VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o. p. s., PRAHA 5
HISTORIE, SOUČASNOST A VÝZNAM
TELEFONICKY ASISTOVANÉ PRVNÍ POMOCI
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
IULIAN GANT
Stupeň kvalifikace: bakalář
Komise pro studijní obor: Zdravotnický záchranář
Vedoucí práce: PhDr. Karolina Moravcová
Praha 2013
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a všechny použité zdroje
literatury jsem uvedl v seznamu použité literatury.
Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním účelům.
V Praze dne 5. dubna 2013
PODĚKOVÁNÍ
Touto cestou bych rád poděkoval vedoucí práce, PhDr. Karolině Moravcové, za
odborné vedení, za její vstřícnost a cenné poznámky, bez nichž by tato práce nemohla
vzniknout.
ABSTRAKT
GANT, Iulian. Historie, současnost a význam telefonicky asistované první pomoci.
Vysoká škola zdravotnická, o. p. s. Stupeň kvalifikace: Bakalář (Bc.). Vedoucí práce:
PhDr. Karolina Moravcová. Praha, 2013. 49 s.
Práce se zabývá minulostí a také současností a významem telefonicky asistované první
pomoci. Teoretická část shrnuje důležitá telefonní čísla a snaží se poučit veřejnost
o správném a efektivním způsobu podání informací při telefonickém rozhovoru
s tísňovou linkou. Dále také pojednává o problematice práce na zdravotnických
operačních střediscích a jejich historii.
V praktické části se setkáváme se současnými postupy telefonicky asistované první
pomoci, kterými se má dispečer řídit. Dále se zde popisuje telefonicky asistovaná první
pomoc v praxi, a to formou kazuistik. Praktická část se tak soustřeďuje na reakce
volajících na tísňovou linku a zjišťuje, zda si je volající schopen se vzniklou situací sám
poradit.
Klíčová slova: Telefonicky asistovaná první pomoc. Tísňové volání. Dispatch life
support. TAPP.
ABSTRACT
GANT, Iulian. History, Present and Importance of Dispatcher-assisted First Aid.
Vysoká škola zdravotnická, o. p. s. Degree: Bachelor (Bc.). Tutor: PhDr. Karolina
Moravcová. Praha, 2013. 49 p.
The thesis focuses on the history, present and importance of telephone assisted first aid.
The theoretical part summarizes important emergency telephone numbers and tries to
educate the public about proper and effective way of submitting information during a
telephone conversation with the emergency line. It also discusses the issue of work in
medical centers and their operating history.
In the practical part, the current practice of telephone assisted first aid is described. It
also deals with telephone assisted first aid in practice in the form of case reports and is
aimed at reactions of callers and at finding out whether the callers are able to manage an
incurred situation themselves.
Key words: Dispatcher-assisted first aid. Emergency call. Dispatch life support. TAPP.
OBSAH
ÚVOD............................................................................................................................. 10
Cíle práce .................................................................................................................... 11
TEORETICKÁ ČÁST
1 Tísňové volání.................................................................................................. 12
1.1 Důležitá čísla............................................................................................. 12
1.2 Postup při volání záchranné služby .......................................................... 13
1.3 Základní fáze zpracování tísňových volání ZOS...................................... 15
2 KOMUNIKACE ZOS S VOLAJÍCÍM ............................................................ 16
2.1 Druhy hovoru na tísňových linkách.......................................................... 16
2.2 Dispečer a jeho zásady.............................................................................. 16
2.3 Volající...................................................................................................... 17
3 TELEFONICKY ASISTOVANÁ PRVNÍ POMOC (TAPP).......................... 19
3.1 Význam TAPP .......................................................................................... 19
3.2 Telefonická neodkladná resuscitace (TANR) – základní kroky............... 19
3.3 Historie a současnost ................................................................................ 21
3.4 Studie DIRECT......................................................................................... 22
3.5 Guidelines 2010 ........................................................................................ 23
PRAKTICKÁ ČÁST
4 POSTUPY TAPP ............................................................................................. 24
4.1 ÚVOD A VÝZNAM ................................................................................ 24
4.2 Nejnovější doporučený postup TAPP výboru ČLS JEP........................... 25
4.3 Pokyny pro manipulaci s pacientem ......................................................... 26
4.4 Telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace (TANR)......................... 27
4.5 Stavy vysoce podezřelé z NZO................................................................. 30
4.6 Náhlá zástava dechu.................................................................................. 30
4.7 Výzvy potenciálně vyžadující TANR....................................................... 31
4.8 Telefonicky asistovaný porod (TAP)........................................................ 31
5 Nejčastější chyby TAPP................................................................................... 34
6 Kazuistiky ........................................................................................................ 35
6.1 Kazuistika č. 1........................................................................................... 35
6.2 Kazuistika č. 2........................................................................................... 36
6.3 Kazuistika č. 3........................................................................................... 39
6.4 Kazuistika č. 4........................................................................................... 42
6.5 Kazuistika č. 5........................................................................................... 43
6.6 Kazuistika č. 6........................................................................................... 44
ZÁVĚR ........................................................................................................................... 47
Použité prameny ............................................................................................................. 48
SEZNAM PŘÍLOH
SEZNAM ZKRATEK
AED ............................ automatický externí defibrilátor
BLS ............................ basic life support
CMP ........................... cévní mozková příhoda
CNS ............................ centrální nervová soustava
ČLS-JEP ..................... Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně
D ................................. dispečer
DLS ............................ dispatch life support
IZS ............................. integrovaný záchranný systém
KPCR.......................... kardiopulmocerebrální resuscitace
KPR ............................ kardiopulmonální resuscitace
MK ............................. medicína katastrof
NZO ........................... náhlá zástava oběhu
TANR ......................... telefonická asistovaná neodkladná resuscitace
TAPP .......................... telefonicky asistovaná první pomoc
V ................................. volající
ZOS ............................ zdravotnické operační středisko
SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ
Tab. 1 Výsledek studie DIRECT
Tab. 2 První postupy Dispatch Life Support
Tab. 1 Základní instrukce k poskytnutí první pomoci v různých situacích
Obr. 1 Základní schéma studie DIRECT
SEZNAM ODBORNÝCH VÝRAZŮ
basic life support............................................. základní neodkladná resuscitace
advanced life support...................................... rozšířená neodkladná resuscitace
guidelines ......................................................... doporučené postupy
agonální dechy................................................. lapavé dechy
Heimlichův manévr......................................... manévr určený k vypuzení předmětu,
který ucpal dýchací cesty (nejčastěji sousta, které bylo vdechnuto)
kardiopulmocerebrální resuscitace............... resuscitace zahrnující oběh, dýchání a
činnost mozku
exspirium ......................................................... výdech
10
ÚVOD
Téma „Historie, současnost a význam telefonicky asistované první pomoci“ jsem si
vybral z důvodu, že mě práce dispečera zajímá a nesmírně ji obdivuji. Jako student
oboru Zdravotnický záchranář jsem měl možnost v průběhu své praxe navštívit
Zdravotnické operační středisko Jihomoravského kraje a pozorovat dispečera při jeho
náročné práci.
Část lidí ani netuší, co tato práce obnáší, a pod pojmem záchranná služba si
představuje pouze sanitní vozy s posádkou. Téměř nikoho nenapadne, že mozek, který
vše řídí, je zdravotní operační středisko. Další část populace si myslí, že dispečer zvedá
pouze telefony. Ano, na první pohled to tak i vypadá, ale jakmile zazvoní telefon,
začíná to pravé „ořechové“. Typickou větou „Záchranná služba, dobrý den…“, začíná
„divadlo“, jehož roli je schopný zvládnout pouze profesionální zdravotník.
Dispečer dopředu nikdy neví, co ho čeká, co se na druhém konci děje. Musí být
kdykoliv připraven, aby okamžitě zareagoval. Mohou to být pouze banality nebo
zneužívání linky 155, ale také to mohou být případy, kdy jde o život, a v tom okamžiku
je zásadní rychlé a správné rozhodnutí.
Práce dispečera je po psychické stránce velmi vyčerpávající kvůli stovkám denně
přijatých telefonátů. Obdivuhodná je schopnost dispečerů komunikovat s lidmi
ve stresu, s lidmi, kteří jsou pod velkým tlakem, kteří mohou být vulgární až agresivní.
Musí si umět poradit i v situaci, kdy volající nespolupracuje, například je ve stresu a
není schopen udat přesnou adresu či stav postiženého anebo ze strachu odmítá dále
postiženému pomoci. Pak je vše na dispečerovi, aby situaci zvládl a donutil volajícího,
aby u postiženého alespoň setrval a sledoval jeho stav do příjezdu záchranné služby. Na
tuto práci jsou kladeny vysoké nároky a je pouze na dispečerovi, jak vyhodnotí mnohdy
zmatená slova volajícího.
V teoretické části své práce se budeme zabývat důležitostí tísňových linek a
poučením čtenáře, jak se má zachovat v případě nouze. Navzdory minimu informací,
které byly k dispozici k teoretické části, se pokusíme i o určitý historický exkurz do
doby, kdy byla nastartována éra telefonicky asistované první pomoci.
V praktické části věnujeme velkou pozornost především současným postupům
telefonicky asistované první pomoci a jejich zavedení do praxe, a to formou kazuistik.
Uvádíme zde pár příkladů simulovaných kazuistik, které poukazuji na to, že si volající
11
mnohdy nebyli jisti, jak se ve stresových situacích mají chovat, a navádění dispečerem
během hovoru mělo při poskytování první pomoci velký význam.
Myslím si, že téma „Historie, současnost a význam telefonicky asistované první
pomoci“ je velmi zajímavé a mohlo by přispět k většímu pochopení této problematiky
jak mezi odbornou, tak i laickou veřejností.
Cíle práce
Hlavní cíl:
 seznámit čtenáře s problematikou telefonicky asistované první pomoci
(TAPP) a osvětlit její význam
Dílčí cíle:
 porovnat historii a současnost TAPP
 poukázat na důležitost a nezbytnost činnost dispečerů na zdravotnickém
operačním středisku
12
TEORETICKÁ ČÁST
1 Tísňové volání
I přesto, že někteří lidé neznají základy první pomoci a neumí ji odborně
poskytnout, může i sebemenší snaha v kombinaci s pokyny zkušeného zdravotníka
na druhém konci telefonu zachránit lidský život. Prvním krokem k tomu však je zavolat
na tísňovou linku.
V zájmu každého z nás by měla být snaha neustále se informovat a vzdělávat
v problematice ochrany obyvatelstva při mimořádných událostech. Prvotní znalostí je
přehled čísel tísňového volání, způsob oznámení mimořádné události a především
znalost správného chování při nebezpečných a stresových situacích, neboť jak praví
staré pořekadlo: „Štěstí přeje připraveným“.
Telefonické tísňové volání je nejrozšířenější způsob pro přivolání rychlé a
spolehlivé pomoci nebo oznámení informací, které jsou důležité pro bezpečnost.
Tísňové volání funguje:
 nepřetržitě
 pro všechny občany
 na celém území státu
 bezplatně
 ve všech telefonních sítích
 ze všech koncových hlasových zařízení telefonních sítí
1.1 Důležitá čísla
Kdokoliv z nás se může ocitnout v situaci, kdy bude potřebovat odbornou pomoc.
Využití linek tísňového volání pro ohrožené, zasažené nebo poškozené obyvatelstvo
může být v dané situaci nejefektivnějším řešením. Lze se tak dovolat na operační
střediska Hasičského záchranného sboru České republiky, zdravotnické záchranné
služby nebo Policii České republiky.
150 – Hasičský záchranný sbor ČR
155 – zdravotnická záchranná služba
13
158 – Policie ČR
156 – obecní (městská) policie
112 – jednotné evropské číslo tísňového volání
1210 – nová tísňová linka Horské služby České republiky
Linka 112 je mezinárodní, snadno zapamatovatelné číslo. Linka je vhodná pro
cizince a pro osoby, které si nepamatují tísňová čísla jednotlivých záchranných a
pořádkových složek; využití najde i tehdy, je-li zapotřebí zkontaktovat více složek
integrovaného záchranného systému (IZS). Tuto linku zabezpečuje Hasičský záchranný
sbor ČR.
Linkou 155 se volající zdarma dovolá na zdravotnické operační středisko (ZOS) z
telefonu jakékoliv sítě v České republice, včetně mobilních telefonů. U volání
z mobilního telefonu je nutné přesně říct, v jakém městě se volající nachází. Kontakt
přes linku 155 má tu výhodu, že telefony zvedá profesionální zdravotník a v případě
nouze přesně poradí co a jak udělat.1
1.2 Postup při volání záchranné služby
Vyvstane-li potřeba kontaktovat záchrannou službu, je třeba dodržet následující
postup:
 vytočit číslo 155 nebo 112
 představit se svým jménem
 sdělit důvod volání – co se přesně stalo
 uvést, pokud možno, co nejpřesnější místo, kde k události došlo; pokud je
hovor veden z mobilního telefonu, je nutno uvést i obec
 informovat dispečera o charakteru události, počtu raněných a jejich nynějším
stavu
 důležité je nezapomenout popsat možná nebezpečí (elektrické vedení atd.)
1
FRANĚK, Ondřej. Kdy a jak volat záchrannou službu. Nezávislý web o zdravotnické záchranné službě
www.zachrannasluzba.cz [online]. 2003 [cit. 2013-03-23]. Dostupné z:
http://www.zachrannasluzba.cz/propacienty/jakvolat.htm
14
Nejdůležitější při volání rychlé záchranné služby je zachovat klid a nepanikařit.
Většina lidí není na situaci, kdy je třeba poskytnout první pomoc, připravena a ani
neovládá první pomoc nebo má strach, aby neublížila postiženému, a proto první pomoc
neposkytuje.
V krizové situaci je nesmírně důležité nezmatkovat a zavolat záchrannou službu.
Volající by se měl soustředit a neměl by mít obavy z důvodu, že neovládá první pomoc.
I v takových situacích poradí operátor volajícímu, jak správně postupovat, a bude se
snažit udržovat kontakt až do příjezdu zdravotnické záchranné služby. Dojezdová doba
výjezdové skupiny je právními předpisy stanovena na maximálně 20 minut od převzetí
pokynu k výjezdu od operátora zdravotnického operačního střediska (srov. § 5 odst. 2
zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě). Obvyklá dojezdová doba
však v praxi bývá kratší, zpravidla 8-10 minut.
Odpovědi na otázky operátora by měly být krátké a jasné. Nutností je říct přesně, co
se stalo, dále uvést přesné místo, kde se příhoda stala, počet zraněných, jejich pohlaví a
přibližný věk. Je rovněž zapotřebí uvést číslo telefonu a jméno volajícho. Pokud se
událost stala v uzavřeném prostoru, je nutné sdělit adresu a číslo domu, popř. též patro a
jméno na zvonku.
Pokud k události došlo ve volném prostoru (např. na silnici), je zapotřebí sdělit
záchranné službě záchytný bod k orientaci, například kostel, čerpací stanice, park,
křižovatka, jméno poslední vesnice, popřípadě odbočku.
V některých městech (např. Praha nebo Liberec) pak pro přesnou lokalizaci události
lze použít i identifikační čísla na sloupech veřejného osvětlení; složky IZS zde mají
k dispozici jejich seznam a nahlášením jedinečného identifikačního čísla nejbližšího
sloupu pouličního osvětlení jsou schopny zjistit s přesností na metry, kde se volající
aktuálně nachází.
Rozhovor na tísňové lince má několik účelů:
 uklidnit volajícího
 snížit riziko dalšího poškození
 zapojit do zachraňování přihlížející osoby
 zjistit užívané léky či předměty související se stavem postiženého
 instruování postupu první pomoci
15
Co má přednost? Poskytnutí první pomoci, nebo volání záchranné služby?
 Obojí se má provést co nejdříve, nejlépe současně, což je možné, pokud je na
místě přítomno více osob.
 V případech bezprostředního ohrožení života za přítomnosti jediného
zachránce je lépe dříve konat, potom ihned volat.
1.3 Základní fáze zpracování tísňových volání ZOS
Tísňové volání má dvě fáze:
 příjem (call taking) – operátoři přijímají a zpracovávají tísňovou výzvu,
zjišťuji stav pacienta, rozhoduji o závažnosti stavu, přidělují stupeň
naléhavosti a určují místo události; také vedou volajícího jak správně
poskytnout první pomoc do příjezdu záchranářů
 operační řízení (dispečer) – operátoři organizují práci posádek záchranné
služby; zvolí vhodnou posádku a zajistí její neprodlené vyslání; pak dle
potřeby dále komunikují se záchranáři v terénu
Funkce call takera (příjem) a dispečera (operační řízení) může, ale nemusí,
vykonávat jedna a táž osoba; podle toho se dělí procesní režim práce ZOS na:
 paralelní – dispečer a call taker je jedna a totéž osoba
Nevýhody tohoto režimu jsou obtížná koordinace více posádek a
nerovnoměrné zatížení až přetížení.
 sekvenční – výzvu přijímají call takeři a předávají potřebné informace
dispečerovi
Nevýhody: riziko ztráty informace.
 sériově paralelní – výzvu přijímají call takeři a předávají potřebné
informace dispečerům (2 nebo více)2
Výhody: call talkeři mohou přijímat další tísňové výzvy.
2
FRANĚK, Ondřej. Manuál dispečera zdravotnického operačního střediska. 5. doplněné a opravené
vydání. Česko: O. Franěk, 2011, 236 s. ISBN 978-80-254-5910-2.
16
2 KOMUNIKACE ZOS S VOLAJÍCÍM
2.1 Druhy hovoru na tísňových linkách
Rozlišujeme hovory z první, druhé a třetí ruky; toto rozdělení vychází z faktu,
v jakém kontaktu je volající s postiženou osobou.
Hovory z první ruky jsou, když volajícím je přímo sama postižená osoba; zde jsou
informace nejspolehlivější. Dispečer si musí uvědomit, že volající může být na místě
sám a je nesmírně důležité co nejdříve zjistit adresu místa zásahu.
Hovory z druhé ruky se označují hovory, když volající je svědkem události, a není
sám postiženým. Tyto informace jsou relativně spolehlivé, ale volající může udávat také
zkreslené údaje. Volající může poskytnout první pomoc.
Hovory z třetí ruky jsou označeny hovory od osob, které nejsou svědkem události
a nenachází se na místě události; tyto hovory jsou nejméně přesné. Informace jsou
většinou hodně nepřesné, matoucí a také neúplné. Často jde o přátele nebo příbuzné
pacienta, kterým sám pacient předtím volal.3
2.2 Dispečer a jeho zásady
Pří setkání s kritickou situací u netrénovaných osob může dojit ke zkratu neboli k
takzvanému bloku, a v zápětí k neposkytnutí první pomoci; zde se nabízí řešení cíleným
vedením svědků příhody – telefonicky asistovaná první pomoc (TAPP), a to přímo
v okamžiku tísňového volaní.
„Zdravotnické operační středisko záchranné služby a jeho zaměstnanci musí denně
aktivně a samostatně řešit nesmírně široké spektrum úkolů. Jejich primárním úkolem je
být kontaktním místem pro vyžádání pomoci. Dispečeři musí zvládat činnosti od
„obyčejného“ převzetí informace od volajícího, její analýzy a předání příslušné
výjezdové skupině přes aktivní vedení volajícího k provedení život zachraňujících
postupů při bezprostředním ohrožení života. Současně musí být i „vrbou“, která trpělivě
vyslechne a poradí volajícímu, který sice není závažně nemocný, ale nedokáže si sám
poradit.“ [FRANĚK, 2010]
3
FRANĚK, Ondřej. Manuál dispečera zdravotnického operačního střediska. 5.dopl.a oprav.vyd. Česko:
O. Franěk, 2011, 236 s. ISBN 978-80-254-5910-2.
17
Dispečer je jedním z nejdůležitějších článků v záchranném řetězci a může přímo
ovlivnit osud postiženého člověka, a proto je jeho rozhodnutí zcela zásadní. Podává
podrobné instrukce volajícímu (TAPP), a ten tak může poskytnout první pomoc
postiženému ještě před příjezdem záchranných složek. Od začátku rozhovoru
s volajícím musí být dispečer ten, kdo rozhovor řídí. Volající je většinou nervózní,
pociťuje strach, napětí a úzkost, a proto operátor musí klást cílené dotazy pro zjištění
pravděpodobné příčiny stavu a dát doporučení odpovídající typu první pomoci. Dotazy
musí být srozumitelné, neptá se na mnoho otázek najednou, nepoužívá mnoho
odborných výrazů (nejlépe žádný), neboť hrozí, že volající nebude přesně rozumět
pokynům a může špatně poskytnout první pomoc. Dispečer musí být klidný a musí se
zachovat jako profesionál, i když je volající ve stresu, opilý, agresivní nebo vulgární.
Nesmí se nechat unést emocemi, nesmí se nechat vyprovokovat. Mnohdy dispečera
muže provázet pocit bezmoci, že nemůže být na druhé straně sluchátka a aktivně se
podílet na záchraně postiženého. Pro volajícího v nouzi je každá sekunda jako věčnost a
může přejit do stresové fáze, což operátora staví do nevýhodné pozice. Mnohdy se tak
může stát, že volající odběhne od telefonu a přestane se přesně řídit radami
od dispečera.
U stavů bezprostředně ohrožujících život by měl dispečer zůstat v kontaktu
s volajícím až do příjezdu posádky záchranné služby. V takové situaci je volající
„prodlouženou rukou“ dispečera, a proto by měl dbát jeho pokynů, protože tím může
zachránit lidský život.
Volající by měl pečlivě sledovat stav postiženého až do příjezdu zdravotníků.
Pokud se zhorší kvalita vědomí nebo dýchání, nebo si jakkoliv není jist vývojem
situace, neměl by váhat a měl by znovu kontaktovat tísňovou linku 155.4
2.3 Volající
2.3.1 Cizinci a jazyková bariéra
ZOS by mělo být připraveno i na takové situace, kdy mezí volajícím a call takerem
může vzniknout jazyková bariéra. Pokud volající používá při volání na tísňovou linku
některý z rozšířených jazyků jako angličtina, němčina, francouzština nebo italština, tak
4
FRANĚK, Ondřej. Manuál dispečera zdravotnického operačního střediska. 5.dopl.a oprav.vyd. Česko:
O. Franěk, 2011, 236 s. ISBN 978-80-254-5910-2.
18
se zde naskýtá možnost sestavit konferenční hovor s tísňovou linkou 112, kde by měl
být operátor hovořící jedním z těchto jazyků. Největším problémem jsou příslušníci
uzavřených přistěhovaleckých komunit. V tomto případě mohou být důležitým článkem
děti, které často navštěvuji místní školy, a rychleji zvládnou místní jazyk.
2.3.2 Děti
Hovor od dětí se nesmí podceňovat i přesto, že právě ony nejčastěji zneužívají
tísňové linky. Každý hovor je zapotřebí brát jako reálnou výzvu, pokud se neprokáže
opak. Operátor by se měl snažit přizpůsobit věku dítěte a nepoužívat náročné výrazy.
Významné je také snažit se zjistit jméno dítěte a oslovovat je křestním jménem, a pokud
je to možné, snažit se dostat k telefonu dospělou osobu.
2.3.3 Zlomyslná volání
Za zlomyslné hovory jsou považovány hovory, které obsahují výhrůžky,
vulgarismy nebo různá jiná nevhodná sdělení. Osoby, které se takto projevují, by měly
být sankciovány, protože každá minuta zlomyslného volání zvyšuje riziko, že se člověk,
který je doopravdy v nouzi, nedovolá se a nebude mu poskytnuta první pomoc.5
2.3.4 Volající ve stresu
Člověk nacházející se v tísni je vystaven velkému stresu; může dokonce nastat
situace, že si ani nevzpomene na číslo záchranné služby, a pokud ano, tak může být
zmatený, agresivní nebo i vulgární. V tomto okamžiku člověk neposlouchá, co mu
dispečer radí, nejeví zájem o nic jiného než o to, aby se pomoc dostavila co nejdřív.
5
FRANĚK, Ondřej. Manuál dispečera zdravotnického operačního střediska. 5.dopl.a oprav.vyd. Česko:
O. Franěk, 2011, 236 s. ISBN 978-80-254-5910-2.
19
3 TELEFONICKY ASISTOVANÁ PRVNÍ POMOC
(TAPP)
3.1 Význam TAPP
TAPP představuje poznatky, postupy a dovednosti používané vyškoleným
dispečerem záchranné služby, které by měly navádět volajícího k poskytnutí první
pomoci postiženému.
Klíčové pro TAPP v případě nehody/příhody je využít osobu, která je přímo
na místě – totiž volajícího. Proto je velmi důležité, aby dispečer při telefonické
asistenci uměl přesvědčit volajícího, že mu opravdu chce pomoci, že neztrácí zbytečně
čas a že spolu udělají vše pro záchranu postižené osoby, kterou může být příbuzný,
kolega, nebo dokonce i cizí člověk. Také je důležité, aby dispečer nabádal a motivoval
volajícího k poskytnutí první pomoci.
Tuto pomoc upravuje doporučený postup UM a MK (urgentní medicína a medicína
katastrof). Pro některé závažné příhody má dispečink záchranné služby přesné postupy.
Jde zejména o následující příhody:
 dušení
 krvácení
 poleptání
 popálení
 porod
 intoxikace
 náhlá zástava krevního oběhu 6
3.2 Telefonická neodkladná resuscitace (TANR) – základní kroky
TANR představuje vedení zachránce na místě události pomocí telefonické asistence
operátora záchranné služby k provádění neodkladné resuscitace.
6
FRANĚK, Ondřej. Manuál dispečera zdravotnického operačního střediska. 5.dopl.a oprav.vyd.
Česko: O. Franěk, 2011, 236 s. ISBN 978-80-254-5910-2.
20
3.2.1 Základní neodkladná resuscitace – basic life support (BLS)
BLS neboli základní neodkladná resuscitace je soubor dovedností potřebných
k zajištění volných dýchacích cest a podpory cirkulace a dechu, bez speciálního
vybavení a pomůcek.
Při BLS je nutno mít stále na paměti tyto základní skutečnosti:
 resuscitaci je nutno zahájit co nejrychleji, protože bez přísunu kyslíku
dochází k nezvratnému odumírání mozkových buněk do 4-5 minut
 při zástavě dýchání následuje zástava oběhu do 2 minut
 při zástavě oběhu se dýchání zastavuje do 30-40 sekund
Pulz se nezjišťuje z důvodu, že zachránce zpravidla nahmatá pouze svůj vlastní.
3.2.2 BLS postup dle guidelines 2010
BLS – Dospělí
 stav vědomí – oslovení, zatřesení
 dýchání – poslech, pohled
 poloha – na zádech, nic pod hlavou, pro uvolnění dýchacích cest záklon
hlavy
 masáž – střed hrudníku, oběma rukama, frekvence 100/min., hloubka 5 cm
 umělé dýchání – do úst, pokud je zachránce ochoten
 poměr stlačení hrudníku a vdechů – 30:2
BLS – děti
 stav vědomí – oslovení, zatřesení
 dýchání – poslech, pohled
 poloha – na zádech, záklon hlavy
 prvním krokem vypuzovací manévr (předpoklad vdechnutí)
 umělé dýchání – do úst, začít 5 vdechy
 masáž – dolní třetina hrudní kosti, 1-2 rukama, frekvence 100/min, hloubka
1/3 výšky hrudníku
 poměr stlačení hrudníku a vdechů – 30:2
BLS – novorozenci
21
 stav vědomí – tlesknutí, podtržení podložky
 dýchání – poslech, pohled
 poloha – na zádech, neutrální poloha hlavy, mírně podložit záda
 prvním krokem je vypuzovací manévr
 masáž – dolní třetina hrudní kosti, 2 prsty, frekvence 120/min., hloubka 1/3
výšky hrudníku
 umělé dýchání – do úst a nosu současně, začít 5 vdechy
 poměr stlačení hrudníku a vdechů – 3:1
3.3 Historie a současnost
První instrukce TAPP byly podány v 1975 v arizonském Phoenixu, když dítě
spadlo do bazénu a rodiče zavolali na pomoc záchranný sbor; záchranář po telefonu
úspěšně poskytl instrukce ke kardiopulmonální resuscitaci a dítě bylo zachráněno.7
Roku 1977 byl aplikován první systematický protokol pod názvem DLS – Dispatch
Life Support (viz praktickou část)8
. Zakladatelem byl dr. Jeff Clawson ze Salt Lake City
(USA).
V Praze byla TAPP zaváděna od roku 2002 na základě zkušeností z USA; oficiálně
byla TAPP uvedena od 1. 1. 2003.
Bohužel, poskytnutí první pomoci ze strany ZOS nebývalo zpočátku úplné a příliš
kvalitní např. z provozních důvodů. Ve většině míst nebyla oddělena funkce „call
talkera“ a „dispečera řídícího posádky“, a tak při vzniku příhody komunikoval dispečer
s vyjíždějící posádkou a neměl dostatečný časový prostor pro poskytnutí pokynů
volajícímu.9
V letech 2004-2005 byla provedena studie DIRECT (viz dále studie DIRECT) a
v květnu 2007 byly ČLS JEP vydány doporučené postupy TAPP/TANR; tyto pak byly
aktualizovány v roce 2011.
7
E. WATSON, Richard. Emergency medical services dispatch program guidelines. California emergency
medical services authority. http://www.emsa.ca.gov [cit. 2013-03-23]. Dostupné z:
http://www.emsa.ca.gov/pubs/pdf/emsa132.pdf
8
FRANĚK, Ondřej. Moderní pohled na zdravotnické operační středisko. Nezávislý web o zdravotnické
záchranné službě www.zachrannasluzba.cz [online]. 2003 [cit. 2013-03-23]. Dostupné z:
http://www.zachrannasluzba.cz/odborna/0303_dls.htm
9
FRANĚK, Ondřej. Faktory významné pro přežití pacientů stižených mimonemocniční náhlou zástavou
oběhu a možnosti jejich ovlivnění. Nezávislý web o zdravotnické záchranné službě
www.zachrannasluzba.cz [online]. 2003 [cit. 2013-03-23]. Dostupné z:
http://www.zachrannasluzba.cz/odborna/0309_faktory_kpcr.htm
22
3.4 Studie DIRECT
V letech 2004-2005 prováděla Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy na
území města studii DIRECT. Cílem studie DIRECT bylo zjistit, zda má TANR
v přednemocniční fázi kladný vliv na přežívání pacientů postižených náhlou zástavou
oběhu (NZO). Studie byla zaměřena na pacienty, kteří v době tísňového volání
byli v bezvědomí nebo byli výjezdovou skupinou resuscitováni. Do studie bylo
zahrnuto 572 pacientů s NZO. Z nich byla v 269 případech prováděna TANR (TANR+),
v 303 případech nikoliv (TANR -).10
Obr. 2 Základní schéma studie DIRECT
Tab. 1 Výsledek studie DIRECT
TANR+ TANR- P Relativní risk
Celkem 269 303 - -
10
FRANĚK, Ondřej. Telefonicky asistovaná resuscitace dispečerem zvyšuje naději na dlouhodobé
kvalitní přežití u netraumatické přednemocniční zástavy oběhu (konečné výsledky studie DIRECT).
Urgentní medicína: časopis pro neodkladnou lékařskou péči. 2006, roč. 9, č. 2, s. 14-16. ISSN 1212-
1924.
23
Primárně
úspěšných
108 (40,15 %) 87 (28,71 %) 0,0047 1,398
Sekundárně
úspěšných
44 (16,36 %) 29 (9,57 %) 0,0170 1,709
Z těchto výsledků je patrné, že TANR zvyšuje značně naděje na přežití pacientů
s NZO až o 40 %.
Laická kardio-pulmo-cerebrální resuscitace (KPCR) zvyšuje šanci na kvalitní
přežití tím, že zajistí obnovení přísunu kyslíku k mozkovým buňkám. Pokud se
do mozku nepřivádí dostatek okysličené krve, po několika minutách mozkové buňky
odumírají.
3.5 Guidelines 2010
V polovině měsíce října byly vydány nové metodické postupy pro resuscitaci,
zvané Guidelines 2010, jejichž vydavatelem je Evropská rada pro resuscitaci. Tyto
guidelines přinesly nové poznatky v oblasti resuscitace po pěti letech.
Novinky lze pozorovat v několika oblastech: BLS (Basic life support) - základní
podpoře života, jinak také základní neodkladné resuscitaci, defibrilaci pomocí AED automatických
externích defibrilátorů a ALS (Advanced life support) - rozšířené
podpoře života (resuscitace).11
Na rozdíl od starších postupů doporučují tyto postupy ponechání hlavy v přirozené
poloze. Většina zachránců odmítá provádění umělé dýchání, ale i přesto má tendenci
zástavu dechu nějakým způsobem řešit, a to většinou vytahováním jazyka. Pokud je
upozorníme, že záklon hlavy uvolni dýchací cesty, uklidni se a plně se věnuji masáži
hrudníku. Proto dispečer radí záklon hlavy, aby se volající zbytečně nezabýval
vytahováním jazyka, prioritní je masáž srdce.
11
BERTÓK, Tomáš. Vyšly nové metodické postupy pro resuscitaci Guidelines 2010. In novinky.cz
[online]. 2011 [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/vase-zpravy/plzensky-kraj/plzen-
mesto/369-1164-vysly-nove-metodicke-postupy-pro-resuscitaci-guidelines-2010.html.
24
PRAKTICKÁ ČÁST
4 POSTUPY TAPP
Do první části praktické kapitoly jsem zařadil nejstarší postupy dle Clawsona a také
nejnovější doporučený postup TAPP výboru ČLS JEP – spol. UM a MK, který byl
aktualizován v roce 2013.
4.1 ÚVOD A VÝZNAM
Poskytování TAPP má dle situace vést volajícího (svědka) k poskytnutí první
pomoci postiženému. To je jeden z hlavních úkolů operačního střediska.
4.1.1 První postupy – Dispatch life support dle Clawsona
„Dispatch life support“ je obdobný k pojmům „Basic life support“ (základní
neodkladná resuscitace) a také „Advanced life support“ (rozšířená neodkladná
resuscitace). Důvod vzniku této metodiky byl poskytování kvalitnější laické neodkladné
resuscitace.12
DLS je definovaný postup, který zahrnuje tyto body:
 identifikace život bezprostředně ohrožující situace
 poskytnutí stručných a srozumitelných pokynů k laické první pomoci
 trvalé monitorování a vyhodnocování kvality a účinnosti DLS
Situace indikující DLS dle Clawsona jsou uvedeny v následující tabulce:
Tab. 2 První postupy Dispatch Life Support
DEFINICE TYPICKÉ PŘÍZNAKY POKYNY
Náhlá zástava oběhu
náhle a nečekaně vzniklé
bezvědomí, bezdeší, žádná
spontánní aktivita
nedávat nic pod hlavu, KPR
s důrazem na nepřímou
masáž srdce
12
FRANĚK, Ondřej. Manuál dispečera zdravotnického operačního střediska. 5.dopl.a oprav.vyd. Česko:
O. Franěk, 2011, 236 s. ISBN 978-80-254-5910-2.
25
Dušení z obstrukce dýchacích
cest
typická situace (nejmenší děti vdechnutí
cizího tělesa, dospělí
po traumatu ev. při jídle),
neefektivní snaha o usilovný
nádech, „divné zvuky“,
promodralá barva a bezdeší u
úrazů a intoxikací
Hemlichův manévr, ev.
další manévry k uvolnění
obstrukce, umělé dýchání,
KPR s důrazem na otevření
dýchacích cest a ventilaci
Tepenné krvácení vystřikující sytě červená krev tlak na ránu
Porod v chodu plod v porodním kanále
nebránit porodu, vhodná
poloha, uvolnění
pupečníku, péče o
novorozence s důrazem na
udržení tělesné teploty
4.2 Nejnovější doporučený postup TAPP výboru ČLS JEP
Tab. 2 Základní instrukce k poskytnutí první pomoci v různých situacích
Náhlá zástava oběhu (NZO) TANR
Dušení z obstrukce dýchacích
cest
Vypuzovací manévry, uvolnění dýchacích cest, umělé
dýchání.
Dušnost Ortopnoická poloha.
Bezvědomí se zachovalým
dýcháním
(1) Pokud vzniku bezvědomí předcházel kolaps, otočit
pacienta na záda s hlavou v neutrální (přirozené) poloze,
případně v přiměřeném záklonu nutném pro uvolnění
dýchacích cest. Pokud je spontánní dýchání po opakovaných
kontrolách dostatečné a zejména pokud z okolností vyplývá
zvýšené riziko aspirace, uvážit otočení do zotavovací
polohy.
(2) Pokud se spontánní dýchání jeví dostatečné, ponechat
postiženého v poloze, v jaké se nachází. Při reálném riziku
aspirace uvážit uložení do zotavovací polohy. Při
jakýchkoliv pochybnostech o stavu dýchání uložit na záda a
dále viz odstavec (1).
Dopravní nehody, pády a ostatní
traumata, krvácející rány
Prioritou je zástava tepenného krvácení a obnovení/udržení
průchodnosti dýchacích cest. Pokud to není nutné (postižený
dýchá), s postiženým nehýbat. V případě potřeby
manipulace s postiženým vždy šetrně s fixací hlavy vůči
tělu. Pokud možno přikrýt (udržení teploty). Zřetelně
označit místo nehody, zajistit bezpečnost zraněného i
zachránců.
26
Dopravní nehody, pády a ostatní
traumata
Zástava masivního krvácení, krytí pokud možno sterilním
materiálem. Použít gumové rukavice, jsou-li k dispozici
Popálenina Lokální chlazení popáleného místa.
Intoxikace požitím Podle povahy látky vyvolat zvraceni nebo mu naopak
zabránit, podání tekutin atd.
Poleptání, zasažení chemikálií Podle chemické podstaty mechanicky očistit, nebo
opláchnout proudem vody.
Cizí těleso Při poranění tělních dutin nevyndávat. Při poranění
periferních částí těla lze těleso s opatrností vyjmout, pokud
tak lze učinit bez odporu a je to potřebné pro ošetření rány
nebo vyproštění postiženého.
Porod Telefonicky asistovaný porod (viz dále).
Náhlé zhoršení chronické
nemoci
Asistované podání emergentní medikace, pokud ji má
pacient k dispozici.
Všeobecně Bezpečnostní instrukce pro zachránce. Udržování optimální
tělesné teploty. Poloha adekvátní potížím. Instrukce pro
případ zhoršení stavu do příjezdu záchranné služby.
Zdroj: http://www.urgmed.cz/postupy/2013_tapp_tap.pdf
Dispečer by měl podávat instrukce tak, aby zachránce nebyl vystaven nadměrnému
riziku a nebo aby o něm byl informován.
4.3 Pokyny pro manipulaci s pacientem
V případě, že je pacient při vědomí, dýchá a není vystaven nebezpečí, doporučuje
se nechat ho v poloze, jaká nejvíc vyhovuje.
V případě, že pacient dýchá dostatečně, ale je v bezvědomí, je nejlépe ho
ponechat v poloze, v jaké se nachází, pokud ho daná poloha neohrožuje. Pokud hrozí
riziko aspirace a nejedná se o trauma, doporučuje se pacienta uložit do zotavovací
polohy. Mimořádná a opakovaná pozornost se musí věnovat monitorování stavu
dýchání.
27
4.4 Telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace (TANR)
4.4.1 Definice TANR a její význam
V podstatě jde telefonickou instruktáž pro volající na místě vzniku náhlé zástavy
oběhu (NZO). Cílem je identifikace NZO, motivace a instrukce k provádění neodkladné
resuscitace.
Přínosem TANR je odborná podpora, motivace a odstranění psychologických
překážek.
4.4.2 Metodika TANR
Metodiku TANR lze použít tehdy, když jsou pro ni vytvořeny vhodné metodické,
technické i personální podmínky.
 Vybavení ZOS by mělo být takové, aby nedošlo ke zdržení ve vyslání
pomoci a také aby nedošlo k zadržení dalších volání na tísňovou linku.
 Měl by být definován přesný postup poskytování TANR a operátoři by měli
být cíleně proškoleni.
 Součástí poskytování TANR by měla být zpětná vazba, zaměřená
na vyhodnocování výsledků a dodržování optimálního postupu.13
4.4.3 Indikace a kontraindikace
Indikace TANR jsou stejné jak pro KPR, tj. při náhlé zástavě oběhu (NZO).
Kontraindikace:
 jisté známky smrti
 očekávané úmrtí při finálním stavu nevyléčitelného onemocnění
 zachránci hrozí nebezpečí
 fyzická nebo mentální neschopnost volajícího resuscitovat
 pokud by vlivem provádění TANR došlo ke zdržení vevyslání výjezdové
skupiny
 zcela nespolupracující volající
 hovory „z třetí ruky“
13
Česká lékařská společnost J. E. Purkyně. Telefonicky asistovaná první pomoc (TAPP) – doporučený
postupu výboru ČLS JEP č. 12. www.urgmed.cz [online]. 2013 [cit. 2013-03-23]. Dostupné z:
http://www.urgmed.cz/postupy/2011_tapp.pdf.
28
4.4.4 Identifikace NZO
Identifikace náhlé zástavy oběhu je postavena na těchto indikátorech:
 postižený nereaguje – je v bezvědomí
 agonální dechová aktivita nebo bezdeší
 nejsou přítomné jisté známky smrti
Když se nepovede do 60 sekund spolehlivě potvrdit, že postižený normálně dýchá a
reaguje, přestože volající se nachází u pacienta, postupujeme stejně jako pří náhlé
zástavě oběhu.
Identifikace NZO mnohdy není snadná. Obzvlášť v některých případech, když
u některých pacientů v době volání ještě nejde o náhlé zástavě oběhu a k náhlému
selhání životních funkcí dochází později. Identifikace náhlé poruchy vědomí většinou
nedělá potíže. Matoucí mohou být křeče, které se u některých pacientů s NZO mohou
vyskytovat jako následek hypoxie CNS. Hodně častá chyba je hledáni „pulsu
na karotidách“ – je dokázána malá úspěšnost tohoto postupu.
Nejtěžší je rozpoznání agonální (terminální) dechové aktivity včetně „lapavých“
dechů.
Známky agonálního dýchání jsou:
 neefektivní pohyby svalů obličeje, pomocných dýchacích svalů, jazyka a
také břicha
 postupně se prodlužující doba mezi jednotlivými nádechy
 prodloužené exspirium často doprovázené chrčivými zvukovými projevy
Všeobecná prognóza u pacientů postižených NZO je špatná a naděje na přežití
prudce klesá s ubíhajícím časem. Účinná laická resuscitace zvyšuje čas, po který je
možné pacienta zachránit.
4.4.5 Postup při provádění TANR pro náhlou zástavu oběhu
Postup TANR
1. Dostatek zachránců: když je volající na místě sám, prvním úkolem by mělo
být přivolaní dalších osob (zachránců), je-li to reálně možné do 1-2 minut.
2. Poloha: otočíme postiženého na záda, hlava se ponechá v přirozené poloze,
nejlépe je položit postiženou osobu na zem, nebo na tvrdou desku.
29
3. Komprese se provádí uprostřed hrudníku (přibližně v úrovni prsních
bradavek) nataženýma propnutýma rukama v loktech, frekvencí nejméně
100x za minutu, u dospělých do hloubky nejméně 5-6 cm, u dětí do 1/3
hloubky hrudníku. Stlačování hrudníku by mělo probíhat bez přestávek až
do příjezdu záchranné služby, nebo než postižený začne reagovat nebo
normálně dýchat.
4. Pokud je na místě dostatek zachránců, měli by se zvážit tyto kroky:
 použití AED, je-li dostupný
 zajištění snadného přístup k postiženému pro zachrannou službu a
také zajištění bezpečnost na místě
 průchodnost dýchacích cest, popřípadě uvolnění záklonem hlavy
nebo jiným dostupným a vhodným postupem
 střídání zachránců – pravidelné
5. Pokud je na místě osoba vyškolená v provádění umělého dýchání, je možné
střídat masáž hrudníku a umělých vdechů (30:2). Jsou-li přítomny lapavé
dechy, umělé dýchání se neprovádí.
6. TANR se ukončí, pokud během resuscitace začne postižený reagovat a nebo
dojde k obnovení spontánní (normální) dechové aktivity (výjimkou jsou
lapavé dechy). Spontánní aktivita se může projevit např. pohyby končetin,
mrkání víčky a spontánní ventilací s normální frekvencí. Další možností,
kdy lze TANR ukončit, je vyčerpání zachránců. Posledním důvodem pro
ukončení TANR je, pokud další provádění TANR již není účelné a také
když vzniká nebezpečí, které ohrožuje zachránce.
4.4.6 TANR u dětí do 1 roku
Jako první by mělo být provedení vypuzovacího manévru.
Uvolnění dýchacích cest může významně napomoci mírné podložení zad mezi
lopatkami.
Masáž se provádí frekvenci 100-120 stlačení za minutu, pouze dvěma prsty,
hloubka kompresí přibližně 1/3 hloubky hrudníku.
Umělé dýchání je prospěšné u většiny NZO v dětském věku. Lze je provádět,
pokud je zachránce v této metodě vyškolen a nebo pokud je neškolený zachránce
ochoten umělé dýchání poskytnout.
30
4.5 Stavy vysoce podezřelé z NZO
 Bezvědomí se zachovalým dýcháním
Jedna z častých chyb při identifikaci NZO je špatné vyhodnocení stavu dýchání.
Mnoho pacientů v bezvědomí může mít dobře zachované dýchání. Za mimořádně
rizikovou situaci se musí považovat například situace, kdy vzniku bezvědomí přecházel
náhlý kolaps.
 Křeče s bezvědomím
Obzvlášť u pacientů nad 35 let jde o situaci s vysokým rizikem NZO, nicméně
křeče mohou být projevem hypoxie CNS při zástavě oběhu i v nižším věku. Situaci na
místě je zapotřebí monitorovat, nebo volajícího přesně instruovat a ověřit to za 1-2
minuty zpětným voláním.
4.6 Náhlá zástava dechu
4.6.1 Příčiny a identifikace náhlé zástavy dechu
Příčiny náhlé zástavy dechu:
 zástava dechu při intoxikacích látkami tlumícími dechové centrum;
 obstrukce dýchacích cest po ztrátě reflexů následkem úrazu hlavy nebo
akutního onemocnění CNS;
 obstrukce dýchacích cest cizím tělesem.
Častá indikace k poskytování život zachraňujících instrukcí je dušení z obstrukce
dýchacích cest. Může dojit pří aspiraci cizího tělesa, jídla nebo žaludečního obsahu.
Typické situace jsou:
 bezvědomí u malých dětí;
 bezvědomí u pacientů po úrazu či intoxikovaných;
 promodralá barva;
 neúčinná snaha o usilovný nádech, „kokrhání“, popř. „divné zvuky“
4.6.2 Doporučené úkony
 uvolnit dýchací cesty
 provádět vypuzovací manévry
 provádět umělé dýchání
31
Uvolnění dýchacích cest u těchto pacientů je život zachraňujícím výkonem. Je-li
provedena první pomoc rychle a správně, má tento úkon velmi vysokou učinnost.
Vypuzovací manévry: U dětí do 1 roku je doporučené položit je na předloktí
hlavičkou dolů (hlavičku fixovat v dlani) pokusit se vypudit cizí těleso a mírnými údery
mezi lopatky. U ostatních se použije Heimlichův manévr nebo další manévry k uvolnění
obstrukce.
Akutní náhlá zástava dechu nemá vždy jasný průběh, mnohdy může být situace
nejasná a zde uvedené úkony nevedou ke zlepšení stavu, musí se postupovat tak, jako
kdyby šlo o náhlou zástavu oběhu.
4.7 Výzvy potenciálně vyžadující TANR
Hodně pacientů resuscitovaných záchrannou službou není v době tísňového volání
v bezvědomí. Největší hrozbou vzniku NZO v dalším průběhu jsou bolesti na hrudi
(pravděpodobně stavy kardiálního původu, například krátké náhle vzniklé bolesti),
spojené s dušností a přechodnou ztrátou vědomí, úrazy.
U těchto pacientů jsou cíleně zaměřené instrukce volajícímu život zachraňujícím
úkonem. Do instrukcí musí patřit pokyn k trvalému monitorování vitálních funkcí
postiženého s tím, že pokud dojde k jakémukoliv zhoršení, je zapotřebí ihned znovu
volat 155.
4.8 Telefonicky asistovaný porod (TAP)
4.8.1 Účel
Při porodu je vhodné eliminovat možná rizika, která mohou hrozit jak rodičce, tak
novorozenci.
4.8.2 Upozornění
 Důležité informace pro dispečera:
o kolikáté těhotenství se jedná
o Zda je vidět část plodu v porodních cestách, nebo zda rodička cítí
tlak na konečník
 Po porodu: Stav dítěte? Jakou má barvu? Křičí? Nekrvácí rodička?
 Porod u prvorodiček většinou probíhá pomaleji než u vícerodiček.
32
 Aby nedošlo k tlaku na dolní dutou žílu a k omezením žilního návratu, je
nejvhodnější těhotnou ženu v bezvědomí se zachovalým dýcháním polohovat
na levém boku.
4.8.3 Specifické instrukce volajícímu
 Hrozící porod:
o Poloha by měla být v polosedě.
 Porod v chodu:
o Poloha –by měla být na zádech a s mírně podloženou horní částí těla.
 Instrukce k tlačení při kontrakci:
o nadechněte se
o zadržte dech
o zatlačte do konečníku
o vydechněte
 Během kontrakce by měla rodička zadržet dech, popřípadě dýchat krátce a
povrchně; mezi kontrakcemi pak dýchat zhluboka.
 Měly by být nachystané ručníky.
 Během kontrakce je doporučené položit jednu ruku s roztaženými prsty kolem
porodních cest, aby nedošlo k rychlému vypuzení plodu. Druhou rukou je třeba
uvolňovat, stabilizovat a podpírat již porozené části tělíčka; jak se objeví obličej
dítěte, musíme suchým ručníkem otřít ústa a nos.
 Po porodu:
o Po porodu se musí dítě utřít, osušit a zabalit do čistého a suchého
ručníku, následně do něčeho teplého (např. deky). Dítě se musí pokládat
na břicho rodičky. Nesmírně důležitá je peče o tělesnou teplotu.
o Podvaz pupečníku není nutný, pokud máme jistotu, že dítě je
v pořádku, ale podvaz je dobrý z důvodu rizika přetržení pupečníku, a to
přibližně až po 1 minutě po porodu.
o Pokud dítě nedýchá, je promodralé a nekřičí, je nutné:
 podvázat pupečník, a to co nejdřív
 dítě otočit a položit je na dlaň, hlavičku mírně skloněnou k zemi.
Mírně poplácat po zádech, utřít hlavičku, nožičky, hrudník.
 pokud je dítě růžové a dýchá, pokračuje se v otírání;
33
 pokud je promodralé, je zapotřebí zahájit kardiopulmonální
resuscitaci dle doporučeného postupu.
o Při porodu placenty (většinou odchází spontánně do 30 minut) se užívá
stejná poloha jako při porodu.
 Krvácení po porodu:
o Hlavní riziko pro matku představuje silné krvácení. Laickou první
pomocí spočívá v zevní masáži dělohy. Přes stěnu břišní se musí
nahmatat vrchol dělohy a silou masírovat oběma rukama, až začne
tuhnout. Intenzita masáže je správná tehdy, když masáž rodičku „bolí“ –
jinak je neúčinná!
 Potrat:
o Postiženou položíme do polosedu; pro další vyšetření musíme potracený
plod zachovat.
34
5 Nejčastější chyby TAPP
 Nerozpoznání NZO – klíčová úloha dispečera je rozpoznat NZO; nerozpoznání
NZO je nejčastější chybou při neposkytnuti TANR.
 Nesprávné poskytovaní instrukcí – faktory ovlivňující poskytnutí TAPP a
TANR (např. stres – člověk může zapomenout vše, co si přečetl, naučil).
 Špatný poměr komprese a dýchaní – zastaralé postupy – Guidelines.
 Zdravotnické výrazy – slangové výrazy, kterým laici nerozumí nebo nemusí
rozumět (resuscitace, masáž hrudníku – pouze masáž – ne komprese hrudníku).
 Rychlé počítání při poskytnuti TANR – volající nestihá tak rychle stlačovat
hrudník a může mít pocit, že to nezvládne a neposkytnou nadále první pomoc.
 Uvědomit si, co je a co není reálné, např. při poskytnutí TANR – ptaní se na
další údaje, další informace, když laik zachránce provádí KPR (což je náročné);
trochu ticha ze strany dispečera není na závadu.
 Jazyková bariéra – pokud jde o hovor v některém z rozšířených jazyků
(angličtina, němčina, francouzština, italština), tak je zpravidla k dispozici možnost
sestavit konferenční hovor s tísňovou linkou 112, kde by měl být operátor hovořící
jedním z těchto jazyků. Největším problémem v rámci celé Evropy jsou hovory
příslušníků uzavřených přistěhovaleckých komunit.
 Otázky ze strany dispečera, které nesouvisí s řešením akutní situace: proč
jste čekal tak dlouho? Proč jste si nezašel k doktorovi včera?
 Podcenění situace – např. bezvědomí u diabetika
35
6 Kazuistiky
Do této kapitoly jsem zařadil rozhovory dispečera a volajícího.
(D – dispečer, D2 – dispečer číslo 2, V- volající, SV – sestra volajícího)
6.1 Kazuistika č. 1
D: Záchranná služba [...], dobrý den.
V: Prosím vás rychle přijeďte do [...], manžel se zhroutil, on, on snad nedýchá...rychle...
D: Uklidněte se , řekněte mi adresu...
V: Je to [...].
D: A telefon na Vás...
V: xxxxxxxxxx.
D: Dobře, sanitka vyjíždí, počkejte před vchodem, na shledanou…
V: Na shledanou.
Hovor z roku 2003, kde funkce dispečera nebyla rozdělena na call takera a hlavního
dispečera. Zde jde vidět, že dispečer nemůže kvůli časové tísni poradit volajícímu a sběr
informaci je minimální. Technika nebyla tak dokonalá, a tak musí dispečer poprosit
o telefonní číslo na volající pro případ, že by záchranná služba nemohla najit
postiženou osobu.
36
6.2 Kazuistika č. 2
D: Záchranná služba, tísňová linka, dobrý den.
V: Dobrý den, prosím vás, přijeďte k nám, potřebuji záchranku, manželka mi tady
zkolabovala… nevím, co mám dělat!
D: Ano, nebojte se, prosím vás, my vám pomůžeme, sanitka přijede, řekněte mi adresu,
ulice je to jaká?
V: [...] 13.
D: 13, jo?
V: Ano.
D: Je to proti poště?
V: Je to proti poště, přijeďte, prosím vás, nevím, co mám dělat.
D: Dobře, nebojte se, nebojte se, my vám pomůžeme, ano? Za chviličku tam bude
sanitka, je to který patro?
V: Já nevím, třetí?
D: Do třetího patra, ano?
V: Ano.
D: Manželka se jmenuje jak?
V: Manželka se jmenuje Lenka
D: No a dál?
V: [...].
D: [...], ano? A kolik je jí roků?
37
V: 45.
D: 45. A ona se na něco léčí?
V: Ne, neléčí se na nic, ale teď mi tady prostě zkolabovala, já nevím, co mám dělat.
D: A co se stalo?
Neustále mluví a mluví a neposluchá dispečerku.
D: Haló, poslouchejte mě, a ona s vámi mluví?
V: Ne nemluví, tady leží a…
D: A ona seděla a zkolabovala, nebo co se stalo?
V: Ano, seděla, prostě z ničeho nic zkolabovala.
D: A teďkom už s vámi mluví, nebo je pořád zkolabovaná?
V: Ne ona je… pořád leží.
D: Dýchá?
V: Já nevím.
D: Vidíte na ní, vidíte na ní, že dýchá?
V: Ne, nevidím, já se tam musím jít podívat.
D: Jo.
Pan [...] odběhl od telefonu, jde slyšet pouze „Lenko, Lenko, slyšíš mě, Lenko, probuď
se, to mi nemůžeš udělat… Lenko, prosím tě, probuď se!“
D: Haló, pane [...]!
Lenko, prosím, Lenko, dýchej... Lenko, prosím… tak mi někdo pomozte… halóóó!
D: Haló, pane [...]!
38
Pan [...] se k telefonu nevrátil.
D: To je pevná linka, zpět nezavoláme.
D2: Zkus zavolat sousedům
Pan [...] je ve stresu a neustále mluví a neposlouchá, co mu dispečerka chce poradit,
nejdůležitější je pro něho v daném okamžiku, aby se dostavila co nejdřív záchranná
služba. Největší chyba je, že odběhl od telefonu a už se nevrátil.
39
6.3 Kazuistika č. 3
D: Záchranná služba, tísňová linka, dobrý den.
V: Prosím vás, tady se stala autonehoda, na silnici. Jen ať pošlou sanitku…
D: Řekněte mi, kde to jste, prosím vás.
V: My jsme na silnici za [...].
D: Kterým směrem?
V: Směrem na [...].
D: Takže mezi [...] a [...], jo?
SV: Jo jo, tady je nějaká… pumpa.
D: Je tam benzinová pumpa? Ano?
V: Jo jo jo, přesně tak.
D: A stalo se to směrem do [...] nebo z [...]?
SV: Řekni jim, ať zavolají sanitku…
V: Ale Ježíši, já už to říkám… je to směrem na [...].
D: Směrem na [...], takže z [...] ven.
SV: Směrem na [...] za [...]…
Další osoba neustále narušuje konverzaci mezi volajícím a dispečerem tím, že něco
křičí, a tak volající neslyší, na co se operátor ptá.
V: Už jsem to řekla.
D: Prosím, prosím, zkuste říct kolegyni, co tam je s vámi, že sanitka vyráží, ano?
V: Prosím tě, já neslyším, co paní říká… co jste řekla, prosím vás?
40
D: Abyste jí řekla, že sanitka vyráží.
SV: Ať pošle sanitku z [...], protože bude rychleji z toho Brodu…
V: Ježíši jo!
D: Haló, slečno, slečno, slečno!
V: Ano?
D: Kolegyně, co je s vámi, pošlete, ať jde rozblikat „ warnungy“ u auta.
V: Co to jsou warnungy?
D: No to jsou takové ty světla...
V: Jo, prosím tě, ségra, běž rozblikat světla, aby do nás něco nenarazilo.
D: A vemte si vesty!
V: Jo a vem si vestu!
SV: My nemáme záchranné vesty…
V: Ale máme, jsou v kufru, jak máme kolo.
D: Tak nebojte, budou tam za chviličku. A řekněte mi, vy jste měly dopravní nehodu,
nebo co se stalo?
V: Ne ne, my jsme jely normálně po silnici a viděly jsme…
Další osoba zase vstupuje do hovoru a říká volající „prosím tě, ať pošle hasiči, že paní
je zaklíněná“.
V: Jo, máte poslat hasiče, že paní...
D: Ano, ano, nebojte, pošleme tam všechno, co je potřeba, a pomůžeme vám. Řekněte
mi, takže je to dopravní nehoda, která se nestala vám, stala se to někomu jinému, ano?
41
V: Jo, nějaká paní, ona narazila do stromu...
SV: A taky krvácí… ať pošlou tu sanitku.
V: Bolí ji na prsou, ona tady umře!
Sestra volající neustálé přerušuje rozhovor mezí volající a dispečerem, kvůli tomu se
doba volání o hodně prodlužuje a v mnoha případech se to nemusí vyplatit. Dispečer se
zachoval správně a sestru volající zaúkoloval.
42
6.4 Kazuistika č. 4
D: Záchranná služba, dobrý den…
V: Dobrý den, teď jsem si volal s kamarádkou a řekla mi, že jí je strašně špatně, pošlete
tam prosím vás záchranku…
D: A kde bydlí kamarádka?
V: No, Břeclav, kousek od Lidlu, takový zelený barák, ale přesnou adresu neznám…
D: A jak je jí špatně?
V: Ona říkala, že je jí nanic, motá se jí hlava a tak, mluvila strašně potichu, tak se mi to
nezdálo a zavolal jsem vám…
D: A řekl jste jí, že jí zavoláte sanitku?
V: Ne, neřekl, ale myslel jsem si, že by to bylo lepší, abyste se na ni zajeli podívat…
Přiklad hovoru z třetí ruky. Volající neví, co se přesně děje s postiženou osobou, nezná
přesnou adresu a udává minimum informaci dispečerovi.
43
6.5 Kazuistika č. 5
V: Dobrý den, tatínek je diabetik a teď je v bezvědomí…
D: (vyžádá adresu)… Tak… a tatínek se léčí na cukrovku?
V: No, ano…
D: A je opocený?
V: No, opotil se, je úplně bílý…
D: Tak to si asi píchl inzulín a nenajedl se, ne?
V: Ale on si nepíchá inzulín, bere nějaké prášky…
D: Prášky – jako na cukrovku?
V: No já nevím… počkejte… takové růžové, a ještě jedny… (popisuje tabletky a
posléze předčítá seznam léků)
D: Aha, a na cukrovku nic nebere?
V: Jenom tyhle, co jsem vám četla… a prosím vás... on mi nějak modrá…
D: Modrá? A dýchá vůbec?
V: No mně se hned zdálo, že moc ne……atd.
Pacient zemřel, diagnóza byla akutní infarkt myokardu. Dispečer vůbec nereaguje
na informaci o bezvědomí, kterou dostal hned na začátku, a soustřeďuje se pouze na
jednu informaci, kterou dostal. Ani profesionální dispečer není neomylný a může udělat
chybu.
44
6.6 Kazuistika č. 6
D: Záchranná služba, dobrý den.
V: Dobrý den, volá [...]. Tady zkolaboval pán, nevím, co mám dělat, pošlete sem
sanitku.
D: Je ten pán při vědomí?
V: Nevím, leží, nehýbe se…
D: Když ho oslovíte, odpoví vám?
V: Ne.
D: A dýchá? Jakou má barvu v obličeji?
V: Nevím, nevidím na obličej, je na břichu...
D: Tak ho otočte na záda.
V: Nějak divně chrčí a je takový promodralý.
D: Řeknete mi, prosím, adresu, kde jste?
V: [...].
D: Kolik je mu asi let?
V: Něco přes šedesát.
D: Je vedle vás ještě někdo?
V: Ano, je tu se mnou kamarád.
D: Tak, pane, sanitka je na cestě. Ten pán teď potřebuje oživovat, znáte to?
V: Ne, to neznám, nevím, co mám dělat, pospěšte si!
D: Když tomu pánovi teď nepomůžete, tak zemře. Řeknu vám, co máte dělat.
45
V: Ale já to nikdy nedělal...
D: Nevadí, zakloňte mu hlavu.
V: Kamarád už mu tam dal bundu.
D: Ne! Nesmí mít nic pod hlavou! Naopak ji zakloňte!
V: Aha, máme.
D: Dýchá?
V: Teď už vůbec…
D: Tak mu odhalte hrudník – vyhrňte mu oblečení.
V: Ano, máme, co dál?
D: Teď mě dobře poslouchejte, a říkejte kamarádovi to, co vám budu říkat já. Bude
stlačovat hrudník, přiloží dlaně položené přes sebe doprostřed hrudníku, propnout lokty
a jakoby se opřít o hrudník. A musí rytmicky stlačovat co nejrychleji ten hrudník, asi 5
cm hluboko, budu s vámi počítat. Raz.. dva… tři… jde to?
V: Ano.
D: Dobře. Ať počítá nahlas a ať stlačí tímto tempem 30krát, pak ať přestane a vy
dvakrát vdechnete. Řeknu vám jak. Zakloníte mu hlavu, zacpete mu nos a druhou rukou
mu otevřete pusu tahem za bradu. Pak do jeho úst normálně vydechnete vzduch a celé
to zopakujete. Potom zase kamarád musí stlačovat hrudník. Rozumíte mi?
V: Ano rozumím třicet stlačení a dva vdechy.
D: Takže záklon hlavy, zacpat nos, otevřít pusu a dvakrát dýchnout.
V: Už jsem to udělal.
D: Výborně. Po třiceti stlačeních zase to samé. Takhle pokračujte, než přijede sanitka.
Kdyby kamarád nemohl, tak se vystřídejte.
46
V: Dobře.
D: Děláte to perfektně. Pán dostává alespoň nějakou šanci. Když do něj budete dýchat
tak se dívejte, jestli se mu zvedá hrudník. Jestli ne, zkuste víc zaklonit hlavu. Pořád
dokola třicet stlačení a dva vdechy, dokud nepřijede sanitka.
V: Už ji slyším.
D: Pokračuje, dokud vás záchranáři nevystřídají. Děkuji, udělali jste vše, co bylo ve
vašich silách. Na shledanou!
Ukázková první pomoci při TANR. Ze začátku jde vidět, že volající neumí první pomoc
poskytnout a že se bojí, aby neublížil postiženému, ale spolupracuje s dispečerem a
nakonec vše dobře dopadlo.
47
ZÁVĚR
Dovednost dispečera kvalitně poskytnout TAPP je „jen“ jeden z článků řetězce
přežití, ale jedná se o jeden z nejefektivnějších způsobů, jak lze zvýšit naděje na přežití
pacienta. Řetězec je vždy tak silný, jak je silný jeho nejslabší článek.
Svoji prací jsem chtěl poukázat na význam, náročnost a důležitost této
problematiky. TAPP by měla být součásti znalosti každého dispečera. Proto si myslím,
že by se dispečeři měli neustále zdokonalovat a prohlubovat si své znalosti.
Pro zlepšení úrovně poskytování TAPP bych doporučoval následující kroky:
 školení dispečerů – procvičování různých situací; konkretizace představy, co se
na místě skutečně děje
 jasnější instrukce – omezování slangových výrazů, zdravotnických výrazů,
i zkušený záchranář v mimopracovní době se bere jako laik
 jazyky – dispečer musí umět alespoň jeden cizí jazyk
 propagace postupu pro laiky
Na závěr bych chtěl říci, že je to opravdu smysluplná práce a věřím, že tato práce
přinese nové teoretické i praktické poznatky z oblasti TAPP, odhalí odpovědi na některé
zajímavé otázky.
48
Použité prameny
Knižní publikace
BYDŽOVSKÝ, Jan. Předlékařská první pomoc. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. ISBN
978-802-4723-341.
FRANĚK, Ondřej. Manuál dispečera zdravotnického operačního střediska. 5.dopl.a
oprav.vyd. Česko: O. Franěk, 2011, 236 s. ISBN 978-80-254-5910-2.
POKORNÝ, Jan. Lékařská první pomoc. 2., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Galén, 2010,
474 s. ISBN 978-80-7262-322-8.
Časopisy
FRANĚK, Ondřej, SUKUPOVÁ, Petra. Proč není zahájena telefonicky asistovaná
neodkladná resuscitace? Urgentní medicína: časopis pro neodkladnou lékařskou péči.
2007, roč. 10, č. 1, s. 11-12. ISSN 1212-1924.
FRANĚK, Ondřej. Dispečink je klíčem k záchranné službě. Sestra. 2010, roč. 20, 7-8, s.
80-82. ISSN 1210-0404.
FRANĚK, Ondřej. Telefonicky asistovaná resuscitace dispečerem zvyšuje naději na
dlouhodobé kvalitní přežití u netraumatické přednemocniční zástavy oběhu (konečné
výsledky studie DIRECT). Urgentní medicína: časopis pro neodkladnou lékařskou péči.
2006, roč. 9, č. 2, s. 14-16. ISSN 1212-1924.
FRČKOVÁ, Marie. Dispatch life support při tepenném a žilním krvácení. Sestra. 2005,
roč. 15, 7-8, s. 22. ISSN 1210-0404.
MAŠEK J. Sestra na dispečinku záchranné služby. In Ambulantní sestra – příloha
časopisu Sestra. 1999, č. 4, ročník IX., s. 3, ISSN 1210-0404.
Zdroje přístupné prostřednictvím veřejné datové sítě
Česká lékařská společnost J. E. Purkyně. Telefonicky asistovaná první pomoc (TAPP) –
doporučený postupu výboru ČLS JEP č. 12. www.urgmed.cz [online]. 2013 [cit. 2013-
03-23]. Dostupné z: http://www.urgmed.cz/postupy/2011_tapp.pdf
49
FRANĚK, Ondřej. Dispatch life support. Nezávislý web o zdravotnické záchranné
službě www.zachrannasluzba.cz [online]. 2003 [cit. 2013-03-23]. Dostupné z:
http://www.zachrannasluzba.cz/odborna/0303_dls.htm
FRANĚK, Ondřej. Faktory významné pro přežití pacientů stižených mimonemocniční
náhlou zástavou oběhu a možnosti jejich ovlivnění. Nezávislý web o zdravotnické
záchranné službě www.zachrannasluzba.cz [online]. 2003 [cit. 2013-03-23]. Dostupné
z: http://www.zachrannasluzba.cz/odborna/0309_faktory_kpcr.htm
FRANĚK, Ondřej. Kdy a jak volat záchrannou službu. Nezávislý web o zdravotnické
záchranné službě www.zachrannasluzba.cz [online]. 2003 [cit. 2013-03-23]. Dostupné
z: http://www.zachrannasluzba.cz/propacienty/jakvolat.htm
FRANĚK, Ondřej. Moderní pohled na zdravotnické operační středisko. Nezávislý web
o zdravotnické záchranné službě www.zachrannasluzba.cz [online]. 2003 [cit. 2013-03-
23]. Dostupné z: http://www.zachrannasluzba.cz/odborna/0303_dls.htm
FRANĚK, Ondřej. Personální dimenzování ZOS. Nezávislý web o zdravotnické
záchranné službě www.zachrannasluzba.cz [online]. 2003 [cit. 2013-03-23]. Dostupné
z: http://www.zachrannasluzba.cz/odborna/0310_dimenzovani_os.htm
FRANĚK, Ondřej. Příjem tísňové výzvy. Nezávislý web o zdravotnické záchranné
službě www.zachrannasluzba.cz [online]. 2003 [cit. 2013-03-23]. Dostupné z:
http://www.zachrannasluzba.cz/odborna/0304_prijem_tv_obec.htm
ŠPIČÁK Jan. Nahrávky volání na linku 155. Volání na 155 http://www.ppomoc.cz
[online]. 2011 [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://www.ppomoc.cz/nahravky-155
E. WATSON, Richard. Emergency medical services dispatch program guidelines.
California emergency medical services authority. http://www.emsa.ca.gov. 2003
[cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://www.emsa.ca.gov/pubs/pdf/emsa132.pdf
Zdravotnická záchranná služba jihočeského kraje. Tísňová linka 155. In Pro veřejnost
http://www.zzsjck.cz/ [online]. 2011 [cit. 2013-03-23]. Dostupné z:
http://www.zzsjck.cz/pro-verejnost/tisnova-linka-155/#top
BERTÓK, Tomáš. Vyšly nové metodické postupy pro resuscitaci Guidelines 2010. In
novinky.cz [online]. 2011 [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/vase-
zpravy/plzensky-kraj/plzen-mesto/369-1164-vysly-nove-metodicke-postupy-pro-
resuscitaci-guidelines-2010.html
I
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha A – Schéma TAPP.................................................................... II
Příloha B – Základní schéma postupu při probíhajícím porodu............ III
II
Příloha A – Schéma TAPP
Zdroj: Česká lékařská společnost J. E. Purkyně. Telefonicky asistovaná první pomoc (TAPP) –
doporučení postupu výboru ČSL JEP č. 12. www.urgmed.cz [online]. 2013 [cit. 2013-03-23]. Dostupné z:
http://www.urgmed.cz/postupy/2013_tapp_tap.pdf.
III
Příloha B – Základní schéma postupu při probíhajícím porodu