VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o.p.s., PRAHA 5
ÚRAZY V HORSKÉM TERÉNU
Bakalářská práce
ANNA ZÍTKOVÁ
Stupeň kvalifikace: bakalář
Komise pro studijní obor: Zdravotnický záchranář
Vedoucí práce: MUDr. Jiří Pácalt
Praha 2013
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny použité zdroje
literatury jsem uvedla v seznamu použité literatury.
Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním účelům.
V Praze dne
Poděkování
Děkuji MUDr. Jiřímu Pácaltovi za cenné rady, podněty a připomínky při
zpracování mé bakalářské práce. Dále děkuji paní Zuzaně Maurové při shánění
literárních pramenů a formální úpravě bakalářské práce.
ABSTRAKT
ZÍTKOVÁ, Anna. Úrazy v horském terénu. Vysoká škola zdravotnická, o.p.s.
Stupeň kvalifikace: Bakalář (Bc.). Vedoucí práce: MUDr. Jiří Pácalt. Praha. 2013. 53 s.
Tématem bakalářské práce jsou úrazy v horském terénu z pohledu
zdravotnického záchranáře. Teoretická část popisuje úrazy obecně, zaměřuje se na
činnost horské a zdravotnické záchranné služby na českých horách, dále na jednotlivé
úrazy, které se mohou stát na sjezdových a běžkařských tratích českých hor i mimo ně.
Podrobněji se věnuje jejich příčině, léčbě, první a odborné pomoci. Jednou z kapitol je
také lavinové nebezpečí, které hrozí i na českých horách.
Praktickou část tvoří kazuistiky jednotlivých úrazů. Zaměřují se na rozbor
a popis reálných případů jednotlivců, léčbu pacientů v terénu, spolupráci horské, letecké
a pozemní záchranné služby a jejich směřování do příslušného zdravotnického zařízení.
Klíčová slova: Horská služba. Horský terén. Úrazy. Zdravotnická záchranná služba.
ABSTRACT
ZÍTKOVÁ, Anna. Injures in mountain terrain. Nursing college, o.p.s. Degree:
Bachelor (Bc.). Tutor: MUDr. Jiří Pácalt. Prague. 2013. 53 p.
The topic of my bachelor thesis is about injures in the mountain terrain from the
perspective of paramedic.
The theoretical part describes injuries in general, focuses on mountain operation
and emergency medical service in the Czech mountains, on individual accidents which
may happen on downhill and cross-country tracks in the Czech mountains and out of
tracks. This part deals with the cause in detail, treatment, first aid and proffesional help.
One of the chapters is also about avalanche danger which threatens in the Czech
mountains.
The practical part creates casuistry about individual accidents. This part focuses
on the analysis and description of genuine cases of individuals, treatment for patients in
terrain, cooperation of mountain rescue service, air transport, land rescue service and
transportation to the appropriate medici facility.
Keywords: Accidents. Emergency medical service. Mountain rescue service.
Mountain terrain.
OBSAH
SEZNAM OBRÁZKŮ
SEZNAM ZKRATEK
ÚVOD.......................................................................................................................... 11
1 HISTORIE, SOUČASNOST................................................................................ 12
2 ÚRAZY OBECNĚ ................................................................................................ 14
3 ZLOMENINY ....................................................................................................... 17
3.1 Horní končetina (memrum superius, extremitas superior) .............................. 18
3.1.1 Zlomeniny předloktí (antebrachium)......................................................... 18
3.1.2 Zlomeniny kosti pažní (humerus).............................................................. 18
3.1.3 Zlomeniny klíční kosti (clavicula)............................................................. 18
3.1.4 Zlomeniny článků prstů ............................................................................. 19
3.2 Dolní končetina (membrum inferius, extremitas inferior)............................... 19
3.2.1 Zlomeniny kostí bérce (crus)..................................................................... 19
3.2.2 Zlomeniny kosti stehenní (femur).............................................................. 19
3.2.3 Zlomeniny pánve (pelvis).......................................................................... 20
4 PŘEPĚTÍ, POHMOŽDĚNÍ, VYKLOUBENÍ.................................................... 21
4.1.1 Přepětí (distensio) ...................................................................................... 21
4.1.2 Pohmoždění (contusio) .............................................................................. 21
4.1.3 Vykloubení (luxatio).................................................................................. 21
5 OMRZLINY, PODCHLAZENÍ .......................................................................... 22
5.1 Omrzliny.......................................................................................................... 22
5.2 Podchlazení (hypotermie)................................................................................ 22
6 POLYTRAUMA ................................................................................................... 24
7 KRANIOCERABRÁLNÍ PORANĚNÍ............................................................... 26
7.1 Poranění lebky ................................................................................................. 26
7.1.1 Zlomeniny klenby...................................................................................... 26
7.1.2 Zlomenina spodiny lebeční (base lební) .................................................... 26
7.2 Poranění mozku ............................................................................................... 27
7.2.1 Otřes mozku (commotio cerebri) 1. stupeň ............................................... 27
7.2.2 Zhmoždění mozku (contusio cerebri) 2. stupeň......................................... 27
7.2.3 Stlačení mozku (compressio cerebri) 3. stupeň ......................................... 27
7.3 Intrakraniální (nitrolební) krvácení.................................................................. 27
7.3.1 Epidurální krvácení.................................................................................... 27
7.3.2 Subdurální krvácení ................................................................................... 28
7.3.3 Subarachnoideální krvácení....................................................................... 28
7.3.4 Intracerebrální krvácení ............................................................................. 28
8 LAVINOVÉ NEBEZPEČÍ................................................................................... 30
9 ČASNÉ POÚRAZOVÉ REAKCE A KOMPLIKACE ..................................... 32
9.1 Šokový stav...................................................................................................... 32
9.2 Tuková embolie ............................................................................................... 33
PRAKTICKÁ ČÁST .................................................................................................... 34
10 KAZUISTIKY................................................................................................... 34
10.1 Kazuistika č. 1.................................................................................................. 34
10.2 Kazuistika č. 2.................................................................................................. 37
10.3 Kazuistika č. 3.................................................................................................. 38
10.4 Kazuistika č. 4.................................................................................................. 40
10.5 Kazuistika č. 5.................................................................................................. 42
10.6 Kazuistika č. 6.................................................................................................. 44
11 DISKUSE........................................................................................................... 47
12 DOPORUČENÍ PRO PRAXI.......................................................................... 49
ZÁVĚR ....................................................................................................................... 50
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY......................................................................... 52
SEZNAM OBRÁZKŮ
Obrázek 1 – Glasgow Coma Scale ................................................................................. 15
Obrázek 2 – Imobilizace levé dolní končetiny vakuovou dlahou................................... 19
Obrázek 3 – Sondování laviny holemi............................................................................ 31
SEZNAM ZKRATEK
CT výpočetní tomografie
CNS centrální nervová soustava
DKK dolní končetiny
dg diagnóza
ETI endotracheální intubace
GCS Glasgow Coma Scale
HS Horská služba
HKK horní končetiny
i.v. intravenózně, podání léků do žíly
KCP kraniocerebrální poranění
KPCR kardiopulmocerebrální resuscitace
Mmhg milimetrů rtuťového sloupce
NACA skóre závažnosti stavu
P pulz
p.o. per os, podání léků ústy
PNP přednemocniční nemocniční péče
RTG rentgenové vyšetření
RZP rychlá zdravotnická péče
s.c. subkutánně, podání léků pod kůži
UPV umělá plicní ventilace
Th terapie
TK tlak krevní
ZZ zdravotnické zařízení
ZZS zdravotnická záchranná služba
11
ÚVOD
Práci o úrazech v horském terénu jsem si vybrala záměrně, jelikož jsem
zaměstnancem Zdravotnické záchranné služby Královéhradeckého kraje a působím
mimo jiné na výjezdovém středisku Trutnov. Jeho specifikou je velký region, do něhož
spadají oblasti Krkonoš. S tím je spojena spolupráce s horskou službou a velký počet
výjezdů do horského terénu a sjezdové tratě.
Návštěvnost českých hor neustále stoupá a Krkonoše jsou v tomto žebříčku na
předních místech. S tím souvisí i velký počet lyžařů začátečníků, kteří přeceňují své síly
a jejich počínání má mnohdy fatální následky.
Znalost hor a lyžařské zkušenosti jsou to, co návštěvníkům většinou chybí. Se
zlepšující se kvalitou sjezdových tratí a lyží se zároveň zvyšuje i rychlost. Všeobecně
známá ekonomická krize provozovatelům vleků nedovolí při velkém počtu lyžařů
sjezdovku uzavřít. To má za následek přeplněné sjezdovky, s tím spojená větší
pravděpodobnost srážky lyžařů a zranění. Lyžaři často přeceňují své síly i mimo
sjezdové tratě, čímž svým chováním ohrožují nejen sebe, ale i široké okolí. Výši rizika
strhnutí laviny vyhlašuje horská služba, ale riziko zasypání nebo umrznutí mimo
sjezdovku je na uvážení každého, kdo nedbá varování.
Důležitou součástí vybavení lyžaře jsou ochranné pomůcky. Helma, brýle,
oblečení, bederní pás by měly být samozřejmostí. Prevence úrazů je zásadní nejen
u začátečníka.
V této práci se čtenář dozví základní informace o spolupráci horské služby
a zdravotnické záchranné služby. Je uveden přehled nejčastějších úrazů v horském
terénu, jejich příčina, léčba, první a odborná pomoc z pohledu zdravotnického
záchranáře.
Věřím, že se mi podařilo vytvořit přehlednou a výstižnou práci o aktuální
problematice úrazů především na českých horách. Její obsah bude plnit naučnou
a preventivní úlohu.
12
1 HISTORIE, SOUČASNOST
Již první průniky lidí do neznámých hor s sebou nesly značná rizika a první
úrazy. Lidé navštěvovali hory zejména z praktických důvodů. Hledali obživu, byliny,
zlato apod. Nezřídka je ovšem zaskočily rychle se měnící klimatické poměry, které byly
provázeny častými, mnohdy i fatálně končícími zraněními.
S postupem času se horskými návštěvníky stávají lidé zvědaví, nacházejí na
vysokých kopcích krásnou přírodu a svůj životní styl. A to v zimě i v létě.
Péče o zraněného patří k nejstarší léčebné činnosti lidstva vůbec. Nutnost ošetřit
člověka zraněného na lovu nebo v boji vedla už v dávnověku ke zkušenostem, které se
předávaly dalším generacím.
Ve dvacátých letech minulého století nastává velký rozvoj lyžařství, s čímž je
spojen i velký nárůst úrazů v horském terénu.
Z těchto důvodů místní lékaři školili hasiče a obyvatele hor v základních
zásadách první pomoci. Ti měli výhodu v perfektním zmapování a znalostech místního
terénu. To ovšem nestačilo, a tak roku 1934 vznikl samostatný záchranný sbor horské
služby v Krkonoších. Po druhé světové válce se spolky rozšířily po celých Čechách. V
roce 1950 se dobrovolníci horské služby zařadili pod vedení Československého svazu
tělesné výchovy. Ruku v ruce šla i zvýšená odbornost členů horské služby, zvýšily se
nároky na materiál, vybavení a pomůcky pro svoz, vyprošťování a ošetření pacientů.
Došlo k lepší spolupráci s ostatními zeměmi, bylo zavedeno mezinárodní značení
sjezdových tratí, SOS telefony a radiostanice.
Od roku 2005 je horská služba zastřešována Ministerstvem pro místní rozvoj,
dochází k vytvoření obecně prospěšné společnosti Horská služba ČR, o.p.s.
Přednemocniční neodkladná péče (PNP) je odborná zdravotní péče o postižené
poskytnutá ZZS přímo na místě úrazu nebo náhle vzniklého závažného onemocněnítedy
v terénu.
Nedílnou součástí přednemocniční péče o pacienty je zdravotnická záchranná
služba. Z důvodu rozšířenějšího vybavení výjezdových vozů a složení výjezdových
13
posádek je zdravotnická záchranná služba schopna poskytnout odbornější a rozšířenější
první pomoc než samotná horská služba.
Zdravotnickou záchrannou službu vymezuje zákon č. 374/2011 ze dne 6.
listopadu 2011 o zdravotnické záchranné službě. Základní ustanovení definuje paragraf
2, odstavec 1.
„Zdravotnická záchranná služba je zdravotní službou, v jejímž rámci je na
základě tísňové výzvy, není-li dále stanoveno jinak, poskytována zejména
přednemocniční neodkladná péče osobám se závažným postižením zdraví nebo
v přímém ohrožení života“ (s. 4839).
Nevýhodou zdravotnické záchranné služby je její omezená dopravní technika,
jelikož terénní vozy jsou určené jen k pohybu na veřejných komunikacích a dobře
sjízdných komunikacích vedlejších. Při úrazech v těžko dostupném terénu je součinnost
horské služby (HS) a zdravotnické záchranné služby (ZZS) neodmyslitelná.
Přednemocniční neodkladná péče (PNP) je definována jako péče o postižené na
místě jejich úrazu nebo náhlého onemocnění, v průběhu jejich transportu k dalšímu
odbornému ošetření a při jejich předání do zdravotnického zařízení. PNP je
poskytována při stavech, které bezprostředně ohrožují život postiženého, mohou vést
prohlubováním chorobných změn k náhlé smrti, způsobí bez rychlého poskytnutí
odborné první pomoci trvalé následky, působí náhlé utrpení a bolest a působí změny
chování a jednání, ohrožují postiženého nebo jeho okolí (Přednemocniční, ©2007;
Historie Horské služby ČR).
Největší část záchranné činnosti horské služby se odehrává na horách, a to jak ve
volném terénu, tak na sjezdových tratích. Během zimních měsíců, od prosince do
dubna, členové horské služby každoročně ošetří a odtransportují šest až sedm tisíc osob
s úrazem, jedná se o oblast celé České republiky. Bohužel trendem posledních let je
neustále se zvyšující počet těžkých úrazů. Zatímco v roce 2005 bylo přibližně 12 %
těžkých úrazů z celkového počtu, v zimní sezóně 2011–2012 už to bylo asi 17 %,
z nichž podstatnou část tvořily úrazy hlavy. Proto horská služba již několik let usiluje
o schválení zákonné normy, která by alespoň mladistvým lyžařům přikázala používání
lyžařské helmy (KLEPŠ, 2012).
14
2 ÚRAZY OBECNĚ
Úraz je dočasná nebo trvalá porucha tělesného nebo duševního zdraví
v důsledku zevní události, na vůli postižené osoby nezávislé, působící náhle nebo
poměrně krátkou, časem omezenou dobu (MAŇÁK, WONDRÁK, 2005).
Zranění se dá předcházet mnoha způsoby, jak správnou přípravou, tak výbavou,
jako jsou chránič zápěstí, chránič páteře a helma. Předejít zranění může každý dobrou
fyzickou připraveností na zimní sezónu. Mnohé úrazy jdou na vrub právě velmi malé
fyzické připravenosti, kdy svaly po poměrně krátkodobé zátěži nestačí správně reagovat
na terén- a to právě bývá nejčastější příčinou úrazu (Snowboarding, 2009).
Dle výzkumu provedeného na Jihočeské univerzitě Lubomírem Kuklou a Marií
Bouchalovou vznikl závěr, že na sportovní úrazy mají velký vliv i psychosociální
okolnosti jedince. Většina dotázaných měla úraz do 18 let věku. V tomto období hraje
důležitou roli rodina, škola, přátelé a společenské a fyzické okolí. Ukazuje se, že výskyt
sportovních úrazů byl přímo asociován s mnoha faktory, které posilují agresivitu.
Vzdělání a postavení v povolání vyvolalo ke sportovním úrazům též přímou asociaci.
Patrně proto, že studenti a později manažeři sportovali ve větší míře a byli tedy častěji
vystaveni riziku těchto úrazů než absolventi základních škol, učni a řadoví zaměstnanci.
Vzdělání pravděpodobně ovlivňovalo i životní postoje a názory respondentů s úrazem,
jevily se jako racionálnější. Z těchto souvislostí se nabízí závěr, že úraz není jen
výslednicí náhodného souběhu nepříznivých momentů, ústících do úrazové situace, ale
že úrazová morbidita zapadá velmi těsně do celkového obrazu morbidity fyzické
a psychické a má část příčin v psychosociálních kvalitách (KUKLA, BOUCHALOVÁ,
2007).
Poraněný člověk je často změněn psychicky a po zranění jedná jinak, než
bychom od něj očekávali v normálním stavu. Často bývá egoisticky naladěný
a bezohledný k jiným poraněným. Profesionální povinností zdravotníka je zvládnout
často vyhrocenou situaci jistým a cílevědomým vystupováním.
Závažnost poranění je možno orientačně posoudit na základně stavu vědomí
podle škály Glasgow Coma Scale (GCS) (viz obr. 1, s. 15).
15
GCS slouží k posouzení stavu vědomí. Bodově se hodnotí. Celkový součet bodů
GCS 15-13 svědčí pro lehké mozkové poranění, GCS 9-12 pro středně těžké, GCS 8
a méně pro těžké poranění mozku (MAŇÁK, WONDRÁK, 2005, s. 6).
Z anamnestických dat jsou velmi důležité údaje o mechanismu a okolnostech
úrazu. Informace o předchozích úrazech a operacích jsou rovněž významné, stejně jako
údaje o neurologických příznacích vzniklých již před úrazem (ŠTULÍK, 2010).
Z obecného pohledu jsou diagnostické a terapeutické postupy poranění založeny
na patofyziologickém obraze akutní příhody a rozvoji reakce na příhodu a inzult.
Reakce je jednak místní (bolest, zánět, kontraktura), jednak celková- projevuje se na
vzdálených orgánech a systémech (MAZÁNEK, 1999).
Zdroj: (http://www.docstoc.com/docs/86739373/Glasgow-Coma-Scale-GCS-Glasgow-Coma-Scale-
GCS-Reakce-Podn%C4%9Bt)
Obrázek 1 – Glasgow Coma Scale
16
Povinností každého zdravotníka, který ošetřuje zraněného, je i podrobná
dokumentace všech skutečností na místě úrazu. Jedná se o jedinou ochranu pracovníků.
Na podrobnou a přesně vedenou dokumentaci je v dnešní době kladen vysoký nárok, ale
má to svá opodstatnění. Důležité je, aby v nutném případě, kupříkladu po roce, si
zdravotník po nahlédnutí do dokumentace na příslušný případ okamžitě vzpomněl.
Mohl o něm povědět v pár větách a přesně znal sled událostí na místě případu.
Jelikož svědkům, povětšinou laikům, může připadnout práce zdravotníků na
místě nedostatečná nebo pomalá a aniž by si jakýmkoli možným způsobem ověřili
správnost a odbornost počínání lékařů a záchranářů, směřují své výtky na vyšší místa
záchranné služby. Jedinou obranou je správně vedená dokumentace a věrohodnost
údajů.
Pro traumatizovaného pacienta je limitující především rychlost, s jakou je mu
poskytována adekvátní přednemocniční péče, doba, za kterou se dostane až na operační
sál do rukou erudovaného traumatologického týmu. Tomuto průkaznému faktoru je
třeba přizpůsobit doporučené ošetřovací i organizační postupy zdravotnických
záchranných služeb a při jejich aplikaci mít časový faktor stále na paměti (URBÁNEK,
2005).
17
3 ZLOMENINY
Na horách se nejčastěji jedná o končetinové zlomeniny. Rozdíl je v druhu
vykonávaného sportu a zkušeností lyžaře, snowboardisty. Nezkušení sportovci jezdí
neobratně v částech sjezdovky, kde je málo místa, přičemž dochází k nárazům do osob
stojících nebo jedoucích nebo do pevného předmětu (stromu apod.) ve vysoké rychlosti.
Následkem toho jsou nejčastěji zlomeniny dolních a horních končetin. Jejich popis
a léčbu uvádí následující kapitola.
Všeobecně platí, že účinná prevence úrazu se musí zaměřovat jak na omezení
a úpravu vnějších rizik, tak na zvyšování adaptivních schopností jedince. Ke snížení
četnosti úrazů je důležité uvědomit si nejen to, jak k nim dochází, ale i to, co jim
předchází. V praxi to znamená předvídat možná rizika a současně zajišťovat cílená
bezpečnostní opatření (KUČERA et al., 1999).
Pod pojmem zlomenina rozumíme přerušení celistvosti kosti. Pokud intenzita
násilí překročila hranici pevnosti zdravé kosti, vzniká zlomenina traumatická. Ta vzniká
přímým působením na kost nebo nepřímo přenesením (pád na nataženou končetinu).
Typy:
- traumatické – vlivem poškození dlouhé kosti, pacient má pocit tzn. nevlastní
končetiny,
- patologické – již drobným traumatem nemocné kosti,
- únavové – dlouhodobým přetěžováním.
Dělení:
- otevřené – s neporušeným kožním krytem v místě kostní léze,
- uzavřené – s porušením kožního krytu.
18
Příznaky: bolestivost, hematom (malý, ale i velký vedoucí k hemoragickému
šoku), zduření, edém, deformace, omezená hybnost, krepitace u úplných zlomenin,
vyčnívající úlomek kosti nebo patrný změněný průběh kosti.
Cave: vnitřní krvácení (hemoragický šok), tuková embolie z kostní dřeně do
plicnice, poranění šlach, cév, nervů.
První pomoc, odborná péče: repozice mírným tahem a protitahem a dokonalá
imobilizace přes dva klouby (znehybnění kloubu i pod zlomeninou). Chlazení,
analgezie, u zlomenin dlouhých kostí protišoková léčba, u otevřených sterilní krytí.
U podchlazených pacientů zahřívání (BYDŽOVSKÝ, 2008).
3.1 Horní končetina (memrum superius, extremitas superior)
3.1.1 Zlomeniny předloktí (antebrachium)
Krevní ztráta až 400 ml.
Spojené mnohdy se zlomeninou zápěstí. Časté zejména u snowboardistů.
První pomoc: ke znehybnění se používá malý a velký zpevněný šátkový závěs
nebo vakuová dlaha, fraktura v horní polovině se fixuje v supinaci, v dolní polovině
v pronaci.
3.1.2 Zlomeniny kosti pažní (humerus)
Příznaky: krevní ztráta až 800 ml, omezený pohyb, krepitace.
První pomoc: stejně jako u předloktí se používá zpevněný šátkový závěs nebo
vakuová dlaha.
3.1.3 Zlomeniny klíční kosti (clavicula)
Nejčastější příčinou je pád na rameno. Časté u snowboardistů. Hrozí proniknutí
kůží.
První pomoc: ke znehybnění se používá osmičkový obvaz zad (přes ramena
a v axilách, kříží se na zádech, do podpaží se vkládají vatové polštářky, aby nedošlo
k útlaku žil) nebo šátkový závěs.
19
3.1.4 Zlomeniny článků prstů
Imobilizace hliníkovou dlahou na prsty.
3.2 Dolní končetina (membrum inferius, extremitas inferior)
3.2.1 Zlomeniny kostí bérce (crus)
Příznaky: bolestivost v místě úrazu, otok.
Cave: krevní ztráta až 1 litr.
První pomoc: vakuová dlaha.
3.2.2 Zlomeniny kosti stehenní (femur)
Příznaky: krevní ztráta až 2 l, riziko vzniku hemoragického šoku, vysoká
bolestivost, vytáčení nohy ven.
První pomoc: imobilizace vakuovou dlahou i pomocí šátku ke zdravé končetině,
případně protišoková terapie.
Zdroj:
http://www.facebook.com/photo.php?fbid=10151513662314382&set=a.10151403216319382.511318.
51066214381&type=3&theater
Obrázek 2 – Imobilizace levé dolní končetiny vakuovou dlahou
20
3.2.3 Zlomeniny pánve (pelvis)
Pánev je spojení párových pánevních kostí, křížové a kostrče. Kostmi
ohraničený prostor tvoří dutinu pánevní. Poranění pánve jsou obvykle zapříčiněna
působením velké síly nebo přiražením k tvrdé překážce (náraz do stromu). Vždy je třeba
myslet na poranění velkých cév, břicha a nitropánevních orgánů. Vzhledem k velkému
množství cévních pletení, které jsou v pánvi uložena, je poraněný ohrožen velkým
vnitřním krvácením a následným rozvojem šokového stavu (ELIÁŠOVÁ, VOLDŘICH,
2008, s. 18).
Příznaky: velká bolestivost při tlaku na symfýzu a lopaty kosti kyčelní.
Cave: krevní ztráta až 5 l, riziko rychlé traumatické exsanguinace,
hemoragického šoku.
První pomoc, odborná péče: stažení pánve šátky nebo pánevním pásem v poloze
převrácené židle. Protišoková terapie.
21
4 PŘEPĚTÍ, POHMOŽDĚNÍ, VYKLOUBENÍ
Poranění kloubů patří spolu se zlomeninami mezi nejčastější zranění při sportu.
Může mít různé příznaky a příčiny. Dochází k poškození vazivového pouzdra.
4.1.1 Přepětí (distensio)
Přepětí vaziva nebo šlach.
Příznaky: malý otok se snesitelnou bolestivostí. Jedná se o nejméně závažné
zranění.
První pomoc: ledování postiženého místa.
4.1.2 Pohmoždění (contusio)
Příznaky: hematom na základě porušení cév, bolest.
První pomoc: ledování postižené končetiny.
4.1.3 Vykloubení (luxatio)
Vzniká přímým i nepřímým násilím i prudkým aktivním pohybem. Hlavice
opustí jamku, ale nevrací se (díky poloze a tahu svalů). Pokud se styčné plochy ještě
částečně dotýkají, nazývá se subluxace.
Nejčastěji ramenní (luxatio humeri) a kolenní kloub (luxatio genus).
Příznaky: viditelně zřejmá dislokace, při pokusu o pohyb klade končetina
pružinový odpor, s velkou bolestivostí se vrací do patologické polohy.
První pomoc, odborná péče: imobilizace v patologické poloze, chlazení bez
pokusů o nápravu, ověřit intaktnost probíhajících nervů (hybnost, čití) a cév (pulzace),
analgezie (BYDŽOVSKÝ, 2008, s. 113, 114; MAŇÁK, WONDRÁK, 2005).
22
5 OMRZLINY, PODCHLAZENÍ
Poškození chladem vzniká v důsledku snížení teploty organismu, při kterém
dochází buď k místnímu poškození (omrzliny), kdy jsou periferie těla bez dostatečné
pokrývky nebo k celkovému prochladnutí (podchlazení).
5.1 Omrzliny
Místní změny nízkých teplot se projevují nejčastěji na dolních končetinách, dále
na akrálních částech těla. Pro vznik omrzliny je rozhodujícím faktorem nejen stupeň
chladu, ale rovněž délka jeho působení. Tak může vzniknout omrzlina i při poměrně
malém mrazu, je-li postižený chladu vystaven velmi dlouho. Svůj vliv má i síla větru.
Při vysoké síle větru se pocitová teplota výrazně snižuje.
Příčiny: spasmus kožních cév, z toho plynoucí hypoxie a tkáňová ischemie.
Vznik ledových mikrokrystalků.
Příznaky: otoky, puchýře. Podle stupně postižení rozeznáváme tři stupně
omrzlin.
Dělení omrzlin:
1. stupeň: zarudlá, chladná kůže, málo citlivá, otoky. Zhojení bez následků.
2. stupeň: necitlivá, nažloutlá nebo nafialovělá kůže s puchýři.
3. stupeň: nekróza, amputuje se, zmrzlé tkáně jsou křehké a odlamují se.
První pomoc: aktivní, pasivní pohyb zvýrazňující prokrvení, zahřívání. Sterilní
krytí. Vazodilatační léčba. Kůži ničím netřít.
5.2 Podchlazení (hypotermie)
Je stav, kdy je celkový pokles tělesné teploty spojen se selháním termoregulace.
Podchlazení nastává při poklesu tělesné teploty pod 35 ˚C.
23
Příčiny: dlouhodobý pobyt v chladu vyvolaný větrem a vlhkem.
Příznaky: útlum metabolismu, dechové i srdeční aktivity, hypoxie a edém
mozku, arytmie, bezvědomí.
Podle teploty tělesného jádra:
35 ˚C – maximální svalový třes, tachykardie, 300 % spotřeba O2,
34 ˚C – snížená schopnost úsudku,
33 ˚C – těžká porucha vědomí, bradykardie, bronchospasmus, TK zachován,
50 % spotřeba O2,
29 ˚C – bradypnoe, bradykardie, edém plic, bezvědomí, 33 % spotřeba O2,
27 ˚C – vymizení reflexů, fibrilace komor, nutná intubace,
do 24 ˚C – stav zdánlivé smrti, 25 % spotřeba O2, apnoe, asystolie.
Cave: počáteční vazokonstrikce bývá později vystřídána vazodilatací, pocity
tepla až horka, což může u postižených osob vést ke svlékání oděvů.
První pomoc, odborná péče: zabránit ztrátám tepla, pomalé ohřívání, nepodávat
alkohol, termofólie, ohřátý kyslík, ohřáté infúze, protiedémová léčba.
Řízená hypotermie na 32 až 34 ˚C se využívá po úspěšné resuscitaci
(BYDŽOVSKÝ, 2008, s. 126-127).
24
6 POLYTRAUMA
Polytrauma označuje takové poranění, kdy jsou poškozeny nejméně dva tělesné
systémy, z nichž postižení alespoň jednoho systému nebo kombinace těchto systémů
ohrožuje základní životní funkce zraněného. Polytrauma je tvořeno kombinacemi
poranění hlavy, hrudníku, břicha a pohybového aparátu (KOLKOVÁ, 2009., s. 74).
V přednemocniční neodkladné péči je chirurgicko- traumatologická péče možná
a nutná jen v minimální míře. Zajištění základních životních funkcí a rychlý transport
do traumacentra stojí na prvním místě v pořadí priorit.
Závažnost se po prvním rychlém orientačním vyšetření dá zařadit do tří
základních skupin podle traumatického postižení a podle šokového indexu (viz kapitola
9.1 Šokový stav, s. 32).
Závažnost 1. stupně – rozsáhlé kontuze, hluboké rány, zlomeniny, mozkolebeční
poranění 1. stupně, šokový index = 1,0.
Závažnost 2. stupně – poranění dvou orgánů nebo orgánových systémů
z 1. skupiny, zlomeniny dlouhých kostí, sériová zlomenina žeber, šokový index nad 1,2.
Závažnost 3. stupně – poranění nejméně dvou orgánů uvedených ve 2. skupině,
krvácení, tříštivé zlomeniny, hrudní a břišní poranění, šokový index 1,5.
Orientační určení závažnosti poranění doplňují parametry základních životních
funkcí a zpřesňují oběhové kritérium šokového indexu. Základní údaje:
dýchání- počet, hloubka, pevnost a pohyb hrudní stěny, vykašlávání krvavého
sputa, SpO2,
oběh- krevní tlak, tepová frekvence, kapilární návrat,
vědomí a neurologické projevy- orientovanost, amnézie, hloubka bezvědomí,
Glasgow Coma Scale, křeče, motorická hybnost, zornice, pohyby bulbů…
První pomoc, odborná péče: kyslík, monitorace základních životních funkcí,
stavění krvácení, žilní vstupy- minimálně dva. Dále posádky s lékařem- analgezie,
25
sedace, ETI, UPV, infúzní terapie, fixace skeletu, zahřívání. Rychlý transport do
traumacentra (DRÁBKOVÁ, 2002, s. 35-40).
26
7 KRANIOCEREBRÁLNÍ PORANĚNÍ
Kraniocerebrální poranění (KCP) se v dnešní době vyskytují stále častěji.
Představují významný problém nejen zdravotnický, ale i psychosociální. KCP patří
mezi nejčastější příčiny úmrtí mladých lidí a také jsou častou příčinou doživotní
invalidity. Tragickým následkům mnohdy nezabrání ani přilba, která by při sjezdovém
lyžování měla být základním ochranným prostředkem.
Obecně si při hodnocení závažnosti KCP všímáme délky bezvědomí, délky
traumatické amnézie, přítomnosti ložiskových příznaků, rozsahu a charakteru zevního
poranění hlavy. Prognózu pacientů se závažnějším KCP zásadním způsobem ovlivňuje
přítomnost přidružených poranění v rámci polytraumatu, ta mohou vést k hypoxii
a hypovolemii (FALTYS, KALINOVÁ, 2010, s. 86).
7.1 Poranění lebky
7.1.1 Zlomeniny klenby
Prasklina (fissura), vpáčená zlomenina (impresse).
7.1.2 Zlomenina spodiny lebeční (base lební)
Kost týlní, spánková, čichová, čelní, klínová.
Příznaky: vytékající krev z nosu, ucha, mnohdy s příměsí likvoru, časté
bezvědomí, závrať, obvykle rychlá smrt (porušení prodloužené míchy). Po několika
hodinách vzniká brýlový hematom.
První pomoc, odborná péče: elevace horní poloviny těla, zajištění základních
životních funkcí.
Cave: riziko infekce (meningitida, absces).
27
7.2 Poranění mozku
7.2.1 Otřes mozku (commotio cerebri) 1. stupeň
Dočasná, spontánně reversibilní změna ve funkci neuronů.
Příznaky: krátkodobé bezvědomí (do 30 minut), bolest hlavy, amnézie na
událost, závratě, zvracení, bledost pocení, tachykardie ale i bradykardie.
První pomoc, odborná péče: analgetika, protiedémová léčba, sledování stavu
vědomí, neurologické vyšetření, krční límec, vakuová matrace. Transport do
nemocnice, vyšetření na CT.
7.2.2 Zhmoždění mozku (contusio cerebri) 2. stupeň
Ložiskové mechanické poškození mozku (roztržení axonů), vznikají
prokrvácené nekrózy, edém kolem léze.
Příznaky: ztráta vědomí, dezorientace, amnézie po nabytí vědomí. Neurologické
poruchy podle lokalizace léze – vymizelá fotoreakce, decerebrační a dekortikační
postavení končetin.
První pomoc, odborná péče: sledování základních životních funkcí, neurologické
vyšetření, protiedémová léčba. Péče o dýchání, prevence infekce. Fixace krčním
límcem, chlazení hlavy.
7.2.3 Stlačení mozku (compressio cerebri) 3. stupeň
Sekundární poškození mozku stlačením hematomem (subdurálním, epidurálním,
subarachnoideálním) – viz dále.
7.3 Intrakraniální (nitrolební) krvácení
7.3.1 Epidurální krvácení
Tepenné krvácení mezi lebku a tvrdou plenu mozkovou.
Příčiny: fraktury klenby lební, tupé úrazy hlavy.
28
Příznaky: třífázový průběh s dvoufázovým bezvědomím a lucidním
intervalem. Lucidní interval trvá obvykle hodiny, postižený je při vědomí s bolestmi
hlavy, závratěmi, zvracením, může být změna psychiky, anizokorie zornic, křeče.
Později nastává druhé, hluboké bezvědomí, může končit smrtí.
První pomoc, odborná péče: dle stavu pacienta. Monitorace fyziologických
funkcí, analgezie, v případě nutnosti endotracheální intubace, transport do nemocnice na
vyšetření CT a další.
7.3.2 Subdurální krvácení
Krvácení mezi tvrdou plenu a pavučnici (arachnoidea).
Příčiny: tup poranění hlavy, častější než epidurální.
Příznaky: pomalý rozvoj (dny, týdny), zmatenost, bolest hlavy, jednostranné
křeče. Příznaky nebývají tak jednoznačné jako u epidurálního krvácení, časté
epileptické projevy.
První pomoc, odborná péče: shodná jako u epidurálního krvácení.
7.3.3 Subarachnoideální krvácení
Krvácení mezi pavučnici a měkkou plenu (pia mater). Těsně nad mozkem.
Příčiny: při kontuzi kůry, ruptura aneurysmatu.
Příznaky: ztuhlost šíje (pacient nedá bradu na sternum), bolest hlavy, porucha
vědomí, nevolnost, závratě, světloplachost, bradykardie, křeče.
První pomoc, odborná péče: shodná jako u epidurálního krvácení.
7.3.4 Intracerebrální krvácení
Krvácení do mozkové tkáně.
Často u fraktur klenby lební.
Příznaky: rychle se rozvíjející neurologické příznaky, edém mozku.
29
První pomoc, odborná péče: shodná jako u epidurálního krvácení
(BYDŽOVSKÝ, 2008; POKORNÝ et al., 2002; SMRČKA et al., 2001).
30
8 LAVINOVÉ NEBEZPEČÍ
Ačkoliv v České republice hory nepřesahují více než dva tisíce metrů nad
mořem, velmi často zde hrozí lavinové nebezpečí, které mnozí sportovci, zejména
snowboardisté a skialpinisté, podceňují.
V našich nejvyšších horách Krkonoších je evidováno celkem 39 lavinových
svahů. Laviny s postižením osob jsou velmi relativně vzácné. Podle dostupných údajů
v letech 1900-2005 při lavinových nehodách na české straně Krkonoš bylo zasypáno
51 osob s letalitou 23,5%. Průměrně dochází k jednomu úmrtí za 8 let, ale v posledních
letech obětí značně přibylo (TRUHLÁŘ, 2009).
Horská služba má za úkol monitorovat lavinovou aktivitu v lavinovém katastru.
Podle sněhové a povětrnostní situace provádí tzv. lavinová měření, při kterých je na
základě posouzení mnoha fyzikálních parametrů sněhové pokrývky zpracován výstup
a na jeho základě vyhlašován stupeň lavinového nebezpečí (KLEPŠ, 2012, s. 16).
Při celkovém zasypání tj. překrytí hlavy i trupu sněhem se uplatňuje triáda
patofyziologických mechanismů: hypoxie, hypotermie a hyperkapnie. Případný úraz
celkový stav ještě zhoršuje. Přežití lavinové nehody závisí na 4 prognostických
faktorech: době zasypání, přítomnosti vzduchové kapsy a průchodnosti dýchacích cest,
tělesné teplotě a plasmatické koncentraci draslíku. Po přežití lavinové nehody může
vzniknout posttraumatická stresová porucha (poruchy spánku, nechutenství, úzkostné
stavy, deprese) vyžadující dlouhodobou psychologicko-psychiatrickou péči
(TRUHLÁŘ, 2009).
Při zasypání je třeba snažit se o vyproštění a vytvoření vzduchové kapsy před
sebou. Šetřit kyslíkem, křičet jen v případě, že jsou slyšet hlasy.
Většina osob přežívá minimálně 15 minut od zasypání, 35 minut jen osoby
s vytvořenou vzduchovou kapsou.
Základní chybou zachránců je předčasné opuštění laviniště (pro pomoc odchází
jeden člen skupiny až po 15 minutách neúspěšného hledání).
31
Po ohledání místa laviny se sonduje holemi v sítu vpichů 75x75 cm (mezi
chodidly), jemněji pak po 25 cm (vedle levého chodidla).
Nutností je označení prohledané oblasti.
Při změně odporu se sonda nevytahuje, ale zapichuje se další.
Vyhrabávání se provádí zásadně z boku, aby nedošlo ke zborcení případné
vzduchové kapsy.
Po vyproštění: kontrola základních životních funkcí, případně KPCR, ošetření
úrazů, postup jako při jiném podchlazení (BYDŽOVSKÝ, 2008).
Zdroj: http://www.studak.cz/jake-je-to-pod-lavinou/
Obrázek 3 – Sondování laviny holemi
32
9 ČASNÉ POÚRAZOVÉ REAKCE A KOMPLIKACE
9.1 Šokový stav
Šok je komplexní odpovědí organismu na akutní významné snížení krevního
tlaku, prokrvení a oxygenaci tkání na absolutní nebo relativní hypovolémii (snížení
objemu kolujících tekutin).
Uvedené příčiny se mohou projevit různými formami šokových stavů, ale těžká
poranění nejčastěji provází šok hemoragický (hypovolemický).
Šok probíhá ve třech fázích:
1. fáze: kompenzovaný šok – centralizace oběhu hypoperfúzí podkoží
a vaziva, reakce těla na prudké snížení tlaku – tachykardie, vyplavení
katecholaminů,
2. fáze: dekompenzovaný šok – tachykardie na úkor diastoly, systoly komor
jsou tak rychlé, že se nestačí plnit, srdeční výdej klesá. Periferní hypoxie,
zvýšený kapilární návrat, orgánová ischemie,
3. fáze: ireverzibilní šok – bez řešení příčiny a účinné terapie se rozvíjí
multiorgánové selhání, které končí smrtí.
Příznaky: porucha vědomí, apatie nebo mnohomluvnost, neklid, agrese, bledost,
pocení, povrchní dýchání, prodloužení kapilárního návratu nad 2 sekundy.
Známkou počátku rozvoje šokového stavu je relativní nebo absolutní
hypovolémie – krevní ztráta nad 500 ml kolujícího objemu.
Hemoragický šok odpovídá ztrátě 20-30 % krve.
Výpočet šokového indexu (Allgowerův šokový index) = tepová frekvence :
systolický TK.
Méně než 1- norma, 1,0 hrozící šok, 1,2 lehký šok, 1,5 střední šok, více než
2 těžký šok.
33
Klasifikace hemoragického šoku podle krevní ztráty:
I. třída – do 750 ml – pulz do 100/min, normotenze, normální kapilární návrat.
Léčba: krystaloidy.
II. třída – do 1500 ml – pulz 100-120/min, normotenze, prodloužený kapilární
návrat.
Léčba: koloidy.
III. třída – do 2000 ml – pulz 120-140/min, hypotenze, prodloužený kapilární
návrat, úzkost, zmatenost, bledost.
Léčba: koloidy.
IV. třída – nad 2000 ml – pulz nad 140/min, tlak neměřitelný, chybí kapilární
návrat, kůže bledá, akutní ohrožení života.
Léčba: transfúze (BYDŽOVSKÝ, 2008, s. 72-74; MAŇÁK, WONDRÁK, 2005,
s. 8).
9.2 Tuková embolie
Syndrom tukové embolie je závažnou komplikací zejména dlouhých kostí
dolních končetin a pánve.
Zahrnuje nejčastěji tři symptomy: plicní nedostatečnost, kožní petechie,
mentální poruchy.
Dochází k proniknutí tukové embolie z kostní dřeně do plicnice s projevy (kašel
a krvavé sputum).
K proniknutí tukové embolie do mozku – delirium, somnolence, neklid, křeče.
Prevence: Heparin (BYDŽOVSKÝ, 2008, s. 117; MAŇÁK, WONDRÁK, 2005, s.10).
34
PRAKTICKÁ ČÁST
10 KAZUISTIKY
V praktické části bakalářské práce jsou uvedeny kazuistiky pacientů, kteří si
způsobili úraz na horách, převážně v Krkonoších, buď svým anebo cizím zaviněním.
Osobní údaje v kazuistikách byly pozměněny z důvodu ochrany osobních dat. Ostatní
části záznamu jsou pravdivé.
10.1 Kazuistika č. 1
Zdravotnické operační středisko přijalo tísňové volání, jehož obsahem byl úraz
lyžaře na sjezdové trati. Podle informací od volajícího se jedná o 37letého muže, který
upadl na lyžích a pravděpodobně si poranil horní končetiny a hlavu. Na místo je vyslána
horská služba a zdravotnická záchranná služba. Horská služba se pokouší o šetrný
transport pacienta na základnu k následnému ošetření zdravotnickou záchrannou
službou.
Čas výzvy: 20:41
Čas výjezdu: 20:42
Příjezd na místo: 20:58
Odjezd z místa: 21:22
Příjezd do ZZ: 21:41
Čas odjezdu ze ZZ: 21:50
Návrat na základnu: 21:55
Ukončení výjezdu: 21:57
Posádka vozu RZP: zdravotnický záchranář, řidič-záchranář
Místo zásahu: stanoviště horské služby
Při příjezdu na místo je pacient již svezen horskou službou na základnu horské služby
a primárně ošetřován.
35
Anamnestická data
Osobní anamnéza: pacient se s ničím neléčí, vážněji nestonal.
Farmakologická anamnéza: pacient žádné léky pravidelně nebere.
Alergická anamnéza: Penicilin, Acylpyrin, Cefaclen.
Pracovní anamnéza: pacient pracující, na horách rekreačně.
Nynější onemocnění
Pacient upadl na lyžích ve vyšší rychlosti hlavou a rukama do sněhu. Poranil si obě
horní končetiny a nos. V bezvědomí nebyl, amnézie na událost nepřítomna, ochrannou
helmu neměl.
Objektivní nález
Pacient sedí, je při vědomí, orientovaný místem, časem, osobou, akce srdeční
pravidelná, dýchání fyziologické. Pro velkou bolest obou horních končetin manipulace
nemožná. Kožní kryt horních končetin neporušen. Obě horní končetiny v patologické
poloze. Hlava bolí, odřenina a otok nosu. Krk nebolí, šíje volná. Páteř nebolestivá. Trup
nebolí, břicho měkké, prohmatné, nebolestivé. Pánev pevná. Bez známek dalších
traumat. Nauzea nepřítomna.
Vyšetření
Fyziologické funkce: tlak krevní (TK): 155/88 mmHg
Tepová frekvence (P): 65 pulzů/min
Dechová frekvence (DF): 14 dechů/min
SpO2: 97 %
GCS: 15 bodů
Postup, ošetření a léčba
Zajištění žilního vstupu kanylou o velikosti G20 (růžové barvy) a následná telefonická
konzultace s lékařem zdravotnické záchranné služby z důvodu velké bolestivosti
a podání případné analgezie. Po konzultaci lékaře zdravotnický záchranář podává
intravenózně jednu ampuli Sufentanylu velmi pomalu. Fixace horních končetin
šátkovým závěsem. Sterilní krytí oděrky na nose.
36
Pacient si pro velkou bolestivost nachází pro transport do zdravotnického zařízení
úlevovou polohu. Transport do nejbližšího zdravotnického zařízení je za stálé
monitorace vitálních funkcí bez komplikací. Předání bez komplikací.
Dg: S 49.9 Poranění ramene a paže HKK
S 09.9 Jiné poranění hlavy
Nemocniční péče
Pacient přijat od záchranné služby 21:45 po úrazu na lyžích, kde upadl přes hlavu
a poranil si ramena horních končetin.
Objektivně: orientovaný, při vědomí, spolupracující, stenokardie 0
Hlava: otok a bolest nosu, bez krepitace, dále nebolestivá, zornice isokorické,
fotoreakce přítomna
Krk: nebolí, pulsace bez šelestů
Horní končetiny: oboustranně deformity ramen, prázdné kloubní jamky, addukce
Neurologicky bez lateralizace, bez meningeálního dráždění.
Dg: luxace obou ramenních kloubů s odlomením velkého hrbolu oboustranně
Léčba: operační revize, RTG po revizi
Závěr: pacient přijat od záchranné služby po pádu na lyžích s luxací obou ramenních
kloubů s odlomením velkého hrbolu oboustranně. Indikována fixace. Vpravo přítomna
dislokace, indikována operační revize. Levé rameno léčeno repozicí a fixací.
Po třech dnech operační revize. Bez komplikací.
Fixace obou ramen snáší bez obtíží. Prokrvení, hybnost a citlivost zachovány. Pulsace
v normě.
Po šesti dnech léčby propuštěn domů v dobrém stavu.
Medikace: Stilnox 10 mg p.o., Clexane O,2 ml s.c., Novalgin 5ml/ 100ml F1/1 i.v.
Doporučení: stehy a fixace ponechat 14 dní, začít cvičit, analgetika dle potřeby.
Kontrola, RTG dle domluvy.
37
10.2 Kazuistika č. 2
Zdravotnické operační středisko přijalo výzvu o úrazu lyžařky, běžkařky. Dle
zjištěných informací se jedná o 16letou dívku, která upadla na běžkách, přičemž si
hůlku vrazila do břicha a poranila se. Dívka poté ještě došla na chatu, kde začala
kolabovat. Dispečink na místo posílá leteckou záchrannou službu z důvodu případné
závažnosti úrazu, ale také místa zásahu, kterým je těžko dostupný a vysoce položený
terén Krkonoš. I pozemní zdravotnická záchranná služba je přivolána.
Čas výzvy: 14:13
Čas výjezdu: 14:14
Čas příjezdu: 14:32
Čas odjezdu: 14:38
Příjezd do ZZ: 14:59
Návrat na základnu: 15:11
Ukončení: 15:13
Posádka vozu RZP: zdravotnický záchranář, řidič-záchranář
Místo zásahu: stanoviště horské služby
Při příjezdu zdravotnické záchranné služby na místo je již pacientka svezena vrtulníkem
zdravotnické záchranné služby ke stanovišti horské služby a připravena na předání
pozemní posádce.
Anamnestická data
Osobní anamnéza: s ničím se neléčí
Farmakologická anamnéza: žádné léky pravidelně nebere
Alergická anamnéza: neguje
Nynější onemocnění
Pacientka upadla na běžkách, přičemž si poranila hůlkou břicho. Poté ještě došla na
chatu, kde začala kolabovat.
38
Objektivní nález
Prvotně ošetřena leteckou záchrannou službou. Pacientka dýchá spontánně, bez dušnosti
a cyanózy, hyperventiluje. Orientovaná, při vědomí, spolupracuje. Zornice isokorické,
reakce na osvit přítomna. Má pocity úzkosti, strach. Hlava nebolestivá, bez patologie,
krk nebolí, šíje volná. Bolestivý loket levé horní končetiny- zhmožděnina. Trup pevný,
břicho pohmatově bolestivé v epigastriu, ale měkké, prohmatné, bez resistence. Pánev
pevná, levá dolní končetina v závislosti na pohybu bolestivá- zhmožděniny.
Neurologicky bez lateralizace.
Vyšetření
Fyziologické funkce: tlak krevní: 132/81 mmHg
Tepová frekvence: 83 pulzů/min
Dechová frekvence: 15 dechů/min
SpO2: 98 %
GCS: 15 bodů
Postup, ošetření a léčba
Zajištěný žilní vstup kanylou o velikosti 20G růžové barvy již od letecké záchranné
služby. Nasazen roztok Ringer 500 ml intravenózně. Za stálé monitorace vitálních
funkcí a doprovodu učitele transport na nejbližší chirurgické pracoviště bez komplikací.
Dg.: S 56.9 Poranění břicha
Hyperventilace
10.3 Kazuistika č. 3
Zdravotnické operační středisko přijalo v poledních hodinách výzvu od
účastníků nehody na sjezdové trati. Obsahem výzvy bylo údajné zranění 16letého
chlapce, který si stěžuje na bolesti páteře. Zdravotnické operační středisko vysílá na
místo nehody leteckou záchrannou službu a pozemní záchrannou službu
Královéhradeckého kraje.
39
Čas výzvy: 12:54
Čas výjezdu: 12:55
Čas příjezdu: 13:16
Čas odjezdu: 13:40
Příjezd do ZZ: 14:03
Odjezd ze ZZ: 14:14
Návrat: 14:18
Ukončení: 14:24
Čas dojezdu na místo nehody je delší z důvodu špatného počasí a obtížného terénu.
Pacient svezen ve vakuové matraci horskou službou na stanoviště pod sjezdovou tratí,
kde posléze přistává vrtulník letecké záchranné služby a následně přijíždí pozemní
posádka zdravotnické záchranné služby.
Posádka vozu RZP: zdravotnický záchranář, řidič-záchranář
Místo zásahu: stanoviště horské služby
Anamnestická data
Osobní anamnéza: s ničím se neléčí
Farmakologická anamnéza: žádné léky pravidelně nebere
Alergická anamnéza: neguje
Nynější onemocnění
Pacient upadl na běžkařské trati přes hlavu na ruce. Stěžuje si na bolesti páteře.
Kolemjdoucí volají linku 155.
Objektivní nález
Při příletu do obtížného horského terénu pacient orientovaný, při vědomí, komunikuje,
spolupracuje. Na místo přijíždí i horská služba. Pacientovi nasazen krční límec
z důvodu podezření na poranění páteře. Zornice isokorické, hlava nebolestivá, krk
nebolí. Horní i dolní končetiny bez patologického nálezu. Bolestivá hrudní páteř. Břicho
symetrické a nebolestivé, pánev pevná, nebolestivá. Pacient v ose přesunut do vakuové
matrace, naložen do vrtulníku záchranné služby a dopraven na stanoviště horské služby.
40
Po konzultaci s lékařem vyššího dětského pracoviště doporučen transport pozemní
posádkou na spádovou chirurgii. Transport ke stanovišti horské služby bez komplikací.
Pacient při předání od horské služby orientovaný, při vědomí, spolupracuje. Hlava
nebolestivá, helmu měl, krk nebolí, z důvodu podezření na poranění páteře krční límec
ponechán. Dýchání fyziologické, bez dušnosti, cyanózy. Horní i dolní končetiny bez
patologie, páteř bolestivá. Pacient zafixován ve vakuové matraci.
Vyšetření
Fyziologické funkce: tlak krevní: 129/67 mmHg
Tepová frekvence: 87 pulzů/min
Dechová frekvence: 14 dechů/min
SpO2: 98 %
GCS: 15 bodů
Postup, ošetření a léčba
Zajištěn periferní žilní vstup kanylou o velikosti 20G růžové barvy, nasazen Ringerův
roztok 500 ml intravenózně. Analgezie- podán dvakrát Novalgin 1 ampule
intravenózně. Celkem 4 ml. Vakuová matrace, krční límec. Za stálé monitorace
vitálních funkcí transport na chirurgickou ambulanci bez komplikací.
Dg.: T 14 kontuze Th páteře
10.4 Kazuistika č. 4
Zdravotnické operační středisko Královéhradeckého kraje přijalo v odpoledních
hodinách v únoru letošního roku výzvu. Jednalo se o srážku dvou lyžařů, jeden ze
zraněných, chlapec 17 let, polské národnosti, si stěžuje na velkou bolest dolní
končetiny. Je při vědomí. Na místo vyráží pozemní posádka rychlé záchranné služby
a místní horská služba.
Čas výzvy: 16:08
Čas výjezdu: 16:09
Čas příjezdu: 16:30
Čas odjezdu: 16:45
41
Příjezd do ZZ: 17:07
Odjezd ze ZZ: 17:23
Návrat: 17:27
Ukončení: 17:39
Pacient je svezen k dalšímu ošetření horskou službou ve vakuové matraci pod
sjezdovou trať.
Posádka vozu RZP: zdravotnický záchranář, řidič-záchranář
Místo zásahu: sjezdová trať
Anamnestická data
Osobní anamnéza: s ničím se neléčí
Farmakologická anamnéza: žádné léky pravidelně nebere
Alergická anamnéza: neguje
Nynější onemocnění
Pacient vypil dvě piva, poté vjel na sjezdovou trať, kde se srazil s jiným lyžařem.
V bezvědomí nebyl, na vše si pamatuje. Helmu měl. Stěžuje si na bolest levé dolní
končetiny. Svezen horskou službou pod sjezdovou trať k dalšímu ošetření.
Objektivní nález
Při příjezdu zdravotnické záchranné služby a předání od členů horské služby je pacient
plně při vědomí, komunikuje, je orientovaný. Členové horské služby uvádí, že při jejich
péči nedošlo k žádné výrazné změně zdravotního stavu pacienta.
Zornice isokorické, hlava nebolestivá, krk volný. Dýchání čisté, bilaterální, horní
končetiny bez úrazu, hrudník pevný, břicho měkké, prohmatné, symetrické. Akce
srdeční pravidelná. Pánev pevná. Levá dolní končetina bolestivá nad kolenem,
patologická poloha. Zafixována vakuovou dlahou.
Zdravotnický záchranář telefonicky konzultuje s lékařem zdravotnické záchranné služby
možnou analgezii. Po nahrávané konzultaci podán pacientovi Novalgin 1 ampule
intravenózně a nasazen Ringerův roztok 500 ml též intravenózně.
42
Vyšetření
Fyziologické funkce: tlak krevní: 100/60 mmHg
Tepová frekvence: 97 pulzů/min
Dechová frekvence: 13 dechů/min
SpO2: 97 %
GCS: 15 bodů
Postup, ošetření a léčba
Zajištěn periferní žilní vstup kanylou o velikosti 20G růžové barvy, nasazen Ringerův
roztok 500 ml intravenózně. Analgezie- podán Novalgin 1 ampule intravenózně.
Celkem 2 ml. Vakuová matrace, vakuová dlaha na levou dolní končetinu. Za stálé
monitorace vitálních funkcí transport na chirurgickou ambulanci bez komplikací.
Dg.: S 79.9 Úraz levé dolní končetiny- femur
10.5 Kazuistika č. 5
Zdravotnické operační středisko přijalo v únoru letošního roku v poledních
hodinách výzvu o úrazu 37letého lyžaře, který si při pádu na lyžích poranil lýtko levé
dolní končetiny. Na místo dispečink posílá pozemní zdravotnickou záchrannou službu.
Čas výzvy: 12:22
Čas výjezdu: 12:23
Čas příjezdu: 12:32
Čas odjezdu: 12:52
Příjezd do ZZ: 13:01
Odjezd ze ZZ: 13:20
Návrat: 13:25
Ukončení: 13:26
Pacient čeká pod sjezdovou tratí na příjezd posádky.
Posádka vozu RZP: zdravotnický záchranář, řidič-záchranář
43
Místo zásahu: sjezdová trať
Anamnestická data
Osobní anamnéza: astma
Farmakologická anamnéza: na astma, ale nepamatuje si názvy
Alergická anamnéza: neguje
Nynější onemocnění
Pacient upadl na lyžích a jejich hranou si poranil lýtko zevně na levé dolní končetině.
Na vše si pamatuje, do hlavy se neudeřil. V bezvědomí nebyl. Stěžuje si na bolest levé
dolní končetiny.
Objektivní nález
Pacient je při vědomí, plně orientovaný, spolupracuje. Zornice isokorické, hlava
nebolestivá, šíje volná. Hrudník pevný, horní končetiny bez úrazu. Dýchání čisté, bez
dušnosti, cyanózy. Břicho měkké, prohmatné, nebolestivé. Na lýtku levé dolní
končetiny řezná rána o velikosti cca 20 cm do délky, do hloubky cca 1,5 cm. Prsty na
dolních končetinách cítí, nebrní, hybnost zachována.
Zdravotnický záchranář telefonicky konzultuje možné podání analgezie s lékařem
zdravotnické záchranné služby. Po telefonicky nahrávané konzultaci pacientovi podána
Sufenta 1 ampule intravenózně. Nasazen na transport Fyziologický roztok 500 ml též
intravenózně.
Vyšetření
Fyziologické funkce: tlak krevní: 128/83 mmHg
Tepová frekvence: 94 pulzů/min
Dechová frekvence: 14 dechů/min
SpO2: 96 %
GCS: 15 bodů
Postup, ošetření a léčba
Zajištěn periferní žilní vstup kanylou o velikosti 18G zelené barvy na levé horní
končetině, nasazen Fyziologický roztok 500 ml intravenózně. Analgezie – podána
44
Sufenta 1 ampule intravenózně. Rána na lýtku levé dolní končetiny sterilně překryta,
lehce krvácí. Transport vleže za stálé monitorace vitálních funkcí na chirurgické
pracoviště bez komplikací.
Dg.: S 89.9 Řezná rána na lýtku levé dolní končetiny
10.6 Kazuistika č. 6
Zdravotnické operační středisko přijalo ve večerních hodinách výzvu o zranění
lyžaře. Na místo vyslána horská služba, která 33letého pacienta ošetřila, ale pro nutné
chirurgické ošetření povolána ještě pozemní záchranná služba.
Čas výzvy: 21:07
Čas výjezdu: 21:07
Čas příjezdu: 21:19
Čas odjezdu: 21:32
Příjezd do ZZ: 21:45
Odjezd ze ZZ: 21:56
Návrat: 22:00
Ukončení: 22:07
Pacient předán záchranné službě horskou službou pod sjezdovou tratí.
Posádka vozu RZP: zdravotnický záchranář, řidič-záchranář
Místo zásahu: sjezdová trať
Anamnestická data
Osobní anamnéza: deprese
Farmakologická anamnéza: Cipralex, Sylprit
Alergická anamnéza: neguje
Nynější onemocnění
Upadl na lyžích, neboť najel do jiného lyžaře, upadl a několikrát se přetočil. Helmu měl,
lyže mu nevypnuly. Na vše si pamatuje, v bezvědomí nebyl. Ošetřen horskou službou,
45
přiložena vakuová dlaha a pacient svezen pod sjezdovou trať k dalšímu ošetření
a transportu.
Objektivní nález
Pacient po celou dobu při vědomí, orientovaný, spolupracuje. Dýchá spontánně, bez
dušnosti, cyanózy. Zornice isokorické. Hlava nebolestivá, šíje volná. Nauzea není. Páteř
nebolestivá, HKK a DKK bez patologie. Akce srdeční pravidelná. Břicho měkké,
prohmatné, nebolestivé. Bolest levé dolní končetiny v oblasti bérce. Citlivost prstů
zachována, hybnost omezena bolestivostí. Bez dalších zjevných známek traumatu.
Zdravotnický záchranář konzultuje s lékařem záchranné služby možné podání analgezie.
Po nahrané konzultaci podána 1 ampule Sufenty intravenózně. Následně transport na
chirurgickou ambulanci bez komplikací.
Vyšetření
Fyziologické funkce: tlak krevní: 160/80 mmHg
Tepová frekvence: 82 pulzů/min
Dechová frekvence: 19 dechů/min
SpO2: 99 %
GCS: 15 bodů
Postup, ošetření a léčba
Pacientovi zajištěn periferní žilní vstup na levé horní končetině kanylou o velikosti G18
zelené barvy. Přiložena vakuová dlaha na levou dolní končetinu. Za stálé monitorace
vitálních funkcí transport na chirurgickou ambulanci bez komplikací.
Dg.: S 89.9 Poranění bérce
Nemocniční péče
Pacient přijat od záchranné služby 21:50 po úrazu na lyžích, kde upadl a poranil si bérec
levé dolní končetiny.
Objektivně: orientovaný, při vědomí, spolupracující, stenokardie 0
Hlava, krk, hrudník, břicho, horní končetiny v normě
Neurologicky bez lateralizace, bez meningeálního dráždění.
46
Levá dolní končetina bolestivá. Otok a krepitace střední partie bérce, kožní kryt
intaktní.
L bérec- tříštivá fraktura ve střední části diafýzy tibie s mírným zkrácením a dislokací,
šikmá zlomenina fibuly o něco níže se stejným posunem.
Dg: Fraktura cruris l.sin.
Hemarthos gen.l.sin.
Deprese, schizofrenie
Léčba: intramedulární osteosyntéza, punkce kolene
Závěr: kontrola 2. den – po osteosyntéze tibie hřebenu postavení dobré.
3. den – hřeb subkondylárně v oblasti tibie svým proximálním
koncem přesahuje konturu kosti. Dále bez komplikací.
4. den – ortopedické konzilium- výpotek v L kolenu, bolest, bez
známek zánětu. Punkce L kolene, vypunktováno 40 ml
tmavé krve.
Partiální léze proximálního úponu vnitřního postranního
vazu kolene. Může souviset se zlomeninou tibie.
Doporučení: led na koleno, cvičení.
6. den – stav pacienta zlepšen, při chůzi bolesti kolena 0, zklidnění
výpotku. Obklady na koleno, polohování končetin,
odlehčení LDK, berle. Kultivace výpotku negativní.
Analgetika dle potřeby.
9. den hospitalizace, pacient propuštěn k domácímu doléčení.
Kontrola dle dohody.
47
11 DISKUSE
Uvedené kazuistiky jsou případy pacientů, kterým se rozlišným způsobem stal
úraz na horách. Rozlišně na své trauma reagovali jak oni, tak jejich okolí. Společným
prvkem bylo to, že jejich zranění bylo takové, že potřebovali vyhledat odbornou pomoc.
V prvním případě se jedná o muže, který si vlastním zaviněním způsobil
poranění rukou a hlavy. Musel být po transportu do nemocnice hospitalizován
a operován. Zamyslíme-li se nad charakterem poranění, nabízí se otázka, jestli pacient
nepřecenil své vlastní možnosti, jak tomu v mnohých případech bývá a jak je uvedeno
v předchozích kapitolách. Toto je jeden z nejčastějších důvodů úrazů v horském terénu.
Postup posádky RZP hodnotíme jako správný. Léčba odpovídala současným
požadavkům a podaná analgezie alespoň zčásti ulevila pacientovi od bolesti.
Ve druhém případě se jedná o mladou dívku, která si na běžkách poranila břicho.
Poté ještě došla na chatu, kde začala kolabovat. Svědci události volají na tísňovou linku,
telefonát byl dispečerkou vyhodnocen jako akutní nejen z pohledu stavu pacientky, ale
také proto, že chata, kde se dívka nacházela, ležela vysoko na svahu v těžko dostupném
terénu. Vyslala proto na místo vrtulník záchranné služby. V tomto případě se nejednalo
o chybu dispečerky, ale o přehnanou reakci okolí. Lidé byli vystrašeni náhlým
zhoršením stavu dívky, přičemž je velice možné, že svoje obavy přenesly i na zraněnou.
Ta najednou svůj stav cítila závažněji, než jaký doopravdy byl. Ale je jasné, že bez
nemocniční prohlídky nelze dělat závěry a důležité je správně situaci vyhodnotit. Při
komunikaci dispečerů s hysterickými lidmi je to ovšem nezřídka velmi obtížné. Po
příletu vrtulníku ZS lékař vyhodnotil stav dívky jako stabilizovaný a byla předána
pozemní posádce ZS. Dívka se uklidnila a transport proběhl bez komplikací. I v tomto
případě hodnotíme postup ZS jako správný.
Ve třetím případě se jednalo o mladého chlapce, který upadl na lyžích a stěžoval
si na bolesti hrudní páteře. Důležité bylo, že pacient je orientovaný a spolupracuje a cítí
všechny končetiny. Na místo opět vzlétl vrtulník ZS. Poranění páteře jsou zrádná,
jelikož během pár minut může dojít k rozvoji obtíží, nejen nesprávnou manipulací se
zraněným, ale také zraněním samotným. Důležitý je tu vždy čas a správný postup.
Pacientovi byl nasazen preventivně krční límec a lékař naordinoval analgezii. Poté
48
chlapce ve stabilizovaném stavu předal pozemní posádce. Zraněný uvádí lehký ústup
bolestí. Transport do nemocničního zařízení proběhl ve vakuové matraci, která pacienta
stabilizuje v ose a on není schopen pohybu. Tento postup je správný.
Ve čtvrtém případě se jednalo o srážku dvou lyžařů. Vždy je důležitá rychlost
a mechanismus úrazu. V tomto případě se jistě jednalo o rychlost vyšší, tím možnost
většího rozsahu zranění. Ač si jeden z lyžařů stěžuje jen na bolest dolní končetiny, vždy
je důležité pacienta důkladně vyšetřit. Může být vylekaný nebo schválně ukrývat další
zranění z důvodu obavy z hospitalizace. Ochranné pomůcky hrají v těchto případech též
velkou roli. Tento muž helmu měl. Po důkladném vyšetření záchranářem zjištěno jen
poranění bérce, to je správným způsobem ošetřeno. Pro velkou bolestivost podána
analgezie a pacient transportován na chirurgii. Druhý lyžař je bez jakýchkoliv obtíží.
Bylo mu řečeno, že při zhoršení jeho stavu má volat 155 nebo vyhledat jinou lékařskou
pomoc. Tento postup je dle standardů a je správný.
V páté kazuistice se jedná o muže, který si pravděpodobně svým neopatrným
chováním na sjezdové trati způsobil úraz bérce levé dolní končetiny. Dispečink na místo
události vyslal pozemní záchrannou službu. Po příjezdu je nutné opět celkové vyšetření
pacienta jako v případě předchozím, ač je zranění pravděpodobně situováno jen na
jednu dolní končetinu. Pacient je klidný a se záchrannou službou spolupracuje, což je
jeden z předpokladů rychlého ošetření a bezproblémového transportu do zdravotnického
zařízení. To se v tomto případě také stalo. Celkový postup posádky ZS se jeví jako
správný ve všech směrech.
V šestém a posledním případě se jedná o mladého muže, který si poranil levou
dolní končetinu nad kolenem. Zde mohl hrát také roli alkohol, který pacient před jízdou
požil. Tím ohrozil i ostatní návštěvníky. Na sobě měl ochranné pomůcky. Jistě zabránily
vážnějšímu zranění. Pacient byl svezen členy horské služby zafixován ve vakuové
matraci. Pod sjezdovou tratí byl celkově vyšetřen ZS a byla mu podána analgezie.
Zdravotnický záchranář na tomto místě správně přiložil vakuovou dlahu na dolní
končetinu, s ní byl pacient také transportován do zdravotnického zařízení. Vše proběhlo
bez komplikací a veškeré postupy zdravotníků byly shledány jako správné.
49
12 DOPORUČENÍ PRO PRAXI
Úrazy v horském terénu nejsou náplní všech výjezdových středisek záchranné
služby v České republice, ale týkají se jen těch, které v blízkosti českých hor leží.
V těchto místech patří úrazy na horách mezi jedny z nejčastějších indikací k výjezdu
posádky. Z tohoto důvodu musí mít zdravotnický záchranář ucelené znalosti o úrazech
v horském terénu. Musí znát jejich možné komplikace a následky. Zdravotnický
záchranář pracující v terénu musí být připraven reagovat na zhoršení stavu pacienta
a předvídat jeho příslušnou léčbu. Důležitá je i psychická příprava na případné
nepříjemné situace spojené jak s konkrétním zraněním nebo také možnou agresí
pacienta a okolí. Profesionalita, empatie a etický kodex pacienta nesmí být neznámým
pojmem pro zdravotníka při každém zásahu.
Dalším důležitým faktorem práce zdravotnického záchranáře v horském terénu
je spolupráce s místní horskou službou. Její pracovníci jsou často v nedostupném terénu
první v kontaktu s pacientem. Při předání pacienta je nutné vždy důkladně odebrat
veškerá možná osobní data, anamnestické údaje a další důležité podrobnosti, které
mohou v následné léčbě hrát neodmyslitelnou roli.
Pravidelná kontrola výjezdového vozu před i po výjezdu, vybavení, množství
léků a přístrojů předem stanovených je v náplni práce zdravotnického záchranáře a jeho
posádky.
Zdraví a bezpečí zdravotníků je při výjezdech do obtížného horského terénu na
prvním místě. Tato práce je velice náročná. Po skončené službě je nutná relaxace
a odpočinek.
Pro zdravotnického záchranáře je důležitá nejen podrobná znalost sanitního
vozu, ale také rozmístění jednotlivých chirurgických ambulancí a trauma center v okolí.
Vědět, jaké zranění je nutné předat do rukou trauma týmu, a kdy si povolat na pomoc
lékařskou pozemní nebo leteckou záchrannou službu, pokud nebyla již indikována
operačním střediskem záchranné služby. Vždy jde o individuální přístup k pacientovi,
přesný odhad a rychlé jednání musí být charakterovou vlastností dobrého
zdravotnického záchranáře.
50
ZÁVĚR
Horský terén skýtá mnohé krásy, ale také nebezpečí. Obsáhnou téměř celou
traumatologii a s tím spojené výjezdy zdravotnických posádek.
Péče o pacienty po úrazech na horách nemusí být často tak složitá, jak je obtížná
doprava na místo nehody. Interval od úrazu po prvotní ošetření je často zásadní. Jelikož
kupříkladu banální zlomeninu může zkomplikovat velmi závažné podchlazení spojené
s omrzlinami z důvodu časové prodlevy.
V posledních letech došlo k významnému posunu ve vybavení sanitních vozů,
léků a speciálního materiálu, jak k ošetření, tak k transportu zraněných. S každým
výjezdem stoupají zkušenosti a profesionalita horské služby i ostatních záchranářů.
S narůstajícím zájmem turistů o zimní sporty vzrůstá každoročně počet úrazů ve
všech věkových kategoriích. Se stejnou měrou se také zvyšuje počet vážných úrazů,
které jsou spojeny se zlepšující se kvalitou služeb. Jedná se o rychlé lyže a dobře
upravené sjezdové tratě. Ovšem přeceňování vlastních sil a dovedností není vhodné.
Problém také skýtají tzv. nové carvingové lyže, tedy nový tvar lyží. Je definován
křivkou, kterou opisují boční hrany lyže. Platí obecné pravidlo, že čím je radius menší
(a tvar lyže výraznější), tím menší oblouk lze na lyži „vykrojit“. Čím snáz lze vykrojit
malý oblouk a čím menší ten oblouk je, tím hůře se lyže bude chovat v oblouku
dlouhém. Pustit se na krátké a extrémně vykrojené lyži šusem dolů se rovná
nebezpečnému pádu. Při carvingu přijímá většinu váhy vnitřní lyže a vnější se jen veze.
V měkčím sněhu se stává, že se pak ona, relativně odlehčená a uvolněná noha
„zapomíná“ za sebou a může dojít ve vteřině k pádu a následnému zranění. Mnoho lidí,
kteří tento styl lyžování nepoužívají, nedokážou pohyb lyžaře „carvera“ odhadnout.
A při rychlém obloučku, který lze na carvových lyžích snadno docílit, se stane, že
jezdec shora smete druhého lyžaře „carvera“. Vždy platí pravidlo, kdo jede shora, je
vinen. Ovšem těžko se to vysvětluje člověku „necarverovi“, který má dojem, že mu
lyžař neočekávaně zkřížil cestu. Vždy je nezbytné mít jistotu, co se na trati kolem,
nahoře i dole děje (SOCHA, 2005).
51
Téměř 90 % dospělých lyžařů, dle statistik horské služby, na českých
sjezdovkách lyžuje bez ochranné helmy. Nitrolebeční poranění a zlomeniny klenby jsou
nejčastější diagnózou při zranění vůbec. Až druhé místo zaujímají zlomeniny končetin.
Když už se lyžař helmu rozhodne pořídit, je důležité dbát na její správnou velikost
a tvar. Helma musí perfektně sedět na hlavě. To se pozná tehdy, když s rozepnutou
helmou dotyčný předkloní hlavu. Helma by neměla z hlavy spadnout. Pokud helma již
absorbovala jeden větší náraz, je nutné ji znehodnotit. Helmy jsou konstruovány tak,
aby vydržely energii jednoho většího nárazu prostřednictvím částečného zničení pěnové
hmoty (6.odkaz www.vitalia.cz/clanky/lyzovani-bez-helmy-vam-muze-zpusobit-smrt).
Tato bakalářská práce se zabývá nejčastějšími úrazy v horském terénu. Jsou
mezi nimi zlomeniny nebo úrazy kloubů, které pacienta po kvalitní léčbě neohrozí ani
neomezí na životě, ale také polytrauma nebo kraniocerebrální poranění, která mohou
mít za následek trvalé poškození pacienta nebo také smrt. Důležité je zamyslet se nad
tím, jaké příčiny jednotlivé nehody nesou a jak jim předejít. V praktické části
v jednotlivých kazuistikách jsou uvedeni pacienti, kteří se na horách poranili. Můžeme
zde dojít ke srovnání a zamyšlení, do jaké míry nesou vinu pacienti sami.
Zdravotnický záchranář se přímo podílí nejen na záchraně lidského života, ale
také na zlehčení utrpení pacientů v prvních okamžicích po úrazu.
Cílem této bakalářské práce bylo seznámit zdravotnické pracovníky
s nejčastějšími úrazy v horském terénu, zvýšit jejich znalosti o příčině, léčbě, první
a odborné pomoci u nehody. Přiblížit také práci zdravotnických záchranářů, jejich
spolupráci s horskou službou, jako neodmyslitelnou složkou zdravotnického systému.
Poukázat na důležitost ochranných pomůcek při návštěvě hor. Cíl práce byl splněn,
a proto se tato práce může stát pro zdravotnické záchranáře a všeobecné sestry pracující
ve výjezdových střediscích (nejen blízko hor) přínosem a vodítkem při výkonu jejich
povolání.
52
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
BYDŽOVSKÝ, J., 2008. Akutní stavy v kontextu. Praha: Triton. ISBN 978-80-7254-
815-6.
ČERVENÝ, R., 2009. Lékařská první pomoc u neodkladných stavů. Postgraduální
medicína. 2009. 11(7), 749-755. ISSN 1212-4184.
ČESKO. Zákon č. 374 ze dne 6. listopadu 2011 o zdravotnické záchranné službě. In:
Sbírka zákonů České republiky. 2011, částka 131, s. 4839-4848.
DRÁBKOVÁ, J., 2002. Polytrauma v intenzivní medicíně. Praha: Grada. ISBN 80-247-
0419-6.
ELIÁŠOVÁ, M. a M. VOLDŘICH., 2008. Úrazy II. Sestra. 18(9), 8. ISSN 1210-0404.
FALTYS, R. a J. KALINOVÁ, 2010. Kraniocerebrální trauma. Sestra. 20(7-8), 86-87.
ISSN 1210-0404.
Historie Horské služby [online]. Horská služba ČR. [cit. 26.02.2013]. Dostupné z:
http://www.hscr.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=537&Itemid=9
KLEPŠ, A., 2012. Pomáhají návštěvníkům horských oblastí. 112. 11(10), 16.
ISSN 1213-7057.
KNOTT, J. W., 2011. Causes of injuries in the mountains: a review of worldwide
reports into accidents in mountaineering. Journal of the Royal Army Medical Corps.
157(1), 92-99. ISSN 0035-8665.
KOLKOVÁ, Z., 2009. Polytrauma v přednemocniční péči. Sestra. 19(12), 74-75.
ISSN 1210-0404.
KUČERA, M. et al., 1999. Sportovní medicína. Praha: Grada. ISBN 80-7169-725-7.
KUKLA, L. a M. BOUCHALOVÁ. M., 2007. Sportovní úrazy a lidský
faktor. Prevence úrazů, otrav a násilí. 3(2), 103-116. ISSN 1801-0261.
53
MAŇÁK, P. a E. WONDRÁK, 2005. Traumatologie: repetitorium pro studující
lékařství. 5. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého. ISBN 80-244-1009-5.
MAZÁNEK, J., 1999. Traumatologie orofaciální oblasti. Praha: Grada. ISBN 80-7169-
774-5.
POKORNÝ, V. et al., 2002. Traumatologie. Praha: Triton. ISBN 80-7254-277-X.
Přednemocniční neodkladná péče (PNP) [online]. Zdravotnická záchranná služba.
©2007 [cit. 26.02.2013]. Dostupné z: http://www.zzskhk.cz/prednemocnicni-pece.html
SMRČKA, M. et al., 2001. Poranění mozku. Praha: Grada. ISBN 80-7169-820-2.
Snowboarding - požitek bez následků? 2010. Prevence úrazů, otrav a násilí. 6(1),
111-113. ISSN 1801-0261.
SOCHA, P., 2005. Carving: masové nebezpečí na sjezdovkách! Cestování iDnes.cz
[online]. 5. prosince 2005 [cit. 15.03.2013]. Dostupné z:
http://cestovani.idnes.cz/carving-masove-nebezpeci-na-sjezdovkach-f0y-
/lyze.aspx?c=A051205_165939_ig_zima_tom
ŠTULÍK, J. et al., 2010. Poranění krční páteře. Praha: Galén. ISBN 978-80-7262-
685-4.
TRUHLÁŘ, A., 2009. Lavinová nehoda - specifika přednemocniční a časné nemocniční
péče. Referátový výběr z anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny. 56, (Supl. 1),
1-31. ISSN 1212-3048.
URBÁNEK, P., 2005. Trauma a čas - čas na trauma. Urgentní medicína. 8(4), 27-28.
ISSN 1212-1924.
WENDSCHE, P., 2009. Míšní poranění u polytraumatizovaného pacienta. In: Poranění
míchy: ucelená ošetřovatelsko-rehabilitační péče. 2. přepr. a rozš. vyd. Brno: Národní
centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, s. 39-40. ISBN 978-80-
7013-504-4.
ZUCHOVÁ, B. a R. ZVOLÁNEK, 2011. Traumatologie: úrazy hlavy a páteře.
Ošetřovatelská péče. 2011, č. 4, s. 28-29.