Vysoká škola zdravotnická, o.p.s. Praha 5 PREVENCE DETSKÝCH ÚRAZU BAKALÁŘSKÁ PRÁCE TEREZA SPEVÁKOVÁ PRAHA 2013 VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o.p.s. PRAHA 5 PREVENCE DĚTSKÝCH ÚRAZŮ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE TEREZA SPEVÁKOVÁ Stupeň kvalifikace: bakalář Komise pro studijní obor: Zdravotnický záchranář Vedoucí práce: Mgr. Marie Sochůrková PRAHA 2013 PROHLÁŠENÍ Čestně prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny použité zdroje jsem uvedla v seznamu zdrojů. Souhlasím se zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním účelům. V Praze dne: .....................................................................................podpis: PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala celé své rodině, bez které by studium v mém věku již dávno nebylo možné. Paní Mgr. Marii Sochůrkové, která vedla mou práci a v průběhu mého studia mi byla velkou oporou i inspirací. V neposlední řadě profesorům, vedení školy a všem známým z praxe, kteří mi pomáhali i radili. ABSTRAKT SPEVÁKOVÁ, Tereza. Prevence dětských úrazů. Vysoká škola zdravotnická, o. p. s. Stupeň kvalifikace: Bakalář (Bc). Vedoucí práce: Mgr. Marie Sochůrková. Praha 2013 65s. Téma mé bakalářské práce je Prevence dětských úrazů. Práce byla napsána jako analýza, vypracována na základě Zprávy Statistického úřadu, která vychází každé tři roky. Práce se skládá z teoretické části, kde byla zpracována Zpráva ze Statistického úřadu a typické úrazy dětského věku. Praktická část obsahuje dotazník s výsledky, které jsou vyjádřeny grafy. Jsou zde zahrnuty i návrhy prevence k daným úrazům a doporučení prevence pro praxi. Cílem bylo zmapovat, jaké mají děti i rodiče znalosti v oblasti prevence úrazů a obecně 1. pomoci a zda mají o tyto znalosti zájem. A v neposlední řadě zda by děti uvítaly a potřebovaly, aby byla Výchova ke zdraví zařazena mezi povinné předměty už na I. stupni základních škol. Klíčová slova: Děti. Prevence. Úrazy. Výchova ke zdraví. ABSTRAKT IN ENGLISH SPEVÁKOVÁ, Tereza. Prevenciou from children injuries. Nursing College, o. p. s. Degree: Bachelor (Be). TutonMgr. Marie Sochúrková. Praha 2013 65p. The topic of my bachelor thesis is Prevention from children injuries. This thesis was written as an analysis and it's based on statistical office report which is published every three years. My thesis consists of typical accidents at child's age. In practical part the questionnaire with its results which are expressed by graphs. There are summery and proposals for prevention from given accidents. The goal was to map the awareness of parents and children about first aid, and at the same time whether they are interested in prevention. Finally whether children want and need to have first aid, which is a part of their compulsory subject at first gradue at elementary school. Keywords Children. Prevencion. Injuries. First aid. Obsah 1 Úvod........................................................................................................................15 2 Teoreti cká část.........................................................................................................16 2.1 Statistiky...........................................................................................................16 2.1.1 Věkové skupiny........................................................................................18 2.2 Úmrtí dětí a mladistvých následkem úrazů......................................................20 2.3 Mechanismy poranění......................................................................................23 2.3.1 Dělení dle věkových skupin dětí (nejčastější úrazy podle věku)..............23 2.4 Dopravní nehody..............................................................................................24 2.5 Úrazy ke kterým dochází při sportech a ve škole............................................24 2.5.1 Bezvědomí................................................................................................24 2.5.2 Masivní krvácení.......................................................................................25 2.5.3 Poranění páteře.........................................................................................26 2.5.4 Tonutí a utonutí.........................................................................................26 2.5.5 Krvácení a j iné drob né rány......................................................................27 2.5.6 Poranění pohybového aparátu...................................................................27 2.5.7 Zhmožděniny............................................................................................28 2.5.8 Zlomeniny.................................................................................................28 2.6 Úrazy ke kterým dochází v domácnosti...........................................................29 2.6.1 Popáleniny................................................................................................29 2.6.2 Lund a Browderův diagram............................ ..........................................30 2.6.3 Vdechnutí cizího tělesa a dušení...............................................................33 2.6.4 Pokousání zvířetem...................................................................................35 2.6.5 Poranění oka cizím tělískem.....................................................................36 2.7 Resuscitace dítěte.............................................................................................37 2.8 Zajištění dětského pacienta z pohledu záchranáře...........................................39 3 Praktická část...........................................................................................................41 3.1 Hypotézy..........................................................................................................43 3.1.1 Diskuze.....................................................................................................51 3.2 Doporučení pro praxi-návrhy preventivních opatření......................................52 3.3 Návrhy preventivních opatření k daným úrazům.............................................55 3.3.1 Dopravní nehody.......................................................................................55 3.3.2 Tonutí u utonutí........................................................................................55 3.3.3 Poranění páteře.........................................................................................57 3.3.4 Poranění pohybového aparátu...................................................................58 3.3.5 Popáleniny................................................................................................59 4 Kazuistiky................................................................................................................62 4.1.1 Kazuistika 1..............................................................................................62 4.1.2 Kazuistika 2..............................................................................................64 5 Závěr........................................................................................................................65 5.1 Přílohy..............................................................................................................69 5.2 Modifikovaná dětská verze GCS, Orientační fyziologické hodnoty dětí 5.3.1 Dotazník pro děti I. stupně základní školy 5.3.2 Dotazník pro děti II. stupně základní školy 5.3.3 Dotazník pro rodiče 5.4.4 Dotazník pro rodiče-prevence, znalosti první pomoci SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK BLS....................................Basic Life Support °C.......................................stupňů Celsia CNS....................................centrální nervový systém EEG.....................................elektroencefalografie EU.......................................Evropská unie GCS....................................Glasgow Coma-Scale i.m........................................intra muscular i.o.........................................intra osseal i.v..........................................intra venous KPR.....................................kardiopulmonální resuscitace MR.......................................magnetická rezonance mg........................................miligram MSMT.................................Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy PNP......................................přednemocniční péče PYLL...................................Potencional Years of Life Lost RTG.....................................rentgen TK........................................tlak krevní TT.........................................tělesná teplota UV.........................................ultrafialové záření VZS-CCK.............................Vodní Záchranná Služba - Český Červený Kříž ZZS.......................................Zdravotnická Záchranná Služba SEZNAM TABULEK A GRAFU Tabulka 1 - Úrazy ošetřené chirurgických ordinacích....................................................17 Tabulka 2 - Hospitalizovanost na vnější příčiny podle věku...........................................19 Tabulka 3 - Úmrtí na vnější příčiny ve věku 0-19 let......................................................20 Tabulka 4 - Zemřelí na úrazy podle jednotlivých vnějších příčin...................................21 Tabulka 5 - Lund a Browderův diagram........................................................................30 Tabulka 6 - Modifikovaná verze GCS............................................................................69 Tabulka 7 - Fyziologické hodnoty oběhového systému dětí...........................................70 Obrázek 1 - Lund a Browderův diagram 1 .....................................................................30 Obrázek 2 - Lund a Browderův diagram 2......................................................................31 Obrázek 3 - Údery mezi lopatky......................................................................................33 Obrázek 4 - Heimlichův chvat........................................................................................34 Obrázek 6 - Resuscitace dítěte.........................................................................................38 Graf 1 - rozdělení dětí na I. a II. stupeň základní školy..................................................43 Graf 2 - dívky/chlapci......................................................................................................44 Graf 3 - Otázka 3 pro děti I.st.........................................................................................44 Graf 4 - Otázka 6 pro děti I.st..........................................................................................45 Graf 5 - Otázka 7 pro děti I.st..........................................................................................46 Graf 6 - Otázka 3 pro děti II. st.........................................................................................47 Graf 7 - Otázka 5 pro děti Il.st.........................................................................................48 Graf 8 - Otázka 2 pro rodiče............................................................................................49 Graf 9 - Otázka 5 pro rodiče............................................................................................50 1 Úvod Hlavním důvodem proč jsem si vybrala téma prevence dětských úrazů, jsou děti a jejich bezpečnost. Původně jsem začala studovat vyšší odbornou školu zdravotnickou proto, abych později uplatnila nabyté vědomosti v praxi, a to především s dětmi. V průběhu studia jsem také absolvovala kurz Plavčík. Po dokončení tohoto kurzu jsem měla možnost pracovat na Slapech (výjezdové stanoviště VZS Stará Živohošť) v týmu záchranářů Vodní záchranné služby. Zde jsem nabyla další zkušenosti, týkající se záchrany ve vodě. Měla jsem také možnost sledovat chování jak dětí, tak rodičů, a právě tato zkušenost představovala další důvod mého výběru. Jsem přesvědčena, že bude zajímavé na konci práce vidět výsledky z dotazníkového šetření. Cílem práce bylo zjistit, zda děti a rodiče jsou dostatečně informováni o prevenci úrazů a první pomoci dětem, dále pokud nejsou, zda by měli zájem tyto informace nabýt. A také zjistit jestli školy začaly vyučovat podle nového školního vzdělávacího programu, (Výchova ke zdraví) Počátkem školního roku 2007/8 tento školní vzdělávací program začal platit a školy podle něj začali vyučovat. A v neposlední řadě, zmapovat, zda děti na I. stupni základní školy mají zájem o výuku Výchovy ke zdraví a zda by ji využily. Domnívám se, že by měla (Výchova ke zdraví) být součástí rozvrhu žáků I. stupně základní školy. A to proto, aby pomohli sobě či svým kamarádům v nouzi, rodičům a zároveň byly schopny předcházet úrazům a přemýšlet preventivně. Také, pokusit se navrhnout možná preventivní opatření jak u úrazů, tak celkově. 15 2 Teoretická část Definice úrazu - jakékoliv neúmyslné či úmyslné poškození organismu, ke kterému došlo následkem akutní expozice termální, mechanické, elektrické či chemické energie a z nedostatku životně nezbytných energetických prvků či veličin, jako jsou kyslík nebo teplo.(CELKO, Epidemiologie úrazů [přednáška k předmětu Epidemiologie, obor všeobecné lékařství, 3. lékařská fakulta Univerzita Karlova]. Praha. 12.12.2011.) Dostupné z: http://www.wikiskripta.eu/indexphp/Epidemiologie %C3%BAraz%C5%AF#cite note-0 2.1 Statistiky K práci byla použita Zpráva Ústavu zdravotnických informací z roku 2009, přesto že nová Zpráva vychází každé tři roky. K roku 2012 nebyla ještě zpracována data a zpráva tudíž nebyla vydaná. Podle údajů výkazu Úrazovost dětí a mladistvých do roku 2009 bylo v ČR v období let 2006-2009 ošetřeno ročně v průměru 394 tisíc úrazů dětí ve věku 0-14 let. (Ústav zdravotnických informací a statistiky, 2009) Úrazovost se dělí na čtyři kategorie, a to Sportovní, Pracovní, Dopravní a Ostatní úrazy, které se hodnotí z několika hledisek, mimo jiné podle mechanismu poranění a místa. (Ústav zdravotnických informací a statistiky, 2009) Nejvíce bylo v chirurgických ordinacích ošetřeno Sportovních úrazů tj. 29 %, hned po nich jsou ošetřovány Školní úrazy, tj. 19 %, za nimi úrazy Dopravní, tj. 5%, zbývajících 47 % tvoří tzv. úrazy Ostatní, do kterých musíme zahrnout i úrazy spojené s vodou a tonutím. (Ústav zdravotnických informací a statistiky, 2009) Počet úrazů Sportovních a Školních má tendenci klesat. Od počátku 2. tisíciletí zaznamenává statistický úřad znatelný pokles úrazů, které byly ambulantně ošetřené, a to ve všech případech či druzích poranění. (Ústav zdravotnických informací a statistiky, 2009) 16 Na jeden tisíc dětí v roce 2009 bylo ošetřeno 216 případů, to je ve srovnání s rokem 2006 až o 28 % méně. Což naznačuje, že by informovanost rodičů i dětí o tom, jak se chovat, nebo jak předcházet úrazům, nejspíš narůstá. V roce 2009 se přiblížila hodnota úrazovosti a ošetřených pacientů hodnotám, které odpovídají rokům 1996, 1997. V těchto letech byla zaznamenána nej nižší úrazovost za celých čtrnáct let až do současnosti. (Ustav zdravotnických informací a statistiky, 2009) Tabuľka 1 Úrazy ošetřené v chirurgických ordinacích období Celkem úrazy Dopravní Školní Sportovní Ostatní počet Podíl v % 2006 445 424 22 082 83 731 127 698 211 913 122 421 27,5 2007 427 523 18 561 81 921 123 930 203 111 113 274 26,5 2008 383 223 17 848 69 435 113 222 182718 99511 26,0 2009 321 498 17 231 57 727 93 950 152 590 82 264 25,6 Zdroj :Zpráva Statistického úřadu, 2009, str. 2 Ve srovnání s úrazovostí populace nad 20 let (133 případů na tisíc osob) je úrazovost dětí do 15 let asi 1, ókrát vyšší. Ještě vyšší byla úrazovost adolescentů, která dosáhla v roce 2009 hodnoty 326 případů na tisíc osob. V součtu dětí a mladistvých dosáhla úrazovost osob do 20 let v roce 2009 s hodnotou 249 případů na tisíc osob dokonce l,9násobku úrazovosti celé populace. U dospělých byl ve srovnání s věkovou skupinou do 20 let zaznamenán menší podíl úrazů sportovních a vyšší podíl úrazů dopravních. V tomto ohledu byly v období let 2000-2009 nejčastější úrazy náhodné čili neúmyslné, z nichž byly nejčetnější náhodné pády. Náhodné upadnutí nebo spadnutí dítěte ale většinou nezpůsobuje úrazy nejzávažnější, nejzávažnější úrazy bývají spojené s tonutím, o čemž svědčí statistika zemřelých na vnější příčiny -viz. další část. Méně početnou skupinu hospitalizací pro úraz tvoří příčiny úmyslné, jejichž četnost rostla s věkem dítěte či mladistvého. Náhodné pády byly v roce 2009 příčinou celkem 58 % hospitalizací pro úraz u dětí a 47 % hospitalizací pro úraz u mladistvých. Druhou nejčetnější skupinou úrazů byly úrazy v dopravě, které představovaly 10 % z celkového počtu hospitalizací u dětí a 20 % u adolescentů (Ustav zdravotnických informací a statistiky, 2009, s.2) 17 2.1.1 Věkové skupiny Každá věková skupina má své typické úrazy. U dětí do 1. roku života jsou to náhodné pády. Také jsou velmi častá opaření, popálení po kontaktu s horkým tělesem a další, jako jsou mechanická poranění, zachycení předmětem, pořezání, amputace, které se už týkají také dětí 1-4 roky starých. U této věkové skupiny jsou časté otravy jedy nebo léky nalezenými doma. A hned pak následují tonutí. Tonutí z hlediska úrazovosti dětí 1 - 4 let nejsou časté, ale jsou velmi závažné, a to především následky. Počet úrazů z tonutí činil v roce 2009 0,9% (Ustav zdravotnických informací a statistiky, 2009). Ve věku 5 - 9 let nej častější úrazy tvoří poranění předměty a mechanická poranění. Zvyšuje se počet zranění při dopravních nehodách. Dále pokousání zvířetem, nebo neúmyslné poranění způsobené druhou osobou. Ve věku 10 -14 let jsou to nejčastěji následky pádů a dopravních nehod, vysoký počet byl také zaznamenán u poranění neživými předměty a u mechanických poranění (pokousání zvířetem, poranění druhou osobou). Dále jsou to poranění úmyslné druhou osobou, tj. 2,4 %. (Ustav zdravotnických informací a statistiky, 2009) Ve věkové kategorii 15-19 byly nej častější poranění zapříčiněná náhodnými pády, dopravními nehodami, mechanickými poraněními neživými silami, tj. 7 %, následoval útok a napadení cizí osobou v 6 % (Ustav zdravotnických informací a statistiky, 2009). U věkové skupiny dorost bylo až ve 3 % zaznamenáno úmyslné sebepoškozování. Nejčastější příčinou smrti mladistvých do 20 let byly jednoznačně dopravní nehody, kde bylo evidováno 20 úmrtí dětí na 61 osob. Ale hned po dopravních nehodách jsou to úmrtí na následky tonutí. Při utonutí byl nejčastější věk dětí 1-4 roky. (Ustav zdravotnických informací a statistiky, 2009) 18 Tabulka 2 Hospitalizovanost na vnější příčiny podle věku Období Olet 1-4 roky 5-9 let 10-14 let 15-19 let Celkem v % Z toho ve věku 0-14 2006 20,1 19,2 15,0 18,8 20,2 18,6 17,9 2007 19,1 18,3 14,1 18,5 20,7 18,2 17,1 2008 19,5 18,1 14,4 18,3 20,8 18,2 17,1 2009 18,5 18,0 14,3 18,0 20,8 18,0 16,9 Zdroj :Zpráva Statistického úřadu, 2009, str. 5 Od roku 2000 došlo u dětí a mladistvých ve věku 0-19 let k poklesu absolutního počtu hospitalizací pro většinu vnějších příčin, nejvýznamněji u dopravních nehod, tonutí, otrav a úmyslného sebepoškození. Naopak narostly mechanismy jako přetížení a strádání z nadměrného cvičení, cestování, nedostatku vody a potravy, poranění přírodními silami a z úmyslných úrazů napadení. Oproti roku 2000 poklesl u dětí do 15 let počet hospitalizací pro úrazy v dopravě o 40 %, hospitalizace pro úmyslné sebepoškození o 50 %, tonutí o 32 % a otravy o 27 %. Klesl také mechanismus zranění napadením o cca 20 %. U adolescentů klesl počet hospitalizací pro dopravní úraz o 19 %, tonutí o 50 % a úmyslné sebepoškození zhruba o 40 %. Kromě nárůstu vnějších příčin jako je přetížení, strádání a přírodní síly narostl u mladistvých také počet hospitalizací pro napadení o více než 20 %, náhodné životné mechanické síly o 35 % a také poranění elektrickým proudem, kouřem, ohněm a dýmem (o 30-50 %). (Ústav zdravotnických informací a statistiky, 2009, s.5) 19 2.2 Úmrtí dětí a mladistvých následkem úrazů V rámci statistiky o příčinách smrti Českého statistického úřadu jsou zaznamenány tzv. úrazy smrtelné, které jsou tou nej závažnější skupinou úrazů. Na rok 2009 připadá 221 úmrtí na následky vnějších příčin osob do 20 let. (Ústav zdravotnických informací a statistiky, 2009) Ve věkové skupině dětí do 15 let byl zaznamenán nej větší pokles úrazové mortality jen u dětí do jednoho roku. To se ale bohužel nedá říct o dětech věku 10-14 let, kde došlo k nárůstu. (Ústav zdravotnických informací a statistiky, 2009) V roce 2009 se počet úmrtí pohyboval kolem 49 případů u chlapců, a zbývající část, což je 34 úmrtí, u dívek. Dorost na tom byl o dost hůře. Chlapci představovali 107 případů, 31 případů byly dívky. (Ústav zdravotnických informací a statistiky, 2009) To znamená, že v roce 2009 ze 100 % smrtelných poranění připadlo 70 % na chlapce a pouze 30 % na dívky, a to ve věkovém rozmezí do 20 let. Dále je zjištěno, že mortalita se zvedá s věkem. V roce 2009 na děti ve věku 0-14 připadlo 15 % z celkového počtu smrtelných poranění, u dětí ve věku 15-19 to bylo dokonce 66 %. (Ústav zdravotnických informací a statistiky, 2009) Tabulka 3 Úmrtí na vnější příčiny ve věku 0-19 let Období Olet 1-4 roky 5-9 let 10-14 let 15-19 let 2007 21 29 14 37 181 2008 10 21 9 25 169 2009 11 21 19 32 138 Zdroj :Zpráva Statistického úřadu, 2009, str. 9 Dlouhodobý trend v úmrtnosti pro úrazy dětí a mladistvých s mírnými výkyvy postupně klesá. V tomto období poklesla úmrtnost dětí o 44 % (tj. 85 případů), u adolescentů o 38 % (tj. 105 úmrtí). Relativně vysoká úmrtnost novorozenců v důsledku vnějších příčin dosáhla svého maxima v roce 2004, v roce 2009 již byla tato míra s hodnotou 9 úmrtí na 100 tisíc novorozenců výrazně pod úrovní roku 2000. (Ustav zdravotnických informací a statistiky, 2009, s.9) 20 Tabulka 4 Zemřelí na úrazy podle jednotlivých vnějších příčin, rok 2009 Vnější příčina úrazů Olet 1-4 roky 5-9 let 10-14 let 15-19 let Celkem 0-19 let Dopravní úrazy 0 3 5 12 61 81 Úmyslné sebepoškození 0 0 0 3 31 34 Utonutí 0 7 3 5 8 23 Jiné náhodné ohrožení dýchacích cest 7 3 2 2 4 18 Náhodné pády 0 1 2 2 11 16 Napadení, útok 3 3 1 2 1 10 Náhodné otravy 0 1 2 1 3 7 El. Proud, oheň, kouř, extrémní okolní teplota 0 1 1 0 3 5 Neživot, mechanické síly 0 0 1 2 0 3 Ostatní 1 2 2 3 16 24 Zdroj :Zpráva Statistického úřadu, 2009, str. 10 Vývoj úmrtnosti na úrazy podle druhu vnější příčiny od roku 2000 lze charakterizovat především poklesem zemřelých osob na dopravní úrazy. Počet zemřelých dětí na dopravní úraz poklesl mezi roky 2000 a 2009 o 70 %, u mladistvých o více než polovinu. U ostatních vnějších příčin smrtelných poranění došlo ve sledovaném období rovněž k poklesu zemřelých osob, nicméně ne již k tak významnému. Utonulých dětí bylo v roce 2009 méně o zhruba 30 %, jiným způsobem udušených o 20 %. Významně poklesl také počet zemřelých dětí v důsledku napadení (o 60 %). U adolescentů poklesl počet zemřelých osob v důsledku útoku a napadení, a to o více než 80 %, nižší byl počet zemřelých v důsledku sebevraždy (pokles asi o čtvrtinu případů) a utonutí (pokles o třetinu případů). (Ustav zdravotnických informací a statistiky, 2009, s.10) 21 Z výše uvedených statistik vyplývá, že celkový počet úrazů klesá. Ale pokud se podíváme pozorněji, zjistíme, že z počtu poranění je stále nejvíce zranění u vody a s vodou či tonutím spojené, sportovní zranění a domácnost. Hned potom mě překvapilo, že úmrtnost dětí po tonutí je celkem vysoká. Toto číslo je opravdu nezanedbatelné (viz tabulka číslo 4, str. 21). (Ustav zdravotnických informací a statistiky, 2009) Důvodem, proč se otázkou prevence dětských úrazů zabývat, jsou následky pro celou společnost. Pro dítě jsou to možné následky ( bolest, znetvoření, izolace od okolního světa) vlekoucí se po celý život a s tím spojené horší uplatnění ve společnosti. Pro rodiče je to starost o dítě a jeho normální vývoj jak po psychické, tak po fyzické stránce. Dále náklady na léčbu a dlouhodobou rekonvalescenci. V neposlední řadě případ zasáhne záchranáře, lékaře, sestry v nemocnicích i policisty (kteří jsou u zásahu). Ti všichni se s tím také musí naučit vyrovnávat. Osudy dětí i jejich rodin jsou mnohdy pro všechny zdrcující. A je tu v neposlední řadě stát, který následně musí podporovat rodinu dítěte. Má-li úraz dítěte trvalé nebo dokonce smrtelné následky, ztrácí celá společnost budoucí hodnoty, které by dítě během svého dalšího normálního života vytvořilo. Takto naopak společnost i rodina na úraz, který se stal ve vteřině, doplácí celý zbytek života. (Ustav zdravotnických informací a statistiky, 2009) Ukazatelem odrážející dopad úmrtí je tzv. PYLL (Potencional Years of Life Lost), který stanovuje určitou hranici věku, nejčastěji je to 65. roku života. V porovnání s úmrtností PYLL zdůrazňuje úmrtí v mladším věku dvěma způsoby: neberou úmrtí za stanovenou věkovou hranici a kladou větší důraz na úmrtí v mladším věku. Musíme na ně pohlížet jako na počet ztracených let osobami, které zemřely před dovršením 65 roku života. Příklad: Člověk, který zemře ve věku 24 let, ztratil 41 let života, pokud předpokládáme, že by se dožil 65 let. Úmrtí pětiletého člověka (dítěte) má váhu 60 let, tj. 12x větší, než pokud zemře osoba stará 60 let. (M.Grivna, 2003) 22 2.3 Mechanismy poranění Úrazy jako takové se v dnešní době řadí mezi největší veřejno-zdravotnické problémy. Výrazně ovlivňují mortalitu a morbiditu dětí všech věkových skupin. (Toráčová, 2008) Mezi příčinami úmrtí v České republice jsou úrazy v populaci na třetím místě, u dětí a dospělých do 40 let věku dokonce na prvním místě. Denně zemře v důsledku úrazu asi 20 lidí. Záchranné práce, léčení, rehabilitace a sociální dávky pro postižené jsou spojeny s finančními náklady ve výši desítek miliard korun ročně. (M.Grivna, 2003, s.33) 2.3.1 Dělení dle věkových skupin dětí (nejčastější úrazy podle věku) Do jednoho roku života dítěte to nejčastěji bývají náhodné pády (do vody), opaření i popáleniny po kontaktu s horkým tělesem nebo vodou, amputace, pořezání, zachycení o předmět, cizí těleso v dýchacích cestách, tonutí a utonutí. (M.Grivna, 2003) Ve věku 1-4 roky jsou to otravy (jedy, léky v domácnosti, čisticí prostředky), tonutí, anafylaktický šok, cizí těleso v dýchacích cestách, zlomeniny, opaření, popálení, dopravní nehody, úmyslné a neúmyslné poškození, tonutí a utonutí. (M.Grivna, 2003) Ve věku 5-9 let to bývá mechanické poranění, pády z výšek, dopravní nehody, poranění zvířetem, popálení, opaření, zlomeniny, úmyslné a neúmyslné poškození druhou osobou, tonutí a utonutí, anafylaktický šok. (M.Grivna, 2003) Dorost (10-19 let): dopravní nehody, pády z výšek, zlomeniny, poranění zvířetem, úmyslné a neúmyslné poranění druhou osobou, útok (napadení), anafylaktický šok, popálení, opaření, otravy (léky, alkohol, drogy). (M.Grivna, 2003) 23 2.4 Dopravní nehody K nej častejším príčinám nehod v silničním provozu u dětí patří náhlé vběhnutí dítěte do vozovky. Stává se to velmi často tam, kde řidič dítě nemůže vidět a dítě ve chvíli, kdy vbíhá do vozovky, do ní nevidí. Častým problém bývá špatný odhad rychlosti a vzdálenosti vozidla. Je nutné říci, že pro stoprocentní bezpečné přejití přes přechod musí dítě vědět, že i pokud přechází na světelnou signalizaci "Volno", je nutné se vždy zastavit a rozhlédnout se! (M.Grivna, 2003) Velice nebezpečná je hra dětí ve vozovce, popřípadě v její blízkosti - běh za míčem, který spadl do silnice, sáňkování s dojezdovým místem na rušnou vozovku a podobné hrátky mívají smrtelné následky. (M.Grivna, 2003) Pokud jsou děti účastníci provozu jakožto cyklisté, patří mezi nej častější příčiny dopravních nehod nesprávné chování dítěte v dopravním provozu, například jízda skupiny dětí vedle sebe místo za sebou, náhlé změny směru jízdy bez předběžné signalizace. A v neposlední řadě je to nízká četnost používání ochranných prostředků, jako jsou cyklistické přilby, u kterých je nošení u dětí do 15 let podmíněno zákonem č.361/2000sb a nebo chráničů kolen a loktů. (M.Grivna, 2003) 2.5 Úrazy ke kterým dochází při sportech a ve škole 2.5.1 Bezvědomí Bezvědomí je stav útlumu vědomí a bdělosti různé intenzity. Je výrazem závažného stavu a možnosti poranění mozku. Důvodem bezvědomí může být poraněním hlavy (stlačení mozku, zhmoždění či otřes). Dále to může být reakce na přehřátí nebo podchlazení mozku, či na metabolické poruchy (cukrovka). Při bezvědomí mimo vodu je pacient ohrožen zapadnutím kořene jazyka, tím dojde k obstrukci dýchacích cest, dokud je pacient ve vodě, dochází většinou k tonutí. Všeobecně platí, že čím hlubší bezvědomí, tím větší riziko ohrožení života. Základem péče o bezvědomého člověka je kontrola a zachování vitálních funkcí, průchodnost cest dýchacích. Pokud pacient nemá dost kyslíku, dostává tzv. cyanotickou barvu. Vzniká také ale i škrcením nebo vdechnutí cizího tělesa. (Bydžovský, 2008) 24 2.5.2 Masivní krvácení Nejčastěji se jedná o rány řezné, tržné, zhmožděné, bodné, ale i amputační. U masivního zevního krvácení je poraněné místo rychle zalité stříkající nebo vytékající krví. Během chvíle může dojít k velké ztrátě krve, která by mohla vést až k šoku, nebo i vykrvácení. Téměř každé krvácení je možné stavět tlakovým obvazem či stlačením tlakového bodu v dané končetině. Skrtidlo se používá jen ve výjimečných případech, například při amputaci končetiny, minimálně 5 cm široké, přikládáme jej přes oblečení a ne v oblasti kloubů. Končetinu je vhodné chladit, v chladu může vydržet bez poškození až 6 hodin, bez chlazení pouze 2 hodiny. Za indikaci použití škrtidla se považuje prosáknutí dvou tlakových obvazů, masivní krvácení z tepny nebo masivně krvácející otevřená zlomenina. (Bydžovský, 2008) Šok je náhlý stav ohrožující život. Jde o závažné poruchy prokrvení tkání a selhání oběhu krevního. Vzniká jako reakce na nečekané a nepřiměřené vlivy zevního a vnitřního prostředí. Průběh šoku nezávisí jen na vyvolávajícím podnětu, ale i na celkovém stavu organismu dítěte, například únavě, strachu, bolesti, vyčerpání. Dále také na zevních vlivech, prostředí a klimatu (teplotě vody a vzduchu). Nej častější příčinou šoku je masivní krvácení, rozsáhlá poranění se zhmožděním tkání, zlomeniny, popáleniny a v neposlední řadě alergické reakce. Proto musíme mít riziko šoku stále na paměti. U rozvinutého šoku můžeme pozorovat malátnost, zrychlený málo hmatný pulz, úzkost, zrychlené dýchání. (Miler, 1999) 25 2.5.3 Poranění páteře Podle mechanismu poranění předpokládáme poranění páteře. Pokud mechanismus úrazu mohl páteř porušit či poranit, musíme krční páteř udržovat v neutrální poloze a vyproštění z místa úrazu (například z vody nebo z místa kam dítě zapadlo-skály, velké kameny, kamenolomy atd.) by mělo probíhat v poloze na zádech. Pokud chceme dítě otočit do polohy na zádech, musíme zachovat polohu hlavy, krku i hrudníku těla v jedné rovině. Pro možnost umělého dýchaní používáme předsunutí dolní čelisti bez záklonu hlavy. (Bydžovský, 2008) 2.5.4 Tonutí a utonutí Z výše uvedeného a ze statistika vyplývá, že tonutí patří k nej závažnějším úrazům při vodních sportech, nebo při pobytu u vody. Je-li člověk nucen okolnostmi setrvat pod vodou, může vnikání vody do plic zamezit přísunu kyslíku, což je nejvíce destruktivní pro mozkové buňky. Pokud je dítě déle pod vodou, dojde k nevyhnutelnému nádechu vody do plic. Této fázi se říká mokré tonutí. Pokud ani poté není dítě zachráněno a včasně resuscitováno, dochází nejprve ke smrti klinické a následně k smrti biologické. K tonutí samozřejmě dochází i v jiných situacích, jakou jsou již zmíněné pády do vody, náhlá poranění ve vodě, ponoření pod vodu ( zvláště ve studené vodě), poranění zapříčiněná zaklesnutím o dno a porost ve vodě. Samozřejmě jsou i jiné důvody tonutí, jako je například epilepsie, opilost, vliv léků, úder do hlavy a tomu podobné. (Miler, 1999) Tonutí bývá provázeno zuřivým zápasem dítěte o to mít hlavu nad vodou a panikou, zvláště pokud nedosáhne na dno či se nemá čeho zachytit. Voda vnikající dovnitř úst vyvolává reflexní zavření záklopky hrtanové. Pokud dítě zachráníme ještě v této fázi, nebývá tonutí kromě paniky a prochlazení spojeno s dalšími komplikacemi. Důležité aleje, aby dítě bylo zpozorováno ještě dříve, než bude unavené a půjde hlavou pod vodu. Na přírodním koupališti se pak dítě velmi obtížně hledá pod hladinou. Pokud dítě setrvá déle pod vodou, vlivem nedostatku kyslíku nastane bezvědomí, následně se uvolní hltanová záklopka a dojde k nucenému nádechu - tedy vdechnutí vody do plic. Voda mechanicky brání vniknutí kyslíku do plic, poškozuje plicní struktury, dochází k otoku plic, může se objevit pěna u úst. U tonoucích dětí se zástavou dechu musí být co 26 nejdříve zahájené umělé dýchaní. To je možné až po vyproštění dítěte z vody, při plavání na klidné vodě nebo při dosažení mělčiny. Resuscitaci zahajujeme 5ti vdechy. Pokusy o vylití vody z postiženého dítěte jsou zbytečné, většina vody je absorbována plícemi a zároveň je dítě ohroženo aspirací žaludečního obsahu. Přestože je stav po tonutí dítěte označován klinickou smrtí, může včasná resuscitace tento stav zvrátit. (Miler, 1999) 2.5.5 Krvácení a jiné drobné rány Jsou u dětí nej častějším poraněním při všech běžných činnostech, kdy si děti hrají doma, venku na hřišti, v přírodě, ve vodě. Nejčastěji se jedná o zhmožděné rány různého rozsahu, běžně umístěné nad klouby. Pokud dojde k zranění v přírodě, v lese nebo přírodních vodách, bývají rány často mechanicky znečištěné a také infikované. Pokud dítě pobývá v chladném a mokrém počasí delší dobu a prochladne, tyto rány nemusí být tolik bolestivé, protože tkáně jsou méně prokrvené. Může se proto stát, že poranění objevíme až později. Proto primárně dbáme na prevenci infekce. Mokrá tkáň také neumožňuje spontánní zástavu krvácení, je třeba ránu sterilně osušit a přiložit aseptický obvaz. (Miler, 1999) 2.5.6 Poranění pohybového aparátu U dětí jsou velmi časté zhmožděniny měkkých částí, distorze, vykloubení a v neposlední řadě zlomeniny. K těmto úrazům dochází nárazem na kameny a jiné věci v přírodě a ve vodách, náhlými pády, pády do neznámé vody, úmyslnými skoky do neznámé vody, špatnou manipulací se sportovním vybavením, vybavením hřiště, nebo s vybavením bazénu, veřejných a přírodních koupališť, nedodržováním základních pravidel bezpečného chování venku v přírodě na hřištích a u vody a nedodržováním vnitřních řádů sportovišť, bazénů atd. Ale také nedůsledným dohledem rodičů nad dětmi, včetně jejich okolí. (Miler, 1999) 27 2.5.7 Zhmožděniny Zhmožděniny je nutné chladit pro zmenšení krevního výronu, a to před i během transportu do nemocnice, kde se pomocí RTG zjistí další přesná diagnóza. Při distorzi kloubu dojde k poškození měkkých tkání v okolí kloubu, bolest se zvyšuje pohybem. Postižený kloub opět chladíme, dále fixujeme, pak opět následuje transport do nemocnice na chirurgii, následně RTG a léčba. Při vymknutí kloubu, kdy kloubní hlavice neleží v kloubní jamce, musíme kloub fixovat v poloze, která je dítěti nej pohodlnější. Nesnažíme se o navrácení kloubu do jamky. Převoz opět na chirurgii, kde repozici provede lékař. (Miler, 1999) 2.5.8 Zlomeniny Zlomeniny otevřené i zavřené vyžadují zvláštní pozornost a šetrné zacházení. Nešetrnou manipulací laiků a rodičů může dojít k dalšímu poranění měkkých tkání, cév a nervů. Je nutné končetinu fixovat. U otevřených zlomenin, a to zejména u dětí, je nutná nejdříve farmakoterapie na potlačení bolesti a zklidnění pacienta. Poté rychlý transport. (Miler, 1999) 28 2.6 Úrazy ke kterým dochází v domácnosti 2.6.1 Popáleniny Popáleninové trauma je definováno jako působení tepelné energie na kůži nebo na sliznice s jejich následným poškozením, případně poškozením i hlubších tkáňových struktur v závislosti na teplotě a délce expozice. (M.Grivna, 2003, s.68) Závažnost popáleninového traumatu je dána těmito faktory: 1. mechanismem úrazu 2. rozsahem postižení 3. hloubkou a lokalizací postižení 4. věkem 5. přidruženým onemocněním (Celko, 2002, s.22) Klasifikace rozsahu a hloubky postižení: I. stupeň: Bolestivé zarudnutí kůže, dilatace kapilár, kůže makroskopicky neporušená, ale mikroskopicky jsou prokazatelné změny, otevření mikrocirkulace. (Bydžovský, 2008) II. stupeň dělíme na II. a: Částečně povrchové poškození kůže, reverzibilní, ve většině případů jen změna pigmentu v místě poranění, místo je zarudlé a bolestivé. (Bydžovský, 2008) II. b: Hluboké poškození kůže, puchýře se již odlučují a spodina rány je sytě červená či bílá, kapilární návrat zpomalen, může dojít i ke snížení čití v místě poranění. (Bydžovský, 2008) III. stupeň: Dochází ke ztrátě kůže v celé tloušťce, velmi hluboké poranění, dále trvalá vazokonstrikce nebo trombózy, rána je bílá, černá, nebolestivá, většinou tvrdá a suchá. Dochází i k poranění a zániku potních žláz a kořínků vlasových folikulů. (Bydžovský, 2008) 29 2.6.2 Lund a Browderův diagram, tedy relativní % částí tělesného povrchu v závislosti na věku dítěte: Tabulka 5 Lund a Browderův diagram Oblast VěkO 1 5 10 15 Dospělý A« 1/2 hlavy 9 1/2 8 1/2 6 1/2 5 1/2 4 1/2 3 1/2 B«l/2stehna 2 3/4 3 3/4 4 4 1/2 4 1/2 4 3/4 C~l/2 nohy 2 1/2 2 1/2 2 3/4 3 3 3/4 3 1/2 Zdroj: http://my.firefighternation.eom/forum/topics/889755:Topic:2902596 Obrázek 1 Lund a Browderův diagram 1 Zdroj: http://my.firefighternation.eom/forum/topics/889755:Topic:2902596 30 Area AgeO Age l Age 5 Age 10 Age 15 Adult A = 4 head area 9Vi sv> 4Y> J* B ■ li thigh *m 211 3'A < . 4W i . 2V» 2Y, J i Obrázek 2 Lund a Browderův diagram 2 Zdroj: http://brodel.med.utoronto.ca/~kjistina/Portfolio-medical.html Termické úrazy jsou jedním z nej závažnějších problémů traumatológie. Můžou vyvolávat zánětlivou místní reakci a u rozsáhlých poškození kůže nebo sliznice pak vedou k rozvoji popáleninového šoku, který může vést až ke smrti. Popáleninové úrazy mohou vznikat opařením, hořením, kontaktem s horkým nebo hořícím předmětem, elektrickým proudem, působením chemikálií nebo radiací. (M.Grivna, 2003) U dětí a dospívajících je také nutné respektovat, že úraz postihl organizmus, který se ještě vyvíjí, k tomu je také potřeba přihlédnout již při hodnocení popáleniny a samozřejmě v celém průběhu léčby a léčby následků, např. při plastických operacích, které jsou samozřejmě nezbytné, a to nejen z důvodu estetického, ale především z důvodu růstu dětského tělíčka. (M.Grivna, 2003) 31 Ve věku dětí do dvou let je nej častější formou popálení opaření či polití se vařící tekutinou (káva, čaj, polévka), a to až ve 40 % případů, které jsou hospitalizované. Dále sem spadá pád hrnce ze sporáku, svrhnutí samotným dítětem čehokoliv horkého ze stolu na sebe, horká voda ve vaně, fritovací hrnce, horké tekutiny vyndané z mikrovlnky. (M.Grivna, 2003) U dětí do 8 let bývají nej častějšími mechanismem popálení hoření, a to způsobené především otevřeným ohněm (táboráky, opékání buřtů), nebo manipulací s ohněm takzvanou "hru" s ohněm, s hořlavinami, výbušninami a zábavní pyrotechnikou. Velkou komplikací při těchto poraněních bývá inhalační trauma, které při nevčasném rozpoznání může vést ke smrti z důsledku udušení při otoku sliznice. (M.Grivna, 2003) Děti do třinácti let a dorost mají nej častější poranění způsobené pádem do ohně (např. špatně uhašeného), kontakt s rozpálenými kamny, poranění elektrickým proudem, ale v neposlední řadě je to i pyrotechnika. (M.Grivna, 2003) 32 2.6.3 Vdechnutí cizího tělesa a dušení Nej významnější skupinou jsou děti od 6 měsíců přibližně do 3 let. Důvod spočívá převážně v tom, že tato věková skupina svět zkoumá ústy, vše ochutnává a strká do pusy. Nejedná se pouze o součásti hraček, které mohou být věkově nevhodné či nekvalitně vyrobené, takže se část hračky uvolní. Mohou to být také malé a tvrdé kousky potravin, jako ořechy, bonbony, ale i kousky zeleniny nebo ovoce (i starším dětem mohou bonbóny či části jídel zaskočit, nejčastěji při hrách kdy dítě běhá a zároveň něco konzumuje). (M.Grivna, 2003) Pokud jsme svědkem vdechnutí cizího tělesa nebo dušení zapříčiněného cizím tělesem, musíme nutné zachovat klid, dítě si položit břichem dolů, hlavu mírně směrem dolů a několika pevnými, ale ne vícečetnými účinnými údery mezi lopatky se snažíme těleso odstranit z cest dýchacích. Pokud je dítě větší můžeme si jej ohnout přes kolena a stejnými údery mezi lopatky se snažit o vypuzení cizího tělesa ven, pokud tělo dítěte je srovnatelné s dospělým, můžeme použít Heimlichův chvat. (M.Grivna, 2003) Obrázek 3 Údery mezi lopatky dítěte Zdroj: http://www.sdhvetrnyjenikov.estranky.cz/clanky/dulezite-informace/prvni-pomoc/prvni-pomoc-2/ 33 Obrázek 4 Heimlichův chvat Zdroj: http://www.sdhvetrnyjenikov.estrankyxz/clanky/dulezite-informace/prvni- pomoc/prvni-pomoc-2/ 34 2.6.4 Pokousání zvířetem Rána tržná nebo tržně zhmožděná, většinou se hojí sekundárně. O sekundárním hojení mluvíme tehdy, jestliže rána nebyla chirurgicky uzavřena z různých příčiny nehojení například přítomnost infekce. (Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, listopad 2008 - říjen 2011) dostupné z: http://ppp.zshk.cz/ Příčiny těchto pokousání bývají nejčastěji výchova psa (pes je neovladatelný, bez vodítka, bez košíku), strach psa, dráždění psa, ubližování zvířeti i nechtěně ze strany dětí, které se leckdy neumí chovat správně ke zvířatům. Pes nikdy nekouše bezdůvodně, většinou dá jasný signál (vrčení, zježení srsti na hřbetě).(Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, listopad 2008 - říjen 2011) dostupné z: http://ppp.zshk.cz/ Rány po pokousání zvířetem záleží na síle skusu, stavu chrupu a zejména na velikosti. Jedná se o velmi krvácející rány, kdy dochází i ke ztrátě části kůže nebo podkoží amputacím části těla jako jsou malé dětské prsty, nos, uši. Také ke skalpaci vlasové části nebo v nej horších případech smrti dítěte. (Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, listopad 2008 - říjen 2011) dostupné z: http://ppp.zshk.cz/ První pomocí v méně závažných případech je dezinfekce rány, ošetření tlakovým obvazem (pokud je k dispozici). V závažnějších případech stlačení tlakových bodů na dané končetině nebo použití zaškrcovadla minimálně 5 cm širokého. (Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, listopad 2008 - říjen 2011) dostupné z: http://ppp.zshk.cz/ Ročně v České republice dojde až k 40 pokousání na 100 tisíc obyvatel. Je velmi důležité zkontrolovat, zda je pes řádně očkovaný. Tyto informace by měl mít každý majitel psa ve svém očkovacím průkazu a i přesto je dobré nechat psa vyšetřit na přítomnost vztekliny a výsledky nahlásit do 24-48 hodin ošetřujícímu lékaři, pro zhodnocení léčby, se kterou je nutné začít do 3 dnů od pokousání. (Bydžovský, 2008) 35 2.6.5 Poranění oka cizím tělískem Jedná se o poměrně lehké zranění, které se však nesmí zanedbat a podceňovat! Poranění oka může způsobit i nepatrné tělísko, jako například částečky prachu, uhlí, popela, písku, skla a spousty dalších. Tělísko je většinou do oka vmeteno větrem, proudem vzduchu při jízdě na kole, autem a podobně. (M.Grivna, 2003) Cizí těleso se nejčastěji zasekne buď do rohovky, nebo se zachytí pod víčkem dítěte a to zpravidla horním. Oko začne mrkat a snaží se cizí předmět vyslzet. Mrkání bývá bolestivé, protože se cizí těleso tře o povrch oka a zraňuje tím rohovku. Dítě si také velmi často oči mne, takže si způsobuje ještě větší bolest a poškození oka. Oko se dokonce může poškodit zaneseným zánětem, také se může vytvořit rohovkový vřed, který zanechá na rohovce jizvu, která zhoršuje vidění.(M.Grivna, 2003) Tělísko můžeme zkusit vypláchnout. Jemným proudem vlažné vody směrem od vnitřní části oka k vnější tak, aby voda stékala od dítěte dolů. Pokud se tento pokus nezdaří, je nutné zavázat obě oči nejlépe šátkem a odvést k lékařskému ošetření. Nej důležitější je, aby si dítě oko nemnulo. (M.Grivna, 2003) 36 2.7 Resuscitace dítěte K určení zástavy oběhu u dětí mohou zdravotničtí pracovníci použít palpaci pulzu na a. karotis u dětí, na a. brachialis u malých dětí nebo a. femoralis u obou skupin. Kardiopulmonární resuscitaci zahajujeme vždy pěti vdechy. Tím můžeme zjistit, jsou-li průchodné dýchací cesty, a předpokládáme, že k zástavě oběhu došlo sekundárně, tzn. z asfyxie. (Zika, 2010) Laici zachránci dále resuscitují v poměru 30:2 jako u dospělých. Pokud jsou dva zdravotničtí profesionálové vycvičení v BLS, mohou užít poměr 15:2 (Ale pouze za předpokladu, že mají dobře zvládnutou rychlou časovou návaznost střídání kompresí a vdechů, pokud ne, raději volme variantu 30:2). (Zika, 2010) U zástav oběhu v důsledku nedostatku kyslíku a zástavy dechu se klade důraz na umělé vdechy. Pokud zachránce nemůže nebo nechce poskytovat postiženému dítěti vdechy z úst do úst, musí provádět alespoň nepřerušované komprese. Pro všechny věkové skupiny dětí je rychlost kompresí nejméně 100, ale neměla by být větší než 120/minutu. Při kompresi hrudníku malých dětí volíme kompresi dvěma prsty nebo více podle vzrůstu, cílem je stlačit hrudník o 1/3 z celkového objemu hrudníku. U větších dětí stlačujeme sternum všemi prsty nebo jednou dlaní, opět s cílem stlačit hrudník o 1/3 průměru. (Zika, 2010) Guidelines 2010 opět doporučují u dětí, pokud je přítomen pouze jeden zachránce, (na rozdíl při postupu u dospělého) nejprve zahájit resuscitaci pěti vdechy a asi po jedné minutě, kdy dítěte nenabere vědomí a ani nezačne dýchat, volat pomoc, nejlépe dispečink Zdravotnické záchranné služby na čísle 155. (Zika, 2010) Pokud jde resuscitaci novorozence, kdy je nutné použít k podpoře oběhu adrenalin, není v Guidelines 2010 pozměněno intratracheální podání v dávce 50-100 ug. (Zika, 2010) 37 EUROPEAN RESUSCITATION COUNCIL Resuscitace díwěťe i '•; Rozšířená neodkladná resuscitace Defibnlovatelny (fibfiUc* komor/ bezpulzovi komoroví tachykardie) I 1 dcnbnWní výboj 4 i/kg Okamžite pokrmujte 2 minuty v KPR Minimalizujte i: f i-i uuiv.ini mauzr 0KAM?tUlft8AP0 srdeční zástave .PouupABCOf ■ fcrtuJoi-rto'JiŕiwfUf Okamzrt* ix-.v >.i: u.ti 2 minuty v KPR Minimalizujte prémiovaní rrutáže . «ixe W JOtO l»l»wbMUIIIW(«iAllNMMlM [ MrtKMDltw IO.MiVOt.Ot Cil MnUpW. Obrázek 5 resuscitace dítěte Zdroj :http://zdravi.el5xz/clanek/priloh 2010-463236 38 2.8 Zajištění dětského pacienta z pohledu záchranáře Jedním z nejužívanějších postupů, jak zajistit dýchací cesty, je tracheální intubace, kterou vždy provádí lékař. U dětí se používá laryngoskop s rovnou lžící a tracheální rourka bez manžety. K vypočtení ideální velikosti se používá následující vzorec: vnitřní průměr = věk (roky)/4 + 4. Intubace vyžaduje trénink a zručnost, během opakovaných pokusů o intubaci je nutno zabezpečit oxygenaci a provádět ventilaci. Při opětných neúspěších je lépe provádět pokračující ventilaci ručním křísícím přístrojem s rezervoárem pro kyslík a další pokusy nedělat. Záchranář může použít laryngální masku, která je velmi účinnou pomůckou pro udržení průchodnosti dýchacích cest i ventilace a snadno se zavádí i méně zkušeným. Po úspěšné intubaci je nutno zkontrolovat poslechově obě plíce a rourku bezpečně zafixovat například obinadlem. (Málek, 2000) Sledování přiměřené ventilace je spojeno s primárním vyšetřením oblasti hrudníku. Zlomeniny žeber u dětí nejsou časté, a to především díky nedokončené osifikaci. Přesto není vyloučeno závažné nitrohrudní poranění. Hemothorax i pneumothorax jsou časté a pokud jsou zřejmou příčinou klinických potíží, punkce je nezbytně nutná co nejdříve. (Málek, 2000) Jako druhou prioritou je zabezpečení oběhu, pokud může být prováděno zároveň dalším členem týmu záchranářů. U dětí se hrudník stlačuje asi o 1/3 klidového průměru. Je to lepší pomůcka, než přesná hloubka komprese. (Málek, 2000) Palpace femorálních tepen je často užívána jako ukazatel adekvátní srdeční masáže. Děti mohou ztratit až 1/4 cirkulujícího objemu beze změn systémového krevního tlaku. Proto je lepší se spoléhat spíše na nepřímé známky, jako je zhoršený kapilární návrat, tachykardie, abnormální letargie. Zabezpečení žilního přístupu u dětí bývá obtížnější, než jakýkoliv jiný resuscitační postup. Přesto je nezbytně nutné ho zajistit. (Málek, 2000) Pokud jde o hypovolemii, zahájíme terapii co nejrychleji. Nelze-li zajistit periferní žilní přístup, je doporučován intraoseální vstup. (Málek, 2000) Musíme počítat i s tím, že při malém poranění mají děti sklony k aerofagii, která vede k výrazné distenzi žaludku. A ta následně vede k potížím s vyšetřením břicha a sníženým exkurzím bránice. (Málek, 2000) 39 Po zabezpečení ventilace a oběhu je dobré provést rychlé zhodnocení stavu centrálního nervového systému. Skupina Advanced Life Support Group (1997) nabádá k jednoduchému zhodnocení čtyřbodovou škálou: bdělý, reakce na oslovení, reakce na bolest, bez reakce. Podobnější neurologické vyšetření včetně Glasgow Coma Scale by mělo být provedeno až při druhotném vyšetření po příjmu. Poranění míchy je u dětí potřeba předpokládat vždy, pokud je poraněná hlava. (Málek, 2000) 40 3 Praktická část Práce je založena na analýze, jaké mají děti a rodiče znalosti o prevenci úrazů a první pomoci. Toho zda školy dodržují nový školní vzdělávací program (Člověk a jeho svět 2007 - 2017), tím že děti II stupně mají do výuky zařazenou i Výchovu ke zdraví. A také zda žáci I. stupně by měli zájem o tuto výuku a zároveň jestli by ji využily. V neposlední řadě zda rodiče umí předcházet úrazům a znají základy první pomoci. K tomuto nám posloužil dotazník, na který respondenti mohli anonymně odpovídat po dobu dvou měsíců, od 31.12.2012 - 28.2.2013 (rodičů odpovědělo celkem 57 (44 žen, 13 mužů) a dětí 72, z toho 37 dětí I. stupně 35 dětí II. stupně základní školy). I to, že byl tento dotazník internetový napomohlo ke skutečnosti, že odpovědi byly pravdivé. To zvětšilo ochotu i počet respondentů, které jsme nemuseli oslovovat na ulici. Pokud by byl dotazník vyplňovaný klasickým oslovením na ulici, s největší pravděpodobností bychom získali mnohem méně ochotných respondentů. Dotazník byl zasílán známým (ti dále dotazník posílali svým známým a i tím se navýšil počet respondentů), kteří mají děti (těm nej menším mohli rodiče pomát s vyplněním dotazníku) a zároveň rádi odpoví, protože znají účel, pro který to dotazník určen. Otázky byly vybrané poté, co jsme si přečetli zprávu ze statistického úřadu, která nám také pomohla se i zamyslet nad tím, jak prevenci úrazu dětí nejlépe navrhnout. Dále jsme se zabývali nej častějšími úrazy, se kterými se děti mohou setkat v každodenním životě mladého (malého) člověka. A to hlavně proto, že rodiče děti hlídají, pouze pokud jsou bezprostředně s nimi. Zapomínají, že dítě ohrožuje mnoho přidružených věcí a situací, na které může dítě narazit i v nepřítomnosti rodičů či jiných dospělých. Jako příklad lze uvést pády do studní za domem, kam rodiče nevidí. Mohou to být také různé prolézačky, klouzačky, lávky přes vody, bazény kryté fólií, ale i únava, podchlazení, přehřátí, nehlídané staré objekty, zahrady a volně pobíhající zvířata (například na farmě) atd. Po získání odpovědí z dotazníku jsme vytvořili grafy, které zjednodušeně ukazují výsledky. Tyto grafy byly vytvořeny v aplikaci MS Excel. Po shrnutí všech dat jsme navrhli preventivní opatření k daným problémům. Následně uvádíme celkový 41 návrh, který by pomohl jak rodičům, tak především dětem. Slouží k tomu, aby se všichni naučili krizovým situacím předcházet, a pokud už se do nich dostanou, aby byli schopni je řešit. 42 3.1 Hypotézy Hypotéza 1: Předpokládáme, že děti již na I. stupni základní školy mají zájem o výuku Výchovy ke zdraví Hypotéza 2: Předpokládáme, že školy se řídí novým vzdělávacím programem (Člověk a jeho svět) Hypotéza 3: Předpokládáme, že rodiče mají dostatek vědomostí z oblasti prevence úrazů a první pomoci. Níže uvedené grafy znázorňují (z celkového počtu 72) děti, které odpovídaly na dotazníky, rozdělené na I. a II. stupeň základní školy a dívky/chlapce: Rozdělení všech dětí podle I. a II. stupně základní školy 37 36,5 36 35,5 35 34,5 34 ■ I. Stupeň základní školy ■ II. Stupeň základní školy I. Stupeň II. Stupeň základní školy základní školy Obrázek Graf rozdělení dětí na I. a II: stupeň základní školy, vlastní zpracování, 2013 43 dívky/chlapci ■ dívky ■ chlapci dívky chlapci Graf dívky/chlapci, vlastní zpracování, 2013 Otázky 3, 6, 7, které byly kladeny pouze dětem I. stupně základní školy, z nichž jsou některé níže vyhodnoceny a znázorněny graficky, všechny grafy tvořené z otázek jsou dále vyhodnoceny a pro velký počet dány do příloh, (dětí I. st. odpovídalo celkem 37) 3. Máte ve škole předmět Výchova ke zdraví? a) ano b) ne Mají děti I.stupně základní školy předmět Výchova ke zdraví ■ ano ■ ne Graf 2 Vyhodnocení otázky pro děti I. stupně základní školy číslo 3, vlastní zpracování, 2013 44 6. Pokud ne,(nemám výchovu ke zdraví nebo tomu podobnou) chtěl/a by jsi umět poskytnout základní první pomoc? a Ano b Ne mají děti I. stupně základní školy zájem o výuku prevence a Výchovy ke zdraví? ■ ano ■ ne ano ne Graf 5 Vyhodnocení otázky pro děti I. stupně základní školy číslo 6, vlastní zpracování, 2013 45 7. Nastala ve Tvém životě situace kdy by jsi tuto znalost, zkušenost (účast kurzu 1. pomoci nebo hodiny Výchovy ke zdraví) potřebovali využít? a) ano b) ne ■ ano ■ ne Graf 6 Vyhodnocení otázky pro děti I. stupně základní školy číslo 7, vlastní zpracování, 2013 Hypotéza 1: Z výše uvedených tří grafů a dotazníku vyplývá že, naprosté minimum dětí na I. stupni základní školy má předmět Výchova ke zdraví. Škola zpravidla žáky poučí jen na začátku školního roku přibližně jednou vyučovací hodinou věnovanou této problematice. Tyto hodiny ve většině případů vede učitelka a jen málokdy jsou to studenti zdravotnických škol, natož školení odborníci. Záleží jen na přístupu školy, zda je ochotná a schopná (například po finanční stránce) pořádat odborné hodiny či akce se složkami IZS. Přesto, že děti I. stupně Výchovu ke zdraví nemají zařazenu mezi povinné předměty mají o tento předmět zájem a to v naprosté většině. 46 Otázky 3 a 5, které byly kladeny pouze dětem II. stupně základní školy, z nichž jsou některé níže vyhodnoceny a znázorněny graficky, všechny grafy tvořené z otázek jsou dále vyhodnoceny a pro velký počet dány do příloh, (dětí II. st. odpovídalo celkem 35) 3. Máš ve své škole povinou Výchovu ke zdraví, povinné kurzy první pomoci (nebo předmět tomu podobný s jiným názvem)? a) ano máme povinnou výchovu ke zdraví b) máme pouze povinné nárazové kurzy první pomoci c) ne nemám výchovu ke zdraví, ale mám možnost navštívit ve škole placený kurz první pomoc d) ne nemám výchovu ke zdraví, ale navštěvuji zájmový kroužek (skautský nebo jiný) kde se věnujeme i první pomocí mají děti na II. stupni povinnou výchovu ke zdraví Graf 9 Vyhodnocení otázky pro děti II. stupně základní školy číslo 3, vlastní zpracování, 2013 47 5. Pokud ano, kolik hodin týdně výchově ke zdraví věnujete? a) pouze j ednu hodinu týdně b) 1-2 hodiny Výchovy ke zdraví týdně c) 2-3 hodiny Výchovy ke zdraví týdně d) 3- a více hodin Výchovy ke zdraví týdně Kolik hodin týdně mají žáci II.st. Výchovy ke zdraví a b c d Graf 10 Vyhodnocení otázky pro děti II. stupně základní školy číslo 5, vlastní zpracování, 2013 Hypotéza 2: Z výše uvedených dvou grafů a dotazníku vyplývá, že až třetina škol se neřídí novým vzdělávacím programem (Člověk a jeho svět), těchto případech děti mají možnost navštěvovat ve škole placené kurzy první pomoci nebo zájmové kroužky, které se věnují i tématice první pomoci a prevence úrazů. Dvě třetiny žáků mají Výchovu ke zdraví jako povinný předmět ve své škole, ale většinou dodržují školy navržený počet hodin, respektive jednu hodinu týdně. Ale i to je bohužel velmi málo, protože z dotazníku také vyplynulo, že děti v těchto hodinách skoro nemají praktický nácvik, nebo se mu věnují pouze okrajově. 48 Z otázek pro rodiče-znalosti, kterých bylo šest jsem vybrala dvě jako příklady ke znázornění. Jsou to otázky číslo 2 a 5, všechny grafy tvořené z otázek jsou dále vyhodnoceny a pro velký počet dány do příloh. 2. Na kterých plotnách je nutné vařit, pokud je v domácnosti malé dítě: a) jej edno na kterých plotnách vařím b) pouze na předních plotnách c) pouze na zadních plotnách Na kterých plotnách je nutné vařit a b c Graf 26 Vyhodnocení otázky pro rodiče (prevence, znalosti první pomoci) číslo 2, vlastní zpracování, 2013 5. jaká je první pomoc při opaření horkou tekutinou: a) postižené místo potřeme mastí a převážeme b) chladíme přímo na pokožce zmraženou zeleninou v sáčku c) chladíme pod slabým, vlažným proudem vody, dokud chlazení přináší úlevu 49 První pomoc při opaření a b c Graf 28 Vyhodnocení otázky pro rodiče (prevence, znalosti první pomoci) číslo 5, vlastní zpracování, 2013 Hypotéza 3: Z výše uvedený dvou grafů a z výsledků dotazníku vyplývá, že více jak polovina rodičů neví jak předcházet úrazům. Základy první pomoci by zvládla větší část respondentů, ale stále jsou jejich vědomosti nedostatečné. Jen malá část rodičů byla zodpovědná a snažila se své vědomosti rozšířit a to až po narození svého prvního dítěte. Pokud by rodiče měli možnost a rozhodli se navštívit tříhodinový kurz první pomoci v naprosté většině rodiče očekávají podporu (finanční) ze strany státu a zároveň si myslí, že osvěta ze strany odborné veřejnosti, MSMT a medií je nedostatečná. 50 3.1.1 Diskuze Z výsledků práce vyplývá, že naprostá většina dětí I. stupně a mládeže má opravdový zájem o vědomosti z oblasti první pomoci a uvítala by ji mít jako povinnou výuku ve své základní škole. Zároveň 40 % dětí přiznalo, že nemají žádné vědomosti ani zkušenosti z oblasti prevence a první pomoci, přestože alarmujících 90 % z dotázaných dětí má již za sebou zkušenost, při které potřebovaly či využily vědomosti z oblasti Výchovy ke zdraví nebo první pomoci. Výchova ke zdraví není samozřejmostí ani na II. stupních základních škol (až jedna třetina žáků II. stupně nemá žádné hodiny Výchovy ke zdraví), na I. stupních základních škol má pouhých 10 % dětí Výchovu ke zdraví a to pouze formou úvodu do školy, kdy pani učitelka vysvětlí úplné základy, což je naprosto nedostačující. Také počet hodin věnovaný praktickému nácviku je velmi omezený, až 40 % dětí přiznalo, že se buď praktickému nácviku věnují minimálně, nebo vůbec. U rodičů je situace obdobná. Až 60 % jich nemá ani základní vědomosti z oblasti prevence a první pomoci. Z těch, co neměli žádné znalosti, si po narození svého prvního dítěte vyhledalo kurz a navštívilo jej jen 60 % rodičů, zbývajících 40 % se o jakýkoliv kurz nikdy nezajímalo. Opět se ukázalo, že 85 % dotázaných rodičů prožilo ve svém životě situaci, kdy potřebovali použít či mít vědomosti z oblasti prevence úrazů a první pomoci. Z odpovědí na otázku uvedené v dotazníku pro rodiče vyplynulo, že většině ze základních škol, kam chodí děti dotázaných respondentů, se nevyučuje Výchova ke zdraví povinně. 40 % rodičů má možnost ve škole svého dítěte navštívit kurz první pomoci. Pokud by rodiče chtěli navštívit kurz první pomoci, byli by ochotni v 90 % zaplatit za tříhodinový kurz až 250 Kč s tím, že část by byla hrazena státem nebo z dotací EU, jen necelá 2 % rodičů by byla ochotna tuto částku uhradit celou. Je zajímavé, že drtivá většina respondentů souhlasí s finanční spoluúčastí a považuje ji za částečnou zodpovědnost a povinnost ze strany státu. Rovněž je logické, že s výchovou ke zdraví a první pomoci se musí začínat již u těch nejmenší dětí. Jen tak se podaří jim vštípit tyto vědomosti a dovednosti. Vzhledem k tomu, že znalost první pomoci dokáže zabránit těžkému poškození zdraví (nebo ho zmírnit), měly by být kurzy první pomoci státem podporované, stát by měl deklarovat, že osvětu v tomto směru považuje za důležitou. 51 3.2 Doporučení pro praxi-návrhy preventivních opatření Základem všeho by měla být povinná výchova ke zdraví na základních školách, a to již od samého počátku, kdy prvňáček přijde první den do školy. Myslíme si, že podíl státu a Evropské unie na spoluvýchově našich dětí je nezbytný. Vstřícný přístup by mohl představovat povzbuzení jak pro dospělé, tak právě pro děti! Aby ve společnosti bylo normální podat pomocnou ruku. Již nyní existuje nový školní vzdělávací program (Člověk a jeho svět), který školám ukládá, jak by měla výchova ke zdraví probíhat a co by měla obsahovat. Učitelé mají možnost si vybrat, jak a co mohou učit. Bohužel se tento program Výchovy ke zdraví zaměřuje pouze na děti II. stupně základní školy. Rozebírá veškerá témata přes úrazy, prevenci, zdravý způsob života, fyziologické změny v životě až po partnerské vztahy. Jsou zde i témata, které by se měly podle našeho názoru probírat dříve, už na I. stupni základní školy. Například šikana a její prevence, základní úrazy v běžném životě, ve škole a doma. Tato výuka by měla podle Ministerstva školství probíhat jednu hodinu týdně, což je opravdu málo. Jak na vysvětlení všech témat, tak zejména na praktický nácvik, který je nezbytný! Základem je dětem co nejdříve vysvětlit možné nástrahy i to jak poranění a úrazy vznikají a tím jim dát možnost situacím předcházet a přemýšlet o nich dopředu. A celkově dětem vysvětlit jak a komu volat o pomoc. Navrhujeme, aby žáci už v prvním ročníků měli jako součást zahájení školy úvod do první pomoci, kde by se dozvěděli základní informace o tom, jak být opatrní, co je může ve škole a na cestě do ní ohrožovat, a hlavně dětem vysvětlit, jak a komu zavolat o pomoc. V rámci výuky by měli akce se složkami IZS, kdy by škola byla navštívena například Policií ČR a pohovořila s prvňáky na téma doprava a její úskalí. Žáci druhých až pátých tříd by už měli jako část povinné výuky hodiny zaměřené na prevenci a první pomoc. Výuka by se konala po dobu jednoho pololetí v druhých až pátých třídách. V jednom pololetí by měli 20 hodin výuky po dvou hodinách týdně. Hodiny by byly po sobě jdoucí, tak že v první hodině by se téma probralo teoreticky a v druhé by pak byl praktický nácvik. V první třídě by paní učitelka hned na začátku dětem vysvětlila, jak se chovat ve škole (neběhat, neprat se mezi sebou), co vseje nutné nahlásit a že se nesmí bát o všem 52 s ní mluvit prostě snažila by se s žáky navázat důvěryhodný vztah, aby se jí nebály později cokoliv říci, ať už se to týká problému šikany, sexuálního obtěžování, nebo jen drobných poranění či prohřešků. Dále by děti naučila telefonní čísla na všechny tři záchranné složky, také by je naučila "pravidlo sloupu veřejného osvětlení" (na každém sloupu veřejného osvětlení v Praze je číslo, které je specifické pro dané místo, dítě (potencionální pacient) je bez problému okamžitě najde a nahlásí záchranným složkám). Žáci druhých až pátých tříd by hodiny měli děleny na dvě části. Tou první by byla část teoretická, kdy by učitel žáky seznámil s daným problémem, vysvětlil by, jak mu můžou žáci předcházet, nebo jak ho následně řešit. Hodiny by využívaly promítání příkladů poranění, využívaly by pomůcek a materiálu, který lze v dané chvíli použít. Důležité by také byly alternativy, jak si třeba pomoci v přírodě bez jakéhokoli vybavení. Po každé hodině teorie by následovala hodina praxe, kde si žáci vše sami vyzkouší. Obsah výuky by samozřejmě byl přizpůsoben věku dětí daných tříd a jejich možnostem. K dostání je také příručka s názvem Metodika k prevenci dětských úrazů, která se věnuje i dětem chodícím teprve do školek. (Dětství bez úrazů). Tyto materiály jsou volně ke stažení na internetu a vedle doporučení Ministerstva zdravotnictví (Člověk a jeho svět) je může pak pani učitelka použít nebo se jimi nechat inspirovat. Škola by také mohla jednou ročně pořádat soutěž, která by měla zábavnou a interaktivní formou pomoci dětem více zažít nej častější příklady situací, ve kterých se mohou ocitnout. Tato soutěž by mohla být jakousi obdobou soutěží záchranářů, kde by děti procházely okruh v přírodě po stanovištích. Na každém stanovišti by byla modelová situace (samozřejmě opět přizpůsobená věku a zkušenostem dětí), kterou by se žáci snažili vyřešit nebo vyhodnotit. Vyučující by je hodnotil zápiskem do svých záznamů podle družstva. Zároveň by skupině dětí vysvětlil, co udělali správně či špatně, a co by udělat ještě mohli. Poté by škola vyhodnotila nejlepší družstva podle kategorií (nejspíš buď podle tříd, nebo věku). Škola by obdarovala nejlepší družstva symbolickými dárky nebo formou například přívěšku, resuscitační roušky a možnosti se zúčastnit krajských kol soutěže Helpík, která je pořádaná každoročně atd. Ale myslíme si, že každé zúčastněné dítě by mělo dostat alespoň malou vzpomínku na tento den, například 53 formou diplomu od školy. Uvědomujeme si samozřejmě, že je vše otázka financí a dobré vůle. Dobré vůle ze strany vedení školy ale i MSMT, státu a Evropské unie. 54 3.3 Návrhy preventivních opatření k daným úrazům 3.3.1 Dopravní nehody V tomto případě je důležité začít už u nejmenších dětí. Přecházení přes přechod pouze s dospělým a za ruku! Později sledování vozovky z leva doprava a vyčkání na přednost ze strany řidiče a očního kontaktu s ním. Ale také u starších dětí je důležité děti řádně upozornit, kde si hrát nesmí, a vysvětlit jim proč a jaké by to mohlo mít důsledky. Důležité je také požívání preventivních bezpečnostních prvků, jako jsou například výstražné vesty či odrazové prvky na dětském oblečení. Při pohybu na vozovce jako účastník dopravy používat helmy a blikajících odrazek upevněných na kole. Dobrá a praktikovaná i u nás je spolupráce s policií. Školu může například navštívit složka z dopravní policie a dětem udělat přednášku na téma prevence dopravních nehod, kdy je účastníkem dítě. Dětem poradí jak se chovat, zajímavou a zábavnou formou - ať už přímo či nikoli - jim mohou vštípit základní vzorec chování pro účastníky dopravy. Ve vyspělých zemích (Dánsko, Nizozemí, Finsko) již mají ve školách program moderní dopravní výchovy, kde se zaměřují na znalosti a vědomosti ve vztahu člověka a vozidla a jejich vzájemného působení. Zdůrazňují ale také prvky sociálního cítění a pochopení ostatních zranitelných účastníků provozu. 3.3.2 Tonutí u utonutí Jako naprosto zásadní je dítě naučit co nejdříve plavat. Naučit ho se vody nebát a zároveň mít z ní respekt jako ze živlu. Snažit se dítě od útlého dětství s vodou seznamovat. Myslím si, že dnešní trend plavání maminek a kojenců je výborným startem dětí do světa, kde se s vodou setkají každodenně. Následná plavecká výuka, ač laická, dá dítěti šanci přežít v situacích, kdy přijde do bezprostředního kontaktu s vodou. Také by bylo dobré naplánovat v rámci tělesné výchovy ve škole alespoň pár lekcí plavání s profesionálně vyškolenými instruktory. A ty děti, které plavat neumí (samozřejmě do jistého věku i ty, co plavat umí), by vždy měly mít ochranné pomůcky, 55 jako je například vhodná vesta velikostí i splňující nejnovější normy. Při pobytu na vodních plavidlech i helmy k ochraně hlavy. Pro ochranu nohou neoprénové boty. Dále by si každý rodič měl uvědomit (k uvědomění si může pomoc právě kurz první pomoci a prevence úrazů), že nebezpečí tonutí i utonutí na dítě číhá všude. Prevence v bodech: • Nenechávat napouštět vanu v domácnosti, bez dozoru dítěte. • Nenechávat se malé děti koupat samotné. • Pořádně zajistit bazén u domu. A kontrolovat zda se krycí fólie na bazénu nemění v jistou past pro dítě, které by pod ní mohlo spadnout. • Nenechávat otevřené sudy (na příklad na dešťovou vodu). • Rádně zajistit víka od septiku na zahradách a v okolí domu. • Pokud je v blízkosti domu rybník nebo řeka, dítěti zásadně zakázat chodit tam bez dozoru. A kontrolovat, zda si tam děti nehrají. • Při jakékoliv rekreaci u vody (v bazénech i na přírodních koupalištích) nenechávat dítě bez dozoru. • Používat veškeré dostupné ochranné pomůcky i ve zdánlivě méně nebezpečných situacích (vesty, neoprénové boty). 56 3.3.3 Poranění páteře Většinou vzniká neuváženým skokem do neznámé vody, zejména u mladistvých chlapců. Také při pádu z větší výšky je možnost, že si dítě poraní páteř. Je důležité, aby rodič, pokud bere své dítě k přírodním koupalištím, znal velmi dobře hloubku vody, než do ní povolí dětem skákat. Nejlépe se zeptat plavčíka, který by v areálu měl být přítomen, nebo vodní záchranné služby či místních obyvatel, kteří by vodu mohli dobře znát a poradit rodičům ověřená místa pro skákání do vody. Pokud si dítě poraní při skoku do vody hlavu, měl by rodič k této události přistupovat, jako by se jednalo o poranění páteře. Dítě z vody nevytahovat a neprodleně zavolat záchrannou službu. U starších dětí by rodič měl dbát na řádnou domluvu a snahu vysvětlit následky neuvážených skoků do neznámé vody. Při lezení do výšek (na stromy, klouzačky a prolézačky) by vždy měl rodič být na místě s dítětem a jistit ho. U starších dětí je to opět domluva a vysvětlení následků. Dítěti se musí vysvětlit, že je nutné ve výškách dbát na zvýšenou opatrnost, jako je prevenci před upadnutím, uklouznutím, či jen špatným došlápnutím z nerozvážnosti. Prevence v bodech: • Nenechat děti skákat do vody, kterou buď neznáme, nebo ji nemáme prozkoumanou. • Přistupovat ke každému poranění hlavy ve vodě jako k možnému poranění páteře. • Nepodceňovat váhu domluvy mladistvým ohledně nebezpečí a následků spojenými s pády z výšek, vyšších prolézaček a stromů. • Nenechávat dítě ve výškách a vyšších dětských vodních atrakcích bez dozoru a jištění dítěte. 57 3.3.4 Poranění pohybového aparátu I v těchto případech je opět na rodičích, aby dětem řekli, kde na ně mohou číhat různá nebezpečí. Poranění toho typu vznikají při každodenních hrách ve vodě i na suchu, v domácnosti nebo ve škole. Rodič by se měl ujistit, že všude, kde si děti hrají, není nic, co by mohlo být nebezpečné a o co by se mohly poranit. Pod hladinou, kam dítě nevidí, třeba čekají velké kameny na to, až se nějaké z dětí o ně poraní. I brodění řekou na druhý břeh může znamenat nebezpečí poranění dítěte. Rodič by v takovém případě měl dítě nejlépe přenést. Samozřejmostí je dítě vždy hlídat na dětských hřištích či atrakcích, sportovištích, ale i v domácnosti. Stejné je to i u domu, kde si děti hrají mnohdy bez dozoru. Prevence v bodech: • Nepodceňovat kontrolu měl činy a vody, kde si děti hrají. • Při přebrodění řeky malé dítě přenést, většímu dítěti alespoň nechat kotníkovou obuv jako ochranu před poraněním dolních končetin. Všeobecně používat ochranných pomůcek, které jsou dnes již naprosto dostupné. • Při pobytu na dětských hřištích dbát na dozor, dětem vysvětlit kam smí lézt a kam je to naopak nebezpečné, popsat následky možných poranění z toho plynoucích. • Dítě neustále kontrolovat a všechny situace a brát jako možnost poranění dítěte. • Malé děti nenechávat bez dozoru vůbec. 58 3.3.5 Popáleniny Nejčastěji dochází k popálení nebo opaření v domácnostech. Proto je nej důležitější domácnost řádně upravit pro bezpečný život dítěte v ní. Rodiče by měli být zodpovědní a zajímat se o možné nástrahy, které v domácnosti mohou být. Nejvíce nebezpečnou místností je samozřejmě kuchyně. Zde jsou spotřebiče, které pracují s teplem nebo ohřevem vody. Nikdy by rodiče neměli dítě držet na rukou, pokud pijí horký nápoj, jedí horký pokrm nebo jakkoliv manipulují s horkou vodou, neboť při jakémkoliv prudkém nebo nečekaném pohybu dítěte může dojít k jeho opaření. Dále je nutné používat spotřebiče s krátkým přívodním kabelem, aby dítě nemělo možnost spotřebič i s vařící vodou na sebe svrhnout. V batolecím věku je již nutné v domácnosti odstranit ubrusy ze stolů, malé děti tahají za vše, na co jsou schopny dosáhnout, a opět zde hrozí opaření horkým nápojem nebo zranění o věci, které leží na stole. Neměli bychom dítě nikdy nechávat bez dozoru, a to především v kuchyni. Po židli či stoličce se starší nebo šikovnější dítě vyšplhá a může se popálit o sporák, nebo jakoukoliv vařící tekutinu (polévku, omáčku atd.). Pokud dítě už musí být s námi v kuchyni, je nutné jej mít mimo svou pracovní zónu, hlídat si, kde se pohybuje, především pokud přenášíme jakoukoliv horkou nebo vařící tekutinu. Při vaření na sporáku je potřeba otočit rukojeti pánví a hrnců směrem od kraje sporáku a pokud možno vařit na zadních ploténkách. Další nebezpečné místo v domácnosti může být i koupelna. Pokud rodiče napouští vanu, je velmi důležité vždy zkontrolovat teplotu vody, do které chceme dítě vložit - neměla by přesáhnout teplotu 39 °C. Také zde nikdy dítě nesmíme nechávat samotné, ve většině dnešních domácností jsou rozšířené pákové baterie, u kterých je velmi snadná manipulace s teplotu vody. I v malém okamžiku se dítě může velmi vážně opařit! I ostatní místnosti mohou být nebezpečné, pokud dítě není pod řádným dohledem. Zdrojem ohrožení jsou zejména elektrické zásuvky, které nejsou opatřené preventivními kryty, dále kabely spotřebičů, které jsou vedeny například podél zdí. A v neposlední řadě žehlení v přítomnosti dítěte vyžaduje zvýšení opatrnosti, kontaktní popálení od žehličky bývá jedno z nej častějších. 59 Také v přírodě a zejména když se opékají buřty a dělají ohně (například v období tzv. čarodějnic) může dojít k poranění. Popálení od slunce mohou rodiče předcházet hlavně použitím krému na opalování s vysokým UV faktorem. Pokud má dítě citlivou pleť, necháme ho se koupat jen namazané voděodolným UV krémem a v bílém volném tričku, které zvýší ochranu před sluncem. U malých dětí a dětí s řídkými vlásky používat vždy čepičku ze světlé látky, protože popálená by mohla byt i pokožka hlavy. Popáleninám od ohně rodiče mohou předcházet pouze řádným dohledem nad dětmi během táboráku. Jasně vytyčit, kam nejblíže se děti mohou k ohni přibližovat. U táboráku by měl být někde poblíž hasicí přístroj, nebo deka pro případné hašení hořícího oblečení. A vždy jedna pověřená osoba, která hlídá oheň samotný a děj kolem něj. Samozřejmě nejúčinnější prevencí v tomto případě zejména u starších dětí, kterým se dá leccos vysvětlit, je opět znalost možných důsledků neuváženého chování (například hra s ohněm, s výbušninami a třaskavinami) a první pomoci, pokud se stane, že je nutné pomoct někomu jinému nebo i sobě. Prevence v bodech: • Děti zásadně mazat krémy s vysokým UV faktorem. Malé děti čepičku a bílé triko na koupání pro zvětšení ochrany před sluncem. • Kontrolovat dětskou pokožku, zda se neobjevují červené skvrny, které jsou známkou prvního stupně popálenin. • Nevystavovat dětskou pokožku přímému slunci v čase od 11 hodin dopoledne až do 3 hodin odpoledne! • Táboráky jen pod dohledem dospělých s pomůckami na hašení požáru (hasicí přístroj, kbelík vody, deka). • Nenechávat malé ani starší děti u ohně bez dozoru. • Upravit celou domácnost (zaslepit elektrické zástrčky, pořídit zámečky na všechny skříně v úrovni dítěte a to nejen v kuchyni! Atd.)před příchodem nového člena domácnosti, neopomenout žádné z preventivních opatření. 60 • Upravit okolí domu,zahrady (zabezpečit studny víkem,odstranit z pozemku pracovní nářadíjakou jsou například sekery, kladiva volně ležící atd.) předtím než dovolím starším dětem si tam hrát bez dozoru Ve všech jiných či nezmíněných úrazech souvisejících s dětmi a jejich chováním, je nutné si pamatovat, že je potřeba získávat vědomosti a zkušenosti opravdu co nejdříve, aby se staly standardním vybavením každého zdravého člověka. A pokračovat ve škole povinnou výchovou ke zdraví. Dospělí a především rodiče, kteří nebyli nikdy školeni v oblasti prevence úrazů a první pomoci by se měli sami zajímat o tyto vědomosti, díky nimž pak budou opět schopni situace vyhodnotit a leckdy jim předejít. Důležitý je také dobrý a zdravý vztah rodiče s dítětem, který je založen na důvěře, že dítě se může s čímkoliv svěřit. Díky tomu bude více otevřené a sdělí, že se něco stalo, aniž by se muselo bát postihu ze strany rodičů. Je to právě důvěra mezi rodiči a dětmi, která je jednou z důležitých stránek, která pomáhá udržet naše děti zdravé a bez následků. V neposlední řadě je to správný dohled nad dětmi a trpělivost při vysvětlování různých nebezpečí, které na dítě ve světě čeká. 61 4 Kazuistiky 4.1.1 Kazuistika 1 Dívka 13 let Čas výzvy: 14:37, čas převzetí výzvy: 14:38 Výzva na stanoviště VZS: Pád dítěte z tři metry vysoké skluzavky na záda Výjezd: 14:41 Délka výjezdu: 23 minut Místo dojezdu: Hotelový bazén cca 2 kilometry od výjezdového stanoviště, Stará Živohošť Čas dojezdu: 14:44 Na místě plavčík, který volal Vodní záchrannou službu, dívku do našeho příjezdu nechal ležet na místě, přikryl ručníky jako prevenci před podchlazením, zároveň poskytnul první pomoc. Dále na místě byla babička a teta dívky. Rodina byla poučena o tom, kam pacientka bude převezena a kdy bude nejspíš možné za ní zajít a především kam mohou volat pro získání další informací. Pacientka spadla ze tří metrů přímo na záda. Uvádí, že jí na klouzačce ujela noha a ona už pádu nemohla zabránit. Pacientka je při vědomí, klidná, komunikuje, stěžuje si na bolest v oblasti bederní páteře. Th.: Přiložila jsem pacientce krční límec dětské velikosti. A ve spolupráci s ostatními záchranáři následovalo přesunutí a zajištění do celotělové vakuové dlahy. Zajištění žilního vstupu nebylo nutné vzhledem k stabilizovanému stavu pacientky a zohlednění dětského věku (jako zbytečný stresový faktor). Neurologické vyšetření bylo negativní, TK-132/90, P - 76, TT-36.9 °C, saturace: 98 %, GSC-3-5-6, Glykémie - 6.9 Následný transport pacientky v leže (v celotělové vakuové dlaze) vozidlem Vodní záchranné služby ke břehu řeky (k výjezdovému stanovišti VZS, kde je molo a 62 ideální přístup z vody pro přenos pacienta do člunu), kde již čekal člun Středočeské záchranné služby. Čas předání: 15:04. Této posádce byla pacientka předána a následně převezena do fakultní nemocnice v Motole na oddělení Urgentního příjmu pro děti. Zdroj: VZS ČČK Praha 6 Kde selhala prevence: Děti nebyly dostatečně poučeny o správném chování u venkovního bazénu a bezprostředním okolí. Plavčík nebo rodina měli před vstupem do areálu vše dětem vysvětlit, že nesmí běhat po areálu a okolo bazénu, pořádně se držet při výšlapu na skluzavku, kontrolovat vlhkost povrchů, které pak více kloužou a hlavně se nestrkat, nepředbíhat. 63 4.1.2 Kazuistika2 Dívka 3 roky Čas výzvy: 13:15, převzetí výzvy: 13:16 Délka výjezdu: 28 minut Výzva na stanoviště VZS: Pravděpodobné přehřátí organismu tříletého dítěte Výjezd: 16:18, místo dojezdu veřejně přístupná písečná pláž (Nová Živohošť) cca 0,7 km po vodě člunem VZS od výjezdového stanoviště.(Mola VZS) Čas dojezdu: 16:23 Na místě tříletá holčička s matkou. Dítě spavé, již 2x zvracelo TT-37.7 °C, TK-150/110,P-98 saturace 97 %, GSC-4-4-5. Po prohlídce zjištěny na obou ramenech popáleniny 1. stupně ze slunce. Th.:Ošetření na místě popáleninovým balíčkem tzv. watergely, které byly přiloženy na postižená místa. Matce doporučeno mazat Panthenolem (ve spreji), dále nepouštět dítě několik dní na slunce, kontrolovat vědomí a řádně zavodňovat. Dítě ponecháno na místě v péči matky. Zdroj: VZS ČČK Praha 6 Kde selhala prevence: Matka podcenila počasí a nedostatečně dítě kontrovala a už v začátku rekreace zanedbala UV krémy, bílé triko a krytí dětské hlavy. Dítě nechala příliš dlouho na přímém slunci a nezavodňovala. Také zde mohl například plavčík upozornit na nevhodné chování a nezajištění dítěte před popálením sluncem! 64 5 Závěr Přesto, že jsou úrazy dětí vážným problémem dnešní společnosti, dá se jim ve většině případů předcházet. I když mají rodiče v současné době možnost navštívit mnoho placených kurzů první pomoci a prevence zaměřených na děti je úrazovost dětí stále vysoká. Snížit počet dětských úrazů, u kterých je nutné dítě hospitalizovat, se dá pouze účinnou prevencí, která bude dětem vštěpována už od útlého věku. Cíle, které jsem si stanovila, jsem myslím splnila. Výsledky dotazníkového šetření mě bohužel moc nepotěšily. Z výsledku je patrné, že poměrně značná část škol (ze škol dotazovaných respondentů) nedodržuje doporučení MSMT a zanedbává tím prevenci dětských úrazů. Také čas věnovaný výuce není dostatečný, pro příklad ve školách kde vyučují Výchovu ke zdraví a dodržují školy doporučenou jednu hodinu týdně, už nemají nebo se jim do výuky nevejde praktický nácvik. Je potřeba Výchovu ke zdraví zařadit už na I. stupeň základní školy a stanovit pro tuto výuku více vyučovacích hodin, proto jsem doporučila návrh na zlepšení. Je důležité, aby děti znaly prevenci úrazů a první pomoc co nejdříve. Z dotazníkového šetření také vyplývá, že už nej mladší děti školu povinné mají o tyto vědomosti opravdový zájem (prevence úrazů a první pomoc) a uvědomují si, že jsou základem vědomostí každého zdravého člověka. 65 SEZNAM POUŽITÉ A CITOVANÉ LITERATURY 1. Anon.Modifované GSC pro děti. Google. [Online] docstoc. [Citace: 9. 3 2013.] http://www.docstoc.com/search/glasgow-coma-scale.Dostupne z: http://www.docstoc.com 2. Anon.Tabulka fyziologických funkcí dítetě. Google. [Online] pro sestry[Citace: 9.3.2013]. Dostupné z: http://www.prosestry.cz/studijni materialy/osetrovatelstvi/fyziologicke funkce. 3. Anon. 2011.Pokousání psem.Google .[Online] Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, 500 03 Hradec Králové, Komenského 234, říjen 2011. [Citace: 8. 3 2013.] Dostupné z: http://ppp.zshk.cz/vyuka/pokousani-psem.aspx. 4. BYDŽOVSKÝ, Jan. 2008. Akutní stavy v kontextu. Praha : TRITON, 2008. 978-80-7254-815-6. 5. ČELKO, Alexander Martin. 2002. Detské úrazy a popáleniny. Semily : Galén, 2002. ISBN 80-7262-189-0. 6. Centrum prevence. Metodika k prevenci dětských úrazů.Google. [Online] [Citace: 8. 3 2013.] http://www.centrumprevence.cz/img/prevence_urazu.pdf. Dostupné také z: www.centrumprevence.cz. 7. Kolektiv autorů: Lenka Frišová, Lenka Coufalová, Klára Soukupová,. 2006. Google, www.google.cz. [Online] 2006. [Citace: 27. 3 2012.] ISBN 80-86991-72-5. 8. TORÁČOVÁ Lucie, ČAPKOVÁ Magdalena. 2008. Úrazy související s vodou v České republice. Prevence úrazů,otrav a násilí. 1, 2008, Sv. 4, 2008. 66 9. GRIVNA, M,BENEŠOVÁ,I.BOUŠKA.A,ČELKO,J.Hořín,L.Chadová,F.Krejčí. 2003. Dětské úrazy a jejich prevence. Příbram : Centrum úrazové prevence UK 2.LF a FN Motol, 2003. ISBN 80-239-2063-4. 10. MÁLEK, Jiří. 2000. Resuscitace dětí a pediatrické trauma. Časopis urgentní medicíny . 3, 2000, Sv. 1, 2000. 11. Ministerstvo zdravotnictví České. 2007. Národní akční plán prevence dětských úrazů. Google. [Online] 2007. [Citace: 7. 3 2013.1 http://www.mzcr.cz. 12. MILER, Tomáš. 1999. Bezpečnost a záchrana u vody:bazény a koupaliště. Praha : Vodní záchranná služba Českého červeného kříže, 1999. ISBN 80-902805-0-1. 13. Ústav zdravotnických informací a statistiky 2009 Úrazovost dětí a mladistvých do roku 2009 Google také dostupné z: http://www.uzis.cz 14. ZIKAJiří. 2010.Resuscitace dítěte, Zdravotnické noviny. Google. [Online] 2010. [Citace: 6. 2 2013.]_Dostupné z: http://zdravi.e 15.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/resuscitace-podle-guidelines-z-r-2010-463236 67 SEZNAM PŘÍLOH Příloha A - Dotazník pro děti I. stupně základní školy LXII Příloha B - Dotazník pro děti II. stupně základní školy LXIX Příloha C - Dotazník pro rodiče LXXVII Příloha D - Dotazník pro rodiče (znalosti) LXXXIII 68 5.1 Přílohy Modifikovaná dětská verze GCS Tabulka 6 Modifikovaná dětská verze GCS pro větší děti —v- Činnost Odpověď Skóre Otevírání očí Spontánní 4 Na mluvené slovo 3 Na bolestivý podnět 2 Neotvírá 1 Slovní odpověď Směje se, žvatlá 5 Podrážděně pláče 4 Pláče na bolestivý podnět 3 Sténá na bolestivý podnět 2 Žádná 1 Motorická odpověď Normální spontánní pohyb 6 Uhýbá při doteku 5 Uhýbá při bolestivém podnětu 4 Abnormální flekční křeče 3 Abnormální extenční křeče 2 Žádná 1 Zdroj: http://www.docstoc.com/docs/86739381/GLASGOW-COMA-SCALE—DETI 69 Orientační fyziologické hodnoty při vyšetření oběhového systému u dětí (5 str. 20) Tabulka 7 fyziologické hodnoty oběhového systému dětí puls/min krevní tlak (mm Hg) dech/min novorozenec 120 - 140 - 40-60 kojenec 100 - 120 - 25-35 Děti 2-5 let 100 95/60 18-22 Děti 8 let 90 105/65 20 Děti 12 let 85-90 115/75 18 Dospělí 70-80 120/80 16 Zdroj :http://www.prosestryxz/studijni_materialy/osetrovatelstvi/fyziologicke_funkce 70 5.2 Zpracování otázek a grafy 5.2.1 Dotazník pro děti I. stupně základní školy: Následující grafy jsou zpracované pouze na základě otázek pro děti I. stupně základní školy Otázka číslol Jakou třídu navštěvuješ? a).............první b)............druhou c)............třetí d)............čtvrtou e).............pátou I první I druhou třetí I čtvrtou I pátou první druhou treti čtvrtou patou Graf 1 Vyhodnocení otázky pro děti I. stupně základní školy číslo 1, vlastní zpracování, 2013 71 Otázka číslo2 Pohlaví: a) dívka b) chlapec Na dotazník odpovědělo celkem 37 dětí I. stupně základní školy. Dívek bylo 19 a chlapců 18, tento poměr je vyvážený a dají se díky tomu objektivně hodnotit výsledky dotazníku. Otázka číslo 3 Máte ve škole předmět Výchova ke zdraví: a) ano b) ne ■ ano ■ ne Graf 2 Vyhodnocení otázky pro děti I. stupně základní školy číslo 3, vlastní zpracování, 2013 72 Otázka číslo 4 Pokud ano, kolik hodin ji bylo (je) věnováno: a) pouze jednu hodinu v úvodu školy (pani učitelka nás poučila) b) více j ak j ednu hodinu, ale nepravidelně c) máme pravidelně výchovu ke zdraví, nebo předmět tomu podobný d) žádné takové hodiny nemáme a b c d Obrázek Graf 3 Vyhodnocení otázky pro děti I. stupně základní školy číslo 4, vlastní zpracování, 2013 73 Otázka číslo 5 Kdo tyto hodiny vyučoval (vyučuje): a) učitel/ka b) školený zdravotník (zdravotní sestra, záchranář/ka) c) hasiči, policie d) studenti zdravotnických škol abed Graf 4 Vyhodnocení otázky pro děti I. stupně základní školy číslo 5, vlastní zpracování, 2013 74 Otázka číslo 6 Chtěl/a by jsi umět přemýšlet preventivně a poskytnou základní první pomoc, i když nemáš Výchovu ke zdraví? a) Ano b) Ne ano ■ ne Graf 5 Vyhodnocení otázky pro děti I. stupně základní školy číslo 6, vlastní zpracování, 2013 Zde výsledek jasně ukazuje, že děti na I. stupni základní školy mají opravdový zájem o výchovu ke zdraví! 75 Otázka číslo 7 Nastala ve Tvém životě situace, kdy jsi musel/a použít první pomoc? a) ano b) ne ■ ano ■ ne Graf 6 Vyhodnocení otázky pro děti I. stupně základní školy číslo 7, vlastní zpracování, 2013 Výsledek jasně říká, že naprostá většina dětí již v ranném věku má zkušenost, kdy potřebovali využít znalostí z oblasti prevence úrazů, první pomoci nebo Výchovy ke zdraví. 76 Otázka číslo 8 Myslíš si, že znalosti prevence úrazů a schopnost poskytnout první pomoc (hodiny Výchovy ke zdraví)jsou důležité a měli by být základem vědomostí každého člověka? a) ano b) ne c) spíše ano d) spíše ne ■ ano ■ ne ■ spiše ano ■ spíše ne ano ne spíše ano spíše ne Graf 7 Vyhodnocení otázky pro děti I. stupně základní školy číslo 8, vlastní zpracování, 2013 Výsledek ukazuje, že si děti uvědomují důležitost výchovy ke zdraví a považují ji za základ vědomostí každého člověka. 77 5.2.2 Dotazník pro děti II. stupně základní školy: Následující otázky byly pokládány pouze dětem II. stupně Otázka číslo 1 Jakou třídu navštěvuješ? a)............šestou b)...........sedmou c)...........osmou d)...........devátou 12 10 l šestou I sedmou ■ osmou I devátou šestou sedmou osmou devátou Graf 8 Vyhodnocení otázky pro děti II. stupně základní školy číslo 1, vlastní zpracování, 2013 78 Otázka číslo2 Pohlaví: a) dívka b) chlapec Na dotazník pro děti II. stupně základní školy odpovídalo celkem 35dětí, z toho bylo dívek 20 a chlapců 15. Otázka číslo 3 Máš ve své škole povinnou Výchovu ke zdraví zaměřenou na prevenci úrazů a poskytnutí první pomoci? a) ano máme povinnou výchovu ke zdraví b) máme pouze povinné kurzy první pomoci c) ne nemám výchovu ke zdraví, ale mám možnost navštívit ve škole placený kurz první pomoc d) ne nemám výchovu ke zdraví, ale navštěvuji zájmový kroužek (skautský nebo jiný) kde se zabýváme i první pomocí a b c d Graf 9 Vyhodnocení otázky pro děti II. stupně základní školy číslo 3, vlastní zpracování, 2013 79 Výsledek je znepokojivý, přesto že zákon školám ukládá na I. stupni základní školy mít alespoň jednu hodinu týdně výchovy ke zdraví. Jak můžeme vidět, ne ve všech základních školách se tímto řídí, spíše to vypadá, že každá škola si to dělá po svém a mnohdy se dětem nedostane ani základní informace o prevenci úrazů, první pomoci a Výchově ke zdraví. 80 Otázka číslo 4 Pokud ne, chtěl/a by jsi umět přemýšlet preventivně a poskytnout kvalitní první pomoc? a) ano b) ne Na tuto otázku odpovědělo 100% respondentů ano. Doufala jsem, že výsledky této otázku budou kladné v co největším počtu. Děti opravdu chtějí umět kvalitně poskytnout první pomoc svým blízkým a kamarádům. Otázka číslo 5 Pokud ano, kolik hodin týdně Výchově ke zdraví věnujete? a) pouze j ednu hodinu týdně b) 1-2 hodiny výchovy ke zdraví týdně c) 2-3 hodiny výchovy ke zdraví týdně d) 3 a více hodin výchovy ke zdraví týdně a b c d Graf 10 Vyhodnocení otázky pro děti II. stupně základní školy číslo 5, vlastní zpracování, 2013 81 Z výsledků můžeme vidět, že výchově ke zdraví je věnováno ve školách naprosté minimum. Tam, kde mají tento předmět, ho vyučují je v základu a s nedostatečným počtem hodin. Otázka číslo 6 Věnujete se v hodinách Výchovy ke zdraví i praktickému nácviku? a) ano pouze okrajově v některých tématech b) ano, část hodiny věnujeme praktickému nácviku, ale ne vždy c) ano, vždy alespoň polovinu výuky věnujeme praktickému nácviku d) ne, praktickému nácviku se nikdy nevěnujeme a b c d Graf 11 Vyhodnocení otázky pro děti II. stupně základní školy číslo 6, vlastní zpracování, 2013 Výsledek je velmi znepokojivý, ukazuje, že ve většině škol nevěnují dostatek času praktickému nácviku, který je stejně tak důležitý jako teorie. Děti se vše naučí, ale už nevyzkouší. To může vést k tomu, že dítě sice ví co dělat a netuší jak anebo má strach cokoliv udělat, právě proto že si situaci nikdy nevyzkoušeli. 82 Otázka číslo7 Víš jak se vyhnout úrazům při jízdě na kole (bruslích, lyžích): a) helma, reflexní oblečení b) vozím vždy s sebou pumpičku na nafouknutí kola c) fotoaparát helma,reflexní oblečení pumpička na nafouknutí kola ■ fotoaparát helma,reflexní pumpička na fotoaparát oblečení nafouknutí kola Graf 12 Vyhodnocení otázky pro děti II. stupně základní školy číslo 7, vlastní zpracování, 2013 83 Otázka číslo 8 Při práci s nůžkami, nožem nebo jiným ostrým předmětem: a) vždy sedím při práci na místě, nepřecházím s nůžkami v ruce b) volně přecházím, běhám c) vždy sedím na místě Řada 1 a b c Graf 13 Vyhodnocení otázky pro děti II. stupně základní školy číslo 7, vlastní zpracování, 2013 84 Otázka číslo 9 Pokud ti spadne při hře míč do vozovky: a) okamžitě skočím pro míč do vozovky, aby ho nikdo nepřejel autem b) rozhlédnu se z leva do pravá, bezpečně si míč odnesu. c) rozhlédnu se zprava do leva a míč si odnesu. Řada 1 a b c Graf 14 Vyhodnocení otázky pro děti II. stupně základní školy číslo 9, vlastní zpracování, 2013 Z výsledků vyplývá, že pouze část dětí ví jak se v různých situacích zachovat správně, ostatní by se zachovali nesprávně až nebezpečně. Na vědomostní otázky odpovídali všechny děti, ty které mají výchovu ke zdraví i ty, které ji nemají vůbec. 85 Otázka číslo 10 Myslíš si, že znalosti prevence úrazů a schopnost poskytnout první pomoc (hodiny Výchovy ke zdraví)jsou důležité a měli by být základem vědomostí každého člověka? a) ano b) ne c) spíše ano d) spíše ne ■ ano ■ ne ■ spiše ano ■ spíše ne ano ne spíše ano spíše ne Graf 15 Vyhodnocení otázky pro děti II. stupně základní školy číslo 10, vlastní zpracování, 2013 86 Otázka číslo 11 Jak stavíme krvácení z velké rány na končetinách: a) nestavíme, rána sama přestane krvácet b) přiložíme náplast s polštářkem (rychloobvaz) c) přiložíme tlakový obvaz a končetinu zvedneme, nejlépe nad úroveň srdce Graf 16 Vyhodnocení otázky pro děti II. stupně základní školy číslo 11, vlastní zpracování, 2013 87 Otázka číslo 12 Jaká je první pomoc při opaření horkou tekutinou: a) postižené místo potřeme mastí a převážeme b) chladíme přímo na pokožce zmraženou zeleninou v sáčku c) chladíme pod slabým, vlažným proudem vody, dokud chlazení přináší úlevu a b c Graf 17 Vyhodnocení otázky pro děti II. stupně základní školy číslo 12, vlastní zpracování, 2013 88 13. V jakém poměru (stlačení hrudníku/vdechy) resuscitujeme: a) 30 stlačení hrudníku/2 vdechy b) 30 stlačení hrudníku/20 vdechy c) 30 vdechů/2 stlačení hrudníku Graf 18 Vyhodnocení otázky pro děti II. stupně základní školy číslo 13, vlastní zpracování, 2013 89 5.2.3 Dotazník pro rodiče: Otázka číslo 1 Pohlaví: a) žena b) muž pohlaví ■ žena muž žena muž Graf 19 Vyhodnocení otázky pro rodiče číslo 1, vlastní zpracování, 2013 90 Otázka číslo 2 Prošel (prošla) jste někdy na příklad už jako dítě jakýmkoliv zdravotním kurzem? a) ano b) ne c) ano, ale pouze základním ■ ano ■ ne ■ ano, pouze základním ano ne ano,pouze základním Graf 20 Vyhodnocení otázky pro rodiče číslo 2, vlastní zpracování, 2013 91 Otázka číslo 3 Zajímali jste o kurz první pomoci a prevenci úrazů dětem potom co se Vám narodilo první dítě? a) ano b) ne ■ ano ■ ne Graf 21 Vyhodnocení otázky pro rodiče číslo 3, vlastní zpracování, 2013 92 Otázka číslo 4 Nastala ve Vašem životě situace kdy by jste tuto znalost, zkušenost (účast kurzu první pomoci dětem v průběhu života, v dětství či v dospělosti) potřebovali využít? Z 57 respondentů odpovědělo kladně na otázku 48 z nich. Naopak 9 respondentů uvedlo, že takovou zkušenost nemají. Výsledek není zanedbatelný, ukazuje se opět, že úrazy jsou velmi časté a lidé se velmi často dostávají do situací, které je nutné umět řešit. Otázka číslo 5 Mají Vaše děti v jejich škole možnost navštěvovat placené kroužky nebo kurzy první pomoci? (Na tuto otázku odpovídali pouze rodiče dětí školního věku, celkem a) ano b) ne 52) a) ano b) ne c) nevím 93 94 Otázka číslo 6 Mají Vaše děti ve škole povinnou Výchovu ke zdraví? (Na tuto otázku odpovídali pouze rodiče dětí školního věku, celkem 52) a) ano b) ne c) nevím Řada 1 ■ ano ■ ne ■ nevím ano ne nevím Graf 23 Vyhodnocení otázky pro rodiče číslo 6, vlastní zpracování, 2013 95 Otázka číslo 7 Dostává se Vám podle Vašeho názoru dost informací od odborné veřejnosti, školství (MŠMT ČR) a medií o problematice dětské úrazovosti a její prevence? a) b) ano ne Na tuto otázku z 57 respondentů odpovědělo NE 51, což je opravdu alarmující. Společnost má pocit, že je nedostatečně informována ze strany státu a Evropské unie. Otázka číslo 8 Pokud by jste se rozhodli navštívit 3 hodiny trvající kurz 1. pomoci dětem, kolik by jste byl/a ochotný/ochotná za něj zaplatit? a) do 500Kč b) do 250Kč (s tím, že část by byla hrazena státem nebo z dotací EU) c) Nic (mělo by být plně hrazeno státem nebo z dotací EU) kolik jsou ochotni rodiče zaplatit za tříhodinový kurz první pomoci 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 do 500Kč do 250Kč (podpora státu,EU) Nic (mělo bybýt plně hrazeno státem,EU) I do 500Kč I do 250Kč (podpora státu,EU) I Nic (mělo bybýt plně hrazeno státem,EU) Graf 23 Vyhodnocení otázky pro rodiče číslo 8, vlastní zpracování, 2013 Výsledek ukazuje, že naprostá většina oslovených respondentů si myslí, že stát anebo Evropská unie by se měli podílet na vědomostech (znalosti prevence úrazů a první pomoci) občanů. 96 Otázka číslo 9 Souhlasíte s tím, že by povinná Výchova ke zdraví už na I. stupni základních škol napomohla prevenci dětských úrazů? a) ano b) ne c) spíše ano d) spíše ne Řada 1 ■ ano ■ ne ■ spiše ano ■ spíš ne ano ne spíše ano spíš ne Graf 24 Vyhodnocení otázky pro rodiče číslo 9, vlastní zpracování, 2013 97 5.2.4 Dotazník pro rodiče-prevence, znalosti první pomoci: Otázka číslo 1 Jak stavíme krvácení z velké rány na končetinách: a) nestavíme, rána sama přestane krvácet b) přiložíme náplast s polštářkem (rychloobvaz) c) přiložíme tlakový obvaz a končetinu zvedneme, nejlépe nad úroveň srdce 98 Otázka číslo 2 Na kterých plotnách je nutné vařit, pokud jev domácnosti malé dítě: a) je jedno, na kterých plotnách vařím b) pouze na předních plotnách c) pouze na zadních plotnách Řada 1 a b c Graf 26 Vyhodnocení otázky pro rodiče (prevence, znalosti první pomoci) číslo 2, vlastní zpracování, 2013 99 Otázka číslo 3 Při podezření na vnitřní poranění břicha nesmíme: a) pokládat zraněného na záda b) podávat cokoliv k pití c) přivolat pomoc Řada 1 a b c Obrázek 5Graf 27 Vyhodnocení otázky pro rodiče (prevence, znalosti první pomoci) číslo 3, vlastní zpracování, 2013 100 Otázka číslo 4 V jakém poměru (stlačení hrudníku/vdechy) resuscitujeme dítě: a) 30 stlačení hrudníku/2 vdechy b) 5 úvodních vdechů/30 stlačení hrudníku/2 vdechy c) 30 vdechů/2 stlačení hrudníku 101 Otázka číslo 5 Jaká je první pomoc při opaření horkou tekutinou: a) postižené místo potřeme mastí a převážeme b) chladíme přímo na pokožce zmraženou zeleninou v sáčku c) chladíme pod slabým, vlažným proudem vody, dokud chlazení přináší úlevu 102 Otázka číslo 6 Průchodnost cest dýchacích zajistím: a) záklonem hlavy b) otočením hlavy na bok c) podložení hlavy Řada 1 a b c Graf 29 Vyhodnocení otázky pro rodiče (prevence, znalosti první pomoci) číslo 6, vlastní zpracování, 2013 103