % dotazovaných. V položce č. 6 se jedná o osobě, která se poprvé zmínila o etických přístupech v ošetřovatelství. 36 (60 %) respondentů vybírá správnou odpověď, a konkrétně Florence Nightingale, 17 (28 %) si myslí, že tou osobou byla Virginie Henderson a pouze 7 (12 %) se domnívá, že to byla Matka Tereza. Překvapující je to, že si v této položce vybral 65 správnou odpoveď respondent, který chyběl při položce č. 5, kde se jedná o tom, čím se zabývá etika. Proto předpokládáme, že někteří respondenti si správnou odpověď v této položce vybrali náhodně. V položce č. 7 jsme ptali respondetů jestli znají jak se nazývá etický kodex, týkající se práv umírajících pacientů. Skoro polovina (53 %) označilo Chartu práv umírajících pacientů za správnou odpověď, 15 (25 %) dotazovaných se přiklonili k tomu, že ten kodex se nazývá práva umírajícího pacienta a 13 (22 %) si myslí, že se jedná o etický kodex práv umírajících pacientů. Bohužel jsme museli konstatovat, že v žádné ze třech položek, kde se jedná o etiku, neodpovědělo správně více než 60 %. Myslíme si, že je to dáno deficitem vědomostí a nezájmem o této téma, protože zdravotnici jsou zvykli spíše na praktické činnosti, rychlé rozhodování, nezbývá žádný čas na přemýšlení o něčím, co se nemůže ověřit v dané situaci. Na položku č. 8, zda, podle názoru respondentů, mohou umírající pacienti podílet se na rozhodování týkající se péče o něj, odpověděla 31 (52 %) osoba kladně, 24 (40 %) dotazovaných má k tomu záporný vztah a 5 (8 %) respondentů neví, jestli by mohli umírající pacienti spolurozhodovat o péče. Takovou eticky důležitou věc, jako spolurozhodování pacienta o péče, skoro polovina (40 %) všímá jako nemožnou, což je docela smutný, protože pak v důsledku toho má pocient pocity méněcennosti a převažuje paternalistický vztah ze strany sestry, tzn. sestra zaujímá dominantní pozice. Tato skutečnost je v rozladu se zásadami etického kodexu Práva pacientů. V položce č. 9 se ověřují znalosti respondentů o paliativní péči. Převážná většina (69 %) si myslí, že paliativní péče je lékařský a ošetřovatelský systém péče o umírajícího pacienta a jeho rodinu, 14 (23 %) dotazovaných považuje za paliativní péče péči výhradně o mrtvé tělo, administrativní záležitosti, pozůstalost a pouze 5 (8 %) osob se domnívá, že je to individuální péče o pacienta. Z výsledků vyplývá, že 41 osob ze 60 umí správně definovat paliativní péče, vysvětluje se to tím, že sestry při výkonu svého povolání velice často setkávají s úmrtím a díky léty praxe a zkušenostem mají dostatek znalostí o této problematice. V položce č. 10 jsme ptali respondentů, co by zařadili mezi příznaky blížící se smrti. Nejpočetnější zastoupení, 34 (57 %), mají celková slabost a únava, ztráta chutí na jídlo a pití, snížení močení a nepravidelné dýchání. Dále 14 (23 %) osob voleji ztrátu 66 chutí na jídlo a pití, nepravidelné dýchání, nepravidelné dýchání a poruchu paměti. 9 (15 %) osob uvádí celkovou slabost a únavu, bolesti hlavy, ztrátu chutí na jídlo a pití a vysoký tlak. Jenom 3 (5 %) osoby uvádí ochrnutí poloviny těla, poruchy zraku, snížení močení a nepravidelné dýchání. Z výše uvedených údajů jsme došli k závěru, že až 43 % sester a zdravotnických asistentů neví jaké příznaky má blížící se smrt. Na položku č. 11, jestli si respondenti myslejí, že při ošetřovatelské péči je dostatečně respektováno soukromí umírajících pacientů, jsme obdrželi velice rozmanité procenta u 4 odpovědí. Spíše ne volí až 24 (40 %) osoby. 18 (30 %) osob odpovídá spíše ano. 10 (17 %) se přiklonilo k odpovědi ano a 8 (13 %) odpovídá jednoznačně ne. V této položce zdravotníci projeví odvahu při zamyšlení se nad svoji každodenní prací. Zarážející je, že většina (40 %) dotazovaných vybírá odpověď spíše ne a 13 % ne. U položky č. 12, co si představujete pod pojmem „ terapeutická komunikace ", respondenti měli zase rozmanité odpovědi. Překvapivě pouze 24 (40%) vybírá správnou odpověď komunikační technika, napomáhající pacientovi v překonání stresu a psychických překážek. Až 22 (37 %) osoby si myslí, že jde o součást rehabilitační techniky, zaměřené na posílení fyzické aktivity a pocitu úplnosti pacienta. 14 (23 %) osob si pod pojmem „terapeutická komunikace" představuje rozhovor umírajícího pacienta s psychologem nebo pastorem. Zde je jasně vidět nedostatek znalosti u sester a zdravotnických asistentů v oblasti komunikace. V položce č. 13 jsme ptali respondentů co si představují pod pojmem „haptika". 29 (49 %) osob uvádí, že je to komunikace prostřednictvím doteků. 14 (23 %) dotazovaných si myslí, že je to komunikace prostřednictvím svalů obličeje. 11 (18 %) osob so domnívá, že jsou to pohyby jednotlivých částí těla a pouze 6 (10 %) osob považuje za haptiku kontakt očí, vzájemné pohledy. V této položce se nám opět podtvrdily dojemy, že většina z respondentů nemá dostatek znalostí v oblasti komunikace. V položce č. 14 jsme ověřovali, jestli znají respondenti kdy nastává období in finem. Přesně polovina ví, že období in finem nastává při postupném selhávání funkcí orgánů, tzn. samotný terminálni stav. 18 (30 %) osob uvádí, že období in finem nastává, když je smrt v kratším časovém horizontu vysoce pravděpodobná. 12 (20 %) osob si myslí, že o období in finem jde, pokud je konstatována smrt pacienta. Procentový 67 poměr nám znova ukazuje na chybění vědomostí u respondentů v oblasti umírání. Může to být tím, že málokdo se zaměřuje na oblast thanatologie pouze ze vlastního zájmu. V položce č. 15 jsme ptali zdravotníků co by udělali po úmrtí pacienta jako první. 35 (58 %) osob uvádí, že by nejdřív přivolali lékaře, 13 (22 %) by odhlásilo zemřelého se stravování a ze stavu nemocných, což nám ukazuje, že 13 osob se zaměřuje nejdřív na administrativní věci, je to dáno možná tím, že v dnešní době je kladen obrovský důraz na dokumentaci a sestra občas mývá strach, že něco nestihne zapsát/oznámit, nebo se na to zapomene. 9 (15 %) osob neví, co by se mělo udělat a nechali by to kolegovi, což je projevem strachu a nejistoty v tom, co se týče péči o zemřelého, takové pocity se často můžou objevovat zvlášť u mladých zdravotníků. Pouze 3 (5 %) osoby by nejdřív odstranilo postelní prádlo a oděv zemřelého, což je jasnou známkou neznalosti postupů při úmrtí pacienta na oddělení. U položky č. 16 se jedná o standardy péče o mrtvé tělo na oddělení. 37 (61 %) osoby, které činí většinu, uvádí, že standardy péče o mrtvé tělo na jejich oddělení jsou všeobecně přístupné, 12 (20 %) respondentů se domnívá, že takové standardy na oddělení nejsou, 7 (12 %) zdravotníků neví a 4 (7 %) osoby uvádí, že standardy j sou přístupné pouze vedoucímu personálu. Z této položky vyplývá, že pouze 37 zaměstnanců ze 60 ví, že takové standardy j sou všeobecně přístupné, je to ukázkou toho, že ostatní 23 osoby nejsou o tom informováni, což je nedostatkem ze bud' ze strany vedoucího provozu, který nedostatečně informuje zaměstnanci, nebo neochotou samotných zaměstnanců zabývat se této problematikou. V položce č. 17 jsme se dotazovali, zda respondenti byli proškoleni v péči o mrtvé tělo. 37 (61 %) z nich uvádí, že ne, nikdo jim to nenabídnoul, což považujeme za alarmující. 19 (32 %) osob uvádí, že ano a 4 (7 %) z nich takové školení odmítlo. V této souvislosti jsme názoru, že většina dotazovaných zdravotníků není vůbec připravená na ošetřovatelskou péči o umírajícího člověka. Eticky správný přístup k umírajícím se dá osvojit každodenní praxí, aleje pravda, že někteří zdravotníci se záměrně vyhýbají kontaktu s umírajícím pacientem. V položce č. 18 jsme ptali respondenti, zda by uvítali další možnosti vzdělání v oblasti etických aspektů v péči o umírajícího pacienta. 28 (47 %) dotazovaných, což představuje většinu, uvádí, že na další vzdělání nemá čas, 23 (38 %) se o této téma 68 nezajímá a pouze 9 (15 %) osob by uvítalo takovou možnost. Takové výsledky je možné vysvětlit tím, že sestry a zdravotničtí asistenti jsou pracovně vytížené a v oblasti jejich vzdělávání etika a umírání nejsou moc vyhledávaným tématem. V položce č. 19 jsme ptali jen těch respondentů, kteří v položce č. 18 odpověděli kladně, bylo jich pouze 9. 4 (7 %) osoby se sklonilo k odborným publikacím a dalo by se to vysvětlit tím, že odborné publikace j sou nej dostupnějším zdrojem v nemocnicích. 3 (5 %) osoby vybralo internetové zdroje, je to v dnešní době velmi pohodlná a rychlá možnost najít něco, o co se člověk opravdu zajímá. Nakonec pouze 2 (3 %) osoby by uvítalo semináře a přednášky. Stále pozorujeme situace, že převládá opravdu velmi malý zájem o problematiku péči o umírající pacienti. V poslední položce č. 20 jsme ptali, jestli se respondenti domnívají, že vědomosti v oblasti etických aspektů v péči o umírající pacienti mohou zlepšit poskytování péče. 27 (45 %) respondentů uvádí, že ano. 21 (35 %) osoba neví a 12 (20 %) vybralo odpověď ne. Výsledky vypovídají, že o vzdělání v této oblasti zájem není, protože 35 % dotazovaných je přesvědčeno, že vědomosti v této oblasti nemohou zlepšit poskytování péče a 20 % neví, přesto by bylo velmi žádoucí, aby dotazované se začali pomalu tímto tématem zabývat. Mělo by to velký přínos jak pro pacienta, tak pro pečujícího. 7.2 Analýza Analýza výsledků hlavního cíle průzkumu Odpovědi nám potvrdily hlavní cíl průzkumu, v rámci kterého jsme zjišťovali informovanost sester a zdravotnických asistentů o etických aspektech v péči o umírajícího pacienta. Podařilo se nám prokázat, že většina sester a zdravotnických asistentů nemá dostatečné znalosti v oblasti etických přístupů k umírajícímu pacientovi. Zhruba jen polovina projevila vědomosti v oblasti etiky. Na druhé straně můžeme se ale obávat, že na některé otázky odpovídali respondenti náhodně. Dá se to vysvětlit tím, že většina dotazovaných neprojevuje velký zájem o tuto problematiku. 69 Analýza výsledku vedlejšího cíle 1 V rámci vedlejšího cíle 1 jsme zjišťovali míru informovanosti sester a zdravotnických asistentů v oblasti umírání a paliativní péči. Poměrně velká část dotazovaných (69 %) by uměla vysvětlit pojem „paliativnípéče " a vyjmenovat příznaky umírání (57 %). Analýza výsledků vedlejšího cíle 2 V rámci vedlejšího cíle 2 jsme zjišťovali, zda sestry a zdravotnické asistenti jsou dostatečně proškolené v péči o umírajícího pacienta a zda mají zájem se dál v této oblasti vzdělávat. Provedený průzkum nám ukázal, že většině respondentů (61 %) žádné školení nebylo nabídnuto a 7 % dotazovaných takové školení odmítlo. Dále nám průzkumné šetření vypovědělo, že pouze 9 osob by uvítalo další možnosti vzdělání v této oblasti. Za znepokojující výsledek považujeme skutečnost, že jen 45 % respondentů uvádí, že vědomosti v oblasti etiky umírání by mohly zlepšit poskytování péče. Analýza výsledků průzkumných otázek První průzkumná otázka zněla: Má více než polovina sester a zdravotnických asistentů znalosti o etických apektech v péči o umírajícího pacienta? Na tuto otázku j sme získali odpověď pomocí vypočítání průměrů správných odpovědí a zjistili jsme, že v průměru dostatek znalosti v této oblasti má jen 28 osob ze 60, činí to jen 46,66 %, což je míň, než polovina. Z naší vlastní praxe jsme tento výsledek předpokládali. Druhá průzkumná otázka zněla: Zná více než polovina sester a zdravotnických asistentů jak se má pečovat o umírajícího pacienta? Tato otázka byla potvrzena tím, že v průměru 35 (58 %) osob ze 60 zná jak se má pečovat o umírajícího pacienta, což je víc než polovina. Třetí průzkumná otázka zněla: Je více než polovina sester a zdravotnických asistentů dostatečně proškolená v péči o umírajícího pacienta a má zájem se dál v této oblasti vzdělávat? 70 Jen 19 (32 %) osob bylo proškoleno v péči o umírajícího pacienta, 37 (61 %) respondentům žádné školení nabídnuto nebylo a 4 (7 %) osoby školení odmítlo. Pouze 9 (15 %) zdravotníků by mělo zájem o vzdělání a prohloubení svých vědomostí, což znamená, že více, než polovina (51 %) zájem nemá. Větší zájem o této problematice by měl velký přínos jak pro pacienta, tak pro pečujícího. 7.3 Diskuze Výsledky našeho průzkumu jsou obtížně porovnatelné s jinými autory, protože podle nám dostupných informací se tomuto tématu ještě nikdo nevěnoval, ale o takových tématech jako je umírání v nemocnici a komunikace s umírajícím pacientem již několik prací pojednává. Podobnému tématu se v roce 2008 věnovala paní Pavla Mikudimová, která provedla své průzkumné šetření na oddělení dlouhodobě nemocných, interním, ARO, onkologickém a plicním ve Fakultní nemocnice v Brně. Tímto šetřením zjišťovala názory studentů VOSZ a sester z výše uvedených oddělení na informovanost veřejnosti o problematice umírání, zda by si přáli, aby jejich blízký zemřel v nemocnici a zdaje respektováno soukromí pacientů při ošetřovatelských činnostech. Při porovnání názorů a postojů k problematice došla autorka např. ke zjištění, že až 62 % zdravotníků se přiznalo, že soukromí pacientů není dostatečně respektováno. Autorka šetření ukazuje, že 54 % zdravotníků má názor, že umírajícím v nemocnici není umožněn důstojný odchod z tohoto světa a polovina si myslí, že pacienti mají možnost spolurozhodovat o péči o ně. Jelikož průzkumné šetření paní Pavly Mikudimové není úzce spjaté s etickými přístupy v péči o umírající pacienti, výsledky našich prací nepovažujeme za porovnatelné. Při porovnání se šetřením realizovaným proděkankou pro pedagogickou činnost doc. PhDr. Darjou Jarošovou, Ph.D. na Fakultě zdravotnických studií Ostravské univerzity v roce 2001 jsme nalezli podobné výsledky, konkrétně také to, že sestry převážně nemají zájem o vzdělání a prohloubení svých vedomostí v této oblasti. 71 7.4 Doporučení pro praxi Přístup k umírajícímu pacientovi bývá velmi obtížný, nicméně je velmi důležité pro zdravotnický personál umět komunikovat s takovým pacientem, umět mu naslouchat. Aby si zdravotník osvojil eticky správný postup k umírajícím, měl by mít dostatek vědomostí jak o etice, tak o umírání a paliativní péči, neboli péče o umírajícího člověka je jedna z nej náročnějších a nej smutnějších povinností ošetřujícího personálu, který je navíc zatížen smutkem a stresem. Průzkumné šetření nám potvrdilo skutečnost, že zdravotníci mají míň znalostí o etice, než o paliativní péči a zároveň i skutečnost, že jen malá část respondentů byla proškolená v této oblasti. I přes nedostatek vědomostí v oblasti etických aspektů v péči o umírající, není zájem o vzdělání a prohloubení znalostí na vybraných oddělení. Z toho plyne, že vedoucí personál by měl mít větší zájem o školení zaměstnanců a pořádat více vzdělávacích akcí. Na základě výsledků našeho průzkumu navrhujeme následná doporučení pro praxi: Doporučení pro managment: • umožnění snadné dostupnosti k informacím, týkajícím se péče o umírajícího (standardy, směrnice) • dodání na oddělení zdravotnické a ošetřovatelské literatury (časopisy Sestra, Diagnóza, zdravotnické noviny apod.) • vytvoření stručné interní příručky na téma „Péče o umírajícího pacienta z etického hlediska", která by měla obsahovat informace o samotném umírání, o jeho příznacích, o etickém zacházení s umírajícím pacientem a jeho rodinou a v neposlední řadě i o péči o tělo zemřelého • realizace odborných seminářů na téma etické aspekty v péči o umírajícího • monitorace plnění školení a doporučených vzdělávacích aktivit • kontrola, zda ošetřovatelská péče je prováděna v souladu s vnitřními předpisy a Chartou práv umírajících pacientů • kontrola, zda u zaměstnanců nedochází k projevům syndromu vyhoření 72 Doporučení pro střední, vyšší a vysoké školy: • pořádání více vyučovacích hodin, týkajících se etiky, thanatologie a paliativní péče • častej ší pořádání kurzů a seminářů na toto téma Doporučení pro zdravotnický personál: • seznámení se s interní příručkou „Péče o umírajícího pacienta z etického hlediska " • aktivní vyhledání odborné literatury, časopisů, internetových stránek • účast na školení, přednáškách, kurzech a seminářích • důstojná a profesionální péče o umírajícího pacienta a jeho rodinu v souladu s vnitřními předpisy a Chartou práv umírajících pacientů • dbáni na dodržování etického kodexu sestry a práv pacientů • dodržení dobré životosprávy j ako prevence syndromu vyhoření 73 ZÁVĚR Bakalářská práce se zabývá etickými aspekty v péči o umírajícího pacienta, a konkrétně etikou, paliativní péčí, umíráním a mírou informovanosti sester a zdravotnických asistentů v této oblasti. Teoretická část shrnuje informace o etice, etických kodexech, procesu umírání, paliativní péči a nárocích na personál. Zmiňovali j sme se o principech bioetiky a úkolech sestry z etického hlediska. Podrobněji jsme popsali komunikaci s umírajícím pacientem, jak verbální, tak neverbální. Věnovali jsme pozornost i potřebám umírajícího a komplikacím ze strany zdravotníků, jako je syndrom vyhoření. V empirické části jsme zjišťovali míru informovanosti sester a zdravotnických asistentů v oblasti etických aspektů v péči o umírající pacienti a zájem o další vzdělávání v této oblasti. Odpovědi na průzkumné otázky jsme získali pomocí nestandardizovaného dotazníku. Výsledky průzkumu ukázaly, že respondenti j sou obeznámeni s paliativní péči a umíráním víc, než s etikou a etickými aspekty. Průzkumné šetření bylo provedeno v Nemocnici Rudolfa a Štefánie, a.s. Benešov. Výsledky průzkumného šetření poukazují na to, že je nezbytně nutné, aby ve zdravotnických zařízeních byly provedené kurzy, semináře, přednášky na danou tematiku. Podrobnější návrhy jsme uvedli v doporučení pro praxi (viz kapitola Doporučení pro praxi 8.4). Péče o umírajícího pacienta je velké privilegium, proto zdravotník musí být dostatečně proškolen a erudován v této problematice, musí vědět, co dělat, umět to dělat a mít zájem o další vzdělávání. U lůžka umírajícího nemocného můžeme dát jen to, co v sobě máme. Sestra nebo zdravotnický asistent může těžce nemocnému opravdu pomoct jen tehdy, jestliže si bude vědom svého vlastního postoje k utrpení a smrti, neboť umírání a smrt je logickou součástí života. Přejeme si, aby naše práce sloužila jako informační zdroj pro sestry všech profesí a také pro žáci středních a vyšších odborných škol a studenti oboru Ošetřovatelství. 74 POUŽITÁ LITERATURA (Zpracováno dle ČSN ISO 690:2011) MONOGRAFIE 1. ARANDA, Sanchia; 0'CONNOR, Margaret. 2005. Paliativní péče pro sestry všech oborů. Z angl. orig. přel. Jana Hermanová. Praha: Grada, 2005. 324 s. ISBN 80-247-1295-4. 2. BOROŇOVÁ, Jana. 2010. Kapitoly z ošetřovatelstvíI. Plzeň: Maurea, 2010. 196 s. ISBN 978-80-902876-4-8. 3. FARKAŠOVÁ, Dana. aj. 2006. Výskum v ošetrovateľstve. Martin: Osveta, 2006. 87 s. ISBN 80-8063-229-4. 4. HASKOVCOVA, Helena. 2007. Thanatologie: nauka o umírání a smrti. Praha: Galén, 2007. 244 s. ISBN 978-80-7262-471-3. 5. JANKO VSKY, Jiří. 2003. Etika pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha: Triton, 2003. 224 s. ISBN 80-7254-329-6. 6. KUTNOHORSKA, Jana. 2007. Etika v ošetřovatelství. Praha: Grada, 2007. 164 s. ISBN 978-80-247-2069-2. 7. KŮBLER-ROSS, Elisabeth. 1993. O smrti a umírání. Z něm. orig. přel. Jiří Královec. 1. vyd. Turnov: Arica, 1993. 252 s. ISBN 80-900134-6-5. 8. KYMROVÁ, Eva. 2011. Holistické přístupy v psychologii. Plzeň: Maurea, 2011. 186 s. ISBN 978-80-904955-0-0. 9. LINHARTOVA, Věra. 2007. Praktická komunikace v medicíně : pro mediky, lékaře a ošetřující personál. Praha: Grada, 2007.152 s. ISBN 978-80-247-1784-5. 10. MACÁK, Jirka; MAČÁKOVÁ, Jana. 2004. Patologie. Praha: Grada, 2004. 372 s. ISBN 80-247-0785-3. 11. MARKOVÁ, Monika. 2010. Sestra a pacient v paliativní péči. Praha: Grada, 2010. 128 s. ISBN 978-80-247-3171-1. 12. MLÝNKOVÁ, Jana. 2010. Pečovatelství 2.díl. Praha: Grada, 2010. 324 s. ISBN 978-80-247-3185-8. 13. MUNZAROVÁ, Marta. 2005. Eutanazie, nebo paliativní péče? Praha: Grada, 2005. 108 s. ISBN 80-247-1025-0. 14. MUNZAROVÁ, Marta. 2005. Zdravotnická etika od A do Z. Praha: Grada, 2005. 156 s. ISBN 80-247-1024-2. 75 15. NĚMCOVÁ, Jitka; MAURITZOVÁ, Ilona. 2011. Manuál k úpravě písemných prací. Plzeň: Maurea, 2011. 84 s. ISBN 978-80-902876-8-6. 16. PAYNE, Sheila; SEYMOUR, Jane; INGLETON, Christine. 2007. Paliativní péče: principy a praxe. Z angl. orig. přel. Ivo Lukáš. 1. vyd. Brno: Společnost pro odbornou literaturu, 2007. 806 s. ISBN 978-80-87029-25-1. 17. POKORNÁ, Andrea. 2008. Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2008. 100 s. ISBN 978-80-7013-466-5. 18. SLÁMA, Ondřej; KABELKA, Ladislav; VORLÍČEK, Jiří. 2007. Paliativní medicína pro praxi. Praha: Galén, 2007. 362 s. ISBN 978-80-7262-505-5. 19. SLÁMA, Ondřej; ŠPINKA, Štěpán. 2004. Koncepce paliativní péče v ČR. Pracovní materiál k odborné a veřejné diskusi. Praha: Cesta domů, 2004. 46 s. ISBN 80-239-4330-8. 20. THEOVÁ, Anne-Mei. 2007. Paliativní péče a komunikace. Z angl. orig. přel. Jiří Ogrocký. Brno: Společnost pro odbornou literaturu, 2007. 248 s. ISBN 978-80-87029-24-4. ČASOPISY 1. DUBCOVÁ, Iva. 2011. Etika umírání a smrti. In Sestra. ISSN 1210-0404, 2011, č. 10, s. 44-46. 2. DUČAIOVÁ, Jarmila; LITVÍNOVA, Blažena. 2011. Úloha sestry v péči o smrtelně nemocného. In Sestra. ISSN 1210-0404, 2011, č. 10, s. 49-50. 3. KLEVERTOVÁ, Dana. 2011. Být tím, kdo dokáže provázet na sklonku života. In Sestra. ISSN 1210-0404, 2011, č. 10, s. 47-48. 4. KOLEGAROVÁ, Olga. 2006. Komunikace sester s umírajícími a jejich nejbližšími. In Sestra. ISSN 1210-0404, 2006, č. 9, s. 26. INTERNETOVÉ ZDROJE Charta práv umírajících. Fakultní nemocnice Ostrava [online], [cit. 2012-11-08]. Dostupné z: http://ofn.cz/informace-pro-pacientv/charta-prav-umiraiicich Etický kodex sester [online], [cit. 2012-11-07]. Dostupné z: http://www.capz-esprit.sweb.cz/prispevky/dokumenty/kodex zdravotnisestry.html 76 Hippokratova přísaha [online], [cit. 2012-11-09]. Dostupné z: http ://w ww. euromedicine. eu/cze/clanky/ detail/64/ Práva pacientů. Liga lidských práv [online], [cit. 2012-11-07]. Dostupné z: http://www.llp.cz/cz/temata/lidska-prava-ve-zdravotnictvi/prava-pacientu/ 77 SEZNAM PŘÍLOH Příloha A - Dotazník......................................................................................................I Příloha B - Protokol k provádění sběru podkladů pro zpracování bakalářské práce...............................................................................................................................V Příloha C - Charta práv umírajících pacientů.........................................................VI Příloha D - Etický kodex sester..................................................................................IX Příloha A - Dotazník Vážená paní, vážený pane, jmenuji se Kamilla Nikitina a jsem studentkou třetího ročníku bakalářského studijního oboru Všeobecná sestra na Vysoké škole zdravotnické, o.p.s. v Praze 5. Dotazník, který dostáváte do rukou, je anonymní, dobrovolný a je určen pro zpracování mé bakalářské práce na téma „Etické aspekty v péči o umírajícího pacienta". Chtěla bych Vás touto cestou požádat o jeho vyplnění. Při jednotlivých položkách vyberte jen jednu možnost, která se nejvíce přibližuje Vašemu názoru a tu označte kroužkem. Děkuji za Vaši spolupráci. Kamilla Nikitina 1. Jakého jste pohlaví? a) muž b) žena 2. Jaká je vaše úroveň vzdělání? a) střední odborné zdravotnické vzdělání (obor všeobecná sestra) b) střední odborné zdravotnické vzdělání (obor zdravotnický assistent) c) vyšší odborné zdravotnické vzdělání d) vysokoškolské vzdělání ve zdravotnickém oboru 3. Na jakém oddělení pracujete? a) interní oddělení b) onkologické oddělení c) neurologické oddělení 4. Jak dlouho pracujete? a) 1-3 roky b) 3-61et c) 6-10 let d) více než 10 let I 5. Etika z Vašeho pohledu se zabývá...: a) racionálním a kritickým zkoumáním světa a člověka b) podstatou a strukturou výchovy a vzdělávání člověka c) správným jednáním v lidské společnosti 6. Kdo se poprvé zmínil o etických přístupech v ošetřovatelství? a) Florence Nightingale b) Matka Tereza c) Virginie Henderson 7. Jak se nazývá etický kodex, týkající se práv umírajících pacientů? a) etický kodex práv umírajících pacientů b) práva umírajícího pacienta c) charta práv umírajících pacientů 8. Mohou-li, podle Vašeho názoru, umírající pacienti podílet se na rozhodování týkající se péče o něj? a) ano b) ne c) nevím 9. Co považujete za paliativní péči? a) individuální péči o pacienta, "každý pacient má vlastní sestru" b) lékařský a ošetřovatelský systém péče o umírajícího pacienta a jeho rodinu c) péče výhradně o mrtvé tělo, administrativní záležitosti, pozůstalost 10. Co byste zařadil(a) mezi příznaky blížící se smrti? a) celková slabost a únava, bolesti hlavy, ztráta chutí na jídlo a pití, vysoký tlak b) ztráta chutí na jídlo a pití, nepravidelné dýchání, snížení močení, porucha paměti c) ochrnutí poloviny těla, poruchy zraku, snížení močení, nepravidelné dýchání d) celková slabost a únava, ztráta chutí na jídlo a pití, snížení močení, nepravidelné dýchání II 11. Myslite si, že při ošetřovatelské péči je dostatečně respektováno soukromí pacientů v terminálním stavu na Vašem oddělení? a) ano b) spíše ano c) spíše ne d) ne 12. Co si představujete pod pojmem „terapeutická komunikace"? a) rozhovor umírajícího pacienta s psychologem nebo pastorem b) součást rehabilitační techniky, zaměřené na posílení fyzické aktivity a pocitu úplnosti pacienta c) komunikační technika, napomáhající pacientovi v překonání stresu a psychických překážek 13. Co si představujete pod pojmem „haptika"? a) komunikace prostřednictvím svalů obličeje b) komunikace prostřednictvím doteků c) kontakt očí, vzájemné pohledy d) pohyby j ednotlivých částí těla 14. Kdy nastává období in finem? a) smrt je v kratším časovém horizontu vysoce pravděpodobná b) postupně selhávají funkce orgánů, samotný terminálni stav c) je konstatována smrt pacienta 15. Co byste udělal(a) jako první po úmrtí pacienta? a) odhlásím zemřelého ze stravování a ze stavu nemocných b) přivolám lékaře c) nevím, nechám to kolegovi/kolegyni d) odstraním postelní prádlo a oděv zemřelého 16. Standardy péče o mrtvé tělo na Vašem oddělení: a) jsou všeobecně přístupné b) jsou přístupné pouze vedoucímu personálu III c) nejsou d) nevím 17. Byl(a) jste proškolen(a) v péči o mrtvé tělo? a) ano b) ne, nikdo mi to nenabídnoul c) ne, odmítl(a) jsem 18. Uvítal(a) byste další možnosti vzdělání v oblasti etických aspektů v péči o umírajícího pacienta? a) ano b) ne, nemám čas c) ne, nezajímá mě to 19. Pokud jste v předchozí otázce odpověděl(a) „ano", uveďte jaký způsob vzdělání v dané oblasti byste upřednostnil(a): a) odborné publikace (noviny, časopisy, filmy) b) semináře a přednášky v rámci oddělení nebo nemocnice c) internetové zdroje 20. Domníváte se, že vědomosti v oblasti etických aspektů v péči o umírající pacienti mohou zlepšit poskytování péče? a) ano b) ne c) nevím IV Příloha B - Protokol k provádění sběru podkladů pro zpracování bakalářské práce Vysoká škola zdravotnická, o.p.s. Duškova 7, 150 00 Praha 5 I Z PROTOKOL K PROVÁDĚNI SBĚRU PODKLADU PRO ZPRACOVÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE (součástí tohoto protokolu je, v případě realizace, kopie plného znění dotazníku, který bude respondentům distribuován) Příjmení a jméno studenta Studijní obor 'ÍESWA Ročník 3./)I/S Téma práce FTtUÍ flíPÍKX) vr£č~i' o it/*i'7M- Název pracoviště, kde bude realizován sběr podkladů Jméno vedoucího práce Vyjádření vedoucího práce k finančnímu zatížení pracoviště při realizaci výzkumu Výzkum O bude spojen s finančním zatížením pracoviště ® nebude spojen s finančním zatížením pracoviště Souhlas vedoucího práce © souhlasím j iíj) nesouhlasím podpis Souhlas náměstkyně pro ošetřovatelskou péči 1 (JO souhlasím * / nemocnu* / Machova 400 ' 256 30 Benešov y JJM.......dne Md&Č&fc podpis studenta V Příloha C - Charta práv umírajících pacientů Doporučení Rady Evropy č. 1418 / 1999 „O ochraně lidských práv a důstojnosti nevyléčitelně nemocných a umírajících" („ Charta práv umírajících "). Posláním Rady Evropy je chránit důstojnost všech lidí a práva, která z ní lze odvodit. „Shromáždění doporučuje, aby Výbor ministrů vyzval členské státy Rady Evropy, aby ve všech ohledech respektovaly a chránily důstojnost nevyléčitelně nemocných nebo umírajících lidí, a to tím: Ze uznají a budou hájit nárok nevyléčitelně nemocných nebo umírajících lidí na komplexní paliativní péči a že přijmou příslušná opatření: Aby zajistily, že paliativní péče bude uznána za zákonný nárok individua ve všech členských státech. Aby byl všem nevyléčitelně nemocným nebo umírajícím osobám dopřán rovný přístup k přiměřené paliativní péči. Aby byli příbuzní a přátelé povzbuzováni, aby doprovázeli nevyléčitelně nemocné a umírající a aby jejich snaha byla profesionálně podporována. Pokud se ukáže, že rodinná nebo soukromá péče nestačí neboje přetěžována, musejí být k dispozici alternativní nebo doplňkové formy lékařské péče. Aby ustavily ambulantní týmy a síť pro poskytování paliativní péče, které by zajišťovaly domácí péči vždy, pokud je možné pečovat o nevyléčitelně nemocné nebo umírající ambulantně. Aby zajistily spolupráci všech osob podílejících se na péči o nevyléčitelně nemocného nebo umírajícího pacienta. Aby vyvinuly a vyhlásily kvalitativní normy pro péči o nevyléčitelně nemocné nebo umírající. Aby zajistily, že nevyléčitelně nemocné a umírající osoby, pokud si nebudou přát jinak, dostanou přiměřenou paliativní péči a tišení bolestí, i kdyby tyto léčba mohla mít u příslušného jedince jako nežádoucí (vedlejší) účinek léčby za následek zkrácení života jedince. Aby zajistily, že ošetřující personál bude vyškolen a veden tak, aby mohl každému nevyléčitelně nemocnému nebo umírajícímu člověku poskytnout v koordinované týmové spolupráci lékařskou, ošetřovatelskou a psychologickou péči v souladu s nejvyššími možnými standardy. VI Aby založily další a rozšířily stávající výzkumná, výuková a doškolovací centra pro obor paliativní medicíny a péče, stejně jako pro interdisciplinární thanatologii. Aby zajistily alespoň ve větších nemocnicích vybudování specializovaných oddělení paliativní péče a thanatologických klinik, které by mohly nabídnout paliativní medicínu a péči jako integrální součást každé lékařské činnosti. Aby zajistily, že bude paliativní medicína a péče ukotvena ve veřejném vědomí jako důležitý cíl medicíny. Tím, že budou chránit právo nevyléčitelně nemocných a umírajících osob na sebeurčení a že pro to přijmou nutná opatření: Aby se prosadilo právo nevyléčitelně nemocné nebo umírající osoby na pravdivou, úplnou, ale citlivě podanou informací o jejím zdravotním stavu a aby přitom bylo respektováno přání jedince, který nechce být informován. Aby měla každá nevyléčitelně nemocná nebo umírající osoba možnost konzultovat ještě jiné lékaře než svého pravidelného ošetřujícího. Aby bylo zajištěno, že žádná nevyléčitelně nemocná nebo umírající osoba nebude ošetřována a léčena proti své vůli, že při svém rozhodování nebude ovlivňována nikým jiným a že na ni nebude nikým činěn nátlak. Musejí být zvážena taková opatření, aby takové rozhodnutí nebylo učiněno pod ekonomickým tlakem. Aby bylo zajištěno, že bude respektováno odmítnutí určitého léčebného postupu, vyjádřené v písemném projevů vůle (living will), v "pořízení" nevyléčitelně nemocné nebo umírající osoby, která již nebude aktuálně schopná se vyjádřit. Aby bylo zajištěno, že výslovná přání nevyléčitelně nemocné nebo umírající osoby týkající se určitých léčebných postupů budou respektována bez ohledu na zásadní terapeutickou odpovědnost lékaře, pokud nejsou v rozporu s lidskou důstojností. Aby bylo zajištěno, že v případě, kdy není k dispozici předchozí vyjádření vůle pacienta či pacientky, nebude porušeno jeho právo na život. Musí být vytvořen katalog léčebných úkonů, které musejí být poskytnuty za všech okolností a jež nesmí být zanedbány. Ze zachovají předpis, zakazující úmyslné usmrcení nevyléčitelně nemocných nebo umírajících osob a že zároveň: Uznají, že právo na život, zejména ve vztahu k nevyléčitelně nemocným a umírajícím osobám, je členskými státy garantováno v souladu s článkem 2 Evropské úmluvy o lidských právech, který říká, že "nikdo nemá být úmyslně zbaven života". Uznají, že přání zemřít, vyjádřené nevyléčitelně nemocnou nebo umírající osobou, nezakládá v žádném případě právní nárok na smrt z ruky jiné osoby. VII Uznají, že přání zemřít, vyjádřené nevyléčitelně nemocnou nebo umírající osobou, samo o sobě nezakládá legální ospravedlnění činností, úmyslně způsobujících smrt". (Charta práv umírajících. Fakultní nemocnice Ostrava [online], [cit. 2012-11-08]. Dostupné z: http://ofn.cz/informace-pro-pacienty/charta-prav-umirajicich) Text tohoto Doporučení byl přijat Parlamentním shromážděním 25. června roku 1999 na svém 24. zasedání převážnou většinou hlasů, kdy 6 hlasů bylo proti. VIII Příloha D - Etický kodex sester Etická pravidla zdravotní péče: „Sestra je povinna převzít profesionální odpovědnost za péči o zdraví, prevenci nemocí a za zlepšování zdravotního stavu nemocných právě tak, jako za tišení bolesti. Potřeba zdravotní péče je všeobecná. Se zdravotní a ošetřovatelskou péčí jsou nerozlučně spjaty: respekt k lidskému životu, důstojnost a lidská práva. Zdravotní péči je třeba poskytovat bez ohledu na národnost, rasu, víru, barvu kůže, věk, pohlaví, politické přesvědčení a sociální postavení. Zdravotní sestra poskytuje péči jednotlivci, rodině a společnosti a spolupracuje v tom i s reprezentanty jiných oborů. 1) Zdravotní sestra a spoluobčan Zdravotní sestra má v první řadě zodpovědnost za občany, kteří potřebují zdravotní péči. Při poskytování péče respektuje zdravotní sestra víru jednotlivce, jeho životní hodnoty a obyčeje a snaží se vytvořit podmínky respektující individualitu. Zdravotní sestra chrání informace o osobních poměrech pacienta, považuje je za důvěrné a svědomitě hodnotí, v jakém rozsahu a komu může tyto důvěrné informace předat. 2) Zdravotní sestra a péče v praxi Zdravotní sestra je osobně odpovědná za kvalitu poskytované péče a za obnovování svých odborných znalostí cestou neustálého vzdělávání. Zdravotní sestra se snaží udržovat pečovatelský standart na co nejvyšší úrovni, a to v každé situaci. Zdravotní sestra hodnotí jak svou kvalifikaci, tak i kvalifikaci jiných osob, když přejímá zodpovědnost za jistý úkol a když jej předává jiným osobám. IX Zdravotní sestra ve funkci jedná tak, aby její chovaní prispelo k dobré pověsti povolání. 3) Zdravotní sestra a společnost Zdravotní sestra, podobně jako ostatní občané, podporuje požadavky obyvatelstva na zdravotní a sociálni zabezpečení a je v této věci iniciativní. 4) Zdravotní sestra a spoluzaměstnanci Zdravotní sestra je zodpovědná za realizaci spolupráce s ostatními zdravotníky všech profesních kategorií. Zdravotní sestra podle nutnosti zasahuje tak, aby ochránila jednotlivce, jestliže péče o něj je ohrožena nevhodným chováním jiného zdravotníka nebo občana. 5) Zdravotní sestra a povolání Zdravotní sestra je odpovědná za realizaci vysokého standardu zdravotní a ošetřovatelské péče a za odborné vzdělávání. Zdravotní sestra soustavně pracuje na definování a kultivaci vnitřního obsahu zdravotní a ošetřovatelské péče. Zdravotní sestra se zasazuje v rámci odborové organizace o stanovení přiměřeného platu a jeho vyplácení. Dbá též o vytváření důstojných pracovních podmínek umožňujících realizaci zdravotní a ošetřovatelské péče". (Etický kodex sester [online], [cit. 2012-11-07]. Dostupné z: http://www.capz-esprit.sweb.cz/prispevky/dokumenty/kodex_zdravotnisestry.html) X