Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., Praha 5
OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA S
KARDIOSTIMULÁTOREM
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BARBORA POTOČKOVÁ, DiS.
Praha 2014
VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o. p. s., PRAHA 5
OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA
S KARDIOSTIMULÁTOREM
Bakalářská práce
BARBORA POTOČKOVÁ, DiS.
Stupeň vzdělání: bakalář
Název studijního oboru: Všeobecná sestra
Vedoucí práce: MUDr. Zdeněk Krpata
Praha 2014
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny použité zdroje
literatury jsem uvedla v seznamu použité literatury.
Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním účelům.
V Praze dne 23. 3. 2014 …………...........
Podpis
ABSTRAKT
POTOČKOVÁ, Barbora. Ošetřovatelský proces u pacienta
s kardiostimulátorem. Vysoká škola zdravotnická, o. p. s. Stupeň kvalifikace: Bakalář
(Bc.). Vedoucí práce: MUDr. Zdeněk Krpata, Praha 2014. 53s.
Tématem bakalářské práce je ošetřovatelský proces u pacienta
s kardiostimulátorem. Teoretická část se zaměřuje na pojem kardiostimulace, dělení a
historii kardiostimulace, indikace vedoucí k implantaci přístroje a diagnostické metody.
Dále popisuje typy kardiostimulátorů, vlastní implantaci přístroje a jeho poruchy a
v konečné části teoretické části je zmíněn život s kardiostimulátorem. Praktická část se
zabývá ošetřovatelským procesem u pacienta s kardiostimulátorem. Je zaměřena na
anamnézu vybraného pacienta. Jsou zde zmíněny objektivní a subjektivní hodnocení
pacientových problémů. Na základě těchto problémů jsou stanoveny a zpracovány
ošetřovatelské diagnózy.
Klíčová slova
Kardiostimulace. Ošetřovatelský proces. Život s kardiostimulátorem.
ABSTRACT
POTOČKOVÁ, Barbora. Nursing Process for Patients with Cardiostimulator.
Medical College. Degree: Bachelor (Bc.). Supervisor: MUDr. Zdeněk Krpata, Prague.
2014. 53 pages.
The topic of bachelor´s thesis is complex nursing care for a patient with
cardiostimulator. The theoretical part of the thesis deals with definition of
cardiostimulation, history and classifications, indication leading to implant device and
diagnostic methods. It also describes the types of cardiostimulators, own implant device
and its disorders, and in the final part of the theoretical mentions life with a
cardiostimulator. The practical part deals with the nursing process for the patient with
cardiostimulator. This part focuses on the history of the selected patient. This part also
mentions objective and subjective evaluation of the patient´s problems. On the basis of
these problems nursing diagnoses are identified and made.
Key words
Cardiostimulation. Nursing Process. Life with Cardiostimulator.
OBSAH
SEZNAM ZKRATEK
SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ
ÚVOD ..........................................................................................................10
1 KARDIOSTIMULACE..........................................................................11
1.1 HISTORIE, VÝVOJ KARDIOSTIMULACE...............................11
1.2 DĚLENÍ KARDIOSTIMULACE ...................................................12
1.3 INDIKACE KE KARDIOSTIMULACI ........................................12
1.3.1 SINOATRIÁLNÍ BLOKÁDY .................................................................... 12
1.3.2 SICK SINUS SYNDROM – SYNDROM CHORÉHO SINU.................. 13
1.3.3 SYNDROM KAROTICKÉHO SINU........................................................ 13
1.3.4 ATRIOVENTRIKULÁRNÍ BLOKÁDA................................................... 13
1.4 DIAGNOSTICKÉ METODY VEDOUCÍ K INDIKACI
IMPLANTACE KARDIOSTIMULÁTORU .......................................15
1.4.1 ELEKTROKARDIOGRAM (EKG).......................................................... 15
1.4.2 HOLTEROVSKÉ MONITOROVÁNÍ...................................................... 15
1.4.3 ZÁTĚŽOVÉ EKG, ERGOMETRIE ......................................................... 16
1.4.4 ELEKTROFYZIOLOGICKÉ VYŠETŘENÍ............................................ 16
1.4.5 ECHOKARDIOGRAFIE............................................................................ 16
1.5 TYPY KARDIOSTIMULÁTORŮ..................................................16
1.5.1 MEZINÁRODNÍ OZNAČENÍ REŽIMU KARDIOSTIMULÁTORŮ.. 17
1.6 IMPLANTACE KARDIOSTIMULÁTORU.................................17
1.7 PORUCHY KARDIOSTIMULÁTORU ........................................18
1.8 NÁVRAT DO KAŽDODENNÍHO ŽIVOTA ................................19
1.9 ŽIVOT S KARDIOSTIMULÁTOREM.........................................19
1.10 PREVENCE A ŽIVOTOSPRÁVA...............................................20
1.11 ŽIVOTNOST KARDIOSTIMULÁTORU...................................20
1.12 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES ..................................................21
2 OBECNÝ OŠETŘOVATELSKÝ PROCES.........................................22
2.1 STANOVENÍ OŠETŘOVATELSKÝCH DIAGNÓZ A JEJICH
USPOŘÁDÁNÍ PODLE PRIORIT DLE KAPESNÍHO PRŮVODCE
ZDRAVOTNÍ SESTRA – TAXONOMIE I.........................................43
2.2 DOPORUČENÍ PRO PRAXI..........................................................48
ZÁVĚR........................................................................................................50
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY......................................................51
PŘÍLOHY
SEZNAM ZKRATEK
AIM - akutní infarkt myokardu
AV - atrioventrikulární
AVB - atrioventrikulární blokáda
BMI - body mass index
CMP - cévní mozková příhoda
CRT - srdeční resynchronizační terapie
CT - computer tomography
DM - diabetes mellitus
EKG - elektrokardiogram
FF - fyziologické funkce
GCS - glasgow coma scale
ICHS - ischemická choroba srdeční
IM - infarkt myokardu
JIP - jednotka intenzivní péče
KES - komorová extrasystola
LBBB - left bundle branch block (blokáda levého Tawarova raménka)
LHK - levá horní končetina
LK - levá komora
NSVT - Non-sustained ventricular tachycardia (ne – trvalé komorové tachykardie)
PAD - perorální antidiabetika
PHK - pravá horní končetina
PNO - pneumotorax
PTA - perkutánní transluminální angioplastika
PŽK - periferní žilní katétr
RIA - ramus interventricularis anterior
RTG - rentgen
SA - sinoatriální
SSS - sick sinus syndrom
TK - krevní tlak
SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ
Asymptomatická - probíhající bez symptomů
Diatermie - léčebné prohřívání orgánu průchodem vysokofrekvenčního elektrického proudu
Glaukom – zelený zákal
Chronotropní inkompetence - neschopnost srdce úměrně zvýšit jeho rychlost se zvýšenou
aktivitou
Lokální - místní
Paroxysmus - záchvat
Polymorfní - mající rozmanitý, nejednotný vzhled, morfologii, mnohotvarý
10
ÚVOD
Poruchy srdečního rytmu – arytmie, patří mezi nejčastější srdeční onemocnění.
V dnešní době došlo k obrovskému pokroku v oblasti elektroniky a počítačů. Přístroje
se zmenšují, ale jejich výkon se zlepšuje. Kardiostimulátor je přístroj, který zachraňuje
život pacientům, kteří trpí poruchou srdečního rytmu. Díky tomuto přístroji se život
pacientů prodlužuje a zlepšuje se kvalita jejich života. Po implantaci kardiostimulátoru
se většina lidí může bez problému vrátit zpět ke svým denním činnostem a aktivitám.
V ČR se každoročně v 38 kardiostimulačních centrech zavádí přes 6000
kardiostimulátorů.
Cílem práce je seznámit čtenáře s problematikou kardiostimulátoru. Přiblížit
čtenářům život s kardiostimulátorem a v neposlední řadě je naším cílem popsat
ošetřovatelský proces u pacienta s kardiostimulátorem.
Bakalářská práce je rozdělena na dvě části, teoretickou a praktickou.
V teoretické části se zabýváme pojmem kardiostimulace, historií, vývojem a dělením
kardiostimulace, indikacemi ke kardiostimulaci, diagnostickými metodami, typy
kardiostimulátoru, implantací a poruchami přístroje. Na konci této části se zmiňujeme o
životu s kardiostimulátorem a objasňujeme pojem „ošetřovatelský proces“. V praktické
části je popsán ošetřovatelský proces. Celek tvoří informace získané od pacienta,
z lékařské a ošetřovatelské dokumentace, z vlastního pozorování. Byly stanoveny
ošetřovatelské diagnózy dle Kapesního průvodce sestry.
Tato práce bude sloužit jako informační zdroj a je určena pro všeobecné sestry a
bakalářky ošetřovatelství.
11
1 KARDIOSTIMULACE
„Kardiostimulace je léčebnou metodou pomalých srdečních rytmů. Její
podstatou je opakované rytmické dráždění srdce stejnosměrným elektrickým proudem
nízké intenzity, přiváděným do srdce elektrodou ze zevního zdroje – kardiostimulátoru.
Stimulací lze řídit činnost srdce v libovolné frekvenci“ (KOLÁŘ, KAUTZNER, 2002;
s. 29).
1.1 HISTORIE, VÝVOJ KARDIOSTIMULACE
První úspěšnou kardiostimulaci v roce 1929 provedl Gould. Kardiostimulaci
provedl u dítěte, jehož srdce stimuloval jehlovými elektrodami. V roce 1952 Zoll
uskutečnil první externí stimulaci srdce transtorakálně u pacienta s Adamsovým –
Stokesovým záchvatem. V roce 1958 Furman poprvé zavedl stimulační cévku žilním
přístupem. Od Lasserse a Juliana jsou první zprávy z roku 1968 o dočasné
kardiostimulaci u nemocného s infarktem myokardu. O použití implantabilních
kardiostimulátorů první zprávy podali Elmquist a Zoll v roce 1959. Od roku 1958, kdy
byl implantován první kardiostimulátor s pevnou frekvencí, došlo k obrovskému vývoji
přístrojů – stimulátorů. První pacient, jemuž byl kardiostimulátor implantován, se dožil
86 let. Tento pacient vystřídal 26 kardiostimulátorů a právě ty mu prodloužily život o 43
let. První implantace v ČR byla provedena v roce 1962 docentem Peleškem. V roce
2013, v Nemocnici Na Homolce, byl 16- ti českým pacientům jako prvním v Evropě
implantován zcela nový typ kardiostimulátoru. Tento přístroj je bezdrátový, má velikost
mikrotužkové baterie, je z ušlechtilého kovu a je implantován přímo do srdce – do hrotu
pravé srdeční komory (BALVÍNOVÁ, MICHÁLKOVÁ, 2012), (KOLÁŘ A
KOLEKTIV, 2009).
12
1.2 DĚLENÍ KARDIOSTIMULACE
Kardiostimulaci dle léčebného postupu dělíme na dočasnou, trvalou. Dočasná
kardiostimulace se používá především u symptomatických přechodných bradykardií,
tzn. u akutních stavů. Dále se používá k peroperačnímu zajištění rizikových nemocných
s asymptomatickými (bezpříznakovými) bradykardiemi a ke zvládnutí akutní poruchy
stimulační soustavy trvalého kardiostimulátoru. Jedná se o invazivní výkon, při němž se
zavádí elektroda do hrotu pravé komory, nejčastěji podklíčkovou nebo jugulární žilou.
Polotuhá stimulační elektroda se zavádí nejrychleji a nejbezpečněji za skiaskopické
kontroly. Speciální plovoucí elektrody se zavádějí za elektrokardiografické kontroly,
tento způsob je zdlouhavější a stimulace nebývá dlouhodobě účinná. Tento způsob se
může využít u nemocného na lůžku v průběhu resuscitace, bez použití skiaskopického
přístroje. Trvalá kardiostimulace je invazivní výkon, při němž je zavedena nitrožilně
jedna elektroda do pravé komory, nebo se zavádějí dvě elektrody - jedna elektroda do
pravé síně a druhá elektroda do pravé komory. Elektrody se poté připojí k trvalému
kardiostimulátoru, který je implantován do podkoží – nejčastěji pod pravý klíček
(KAPOUNOVÁ, 2007), (KOLÁŘ, KAUTZNER, 2002).
1.3 INDIKACE KE KARDIOSTIMULACI
K nejčastější indikaci k implantaci kardiostimulátoru patří bradykardie a
symptomatická bradykardie, se srdeční frekvencí pod 40/ minutu. Další indikace jsou
dle doporučení pracovní skupiny arytmie a trvalé kardiostimulace České kardiologické
společnosti. Tyto doporučené postupy vycházejí z poznatků lékařské vědy a jsou
považovány za postupy lege artis (BALVÍNOVÁ, MICHÁLKOVÁ, 2012).
1.3.1 SINOATRIÁLNÍ BLOKÁDY
Sinoatriální blokády dělíme na tři stupně. SA blokáda I. stupně – na povrchovém
EKG se neprojeví. SA blokáda II. stupně: 1. typ – Wenckenbachova blokáda – u tohoto
13
typu dochází k postupnému prodlužování intervalu od sinusového impulzu, po začátek
vlny P. Na EKG křivce se zkracuje interval PP, až jeden P – QRS-T komplex vypadne.
Tato porucha je většinou lokalizována nad Hisovým svazkem. 2. typ - dochází
k okamžitému výpadku QRS komplexu. Lokalizace této poruchy je většinou pod
Hisovým svazkem. SA blokáda III. stupně – dochází k úplnému přerušení vedení mezi
síněmi a komorami. Vlny P se objevují ve vlastním rytmu. QRS komplex se vyskytuje
ve vlastním rytmu, nezávisle na vlnách P. Akutní ischémie, chronické organické
poškození SA uzlu jsou velmi často příčinami SA blokád (SOVOVÁ, 2006).
1.3.2 SICK SINUS SYNDROM – SYNDROM CHORÉHO SINU
Je definován jako trvalá či intermitentní bradykardie (sinusová bradykardie, SA
blokády, chronotropní inkompetence), někdy kombinovaná s paroxyzmy
supraventrikulární tachykardie (nejčastěji flutter síní). Příčinou vzniku je ICHS. Mezi
nejčastější projevy patří presynkopy, synkopy, slabost, únava, malátnost, při
tachykardiích si nemocní stěžují na palpitace. Diagnóza SSS se stanovuje pomocí EKG,
Holterovy monitorace a elektrofyziologickým vyšetřením (SOVOVÁ, ŘEHOŘOVÁ,
2004).
1.3.3 SYNDROM KAROTICKÉHO SINU
Syndrom karotického sinu je charakteristický patologickou reakcí na jeho
podráždění. Při dráždění dochází buď ke kardioinhibici (pauza na EKG, nebo vznik AV
blokády), nebo k hypotenzi (KOLÁŘ A KOL., 2009).
1.3.4 ATRIOVENTRIKULÁRNÍ BLOKÁDA
Srdeční AV blokáda vzniká při přerušení vedení impulzů ze síní na komory.
Může být úplná či částečná, může zpozdit vedení a může být na úrovni AV uzlu, Hisova
svazku nebo Tawarových ramének. Pokud jsou impulzy z SA uzlu blokované v AV
uzlu nebo níže, frekvence síní je většinou normální (60 – 100/min). Klinický dopad
blokády závisí na množství úplně blokovaných impulzů, na výsledné frekvenci komor a
také na tom, jak blokáda srdce nakonec celkově zasáhne. Pomalá frekvence komor
14
může způsobit snížení srdečního výdeje, to poté vede k závratím, hypotenzi, zmatenosti
(KOLEKTIV AUTORŮ, 2013).
AV blokáda I. Stupně: ve skutečnosti není blokádou. Vedení impulsu ze síní na
komory není zablokováno, každý impuls vznikající v síni je převeden přes AV uzel na
srdeční komory. Jedná se tedy pouze o prodloužení doby vedení AV uzlem, na EKG
patrném jako prodloužení PQ intervalu nad 0,20s. Možnými příčinami tohoto postižení
mohou být degenerativní změny, IM, léky (digoxin), myokarditida.
AV blokáda II. Stupně: při tomto typu blokády se již nepřevedou všechny
impulzy ze síní na komory. Dělí se na dva typy: typ Mobitz I (označován také jako
Wenckebach) a Mobitz II. Při AV blokádě II. Stupně typ Wenckebach (Mobitz I) se
vedení AV uzlem postupně prodlužuje, až dojde k nepřevedení jednoho impulsu ze síní
na komory. PQ intervaly jsou tak delší a delší a na EKG záznamu je patrná vlna P bez
následujícího QRS komplexu. Po nepřevedeném impulsu si AV uzel jakoby „odpočine“
a následující PQ interval je znovu relativně krátký (tedy, může být delší než
fyziologických 200 ms, ale je nejkratší z přítomných PQ intervalů u daného pacienta).
AV blokáda II. Stupně, nezávisle na typu, je charakterizována větším počtem vln P než
QRS komplexů. Příčinami může být ICHS, zvýšený tonus parasympatiku, IM spodní
stěny, revmatická horečka.
Při AV blokádě II. Stupně typu Mobitz II nedochází k postupnému
prodlužování PQ intervalu. PQ interval se nemění, ale dochází náhle k nepřevedení
impulsu ze síně na komory. Tento typ blokády pro nemocného představuje větší
nebezpečí. AV blokády II. Stupně typ Mobitz I se mohou vyskytovat u trénovaných
vytrvalostních sportovců občas i fyziologicky (například ve spánku), blokády typu
Mobitz II představují ovšem vždy patologii a postiženému jedinci hrozí náhlá smrt.
Mezi příčiny řadíme IM přední stěny, degenerativní změny v převodním systému,
organické onemocnění srdce, závažná ICHS.
AV blokáda III. Stupně vzniká v případě, že dojde k přerušení vedení AV
uzlem. AV uzel nevede impulsy ze síní na komory. V tomto případě frekvenci komor
určuje náhradní srdeční pacemaker, nejčastěji je přítomen junkční rytmus s frekvencí
kolem 40/min. Na EKG je patrná na sobě nezávislá přítomnost vln P a komplexu QRS –
popisováno jako AV disociace. Příčinou blokády na úrovni AV uzlu bývá poškození
AV uzlu, zvýšený tonus parasympatiku, léková toxicita, na infranodální úrovni je
15
příčinou rozsáhlý IM přední stěny (KOLEKTIV AUTORŮ, 2013), (OSMANČÍK,
2012).
1.4 DIAGNOSTICKÉ METODY VEDOUCÍ K INDIKACI
IMPLANTACE KARDIOSTIMULÁTORU
1.4.1 ELEKTROKARDIOGRAM (EKG)
Je jedním z nejjednodušších vyšetření v kardiologii. EKG zachycuje elektrickou
aktivitu srdce. Umožňuje odhalit většinu závažnějších srdečních onemocnění, například
známky nedokrevnosti srdečního svalu, proběhlý infarkt myokardu, neléčenou
chlopenní vadu apod. V dnešní době se jako standartní vyšetření používá 12. svodové
EKG, při kterém se zaznamenává 6 bipolárních svodů z končetin a 6 unipolárních svodů
z povrchu hrudníku. Na normálním nálezu EKG se popisují vlny P, T, U a kmity Q, R,
S. EKG musí být prováděno za standartních podmínek a standartním způsobem (poloha
pacienta, poloha elektrod, odstranění rušivých vlivů). Je důležité, aby ošetřovatelský
personál uměl provést základní EKG vyšetření a stanovit, jestli je křivka fyziologická či
patologická. Personál by měl rozpoznat základní srdeční arytmie, akutní IM a měl by na
patologický nález přiměřeně reagovat – přivolat lékaře či defibrilovat (IKEM, 2011),
(SOVOVÁ, ŘEHOŘOVÁ, 2004).
1.4.2 HOLTEROVSKÉ MONITOROVÁNÍ
Nazývané také jako ambulantní EKG, zaznamenává srdeční aktivitu při běžných
činnostech pacienta. Toto vyšetření spočívá v tom, že pacient nosí malý elektronický
záznamník, který je napojený na elektrody umístěné na hrudníku a do deníku si
zaznamenává veškerou svou aktivitu a s ní související symptomy. Jedná se o
dlouhodobou monitoraci, trvající 24 hodin a diagnostikuje občasné arytmie
(KOLEKTIV AUTORŮ, 2013).
16
1.4.3 ZÁTĚŽOVÉ EKG, ERGOMETRIE
„Ergometrie je vyšetřovací metoda, která umožňuje sledovat vliv stupňované
zátěže na krevní oběh, a tím vyloučit nebo potvrdit koronární nemoc (arytmie, angina
pectoris), zjišťovat účinnost léčebných postupů u stabilní anginy pectoris a sledovat
výkonnost vyšetřované osoby. K vyšetření slouží nejčastěji bicyklový ergometr nebo
chůze na pohyblivém pásu a EKG přístroj.“ (ŠAFRÁNKOVÁ, NEJEDLÁ, 2006; str.
106). Vyšetření je ukončeno při subjektivním maximu, nebo jestliže se objeví
patologické známky, například arytmie, ischemie (SOVOVÁ, ŘEHOŘOVÁ, 2004).
1.4.4 ELEKTROFYZIOLOGICKÉ VYŠETŘENÍ
Toto vyšetření se provádí ve speciální laboratoři, která je vybavena RTG
přístrojem, speciálním EKG přístrojem a přístrojem pro programovou stimulaci srdce.
Indikacemi k vyšetření jsou porucha AV vedení, suspektní choroba sinusového uzlu,
diagnostika tachyarytmií. Před vyšetřením musí být pacient nalačno a poučený od
lékaře i ošetřovatelského personálu (SOVOVÁ, ŘEHOŘOVÁ, 2004).
1.4.5 ECHOKARDIOGRAFIE
Jedná se o neinvazivní diagnostickou metodu. Slouží k zobrazení srdečních
oddílů, velkých cév, směru proudění krve v dutinách srdce. K zobrazení se využívá
ultrazvukové vlnění o frekvenci 1,8 – 3,5 MHz. Echokardiografie může být také
invazivní, jedná se o tzv. transezofageální (jícnová) echokardiografii, jejímž principem
je zavedení ultrazvukové sondy do žaludku a jícnu. Vzhledem k anatomickému
umístění jícnu je obraz kvalitnější a vyšetřující lékař může sledovat místa, která jsou
transtorakálně méně přístupná (SOVOVÁ, ŘEHOŘOVÁ, 2004), (ŠAFRÁNKOVÁ,
NEJEDLÁ, 2006).
1.5 TYPY KARDIOSTIMULÁTORŮ
Typů kardiostimulátorů existuje několik. První kardiostimulátor, který byl
implantován v roce 1958, byl s pevnou frekvencí „fixed rate“. Tento typ
17
kardiostimulátoru stimuluje předem danou frekvenci, bez ohledu na vlastní frekvenci
srdce. Během let ovšem došlo k vývoji těchto přístrojů a tento typ se v dnešní době
používá již zcela výjimečně. Dalším typem je stimulátor „on demand“ („podle
potřeby“). Tento přístroj snímá elektrickou aktivitu srdce, pokud frekvence poklesne
pod nastavenou hodnotu, vyšle elektrický stimul. „Programovatelný“ stimulátor, je typ
přístroje, u kterého lze parametry nastavení ovládat elektromagnetem. Dalším typem je
kardiostimulátor dvoudutinový – „sekvenční stimulátor“, jenž stimuluje postupně síně a
komory. „Frekvenčně reagující“ stimulátor, je stimulátor vybavený čidlem, které
umožňuje automaticky zrychlit stimulaci (srdeční frekvenci) při tělesné námaze. Dalším
typem jsou kardiostimulátory s „holterovskou“ pamětí, které nám umožňují zpětnou
kontrolu všech zabudovaných funkcí. Biventrikulární stimulace (stimulující obě srdeční
komory) se užívá v léčbě některých pacientů s chronickým srdečním selháním
(BAROLD, 2007), (FN MOTOL, 2012), (KOLÁŘ A KOL., 2009).
1.5.1 MEZINÁRODNÍ OZNAČENÍ REŽIMU KARDIOSTIMULÁTORŮ
K označování režimů se používá kód tří, popřípadě čtyř písmen. První písmeno
označuje dutinu, která je stimulována, druhé značí dutiny, z které je snímána elektrická
aktivita: A – atrium = síň, V – ventriculus = komora, D – double = obě dutiny. Třetí
písmeno značí režim stimulátoru „on demand“: I – inhibiční, T – spouštěcí, D – (dual
demand) obojí. Čtvrté písmeno označuje typ stimulátoru: M – multiprogramovatelný, P
– programovatelný a R – frekvenčně reagující (KOLÁŘ A KOL., 2009).
1.6 IMPLANTACE KARDIOSTIMULÁTORU
Vlastní zavedení je prováděno v lokálním znecitlivění. Lékař provede malý řez
kůží pod klíční kostí na levé či na pravé straně a vypreparuje kapsu pro uložení přístroje
v podkoží. Poté následuje zajištění přístupu do žilního řečiště napíchnutím podklíčkové
žíly jehlou, přes kterou je zaveden jeden či více speciálních zavaděčů, které zavádějí
jednu nebo více elektrod do cévního systému a dále pak do srdce. Zavádění elektrod
probíhá pod RTG kontrolou. Jedna elektroda bývá zavedena do pravé komory a druhá
do pravé síně. Po zavedení elektrod se provádí elektrické měření pomocí speciálního
18
měřicího přístroje. Teprve po kontrole pod RTG a elektrických parametrů se
k elektrodám připojí kardiostimulátor. Kardiostimulátor se uloží do vytvořené kapsy,
operatér ránu zašije a sterilně zakryje. Tím je výkon ukončen. Výkon obvykle trvá
necelou hodinu. Stehy jsou odstraňovány za 10 dní po zavedení přístroje. Pacienti jsou
nadále sledováni ve speciálních kardiostimulačních ambulancích. Při první kontrole se
provádí důkladné seřízené přístroje s ohledem na potřeby pacienta (VFN, 2013).
1.7 PORUCHY KARDIOSTIMULÁTORU
I přes to, že je kardiostimulátor spolehlivý přístroj, se mohou vyskytnout některé
závady. Řadíme sem například:
 Poruchy snímání elektrické aktivity srdce. Příčinou může být zalomení či špatné
uložení elektrody, vybitá baterie nebo špatné naprogramování.
 Nadměrné snímání, kdy přístroj snímá falešně pozitivní impulzy a dochází
k nedostatečnému vysílání impulzů pro srdeční sval. Příčinou bývá nesprávné
nastavení kardiostimulátoru.
 Porušený stimulační práh, jenž se projevuje na EKG stimulačními kmity. Tyto
kmity nejsou následovány komplexy QRS či vlnami P. K porušení stimulačního
prahu může dojít při uvolnění nebo zalomení elektrody, IM, vybité baterii.
 Selhání stimulace, která se neprojeví na EKG, i když srdeční akce nemocného
klesne pod nastavenou hodnotu přístroje.
 Stimulace změněnou frekvencí, kdy frekvence stimulačních kmitů není
nastavena a mohou tak způsobit komorovou tachykardii
Pokud má sestra podezření na poškození přístroje musí zajistit 12svodové EKG,
kontinuální monitoraci EKG a FF, ověřit typ kardiostimulátoru, připravit pomůcky
k resuscitaci (KAPOUNOVÁ, 2007).
19
1.8 NÁVRAT DO KAŽDODENNÍHO ŽIVOTA
Po implantaci kardiostimulátoru se pacienti mohou velmi brzy vrátit k jejich
původnímu stylu života. Můžou pracovat na zahradě, v domácnosti, jezdit autem.
Pacienti se také mohou bez jakýchkoliv problémů sprchovat, koupat, plavat. V mnoha
případech se pacienti vracejí ke svému původnímu povolání, ke svým koníčkům, a
nemusí se obávat ani omezení v oblasti sexuálních aktivit (BIOTRONIK, 2009).
1.9 ŽIVOT S KARDIOSTIMULÁTOREM
Jak již bylo zmíněno v předešlé kapitole, pacienti s implantovaným
kardiostimulátorem se po zotavení vrací ke svým běžným denním činnostem. Ovšem i
přes to je nutné dodržovat určité zásady. Například, co se týče mobilních telefonů, je
vhodné přikládat telefon k uchu na tu stranu, kde není kardiostimulátor. Také se
nedoporučuje nosit telefon v kapse v blízkosti přístroje. Pacienti s kardiostimulátorem
mohou bezpečně používat také domácí spotřebiče, pokud jsou přístroje řádně
udržované, nehrozí žádný problém. Při užívání přístrojů, které obsahují magnet, by
mohl být dočasně ovlivněn chod kardiostimulátoru, a proto se doporučuje uchovávat
zařízení obsahující magnet ve vzdálenosti alespoň 16 cm od kardiostimulátoru. Jedná se
například o zařízení pro magnetoterapii, ruční masážní přístroje atd. Pacienti
s implantovaným kardiostimulátorem se nemusí obávat ani cestování. Před cestou je
doporučováno si promluvit s ošetřujícím lékařem o zvláštní péči, doporučení
k plánovaným aktivitám, dále je také dobré vědět, co dělat, pokud se zdravotní stav
zhorší. Co se týče bezpečnostních prohlídek na letištích, tak by pacienti měli mít na
paměti, že je nutné upozornit obsluhu na to, že mají implantovaný kardiostimulátor a
ukázat svou identifikační průkazku. Pokud je pacient kontrolován ručními detektory, je
nezbytné požádat ochranku o to, aby detektor nepřikládala na místo, kde je přístroj
implantován. Pacienti, kteří rádi cvičili, by se měli po implantaci vyvarovat úderům,
velkým tlakům na hrudi na místě, kde je uložen implantát – tím by mohlo dojít
k poškození přístroje či elektrod. Před jakýmkoliv odborným vyšetřením či zákrokem,
20
je nezbytné informovat lékaře o přítomnosti kardiostimulátoru. Některá vyšetření
mohou ovlivnit činnost přístroje, a proto jsou zakázána. Jedná se například o MRI,
transuretrální ablaci, diatermii. U některých vyšetření jsou potřeba bezpečnostní
opatření, jedná se o CT, diagnostický ultrazvuk, elektrolýzu, terapeutický ultrazvuk,
hyperbarickou kyslíkovou komoru, radiofrekvenční ablaci. Mezi povolené léčebné
metody se řadí zubní vrtačka, RTG, mammografie (MEDTRONIC, 2012).
1.10 PREVENCE A ŽIVOTOSPRÁVA
Prevence u pacientů s kardiostimulátorem je shodná se zásadami prevence
ICHS. Pacienti by měli změnit svůj životní styl a upravit jídelníček. Dieta se doporučuje
tzv. středomořská. Tato dieta obsahuje potraviny s vysokým obsahem vlákniny, ryby,
libové maso a v neposlední řadě panenský olivový olej. Velice důležité je omezit
množství soli, dodržovat pitný režim a nekouřit. Nezbytnou složkou je pohyb,
minimalizace stresu, dostatek odpočinku a spánku. Nutná je také pravidelná
dispenzarizace u lékaře (BALVÍNOVÁ, 2010).
1.11 ŽIVOTNOST KARDIOSTIMULÁTORU
Životnost baterie v přístroji je závislá na typu kardiostimulátoru, na stimulační
četnosti a na klinickém obraze pacienta. Obecně je životnost přístroje několik let.
V kardiostimulační ambulanci se stav baterie kontroluje při každé kontrole pomocí
programéru. Na kontrolu pacient dochází v pravidelných intervalech, které jsou
v rozmezí 3-6 měsíců. Pokud programér hlásí, že baterie bude brzy vybitá, je nutné
naplánovat její výměnu. Reimplantace kardiostimulátoru je výkon jednodušší než
primoimplantace. Operatér vymění pouze přístroj a elektrody zůstávají. Tento výkon se
provádí také v místním znecitlivění. Jestliže je pacient závislý na kardiostimulátoru, je
potřeba před výkonem zavést dočasnou kardiostimulaci. Po tomto výkonu není potřebný
klid na lůžku. Když je výkon bez komplikací, pacient může odcházet domů po
jednodenní hospitalizaci. Kontrola funkce přístroje pomocí programéru probíhá desátý
21
den, zároveň při prohlídce se kontroluje rána a vyndají se stehy (BALVÍNOVÁ, 2010),
(BIOTRONIK, 2009).
1.12 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES
„Charakteristickým rysem moderního ošetřovatelství je systematické hodnocení
a plánovité uspokojování potřeb zdravého i nemocného člověka. Uspokojování potřeb
člověka se realizuje prostřednictvím ošetřovatelského procesu. Ošetřovatelský proces je
jednak myšlenkovým algoritmem sestry při plánování ošetřovatelských aktivit a jednak
systémem kroků a postupů při ošetřování nemocného.“ (TRACHTOVÁ A KOL., 2006,
s. 9). Klientem ošetřovatelského procesu může být jednotlivec, rodina nebo komunita.
OP se skládá z 5 kroků. Sestra při tomto procesu:
 Systematicky shromažďuje údaje, týkající se pacienta, projevů jeho nemoci
(„Kdo je můj pacient?“).
 Rozebírá tyto získané údaje, vytváří ošetřovatelské diagnózy („Co ho trápí?“).
 Plánuje ošetřovatelské úkony („Co pro něj mohu udělat?“).
 Prakticky realizuje tyto úkony („Jakým způsobem mu mohu pomoci?“).
 Hodnotí výsledky ošetřovatelské péče, navrhuje případné změny dle
individuálních potřeb nemocného („Pomohla jsem mu?“) (BOROŇOVÁ, 2010).
22
2 OBECNÝ OŠETŘOVATELSKÝ PROCES
Pro zpracování druhé části bakalářské práce jsme zvolili dokumentaci - Obecný
ošetřovatelský proces, která je vydána VŠZ Duškova o. p. s. S dokumentací jsme
pracovali během studia. S touto dokumentací se velice dobře pracuje a je přehledná.
IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE
Jméno a příjmení: Z. B. Pohlaví: muž
Datum narození: xxx Věk: 80 let
Adresa bydliště a telefon: xxx
Adresa příbuzných: xxx
Rodné číslo: 34xxxx/xxx Číslo pojišťovny: 111
Vzdělání: VŠ Zaměstnání: důchodce
Stav: ženatý Státní příslušnost: ČR
Datum přijetí: 17. 2. 2014 Typ přijetí: plánované
Oddělení: Antiarytmická jednotka JIP Ošetřující lékař: xxx
Důvod přijetí udávaný pacientem: Byl to plánovaný výkon.
Medicínská diagnóza hlavní:
Chronická srdeční insuficience kombinované etiologie (ICHS, arteriální hypertenze,
LBBB s významnou dyssynchronií), ad CRT.
23
Medicínské diagnózy vedlejší:
ICHS, DM II. typu na PAD, st. p. CMP v roce 1992, benigní hyperplazie prostaty na
terapii 4 roky, st. p. operaci glaukomu v roce 2002, arteriální hypertenze III. stupně., st.
p. PTA významné stenózy RIA, polymorfní četné KES a paroxysmus NSVT dle Holtera
3/2011, asymptomatická SA blokáda, AVB II. Stupně
Vitální funkce při přijetí
TK: 142/81 torr (hypertenze) Výška: 170 cm
P: 72´ Hmotnost: 72 kg
D: 18 BMI: 25 – nadváha
TT: 36,4 °C Pohyblivost: mobilní
Stav vědomí: při vědomí Krevní skupina: 0 Rh +
Nynější onemocnění:
Nemocný s chronickou srdeční insuficiencí kombinované etiologie. Při vyšetření
LBBB, četná komorová extrasystolie a středně těžká systolická dysfunkce LK a známky
významné dyssynchronie. Indikována byla CRT, ke které přichází.
Informační zdroje:
Pacient, dokumentace, ošetřující personál.
ANAMNÉZA
Rodinná anamnéza:
Matka: matka zemřela v 75 letech na plicní embolii
Otec: opakované AIM, zemřel v 62 letech po CMP
24
Sourozenci: sestra se léčí se štítnou žlázou
Děti: 2 děti – zdrávy
Osobní anamnéza:
Překonané a chronické onemocnění: běžná dětská onemocnění, v roce 2008 – lymská
borelióza, ICHS, DM II. typu na PAD
Hospitalizace a operace: v roce 1993 – operace hernia inguinalis bilaterálně, 2002 –
operace glaukomu, 2009 – st. p. PTA významné stenózy RIA
Úrazy: neguje
Transfúze: neguje
Očkování: běžná
Léková anamnéza:
Název léku Forma Síla Dávkování Skupina
Anopyrin p. o. 100 mg 1-0-0 antiagregancium
Metformin p. o. 1000 mg 1-0-1 antidiabetikum
Apo – atorvastatin p. o. 20 mg 0-0-1 hypolipidemikum
Januvia p. o. 1-0-0 antidiabetikum
Metypred p. o. 8 mg ½-0-0 hormon
Helicid p. o. 20 mg 1-0-0 antacidum
25
Alergologická anamnéza:
Léky: neguje
Potraviny: neguje
Chemické látky: neguje
Jiné: neguje
Abúzy:
Alkohol: 1 sklenička bílého vína denně
Kouření: před 15 – ti lety kouřil 10 cigaret denně, nyní nekouří
Káva: 1 krát denně slabá, neslazená káva s mlékem
Léky: neguje
Jiné návykové látky: neguje
Urologická anamnéza:
Překonané urologické onemocnění: Benigní hyperplazie prostaty- na terapii 4 roky
Poslední návštěva u urologa: září 2013
Samovyšetření varlat: neprovádí
Sociální anamnéza:
Stav: ženatý
Bytové podmínky: Pacient žije s manželkou v panelovém bytě 2+kk.
Vztahy, role a interakce v rodině: Vztahy mají velmi dobré. Scházejí se s dětmi a
vnoučaty velmi často.
Vztahy, role a interakce mimo rodinu: Bez problému.
Záliby: Čtení novin, knih, sledování televize, luštění křížovek
Volnočasové aktivity: Procházky v přírodě
26
Pracovní anamnéza:
Vzdělání: VŠ
Pracovní zařazení: projektant
Čas působení, čas odchodu do důchodu, jakého: Pacient je ve starobním důchodu.
Vztahy na pracovišti: Vztahy byly v pořádku.
Ekonomické podmínky: přiměřené
Spirituální anamnéza:
Religiózní praktiky: ateista
27
POSOUZENÍ SOUČASNÉHO STAVU ze dne 17. 2. 2014
Popis fyzického stavu:
SYSTÉM: SUBJEKTIVNÍ ÚDAJE: OBJEKTIVNÍ ÚDAJE:
Hlava a krk: „ Nemám žádné problémy.“ Hlava normocefalická, poklepově
nebolestivá, bez deformit.
Bulby ve středním postavení, bez
diplopie, hybné všemi směry, nosí
brýle na blízko.
Oči, nos, uši bez výtoku, slyší dobře,
jazyk vlhký, plazí středem.
S polykáním problémy nemá, výstupy
n. trigeminu jsou nebolestivé, čití na
obličeji bez poruch, krk souměrný,
bez deformit, náplň krčních žil
nezvětšena, pulzace na a. carotis
hmatná oboustranně.
Hrudník a dýchací
systém:
„ Trochu jsem se zadýchával,
takže doufám, že to teď po té
operaci bude lepší.“
Operační rána na levé straně
hrudníku. Klidná kapsa, s přístrojem
vlevo, bez hematomu.
Bolest neudává.
Poklep plic plný, jasný; dýchání
sklípkové, symetrické, bez známek
PNO
Počet dechů: 16/ min.
Srdečně cévní systém: „ Nyní problémy nepociťuji.“ TK 110/60 torr, P 61/min, SpO2 (bez
O2) – 95%
28
Srdeční akce spíše nepravidelná, 2
ozvy, šelest neslyšitelná.
Puls dobře hmatný na obou HK.
DK bez otoků.
Na pravé horní končetině byl zaveden
17. 2. periferní žilní katétr – bez
patologií.
Na LHK má pacient natočenou
manžetu pro neinvazivní monitoraci
TK, P.
Břicho a GIT: „ Bez problému.“ Břicho měkké, palpačně a poklepově
nebolestivé.
Játra nezvětšena, peristaltika
slyšitelná, bez známek peritoneálního
dráždění. Dýchací pohyby viditelné
v celém rozsahu.
Močový a pohlavní
systém:
„ Kvůli onemocnění prostaty
chodím někdy častěji na
záchod.“
Močí spontánně, moč je čirá, bez
zápachu, bez příměsí.
Bilance tekutin á 12hod - příjem
1000ml; výdej 1100 ml.
29
SYSTÉM: SUBJEKTIVNÍ ÚDAJE: OBJEKTIVNÍ ÚDAJE:
Kosterní a svalový
systém:
„ Na svůj věk se cítím velice
dobře, chodím, tak co víc si
přát. Akorát teď po té operaci
mám nařízený klidový režim,
takže musím po celou dobu
hospitalizace ležet. “
Pacient imobilní – nařízen
pooperační klidový režim do
vertikalizace (do středy 19/2/14).
Riziko pádu – 4 body: pacient je
ohrožen vznikem pádu.
Končetiny bez otoků, deformit.
Klouby bez patologických změn.
Nervový systém a
smysly:
„Nosím brýle na čtení, slyším
dobře.“
Pacient plně při vědomí. Orientován
místem, časem, osobou.
GCS = 15bodů – normální stav
Pacient nosí brýle na čtení, sluch,
hmat, čich a chuť bez patologie.
Endokrinní systém: „ Mám jen cukrovku a na tu
beru léky. Se štítnou žlázou
problémy nemám. “
DM II. typu na PAD.
Štítná žláza nezvětšena.
Imunologický systém „ Nemám žádné problémy.“ Lymfatické uzliny nezvětšeny.
TT 36,4 °C.
30
Aktuální stav – bez zjevného infektu.
Kůže a její adnexa: „ Myslím si, že s kůží žádné
problémy nemám.“
Kůže hydratovaná, čistá. Kožní turgor
v normě. Kůže je bez zvýšeného
počtu mateřských znamének. Bez
chybění části těla. Celkový vzhled
odpovídá věku pacienta.
Stupnice dle Nortonové – 24 bodů
(riziko vzniku dekubitů).
Poznámky z tělesné prohlídky: Pacient během rozhovoru působí vyrovnaně, je
ochoten odpovídat na položené otázky. Při vyšetření spolupracuje.
31
Aktivity denního života
SUBJEKTIVNÍ ÚDAJE OBJEKTIVNÍ ÚDAJE
Stravování: doma „ Doma jím všechno, jen
musím dodržovat dietu.“
Nelze posoudit, nebyla jsem
s pacientem doma.
V nemocnici „ Chuť k jídlu mám.
Nejsem moc vybíravý.
Sním, co mi tu dají.“
Výška 170cm, váha 72kg.
BMI – 25 (nadváha). Během
hospitalizace dieta č. 9 –
diabetická.
Příjem tekutin: doma „ Snažím se vypít 1,5 l – 2 l
vody nebo čaje denně.
Ráno si dávám slabou
neslazenou kávu. “
Nelze posoudit, nebyla jsem
s pacientem doma.
32
V nemocnici „ Piju tu čaj, který mám
v konvici, není ale moc
dobrý, takže piju trochu
méně.“
Pacient přijímá tekutiny p.o.
Příjem tekutin á 12 hod. je
1000 ml.
Vylučování
moče:
doma „ S močením mám
problémy kvůli té nemocné
prostatě. Ale léčím se s tím
4 roky, a je to o něco lepší.“
Nelze objektivně posoudit,
nebyla jsem s pacientem doma.
V nemocnici „ Musím ležet a čůrám tady
do bažanta.“
Pacient močí spontánně. Močí
do bažanta – moč je čirá, bez
příměsi, bez zápachu. Porce
moči á 12 hod – 1100ml.
33
Vylučování
stolice:
doma „ Doma chodím na stolici
pravidelně každý den.
Naposledy jsem byl na
stolici včera (16. 2. 2014).“
Nelze objektivně posoudit,
nebyla jsem s pacientem doma.
V nemocnici „ Zatím jsem tu nebyl. Nyní
musím ležet, tak nevím, bez
pohybu to půjde asi hůře.“
Pacient zatím na stolici nebyl.
Aktivity denního života
SUBJEKTIVNÍ ÚDAJE OBJEKTIVNÍ ÚDAJE
Spánek a bdění: doma „ Doma se spánkem nemám
problém. Chodím spát tak
kolem 21 hodiny. Po
vyspání se cítím odpočatý.
Akorát na dnešek jsem spal
trochu hůře, měl jsem
trochu strach.“
Nelze objektivně posoudit.
34
V nemocnici „ Teď jsem si na chvilku
zdříml, myslím si, že tu
nebudu mít problém
s usnutím, tohle mi nedělá
problémy. Bolesti nemám,
cítím se dobře.“
Pacient zaujímá polohu na
zádech. Neudává bolest, cítí se
dobře. Zatím nemá problémy
s usnutím.
Aktivita
a odpočinek:
doma „ Měl jsem problémy
s dýcháním, ale rád jsem
chodil na procházky. Také
si rád čtu, sleduji TV.“
Nelze objektivně posoudit.
V nemocnici „ Nyní mám klidový režim,
musím ležet na zádech a
nehýbat levou rukou, to
mám nařízené prý kvůli
těm elektrodám, aby se
dobře uchytily. Tak to
dodržuji, abych mohl jít, co
nejdříve domů. Při dlouhé
chvíli koukám na TV.“
Pacient má nařízený
pooperační klidový režim –
poloha na zádech, nezatěžovat
LHK do vertikalizace.
Je nesoběstačný, potřebuje
dopomoc při obsluze.
35
Hygiena: doma „ Každý den před spaním se
sprchuji. Mám radši sprchu
než vanu. Co se týče vody,
tak mám rád vodu
vlažnější.“
Nelze objektivně posoudit. Ale
dle upraveného zevnějšku
mohu usoudit, že hygiena byla
i v domácím prostředí
pravidelná.
V nemocnici „ Mám ten klidový režim,
takže budu potřebovat
trochu pomoc od sestřiček.“
Vzhledem ke klidovému
režimu u pacienta hygienu
zajišťuje ošetřující personál.
Ložní prádlo bylo pravidelně
měněno.
Soběstačnost: doma „ Doma jsem zvládal
většinu věcí sám. Při
nejhorším mi pomohla
manželka nebo děti.“
Nelze objektivně posoudit.
36
V nemocnici „ Momentálně nemůžu
vstávat, chodit, zatěžovat tu
levou ruku, takže si sám
moc neporadím, ale snažím
se pomoct, když to jde.“
Pacient má klidový režim do
vertikalizace. Do této doby je
potřeba dopomoc.
Barthelův test základních
všedních činností – 30 bodů
(vysoce závislý)
Posouzení psychického stavu
SUBJEKTIVNÍ ÚDAJE OBJEKTIVNÍ ÚDAJE
Vědomí: „ Myslím si, že vnímání mám
v pořádku.“
Při vědomí (GCS 15 bodů).
Orientace: „ Vím, že jsem v nemocnici,
vím, kdo jsem, kolikátého je.“
Pacient je plně orientován
místem, časem, osobou.
Nálada: „ Mám docela dobrou náladu.
Akorát doufám, že mi ten
přístroj pomůže a už budu
zdravý.“
Pacient má dobrou náladu, ale
udává obavy o své zdraví.
Paměť: staropaměť „ Velice dobře si pamatuji věci,
co se staly dříve, nemám potíže
s vybavením vzpomínek.“
Pacient nemá potíže
s vybavením vzpomínek.
37
Novopaměť „ Mozek si trénuji luštěním
křížovek a myslím, že nemám
nějaké větší problémy si
zapamatovat nové věci.“
Pamatuje si velmi dobře, nemá
problémy.
Myšlení: „ Na to, že je mi 80 let si
myslím, že mi to ještě docela
jak se říká - ,,pálí“.“
Řeč je plynulá, myšlení logické.
Temperament: „ Nevím, asi bych řekl, že jsem
něco mezi sangvinikem
cholerikem.“
Pacient působí jako sangvinik.
Sebehodnocení: „ Nevím, posuzovat by mě měli
asi ostatní lidé.“
Pacient působí jako vyrovnaný
člověk.
Vnímání zdraví: „ Zdraví je pro mě velice
důležité, doufám, že po této
operaci budu zase zdravý.“
Pacient dodržuje veškerá
doporučení, výborně
spolupracuje s ošetřujícím
personálem.
Vnímání zdravotního
stavu:
„ Teď je mi dobře, a doufám, že
mi bude tak i nadále, bojím se o
své zdraví.“
Pacient si uvědomuje vážnost
svého onemocnění, verbalizoval
svůj strach o zdraví.
Reakce na onemocnění
a prožívání onemocnění:
„ Už jsem byl dlouho nemocný,
jsem rád, že jsem na implantaci
šel.“
Pacient si uvědomuje, že bylo
nezbytné jít na implantaci
kardiostimulátoru.
Reakce na hospitalizaci: „ Nikdo není rád v nemocnici,
ale na tu operaci jsem musel,
nic jiného mi nezbývalo.“
Reakce je přiměřená stavu.
38
Adaptace na onemocnění: „ Ty potíže mě omezovaly,
musel jsem to řešit, na to se
nedalo zvyknout. Vím, že teď
po té implantaci budu muset
dodržovat nějaké zásady.“
Pacient si uvědomuje svou
situaci.
Projevy jistoty a nejistoty
(úzkost, strach, obavy,
stres):
„ Jak jsem říkal, mám strach a
jsem trochu nervózní. Doufám,
že bude vše už jen lepší.“
Pacient má strach o své zdraví.
Zkušenosti
z předcházejících
hospitalizací
(iatropatogenie,
sorrorigenie):
„ V nemocnici už jsem byl
několikrát, vím, jak to tu chodí.
Mám samé dobré zkušenosti.“
Pacient má kladné zkušenosti
s hospitalizací.
Posouzení sociálního stavu
SUBJEKTIVNÍ
ÚDAJE
OBJEKTIVNÍ ÚDAJE
Komunikace: Verbální „ Myslím, že mám velmi
dobrou slovní zásobu.“
Pacient má bohatou
slovní zásobu, artikulace
je v pořádku. Řeč bez
patologie.
39
Neverbální „ Používám gestikulaci,
něco se nedá vyjádřit jen
slovy.“
Při rozhovoru pacient
používal mimiku,
ke gestikulaci užíval jen
pravou ruku (levou
rukou nemohl vzhledem
ke klidovému režimu
hýbat). Oční kontakt byl
v pořádku.
Informovanost: o onemocnění „ Myslím, že jsem
docela dobře
informován, ale raději
bych chtěl ještě
zopakovat nějaké ty
zásady o životě
s kardiostimulátorem.“
Pacient je informován,
ale che doplnit
konkrétnější informace o
životu
s kardiostimulátorem –
pacientovi bude
k dispozici příručka.
O diagnostických
metodách
„Vše mi bylo
vysvětleno.“
Pacient je dostatečně
informován.
O specifikách
ošetřovatelské péče
„ Jsem informován.“ Pacient je informován.
O léčbě a dietě „ Myslím, že vím vše.
Dietu dodržuji i doma.“
Pacient je informován,
pokud si není s něčím
jistý, ví, že se má ptát.
40
O délce
hospitalizace
„ Bylo mi řečeno, že to
nebude na dlouho,
pokud vše půjde tak jak
má.“
Pacient je informován.
Sociální role
a jejich ovlivnění
nemocí,
hospitalizací
a změnou
životního stylu
v průběhu nemoci
a hospitalizace:
primární role
(související s věkem
a pohlavím):
„ Muž“ Muž 80 let.
Sekundární role
(související s rodinou
a společenskými
funkcemi):
„ Otec, manžel, strýc,
děda.“
Role naplněny. Otec,
manžel, strýc, děda.
Terciální role
(související s volným
časem a zálibami):
„ Rád čtu knihy, luštím
křížovky.“
Pacient rád čte, zajímá
se o dění kolem sebe.
(VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, 2013)
41
MEDICÍNSKÝ MANAGEMENT:
Ordinovaná vyšetření: laboratorní vyšetření, RTG srdce + plíce (po vertikalizaci), EKG
Výsledky: Krevní odběry ze dne 17. 2. 2014
Biochemické vyšetření krve
Hodnota: Referenční mez:
Na: 135 137 – 146
K: 3, 9 3, 8 – 5, 0
Cl: 98 97 – 108
Urea: 7, 9 2, 8 – 8, 0
Kreatinin: 102 44 – 110
Bilirubin celkový: 7, 4 2, 0 – 17, 0
ALT: 0, 17 0, 10 – 0, 78
AST: 0, 23 0, 10 – 0, 72
CRP: 3 0 – 5
Hematologie: Krevní obraz – periferní krev
Hodnota: Referenční mez:
Leukocyty: 8, 22 4, 10 – 10, 20
Erytrocyty: 3, 84 4, 19 – 5, 75
Hemoglobin: 122 135 – 174
Hematokrit: 0, 370 0, 390 – 0, 510
Trombocyty: 143 142 – 327
Koagulační vyšetření:
Quickův test INR: 0,93 0, 8 - 1, 25
42
Konzervativní léčba:
Dieta: č. 9 diabetická
Pohybový režim: klidový režim do vertikalizace
RHB: 0
Výživa: p. o.
Medikamentozní léčba:
per os: Anopyrin 100mg 1 - 0- 0
Apo – atorvastatin 20mg 0 - 0 – 1
Verosporin 25mg 1 – 0 – 0
Prestarium neo 5 mg 1 – 0 – 0
Furon 40mg ½ - 0 – 0
Metypred 8mg ½ - 0 – 0
Helicid 20mg 1 – 0 - 0
intra venózní: před operačním výkonem ATB profylaxe, po výkonu Ringer 1000ml -
60ml/hod.
per rectum: 0
jiná: 0
Chirurgická léčba: 0
SITUAČNÍ ANALÝZA:
80letý pacient byl hospitalizován 17. 2. 2014 v 8.45 hod na oddělení Antiarytmické
jednotky JIP k plánované operaci – implantaci kardiostimulátoru. Nyní je pacient 2
hodiny po implantaci přístroje. Na LHK má natočenou manžetu pro neinvazivní měření
TK, P. TK – 110/60, P – 61´, SpO2 (bez O2) – 95%, 16 dechů/min. Na PHK je zaveden
PŽK, který je bez známek infekce. Operační rána, na levé straně hrudníku je klidná,
sterilně krytá, bez hematomu, bez sekrece. Pacient dodržuje pooperační klidový režim
do vertikalizace – je nutná dopomoc při obsluze. Barthelův test základních všedních
činností - 30bodů = vysoce závislý, stupnice dle Nortonové – 24bodů = riziko vzniku
dekubitu, riziko pádu 4body = ohrožen vznikem pádu, BMI – 25 = nadváha. Pacient se
43
po výkonu cítí dobře, bolest neudává. Svěřuje se se strachem o své zdraví. Doufá, že vše
bude v pořádku a půjde brzy domů.
2.1 STANOVENÍ OŠETŘOVATELSKÝCH DIAGNÓZ A JEJICH
USPOŘÁDÁNÍ PODLE PRIORIT DLE KAPESNÍHO PRŮVODCE
ZDRAVOTNÍ SESTRA – TAXONOMIE I
Aktuální diagnózy:
1) Péče o sebe sama nedostatečná (úroveň 2) při mytí, osobní hygieně, úpravě zevnějšku
a v péči o vyprazdňování z důvodu nařízeného pooperačního klidového režimu,
projevující se neschopností umýt se, obléknout se, dojít si na toaletu.
2) Pohyblivost porušena z důvodu operačního výkonu, projevující se neschopností dojít
si na WC, do koupelny, opustit lůžko.
3) Strach (o své zdraví v budoucnu) související s nedostatkem informací, zkušeností,
projevující se objektivně nervozitou, verbalizací problému.
4) Tkáňová integrita porušená z důvodu mechanického poškození, projevující se
operační ránou.
Potenciální:
1) Riziko infekce z důvodu operační rány, zavedeného PŽK.
2) Trauma, zvýšené riziko z důvodu imobility.
3) Zácpa, riziko vzniku z důvodu změny prostředí, nedostatečné tělesné aktivity,
nepřiměřených podmínek pro defekaci.
44
OŠETŘOVATELSKÉ DIAGNÓZY:
1) Strach (o své zdraví v budoucnu) související s nedostatkem informací, zkušeností,
projevující se objektivně nervozitou, verbalizací problému.
Priorita: Střední
Cíl dlouhodobý: Pacient udává zmírnění strachu do 1 dne.
Cíl krátkodobý: Pacient dokáže vyjádřit své obavy do 1 hodiny.
Výsledná kritéria:
- Pacient se nebojí ihned zeptat, pokud má nějaké nejasnosti
- Pacient má do 30 minut k dispozici informační brožuru o svém onemocnění
- Pacient ví, že se nemusí stydět bavit o svých pocitech.
Intervence:
- Naslouchej vždy pacientovi, aktivně naslouchej jeho obavám – všeobecná sestra.
- Poskytni ústní i písemné informace – do 30 minut – všeobecná sestra.
- Mluv vždy v jednoduchých větách a konkrétních termínech – všeobecná sestra.
- Uznej normálnost strachu a „dovol“ nemocnému volně vyjádřit city – do 30
minut – všeobecná sestra.
- Dej vždy příležitost k otázkám a upřímně je zodpověz – všeobecná sestra.
Realizace 17. 2. 2014:
Po implantaci přístroje, která proběhla 17. 2. 2014, jsme s pacientem vedli rozhovor
ohledně jeho kvality života s kardiostimulátorem. Hovořili jsme s ním tak, aby vše
pochopil, nepoužívali jsme složité věty ani odborné výrazy. Pacient dostal veškerý
informační materiál. Řekli jsme mu, aby si materiál prostudoval a poté aby zeptal na
jakékoli nesrovnalosti. Pacienta jsme vždy vyslechli a zodpověděli veškeré jeho dotazy.
Ještě tentýž den pacient vypadal klidněji, bez známek nervozity.
Hodnocení:
Cíl byl splněn. Pacient nepociťuje pocit strachu, ví, jak s přístrojem žít, jak se chovat,
aby jeho zdraví nebylo ohroženo, je plně informován.
45
2) Pohyblivost porušena z důvodu operačního výkonu, projevující se neschopností dojít
si na WC, do koupelny, opustit lůžko.
Priorita: Střední
Cíl dlouhodobý: Pacient bude mít zachovalou kožní integritu – bude bez známek
dekubitu po celou dobu hospitalizace.
Cíl krátkodobý: Pacient zná rizika vzniku dekubitu do 1 hodiny.
Výsledná kritéria:
- Pacient je vždy ochotný aktivně spolupracovat.
- Pacient naslouchá při vysvětlování rizik vzniku dekubitu do 30 minut.
- Pacient ví, že má ihned upozornit na své nepohodlí.
Intervence:
- Povšimni si aktuální situace – do 30 minut – všeobecná sestra.
- Urči stupeň nepohyblivosti – do 30 minut – všeobecná sestra.
- Mysli ihned na komplikace v důsledku nepohyblivosti – všeobecná sestra.
- Denně pečuj o kůži včetně ošetřování oblastí vystavených tlaku – všeobecná
sestra.
- Dbej vždy na bezpečnost, včetně úpravy prostředí a prevence pádů – všeobecná
sestra, fyzioterapeut.
Realizace 17. – 19. 2. 2014:
Po přijetí pacienta z operačního sálu (17. 2. 2014) jsme zhodnotili aktuální stav. Po
dobu hospitalizace od 17. – 19. 2. 2014 byl pacient polohován pomocí antidekubitních
pomůcek (polštáře, podložky). Při hygieně jsme si vždy všímali známek otlaků a kůži
jsme řádně ošetřovali pomocí krémů. Při ošetřování pacienta jsme dbali na jeho
bezpečnost, vždy jsme se vyvarovali vzniku pádu. Během hospitalizace se u pacienta
žádné poškození neprojevilo - kůže byla klidná, dobře prokrvená.
Hodnocení: Cíl byl splněn. Pacient nejeví žádné známky poškození kožní integrity.
46
3) Tkáňová integrita porušená z důvodu mechanického poškození, projevující se
operační ránou.
Priorita: Střední
Cíl dlouhodobý: Pacientova rána se bude hojit bez komplikací po celou dobu
hospitalizace.
Cíl krátkodobý: Pacient zná zásady, jak se vyvarovat komplikacím do 30 minut.
Výsledná kritéria:
- Rána je vždy bez známek infekce (není zarudlá, oteklá, bolestivá)
- Pacient vždy spolupracuje
- Pacient do 30 minut ví, jak se o ránu starat po propuštění z nemocnice
Intervence:
- Denně kontroluj ránu a její okolí – všeobecná sestra.
- Při převazování rány postupuj vždy asepticky – všeobecná sestra.
- Edukuj pacienta o zásadách péče o ránu - do 30 minut – všeobecná sestra.
- Kontroluj denně laboratorní výsledky - všeobecná sestra.
Realizace 17. - 19. 2. 2014
Po převozu z operačního sálu (17. 2. 2014) měl pacient ránu sterilně krytou, bez drénu.
Při převzetí jsme ránu zkontrolovali. Rána byla klidná, bez sekretu, bez hematomu. Po
celou dobu hospitalizace od 17. - 19. 2. 2014 zůstala rána krytá krytím ze sálu (pokud
nedochází ke komplikacím, tak se rána převazuje až při vytahování stehů - dle
standardu oddělení). Každý den jsme ránu a okolí kontrolovali. Rána byla po celou
dobu hospitalizace bez známek infekce. Sledovali jsme výsledky krevních odběrů. Při
propuštění 19. 2. 2014 jsme pacienta edukovali o zásadách péče o operační ránu.
Hodnocení: Cíl byl splněn. Pacientova rána byla po celou dobu hospitalizace bez
komplikací. Pacient věděl, jak se má o ránu starat, aby předešel komplikacím.
47
4) Trauma, zvýšené riziko z důvodu imobility.
Priorita: Střední
Cíl dlouhodobý: Pacient nebude mít známky poranění do konce hospitalizace
Cíl krátkodobý: Pacient ví, jak se vyvarovat pádu do 1 hodiny.
Intervence:
- Vezmi vždy v úvahu věk pacienta, jeho duševní schopnosti, čilost, poruchy
pohyblivosti – všeobecná sestra.
- Přizpůsob vždy signalizační zařízení tak, aby bylo pacientovi stále na dosah –
všeobecná sestra.
- Použij vždy zábrany proti pádu z lůžka – všeobecná sestra.
- Pomoz vždy pacientovi s různými činnostmi, přesuny.
- Edukuj pacienta o riziku pádu – do 30 minut – všeobecná sestra.
Realizace 17. – 19. 2. 2014:
Dne 17. 2. 2014 byl pacient převezen z operačního sálu. Ihned po převzetí jsme pacienta
poučili o riziku pádu, i přes jeho věk byl velice vnímavý, mluvili jsme v jednoduchých
větách, bez odborných výrazů. Pacient vše pochopil. Lůžko bylo po celou dobu
hospitalizace zajištěné postranicemi a pacient měl ve své blízkosti signalizační zařízení,
které uměl ovládat. Pacient věděl, že pokud by cokoliv potřeboval, tak má použít toto
zařízení. Pacientovi jsme vždy pomohli při různých činnostech a byl u něho zajištěn
zvýšený dohled.
Hodnocení: Cíl byl splněn. Během hospitalizace nedošlo k poranění pacienta.
48
ZHODNOCENÍ OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE
Během hospitalizace se stav pacienta zlepšil, nedošlo k žádným komplikacím.
Pacient velmi dobře spolupracoval s lékaři a ošetřujícím personálem. Hospitalizaci
snášel bez problémů, byl obeznámen se svým zdravotním stavem. Celková pooperační
léčba proběhla bez obtíží. Pacient se zbavil pocitu strachu, dokázal si představit, jaký
bude jeho život s implantovaným kardiostimulátorem. Nařízený klidový režim pacient
dodržel. Během hospitalizace nedošlo k poškození kožní integrity ani k poranění. Při
vertikalizaci, která proběhla dle ordinace lékaře 19/2/14, nenastal žádný problém.
Pacient byl velice pozitivní, těšil se na návrat domů. Co se týče operační rány, tak ta
během hospitalizace zůstala sterilně krytá, byla bez známek infekce, neprosakovala. Při
propuštění do domácí péče byl pacient znovu poučen o zásadách péče o ránu. A také byl
poučen o vyndání stehů, na které měl jít 10 dní po implantaci. Při propuštění byl pacient
soběstačný, podrobně edukován. S hospitalizací byl spokojen, chválil přístup lékařů i
dalšího zdravotnického personálu.
2.2 DOPORUČENÍ PRO PRAXI
Kardiostimulace patří mezi léčebnou metodu poruch srdečního rytmu. Jedná se o
rytmické dráždění stejnoměrným proudem nízké intenzity, který je přiváděn do srdce
elektrodou ze zdroje – kardiostimulátoru. Po implantaci kardiostimulátoru pacienti musí
dodržovat určité zásady, které je potřeba pacientům důkladně vysvětlit – edukovat je.
Na základě mé odborné praxe a prostudování odborné literatury jsem sestavila
doporučení pro praxi.
Všeobecná doporučení pro pacienta:
 Vyhnout se kontaktním sportům (rugby, basketbal, kopaná, bojové sporty).
 Mezi povolené sporty patří plavání, turistika, zahradničení, golf, bowling,
rybaření
 Při rehabilitaci nepodstupovat magnetoterapii a iontoforézu.
49
 Nesmí vstupovat do prostor, kde se vytváří silné elektromagnetické pole.
 Mobilní telefon nenosit v náprsní kapse, telefonovat se doporučuje na straně,
která je vzdálenější od implantovaného kardiostimulátoru.
 Při procházení bezpečnostním systémem na letišti je nutné nahlásit personálu
přítomnost kardiostimulátoru.
 Na jakémkoli odborném vyšetření je potřeba nahlásit přítomnost
kardiostimulátoru.
 Přístroje, které nemají vliv na funkci kardiostimulátoru, jsou například CT,
RTG, zubní vrtačka a mamografie.
 Nebát se vyhledat a požádat o lékařskou pomoc v případě jakéhokoliv problému.
 Pravidelná dispenzarizace.
 Dodržovat zásady zdravé životosprávy.
 Pravidelně užívat ordinované léky.
 Kontakt s osobou se stejnou diagnózou (zkušenosti, doporučení,…).
Všeobecná doporučení pro rodinu:
 Podporovat a pozitivně motivovat pacienta po celou dobu hospitalizace.
 Nevyčleňovat nemocného ze společenského kolektivu.
 Trpělivost všech členů rodiny.
 Vyhledat informace o implantaci kardiostimulátoru.
 Podpora soběstačnosti pacienta.
 Znát zásady, které musí pacient s kardiostimulátorem dodržovat.
 Nepřetěžovat pacienta fyzickými požadavky.
Všeobecná doporučení pro sestry (zdravotníky):
 Edukace nemocného a jeho rodiny o pravidlech života s kardiostimulátorem.
 Poskytovat pacientům praktické rady, vysvětlení, zodpovídat otázky, kterým
nerozumí a být jim oporou po celou dobu hospitalizace.
 Získat si pacientovu důvěru, být mu oporou.
 Pomáhat všem členům rodiny a pacientovi se vyrovnávat se stresem.
50
ZÁVĚR
Implantace kardiostimulátoru je operační zákrok, který zachraňuje život a
zlepšuje kvalitu života pacientů, kteří trpí onemocněním kardiovaskulárního systému.
Kardiovaskulární onemocnění jsou v dnešní době jednou z nejčastějších příčin úmrtí ve
vyspělých zemích. Samotná implantace kardiostimulátoru je zákrok, který se provádí
v lokální anestezii a trvá obvykle 1 hodinu. Pacient po implantaci přístroje musí 1-2 dny
dodržovat klidový režim a poté, pokud je vše bez komplikací, je propuštěn zpět do
domácího prostředí. Po implantaci přístroje je nezbytné, aby pacienti byli nadále
sledováni v kardiostimulačních ambulancích.
V teoretické části jsme popsali problematiku kardiostimulace – historii, dělení,
indikace ke kardiostimulaci. Zabývali jsme se diagnostikou, vlastní implantací a
poruchami přístroje. Dále jsme popisovali návrat pacienta do každodenního života.
V praktické části jsme se zabývali zpracováním ošetřovatelského procesu u pacienta
s kardiostimulátorem. Cílem práce bylo seznámit čtenáře s problematikou
kardiostimulace, což podle mého názoru bylo splněno.
51
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
BALVÍNOVÁ, Hana. Vliv implantace kardiostimulátoru na život klienta.[online] České
Budějovice: Jihočeská univerzita, 2010. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita,
Zdravotně sociální fakulta. [cit. 1. 12. 2013]. Dostupné z:
http://theses.cz/id/smg7cs/downloadPraceContent_adipIdno_16818
BALVÍNOVÁ, Hana., MICHÁLKOVÁ Helena. Život s kardiostimulátorem. In: Sestra
[online]. Zdraví E15, 2012. [cit. 15. 12. 2013]. Dostupné z:
http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/zivot-s-kardiostimulatorem-463441
BAROLD, S., Cardiac pacemakers step by step, 8. vyd. USA: Blackwell Futura, 2007.
ISBN 978-1- 4051-1647-3.
BIOTRONIK [online]. Co byste měli vědět o svém kardiostimulátoru. ©2009 [cit. 5. 12.
2013]. Dostupné z:
http://www.biotronik.com/files/AFA53F3DC5E87A9CC1257A160036A975/$FILE/Pat
ientbrochure_IPG_CS.pdf
BOROŇOVÁ, J. Kapitoly z ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: VŠZ, 2010. ISBN 978-80-
902-8764-8.
DOENGES M. E., MOORHOUSE M. F. Kapesní průvodce zdravotní sestry, 2. vyd.
Praha: Grada, 2001. ISBN 80 -247- 0242 -8
FN MOTOL. Implantace kardiostimulátoru. [online]. 2012. [cit. 10. 12. 2013].
Dostupné z: http://www.fnmotol.cz/kliniky-a-oddeleni/cast-pro-dospele/komplexni-
kardiovaskularni-centrum-pro-d1/informace-pro-pacienty/implantace-
kardiostimulatoru/
IKEM. Ekg. [online]. 2011. [cit. 9. 12. 2013]. Dostupné z:
http://www.ikem.cz/www?docid=1003983
KAPOUNOVÁ, G. Ošetřovatelství v intenzivní péči. 1.vyd. Praha: Grada, 2007. ISBN
978-80-247-1830-9
52
KARDIOCHIRURGIE. CZ. Převodní systém srdeční.[online]. 2014. [cit. 10. 3 2014].
Dostupné z: http://www.kardiochirurgie.cz/prevodni-system
KOLÁŘ, J., KAUTZNER, J. Základy elektrokardiografie, arytmií a akutních
koronárních syndromů, léčebné zásady. 1. vyd. Praha: Akcenta, 2002. ISBN 80-86232-
04-2
KOLÁŘ, J. a kol. Kardiologie pro sestry v intenzivní péči a studenty medicíny. 4. vyd.
Praha: Galén, 2009. ISBN 978-80-7262-604-5
KOLEKTIV AUTORŮ. Kardiologie pro sestry. 1. vyd. Praha: Grada, 2013. ISBN 978-
80-247-4083-6
MEDTRONIK [online]. Život s kardiostimulátorem. ©2012 [cit. 3. 12. 2013]. Dostupné
z:
http://www.medtronic.cz/wcm/groups/mdtcom_sg/@mdt/@eu/documents/documents/c
ontrib_157060.pdf
NĚMCOVÁ, J. a kol. Skripta k předmětům Výzkum v ošetřovatelství, Výzkum v porodní
asistenci a Seminář k bakalářské práci. Praha: Maurea, 2013. ISBN 978-80-902876-9-3
OSMANČÍK, P. Ekg učebnice [online]. Praha: Univerzita Karlova, 3. LF UK a FNKV,
2011. [cit. 2. 12. 2013]. ISBN 978-260-1763-9. Dostupné z: http://www.ucebnice-
ekg.cz/index.php/cz/cz-online-ekg-ucebnice.html
Převodní systém srdeční. In: IKEM [online]. © 2006 - 2011 IKEM [cit. 8. 3. 2014].
Dostupné z: http://www.ikem.cz/www?docid=1004490
SOVOVÁ, E a kol. Ekg pro sestry. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1542-2
SOVOVÁ, E., ŘEHOŘOVÁ, J. Kardiologie pro obor ošetřovatelství. 1. vyd. Praha:
Grada, 2004. ISBN 80-247-1009-9
ŠAFRÁNKOVÁ, A., NEJEDLÁ, M. Interní ošetřovatelství II. 1. vyd. Praha: Grada,
2006. ISBN 80-247-1777-8
TRACHTOVÁ, E. a kol. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 2. vyd. Brno:
Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2006. ISBN 80-
7013-324-4
53
Trvalá kardiostimulace. In: Nemocnice Jihlava [online]. © 2011 Nemocnice Jihlava [cit.
9. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.nemji.cz/trvala-stimulace/d-3932/p1=3393
VFN. Implantace kardiostimulátoru. [online]. 2013. [cit. 8. 12. 2013]. Dostupné z:
http://int2.lf1.cuni.cz/implantace-kardiostimulatoru
VOKURKA, M, HUGO, J. a kol. Velký lékařský slovník. 5. Vyd. Praha: Maxdorf, 2005.
ISBN 80-7345-058-5
VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ. Obecná ošetřovatelská dokumentace. [online].
2013. [cit. 5. 3. 2014]. Dostupné z: www.vszdrav.cz
PŘÍLOHY
Příloha A – Zavedení kardiostimulátoru
Příloha B – Vliv přístrojů a aktivit na kardiostimulátor
Příloha C – Převodní systém srdeční
Příloha D – Čestné prohlášení
I
Příloha A - Zavedení kardiostimulátoru
(NEMOCNICE JIHLAVA, 2011)
II
Příloha B – Vliv přístrojů a aktivit na kardiostimulátor
(SESTRA, 2012)
III
Příloha C – Převodní systém srdeční
Převodní systém srdeční zajišťuje funkci srdce jako pumpy. Jedná se o zvláštní
buňky, které dovedou lépe než ostatní tvořit a vést vzruchy. Vedením vzruchu
převodním systémem dochází k podráždění okolních svalových buněk a změně jejich
elektrického napětí. Právě díky tomu dostávají jednotlivé části srdce pokyn ke smrštění.
Vzruch, který vyvolává srdeční činnost za normálních okolností, vzniká vždy v SA
uzlu, který je umístěn v pravé síni. Počet vzruchů generovaných v SA uzlu za minutu
proto odpovídá srdeční frekvenci. Tento normální rytmus se nazývá sinusový. Z SA
uzlu se vzruch šíří převodním systémem na obě síně, až dorazí k AV uzlu, umístěnému
v síňové přepážce, která je v blízkosti trikuspidální chlopně. AV uzel převede vzruch na
Hisův svazek a dále do Tawarových ramének a Purkyňových vláken v průběhu obou
komor. Podrážděním okolních svalových buněk dochází ke stahu. Po průchodu vzruchu
a stahu se buňky relaxují až do dalšího vzruchu. Pokud dojde k poruše vzniku vzruchu
v SA uzlu, přebírají schopnost tvorby vzruchu pacemakerové buňky z nižších oblastí
(junkční tkáň, Purkyňova vlákna). SA uzel vydává impulzy o frekvenci 60-100/min, AV
uzel vydává vzruchy o frekvenci 40-60/min a Purkyňova vlákna jsou schopna vydat
impulzy o frekvenci 20-40/minutu (KOLEKTIV AUTORŮ, 2013),
(KARDIOCHIRURGIE. CZ, 2014).
(IKEM, 2011)
IV
Příloha D – Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem zpracovala údaje/podklady pro praktickou část bakalářské
práce s názvem ošetřovatelský proces u pacienta s kardiostimulátorem v rámci
studia/odborné praxe realizované v rámci studia na Vysoké škole zdravotnické, o. p. s.,
Duškova 7, Praha 5.
V Praze dne 23. 3. 2014 …………………………………..
Jméno a příjmení studenta