Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., Praha 5
OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA
S ALZHEIMEROVOU CHOROBOU
Bakalářská práce
Kateřina Černá, DiS.
Praha 2014
VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o. p. s., PRAHA 5
OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA
S ALZHEIMEROVOU CHOROBOU
Bakalářská práce
Kateřina Černá, DiS.
Stupeň kvalifikace: Bakalář
Komise pro studijní obor: Všeobecná sestra
Vedoucí práce: MUDr. Markéta Malá
Praha 2014
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny použité
zdroje literatury jsem uvedla v seznamu použité literatury.
Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním
účelům.
V Praze dne 31. 03. 2014 podpis
PODĚKOVÁNÍ
Touto cestou bych ráda poděkovala vedoucí bakalářské práce MUDr. Markétě
Malé za cenné rady, konzultace a připomínky při tvorbě této práce. Dále také rodině za
podporu a pomoc při formálních úpravách mé práce.
ABSTRAKT
ČERNÁ, Kateřina. Ošetřovatelská péče u pacienta s Alzheimerovou chorobou.
Vysoká škola zdravotnická, o. p. s. Stupeň kvalifikace: Bakalář (Bc.). Vedoucí práce
MUDr. Markéta Malá. Praha 2014. 52s.
Hlavním tématem bakalářské práce je komplexní ošetřovatelská péče o pacienta
s Alzheimerovou chorobou. Teoretická část se zabývá epidemiologií, teoretickými
poznatky onemocnění, hlavními rizikovými faktory, diagnostikou a léčbou onemocnění.
Druhá část práce tvoří ošetřovatelský proces u pacienta s Alzheimerovou chorobou,
charakteristiku ošetřovatelského procesu, stanovení ošetřovatelských diagnóz,
plánování, intervence, realizace, vyhodnocení a celkové zhodnocení ošetřovatelské
péče.
Klíčová slova:
Alzheimerova choroba. Demence. Ošetřovatelský proces. Pacient.
ABSTRAKT
ČERNÁ, Kateřina. Pflege für Patienten mit Alzheimer-Krankheit.
Krankenpflegehochsschule. Grad der Qualifikation: Bachelor (Bc). Supervisor - MUDr.
Markéta Malá. Prag 2014. 52p.
Das Hauptziel der Arbeit ist eine Beschreibung der umfassenden Pflege für
Patienten mit der Alzheimer-Krankheit. Der theoretische Teil befasst sich mit der
Epidemiologie, den theoretischen Kenntnissen über die Krankheit, den wichtigsten
Risikofaktoren, der Diagnose und Behandlung dieser Krankheit. Der zweite Teil Arbeit
besteht aus Pflegeprozess bei Patienten mit der Alzheimer-Krankheit, eine
Charakterisierung des Pflegeprozesses, die Festlegung der Pflegediagnosen, Planung,
Intervention, Durchführung, Auswertung und Gesamtauswertung der Pflege.
Schlüsselwörter
Alzheimer-Krankheit. Demenz. Pflegeprozess . Patient.
OBSAH
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
ÚVOD...........................................................................................11
1 EPIDEMIOLOGIE .............................................................12
2 ETIOPATOGENEZE .........................................................13
3 KLINICKÝ OBRAZ...........................................................15
4 SYMPTOMATOLOGIE ....................................................16
4.1 KOGNITIVNÍ PORUCHY ................................................................................................. 16
4.2 NEKOGNITIVNÍ PORUCHY............................................................................................ 17
5 AKTIVITY DENNÍHO ŽIVOTA......................................18
6 DIAGNOSTIKA ..................................................................19
7 STÁDIA VÝVOJE ALZHEIMEROVI NEMOCI...........20
7.1 LEHKÁ DEMENCE............................................................................................................ 20
7.2 STŘEDNÍ STÁDIUM DEMENCE..................................................................................... 20
7.3 TĚŽKÉ STÁDIUM DEMENCE......................................................................................... 20
8 LÉČBA .................................................................................22
8.1 FARMAKOTERAPIE......................................................................................................... 22
8.1.1 KOGNITIVNÍ FARMAKOTERAPIE ....................................................................... 22
8.1.2 NEKOGNITVNÍ FARMAKOTERAPIE ................................................................... 23
8.1.3 NEFARMAKOLOGICKÁ LÉČBA ........................................................................... 24
9 RADY PRO RODINNÉ PEČOVATELE .........................25
9.1 KAM SE OBRÁTIT............................................................................................................. 25
9.2 JAKÝM ZPŮSOBEM SE MŮŽEME DO PÉČE ZAPOJIT............................................ 25
9.3 PÉČE NA PLNÝ ÚVAZEK ................................................................................................ 26
9.4 MÁM SE VZDÁT SVÉ PRÁCE?....................................................................................... 27
9.5 PRÁCE NA DVĚ SMĚNY? ................................................................................................ 28
9.6 JAK SE ZAPOJIT DO LÉČBY?........................................................................................ 28
9.7 JAK TO SDĚLIT NEMOCNÉMU?................................................................................... 30
9.8 KOMUNIKACE S NEMOCNÝM...................................................................................... 31
9.9 USPOŘÁDÁNÍ KAŽDODENÍHO ŽIVOTA, JAK NEMOCNÉMU POMOCT?.......... 32
9.10 JAK ZAJISTIT NEMOCNÉMU BEZPEČNÝ DOMOV?............................................... 32
9.11 VHODNÉ ČINNOSTI ......................................................................................................... 33
9.12 VZTAH MEZI VÁMI A NEMOCNÝM ............................................................................ 33
9.13 JAK SPRAVOVAT FINANCE NEMOCNÉHO?............................................................. 34
10 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA
S ALZHEIMEROVOU CHOROBOU..............................36
10.1 IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE.................................................................................................. 36
10.2 VITÁLNÍ FUNKCE PŘI PŘÍJMU .................................................................................... 36
10.3 ANAMNÉZA........................................................................................................................ 37
10.4 POSOUZENÍ SOUČASNÉHO STAVU ZE DNE 18.10. 2013 ......................................... 38
10.5 MEDICÍNSKÝ MANAGEMENT ...................................................................................... 43
10.6 SITUAČNÍ ANALÝZA ....................................................................................................... 44
11 AKTUÁLNÍ DIAGNÓZY ..................................................45
12 POTENCIÁLNÍ DIAGNÓZY............................................45
12.1 CELKOVÉ HODNOCENÍ.................................................................................................. 50
12.2 DOPORUČENÍ PRO RODINU.......................................................................................... 50
ZÁVĚR ........................................................................................51
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY......................................52
SEZNAM PŘÍLOH
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
BMI………………… Body mass index, výpočet tělesné hmotnosti
D.…………………… Dech
GSC………………… Glasgow Coma Scale, posouzení stavu vědomí
MMSE……………… Mini - Mental State Examination, krátký test kognitivních funkcí
P…………………….. Puls
RHB………………… Rehabilitace
TK…………………... Krevní tlak
TT…………………… Tělesná teplota
UPT…………………. Umělé přerušení těhotenství
11
ÚVOD
Alzheimerova nemoc je primární degenerativní (mající znaky úpadku, chátrání)
choroba postihující mozek, projevující se demencí (duševní nemoc, která se projevuje
oslabením rozumových schopností v důsledku degenerativních přeměn v mozkové
tkáni). Tato nemoc je nejčastější příčina vzniku demence a patří mezi onemocnění, které
viditelně zatěžují ekonomický stav rodiny nemocného a také pokladnu státu.
V důsledku je tato choroba jednou z nejčastějších příčin úmrtí (dle statistiky západní
Evropy je to 4. - 5. nejčastější primární příčina úmrtí). Četnější vznik Alzheimerovi
nemoci je z malé části podmíněn také dědičností.
Cílem bakalářské práce je přiblížit toto onemocnění neodborné veřejnosti a
zjistit, zda je možné pečovat o nemocného v domácím prostředí a jaké musí být
vytvořené podmínky pro tuto péči. Je možné pečovat o nemocného v domácím
prostředí? Musím opustit zaměstnání v případě rozhodnutí starat se o nemocného
v domácím prostředí? Je časově náročná péče o nemocného s Alzheimerovou
chorobou? Toto jsou otázky, na které se budu snažit ve své práci odpovědět.
Alzheimerova nemoc má více forem dělení. Presenilní formu – s časným
začátkem (příznaky se projevují do 65 let života) a s častějším výskytem je senilní
forma – s pozdním začátkem (příznaky se projeví po 65 roku života). U této choroby
můžeme hledat i formu familiární (onemocní více pokrevně blízkých příbuzných),
je to velice vzácná forma nemoci. Máme také sporadickou formu bez familiárního
výskytu a tato forma se vyskytuje velice často.
V současné době není léčba, ani žádná prevence, která by zabraňovala vzniku
onemocnění, ale lékaři umí definovat (přesně určit) příznaky nemoci, popsat její nástup
a prognózu. Čím dříve se toto onemocnění začne léčit, tím je větší šance na zmírnění
příznaků a stabilizování (ustálení) nemoci.
Hlavním cílem je zachytit co nejvíce případů s tímto onemocněním
v prvopočátku, tím můžeme zajistit nemocnému větší šanci na úspěch.
12
1 EPIDEMIOLOGIE
(obor lékařství zabývající se příčinami vzniku a šíření nemocí hromadného výskytu)
Dle většiny statistik představuje Alzheimerova demence ve své čisté formě
přibližně 50 % všech demencí. Z celé populace trpí touto demencí 0,7 – 1 % obyvatel
ve věku 65 let. Máme také další demence, smíšené alzheimerovské a vaskulární (cévní),
které tvoří dalších 10 - 20 % nemocných.
Počet nemocných s Alzheimerovou demencí se za méně než pět let zdvojnásobil.
U této choroby je velice důležitý věk, který úzce souvisí s výskytem a průběhem
onemocnění.
Alzheimerova nemoc končí smrtí, je to jedna ze základních příčin konce života.
Tato choroba představuje velikou komplikaci pro normální život, velice ovlivňuje
kvalitu života samotných nemocných, ale především nejbližší rodiny a osob, které se
o nemocného starají (KALVACH 2004).
V dnešní době tato nemoc není léčitelná, ale dá se zabránit tomu, aby tato
demence došla do těžkého stádia. Stále se však vylepšují léčebné postupy, u kterých se
předpokládá, že by v budoucnu mohly tuto demenci vyléčit, nebo alespoň zastavit další
zhoršení stavu u nemocného Alzheimerovou nemocí.
Vzhledem k tomu, že populace lidí stárne, je Alzheimerova nemoc velkým
problémem, můžeme o ní mluvit také jako o tiché epidemii (časem a místem ohraničený
výskyt nemoci).
V naší republice neexistují spolehlivé statistiky prevalence a incidence
Alzheimerovi nemoci, choroba je chybně stále ještě málo diagnostikována (nejčastější
je záměna za vaskulární demenci), je prováděno málo autopsií, které by diagnózu
ověřily (RŮŽIČKA, 2003, s. 64).
13
2 ETIOPATOGENEZE
(soubor příčin a mechanismů vedoucí ke vzniku onemocnění)
Alzheimerova choroba stejně jako ostatní demence jsou neurodegenerativního
původu (nemoc způsobena předčasným zánikem nebo úpadkem schopnosti mozkových
buněk v mozkové kůře), dochází zde ke ztrátě zdravých mozkových proteinů (bílkovin)
a k tvorbě patologických (chorobných) proteinů. Předpokládáme, že hlavním
neurodegenerativním prvkem je vznik beta – amyloidu (protein, tvořící plaky, které jsou
důvodem vzniku Alzheimerovi nemoci). Beta - amyloid je tvořen z částí amyloidového
prekurzorového proteinu (výchozí látka, ze které vznikají bílkoviny).
V centrálním nervovém systému se tento protein nachází v několika složkách a
odlišuje se svou délkou a umístěním. Nejpodstatnější ze složek je 717 aminokyselin
(organické sloučeniny), které prostupují neuronální membránou (blánou nervových
buněk). Amyloidový prekurzorový protein se za normálních okolností člení enzymem
alfa - sekretázou (složitá látka bílkovinné povahy, působící jako látka umožňující
chemický, nebo biochemický proces) na jednoduché rozpustné složky, které se jmenují
beta – peptid (jsou to převážně produkty látkové výměny aminokyselin a bílkovin).
Beta – peptid má také svoje základní úkoly, například při vzniku nových neuronálních
synapsí (vzájemné spojení nervových buněk). Alzheimerova nemoc uplatňuje
především enzymy beta a gama – sekretáza, které dělí složky beta – peptidu na skupiny,
které obsahují 42 a více aminokyselin. Beta i gama – sekretáza dělí amyloidový
prekurzorový protein i za normálních okolností, ale pouze v nevýrazném množství
(BRAGDON, GAMON, 2009).
Beta – peptid vytvořený za těchto podmínek v první řadě oligomerizuje (spojuje
dvě částice k sobě). Molekuly (skupina nejméně dvou atomů spojených chemickou
vazbou) tohoto typu jsou velice neurotoxické (poškozují nervový systém, např. tkáně
mozku). Dále dochází k jejich shlukování v mimobuněčném prostoru v oblasti mozkové
kůry, kde polymerizací (chemickou reakcí) peptidů vznikne protein beta – amyloid, tato
bílkovina v základu tvoří vznik neurodegenerativního plaku. Oblast vzniku plaku
podporuje celou řadu neurodegenerativních procesů. Toxický (jedovatý) důsledek
beta – amyloidu napomáhá k povzbuzení některých proteinkináz (bílkovina
enzymatické povahy) a k degeneraci (úpadku) intraneurálního proteinu tau (bílkovina
14
uvnitř nervu). Vznikají tím neurofibrilární klubka (jemná vlákna nervových buněk).
Napadené nervové buňky dále podléhají apoptóze (naprogramovaná smrt buněk). Smrt
buněk se při Alzheimerově nemoci stupňuje a vzniká kortikosubkortikální atrofie
mozku (podkorové zúžení mozku). Snižuje se synaptická plasticita (tvárnost
vzájemného spojení nervových buněk) a u některých růstových faktorů mozku dochází
ke snížení jejich vzniku a k vývoji dalších degenerativních změn.
U osob trpících Alzheimerovou nemocí se mohou vyskytovat některé příznaky
metabolického syndromu (skupina látkových výměn) jako je například – diabetes
mellitus (cukrovka), hypertenze (vysoký krevní tlak), abdominální obezita (otylost
v břišní oblasti).
U Alzheimerovy nemoci se také hledá spojitost s vaskulárními rizikovými
faktory a výskytem dlouhodobých, velice často neléčitelných depresivních (skličujících)
onemocnění (VAVRUŠOVÁ, 2012).
Zdravý mozek Alzheimerova nemoc
obr. 1 Mozek
15
3 KLINICKÝ OBRAZ
(průběh onemocnění)
Alzheimerova nemoc, se projevuje většinou plazivě a pozvolna, ale rozvíjí se
dlouhodobě, okolo 2 - 3 let (může i déle). Tohle onemocnění se objevuje především
ve vyšším věku, dnes už není výjimkou ani střední věk. Jako demenci s časným
začátkem označuje onemocnění projevující se před 65 rokem života, u této demence
bývá rychlejší stupeň průběhu. U časných demencí se předpokládá výskyt onemocnění
také v rodinné anamnéze. Tato forma je typická především tím, že jsou zde často
poruchy fatické (poruchy řeči) a také poruchy praktických činností. Alzheimerova
nemoc v časné formě má nezvratný průběh, směřuje k porušení osobnosti
a má nepříznivou předpověď (PIDRMAN, 2007).
Její první popis podal vášnivý kuřák dobrých doutníků, profesor Alois
Alzheimer. V roce 1906 přednesl na konferenci v Tűbingenu v jihozápadním Německu
sdělení ,,Neobvyklá porucha cerebrálního kortexu“. Zde byl na veřejnosti poprvé
představen případ pacientky Augusty D., která trpěla příznaky, jejichž soubor se stal
později nozologickou jednotkou pojmenovanou po přednášejícím (PIDRMAN, 2005,
s. 15).
16
4 SYMPTOMATOLOGIE
(nauka o příznacích nemoci)
Poruchy kognitivní (poznávací) a nekognitivní (porucha chování) – rozvržení
,,ABC“ :
 A = Activities of daily living (aktivity denního života)
 B = Behavioural changes (změny chování)
 C = Cognition (kognitivní funkce)
Lidé s touto nemocí postupně postrádají běžné denní činnosti – hygienické
návyky, nemocný se neumí najíst příborem, a postupem času se dostaví inkontinence
(neschopnost udržet moč, nebo stolici) a v konečných fázích Alzheimerovi demence
nemocný umírá, je to obvykle důsledek infekce nebo úrazu. V těchto chvílích je zcela
závislý na péči své rodiny a blízkých osob. Doba trvání onemocnění od prvopočátku
příznaků až ke smrti bývá přibližně 7 – 15 let života (PRAŠKO, LÁTALOVÁ, 2011).
4.1 KOGNITIVNÍ PORUCHY
 Poruchy, které ovlivňují paměť a učení, snažíme se jí nahradit konfabulacemi
(chorobná obrazotvornost).
 Poruchy prostorové orientace – pacienti postrádají orientaci v dříve jim známých
prostorech (byt, ulice, město), pochybí i při kreslení krychle nebo pětiúhelníku.
 Poruchy plánování, organizování, abstrakce (myšlenkový proces odlučující
odlišnosti a zvláštnosti a zjišťující obecné, podstatné vlastnosti a vztahy).
 Poruchy korových symbolických funkcí – afázie (ztráta schopnosti řeči), agnózie
(porucha poznávání, ztrácí význam slov), apraxie (ztráta naučených nebo
vžitých pohybů).
17
4.2 NEKOGNITIVNÍ PORUCHY
 Poruchy behaviorální (poruchy chování), můžeme vysvětlit jako chování
nemocného, které může rozrušit nebo způsobit potíže nemocnému, pečujícímu a
rodinným příslušníkům v jeho blízkém okolí.
 Bloudění po bytě, po domě.
 Slovní a fyzická útočnost.
 Poruchy stravování.
 Apatie (netečnost, lhostejnost).
 Vokalizace (změna hlásky v samohlásku, vkládání samohlásky mezi souhlásky
nebo připojování samohlásky k souhlásce).
 Poruchy afektivní (jednání z popudu) – deprese (pocity smutku, sklíčenost),
anxieta (chorobný pocit úzkosti), mánie (chorobné zaujetí).
 Poruchy vnímání – halucinace (vidina, přelud, blouznění), iluze (mylná
představa).
 Poruchy myšlení – bludy (nevyvratitelné přesvědčení), (PRAŠKO,
LÁTALOVÁ, 2011).
18
5 AKTIVITY DENNÍHO ŽIVOTA
Poruchy kognitivní a nekognitivní zmíněné výše směřují ke změně denních
aktivit běžného života. Ovlivněny jsou celkově činnosti, které jsou nedílnou součástí
každého dne zdravého člověka. Patří sem práce v zaměstnání, řízení auta, vaření,
domácí práce, sebeobsluha, hygienické návyky, chůze. Pokud se pacient dožije
konečných fází Alzheimerovi nemoci, ztrácí veškeré vzpomínky, nedokáže vykonat
lehké i těžké dovednosti, přichází o orientaci času, místa, ztrácí pohyblivost, nejdříve
není schopen opustit byt, poté místnost a v konečném stádiu neopustí lůžko. V tomto
stádiu přichází i o schopnost poznat sám sebe a své blízké. Je naprosto neschopný
zapamatovat si maličkosti, vyjádřit myšlenky a zformulovat věty, proto je odkázán na
své blízké, kteří o něj pečují.
Při hodnocení některých činností u pacientů s Alzheimerovou chorobou
dosáhneme vždy výsledků, které nám dokážou poskytnout důležité informace k tomu,
abychom dokázali odlišit normální stárnutí, mírné kognitivní poruchy nebo ke zjištění
účinku léčby. V praxi se využívá strukturovaný dotazník. Je to nejčastěji využívaná
metoda (RAGNAULT, 2011).
19
6 DIAGNOSTIKA
(nauka o rozpoznání chorob)
Rozpoznání Alzheimerovi nemoci se určuje na základě klinických a
laboratorních vyšetření. V současné době není žádná metoda, která by tuto nemoc
stoprocentně potvrdila, ale je možné určit diagnózu s celkem vysokým předpokladem.
K orientačnímu stanovení diagnózy, byli vyvinuté různé screeningové vyšetření
(nenáročné, rychlé, levné vyšetření na určitou chorobu). Nejvíce používanou metodou
ke stanovení diagnózy je Mini – Mental State Examination (test kognitivních a
psychických funkcí). Při plném zdraví dostane pacient v testu 30 bodů, 27 bodů
je v normě, 22 – 21 bodů je lehká forma demence, 12 - 10 bodů je hodnoceno jako
střední demence, pokud je hodnocení nižší než 10 bodů mluvíme o těžké demenci.
Podrobnější a rozsáhlejší vyšetření neurologického a psychického stavu
nemocného, kterými se stanovuje úroveň paměťových schopností, pozornosti, logického
myšlení a chápavost vykonávat pohybové činnosti, provádí psychiatr, neurolog nebo
psycholog.
Využívá se také laboratorních vyšetření na vyloučení nemoci připomínající
projevy Alzheimerovi nemoci (funkce štítné žlázy, krevní obraz, hladina tuku v krvi).
Můžeme také využít zobrazovacích metod k vyloučení jiných onemocnění mozku,
připomínající Alzheimerovu nemoc, používá se (počítačová tomografie nebo
magnetická rezonance).
Konečnou diagnózu Alzheimerovi choroby můžeme stoprocentně určit
až po smrti nemocného (RŮŽIČKA, 2003).
20
7 STÁDIA VÝVOJE ALZHEIMEROVI NEMOCI
7.1 LEHKÁ DEMENCE
 Projevuje se lehkými, přehlédnutelnými příznaky.
 Pacient není schopný zapamatovat si nové informace, ptá se na věc již
zodpovězenou, nepamatuje si, kde nechal odložené své věci, ztrácí doklady a
peníze.
 Trpí přechodnou dezorientací, nevybaví si aktuální datum a rok.
7.2 STŘEDNÍ STÁDIUM DEMENCE
 Objevují se problémy, které nemocnému znemožňují vykonávat běžné denní
činnosti.
 Prohlubující se výpadky paměti.
 Ztrácí soběstačnost při hygieně a oblékání.
 Dostavuje se dezorientace v čase a v místě, pacienti zaměňují minulost a
přítomnost, nepoznávají dříve známá místa.
 Dochází zde k bloudění a toulání se.
 Zhoršují se vyjadřovací schopnosti.
 Nemocný v tomto stádiu vyžaduje péči od svého okolí.
7.3 TĚŽKÉ STÁDIUM DEMENCE
 Nemocný se stává zcela závislí na svém okolí.
 Velice rozvinutá ztráta paměti.
 Porucha řeči v těžké formě.
 Nemocný nedokáže rozpoznat blízké osoby, ani velice známé předměty.
 Je zde celkově zhoršený fyzický stav nemocného.
21
 Nemocný není schopen se sám najíst, je nutné nemocného nakrmit.
 Nemocný není schopný udržet moč a stolici.
 Pacient má velké problémy s pohybem a je většinou upoután na lůžko.
 V takto rozvinutém stádiu demence se nemocný většinou přijímá do nemocnice
nebo do sociálního zařízení, protože jsou s touto nemocí spjaté ještě další
nemoci, které negativně ovlivňují jejich život (zápal plic, infekce močových cest
atd.). V domácím prostředí nejsme schopni poskytnout takovou zdravotní péči,
která je v daném případě nutná (ZGOLA, 2003).
22
8 LÉČBA
Čím dříve rozpoznáme příznaky Alzheimerovi nemoci, tím rychleji můžeme
začít s léčbou a procentuálně narůstá šance na zpomalení průběhu onemocnění. V naší
době ještě neznáme léčbu, která by dokázala toto onemocnění zcela vyléčit, ale známe
léčbu, která umí alespoň zkvalitnit a usnadnit průběh života nemocného. Tato léčba se
snaží zpomalit rozvíjející se demenci a napomáhá tak k co nejdelší soběstačnosti
postiženého touto nemocí (PIDRMAN, 2005).
8.1 FARMAKOTERAPIE
Léčba u této choroby se dá dělit na kognitivní a nekognitivní farmakoterapii.
8.1.1 KOGNITIVNÍ FARMAKOTERAPIE
V této formě léčby se využívá více léčiv, která se v průběhu léčby mohou
kombinovat. Prozatím se ale stále podrobují klinickým studiím, které ověřili účinky
pouze u inhibitorů acetylcholinesteráz (enzym, který se snaží zabránit nebo omezit
rozvoj demence), u jiných léčiv podrobených studiím nebyl tento účinek potvrzen.
V dnešní době jsou u nás i ve většině cizích zemí podávány nemocným tři
inhibitory acetylcholinesteráz.
 Rivastigmin (Exelon) – tento lék má dvojí účinek na Acetylcholinergní systém
(je velmi důležitý pro mechanismy paměti, a také pro udržení dostatečné,
kvalitativní úrovně vědomí).
 Galantamin (Reminyl) – tento lék má také dvojí účinek na Acetylcholinergní
systém.
 Donepezil (Aricept) – je to inhibitor Acetylcholinesteráz (blokuje její funkci).
Tyto inhibitory jsou předepisovány především při lehkých až středně těžkých
formách Alzheimerovi nemoci a u lehčích poškození poznávacích funkcí.
U nejtěžší formy Alzheimerovi nemoci se použití těchto inhibitorů
nedoporučuje.
23
8.1.2 NEKOGNITVNÍ FARMAKOTERAPIE
Léčba tohoto typu účinkuje proti nekognitivním příznakům i proti behaviorálním
a psychologickým projevům demence. Pokud se objeví poruchy chování spjaté
s agitovaností (neklidná aktivita, přecházení), agresivitou nebo psychotickými projevy
je důležité užívat neuroleptika (antipsychotika – léky potlačující psychotické chování).
K léčbě Alzheimerovi demence používáme především:
Antipsychotika 1. generace
 Melperon (Buronil)
 Haloperidol – v případě výskytu těžkých a nezvládnutelných projevů
Antipsychotika 2. generace
 Tiaprid (Tiapridal) – tento lék je všeobecně u pacientů dobře tolerován
 Risperidon (Risperdal, Rispen)
 Olanzapin (Zyprex)
 Tyto látky se také využívají při potížích s usínáním a spánkovou inverzí
Antidepresiva 1. generace
 Používání těchto léků se snažíme vyvarovat
 Tricyklická antidepresiva (Amitriptylin, Imipramin)
Antidepresiva 2. generace
 Maprotilin (Ludiomil)
Antidepresiva 3. generace
 Citalopram (Citalec, Seropram)
 Sertalin (Zoloft), Paroxetin (Seroxat), Fluoxetin (Deprex, Prozac, Portal,
Floxet)
 Fluvoxamin (Fevarin)
Antidepresiva 4. generace
 Mitrazapin (Remeron)
 Venlafaxin (Efectin)
24
Hypnotika
 Zolpidem (Hypnogen, Stilnox)
 Zopiclon (Imovane, Zopiclon), (RŮŽIČKA, 2003).
8.1.3 NEFARMAKOLOGICKÁ LÉČBA
Využíváme metodu reedukace (využití metod speciální pedagogiky při úpravě
narušených funkcí - sluchu, zraku, řeči, pohybových a rozumových schopností), tato
metoda je velice účinná pokud s ní začneme v prvopočátku nemoci. Na pacienta
nesmíme tlačit, musí tuto metodu vykonávat bez odporu a bez pocitu, že něco udělal
špatně nebo že v něčem zklamal. V těžších formách nemoci používáme realitní terapii
(pacient musí být co nejvíce seznamován s realitou, v místě bydliště by měli být velké
nápisy s názvy místností, pacient by měl mít také k dispozici kalendář s aktuálním
datem). Velice důležité je zaměstnávání nemocného. Činnosti by měli být adekvátně
přizpůsobené k aktuálnímu zdravotnímu stavu (LULLMANN, MOHR, 2007).
Součástí léčby, by měla být také péče o blízké rodinné příslušníky a osoby, které
se o nemocného starají. Jelikož péče o pacienta s Alzheimerovou nemocí je velmi
psychicky, fyzicky a ekonomicky náročná, musí lidé starající se o nemocného často
využít psychiatrickou a psychologickou terapii. Pečovatelé často z důvodu vytíženosti,
přicházejí o svá zaměstnání (FRANKOVÁ, HORT, 2011).
25
9 RADY PRO RODINNÉ PEČOVATELE
Pokud jste dospěli k závěru, že chcete o svého blízkého s Alzheimerovou
nemocí pečovat sami, můžeme vám nabídnout pár rad pro každodenní život. Pomohou
vám usnadnit a lépe zvládat situace, které by mohli být později problémové.
Sdělené informace a rady je potřeba podle nastalé situace upravit, jelikož vývoj
Alzheimerovi choroby probíhá u každého jedince individuálně (CALLONE,
KUDLACEK, 2008).
9.1 KAM SE OBRÁTIT
V České Republice mezi hlavní instituce, na které se můžete obrátit, patří
sociální odbory při obecních nebo městských úřadech. Zde vyřídíte většinu svých
požadavků a dozvíte se potřebné informace a kontakty na pečovatelské služby a také,
jak postupovat, aby vám byla přidělena finanční podpora.
I u nás existují organizace, které se zaměřují přímo na osoby s Alzheimerovou
chorobou (Česká Alzheimerovská společnost), postupem času se do této organizace
včleňují rodinní příslušníci a osoby starající se o své blízké s Alzheimerovou nemocí.
Cílem České Alzheimerovské společnosti je motivovat a povzbuzovat pacienty
s Alzheimerovou nemocí, jejich rodiny a pečující osoby. Tato společnost poskytuje
veškeré informace o samotné péči o nemocné, o sociálních službách, dále také
organizuje schůzky postižených a jejich rodinných příslušníků a pečujících osob.
Česká Alzheimerovská společnost má více míst po celém českém území, které si
můžete vyhledat na internetových stránkách (REGNAULT, 2011).
9.2 JAKÝM ZPŮSOBEM SE MŮŽEME DO PÉČE ZAPOJIT
Pokud jste se rozhodli starat o rodiče nebo osoby, které nebydlí společně s vámi,
je dobré zvážit otázku, zda se k nemocnému nepřestěhovat. Pokud budete bydlet u
nemocného, bude péče o něj mnohem kvalitnější a budete mít nemocného pod
26
kontrolou. Společné bydlení s nemocným bude určitě náročné a neobejde se bez
problémů, s tím by se mělo počítat již v počátku, proto je dobré toto rozhodnutí pečlivě
a několikrát zvážit. V roli pečujícího se vám změní život od základů, proto vám zde
uvedeme pár vět, které by měli být zodpovězeny před tím, než se stoprocentně
rozhodnete stát se pečujícím.
 Opravdu je jeho/její zdravotní stav natolik vážný, aby vyžadoval permanentní
dohled?
 Je v mých silách starat se o nemocného ve dne i v noci?
 Mám v záloze osobu, která by se v mé nepřítomnosti o nemocného postarala?
 Jak moc se budu muset nemocnému přizpůsobit?
 Jak moc se bude muset nemocnému přizpůsobit má rodina?
 Mám k dispozici takové bydlení, abych měla dostatečné soukromí, ale zároveň
dohled nad nemocným?
 Bude mít nemocný dostatečné soukromí?
 Jsem natolik silná osobnost, abych tuto roli pečující zvládala dlouhodobě?
(CARPEROVÁ, 2011).
9.3 PÉČE NA PLNÝ ÚVAZEK
V první řadě by bylo vhodné si ujasnit, kolik času chcete a můžete nemocnému
věnovat. Do této doby jste měli určitě s nemocným naléhavější záležitosti, ale měli
bychom si podat otázku, jak dlouho budete nemocnému k dispozici každý den.
Samozřejmě nesmíte zapomenout také na své potřeby a na svůj život, který by neměl
být zanedbáván. Podle studie probíhající v letech 2008 – 2013 bylo zjištěno, že pečující
se denně nemocnému věnuje šest hodin a to není zanedbatelné, proto je nutné si hned na
začátku určit pravidla, podle kterých se budete řídit jak vy, tak sám nemocný. Pokud by
se tato pravidla nedodržovala, mohlo by se stát, že míra únosnosti bude překročena, a
tím dojde k úplnému vyčerpání vašich sil.
Jako pečující nezanedbávejte své okolí, rodinu a přátele. Také oni vás potřebují,
i když jim nevěnujete takovou pozornost jako za normálních okolností.
27
Snažte se kontaktovat profesionální pečovatele, jelikož nebudete moci
nemocnému pomáhat při ranní hygieně, nebudete mu připravovat snídani, trávit s ním
volný čas a ještě zastávat ostatní činnosti týkající se péče. V každodenních aktivitách
vás může nahradit profesionální pečovatel, ale v intimnějších chvílích vás nenahradí.
Intimnější chvíle bývají většinou nezapomenutelné (MIKŠOVÁ, FROŇKOVÁ, 2006).
9.4 MÁM SE VZDÁT SVÉ PRÁCE?
Pokud jste v produktivním věku, je velice těžké se starat o nemocného a ještě
k tomu vykonávat práci na plný úvazek, ale je také velice důležité, co vykonáváte za
práci a jak je možné to spojit s pečováním o nemocného. Ve většině případů se pečující
vzdá svého zaměstnání pouze dočasně, než najde způsob, jak současně pracovat a
pečovat o nemocného s Alzheimerovou chorobou. Toto rozhodnutí má velké dopady na
finanční stránku, a tím také na psychiku pečujícího. Pokud jste se ocitli v situaci, kdy
máte rok nebo dva do důchodu, bylo by dobré zvážit otázku odchodu do předčasného
důchodu. V České Republice je také možnost pro pečovatele využít neplacené
dovolené. Vše záleží především na domluvě se zaměstnavatelem. Tyto situace se u nás
řeší především příspěvkem na péči, ale vyřízení může trvat týdny až měsíce. Je také
možnost hrazení nákladů přes ostatní rodinné příslušníky, ale ti také nemusí být vždy
ochotní a sdílní (FRANKOVÁ, 2011).
28
9.5 PRÁCE NA DVĚ SMĚNY?
V dnešní společnosti je těžké udržet si slušnou pracovní pozici, proto může dojít
k situace, kdy si nebudete moci dovolit svojí práci opustit, a proto by bylo dobré zvážit,
jestli budete schopni zvládat více závazků najednou (práce, rodina, péče o nemocného).
V této situaci je jediná rada, která vám umožní zjednodušit situaci, je přenést některé
úkoly na ostatní příslušníky vaší rodiny. Pokud se cítíte, že vše zvládnete sami, mýlíte
se a po nějakém čase pro vás bude vše velice náročné a depresivní. Dostanete se do
stavu přepjatosti a každý další krok pro vás bude náročnější.
Existuje několik možností, jak si můžete péči o nemocného zjednodušit, můžete
využít služeb školeného ošetřovatele, pomoc do domácnosti, dovoz hotového jídla.
Touto možností volby si ušetříte nějaký čas pro sebe a budete se moci
nemocnému věnovat i v oblasti lásky, něhy. Budete mít více času na svoji rodinu, která
vás určitě velice potřebuje a podporuje v tom, co děláte a k čemu jste se rozhodli.
Je velice důležité si zapamatovat pár důležitých informací:
 Pečujícím zabírá pomoc nemocnému přibližně šest hodin denně.
 Nezanedbávejte svojí rodinu, která vás potřebuje a vy budete v péči
o nemocného potřebovat její pomoc.
 Pokud nebudete zvládat nějaké povinnosti, tak se obraťte na pomoc profesionálů
(HOLMEROVÁ, JAROLÍMOVÁ, 2004).
9.6 JAK SE ZAPOJIT DO LÉČBY?
Pokud už jste oficiálním opatrovníkem nemocného nebo stále jen pečujícím jistě
nemocného doprovázíte na různá vyšetření. Proto je dobré vědět několik informací,
které vám usnadní organizování těchto povinností.
V prvním období nemoci, by si měl tato vyšetření a návštěvy lékaře korigovat
sám nemocný v co největším rozsahu. Pokud je nemocný schopen se o tyto věci postarat
29
sám, je to velice dobré i pro jeho motivaci a přístupu k léčbě, ale i přesto by měla být
menší kontrola, aby jste si byli jisti, že nic není zanedbané. Je však dobré mít přehled
o všech návštěvách a vyšetřeních, kdyby bylo potřeba jakkoliv zasáhnout. Brzy přejde
nemocný do stádia, kdy všechny tyto věci budete muset mít na starosti vy, a proto je
dobré se na to postupně připravovat a zajímat se o to, co do teď nemocný zvládal sám.
Proto je dobré vědět několik věcí:
 Na vyšetření u specialistů ho budete objednávat vy, a jelikož je zde většinou
dlouhá čekací doba, je dobré si pořídit diář, který budete mít pořád u sebe a
budete si do něj zaznamenávat termíny vyšetření, aby nedošlo k tomu, že při
každodenním shonu na nějaký termín zapomenete.
 Další důležitou věcí je užívání léků, proto je velice dobré a jednoduché pořídit si
lékovku, do které si připravíte léky na celý týden (na ráno, poledne, večer) a
nemůže se stát, že by si je nemocný zapomněl vzít nebo si popletl ranní dávku
léků s večerní.
 U lékaře se stáváte mluvčím nemocného, pokud se vám bude zdát, že se
nemocný chová jinak nebo má různé výkyvy, ptejte se na cokoliv. Lékař,
u kterého se nemocný léčí, vám všechny otázky zodpoví. Nemocný se většinou
sám nezeptá, jelikož se cítí trapně a obává se posměchu, který v tomto případě
nehrozí a není na místě.
 Podle stádia nemoci budete také muset doma s nemocným provádět různá
cvičení, která u nemocného udržují a podporují zachování stávajících
schopností. Měly by jste se zapojit také do terapií nemocného a popřípadě zjistit
od terapeutů, co je pro nemocného, o kterého se staráte, nejvhodnější. Na
terapiích je velice důležité dávat pozor, aby jste byli schopni zapamatovat
si všechna důležitá cvičení (MLÝNKOVÁ, 2011).
30
9.7 JAK TO SDĚLIT NEMOCNÉMU?
Jedním z vašich úkolů bude také hovořit otevřeně s nemocným o jeho chorobě a
to není nic jednoduchého. Měli bychom nemocnému šetrně sdělit okolnosti jeho
onemocnění a také skutečnost, že už není schopen zastávat věci tak jako dříve. Počítejte
s nepřiměřenou reakcí nemocného a dejte mu čas na vstřebání všech nových informací a
okolností. Vše ostatní také velice závisí na vašem vztahu a celkovém přístupu jeden
k druhému. Je pár zásad, které je nutno dodržovat a tím vytvoříte nejlepší možný vztah
mezi vámi a nemocným.
 O nemoci bychom měli mluvit otevřeně, pacient by měl být do léčebného
procesu zapojen, jak je to jen možné, aby se sám cítil zodpovědný a ne plně
závislý.
 Sdělení diagnózy přenechte lékaři a nesnažte se s nemocným probírat další
stádium a vývoj nemoci. Pokud se vás nemocný zeptá ohledně vyšetření, které
podstoupil a zcela to nepochopil, samozřejmě mu sdělte informace adekvátně
k jeho stavu.
 V žádném případě nepředhazujte věci nepovedené nebo úkoly, které zapomněl.
Už tak je pro nemocného traumatizující, že si uvědomuje, že není tak výkonný a
obratný jako za plného zdraví. Naopak se snažte vyzdvihovat věci, které se mu
povedli. Nesnažte se nemocnému lhát a opomíjet otázky týkající se jeho
zdravotního stavu a snažte se mu odpovědět srozumitelně a upřímně.
 Další důležitou součástí je také probrat konečné stádium nemoci, kdy už
nebudete moci sami vykonávat ošetřovatelskou péči, jelikož v posledním stádiu
je péče velice náročná a vyžaduje odbornost. Proto se nemocný v posledním
stádiu Alzheimerovy choroby umisťuje do specializovaného zařízení. Toto téma
je nutné zmínit hned na začátku onemocnění, protože až dojde na nutnost
hospitalizace, budete si jisti, že nemocný o všech okolnostech věděl a nebudete
mít pocit, že jste ho nějak podvedli či zklamali a nemusíte mít výčitky svědomí
(MIKŠOVÁ, FROŇKOVÁ, 2006).
31
9.8 KOMUNIKACE S NEMOCNÝM
Pokud chcete dosáhnout co nejlepší komunikace mezi vámi a nemocným, je
podstatné váš projev přizpůsobit stádiu nemoci, ve kterém se nemocný nachází. Je
velice důležité dodržovat jednoduchá pravidla.
 Snažte se mluvit pomalu, spíše hlubším hlasem a každé slovo pečlivě artikulujte,
vysoký hlas není tak srozumitelný.
 S nemocným hovořte tak, aby měl možnost vidět váš obličej a pohyb vašich úst.
 Snažte se do rozhovoru zapojit i ostatní smysly, které nemocný teď používá
častěji, chytněte ho za ruku, usmějte se na něj, dívejte se mu do očí.
 Snažte se vybírat jednoduchá slova a krátké věty, pokud vám nemocný
nerozumí, snažte větu formulovat jinak a zeptat se ho čemu přesně nerozumí.
 V pokročilejším stádiu si nemocný nemusí pamatovat. kdo jste, a proto je dobré
mu tuto informaci sdělit hned na začátku rozhovoru a přitom se mu dívat do očí
a ujistit se, že tomu co říkáte, rozumí. Pokud ne, je nutné informace zopakovat.
 Při rozhovoru musíte být ve střehu, jelikož nemocný bude mít potíže
s vyjadřováním, proto je velice nutné sledovat celkový pohyb těla k tomu, aby
jste správně pochopili, co vám chce nemocný sdělit.
 Nutné je počítat také s tím, že se komunikace a vyjadřovací schopnosti
nemocného budou zhoršovat a nebude to jednoduchá situace ani pro vás, ale ani
pro nemocného. Velice důležité je zachovat klid a nerozčílit se, jelikož by to
nemocného mohlo rozrušit a mohl by k vám ztratit náklonost a důvěru. Pokud už
to nebude únosné, obraťte se na odborníky, kteří vám pomohou tuto bariéru
překonat (KLEVETOVÁ,DLABALOVÁ, 2008).
32
9.9 USPOŘÁDÁNÍ KAŽDODENÍHO ŽIVOTA, JAK
NEMOCNÉMU POMOCT?
Nejlepší je pro vás kontaktovat lékaře, který by vám pomohl s organizací dne
nemocného. Důležité body v organizaci jsou:
 Zavedení každodenních činností ve stejném pořadí a snažit se, aby to nemocný
dodržoval každý den stejně a tím si zautomatizoval věci, které mu usnadní život
při zhoršující se paměti.
 Jednotlivé činnosti musí být co nejjednodušší, aby je pacient mohl vykonávat
bez větších problémů a přemýšlení.
 Později však tento systém ztrácí svojí funkci, a proto je dobré vytvořit kartičky
s nápisy, a pokud nemocný už neumí číst, tak použít symboly, které nemocný
zná a rozmístit je po domě či bytě, aby se nemocný dokázal zorientovat
(REGNAULT, 2011).
9.10 JAK ZAJISTIT NEMOCNÉMU BEZPEČNÝ DOMOV?
 V kuchyni nebudou volně přístupné věci, o které by se mohl zranit, například
ostré předměty, sekáčky na maso, elektrické spotřebiče, hlavně plotny kde hrozí
riziko popálení. Důležité je také zajištění spotřebičů plynových. Křehké věci by
měli být uschované, neboť se mohou rozbít a nemocného poranit.
 Z koupelny odstraňte všechny malé elektrické spotřebiče (fén, kulma, holící
stojek), jelikož voda a elektrické zařízení mohou způsobit zranění nemocného.
Důležité je všechny tyto informace sdělit i nemocnému. Do sprchy nebo k vaně
můžete přidat madlo pro zmenšení rizika pádu.
 V celém bytě či domě nemají být předměty, které by mohl nemocný použít.
Snažte se ostré a křehké věci uklidit mimo dosah nemocného a pokuste se mít
nemocného stále pod kontrolou (REGNAULT, 2011).
33
9.11 VHODNÉ ČINNOSTI
 Domácí práce
 Ruční práce – malování, koláž, pletení. Mají to být činnosti, ve kterých se může
projevit charakter a umělecký cit nemocného.
 Fyzická aktivita nepředstavuje pro nemocného žádné nebezpečí, může plavat,
chodit běhat, později je dobré zařadit do aktivit také pěší túry, ale je nutné, aby
jste nemocného v těchto aktivitách doprovázely a mohly případně pomoci
v orientaci. V pokročilejším stádiu nemoci můžete využít procházek do přírody.
 Velice dobré je požádat nemocného, aby se s vámi podělil o jeho vzpomínky a
tím se dostal do časů, kdy mu bylo dobře. Bude si vás mnohem více vážit a
získáte jeho důvěru.
 Není dobré zapomenout na společenský život, proto je dobré zorganizovat
návštěvy v menších skupinách, aby si své přátele nemocný nepletl.
 Pokud občas nastane situace, že se nemocnému nemůžete věnovat celý den,
je dobré využít televizi nebo hudbu. Například klasická hudba má pro většinu
nemocných uklidňující účinek (REGNAULT, 2011).
9.12 VZTAH MEZI VÁMI A NEMOCNÝM
Většinou s blízkou osobou máte velmi silnou vazbu, ale postupem nemoci se váš
vztah bude měnit a neměly by jste být překvapeni, nebo zklamáni nastalou situací.
 Nemocnému se postupem času budete věnovat čím dál tím víc, ať už jde
o manžela, manželku, rodiče či přátele. Budete truchlit nad tím, jak vám před
očima odchází člověk, kterého máte rádi, proto veškeré věci sdílet s rodinou
nebo s odborníkem, pomůže vám to lépe se vyrovnat s tím, že váš milovaný
postupně odchází. Velice důležitým faktorem je také čas, který vám pomůže se
smířit s realitou.
 Není vyloučeno, naopak je zcela jisté, že se vztah nemocného k vám změní.
Ze začátku je pacient nedůtklivý a podrážděný, je to v čase, kdy ještě nezná
svojí diagnózu, ale tuší že není něco v pořádku.
34
 Většinou se objevují známky apatie, je to většinou spojené s potvrzením
diagnózy. Pacient se trápí a je smutný.
 Změny se týkají i intimního života, pokud se jedná o vašeho partnera, můžete
si všimnout změn v sexuálním chování, vyžadování sexuálního styku mnohem
víc než dříve, nebo naopak. Pokud si nevíte v této situaci rady, je nutné se
obrátit na odborníky, kteří vám pomohou.
 S postupující nemocí ztrácí nemocný zábrany, a proto může dojít
k nedorozumění, nemocný si neuvědomuje přehnanou náklonost k osobě
neznámé a proto musíme být ve střehu. Osobě, která se stala objektem
nemocného, je nutné se omluvit a vysvětlit příčinu. Většina lidí to jistě pochopí
(REGNAULT, 2011).
9.13 JAK SPRAVOVAT FINANCE NEMOCNÉHO?
Po sdělení diagnózy Alzheimerovi choroby, je také nutné probrat finanční
stránku. Pokud se nemocný sám podílí na řešení tohoto problému, bude to pro vás
mnohem jednodušší.
 Pokud se stanete opatrovníkem, můžete také spravovat jeho finance. V případě
že jste pouze pečujícím, je nutné se na tomto dohodnout. Jestliže nemocný sám
přijde s nabídkou, nemějte žádné výhrady a problém je vyřešen.
 Nemocný vám svěřil své finance a seznámí vás s tím, jaké má účty, jak finance
spravuje a v jakých bankách má finance uložené. Je také velice dobré zajít
společně do jeho banky a vše vysvětlit jeho bankovnímu poradci.
 V situaci, kdy nemocný nebude moci o svých financích rozhodovat sám,
je velice důležité vysvětlit mu, že by měl své úspory svěřit do rukou člověku,
kterému věří a který se o to dokáže postarat. Musíte mu také vysvětlit, že ho tím
chcete chránit a především utvrdit v tom, že i když budete jeho finance
spravovat vy, tak jsou pořád jeho a může si s nimi nakládat, jak uzná za vhodné,
ale je potřeba vás o těchto změnách informovat.
 Je také důležité nechat si úředně ověřit plnou moc k finančním záležitostem,
které se týkají běžných výdajů a nemocného utvrdit v tom, že s jeho penězi
35
nenakládáte po svém. Je dobré schovávat si doklady, výpisy a nemocnému
je předkládat ke kontrole, vyvarujete se paranoidním pocitům.
 Nemocnému ponechte určitou finanční nezávislost, aby si nepřipadal jako malé
dítě, které je nesvéprávné. Každý týden nebo každý měsíc by jste mu měli dávat
stejnou částku na běžnou útratu. Bude si moci sám nakoupit pečivo, poslat dopis
nebo vám koupit dárek a nebude pokaždé nucen, žádat vás o peníze.
 Nesmíte zapomínat na to, že jsou to především jeho peníze, vy mu je pouze
spravujete a je jisté, že si čas od času bude chtít něco koupit sám.
 Veďte nemocného k zodpovědnosti. Zkuste, aby si nemocný zavedl sešit, do
kterého si bude zaznamenávat za co a kolik utratil peněz.
 Samozřejmě se nesmíte zlobit, pokud nebude mít nemocný vše zapsané nebo
pokud zjistíte skutečnost, že některé peníze chybí.
 Samozřejmě chyby se u nemocného vyskytovat budou, ale pokud mu budete
přidělovat rozumnou částku peněz, nemělo by to být později nic dramatického
(REGNAULT, 2011).
36
10 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA
S ALZHEIMEROVOU CHOROBOU
10.1 IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE
Jméno a příjmení: X.Y. Datum narození: 1946
Rodné číslo: 46…… Věk: 68 let
Pohlaví: ženské Bydliště: X
Zaměstnání: důchodkyně Vzdělání: vyučena
Národnost: česká Státní občanství: ČR
Stav: rozvedená
Jméno příbuzného: X.X. Bydliště příbuzného: X.Y.
Datum příjmu: 20.5.2012 Čas příjmu: 8:00 hodin
Typ přijetí: na doporučení Účel příjmu: terapeutický
Oddělení: Psychiatrická ambulance Přijal: X.Y.
Ošetřující lékař: X.Y. Obvodní lékař: X.X.
Pacientka byla poučená o léčebném řádu:
Informovaný souhlas s léčbou: pacientka podepsala
Medicínská diagnóza při příjmu: Alzheimerova choroba
Vedlejší medicínské diagnózy: Arteriální hypertenze
Důvod příjmu udávaný pacientkou: ,,Přivedla mě sem dcera a říkala, že jí to doporučil
můj obvodní lékař.“
10.2 VITÁLNÍ FUNKCE PŘI PŘÍJMU
P: 68/min, pravidelný Hmotnost: 96 kg
TK: 150/70 torr BMI: 34, obezita
TT: 36,0 °C Stav vědomí: orientovaná, při vědomí
D: 22/min Pohyblivost: mobilní s francouzkými holemi
37
Výška: 168 cm Krevní skupina: AB Rh. pozit.
Pacientka byla srozumitelně seznámena se všemi okolnosti a povahou jejího
zdravotního stavu, souhlasí s realizací lékařských výkonů a vyšetření. Prohlašuje, že
rozumí všem sděleným informacím, navržené léčbě, vyšetřením a výkonům, výsledkům
a také možným komplikacím, které jsou spojené s vyšetřením.
Zdroj informací: lékař, ošetřující personál, pacientka, dokumentace, rodina.
Nynější onemocnění
68 letá pacientka přijatá do ambulantní péče na doporučení obvodního lékaře.
10.3 ANAMNÉZA
Rodinná anamnéza
Matka zemřela v 85 letech stářím. Otec zemřel v 52 letech při autonehodě. Má
jedno dítě, dceru (34 let) svobodná, bezdětná, účetní, je zdravá.
Osobní anamnéza
V dětství překonala neštovice, příušnice, spalničky a další běžná dětská
onemocnění. Hospitalizace a operace: v roce 2007 hospitalizována na pozorování
po pádu ze schodů. Úrazy běžné dětské, transfuze žádné, očkování povinné.
Léková anamnéza
Ebixa, Lozap H
Gynekologická anamnéza
Menarche ve 13 letech, cyklus 28 dní, pravidelný bez větších bolestí, trvání cca
5 dní. Má 1 dítě, UPT: 0, abort: 0. Antikoncepci neužívala, samovyšetření prsu
neprovádí. Klimakterium v 52 letech s přírůstkem na váze, pocením a návaly, v této
době již bez potíží. Na gynekologické prohlídky chodí pravidelně 1 za rok.
38
Alergologická anamnéza
Přecitlivělost na Penicilin (zjištěno v roce 2010).
Abúzy
Alkohol neguje, káva 3x denně černá, tabák neguje, léky – žádná závislost,
drogy neguje.
Psychologická anamnéza
Vývojové období – vysoký dospělý věk, flegmatik, cholerik, emoční oblast
– labilita (podpora rodiny).
Sociální a pracovní anamnéza
Pacientka je 12 let rozvedená. Je v důchodu od roku 2006 a pobírá starobní
důchod. Je vyučená prodavačka. Bydlí s dcerou v rodinném domě se zahradou. Vztahy
v rodině jsou výborné. Vztahy mimo rodinu jsou bez problému. Záliby – čtení knih,
sledování seriálů, procházky, vaření, pečení. Svůj volný čas věnuje především své dceři,
ale také svým přátelům.
Spirituální anamnéza
Religiózní praktiky nevyhledává.
10.4 POSOUZENÍ SOUČASNÉHO STAVU ZE DNE 18. 10. 2013
Systém Subjektivní údaje Objektivní údaje
Hlava a krk ,,Asi dobrý, nic mě
nebolí.“
Hlava normocefalická, pohmatově
bez bolesti, lebka bez zjevných
deformit.
Obličejová část: spojivky růžové,
bez známek zánětu, brýle
nepoužívá, oči ve středním
postavení, pohyblivé, skléry bílé,
zorničky izokorické. Nos bez
39
deformit s mírnou sekrecí, uši bez
výtoku, naslouchací přístroj
nepoužívá. Kůže na tvářích
narůžovělá a suchá, rty souměrné
bez ragád. Jazyk plazí středem je
bez povlaku, poranění a je vlhký,
zápach z úst nepřítomný. Chrup má
stále svůj. Krk souměrný, náplň
krčních žil přiměřená, bez známek
otoků, lymfatické uzliny
nezvětšené, štítná žláza na pohled
bez zvětšení, šíje bez opozice.
Hrudník a dýchací
systém
,,Jsem tlustá, tak mám
problém vyjít do schodů a
hrozně se při tom
zadýchám.“
Hrudník bez deformit a kožních
nálezů, souměrný. Prsa bez
deformit, bez známek infekce,
bradavky bez sekrece. Dýchání
čisté, počet dechů 18/min,
pravidelné, bez klidové dušnosti.
Srdeční a cévní
systém
,,Je to v pořádku, nic mě
nebolí. Když jsou tady,
tak je to dobrý.“
Srdeční akce pravidelná, frekvence
68/min, puls dobře hmatný. TK
150/70 torr. Dolní končetiny bez
otoků, bez zánětlivých změn. Na
pravé noze varixy.
Břicho a
gastrointestinální
trakt
,,Jsem hrozně tlustá, ale
jinak žádné problémy
nemám.“
Břicho palpačně měkké,
nebolestivé. Peristaltika auskultačně
přítomná, normální odchod plynů.
Játra, slezina a slinivka břišní
nezvětšené. Na břiše nejsou žádné
patologické změny.
Močový a pohlavní
systém
,,Musím na to hodně
myslet, a hlídat si to,
občas to nestihnu.“
Genitál ženský, moč je čirá, bez
zápachu. Podbřišek palpačně
nebolestivý, bez známek retence.
Gynekologicky v pořádku.
40
Kosterní a svalový
systém
,,Občas mi trvá dlouho,
než vstanu z postele,
musím pomalu.“
Držení těla správné. Jemná i hrubá
motorika bez změn. Pohyblivost
omezená z důvodu obezity,
pacientka si chůzi usnadňuje
francouzkými holemi. Dolní
končetiny bez otoků, varixy klidné,
lýtka volná bez známek
tromboembolické nemoci. Páteř bez
patologických změn. Svalový
systém – normotonus. Klouby bez
patologických změn, bolestivost
kloubů nepřítomná. Kosterní aparát
bez deformit.
Hodnocení rizika pádu – 5 bodů.
Nervový a
smyslový systém
,,Někdy si připadám
zmatená, tak trochu jako
blázen.“
Při vědomí. Orientovaná časem,
místem, osobou. Třes a tiky
nepřítomné. Čich, sluch, zrak, chuť,
hmat bez patologických změn.
Staropaměť bez problémů,
novopaměť s výrazným problémem
udržení a zpracování nových
informací. Delší dobu trvání má také
adaptace na novou nastalou situaci.
MMSE – 17 bodů – demence mírná
až středně těžkého stupně.
Endokrinní
systém
,,Nedokážu odpovědět.“ Endokrinní systém bez
patologických změn. Štítná žláza
bez známek zvětšení.
Imunologický
systém
,,Jsem zdravá.“ Bez známek infekce. Horní i dolní
dýchací cesty průchodné.
Lymfatické uzliny nezvětšené.
Alergie na Penicilin.
41
TT 36,0 °C.
Kůže a její adnexa ,,Žádné jizvy nemám, kůži
mám v pořádku.“
Kůže narůžovělá a suchá, turgor
snížený, bez erytému. Otoky
nepřítomné. Varixy na pravé noze,
klidné. Ochlupení přiměřené
ženskému pohlaví. Vlasy dlouhé,
upravené, čisté.
Nehty čisté, upravené.
Aktivity denního života
Subjektivní údaje Objektivní údaje
Stravování a pitný
režim
,,Uvařím na co mám chuť,
vypiju tak 1,5 – 2,5 l
tekutin denně.“
BMI:34,0 - obezita. Turgor snížený.
Bez diety. Výživa per os.
Vylučování moče
a stolice
,,S vylučováním problém
nemám.“
Poslední defekace – 17. 10. 2013
Spánek a bdění ,,Někdy usnu u seriálu, ale
většinou jdu spát brzy.“
Pacientka vypadá odpočatá. Nejsou
znatelné kruhy pod očima, nebo
prvky únavy.
Aktivita a
odpočinek
,,Někdy se mi chce, ale
někdy ne.“
Během dne pacientka tráví čas
doma sama, navštěvují jí sousedky.
V odpoledních hodinách se vrací
dcera z práce a věnuje se pacientce
a dbá na její dostatečný odpočinek.
Hygiena ,,Mám ráda pěnové
koupele vše zatím
zvládám sama.“
Na hygienickou péči dohlíží dcera.
Pacientka vypadá upraveně a čistě.
Samostatnost ,,Myslím, že jsem na tom
dobře.“
Podle Barthelova testu bazálních
denních činností má pacientka 90
bodů je to lehký stupeň závislosti.
42
Posouzení psychického stavu
Subjektivní údaje Objektivní údaje
Vědomí ,,Jsem v pořádku, jen si
někdy nevzpomenu.“
Pacientka zcela při vědomí.
GSC – 14 bodů.
Orientace ,,Někdy se mi stane, že
když jdu do města
nakoupit, tak pak nevím
kudy zpět.“
Orientovaná časem, osobou, situací.
Místem občas dezorientovaná.
Nálada ,,Dnes mám náladu
výbornou.“
Nervózní poklepávání nohou. Jinak
velice spokojená a usměvavá.
Paměť ,,Vzpomínek mám
spoustu, ale nějak se mi
nedaří zapamatovat si
nové věci.“
Staropaměť je výbavná bez poruch.
Novopaměť – zhoršené vyjadřovací
schopnosti. Neschopnost vstřebat
nové informace. Špatně se učí nové
činnosti.
Myšlení ,,Někdy mě to zlobí.“ Snaží se odpovídat. Některé otázky
dostatečně nechápe. Odpovídá
zmateně a nepřesně.
Temperament ,,Dokážu se i pěkně
naštvat a to pak lítá
všechno.“
Extrovertní sangvinik.
Sebehodnocení ,,Dokázala jsem toho
hodně, ale mohla jsem být
úspěšnější.“
Sama sebe hodnotí jako velice
schopného člověka s rezervami.
Vnímání vlastního
zdraví
,,Chci být zdravá a nechci
nikoho zatěžovat.“
Dodržuje léčebný režim dle svých
možností.
Vnímání
zdravotního stavu
,,Jsem seznámena se
všemi okolnostmi mého
onemocnění.“
Veškeré informace ohledně
zdravotního stavu pacientka zná a je
si vědoma možných komplikací a
dalšího rozvoje onemocnění.
43
Posouzení sociálního stavu
Komunikace - pacientka využívá verbální i neverbální komunikaci, bez zjevných
problémů. Má menší slovní zásobu a občas nedokáže přesně vysvětlit, co přesně
vyžaduje.
Sociální role
Primární – 68 letá žena – bez patologií.
Sekundární – matka – role naplněná.
Terciální – jako pacientka chápe svůj zdravotní stav svojí roli a snaží se přizpůsobit.
Sociální interakce – velice dobře vychází s lékařem. Má obrovskou podporu od dcery.
Pacientka je plně informovaná o svém zdravotním stavu, je seznámena s vyšetřeními,
léčbou i možnými komplikacemi.
10.5 MEDICÍNSKÝ MANAGEMENT
Ordinovaná vyšetření – pravidelné kontroly v psychiatrické ambulanci 2x za měsíc. Při
potížích ihned.
Konzervativní léčba:
Dieta: 3 – racionální Pohybový režim: mobilní s francouzkými holemi
RHB: 0 Výživa: enterální, chuť k jídlu beze změn
Medikamentózní léčba:
Per os:
Ebixa 10mg, tbl., - 2 tablety ráno
Lozap H 50 mg, tbl., - 1 tableta ráno
Chirurgická léčba: 0
44
10.6 SITUAČNÍ ANALÝZA
68letá pacientka přijata dne 20. 5. 2012 v 8:00 hodin do psychiatrické
ambulance na doporučení obvodního lékaře. Je orientovaná časem, osobou, situací,
nepřesně místem. Je mobilní s francouzkými holemi, při rozhovoru se snaží udržovat
oční kontakt, snaží se spolupracovat, při rozhovoru je velice vstřícná a milá, snaží se
odpovídat na dotazy, ale občas nerozumí zadání a vyjadřovací schopnost je zhoršená.
Nové informace dokáže zpracovat pouze na dobu nezbytně nutnou, poté informace
vypouští. Pacientka je soběstačná – sama si uvaří, uklidí, ale je nutné na ni dohlédnout
při procházkách do města, (občas se ztratí). S hygienou a stravováním problém nemá,
vyprazdňování také bez problému, inkontinencí netrpí. Pacientka se snaží být ukázněná,
na kontroly chodí pravidelně v doprovodu dcery. Je celkově nejistá a nedůvěřivá.
Fyziologické hodnoty: krevní tlak – 150/70 torr, pulz – 68/min, dech – 22/min, tělesná
teplota – 36,0 °C. Pacientka je obézní a je zde riziko pádu. Při zhoršeném zdravotním
stavu se obává hospitalizace. Má ráda svojí dceru a velice ráda by se dočkala vnoučátek.
45
STANOVENÍ SESTERSKÝCH DIAGNÓZ A JEJICH
USPOŘÁDÁNÍ PODLE PRIORIT POMOCÍ KAPESNÍHO
PRŮVODCE ZDRAVOTNÍ SESTRY (ROK VYDÁNÍ 2001)
11 AKTUÁLNÍ DIAGNÓZY
1. Zmatenost chronická související s demencí Alzheimerova typu projevující se
dezorientací, zapomínáním, zhoršenou schopností vybavit si některé informace a
podržet je, MMSE= 17bodů – středně těžká až těžká kognitivní porucha.
2. Myšlení porušené související s poruchou kognitivních funkcí projevující
se špatnými odpověďmi na otázky, zhoršeným vyjadřováním, poruchou
vnímání, obavami z nemoci a celkovou nejistotou.
3. Strach a obavy související se sociálními podmínkami (hospitalizace) projevující
se slovním sdělením.
12 POTENCIÁLNÍ DIAGNÓZY
1. Poranění, zvýšené riziko související s neschopností rozpoznat nebezpečí,
poruchami vnímání a zhoršení úsudku.
46
Aktuální diagnózy
Sesterská diagnóza:
Zmatenost chronická související s demencí Alzheimerova typu projevující se
dezorientací, zapomínáním, zhoršenou schopností vybavit si některé informace a
podržet je. MMSE= 17bodů – středně těžká až těžká kognitivní porucha.
Priorita: střední
Cíl dlouhodobý: Zmatenost pacientky se nezhorší do další plánované kontroly za dva
měsíce.
Cíl krátkodobý: U pacientky se během týdne neprojeví zmatenost.
Výsledná kritéria:
- Pacientka nosí na krku peněženku s telefonním číslem na svou dceru v průběhu
celého dne.
- Pacientka ví, že má zavolat své dceři při potížích v průběhu celého dne.
- Pacientka ví, že má každý den trénovat paměť.
- Pacientka ví, že má každý den na vše dostatek času, pokud neví, zeptá se své
dcery a požádá o pomoc.
- Pacientka zná své okolí přibližně 72 hodin. Pokud si není jistá, zeptá se dcery.
- Pacientka ví, že si musí vzít své léky připravené dcerou každé ráno.
Plán intervencí:
- Posuďte výsledky diagnostických vyšetření při každé kontrole – lékař.
- Udržujte denně orientaci v realitě pomocí hodin, kalendáře – rodina.
- Dbejte každý den na bezpečnost pacientky, dohlížejte na ni – rodina.
- Spolupracujte s rodinou pacienta při každé návštěvě a snažte se ji začlenit do
péče o pacienta především při trénování orientace a paměti – sestra, rodina.
- Nespěchejte na pacientku každý den – rodina.
- Snažte se zajistit klidné prostředí, především v noci – rodina.
- Pomozte pacientce denně trénovat paměť – rodina.
Realizace:
- Spolupráce s dcerou funguje dobře, při každé kontrole plně spolupracuje a je
vidět, že se své matce věnuje. U pacientky se stav nezměnil.
- Pacientka má na vše čas, snaží se běžné denní věci provádět sama s malou
dopomocí své dcery.
- Pacientka má po bytě vylepené telefonní číslo na svou dceru a při potížích
47
telefonuje.
- Pacientka je každé dvě hodiny kontrolována telefonicky svou dcerou, pokud
není doma.
- Pacientka lépe usíná a má lepší spánek, dcera se snaží udělat matce co
neklidnější prostředí pro odpočinek a spánek.
- Pacientka denně se svojí dcerou dělá cvičení na udržení a zlepšení paměti.
- Pacientka má během noci zajištěné klidné prostředí bez rušivých prvků, má také
k dispozici špunty do uší.
Hodnocení:
Pacientka i její dcera spolupracují s psychiatrickou ambulancí bez problémů.
Krátkodobý i dlouhodobý cíl byl splněn.
Sesterská diagnóza:
Myšlení porušené související s poruchou kognitivních funkcí projevující se špatnými
odpověďmi na otázky, zhoršeným vyjadřováním, poruchou vnímání, obavami z nemoci
a celkovou nejistotou.
Priorita: střední
Cíl dlouhodobý: Kvalita života pacientky se po zjištění a pochopení svého zdravotního
stavu vrátí do normy během 1 - 2 měsíců.
Cíl krátkodobý: Pacientka dostane potřebné informace adekvátní k jejímu zdravotnímu
stavu tak, aby pochopila svůj zdravotní stav během týdne.
Výsledná kritéria:
- Pacientka si uvědomuje poruchu myšlení a vnímání po dobu 2 dnů od sdělení
potřebných informací.
- Pacientka je informována o svém zdravotním stavu a léčbě, pokud si pacientka
není jistá, může se během dne dotázat své dcery.
- Pacientka se snaží každý den navštěvovat svojí sousedku.
- Pacientka rozumí podaným informacím a její život se během 1 - 2 měsíců vrátí
k normálnímu fungování.
Plán intervencí:
- Zhodnoťte poruchy myšlení a vnímání pacientky při každé kontrole
v psychiatrické ambulanci – sestra, lékař.
48
- Posuďte, jak dlouho se pacientka dokáže soustředit, zda je schopen řešit
problémy každých 24 hodin – rodina.
- Sledujte denně výskyt bludů a halucinací, při zjištění volat ambulanci – rodina.
- Naslouchejte každý den pacientku, pokud má nějaký problém – rodina.
- Podporujte socializaci denně – rodina.
- Používejte jednoduché příkazy a mluvte srozumitelně každý den – rodina.
- Informujte pacientku o zdravotním stavu, léčbě a péči o ní při každé kontrole –
sestra, lékař.
Realizace:
- S pacientkou vedeme každý den rozhovor a zjišťujeme její soustředění.
- Pacientka se snaží navštěvovat každý den svou sousedku.
- Na pacientku mluvíme pomalu, používáme jednoduchá slova, dáváme jí čas
vstřebat informace, popřípadě je podle potřeby zopakujeme.
- Pacientka je informována o svém zdravotním stavu, o léčbě a to opakovaně
podle potřeby.
- Dle MMSE byla u pacientky zjištěna středně těžká až těžká kognitivní. MMSE -
17 bodů.
Hodnocení:
Pacientka i její dcera spolupracují s ambulancí bez větších problémů.
Krátkodobý i dlouhodobý cíl byl splněn.
Sesterská diagnóza:
Strach a obavy související se sociálními podmínkami (hospitalizace) projevující se
slovním sdělením.
Priorita: střední
Cíl dlouhodobý: Pochopit strach a diskutovat o něm, umět odlišit zdravý strach od
nezdravého do 3 měsíců.
Cíl krátkodobý: U pacientky zůstanou obavy z hospitalizace neměnné po dobu 1
měsíce.
Výsledná kritéria:
- Pacientka ví, že pokud bude každý den dodržovat předepsanou léčbu, pak není
důvod k obavám z hospitalizace.
- Pacientka ví, jak se zachovat vždy, když se objeví obavy z hospitalizace.
49
- Pacientka ví, jak se má během dne zachovat při nastalém problému, dokáže
sama najít řešení.
Plán intervencí:
- Posuďte stupeň strachu a reálnost hrozby pociťované pacientem – lékař, rodina.
- Pomozte pacientovi a jeho blízkým, jak zvládnout strach a jak si poradit se
situací – lékař, sestra.
- Veďte pacienta k vypracování vlastních odpovědí při řešení problémů – lékař,
sestra, rodina.
Realizace:
- Pacientka je mnohem klidnější po sdělení svých obav ošetřujícímu lékaři.
- Pacientka i její dcera dostaly veškeré potřebné informace k tomu, jak zvládat
nastalou situaci.
- Pacientka se snaží každý den s dcerou nacvičovat řešení problému tak, aby
pacientka v tomto směru dokázala být samostatná při nepřítomnosti dcery.
Hodnocení:
Pacientka s dcerou dodržují předepsanou léčbu, a tím se hrozba hospitalizace snížila
na minimum.
Krátkodobý i dlouhodobý cíl byl splněn.
Potenciální diagnózy
Sesterská diagnóza: Poranění, zvýšené riziko související s neschopností rozpoznat
nebezpečí, poruchami vnímání a zhoršení úsudku. Hodnocení rizika pádu - 5 bodů.
Priorita: střední
Cíl dlouhodobý – Rodina upraví domácí prostředí do 2 měsíců tak, aby nedošlo
k poranění pacientky.
Cíl krátkodobý – Pacientka se neporaní v průběhu celého týdne.
Plán intervencí:
- Posuďte rizika s ohledem na individuální situaci – lékař, rodina.
- Pomozte pacientce odstranit či omezit individuální rizikové faktory – rodina.
Realizace:
- Pacientka byla upozorněna dcerou na činnosti a místa, která jsou pro ni
riziková. Dcera jí sdělila, aby se jim snažila vyhýbat.
- Pacientka s pomocí dcery upravila domácí prostředí tak, aby nedošlo ke
50
zranění.
Hodnocení:
Dcera s pomocí pacientky přizpůsobila domácí prostředí, tak aby nedošlo ke zranění.
Krátkodobý i dlouhodobý cíl byl splněn.
12.1 CELKOVÉ HODNOCENÍ
Pacientka navštěvuje psychiatrickou ambulanci z důvodu Alzheimerovi choroby.
Je velmi milá a vstřícná. Žije s dcerou, která je jí ve všem oporou. Podle MMSE trpí
středně těžkou až těžkou kognitivní poruchou, proto je u pacientky nutný dohled. Není
zde možnost navrácení zdravotního stavu, proto se snažíme zachovat alespoň kvalitu
jejího života na maximální možné hodnotě.
12.2 DOPORUČENÍ PRO RODINU
Alzheimerova choroba jako duševní onemocnění seniorů už dnes není vůbec
vzácným jevem, ani neznámým pojmem. Je však velice důležité, nepodcenit závažnost
potřeby poučení. Je velice důležité s nemocným vše upřímně a adekvátně k jeho
duševnímu stavu prokonzultovat. Velice důležitá je také léčba, která se snaží zpomalit
nebo zastavit další zhoršování nemoci. Je také velice důležité, aby nemocný měl
veškeré informace o Alzheimerově chorobě a jejím průběhu, o možnostech léčby,
o důležitosti dodržování léčby a o možnostech domácího ošetřování. Pokud nemocný
dojde do těžkého stádia demence, nebojte se obrátit na ošetřujícího lékaře, který vám
jistě poradí, jak dále postupovat v péči o nemocného.
51
ZÁVĚR
Tato bakalářská práce byla zaměřena na pacienty s Alzheimerovou chorobou.
V teoretické části jsem se snažila popsat veškeré informace, které s daným
onemocněním souvisí.
V další části byl použit ošetřovatelský proces u pacienta s Alzheimerovou
chorobou. Ošetřovatelský proces byl zaměřen na sestavení ošetřovatelských diagnóz,
plánování ošetřovatelských intervencí a následné realizaci. Je také nutno podotknout, že
pacientů s tímto onemocněním stále přibývá.
Cílem mé práce bylo přiblížit toto onemocnění neodborné veřejnosti a zjistit, zda
je možnost pečovat o nemocného v domácím prostředí. Nejtěžším úkolem, je sdělení
nemocnému jeho diagnózu a přimět ho ke změně životního stylu, na který byl doposud
zvyklý. Často se stává, že diagnózu popírá a proto nedodržuje danou léčbu a tím
dochází ke zhoršení zdravotního stavu. Pokud nemocný léčbu dodržuje, je velká šance
k udržení životního stylu na co nejvyšší možné hodnotě.
Položené otázky zmíněné v úvodu byly zodpovězeny. Cíl práce byl splněn.
52
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
BRAGDON, A.D., D. GAMON a M. ZAJÍČKOVÁ. 2009. Nedovolte mozku stárnout:
příručka pro pečující a rodinné příslušníky nemocných s Alzheimerovou chorobou.
Vyd. 2. Překlad Silvie Struková. Praha: Portál, 2009, 284 s. ISBN 978-80-7367-500-4;
Alzheimerova nemoc v rodině.
CALLONE, P. R., K. MOHR a L. HEIN. 2008. Alzheimerova nemoc: 300 tipů a rad,
jak ji zvládnout lépe. 1. vyd. Překlad Jitka Klinkerová. Praha: Grada, 2008, 118 s.
Psyché (Grada Publishing). ISBN 978-802-4723-204; Alzheimerova nemoc v rodině.
CARPER, J., I. DLABALOVÁ a M. ZAJÍČKOVÁ. 2011. 100 jednoduchých věcí,
které můžete udělat proti Alzheimerově nemoci a úbytku paměti: příručka pro pečující a
rodinné příslušníky nemocných s Alzheimerovou chorobou. Vyd. 1. V Praze: Vyšehrad,
c2011, 284 s. ISBN 978-80-7429-194-4; Alzheimerova nemoc v rodině.
DOENGES,M. E. 2001. Kapesní průvodce zdravotní sestry. 2. přepr. a rozšíř. vyd.
Praha: Grada Publishing, 2001, 861 s. ISBN 80-247-0242-8.
FRANKOVÁ, V. 2010. Alzheimerova demence v praxi: konsenzus psychiatrickoneurologicko-geriatrický.
1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2010, 226 s. Aeskulap. ISBN
978-802-0424-235.
FRANKOVÁ, V. 2011. Klinická psychiatrie: konsenzus psychiatricko-neurologickogeriatrický.
1. vyd. Praha: Tigis, 2011, 515 s. Aeskulap. ISBN 978-808-7323-007.
FRANKOVÁ, V., I. DLABALOVÁ a M. ZAJÍČKOVÁ. 2011. Paní Anežka má
demenci: příručka pro pečující a rodinné příslušníky nemocných s Alzheimerovou
chorobou. 2., upr. vyd. Praha: Galén, c2011. ISBN 978-80-7262-760-8; Alzheimerova
nemoc v rodině.
HOLMEROVÁ, I., E. JAROLÍMOVÁ a H. NOVÁKOVÁ. 2004. Alzheimerova nemoc
v rodině: příručka pro ty, kteří o nemocné pečují. Grafická úprava, sazba a produkce:
Grifart spol. s. r. o., 2004.
KALVACH, Z. 2004. Geriatrie a gerontologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-
247-0548-6.
KLEVETOVÁ, D., I. DLABALOVÁ a M. ZAJÍČKOVÁ. 2008. Motivační prvky při
práci se seniory: průvodce pro blízké nemocných. 1. vyd. Překlad Daniela Šimková.
Praha: Grada, 2008, 202 s. ISBN 978-802-4721-699.
53
LÜLLMANN, H., K. MOHR a L. HEIN. 2007. Barevný atlas farmakologie: příručka
pro pečující a rodinné příslušníky nemocných s Alzheimerovou chorobou. 3. vyd.
Překlad Silvie Struková. Praha: Grada, 2007, 372 s. Psyché (Grada Publishing). ISBN
978-80-247-1672-5; Alzheimerova nemoc v rodině.
MIKŠOVÁ, Z., M. FROŇKOVÁ a M. ZAJÍČKOVÁ. 2006. Kapitoly z ošetřovatelské
péče 2: průvodce pro blízké nemocných. Aktualiz. a dopl. vyd. Překlad Daniela
Šimková. Praha: Grada, 2006, 119 s. ISBN 80-247-1443-4.
MIKŠOVÁ, Z., M. FROŇKOVÁ a M. ZAJÍČKOVÁ. 2006. Kapitoly z ošetřovatelské
péče 2: průvodce pro blízké nemocných. Aktualiz. a dopl. vyd. Překlad Daniela
Šimková. Praha: Grada, 2006, 171 s. ISBN 80-247-1442-6.
MLÝNKOVÁ, J., I. DLABALOVÁ a M. ZAJÍČKOVÁ. 2008. Péče o staré občany:
učebnice pro obor sociální činnost. 1. vyd. Překlad Daniela Šimková. Praha: Grada
Publishing, 2008, 192 s. Sestra. ISBN 978-802-4738-727.
PIDRMAN, V. 2003. Demence pro praktické lékaře: diagnostika a léčba. 1. vyd. Praha:
Maxdorf, 2003, 96 s. ISBN 80-734-5052-6.
PIDRMAN, V., D. GAMON a M. ZAJÍČKOVÁ. 2007. Demence: příručka pro pečující
a rodinné příslušníky nemocných s Alzheimerovou chorobou. Vyd. 1. Překlad Silvie
Struková. Praha: Grada, 2007, 183 s. ISBN 978-802-4714-905; Alzheimerova nemoc v
rodině.
REGNAULT, M. 2011. Alzheimerova choroba. Průvodce pro blízké nemocných. Vyd.
1. Praha: Portál, 2011, 119 s. ISBN 978-802-6200-109.
RŮŽIČKA, E. 2003. Diferenciální diagnostika a léčba demencí: 1. vyd. Praha: Galén,
2003, 175 s. ISBN 80-726-2205-6.
VAVRUŠOVÁ, L. 2012. Demence pro praktické lékaře: diagnostika a léčba. 1. vyd.
Martin: Osveta, 2012, 180 s. ISBN 978-808-0633-820.
ZGOLA, J. M. 2003. Úspěšná péče o člověka s demencí: diagnostika a léčba. 1. vyd.
Praha: Grada, 2003, 226 s. ISBN 80-247-0183-9.
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha A – Hodnocení rizika pádu…………………………..…I
Příloha B – Test kognitivních všedních činností (MMSE)……..II
Příloha C – Barthelův test základních všedních činností…….…III
Příloha D – Glasgow Coma Scale………………………………IV
Příloha E – Čestné prohlášení…………………………………...V
I
Příloha A - Hodnocení rizika pádu
 Pohyb
 0 - neomezený
 2 - používá pomůcky
 1 - potřebuje pomoc k pohybu
 1 - neschopen přesunu
 Vyprazdňování
 0 - nevyžaduje pomoc
 1 - nykturie / inkontinence
 1 - vyžaduje pomoc
 Medikace
 0 - neužívá rizikové léky
 1 - Užívá následují léky: diuretika, antiepileptika, antiparkinsonika,
antihypertenziva, psychotropní látky, benzodiazepiny
 Smyslové poruchy
 0 - žádné
 1 - vizuální, smyslový deficit
 Mentální status
 0 - orientován
 1 - občasná noční dezorientace
 1 - dřívější dezorientace / demence
 Věk
 0 - 18 až 75 let
 1 - nad 75 let
 Pád v anamnéze
 1 - ano
 Vyhodnocení:
 zaškrtáme a sečteme body = 5bodů
 skóre 3 a vyšší = pacient je ohrožen rizikem pádu
II
Příloha B - Test kognitivních funkcí (MMSE)
Oblast hodnocení Max. skóre
1. Orientace
Položte nemocnému 10 otázek.
Za každou správnou odpověď započítejte 1 bod.
- Který je teď rok?
- Které je roční období?
- Můžete mi říci dnešní datum?
- Který je den týdnu?
- Který je teď měsíc?
- Ve kterém jsme státě?
- Ve které jsme zemi?
- Ve kterém jsme městě?
- Jak se jmenuje tato nemocnice?(toto oddělení?, tato
ordinace?)
- Ve kterém jsme poschodí?(pokoji?)
1
1
0
1
1
1
1
1
0
0
2. Paměť
Vyšetřující jmenuje 3 libovolné předměty (nejlépe z pokoje
pacienta - například židle, okno, tužka)
a vyzve pacienta, aby je opakoval.
Za každou správnou odpověď je dán 1 bod.
2
3. Pozornost a počítání
Nemocný je vyzván, aby odečítal 7 od čísla 100 a to 5 krát po sobě.
Za každou správnou odpověď je 1 bod. 2
4. Krátkodobá paměť (=výbavnost)
Úkol zopakovat 3 dříve jmenovaných předmětů (viz bod 2.) 1
5. Řeč, komunikace a konstrukční schopnosti
(správná odpověď nebo splnění úkolů = 1 bod)
Ukažte nemocnému dva předměty (př. tužka, hodinky)
Vyzvěte nemocného, aby po vás opakoval:
- Žádná ale
- Jestliže
- Kdyby
Dejte nemocnému třístupňový příkaz:
Vezměte papír do pravé ruky, přeložte ho na půl a položte jej na
podlahu.“
Dejte nemocnému přečíst papír s nápisem „Zavřete oči“.
Vyzvěte nemocného, aby napsal smysluplnou větu (obsahující
podmět a přísudek, která dává smysl).
Vyzvěte nemocného, aby na zvláštní papír nakreslil obrazec, podle
předlohy.
1 bod jsou li zachovány všechny úhly a protnutí vytváří čtyřúhelník.
2
1
1
0
1
0
Hodnocení
00 - 10 bodů těžká kognitivní porucha
11 - 20 bodů středně těžká kognitivní porucha
21 - 23 bodů lehká kognitivní porucha
24 - 30 bodů pásmo normálu
Body
17 bodů
III
Příloha C – Barthelův test základních všedních činností
Činnost Provedení činnosti Bodové skóre
1. Najedení, napití Samostatně bez pomoci 10
S pomocí 05
Neprovede 00
2. Oblékání Samostatně bez pomoci 10
S pomocí 05
Neprovede 00
3. Koupání Samostatně nebo s pomocí 05
Neprovede 00
4. Osobní hygiena Samostatně nebo s pomocí 05
Neprovede 00
5. Kontinence moči Plně kontinentní 10
Občas inkontinentní 05
Trvale inkontinentní 00
6. Kontinence stolice Plně kontinentní 10
Občas inkontinentní 05
Inkontinentní 00
7. Použití WC Samostatně bez pomoci 10
S pomocí 05
Neprovede 00
8. Přesun lůžko-židle Samostatně bez pomoci 15
S malou pomocí 10
Vydrží sedět 05
Neprovede 00
9. Chůze po rovině Samostatně nad 50 metrů 15
S pomocí 50 metrů 10
Na vozíku 50 metrů 05
Neprovede 00
10. Chůze po schodech Samostatně bez pomoci 10
S pomocí 05
neprovede 00
Hodnocení: Závislost Body
Vysoce závislý 00 – 40 bodů
Závislost středního stupně 45 – 60 bodů
Lehká závislost 65 – 95 bodů
Nezávislý 96 – 100 bodů
IV
Příloha D – Glasgow coma scale
Kritérium Reakce Body
Otevření očí
Spontánní 4
Na výzvu 3
Na bolestivé podněty 2
Žádné 1
Slovní reakce
Orientovaná 5
Zmatená 4
Nepřiměřená,
nekoordinovaná slova
3
Neartikulované zvuky 2
Žádná zvuková reakce 1
Pohybová reakce
Vyhoví koordinovaně
výzvě
6
Lokalizuje bolest, odtáhne
se od podnětu
5
Účelné obranné pohyby při
bolestivém podnětu
4
Flexní reakce na bolest 3
Extenční reakce na bolest 2
Žádné reakce na bolest 1
Vyhodnocení
GSC Kóma
8 a méně Těžké kóma
9 - 12 Střední
13 a více Lehké kóma – 14 bodů
V
Příloha E – Čestné prohlášení