Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., Praha 5 EDUKAČNÍ PROCES U PACIENTA S HYPERTENZÍ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE KATEŘINA BOHUNSKÁ Praha 2014 VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o. p. s., PRAHA 5 EDUKAČNÍ PROCES U PACIENTA S HYPERTENZÍ Bakalářská práce KATEŘINA BOHUNSKÁ Stupeň vzdělání: bakalář Název studijního oboru: Všeobecná sestra Vedoucí práce: PhDr. Jarmila Verešová Praha 2014 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vykonala samostatně a všechny použité zdroje literatury jsem uvedla v seznamu použité literatury. Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním účelům. V Praze dne 31. 5. 2014 Kateřina Bohunská ABSTRAKT BOHUNSKÁ, Kateřina. Edukační proces u pacienta s hypertenzí. Vysoká škola zdravotnická, o. p. s. Stupeň kvalifikace: Bakalář (Bc.). Vedoucí práce: PhDr. Jarmila Verešová. Praha. 2014., 69 s. Tématem bakalářské práce je edukační proces u pacienta hypertenzí. Teoretická část práce obsahuje historii onemocnění, definici onemocnění, faktory způsobující hypertenzi, diagnostiku hypertenze a léčbu hypertenze. Dále jsou v teoretické části zahnuté ošetřovatelské intervence. Všeobecná sestra musí k pacientovi přistupovat jako k holistické bytosti s bio – psycho – sociálními potřebami. Nosnou části práce je edukace pacienta v oblasti deficitu znalostí o daném onemocnění. Edukační proces dále navazuje na self – monitoring krevního tlaku a rozpoznání naměřených hodnot. Poslední edukační jednotka je zaměřena kompletně na životosprávu, zdravé stravování, pitný režim a pohybové aktivity. V samotném závěru bakalářské práce je doporučení pro praxi. Nedílnou součásti práce je vypracování informačního bulletinu „STOP HYPERTENZI“. Cílem edukace pacienta aby v průběhu léčby a po léčbě nedošlo ke komplikacím způsobené daným onemocněním. Klíčová slova: Edukační proces. Edukace. Hypertenze. Self – monitoring. Životospráva. ABSTRACT BOHUNSKÁ, Kateřina. The education process for patients with hypertension. The College of nursing, o. p. s. Qualification level: Bachelor (Bc.).Thesis supervisor: PhDr. Jarmila Verešová. Prague 2014. 69 pp. The topic of this bachelor's thesis is the education process in patients with hypertension. The theoretical part covers the history of the illness, the definition of the illness, factors causing hypertension, diagnostics of hypertension and the treatment of hypertension. The theoretical part further covers nursing interventions. The general nurse must view the patient as a holistic being with bio-psycho-social needs. The central part of the thesis covers the patient's education in the area where the patient's knowledge about the given illness is deficient. The education process is followed up by blood pressure self-monitoring and the identification of the measured values. The final education unit focuses completely on regimen, healthy eating, drinking regimen and movement activities. In the end of the bachelor's thesis there is a recommendation for practice. An integral part of the thesis is the preparation of the "STOP HYPERTENSION" information bulletin. The goal of the patient's education is the prevention of complications caused by the given illness during the course of treatment and afterwards. Keywords: Educational process. Education. Hypertension. Self- monitoring. Regime. PŘEDMLUVA Edukace pacienta s arteriální hypertenzí je jedním z důležitých faktorů v oblasti léčby a předcházení komplikací, vzniklých v souvislostech s touto nemocí. V další řadě je důležité zkvalitnit a prodloužit život lidem trpící touto nemocí. Tato práce vznikla ve snaze zaměřit se na danou problematiku arteriální hypertenze a roli všeobecné sestry v rámci edukace pacienta. Hypertenze je v současné době velmi diskutovaným tématem, jelikož patří do skupiny tzv. civilizačních nemocí. Tato nemoc bývá často diagnostikovaná pozdě, jelikož začátky bývají mírné mnohdy bezpříznakové. Výběr tématu byl převážně ovlivněn tím, že stále více lidí v mém okolí trpí touto nemocí. Právě proto se chci více zaměřit na prevenci a léčebný režim u pacientů s arteriální hypertenzí. Podklady pro práci byly čerpány ve větší míře z knižních a časopiseckých zdrojů a z menší části z internetových zdrojů. Práce je určena pro všechny zdravotnické pracovníky a studenty, kteří by měli zájem nahlédnout a přiblížit si problematiku arteriální hypertenze a jejich edukace. Teoretická část práce může posloužit pacientům i laické veřejnosti, která by se chtěla touto problematikou zabývat. Touto cestou vyslovuji poděkování vedoucí bakalářské práce PhDr. Jarmile Verešové za usměrňování, podnětné rady a podporu, kterou mi poskytla při tvorbě a zpracování bakalářské práce. OBSAH SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ............................................................................... 9 SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ .................................................... 10 ÚVOD............................................................................................................................. 12 1 POHLED DO HISTORIE........................................................................................... 13 1.1 Historie léčby........................................................................................................... 14 2 ARTERIÁLNÍ HYPERTENZE.................................................................................. 16 2.1 Mechanismy vzniku arteriální hypertenze............................................................... 18 2.1.1 Příznaky hypertenze podle orgánových změn (dle WHO) ................................... 19 2.2 Vyšetřovací metody.................................................................................................. 20 2.3 Léčba........................................................................................................................ 23 2.3.1 Nefarmakologická léčba spočívá v těchto opatřeních: ......................................... 24 2.3.2 Farmakologická léčba:.......................................................................................... 24 2.4 Specifika ošetřovatelské péče u pacienta s hypertenzí ............................................ 26 2.5 Self – monitoring krevního tlaku............................................................................. 28 3 EDUKACE ................................................................................................................. 29 3.1 Základní pojmy........................................................................................................ 29 3.2 Dělení edukace......................................................................................................... 30 4 EDUKAČNÍ PROCES U PACIENTA S HYPERTENZÍ........................................... 32 4.1 Doporučení pro praxi............................................................................................... 51 5 ZÁVĚR ....................................................................................................................... 53 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY............................................................................. 54 SEZNAM PŘÍLOH......................................................................................................... 56 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK AAMI -Association for the Advancement of Medical Instrumentation AP - angína pectoris BMI - bodymass index CMP- cévní mozková příhoda CNS- centrální nervová soustava DM- diabetes mellitus ECHO - echokardiografie EKG - elektrokardiografie ICHS - ischemická choroba srdeční IM - infarkt myokardu JIP- jednotka intenzívní péče RTG - rentgen TK - tlak krve USA- united states of america WHO - World Health Organization SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ Aferentní - dostředivý Aldosteron - hormon kůry nadledvin Analgetika - léky tišící bolest Antagonisté - opačně působící Antirevmatika - protizánětlivé léky Arteriální - tepenný Arterioskleróza - kornatění tepen Asymptomatické osoby - osoby bez příznaků Ateroskleróza - kornatění tepen Atropin - alkaloid obsažený v lilkovitých rostlinách Barbituráty - deriváty kyseliny barbiturové Behaviorální - týkající se lidského chování Cyklosporin - lék ovlivňující imunitní systém Diabetes Mellitus - úplavice cukrová Diastola - období srdečního klidu Diastolický - nejnižší tlak krve Dilatace - rozšíření Edukace - výchova Eliminovat - vylučovat Encefalopatie - onemocnění mozku Endotel - jednovrstvý epitel Endokrinní - s vnitřním vylučováním Epidemiologie - výskyt onemocnění Ergometrie - lékařská metoda, která sleduje srdce při zátěži Esenciální - primární Etiologie - příčina Etiopatogeneze - soubor příčin Fibrinogen - koagulační faktor Glomerulární filtrace - tvorba prvotní moči Glykémie - krevní cukr Hematokrit - je poměr mezi objemem červených krvinek a plné krve Hemodynamika - popis oběhu krve Hemoglobin - červené krevní barvivo Hypelipoproteinemie - Problematika poruch lipidového metabolismu Hypertenze - vysoký krevní tlak Hypertrofie - zbytnění tkáně Hypertonik - člověk trpící vysokým krevním tlakem Insuficience - nedostatečnost Inzulinorezistence - stav, kdy odpověď na podání inzulinu je snížená Ischémie - místní nedokrvenost Kardiovaskulární - veškeré onemocnění srdce Kazuistika - případová studie Kognitivní - poznávací Kortikoidy - hormony kůry nadledvin Laterální - skrytá Likvor - mozkomíšní mok Lipoprotein - proteiny s lipidovou vazbou Maligní - zhoubný Mikroalbuminurie - množství vyloučeného albuminu močí Modifikace - přeměna Morbidita - chorobnost Mortalita - úmrtnost Narkotika - látky ovlivňující psychický stav Palpitace - bušení srdce Patofyziologie - přechod ze zdraví do nemoci a fungování nemocného organizmu Polymorbidita - výskyt více chorob současně Prevalence - poměr počtu všech existujících případů daného onemocnění k počtu obyvatel Primární - prvotní Prognóza - předpokládaný průběh nemoci Proteinurie - výskyt bílkovin v moči Regrese - nevědomý obranný mechanismus Resekce – odstranění části těla Retinopatie - nezánětlivé onemocnění oční sítnice Rezistence - odolnost Sedativa- látky, které utlumují CNS Self - monitoring - samosledování Sekundární - druhotný Systola - stah srdeční svaloviny Systolický - nejvyšší tlak krve Tachykardie - zrychlený srdeční pulz Tonometr - přístroj na měření krevního tlaku Transféry - přenos Validizovat - ověřovat Vazodilatace - rozšíření cévy Vazokonstrikce - zúžení cévy Vertigo - závrať 12 ÚVOD „Díky nemoci známe hodnotu zdraví, díky zlu hodnotu dobra, díky hladu sytost, díky únavě odpočinek.“ Hérakleitos Arteriální hypertenze je jedno z nejčastějších civilizačních onemocnění kardiovaskulárního systému, jenž v pozdějších stádiích může vést až k úmrtí, proto jej odborníci nazývají „tichým zabijákem“. Arteriální hypertenze bývá často označována jako epidemie 21. století. Počet nemocných se vzhledem k době intenzívního spěchu stále zvyšuje, stejně tak přibývá i pacientů v čím dál mladším věku. Nebezpečí onemocnění je právě v tom, že dlouho se nemusí projevit žádné příznaky. Tato choroba na počátku probíhá skrytě, avšak dřív či později dá o sobě vědět. Velmi záleží na tom, zda je člověku vůbec diagnostikována, v jakém klinickém stádiu je diagnostikována a zda se osoba s vysokým krevním tlakem rozhodne podstoupit léčbu. Přestože se ještě mnoho lidí domnívá, že jde o nezávažné onemocnění, a proto jej často podcení, opak je pravdou – hypertenzi je tedy nutno začít léčit co nejdříve, aby se zabránilo vzniku komplikací, jako je kupříkladu infarkt myokardu, srdeční selhání či onemocnění ledvin. Z tohoto důvodu by měly být informace týkající se této choroby více šířeny do společnosti, aby lidé byli motivováni absolvovat pravidelné preventivní prohlídky u svého praktického lékaře. Hlavním cílem bakalářské práce je vypracování edukačního procesu u pacienta s hypertenzí. Dále, podat dostatečné informace o rizikových faktorech vedoucí ke vzniku hypertenze. Nedílnou součástí práce je také informační bulletin s názvem „STOP HYPERTENZI“. Práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. Teoretická část seznamuje čtenáře s historií onemocnění, epidemiologií, etiologií a možnostech léčby hypertenze. Dále je v práci popsána vhodná strava, tekutiny a doporučený pohybový režim. Část praktická se zaměřuje na edukační proces. Seznamuje čtenáře s tím co je to edukace, druhy edukace a s jednotlivými edukačními jednotkami. Vypracována bakalářská práce by měla sloužit jako informační zdroj nejen všeobecným sestrám, ale převážně široké veřejnosti. 13 1 POHLED DO HISTORIE První záznam o krevním tlaku sahá až do roku 669-626 př. Kr. a byl nalezen v lékařských záznamech v Ashorbanipala v Ninive. Jeden z nejvýznamnějších badatelů v oblasti krevního tlaku byl R. Bright. První měření krevního tlaku neproběhlo na člověku, ale na ležícím koni. Stephan Hales, biolog a fyziolog jako první změřil krevní tlak v roce 1733 na ležícím koni v a. Carotis. Úkon provedl tak, že zavedl měděnou trubičku do karotické tepny, která byla spojená se skleněnou trubicí, a zjistil, že krev vystoupla do výše 2 metrů. Až za 163 let došlo k měření krevního tlaku na člověku. První nafukovací manžetu vyvinul S. R. Rocci (1896) a změřil palpačně krevní tlak. V roce 1901 Van Recklinghausen zvětšil šíří manžety. Korotkovy ozvy popsal roku 1905 N. S. Korotkov a popsal systolický a diastolický krevní tlak. Samotný pojem vysoký krevní tlak byl znám již dlouho, ale neexistovala žádná hranice, která by určovala, zda je tlak už vysoký. Od roku 1939 se různě definovaly hodnoty vysokého krevního tlaku, např. p. Woody definoval vysoký krevní tlak jako hodnotu 145/90 mm Hg. Až v roce 1959 Světová zdravotnická organizace (WHO) definovala hodnoty pro vysoký krevní tlak jako 140/90 a 160/95 mm Hg. Evropská společnost pro hypertenzi a Evropská kardiologická společnost v roce 2003 vydaly společná doporučení pro diagnostiku a léčbu hypertenze. Také byl odmítnut americký pojem „prehypertenze“ pro hodnoty 120/80-139/89 a zavedly pojem „vysoký normální tlak“. Po roce 2004 vycházejí publikace Doporučení české společnosti pro hypertenzi. Poslední evropská doporučení vyšla v roce 2007, kde zdůrazňují důkazy na posouzení kardiovaskulárního rizika. Také je zde zdůrazněná úloha metabolického syndromu a zhodnocení postižení cílových orgánů. V tomto roce také došlo k upravení doporučení pro léčbu, a především byla rozšířená doporučená základní laboratorní vyšetření. V neposlední řadě byla schválená Doporučení diagnostických a léčebných postupů u arteriální hypertenze České společnosti pro hypertenzi (SOVOVÁ, 2008). 14 1.1 Historie léčby Léčba hypertenze – 20. a 30. léta: Mnoho desetiletí panovala představa, že je hypertenze způsobená arterioslerozou cév, a proto jakákoliv snaha o snížení krevního tlaku může pacienta ohrozit na životě vznikem ischemických změn orgánů. Až v roce 1928 popisoval Stieglitz vynikající výsledky léčby hypertenze subnitrátem bismutu u 200 nemocných s esenciální hypertenzí. Tento preparát se užíval častěji k léčbě hypertenze než syfilidy, ale v roce 1932 Ayman prokázal bezcennost tohoto preparátu. Proto lze říct, že léčba hypertenze v 20. a 30. letech byla neúčinná, a ani o ní nebyl zájem. Až koncem 30. let americká pojišťovna upozornila, že mortalita stoupá s výší systolického a diastolického tlaku (WIDIMSKÝ, 2001). Léčba hypertenze ve 40. letech Profesor Vančura u nás popsal léčbu hypertenze, která zahrnovala sedativa, narkotika, barbituráty, diuretika, kalcium, magnezium, analgetika, atropin a často byl doporučován nitroglycerin. Tato léčba byla vesměs neúčinná. Dalším léčebným postupem bylo např. ozáření ledvin, pouštění žilou a dokonce vypouštění míšního likvoru. U těžších forem hypertenze, byla nezbytná léčba chirurgická- sympatektomii nebo resekci nadledvin a chirurgická úprava ledvinných tepen. Další možnosti léčby byla neslaná dieta, kterou v roce 1944 popsal Kempner (WIDIMSKÝ, 2001). Léčba hypertenze v 50. letech: V 50. letech byly objeveny první antihypertenzivní látky. Nejdříve se používaly veratrové alkaloidy a ganglioplegika (pentamethonium a hexamethonium). 15 Po roce 1953 se pozvolně rozšiřovala léčba hypertenze. V léčbě pak dominovaly novokainové injekce nebo infuze. Dále se také doporučovala spánková terapie (WIDIMSKÝ, 2001). Léčba hypertenze v 60. letech: V letech 1967 Horák doporučoval jako léky základní řady diuretika nebo reserpin. Při těžších formách hypertenze se doporučovala kombinace reserpinu s thiazidovými diuretiky. U hypertenze komplikovanou srdečním selháním se užívalo ganglioplegika spolu s tiazidovými diuretiky (WIDIMSKÝ, 2001). Léčba hypertenze v 70. letech: Nemocní, kteří trpí jen mírnou hypertenzí, se doporučovala úprava životosprávy. Pokud se neupraví hodnoty krevního tlaku na požadovanou, hodnotu doplní se léčba o farmakoterapii. I v dnešní době se trend vrací k 70. létům. V ostatních letech se principy léčby stále zdokonalovaly, přidaly se preparáty používané do dnes. Jako první volbu se volí úprava životosprávy a rutin. Až po selhání úpravy režimu se volí farmakoterapie (WIDIMSKÝ, 2001). 16 2 ARTERIÁLNÍ HYPERTENZE Arteriální hypertenze je opakované zvýšení krevního tlaku ≥140/90 mm Hg. Tuto hodnotu musíme naměřit alespoň dvakrát, abychom mohli definovat onemocnění (HOMOLKA, 2010). Krevní tlak Arteriální krevní tlak (dále TK) je laterální tlak krevního sloupce na cévní stěnu. Jeho výšku určuje náplň cévního řečiště a vlastnosti cévní stěny. Nejvyšší naměřená hodnota se označuje jako systolický tlak, naopak nejnižší hodnota jako tlak diastolický. Optimální hodnota TK je 120/80 mm Hg (WIDIMSKÝ, 2004). Definice onemocnění Dle kritérií WHO, se označuje za arteriální hypertenzi, opakované zvýšení systolického TK ≥ 140 mm Hg nebo diastolického TK nad ≥ 90 mm Hg. Tato hodnota musí být prokázána alespoň ve dvou ze tří měření minimálně při dvou návštěvách lékaře. Hypertenze se dle etiopatogenetických charakteristik dělí na primární a sekundární. V lidské populaci představuje primární hypertenze 95 % z celkového množství hypertoniků, zbylých 5 % jsou nemocní s hypertenzí sekundární (ŠAFRÁNKOVÁ et al., 2006). Epidemiologie onemocnění Epidemiologické studie prokázaly, že výška TK, je ovlivněna mnoha faktory: věkem, pohlavím, etnicitou a rasou, socioekonomickou úrovní, výživou, spotřebou alkoholu, fyzickou aktivitou a dalšími faktory jako je zevní prostředí. Vztah mezi věkem a TK je pro různé populace téměř neměnný. 17 V Evropě a USA se zvyšuje systolický tlak mezi 20-tým a 70-tým rokem na 120 - 140 mm Hg a diastolický TK na 80-85 mm Hg. Zvyšování se TK, s věkem, není podmínkou. Vyplývá to ze studie, že ve společnostech s primitivním způsobem života zůstává, TK od dospělosti do stáří nezměněn (ŠIMON et al., 2004). Od 80-tých let 20. století se onemocnění arteriální hypertenze stále navyšuje. V západních civilizacích trpí vysokým krevním tlakem přibližně každý druhý dospělý jedinec. Ve věku mezi 25-tým a 29-tým rokem je tlak krve u každé desáté ženy a každého čtvrtého muže zvýšený. Se stoupajícím věkem stoupá i počet lidí trpící hypertenzí. Pouze jedna čtvrtina populace nad 60 let má normální krevní tlak. Německo má nejvyšší prevalenci hypertenze v Evropě. Pouze každý pátý hypertonik v Německu má normální krevní tlak pod 140/80 mm Hg. Praktičtí lékaři se nejčastěji zabývají právě tímto onemocněním. Jedním z nejdůležitějších faktorů bývá stres v zaměstnání a pracovního vytížení. Jen 35 % populace ve středním věku mělo normální krevní tlak. I v Rakousku se lidé obávají hypertenze, ale jen 50 % populace skutečně zná své hodnoty krevního tlaku. V Rakousku je známo přibližně jeden milion hypertoniků. V porovnání s USA, kde 70 % obyvatel zná svůj krevní tlak (ŠIMON et al., 2004). Etiologie onemocnění Lékaři dosud neznají příčinu hypertenze. Tudíž v 95 % případů zůstává příčina neobjasněná. Známe pouze rizikové faktory, jako jsou: věk, pohlaví, dědičnost, kouření, vysoký přísun soli a tuků (ŠTOCHLOVÁ et al., 2007). Dále se může na vzniku hypertenze podílet přidružené onemocnění, jako je diabetes. Dle etiopatogeneze rozlišujeme primární, esenciální hypertenzi, kde známe řadu spouštěcích mechanismů, ale vlastní vyvolávající příčinu neznáme. U sekundární hypertenze, kdy je zvýšený krevní tlak, důsledkem patologického stavu. Pouze u 5 % nemocných je příčina zjevná. U lidí, kde hypertenzi způsobí onemocnění ledvin je častý abnormální nález v moči. 18 Hormonální antikoncepce u žen může mírně zvyšovat tlak krve. U většiny z nich však nepřesáhne hranici hypertenze. Ženy ve věku nad 35 let, které užívají hormonální antikoncepci a kouří cigarety, mají větší riziko vzniku hypertenze a dalších kardiovaskulárních komplikací (WIDIMSKÝ, 2005). 2.1 Mechanismy vzniku arteriální hypertenze V počáteční fázi je hypertenze charakterizována zvýšeným minutovým výdejem při nezměněné rezistenci cév. Postupně vysoký krevní tlak poškozuje cévní endotel, přes který následně snadněji pronikají molekuly (LDL) a začíná proces aterosklerotických změn na cévním endotelu. Na základě poškozeného endotelu se mění i transportní mechanizmy přes buněčnou membránu, jenž vede k trvalé vazokonstrikci – tím i ke zvyšování TK. Na poškození endotel reaguje hypertrofií, rozvíjí se aterosklerotické změny a vzniká trvalá vazokonstrikce. Přestože se později minutový srdeční výdej normalizuje, krevní tlak již nemůže samovolně klesnout (ŠAFRÁNKOVÁ et al., 2006). Patogenetické mechanizmy esenciální hypertenze Mezi základní mechanizmy vzniku esenciální hypertenze se zahrnují faktory genetické, vlivy vnějšího prostředí, endogenní a regulační mechanizmy (SOUČEK et al., 2002). Genetické faktory: U esenciální hypertenze se jedná o polygenní typ dědičnosti, kdy se na regulaci TK, podílí řada genů se vzájemnou interakcí a interakcí se zevním prostředím. V současnosti je pozornost věnována především polymorfismu kandidátních genů, které kódují produkty, jenž se účastní na regulaci krevního tlaku (katecholaminy, systém renin-angiotensin-aldosteron, endotelin) (SOUČEK et al., 2002). 19 Faktory zevního prostředí, tzv. ovlivnitelné faktory: - Zvýšený příjem soli (nad 6 g za den). - Nedostatečný příjem K, Ca, Mg. - Obezita a abdominální obezita. - Zvýšený příjem alkoholu. - Stres a socioekonomický stav (SOUČEK et al., 2002). Poruchy endogenních regulačních mechanizmů a metabolické odchylky: - Centrální a periferní nervový systém, baroreceptory. - Vazokonstrikční a vázodilatační látky. - Endotel a cévní stěna. - Elektrolytové transmembránové transportní mechanizmy. - Renální funkce (exkretorické a endokrinní). - Hemodynamické změny. - Poruchy glukózové tolerance, inzulinorezistence, diabetes mellitus (WIDIMSKÝ, 2008). 2.1.1 Příznaky hypertenze podle orgánových změn (dle WHO) 1. Stupeň, TK ≤ 140–159/90–99 mm Hg - Bez orgánových změn. - Průběh je obvykle bezpříznakový. - Subjektivně se může vyskytnout bolest hlavy, únava, palpitace. - Poruchy paměti, koncentrace a spánku, neurotické potíže. - Objektivní nález při vyšetření je negativní (ŠAFRÁNKOVÁ et al., 2006). 2. Stupeň, TK = 160–179/100–109 mm Hg - Změny na orgánech bez funkčních poruch. - Poškozeno bývá srdce (hypertrofie levé komory), oční pozadí (vinuté arterie, komprese venul, edém papily), ledviny (mírná proteinurie, zvýšený kreatinin v plazmě), cévy (ateroskleróza). - Bývají přítomny subjektivní příznaky jako u 1. stupně. 20 - Objektivní nález při vyšetření – zvedavý úder hrotu, hypertrofie a přetížení levé srdeční komory (ŠAFRÁNKOVÁ et al., 2006). 3. Stupeň, TK ≥ 180/110 mm Hg - Orgánové změny a porucha jejich funkce. - Poškozeno je srdce, oční pozadí, ledviny a centrální nervová soustava (dále CNS). - Nemocný je ohrožen levostranným srdečním selháváním, angínou pektoris (dále AP), infarktem myokardu (dále IM), cévní mozkovou příhodou (CMP), retinopatií, krvácením do sítnice, insuficiencí, hypertenzní encefalopatií (ŠAFRÁNKOVÁ et al., 2006). 4. Stupeň, TK ≥ 220/140 mm Hg - Orgánové selhání / maligní hypertenze či hypertenzní krize. - Hrozí hypertenzní encefalopatie, kardiální a renální selhání. - Jedná se o urgentní stav, nutná hospitalizace na jednotce intenzívní péče (dále JIP) (ŠAFRÁNKOVÁ et al., 2006). 2.2 Vyšetřovací metody Anamnéza: - Současná onemocnění (bolest hlavy, palpitace, vertigo, dušnost, bolesti na hrudi). - Osobní anamnéza (prodělaná onemocnění, úrazy, operace). - Farmakologická anamnéza (užívané léky mající vliv na TK – antikoncepce, nosní kapky, steroidy, nesteroidní antirevmatika, cyklosporin). - Rodinná anamnéza (výskyt hypertenze, hyperlipoproteinémie, DM, iktu). - Pracovní anamnéza. - Sociální anamnéza. - Rizikové faktory (WIDIMSKÝ, 2008). 21 Fyzikální vyšetření: Měření krevního tlaku Při první návštěvě se krevní tlak měří vsedě na obou pažích, přičemž paže pacienta by měla být ve výši srdce. Pokud se opakovaně vyskytuje rozdíl, v hodnotě systolického TK větší než 20 mm Hg nebo 10 mm Hg diastolického tlaku, měl by být pacient odeslán do kardiocentra na současné měření TK na obou horních končetinách, aby se případně mohlo vyloučit jiné onemocnění tepen. U pacientů s hypertenzí je vhodné měřit TK při každé návštěvě třikrát. První měření obvykle bývá nejvyšší, avšak rozdíl mezi druhým a třetím měřením obvykle bývá minimální. V tomto případě by měl být rozhodující průměr druhého a třetího měření. Krevní tlak se měří rovněž vestoje bezprostředně po postavení a dále po dvou minutách. Pro naměření přesných hodnot je nutné posoudit, zda pacient netrpí tzv. „hypertenzí bílého pláště“ nebo „maskovanou hypertenzí“. Pacienti trpící „hypertenzí bílého pláště“ mají zvýšený krevní tlak pouze v ordinaci lékaře, zatímco v domácím prostředí je jejich TK v normě. Naopak nemocní s „maskovanou hypertenzí“ mají v ordinaci lékaře fyziologickou hodnotu TK, ale domácí měření prokazuje zvýšený TK (SOVOVÁ et al., 2008). Laboratorní vyšetření krve: - Glykémie. - Celkový cholesterol. - LDL cholesterol. - HDL cholesterol. - Triglyceridy. - Kalium, kyselina močová, kreatinin. - Hemoglobin, hematokrit (SOVOVÁ et al., 2008). Laboratorní vyšetření moče: - Mikroalbuminérie. - Kreatinová clearance či výpočet glomerulární filtrace (SOVOVÁ et al., 2008). 22 Vyšetření srdce: - EKG (hypertrofie levé srdeční komory, arytmie, ischémie). - ECHO (hypertrofie levé srdeční komory, systolická a diastolická funkce levé srdeční komory, stanovení dilatace levé síně). - Ergometrie (SOVOVÁ et al., 2008). Vyšetření cév: - Ultrazvuk karotických tepen. - Poměr krevního tlaku kotník/paže. - Stanovení rychlosti pulzní vlny (SOVOVÁ et al., 2008). Vyšetření očního pozadí: - Nyní je doporučováno pouze u těžké hypertenze (SOVOVÁ et al., 2008). Výpočet kardiovaskulárního rizika: Diagnosticko-terapeutické postupy u pacientů s hypertenzí mají zahrnovat i výpočet celkového kardiovaskulárního rizika vzhledem k tomu, že většina pacientů nemá pouze izolovanou hypertenzi, ale i metabolické rizikové faktory. Současná přítomnost hypertenze a metabolických rizikových faktorů zvyšuje kardiovaskulární riziko více než pouhý součet jednotlivých rizikových faktorů. Cílové hodnoty pro léčbu všech rizikových faktorů jsou jiné pro vysoce rizikového pacienta a pro pacienta s nízkým rizikem. Do vysokého rizika se zařazují: - Pacienti se známou diagnózou kardiovaskulárního onemocnění. - Pacienti s DM II. typu. - Pacienti s DM I. typu s mikroalbuminurií (SOVOVÁ et al., 2008). Pro výpočet kardiovaskulárního rizika se v Evropských zemích používají SCORE tabulky, které jsou upraveny podle epidemiologických dat jednotlivých zemí. Hodnota rizika stanovená podle tabulky znamená pravděpodobnost úmrtí na kardiovaskulární onemocnění do deseti let. 23 Hodnoty absolutního rizika kardiovaskulárního onemocnění jsou vyšší než hodnoty stanovené podle tabulky SCORE u těchto pacientů: - Osoby se věkem přibližují vyšší věkové kategorii. - Asymptomatické osoby s preklinickými známkami aterosklerózy. - Pozitivní anamnéza kardiovaskulárního onemocnění (výskyt u prvostupňových příbuzných – muži < 55 let, ženy < 65 let). - Nízká koncentrace HDL cholesterolu (muži < 1,0 mmol/l, ženy < 1,2 mmol/l), zvýšení koncentrace triglyceridů (> 1,7 mmol/l). - Porušená glukózová tolerance (glykémie v žilní plazmě nalačno < 7,0 mmol/l a při glukózovém tolerančním testu za dvě hodiny 7,8–11,0 mmol/l). - Mírně zvýšená koncentrace vysoce senzitivního C reaktivního proteinu, zvýšená koncentrace fibrinogenu, lipoproteinu (a) a apolipoproteinu B. - Obézní nebo fyzicky inaktivní osoby (SOVOVÁ et al., 2008). 2.3 Léčba Většina nemocných s nekomplikovanou hypertenzí je léčena ambulantně. Pouze v případě dekompenzace onemocnění je pacient přijat k hospitalizaci na standardní interní oddělení či kardiologii. Při vzniku hypertenzní krize nebo jiné závažné komplikace se nemocný umístí na jednotku intenzívní péče. Je-li nemocný léčen ambulantně, důležitou roli zde hraje psychologický přístup k nemocnému z těchto důvodů: - Při malých obtížích si nemocný neuvědomuje závažnost onemocnění a zlehčuje ho, proto je podstatné mu poskytnout dostatek informací o nemoci a jejích následcích. - Nemocný by měl být motivován k pravidelnému užívání léků a do aktivního zapojení do léčby. - Nemocný by měl být veden k pozitivnímu přístupu k životu, tzn. snažit se vyvarovat negativním a dlouhodobým stresovým situacím, upravit si životní rytmus (WIDIMSKÝ, 2008). 24 Nejdůležitějším cílem terapie je dlouhodobé snížení kardiovaskulárního rizika, ovlivnění kardiovaskulární a celkové morbidity a mortality. Proto by kromě vysokého krevního tlaku měla být léčena i další přídatná onemocnění i rizikové faktory. Terapie hypertenze může být buď nefarmakologická, která zahrnuje změny životního stylu, či farmakologická vyžadující užívání antihypertenziv. Typ léčby je indikován dle závažnosti hypertenze. V případě lehké hypertenze obvykle stačí nefarmakologická terapie, v pozdějších stádiích se již kombinují oba typy léčby (KAČEROVSKÝ at. al., 2006). 2.3.1 Nefarmakologická léčba spočívá v těchto opatřeních: - Snížení nadváhy (BMI < 25). - Abstinence kouření. - Snížení nadměrné spotřeby alkoholu (u mužů 20–30 g/den, u žen 10–20 g/den). - Omezení příjmu Na (3,8–5 g za den). - Dietní změny (zvýšená konzumace ovoce a zeleniny, snížení příjmu sacharidů a nasycených tuků, zvýšení příjmu kalia, omega 3 mastné kyseliny, vláknina). - Dostatečná tělesná aktivita. - Relaxační terapie (dodržování dostatečného množství spánku). - Omezení terapie zvyšující TK (nesteroidní antirevmatika, kortikoidy, sympatomimetika, drogy) (KAČEROVSKÝ et. al., 2006). 2.3.2 Farmakologická léčba: Dnešní doba je velice rozmanitá na léky se schopností snižovat TK. Pokles TK je pouze důsledek aplikace léků. Jednotlivé skupiny antihypertenziv posuzujeme především podle toho, zda zamezují nebo pozastavují vznik srdečních a cévních změn a zda snižují celkovou i kardiovaskulární nemocnost a mortalitu. Cílem léčby je také zkvalitnění a prodloužení života člověka. U cílené léčby musíme dodržovat doporučené postupy a zásady léčby založené na důkazech (ŠIMON et al., 2004). 25 Diuretika Mechanismus antihypertenzního účinku diuretik není zcela objasněn. Zpočátku se na hypotenzívním efektu účastní pokles NaCl a objem extracelulárních tekutin, přičemž se snižuje i srdeční výdej (HYNIE, 2009). Ca blokátory Ca blokátory neboli blokátory vápníkových kanálů jsou látky, které specificky inhibují průnik vápníkových iontů pomalými vápníkovými kanály do buněk. Tím v hladké svalovině cév vyvolávají relaxaci, zejména v arteriolárním řečišti, a pokles periferního cévního odporu s poklesem krevního tlaku (HYNIE, 2009). ACE inhibitory Inhibitory ACE vedou k poklesu TK snížením periferního cévního odporu. Jejich mechanismus účinku je komplexní. ACE inhibitory snižují koronární rezistenci, mají antiadrenergní účinek, zvyšují sekreci prostacyklinu a snižují dotížení levé srdeční komory. Hemodynamické působení ACE inhibitorů snižuje periferní cévní odpor bez reflexní tachykardie. Příznivě ovlivňují ledviny, kde dochází k dilataci především aferentních arteriol. Zvyšuje se i poddajnost velkých tepen vedoucí k dalšímu poklesu aortální impedance a srdečního dotížení. - Antagonisté receptorů angiotensinu II (AT1 blokátory). - Blokáda AT1 receptorů zabraňuje vazokonstrikci, snižuje tvorbu aldosteronu, brání retenci soli a vody, vede k regresi srdeční hypertrofie. Na rozdíl od ACE inhibitorů nedochází ke zvýšení hladiny bradykininu. - Beta blokátory (HYNIE, 2009). 26 Antihypertenzní účinek beta blokátorů dosud není plně objasněn. S největší pravděpodobností k tomuto účinku připívá snížení srdečního výdeje, které nastává v důsledku snížené stimulace beta–adrenergních receptorů v srdci, a snížení aktivity renin–angiotenzinového systému (HYNIE, 2009). 2.4 Specifika ošetřovatelské péče u pacienta s hypertenzí U středně závažné až závažné formy hypertenze je pacient přijat k plánované hospitalizaci na interní oddělení. Všeobecná sestra by měla vhodně aplikovat ošetřovatelskou péči. O prognóze léčby většinou rozhoduje výše TK (ŠAFRÁNKOVÁ et. al., 2006). Cíle ošetřovatelské péče: - Edukovat nemocného o dodržování preventivních opatření. - Pravidelné sledování fyziologických funkcí. - Zlepšení soběstačnosti a výkonnosti nemocného. - Zajistit kvalitní spánek a odpočinek (ŠAFRÁNKOVÁ et. al., 2006). Monitoring krevního tlaku TK se zpravidla měří 3x denně nebo dle ordinace lékaře. TK by měl být rovněž změřen před užitím antihypertenziv a poté po nástupu účinku z důvodu sledování účinku léků (ŠAFRÁNKOVÁ et. al., 2006). Výživa nemocného Pacienti s hypertenzí mají obvykle dietu s omezením soli. Obézním nemocným se ordinuje dieta redukční a u diabetiků diabetická dieta (ŠAFRÁNKOVÁ et. al., 2006). 27 Vyprazdňovaní U nemocných s hypertenzí je důležité sledování vyprazdňování stolice. V případě zácpy je vyprazdňování pro nemocného nebezpečné. Proto by sestra měla nemocnému s problémovým vyprazdňováním doporučit konzumaci potravin bohatých na vlákninu a podávat alespoň 2 l tekutin denně. Pokud tato opatření nepomohou, může lékař nemocnému předepsat projímavé léky či klyzma (ŠAFRÁNKOVÁ et. al., 2006). Uspokojování základních potřeb Sestra se podílí na uspokojování základních potřeb u nemocných již s funkčními změnami orgánů, snaží se dle možností zapojit nemocného k soběstačnosti. Podávání léků Sestra zajistí pravidelné podávání léků, sleduje jejich účinek a o případných nežádoucích účincích informuje lékaře. Pravidelný pohyb Z hlediska prevence primární a sekundární je pravidelný pohyb její nedílnou součástí (ŠAFRÁNKOVÁ at. al., 2006). 28 2.5 Self – monitoring krevního tlaku Self – monitoring krevního tlaku neboli domácí měření TK je již mezi hypertoniky velmi rozšířené. Pacienti se tak mohou sami podílet na léčbě hypertenze. Tato metoda je výborná v tom, že mohou včas odhalit změny a výkyvy v hodnotách krevního tlaku. Tato metoda není ani finančně nákladná, ale nenahrazuje plně 24hodinové monitorování. Aby domácí měření mělo význam, musí být dodržována určitá pravidla: - Pacienti by měli používat jen validované přístroje s umístěním manžety na paži. Je lepší používat plně automatické přístroje, jelikož při nafukování manžety balonkem se TK, může mírně zvednout. Přístroje by měly být kalibrovány autorizovaným pracovištěm. - Pacient musí mít dostatek informací, aby mohl správně provádět měření. Pacient před samotným měřením by měl být v klidu, sedět alespoň 5-10 minut. Samotné měření se provádí v klidném a nerušeném prostředí. - Lékař určí kolikrát denně a v kterou denní dobu je nejvhodnější provádět měření. Naměřené hodnoty je důležité poctivě zapisovat. - Pacient by měl vědět, že hodnoty naměřené v domácím prostředí obvykle bývají nižší než hodnoty naměřené a ambulantně (HOMOLKA, 2010). Hodnoty krevního tlaku naměřené v domácím prostředí se liší od hodnot naměřených v klinickém prostředí. Česká společnost pro hypertenzi stanovila hodnoty TK ≥135/85 mm Hg naměřené v domácím prostředí jako za zvýšené. I evropská společnost pro hypertenzi vydala podobné doporučení. Kdybychom chtěli získat hodnoty jako u 24 hodinového monitoringu, musíme zprůměrovat naměřené hodnoty za několik dní. Jestliže máme k dispozici hodnoty měření během bdění v tříhodinových intervalech a alespoň jedno měření noční, můžeme orientačně hodnotit i cirkadiální kolísání TK (HOMOLKA, 2010). Je nutné dbát na to, aby používaný tonometr měl atest, například AAMI (Association for the Advancement of Medical Instrumentation). Dále, aby pacient znal zásady pro měření TK. I ty nejmodernější přístroje stále mohou zkreslovat výsledky měření. Pacienti by se neměli spoléhat jen na domácí měření TK (HOMOLKA, 2010). 29 3 EDUKACE Slovo edukace je odvozeno z latinského názvu educo, educare, které znamená vést vpřed a vychovávat. Edukaci lze také definovat jako proces soustavného ovlivňování chování a jednání jedince s cílem navodit pozitivní změny v jeho vědomostech, postojích, návycích a dovednostech. Edukace je výchova ke vzdělání jedince. Tyto dva pojmy spolu souvisejí a nelze je od sebe oddělit. Výchova u jedince ovlivňuje a rozvíjí jeho chování, zájmy, potřeby a postoje (JUŘENÍKOVÁ, 2010). 3.1 Základní pojmy Vzdělávání je proces, který u jedince rozvíjí jeho návyky, schopnosti, dovednosti a vědomosti. Výsledkem vzdělání je vzdělanost, vzdělání a kvalifikace. Vzdělanost určuje výslednou úroveň vzdělání v sociální skupině, státě či národě. Vzdělanost v sobě zahrnuje i úroveň vědy, techniky, medicíny, ošetřovatelství a kulturní život společnosti. Edukační proces je určitá činnost lidí, ve které dochází ke vzdělávání a to buď záměrně, nebo nezáměrně. Tento proces probíhá už od narození až do smrti. Edukant je subjekt učení. Ve zdravotnictví bývá nejčastěji edukant buď zdravý, nebo nemocný člověk. Edukantem může být i zdravotník, který se chce něčemu novému přiučit. Edukant je individuální osobnost se svými charakteristickými rysy osobnosti a vlastnostmi. Edukátor je aktér edukačního procesu. Ve zdravotnictví to bává nejčastěji lékař, všeobecná sestra, fyzioterapeut atd. Edukační konstrukty jsou předpisy, zákonný, standarty, edukační materiály, které ovlivňují edukační proces (JUŘENÍKOVÁ, 2010). 30 Edukační prostředí je místem, ve kterém probíhá edukace. Příkladem edukačního prostředí může být odborná ambulance, kde probíhá edukace. Edukantem bývá pacient a edukátorem je většinou všeobecná sestra. Edukační standart je norma pro udržení úrovně kvality edukace. Standart je dopředu naplánována edukace pacienta. Edukace ve zdravotnictví by měla přispět k předcházení nemoci, navrácení zdraví, zlepšení kvality života člověka. Edukace má významnou roli v prevenci primární, sekundární a terciární (JUŘENÍKOVÁ, 2010). 3.2 Dělení edukace - Základní. - Komplexní. - Reedukační (rozvíjející). Základní edukace zahrnuje nejdůležitější informace o onemocnění. Realizuje se tehdy, když nemocná člověk nemá o dané problematice žádné informace. Tento typ edukace poskytuje jen základní informace o daném onemocnění. Nově diagnostikované onemocnění může pacientovi způsobit psychické změny, proto se poskytují jen základní informace. Komplexní edukace je rozšířená edukace, která poskytuje pacientovi a jeho rodině komplexnější informace. Může se realizovat prostřednictvím kurzů, rekondičních pobytu, při léčení v ambulanci, opakovaných hospitalizacích. Při chronických onemocněních se pacient pomocí edukace postupně začíná starat o svoje zdraví, přebírá za něj zodpovědnost, tak aby svoje onemocnění co nejefektivněji zvládnul a vedl co nejkvalitnější život. 31 Reedukační edukace je pokračující, rozvíjející, napravující a kontinuální. Navazuje na předcházející vědomostí, prohlubuje, aktualizuje a poskytuje i nové vědomosti, dovednosti a změny postojů vzhledem ke zdravotnímu stavu edukanta. V běžném životě se pacient se svou rodinou setkávají s různými problémy, které potřebuje konzultovat. Potřebuje se poradit, prohloubit si už získané vědomosti, obohatit se o nové dovednosti, postoje vzhledem k novinkám v medicíně (MAGUROVÁ et al., 2009). 32 4 EDUKAČNÍ PROCES U PACIENTA S HYPERTENZÍ Kazuistika pacienta V listopadu roku 2013 navštívil 48-letý pacient ambulanci interního lékaře ve Frýdku-Místku na popud svého praktického lékaře. Pacient trpěl příznaky hypertenze, jako byly bolesti hlavy, únava, poruchy spánku a opakované naměření TK ≥140/90 mm Hg. V ambulanci bylo pacientovi provedeno měření TK, zátěžové EKG a celkové interní vyšetření. Pacientovi byla naordinována antihypertenziva. Pacient je léčený v domácím prostředí a dochází pravidelně na kontroly do interní ambulance. 1. FÁZE POSUZOVÁNÍ Jméno: J. K. Pohlaví: muž Věk: 49 let Bydliště: Lučina Rasa: europoidní (bílá) Etnikum: slovanské (české) Vzdělání: vysokoškolské Zaměstnání: ředitel firmy Anamnéza Nynější onemocnění: zhoršený zrak, zvýšený nitrooční tlak, bolesti kloubů, občasná bolest hlavy. Osobní anamnéza: běžné dětské nemoci, operace levého kolena, operace pravého oka pro úraz, úrazy: 1, pravé oko. Alergická anamnéza: neudává žádné alergie Abúzy: nekouří, alkohol – příležitostně v případě rodinných oslav, káva – 3/den, závislost na jiných látkách: neuvádí. Farmakologická anamnéza: Sectral 400 mg. (1-0-0), Valsacombi 160 mg. (1-0-0), Azopt ggt. (1-0-1), Carteol Lp 2% (1-0-0) 33 Základní údaje Tělesný stav bez závažných patologií Mentální úroveň dobrá, orientovaný místem, osobou i časem Komunikace přiměřená Zrak, sluch špatně vidí na blízku, vysoký nitrooční tlak Řečový projev srozumitelný, bez omezení Paměť krátkodobá i dlouhodobá paměť je nenarušená Motivace přiměřená, představuje zájem o nabytí vědomostí Pozornost dobrá, bez omezení Typové vlastnosti pacient se vidí jako sangvinik, ale částečně jako cholerik Vnímavost dobrá Pohotovost reakce jsou rychlé, bez omezení Nálada pozitivní, má zájem o vědomosti Sebevědomí spíše vyšší, přiměřená sebedůvěra Charakter hodný, upřímný, spolehlivý, pravdomluvný a cílevědomý Poruchy myšlení neprojevují se, myšlení - jasné Chování přívětivé, milé Učení typ - emocionální styl - vizuální, auditivní, systematické, logické postoj - zajímá se o nové informace o svém onemocnění bariéry - nepozorovány 34 Posouzení fyzického stavu, zdravotních problému a edukačních potřeb. Posouzení podle Marjory Gordonové. Podpora zdraví: Pacient se léčí z výše uvedeným onemocněním. Pravidelně dochází na kontroly do ambulance interního lékaře. Tlak pacienta je stabilizovaný díky léčbě antihypertenziv. Hospitalizace není proto nutná. Léčba probíhá v domácím prostředí. Je optimistický a chce pokračovat v léčbě. Pacient také jeví zájem o doplnění informací jeho diagnózy. V běžném životě pravidelně podstupuje prohlídky u praktického lékaře, stomatologa a internisty. Nedodržuje všechny základní prvky správné životosprávy. V tomto případě bude muset přejít k řádným změnám vzhledem k jeho diagnóze. Výživa: Pacient je normostenické postavy, váží 78 kg, měří 173 cm, BMI = 25,4. Pravidelně se stravuje, jí skoro vše včetně ovoce a zeleniny, dietní režim nemá žádný. Preferuje ostře kořeněná jídla. Rád jí čokoládu a slané tyčinky. Denně 2 litry tekutin, nejčastěji vodu, ovocné čaje, 3 x denně pije dvojité espresso bez mléka, alkohol pije příležitostně. Pacient by měl dodržovat neslanou dietu, kterou dost zanedbává. Vylučování: s močením potíže neudává. Vyprazdňování stolice v domácím prostředí je pravidelné, občasná zácpa. Aktivita, odpočinek: Pacient pravidelně sportuje, 1 x týdně hraje fotbal, občas dochází na nohejbal a volejbal. Pacient rád a často jezdí na horském kole. Pravidelně chodí s ženou na procházky, a zároveň se tím i odreagovává. Denně spí 6 hodin, bez problému. Vnímání, pozorování: Pacient při vědomí, kontaktní, orientovaný. Udává jen potíže se zrakem. Potíže se sluchem neudává. O svém zdravotním stavu je poučen lékařem. Onemocnění ho zatím nijak neomezuje v denních činnostech, ani ne výkonu svého povolání. Cítí se relativně dobře. Sebepojetí: Pacient se hodnotí spíše jako optimista, proto se chce aktivně podílet na změně režimu a léčby onemocnění. Má zájem na doplnění informací o onemocnění. Je ochoten podstoupit změnu stravovacích návyků. 35 Role, vztahy: Pacient žije se svou manželkou a dvěma syny v novém rodinném domě s velkou zahradou na Lučině spadající pod Frýdek – Místek. Pravidelně se schází se svou rodinou, příbuznými, sousedy a kamarády. Rodinné vztahy a sociální kontakty jsou velmi dobré. Sexualita: nechce hodnotit. Zvládání zátěže: Pacient neudává ve svém životě žádné výrazné změny. V současné době ho nic výrazně nezatěžuje. Když nastane výraznější problém, snaží se ho nejprve sám řešit, až když si neví rady, požádá o pomoc rodinu nebo kamarády. Stresové situace se snaží zvládat prozatím sám relaxací nebo sportem, ale především záleží na jejich obtížích. Životní hodnoty: Pacient má plány do budoucna, chce být nadále aktivní a nezávislý na pomoci druhých. Také má v plánu cestovat a nadále sportovat. Pro pacienta je nejdůležitější rodina a dobré vztahy s okolím. Klade velký důraz na životní hodnoty jako je zdraví, láska, rodina a přátelství. Pacient se snaží plně spolupracovat. Bezpečnost, ochrana: pacient se nejlépe cítí ve svém domácím prostředí, u pacienta jsou zajištěna bezpečnostní opatření. Komfort: nezměněn, na vysoké úrovni. Jiné (růst a vývoj): růst a vývoj pacienta je fyziologický. Profil rodiny Pacient je ženatý, bydlí s manželkou a syny v rodinném domě, vztahy v rodině jsou vynikající, otec zemřel v 64 letech na rakovinu jícnu, maminka 82 letech na Parkinsonovu nemoc. Má jednoho sourozence a je doposud zdravý. Starší syn (26 let) vystudoval Vysokou školu technickou v Brně, je zdravý, ambiciózní a plný elánu. Již pracuje v oboru. Mladší syn (24 let) studuje Vysokou školu Báňskou, obor technologický management. Je také zdravý, ambiciózní a cílevědomý. Pacient vystudoval vysokou školu a pracuje na ředitelské pozici. 36 Zdroje pomoci a podpory rodiny, sociálně – ekonomický stav Pravidelně se schází se svou rodinnou, příbuznými, sousedy i kamarády. Rodinné vztahy jsou velmi dobré. Rodina pacienta podporuje. Sociální zázemí a finanční situace v rodině je nadprůměrná. Životní styl, kultura, náboženství, hodnoty, postoje Životní styl pacienta je velice rozmanitý. Nedodržuje všechny základní prvky správné životosprávy. Stravovací návyky – přiměřené, pravidelná strava, má rád kořeněná a hlavně ostrá jídla, rád a často si dopřeje mléčnou čokoládu a slané sýrové tyčinky. Příjem tekutin je dostatečný (2 l tekutin), často pije silnou kávu. Se spánkem potíže nemá – pravidelný režim, chodí spát cca ve 23 hodin, před usnutím často vyřizuje služební věci, denně naspí cca 6-7 hodin, netrpí na děsivé sny. Rád pracuje na zahradě, kosí trávu a stará se o okrasné dřeviny, rád hraje fotbal, nohejbal, volejbal, často jezdí na horském kole. Kultura: divadla, koncerty, knihy, cestopisné pořady. Náboženství: bez náboženského vyznání (ateista). Hodnota: zdraví a rodina je to nejcennější co může být. Postoj k nemoci: s danou nemocí má zatím krátké zkušenosti, ví jen to, že pokud nezmění životní styl, může se jeho stav zhoršit. Adekvátnost a neadekvátnost rodinných funkcí Rodina je schopná efektivní spolupráce a komunikace, zabezpečuje pomoc a podporu pacientovi. Dále je schopná efektivních rozhodnutí a řešení krizových situací. Největší oporu má v manželce a synech. 37 Porozumění současné situace rodinou Manželka a synové znají pacientův zdravotní stav. Rodina zná a akceptuje řezivové opatření a úpravu životosprávy. Pacient se s rodinou shoduje v řešení jeho zdravotního stavu. Vstupní test Na zjištění vědomostí pacienta byl použit následující vědomostní vstupní test, který obsahoval následující otázky: Otázky Ano/ne Víte co je to hypertenze? ne Znáte pojem hypertenzní krize? ne Znáte všechny příznaky hypertenze? ne Vyskytla se u Vás v rodině někdy hypertenze? ano Znáte zásady správné životosprávy? ne Umíte vyjmenovat možné komplikace hypertenze? ne Víte, že byste se měl vyvarovat kofeinovým nápojům? ne Víte, co je to self - monitoring? ne Víte jak předcházet komplikacím spojených s nemocí? ne Na základě vstupního testu jsme zjistili, že pacient má nedostatky ve vědomostech o své chorobě, jejich projevech, léčbě a o následných diagnostických postupech. Zároveň je potřebné, aby pacient měl vědomosti o úpravě životosprávě. Vzhledem k této nemoci a nedostatku vědomostí, jsme se rozhodli edukovat pacienta v rámci výše uvedené problematiky. Motivace pacienta: je vysoká, projevuje zájem učit se, ztotožnit se svou chorobou, uvědomit si možné komplikace nemoci. Chce se blíže seznámit se samotným onemocněním, s průběhem léčby, životním režimem apod. K motivaci ho vede především vlastní uvědomění a rodina. 38 2. FÁZE – DIAGNOSTIKA Deficit vědomostí: - Onemocnění. - Příznaky onemocnění. - Komplikace onemocnění. - Změna životního režimu. - Self – monitoring. - Změna stravovacích návyků. Deficit v postojích: - Strach z komplikací. - Obavy z možného zhoršení stavu. - Nejistota v dodržování správného režimu. - Nejistota v dodržování stravy. 39 3. FÁZE - PLÁNOVÁNÍ Podle priorit: na základě vyhodnocení vědomostního vstupního testu byly stanoveny priority edukačního procesu: - O onemocnění. - O preventivních opatřeních. - O užívání antihypertenziv. - O dodržování životního režimu. Podle struktury: 3. Edukační jednotky Záměr edukace: - Mít co nejvíce vědomostí o nemoci. - Seznámit s režimovým opatřením. - Dodržovat medikaci. - Dodržovat životosprávu. - Adaptace pacienta na změnu životosprávy a stravování. Podle cílů: - Kognitivní – Pacient nabyl vědomostí o svém onemocnění, jeho vzniku, příznacích a jejich případné rozeznání v akutním stavu, o postupu léčby a životním režimu. - Afektivní – Pacient má zájem získat nové vědomostí, je ochotný zúčastnit se edukačních sezení, vytvořit si kladný přístup ke spolupráci a uvědomuje si nutnou změnu životního stylu. - Behaviorální – Pacient dodržuje léčebný režim a bude se podílet na doporučeném životním režimu, upraví si životosprávu, dokáže rozeznat zhoršení příznaků nemoci. Které mohou přejít v hypertenzní krizi, a adekvátně na ně reagovat. 40 Podle místa realizace: V domácím prostředí, zabezpečit klid a soukromí. Podle času: Edukační proces je rozdělen do dvou dnů, podle času pacienta, v odpoledních hodinách. První dvě edukační jednotky byly realizovány 2. den v domácím prostředí, týkaly se samotného onemocnění a seznámení s self – monitoringem. Podle výběru: Výklad, vysvětlování, rozhovor, názorná ukázka, programové učení, písemné pomůcky, vstupní a výstupní test, diskuze. Edukační pomůcky: Audiovizuální pomůcky, notebook, CD, obrázky, publikace, odborná brožura, edukační karty, písemné pomůcky, papír, tužka. Podle formy: Individuální. Typ edukace: Prohlubující. Struktura edukace 1. Edukační jednotka: Arteriální hypertenze. 2. Edukační jednotka: Self – monitoring krevního tlaku. 3. Edukační jednotka: Životospráva u pacienta s arteriální hypertenzí. Časový harmonogram edukace 1. Edukační jednotka: 07. 03. 2014 od 16:00 do 16:50 (50 minut). 2. Edukační jednotka: 07. 03. 2014 od 17:00 do 17:50 (60 minut). 3. Edukační jednotka: 10. 03. 2014 od 15:00 do 16:00 (60 minut). 41 4. FÁZE – REALIZACE 1. Edukační jednotka Téma edukace: Arteriální hypertenze. Místo edukace: V domácím prostředí. Časový harmonogram: 07. 03. 2014 od 16:00 do 16:50 (50 minut). Cíl:  Kognitivní – Pacient nabyl adekvátních vědomostí o vzniku choroby, rozezná projevy, zná postup léčby a umí specifikovat komplikace nemoci.  Afektivní – Pacient má zájem o podané informace, verbalizuje spokojenost s nově získanými vědomostmi o chorobě. Forma: Individuální. Prostředí: Domácí přirozené prostředí, zabezpečit klid a soukromí. Edukační metody: Vysvětlování, rozhovor, zodpovězení na otázky pacienta, diskuze. Edukační pomůcky: Písemné pomůcky, papír, brožura, publikace, obrázky (Příloha C), edukační karta (Příloha A). Realizace 1. Edukační jednotky  Motivační fáze: Pozdravit a představit se, vytvořit vhodné edukační prostředí, příjemnou atmosféru, povzbuzovat pacienta ke vzájemné spolupráci, vysvětlit význam získaných vědomostí. (5 minut)  Expoziční fáze: (25 minut). Arteriální hypertenze – je jedno z nejčastějších onemocnění dnešní moderní doby, proto bývá označována jako civilizační nemoc moderní doby. Průběh nemoci je různý, od mírnějších forem až po těžší. Přesná příčina onemocnění není doposud zcela objasněná. Typickým projevem nemoci je bolest hlavy, únava a opakované zvýšení krevního tlaku nad 140/90 mm Hg. Tyto potíže se mohou dostavit v průběhu celého dne. Většinou jsou dobře zvládnutelné ordinovanou medikací. Včasná návštěva lékaře je nutná k zabránění možným komplikacím nemoci a k výraznému zlepšení zdravotního stavu. Příznaky se většinou stabilizují, ale musí se přísně dodržovat režim a medikace. 42 Seznámení pacienta s příznaky nemoci Arteriální hypertenze má obvykle nenápadný průběh a bývá diagnostikována poměrně pozdě. Hlavním příznakem je bolest hlavy, která se opakuje během dne. Nyní Vám uvedu typické skupiny dalších příznaků: Nespecifické příznaky: Nejčastěji mezi nespecifické příznaky řadíme bolest hlavy, motání v hlavě a pocit malátnosti, nepříjemný a svíravý pocit na hrudi a může se vyskytnout i epistaxe, což je krvácení z nosu. Specifické příznaky: Nejčastěji mezi specifické příznaky řadíme postižení cév. Postižení cév vzniká na základě vysokého tlaku krve, který skrz cévy protéká, vzniká ateroskleróza cév a postižená céva může prasknout. Dalším specifickým příznakem je hypertrofie srdce (zbytnění - zvětšení srdeční svaloviny a srdce). Srdce je více zatíženo, musí více pracovat, aby zásobilo krví celý organismus. Srdce časem může zbytnět. Mezi další příznak řadíme arytmie – změny v srdečním rytmu. Dále zde patří dušnost, způsobená nahromaděnou tekutinou v plících. Pokud je hypertenze neléčena může způsobit nenávratné změny na ledvinách, oční sítnici a také postižení cév dolních končetin ischemií. Hypertenzní krize – komplikace arteriální hypertenze Je to akutní a život ohrožující stav vyžadující rychlé rozpoznání lékařem. Jedná se o stav, kdy dojde k prudkému zvýšení diastolického krevního tlaku nad 130 mm Hg a systolického krevního tlaku nad 210 mm Hg. Takto zvýšený tlak krve může způsobit zástavu a selhání orgánu jako jsou ledviny, srdce, očí a centrální nervová soustava. Pro Vás je podstatné, abyste při výskytu výraznějších potíží navštívil ihned lékaře. 43 Seznámení pacienta s léčebným režimem: V domácím prostředí budete užívat léky ke snížení krevního tlaku tzv. antihypertenziva – budete užívat léky, které mají název Sectral 400 mg., Valsacombi 160 mg. Dále budete užívat léky na snížení nitroočního tlaku: Azopt ggt., Carteol Lp 2%. Musí se užívat v pravidelných intervalech. Užívá se individuálně, podle rady lékaře. Pravidelně musíte navštěvovat Vašeho lékaře a musíte dodržovat zásady životosprávy – relaxovat, odpočívat, omezit sůl a tuky na minimum apod.  Fixační fáze: Důkladné zopakování podstatných informací o nemoci pacienta, shrnutí opakovaných poznatků, zdůraznit závažnost onemocnění. (10 minut)  Hodnotící fáze: Zhodnocení zpětné vazby při diskuzi, kladení kontrolních otázek pacientce a vyhodnocení správnosti jejích odpovědí. (10 minut) Kontrolní otázky pro pacienta: Co je to arteriální hypertenze? Můžete specifikovat příznaky arteriální hypertenze? Uměl byste rozpoznat hypertenzní krizi? Víte, proč je podstatné užívat pravidelně léky, které Vám lékař předepíše? Zhodnocení edukační jednotky Stanovené cíle byly splněny. Pacient byl dotazován několika kontrolními otázkami, jeho správné odpovědi nás velmi potěšily a překvapily. Pacient prokázal základní vědomosti o chorobě, jejich příznacích, léčbě a o možném vzniku komplikací. Pacient přistupoval zodpovědně k edukaci, velmi se soustředil na danou problematiku, projevil aktivní zájem o nabytí nových vědomostí. V rámci diskuze jsme se utvrdili, že obsah 1. edukační jednotky byl určen správně. Edukační jednotka probíhala v rozsahu 45 minut. 44 2. Edukační jednotka Téma edukace: Self – monitoring krevního tlaku. Místo edukace: V domácím prostředí. Časový harmonogram: 07. 03. 2014 od 17:00 do 17:50 (60 minut). Cíl:  Kognitivní – Pacient má vědomosti o self – monitoringu krevního tlaku, způsobu měření a manipulování s domácím tlakoměrem.  Afektivní – Pacient má zájem o podané informace, verbalizuje spokojenost s nově získanými vědomostmi, pacient si uvědomuje důležitost self – monitoringu.  Behaviorální – Pacient umí správně manipulovat s domácím tlakoměrem. Forma: Individuální. Prostředí: Domácí přirozené prostředí, zabezpečit klid a soukromí. Edukační metody: Vysvětlování, rozhovor, praktická ukázka manipulace s tlakoměrem, zodpovězení na otázky pacienta, diskuze. Edukační pomůcky: Písemné pomůcky, audiovizuální pomůcky, tlakoměr, obrázky (Příloha B). Realizace 2. Edukační jednotky  Motivační fáze: Vytvořit vhodné edukační prostředí, příjemnou atmosféru, povzbuzovat pacienta ke vzájemné spolupráci, vysvětlit význam získaných vědomostí. (10 minut)  Expoziční fáze: (30 minut). Self – Monitoring krevního tlaku neboli domácí měření TK. Tato metoda je výborná v tom, že můžete včas odhalit změny a výkyvy v hodnotách krevního tlaku. Při domácím měření musíte dodržovat určitá pravidla: - Měl byste používat jen validované – přesné přístroje, které mají atest s umístěním manžety na paži. 45 - Přístroje s umístěním manžety na zápěstí nejsou k měření krevního tlaku vhodné, jelikož je zde menší průsvit cév a krevní tlak zde naměřen bývá nižší než krevní tlak naměřený na paži. Je lepší používat plně automatické přístroje, aby nedošlo k mírnému zvýšení tlaku během nafukování manžety balónkem. Je vhodné používat vždy stejný přístroj k měření krevního tlaku. - Musíte mít dostatek informací, aby mohl správně provádět měření. Před samotným měřením byste měl být v klidu alespoň 5-10 minut. Měření budete provádět vždy vsedě. Samotné měření se provádí v klidném a nerušeném prostředí. - Lékař Vám určí kolikrát denně a v kterou denní dobu je nejvhodnější provádět měření. Naměřené hodnoty je důležité poctivě zapisovat. - Dále byste měl vědět, že hodnoty naměřené doma, bývají obvykle nižší než hodnoty naměřené v ambulanci. Režim před výkonem: důležité je, abyste alespoň 5 minut před samotným měřením seděl a byl v klidu. Nepijte silné černé čaje ani kofeinové nápoje a alkohol. Průběh self – monitoringu: samotné měření trvá pár minut. Pravou rukou nasaďte manžetu tlakoměru pevně okolo levé paže. Ujistěte se, že manžeta neklouže po paži dolů a že hadice nafukující manžetu jsou v pořádku a kopírují loketní jamku. Levou ruku si můžete pohodlně opřít o stůl nebo jí nechte volně ve svislé poloze. Na přístroji zmáčkněte tlačítko start. Manžeta se začne nafukovat, po chvíli uslyšíte krátké pípaní a manžeta se vyfoukne. Na tlakoměru vidíte výsledky Vašeho tlaku. Režim po výkonu: Samotný výkon je bezbolestný a nijak Vás nebude zatěžovat, proto není nutné dodržovat žádné režimové opatření.  Fixační fáze: Důkladné zopakování podstatných informací o self – monitoringu, o režimu před, během a po samotném měření, shrnutí opakovaných poznatků, objasnění případných nesrovnalosti. (10 minut)  Hodnotící fáze: Zhodnocení zpětné vazby při diskuzi, kladení kontrolních otázek pacientovi a vyhodnocení správnosti jejich odpovědi. (10 minut) 46 Kontrolní otázky pro pacienta: Co je to self – monitoring? Jaký režim musíte dodržovat před měřením TK? Jak správně provedete samotné měření TK? Zhodnocení edukační jednotky Stanoveny cíle byly splněny. Pacient byl dotazován několika kontrolními otázkami, jeho správné odpovědi byly důsledné až překvapující. Prokázal své základní vědomosti o self – monitoringu. Pacient přistupoval aktivně k edukaci. Provedli jsme nácvik self – monitoringu. Během diskuze jsme se utvrdili, že bylo vhodné a podstatné zvolit obsah 2. edukační jednotky, která probíhala v rozsahu 60 minut. 47 3. Edukační jednotka Téma edukace: Životní režim u pacienta s arteriální hypertenzí. Místo edukace: V domácím prostředí. Časový harmonogram: 10. 03. 2014 od 15:00 do 16:00 (60 minut). Cíl:  Kognitivní – Pacient bude prokazovat adekvátní vědomosti o správné životosprávě, stravování, pitném režimu, a pohybovém aktivitě.  Afektivní – Pacient aktivně projevuje zájem o získání nových vědomostí, uvědomuje si jejich podstatu, verbalizuje dostatek vědomostí a spokojenost s podanými informacemi ze strany sestry. Forma: Individuální. Prostředí: Domácí přirozené prostředí, zabezpečit klid a soukromí. Edukační metody: Výklad, rozhovor, zodpovězení na otázky pacienta, diskuze. Edukační pomůcky: Audiovizuální a písemné, notebook, internet, informační letáky, brožura, edukační karta (Příloha A). Realizace 3. Edukační jednotky  Motivační fáze: Přivítat se s pacientem, vytvořit vhodné edukační prostředí, příjemnou atmosféru, povzbuzovat pacienta ke vzájemné spolupráci, vysvětlit význam získaných vědomostí. (5 minut)  Expoziční fáze: (30 minut) Hypertenze vyžaduje přísnou změnu životního režimu a stravování. Je nutné vyvarovat se těžkým, mastným a slaným jídlům. Měl byste omezit kofeinové nápoje a zařadit do pitného režimu více vody, šťáv a ovocných čajů. Onemocnění Vám může omezovat plnou fyzickou aktivitu, na kterou jste zvyklý, proto je potřeba co nejdříve přehodnotit Vaše priority. 48 Seznámení pacienta s několika zásadami v určitých oblastech. Výživa V první řadě je nejdůležitější snížit denní energetický příjem. Důležité je vyvarovat se slazeným limonádám a do pitného režimu začlenit vodu, ovocné nebo zelené čaje a šťávy. Do jídelníčku by se mělo začlenit celozrnné pečivo a vyhnout se bíle mouce. Sladkosti můžou být nahrazeny ovocem nebo kouskem kvalitní hořké čokolády. Dále zařaďte do stravy „zdravé tuky“ jako jsou: mořské ryby, vlašské ořechy, dýňová, lněná a slunečnicová semínka, avokádo, lněný a olivový olej. Měl byste omezit příjem živočišných tuků skrytý v tučných mléčných výrobcích, tučném mase, uzeninách a sladkostech. Vhodné je konzumovat nízkotučné nebo polotučné mléko, odtučněný tvaroh, nízkotučné jogurty a sýry. Pokrmy by se měly upravovat bez použití tuků tudíž je vhodné grilování, dušení, restování a pečení. Rýže, těstoviny a brambory se nesmí rozvařovat. Ideální je vařit brambory ve slupce. Omezte solení nebo sůl nahradit bylinkami a kořením. Není vhodné konzumovat větší množství alkoholu, jelikož alkohol zvyšuje krevní tlak. Nápoje Při onemocnění hypertenzí je důležité dodržovat pitný režim, lékaři doporučují denně vypít alespoň 2 l tekutin, např. ovocné čaje bez cukru, vodu, sodové nápoje, nápoje s označením „light“ a minerální vody. Minerální vody by neměly obsahovat vysoké množství sodíku a měly by být pravidelně střídaný. Není vhodné konzumovat sladké nápoje a nápoje obsahující kofein jako je káva a kola. Nevhodná je konzumace alkoholu, proto je lépe volit víno před destiláty. Pohybová aktivita Každá aktivita a sportovní činnost má různý vliv na krevní tlak. Aktivity rozlišujeme na dynamické zátěžové jako je například běh a statické, jako je například vzpírání, které není pro pacienty s vysokým krevním tlakem vhodné. 49 Mezi ideální druh sportovní aktivity je jogging nebo jízda na kole. Dále zde patří rychlá a ostrá chůze, běh, plavání. Aby měl pohyb ideální účinek, je třeba fyzickou aktivitu vykonávat alespoň 3-4 x týdně po dobu 30 – 45 minut. Seznámení pacienta s obecnými radami pro hypertoniky: - Navštěvujte pravidelně lékaře. - Pečlivě dodržujte léky a dodržujte čas jejich užívání. - Udržujte si přiměřenou tělesnou váhu. - Nepodléhejte psychickým stresům. - Nevystavujte se extrémní fyzické zátěži. - Vždy si udělejte čas pro odpočinek a relaxaci. - Dodržujte životosprávu a zásady správného stravování.  Fixační fáze: Důkladné opakování podstatných informací souvisejících s dodržováním životního režimu, shrnutí opakovaných poznatků, ujasnění případných nesrovnalostí. (15 minut)  Hodnotící fáze: Zhodnocení zpětné vazby při diskuzi, kladení kontrolních otázek pacientovi a vyhodnocení správností jejich odpovědí. (10 minut) Kontrolní otázky pro pacientku: Jaké by měly být stravovací návyky hypertoniků? Vyjmenujte vhodné a nevhodné nápoje. Jaké pohybové aktivity jsou pro Vás ideální? Zhodnocení edukační jednotky Stanovené cíle byly splněny. Pacient byl dotazován několika kontrolními otázkami, jeho správné odpovědi svědčily o jeho pozornosti. Prokázala základní vědomosti dodržování zásad životního režimu (výživa, pitný režim, pohybové aktivity). Pacient přistupoval k edukaci odpovědně, velmi se soustředil na danou problematiku, projevil aktivní zájem o nabytí nových vědomostí. V rámci diskuze jsme se utvrdili, že obsah 3. Edukační jednotky byl vybrán správně. Edukační jednotka probíhala v rozsahu 60 minut. 50 5. FÁZE – VYHODNOCENÍ V rámci edukačního procesu pacient vyplnil vědomostní test, jehož otázky se shodují se vstupním testem ve fázi posuzování. Otázky Vstupní odpovědi Ano/ne Výstupní odpovědi Ano/ne Víte co je to hypertenze? ne ano Znáte pojem hypertenzní krize? ne ano Znáte všechny příznaky hypertenze? ne ano Vyskytla se u Vás v rodině někdy hypertenze? ano ano Znáte zásady správné životosprávy? ne ano Umíte vyjmenovat možné komplikace hypertenze? ne ano Víte, že byste se měl vyvarovat kofeinovým nápojům? ne ano Víte, co je to self - monitoring? ne ano Víte jak předcházet komplikacím spojených s nemocí? ne ano - Pacient získal podstatné vědomosti o chorobě, self – monitoringu a způsobě provádění měření. - Pacient prokazuje vědomosti o správném životním režimu hypertoniků a nutností jejího dodržování. - Pacient je spokojený se získanými vědomostmi. - Edukace proběhla ve třech edukačních jednotkách, které byly pro pacienta srozumitelné, při edukaci výborně spolupracoval, nechal si vše vysvětlit. - Edukační cíle (kognitivní, afektivní a behaviorální) se podařilo splnit, edukace je ukončena na základě splněných cílů. - Na základě odpovědi edukanta, který uvedl ve vstupním testu, a na základě splněných stanovených cílů usuzujeme, že realizace edukačního procesu byla úspěšná. - Edukace byla účinná a zlepšila vědomosti pacienta. 51 4.1 Doporučení pro praxi Onemocnění hypertenzí je samo o sobě velikou zátěží pro pacienta. Z tohoto důvodu by se mělo nemocným trpícím hypertenzí dostavit adekvátní péče, nejen lékařské a ošetřovatelské, ale především v rámci dobré životosprávy pacienta. Nesmíme zapomínat respektovat individuální potřeby pacienta. Všichni zdravotničtí pracovníci by měli umět podpořit nemocné. Poskytnout jim adekvátní psychickou podporu v léčbě. Zdravotníci by měli umět snížit strach a obavy z možných komplikací nemoci. Mnohdy je nejdůležitější v edukačním procesu umět navázat vzájemnou důvěru. Nemocný pak ví, že máme zájem podílet se na zlepšení jeho zdravotní situace. Nemocný se pak snadněji začleňuje do edukačního procesu a celkovou léčbu tak lépe toleruje. Vzájemná důvěra a respekt se odráží na dobrých výsledcích léčby, což je pro Nás zdravotníky to nejdůležitější co může být. Edukační proces může mnohdy ovlivnit i prognózu onemocnění a pacientův aktivní přístup chtít se něco nového učit. Proto buďme důslední, jelikož můžeme ovlivnit a zabránit zhoršení zdravotního stavu a komplikacím. Doporučení pro zdravotníky při edukaci pacienta s hypertenzí: - Vždy pamatujte na projev empatie, porozumění a ochoty podílet se na léčbě. - Nepřipouštějte si negativní reakce pacienta, mnohdy pramení ze strachu. - Respektujte nemocného jako individuální, lidskou bytost se svými potřebami. - Udržujte komplexní, holistický přístup. - Pokud nemocný bude chtít začlenit do edukačního procesu rodinu, respektujte to. - V momentě, kdy pacient neporozumí obsahu edukace, snažte se mu informace zopakovat a vysvětlit. - Edukační proces vždy stojí na neznalostech určitých oblastí informací. - Vypracujte vhodné edukační a informační materiály. - Pamatujte, že edukační proces nekončí propuštěním pacienta do domácí péče. - Ověřujte si, zda pacient obsahu edukačních jednotek porozuměl. - Nezapomeňte na sebevzdělávání a sledujte novinky ve zdravotnictví. 52 Doporučení pro pacienty trpící hypertenzí: - Pravidelně navštěvujte svého praktického lékaře a konzultujte s ním léčebný postup. - Dbejte na prevenci a předcházejte komplikacím souvisejících s tímto onemocněním. - Pečlivě dodržujte ordinaci lékaře, pravidelně užívejte naordinovanou medikaci. - Dbejte na zdravou životosprávu a zásady správného stravování. - Omezte slané, tučné a kofeinové potraviny a nápoje. - Předcházejte obezitě, udržujte si normální tělesnou hmotnost. - Nepodléhejte psychické zátěži a stresům spojených s každodenním životem. - Pamatujte na přiměřenou pohybovou aktivitu a sport. - Nevystavujte se extrémní fyzické zátěži a vyčerpání organismů. - Vždy si udělejte čas pro odpočinek a relaxaci. 53 5 ZÁVĚR Jak již bylo napsáno v úvodu, počet osob trpících hypertenzí neustále roste. V současnosti není nic výjimečného na faktu, že jsou tímto onemocněním postiženy i osoby v mladší či střední dospělosti, neboť současná doba příliš nepřeje, aby byli lidé adekvátně schopni dodržovat zdravý životní styl. Vznik onemocnění je také podmíněn genetickými predispozicemi. Pro co nejpříznivější prognózu onemocnění je důležité, aby byl vysoký krevní tlak odhalen v počátečním stádiu. Proto je velmi podstatné podstupovat pravidelné preventivní prohlídky u praktického lékaře, které jsou dospělým osobám hrazeny zdravotní pojišťovnou každé dva roky. V rané fázi nemoci může mnohým nemocným účinně pomoci i pouhá úprava životního, aniž by museli užívat antihypertenziva. Dobrou zprávou je, že současná moderní doba nabízí snadnější přístup k získání informací nejen pro hypertoniky skrz literaturu, internet apod., přesto by edukace lékařem či sestrou neměla být opomíjena a měla by být prvořadým zdrojem veškerých informací týkajících se vysokého krevního tlak. Cílem bakalářské práce bylo poukázat na nutnost edukace pacientů s hypertenzí nejen v oblasti výživy a životního stylu, ale i v oblasti self – monitoringu TK. Nezbytnou součástí práce bylo vypracování edukačního procesu za použití odborné literatury, časopisu a dalších informačních zdrojů, tak aby maximálně vyhovoval potřebám pacienta. Dalším cílem práce bylo podat pacientovi kvalitní a ucelené informace o onemocnění, self – monitoringu a o životním stylu. Nejdůležitější součást edukačního procesu bylo to, aby se pacient s daným onemocněním uměl vyrovnat a uměl předcházet možným komplikacím způsobených touto nemocí. Cíle bakalářské práce byly splněny. 54 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY DYLESOVSKÝ, Ivan, 2000. Somatologie. Brno: Epava.480 s. ISBN 80-86297-05-5. GREDOR, Pavel a Vlasta HEJROVÁ, 2010. Diety při onemocnění hypertenzí, Praha: Mac. 32 s. ISBN 978- 80- 86783- 43- 7. HOMOLKA, P. aj., 2010. Monitorování krevního tlaku. Praha: Grada. 208 s. ISBN 978- 80- 247- 2896- 4. HYNIE, Sixtus, 2009, Farmakologie v kostce. Praha: Triton. 520 s. ISBN 80-7254-181- 1. JUŘENÍKOVÁ, Petra, 2010. Zásady edukace v ošetřovatelské praxi. Praha: Grada. 77 s. ISBN 978- 80- 247- 2171- 2. KAČEROVSKÝ, Jaroslav, 2006. Akutní problémy arteriální hypertenze. Hradec Králové: Univerzita obrany. 56 s. ISBN 80-85109-47-6. MAGUROVÁ, Dagmar a Ľudmila MAJERNÍKOVÁ, 2009. Edukácia a edukačný proces v ošetřovateľstvu. Martin: Osveta. 155 s. ISBN 978- 80- 8063- 326-4. NEMCOVÁ, J. aj., 2010. Moderná edukacia v ošetřovateľstve. Martin: Osteva. 258 s. ISBN 978- 80- 8063- 321- 9. RAYMOND, Townsend, 2009. Hypertenze - současný výzkum. Praha: Triton. 307 s. ISBN 978- 80- 7387- 311- 0. ROKYTA, R. aj., 2009. Somatologie. Praha: Wolters Kluwer. 260 s. ISBN 978-80- 7357-454-3. SLÍVA, Jiří a Martin VOTAVA, 2010. Farmakologie. Praha: Trion. 238 s. ISBN 978- 80- 7387- 424- 7. SLÍVA, Jiří a Martin VOTAVA, 2011. Farmakologie. Praha: Trion. 394 s. ISBN 978- 80- 7387- 500- 8. SOVOVÁ, E. aj., 2008. Hypertenze pro praxi – pro lékaře, studenty, sestry, pacienty. Olomouc: UP Olomouc. 118 s. ISBN 978-80-244-1968-8. SOUČEK, Miroslav, 2011. Vnitřní lékařství. Praha: Grada. 1577s. ISBN 978- 80- 247- 2110- 1. SOUČEK, Miroslav a Tomáš KÁRA, 2002. Klinická patofyziologie hypertenze. Praha: Grada. 649 s. ISBN 80- 247- 0227- 4. ŠAFRÁNKOVÁ, Alena a Marie NEJEDLÁ, 2006, Interní ošetřovatelství I. 55 Praha: Grada. 284 s. ISBN 978-80-247-1148-5. ŠIMON, Jaroslav a Ivana ŠÍPOVÁ, 2004. Novinky v léčbě hypertenze. Praha: Geum. 88 s. ISBN 80- 86256- 36- 7. ŠTOCHLOVÁ, Jaroslava a Renata CÍFKOVÁ, 2007. Vysoký krevní tlak- dieta a rady lékaře. Praha: Triton. 183 s. ISBN 978- 80- 7254- 633- 6. WIDIMSKÝ, Jiří, 2004. Arteriální hypertenze - současné klinické trendy. Praha: Triton. 172 s. ISBN 80- 7254- 570- 1. WIDIMSKÝ, Jiří, 2005. Esenciální a sekundární hypertenze pro praxi. Praha: Trion. 247 s. ISBN 80- 7254- 711- 9. WIDIMSKÝ, Jiří, 2008. Hypertenze, Praha: Triton. 706 s. ISBN 978-80-7387-077-5. WIDIMSKÝ, Jiří, 2001. 50 let historie léčby hypertenze. Praha: Trion. 159 s. ISBN 80- 7254- 176- 5. 56 SEZNAM PŘÍLOH Příloha A – Edukační karty I Příloha B – Tonometry III Příloha C – Systola a diastola IV Příloha D – Rešerše V Příloha E – Souhlas se zpracováním dat IX I Příloha A Edukační karty Zdroj:Widimský, 2008, strana 185- 201 II Zdroj: Gregor, 2010, strana 32- 40 III Příloha B Tonometry Zdroj: http://www.zdravotnicka-technika.com/zdravotnicky-material/tlakomer/ Obrázek 1 Rtuťový tonometr Zdroj: http://www.ezdravotnicke-potreby.cz/tlakomer-tensoval-duo-control-ii. Obrázek 2 Digitální tonometr IV Příloha C Systola a diastola Zdroj: http://www.medonet.cz/l.php?id=109 Obrázek 3 Systola a diastola srdce V Příloha D Rešerše VI VII VIII IX Příloha E Souhlas pacienta