VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o.p.s., Praha 5
KOMPLEXNÍ OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE U
PACIENTA S HUNTINGTONOVOU CHOROBOU
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Karolína Vodičková, DiS.
Stupeň kvalifikace: Bakalář
Komise pro studijní obor: Všeobecná sestra
Vedoucí práce: MUDr. Jiří Klempíř PhD.
Praha 2013
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny použité
zdroje literatury jsem uvedla v seznamu použité literatury.
Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním
účelům.
V Praze dne 14. 3. 2013
Poděkování
Tímto bych chtěla poděkovat MUDr. Jiřímu Klempířovi za odborné vedení této
bakalářské práce, za cenné rady a připomínky, které mi byly přínosem při psaní práce.
ABSTRAKT
VODIČKOVÁ, Karolína. Komplexní ošetřovatelská péče u pacienta s
Huntingtonovou chorobou. Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., Stupeň kvalifikace:
Bakalář (Bc.). Vedoucí práce: MUDr. Jiří Klempíř. Praha. 2013.
Téma bakalářské práce je komplexní ošetřovatelská péče u pacienta s
Huntingtonovou chorobou. Práce se skládá ze dvou částí, teoretické a praktické.
V teoretické části je popsána choroba a její historie, příznaky, typy, prognóza,
léčba a vyšetřovací metody. Dále je v práci popsána kvalita života.
Praktická část se zabývá ošetřovatelským procesem, rozpracováním jeho složek,
stanovením diagnóz, realizací a hodnocením. Ošetřovatelský proces by zvolen podle
Virginie Henderson. Je zde i komplexní anamnéza pacienta.
Klíčová slova
Huntongtonova choroba. Neurodegenerativní onemocnění. Ošetřovatelská péče.
Příznaky.
ABSTRAKT
VODIČKOVÁ, Karolína. Comprehensive Nursing Care of Patients with
Huntington's Disease. The College of Nursing, o.p.s, Level of professional
qualifications: Bachelor (Bc). The supervisor of the thesis: Mgr. Jiří Klepíř. Prague.
2013.
The topic of my bachelor thesis is a comprehensive nursing care of a patient
with Huntington disease.
The thesis consists of two parts, theoretical and practical. The theoretical part
describes the dinase and history, symptoms, types, prognosis, treatment, and methods of
examination. Thesis also describes the quality of life.
The practical part deals with the nursing process, development of its
components, diagnosis, implementation and evaluation. The Model by Virginia
Henderson has been used in the nursing process. There is also a comprehensive history
of the patient.
Keywords
Huntington Disease. Neurodegenerative Diseases. Nursing Care. Symptoms.
OBSAH
1 KLINICKÁ CHARAKTERISTIKA ONEMOCNĚNÍ ................................ 10
1.1 Historie.................................................................................................. 10
1.2 Huntingtonova choroba, genetika a patofyziologie .............................. 11
2 KLINICKÉ PROJEVY HN.......................................................................... 13
2.1 Neurologické projevy............................................................................ 13
2.2 Poruchy intelektu a chování.................................................................. 14
2.3 Další klinické projevy nemoci .............................................................. 15
2.4 Formy nemoci ....................................................................................... 15
2.4.1 Klasická forma HN.......................................................................... 15
2.4.2 Juvenilní forma HN......................................................................... 16
2.4.3 Senilní forma HN ............................................................................ 16
2.5 Průběh onemocnění............................................................................... 16
3 VYŠETŘOVACÍ METODY, LÉČBA, SPECIFICKÁ
OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE......................................................................................... 18
3.1 Vyšetřovací metody .............................................................................. 18
3.2 Léčba..................................................................................................... 18
3.3 Specifická ošetřovatelská péče.............................................................. 20
3.4 Centra pro pacienty s HN...................................................................... 22
4 NEJČASTĚJŠÍ OŠETŘOVATELSKÉ DIAGNÓZY U PACIENTŮ S HN
DLE KAPESNÍHO PRŮVODCE ZDRAVOTNÍ SESTRY, 2001 ................................ 24
5 KVALITA ŽIVOTA .................................................................................... 25
5.1 Problematika dlouhodobé péče ............................................................. 29
6 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES ................................................................. 30
6.1 Virginie Henderson ............................................................................... 31
6.2 Metaparadigmatické koncepce podle Virginie Henderson ................... 33
6.3 Základní ošetřovatelská péče ................................................................ 34
7 KAZUISTIKA.............................................................................................. 37
7.1 Nynější onemocnění.............................................................................. 38
7.2 Medicínský management ...................................................................... 39
8 SITUAČNÍ ANALÝZA ............................................................................... 46
9 ZHODNOCENÍ OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE............................................ 57
10 DOPORUČENÍ PRO PRAXI................................................................... 58
9
ÚVOD
HN (Huntingtonova nemoc) je málo časté onemocnění, které se řadí do
neurodegenerativních onemocnění. Je to nevyléčitelná nemoc, která výrazně ovlivňuje
kvalitu života nemocného. Nemocní se nedožívají vysokého věku. Moderní medicína se
snaží alespoň zmírnit a zpomalit příznaky nemoci a tím i usnadnit život pacienta.
Cílem této práce je seznámit čtenáře s podstatou onemocnění. Popsat možnou
léčbu a ošetřovatelskou péči.
Bakalářská práce má dvě části, teoretickou a praktickou. V teoretické části je
popsáno onemocnění, historie, genetická podstata, výskyt, typy, vyšetřovací metody,
léčba, ošetřovatelská péče. Dále pak kvalita života, problematika dlouhodobě
nemocných lidí. Praktická část zahrnuje popsání ošetřovatelského procesu, model
Virginie Henderson a ucelení informací o pacientovi, na kterého byla napsána
bakalářská práce. Celek informací byl získán od pacienta, jeho matky, z ošetřovatelské
dokumentace a od ostatních členů ošetřovatelské týmu na oddělení. Při tvorbě
ošetřovatelského procesu bylo postupováno podle modelu Virginie Henderson.
Ošetřovatelské diagnózy jsou staveny dle Kapesního průvodce zdravotní sestry, 2001.
10
1 KLINICKÁ CHARAKTERISTIKA ONEMOCNĚNÍ
1.1 Historie
V roce 1872 byl v americkém časopise publikován první ucelený popis HN
(Huntingtonova nemoc), praktickým lékařem Georgem Huntingtonem (Huntington,
1872).
Huntington ve své práci popsal všechny základní atributy nemoci: mimovolní
pohyby, poruchy chování, kognitivní deficit progredující do demence, familiární přenos,
počátek v dospělosti a fatální následky.
Pro laickou veřejnost se nemoc dostala do povědomí, když jí postihl americký
písničkář Woodie Gutriea. Po smrti svého bývalého manžela v roce 1967 založila
Marjorie organizaci s názvem „Committee to Combat Huntington´s disease“, dnes
„Huntigton´s Disease Society Of Americaˮ, která pomáhala rodinám, které žili s jedinci
s HN (Huntington´s Disease Society Of America, 2008a). V roce 1983 byla mutace pro
HN lokalizována na 4. chromozómu (Gusella, 1983). V roce 1993 byla objevena
podstata mutace podmiňující vznik této nemoci (Huntingtonś dinase Collaborative
risearch group, 1993).
První myší model nemoci byl vytvořen v roce 1996. V České republice byla
roku 1991 založena Společnost pro pomoc při Huntingtonově chorey. Jejím cílem je
pomoc pacientům a jejich rodinám ve složitých životních situacích. Působit osvětově
a zajistit jim prostředky, které budou vhodně vytvářet podpůrné vzdělávací programy.
Organizace byla založena MUDr. Janou Židovskou, CSc., která organizaci v prvním
desetiletí vedla. Momentálně ji předsedá paní Pharm. Dr. Zdeňka Vondráčková.
Odbornou lékařskou péči poskytuje od devadesátých let dvacátého století
centrum extrapyramidových onemocnění Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty
univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Za přispění mezinárodní
11
spolupráce vyvinul Ústav živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd České
republiky unikátní transgenní prasečí model HN (Baxa, 2013).
1.2 Huntingtonova choroba, genetika a patofyziologie
HN je autozomálně dominantně dědičné neurodegenerativní onemocnění
projevující se progresivní poruchou hybnosti, úbytkem intelektových schopností
a četnými poruchami chování. Celosvětová prevalence HN se pohybuje okolo
5 - 10:100 000. V České republice není přesný počet lidí postižených touto nemocí
znám. Odhaduje se, že se tato nemoc vyskytuje přibližně v tisíci rodinách v České
republice (Roth, Uhrová, Židovská, 2004).
Za vznik HN je odpovědné zmnožení CAG tripletů na krátkém raménku
4. chromozomu. Gen na tomto chromozomu dává vzniknout bílkovině, která se jmenuje
Huntington. Huntington se fyziologicky vyskytuje ve všech buňkách těla. Význam této
bílkoviny pro normální vývoj organismu je nejasný, ale pro vznik a vývoj zdravého
plodu je zdravý. Mutovaný Huntington soutěží s fyziologickým Huntingtonem
v různých buněčných procesech. Mutovaný Huntington zásadním způsobem mění
fungování zdravých buněk. Některé tkáně jsou touto bílkovinou více postiženy, zejména
mozková tkáň. V mozku, především v oblasti bazálních ganglií, dochází
k progresivnímu úbytku některých buněk, což se projevuje makroskopickou atrofií
mozkové tkáně.
HN vykazuje autozomálně dominantní přenos mutované alely. V praxi to
znamená, že pokud nositel mutace je heterozygot pro HN (má jednu mutovanou a jednu
zdravou alelu) jeho potomek má 50% pravděpodobnost, že zdědí tuto mutaci. Jen
vzácně se vyskytují dominantní homozygoti (jedinec má obě alely mutované).
Zvýšený výskyt dominantních homozygotů se vyskytuje pouze ve Venezuele na březích
jezera Maracaibo, kde v důsledku izolace některých vesnic je výrazně zvýšený výskyt
této nemoci. Po mnoho let zde docházelo k uzavírání sňatků mezi malým množstvím
rodin (Roth, Klempíř, Špačková, 2006).
12
Nosičství mutované alely pro HN neznamená automaticky nemoc. I jedinec
s touto mutací se vyvíjí naprosto normálně. Kdy daný jedinec onemocní, závisí na
vlastnostech mutovaného Huntingtonu. Nemoc se může klinicky se projevit v dětství
v dospělosti i ve stáří. Proto někteří nositelé mutace můžou zemřít ještě před klinickou
manifestací z jiných příčin (Židovská J., rok neuveden).
13
2 KLINICKÉ PROJEVY HN
2.1 Neurologické projevy
Typickým neurologickým příznakem pro HN je rozvoj mimovolních pohybů.
Mimovolní pohyby můžou být různého typu, ale nejčastěji se jedná o choreu. Termín
chorea pochází z řečtiny a označuje tanec (choros řec.). Chorea je rychlý mimovolní,
náhodný stah kosterního svalstva, který se může, vyskytnou kdekoliv na těle. První
projevy chorey mohou být velmi diskrétní (pomrkávání, drobné pohyby prstů ruky
apod.), někteří jedinci je dovedou maskovat. Chorea může být i velmi invalidizující,
zejména pokud postihuje končetiny, kdy pacient ztrácí soběstačnost.
Další mimovolní pohyb, který se vyskytuje u HN, je dystonie. Dystonie je
definována jako mimovolní opakující se stah kosterních svalů nebo svalové skupiny.
Dystonie se vyskytuje u HN zejména v pozdějších stadiích nemoci.
S progresí nemoci se může rozvíjet i rigidita. Rigidita znamená abnormní
mimovolně zvýšené klidové svalové napětí, které může dosáhnout takové intenzity, že
může vést až k výraznému omezení hybnosti na postižených částech těla.
Rozvoj mimovolních pohybů je obecně považován za klinický počátek HN, ale
už v presymptomatických stádiích nemoci se latentně rozvíjí porucha volních pohybů.
Volní pohyby slouží k vykonávání cílených, účelných pohybů. Diskrétní poruchy volní
motoriky se u nositelů mutace pro HN rozvíjí mnoho let před rozvojem ostatních
neurologických příznaků. V pokročilých stádiích nemoci tyto poruchy zásadním
způsobem omezují pacientovu soběstačnost (stravování, chůze, psaní apod.).
Poruchy volní motoriky jsou postiženy postupně ve všech částech jejich
realizace. Týká se to naplánování pohybů, jeho započetí, provádění, změně plánů při
změně okolností a úspěšného zakončení. Porucha volních pohybů se projevuje poruchou
14
iniciace pohybu, zpomalením pohybů (bradykineze) a zmenšením rozsahu pohybů
(hypokineze).
Pacienti dříve či později mají závažné poruchy stoje a chůze, které mohou vést
k pádu se zraněním. U řady pacientů je komunikace narušována nejen kognitivním
deficitem, ale i poruchami řeči. Pacienti trpí zejména dysartrií, poruchy artikulace.
Ve velmi pokročilých stádiích může být řeč naprosto nesrozumitelná, pacienti jsou
mutičtí. Poruchy artikulace obvykle doprovází poruchy polykání (dysfagie), mohou mít
pro pacienty fatální následky (aspirace, pneumonie, udušení) (Roth, Klempíř, Židovská,
2006).
2.2 Poruchy intelektu a chování
První změny psychických funkcí u nositelů HN se objevují 10-15 let, před
klinickým rozvojem neurologických příznaků. Jako první se objevují poruchy
rozpoznávání emocí. Jedinci mají problém s rozpoznáním zejména negativních emocí
(hněv, znechucení apod.), následují poruchy rozeznávání nonverbálních komunikačních
prostředků. Tyto změny vedou k prvním konfliktům v zaměstnání i v soukromém
životě. Obvykle si to nikdo nedává do souvislosti s HN. Časně se objevují poruchy
pozornosti, soustředění a krátkodobé paměti. Postupně se snižuje schopnost se učit
novým informacím.
Pro onemocnění postihující bazální ganglia je typické postižení
tzv. exekutivních funkcí, které umožňují rychle a pružně reagovat i v nestandardních
situacích. Dále bývají postiženy tzv. vizuoprostorové funkce, které slouží v orientaci
v prostředí. Mnoho pacientů má i poruchy náhledu na závažnost svého onemocnění.
Někteří mohou svou nemoc popírat. V pokročilých stadiích kognitivní deteriorace může
významně omezovat soběstačnost pacienta, dosahuje demence. Ale některé kognitivní
funkce bývají překvapivě dobře zachovány například dlouhodobá paměť.
Jedinci již v preklinických stádiích nemoci mohou trpět například úzkostnými
poruchami, depresí a může se měnit osobnost a chování pacienta. U nemocných osob se
15
nejčastěji vyskytuje apatie, abulie, deprese a iritabilita. Apatií nazýváme snížení citové
reaktivity spojené s vnitřním pocitem nezájmu. Za abulii považujeme ztrátu vůle
a selhání schopnosti iniciace aktivity. Apatie a abulie se objevují nezávisle na únavě
a depresi. Iritabilita znamená zvýšenou podrážděnost. Zvýšená iritabilita je
provokována okolnostmi, které by dříve takovou odpověď u pacienta nevyvolaly.
U nositelů mutace a klinicky nemocných se vyskytuje větší procento sebevražd (Roth,
Andres, Růžička, rok neuveden).
2.3 Další klinické projevy nemoci
Již v časných stádiích se u některých pacientů může objevit významný pokles
tělesné hmotnosti (kachexie). Pokles hmotnosti je nezávislý na míře hybného postižení
a vyskytuje se i u osob se zvýšeným příjmem potravy. Váhový úbytek souvisí
s komplexní poruchou energetického metabolismu a její patofyziologie je nejasná.
Včasná prevence malnutrice vede ke zlepšení kvality života a snížení druhu a počtu
komplikací (infekce, proleženiny apod.). Poruchy spánku se objevují zejména
v pozdních stádiích nemoci v souvislosti s kognitivní deteriorací. Typická je spánková
inverze. Ve středně pokročilých, pokročilých a terminálních stádiích se projevuje
inkontinence.
2.4 Formy nemoci
2.4.1 Klasická forma HN
Nejčastější je klasická forma HN (až 90%). S klinickým počátkem mezi 30-50
rokem věku. Obvykle prvními projevy nemoci jsou drobné nespecifické změny chování
a intelektu. Ty však neumožňují stanovit správnou diagnózu. Ta bývá velmi často
určená až po objevení se mimovolních pohybů. Teprve po mnohaleté progresi nemoci
se objevuje akineticko-rigidní syndrom. Průměrná délka přežití po začátku
mimovolních pohybů je 15-20 let.
16
2.4.2 Juvenilní forma HN
Juvenilní forma HN (westphalova varianta) je relativně vzácná (5%) a klinické
příznaky se objevují před 20. rokem života. Incidence HN před 10 rokem života se
pohybuje okolo 2%. Průměrná délka přežití se pohybuje okolo 8-10 let. Spektrum
a dynamika rozvoje neurologických příznaků juvenilní formy se liší od klasické formy
HN. Obvykle od počátku dominuje rigidita, bradykineze a dystonie. Asi u třetiny
jedinců s juvenilní formou se mohou objevovat různé epileptické záchvaty. U těchto
nemocných se rychle dostavují výrazné poruchy učení, exekutivních funkcí a rozvíjí
se syndrom demence. Z poruch chování dominuje agresivita a psychotické příznaky,
které často bývají mylně považovány za projevy schizofrenie.
2.4.3 Senilní forma HN
Za senilní formu HN je považován klinický počátek po 60 roce života
a vyskytuje se přibližně v 5% všech případů. Tato forma nemoci má relativně benigní
průběh a nemocní se ve většině případů dožívají průměrného věku zdravé populace.
Dominujícím a častým příznakem je chorea. Kognitivní postižení většinou nebrání
pacientovi ve zvládání běžných denních aktivit. Z poruch chování se nejčastěji objevuje
apatie, deprese a iritabilita (Klempíř, 2008).
2.5 Průběh onemocnění
Průběh onemocnění bývá postupný a pomalý. Ze začátku nastupují neurčité
příznaky. Dochází k psychickým změnám, které negativně ovlivňují život nemocného.
Ze začátku nejsou kognitivní funkce výrazně ovlivněny. Časem se začnou objevovat
pohybové potíže a dochází k prohlubování všech ostatních příznaků typických pro HN
(Roth, Klempíř, Židovská, 2006).
Po diagnostikování HN se nikdy nedá přesně určit jak rychle a v jaké intenzitě
symptomy nastoupí. Pacienti s HN mají stejnou prognózu – smrt. Smrt přichází po
15–20 letech života s touto chorobou (Quarrel, 2008).
17
V brožuře od G. Domerholta a K. Varkevissera (1992) je uvedeno 5 fází HN:
1. Jedinec je se svou diagnózou obeznámen a zůstává v plném pracovním
procesu i rodinném životě.
2. Pacient dokáže na nižší úrovni vykonávat každodenní povinnosti. Obtíže
se vyskytují při plnění náročnějších úkolů. Jsou patrny první zdravotní
problémy.
3. Každodenní aktivity jedince jsou omezeny a vyžadují určitou pomoct
ostatních rodinných příslušníků, či blízkých osob. Nemocný není
schopen vykonávat své zaměstnání.
4. Závislost nemocného na druhých osobách narůstá, jedinec již není
samostatný, ale dokáže žít v domácím prostředí.
5. Jedinec je plně odkázán na pomoc cizích osob, často se v tomto stádiu
onemocnění nacházejí v ústavní péči.
18
3 VYŠETŘOVACÍ METODY, LÉČBA, SPECIFICKÁ
OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE
3.1 Vyšetřovací metody
Klinické podezření na tuto nemoc nebo asymptomatické nosičství mutace HN
lze potvrdit nebo vyloučit genetickým testem. Analýza DNA se provádí z leukocytů
odebraných z periferní krve. Testování na tuto mutaci se musí provádět vždy se
souhlasem pacienta nebo jeho zákonného zástupce. Testováni mohou být i lidé v riziku
– potencionální nosiči této mutace. V těchto případech se genetický test provádí až po
konzultaci zájemce o test s neurologem, psychologem, psychiatrem a klinickým
genetikem. Jedná se o tzv. protokolární test. Po dobu deseti až dvanácti týdnů dostává
pacient veškeré důležité informace o HN. Po této době lékaři zjistí, zda je lepší pacienta
testovat, nebo raději počkat zda se onemocnění projeví. Průzkumy ukazují, že na
začátku se chce nechat testovat asi 60 % pacientů s pozitivní rodinou anamnézou na
HN, ale po tomto testu je testováno pouhých 9 – 20 %. Testování přítomnosti mutace u
klinicky normálního jedince mladšího 18 let je zakázané (Roth, Klempíř, Špačková.
2006).
Jako další možnost genetického testu je prenatální testování. Tím se zkoumá
genová mutace matčina plodu. Po výsledcích se rodiče mohou rozmyslet, zda podstoupí
přerušení těhotenství (Židovská, rok neuveden).
3.2 Léčba
Dnešní medicína ještě stále neumí HN vyléčit ani zpomalit. Pouze dokáže
některé příznaky zmírnit. Pokud je farmakologická i nefarmakologická léčba dobře
nastavena, může kvalitně zlepšit život pacienta (Roth, Havrdová, Židovská, 2002).
Léčbu nastavuje tzv. multidisciplinární tým, který je složen z neurologů,
psychiatrů a genetických poradců. V neposlední řadě i psychologů, fyzioterapeutů,
19
logopedů a nutričních specialistů. Antipsychotika - Neuroleptika (Tiapridal, Risperidon,
Haloperidol) zmírňují choreu, agresi a psychotické stavy. Antidepresiva pomáhají na
úzkost, depresi a také iritabilitu a agresi (Roth, Uhrová, Židovská, 2004).
Zásadní význam má péče o poruchy polykání a nutriční stav pacienta. Pacientům
se podává strava se zvýšeným obsahem energie a živin. V některých případech se
používá i klinická výživa (Siping a NGS, PEG). Při dysfagii je možno používat
zahušťovadla do tekutin (Nutilis). V některých případech na poruchy polykání a horní
dyspeptický syndrom mohou pomoci prokinetika (Cerucal, Degan). Dysfagii
a poruchám řečí se věnují školení kliničtí logopedi.
Fyzioterapie a ergoterapie bývá zaměřena na nácvik sebepéče a prevenci pádů.
Mnoho pacientů a jejich rodinných příslušníků mohou profitovat z psychoterapie.
Dysfagii můžeme ovlivnit prokinetiky. Všechny tyto léky mohou mít nežádoucí
účinky, se kterými je nutné počítat.
Fyzioterapie bývá zaměřena na nácvik sebepéče. Také se snaží naučit pacienta
padat tak, aby si co nejméně ublížil (Společnost pro pomoc při Huntingtonově chorobě,
2008a). Po určení diagnózy HN je často pro pacienta a jeho rodinu ordinována
psychoterapie a to pro vyrovnání se s realitou (Dommerholt, Varekevisser,2000).
Často u nemocných dochází k váhovému úbytku, proto by strava měla být
vysoko kalorická, asi 5 000 až 6 000 kalorií za den. Stravu by měl nastavovat nutriční
specialista. Při podezření na dysfagie je nutné povolat pomoc logopeda, který určí, zda
je pacient schopen polykat. Určí například nutnost zahušťování tekutin. Tekutiny se
zahušťují speciálními přípravky, které by neměly výrazně narušit chuť nápojů (např.
Nutilis).
V pozdějších stádiích, když hrozí vysoké riziko aspirace, doporučí logoped
zavedení PEGu (perkutánní endoskopická gastrostomie). Cože je zavedený katétr skrz
břišní stěnu do žaludku. Tímto je možné vyživovat pacienta bez rizika aspirace. Někteří
jedinci špatně snáší pocit, že nemohou přijímat stravu ústy, proto je důležité jim vše
20
podrobně vysvětlit. Někdy je možná kombinace výživy pomocí PEGu a stravy per os.
To bývá v případě, kdy není strava per os dostatečná (Společnost pro pomoc při
Huntingtonově chorobě, 2008b).
3.3 Specifická ošetřovatelská péče
Ošetřovatelská péče u pacienta s HN je velice náročná. Jejím cílem je uspokojit
všechny potřeby pacienta. Důležité je určit si individuální ošetřovatelský plán, ve
kterém je péče nastavena dle potřeb pacienta. Snaží se pacienta aktivovat ve všech
směrech sebepéče. Holistický přístup musí být zachován.
Komunikace s pacientem
Personál nemocnice by měl dodržovat zásady komunikace s pacienty s HN. Při
rozhovorech je nutné se vyhnout složitým souvětím a cizím slovům. Pacientovi je nutné
nechat čas na to, aby zpracoval informace, které mu byly podány. Je vhodné použít
názorné ukázky, jako jsou obrázky či fotografie. Pacienti s HN mají problém
s vyjadřováním. Mezi slovy mají velké mezery a pomlky. Pomalu reagují. Důvodem
nemusí být to, že nám nerozumí, pouze se nemohou vyjádřit. Pokud je to možné, ptáme
se otázkami, na které nemocný může odpovídat ano/ne.
Tyto nemocní lidé bývají často izolováni od společnosti. Díky svým
nekoordinovaným pohybům, výrazům v obličeji, špatnou komunikací jsou kolektivem
odstrčení. To způsobuje deprese a pocity méněcennosti. Je nutné upozornit rodinu
a kolektiv, aby se k nemocným chovaly přirozeně. Pouze se snažily výrazně
gestikulovat, mluvit srozumitelně a trpělivě čekat na odpovědi (Roth, Klempíř,
Špačková, 2006).
Bezpečnost pacienta
Chorea a špatná mobilita může zapříčinit pád nebo poranění pacienta. Na tato
rizika je nutné nezapomínat, proto je důležité provádět všechna dostupná opatření, která
máme, aby si pacient neublížil. Ve vyšších stádiích dochází i k sebepoškozování,
a pacienti potřebují zvýšený dohled.
21
Péče o dutinu ústní
Při ošetřovatelské péči o pacienta s HCH je nezbytné nezapomínat na péči o
dutinu ústní. Mimovolné pohyby nemocnému neumožňují kvalitní čištění zubů. Porucha
polykání může zapříčit zbytky jídla v ústech. Proto je nutné kontrolovat péči o dutinu
ústní, popřípadě ji musí sestra sama vykonat. Také se doporučují častější kontroly u
stomatologa.
Péče o NGS a PEG
Pokud u pacienta dojde k malnutrici nebo riziku aspirace z důvodu dysfagie je
nutno zavést NGS (nazogastrickou sondu), pomocí které je pacient vyživován. Pokud
výživa nedělá pacientovi žádný problém, naordinuje lékař zavedení PEG. U NGS i PEG
je důležité dodržovat správnou ošetřovatelskou péči. Je nutné sondy pravidelně
kontrolovat a převazovat. Po podání výživy se musí sonda propláchnout čajem, aby
nedocházelo k ucpání. Pacient musí být edukován o nutnosti zavedení sondy. Také musí
být poučen o bezpečnosti, aby nedocházelo k vytažení sond.
Péče rozdělena do stádií nemoci
V časném stádiu nemoci není ošetřovatelská péče nutná jako v následujících
stádiích. Jedná se spíše o edukace a doporučení. Pacientovi se výrazně věnuje
psycholog. Může docházet k poruchám chování. Někteří pacienti přestanou brát léky,
zadlužují se, zapomínají pravidelně jíst. To však lékaři nepřiznají, proto je nutná
komunikace i s rodinou, která potvrdí, zda je pacient opravdu soběstačný.
V pokročilém stádiu nemoci je ošetřovatelská péče nezbytná. Pacient začíná být
nesoběstačný a není schopen se sám o sebe postarat. Mezi psychické potíže patří:
úzkost, deprese, agrese, změny chování podle toho s kým mluví. Strava by měla být
vysokokalorická a měla by mít správnou konzistenci z důvodu možných rizik aspirace.
Při komunikaci je nutná trpělivost, pokud pacientovi vše pomalu a srozumitelně
vysvětlíme, tak chápe, co se mu sděluje. Je důležité pomáhat s hygienou, oblékáním,
krmením apod., pacient tyto činnosti nezvládá nebo je nekoná důsledně. Pacienti bývají
inkontinentní a musí využívat pomůcek pro inkontinentní. V tomto stádiu je výrazné
riziko pádu, kterým se nedá zabránit. Fyzioterapeuti se snaží pacienty naučit jak
22
„vhodně“ padat, aby si co nejméně ublížily. Nutností je z okolí odstranit možné
nebezpečné předměty, na které by mohly upadnout.
V terminálním stádiu nemoci mají pacienti těžkou dysartrii, dysfagii,
parkinsonský syndrom. Pacienti bývají naprosto nesoběstační a upoutání na lůžko. Je
zde vysoké riziko dekubitů, proto je nutné pacienta polohovat. Časté jsou infekce
dýchacích cest z důvodu menších aspirací. Díky úplné inkontinenci je vhodné zavést
permanentní močový katétr. Nejčastěji je pacient vyživován enterálně nebo
parenterálně. Chorea je v tomto stádiu minimální.
3.4 Centra pro pacienty s HN
Společnost pro pomoc při Huntingtonově chorobě (dále jen SPHCH) vznikla
v roce 1991. Vydává časopis názvem Zpravodaj Archa, který čtenáře informuje o
novinkách v léčbách HCH a popisuje příběhy rodin žijících ve společnosti s nemocným
HCH.
Znak SPHCH představuje hlavu a horní torzo jedince, jelikož HCH postihuje
nemocného jak po duševní stránce, tak po fyzické. Symbol je rozvíjející květ rostliny,
tím je znázorněn růst a rozvoj činností svépomocných pro HCH po celém světě. Také je
myšlen jako symbol naděje, že výzkum povede k úspěšné léčbě nemoci.
Cíle organizace jsou:
- získávání prostředků na aktivity spojené s onemocněním,
- všestranná podpora pacienta a jeho rodiny,
- vzdělávání a veřejná osvěta.
Nejvýznamnějším partnerem této organizace je Diecézní katolická charita
králové hradeckého kraje – Hradec Králové.
Podobně takto funguje nadnárodní společnost International Huntington
Assotiation Gerrit Domerholt což je asociace pro mezinárodní pomoc. Důležité
23
informace a novinky o onemocnění se pacienti mohou dovědět na stránkách
www.huntington.cz (Společnost při HCH, 2008).
24
4 NEJČASTĚJŠÍ OŠETŘOVATELSKÉ DIAGNÓZY U
PACIENTŮ S HN DLE KAPESNÍHO PRŮVODCE
ZDRAVOTNÍ SESTRY, 2001
1. Péče o sebe sama nedostatečná, pří příjmu potravy, mytí, osobní hygieně,
oblékání, úpravě zevnějšku, z důvodu špatné hybnosti, projevující se potřebnou
dopomocí.
2. Výživa porušená, nedostatečná v souvislosti se zvýšenými metabolickými
požadavky, projevující se malnutricí.
3. Spánek porušený z důvodu psychických problémů, projevující se častým
buzením.
4. Inkontinence moči úplná z důvodu smyslových poruch, projevující se
pomočováním.
5. Inkontinence stolice z důvodu smyslových poruch, projevující se neudržením
stolice.
6. Komunikace verbální porušena z důvodu patofyziologické příčiny, projevující se
nesrozumitelným vyjadřováním.
7. Infekce, riziko vzniku z důvodu zavedení PEG.
8. Aspirace, zvýšené riziko z důvodu špatného polykání.
9. Poranění, zvýšené riziko z důvodu špatné pohyblivosti.
25
5 KVALITA ŽIVOTA
Definovat kvalitu života je velice nesnadné. Můžeme hovořit o subjektivním
posouzení vlastní životní situace, která je ovlivněna mnoha faktory a měla by zahrnovat
údaje o fyzickém, psychickém, duševním a sociálním stavu. Mezi faktory, které
ovlivňují kvalitu života, patří věk, pohlaví, polymorbidita, rodinná situace, vzdělání,
preferované hodnoty, ekonomická situace, životní prostředí, kultura a náboženství. Při
studiu kvality života je třeba brát v potaz vývoj lidstva, proměny v čase, historické
kořeny, kulturu, náboženství, civilizační a generační změny. Lidský život je jedinečný
a každý má své individuální pojetí kvality života. Kvalita života každého jedince může
vyjadřovat rozpor mezi sny, nadějemi a ambicemi a jeho současnými reálnými
zkušenostmi.
Lidé jsou od přírody motivování, aby tento rozpor odstraňovali. Nejvíce
poznatků v tomto odvětví se objevilo v posledních 20 letech. Mnoho lidí a organizací se
tímto tématem začíná zabývat. Zjišťovat kvalitu života lze v různých dimenzích.
Zejména ve zdravotnictví se na kvalitu života vedou různé studie, zejména jak moc
nemoc a léčba ovlivňují kvalitu života dosud zdravých lidí. Jedná se o lidi chronicky,
nebo nevyléčitelně nemocné, ale i o jedince, jimž změna zdravotního stavu nějakým
způsobem ovlivnila život. U těchto lidí se snažíme dosáhnout co nejmenšího omezení
v každodenních činnostech a co nejvíce je navrátit do plnohodnotného života před
nemocí. Jedinec by měl sám rozhodovat o svém životě a aktivitách a podílet se na své
léčbě. Jak moc nemoc a léčba ovlivnila život jedince, určuje on sám, dle svých
subjektivních pocitů (Payene, 2005).
Abraham Harold Maslow je autorem tzv. hierarchie lidských potřeb. Potřeba zde
popisuje od nejdůležitějších po ty méně důležité (viz. Obrázek).
26
Nejdůležitější potřeby jsou uloženy v dolní části pyramidy. Není to však
pravidlo. Každý jedinec je individuální (Malíková, 2011).
Odborníci k posouzení kvality života v nemoci používají různé parametry a jiné
studie. Mezi tyto parametry patří hypotetický počet let prožitých v perfektním
zdravotním stavu, dále pak kvalita života ve vztahu ke zdraví a rok standardizované
kvality. Léta prožitá v perfektním zdravotním stavu jsou roky, které jedinec prožil bez
vážnějších zdravotních problémů. Kvalita života ve vztahu ke zdraví zkoumá jaká má
nemoc a léčba na jedince dopad, to co jedinec prožívá. O roku standardizované kvality
života, hovoříme jako o počtu let, o které se jedinci prodloužil kvalitní život (Payne,
2005).
Dle knihy Payne, 2005 má kvalita života čtyři domény. První z nich je bytí. Bytí
fyzické, psychologické a spirituální. Fyzické bytí zahrnuje zdraví, osobní hygienu,
pohyb a výživa. Psychologické bytí se zabývá sebeúctou a sebekontrolou. Osobní
hodnoty, přesvědčení a víra spadá do sféry spirituálního bytí. Druhou doménou je
přilnutí, která má opět tři subdomény. Fyzické přilnutí například k domovu, nebo
komunitě. Užší sociální přilnutí k rodině, nebo přátelům. Třetí subdoménou označujeme
přilnutí k širšímu prostředí. Poslední třetí doménou je realizace, která vychází
z praktického uskutečňování. Hovoříme o aktivitách domácích, zájmových, relaxačních
27
a o zlepšování znalostí a dovedností. Toto ovlivňují dva faktory. A to jejich využívání
a jejich důležitost pro jedince (Payne, 2005).
Engel a Bergsma problematiku kvality života rozdělují do tří hierarchických
sfér. A to na makro-rovinu, mezo-rovinu a personální rovinu. V makro-rovině se jedné
o velké společenské celky, jako je stát či kontinent. Zde se problematika kvality života
stává součástí politiky, která řeší hladomor, terorismus, či financování zdravotní péče.
V mezo-rovině hovoříme o malých sociálních skupinách, jako je škola, nemocnice
a různé podniky. Základem této sféry je respektování morálních hodnot a vzájemné
vztahy mezi lidmi. Osobní, neboli personální rovina je definována zcela jasně. Jedná se
o kvalitu života jednotlivce.
Metod k měření kvality života je nepřeberné množství. Můžeme je rozdělit na tři
základní skupiny, a to na metody, kde kvalitu hodnotí druhá osoba, dále pak na metodu
kdy je hodnotitelem jedinec sám a na metody smíšené. Základem těchto metod jsou
dotazníky. Zejména v zahraničí probíhají rozsáhlé studie. Studie jsou součástí
léčebného programu a mají za úkol zhodnotit efektivitu léčby. V ČR probíhá zkoumání
kvality života zatím jen z výzkumného hlediska, není to součástí léčebného programu.
Dotazníky rozdělujeme na dva základní, a to na generické a specifické. Generické
dotazníky se zaměřují na všeobecný stav bez ohledu na onemocnění. Oproti tomu jsou
dotazníky specifické zaměřeny na určité onemocnění a jsou mnohem senzitivnější.
Jedny z nejznámějších generických dotazníku jsou SF-36 a WHOGOL. SF-36 se
používá, v různých odvětvích medicíny a hodnotí osm základních kvalit života. Jsou to
limitace ve společenských, fyzických a běžných aktivitách z důvodu onemocnění. Dále
zkoumá tělesnou bolest, duševní zdraví, vitalitu, obecný pocit zdraví a limitaci v citech.
Dotazník WHOGOL hodnotí šest základních domén, a to fyzické zdraví, psychickou
úroveň, soběstačnost, sociální zázemí, okolní prostředí a duševní zdraví. V české verzi
se jedná o sebeposuzovací dotazník, který pokrývá všech šest domén. Studium kvality
života znamená hledání a identifikace faktorů, které přispívají k dobrému,
smysluplnému životu a pocitu štěstí (Gurková, 2011).
28
V dnešní medicíně pojem kvality života zastává názor, že zdravotní péče má
smysl do té míry, v jaké pozitivně ovlivňuje život pacientů. V 21. Století, kdy plno lidí
trpí nějakých chronickým onemocněním, není hlavním cílem medicíny udržet, nebo
prodloužit délku života, ale zachování nebo zlepšení kvality života. Tak, aby nemocný
člověk byl co nejméně omezen ve svém běžném životě. Ze začátku se jednalo jen o
invazivní lékařské postupy, jako je například chemoterapie, nebo transplantace.
Postupem času se kladl důraz na subjektivní stránku kvality života. Začali se hodnotit
sociální a zdravotní intervence u různých onemocnění, postižení nebo nepříznivých
životních situací. Změna tělesného stavu je jedním z předpokladů změny kvality života.
Člověk si chce udržet kontrolu nad svým vlastním životem a rozhodovat o sobě. Lékař
a pacient by měli být partneři, kteří usilují o stejný cíl. O uzdravení pacienta a jeho
navrácení do normálního života. Dle WHO je zdraví definováno jako stav úplné
fyzické, psychické a duševní pohody. Narušení jedné z nich má za následek zhoršení
kvality života (Mandicová, 2011).
Když člověk onemocní, očekáváme od něj, že se stane statečným vojákem v boji
proti nemoci. To můžeme ovšem očekávat jen u pacientů, jejíž onemocnění je
krátkodobé a ne u chronicky nemocných. Chronicky nemocný člověk mnohdy nemá
dostatek sil své nemoci vzdorovat sám. Pomoc těmto lidem mají poskytnout právě
lékaři a ostatní nelékařští pracovníci. Lékař má být pozorný k potřebám pacienta a má
jednat v jeho zájmu. Jendou z povinností zdravotníků je pomoc a podpora jedince
v náročné životní situaci. Posílit jeho jistotu, poskytnout pacientovy emocionální
podporu, snažit se mu porozumět a umět se do něj vcítit. Důležitá je schopnost
komunikace, jak lékařů, tak ostatních zdravotníků. Lékař by měl pacientovi dávat
dostatek informací, podporovat jeho důstojnost, nechat mu prostor pro vyjádření
a jednat s ním jako sobě rovným. Kvalita vztahu a kvalita komunikace mezi lékařem
a pacientem mohou výrazně ovlivnit výsledek léčby (Payne, 2005).
29
5.1 Problematika dlouhodobé péče
V České republice, ale i v ostatních státech EU (Evropské unie) se do
politických diskuzí dostalo téma dlouhodobé péče. Jelikož se u populace výrazně
zvyšuje stárnutí.
Definice dlouhodobé péče je péče o pacienta, u kterého je zdravotní stav již
stabilizován, ale není soběstačný a proto se o sebe nemůže postarat ve zdravotní ani
sociální oblasti. Pacient může být nesoběstačný jen v určitých oblastech sebepéče (např.
chůze).
Cílem dlouhodobé péče je co nejvíce začlenit pacienty do běžného života. Pokud
není možné pacienta začlenit do běžného života, je nutné zajistit příjemné, klidné
a především důstojné prostředí a zacházení. V dlouhodobé péči je nutné, aby se spojily
lékařské, ošetřovatelské a sociální služby. V neposlední řadě i rodina. Pacient může být
hospitalizován na odděleních následné péče (např. LDN – léčebna dlouhodobě
nemocných, DRJ – doléčovací a rehabilitační jednotka, hospic). Pokud je pacient
schopen být doma jsou možné různé možnosti dopomoci v domácím prostředí (např.
domácí péče - home care, domácí hospic – pro care). Jako další možností pro pacienty
v domácí péči jsou různé stacionáře, odlehčovací pobyty. Někteří lidé mohou
navštěvovat chráněné dílny za účelem přivydělání si peněz ve vhodných pracovních
podmínkách (Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, 2010).
30
6 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES
Ošetřovatelský proces je metoda, kdy dochází k plánování, poskytování
a zaznamenávání ošetřovatelské péče. Má za úkol zhodnotit zdravotní stav pacienta.
Zkoumá skutečné i potencionální problémy v péči u pacienta. Ošetřovatelský proces
slouží k posuzování a uspokojování potřeb (Broňová,2010).
Ošetřovatelský proces je cyklický a jeho složky následují za sebou v logickém
pořadí (Broňová, 20010, s. 66). Rozeznává a rozděluje pacientovi potřeby v oblasti
ošetřovatelské péče. Osoba je v ošetřovatelském procesu považovány za kompletní
celek. Sestra má za úkol spolupracovat s pacientem a spolu s ním sestavit ošetřovatelský
plán, který pak realizuje a následně vyhodnocuje (Broňová, 2010).
5 kroků ošetřovatelského procesu dle Broňové, 2010
Posuzování
- revize informací,
- přesné informace,
- je důležité pro stanovení ošetřovatelských diagnóz,
- obsahuje data: lékařská sesterská anamnéza, laboratorní, fyzikální
a ostatní vyšetřovací metody,
- sestra data sbírá neustále.
Informace sbíráme od pacienta nebo lidí z jeho blízkého okolí, od lékařských i
nelékařských pracovníků oddělení, také v neposlední řadě z výsledků vyšetřovacích
metod.
Diagnostika
3 fáze diagnostiky:
- Zpracování informací: uspořádání, porovnávání, seskupení,
- vyřčení problémů, které pacient má,
- vytváření ošetřovatelských diagnóz.
31
Forma ošetřovatelských diagnóz:
Problém (P) – problém pacienta, u kterého je nutná ošetřovatelská péče
Etiologie (E) – příčiny, které vedou ke zdravotnímu problému
Symptomy (S) – důležité informace k vytvoření ošetřovatelské diagnózy
Plánování
Proces, ve kterém dochází k určení ošetřovatelských intervencí s jejich cílem
a prevencí. Upravuje pacientovy problémy, na které jsme narazili ve fázi diagnostické.
Při plánování je nezbytná spolupráce pacienta, rodiny, sester a ostatního personálu.
V plánování se určují priority – vysoká, střední, nízká. Dále pak cíle, kterých
chceme dosáhnout v péči o pacienta a jejich kritéria.
Realizace
V realizaci dochází k uplatnění intervencí, které byly určeny v plánování
ošetřovatelské péče. V realizaci sestra potřebuje být interpersonální, kognitivní
a technicky dovedná.
Vyhodnocení
Dochází k vyhodnocování cílů. Zda byly splněny v plné míře, částečné míře či
vůbec. Tato činnost musí být organizována.
6.1 Virginie Henderson
- Narozena 1897 v Kansas City, USA
- Dostudovala základní ošetřovatelské vzdělání 1921 ve Whashingtonu
D.C.
- V Norfolk Hospital ve Virginii roku 1922 začala učit ošetřovatelství
- 1934 ukončila magisterské studium na Teacher College Columbia
University
- Od roku 1953 učila na Yale University of Nursing v New Havene
- 1960 publikovala základní principy ošetřovatelství v Basic Principle of
Nursing Care
32
- 1966 publikovala v The Nature of Nursing
- Roku 1988 dostala čestné členství v ANA (American Nursing
Association)
Vývoj teorie
Virginie Henderson nebyla spokojena s tím, že péče o pacienta je realizována
pouze podle služebních předpisů a není plně zajištěna kvalifikovaná ošetřovatelská
péče. Byla toho názoru, že pacient musí být středem pozornosti a že sestry mají být
vzdělané. Výsledkem její práce byla roku 1955 publikována definice ošetřovatelství
(Pavlíková, 2006).
Pavlíková, 2006 hlavní jednotky:
Cíl ošetřovatelství
- nezávislost pacienta v uspokojování potřeb,
- pacient,
- jedinec vyžadující pomoc při dosahování zdraví a nezávislosti nebo
klidném umírání, duše a tělo jsou neoddělitelné a pacient a jeho rodina
tvoří celek,
- role sestry,
- udržovat nebo navracet nezávislost pacienta při uspokojování vlastních
potřeb,
- zdroj potíží,
- nedostatek síly, vůle, vědomostí,
- ohnisko zásahu,
- deficit, který je zdrojem potíží pacienta,
- způsob zásahu,
- činnosti nahrazující, doplňující, podporující nebo zvyšující sílu, vůli,
vědomosti,
- důsledky,
- zvýšení rozsahu nezávislosti při spokojování potřeb nebo klidná smrt.
(Pavlíková, 2006).
33
6.2 Metaparadigmatické koncepce podle Virginie Henderson
Osoba
Je nezávislá celistvá bytost, tvořena čtyřmi základními složkami (biologicko,
psychickou, sociální, spirituální), které zahrnují čtrnáct elementárních potřeb, potřeby si
jedinec uspokojuje individuálním způsobem.
Prostředí
Autorka nedefinuje, vnímá ho však jako životní prostředí, jako soubor všech
vnějších podmínek a vlivů, které působí na život a vývoj jedince.
Zdraví
Autorka přesně nedefinovala, ale svých pracích ztotožňuje zdraví se
soběstačností, samostatností a nezávislostí jedince. Zdraví vnímá spíše jako schopnost
jedince plnit bez pomoci čtrnáct základních potřeb a uvádí: „Je to spíš kvalita zdraví než
života, ta volnost pohybu mentální a tělesné energie, která dovoluje člověku vysoce
efektivně pracovat a dosáhnout co nejvyšší úrovně spokojenosti v životě.“
Ošetřovatelství
Je proces řešení problémů pacienta prostřednictvím poskytování pomoci.
Hlavním cílem ošetřovatelství je udržet jedince soběstačného, nezávislého na svém
okolí tak, aby byl schopný hodnotně žít. V situacích, kdy vlastní potenciál jedince
nestačí, nahrazuje úbytek soběstačnosti pacienta sestra vhodnou ošetřovatelskou péčí
(Pavlíková, 2006).
Koncepce teorie
14 základních potřeb:
1. normální dýchání,
2. dostatečný příjem potravy a tekutin,
3. vylučování,
4. pohyb a udržování vhodné polohy,
5. spánek a odpočinek,
34
6. vhodné oblečení, oblékání a svlékání,
7. udržování fyziologické tělesné teploty,
8. udržování upravenosti a čistoty těla,
9. odstraňování rizik z životního prostředí a zabraňování vznik poškození
sebe i druhých,
10. komunikace s jinými osobami,
11. vyznávání vlastní víry,
12. smysluplná práce,
13. hry nebo účast na různých formách odpočinku a rekreace,
14. učení, objevování nového, zvídavost, která vede k normálnímu vývoji a
zdraví a využívání dostupných zdravotnických zařízení (Pavlíková, 2006,
s. 46).
6.3 Základní ošetřovatelská péče
Tuto péči potřebuje jakýkoliv pacient bez ohledu na jeho lékařskou diagnózu a
léčbu, určují ji individuální potřeby pacienta, a ovlivňují ji podmínky jako je věk,
kultura, emocionální rovnováha, fyzická a psychická schopnost pacienta a také
zdravotním stavem (syndromy a symptomy onemocnění). Sestra musí vědět, že když
mají dva pacienti stejnou diagnózu a symptomy, nemusí být péče o ně stejná
(Pavlíková, 2006).
Základní ošetřovatelská péče má 14 komponentů dle Pavlíkové, 2006
1. pomoc pacientovi normálně dýchat,
2. pomoc pacientovi při příjmu potravy a tekutin,
3. pomoc pacientovi při vylučování,
4. pomoc pacientovi při udržování optimální polohy,
5. pomoc pacientovi při spánku a odpočinku,
6. pomoc pacientovi při výběru vhodného oděvu, při oblékání a svlékání,
7. pomoc pacientovi při udržování tělesné teploty ve fyziologickém
rozmezí,
35
8. pomoc pacientovi při udržování tělesné čistoty,
9. pomoc pacientovi vyvarovat se nebezpečí z okolí a předcházet zranění
sebe i druhých,
10. pomoc pacientovi při komunikaci s ostatními,
11. pomoc pacientovi při vyznávání jeho víry,
12. pomoc pacientovi při produktivní činnosti,
13. pomoc pacientovi při odpočinkových a rekreačních aktivitách,
14. pomoc pacientovi při učení, při objevování, uspokojování zvědavosti
(což vede k normálnímu vývoji a zdraví) (Pavlíková, 2006, s. 47).
3 fáze poskytování základní ošetřovatelské péče
1. fáze – sestra vybírá ze čtrnácti potřeb, které pacient není sám zvládnout.
Poté plánuje jak pacientovi pomoct. Své plány realizuje
2. fáze – následuje po poskytnutí pomoci, projevuje se zlepšením stavu
pacienta
3. fáze – v této fázi dochází k edukaci a pacienta a jeho rodiny (Pavlíková,
2006).
6.4 Plán základní ošetřovatelské péče
Aby byla ošetřovatelská péče efektivní, je nutné, aby byla plánovaná. Plán musí
být písemný, aby se sestra, která ho sestavuje, zamyslela nad potřebami pacienta.
Písemný plán slouží jako seznam intervencí, které je nutné postupně vyplňovat.
Ovlivňuje ji věk, temperament, socio-kulturní postavení, tělesná a fyzická
schopnost, symptomy. Měla by být rozepsána v určitých časových intervalech, dle
potřeb pacienta, a je nezbytné, aby byla v souladu s medicínským plánem, sestra je tzv.
koordinátorkou terapeutického a ošetřovatelského plánu (Pavlíková, 2006).
36
6.5 Funkce sestry
Sestra je tzv. „profesionální matka“, stejně jako se matka stará o potřeby dítěte,
tak se sestra stará o potřeby pacienta.
Virginie Henderson role sestry definovala takto: „Jedinečnou funkcí sestry je
pomoc (asistence) zdravému nebo nemocnému jedinci vykonávat činnosti přispívající k
jeho zdraví nebo k uzdravení či klidné smrti, které by jedinec vykonával sám, bez
pomoci, kdyby měl na to dostatek sil, vůle a vědomostí. A sestra vykonává tuto funkci
tak, aby jedinec dosáhl nezávislosti co nejdříve“ (PAVLÍKOVÁ, 2006, s. 49).
37
7 KAZUISTIKA
Pacient byl hospitalizován ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze na
standardním oddělení neurologické kliniky od 12. – 22. 2. 2013.
Byl zvolen model podle Virginie Henderson. Cílem je dosáhnout u pacienta co
největší soběstačnosti v sebepéči.
Identifikační údaje
Jméno a příjmení: J.Š. Pohlaví: muž
Datum narození: 8. 7. 1972 Věk: 41 let
Vzdělání: vyučen Zaměstnání: invalidní důchod
Stav: rozvedený Státní příslušnost: česká
Datum přijetí: 12.2.2013 Typ přijetí: plánovaný
Oddělení: Neurologie standardní oddělení
Důvod přijetí udávaný pacientem:
Pacient není schopen verbálního projevu
Medicínská diagnóza hlavní:
Huntingtonova nemoc
Medicínské diagnózy vedlejší:
Proctocolitis v.s. dg. 4/2012
Stav po comotio cerebrí 1994 a 2000
Malnutrice, dysfagie, stav po zavedení PEG
Vitální funkce při přijetí
TK: 100/60 P: 74’
D: 16/min TT: 36,6°C
Výška: 170cm Hmotnost: 48 kg
BMI: 17 Pohyblivost: Velmi omezena
Stav vědomí: částečně orientovaný
38
7.1 Nynější onemocnění
Huntingtonova nemoc, přijat pro výměnu perkutánní endoskopické gastrostomie.
Informační zdroje:
Personál, matka pacienta, se kterou žije
7.2 Anamnéza
Rodinná anamnéza
Matka: zdravá
Otec: zemřel na Huntingtonovu nemoc
Sourozenci: nemá
Děti: nemá
Osobní anamnéza
Překonané a chronické onemocnění: běžné dětské nemoci, geneticky
verifikovaná Huntingtonova nemoc s časným počátkem ve 28 letech, proctocolitis v.s.
dg. 4/2012, stav po comotio cerebri 1994 a 2000
Hospitalizace a operace: Od roku 2000 pravidelné hospitalizace na
neurologickém oddělení.
Úrazy: comotio cerebri 1994 a 2000
Očkování: běžná očkování
Léková anamnéza – chronická medikace
Valproat chronon 300mg, tbl., p.o. (antiepileptikum) 1-0-1
Haloperidol 1,5mg, tbl., p.o. (antipsychotikum, neroleptikum) 2-2-4
39
Citalopram 20mg, tbl., p.o. (antidepresivum) 2-0-0
Tisercin 25mg, tbl., p.o. (antipsychotikum, neuroleptikum) NN
Degan 10mg, tbl., p.o. (antiemetikum) 1-1-1
Ulcogant 5ml, susp., p.o. (antacidum) 1-1-1
Alergologická anamnéza: negativní
Abusus: káva 1x týdně, dříve kouřil, alkohol nepije, ostatní závislosti neguje
Urologická anamnéza
Překonané urologické onemocnění: žádná
Poslední návštěva u urologa: nenavštěvuje
Samovyšetřování varlat: neprovádí
Sociální anamnéza
Pacient je rozvedený, žije s matkou. Jiné sociální kontakty neudržuje. Jeho
zálibou je sledování televize. Jiné volnočasové aktivity nemá.
Pracovní anamnéza
Pacient je vyučen na odborném učilišti. Od roku 2001 v invalidním důchodu.
Dříve pracoval jako dělník. Momentálně žije ze svého a matčina důchodu.
Spirituální anamnéza
Pacient není věřící.
Religiozní praktiky: neprovádí
7.3 Medicínský management
Ordinované vyšetření
Biochemické vyšetření, krevní obraz, koagulace, sono břicha, rentgen
srde+plíce.
40
Konzervativní léčba
Dieta: 1S, tekutiny zahušťovat, dále enterální výživa: Fresubin multi fiber 250ml
+ 50ml čaje 6-9-12-15-18-21.
Pohybový režim: klid na lůžku
RHB: 1x denně
Medikamentózní léčba během hospitalizace
Valproat chronon 300mg, tbl., p.o. (antiepileptikum) 1-0-1
Haloperidol 1,5mg, tbl., p.o. (antipsychotikum, neroleptikum) 2-2-4
Citalopram 20mg, tbl., p.o. (antidepresivum) 2-0-0
Tisercin 25mg, tbl., p.o. (antipsychotikum, neuroleptikum) NN
Degan 10mg, tbl., p.o. (antiemetikum) 1-1-1
Ulcogant 5ml, susp., p.o. (antacidum) 1-1-1
Omeprazol 20mg, tbl., (inhibitor protonové pumpy) 1-0-1
Augmentin 625mg, tbl. (antibiotikum) 6:00-14:00-22:00
Infuzní terapie: žádná
Chirurgická léčba: plánovaná výměna PEG
Posouzení celkového zdravotního stavu pacienta ze dne 12. 2. 2013
Vědomí: plné.
Orientace: omezeně orientovaný.
Celkový vzhled: upravený.
Výška: 170cm, Váha: 48kg.
Dýchání: eupnoe, pravidelné, 16 dechů/minutu.
Puls: 74 pulzů/minutu, pravidelný, dobře hmatný.
Krevní tlak: 110/60 torrů.
41
Tělesná teplota: 36,6°C.
Dutina nosní: klidná, bez sekrece.
Dutina ústní: chrup vlastní, jazyk bez povlaku.
Řeč: nesrozumitelná.
Sluch: dobrý.
Zrak: dobrý.
Kůže: 3x boule na hlavě, odřená kůže na hlavě.
Poloha: v rámci lůžka aktivní.
Chůze: pacient je nechodící.
Rozsah pohybu kloubů: neomezený.
Kompenzační pomůcky: nemá.
Chybějící části těla: nemá.
Hlava: hlava poklepově nebolestivá, uši, nos, oči bez sekrece, jazyk bez
povlaku, zornice izokorické, bulby ve středním postavení, mimické svaly ochablé.
Krk: fyziologická pulzace karotid, uzliny nezvětšeny, štítná žláza nezvětšena.
Hrudník: symetrický a fyziologický, plíce na poklep jasné, oboustranné
dýchání, akce srdeční pravidelná.
Břicho: měkké, volně prohmatné, bez rezistencí, peristaltika přítomna.
Posouzení podle modelu Hendersonové ze dne 12. 2. 2013
Pomoc při dýchání
Subjektivně: Pacient není schopen odpovědět.
Objektivně: Frekvence 16 dechů/minutu, dýchání pravidelné, čisté, kašel nemá.
Pravidelné větrání místnosti. Saturace 95%.
Měřící technika: měření dechu, měření saturace pomocí oxymetru.
Ošetřovatelský problém: žádný.
42
Pomoc při přijímání jídla a pití
Subjektivně: Pacient není schopen odpovědět.
Objektivně: Pacient je krmen perorálně i enterálně. Perorálně stravu sám nesní,
nutnost krmení. Obvykle sní půl porce. Enterální výživa dle rozpisu. Vypije 4
nutridrinky za den. Perorálně vypije přibližně 1,5l tekutin za den. Nutnost zahušťování
tekutin. BMI (body mass index): 17. Nutná spolupráce s dietetikem. Příjem tekutin 2,5l
za den.
Měřící technika: Body mass index, nutriční screening rizika, bilance tekutin.
Ošetřovatelský problém: podvýživa, riziko vzniku infekce z důvodu zavedení
PEG.
Pomoc při vylučování
Subjektivně: Pacient není schopen odpovědět.
Objektivně: Pacient je inkontinentní, není schopen požádat o močovou lahev
nebo podložní mísu. Nutná častá výměna plenkových kalhot. Stolice pravidelná bez
příměsi. Moč fyziologická bez příměsi. Riziko dekubitů dle Nortonové 23 – střední
riziko.
Měřící technika: hodnocení rizika dekubitu dle Nortonové – 23, střední riziko.
Ošetřovatelský problém: inkontinence, střední riziko dekubitů.
Pomoc při pohybu a udržování žádoucího držení těla při chůzi a sezení, ležení, při
změně polohy
Subjektivně: Pacient není schopen odpovědět.
Objektivně: Pacient není schopen chůze ani sezení, je upoután na lůžko. Při
převozu vydrží sedět na pojízdném vozíku. Polohování není nutné ani možné. Pacient
mění stále polohu sám. Ložní a osobní prádlo se mění každé ráno a během dne dle
potřeby. Střední riziko dekubitů. Kompenzační pomůcky pacient nepoužívá. Pacient je
nesoběstačný.
43
Měřící technika: Barthelův test základních všedních činností – 40 bodů, vysoce
závislý. Rozšířená stupnice Nortonové – 23 bodů, střední riziko.
Ošetřovatelský problém: střední riziko dekubitů, nesoběstačnost.
Pomoc při odpočinku a spánku
Subjektivně: Pacient není schopen odpovědět.
Objektivně: Pacient se budí přibližně 3-5x za noc. Volá matku, na které e vysoce
fixován.
Měřící technika: žádná.
Ošetřovatelský problém: porucha spánku.
Pomoc při výběru oblečení, oblékání, svlékání
Subjektivně: Pacient není schopen odpovědět.
Objektivně: Pacient používá pyžamo z domova. Není schopen se sám
převléknout.
Měřící technika: Barthelův test základních všedních činností-40 bodů, vysoce
závislý.
Ošetřovatelský problém: nesoběstačnost.
Pomoc při udržování tělesné teploty v rámci fyziologických hodnot
Subjektivně: Pacient není schopen odpovědět.
Objektivně: Pacient má tělesnou teplotu 36,6°C.
Měřící technika: měření tělesné teploty digitálním teploměrem 3x za den.
Ošetřovatelský problém: žádný.
Pomoc při udržování čistoty, úpravy těla, ochraně pokožky
Subjektivně: Pacient není schopen odpovědět.
44
Objektivně: Pacient je každé ráno myt ve sprše, kůže je ošetřena ochrannými
krémy. Pacient je čistý a upravený. Hygienu nevykoná pacient samostatně.
Měřící technika: Barthelův test základních všedních činností-40 bodů, vysoce
závislý
Ošetřovatelský problém: nesoběstačnost
Pomoc při odstraňování rizik z okolí, ochrana před násilím, nákazou.
Subjektivně: Pacient není schopen odpovědět.
Objektivně: Pacient je poučen o nutnosti klidu na lůžku.
Měřící technika: žádná
Ošetřovatelský problém: upoutání na lůžko
Pomoc při komunikaci
Subjektivně: Pacient není schopen odpovědět.
Objektivně: Komunikace s pacientem je špatná. Pacient není plně orientován.
Má problém s vyjadřováním.
Měřící technika: žádná
Ošetřovatelský problém: špatná komunikace
Pomoc při vyznání náboženské víry, přijímání dobra a zla
Subjektivně: Pacient není schopen odpovědět.
Objektivně: Pacient není žádného náboženského vyznání.
Měřící technika: žádná
Ošetřovatelský problém: žádný
Pomoc při práci a produktivní činnosti
Subjektivně: Pacient není schopen odpovědět.
45
Objektivně: Pacient je každé dopoledne navštěvován fyzioterapeutem, se kterým
cvičí.
Měřící technika: žádná
Ošetřovatelský problém: žádný
Pomoc při odpočinkových (relaxačních) aktivitách
Subjektivně: Pacient není schopen odpovědět.
Objektivně: Pacient je upoután na lůžko, volné chvíle tráví sledováním televize.
Měřící technika: žádná
Ošetřovatelský problém: upoutání na lůžko
Pomoc při učení
Subjektivně: Pacient není schopen odpovědět.
Objektivně: Pacient i rodina je pravidelně informován a edukován lékařem o
zdravotním stavu a léčbě. Sestry pacienta pravidelně edukují o riziku pádu, pitném
režimu a výkonech, které pacient podstupuje. Setry edkují pomalu a srozumitelně, tak
aby pacient chápal.
Měřící technika: žádná
Ošetřovatelský problém: žádný
46
8 SITUAČNÍ ANALÝZA
Pacient byl přijat k plánované hospitalizaci na standardní neurologické oddělení.
Byl přijat k výměně PEG. Situační analýza byla provedena 3. den hospitalizace.
První den bylo pacientovi provedeno vyšetření krve: biochemické vyšetření,
krevní obraz a koagulace. Druhý den bylo provedeno sono břicha a rentgen srdce +
plíce.
Plán individuální ošetřovatelské péče je od 12. – 14.2.2013. Momentálně pacient
nemá potíže s dýcháním. Dietu 1S toleruje, je potřeba pomoc s krmením. Dále dostává
enterální výživu přes PEG. V oblasti vyprazdňování je pacient inkontinentní. Pacient
dodržuje klid na lůžku z důvodu vysokého rizika pádu. V noci špatně spí, často se budí.
Sebepéči není pacient schopen obstarat, je nutná dopomoc ve všech oblastech.
15.2.2013 je plánován výkon při kterém bude pacientovi vyměněn PEG.
47
Stanovení sesterských diagnóz a jejich uspořádání podle priorit
Po zhodnocení stavu dne 12.2.2013
1) Péče o sebe sama nedostatečná, pří příjmu potravy, mytí, osobní hygieně,
oblékání, úpravě zevnějšku, z důvodu špatné hybnosti, projevující se
potřebnou dopomocí.
Priorita: vysoká
Cíl dlouhodobý: provádět péči o sebe sama na úrovni svých schopností.
Cíl krátkodobý: rozpoznat individuální potřeby.
Výsledná kritéria:
Pacient je čistý, upravený a najedený ihned.
Pacient aktivně pomáhá v péči o sebe sama do 3 dnů.
Pacient chápe, co má dělat do 3 dnů.
Plán intervencí:
- buď pacientovi na blízku - denně, všeobecná sestra
- naslouchej potřebám pacienta - denně, všeobecná sestra,
- vybuduj s pacientem blízký vztah, založený na dohodě – denně,
všeobecná sestra,
- uprav rozvrh tak, aby se přiblížil běžnému rozvrhu pacienta – denně,
všeobecná sestra,
- při úkonech osobní péče dbej na soukromí – denně, všeobecná sestra,
- veď pacienta k aktivní úloze v péči o zdraví – denně, všeobecná sestra,
- zajisti cvičení s fyzioterapeutem – do 2 dnů – všeobecná sestra,
- kontroluj bezpečnost – denně, všeobecná sestra,
- zajisti přítomnost rodiny – dle potřeby, všeobecná sestra.
48
Realizace: 12. – 14. 2. 2013
Pacient spolupracuje v péči o sebe sama. Některé výkony v oblasti sebepéče se
snaží s dopomocí sestry vykonávat sám. Dle ordinace lékaře má pacient naordinován
klid na lůžku. Pacient je inkontinentní, proto je nutná častá výměna plenkových
kalhotek. Pacient je schopen upozornit na výměnu plenkových kalhotek. Jednou denně
k pacientovi dochází fyzioterapeut, který se také snaží vést pacienta k soběstačnosti.
Hodnocení: 12. – 14. 2013
Cíl byl splněn částečně, intervence musí pokračovat. Ve všech oblastech
sebepéče je nutné pacientovi dopomáhat. Pacient spolupracuje, některé výkony se snaží
provádět sám.
2) Výživa porušená, nedostatečná v souvislosti se zvýšenými metabolickými
požadavky a výživou přes PEG, projevující se malnutricí.
Priorit: vysoká
Cíl dlouhodobý: pacient přibere na váze, do 3 měsíců.
Cíl krátkodobý: zvýšit množství kalorií, do 24 hodin.
Výsledná kritéria:
Pacient nebude trpět podvýživou do půl roku.
Pacient nebude trpět nevolností z přejedení, okamžitě.
Pacient pochopí nutnost příjmu potravy, okamžitě.
Plán intervencí:
- prodiskutuj stravovací zvyklosti včetně preferovaných jídel – při příjmu,
všeobecná sestra,
- zajisti konzultaci s nutričním terapeutem – do 2 dnů, všeobecná sestra,
- zajisti pacientovi oblíbenou stravu – denně, všeobecná sestra,
49
- zajisti pacientovi vysokokalorickou stravu – denně, všeobecná sestra,
- perorální stravu podávej dle zvyklostí pacienta – denně, všeobecná
sestra,
- výživu přes PEG podávej dle rozpisu lékaře – denně, všeobecná sestra,
- pravidelně važ pacienta – jedenkrát týdne, všeobecná sestra,
- veď s pacientem deník stravování – denně, všeobecná sestra,
- podávej léky dle ordinace lékaře – denně, všeobecná sestra.
Realizace: 12. – 14. 2. 2013
Pacient má BMI 17 – podvýživa. Dostává vysokokalorickou stravu, které sní
vždy přibližně půl porce. Výživu přes PEG dostává dle ordinace lékaře. Strava je
pravidelně konzultována s nutričním terapeutem. Dle ordinace vypije za den 4
nutridrinky.
Hodnocení: 12. – 14. 2013
Cíl první byl splněn, vysokokalorická strava byla zařízena. Cíl dlouhodobý trvá.
Nutnost nadále plnit intervence. Pacient se cítí dobře, nemá nevolnosti.
3) Spánek porušený z důvodu změny prostředí, projevující se častým buzením.
Priorita: vysoká
Cíl dlouhodobý: pacient nemá problémy se spánkem do 7 dnů.
Cíl krátkodobý: pacient se ráno cítí odpočat do 2 dnů.
Výsledná kritéria:
Pacient nemá problémy s usínáním do 7 dnů.
Pacient má rituál na usínání, okamžitě.
Pacient není unaven, okamžitě.
50
Plán intervencí:
- zajisti klidné prostředí před spaním – denně, všeobecná sestra,
- umožní pacientovi návyky před spaním - denně, všeobecná sestra,
- podávej léky dle ordinace lékaře – denně, všeobecná sestra,
- věnuj pozornost interakci mezi pacientem a rodinou – denně, všeobecná
sestra,
- upozorni pacienta na užívání kofeinu po páté hodině odpoledne – denně,
všeobecná sestra,
- omez příjem tekutin večer, aby klesla potřeba močení – denně,
všeobecná sestra,
- doporuč přesnídávku před spaním – denně, všeobecná sestra.
Realizace: 12. – 14. 2. 2013
Pacient dostává léky dle rozpisu lékaře. Prostředí ve kterém usíná je klidné.
Hodnocení: 12. – 14. 2013
Cíl krátkodobí je splněn. Dlouhodobý cíl trvá. Nutnost pokračování
v intervencích. Pacient se přes noc často budí, volá matku.
4) Inkontinence moči úplná z důvodu smyslových poruch, projevující se
pomočováním.
Priorita: střední
Cíl dlouhodobý: vytvořit režim močového měchýře, do 1 měsíce.
Cíl krátkodobý: pacient bude v suchu a čistotě, okamžitě.
Výsledná kritéria:
Pacient nebude mít začervenalou kůži, okamžitě.
Pacient sám upozorní na nutnost výměny plenkových kalhotek do 3 dnů.
51
Pacient se vymočí do močové lahve do 1 týdne.
Plán intervencí:
- zjisti, zda si je pacient vědom inkontinence – při příjmu, všeobecná
sestra,
- pobízej pacienta v příjmu tekutin – denně, všeobecná sestra,
- pravidelně kontroluj čistotu pacienta – každou hodinu, všeobecná sestra,
- kontroluj začervenání kůže, popřípadě ošetři – denně, všeobecná sestra,
- doporuč nošení plenkových kalhotek, denně, všeobecná sestra,
- vytvoř časový rozvrh močení tak, aby pacient močil vždy dříve než 30
minut před každou dříve zaznamenanou inkontinencí – denně, všeobecná
sestra,
- doporuč zkusit stimulovat močení např. pouštěním vody – denně,
všeobecná sestra.
Realizace: 12. – 14. 2. 2013
Pacient je poučen o nutnosti používání plenkových kalhotek, které se musí
pravidelně vyměňovat. Při výměně nutná kontrola kůže. Pacient je klidný a
spolupracuje.
Hodnocení: 12. – 14. 2013
Krátkodobý cíl byl splněn, pacient je v čistotě a suchu, nehrozí zarudnutí kůže.
Dlouhodobý cíl trvá. Intervence musí nadále pokračovat. Pacient chápe a toleruje svou
inkontinenci.
5) Inkontinence stolice z důvodu smyslových poruch, projevující se
neudržením stolice.
Priorita: střední
52
Cíl dlouhodobý: dodržování co nejpravidelnějšího režimu fungování střev, do 1
měsíce.
Cíl krátkodobý: pacient bude v suchu a čistotě, okamžitě.
Výsledná kritéria:
Pacient má pravidelnou stolici do 7 dnů.
Pacient je schopen upozornit sestru na nutnost výměny plenkových kalhotek do
2 dnů.
Pacient nemá začervenalou kůži, okamžitě.
Plán intervencí:
- vyšetři palpačně břicho k vyloučení rezistence či bolestivosti – denně,
všeobecná sestra,
- všimni si charakteru stolice – denně, všeobecná sestra,
- vytvoř střevní program s pravidelnou dobou defekace – denně,
všeobecná sestra,
- ve zvolených intervalech odvez pacienta na záchod – denně, všeobecná
sestra,
- dle indikace lékaře podávej prostředky změkčující stolici – dle potřeby,
všeobecná sestra,
- poznamenej, jaká jídla prospívají pravidelnému vyprazdňování stolice –
denně, všeobecná sestra,
- doporuč pacientovi vhodné pomůcky pro inkontinentní např. plenkové
kalhotky – denně, všeobecná sestra.
Realizace: 12. – 14. 2. 2013
U pacienta dochází k nacvičování pravidelného vyprazdňování střev. Používá
plenkové pomůcky. Je udržován v čistotě. Pravidelná kontrola kůže.
Hodnocení: 12. – 14. 2013
53
Cílo krátkodobý byl splněn. Dlouhodobý cíl trvá. Nutno pokračovat
v intervencích. Pacient cháme svou inkontinencí. Není schopen říct, že má potřebu
defekace. Upozorní sestru hned, když je potřeba plenkových kalhotek.
6) Komunikace verbální porušena z důvodu patofyziologické příčiny,
projevující se nesrozumitelným vyjadřováním.
Priorita: střední
Cíl dlouhodobý: pacientovi bude lépe rozumět, do 1 měsíce.
Cíl krátkodobý: porozumět pacientovi trpělivým nasloucháním, okamžitě.
Výsledná kritéria:
Pacient dokáže vyjádřit co, potřebuje do 7 dní.
Pacient používá i neverbální komunikaci, okamžitě.
Pacient není deprimován poruchou řeči, okamžitě.
Plán intervencí:
- zjisti úroveň orientace pacienta – okamžitě, všeobecná sestra,
- sleduj výskyt zvýšeného neklidu – denně, všeobecná sestra,
- zajisti vyšetření logopedem – 1. Den, všeobecná sestra,
- předvídej potřeby pacienta – denně, všeobecná sestra,
- trpělivě naslouchej tomu, co pacient říká – denně, všeobecná sestra,
- všímej si neverbální komunikace – denně, všeobecná sestra.
Realizace: 12. – 14. 2. 2013
Pacienta pravidelně navštěvuje logoped, se kterým nacvičuje výslovnost. Sestry
se snaží trpělivě naslouchat a porozumět pacientovi. Nutnost předvídání přání pacienta.
54
Hodnocení: 12. – 14. 2013
Cíl krátkodobý byl splněn. Cíl dlouhodobý stále trvá. Nutnost nadále dodržovat
intervence. Některé stále se opakující výrazy sestra již zná. Za pomoci neverbální
komunikace se s pacientem částečně daří domluvit.
7) Infekce, riziko vzniku z důvodu zavedení PEG.
Priorita: vysoká
Cíl dlouhodobý: pacient bude bez známek infekce do 14 dnů.
Cíl krátkodobý: pacient je poučen o zavedeném katétru, okamžitě.
Plán intervencí:
- pátrej po místních známkách infekce v okolí zavedení PEG – denně,
všeobecná sestra,
- při převazu vždy postupuj asepticky – denně, všeobecná sestra,
- pravidelně převazuj místo zavedení PEG – denně, všeobecná sestra,
- pravidelně kontroluj fyziologické funkce pacienta – denně, všeobecná
sestra.
Realizace: 12. – 14. 2. 2013
Místo zavedení PEG je pravidelně převazováno a kontrolováno. Pacient je
poučen o možném riziku zanesení infekce. Často je upozorňován na riziko povytažení
katétru.
Hodnocení: 12. – 14. 2013
Cíl krátkodobý byl splněn. Cíl dlouhodobý stále trvá. Nutnost nadále plnit
všechny intervence. Pacient se snaží dávat pozor na katétr. Okolí není zarudlé,
fyziologické funkce jsou v normě.
55
8) Aspirace, zvýšené riziko z důvodu špatného polykání.
Priorita: vysoká
Cíl dlouhodobý: rodina je poučena a nutných opatření do 7 dnů.
Cíl krátkodobý: pacient chápe nutná opatření do 24 hodin.
Plán intervencí:
- tekutiny podávané perorálně zahušťuj – denně, všeobecná sestra,
- vol polotuhé pokrmy – denně, všeobecná sestra,
- při enterální a perorální výživě ulož pacienta do vzpřímené polohy –
denně, všeobecná sestra,
- při perorální výživě nechvátej – denně, všeobecná sestra,
- po krmení nech pacienta alespoň 10 minut sedět – denně, všeobecná
sestra,
- vždy měj připravené odsávací zařízení – denně, všeobecná sestra.
Realizace: 12. – 14. 2. 2013
Pacient dostává perorálně polotuhou stravu, tekutiny pije pouze zahuštěné. Pří
perorální i enterální výživě je ve vzpřímené poloze. Na krmení má dostatek času.
Hodnocení: 12. – 14. 2013
Krátkodobý cíl byl splněn. Dlouhodobý cíl stále trvá. Nutnost pokračovat ve
všech intervencích. Pacient si je vědom možných rizik. Snaží se spolupracovat. Při
krmení je klidný.
9) Poranění, zvýšené riziko z důvodu špatné pohyblivosti.
Priorita: vysoká
Dlouhodobý cíl: pacient nebude mít žádné poranění, přetrvávající.
56
Krátkodobý cíl: pacient chápe riziko, okamžitě.
Plán intervencí:
- zajisti zvýšený dohled u pacienta – denně, všeobecná sestra,
- pouč pacienta o nutnosti používání signalizačního zařízení –
denně, všeobecná sestra,
- ukládej věci pacienta tak, aby byly lehce dosažitelné pro pacienta
– denně, všeobecná sestra,
- opakuj pacientovi nutnost klidu na lůžku – denně, všeobecná
sestra,
- zajisti pacientovi cvičení s fyzioterapeutem – do 2 dnu, všeobecná
sestra.
Realizace:
12. – 14. 2. 2013
Pacient je upoután na lůžko. Pravidelně je mu opakována nutnost nevstávat
z lůžka.
Hodnocení: 12. – 14. 2013
Krátkodobý cíl byl splněn. Dlouhodobý cíl trvá. Nutnost nadále plnit veškeré
intervence. U pacienta nedošlo k žádnému zranění.
57
9 ZHODNOCENÍ OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE
Ve dnech hospitalizace 12. – 14. 2013 se pacient stav po lékařské léčbě a
ošetřovatelské péči dle Virginie Henderson výrazně nezlepšil ani nezhoršil. Pacient i
rodina jsou seznámeni s léčbou a ošetřovatelskou péčí. Pacient se snaží spolupracovat.
Dle ordinace lékaře má pacient klid na lůžku. Každé dopoledně cvičí s fyzioterapeutem.
Pravidelně pacienta navštěvuje logoped, se kterým cvičí řeč a polykání. Je potřeba
dopomoc ve všech směrech sebepéče. PEG je klidný, bez infekce.
U pacienta je nutný zvýšený dohled. Časté opakování všech možných rizik a
dodržování léčebného režimu. Pokud se s pacientem mluví pomalu a trpělivě, je
schopný chápat co po něm chceme. Nadále je nutná spolupráce logopeda, fyzioterapeuta
a psychologa.
58
10 DOPORUČENÍ PRO PRAXI
Doporučení pro manažery a všeobecné sestry:
- pravidelně se vzdělávat v problematice daného onemocnění,
- snažit se být trpělivá,
- spolupráce s nutričním terapeutem, fyzioterapeutem a logopedem
Doporučení pro pacienta a rodinu:
- pravidelné návštěvy lékaře
- dbát prevencí aspirace
- dbát prevencí úrazu
- denně rehabilitovat dle pokynů fyzioterapeuta
59
ZÁVĚR
HN je nevyléčitelná nemoc, u které jsou v současnosti lékaři pouze schopni
zmírnit příznaky a prodloužit život. Výrazně narušuje kvalitu života nemocného ve
všech oblastech. Narušuje kvalitu života i blízké rodině, která se podílí na péči.
Onemocnění je dědičné, proto je potřeba myslet na možnou diagnostiku onemocnění již
v těhotenství.
Pacient, na kterého byla napsána bakalářská práce je již v pokročilém stádiu
nemoci. Kvalita jeho života je výrazně narušena. Není schopen soběstačnost.
Nejdůležitější části léčby je zmírnění příznaků. V ošetřovatelské péči je nutné se
zaměřit na veškeré životní potřeba. U pacienta je nutné dávat pozor na riziko aspirace a
úrazu.
Cílem této bakalářské práce bylo seznámit čtenáře s podstatou onemocnění.
Popsat léčbu a ošetřovatelskou péči. Ukázat snížení kvality života.
60
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
1. AMERICAN SPEECH-LANGUAGE-HEARING ASSOCIATION. ©1997-
2012. Huntington´s Disease. asha.org [online]. [cit. 2012-04-26]. Dostupné z:
http://www.asha.org/public/speech/disorders/HuntingtonsDisease.htm
2. BOROŇOVÁ, Jana. 2010. Kapitoly z ošetřovatelství I. Praha: Maurea, 2010, 196
s. ISBN 978-80-902876-4-8.
3. DOMMERHOLT, G., VARKEVISSER, K. 2000. Huntingtonova choroba.
Přeložila: Jana Židovská. 3. upr. vyd. Praha: Společnost pro pomoc při
Huntingtonově horobě . ISBN neuvedeno.
4. DOEGNES, Moorhouse. Kapesní průvodce zdravotní sestry. 2. vydání praha:
Grada, 2006. ISBN 80-247-024288.
5. GURKOVÁ, Elena. 2011. Hodnocení kvality života.Praha: Grada. ISBN 978-
80-247-3625-9.
6. KLEMPÍŘ, J. 2008. Juvenilní forma Huntingtonovy nemoci. Archa zpravodaj.
Náchod: Tiskárna Polonček. . 33, s. 24 – 27. ISSN 1803-4500.
7. NEUBAUER, K. 2007a. Diagnosticky diferencovatelné typy ZNP K u dosp
lých osob.
8. MALÍKOVÁ, Eva. Péče o seniory. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-247-3148-
3.
9. MANDICOVÁ, Petra. 2011. Psychosociální aspekty péče o nemocného.
Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3811-6.
10. NĚMCOVÁ, Jitka; MAURITZOVÁ, Ilona. 2011. Manuál k úpravě písemných
prací. Praha: Maurea, 2011. 84 s. ISBN 978-80-902876-8-6.
11. NEUBAUER, K. a kol. Neurogenní poruchy komunikace u dospělých:
diagnostika a terapie. Vyd. 1. Praha: Portál. 227 s. ISBN 978-807-3671-594.
Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-464-9.
12. PAVLÍKOVÁ Slavomíra. Modely ošetřovatelství v kostce. Praha: Grada,
2008. ISBN 978-247-1211-3.
61
13. ROTH, J., ANDERS, M., R ŽICKA, E. ©2003. Depresivní porucha u nemocí
bazálních ganglií. Remedia [onlineDostupné z:
http://www.remedia.cz/Okruhy-temat/Neurologie/Depresivni-porucha-u
nemoci-bazalnichganglii/8-1e-dZ.magarticle.aspx
14. ROTH, J., KLEMPÍŘ,J., ŠPAČKOVÁ, N. 2006. Kognitivní deficit u
huntingtonovy choroby. PREISS, M., KUČEROVÁ, H. a kol.
Neuropsychologie v neurologii. Praha: Gradas. s. 362 – 301. ISBN 80-247-
0843-4.
15. ROTH, J., KLEMPÍŘ , J., ŽIDOVSKÁ, J. ©2006. Huntingtonova nemoc.
Zdn: Postgraduální medicína [online]. . 5 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z:
http://www.zdn.cz/ clanek/postgradualni-medicina/huntingtonova-nemoc-
271474
16. Seidl, Zdeněk. Neurologie: pro nelékařské zdravotnické obory. Praha: Grada,
2008. ISBN 978-80-2247-2733-2.
17. TYRLÍKOVÁ, Ivana. Neurologie pro sestry. Brno: Národní centrum
ošetřovatelství a nelékařských zdravotních oborů, 2005. ISBN 80-7013-287-6.
18. Výkladový ošetřovatelský slovník. 978-80-247-2240-5.
19. VOKURKA, M., HUGO, J., a kol. 2007. Velký lékařský slovník, 7. vyd.
Praha: Maxdorf s.r.o. 1069 s. ISBN 978-80-7345-130-1.
20. URBÁNEK, K. 2000. Neurodegenerativní onemocnění. Praha: Triton. ISBN
80-7254-078-5.
21. ŽIDOVSKÁ, J. Předpovědní testování na Huntingtonovu chorobu –
prenatální testování [leták]. Společnost pro pomoc při Huntingtonov chorobě,
rok neuveden.
Seznam příloh
Příloha A - Čestné prohlášení o sběru dat……………………………….I
Příloha B – Společnost při Huntingtonově chorobě……………………..II
I
Příloha A – Čestné prohlášení o sběru dat
Čestné prohlášení
Já, Karolína Vodičková, narozena 15. 4. 1990 v Pelhřimově, tímto
čestně prohlašuji,
že podklady k bakalářské práci jsem získala se souhlasem pacienta a
zdravotnického zařízení v průběhu studia.
V Praze dne 15.4. 2013
Podpis:
II
Příloha B – Společnost při Huntingtonově chorobě