VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ o.p.s., PRAHA 5 PROBLEMATIKA INFEKČNÍCH ONEMOCNĚNÍ V PŘEDNEMOCNIČNÍ PÉČI A PREVENCE NÁKAZY ZDRAVOTNICKÉHO PERSONÁLU BAKALÁŘSKÁ PRÁCE JAN VŠETEČKA Praha 2013 Vysoká škola zdravotnická o. p. s. Praha 5 PROBLEMATIKA INFEKČNÍCH ONEMOCNĚNÍ V PŘEDNEMOCNIČNÍ PÉČI A PREVENCE NÁKAZY ZDRAVOTNICKÉHO PERSONÁLU Bakalářská práce JAN VŠETEČKA Stupeň kvalifikace: bakalář Komise pro studijní obor: Zdravotnický záchranář Vedoucí práce: MTJDr. Josef Storek, Ph.D. Praha 2013 VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o. se sídlem v Praze 5, Duškova 7, PSČ 150 00 Jan Všetečka 3. CZZ Schválení tématu bakalářské práce Na základě Vaší žádosti ze dne 19.10. 2012 Vám oznamuji schválení tématu Vaší bakalářské práce ve znění: Problematika infekčních onemocnění v přednemocniční péči a prevence nákazy zdravotnického personálu The Issue of Infection's Diseases in the Pre-hospital Care and Prevention from Infection for Medical Staff Vedoucí bakalářské práce: MUDr. Josef Štorek, Ph.D. V Praze dne: 31. 10. 2012 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a všechny zdroje literatury j sem uvedl v seznamu použité literatury. Souhlasím s presenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním účelům. V Praze dne: 2013-04-10 podpis PODĚKOVÁNÍ Chěl bych poděkovat MUDr. Josefu Štorkovi, PhD. za odborné vedení mé bakalářské práce, za pomoc a připomínky v průběhu vypracovávání podpis ABTRAKT VŠETEČKA Jan, Problematika infekčních onemocnění v přednemocniční péči a prevence nákazy zdravotnického personálu. Vysoká škola zdravotnická o.p.s., stupeň kvalifikace: Bakalář. Vedoucí práce MUDr. Josef Storek, Ph.D., Praha. 2013. 52s. Hlavním tématem této bakalářské práce je problematika infekčních onemocnění, se zaměřením na konkrétní seznam onemocnění se zákonem nařízeným léčením dle předpisu č. 306/2012 Sb. §3. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část se zabývá nejdříve obecnou teorií epidemiologie, od historie, přes původce nákaz cesty přenosu, až po charakteristiky konkrétních chorob. V praktické části jsou vytvořeny dva obsáhlé tabulkové přehledy. První slouží jako rychlý přehled základních vlastností onemocnění a druhý je zaměřen na prostředky ochrany zdraví zdravotnického personálu. Z hlediska využití pro praxi by práce mohla sloužit jako edukační materiál, či jako praktický přehled vlastností a projevů daných onemocnění. Klíčová slova Infekční onemocnění. Prevence nákazy. Přednemocniční péče. Zdravotnický záchranář ABSTRACT VSETECKA Jan, Issue of Infectious Diseases in Pre-hospital Care Prevention of Medical Staff from Infection. Nursing College, o.p.s., Degree: Bachelor. Tutor: MUDr. Josef Storek, Ph.D., Prague. 2013. 52p. The main topic of my thesis is the issue of infectious diseases focusing on concrete classification of diseases according to Acts n. 306/2012 Sb. §3. The thesis is divided into a theoretical and practical part. The theoretical part contains general theory of epidemiology from history, pathogens, transmission routes, signs and symptoms of given illnesses. The practical part contains two extensive tables. First one is a brief overview about basic facts of all diseases which is described in the theoretical part. The second one is focused on protections for medical staff. This thesis could be applied as a learning material or as a useful overview about classification of diseases and prevention. Key words Infectious Diseases. Prevention of Infection. Pre-hospital Care. Paramedic. Obsah Úvod..............................................................................................................................................7 1 Historie infekčního lékařství..................................................................................................8 2 Původci nákaz......................................................................................................................10 2.1 Průběh infekční nemoci..............................................................................................11 2.2 Zdroje původců nákaz.................................................................................................11 2.3 Způsoby přenosu a šíření............................................................................................12 2.3.1 Přenos přímý.......................................................................................................12 2.3.2 Nepřímý přenos...................................................................................................13 2.4 Dezinfekce...................................................................................................................14 2.5 Sterilizace....................................................................................................................15 3 Infekční onemocnění, při nichž se nařizuje izolace na lůžkových odděleních nemocnic nebo léčebných ústavů, a nemocí, jejichž léčení je povinné......................................................16 3.1 Akutní virové záněty jater (hepatitdy)........................................................................17 3.1.1 Hepatitída A........................................................................................................17 3.1.2 Hepatitída B.........................................................................................................18 3.1.3 Hepatitída C.........................................................................................................18 3.1.4 hepatitída typu D................................................................................................19 3.1.5 hepatitída typu E.................................................................................................19 3.2 Antrax..........................................................................................................................20 3.3 Dengue........................................................................................................................21 3.4 Hemoragické horečky..................................................................................................21 3.4.1 Horečka Lassa......................................................................................................22 3.4.2 Horečka Ebola.....................................................................................................22 3.4.3 Marburgská nemoc.............................................................................................22 3.4.4 Krymsko-konžská hemoragická horečka.............................................................22 3.4.5 Omská hemoragická horečka..............................................................................23 3.4.6 Žlutá zimnice.......................................................................................................23 3.5 Cholera........................................................................................................................24 3.6 Infekce CNS mezilidsky přenosné................................................................................24 3.7 Mor..............................................................................................................................25 3.8 Paratyfus.....................................................................................................................26 3.9 Syfilis v I. a II. Stadiu....................................................................................................26 3.10 Přenosná dětská obrna...............................................................................................27 3.11 Pertuse v akutním stadiu............................................................................................28 3.12 Ricketsiózy...................................................................................................................28 3.12.1 Skvrnitý tyfus.......................................................................................................29 3.12.2 Horečka skalistých hor........................................................................................29 3.12.3 Rickettsiové neštovice.........................................................................................29 3.12.4 Q horečka............................................................................................................29 3.13 SARS a febrilní stavy nezjištěné etiologie s pozitivní cestovní anamnézou................30 3.14 Spalničky......................................................................................................................31 3.15 Trachom......................................................................................................................31 3.16 Tuberkulóza.................................................................................................................32 3.17 Tyfus břišní..................................................................................................................34 3.18 Úplavice amébová.......................................................................................................35 3.19 Bacilární Úplavice........................................................................................................36 3.20 Záškrt...........................................................................................................................37 4 Praktická část......................................................................................................................38 4.1 Cíl práce.......................................................................................................................38 4.2 Metodologický postup................................................................................................38 4.2.1 Vybavení osobní ochrany....................................................................................39 4.3 Tabulkový přehled základních vlastností onemocnění...............................................41 4.4 Tabulkový přehled ochranných prostředků a opatření u jednotlivých onemocnění.. 48 4.5 Hygiena rukou.............................................................................................................54 4.5.1 Mechanické mytí rukou jako součást osobní hygieny........................................54 4.5.2 Hygienická dezinfekce rukou...............................................................................55 4.5.3 Údržba vozu.........................................................................................................55 5 Diskuse................................................................................................................................56 6 Závěr....................................................................................................................................57 7 Literatura.............................................................................................................................58 7.1 Knižní zdroje................................................................................................................58 7.2 Internetové zdroje:.....................................................................................................59 8 PŘÍLOHY...............................................................................................................................60 Úvod Pro svou bakalářskou práci jsem zvolil téma: Problematika infekčních onemocnění v přednemocniční péči a prevence nákazy zdravotnického personálu. V rámci poskytování zdravotnické pomoci, přijde do kontaktu s pacienty nakaženými infekční chorobou každý zdravotník nespočetněkrát. Aby se z lékaře, záchranáře, či sestry nestal rázem pacient, je velmi důležité dbát při jakékoliv interakci s nakaženým postupů zabraňujících přenosu. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část je zahájena trochou historie-první zkazky obsahující lidské uvědomění si přenositelnosti onemocnění z člověka na člověka a první doložené záznamy svědčící o vypuknutí epidemie infekčního onemocnění. Dále popisuje jednotlivé druhy původců nákaz, zdroje těchto původců, jejich přenos a šíření. K zúžení a zkonkrétnění tak širokého tématu jakým jsou právě infekční onemocnění jsem se rozhodl práci zaměřit pouze na ta onemocnění, která dle předpisu č. 306/2012 Sb. §3, náleží do seznamu onemocnění, při nichž se nařizuje hosptalizace na lůžkových odděleních nemocnic, nebo ústavů a nemocí jejichž léčení je povinné. Jedná se o onemocnění epidemiologicky významná svou letalitou a schopností šíření. V praktické části se práce zaměřuje zejména na postupy zabraňující přenosu onemocnění z pacienta na zdravotníka. Jsou zde rozepsána a pomocí přehledných tabulek názorně rozdělena jednotlivá onemocnění a k nim dle situací vhodné vybavení určené k ochraně zdravotníka při kontaktu s infekčním pacientem. Cílem mé práce je zkompletování dostupných informací ohledně vybraných onemocnění a přehledné zpracování jejich vlastností, projevů a způsobů přenosu. Ze získaných informací vyhodnocení a pomocí tabulek znázornění, jaké vybavení je nutno v praxi využít k minimalizování rizika přenosu nákazy na zdravotnického pracovníka v terénu. 7 1 Historie infekčního lékařství Hlavním významem infekčních onemocnění z hlediska vývoje živočišných druhuje nesporně schopnost napadat, oslabovat, a tím v podstatě testovat odolnost a životaschopnost svého hostitele. Slabší podlehnou, silnější přežijí. Člověk se však v průběhu historie těmto regulačním mechanismům vymaňuje. Například pouhá úprava masa na ohni zajistila pravěkému člověku velkou výhodu, jelikož zredukovala přenos různých parazitů a onemocnění alimentární cestou. První zmínky o hygienických návycích pocházejí již z bible (Leviticus-například zákony o čistém a nečistém). Jedná se o jakýsi druh předpisu k úpravě lidského chování ve smyslu antisepse. Z hlediska historie můžeme pozorovat pouze ta onemocnění, která nechávají trvalé změny na těle postiženého. Na egyptských mumiích můžeme vidět stopy po pravých neštovicích, tuberkulóze či poliomyelitidě. Thúkidides popisuje roku 429 př.n.l. rozklad veřejného života v Athénách v průběhu obležení spartským vojskem. Jednalo se pravděpodobně o epidemii smrtící nemoci (mor, tyfus, skvrnitý tyfus,..). První historická známka o pandemii pochází z 6. století našeho letopočtu a jedná se o tzv. Justiniánův mor, který zpustošil tehdejší Byzantskou říši. Další pandemie se odehrála mezi lety 1347-1350. Způsobila tehdy obrovské ztráty na životech: uvádí se zhruba 20 mil. lidí. Jednalo se tedy o třetinu z celkového počtu obyvatel Evropy. (V druhé světové válce přišlo o život cca 5%.) Právě ve čtrnáctém století z období morové pandemie jsou známy první případy izolace nemocných (karantén) a vyhýbání se rizikovým oblastem s hustějším výskytem nákazy. Roku 1796 zahájil Edward Jenner očkování proti neštovicím, které se poté rozšířilo do většiny civilizovaných zemí. V polovině devatenáctého století se ve většině nemocnic začíná také používat dezinfekce. Konkrétně roku 1845 zavedl vídeňský lékař Ignaz Fúlúp Semmelweis omývání rukou v chlorové vodě před vyšetřením rodiček, čímž snížil výskyt horečky omladnic (puerperální sepse) několikanásobně. Objev mikroskopu a přijímání vědeckého způsobu myšlení vedly k poznání, že infekční onemocnění jsou způsobena mikroorganismy. Následovaly objevy a popsání mnoha z nich. Vzniká mikrobiologie jako vědní disciplína. Ve stejnou dobu se vyvíjely i znalosti z oblast imunologie. Objev fagocytózy a protilátkové imunity. 8 Roku 1867 zavádí J. Lister první antiseptické postupy při chirurgických výkonech. Kauzální terapie však v podstatě neexistovala. Až roku 1881 vyvíjí Luis Pasteur vakcínu proti antraxu (pro vakcinaci ovcí) a roku 1885 očkovací látku proti vzteklině. Tímto byla zahájena éra vakcinologie. Chemoterapie se datuje od roku 1909 vývojem léku proti syfilitidě-Salvarsan (Paul Ehrlich). Objev sulfonamidů Gerhardtem Domagkovem roku 1934 a samozřejmě objev penicilinu Alexandrem Flemmingem 1928. Rozmach infekčního lékařství přichází po druhé světové válce. Jelikož bylo po válečných útrapách velké množství oslabených a podviživených lidí, zvýšil se i počet nemocných různými chorobami například břišní tyfus, skvrnivka, úplavice atd. Vznikají samostatná infekční oddělení v nemocnicích. Léčba antibiotiky. V Cechách byl po druhé světové válce nastolen sovětský model boje proti infekčním onemocněním. Spočíval v kvalitní surveillance, v rozšířených pravomocech, represivních opatřeních a důrazu na prevenci. Byly zahájeny rozsáhlé plošné očkovací programy v oblasti humánní i veterinární medicíny. Prakticky vymizel černý kašel, záškrt, dětská obrna a na Moravě a ve Slezsku byla eradikována malárie. Některá opatření hlavně z hlediska izolace pacientů byla minimálně z dnešního pohledu poněkud přehnaná. Například lidé trpící salmonelózou byli nuceně hospitalizováni až do doby, než rektální výtěr vyšel třikrát za sebou negativní. Po roce 1989 se muselo infekční lékařství v zemích východního bloku transformovat k obrazu moderní medicíny. U infekčních onemocnění platí, že mikroorganismy které je způsobují, se neustále vyvíjejí, adaptují se. Zvyšuje se například jejich rezistence vůči antibiotikům. I když se lidstvu podařilo některé závažné infekce zcela vymýtit (variola), jejich místo zaujmou infekce nové možná ještě nebezpečnější. Největšími zabijáky lidstva jsou právě ti nej menší. (2) 9 2 Původci nákaz Za původce nákaz (patogeny) označujeme organismy či látky schopné vyvolat onemocnění svého hostitele. Tato infekční agens mají různou úroveň choroboplodnosti (patogenity). Popisujeme do jaké míry je patogen invazivní, neboli schopnost překonání imunitního systému hostitele a následné pomnožení, toxicitu neboli schopnost hostitele poškodit a kontagiožitu tj. přenosnost mikrobů z jednoho hostitele na druhého. Patogeny jsou rozdělovány na: Bakterie-j sou jedněmi z nej častějších původců infekčních chorob. Jedná se o jednobuněčné organismy kokovitého nebo tyčkovitého tvaru, rozmnožující se dělením, a které jsou prakticky všudypřítomné. Viry-způsobují spolu s bakteriemi největší množství infekcí. Jsou to nejmenší původci nákaz a množí se v hostitelských buňkách, na kterých parazitují. Houby-hlavně z třídy Fungi imperfecti. Způsobují povrchová onemocnění například kůže, nehtů, ale i hluboká systémová onemocnění. Metazoa-mnohobuněční parazité červi a členovci. Většinou mají složitý životní cyklus zahrnující několik hostitelů. Protozoa-jednobuněční eukaryotní parazité způsobující onemocnění jako malárie, toxoplazmóza, leishmanióza,.. .k přenosu dochází nejčastěji členovci. Priony-jsou infekční částice tvořené pouze molekulou bílkoviny. Jako jediné neobsahují nukleovou kyselinu a způsobují neurodegenerativní onemocnění. Infekce je pojem představující nákazu, tedy proniknutí mikroorganismu do makroorganismu a jeho působení uvnitř. Nemusí znamenat vždy onemocnění. Na druhou stranu infekční nemoc již znamená, že po infekci dochází díky infekčnímu agens k poškození hostitele. Další možností interakce makroorganismu s mikroorganismem je kolonizace, neboli osídlení části těla hostitele například kůže, nebo sliznic uvnitř těla, bez vyvolání onemocnění. Často se může jednat o komensalismus tj. vztah ve kterém nedochází k poškození hostitele, ale pro komensálního mikroba je výhodný. Pokud jsou dva a více organismů ve vztahu pro všechny strany prospěšném hovoříme o symbióze. (1,2,3) 10 2.1 Průběh infekční nemoci Dle četnosti projevu příznaků jsou infekční nemoci rozdělovány na inaparentní (bezpříznakový=existenci infekce možno dokázat pouze laboratorními testy), abortní (onemocnění se zastaví ještě před rozvojem specifických příznaků), středně těžký (nejčastější průběh nemoci se specifickými příznaky pro dané onemocnění) a těžký (závažný průběh onemocnění s rychlým rozvojem příznaků, často ohrožuje pacienta na životě). Inkubační doba je časový úsek, za který dojede po vstupu infekčního agens k projevu prvních příznaků onemocnění. Po uplynutí inkubační doby zpravidla přichází prodromální stádium, s netypickými příznaky jako jsou horečka, bolest kloubů a hlavy, nevolnost, nechuť k jídlu a j iné. Stadium typických příznaků je období onemocnění, kdy převládají příznaky typické pro dané onemocnění. Pokud se organismu podaří onemocnění překonat a dojde ke zlepšení stavu, přichází stadium rekonvalescence. Jedná se o dobu hojení a návratu k fyziologickému stavu. Pokud se onemocnění vrátí, jedná se buď o relaps (znovu propuknutí nemoci po zdánlivém vyléčení), recidívu (návrat onemocnění v důsledku přetrvávajících dispozic jedince, nikoliv z nedoléčení), reinfekce (infekce jiným infekčním agens vyvolávajícím zdánlivě stejné onemocnění) a exacerbace (zintenzívnění příznaků chronického onemocnění, opakem exacerbace je remise). Pokud v důsledku jedné infekce vznikne v těle hostitele příhodné prostředí pro další infekční agens, může vzniknout superinfekce. Jde tedy o komplikaci prvotní infekce. (2) 2.2 Zdroje původců nákaz Aby mohlo vzniknout onemocnění, musí nejdříve dojít ke kontaktu organismu s infekčním agens. Nejčastěji se tak děje přenosem infekce z člověka na člověka, nebo ze zvířete na člověka. Infikovaný člověk či zvíře jsou tedy nejběžnějšími zdroji nákazy. Období, ve kterém je z těla organismu vylučován původce nákazy se nazývá období nakažlivosti. U bakteriálních nákaz je vylučováno největší množství bakterií v prvních dnech onemocnění, s ústupem klinických příznaků vylučování slábne. U virových infekcí dochází k nejsilnějŠímu vylučování viru ještě v období před projevem prvních příznaků onemocnění a v prodromálním stadiu. U člověka rozlišujeme zdroje nákazy na aparentní tj. člověk má všechny specifické příznaky onemocnění. Tato forma je méně nebezpečná, jelikož pacient je 11 viditelně nemocný a je tedy možné k němu přistupovat způsobem, který minimalizuje možnost přenosu na jiné jedince. Druhou a nebezpečnější formou je tzv. nosičství, kdy člověk sice vylučuje množství infekčního agens, ale sám nenese žádné známky onemocnění. K nosičství dochází z nějkolika důvodů : 1. V inkubační době onemocnění, 2. Při asymptomatickém průběhu nemoci, 3. V rekonvalescenci, 4. Při persistentní infekci. Nosičství může přetrvávat krátkou i dlouhou dobu, v některých případech dokonce celoživotně. (1) 2.3 Způsoby přenosu a šíření Z hlediska způsobů přenosu je důležité uvědomit si, co jsou to tzv. vstupní brány infekce. Jedná se o části lidského těla, které jsou v kontaktu s vnějším prostředím natolik, aby umožnily vstup infekčního agens do organismu. Jsou jimi především kůže, sliznice trávicího traktu a sliznice respiračního ústrojí. K menším vstupním branám řadíme urogenitální trakt a oční spojivku. K infikování však může dojít i pomocí vstupní brány vytvořené například traumatem, nebo injekčním vpichem. Přenos zmatky na dítě je také možný-transplacentárně. Způsoby přenosu jsou rozděleny na přímé a nepřímé. 2.3.1 Přenos přímý Základním charakteristickým rysem přímého přenosu je přítomnost, jak zdroje nákazy, tak vnímavého jedince. K přenosu v tomto případě dochází přímým kontaktem s nemocným nebo s výměšky nosiče. Jde o kontakt dotekem slizničního nebo kožního povrchu, dále přenos fekálně-orální cestou po pozření kontaminovaných potravin či vody výměšky nemocného. Při přenosu infekce z matky na dítě během porodu (hepatitída B, HIV,..). Dalším velmi častým přímým přenosem infekce je přenos kapénkami, tedy respirační cestou, přes nosní a ústní sliznici a přes spojivku vnímavé osoby. Postižený vylučuje infekční agens při mluvení, kašlání a kýchání. Kapénky mají dolet 1-2 metry a těsný kontakt se zdrojem nákazy je tudíž podmínkou. Pokousání či poškrábání zvířetem je taktéž přímým přenosem. Dochází k přímé inokulaci patogenu do tkáně nebo kůže jedince (tetanus, rabies, nemoc z kočičího škrábnutí,...). (1) 12 2.3.2 Nepřímý přenos K nepřímému přenosu není nutná spolupřítomnost zdroje nákazy a vnímavého jedince. Dochází k němu zprostředkovaně například kontaminovanými předměty denní potřeby (kapesníky, ručníky, kliky u dveří, hračkami a jinými), nebo vyšetřovacími a ošetřovatelskými pomůckami (endoskopy, obvazy, katetry, jehly, stříkačky,..). Za substance, ve kterých se infekční agens může i nemusí množit jsou označovány voda, půda a potraviny (vehikuly). Vodou se přenášejí spíše infekce, u kterých není třeba vysoké infekční dávky, jelikož patogeny jsou vodou zředěny na nízkou koncentraci. U potravin může jít buď o primární kontaminaci (maso, mléko či jiné produkty nakažených zvířat), nebo o sekundární, ke které dochází během přípravy pokrmu. U intoxikace pomocí potraviny hovoříme o tzv. intoxikaci alimentární. Za nepřímý přenos nákazy je označován přenos biologickými materiály například při krevních transfuzích, transplantacích, ale i darovaným mateřským mlékem či spermatem. Přenos vektorem spočívá buď v mechanickém přenosu kontaminovanými končetinami, sosákem či výkaly členovců, nebo v biologickém přenosu, kdy daný patogen musí prodělat fázi vývoje uvnitř vektoru. Příkladem je klíšťová encefalitida či malárie, u kterých dochází ke zmnožení původců ve slinných žlázách členovců a k přenosu dochází v průběhu sání na hostiteli. Přenos vzduchem se uskutečňuje, za nepřítomnosti zdroje nákazy, pomocí infekčního aerosolu, nebo díky kontaminovanému prachu (Tuberkulóza). Vstupní bránou infekce je ve většině případů sliznice dýchacího ústrojí. (1) 13 Dezinfekce Dezinfekce je metoda sloužící k zničení vegetativních forem mikroorganismů a tím k přerušení přenosu mezi zdrojem nákazy a vnímavým jedincem. Dělí se na fyzikální, chemickou a fyzikálně-chemickou. Fyzikální dezinfekce Ve vroucí vodě za atmosférického tlaku po dobu nejméně 30 minut-kovové a skleněné předměty. Var v přetlakových nádobách po dobu 20 minut a více V mycích, pracích a parních přístrojích o teplotě 90° C a více jak deset minut-nádobí, prádlo a jiné Pomocí UV záření díky germicidním zářivkám-doplňková metoda k dezinfekci ovzduší v aseptických boxech a na starších operačních sálech Filtrace, žíhání a spalování Chemická dezinfekce Je nejčastěji používaným typem dezinfekce. Využívá látky, které mají mikrobicidní účinky nejčastěji ve formě roztoku či aerosolu. Způsoby aplikace jsou ponoření, otření, postřik, plynování a odpařování par dezinfekčního roztoku. Před dezinfekcí je nutno provést nejdříve mechanickou očistu a poté nanést dezinfekční přípravek. Opačný postup se používá pouze u předmětů kontaminovaných biologickým materiálem a v ohnisku nákazy. Uplatňují se alkoholy, aminy, aldehydy, peroxosloučeniny, vodné a alkoholové roztoky PVP jodu,... Dezinfekce rukou-alkoholy a vodné roztoky PVP jodu Dezinfekce pokožky a operačního pole-alkoholy, alkoholové a vodné roztoky PVP jodu Sliznice-vodné roztoky látek, nejčastěji jodu, musejí být registrovány jako léčivo Dezinfekce nástrojů-aminy, aldehydy, peroxosloučeniny (ne chlorové sloučeniny-nástroje v nich korodují) Malé plochy a předměty- aminy, aldehydy, peroxosloučeniny, možno použít i chlorové přípravky Dezinfekce velkých ploch- aminy, aldehydy, peroxosloučeniny, možno použít i chlorové přípravky 14 Dezinfekce sanitárního zařízení-na WC, umyvadla, výlevky, dřezy a podobně se používají chlorové přípravky Fyzikálně-chemická dezinfekce Paroformaldehydová komora-dezinfekce textilu, výrobků z umělých hmot, vlny, kůže a kožešin o teplotě 45-75°C Prací mycí a čistící přístroje-s přísadou chemického dezinfekčního prostředku o teplotě do 60°C Sterilizace Sterilizace je proces, během kterého dochází k usmrcení všech mikroorganismů včetně spor, k nezvratné inaktivaci virů a usmrcení zdravotně významných červů a jejich vajíček. Je prováděna ve sterilizačních přístrojích. Stejně jako dezinfekce se sterilizace dělí na chemickou a fyzikální. Fyzikální sterilizace využívá páru, horký vzduch, plazmu a radiaci. Horkovzdušná sterilizace-sterilizace je realizována proudícím horkým vzduchem v horkovzdušném sterilizátoru. Slouží ke sterilizaci předmětů z kovu, skla, porcelánu, keramiky a kameniny. Parametry horkovzdušné sterilizace 160°C-60 minut, 170°C -30 minut, 180°C-20 minut. Plazmová sterilizace-při 50-60°C využívá plazmy vznikající ve vysokofrekvenčním elektromagnetickém poli ve vysokém vakuu, působící na páry peroxidu vodíku nebo jiné chemické látky. Radiační sterilizace-je nejvíce využívána při průmyslové výrobě jednorázového sterilní materiálu. Užívá se gama záření o dávce 25 kGy. Chemická sterilizace je využívána zejména u termolabilních předmětů, u kterých není možné provést fyzikální sterilizaci. Sterilizace formaldehydem-probíhá za podtlaku pomocí plyne směsi vodní páry a formaldehydu o teplotě 60-80°C při parametrech stanovených výrobcem. Sterilizace ethylenoxidem-za předtlaku či podtlaku o teplotách 37-55°C při parametrech stanovených výrobcem. 15 3 Infekční onemocnění, při nichž se nařizuje izolace na lůžkových odděleních nemocnic nebo léčebných ústavů, a nemocí, jejichž léčení je povinné 1. Akutní virové záněty jater 2. Antrax 3. Dengue 4. Hemoragické horečky 5. Cholera 6. Infekce CNS mezilidsky přenosné 7. Mor 8. Paratyfus 9. Syfilis v I. a II. stadiu 10. Přenosná dětská obrna 11. Pertuse v akutním stadiu 12. Ricketsiózy 13. SARS a febrilní stavy nezjištěné etiologie s pozitivní cestovní anamnézou 14. Spalničky 15. Trachom 16. Tuberkulóza 17. Tyfus břišní 18. Úplavice amébová 19. Úplavice bacilární v akutním, stadiu onemocnění (v případě bezpříznakového nosičství původce onemocnění je možné propustit pacienta do domácího prostředí pouze se souhlasem orgánu ochrany veřejného zdraví). 20. Záškrt 21. Další infekce podléhající hlášení Světové zdravotnické organizaci 22. Projevy nemocí nebo událost, která představuje možnost propuknutí nemoci podle článku 1 Mezinárodního zdravotního řádu (THR 2005), která je podle přílohy rozhodnutí č. 2119/98/ES nemocí přenosnou. 16 3.1 Akutní virové záněty jater (hepatitdy] Akutní virové záněty jater neboli hepatitídy jsou onemocnění, při kterých dochází k poškození jaterní tkáně viry pro ni specifickými. Dle původců rozlišujeme hepatitídy na 5 typů: A,B,C,D, E přičemž na typ A a B existuje možnost očkování. 3.1.1 Hepatitída A Hepatitída A je způsobena virem hepatitídy A (HAV) z čeledi Picornaviridae rod Hepatovirus. Je velmi odolný vůči vnějším vlivům a dokáže přetrvávat roky ve zmraženém prostředí. Je rovněž odolný vůči žaludečním šťávám. Nej častějším zdrojem nákazy jsou infikovaní lidé a k přenosu dochází v naprosté většině fekálně-orální cestou. Infekce se projevuje mezi 14-28 dnem od nákazy. Příznaky jsou vesměs gastrointestinální a chřipkové, u dětí však často probíhá inaparentně (bezpříznakově). Rizika onemocnění se zvyšují s věkem pacienta, tudíž ikterický či závažnější průběh hrozí spíše u dospělých. Onemocnění nepřechází do chronicity a má minimální smrtnost 0,3% (u lidí nad 40 let až 2%). Diagnóza se stanovuje z klinického stavu, epidemiologické anamnézy a z laboratorních vyšetření. V akutním stadiu je specifický nález protilátek anti-HAV IgM přetrvávající 4-6 měsíců po začátku onemocnění. Vnímavost je všeobecná a postinfekční imunita je celoživotní. Výskyt je celosvětový, ale obecně platí, že v zemích s nižším hygienickým standardem je výskyt hustější. V ČR je v posledních letech hlášeno pouze několik desítek onemocnění, trvale vyšší výskyt je mezi Rómy. Z hlediska epidemiologických opatření existuje v rámci prevence aktivní i pasivní imunizace. Pasivní je krátkodobá (2-3 měsíce) a hodí se spíše před odjezdem do oblastí s endemickým výskytem. Používá se také jako postexpoziční profylaxe u kontaktů Aktivní je vhodná u osob, u nichž je pobyt v rizikové oblasti trvalejšího charakteru. Represivní opatření zahrnují izolaci nemocného na infekčním oddělení, hlášení onemocnění, zvýšený zdravotnický dohled 50 dní po izolaci. U mimořádného kontaktu zdravotníka s krví nemocného s VHA se co nejdříve po expozici provádí pasivní imunizace. (7) 17 3.1.2 Hepatitída B Původcem hepatitídy B je virus HBV patřící mezi hepadnaviry. Je stabilní v biologickém i vnějším prostředí a snáší teplotu 60 °C až 10 hodín. Infekční dávka je extrémně malá. (10~8 ml krve). Inkubační doba se pohybuje mezi 50-180 dny, v průměru 90 dní. Jako u hepatitídy A jsou príznaky gastrointestinální a chřipkové, navíc však přibývají příznaky kloubní, kožní, a neurologické. Po prodromálním stádiu dochází k poškození jater s hepatomegalií, moč je tmavší, stolice světlejší, v některých případech nastupuje ikterus. Léčba trvá 3-6 měsíců a může přejít do chronicity a možným vznikem j aterní cirhózy či hepatocelulárního karcinomu. U mladších pacientů je vyšší riziku přechodu do chronicity jelikož onemocnění probíhá asymptomaticky častěji u mladších jedinců (90-95% u novorozenců, 25-50% u dětí 1-5 let starých, 5-10% u starších dětí a dospělých). Smrtnost je 1-2%. Diagnóza se stanovuje na podkladě klinického obrazu, anamnestických údajů a specifických a nespecifických laboratorních vyšetření. Potvrzuje se průkazem markerů-antigenů a protilátek. Výskyt infekce je celosvětový odhaduje se, že existuje 350 milionů přenašečů a 2 miliardy lidí mají známky prožité infekce. V ČR je trend výskytu onemocnění spíše pozitivní. V průměru je hlášeno několik set akutních onemocnění. Nejčastěji u nás trpí hepatitídou B lidé mezi 15-34 rokem života. K přenosu dochází převážně parenterální cestou (po poranění předmětem kontaminovaným krví nakaženého-riziko 20-25%), dále přenos sexuálním stykem a perinatální přenos po polknutí plodové vody nakažené matky. Od roku 2001 probíhá v ČR celoplošné očkování proti hepatitíde B v prvním roce života. Od roku 2007 hexavakcínou. Epidemiologická opatření preventivní jsou očkování (pravidelné + zvláštní), pasivní či aktivní postexpoziční imunizace. (1,2) 3.1.3 Hepatitída C RNA virus z čeledi Flaviviridae, rod Hepacivirus (HCV) je původcem hepatitídy typu C. Rozlišujeme 6 genotypů, přičemž každý z nich vyvolává odlišný klinický průběh a každý je jinak citlivý na léčbu. Hepatitída C probíhá v 50-70% bezpříznakově. U zbývajících případů jsou příznaky gastrointestinální, výjimečně ikterus. Letální průběh je v 1-2%. Nebezpečný je však přechod do chronicity, ke kterému dochází v 75-80% případů. Při chronické C hepatitíde hrozí vznik j aterní cirhózy, či hepatocelulárního karcinomu. Nosičem a zdrojem nákazy je člověk. Všechny osoby s pozitivními HCV protilátkami považujeme za potenciálně infekční. Výskyt je 18 celosvětový s největším rozšířením v Japonsku, na Středním východě, v Africe a v jižní Evropě. K rozšíření pravděpodobně přispěl nárůst krevních transfuzí po 2. světové válce. Ve vyspělých zemích jsou rizikové skupiny především narkomane a dialyzovaní. V ČR je evidováno několik set akutních a chronických onemocnění. VHC se stala nejčastěji hlášenou hepatitídou u nás. Většina nákaz vzniká při parenterální aplikaci drog, významný je podíl nozokomiálních infekcí, profesionální nákazy jsou výjimečné. Inkubační doba pohybuje mezi 14-180 dny, v průměru však činí přibližně 45 dní. Vnímavost je všeobecná, ovšem imunita po prodělané infekci není celoživotní (nechrání před jinými genotypy). Epidemiologická opatření z hlediska prevence: výběr a ošetřování dárců krve (orgánů, tkání), výměnné programy jehel a stříkaček narkomanů. Z represivního hlediska se jedná především o izolaci nemocných v akutním stadiu nemoci, hlášení onemocnění, protiepidemiologická opatření v ohnisku (karanténní opatření po dobu 150 dní, vyšetření osob se kterými byl nemocný v kontaktu do 3 dní po izolaci, dále po 30 a 90 dnech). 3.1.4 hepatitída typu D Původcem je defektní RNA virus z rodu Deltovirus, který se reprodukuje pouze v buňkách nakažených současně hepatitídou B. Inkubační doba je 30-120 dní, v průměru 80 dní. Zdrojem infekce je člověk. Klinický průběh je podobný jako u hepatitídy B. V případě koinfekce-nejdříve HBV na ni poté nasedající HDV dochází k dramatičtějšímu průběhu, ale s dobrou prognózou (smrtnost 1-10%, chronicita 5%). V ČR je výskyt hepatitídy D zcela výjimečný. Endemický se vyskytuje v jižní Evropě, v Jižní Americe, v evropské části bývalého Sovětského svazu a v Japonsku. Prevence spočívá v očkování proti VHB, dodržování protiepidemiologického režimu v zdravotnických zařízeních. Výběr a ošetřování dárců krve. Z hlediska represe: Izolace nemocného na infekčních odděleních, hlášení onemocnění, vyšetření osob v kontaktu do 3 dnů po ohlášení nákazy, dále za 90 a 150 dní. (1) 3.1.5 hepatitída typu E Způsobuje Hepevirus vyskytující se ve dvou genotypech. Onemocnění se přenáší fekálně-orální cestou, a to převážně po požití kontaminované vody. Zdrojem nákazy může být člověk, ale také některá zvířata. Ročně onemocní hepatitídou E asi 20 miliónů lidí. Výskyt je nejhustější ve východní a jižní Asii. Čína v nedávné době vivinula a licencovala vakcínu, ta však není ještě dostupná celosvětově. Onemocnění se kliniciky velmi podobá hepatitíde A, ovšem průběh bývá závažnější. Největší smrtnost 19 byla zaznamenána u těhotných žen ve třetím trimestru gravidity-až 20%. Podezření na hepatitídu E je u nemocného, který pobýval v oblasti endemického výskytu tohoto onemocnění a u něhož byly virologicky vyloučeny žloutenky typu A,B a C. Prevence spočívá v osobní hygieně a pití nezávadné vody. (7) 3.2 Antrax Způsobuje gram-pozitivní aerobní tyčinka Bacillus anthracis, schopná vytvářet spory a citlivá na penicilin. Jedná se primárně o onemocnění býložravců, zejména hovězího dobytka. Poměrně snadno se přenáší na člověka. Není popsán interhumánní přenos. Přenáší se kontaktem kůží přes oděrky, alimentární cestou a respiračné. Ohroženi jsou hlavně veterináři, řezníci, ošetřovatelé dobytka, pracovníci v kožedělném průmyslu. Vyskytuje se převážně v Asii, ale i v Severní a Jižní Americe a v Africe. V Evropě je hlášen výskyt v Albánii a Makedonii. V ČR se Antrax nevyskytuje. Onemocnění může mít tři formy: kožní (uhlák), plieni a střevní. Kožní tvoří 90% humánních onemocnění. Průběh je většinou lehký. V místě proniknutí infekce do kůže se vytvoří puchýř, který časem prokrvácí a vytvoří se tvrdý černý pří škvar. Ten se po několik týdnech odloučí . K úplnému uzdravení dochází do 6 týdnů. Plicní forma je ze všech nej závažnější. Dochází k ní po vdechnutí spor antraxu, letální dávka je 10-20 tisíc spor, inkubační doba 1-3 dny. Má smrtnost 45-85% u léčených osob. U neléčených končí téměř vždy smrtí. Vyvolává horečku, schvácenost, suchý kašel a dusnost. Na RTG mnohočetná pneumonická ložiska, pleurální výpotek a mediastinální lymfadenopatie. Střevní varianta vzniká po požití spor. Projevuje se nevolností, mdlobou, zvýšenou teplotou. Druhý den nastupuje zvracení, bolest břicha, hemoragický průjem. Bolest břicha se rychle zhoršuje, dochází k překrvení spojivek, ascitu, až k rozvoji šokového stavu. Smrtnost je 20-60%. Prevence onemocnění antraxem spočívá hlavně ve vakcinaci hospodářských zvířat a eliminaci kontaktu člověka se zvířaty nakaženými. Antrax již byl pro svou letálnost několikrát použit jako náplň biologických zbraní. (2) Plicní forma, zdroj i 10 20 3 Dengue Onemocnění způsobené virem z rodu Flaviviridae vyskytující se v 4 serotypech. Infekce má náhlý začátek a projevuje se především bolestí hlavy, retroorbitální bolestí, bolestí kloubů a svalů. Jsou známy i případy projevující se jako hemoragická horečka končící až šokovým stavem. Tato forma má smrtnost 5-10%. Inkubační doba je 3-13 dnů, obvykle 5-9. Dengue se vyskytuje hlavně v tropickém a subtropickém pásu, ovšem výskyt se za posledních 20 let dramaticky zvyšuje. K přenosu dochází po štípnutí komárem z rodu Aedes. Interhumánní přenos neexistuje. Vnímavost je všeobecná u dětí bývá mírnější průběh. Z hlediska prevence je důležitá ochrana proti komárů a jsou vyvíjeny vakcíny pro použití v oblastech endemického výskytu. Z hlediska represe je nutná izolace pacienta a hlášení onemocnění. (1) K Dengue-kožníprojevy, zdroj H2 4 Hemoragické horečky Jedná se o onemocnění způsobená viry. Tyto viry se v přírodě nacházejí v tzv. „přírodních rezervoárech" (živočichové, nejčastěji opice), kde se uchovávají a tím je udržována jejich existence. Obecně o hemoragických horečkách platí, že jsou to onemocnění vysoce nakažlivá a je tedy nutné při manipulaci s nakaženým dodržovat přísný bezpečnostní režim. Účinné očkování existuje pouze proti Žluté zimnici, u ostatních druhů spočívá prevence v ochraně proti bodavému hmyzu a samozřejmě stranění se míst s endemickým výskytem těchto onemocnění. K přenosu dochází nejčastěji pomocí vektoru (komár, klíště,..), ale i kontaktem s nakaženým zvířetem, či vdechnutím infikovaného aerosolu. Interhumánní přenos je také znám, infekční u nakaženého člověka jsou všechny tělní tekutiny. Existuje více původců hemoragických horeček, ovšem dle kliniky je rozpoznání, o kterého se v daném případě zrovna jedná takřka nemožné. Původce bývá odhalen až serologickým vyšetřením. (1) 21 3.4.1 Horečka Lassa Původce patří mezi arenaviry. Vyskytuje se v oblasti západní Afriky. Zdrojem nákazy jsou infikovaní hlodavci, nebo přímo infikovaný člověk. Inkubační doba je 6-21 dní. Mezi projevy patří: horečka, zvracení, nevolnost, bolest břicha, průjmy, bolest v krku, konjunktivitida a u závažnějšího průběhu může nastat až šokový stav se vznikem kožních hemoragií. Ročně je evidováno 100-300 tisíc nakažených, z nichž přibližně 5 tisíc umírá. 3.4.2 Horečka Ebola Původcem je virus Ebola patřící mezi filoviry. Výskyt převážně v centrální Africe (Súdán, Zaire, Kongo, Gabon, Uganda,..). Poprvé byla Ebola zaznamenána v roce 1976. Zdrojem je primárně člověk a zatím ^f^S neidentifikované zvíře. Doposud jsou známy 4 kmeny: Ebola Zaire, Ebola Sudan, Ebola Ivory Coast a Ebola Reston. Inkubační doba je 2-21 dní a smrtnost velmi vysoká, uvádí se 50-90%. Mezi projevy dominují: bolest hlavy a svalů, třesavka, horečka, zvracení, schvácenost, průjmy, faryngitida, bolesti na hrudi. Po několika dnech se objevuje makulopapulózní exantém, záhy se rozvíjí hemoragická diatéza Epidemický výskyt je hlášen opakovaně. Virus eboly, zdroj i3 3.4.3 Marburgská nemoc Virus Marburg je původcem tohoto onemocnění a patří mezi filoviry. Poprvé bylo onemocnění popsáno v roce 1967 kdy v Německu a v bývalé Jugoslávii onemocnělo 25 lidí. Zdrojem nákaz byla zásilka kočkodanů zelených dovezená z Ugandy. Velká epidemie proběhla vletech 1998-2000 v Kongu, ze 154 nakažených 128 zemřelo. Projevy onemocnění jsou prakticky totožné s Ebolou, ovšem smrtnost je výrazně nižší, udává se 25%. Zvířecí rezervoár není znám, pravděpodobně opice, či netopýři. 3.4.4 Krymsko-konžská hemoragická horečka Závažné onemocnění s náhlým začátkem způsobené bunyavirem. Vyskytuje se převážně na Krymu, v Pákistánu, Albánii, Bulharsku a v tropické a Jižní Africe. Přenos je převážně způsoben přisátím klíštěte a rezervoárem jsou drobní hlodavci a některá domácí zvířata. Je možný také přenos nozokomiální přenos při expozici krvi a sekretům infikovaného. Inkubační doba 3-12 dní. Projevy: náhlý začátek, bolesti hlavy, zad, 22 konjunktivitida, průjmy, zvracení, horečka, později krvácení do sliznic a kůže. U nejtěžších případů krvácení z nosu, uteru, střev až selhání jater a smrt. 3.4.5 Omská hemoragická horečka Onemocnění způsobuje virus Omské horečky. Vyskytuje se v stepní ch oblastech Sibiře. Inkubační doba i projevy jsou podobné jako u Krymsko-konžské hemoragické horečky, ovšem nedochází tak často ke krvácení. Zdrojem jsou hlodavci a ptáci. Přenašečem je klíště. Jediná prevence je chránit se před napadením klíštětem. 3.4.6 Žlutá zimnice Horečnaté onemocnění s různou závažností způsobené virem žluté zimnice (flaviviry) mající dvoufázový průběh. Vyskytuje se ve Střední Americe a v rovníkových oblastech Jižní Ameriky a Afriky. V první fázi je typická vysoká horečka 40°C, třesavka, bolest hlavy, zas, svalů a bradykardie (Fagetovo znamení). Druhá fáze přichází po krátké úlevě a dochází ke krvácivým projevům: krvácení do trávicího traktu, kůže, dutiny ústní. Pacient zvrací krev a natrávená krev je i ve stolici (melena). Rozvíjejí se příznaky poškození jater, ikterus (z toho žlutá zimnice). U osob z endemických oblastí je smrtnost nižší cca 5%, u osob z neendemických oblastí až 50%. Onemocnění se přenáší komářím štípnutím. Inkubační doba je 3-6 dnů. Podstatným faktem je, že na toto onemocnění existuje očkování. Je stanovena povinná aktivní imunizace osob odjíždějících do endemických oblastí. V oblastech s endemickým výskytem probíhají očkovací programy domorodců. (1) Vakcína proti žluté zimnici, zdroj:ill 23 3.5 Cholera Cholera, z řeckého slova „Kholera" (průjem), byla popsána už ve starověku. Původcem je gramnegativní tyčinka Vibrio Cholerae z čeledi Vibrionaceae, objevena v roce 1813 Robertem Kochem. Vyskytuje se endemický v Indii, v 19. století docházelo k šíření do různých oblastí světa. Epidemie jsou jakýmsi indikátorem životní úrovně (z hlediska hygieny) obyvatelstva dané oblasti a je hrozbou převážně pro rozvojové země. Dle aktuálních statistik WHO je ročně nakaženo cholerou 3-5 milionů lidí (100 000- doba je 12 hodin až 5 dní. Příznaky jsou bolest břicha, silné průjmy, zvracení a pokles tlaku. Dochází krychle ztrátě tekutin a minerálů. V minulosti byla smrtnost 10-50%. Dnes se pohybuje okolo 1-5%. Důležitá je včasná náhrada tekutin a minerálů per os, případně i.v. (viz přílohy, tabulka č.l) (2) 3.6 Infekce CNS mezilidsky přenosné Spadají sem onemocnění způsobená infekčním agens, který působí na pleny mozkové, parenchym mozku či prodlouženou míchu. Většina těchto onemocnění má společný příznak, kterým je meningeální syndrom. Infekce CNS se dělí dle délky trvání na akutní, subakutní a chronické. Nej častějšími původci těchto nákaz jsou Streptococcus pneumoniae (pneumokok), Haemophilus influenzae, Listeria monocytogenes, Neisseria meningitidis (meningokok), Staphylococcus aureus a E. coli. Obvykle různí původci napadají specifické věkové kategorie lidí. Například E. coli vyvolává meningitidu zpravidla u novorozenců, pneumokok spíše u malých dětí a starších jedinců. Neisseria meningitidis (meningokok) se vyskytuje nejčastěji u adolescentů. Obecně projevy infekcí centrálního nervového systému (mimo meningeálního syndromu) jsou subfebrilie, horečka, nauzea, zvracení, bolesti hlavy, hypertonie, křeče, třes, poruchy koordinace, změny šlachových reflexů, svalového tonu a obrny. Zdrojem nákazy je nakažený jedinec, či předmět přímo kontaminovaný 120 000 mrtvých). Pro srovnání roku 2005 se jednalo o 131 943, z nichž 2272 zemřelo. K přenosu dochází převážně fekálně-orální cestou, požitím kontaminované vody. Zdrojem nákazy je nejčastěji nakažený člověk, i několik týdnů po uzdravení. Za rezervoár bývají označovány některé druhy ryb mořských ryb žijící Vibrio Cholerae, zdroi:i4 v pobřežních kontaminovaných vodách. Inkubační 24 infekčním biologickým materiálem. Cestou přenosu bývá většinou kapénková infekce, ale například v případě infekce E.Coli dochází k zanesení infekce krevní cestou. Meningitidy jsou dále rozlišeny na hnisavé (purulentní) a serózní. Hnisavé meningitidy jsou často závažná onemocnění s perakutním průběhem. Smrtnost se pohybuje mezi 5-20% dle původce, obranyschopnosti jedince a včasném zahájení léčby. Léčba spočívá v podání cefalosporinů třetí generace (cefataxim, ceftriaxon,...). Zahajuje se empiricky ještě před potvrzením mikrobiologického nálezu. Zároveň je důležitý boj proti edému mozku (dexamethazon, manitol 20%) Mor Způsobuje Yersinia Pestis. Historicky jsou datovány 3 morové pandemie. První již roku 542, kde mělo údajně zahynout 100 milionů lidí. Druhá pandemie přišla roku 1346 a trvala po tři století. Stála život 25 milionů lidí. Poslední pandemie přišla vletech 1894-1930. Ve druhé Světové válce byla Yersinia pestis použita jako biologická zbraň. Jedná se původně o onemocnění hlodavců. Vektorem přenosu je většinou blecha. Pandemie souvisely s vysokou koncentrací lidí ve městech a velmi špatnou hygienou. Počáteční příznaky: horečka, třes, bolesti hlavy, hypotenze, nauzea, prostrace, stavy úzkosti a zmätenosti. Mor rozdělujeme do tří forem: Bubonická forma (dýmejový mor)-projevuje se otoky a záněty spádových mízních uzlin, septikemická forma (septický mor) má velice vážný průběh, jelikož bakterie již se pohybuje v krevním oběhu a může způsobit poškození různých orgánů (sleziny, mozku, jater,...). Třetí a nej horší formou je forma pneumonická (plicní mor). Rozvíjí se buď sekundárně: po přenosu bakterie krevní cestou do plic při bubonické či septikemické formě, nebo primárně: jako kapénková infekce. Smrtnost septikemické a pneumonické formy je přes 90%. Inkubační doba se pohybuje mezi 1-10 dny. (2) 25 3.8 Paratyfus Je onemocnění rozdělené do tří typů dle původců. Paratyfus A způsobuje Salmonela paratyphi A, Paratyfus B- S. paratyphi B a paratyfus C - salmonela paratyphi C. K přenosu dochází převážně kontaminovanou vodou a potravinami, ale u paratyfu B a C může být přenašečem i zvíře. Inkubační doba je 1-10 dní. Smrtnost je nízká-uvádí se 1%. Příznaky jsou horečka, bolest hlavy a břicha, anorexie, suchý kašel, bradykardie a hepatosplenomegalie. Častým příznakem u paratyfu B je opar na rtu. Typ B je v Evropě nej častější. Typ C je spíše vzácný a vyskytuje se převážně na Dálném východě. (1,2) 3.9 Syfilis v I. a II. Stadiu Původcem syfilis (lues, příjice) je spirochéta Treponema Pallidum. K přenosu dochází nejčastěji pohlavním stykem, ale také přímým kontaktem se slizničními a kožními lézemi. Nemoc se může přenášet i po poranění kontaminovanou jehlou, či krevní transfuzí. Nej infekčnější jsou pacienti včasném stadiu nemoci (tvrdý vřed, kondylomata, mukózní léze). Infekčnost v průběhu onemocnění klesá a nemocní trpící syfilis déle než čtyři roky nemohou nemoc přenášet sexuální cestou. Průběh onemocnění má tři fáze. První fáze se projevuje 3-90 dní od nákazy. Tvoří se tvrdý, nebolestivý vřed (ulcus durum), zpravidla v oblasti genitálií. Dochází rovněž ke zduření spádových uzlin. Vřed se hojí za 1-12 týdnů a nastupuje druhá fáze infekce. Na počátku druhé fáze se vyskytuje generalizovaný makulózní exantém (ruseola syphilitica), nevolnost, mírně zvýšená teplota, bolesti hlavy a svalstva, únava, a jiné. Dochází k bakteriémii. V ústech vznikají z papul plaky. Může vzniknout syfilitická angína, a generalizovaná lymfadenopatie. Sekundární období trvá 2-3 roky. Klinické projevy třetí fáze syfilis vznikají 3-5 let po časné fázi nemoci. Vznikají typické syfilitické, nekrotizující granulomy tzv. gummata. V lezích už nejsou běžně přítomny živé treponemy. Podkožní léze typu gummat mají nejdříve charakter podkožních uzlů s lividně zbarvenou kůží. Po několika týdnech dochází k vzniku nekróz a vředů. Orgánové postižení v terciálním stádiu se může projevit 26 disekujícím aneuryzmatem aorty, stenózou v ústí koronárních arterií, gumata se mohou vyskytnout v plicích, ledvinách, varlatech, dlouhých kostech, játrech a v oku. Vznikají chronické zánětlivé změny na bazi mozku. Dochází k postižení okohybných nervů, n. trigeminus a n. facialis. Neurosyfilis se vyskytuje u zhruba 7% případů, a to 10-25 let po nakažení. Při neurosyfilis dochází k zvýšení nitrolebního tlaku, úporným bolestem hlavy, hydroefalu a asymetrickým paresteziím. Léčba syfilis spočívá v první řadě v antibiotické terapii. Prevencí je chráněný sex, hlášení každého onemocnění touto chorobou a povinná dispenzarizace. Diagnostiku a léčbu v České Republice provádějí dermatovenerologové. (2) 3.10 Přenosná dětská obrna Jedná se o onemocnění známé již z dob starověku. Kresby s osobami postiženými poliomyelitidou jsou staré až 3000 let. Původcem je poliovirus ze skupiny enterovirů. Jsou známy tři typy-Brunhilde, Leon a Lansing. Zdrojem onemocnění je pouze infikovaný člověk. Přenos zpravidla fekálně-orální cestou, zřídka je možný kontaminovanou vodou či potravinami. Ve vodě je virus schopen přežít několik dnů až týdnů. V ČR proběhla největší epidemie roku 1948, kdy onemocnělo 2000 lidí. Od roku 1960 se u nás paretická forma poliomyelitidy nevyskytuje. Vstupní branou je gastrointestinální trakt. Virus se pomnoží v lymfatickém systému a po inkubační době dochází k úvodní virémii. U asymptomatických infekcí se projevuje pouze tvorbou specifických protilátek. U 5-10% případů dochází k následné sekundární virémii (viremia major). V této fázi již virus napadá nervový systém a dochází k vzniku obrn. Inkubační doba je 9-12 dní. V 90-95% případech nemoc probíhá inaparentně. U klinických forem onemocnění začíná horečkou, nauzeou, zvracením a únavou trvající 1-4 dny. Pokud poté onemocnění dále neprograduje hovoříme o formě abortívni. Pokud nemoc pokračuje, přechází do meningeálního stádia. Dále se dělí na non paretickou a paretickou formu. U non paretické formy se obrny po ukončení horečnaté fáze vyskytují pouze v 1% případů. Paretická forma způsobuje většinou monoparézu dolní končetiny, vzácnej i obou či všech čtyř končetin. Postižené svaly jsou nejdříve tvrdé a bolestivé, později měkké a rychle atrofují. Bez rehabilitace dochází k deformitám končetina a páteře. Letalita paretických forem je zhruba 10%. Na poliomyelitidu neexistuje kauzální léčba. Následky onemocnění je možné zmírnit vhodnou rehabilitací. Mimořádně účinnou prevencí je povinné, plošné očkování, díky němuž se dle WHO již brzy podaří úplné přerušení šíření viru a jeho následná eradikace. (2) 27 3.11 Pertuse v akutním stadiu Pertuse, neboli černý, neboli dávivý kašel je respirační onemocnění poprvé popsáno již ve 14. století. Jeho původcem je Bordatella Pertussis. Vyskytuje se po celém světě a pro malé děti je velmi nebezpečný. Odhaduje se, že každý rok onemocní černým kašlem kolem 50 miliónů lidí, přičemž 300 000 osob na tuto nemoc zemře. Onemocnění se nejčastěji vyskytuje v rozvojových zemích. Zdrojem nákazy je infikovaný člověk. Nemoc se přenáší kapénkami a její nakažlivost je vysoká. Jsou popisována tři stádia. Prvním je katarální stádium, které provází rýma, kýchání, mírný kašel a konjunktivitida. Paroxysmální stádium je typické výraznějším kašlem, jehož frekvence se stupňuje. Pacient se mezi jednotlivými záchvaty kašle často nestačí vůbec nadechnout. Objevuje se cyanóza a hypoxie. U jsou záchvaty kašle doprovázeny zvracením-proto dávivý kašel. Paroxysmální stadium trvá obvykle měsíc a počet horečkou, krvácením do kůže, spojivek i mozku, bezvědomím a křečemi. Tato forma končí vždy fatálně. Podezření na černý kašel vzniká při kašli trvajícím déle než 14 dní. Pacienti nakažení pertusí by měli být izolování po několik týdnů, nebo dokud je jejich kultivační nález negativní. Z hlediska prevence je nej důležitější očkování. Očkovací látka proti pertusi je dnes součástí hexavakcíny. Vakcína chrání před onemocněním pouze v 70-80%, ovšem u očkovaných dětí je průběh méně závažný. (1,2) 3.12 Ricketsiózy Jsou onemocnění vyvolávaná rickettsiemi, což jsou obligátně intracelulární mikroorganismy. Chovají se jako buněční parazité. Nejznámějšími zástupci onemocnění způsobovaných právě rickettsiemi jsou: skvrnitý tyfus, krysí skvrnivka, horečka skalistých hor, rickettsiové neštovice a Q horečka. záchvatů kašle může vyšplhat až na 40 za den. Ve třetím rekonvalescen tním stadiu záchvaty kašle ustávají, jsou mírnější a snižuje se jejich frekvence. Vymizí obvykle do tří týdnů. Průběh nemoci u očkovaných a dospělých je často mírný, což může vést k podceňování nemoci. Vzácně se může vyskytnout forma toxické pertuse, která se projeví vysokou Pertuse rentgen, zdroj:ill 28 3.12.1 Skvrnitý tyfus Skvrnitý tyfus často doprovázel v průběhu dějin vojenská tažení. Decimoval jak vojáky, tak civilní obyvatelstvo. Dnes se vyskytuje v zemích Asie, Jižní Ameriky, Střední Ameriky a Afriky. Převážně v oblastech s nízkou sociálně-ekonomickou úrovní. V ČR se onemocnění nevyskytuje, aleje možný import mezi běženci. Zdrojem nákazy je člověk, ovšem onemocnění se přenáší, ve valné většině, vším štípnutím. Hlavními příznaky jsou horečka (39-40°c), neuropsychické příznaky, třesavka, zimnice, kardiovaskulární příznaky, nedoslýchavost a silná bolest hlavy. V nejtěžších případech pacient upadá do bezvědomí a umírá. 4-7 den se obvykle náhle objevuje vyrážka, která napadá převážně trup a vynechává dlaně a obličej. Vyrážka může vymizet nebo nabýt hemoragického charakteru. Lékem volby číslo jedna je doxycyklin. 3.12.2 Horečka skalistých hor Rezervoárem nákazy jsou hlodavci a vektorem je nejčastěji klíště. Nemoc dostala název podle oblasti Skalistých hor v Severní Americe. Onemocnění se vyskytuje hlavně v Severní a Střední Americe. Inkubační doba činí 3-12 dní. Symptomy jsou třesavka, horečka, bolesti hlavy a svalů, překrvené spojivky. Za 1-6 dní se objevuje makulopapulózní vyrážka (zápěstí, kotníky, později celé tělo), která může být někdy hemoragická. Za 4 dny vyrážka tmavne a zároveň ustupuje horečka. Častá bývá hypotenze a pacient může zemřít pod obrazem oběhového selhání. Léčba spočívá v doxycyklinu. Letalita je 20% při léčbě antibiotiky cca 7%. 3.12.3 Rickettsiové neštovice Vyskytují se v USA, Rusku, Ukrajině, Chorvatsku a západní a jižní Africe. Přenašečem jsou roztoči cizopasící na hlodavcích. Inkubační doba je 10-24 dní. Příznaky se podobají klíšťovým horečkám, makulopapylózní vyrážka se po 24 hodinách mění na vezikulózní s rozsevem po celém těle včetně dlaní a plosek nohou. Puchýřky po čase zasychají a odlučují se bez zanechání jizev. Léčba stejná jako u jiných rickettsióz. 3.12.4 Q horečka Poprvé popsána v Austrálii v Queenslandu roku 1935. Způsobuje ji Coxiella burnetii. Je to zoonóza s typickou přírodní ohniskovostí, rozšířená do více než 50 zemí světa. Rezervoárem jsou hlodavci a k přenosu na člověka dochází převážně cestou přisátí klíštěte. Existuje i možnost přenosu po požití infikovaného mléka nakažené ovce, kozy či krávy. Velmi často se lidé nakazí také inhalací kontaminovaného prachu při 29 péči o dobytek. Výjimečný je interhumánní přenos kapénkovou infekcí. Inkubační doba je 2-4 týdny a výskyt v ČR je zcela výjimečný. Průběh nemoci se liší v závislosti na formě přenosu. Plicní forma je charakteristická chřipkovými příznaky. Po 5-6 dnech přichází kaše, bolesti na hrudi a na RTG nález atypické pneumonie. Při proniknutí do těla alimentární cestou jsou příznaky gastrointestinální. Možné komplikace jsou meningoencefalitida, endokarditida, myokarditida a granulomatózní hepatitída. Onemocnění je většinou benigní a mortalita tudíž nízká-kolem 1%. Léčba opět doxycyklin. Prevencí je přísná veterinární kontrola jatečních a užitkových zvířat. (1,2) 3.13 SARS a febrilní stavy nezjištěné etiologie s pozitivní cestovní anamnézou Neboli severe acute respiratory syndrome je onemocnění způsobované koronavirem SARS-CoV, který pravděpodobně před rokem 2002 nevyvolával infekci u lidí. Primární zvířecí hostitel nebyl dosud zjištěn. Inkubační doba se pohybuje mezi 2-7 dny. Mezi první příznaky patří horečka (nad 38°C), bolesti hlavy, celková slabost, bolest v krku, kašel, malátnost, bolest kloubů a svalů, zvracení, vertigo, průjem a pneumonie. Pneumonie způsobená SARS vede k dechovému selhání rychleji než u jiných respirační ch onemocnění. U lidí s diabetem a lidí starších 65 let bývá průběh fatální, naopak u dětí mladších 12 let má onemocnění mírný průběh s dobrou prognózou. Ve vývoji je DNA vakcína. Je nutná izolace nemocných i podezřelých osob. Dle WHO doporučená karanténa 10 dní od posledního kontaktu s nemocí. (2) 30 3.14 Spalničky Spalničky, zdroj:il4 ■ y ^SV^H Patří k nej nakažlivějším přenosný nemocem. Původcem je virus spalniček paramyxovirus. Jediným JĚ í zdrojem infekce je nakažený člověk, a to už od J jAp- ; prodromálního stadia nemoci. Přenos je uskutečňován 11 kapénkovou infekcí a vstupní branou jsou spojivky a 1 sliznice respiračního traktu. Inkubační doba je 10-14 dnů. Rozeznáváme dvě stádia. Prodromální (katarální) a exantémové. V první fázi dochází ke zvýšení teploty, pacient má rýmu, kašel a zánět spojivek. Před exantémovou fází se objeví v oblasti druhých dolních molárů tzv. Koplikovy skvrny. Jedná se o šedobělavé makuly na červeném pozadí. Exantémové stádium začíná výsevem makulopapulózní vyrážky za ušima a na zátylku. Vyrážka se následně šíří do celého obličeje a poté na celý trup a končetiny. Vzácně může nabývat i hemoragického charakteru. Onemocnění má zpravidla závažnější průběh u dospělých jedinců. Mezi komplikace způsobené spalničkami patří intersticiální pneumonie, laryngitida či encefalitida. Rozpoznání nečiní obvykle potíže, serologicky se provádí test na protilátky ELIS A. Terapie je symptomatická a vzhledem k vysoké nakažlivosti je nutná izolace nakažených osob. Proti spalničkám se očkuje živou očkovací látkou, která je součástí trivakcíny. (1,2) 3.15 Trachom Způsobuje parazitující bakterie Chlamydia trachomatis. Onemocnění bylo popsánu již ve starověku v Číně a Egyptě, jedná se tedy o jedno z nejdéle známých infekčních onemocnění. Zdrojem nákazy je oko nakaženého člověka a k přenosu dochází převážně pomocí kontaminovaných ru kou, ručníků, kapesníků, apod. Nejvíce postižených je hlášeno z rozvojových zemí s nízkým hygienickým standardem a špatným přístupem k čisté vodě. Trachom mohou přenášet i mouchy, (eye-seeking flies). Současné statistiky WHO říkají, že ročně onemocní touto chorobou kolem 100 milionů lidí a 6 milionů lidí trvale oslepne. Inkubační době je 5-12 dní. Opakované Trachom-horní víčko, zdroj:i8 31 infekce vedou k zánětu spojivky a rohovky s tvorbou ireversibilní zjizvené tkáně. Postižené bývá hlavně horní víčko. Neléčené onemocnění vede kvchlípení víček (entropiu). Ze všech hlášených případů trvalé slepoty na světě způsobuje trachom asi 3%. Léčba trachomu spočívá v takzvané SAFE strategii, skládající se ze 4 postupů. Surgery=operace prováděná ambulantně na postiženém očním víčku. Antibiotic treatment=léčba antibiotiky zmenšuje rezervoár chlamydiové infekce v postižené komunitě. Facial cleanliness=v překladu čistota obličeje. Snižuje riziko přenosu. Enviromental improvement=zlepšování životního prostředí ve smyslu hygieny a dostupnosti hygienických prostředků. (1,2) 3.16 Tuberkulóza Tuberkulóza neboli souchotiny či úbytě je celosvětově rozšířené onemocnění způsobované Mycobacterium tuberculosis. Onemocnění provází lidstvo odnepaměti. Můžeme doložit kosterní změny způsobené tuberkulosou již z pozůstatků neolitického člověka. Do roku 1933 byla tuberkulóza nejčastější příčinou úmrtí dětí a mladistvých. Původce tuberkulózy objevil roku 1882 Robert Koch. O 39 let později, po desetiletém výzkumu, zavedli 1921 A. Calmette a C. Guérin aktivní imunizaci pomocí vyselektovaného kmene Mycobacterium bovis (BCG), která se používá dodnes. Od vynálezu streptomycínu existuje cílená antituberkulózní léčba. Zdrojem nákazy je infikovaný člověk, který bakterie vylučuje zpravidla při kašli. Cesty přenosu se dělí na suchou a vlhkou. Vlhká cesta je již zmiňovanými kapénkami při kašli (až na vzdálenost tří metrů). Suchá cesta spočívá ve vdechování infikovaného prachu například v bytě postižené osoby. Vzácně se infekce může přenést na člověka po vypití infikovaného mléka krav napadených bovinní tuberkulózou, či poraněnou kůží například u personálu na pitevnách. Uvádí se, že tuberkulózou je postižena třetina lidské populace. Rozlišujeme tuberkulózu primární a postprimární. K primární tuberkulóze dochází nejčastěji v dětském věku po prvním kontaktu s mykobakteriální infekcí u nevakcinovaných osob. Příznaky jsou často nespecifické a tvoří se plicní infiltrát v dolních pl icních lalocích. Zpravidla dochází kvyhojení a ke kalcifikaci ložisek, která mohou po desetiletí obsahovat zdroj onemocnění se schopností exacerbace. Postprimární tuberkulóza přichází, jak název napovídá, po primární infekci. Plicní tuberkulóza, zdroj:il5 Dochází k ní u pacientů s prodělanou primární tuberkulózou při oslabení organismu, například při jiné, těžké infekci dýchacího ústrojí, hladovění, v graviditě, ve stáří či při léčbě cytostatiky a kortikosteroidy. Ložiska postprimární tuberkulózy vnikají v místech, kde je kyslíku nejvíce tzn.: nejčastěji v plicních hrotech. Tuberkulóza dýchacího ústrojí se projevuje suchým dráždivým kašlem a chrapotem. V průběhu onemocnění se kašel stává produktivním, sputum může obsahovat příměsi krve a zvyšuje se tělesná teplota. Pacient je unavený, hubne a může udávat bolest v okolí postižené oblasti. Mezi komplikace řadíme pneumothorax či pleurální výpotek. Tuberkulóza nepostihuje pouze poruchy vědomí, pestré neurologické projevy. Provádí se vyšetření mozkomíšního moku, kde bývá zvýšené množství lymfocytů, laktát, bílkovina a naopak snížená hladina glukózy a chloridových iontů. Mezi jiné mimoplicní formy TBC patří: postižení kůže , periferních mízních uzlin a urogenitální infekce. K Miliární formě tuberkulózy dochází při rozsevu infekce hematogenní cestou. Postihuje hlavně dobře prokrvované orgány, jako jsou plíce, slezina, játra, ledviny,... V postižených oblastech se tvoří malé uzlíky milia připomínající zrnka prosa. Diagnostika se provádí pomocí rentgenologického vyšetření (při podezření na miliární rozsev se používá spíše CT), anamnestický se pátrá po ložisku zdroje nákazy. Provádí se test kožní přecitlivělosti na tuberkulin aplikací čištěného tuberkulinu intradermálně na dorzální stranu pravého předloktí. Výsledek se odečítá za 48-72 hodin po aplikaci. U podezření na plicní formu se po tři dny nalačno odebírá vzorek sputa k vyšetření a odesílá se na specializované pracoviště. Terapie spočívá v řízeném podávání kombinací antituberkulotik po předepsanou dobu. První fáze léčebného režimu trvá 2 měsíce a probíhá za hospitalizace. Navazuje fáze pokračující trvající 4-6 měsíců. Z hlediska prevence je nej důležitější povinná aktivní imunizace, vyhledávání a dispenzarizace nemocných i zdrojů nákazy. Vakcinace před onemocněním nechrání zcela, ale zabraňuje diseminovaným formám a onemocnění při náhodném kontaktu. (1,2) plíce. Může hematogenní cestou napadnout takřka jakýkoliv orgán. Způsobuje například infekci CNS-bazilární meningitidu. Dnes se u nás jedná velice vzácné onemocnění (asi 1 případ ročně). Onemocnění má pomalý nástup. 2-3 týdny pacient udává bolesti hlavy, nespavost, nechutenství, úbytek na váze, světloplachost a hyperakusis. Poté se objevují Kožní tuberkulóza, zdroj:i 15 33 3.17 Tyfus břišní Onemocnění způsobené Salmonella Typhi. Tento druh bakterie je adaptován pouze na člověka a není tedy jiného zdroje nákazy. K přenosu dochází přímou alimentární cestou, nebo pomocí kontaminovaných předmětů, potravy a vody. Jako většina onemocnění, k jejichž přenosu dochází fekálně-orální cestou, je zpravidla největší počet nakažených lidí v zemích s nízkým hygienickým standardem. Salmonella Typhi, zdroj:il6 Převážně se jedná o Afriku, jihovýchodní Asii a Střední Ameriku. V Evropě byl zaznamenán největší počet nakažených po druhé světové válce. V současné době jde v ČR pouze o importované onemocnění, a to hlavně díky důsledné dispenzarizaci nemocných. Inkubační doba břišního tyfu se pohybuje mezi 5 a 21 dny. Salmonella Typhi, jako většina původců salmonel špatně snáší kyselé žaludeční prostředí. K vyvolání onemocnění však stačí, když se přes žaludek dále do trávicího traktu dostane několik desítek bakterií. Mezi hlavní klinické projevy řadíme horečku, břišní diskomfort, stavy obluzenosti a bolesti hlavy. V první fázi onemocnění pacient trpí zácpou, která však později přechází v průjem, ve kterém se mohou objevovat příměsi krve. Vysoká tělesná teplota 39-41 °C. Pacient je dehydrovaný, apatický a zchvácený. V některých případech jsou uváděny problémy typu dezorientace, halucinace či nutkavé mimovolní chování. Objektivně bývá povlak na jazyku, suché sliznice v důsledku dehydratace. U třetiny případů se objevuje makulo-papulózní exantém v oblasti břicha: tvz.: tyfová ruseola. Bez antibiotické léčby zhruba v třetím týdnu onemocnění vznikají hluboké vředy v distální partii ilea. Dochází k enteroragiím až k perforacím střevní stěny s vysokou letalitou. Onemocnění může způsobovat také myokarditidu s klidovou tachykardií a námahovou dusností. Smrtnost neléčeného onemocnění se pohybuje kolem 10-20%. Při léčbě antibiotiky je smrtnost minimální: cca 1%. Po prodělaném tyfu je imunita celoživotní. Bacilonosičství u neléčených pacientů trvá až tři měsíce, může být však i celoživotní. Diagnostika je obtížná z důvodu nespecifických příznaků. Při podezření na břišní tyfus se provádí hemokultivace. 34 Z hlediska léčby jsou nej podstatnější antibiotika. Podává se obvykle ciprofloxacin či ofloxacin po dobu 7-10 dní. Z hlediska symptomatické léčby se podávají antipyretika, analgetika a provádí se rehydratace. (2) 3.18 Úplavice amébová Původcem je Entamoeba hystolytica poprvé spatřena českým lékařem D. Lamblem ve stolici dítěte roku 1860. Většina infekcí bývá asymptomatická, ovšem pokud se projeví, dochází buď k střevní amébóze (postihuje střevo), nebo kmimostřevní amébóze (postihuje jiné orgány). K nákaze dochází po požití cyst přítomných na potravinách nebo ve vodě. Cysty jsou velmi odolné proti vlivům vnějšího prostředí. Odolají kyselému prostředí žaludku a postoupí do tenkého střeva, kde se z nepohyblivé cysty vyvine pohyblivý trofozoit. Trofozoit se množí dělením a postupuje dále do tlustého střeva, kde způsobuje vředy. Mezi obvykle nej postiženější oblasti patří cékum, vzestupný tračník a retrosigmoideum. Pokud proniknou trofozoity do cév, mohou být zaneseny krevní cestou do jater, kde způsobují jaterní absces. Krevní cestou se mohou také vzácně zanést do jiných orgánů např. do mozku. Onemocnění se vyskytuje celosvětově, ale mnohem hustější výskyt je v tropických zemích s nižším hygienickým standardem. Ročně se amébózou nakazí něco kolem 50 milionů lidí, z nichž až 50 tisíc nemoci podlehne. Inkubační doba kolísá od několika dní až po několik měsíců. Mezi typické příznaky střevní amébózy patří průjmy s příměsí hlenu a krve, křečovité bolesti a bolestivé nutkání na stolici (tenesmus). Horečka se vyskytuje asi ve třetině případů. Mohou se vyskytnout komplikace, jako je perforace lumen střeva, apendicitida a prolaps rekta. Těžším průběhem jsou ohroženi lidé se sníženou obranyschopností, těhotné ženy, kojenci a osoby léčené imunosupresivy. U těchto jedinců může dojít k paralytickému ileu a toxické megakolon. Diagnostikuje se ze vzorků stolice. Pacient se střevní amébózou bývá umisťován na infekční oddělení. K léčbě se používá metronidazol, nebo ornidazol. Mimostřevní amébóza se projevuje nejčastěji jaterním abscesem. Pacient má obvykle horečku, bolest v pravém horním kvadrantu břicha či epigastriu a hepatomegalii. Diagnostika spočívá v sonografickém vyšetření, nebo CT a velmi podstatná je hlavně cestovní anamnéza. Léčba spočívá v podávání metronidazolu, případně v kombinaci s chlorochinem, který dobře proniká do j aterní tkáně. Po 72 hodinách se stav obvykle lepší a horečka klesá. Kontraindikací j e podání glukokortikoidů, které způsobují exacerbaci onemocnění. Prevence spočívá hlavně v dodržování hygienických opatření zejména při stravování. U osob, které po 35 delší dobu pobývaly v oblastech s endemickým výskytem tohoto onemocnění, je namístě provést preventivní vyšetření stolice po návratu. (2) 3.19 Bacilární Úplavice Bacilární úplavice neboli dysenterie je onemocnění vyvolávané gram-negativními tyčinkami zrodu Shigella. Bakterie jsou citlivé na vyschnutí a na běžné dezinfekční roztoky. Pojem dysenterie byl poprvé použit již v době perských válek Hippokratem. Onemocnění je vysoce nakažlivé a míra šíření úzce souvisí s hygienickými standardy dané oblasti. Výskyt je obecně častější v tropických zemích a v zemích s obtížným přístupem k pitné vodě. Už z toho důvodu je bacilární úplavice v České Republice z 20% importované onemocnění a ročně se udává počet nakažených kolem 400 jedinců. Síření probíhá ve valné většině případů přímým kontaktem, ale může němu dojít i kontaminovanou vodou, potravinami nebo pasivně mouchami. K vyvolání infekce stačí nízká dávka 100-200 mikrobů. Bakterie se po vstupu do organismu pomnoží v tenkém střevě, ale nej větší škody páchají v distálním úseku střeva tlustého. Pronikají do epitelu střevní sliznice, kde způsobují záněty až nekrózy. Inkubační doba onemocnění je krátká (1-3 dny). Mezi první projevy patří vysoká horečka, zimnice, třesavka. Typickejšou rovněž silné bolesti břicha, bolestivé nucení na stolici, zpočátku objemné vodnaté průjmy, které později obsahují příměsi hlenu a krve. Diagnostika se provádí kultivací stolice. Vysoké horečky kolem 40°C mohou u dětí způsobovat febrilní křeče. V našich podmínkách probíhá onemocnění obvykle bez komplikací a během 3-7 dnů odezní. K vylučování infekční stolice dochází obvykle po dobu 1-4 týdnů. Nej důležitějším bodem terapie je náhrada tekutin a minerálů. V některých případech se podávají antibiotika, a to buď z důvodu závažného průběhu nemoci, nebo ke snížení míry infekčnosti pacienta v komunitě s nižším hygienickým standardem. Vakcíny proti shigelóze se vyvíjejí, ale zatím je nej lepší prevencí důkladná hygiena po kontaktu s nakaženým pacientem a dodržování hygienických zásad v rizikových zemích. (2) 36 3.20 Záškrt Záškrt neboli diftérie je onemocnění vyvolávané toxinem, který produkuje bakterie Corynebacterium diphteriae. Zdrojem nákazy je buď přímo nemocný člověk, nebo asymptomatický nosič, přičemž k nákaz dochází převážně kapénkovou infekcí, popřípadě kontaminovanými předměty. Inkubační doba se pohybuje mezi 2-4 dny. Nebezpečný toxin se šíří difúzí a způsobuje lokální nekrózy, většinou v dýchacích cestách, ovšem postiženy mohou být i periferní nervy či myokard. V dýchacích cestách se z odumřelých vrchních buněk sliznice, fibrínu a krevních elementů tvoří tzv. pablány, které se mohou šířit dál do dýchacích cest a v krajních případech zúžit lumen dýchací trubice natolik, že dojde k udušení nemocného (odtud název záškrt). Z hlediska ] klinického obrazu se popisují tři formy. Forma Faryngeální je nej častější a projevuje se malátností, zvětšením tonsil, mírnou horečkou a bolestí v krku. Později se tvoří na mandlích žlutavé povlaky a zvětšují se podčelistní uzliny. Tato fáze je benigní a dobře reaguje na podání antibiotik. Maligní difterie nasedá na faryngeální formu a projevuje se šířením pablán na měkké patro, uvulu a dál do faryngu. Horečka stoupá a dostavuje se dyspnoe. Asi u 30% nemocných se vyskytuje toxické poškození myokardu. Nejtěžší formou je Laryngeální forma neboli difterický krup. Začíná nenápadně štěkavým kašlem, chrapotem, narůstajícím stridorem a úzkostí. S postupem pablán se stav však velmi rychle zhoršuje a prognóza je vážná-smrtnost až 50%. Pacient s podezřením na záškrt musí být hospitalizován na infekčním oddělení. V České Republice je výskyt záškrtu díky dobré proočkovanosti populace sporadický. (7) Záškrt (pohled do dutiny ústní), zdroi.il 7 37 4 Praktická část Cíl práce Cílem práce je zaznamenat a zkompletovat aktuální informace o daném seznamu onemocnění, vytvořit přehledný studijní materiál vhodný k utvoření si povědomí o nebezpečnosti a vlastnostech těchto onemocnění, o způsobech jejich přenosu a vhodných ochranných prostředcích. Metodologický postup Pro zpracování teoretické části bakalářské práce byly informace získávány technikou obsahové analýzy odborných monografií, článků a textů v elektronické podobě. 38 4.2.1 Vybavení osobní ochrany Je vybavení určené k ochraně osob před poškozením zdraví v průběhu i mimo pracovní proces. Je povinností zaměstnavatele poskytnou zaměstnanci adekvátní vybavení k minimalizování tohoto rizika. Zdravotníci patři bezpochyby do skupiny lidí, u kterých je využívání prostředků pro ochranu zdraví, jak svého tak svých klientů/pacientů, zcela esenciální. V následující části textu jsou popisovány některé základní, a jiné ne až tak běžné prostředky k ochraně před infekčními chorobami. 4.2.1.1 N esterilní rukavice Jsou nejběžnějším prostředkem osobní ochrany. Materiálem pro výrobu je nejčastěji vynil, latex nebo nitril. Slouží k ochraně rukou před kontaminací infeknčím agens. Základnímy principy použití rukavic jsou: • Pracovat „z čistého do špinavého" nikdy ne obráceně • Nedotýkat se obličeje kontaminovanými rukavicemi • V průběhu péče o pacienta se nedotýkat okolních povrchů pokud to není nezbytně nutné 4.2.1.2 Ochrana obličeje Obličej představuje z hlediska vstupu infekce důležitou partii lidského těla. Je nutné chránit oči, ústa i nos. K ochraně očí slouží nejčastěji ochranné brýle, či obličejový štít. K ochraně úst a nosu se používá ochranná rouška. Ochranné brýle slouží, jak k minimalizaci mechanického poškození oka, tak k zabránění vstupu infekce. Jako alternativa ochranných brýlí je možné použít obličejový štítv(bývá součástí přilby). Ochranná rouška je základní a velmi často využívanou ochrannou pomůckou. Její užití je nezbytnou součástí bariérového ošetřovatelského režimu. Rouška by měla překrývat ústa i nos a zasahovat až pod bradu. Snižuje riziko nákazy přes dýchací cesty i gastrointestinální trakt. 39 4.2.1.3 Ochrana dýchacích cest K vyššímu stupni ochrany dýchacích cest jsou využívány například roušky s filtrem, filtrační polomasky či ochranné přetlakové kukly. 4.2.1.4 Ochranné oblečení K manipulaci s vysoce infekčním pacientem je nutné využití ochranného biologicko-protichemického obleku. Oblek zajišťuje nejlepší možnou ochranu proti infekčnímu agens díky vnitřnímu přetlaku a přívodu filtrovaného vzduchu. 4.2.1.5 Biovak Biovak je mobilní prostředek umožňující bezpečný transport osoby s podezřením na vysoce virulentní nákazu nebo osoby zasažené mikrobiologickými agens z místa kontaminace do stacionárního zařízení určeného pro léčbu takto postižených. Je možno ho využít i pro transport pacienta se sníženou imunitou jako ochranu před „nečistým" okolním prostředím. 40 4.3 Tabulkový přehled základních vlastností onemocnění Tabulka-základní vlastnosti onemocnění Onemocnění Původce Cesta přenosu Inkubační doba(dny) Příznaky Očkování Hepatitída A HAV fekálně-orální cestou 14-28 Únava, tmavá moč, světlá stolice, ikterus ANO Hepatitída B HB V Parenterálně, sexuálním stykem, perinatálně 50-180 Gastrointestinální, chřipkové, hepatosplenomega-lie, ikterus ANO Hepatitída C HCV Parenterálně, sexuálním stykem 14-180 50-70% asymptomaticky, gastrointestinální, ikterus NE Hepatitída D HDV Parenterálně, sexuálním stykem 30-120 Gastrointestinální, chřipkové, hepatosplenomegal ie, ikterus ANO (HB V) Hepatitída E HEV Fekálně-orální cestou (kontaminova ná voda) 21-56 Nechutenství, hepatomegalie, ikterus, horečka ANO Antrax Bacillus anthracis Kůží přes oděrky, alimentárně, respiračně 1-3 Na kůži-puchýř, příškvar, plicní-horečka, kašel, dusnost, střevní-hemoragické průjmy NE 41 Pokračování: Tabulka-základní vlastnosti onemocnění Onemocnění Původce Cesta přenosu Inkubační doba(dny) Příznaky Očkování Dengue Virus z rodu Flaviviridae Přenáší komár z rodu Aedes, parenterálně 3-13 Bolest hlavy, kloubů, retroorbitální bolest, vyrážka, až projevy hemoragické horečky NE Horečka Lassa Lassa virus Inhalace infekčního aerosolu, gastrointesti-nálně 6-21 horečka, zvracení, nevolnost, bolest břicha, průjmy, bolest v krku, konjunktivitida, vznik hemoragií NE Ebola Ebola virus Úzký kontakt s tělesnými tekutinami nemocného 2-21 Zprvu chřipkové, faryngitida, makulopapilozní exantém, hemoragická diatéza NE Marburgská nemoc Virus Marburg Úzký kontakt s tělesnými tekutinami nemocného 5-7 Chřipkové, krvácivé projevy často z několika míst naráz NE Krymsko-konžská hemoragická horečka RNA virus (Nairovirus) Přisátí klíštěte, expozice infekční krvi, sekretům 3-12 Bolesti hlavy, zad, konjunktivitida, zvracení, krvácení do sliznic a kůže NE 42 Pokračování: Tabulka-základní vlastnosti onemocnění Onemocnění Omská hemoragická horečka Žlutá zimnice Cholera Původce virus Omské horečky čkování Přisátí klíštěte, krví Virus žluté zimnice Přenos komářím štípnutím, krví, sekrety Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae, Neisseria meningitidis Kapénková infekce, parenterálně 3-12 Vibrio Fekálně-orální 0,5-5 Cholerae cestou 1-6 Horečka, bolest hlavy, hemoragie na patře, krvácení z nosu, z GIT Horečka, bolesti hlavy, zvracení krve, ikterus, natrávená krev ve stolici Bolest břicha, silné průjmy, zvracení, pokles tlaku Horečka, bolest hlavy, fotofobie hyperakusis, meningeální syndrom, NE ANO NE Bleší štípnutí, Yersinia Pestis kapénková infekce (plicní mor), krví horečka, třes, bolesti hlavy, hypotenze, nauzea, prostrace, stavy 1-10 úzkosti a zmätenosti, zduření spádových uzlin, nekrózy (septikemoická forma) ANO 43 Infekce CNS Mor Pokračování: Tabulka-základní vlastnosti onemocnění Onemocnění Původce Přenos Inkubační Příznaky Očkování doba horečka, bolest hlavy a břicha, Paratyfus Salmonela Kontaminova- 1-10 anorexie, suchý NE paratyphi nou vodou a kašel, bradykardie potravinami a hepatosplenomega- lie Tvrdý vřed, Sexuálním makulopapulózní Syfilis Treponema stykem, 3-90 (první exantém, nevolnost NE Pallidum kontaktem s fáze) bolest hlavy a lézemi svalů, až tvorba gummat (po 3-5 letech) Únava, nauzea, zvracení, parézy Přenosná nejčastěji dolních dětská obrna Polio viru s fekálně-orální 9-12 končetin, postižené ANO svaly ztvrdnou a následně měknou a atrofují, deformity končetin a páteře Rýma, záchvaty Pertuse Bordatella Kapénková 7-21 kaši e, konj unkti viti ANO Pertussis infekce d, cyanóza, hypoxie a zvracení. 44 Pokračování: Tabulka-základní vlastnosti onemocnění Onemocnění I Původce Skvrnitý tyfus Krysí skvrnivka Horečka skalistých čkování Rickettsia prowazekii Rickettsia typhi Rickettsia akari Nejčastěji vsím štípnutím Bleším štípnutím, inhalací infekčního prachu Přenášejí roztoči cizopasící na hlodavcích 7-14 5-9 Rickettsia rickettsii Přisátí klíštěte 3-12 10-24 Horečka, neuropsychické příznaky, třesavka, zimnice, kardiovaskulární příznaky, nedoslýchavost a silná bolest hlavy Horečka, vyrážka na trupu, obličeji a rukou, neproduktivní kašel bolest hlavy Chřipkové, makulopapulózní vyrážka (zápěstí, kotníky, později celé tělo), která mů\e být někdy hemoragická Chřipkové, makulopapylózní vyrážka po 24 hodinách vezikulózní s rozsevem po celém těle NE NE 45 Rickettsiové neštovice Pokračování: Tabulka-základní vlastnosti onemocnění Onemocnění Q horečka Spalničky Původce Přenos Inkubační Coxiella burnetii Přisátí klíštěte, alimentárně, inhalačně-prachem koronavirus SARS-CoV Primárně kapénková infekce, tělesnými sekrety, stolicí Virus spalniček Kapénková infekce Chlamydia trachomatis Kontaminova nou pokožkou rukou a jinými předměty (ručníky,...), přenos hmyzem (mouchy) doba 14-28 2-7 10-14 5-12 Příznaky Chřipkové příznaky, kašel, Pneumonie, bolesti na hrudi, gastrointestinální příznaky Horečka, bolesti hlavy, celková slabost, bolest v krku, kašel, malátnost, bolest kloubů a svalů, zvracení, vertigo, průjem a Pneumonie Chřipkové, makulopapulózní vyrážka, nejdříve na obličeji poté na celém těle Očkování Zánět očního víčka, opakované infekce mohou vést k entropiu a k slepotě. NE ANO 46 Pokračování: Tabulka-základní vlastnosti onemocnění Onemocnění Původce Přenos Inkubační doba Příznaky Očkování Tuberkulóza Mycobacterim tuberculosis Kapénková infekce, vdechnutí infekčního prachu 14-84 bolest hrudi, vykašlávání krve a kašel trvající déle než tři týdny, horečka, třesavka, noční pocení, gastrointestinální příznaky ANO Tyfus břišní Salmonella Typhi Alimentární cestou 5-21 Horečka, průjem, tvorba vředů v ileu, tyfová ruseola NE Úplavice amébová Entamoeba hystolytica Alimentární cestou 14-28 průjmy s příměsí hlenu a krve, křečovité bolesti a bolestivé nutkání na stolici (tenesmus), mimostřevně-jaterní absces NE Bacilární Úplavice gram-negativní tyčinky (Shigella) Alimentární cestou 1-3 Horečka, zimnice, třesavka, bolestivé nucení na stolici, vodnaté průjmy, později s příměsí krve a hlenu NE Záškrt Corynebacteri-um diphteriae Kapénková infekce, kontaminované předměty 2-4 Horečka, lokální nekrózy, vznik pablán, štěkavý kašel, úzkost, chrapot,dyspnoe, zchvácenost ANO 47 4.4 Tabulkový přehled ochranných prostředků a opatření u jednotlivých onemocnění Onemocnění Ochranné prostředky Preventívni epidemiologická opatření Represivní epidemiologická opatření Hepatitída A Nesterilní rukavice, hygiena rukou Osobí hygiena, aktivní imunizace (zdravotníci), pasivní imunizace-postexpozičně Izolace nemocného na 10, hlášení onemocnění, 50 dní od izolace zvýšený zdravotnický dozor, vyšetření osob v kontaktu do 3 dnů od izolace nemocného Hepatitída B Nesterilní rukavice Pravidelné očkování, postexpoziční imunizace, dodržování hygienicko-epi demi ol ogi ckého režimu v zdravotnických i nezdravotnickckých zařízeních, vyšetřování dárců krve, výměnné jehel a stříkaček narkomanů. Izolace akutně nemocného na 10, hlášení onemocnění, karenténní opatření v ohnisku po dobu 180 dní, vyšetření osob v kontaktu do 3 dnů po izolaci nemocného, dále za 90 a za 150 dní. Hepatitída C Nesterilní rukavice, dbát zvýšené opatrnosti při práci s krvi nemocného Dodržování hygienicko-epi demi ol ogi ckého režimu v zdravotnických i nezdravotnickckých zařízeních, vyšetřování dárců krve, výměnné jehel a stříkaček narkomanů. Izolace akutně nemocného na 10, hlášení onemocnění, karenténní opatření v ohnisku po dobu 150 dní, vyšetření osob v kontaktu do 3 dnů po izolaci nemocného, dále za 30 a za 50 dní. Hepatitída D Nesterilní rukavice, dbát zvýšené opatrnosti při práci s krvi nemocného Očkování proti VHB, Dodržování hygienicko-epi demi ol ogi ckého režimu v zdravotnických i nezdravotnickckých zařízeních, vyšetřování dárců krve Izolace akutně nemocného na IO, hlášení onemocnění, karenténní opatření v ohnisku po dobu 180 dní, vyšetření osob v kontaktu do 3 dnů po izolaci nemocného, dále za 90 a za 150 dní. 48 Tabulkový přehled ochranných prostředků a opatření u jednotlivých onemocnění-pokračování Onemocnení Ochranné prostředky Preventivní epidemiologická opatření Represivní epidemiologická opatření Hepatitída E Nesterilní rukavice, hygiena rukou Osobní hygiena, zásobení kvalitní pitnou vodou Izolace nemocného na 10, hlášení onemocnění, 50 dní od izolace zvýšený zdravotnický dozor, vyšetření osob v kontaktu do 3 dnů od izolace nemocného Antrax Nesterilní rukavice, rouška, zamezení kožního kontaktu s nemocným Dodržování veterinárních předpisů při dovozu zvířat a jejich produktů, Speciální pracovní režim v rizikových provozech (zamezení vzniku aerosolu, ochranné pracovní pomůcky), Hlášení onemocnění, izolace nemocných na infekčních odděleních Dengue Nesterilní rukavice, dbát zvýšené opatrnosti při manipulaci s krví nemocného Ochrana proti komárům, Jsou vyvíjeny vakcíny pro použití v oblastech endemického výskytu Hlášení onemocnění, izolace nemocného na infekčním oddělení Hemoragická horečka Lassa Nesterilní Rukavice, brýle, rouška (HEPA), pokrývka hlavy, brýle, ochranný biologicko-chemický oblek Důsledná ochrana osob před hlodavci Povinné hlášení nemocných osob v mezinárodním měřítku, přísná izolace pacienta, dodržování bariérového ošetřovatelského režimu Hemoragická horečka Ebola Nesterilní rukavice, rouška (HEPA), (polomaska), brýle (obličejový štít), ochranný biologicko-chemický oblek Dodržování předpisů pro laboratorní práci se zvířaty, dodržování zásad prevence vzniku a šíření nozokomiálních nákaz Okamžité hlášení v mezinárodním měřítku, striktní izolace pacienta, sledování, vyhledávání a vyšetřování osob v kontaktu, dezinfekce veškerého biologického materiálu a předmětů nemocného 49 Tabulkový přehled ochranných prostředků a opatření u jednotlivých onemocnění-pokračování Onemocnění Ochranné prostředky Preventivní epidemiologická opatření Represivní epidemiologická opatření Marburgská hemoragická horečka Nesterilní rukavice, rouška (HEPA), (polomaska), brýle (obličejový štít), ochranný biologicko-chemický oblek Dodržování bariérového ošetřovatelského režimu, dodržování předpisů pro laboratorní práci s opicemi Okamžité hlášení v mezinárodním měřítku, striktní izolace pacienta, sledování, vyhledávání a vyšetřování osob v kontaktu, dezinfekce veškerého biologického materiálu a předmětů nemocného Krymsko-konžská hemoragická horečka Omská hemoragická horečka Nesterilní rukavice, rouška (HEPA), (polomaska), brýle (obličejový štít) Prevence proti napadení klíštětem (repelenty, insekticidy) Izolace pacienta, hlášení onocnění, dezinfekce veškerého biologického materiálu a předmětů nemocného Žlutá zimnice Nesterilní rukavice, dbát zvýšené opatrnosti při manipulaci s krví nemocného Povinná aktivní imunizace osob odjíždějících do oblastí s endemickým výskytem, plošné očkovací programy v endemických oblastech, hubení komárů, dezinsekce letadel a lodí Nákazapodléhá mezinárodnímu hlášení, Hospitalizace pacienta na 10, zabezpečení krve a jiných tělních tekutin nakaženého Cholera Nesterilní rukavice, rouška Dodržování osobní hygieny, zásobování kvalitní pitnou vodou a bezpečná likvidace vod odpadních, deratizace, dezinsekce, Izolace nemocného na 10, mezinárodní hlášení onemocnění, ohnisková dezinfekce, dezinsekce, deratizace, chemoprofylaxe antibiotiky u kontaktů Infekce CNS Nesterilní rukavice, rouška Očkování dle původce pokud je dostupné (plošně či rizikových skupin), Izolace pacienta na 10, včasná specifická léčba, hlášení onemocnění 50 Tabulkový přehled ochranných prostředků a opatření u jednotlivých onemocnění-pokračování Onemocnění Ochranné prostředky Preventivní epidemiologická opatření Represivní epidemiologická opatření Mor Nesterilní rukavice, rouška, ochranné brýle Ochrana před bleším štípnutím, očkování před odjezdem do oblastí s přírodní ohniskovostí(trvá 6-12 měsíců), eradikace přírodních ohnisek pomocí insekticidů a hubení hlodavců Nákaza podléhá mezinárodnímu hlášení, izolace a léčba nakažených na 10, dezinsekce jejich šatstva, u plieni formy izolace 2 dny po skončení léčby antibiotiky, vyhledávání kontaktů a jejich izolace 7 dní, u plieni formy chemoprofylaxe antibiotiky Para tyfus Nesterilní rukavice Zvýšená osobní i celková hygiena, zásobování kvalitní pitnou vodou a bezpečná likvidace vod odpadních, podchycení a registrace nosičů hygienickou službou Izolace nemocného na 10, hlášení onemocnění, opakované mikrobiologické vyšetření moči, žluče, stolice-při pozitivním nálezu po 12 měsících evidování nosičství, v ohnisku nákazy průběžná a ohnisková dezinfekce Syfilis Nesterilní rukavice Uplatňování zásad bezpečného sexu, sérologické vyšetřování dárců krve K prevenci vrozené syfilis vyšetřování těhotných žen, hlášení, vyšetřování a léčení nemocných, vyhledávání kontaktů a zdrojů Přenosná dětská obrna Nestenerilní rukavice, rouška, důkladná hygiena rukou Aktivní imunizace (všechny typy viru), Hlášení onemocnění a izolace na infekčních odděleních Pertuse Nesterilní rukavice, rouška, obličejová polomaska Aktivní imunizace Vyloučení nemocného z kolektivu a jeho izolace (případně hospitalizace na infekčním oddělení), hlášení onemocnění, mikrobiologické vyšetření kontaktů a jejich případná hospitalizace 51 Tabulkový přehled ochranných prostředků a opatření u jednotlivých onemocnění-pokračování Onemocnění Ochranné prostředky Preventivní epidemiologická opatření Represivní epidemiologická opatření Skvrnitý tyfus Nesterilní rukavice, rouška (obličejový štít) Dezinsekce, zvyšování hygienických standardů v rizikových lokalitách Izolace nemocných na 10, mezinárodní hlášení nákaz, v ohnisku nákazy odvšivení, dezinsekce, dezinfekce (zejména šatstvo a ložní prádlo) Q horečka Rouška s HEPA filtrem, nesterilní rukavice, ochranný biologicko-chemický oblek Osobní hygiena, zdravotní výchova u osob přicházejících často do kontaktu se zvířaty, vakcinace zvířat a profesionálně exponovaných lidí, přísná kontrola importovaných zvířat Hlášení onemocnění SARS Nesterilní rukavice, Rouška s HEPA filtrem, obličejová polomaska či kukla, biologicko-chemický oblek V běžné populaci pouze nespecifická preventivní opatření, jako například u chřipky Izolace nemocného na 10, vyhledávání kontaktů s nemocnými a jej ich rychlá izolace, při vyšetřování sars izolační opatření (vhodné vybavení), dekontaminace povrchů a ploch, nemocný se po úzdravě vrací do kolektivu za 10 dní Spalničky Nesterilní rukavice, rouška s HEPA filtrem Očkování živou vakcínou, sledování kolektivní imunity, Izlace nemocného na 10 ještě týden po objevení se vyrážky, hlášení onemocnění, lékařský dohled v dětském kolektivním zařízení po 18 dnů od vyřazení nemocného Trachom Nesterilní rukavice, ochranné brýle Zlepšování hygienických poměrů v oblastech endemického výskytu, informovanost tamní populace Izolace nemocného na infekčním oddělení, hlášení onemocnění Tuberkulóza Nesterilní rukavice, rouška Pravidelné očkování, vyhledávání neznámých zdrojů mezi nemocnými se symptomatickým průběhem onemocnění jejich izolace a léčba Hlášení onemocnění, izolace a léčení nemocných na 10, vyhledávání zdrojů a kontaktů v kolektivech nakažených osob, přímo kontrolovaná chemoterapie (DOTS) 52 Tabulkový přehled ochranných prostředků a opatření u jednotlivých onemocnění-pokračování Onemocnění Ochranné prostředky Preventivní epidemiologická opatření Represivní epidemiologická opatření Tyfus břišní Nesterilní rukavice, rouška Zvyšování osobní i celkové hygieny, zásobování kvalitní pitnou vodou a bezpečná likvidace vod odpadních, očkování před cestami do rozvojových zemí, evidence a sledování nosičů Hlášení onemocnění, izolace nemocného na 10, opakované mikrobiologické vyšetření moči, žluče, stolice-při pozitivním nálezu po 12 měsících evidování nosičství, v ohnisku nákazy průběžná a ohnisková dezinfekce Úplavice amébová Nesterilní rukavice Důsledná hygiena v endemických oblastech, nekonzumovat syrovou zeleninu a ovoce, zajištění nekontaminované pitné vody a parazitologické vyšetření osob vracejících se z endemických oblastí Izolace a léčba na infekčních odděleních, vyšetření kontaktů především v rodině, zvláštní důraz je kladen na pracovníky v potravinářství-při manifestním onemocnění či nosičství je nutné jejich okamžité vyřazení Bacilární úplavice Nesterilní rukavice, rouška Osobní hygiena, zásobování kvalitní pitnou vodou a bezpečná likvidace vod odpadních, ochrana potravin před členovci Izolace nemocného, povinná hospitalizace na 10, hlášení onemocnění, nemocné děti mohou zpět do kolektivu až po 3 negativních výsledcích mikrobiologického vyšetření, zdravé děti z rodin kde byla podchycena shigelóza po 5 dnech od posledního kontaktu s nemocným Záškrt Nesterilní rukavice, rouška Specifická imunizace všech dětí Izolace na infekčním oddělení, hlášení onemocnění, v ohnisku nákazy dezinfekce a zvýšený zdravotnický dozor po 7 dní, mikrobiologické vystření nosu a krku všech kontaktů 53 4.5 Hygiena rukou Ruce jsou nejčastěji používaným nástrojem každého zdravotníka, j sou neustále v přímém kontaktu s pacientem a tudíž při zanedbání hygieny hrozí velké nebezpečí, jak nákazy samotného zdravotníka, tak přenosu nákazy z pacienta na pacienta. 4.5.1 Mechanické mytí rukou jako součást osobní hygieny Využívá se k odstranění nečistot a částečnému odstranění přechodné mikroflóry z pokožky rukou, vždy před a po kontaktu s pacientem, po odstranění rukavic, atd... Pomůcky • tekuté mýdlo z dávkovače, toaletní mýdlo • tekoucí pitná voda • ručníky na j edno použití Postup • ruce zvlhčit vodou, • nanést mycí přípravek a dobře rozetřít na rukou, • s malým množstvím vody napěnit, • vlastní mytí 30 vteřin, • dobře opláchnout tekoucí pitnou vodou, • do sucha utřít ručníkem pro j edno použití. • (viz. Příloha č. 1) 54 4.5.2 Hygienická dezinfekce rukou Jedná se o redukci množství přechodné mikroflóry, s cílem přerušení cesty přenosu mikroorganismů. Je účinější než mechanické mytí rukou. Pomůcky • alkoholové prostředky určené k hygiencické dezinfekci rukou, případně jiné nealkoholové prostředky (Persteril, Braunol, apod...) Postup • Nanesení cca 3 ml dezinfekčního prostředku na suchou pokožku rukou a vtírání dosucha pod dobu 40-60 vteřin. Ruce se poté neotírají ani neoplachují. (viz příloha, č. 2.) 4.5.3 Údržba vozu Po převozu infekčního pacienta je vždy nutné provést kompletní dezinfekci vnitřních prostor sanitního vozu včetně stěn, podlahy, stropu, nosítek i kabiny řidiče. Využívá se dezinfekční přípravek se širokým spektrem účinnosti. Dále se provádí výměna prostěradla na nosítkách a přikrývky, event. výměna deky, včetně potahu. Veškeré pomůcky kromě jednorázových je nutno dekontaminovat a zaměstnanci jsou povinni vyměnit použitý oblek za čistý. 55 5 Diskuse V teoretické části práce popisuje principy infekčních onemocnění, jak vznikají co je způsobuje, druhy těchto původců, obecně popisuje způsoby přenosu, šíření a průběh onemocnění. Dále se práce v teoretické části zabývá jednotlivými onemocněními ze seznamu infekčních chorob s nařízenou hospitalizací na lůžkových odděleních nemocnic, nebo ústavů a nemocí jejichž léčení je povinné. Praktická část je zahájena popisem pomůcek k ochraně před infekčními nemocemi a jejich využitím. Následují dvě obsáhlé tabulky, které by měly posloužit k jednoduché orientaci mezi danými onemocněními a k rychlému získání nej podstatnějších informací ke každému z nich. První tabulka znázorňuje vlastnosti onemocnění, jejich původce, cesty přenosu a zda existuje či neexistuje účinná forma profylaxe. Druhá tabulka je zaměřena na infekčnost daných chorob a klade důraz na použití vhodného vybavení v rámci manipulace s infekčním pacientem. Dále se zabývá popisem preventivních a represivních opatření, uplatňovaných v rámci zvládání šíření jednotlivých patogenů a tím zabránění vzniku epidemie. Po tabulkových přehledech je popisována velmi důležitá součást osobní ochrany proti infekčním onemocněním. Jedná se o postup, který již od roku 1845, kdy ho vídeňský lékař Ignaz Fúlúp Semmelweis zavedl, zachránil mnoho životů. Jedná se o důkladnou hygienu a dezinfekci rukou. Ruce jsou stále nej používanějším nástrojem kontaktu mezi pacientem a zdravotníkem a i s používáním rukavic je třeba vždy myslet na to, že jejich ochrana nemusí být absolutní. Správný postup mytí a dezinfekce rukou tedy zůstává i nadále velmi aktuálním a důležitým tématem. Samozřejmě, že je vždy nutné využít co nejlépe pokud možno všechny ochranné prostředky, které jsou vdané chvíli k dispozici, ovšem léty prověřený postup mytí a dezinfekce rukou již mnohokrát prokázal svou účinnost. Neměl by tedy být i nadále opomíjen. 56 Zaver Hlavním cílem bakalářské práce: Problematika infekčních onemocnění v přednemocniční péči a prevence nákazy zdravotnického personálu bylo vytvoření přehledného studijního materiálu a zároveň vzdělání autora v daném tématu. Infekční onemocnění vždy představovala a představují hrozbu nejen pro zdravotníky. Je však právě na zdravotnících znát bezpečnostní postupy při řešení epidemiologicky nebezpečných situací. Je jisté, že v rámci prní pomoci a přednemocniční péče nebude záchranný tým provádět diagnostiku konkrétního onemocnění pokud příznaky budou nespecifické. I tak je však důležitné nezanedbat odebrání detailní anamnézy, zejména cestovní, při sebemenším podezření na infekční onemocnění a využívat všechny dostupné ochranné pomůcky k minimalizování rizika nákazy. 57 7 Literatura 7.1 Knižní zdroje 1. Gôpfertová, Dana, Pazdiora, Petr a Daňová, Jana. Epidemiologie: (obecná a speciální epidemiologie infekčních nemocí). 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006. 299 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-1232-1. 2. Beneš, Jiří. Infekční lékařství. 1. vyd. Praha: Galén, ©2009. xxv, 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1. 3. Hobstová, Jiřina a Ambrožová, Helena. Infectious diseases. 2nd rev. ed. Prague: Karolinum, 2012. 246 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 978-80-246-2111-1. 4. Bydžovský, Jan. Předlékařská první pomoc. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. 117 s. Zdraví & životní styl. ISBN 978-80-247-2334-1. 5. Podstatová, Hana. Základy epidemiologie a hygieny. 1. vyd. Praha: Galén, 2009. 158 s. ISBN978-80-7262-597-0. 6. Hlaváčková, Dana et al. Krizová připravenost zdravotnictví. Vyd. 1. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2007. 198 s. ISBN978-80-7013-452-8. 7. Staňková, Marie, Marešová, Vilma a Vaništa, Jiří. Repetitorium infekčních nemocí. Vyd. 1. Praha: Triton, 2008. 207 s. ISBN 978-80-7387-056-0. 8. Atlas přenosných nemocí člověka / Vladimír Šerý, Brno : Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1993 58 Internetové zdroje: 11 www.who.int 12 http://www.cdc.gov/ 13 http://www.wikiskripta.eu/index.php/Hemoragicke_horecky 14 http://en.wikipedia.org/wiki/Cholera 15 http ://www .rnceus.com/biot/plag .html 16 http://cs.wikipedia.Org/wiki/Paratyfus#cite note-3Infe 17 http://cs.wikipedia.org/wiki/Syfilis 18 http://en.wikipedia.org/wiki/Trachoma?oldid=312812886 19 http://www.who.int/wer/2012/wer8717.pdf I10http://faculty.college- prep.org/~bernie/sciproiect/proiect/Kingdoms/Bacteria3/grampositive.htm II1 http://en.wikipedia.org/wiki/Pertussis I12http://www.taringa.net/posts/salud-bienestar/2405724/DENGUE—Como-prevenirlo-Sintomas-e-Informacion-Detallad.html 113 http://cs.wikipedia.org/wiki/SARS 114 http ://www.medicinabih.info/medicina/infektologij a/morbilli/ 115 http://health.utah.gov/cdc/tb home.htm 116 http://brisni-tvfus.zdrave.cz/brisni-tvfus/ 117 www.idph.state.il.us 59 8 PŘÍLOHY SEZNAM PŘÍLOH Příloha č.l - mechanické mytí rukou postup Příloha č.2 - dezinfekce rukou postup Příloha č.3 - vybavení biologické ochrany 60 Príloha č.l- mechanické mytí rukou postup Technika hygieny rukou s použitím mýdla a vody Navlhčete íi ruoe vodou. Aplikujte dostatek mýdla na pokryli Třete ruce d lani o dlaň. celého povrchu rukou. Ruce ä pečlivě osujte ručníkem Použijte ručník k zastaveni kohoutku. Nyní jsou Vaše ruce čistě, na jed no použiti. Obrázek 1 Mechanické mytí rukou Zdroj: http://www.mzcr.cz/kvalitaabezpeci/obsah/metodicky-navod-na-myti-rukou-mz 2377 20.html 61 Príloha č.2- dezinfekce rukou Technika hygieny rukou s použitím alkoholového dezinfekčního přípravku Do sevřené dlaně a pl ikujte dostatek přípravku na pokryti celého- povrchu rukou. Třete ruce dianie dlaň. Krouživým pohybem třete levý pa let Obousměrným i krouživými pohyby Po oschn utí j sou Vaše ruce v sevřené pravé dlani a naopak. třete sevřenými prsty pravé ru ky dezinfikovány. levou dlaň a načpak. Obrázek 2 Dezinfekce rukou postup Zdroj:http://www.mzcr.cz/kvalitaabezpeci/obsah/metodicky-navod-na-myti-rukou-mz 2377 20.html 62 Príloha č. 3 Vybavení biologické ochrany Ochranný biologický a protichemický oblek EBO-10 Zdroj: http://www.egozlin.cz/page/120.segment-komplexni-biologicke-ochrany/ 63