Vysoká škola zdravotnická, o. p. s.
Praha 5
PRVNÍ KROK KE SPRÁVNÉ DIAGNÓZE
V PŘEDNEMOCNIČNÍ NEODKLADNÉ PÉČI
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
VERONIKA BULÍŘOVÁ, DiS.
Praha 2013
VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o.p.s., Praha 5
PRVNÍ KROK KE SPRÁVNÉ DIAGNÓZE
V PŘEDNEMOCNIČNÍ NEODKLADNÉ PÉČI
Bakalářská práce
VERONIKA BULÍŘOVÁ, DiS.
Stupeň kvalifikace: bakalář
Komise pro studijní obor: Zdravotnický záchranář
Vedoucí práce: doc. PhDr. Anna Mazalánová, PhD., MBA
Praha 2013
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny použité
zdroje literatury jsem uvedla v seznamu použité literatury.
Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním
účelům.
V Praze dne 28.3.2013
....................................................
PODĚKOVÁNÍ
Děkuji doc. PhDr. Anně Mazalánové, PhD., MBA, vedoucí mé bakalářské práce,
za čas a ochotu, kterou mi věnovala při konzultacích, za pomoc, za podnětné
připomínky a za laskavé jednání, jímž mě nasměrovala a zároveň povzbuzovala.
Zároveň děkuji své rodině za vytvoření podmínek potřebných k napsání mé bakalářské
práce a za nekonečnou toleranci, kterou mě obklopila.
ABSTRAKT
BULÍŘOVÁ,Veronika. První krok ke správné diagnóze v přednemocniční
neodkladné péči. Vysoká škola zdravotnická, o.p.s. Stupeň kvalifikace: Bakalář (Bc.).
Vedoucí práce: doc. PhDr. Anna Mazalánová, PhD., MBA. Praha. 2013. 68 s.
Tématem bakalářské práce je první krok ke správné diagnóze v přednemocniční
neodkladné péči. Teoretická část práce je zaměřena na základní tři složky prvního kroku
k určení správné diagnózy a to rozdělení na odběr anamnézy od postiženého, popis
složek základních fyzikálních vyšetřovacích metod a popis specifických situací v oblasti
komunikace v přednemocniční neodkladné péči. Nosná část práce je uvedena
v praktické části, kde jsou zpracovány a vyhodnoceny výsledky z dotazníků. Otázky
v dotazníku jsou opět zaměřeny na základní tři pilíře prvního kroku ke správné
diagnóze, tedy odběr anamnézy, základní fyzikální vyšetřovací metody a komunikaci
v neodkladné péči. V závěru práce jsou uvedeny poznatky vyplývající z průzkumu,
vyhodnocen cíle průzkumu a hypotézy a jsou uvedeny doporučení pro praxi.
Klíčová slova
Anamnéza. Fyzikální vyšetření. Komunikace. Přednemocniční neodkladná péče.
Správná diagnóza.
ABSTRACT
ABSTRACT
BULÍŘOVÁ,Veronika. First Step to Correct Diagnosis in Pre-hospital
Emergency Care. Nursing College, o. p. s. Degree: Bachelor (B.M.). Tutor: doc. PhDr.
Anna Mazalánová, PhD., MBA. Prague. 2013.
The topic of my bachelor thesis is the first step to a correct diagnosis in the prehospital
emergency care. The theoretical part focuses on the three basic components
of the first step to determine the correct diagnosis and a division of taking a history
from the victim, description of the components of basic physical examination methods
and description of the specific situations in the field of communication in the prehospital
emergency care. The underlying part of the thesis presents in the practical part
and at the same time the results of the questionnaires has been evaluated. The questions
in the questionnaire are again focused on three basic pillars of the first step to the
correct diagnosis, thus taking medical history, basic physical examination methods
and communication in emergency care. Finally there are the lessons deriving from the
survey, the survey evaluated objectives and hypotheses and recommendations are given
for practice.
Key words
Communications. Correct Diagnosis. History. Physical Examination. Pre-hospital
Emergency Care.
OBSAH
SEZNAM TABULEK A GRAFŮ
SEZNAM ZKRATEK
ÚVOD …………………………………………………………………………………13
TEORETICKÁ ČÁST
1 Anamnéza................................................................................................................ 14
1.1 Podmínky dobré anamnézy.............................................................................. 14
1.2 Rozdělení dle druhu anamnézy........................................................................ 16
1.2.1 Osobní data ............................................................................................... 16
1.2.2 Současné obtíže (SO)................................................................................ 16
1.2.3 Osobní anamnéza (OA) ............................................................................ 17
1.2.4 Rodinná anamnéza (RA)........................................................................... 18
1.2.5 Pracovní (PA) a sociální anamnéza (SA) ................................................. 18
1.2.6 Farmakologická anamnéza (FA)............................................................... 19
1.2.7 Alergická anamnéza (AA) ........................................................................ 19
2 Základní fyzikální vyšetřovací metody.................................................... 20
2.1 Poklep (perkuse)............................................................................................... 20
2.2 Pohled (inspekce)............................................................................................. 21
2.3 Poslech (auskultace)......................................................................................... 21
2.4 Pohmat (palpace).............................................................................................. 21
2.5 Vyšetření pomocí čichu.................................................................................... 22
2.6 Vyšetření celkového stavu pacienta...................................................................... 22
2.6.1 Vědomí........................................................................................................... 22
2.6.2 Poloha, abnormální pohyby........................................................................... 23
2.6.3 Habitus, kůže, otok ........................................................................................ 24
2.6.4 Změny hlasu, poruchy řeči............................................................................. 25
2.6.5 Přístrojová vyšetření patřící k základnímu fyzikálnímu vyšetření ................ 25
2.6 Vyšetření dle jednotlivých částí těla a systémů ............................................... 26
3 Komunikace....................................................................................................... 28
3.1 Komunikace v přednemocniční neodkladné péči ............................................ 28
3.1.1 Psychika pacienta v přednemocniční neodkladné péči............................. 29
3.1.2 Druhy komunikace v přednemocniční neodkladné péči........................... 29
3.2 Interkulturní problematika v komunikaci......................................................... 31
3.3 Komunikace s VIP pacienty............................................................................. 32
3.4 Komunikace s medii......................................................................................... 33
4 Metodika práce...................................................................................................... 34
5 Průzkum................................................................................................................... 36
6 Diskuze...................................................................................................................... 64
6.1 Doporučení pro praxi ....................................................................................... 65
ZÁVĚR………………………………………………………………………………...66
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY………………………………………………….67
PŘÍLOHY
SEZNAM TABULEK A GRAFŮ
Tabulka 1 - Otázka č. 1................................................................................................... 36
Tabulka 2 - Otázka č. 2................................................................................................... 37
Tabulka 3 - Otázka č. 3................................................................................................... 38
Tabulka 4 - Otázka č. 4................................................................................................... 39
Tabulka 5 - Otázka č. 5.................................................................................................. 41
Tabulka 6 - Otázka č. 6................................................................................................... 43
Tabulka 7 - Otázka č. 7................................................................................................... 45
Tabulka 8 - Otázka č. 8................................................................................................... 46
Tabulka 9 - Otázka č. 9................................................................................................... 47
Tabulka 10 - Otázka č. 10............................................................................................... 49
Tabulka 11 - Otázka č. 11............................................................................................... 50
Tabulka 12 - Otázka č. 12............................................................................................... 52
Tabulka 13 - Otázka č. 13............................................................................................... 53
Tabulka 14 - Otázka č. 14............................................................................................... 55
Tabulka 15 - Otázka č. 15............................................................................................... 56
Tabulka 16 - Otázka č. 16............................................................................................... 58
Tabulka 17 - Otázka č. 17............................................................................................... 59
Tabulka 18 - Otázka č. 18............................................................................................... 61
Tabulka 19 - Otázka č. 19............................................................................................... 62
Tabulka 20 - Otázka č. 20............................................................................................... 63
Graf 1 - Otázka č. 1......................................................................................................... 36
Graf 2 - Otázka č. 2......................................................................................................... 37
Graf 3 - Otázka č. 3......................................................................................................... 38
Graf 4 - Otázka č. 4......................................................................................................... 39
Graf 5 - Otázka č. 5......................................................................................................... 41
Graf 6 - Otázka č. 6......................................................................................................... 43
Graf 7 - Otázka č. 7......................................................................................................... 45
Graf 8 - Otázka č. 8......................................................................................................... 46
Graf 9 - Otázka č. 9......................................................................................................... 47
Graf 10 - Otázka č. 10..................................................................................................... 49
Graf 11 - Otázka č. 11..................................................................................................... 50
Graf 12 - Otázka č. 12..................................................................................................... 52
Graf 13 - Otázka č. 13..................................................................................................... 53
Graf 14 - Otázka č. 14..................................................................................................... 55
Graf 15 - Otázka č. 15..................................................................................................... 56
Graf 16 - Otázka č. 16..................................................................................................... 58
Graf 17 - Otázka č. 17..................................................................................................... 59
Graf 18 - Otázka č. 18..................................................................................................... 61
Graf 19 - Otázka č. 19..................................................................................................... 62
Graf 20 - Otázka č. 20..................................................................................................... 63
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
AA.........................................alergická anamnéza
CŽT ......................................celkový žilní tlak
CVT......................................celkový venózní tlak
FA .........................................farmakologická anamnéza
GA ........................................gynekologická anamnéza
NO ........................................nynější onemocnění
OA ........................................osobní anamnéza
OS.........................................operační středisko
PA .........................................pracovní anamnéza
PNP.......................................přednemocniční neodkladná péče
RA.........................................rodinná anamnéza
RZP ......................................rychlá zdravotnická pomoc
RLP ......................................rychlá lékařská pomoc
SA .........................................sociální anamnéza
SZP.......................................střední zdravotnický pracovník
TK.........................................tlak krve
ZZ .........................................zdravotnické zařízení
ZZS.......................................zdravotnická záchranná služba
ZZSHMP..............................zdravotnická záchranná služba hlavního města Prahy
ZZSKHK..............................zdravotnická záchranná služba Královéhradeckého kraje
ZZSLK.................................zdravotnická záchranná služba Libereckého kraje
ZZSPK .................................zdravotnická záchranná služba Plzeňského kraje
ZZSSK..................................zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje
13
ÚVOD
Vzhledem k tomu, že jednou z hlavních podmínek pro stanovení správné
diagnózy je dobře odebraná anamnéza, tak mi tento pojem připadá natolik důležitý
a bohužel často opomíjený, jak ve školních výkladech, tak v praxi, že mi nedalo, abych
se této problematice nezkusila věnovat více.
Cílem bakalářské práce je přiblížit, jak malá je osvěta mezi zdravotnickými
pracovníky přednemocniční neodkladné péče v tématu odběru anamnézy, fyzikálního
vyšetření a komunikace. Dále bych se chtěla pokusit navrhnout jednoduchou pomůcku
pro pracovníky záchranných služeb na odběr anamnézy a v neposlední řadě bych
v průzkumu chtěla zjistit, zda by zdravotničtí pracovníci přednemocniční neodkladné
péče měli zájem o jakési nácviky v prvním kroku ke správné diagnóze.
Bakalářská práce má dvě části, teoretickou a praktickou. Teoretická část je
rozdělena na základní tři kapitoly a to anamnéza, kde popisuji jednotlivé druhy
anamnézy, základní fyzikální vyšetřovací metody, jejich základní rozdělení a na co by
zdravotnický pracovník neměl zapomenout a komunikaci v přednemocniční neodkladné
péči, kde se zabývám především specifickými situacemi z hlediska komunikace, které
pracovníci záchranných služeb potkávají. Praktická část je realizována pomocí vlastního
průzkumu a to otázkami zaměřenými na základní tři složky prvního kroku ke správné
diagnóze, tedy anamnézu, fyzikální vyšetření a komunikaci s pacientem. V příloze jsem
pak uvedla náhled na výjezdovou dokumentaci pěti krajů záchranných služeb, kde jsem
průzkum prováděla.
Bakalářskou prací bych ráda upozornila na nedostatky v prvním kroku
ke správné diagnóze u pracovníků přednemocniční neodkladné péče.
„Nejednou každý zdravotník slyšel, že 50% správné diagnózy je správně
odebraná anamnéza.“
14
TEORETICKÁ ČÁST
1 Anamnéza
Anamnéza (z řec. αναμνήσις, anamnésis, tj. rozpomínání, vzpomenutí) je
souborem informací o předešlém životě nemocného důležitých pro hodnocení jeho
aktuálního zdravotního stavu. Zahrnuje období od narození až do současné doby.
Českým vystihujícím ekvivalentem je slovo předchorobí.
Prostředkem anamnézy je rozhovor, při kterém nemocný popisuje své subjektivní
obtíže. Je známé, že až 80% dobře odebrané anamnézy je základ dobré diagnózy.
Informace získáváme buď od nemocného, pak se jedná o anamnézu přímou, nebo
nám informace o postiženém podává příbuzný, či svědek události a pak se jedná
o anamnézu nepřímou. Nepřímou anamnézu můžeme využít téměř vždy. Obzvlášť pro
nás bude mít přínos u pacientů s psychiatrickými poruchami, poruchami paměti,
poruchami vědomí a u dětí. Je dobré si anamnézou nepřímou doplnit údaje o nemocném
(Chrobák, 2007).
1.1 Podmínky dobré anamnézy
Podmínky, které nám pomohou k úspěšnému odběru anamnézy, bychom neměli
podceňovat. Ve chvíli, kdy se na tyto podmínky budeme během výjezdu či setkání
s pacientem v přednemocniční neodkladné péči (PNP) zaměřovat, odběr anamnézy
nebude tak náročný a nucený, jak tomu mnohdy je.
Mezi podmínky dobré anamnézy řadíme dostatek času, osobní zájem a vhodné
prostředí.
1. Dostatek času – pacient musí mít dojem, že na něj má zdravotník dostatek času.
V přednemocniční neodkladné péči je tato podmínka velmi omezená. Z naší
strany bychom neměli dávat najevo spěch a nervozitu. Víme, že jsme časem
omezeni, ale je otázkou taktu a správného odebírání anamnézy, jak s časem
vynaložíme. V začátku pohovoru bychom se měli nemocnému představit, dále
15
ho vyzveme, aby nám řekl své subjektivné potíže a následně ho vhodnými
otázkami povedeme.
2. Osobní zájem – měli bychom si k pacientovi vytvořit vztah, kdy on bude cítit,
že nás jeho obtíže velmi zajímají. Snažme se pochopit jeho obavy. Velký
význam pro získání důvěry mají věty: „ To jste musel hodně trpět.“, „Tu bolest
by málokdo dokázal zvládnout.“ Je důležitá i neverbální složka komunikace.
Pohled do očí, výraz v tváři, postavení těla a končetin. Už samotným podáním
ruky a představením se shodíme z pacienta úzkost, bojovnost, nedůvěru. Při
zápisu do dokumentace o výjezdu pečlivě volíme formulace. Formulací „pacient
udává“ vyjadřujeme lehké pochybnosti o pravdivosti údajů. Jestliže, informace
považujeme za důvěryhodné, zaznamenáme „má bolest“, „byl dušný“.
3. Vhodné prostředí – zda je sanitní vůz vhodné prostředí pro odběr anamnézy je
asi zbytečné nad touto otázkou přemýšlet. Je důležité zamyslet se nad tím, co
můžeme my v onu situaci udělat pro co nejpříjemnější prostředí pro pacienta.
Čistota prostředí je dána naší pečlivostí. Zaměstnavatel po nás úklid interiéru
vyžaduje a má to své opodstatnění nejen hygienické, ale i pro pohodlí našeho
pacienta. Snažme se eliminovat ruch okolí, zavřeme dveře sanitního vozidla,
vypněme sirénu. Neměly by telefonáty rušit náš rozhovor ani vstupy jiných osob
(řidič, příbuzní). Přítomnost příbuzných je naopak důležitá u dětí a u pacientů
s poruchou vědomí. Též nezapomínejme na polohu pacienta a nás. Nejvhodnější
je (pokud to zdravotní stav pacienta dovoluje) situace, kdy oba sedí ve stejné
výši. Je tak umožněn pohled do očí přímo a není zde naznačena nadřazenost.
Pokud můžeme sedněme si k pacientovi. Když je pacient ležící na nosítkách
opět si k němu sedněme. Není vhodné stát za nosítky aniž by na nás pacient
neviděl. Zamysleme se též nad osvětlením, zda pacienta neoslňujeme
nepříjemným světlem a zda naopak má možnost na nás vidět. Je nepřípustné,
aby během rozhovoru byl pacient vysvlečen (Chrobák, 2007).
16
1.2 Rozdělení dle druhu anamnézy
Pro zpřehlednění a uvědomění si jednotlivých druhů anamnéz se používá
základního rozdělení na: osobní data, současné obtíže, osobní anamnéza, rodinná
anamnéza, pracovní a sociální anamnéza, farmakologická anamnéza a alergická
anamnéza. Návrh pomůcky – schéma odběru anamnézy (viz Příloha A).
1.2.1 Osobní data
V dokumentaci ZZS (tzv. parere) nacházíme v hlavičce dokumentu kolonky,
které nám napomáhají, abychom základní osobní data neopomněli od pacienta zjistit.
Měla by se zde nacházet kolonka pro jméno a příjmení nemocného, jeho rodné číslo
ideálně však bez lomítka, dále státní příslušnost, trvalé bydliště, zdravotní pojišťovna
pod číselným kódem a datum a čas vyšetření. Zaznamenaný čas by měl být, jak čas
výzvy výjezdu, tak čas příjezdu k pacientovi a dále čas předání pacienta do další
odborné péče.
Abychom si tuto pasáž zjednodušili o časovou prodlevu z otázek a rozpomenutí
si našeho pacienta, zapůjčíme si občanský průkaz a kartičku pojištěnce. Neměli bychom
příslušné doklady pacientovi opomenout vrátit.
1.2.2 Současné obtíže (SO)
Jednou z hlavních zásad je, že rozhovor s pacientem začínáme dotazy na obtíže,
které ho vedly k zavolání ZZS. Je tedy důležité vhodně naformulovat první otázku.
Nejčastější typ otázky: Co se stalo? Proč jste nás volal? Co Vás trápí? Jaké máte obtíže?
Při zápisu současných obtíží používáme ideálně pacientovy formulace obtíží
jasně a stručně bez odborných slov. „Pacient přivolal posádku RZP z důvodu bolesti
na hrudi, dle jeho slov bolest přestupuje od lopatky do dolní čelisti.“ K dalšímu
podrobnějšímu popisu obtíží se vrátíme v popisu anamnézy „nynější onemocnění“.
17
1.2.3 Osobní anamnéza (OA)
Osobní anamnézu z důvodu přehlednosti rozdělujeme na nynější onemocnění –
podrobný popis a na dřívější onemocnění, tj. předchorobí, což jsou chronologicky
sepsaná onemocnění předcházející nynějšímu onemocnění.
Nynější onemocnění (NO): Snažíme se vše chronologicky seřadit. Naší snahou
by mělo být zjistit všechny důležité souvislosti se současným onemocněním. Jak popis
obtíží, přibližnou dobu jejich vzniku (k popisu určení doby používejme přesného
vyjádření, ne matoucí pojmy jako „ před týdnem“, „minulý rok“, správné je uvést „14.
září okolo osmé hodiny ranní“), zda se obtíže objevují na něco vázané, zda jsou obtíže
stálého charakteru či zda jsou mezi jednotlivými výkyvy i období bez obtíží a jejich
frekvence.
U bolesti zjišťujeme její charakter, lokalizaci bolesti, její šíření a délku trvání, či
zda se pacient pokoušel sám bolest tlumit a čím a jaká byla úspěšnost ovlivnění léky.
Obdobným způsobem postupujeme i u jiných symptomů než je bolest.
Popisujeme dušnost, zvracení, kašel, otoky, krvácení.
Dřívější onemocnění: I zde se zaměřujeme na chronologické uspořádání
při popisu onemocnění, operací, úrazů, dřívějších hospitalizací. A to od narození až
po současnost. U závažnějších stavů se podrobněji vyptáme na dobu jejich trvání
na způsob léčby a případné trvalé následky.
U osobní anamnézy neopomeneme údaje týkající se abúzu alkoholu, drog
a kouření. Musíme počítat s tím, že většina pacientů se bude snažit svůj abúzus popírat.
Vždy bude údaj oproti realitě podceněn, především u alkoholiků.
Abúzus drog: především u mladých je potřeba se na tento fenomén zaměřit.
Pátráme po formách aplikace drog, jako jsou vpichy, vdechování, lokální aplikace. Dále
se snažíme zjistit typ omamné látky a dávky, které pacient užívá a kdy si časově
poslední dávku podal.
18
Abúzus alkoholu: ptáme se na typ alkoholu (víno, pivo, tvrdý alkohol),
pravidelnost konzumace (příležitostně, dvakrát týdně, denně), množství (jedna
sklenička, čtyři piva).
Abúzus nikotinu: od kolika let kouří, kolik cigaret denně, co kouří.
Zaznamenáme i nadměrné užívání kávy a čaje, i když tento údaj není tak
významný. Neopomeňme na dotaz týkající se nadměrného užívání léků. V poslední
době se objevuje zvýšena konzumace analgetik, nesteroidních antirevmatik, sedativ,
sympatomimetik, laxancií, anorektik, kodeinových přípravků.
Se zvýšeným cestovním ruchem přibývá v posledních letech nutnost
zaznamenávat cestování a dlouhodobý pobyt v zahraničí z důvodu výskytu
parazitárních a jiných u nás neobvyklých chorob (Klener, 2009).
1.2.4 Rodinná anamnéza (RA)
Naším cílem při odběru rodinné anamnézy by měly být údaje především
o zdravotním stavu rodičů. Jestliže máme podezření na výskyt dědičného onemocnění je
dobré rozhovor vést i směrem k širšímu příbuzenstvu, především pak k prarodičům.
Dále se ptáme na zdravotní stav sourozenců, zaznamenáváme je jednotlivě
a neopomeneme i zdravotní stav dětí pacienta. U rodinných příslušníků, kteří již zemřeli
se dotazujeme na věk a příčinu úmrtí, kterou též neopomeneme poznamenat (Klener,
2009).
1.2.5 Pracovní (PA) a sociální anamnéza (SA)
Pracovní a sociální anamnéza má dnes zvláště významné postavení. Zjišťujeme
nejen údaje o zaměstnání, které nemocný v průběhu života vykonával, ale také klademe
důraz na jeho postavení na pracovišti a neopomíjíme klást dotazy na výši platu (může
nemocného limitovat v dietních opatřeních - celiakie).
19
O pracovišti zjišťujeme údaje typu: prach, vlhkost, hluk, možnost dodržování
správné životosprávy.
Do sociální anamnézy patří údaje o rodinné situaci (rodinná sounáležitost,
rozvod, problémy s dětmi, důvody bezdětnosti), úrovni bydlení, stravovací návyky,
způsob života, zda nemocný byl v uplynulé době na dovelené, sportovní aktivity
a zájmy pacienta. U sportujících je dobré se optat na častost tréninků a na pobírání
anabolik, popř. dopingu (Souček, 2005).
1.2.6 Farmakologická anamnéza (FA)
Cestou farmakologické anamnézy se dovídáme informace o lécích, které pacient
pravidelně užívá. Zaznamenáváme typ přípravku, jeho gramáž a velikost dávky během
dne i noci. Ptáme se na nutnost přidání dávky především u přípravků tišící bolest.
Je poměrně už běžnou záležitostí, že senioři mají napsaný „lísteček“
dávkovacího schématu pravidelných léků, který pak stačí k dokumentaci přiložit.
Stává se, že především mladé slečny nepovažují antikoncepci za lék a proto je
dobré se na tento údaj optat.
Farmakologickou anamnézu můžeme rozšířit o údaj o potravinových doplňcích,
vitamínech a fytofarmakách.
1.2.7 Alergická anamnéza (AA)
Poznamenáváme alergie všeho typu, důležitá je pro nás především alergie léková
a pro zásah ZS i informace o alergii na jod, který se vyskytuje v určitých dezinfekcích.
U výskytu alergie se ptáme na její projevy (enantém, alergický edém, anafylaktická
reakce) a na častost projevu.
Mezi další neméně významné alergie patří alergie potravinová, na prach, pyl,
roztoče, cizorodé látky (kontrastní látka), náplasti apod. (Chrobák, 2007).
20
2 Základní fyzikální vyšetřovací metody
K základním dovednostem, které by pro nás měly být předností ve vyšetřovacím
procesu jsou: poklep (perkuse), pohled (inspekce), poslech (auskultace), pohmat
(palpace) a navíc se uvádí vyšetření podle čichu. Tyto vyšetřovací metody bychom měly
velmi dobře ovládat a nemělo by se stát, abychom je opomněly. Jejich název základní je
odvozen od skutečnosti, že k jejich provedení nám vystačí pouze naše smysly bez
jakýchkoliv pomůcek a přístrojů.
2.1 Poklep (perkuse)
Při této vyšetřovací metodě je spojen poslech zvuku, který jsme vyvolali poklepem
buď na náš prst (poklep nepřímý) nebo přímo na kůži pacienta (poklep přímý)
s pohmatovým vjemem. Touto vyšetřovací metodou můžeme hodnotit charakter tkání
a orgánů. Velmi dobře lze rozlišit hranice dvou na sebe neléhajících tkání rozdílných
vlastností.
Poklep přímý je využíván při zjišťování bolesti v dané oblasti. Používá se i krom
klasického poklepu prsty i poklep malíkovou stranou ruky (tapotement).
Více častěji je využíván poklep nepřímý, kdy poklepem na druhý článek 3. prstu
levé ruky, který je přiložený na kůži pacienta v celé rozsahu prstu (ostatní prsty levé
ruky jsou oddáleny) klepeme 3. prstem pravé ruky. Poklep by měl být krátký, rychlý
a pružný. Tlučící prst by mě po úderu rychle odskočit, aby netlumil zvuk a hmatový jev
vyvolaný jeho poklepem. Používají se dva poklepy v půlsekundovém intervalu
za sebou, aby netlumily chvění.
Dají se rozlišit tyto poklepové zvuky:
- Poklep plný jasný – nad zdravou vzdušnou plicní tkání, zvuk je součtem zvuků,
které vznikly rozechvěním blanek plicních sklípků.
- Poklep škatulový (zvuk je hluboký a prodloužený) – nad patologicky vzdušnou
tkání (emfyzém), především při nálezu vzduchu v interpleurální dutině (při
pneumotoraxu).
21
- Poklep bubínkový – běžný nad žaludkem a střevy, patologicky nad plícemi.
- Poklep temný – nad nevzdušnou tkání (svalová hmota).
- Poklep ztemnělý – přechod mezi jasným a temným poklepem (Chrobák, 2007).
2.2 Pohled (inspekce)
K tomuto vyšetření nám postačí náš zrak. Hlavní podmínkou pro splnění této
vyšetřovací metody je dostatečné osvětlení. Všímáme si obrovské škály symptomů,
které jsou více probrány v učebnicích interní propedeutiky, avšak pro nás je důležité být
především pozorní od začátku výkonu naší praxe. Jen zkušenostmi a pozorováním jsme
schopni po čase jisté symptomy rozpoznat pohledem (Souček, 2005).
2.3 Poslech (auskultace)
Poslechem hodnotíme zvukové fenomény, které vznikly činností orgánů (plíce,
srdce, střeva, těhotná děloha). Poslech přímý provádíme přiložením ucha na povrch těla
nad vyšetřovaným orgánem pacienta, kdežto poslech nepřímý vyžaduje pomůcku –
fonendoskop (stetoskop).
2.4 Pohmat (palpace)
K tomuto vyšetření používáme hmat, kterým rozeznáváme jak na povrchu kůže,
tak pod ní patologické struktury. Můžeme tak zjistit jejich velikost, konzistenci,
bolestivost, krepitace, popřípadě hybnost v kloubech či hybnost patologickou.
Pohmatem cítíme pulzaci tepen. Vyšetření pohmatem je vhodné pro vyšetření
pohybového ústrojí (luxace, zlomeniny, otoky) a pro vyšetření oblasti břicha.
Pohmat při vyšetření břicha používáme nejdříve povrchový, poté hloubkový.
Břišní svaly by měly být uvolněné (dosáhneme toho v poloze v lehu na zádech
s pokrčenými dolními končetinami opřenými o podložku). Hmatat začínáme v levém
dolním kvadrantu dále přecházíme do levého horního kvadrantu, do pravého horního
22
kvadrantu a zakončíme vyšetření v pravém dolním kvadrantu. Při vyšetření vnímáme
patologické rezistence a bolestivost pohmatu (Chrobák, 2007).
2.5 Vyšetření pomocí čichu
Vyšetření pomocí našeho čichu patří též k fyzikální vyšetřovací metodě. Mnohdy se
nad tímto vyšetřením ani nemusíme zamýšlet. Už jen při vstupu do místnosti, kterou
pacient před naším příjezdem po nějakou dobu obýval jsme schopni ucítit a rozpoznat
určité pachy. Zápach po alkoholu, fekálních výměškách či uremické problémy
rozpoznáme hned. Zaměřit bychom se spíše měli na pach po acetonu při těžké
ketoacidóze, na specifický pach při kariézním chrupu, na specifický pach při některých
infekcích a metabolických poruchách (diftérie, jaterní koma).
2.6 Vyšetření celkového stavu pacienta
Celkový stav pacienta posuzujeme dle stavu vědomí, polohy (abnormální
pohyby), habitu, kůže, otoků, zhodnocení hlasu (poruchy řeči), naměřené tělesné
teploty, arteriálního pulsu a tlaku.
2.6.1 Vědomí
Vědomí je zvláštní stav nervové činnosti. Tento pojem zahrnuje dva aspekty. Za
prvé znamená bdělý stav (vigilita) – schopnost jedince reagovat na podněty vnitřního
a vnějšího prostředí. Tento stav se v průběhu dne mění na spánek a bdělost. Za druhé
schopnost vnímat sám sebe a schopnost vnímat realitu okolního světa (lucidita). Platí
vztah „bez vigility není lucidity“. Lucidita je označována jako jasnost bdění a popisuje
obsah bdělého stavu. Jedinec je tedy ve stavu bdělém a uvědomuje si svůj postoj
v realitě (Králíček, 2011).
Poruchy vědomí postihující vigilitu (bdělý stav) označujeme jako kvantitativní
poruchy vědomí: somnolence, sopor, koma.
23
1. Somnolence – postižený s malou spontánní aktivitou, spavý, odpovídá
přiléhavě, reflexy zachovány na výzvu k pohybu reaguje se zpožděním.
2. Sopor – postižený se nachází ve spánku, ze kterého ho lze probudit bolestivým
podnětem, na výzvu nereaguje, neodpovídá.
3. Koma – třetí nejtěžší stav poruchy vědomí, v lehčí fázi postižený reaguje
obrannými pohyby na algický (bolestivý) podnět, v těžší fázi na podněty
nereaguje, vyhasínají reflexy a mohou nastat poruchy dechu a oběhu.
Poruchy vědomí postihující luciditu označujeme jako kvantitativní poruchy
vědomí: amence (stav zmatenosti), delirium (odlišuje se od amence psychomotorickým
neklidem), obnubilace (mrákotný stav), (Klener, 2009).
2.6.2 Poloha, abnormální pohyby
Poloha postiženého vypovídá o jeho celkovém stavu.
Základní typy polohy:
1. aktivní – jakoukoliv polohu postižený zaujme bez bolesti
2. pasivní – postižený sám nedokáže měnit svou polohu
3. vynucená – poloha, ve které postiženého obtíže se zmírňují (při bolestech břicha
poloha „v klubíčku“)
Abnormální pohyby se vyskytují pouze za patologické situace. Mohou mít podobu
třesu, choreatických pohybů, balistických pohybů, atetoidních pohybů, tiků a křečí.
1. Třes – může být klidový, pomalý nebo naopak rychlý. Lokalizace je na prstech
rukou, předloktí, celých paží, na dolní čelisti či na hlavě celé. Vyskytuje se
především u parkinsonismu, dále u hypertyreózy, roztroušené sklerózy či
u jaterního selhání.
2. Choreatické pohyby – mimovolní rychlé svalové záškuby, vznikají
nepravidelně a lokalizace je téměř kdekoliv na těle, především končetiny
a obličej. Výskyt u chorea minor a revmatické horečky.
3. Balistické pohyby – mimovolné prudké pohyby velké amplitudy, obvykle
ischemický podklad.
24
4. Atetoidní pohyby – pomalejší kroutivé pohyby mimovolného charakteru
s velkou amplitudou. Lokalizace především obličej a dolní končetiny. Častý
následek prenatální encefalopatie.
5. Tiky – spontánní pohyby určitých svalových skupin. Lokalizace obličej (lícní
svaly, zavírání víčka, pohyb ústního koutku).
6. Křeče (spasmus) – nadměrný kosterní stah svaloviny (příčně pruhované či
hladké svaloviny). Křeč může být lokalizovaná na určitou svalovou skupinu či
generalizovaná křeč celého těla. Rozdělení křečí:
Tonické křeče (spínavé) – svalové napětí (tetanus).
Klonické křeče (škubavé) – s viditelnými svalovými záškuby (novorozenecké
křeče).
Tonicko-klonické křeče – mohou být lokalizované na část těla, postižený je
při vědomí (Jacksonova epilepsie). Častěji se setkáváme s generalizovanými
tonicko-klonickými křečemi provázenými poruchou vědomí (epileptický
záchvat), (Králíček, 2011).
2.6.3 Habitus, kůže, otok
Slovo habitus v sobě zahrnuje vnější vzhled, postoj, oblečení. Rozlišujeme
základní tři typy: normostenický (běžný habitus, optimum), astenický (hubený, štíhlý
s ochablým svalstvem) a hyperstenický (menší, silnější, až obézní).
Speciálním výrazem často používaným v přednemocniční péči – casus socialis –
osamělí nesoběstační pacienti, lidé zanedbaní, sociálně nepřizpůsobiví.
Kůže – při celkovém vyšetření pacienta si všímáme kůže a to především její
barvy, exantému, jizev, patologických výrůstků a turgoru, který nám vypovídá
o hydrataci organismu. Rozlišujeme červené zbarvení pokožky, bledá kůže a sliznice,
ikterus (nažloutlá kůže, sliznice, bělmo), cyanóza (namodralé až temně modré zbarvení
kůže a sliznic z nedostatku kyslíku).
Otok (edém) – nahromadění tekutiny v mezibuněčných prostorách. Rozlišujeme
lokální otok (otok po zánětu, při trombózách, při zhoršeném odtoku mízy)
25
a generalizovaný otok (nejčastější příčina je pravostranné srdeční selhávání, kdy se krev
hromadí v těle před vstupem do pravého srdce, při patologii ledvin, jaterní cirhóze).
Na otoku se uplatňuje mnoho dějů. Například zvýšený filtrační tlak v kapilárách,
snížený onkotický tlak v kapilárách (opak tlaku filtračního), patologie cévní stěny
a lymfatického systému.
Při fyzikálním vyšetření zjišťujeme otok pohmatem a pohledem. Na pohled je
kůže v oblasti otoku lesklá, napjatá a bledá (u zánětlivého otoku naopak červená).
Pohmatem při zatlačení prstu do kůže vzniká v místě vytlačený důlek. Při zánětlivém
otoku je kůže teplejší než její okolí (Chrobák, 2007).
2.6.4 Změny hlasu, poruchy řeči
Změny hlasu či poruchy řeči si všímáme už při samotném odběru anamnézy, kdy
s pacientem komunikujeme.
Změny hlasu – rozlišujeme chrapot, huhňavý hlas či zhrubění hlasu (nejsme ovšem
vždy schopni zhrubění hlasu posoudit, protože s pacientem pravděpodobně přicházíme
do styku poprvé a nemáme srovnání s jeho zdravým stavem).
Poruchy řeči – pacient má problémy s výslovností, s artikulací, s vyjadřováním. Mezi
základní poruchy řeči patří: afázie – porucha produkce nebo porozumění řeči
(Brockova, Wernického), dysfázie – obtížná produkce či porozumění řeči, dysartrie –
obtížná artikulace, anartrie – neschopnost artikulace, afonie, dysfonie – chrapot nebo
šepot u poruchy inervace laryngu, babuties – koktavost, mutismus – němota (většinou
psychogenní), skandovaná řeč (u poruch mozečku), monotónní řeč – u parkinsonismu
(Králíček, 2011).
2.6.5 Přístrojová vyšetření patřící k základnímu fyzikálnímu vyšetření
Těmito vyšetřeními zjišťujeme základní životní funkce, které vypovídají
o aktuálním stavu pacienta a mohou nás upozornit na naléhavost dané situace.
26
Tělesná teplota – hodnocení tělesné teploty provádíme pomocí teploměru (rtuťový –
dnes už nepoužívaný, infračervený, digitální, čelní, ušní). Teplotu je možné měřit
v axile, rectu, ve vnějším zvukovodu a na čele.
Hodnocení tělesné teploty: pod 34°C smrt, 34 až 36°C hypotermie, 36 až 37°C
normotermie, 37 až 38°C subfebrilie, 38 až 40°C febrilie (horečka), 40 až 42°C
hyperpyrexie a nad 42°C nastává smrt.
Puls – měříme poslechem (pomocí fonendoskopu), pohmatem nejčastěji na a.radialis
(dále na a. femoralis, a. dorsalis pedis, a. temporalis), elektronicky (pomocí EKG či
saturačního čidla). Při měření si všímáme frekvence (u dospělého norma 70 – 80/min),
pravidelnosti a kvality tepu (tvrdý, nitkovitý, nehmatný).
Tlak – krevní tlak (TK) můžeme měřit pomocí arteriální kanyly - centrální žilní tlak
(CŽT nebo CVP) přímo nebo nepřímo pomocí tonometru (rtuťový, elektronický).
Měření krevního tlaku provádíme přiložením správné velikosti manžety
tonometru na paži, kterou neškrtí oděv a je volně visící v úrovni srdce. Nafouklou
manžetu upouštíme pomalu a plynule.
Normální TK dospělého je 120/80 mmHg (normotenze). Tlak krve pod
100/60mmHg je označován jako hypotenze a naopak TK nad 140/90mmHg jako
hypertenze (Klener, 2009).
2.6 Vyšetření dle jednotlivých částí těla a systémů
Ve vyšetření jednotlivých částí těla postupujeme systematicky, abychom nějaké
vyšetření neopomněli, tzv. „od hlavy k patě“.
Hlava: deformity, bolestivost na dotek, bolesti hlavy, migrény.
Oči: bolesti očí, výtok, otoky víček, záněty spojivek, nošení brýlí, kontaktních čoček.
Nos: výskyt rýmy, výtoky, bolestivost vedlejších dutin nosních, epistaxe.
Uši: zalehání uší, bolestivost, hodnocení sluchu, výtoky.
Dutina ústní: hodnocení chrupu, protéza, krvácení z dásní, pálení jazyka, výskyt aftů.
Respirační systém: kašel, hodnocení sputa, hodnocení dušnosti (klidová, námahová,
záchvatovitá).
27
Kardiovaskulární systém: bolest na hrudníku, palpitace, Raynaudův fenomén,
hodnocení krevního tlaku, pulzace, otoky dolních končetin.
Gastrointestinální systém: chuť k jídlu, bolestivost břicha, nauzea, zvracení, zácpa,
průjem, hodnocení stolice (s příměsí krve, hlenu), pravidelnost stolice, nadýmání.
Urogenitální systém: častost mikce, pálení při močení, příměs v moči (krev, hlen),
pohlavní choroby.
Svaly, klouby: pohyblivost v kloubech, bolestivost při pohybu, otoky, krepitace,
slabost.
Lymfatický a hematopoetický systém: zduřené místní uzliny, chudokrevnost,
warfarinizace (Souček, 2005).
28
3 Komunikace
Téma komunikace je natolik rozsáhlé, že tato práce se této problematice nebude
věnovat příliš hluboko. Ráda bych odkázala čtenáře na svou absolventskou práci, která
se komunikací více zabývá především z hlediska definice, složek verbální a neverbální
komunikace, způsobů použití gest, mimiky věnuje se také proxemice (vzdálenost mezi
lidmi, kteří spolu jednají), hranici tělesných kontaktů, haptice (dotyky lidí mezi sebou
komunikujících, např. podání ruky) a v závěru se nachází pár odstavců pro zásady
specifičnosti komunikace s určitými skupinami pacientů (nemocné dítě, stará osoba,
hendikepovaný pacient – neslyšící, nevidomí, tělesné postižení, mentální postižení,
pacienti s poruchou řeči, hluchoslepí a psychiatričtí pacienti – agrese, úzkost, deprese,
pacienti s abúzem alkoholu, drog, léků, pacient se sociálními problémy).
Tato bakalářská práce je v oblasti komunikace zaměřena na obtížnou
komunikaci v určitých situacích především z pohledu zdravotnického záchranáře, tedy
na komunikaci v přednemocniční neodkladné péči.
3.1 Komunikace v přednemocniční neodkladné péči
Přednemocniční neodkladná péče je prvotní péče o pacienta a základní
stabilizace jeho stavu do příjezdu do zdravotnického zařízení. Přednemocniční
neodkladná péče jde skrz nejrůznější onemocnění, sociálními aspekty a zabývá se všemi
věkovými kategoriemi. Oblast, kam zasahuje tato péče je tedy nadměrně široká a téměř
jedinečná v našich zdravotnických oborech.
Zdravotnický pracovník na místě události působí jako spasitel, zachránce dané
situace a někdy si může připadat i jako „hromosvod“. Už jen samotná atmosféra této
tíživé situace je natolik emočně vypjatá, že se zde odehrává jakési divadlo emočních
projevů – pláč, křik, zděšení, bolest, agrese, úleva. V této situaci je právě důležitá
empatie a komunikační dovednosti zdravotnického pracovníka k širokému okolí, jak
k postiženému tak jeho příbuzným, k přihlížejícím.
Komunikace v přednemocniční neodkladné péči má svá jistá specifika oproti
klasickým medicínským oborům. Opěrným pilířem by měla být empatie a respekt
k lidské důstojnosti a jedinečnosti.
29
„Přistupujme k pacientovi tak, jak bychom si přáli, aby zdravotnický pracovník
v oné situaci přistupoval k nám či k našim blízkým.“
3.1.1 Psychika pacienta v přednemocniční neodkladné péči
Pacienti jsou lidi a lidé jsou různí a ještě tito různí lidé se dostanou do situace,
kterou nemají naučenou a sami nevědí, jak se v ní zachovat. A právě v této situaci je
potřeba naší osoby, abychom pacientovi podali pomocnou ruku naší komunikací s ním.
Zní to možná náročně, ale náročné to není, chce to trénink a soustředit se na to, co
říkáme a ne to, co máme na jazyku, aby hned šlo ven. Pacient není připraven na naše
problémy a naše pocity. On volá v této chvíli o pomoc a my jsme tu od toho, abychom
mu pomohli. Správnou komunikací s empatií můžeme pomoci jak psychicky, tak
i terapeuticky, záleží na naší schopnosti a vůli chtít pacientovi pomoci.
Existuje pojem psychická iatropatogenie, což je psychické poškození pacienta
způsobené zdravotnickým pracovníkem. Pacient může být psychicky poškozen špatnou
gestikulací, nehodnou poznámkou, nevhodné zamlčení informace. Tímto způsobem
vzniká „syndrom bílého pláště“.
Vyvarujme se vět typu: „Co byste čekal v tomto věku?“, „To zvládnete, jste
přeci chlap.“, „No to holt musíte zvládnout.“, „To nedopadne dobře.“ (Andršová, 2012).
3.1.2 Druhy komunikace v přednemocniční neodkladné péči
Je důležité si uvědomit, že pracovník v přednemocniční neodkladné péči je
vystavován neustále se měnícím pracovním podmínkám. Komunikuje jak na pracovišti
se svými kolegy, při výjezdu se svými nadřízenými lékaři a obsluhou z dispečinku, tak
s jeho objektem zájmu, tedy s postiženým klientem. A v neposledním bodě také
s rodinou, příbuznými postiženého, medii a okolními kolemjdoucími a neměla bych
opomenout ani komunikaci s laiky, kteří se pokusili poskytnout první pomoc na místě
události.
30
1. RLP (rychlá lékařská pomoc).
V situaci, kdy je na místě události přítomen lékař, tak se právě on stává
vedoucím ve struktuře rozhovoru s pacientem a s jeho bezprostředním
okolím. Jeho komunikace by měla zahrnovat stránku empatickou
i psychosociální.
2. RZP (rychlá zdravotnická pomoc).
V případě zásahu posádky RZP (dvoučlenná posádka – zdravotnický
záchranář a řidič-záchranář) se stává vedoucím v komunikaci a v postupu léčby
střední zdravotnický pracovník. Je tedy patrné, že zdravotnický záchranář
na místech události musí umět zaujmout jak pozici nadřízeného – vedoucího
zásahu, tak pozici podřízeného. Tyto dvě pozice se zcela zásadně v řízení
rozhovoru a v komunikaci s pacientem liší.
3. OS (operační středisko).
První, kdo začíná komunikovat s místem události je operační středisko
a to pouze přes telefon, nemá tedy možnost použít jiné složky důležité pro
komunikaci, než jsou právě slova. Při komunikaci přes telefonní sluchátko nelze
použít prvky nonverbální komunikace (gesta, mimiku). Přitom základním
úkolem pracovníka operačního střediska je co nejpřesněji a v co nejkratším čase
odebrat dostatečné informace z místa události.
Základem komunikace v tomto případě je položit jednu dostatečně
srozumitelnou otázku a dát volajícímu čas na její odpověď. Přitom musí být
otázka dobře formulovaná, aby se operátor dozvěděl z odpovědi co nejpřesnější
informaci. Pokyny pro volajícího podává operátor též jasně a srozumitelně bez
jakýchkoliv náznaků nejistoty a mnohoznačnosti. Již z tónu hlasu by měl být
volající přesvědčen, že právě tímto telefonátem pomůže oné mimořádné
události.
4. ZZ (zdravotnické zařízení).
Nedílnou součástí zásahu ZZS (zdravotnické záchranné služby) je
předání pacienta do zdravotnického zařízení. Bohužel v tomto bodě celého
31
zásahu bývá největší problém. Díky neprofesionalitě dochází jak ze strany
zdravotnického záchranáře, tak ze strany zdravotnického zařízení někdy až
k banálním hádkám a to i před pacienty samotnými.
Převzetí pacienta do péče od ZZS by mělo zahrnovat jak ústní tak
i písemnou formu. V dokumentu ZZS (tzv. parere) by mělo být zaznamenáno
vše, co zdravotnický záchranář zjistil od pacienta (anamnéza) a jeho okolí. Vše
by mělo být jasně, srozumitelně a přitom stručně poznamenáno. Při ústním
předání pacienta by měly zaznít odborně, věcně a profesionálně údaje
o charakteru události, o stavu pacienta (při příjezdu i během transportu),
o změřených hodnotách, o poskytnutí léčby. Celé předání pacienta by mělo
proběhnout korektně na vysoké profesionální úrovni (Ptáček, 2011).
3.2 Interkulturní problematika v komunikaci
S pojmem interkulturní problematika v komunikaci ve zdravotnictví se lze setkat
v mnohé medicínské literatuře. Ovšem většina z nich zahrnuje pouze význam takový,
když se zdravotnický pracovník rozhodne odjet někam do ciziny např. na misi. Rozebírá
se pak, jak se zachovat a jak vnímat rozdílné kulturní zvyky, jak se zachovat, aby si
člověk v „cizím“ prostředí našel cestu ke kultuře, která ho v onu chvíli obklopuje. Už
jen ale v málokteré literatuře se dočteme o interkulturních aspektech, které máme řešit
my, u nás v ČR, když se při naší práci v přednemocniční neodkladné péči s takovýmto
pacientem setkáme.
Na začátek je důležité si uvědomit několik odlišností naší kultury od ostatních –
jazyk, kultura, barva pleti, náboženství nebo jiné výraznější zvláštnosti. Mějme stále
na mysli, že nejde pouze o jazyk, který je mezi námi a pacientem rozdílný, ale právě
také o chápání zdravotnické péče. U nás je v žebříčku priorit zdraví na jednom
z prvních míst, kdežto u jiných může být úplně jinde. Vážnost onemocnění též každá
kultura vnímá trochu jinak. Dále např. rodinná sounáležitost. Podívejme se na Romy.
U nich je na prvním místě v žebříčku priorit právě rodina. Hlavou rodiny je otec, matka
nabývá svého postavení se zvyšujícím se počtem dětí. Romové žijí tím co je, minulost
je pryč a budoucnost daleko. Možná právě zde je ukryta jejich lhostejnost ke zdravotní
péči, k očkování, k pravidelným prohlídkám během těhotenství. Nemoc je Romy
32
vnímána ne jako problém jednotlivce, ale jako problém celé široké rodiny, proto vzít
pacienta této kultury do sanitního vozidla samotného je skoro nemožné a je v této chvíli
důležitá naše asertivita a schopnost komunikace právě na bázi interkulturního jednání.
Interkulturní komunikace vychází ze znalostí specifik jednotlivých kultur. Měli
bychom volit slova srozumitelná pro našeho pacienta a během rozhovoru si zpětnou
vazbou kontrolovat, jestli opravdu pacient rozumí dané problematice tak, jak se mu ji
snažíme vysvětlit. Nezapomeňme si hlídat naší neverbální složku komunikace (Ptáček,
2011).
3.3 Komunikace s VIP pacienty
Zkratka V.I.P. (Very Imporatant Person). Mezi tyto pacienty se řadí spousta lidí,
kteří si myslí, že tímto zaškatulkováním více získají. Patří mezi ně lidé z různých
profesí, např. diplomati, sportovní hvězdy, filmové hvězdy, politici, hlavy států,
vojenští velitelé, apod. Kdo se mezi tuto skupinu lidí rád řadí, jsou lidé enormně bohatí,
kteří se pravděpodobně domnívají, že penězi lze získat vše a dále lupiči, vrazi
a zdravotničtí pracovníci.
VIP syndrom. Poprvé se o VIP syndromu v urgentní medicíně zmiňuje až
v roce 2007 světově známá ročenka “Yearbook of Intensive Care and Emergency
Medicine“.
„Kombinace projevů pacienta, jeho rodiny, suity i dalších osob spolu se
systémovým, ale i reaktivním chováním zdravotníků vytvářejí ucelený VIP syndrom.“
(Drábková, 2009).
Pokud se jedná o významnou osobu, kterou převážíme je dobré v běžných
postupech na tuto skutečnost myslet. Pro přednemocniční péči především ve chvílích, kdy
pacient opouští sanitní vozidlo. Vstup do nemocničního zařízení volit postranním vchodem,
doporučit pacientovi, aby si kryl obličej dlaněmi, nabídnout pacientovi ochrannou roušku,
pokusit se, aby ochranka na pacienta počkala venku a pacienta doprovodit jen se
zdravotnickým personálem, vyhneme se tak spoustě zvídavých očí. Při příjmu pacienta
nejprve uložit na samostatný box a až po té předávat pacienta zdravotnickému personálu.
Pacient této významnosti by měl být v nemocnici avizován dopředu (Ptáček, 2011).
33
3.4 Komunikace s medii
Stále více častěji potřebuje veřejnost informace. Jejími zprostředkovateli mezi
místem události a jimi jsou media. Informace jím podaná by měla být sdělována
srozumitelnou formou pro cílovou skupinu, pokud možno bez odborných výrazů. Z nich
je akorát veřejnost flustrovaná a míra představivosti stoupá.
Většina zaměstnavatelů záchranných složek nedovoluje jednotlivým
pracovníkům s médii komunikovat. Má na to vyčleněné zaměstnance tzv. tiskové
mluvčí.
Na začátku rozhovoru je dobré se optat novinářů, médií na pár otázek: Proč Vás
tento problém zajímá? Jak tento článek chcete psát? Jaký mu dáte nadpis? Proč tuto
situaci považuje za tolik důležitou, že o ní chcete psát? Kdy a kde tento článek mohu
vidět? Tak trochu je vyvedete z míry, a pokud se stane, že na naše otázky zadavatel
neodpoví, nemusíme odpovídat ani my.
Když už se do rozhovoru s médii dáme, nezapomeňme, že by se měl používat
jazyk srozumitelný, obsah by měl být co nejvíce objektivní, nezastírající pravdu.
(Ptáček, 2011)
34
PRAKTICKÁ ČÁST
4 Metodika práce
Námět na průzkumný problém
Vzdělanost, orientace a zájem o zlepšení postupů v oblasti odběru anamnézy,
fyzikálního vyšetření a komunikace s pacientem u pracovníků přednemocniční
neodkladné péče.
Cíl a hodnota průzkumu
Cílem průzkumného šetření je zjistit míru vzdělanosti zdravotnických pracovníků
v oblasti odběru anamnézy, fyzikálního vyšetření a v kvalitě komunikace s pacientem
a dále zjištěné návrhy na zlepšení prvního kroku k určení správné diagnózy.
Zkoumaný soubor
 Průzkum bude cílený.
 Základní soubor tvoří 50 respondentů (muži i ženy) ve věkovém rozmezí od 22
do 47 let zaměstnaných na zdravotnických záchranných službách.
 Základní soubor bude rozdělen dle krajů ČR (5) vždy po deseti respondentech.
Zkoumaná oblast
 Vybrané kraje zdravotnických záchranných služeb ČR:
 ZZS Libereckého kraje
 ZZS Středočeského kraje
 ZZS Hlavního města Prahy
 ZZS Královéhradeckého kraje
 ZZS Plzeňského kraje.
Časové rozmezí
 Průzkumné šetření bude prováděno v období od 1.12.2012 do 1.2.2013.
Metody a techniky
 Při průzkumném šetření je použito dotazníkové metody.
 Dotazník je nestandardizovaný.
35
 Je použita kombinace uzavřených a otevřených otázek.
 Dotazník obsahuje 20 položek. Byl rozdán v počtu 50, návratnost byla 100%.
Průzkumný tým
 Individuální průzkum.
 Zpracovatel – Veronika Bulířová.
Zpracování
 Získaná data budou zodpovědně vytříděna a zpracována kvantitativní metodou,
vyjádřena v absolutních číslech.
 Jednotlivé položky budou zpracovány do přehledných grafů a tabulek
s procentuálním vyjádřením.
Organizační zabezpečení
 Zvolený časový prostor je 2 měsíce.
 Průzkumné šetření bude financováno z vlastních prostředků průzkumníka.
Hypotézy
H 1 – Předpokládám, že zdravotničtí záchranáři nemají dostatek času na odběr
anamnézy, pomáhají jim k odběru zaškrtávací políčka ve výjezdovém dokumentu, často
opomíjí pracovní a sociální anamnézu.
H 2 – Předpokládám, že fyzikální vyšetření není u zdravotnických záchranářů problém.
Ví, jaké složky obsahuje a ví, co se dá jakým vyšetřením zjistit.
H 3 – Předpokládám, že díky tomu, že se zdravotničtí záchranáři nevěnují problematice
komunikace a jejím nácvikům, tak nesprávně k pacientovi z hlediska komunikace
přistupují.
36
5 Průzkum
Otázka č. 1 – Máte při výjezdu dostatek času na kvalitní odběr anamnézy? (zaškrtněte)
ANO NE
Tabulka 1 - Otázka č. 1
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
ANO 7 / 70% 5 / 50% 7 / 70% 7 / 70% 8 / 80%
NE 3 / 30% 5 / 50% 3 / 30% 3 / 30% 2 / 20%
Neuvedeno 0 / 0% 0 / 0% 0 / 0% 0 / 0% 0 / 0%
Graf 1 - Otázka č. 1
Na otázku č. 1 odpovědělo ze ZZSLK 70% ano, 30% ne, ze ZZSHMP 50% ano,
50% ne, ze ZZSSK 70% ano, 30% ne, ze ZZSPK 70% ano, 30% ne a ze ZZSKHK 80%
ano, 20% ne. Celkově odpovědělo 100% dotázaných.
Celkem lze tedy otázku vyhodnotit tak, že 31 z 50 respondentů (tedy 62%
respondentů) se domnívá, že na výjezdu ZZS má dostatek času na kvalitní odběr
anamnézy.
70%
50%
70% 70%
80%
30%
50%
30% 30%
20%
0% 0% 0% 0% 0%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
ANO NE Neuvedeno
37
Otázka č. 2 – Ve výjezdovém dokumentu upřednostňujete zaškrtávací políčka nebo
máte raději prostor pro vlastní zápis odběru anamnézy?
ZAŠKRTÁVACÍ POLÍČKA VOLNÝ PROSTOR
Tabulka 2 - Otázka č. 2
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
Zaškrtávací políčka 1 / 10% 7 / 70% 6 / 60% 5 / 50% 7 / 70%
Volný prostor 9 / 90% 3 / 30% 4 / 40% 5 / 50% 3 / 30%
Neuvedeno 0 / 0% 0 / 0% 0 / 0% 0 / 0% 0 / 0%
Graf 2 - Otázka č. 2
Na otázku č. 2 odpovědělo, že upřednostňují ze ZZSLK 90% zaškrtávací
políčka, 10% volný prostor, ze ZZSHMP 70% zaškrtávací políčka, 30% volný prostor,
ze ZZSSK 60% zaškrtávací políčka, 40% volný prostor, ze ZZSPK 50% zaškrtávací
políčka, 50% volný prostor a ze ZZSKHK 70% zaškrtávací políčka, 30% volný prostor.
Celkem odpovědělo 100% dotázaných.
Lze tedy otázku č. 2 shrnout tak, že 34 z 50 respondentů (tedy 68% respondentů)
upřednostňuje zaškrtávací políčka před volným prostorem v jejich výjezdovém
dokumentu.
10%
70%
60%
50%
70%
90%
30%
40%
50%
30%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
Zaškrtávací políčka Volný prostor Neuvedeno
38
Otázka č. 3 – Byl byste raději zvětšil nebo zmenšil prostor na vlastní popis stavu
pacienta?
ZVĚTŠIL ZMENŠIL
Tabulka 3 - Otázka č. 3
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
Zvětšil 8 / 80% 4 / 40% 6 / 60% 5 / 50% 7 /70%
Zmenšil 1 / 10% 6 / 60% 4 / 40% 5 / 50% 3 / 30%
Neuvedeno 1 / 10% 0 / 0% 0 / 0% 0 / 0% 0 / 0%
Graf 3 - Otázka č. 3
Na otázku č. 3 odpovědělo ze ZZSLK 80% zvětšit prostor pro vlastní popis
stavu pacienta, 10% zmenšit tento prostor, 10% respondentů ze ZZSLK neodpovědělo,
ze ZZSHMP 40% zvětšit a 60% zmenšit, ze ZZSSK 60% zvětšit, 40% zmenšit,
ze ZZSPK 50% zvětšit a 50% zmenšit a ze ZZSKHK 70% zvětšit, 30% zmenšit prostor
pro vlastní popis stavu pacienta. Celkem odpovědělo 98% dotázaných.
Lze tedy otázku č. 3 shrnout tak, že 30 z 50 respondentů (tedy 60% respondentů)
by si přálo zvětšit prostor na vlastní popis stavu pacienta.
80%
40%
60%
50%
70%
10%
60%
40%
50%
30%
10%
0% 0% 0% 0%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
Zvětšil Zmenšil Neuvedeno
39
Otázka č. 4 – Jaká zaškrtávací políčka byste ve Vašem výjezdovém dokumentu (parere)
přidal?
Tabulka 4 - Otázka č. 4
Odpovědi / ZZS ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
Neodpověděl 6 / 60% 4 / 40% 6 / 60% 7 / 70% 8 / 80%
Žádná 4 / 40% 2 / 20% 2 / 20% 2 / 20% 2 /20%
Ebrieta 3 / 30% 1 / 10%
Agrese 1 / 10% 2 / 20%
Nespolupracuje 2 / 20%
Alergie 1 / 10%
Souhlas pacienta s postupem 1 / 10%
Přikurtování během transportu 1 / 10%
Casus socialis 2 / 20% 1 / 10%
Graf 4 - Otázka č. 4
60%
40%40%
20%
30%
10% 10%
20%
60%
20%
10%
20% 20%
10% 10%
70%
20%
10%
80%
20%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
40
Na otázku č. 4 neodpovědělo ze ZZSLK 60% respondentů, 40% by žádné
políčko do výjezdového záznamu nepřidalo.
Ze ZZSHMP 40% respondentů neodpovědělo, 20% by žádné políčko
do výjezdového záznamu nepřidalo, 30% respondentů postrádá zaškrtávací políčko pro
„ebrietu“, 10% pro „agresi“, 10% pro „přikurtovaní pacienta během transportu“ a 20%
pro políčko na zaznamenání „casus socialis“.
Ze ZZSSK 60% respondentů neodpovědělo, 20% by žádné políčko
do výjezdového záznamu nepřidalo, 10% respondentů postrádá zaškrtávací políčko pro
„ebrietu“, 20% pro „agresi“, 20% pro „nespolupracuje“, 10% pro „alergie“ a 10% pro
políčko na zaznamenání „casus socialis“.
Ze ZZSPK 70% respondentů neodpovědělo, 20% by žádné políčko
do výjezdového záznamu nepřidalo, 10% respondentů postrádá zaškrtávací políčko pro
„souhlas pacienta s postupem“.
Ze ZZSKHK 80% respondentů neodpovědělo, 20% by žádné políčko
do výjezdového záznamu nepřidalo.
Lze tedy otázku č. 4 shrnout následovně. 24% respondentů je spokojených se
stavem záznamových políček v jejich záznamu o výjezdu. 8% respondentů postrádá
políčko pro záznam „ebrieta“, 6% „ agrese“, 4% „nespolupracuje“, 2% „alergie“, 2%
„souhlas pacienta s postupem“, 2% „přikurtování“ a 6% „casus socialis“.
41
Otázka č. 5 – Jaká zaškrtávací políčka byste ve Vašem výjezdovém dokumentu (parere)
odebral?
Tabulka 5 - Otázka č. 5
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
Neodpověděl 60% 50% 50% 70% 80%
Žádná 10% 20% 40% 30% 20%
Tamponáda jícnu 30%
Žaludeční sonda 10%
Skóre Apgarové 30%
Doba porodní 30%
Hodnocení první pomoci 10%
Zajištění dýchacích cest 10%
Stimulace mA 10%
IP mm H2O 10%
Graf 5 - Otázka č. 5
60%
10%
30%
10%
50%
20%
30% 30%
10%
50%
40%
10% 10% 10%
70%
30%
80%
20%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
42
Na otázku č. 5 neodpovědělo ze ZZSLK 60% respondentů, 10% by žádné
políčko z výjezdového záznamu neodebralo, 30% respondentů by odebralo políčko
„tamponáda jícnu“ a 10% dotázaných by odebralo „žaludeční sonda“.
Ze ZZSHMP 50% respondentů neodpovědělo, 20% by žádné políčko
z výjezdového záznamu neodebralo, 30% respondentů by odebralo políčko „skóre
Apgarové“, 30% „doba porodní“ a 10% dotázaných by odebralo „hodnocení první
pomoci“.
Ze ZZSSK 50% respondentů neodpovědělo, 40% by žádné políčko
z výjezdového záznamu neodebralo, 10% respondentů by odebralo políčko „zajištění
dýchacích cest“, 10% „stimulace mA“ a 10% dotázaných by odebralo „IPmmH2O“.
Ze ZZSPK 70% respondentů neodpovědělo a 30% by žádné políčko
z výjezdového záznamu neodebralo.
Ze ZZSKHK 80% respondentů neodpovědělo a 20% by žádné políčko
z výjezdového záznamu neodebralo. Celkem odpovědělo 38% dotázaných.
Lze tedy otázku č. 5 shrnout následovně. 24% respondentů je spokojených se
stavem záznamových políček v jejich záznamu o výjezdu. Dále nelze pro nedostatek
odpovědí jednotlivá procenta určit. Tato otázka je zaměřena na typ výjezdového
dokumentu, který daná záchranná služba používá, a k tomu se váží zaškrtávací políčka,
která by jednotliví záchranáři odebrali. Tím, že u nás není jednotný typ výjezdového
dokumentu, tak tato otázka nemá celkovou vypovídající hodnotu. Náhled na jednotlivé
výjezdové dokumenty jednotlivých ZZS uvedených v bakalářské práci jsou k nahlédnutí
v příloze (Příloha D, E, F).
43
Otázka č. 6 – Jaký druh při odběru anamnézy často opomíjíte? (zaškrtněte)
RA (rodinná an.), OA (osobní), NO (nynější onemocnění), AA (alergie),
GA (gynekologická), FA (farmakologická), PA (pracovní anamnéza),
SA (sociální anamnéza)
Tabulka 6 - Otázka č. 6
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
žádnou 2 / 20% 1 / 10% 1 / 10%
RA 2 / 20% 3 / 30% 8 / 80% 7 / 70% 2 / 20%
OA
NO
AA 1 / 10% 1 / 10%
GA 2 / 20% 4 / 40% 6 / 60% 7 / 70% 6 / 60%
FA 1 / 10%
PA 8 / 80% 5 / 50% 7 / 70% 6 / 60% 6 / 60%
SA 9 / 90% 6 / 60% 4 / 40% 9 / 90% 8 / 80%
neodpověděl 0 / 0% 2 / 20% 0 / 0% 1 / 10% 0 / 0%
Graf 6 - Otázka č. 6
Na otázku č. 6 odpovědělo ze ZZSLK 100% respondentů, 20% se přiznalo, že
opomíjí „rodinnou anamnézu“, 20% „gynekologickou anamnézu“, 80% „pracovní
anamnézu“ a 90% respondentů často opomíjí „sociální anamnézu“.
20% 20%
80%
90%
0%
20%
30%
40%
10%
50%
60%
20%
10%
80%
60%
70%
40%
0%
70%
10%
70%
60%
90%
10%
10%
20%
10%
60%
60%
80%
0%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
44
Ze ZZSHMP neodpovědělo na otázku 20% respondentů, 20% se domnívá, že
na žádnou část anamnézy nezapomíná, 30% se přiznalo, že opomíjí „rodinnou
anamnézu“, 40% „gynekologickou anamnézu“, 10% „farmakologickou anamnézu“,
50% „pracovní anamnézu“ a 60% respondentů často opomíjí „sociální anamnézu“.
Ze ZZSSK odpovědělo na otázku 100% respondentů, 10% se domnívá, že
na žádnou část anamnézy nezapomíná, 80% se přiznalo, že opomíjí „rodinnou
anamnézu“, 60% „gynekologickou anamnézu“, 70% „pracovní anamnézu“ a 40%
respondentů často opomíjí „sociální anamnézu“.
Ze ZZSPK neodpovědělo na otázku 10% respondentů, 70% se přiznalo, že
opomíjí „rodinnou anamnézu“, 10% „alergickou anamnézu“, 70% „gynekologickou
anamnézu“, 60% „pracovní anamnézu“ a 90% respondentů často opomíjí „sociální
anamnézu“.
Ze ZZSKHK odpovědělo na otázku 100% respondentů, 10% se domnívá, že
na žádnou část anamnézy nezapomíná, 20% se přiznalo, že opomíjí „rodinnou
anamnézu“, 10% „alergickou anamnézu“, 60% „gynekologickou anamnézu“, 60%
„pracovní anamnézu“ a 80% respondentů často opomíjí „sociální anamnézu“. Celkem
odpovědělo 94% dotázaných.
Lze tedy otázku č. 6 shrnout následovně. 4 z 50 respondentů (tedy 8%
respondentů) neopomíjí žádnou součást anamnézy, 22 z 50 respondentů (tedy 44%
respondentů) často opomíjí rodinnou anamnézu, 2 z 50 respondentů (tedy 4%
respondentů) opomíjí alergickou anamnézu, 25 z 50 respondentů (tedy 50%
respondentů) opomíjí gynekologickou anamnézu, 1 z 50 respondentů (tedy 2%
respondentů) opomíjí farmakologickou anamnézu, 32 z 50 respondentů (tedy
respondentů) opomíjí pracovní anamnézu a 34 z 50 respondentů (tedy 68%
respondentů) opomíjí sociální anamnézu.
45
Otázka č. 7 – Zaměřujete se záměrně během rozhovoru s pacientem na neverbální
složku komunikace? (gestikulace, mimika…)
ANO NE
Tabulka 7 - Otázka č. 7
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
ANO 4 / 40% 2 / 20% 6 / 60% 5 / 50% 3 / 30%
NE 6 / 60% 8 / 80% 4 / 40% 5 / 50% 7 / 70%
Neuvedeno 0 / 0% 0 / 0% 0 / 0% 0 / 0% 0 / 0%
Graf 7 - Otázka č. 7
Na otázku č. 7 odpovědělo ze ZZSLK 40% respondentů, že se zaměřuje během
rozhovoru s pacientem na neverbální složku komunikace, 60% nikoli. Ze ZZSHMP se
zaměřuje během rozhovoru s pacientem na neverbální složku komunikace 20%
respondentů, 80% nikoli. Ze ZZSSK se zaměřuje během rozhovoru s pacientem
na neverbální složku komunikace 60% respondentů a 40% nikoli. Ze ZZSPK se
zaměřuje během rozhovoru s pacientem na neverbální složku komunikace 50%
respondentů, 50% nikoli. Ze ZZSKHK se zaměřuje během rozhovoru s pacientem
na neverbální složku komunikace 30% respondentů, 70% nikoli. Celkem odpovědělo
100% dotázaných.
Lze tedy otázku č. 7 shrnout tak, že 30 z 50 respondentů (tedy 60% respondentů)
se nezaměřuje během rozhovoru s pacientem na neverbální složku komunikace.
40%
20%
60%
50%
30%
60%
80%
40%
50%
70%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
ANO NE Neuvedeno
46
Otázka č. 8 – Podáváte pacientovi ruku při představení se? (pokud to pacientův stav
dovoluje)
ANO NE
Tabulka 8 - Otázka č. 8
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
ANO 2 / 20% 0 / 0% 1 / 10% 3 / 30% 2 / 20%
NE 7 / 70% 9 / 90% 9 / 90% 7 / 70% 6 / 60%
Neuvedeno 1 / 10% 1 / 10% 0 / 0% 0 / 0% 2 / 20%
Graf 8 - Otázka č. 8
Na otázku č. 8 neodpovědělo ze ZZSLK 10% respondentů, 20% respondentů
podá pacientovi ruku při představení se, 70% nikoli. Ze ZZSHMP neodpovědělo 10%
respondentů a 90% respondentů nepodá pacientovi ruku při představení se. Ze ZZSSK
odpovědělo 10% respondentů, že podá pacientovi ruku při představení se, 90% nikoli.
Ze ZZSPK odpovědělo 30% respondentů, že podá pacientovi ruku při představení se,
70% nikoli. Ze ZZSKHK neodpovědělo 20% respondentů, 20% respondentů podá
pacientovi ruku při představení se, 60% nikoli. Celkem odpovědělo 92% dotázaných.
Lze tedy otázku č. 7 shrnout tak, že 38 z 50 respondentů (tedy 76% respondentů)
nepodá pacientovi ruku při představení se.
20%
0%
10%
30%
20%
70%
90% 90%
70%
60%
10% 10%
0% 0%
20%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
ANO NE Neuvedeno
47
Otázka č. 9 – Jestliže máte pacienta položeného na nosítkách a odebíráte anamnézu,
jakou polohu zvolíte? (zaškrtněte)
a. Stojím u nosítek zboku
b. Stojím u nosítek u hlavy (za hlavou pacienta)
c. Sedím za pacientovou hlavou
d. Sedím z boku u nosítek
Tabulka 9 - Otázka č. 9
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
Stojím u nosítek z boku 3 / 30% 5 / 50% 4 / 40% 6 / 60% 2 / 20%
Stojím u nosítek u hlavy 0 / 0% 1 / 10% 2 / 20% 0 / 0% 0 / 0%
Sedím za pacientovou hlavou 2 / 20% 2 / 20% 0 / 0% 1 / 10% 2 / 20%
Sedím z boku u nosítek 4 / 40% 2 / 20% 4 / 40% 3 / 30% 6 / 60%
Neuvedeno 1 / 10% 0 / 0% 0 / 0% 0 / 0% 0 / 0%
Graf 9 - Otázka č. 9
30%
50%
40%
60%
20%
0%
10%
20%
0% 0%
20% 20%
0%
10%
20%
40%
20%
40%
30%
60%
10%
0% 0% 0% 0%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
Stojím u nosítek z boku Stojím u nosítek u hlavy
Sedím za pacientovou hlavou Sedím z boku u nosítek
Neuvedeno
48
Na otázku č. 9 neodpovědělo ze ZZSLK 10% respondentů, 30% respondentů
odpovědělo, že při odběru anamnézy od pacienta ležícího na nosítkách se nacházejí
stojící u nosítek z boku, 20% sedí za pacientovou hlavou a 40% sedí z boku u nosítek.
Ze ZZSHMP 50% respondentů odpovědělo, že při odběru anamnézy od pacienta
ležícího na nosítkách se nacházejí stojící u nosítek z boku, 10% respondentů stojí
u nosítek u hlavy, 20% sedí za pacientovou hlavou a 20% sedí z boku u nosítek.
Ze ZZSSK 40% respondentů odpovědělo, že při odběru anamnézy od pacienta
ležícího na nosítkách se nacházejí stojící u nosítek z boku, 20% respondentů stojí
u nosítek u hlavy a 40% sedí z boku u nosítek.
Ze ZZSPK 60% respondentů odpovědělo, že při odběru anamnézy od pacienta
ležícího na nosítkách se nacházejí stojící u nosítek z boku, 10% sedí za pacientovou
hlavou a 30% sedí z boku u nosítek.
Ze ZZSKHK 20% respondentů odpovědělo, že při odběru anamnézy od pacienta
ležícího na nosítkách se nacházejí stojící u nosítek z boku, 20% sedí za pacientovou
hlavou a 60% sedí z boku u nosítek. Celkem odpovědělo 98% dotázaných.
Lze tedy otázku č. 9 shrnout tak, že 20 z 50 respondentů (tedy 40% respondentů)
stojí u nosítek z boku, 3 z 50 respondentů (tedy 6% respondentů) stojí u nosítek u hlavy,
7 z 50 respondentů (tedy 14% respondentů) sedí za pacientovou hlavou a 19 z 50
respondentů (tedy 38% respondentů) sedí z boku u nosítek.
49
Otázka č. 10 – Používáte při fyzikálním vyšetření poslech pacienta (poslech
fonendoskopem plíce, srdce,…)
ANO NE
Tabulka 10 - Otázka č. 10
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
ANO 3 / 30% 1 / 10% 2 / 20% 1 / 10% 2 / 20%
NE 7 / 70% 6 / 60% 8 / 80% 7 / 70% 6 / 60%
Neuvedeno 0 / 0% 3 / 30% 0 / 0% 2 / 20% 2 / 20%
Graf 10 - Otázka č. 10
Na otázku č. 10 odpovědělo ze ZZSLK 30% respondentů, že používá při
fyzikálním vyšetření poslech pacienta a 70% respondentů nikoli. Ze ZZSHMP
neodpovědělo 30% respondentů, 10% respondentů odpovědělo, že používá při
fyzikálním vyšetření poslech pacienta a 60% respondentů nikoli. Ze ZZSSK odpovědělo
20% respondentů, že používá při fyzikálním vyšetření poslech pacienta a 80%
respondentů nikoli. Ze ZZSPK neodpovědělo 20% respondentů, 10% respondentů
odpovědělo, že používá při fyzikálním vyšetření poslech pacienta a 70% respondentů
nikoli. Ze ZZSKHK neodpovědělo 20% respondentů, 20% respondentů odpovědělo, že
používá při fyzikálním vyšetření poslech pacienta a 60% respondentů nikoli. Celkem
odpovědělo 86% dotázaných.
Lze tedy otázku č. 7 shrnout tak, že 9 z 50 respondentů (tedy 18% respondentů)
používá při fyzikálním vyšetření poslech pacienta a 34 z 50 respondentů (tedy 68%
respondentů) nepoužívá poslech při fyzikálním vyšetření pacienta.
30%
10%
20%
10%
20%
70%
60%
80%
70%
60%
0%
30%
0%
20% 20%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
ANO NE Neuvedeno
50
Otázka č. 11 – Víte, jak se poklep provádí a používáte ho?
a. používám ho a vím, jak se provádí
b. vím, jak se provádí, nepoužívám ho
c. nevím, jak se správně provádí a nepoužívám ho
Tabulka 11 - Otázka č. 11
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
Používám ho a vím, jak se provádí 4 / 40% 5 / 50% 7 / 70% 3 / 30% 6 / 60%
Vím, jak se provádí, nepoužívám ho 4 / 40% 1 / 10% 3 / 30% 6 / 60% 4 / 40%
Nevím, jak se správně provádí,
nepoužívám ho 2 / 20% 4 / 40% 0 / 0% 1 / 10% 0 / 0%
Neuvedeno 0 / 0% 0 / 0% 0 / 0% 0 / 0% 0 / 0%
Graf 11 - Otázka č. 11
Na otázku č. 11 odpovědělo ze ZZSLK 40% respondentů, že používá a ví, jak se
provádí poklep, jako součást fyzikálního vyšetření pacienta, 40% respondentů
odpovědělo, že ví, jak se poklep provádí, ale nepoužívá ho a 20% neví, jak se správně
poklep provádí a tedy ho nepoužívá.
Ze ZZSHMP odpovědělo 50% respondentů, že používá a ví, jak se provádí
poklep, jako součást fyzikálního vyšetření pacienta, 10% respondentů odpovědělo, že
40%
50%
70%
30%
60%
40%
10%
30%
60%
40%
20%
40%
0%
10%
0%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
Používám ho a vím, jak se provádí
Vím, jak se provádí, nepoužívám ho
Nevím, jak se správně provádí, nepoužívám ho
Neuvedeno
51
ví, jak se poklep provádí, ale nepoužívá ho a 40% neví, jak se správně poklep provádí
a tedy ho nepoužívá.
Ze ZZSSK odpovědělo 70% respondentů, že používá a ví, jak se provádí poklep,
jako součást fyzikálního vyšetření pacienta a 30% respondentů odpovědělo, že ví, jak se
poklep provádí, ale nepoužívá ho.
Ze ZZSPK odpovědělo 30% respondentů, že používá a ví, jak se provádí poklep,
jako součást fyzikálního vyšetření pacienta, 60% respondentů odpovědělo, že ví, jak se
poklep provádí, ale nepoužívá ho a 10% neví, jak se správně poklep provádí a tedy ho
nepoužívá.
Ze ZZSKHK odpovědělo 60% respondentů, že používá a ví, jak se provádí
poklep, jako součást fyzikálního vyšetření pacienta a 40% respondentů odpovědělo, že
ví, jak se poklep provádí, ale nepoužívá ho. Celkem odpovědělo 100% dotázaných.
Lze tedy otázku č. 11 shrnout tak, že 25 z 50 respondentů (tedy 50%
respondentů) používá při fyzikálním vyšetření poklep a ví, jak se provádí, 18 z 50
respondentů (tedy 36% respondentů) ví, jak se provádí poklep pacienta, ale nepoužívá
ho a 7 z 50 respondentů (14% respondentů) neví, jak se správně poklep provádí a tedy
ho nepoužívá.
52
Otázka č. 12 – Víte, co se dá zjistit poklepem? (vypište)
Správné odpovědi: charakter tkání, zda je pod povrchem těla plyn, tekutina, vyšetření
břicha, hrudníku, traumatologické vyšetření (fraktury, luxace), bolestivost
Tabulka 12 - Otázka č. 12
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
Správné odpovědi 6 / 60% 4 / 40% 6 / 60% 7 / 70% 3 / 30%
Špatné odpovědi 1 / 10% 2 / 20% 2 / 20% 2 / 20% 3 / 30%
Neuvedeno 3 / 30% 4 / 40% 2 / 20% 1 / 10% 4 / 40%
Graf 12 - Otázka č. 12
Na otázku č. 12 neodpovědělo ze ZZSLK 30% respondentů, 60% respondentů
odpovědělo správně, tedy vědělo, co se dá zjistit poklepem a 10% odpovědělo špatně.
Ze ZZSHMP neodpovědělo 40% respondentů, 40% respondentů odpovědělo správně,
tedy vědělo, co se dá zjistit poklepem a 20% odpovědělo špatně. Ze ZZSSK
neodpovědělo 20% respondentů, 60% respondentů odpovědělo správně, tedy vědělo, co
se dá zjistit poklepem a 20% odpovědělo špatně. Ze ZZSPK neodpovědělo 10%
respondentů, 70% respondentů odpovědělo správně, tedy vědělo, co se dá zjistit
poklepem a 20% odpovědělo špatně. Ze ZZSKHK neodpovědělo 40% respondentů,
30% respondentů odpovědělo správně, tedy vědělo, co se dá zjistit poklepem a 30%
odpovědělo špatně. Celkem odpovědělo 72% dotázaných.
60%
40%
60%
70%
30%
10%
20% 20% 20%
30%
30%
40%
20%
10%
40%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
Správné odpovědi Špatné odpovědi Neuvedeno
53
Lze tedy otázku č. 12 shrnout tak, že 26 z 50 respondentů (tedy 52%
respondentů) odpovědělo správně, tedy vědělo, co se dá zjistit poklepem a 10 z 50
respondentů (tedy 20% respondentů) odpovědělo špatně.
Otázka č. 13 – Jakou větou začínáte rozhovor s pacientem po pozdravu? (napište ji)
Tabulka 13 - Otázka č. 13
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
Co Vás trápí? 4 / 40% 6 / 60% 3 / 30% 6 / 60% 4 / 40%
Jak se máte? 1 / 10%
Proč jste si nás zavolal? 1 / 10% 2 / 20%
Co se děje? 2 / 20% 1 / 10% 1 / 10%
Z jakého důvodu jste si volal ZZS? 1 / 10%
Co máte za problém? 1 / 10%
Jaké máte potíže? 3 / 30%
Copak se stalo? 2 / 20%
Co Vám je? 3 / 30%
Neuvedeno 3 / 30% 1 / 10% 4 / 40% 1 / 10% 0 / 0%
Graf 13 - Otázka č. 13
40%
10%
20%
30%
60%
10%
20%
10%
30%
10% 10% 10%
40%
60%
30%
10%
40%
20%
10%
30%
0%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
54
Na otázku č. 13 neodpovědělo ze ZZSLK 30% respondentů, 40% odpovědělo,
že začíná rozhovor s pacientem po pozdravu větou „Co Vás trápí?“, 10% požije větu
„Jak se máte?“ a 20% se optá větou „Copak se stalo?“.
Ze ZZSHMP neodpovědělo 10% respondentů, 60% odpovědělo, že začíná
rozhovor s pacientem po pozdravu větou „Co Vás trápí?“, 10% požije větu „Proč jste si
nás zavolal?“ a 20% se optá větou „Co se děje?“.
Ze ZZSSK neodpovědělo 40% respondentů, 30% odpovědělo, že začíná
rozhovor s pacientem po pozdravu větou „Co Vás trápí?“, 10% požije větu „Co se
děje?“, 10% „Z jakého důvodu jste si zavolal ZZS?“ a 10% se optá větou „Co máte
za problém?“.
Ze ZZSPK neodpovědělo 10% respondentů, 60% odpovědělo, že začíná
rozhovor s pacientem po pozdravu větou „Co Vás trápí?“ a 30% se optá větou „Co Vám
je?“.
Ze ZZSKHK neodpovědělo 10% respondentů, 40% odpovědělo, že začíná
rozhovor s pacientem po pozdravu větou „Co Vás trápí?“, 20% požije větu „Proč jste si
nás zavolal?“, 10% „Co se děje?“ a 30% se optá větou „Jaké máte obtíže?“. Celkem
odpovědělo 80% dotázaných.
Lze tedy otázku č. 13 shrnout tak, že 23 z 50 respondentů (tedy 46%
respondentů) začíná rozhovor s pacientem po pozdravu větou „Co Vás trápí?“.
55
Otázka č. 14 – Co si v pár bodech představíte pod pojmem „základní fyzikální
vyšetření“?
a. c.
b. d.
Správné odpovědi: pohled, poslech, pohmat, poklep, hodnocení vědomí, krevní tlak,
pulz, saturace, dech, teplota
Tabulka 14 - Otázka č. 14
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
Správné odpovědi 8 / 80% 9 / 90% 9 / 90% 7 / 70% 8 / 80%
Špatné odpovědi 0 / 0% 1 / 10% 1 / 10% 0 / 0% 1 / 10%
Neuvedeno 2 / 20% 0 / 0% 0 / 0% 3 / 30% 1 / 10%
Graf 14 - Otázka č. 14
Na otázku č. 14 neodpovědělo ze ZZSLK 20% respondentů a 90% respondentů
odpovědělo správně, tedy vědělo, co patří pod pojem „základní fyzikální vyšetření“.
Ze ZZSHMP odpovědělo 90% respondentů správně, tedy vědělo, co patří pod pojem
„základní fyzikální vyšetření“ a 10% respondentů odpovědělo špatně. Ze ZZSSK
odpovědělo 90% respondentů správně, tedy vědělo, co patří pod pojem „základní
fyzikální vyšetření“ a 10% respondentů odpovědělo špatně. Ze ZZSPK neodpovědělo
30% respondentů a 70% respondentů odpovědělo správně, tedy vědělo, co patří pod
pojem „základní fyzikální vyšetření“. Ze ZZSKHK neodpovědělo 10% respondentů,
80%
90% 90%
70%
80%
0%
10% 10%
0%
10%
20%
0% 0%
30%
10%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
Správné odpovědi Špatné odpovědi Neuvedeno
56
80% respondentů odpovědělo správně, tedy vědělo, co patří pod pojem „základní
fyzikální vyšetření“ a 10% respondentů odpovědělo špatně. Celkem odpovědělo 88%
dotázaných.
Lze tedy otázku č. 12 shrnout tak, že 41 z 50 respondentů (tedy 82%
respondentů) odpovědělo správně, tedy vědělo, co patří pod pojem „základní fyzikální
vyšetření“ a 3 z 50 respondentů (tedy 6% respondentů) odpovědělo špatně.
Otázka č. 15 – Jaká skupina pacientů Vám v komunikaci činí největší obtíže?
(zaškrtněte)
a. děti c. slepí e. cizinci
b. staří d. hluchý f. s abúzem alkoholu, drog
Tabulka 15 - Otázka č. 15
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
děti
staří 3 / 30% 2 / 20%
slepí 1 / 10%
hluchý 1 / 10% 1 / 10%
cizinci 1 / 10% 2 / 20% 2 / 20%
s abúzem alkoholu, drog 6 / 60% 8 / 80% 6 / 60% 8 / 80% 7 / 70%
neuvedeno 1 / 10% 1 / 10%
Graf 15 - Otázka č. 15
30%
10%
60%
20%
80%
20%
10%
60%
10%
10%
80%
10%
10%
20%
70%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
57
Na otázku č. 15 odpovědělo ze ZZSLK 30% respondentů, že skupina pacientů,
která jim činí v komunikaci největší potíže, jsou pacienti „staří“, 10% pacienti „cizinci“
a 60% pacienti „s abúzem alkoholu a drog“.
Ze ZZSHMP odpovědělo 20% respondentů, že skupina pacientů, která jim činí
v komunikaci největší potíže, jsou pacienti „cizinci“ a 80% pacienti „s abúzem alkoholu
a drog“.
Ze ZZSSK neodpovědělo 10% respondentů, 20% respondentů odpovědělo, že
skupina pacientů, která jim činí v komunikaci největší potíže, jsou pacienti „staří“, 10%
pacienti „hluchý“ a 60% pacienti „s abúzem alkoholu a drog“.
Ze ZZSPK neodpovědělo 10% respondentů, 10% respondentů odpovědělo, že
skupina pacientů, která jim činí v komunikaci největší potíže, jsou pacienti „hluchý“
a 80% pacienti „s abúzem alkoholu a drog“.
Ze ZZSKHK odpovědělo 10% respondentů, že skupina pacientů, která jim činí
v komunikaci největší potíže, jsou pacienti „slepí“, 20% pacienti „cizinci“ a 70%
pacienti „s abúzem alkoholu a drog“. Celkem odpovědělo 96% dotázaných.
Lze tedy otázku č. 15 shrnout tak, že 5 z 50 respondentů (tedy 10% respondentů)
činí největší potíže v komunikaci skupina pacientů „staří“, 1 z 50 respondentů (tedy 2%
respondentů) skupina pacientů „slepí“, 2 z 50 respondentů (tedy 4% respondentů)
skupina pacientů „hluchý“, 5 z 50 respondentů (tedy 10% respondentů) skupina
pacientů „cizinci“ a 35 z 50 respondentů (tedy 70%respondentů) skupina pacientů
„s abúzem alkoholu a drog“.
58
Otázka č. 16 – Jaká skupina pacientů Vám v komunikaci činí nejmenší obtíže?
(zaškrtněte)
a. děti c. slepí e. cizinci
b. staří d. hluchý f. s abúzem alkoholu, drog
Tabulka 16 - Otázka č. 16
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
děti 8 / 80% 6 / 60% 4 / 40% 2 / 20% 4 / 40%
staří 2 / 20% 2 / 20% 8 / 80% 6 / 60%
slepí 1 / 10%
hluchý
cizinci 3 / 30% 2 / 20%
s abúzem alkoholu, drog
neuvedeno 1 / 10% 1 / 10%
Graf 16 - Otázka č. 16
Na otázku č. 16 odpovědělo ze ZZSLK 80% respondentů, že skupina pacientů,
která jim činí v komunikaci nemenší potíže, jsou pacienti „děti“ a 20% pacienti „staří“.
Ze ZZSHMP neodpovědělo 10% respondentů, 60% odpovědělo, že skupina
pacientů, která jim činí v komunikaci nejmenší potíže, jsou pacienti „děti“ a 30%
pacienti „cizinci“.
Ze ZZSSK neodpovědělo 10% respondentů, 40% respondentů odpovědělo, že
skupina pacientů, která jim činí v komunikaci nejmenší potíže, jsou pacienti „děti“, 20%
pacienti „staří, 10% pacienti „slepí“ a 20% pacienti „cizinci“.
80%
20%
60%
30%
10%
40%
20% 10%
20%
10%
20%
80%
40%
60%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
59
Ze ZZSPK 20% respondentů odpovědělo, že skupina pacientů, která jim činí
v komunikaci nejmenší potíže, jsou pacienti „děti“ a 80% pacienti „staří“.
Ze ZZSKHK odpovědělo 40% respondentů, že skupina pacientů, která jim činí
v komunikaci nejmenší potíže, jsou pacienti „děti“ a 60% pacienti „staří“. Celkem
odpovědělo 96% dotázaných.
Lze tedy otázku č. 16 shrnout tak, že 24 z 50 respondentů (tedy 48%
respondentů) činí nejmenší potíže v komunikaci skupina pacientů „děti“, 18 z 50
respondentů (tedy 36% respondentů) skupina pacientů „staří“, 1 z 50 respondentů (tedy
2% respondentů) skupina pacientů „slepí“ a 5 z 50 respondentů (tedy 10% respondentů)
skupina pacientů „cizinci“.
Otázka č. 17 – Domníváte se, že by v problematice v komunikace s pacienty pomohly
nácviky? (zaškrtněte)
ANO NE
Tabulka 17 - Otázka č. 17
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
ANO 7 / 70% 8 / 80% 9 / 90% 7 / 70% 7 / 70%
NE 1 / 10% 2 / 20% 0 / 0% 2 / 20% 3 / 30%
Neuvedeno 2 / 20% 0 / 0% 1 / 10% 1 / 10% 0 / 0%
Graf 17 - Otázka č. 17
70%
80%
90%
70% 70%
10%
20%
0%
20%
30%
20%
0%
10% 10%
0%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
ANO NE Neuvedeno
60
Na otázku č. 17 neodpovědělo ze ZZSLK 20% respondentů, 70% respondentů se
domnívá, že by s komunikací s pacienty pomohly nácviky a 10% si nemyslí, že by
nácviky byly pomocí s komunikací s pacienty.
Ze ZZSHMP se 80% respondentů domnívá, že by s komunikací s pacienty
pomohly nácviky a 20% si nemyslí, že by nácviky byly pomocí s komunikací
s pacienty.
Ze ZZSSK neodpovědělo 10% respondentů a 90% respondentů se domnívá, že
by s komunikací s pacienty pomohly nácviky.
Ze ZZSPK neodpovědělo 10% respondentů, 70% respondentů se domnívá, že by
s komunikací s pacienty pomohly nácviky a 20% si nemyslí, že by nácviky byly pomocí
s komunikací s pacienty.
Ze ZZSKHK 70% respondentů se domnívá, že by s komunikací s pacienty
pomohly nácviky a 30% si nemyslí, že by nácviky byly pomocí s komunikací
s pacienty. Celkem odpovědělo 92% dotázaných.
Lze tedy otázku č. 17 shrnout tak, že 38 z 50 respondentů (tedy 76%
respondentů) se domnívá, že by s komunikací s pacienty pomohly nácviky.
61
Otázka č. 18 – Poskytuje Vám zaměstnavatel jakýsi manuál na odběr anamnézy?
ANO NE
Tabulka 18 - Otázka č. 18
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
ANO 0 / 0% 0 / 0% 0 / 0% 0 / 0% 0 / 0%
NE 6 / 60% 7 / 70% 9 / 90% 5 / 50% 6 / 60%
Neuvedeno 4 / 40% 3 / 30% 1 / 10% 5 / 50% 4 / 40%
Graf 18 - Otázka č. 18
Na otázku č. 18 neodpovědělo ze ZZSLK 40% respondentů a 60% respondentů
nedostává žádný manuál k odběru anamnézy. Ze ZZSHMP neodpovědělo 30%
respondentů a 70% respondentů nedostává žádný manuál k odběru anamnézy.
Ze ZZSSK neodpovědělo 10% respondentů a 90% respondentů nedostává žádný
manuál k odběru anamnézy. Ze ZZSPK neodpovědělo 50% respondentů a 50%
respondentů nedostává žádný manuál k odběru anamnézy. Ze ZZSKHK neodpovědělo
40% respondentů a 60% respondentů nedostává žádný manuál k odběru anamnézy.
Celkem odpovědělo 66% dotázaných.
Lze tedy otázku č. 18 shrnout tak, že 33 z 50 respondentů (tedy 66%
respondentů) nedostává žádný manuál k odběru anamnézy.
60%
70%
90%
50%
60%
40%
30%
10%
50%
40%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
ANO NE Neuvedeno
62
Otázka č. 19 – Staral jste se někdy o VIP pacienta?
ANO NE
Tabulka 19 - Otázka č. 19
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
ANO 7 / 70% 8 / 80% 6 / 60% 6 / 60% 8 / 80%
NE 3 / 30% 1 / 10% 3 / 30% 4 / 40% 2 / 20%
Neuvedeno 0 / 0% 1 / 10% 1 / 10% 0 / 0% 0 / 0%
Graf 19 - Otázka č. 19
Na otázku č. 19 odpovědělo ze ZZSLK 70% respondentů, že už se někdy setkalo
s VIP pacientem a 30% nikoli. Ze ZZSHMP neodpovědělo 10% respondentů, 80%
respondentů se už někdy setkalo s VIP pacientem a 10% nikoli. Ze ZZSSK
neodpovědělo 10% respondentů, 60% respondentů se už někdy setkalo s VIP pacientem
a 30% nikoli. Ze ZZSPK odpovědělo 60% respondentů, že už se někdy setkalo s VIP
pacientem a 40% nikoli. Ze ZZSKHK odpovědělo 80% respondentů, že už se někdy
setkalo s VIP pacientem a 20% nikoli. Celkem odpovědělo 96% dotázaných.
Lze tedy otázku č. 19 shrnout tak, že 35 z 50 respondentů (tedy 70%
respondentů) se už někdy setkalo s VIP pacientem a 13 z 50 respondentů (tedy 26%
respondentů) ještě nikoli.
70%
80%
60% 60%
80%
30%
10%
30%
40%
20%
0%
10% 10%
0% 0%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
ANO NE Neuvedeno
63
Otázka č. 20 – Komunikoval jste někdy s medii?
ANO NE
Tabulka 20 - Otázka č. 20
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
ANO 3 / 30% 0 / 0% 0 / 0% 1 / 10% 2 / 20%
NE 7 / 70% 0 / 0% 9 / 90% 9 / 90% 7 / 70%
Neuvedeno 0 / 0% 10/100% 1 / 10% 0 / 0% 1 / 10%
Graf 20 - Otázka č. 20
Na otázku č. 20 odpovědělo ze ZZSLK 30% respondentů, že už někdy
komunikovali s medii a 70% nikoli. Ze ZZSHMP neodpovědělo 100% respondentů.
Ze ZZSSK neodpovědělo 10% respondentů a 90% respondentů ještě nikdy
nekomunikovalo s medii. Ze ZZSPK odpovědělo 10% respondentů, že už někdy
komunikovalo s medii a 90% nikoli. Ze ZZSKHK neodpovědělo 10% respondentů,
20% respondentů už někdy komunikovalo s medii a 70% nikoli. Celkem odpovědělo
78% dotázaných.
Lze tedy otázku č. 20 shrnout tak, že 6 z 50 respondentů (tedy 12% respondentů)
už někdy komunikovalo s medii a 32 z 50 respondentů (tedy 64% respondentů) ještě
nikoli.
30%
0% 0%
10%
20%
70%
0%
90% 90%
70%
0%
100%
10%
0%
10%
0%
20%
40%
60%
80%
100%
120%
ZZSLK ZZSHMP ZZSSK ZZSPK ZZSKHK
ANO NE Neuvedeno
64
6 Diskuze
Výsledky výzkumu nelze srovnávat s jinými autory. Dotazník byl zaměřen na 3
oddělené kapitoly, které dohromady tvoří celek a to, jak dojít ke správné diagnóze.
Nenašli jsme nikde dotazník podobného charakteru, který by splňoval obdobné cíle.
Z dotazníku vyplynulo, že poměrně velkou nevýhodou v objektivnosti dotazníku
hraje skupinová spolupráce při vyplňování dotazníku samotnými zdravotnickými
záchranáři. Ukázalo se to především v otázkách doplňovacích, kde byla odpověď
jednotlivých respondentů obdobná. Dále bylo znát, že kdyby byl dotazník čistě
v uzavřených otázkách, tak by celkových odpovědí bylo procentuálně více.
Zarážející skutečností se staly výsledky v oblasti komunikace. V této části se
ukázalo, že zdravotničtí pracovníci v přednemocniční neodkladné péči nemají velké
zkušenosti nebo o ně nestojí. Nevědí, co by usnadnilo jejich bariéry v komunikaci
s pacientem. Většina z nich se setkala s VIP pacientem, ale dovoluji si tvrdit, že by
nebyli schopni se pacientovi přizpůsobit svými komunikačními dovednostmi. Přitom by
stáli o nácviky v problematice komunikace s pacientem.
V oblasti odběru anamnézy je ze strany zdravotnických pracovníku vidět zájem
o přizpůsobení a zjednodušení jejich práce. Aktivně respondenti vymýšleli, v čem by se
dalo v jejich dokumentu o výjezdu ustoupit a co za co nahradit.
Co se týká základního fyzikálního vyšetření, tak si většina respondentů myslí, že
ho bravurně ovládá. Ovšem, jakmile přišla na řadu otázka otevřená, tak respondenti ve
svých odpovědích chybovali. Našli se i dotazníky, kdy respondent odpověděl, že ví, jak
se vyšetření poklepem provádí a že ho používá, ale v další otevřené otázce nevěděl, co
se dá tímto fyzikálním vyšetřením zjistit. I když v každém voze ZZS najdeme
fonendoskop (stetoskop), tak jen minimální procento (18%) respondentů ho používá
k poslechu plic a srdce.
Hypotéza č. 1 se potvrdila částečně. Nepotvrdilo se, že se zdravotničtí záchranáři
domnívají, že nemají dostatek času na kvalitní odběr anamnézy. Potvrdilo se, že jim
k odběru anamnézy pomáhají zaškrtávací políčka ve výjezdovém dokumentu a že často
opomíjí odebrat pracovní a sociální anamnézu.
Hypotéza č. 2 se nepotvrdila. Zdravotničtí záchranáři vědí, jaké mohou základní
fyzikální vyšetření provádět, ale již nevědí, jak se které provádí a co se jím dá zjistit.
Hypotéza č. 3 se potvrdila. Zdravotničtí záchranáři z hlediska komunikace
nesprávně k pacientovi přistupují.
65
6.1 Doporučení pro praxi
Bylo by vhodné, aby se uskutečňovali pravidelné nácviky v oblasti komunikace
s pacienty a to jak ve školách, tak v praxi. Nejvhodnější by bylo pod dohledem
zkušeného psychologa navštěvovat rizikové a specifické skupiny pacientů
hospitalizované v nemocnicích. Po každém rozhovoru by se měla provést s odborným
lékařem konzultace formou zpětné vazby, kde by se probrali nedostatky naší
komunikace a prováděli by se nácviky na její zlepšení.
Dále by byla vhodná výroba a distribuce rychlého manuálu ve formě kartičky
s návodem, jak postupovat při odběru anamnézy rychle a efektivně a především, jak
žádnou důležitou složku anamnézy neopomenout. Takováto kartička by mohla být
součástí desek dokumentů ZZS nebo by se mohla tisknout na každý výjezdový
dokument, aby byla vždy při ruce.
66
ZÁVĚR
Cílem bakalářské práce bylo přiblížit, jak malá je osvěta mezi zdravotnickými
pracovníky přednemocniční neodkladné péče v tématu odběru anamnézy. Přesvědčili
jsme se dle výzkumu, že opomíjí základní druhy anamnézy od pacienta odebrat. Osvěta
v tématu fyzikálního vyšetření, je minimální. Velké procento (50%) zdravotnických
pracovníků nepoužívá základní bezpřístrojové vyšetření a to poklep – kdy ani netuší, co
se tímto vyšetřením dá zjistit a poslech, který zdravotničtí pracovníci nevyužívají
k vyloučení určitých diagnóz.
Osvěta v tématu komunikace je pro zdravotnické pracovníky téměř cizí, nevědí,
jak by mohli překonat jisté bariéry mezi nimi a pacientem ve voze ZZS. Minimum
respondentů (42%) se zaměřuje během svého výstupu s pacientem na neverbální složky
komunikace.
Dalším cílem bakalářské práce bylo navrhnout jednoduchou pomůcku pro
zdravotnické pracovníky v přednemocniční neodkladné péči k tématu odběru
anamnézy. V jednoduché formě bylo sepsáno v náležitém pořadí, co je potřeba
od pacienta zjistit a přitom na nic zásadního nezapomenout. Návrh tabulky je uveden
v Příloze A.
Posledním cílem bylo zjištění, zda by zdravotničtí pracovníci v přednemocniční
neodkladné péči měli zájem o jakési nácviky v prvním kroku ke správné diagnóze. 76%
respondentů se domnívá, že by jim v komunikaci s pacienty pomohly nácviky.
Výsledky tedy jasně poukazují, že zájem z oblasti zdravotnických pracovníků je
vysoký.
Třetina úmrtí pacientů a více než polovina špatně nebo pozdě stanovaných diagnóz
souvisí se špatnou komunikací lékaře s nemocným. Tato čísla z amerických výzkumů
dokládají, že komunikace je i ve věku vyspělé medicínské techniky stále základem.
67
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
1. ANDRŠOVÁ, Alena, 2012. Psychologie a komunikace pro záchranáře. 1. vyd.
Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4119-2.
2. BEER, M. Dominic et al., 2005. Intenzivní péče v psychiatrii. 1. vyd. Praha: Grada.
ISBN 80-247-0363-7.
3. BULÍŘOVÁ, Veronika, 2009. První krok ke správné diagnóze. Praha. Absolventská
práce. Soukromá vyšší odborná škola Medea, s r.o. Diplomovaný zdravotnický
záchranář. Vedoucí práce Bc. Martin Smolík, DiS.
4. DEVITO, Joseph A., 2001. Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada. ISBN
80-7169-988-8.
5. HAŠKOVCOVÁ, Helena, 2002. Lékařská etika. 3. vyd. Praha: Galén. ISBN
80-7262-132-7.
6. HEHLMANN, Annemarie, 2010. Hlavní symptomy v medicíně. 1. vyd. Praha:
Grada. ISBN 978-80-247-2612-0.
7. HONZÁK, Radkin, 1999. Komunikační pasti v medicíně. 2. vyd. Praha: Galén.
ISBN 80-7262-032-0.
8. HONZÁK, Radkin, 2005. Úzkostný pacient. Praha: Galén. ISBN 80-7262-367-2.
9. CHROBÁK, Ladislav a kolektiv, 2007. Propedeutika vnitřního lékařství. 2. vyd.
Praha: Grada. ISBN 978-80-247-1309-0.
10. KLENER, Pavel et al., 2009. Propedeutika ve vnitřním lékařství. 3. vyd. Praha:
Galén. ISBN 978-80-7262-643-4.
11. KRÁLÍČEK, Petr, 2011. Úvod do speciální neurofyziologie. 3. vyd. Praha: Galén.
ISBN 978-80-7262-618-2.
12. KŘIVOHLAVÝ, Jaro, 2010. Sestra a stres. Praha: Grada. ISBN
978-80-247-3149-0.
13. KUTNOHORSKÁ, Jana, 2007. Etika v ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN
978-80-247-2069-2.
14. LINHARTOVÁ, Věra, 2007. Praktická komunikace v medicíně. 1. vyd. Praha:
Grada. ISBN 978-80-247-1784-5.
15. MIKULÁŠTÍK, Milan, 2003. Komunikační dovednosti v praxi. 1. vyd. Praha:
Grada. ISBN 80-247-0650-4.
16. PLEVOVÁ, I., R. SLOWIK, 2010. Komunikace s dětským pacientem. Praha: Grada.
ISBN 978-80-247-2968-8.
68
17. POKORNÁ, Andrea, 2010. Komunikace se seniory. Praha: Grada. ISBN
978-80-247-3271-8.
18. PTÁČEK, R., P. BARTŮNĚK a kolektiv, 2011. Etika a komunikace v medicíně.
Praha: Grada. ISBN 978-80-247-3976-2.
19. SOUČEK, M., J. ŠPINAR, P. SVAČINA a kolektiv, 2005. Vnitřní lékařství pro
stomatology. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 80-247-1367-5.
20. TATE, Peter, 2005. Příručka komunikace pro lékaře. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN
80-247-0911-2.
21. VENGLÁŘOVÁ, Martina a Gabriela MAHROVÁ, 2006. Komunikace pro
zdravotní sestry. Praha: Grada. ISBN 80-247-1262-8.
22. VYBÍRAL, Zbyněk, 2005. Psychologie komunikace. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN
80-7178-998-4.
23. ZACHAROVÁ, E., M. HERMANOVÁ, J. ŠRÁMKOVÁ, 2007. Zdravotnická
psychologie. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2068-5.
www.zachrannasluzba.cz [online]. Obsah © MUDr. Ondřej Franěk, 2002 –
2013, Design & Hosting © Michal Ruda, 2002 – 2013 [cit. 2.3.2013]. Dostupné z:
http://www.zachrannasluzba.cz/odborna/2009_VIP%20syndrom.pdf
PŘÍLOHY
Příloha A – Schéma odběru anamnézy I
Příloha B – Průvodní dopis k dotazníku II
Příloha C – Podoba dotazníku III
Příloha D – Záznam o výjezdu ZZS hlavního města Prahy VI
Příloha E – Záznam o výjezdu ZZS Libereckého kraje VII
Příloha F – Záznam o výjezdu ZZS Středočeského kraje VIII
I
Příloha A
Schéma odběru anamnézy:
Osobní data příjmení, jméno, rodné číslo, zdravotní pojišťovna,
trvalé bydliště
SO Současné obtíže Co se stalo? Co Vás trápí? Jaké máte obtíže?
OA Osobní anamnéza co předcházelo bezprostředně obtížím, abúzus
alkoholu, drog, nikotinu, léků, kávy
NO Nynější onemocnění hlavní příznaky současného i chronického
onemocnění, délka trvání, charakter příznaků
RA Rodinná anamnéza
onemocnění dědičná, zejména kardiovaskulární
onemocnění, diabetes mellitus, nádorová
onemocnění, zdravotní stav rodičů, sourozenců, dětí
PA Pracovní anamnéza vzdělání, druh zaměstnání, nepříznivé vlivy v
zaměstnání
SA Sociální anamnéza rodinný stav, kvalita bydlení, sociální status
FA Farmakologická a. pravidelná medikace, léky, dávkování, přípravky tišící
bolest, vitaminy, potravinové doplňky, antikoncepce
AA Alergická anamnéza
všechny noxy, které v minulosti vyvolaly vznik
alergické reakce, popis reakce, svědění, dechové
potíže, otok
stolice, močení, spánek, chuť k jídlu, váhová stabilita,
dušnost, bolesti
II
Příloha B
Průvodní dopis k dotazníku:
Dobrý den,
jsem studentkou 3. ročníku Vysoké školy zdravotnické, o.p.s. v Praze
bakalářského oboru Zdravotnický záchranář. A k mé bakalářské práci jsem vytvořila
dotazník, který se Vám právě dostal do rukou. Tématem bakalářské práce je „První krok
ke správné diagnóze v přednemocniční neodkladné péči“.
Tímto Vás žádám o vyplnění dotazníku, čas k tomu potřebný by neměl trvat více
než 10 min.
Dotazník je určen nelékařským zdravotnickým pracovníkům pracujícím
v přednemocniční neodkladné péči.
Dotazník je anonymní. Aby měl pro mou práci vypovídající hodnotu, je
zapotřebí, aby v něm byly údaje vyplněny pravdivě. Výstupy dotazníku pak budou
sloužit pro účely mé bakalářské práce.
Předem děkuji za Vaši ochotu a čas.
Veronika Bulířová, DiS.
III
Příloha C
Podoba dotazníku:
Dotazník pro bakalářskou práci na téma:
„První krok ke správné diagnóze
v přednemocniční neodkladné péči“
Věk ………………………. Jak dlouho jste zaměstnán u ZZS? …………………
Nejvyšší dosažené vzdělání ……………………………… Datum ……………………
Zaměstnavatel …………………………………….
1. Máte při výjezdu dostatek času na kvalitní odběr anamnézy? (zaškrtněte)
ANO NE
2. Ve výjezdovém dokumentu upřednostňujete zaškrtávací políčka nebo máte
raději prostor pro vlastní zápis odběru anamnézy?
ZAŠKRTÁVACÍ POLÍČKA VOLNÝ PROSTOR
3. Byl byste raději zvětšil nebo zmenšil prostor na vlastní popis stavu pacienta?
ZVĚTŠIL ZMENŠIL
4. Jaká zaškrtávací políčka byste ve Vašem výjezdovém dokumentu (parere)
přidal?
5. Jaká zaškrtávací políčka byste ve Vašem výjezdovém dokumentu (parere)
odebral?
6. Jaký druh při odběru anamnézy často opomíjíte? (zaškrtněte)
RA (rodinná an.), OA (osobní), NO (nynější onemocnění), AA (alergie),
GA (gynekologická), FA (farmakologická), PA (pracovní anamnéza),
SA (sociální anamnéza)
7. Zaměřujete se záměrně během rozhovoru s pacientem na neverbální složku
komunikace? (gestikulace, mimika…)
ANO NE
IV
8. Podáváte pacientovi ruku při představení se? (pokud to pacientův stav dovoluje)
ANO NE
9. Jestliže máte pacienta položeného na nosítkách a odebíráte anamnézu, jakou
polohu zvolíte? (zaškrtněte)
a. Stojím u nosítek zboku
b. Stojím u nosítek u hlavy (za hlavou pacienta)
c. Sedím za pacientovou hlavou
d. Sedím z boku u nosítek
10. Používáte při fyzikálním vyšetření poslech pacienta (poslech fonendoskopem
plíce, srdce,…)
ANO NE
11. Víte, jak se poklep provádí a používáte ho?
a. používám ho a vím, jak se provádí
b. vím, jak se provádí, nepoužívám ho
c. nevím, jak se správně provádí a nepoužívám ho
12. Víte, co se dá zjistit poklepem? (vypište)
13. Jakou větou začínáte rozhovor s pacientem po pozdravu? (napište ji)
14. Co si v pár bodech představíte pod pojmem „základní fyzikální vyšetření“?
a. c.
b. d.
15. Jaká skupina pacientů Vám v komunikaci činí největší obtíže? (zaškrtněte)
a. děti c. slepí e. cizinci
b. staří d. hluchý f. s abúzem alkoholu, drog
16. Jaká skupina pacientů Vám v komunikaci činí nejmenší obtíže? (zaškrtněte)
a. děti c. slepí e. cizinci
b. staří d. hluchý f. s abúzem alkoholu, drog
17. Domníváte se, že by v problematice v komunikace s pacienty pomohly
nácviky? (zaškrtněte)
ANO NE
18. Poskytuje Vám zaměstnavatel jakýsi manuál na odběr anamnézy?
ANO NE
V
19. Staral jste se někdy o VIP pacienta?
ANO NE
20. Komunikoval jste někdy s medii?
ANO NE
VI
Příloha D
Záznam o výjezdu ZZS hlavního města Prahy:
VII
Příloha E
Záznam o výjezdu ZZS Libereckého kraje:
VIII
Příloha F
Záznam o výjezdu ZZS Středočeského kraje: