Vysoká škola zdravotnická, o. p. s.
Praha 5
OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA
S ALZHEIMEROVOU CHOROBOU
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
VENDULA VALOUCHOVÁ
Praha 2013
VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o.p.s., PRAHA 5
OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA
S ALZHEIMEROVOU CHOROBOU
Bakalářská práce
VENDULA VALOUCHOVÁ
Stupeň kvalifikace: Bakalář
Komise pro studijní obor: Všeobecná sestra
Vedoucí práce: PhDr. Dušan Sysel, PhD., MPH.
Praha 2013
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny použité
zdroje literatury jsem uvedla v seznamu použité literatury.
Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním účelům.
V Praze dne 20. 10. 2013
…………………………….
Podpis
PODĚKOVÁNÍ
Děkuji tímto PhDr. Dušanu Syslovi, PhD., MPH. za odborné vedení práce,
cenné připomínky a rady během vypracování bakalářské práce.
V Praze dne 20. 10. 2013
…………………………….
Podpis
ABSTRAKT
VALOUCHOVÁ, Vendula. Ošetřovatelský proces u pacienta s Alzheimerovou
chorobou. Vysoká škola zdravotnická, o.p.s. Stupeň kvalifikace: Bakalář (Bc).
Vedoucí práce: PhDr. Dušan Sysel, PhD., MPH. Praha 2013. 65s.
Bakalářská práce zpracovává ošetřovatelský proces u pacienta s Alzheimerovou
chorobou. Práce se dělí na dvě kapitoly. V první kapitole je charakterizovaná
problematika demence, její příznaky a dělení. Dále se zabývá historií
Alzheimerovy choroby, výskytem, příčinami, rizikovými faktory, projevy
choroby, diagnostikou, léčbou, prevencí, sociální problematikou a zásadami
ošetřování nemocného s Alzheimerovou chorobou.
V další kapitole je vypracován ošetřovatelský proces pacientky postižené tímto
onemocněním. Na základě podrobného anamnestického rozboru jsou v práci
stanoveny jednotlivé ošetřovatelské problémy, které jsou označeny
ošetřovatelskými diagnózami s příslušnými číselnými kódy. K vybraným
prioritním ošetřovatelským diagnózám jsou pak stanoveny intervence s cílem
vytvořit plán pro poskytování kvalitní a komplexní ošetřovatelské péče.
Klíčová slova: Alzheimerova choroba, demence, ošetřovatelské diagnózy, plán
ošetřovatelské péče.
ABSTRACT
VALOUCHOVÁ, Vendula. The nursing process for patients with Alzheimer's
disease. Vysoká škola zdravotnická, o.p.s. Degree qualification: Bachelor degree
(Bc). Supervisor: PhDr. Dušan Sysel, PhD., MPH. Praha 2013. 65s.
Bachelor thesis describes the nursing process for patients with Alzheimer's
disease. The thesis is divided into two chapters. In the first charter there are
characterized dementia, its symptoms and division. It also describes the history of
Alzheimer's disease, incidence, causes, risk factors, symptoms of disease,
diagnosis, treatment, prevention, social issues and principles of treatment of
a patient with Alzheimer's disease.
The next chapter deals with nursing proccess of patient affected by this disease.
On the basis of a detail anamnestic analysis, in the thesis there are set individual
nursing problems that are identified by nursing diagnoses with the numeric codes.
For selected preferred nursing diagnoses are then determined intervention with
aim to create a plan for providing quality and comprehensive nursing care.
Keywords: Alzheimer's disease, dementia, nursing diagnosis, nursing care plan.
PŘEDMLUVA
Fyziologické zdraví a racionálně aktivně uvažující mozek je snem nejen
každého člověka, jak v mladém věku ale i v období, kdy se jedinec stává
seniorem. Proto je nutné nezapomenout i na tuto danou část těla, kterou bychom
měli neustále myšlenkově posilovat a zatěžovat úkoly, aby nedošlo k jeho
postupnému ochabování a funkční vyhaslosti.
Práce na téma ošetřovatelský proces u pacienta s Alzheimerovou chorobou
byla napsána z důvodu, že tato zákeřná choroba se vyskytuje, čím dál více v okolí
každého jedince a je zapotřebí vědět, o jakou chorobou se jedná, a jak se chorobě
preventivně bránit.
Cílem práce je vypracovat komplexní ošetřovatelskou péči u pacienta
s Alzheimerovou chorobou. A tak co nejúčelněji vysvětlit, čeho se Alzheimerova
choroba týká a do jaké fáze může pacienta až poškodit. Dále jak lze poznat první
příznaky choroby a jak celkově chorobě čelit. Práce je nejen určena odbornému
personálu, ale i samotným pacientům a jejich blízkým příbuzným.
OBSAH
ÚVOD .............................................................................................................. - 10 - 
1  DEMENCE............................................................................................... - 11 - 
1.1  Příznaky demence............................................................................. - 11 - 
1.2  Dělení demence................................................................................ - 12 - 
2  ALZHEIMEROVA CHOROBA.............................................................. - 13 - 
2.1  Historie Alzheimerovy nemoci ........................................................ - 14 - 
2.2  Výskyt Alzheimerovy choroby ........................................................ - 14 - 
2.3  Příčiny a rizikové faktory Alzheimerovy nemoci ............................ - 15 - 
2.4  Klinické projevy Alzheimerovy choroby......................................... - 16 - 
2.5  Diagnostika....................................................................................... - 19 - 
2.6  Léčba ................................................................................................ - 21 - 
2.7  Zásady péče o pacienty s Alzheimerovou chorobou........................ - 24 - 
3  PRÁCE S PEČUJÍCÍM ............................................................................ - 26 - 
4  SOCIÁLNĚ PRÁVNÍ PROBLEMATIKA.............................................. - 29 - 
5  PREVENCE ............................................................................................. - 30 - 
6  OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA S ALZHEIMEROVOU
CHOROBOU............................................................................................ - 33 - 
7  DOPORUČENÍ PRO PRAXI .................................................................. - 60 - 
ZÁVĚR............................................................................................................. - 61 - 
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY.............................................................. - 62 - 
SEZNAM PŘÍLOH
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK A SYMBOLŮ
ApoE4.................................Apolipoprotein E
ATB....................................Antibiotikum
CNS ....................................centrální nervová soustava
CT.......................................počítačová tomografie
EEG ....................................elektroencefalografi
EKG....................................elektrokardiogram
EP .......................................evokované potencionály
HLDL .................................hladina cholesterolu
MR......................................magnetická rezonance
MMSE ................................orientační diagnostický test
OCT....................................optická koherentní tomografie
SEZNAM POUŽITÝCH CIZÍCH SLOV
Home care – Domácí zdravotní a ošetřovatelská péče
Mini – mental State – Test pro vyjádření stupně poruchy demence
National Institute on Aging – Národní institut na stárnutí (NIA)
- 10 -
ÚVOD
„Ze všech věcí, které jsem ztratil, nejvíc postrádám zdravý rozum“
(CARPER, 2011, s. 284).
V současné hektické době, kdy každý spěchá za svým cílem a nestíhá vše,
co by chtěl, se člověk ani neohlíží kolem sebe a nevšímá si záležitostí, které jsou
důležité pro jeho budoucnost. I tak se musíme někdy zastavit a zamyslet se nad
skutečností, že prevencí a informovaností o nemocích lze v některých případech
zabránit jejich výskytu, nebo propuknutí v závažnější zdravotní stav např. jako
u Alzheimerovy choroby, která zahrnuje asi více než polovinu všech demencí.
Impulsem pro zpracování závěrečné práce na téma Ošetřovatelský proces
u pacienta s Alzheimerovou chorobou, byl každodenní kontakt s touto chorobou
v domově pro seniory v Norimberku, kdy středem zájmu byl životní osud
pacientky, která celý svůj život věnovala práci všeobecné sestry a poslední dobou
se stala její každodenní cesta životem těžkou, protože trpí
Alzheimerovou chorobou, kdy si nemůže vzpomenout na svou pracovní minulost
v každém okamžiku.
Cílem práce je vypracovat komplexní ošetřovatelskou péči u pacientky
s Alzheimerovou chorobou, kdy jsme se zaměřili na vysvětlení hlavních pojmů
problematiky a z praktického hlediska, jak zajistit nejkvalitnější péči u pacientky
s Alzheimerovou chorobou. Vytvořená závěrečná práce a obsažené informace
budou také využity ve prospěch těch, kteří tuto zkušenost s pacientem trpícím
Alzheimerovou chorobou nemají a nejsou zcela obeznámeni, jaký význam tato
choroba obnáší. Zjištěním nových poznatků o dané problematice nejen přispějeme
k lepšímu pochopení, ale i zkvalitnění pomoci lidem s Alzheimerovou chorobou.
- 11 -
1 DEMENCE
„Pojem demence vznikl spojením latinských slov de (bez) a mens (mysl,
vědomí, rozum). Demence je syndrom, který vznikl následkem onemocnění
mozku, obvykle chronického nebo progresivního rázu, u něhož dochází k narušení
mnoha vyšších korových funkcí, včetně paměti, myšlení, orientace, chápání,
uvažování, schopnosti učení, řeči a úsudku, tzn. kognitivních funkcí. Vědomí není
zastřené. Zhoršení kognitivních funkcí obvykle doprovází, někdy také předchází,
zhoršení kontroly emocí, sociálního chování nebo motivace“
(HOR, et al., 2007, s. 7).
Souhrnný počet pacientů trpících demencí v České republice je uváděn na
sto tisíc osob, tedy 1% populace. U věkové kategorie 65 let se vyskytne
10 nových případů demence za rok na 1000 lidí. V 85 - ti letech je z 1000
pacientů 90 lidí s demencí. Postupem let bude demence zvyšována se stárnoucí
populací nejen v České republice (HORT, et al., 2007).
Pro blízké osoby, které znaly pacienta i před nemocí, je velice těžké
sledovat změny osobnosti a postupně i jeho intelektové snižování, které vede
u některých pacientů k úplnému zániku schopnosti péče o sebe sama v denních
aktivitách (BUIJSSEN, et al., 2006).
1.1 Příznaky demence
Mezi první příznaky, které budou posuzovány, patří úbytek paměti, hlavně
zhoršené zapamatování nových prožitků, ale i vybavení těch, co již jednou pacient
s demencí prožil. Druhými příznaky je považován pokles orientace v prostoru,
pokles úsudku, myšlení a zároveň dochází i k ztíženému logickému úsudku
a představivosti. V sociální oblasti dochází ke změně emocí, emoční kontroly
nebo sociálního chování. Mezi nejvíce zřetelné příznaky patří emoční labilita,
podrážděnost až hrubost vystupování pacienta s demencí vůči svému okolí.
- 12 Pro
přesnou diagnostiku demence se mají sdělené příznaky objevovat nejméně
po dobu 6 měsíců (JIRÁK, et al., 2009).
1.2 Dělení demence
Demence se podle příčiny dělí do dvou skupin:
- Demence, které vznikají na podkladě atroficko - degenerativního procesu
mozku. Sem je zařazena Alzheimerova choroba.
- Demence symptomatické (sekundární), které vznikají na podkladě
celkového onemocnění, infekce, intoxikace, úrazu, nádoru, cévní poruchy,
metabolických změn a jiných poruch postihující mozek.
- Symptomatické demence se ještě dělí do dvou podskupin:
- Vaskulární demence (na podkladě mozkového krevního zásobení,
poruch mozkových cév).
- Ostatní symptomatické demence (JIRÁK, et al., 2009).
- 13 -
2 ALZHEIMEROVA CHOROBA
„Alzheimerova choroba je závažné neurodegenerativní onemocnění, vedoucí
k úbytku některých populací neuronů (nervových buněk) a v důsledku toho
k mozkové atrofii (úbytku tkáně)“ (JIRÁK, et al., 2009, s. 29).
Následně vede ke vzniku syndromu demence. U pacientů trpících
Alzheimerovou chorobou jsou ukládány v prostorech mimo nervové buňky
chorobné bílkoviny, které nesou pojmenování beta - amyloid, jehož bílkovina
vytváří krystalky (shluky). V těchto prostorech, kde jsou vyskytovány krystalky,
nadále vznikají další neurodegenerativní děje, za kterých vzniknou neurotické
plaky, někdy nazývané také Alzheimerovské plaky. Pokud je vyšší výskyt plaků
v určité oblasti mozkové kůry, tak dochází ke snížení funkčnosti dané oblasti
(JIRÁK, et al., 2009).
Bílkovina, ze které vzniká beta - amyloid, se nazývá amyloidový nekurzorový
protein, jenž je zcela nezbytný a fyziologický svojí přítomností v mozkových
buňkách. Tento protein je štěpen enzymem alfa - sekretáza na kratší rozpustné
částice, které se podílejí na plasticitě nervových buněk a kryjí je před poškozením
(JIRÁK, et al., 2009).
„Za patologických podmínek Alzheimerovy choroby je amyloidový prekurzorový
protein následně štěpen enzymy beta – a gama – sekretázami, které vytvářejí
podstatně delší fragmenty než při štěpení alfa – sekretázou. Tyto delší fragmenty
neplní své fyziologické úkoly, přestávají být rozpustnými, srážejí se a polymerují
(spojují se navzájem v dlouhé řetězce). Tak vzniká beta – amyloid“
(JIRÁK, et al., 2009, s. 29).
Veškeré neuropatologické změny, kdy neurony neplní svoji funkci
a zároveň v místě usazení plaku dochází k poškození mozkové kůry. Porušena je
i funkce neurotransmiterů, zejména acetylcholinu. Výsledkem těchto dějů je
rozvoj syndromu demence (JIRÁK, et al., 2009).
- 14 -
2.1 Historie Alzheimerovy nemoci
Z historického pohledu a péče o duševně nemocné bylo přistupováno k tichým
a bezproblémovým pacientům s tolerancí. Naopak agresivní a nebezpeční
pacienti, kteří ohrožovali nejen sami sebe, ale i své okolí, bývali častokrát
přikováni ve stodole městského vězení.
Počátky diagnostiky Alzheimerovy nemoci se datují do konce 19. století.
Přispěly k tomu výzkumy mozkové kůry, kdy byly v roce 1892 objeveny senilní
plaky ve vnější vrstvě mozkové kůry a následně jejich popsání od Blocq
a Marinesco. Díky těmto abnormalitám byl používán název presenilní demence.
Tento typ poškození mozku byl sledován nejdříve u pacientů ve věkové kategorii
mladších 65 let. Pojmenování – Alzheimerova nemoc – je podle německého
psychiatra Aloise Alzheimera (1864 - 1915), který přednášel o této problematice
na schůzi psychiatrů v Tübingenu (HOREJŠÍ, et al., 1999).
Alois Alzheimer se narodil v Marktbreitu 14. června 1861. Během svého
života vystudoval medicínu a v letech 1888 - 1903 byl asistentem v psychiatrické
klinice. Následně se stal ředitelem Psychiatrické a neurologické kliniky v Breslau.
Jeho osudovou nemocí se stala angína, jejíž příčinou byla revmatická
endokarditida, nefritida a artritida. V roce 1915 ve věku 51 let chorobě podlehl
a zanechal po sobě jednoho syna a dvě dcery (KOUKOLÍK, et al., 1998).
2.2 Výskyt Alzheimerovy choroby
Tento typ demence představuje až 50 % všech demencí. Z toho tedy vyplývá,
že je považována za jednu z nejčastějších chorob u pacientů s vyšším věkem.
Pokud se jedná o pohlaví, v této nemoci nerozhoduje. Zajímavostí je, že vyšší
úroveň vzdělání, kdy člověk chodí do školy více než 15 let, následně vede
i ke snížení rizika choroby. Alzheimerova choroba se příležitostně vyskytuje
familiárně, kde se choroba projevuje časně, ovšem výskyt je považován za vzácný
(FRANKOVÁ, et al., 2011).
- 15 Zde
je zmíněno, jak se Alzheimerova choroba vyskytuje ve statistice.
„Alzheimerovou nemocí trpí více než čtyři miliony dospělých. Alzheimerova
nemoc postihuje každého pátého člověka nad šedesát pět let. S přibývajícím
věkem se počet postižených zvyšuje a ve věkové skupině nad osmdesát pět let trpí
touto nemocí téměř polovina osob. Spojené státy americké stojí léčba
Alzheimerovy nemoci sto miliard ročně. Více než padesát procent klientů zařízení
dlouhodobé péče bylo přijato z důvodu Alzheimerovy nemoci.“
(GLENNER, et al., 2012, s. 17).
2.3 Příčiny a rizikové faktory Alzheimerovy nemoci
Příčina není zcela známá, vliv má i dědičnost. Podstatou zůstává,
že Alzheimerova choroba je degenerativní onemocnění mozku, kde dochází
k zániku mozkových buněk a ke změně látkové výměny (metabolismu) v mozku.
V mozkové části se ukládají v podobě vláken škodlivé bílkoviny a vytváří
tzv. amyloidové plaky. Proto se projevuje narušením přenosu vzruchu a zániku
neuronů. Acetylcholin je nutný k fyziologickému přenosu vzruchu, pokud dochází
k jeho snížení, následně se projeví i narušeným přenosem vzruchu
(JIRÁK, et al., 2004).
Mezi rizikové faktory především řadíme věk, kdy ve spojitosti s ním
v poslední době výzkum ukázal, že Alzheimerova choroba má nejvyšší výskyt
u starších lidí, bez závislosti na výskyt choroby v rodině, tedy bez návaznosti
na dědičnost. Alzheimerova choroba se vyskytuje v souvislosti se změnami
na 19. lidském chromozomu. Vědci dále zkoumají další rizika vzniku, a to hlavně
virové infekce, toxické vlivy prostředí a poruchy imunitního systému
(JIRÁK, et al., 2004).
- 16 -
2.4 Klinické projevy Alzheimerovy choroby
V odborné literatuře se nachází různé typy dělení Alzheimerovy choroby.
Jedním z nich je první typ:
„Forma časná (presenilní) se objevuje zpravidla před dosažením šedesáti pěti let
věku. Trvá přibližně osm let. Počáteční příznaky onemocnění jsou neurotického
charakteru, lze pozorovat zhoršenou výkonnost, zhoršující se paměť, objevující
se depresivní nálady. Postupem času již nelze přehlédnout zhoršení poruch paměti
a vybavování si „záznamů z úložiště mozku“ nebo neschopnost správně
se vyjadřovat mluveným slovem. Další nastupující projevy souvisí s postižením
mozkové kůry, což má za následek apraxii (neschopnost provádět kombinované
pohyby), alexii (neschopnost číst), akalkulii (porucha schopnosti počítat) aj.
Jak nemoc pokračuje, dostavují se další příznaky. Nemocný nabývá v obličeji
výrazu „masky“, dochází ke svalové ztuhlosti, čímž se projevuje extrapyramidový
syndrom (HALOVÁ, 2010).
Další zhoršení zdraví vede k terminálnímu stavu pacienta. V této fázi choroby
pacient ztrácí emoce, jsou zcela potlačeny základní potřeby např. příjem potravy
a tekutin. Velmi často jsou příznaky shodné s typickými projevy
Parkinsonovy choroby. Pacienti většinou umírají následně na naprosté selhání
centrální nervové soustavy (HALOVÁ, 2010).
Druhým typem dělení je:
Forma pozdní (senilní) je jakmile se vyskytne tato forma, nelze od jejího počátku
přehlédnout silnou progresi degenerace osobnosti spolu s výraznými poruchami
paměti. Obzvláště nepřehlédnutelné je vymizení hygienických a estetických
návyků a naopak často se projevující euforie, neklid, zmatenost. Doba, za kterou
choroba svou progresí dosáhne až k terminálnímu stavu, je u pozdní formy kratší
vzhledem k aspektu pokročilosti věku. Obzvláště výrazná je změna osobnosti,
jak jsme již zmínili. Markantní degenerativní změny u pozdní formy DAT
lze vypozorovat již z EEG a zobrazovacími metodami je možné potvrdit atrofii
šedé mozkové kůry i podkorové oblasti mozku (HALOVÁ, 2010).
- 17 V
další literatuře je uvedeno následující dělení Alzheimerovy choroby.
„Změny mozku v raném stadiu choroby. Alzheimerova choroba způsobuje
pomalé, progresivní odumírání nervových buněk v mozkové hemisféře. Mozek
se liší od ostatních orgánů těla tím, že každá nervová buňka má svou unikátní
funkci, kterou vykonává jen ona a žádná jiná. Tedy každá část mozku vykonává
specifickou funkci a všechny části musí pracovat koordinovaně, aby mozek
fungoval správně. První oblast, ve které začínají při Alzheimerově chorobě
nervové buňky odumírat, se nachází v blízkosti hippocampu. Hyppocampus
je centrem paměti. Veškerá paměť je zde tříděna a zaznamenávána“
(CALLONE, aj., 2006, s. 43).
„První stadium představuje pouze mírnou formu demence, která
se projevuje nenápadnými a snadno přehlédnutelnými příznaky. Jedná se
především o zhoršování krátkodobé paměti, přechodnou časovou dezorientací,
během níž si pacient neuvědomuje, jaký je den či rok, prostorovou dezorientací
a obtížným hledáním slov. Typická je pro toto stadium také častá ztráta věcí
a nastupující sklon k pasivitě. Toto období může trvat 2 až 4 roky“
(ŠEVČÍKOVÁ, 2009, s. 53).
„Změny v mozku v mírném stádiu choroby. Jak Alzheimerova choroba
přechází z raného do mírného stádia, poškození mozku se šíří do temenních
mozkových laloků. Jestliže k tomu dojde, ztrácí pacient schopnost integrovat
zrakové vjemy, zvuky a pocity těla“ (CALLONE, aj., 2006, s. 60).
Druhé stádium choroby se příznaky natolik zhoršují, že znemožňují
pacientovi běžné denní aktivity. Nastávají výpadky paměti, dochází k ústupu
schopnosti sebekontroly, řeč se stává pro pacienta obtížná a následně trpí
halucinacemi. Pacient se často ztrácí a bloudí i v místech, která jinak dobře zná.
Zmíněné stadium může trvat 2 až 10 let. Charakteristické je především zhoršení
mentálních funkcí a poruchy chování. Pacient může být i odmítavý ke svému
okolí. Je také zpomalen v pohybové činnosti. V tomto stadiu Alzheimerovy
choroby je již potřebná pomoc ze strany odborného personálu, kdy je pacientu
poskytována ošetřovatelská péče v domácím prostředí, nebo ve speciálním
zařízení (HORT, 2007).
- 18 Během
dalších stádií choroby se onemocnění šíří do čelního mozkového
laloku a tím je zapříčiněno neovladatelné jednání pacienta (CALLONE, 2006).
Třetí stadium již představuje těžkou formu demence, kdy dochází
k rozkladu celé osobnosti a pacient se stává plně závislým na svém okolí.
Má problémy s příjmem potravy, s chůzí, inkontinencí a mnohdy není schopen
rozeznat členy vlastní rodiny. Toto poslední stadium trvá od 1 - 3 let a nelze
během něj zaznamenat žádné nezávislé funkce. Pacient není schopen hovořit,
vnímat mluvenou řeč, nepoznává členy rodiny a ani sám sebe v zrcadle
(HORT, 2007).
„Pacient ve 3. stadiu onemocnění je zcela závislý na pomoci okolí
a potřebuje trvalou domácí nebo ústavní péči. Projevuje se u něj tendence
k podvýživě, infekcím, zánětům plic a dalším onemocněním ohrožujícím život“
(ŠEVČÍKOVÁ, 2009, s. 53).
Všechny zmíněné projevy byly rozděleny do určitých stadií. Jsou zde
i další, které jsou zařazeny mezi behaviorální a psychologické projevy demence.
Mohou být vůči okolí nápadnější a rušivější než poruchy poznávací funkce.
Projevují se změnou nálad, spánku, úzkostí, v některých případech se projevuje
depresí. Mohou se vyskytovat nekontrolovatelné a nezvladatelné záchvaty afektu,
které bývají společně s agresivitou či bez ní. Mezi další projevy patří např. útěky
z domova, toulavost, bezúčelné vykazování aktivity k činnostem, jež nejsou
potřebné. Pacient si často hovoří pro sebe. Pokud má pacient poruchy chování
doprovázené verbální agresivitou, projevuje se slovními nadávkami, neustálou
nespokojeností, která nemá odůvodnění a v horším případě nastává brachiální
agresivita. Jedná se o agresi fyzickou, která může být zaměřena vůči věcem,
nebo vůči živým tvorům. Projevy jsou ničení věcí, kopání, neustálý neklid, štípání
(PIDRAM, et al., 2005).
Délka života se průměrně u pacienta s Alzheimerovou chorobou udává
3 - 7 let. Pokud je ale zvolena vhodná léčba, starší lidé přežívají déle, než jim bylo
předpovězeno. Na druhou stranu u mladých lidí Alzheimerova choroba postupuje
rychle (JIRÁK, et al., 2004).
- 19 -
2.5 Diagnostika
Diagnóza nemoci čerpá z klinických příznaků a vývoje onemocnění.
Určení Alzheimerovy choroby se zakládá na mezinárodně využívaných kritériích
skupiny NINCDS / ADRDA, kdy rozlišují diagnózu pravděpodobnou, možnou
a jistou, která je histologická.
Využito je komplexního vyšetření, kdy je třeba potvrdit nebo vyloučit
podezření na Alzheimerovu chorobu. Mnoho nemocí může mít podobné
symptomy, proto ošetřující lékař doporučuje pacientovi navštívit specializované
pracoviště, které zaměstnává specialisty na tento typ onemocnění.
Diagnóza může být stanovena během jednoho setkání. Ve většině případů
patří mezi první vyšetření paměti a kognitivních schopností.
Průběh stanovení diagnózy:
Klasické klinické vyšetření, které zahrnuje odebrání anamnézy.
Podpůrné vyšetřovací metody:
- Vyšetření na MR (magnetická rezonance). Díky MR mohou lékaři vyloučit
ostatní přidružená onemocnění, jako jsou nádory mozku aj.
- CT vyšetření (výpočetní tomografie), která pomocí rentgenového záření
umožňuje zobrazení vnitřních částí lidského těla. Při CT vyšetření
se lékaři zaměří na část mozku hipokampu, kde sídlí funkce pro paměť
a pokud pacient trpí Alzheimerovou chorobou, jsou první změny právě
v této oblasti mozku.
- Biochemie, endokrinologie, hematologie.
Vyšetření možné lékové intoxikace u starších klientů a u mladších
pozorovat nástup vrozené metabolické změny (JIRÁK, et al., 2004).
Psychologické vyšetření:
- Probíhá formou specializovaných testů, které jsou vypracovány odborníky,
psychology a neurology. Patří do nich např. Mini – mental State,
kdy tento test určuje stupeň demence.
- 20 -
Test verbální fluence, sedmičkový subtest, test hodin atd.
- Doba trvání testů je minimálně hodina až hodina a půl. Zhodnotit pomocí
testů a mířených otázek lze kvalitu paměti a vyšší kognitivních funkcí,
do kterých patří řeč, psaní, pozornost, matematické schopnosti, praktické
funkce atd.
- Pokud se podařilo získat všechny potřebné informace, tak je i možné
stanovit profil pacienta (PIDRAM, et al., 2007).
Vyšetření biologických markerů v mozkomíšním moku:
- U prokázané Alzheimerovy choroby je hladina amyloidů snížená
a hladina tau proteinu je zvýšená.
- Ačkoliv nám vyšetření může hodně sdělit, nikdy s určitou čistostí není
nemoc potvrzena, protože změny hladiny proteinů se vyskytují i při jiných
neurodegenerativních onemocněních (FRANKOVÁ, et al., 2011).
Mezi moderní vyšetření se pokládá Regionální perfúze mozku,
která se provádí za použití radiofarmaka HMPAO. Aplikuje se nitrožilně.
Následně se provádí snímkování tomografem, kterým docílíme zobrazení řezu
ve třech na sebe kolmých rovinách. Vyšetření nám napomáhá určit kvalitu
prokrvení mozkové tkáně. Neuropatologické nálezy objasňují atrofii mozku,
tvorbu beta-amyloidu, přítomnost a tvarování plaku, zánik nervových vláken
a neuronových buněk, přítomnost nesterilního zánětu. V rámci diagnostiky
se musí řešit i otázka genetiky (JIRÁK, et al., 2004).
Mezi zajímavosti v diagnostice patří vyšetření Doppler, kterým se může
zjistit stav kognitivních funkcí mozku a pravděpodobnost nástupu demence.
Toto překvapivé, jednoduché a neinvazivní vyšetření ukáže míru zanesení tepen
a rychlost toku krve ve spodní části nohy, což je obraz pokročilosti arteriosklerózy
mozkových cév. Četné studie zjistily, že Doppler je velice přesný v diagnostice
kognitivních poruch u starších lidí a také při posouzení pravděpodobnosti nástupu
Alzheimerovy choroby. Studie z National Institute on Aging ukázala,
že ti, u nichž se projevil nižší index kotníkových tlaků, byli v průběhu
- 21 následujících
8 let o 57% náchylnější k rozvoji Alzheimerovy choroby a o 225%
náchylnější k rozvoji vaskulární demence (BARTOŠ, et al., 2010).
2.6 Léčba
Terapie by měla být komplexní, což zahrnuje jak farmakoterapii,
psychosocioterapii (kognitivní tréning), rehabilitaci tělesných funkcí i práci
s rodinou a dalšími pečovateli.
Farmakoterapie
Rozděluje se na kognitivní a nekognitivní (symptomatická).
Kognitivní farmakoterapie je pozitivní ovlivnění kognitivních funkcí (paměť,
motivace, intelekt), je to nejpodstatnější protidementní postup. Porucha některých
neurotransmitérových systémů. U Alzheimerovy choroby je snad nejvíce postižen
acetylcholinergní systém. Farmaka užívaná ke zlepšení funkce centrálního
acetylcholinergního systému se označují jako kogitiva:
a) Substituce prekurzory acetylcholinu. Nejužívanější je lecitin, který
postupně uvolňuje cholin pro syntézu acetylcholinu. Nejčastější je sójový
lecitin. Užívá se často jako součást kombinované farmakoterapie,
kombinace je s inhibitory acetylcholineráz.
b) Použití inhibitorů acetylcholineráz. Acetylcholineráza je enzym, který
odbourává acetylcholin v CNS. Když se zablokuje tento odbourávající
enzym, zvýší se množství acetylcholinu schopného vazby na své receptory
(JIRÁK, et al., 2004).
Karbamáty: Rivastigmin (Exelon) – patří mezi perspektivní léčiva. Piperidinové
přípravky: Donepezil (Aricept). Akridinové přípravky: Takrin (Cognex) – byla
zjištěna malá hepatotoxicita Deriváty organofosfátů: Metrifonat.
Alkaloidy: Galantamin, huperzin.
Snížení neuronálního metabolismu. Používají se léky zvané nootropní
farmaka, neboli zvyšovače mozkového metabolismu. Nootropika mají za úkol
zvyšovat odolnost nervové tkáně k hypoxii a metabolismus glukózy. Tyto léky
jsou dobře tolerovány a mají velmi málo vedlejších účinků.
- 22 Piracetam:
Piracetam AL, Nootropil, Geratam, novější Aniracetam
a Pramiracetam – nejpoužívanější nootropika. Pyritinol: Enerbol, Encephabol –
– derivát pyridoxinu. Meklofenoxat: Cetrexin – má rysy psychostimulancií,
nemůže být používán u kardiaků.
Nicergolin: Sermion – odvozen od námelových alkaloidů, působí proti hypoxii
a také snižuje agregaci trombocytů Extrakt ginkgo biloba: Tebokan, Tanakan –
rostlinného původu, neuroprotektivní účinek (KOUKOLÍK, et al., 1998).
Protizánětlivé látky a estrogen. U pacientů Alzheimerovy choroby dochází
k projevům sterilního zánětu. Je dokázáno, že podávání protizánětlivých látek
působí jako prevence proti vzniku Alzheimerovy choroby. Navíc nesteroidní
antirevmatika, kyselina acetylsalicylová mohou průběh choroby zmírnit. Estrogen
působí u žen preventivně, zvláště po menopauze. Nekognitivní farmakoterapie.
Používá se při léčbě přidružených projevů Alzheimerovy choroby, jako jsou
neklid, poruchy spánku, deprese či úzkostné stavy. Před nasazením terapie
se musí brát ohled na to, zda léky nepůsobí nežádoucí účinky, nebo nenarušují
kognitivní funkce (FRANKOVÁ, et al., 2011).
Benzodiazepiny – užití výjimečné a krátkodobé, užívá se nejčastěji
Dormicum. Rohypnol a Nitrazepam se užívají také, mají ovšem delší účinek.
Nebenzodiazepinová hypnotika – účinek je pouze hypnotický, neovlivňuje jiné
funkce. Nejznámější je zolpidem (Stilnox) Neuroleptika se indikují tam, kde
je porucha spánku zapříčiněna neklidem pacienta. Užívá se tiaprid (Tiapridal),
melpeperon (Buronil), Haloperidol, risperidon (Risperdal).
Agitovanost a poruchy chování - mezi základní léčivy jsou neuroleptika,
která jsou stejné jako u poruch spánku, ale ve vyšších dávkách. Jsou to Tiaprid,
Melperon, Haloperidol, Risperidon, Prothazin.
Paranoidní a halucinatorní poruchy - nejosvědčenější k léčbě jsou opět
neuroleptika. Indikují se zejména Risperidon, Melperon, Haloperidol při těžké
paranoiditě, Tiaprid, Pimozid. Leponex se nasazuje
při paranoidně - halucinatorním syndromu, který ostatní neuroleptika nezvládají
řešit.
- 23 Přidružená
deprese - používají se nejčastěji thymoleptika II. generace,
nemají anticholinergní účinky. Jsou to např. Zoloft, Seroxat, Fevarin, Deprex,
Prozac, Vivalan, Aurorix, Jumex a Coaxil.
Přidružená úzkost - k tlumení úzkosti se používají neuroleptika v malých
dávkách, např. Tiaprid, Dogmatil. Výjmečně lze podávat malé množství
Haloperidolu, melperonu či risperidonu (KOUKOLÍK, et aj., 1998).
Nebiologické přístupy
Terapie by měla být komplexní, což znamená nejen farmakologickou
léčbu, ale také psychosocioterapii. Výsledky psychoterapie by měly být zaměřené
na problém a nelze očekávat vynikající výsledky za krátký čas.
Důležitá je trpělivost a navození důvěry. Úkolem psychoterapie je zachování
běžných denních aktivit a návyků. Ty funkce, které pacientovy ještě zůstaly,
by se měly rozvíjet a aktivně podporovat.
Existují terapeutické skupiny pacientů v nemocnicích či ústavech sociální
péče, které se věnují nácviku paměti, tréninku orientace a nácviku základních
úkonů denní rutiny. Tyto skupiny nenavštěvují pacienti s těžkým stupněm
demence, je potřeba komunikace a soustředění, kterého už nejsou v tomto stádiu
schopni. Ve skupině se provádí také muzikoterapie se zpěvem,
arteterapie či tělesná rehabilitace. Vznikly alzheimerovské společnosti, kde
se sdružují pečující, spolupracují se sociálními i zdravotními institucemi
a organizují pečovatelskou službu.
Hospitalizace pacienta by měla být až konečné řešení. Pro člověka
s Alzheimerovou chorobou je vždy nejlepší, aby zůstal ve známém, domácím
prostředí (BARTOŠ, et al., 2010).
- 24 -
2.7 Zásady péče o pacienty s Alzheimerovou chorobou
K pacientovi musí být přistupováno se znalostmi choroby a dále i podle jeho
stadia.
Komunikace s pacientem
Pro efektivní komunikaci s pacientem se musí podřídit projev a způsob mluvy
stádiu nemoci. Existuje několik pravidel pro dobrou komunikaci, použitelných
kdykoliv:
- rozhovor by měl probíhat v tichém a klidném prostředí, kde pacienta
nebude nic rušit a bude se soustředit,
- mluvit pomalu, zřetelně a hlubším hlasem,
- postavení k pacientovi tak, aby dobře viděl pohyb rtů a výraz obličeje,
- vhodné se pacienta při rozhovoru dotýkat (položit dlaň na ruku), usmívat
se, pohled do očí,
- mluvit v jednoduchých větách, používat snadno srozumitelná a běžně
používaná slova, v případě neporozumění je opakovat či jinak formulovat,
- před zahájením rozhovoru se vždy představit, zejména v pozdějších
stádiích,
- pacient může mít potíže s vyjadřováním, proto je velmi důležité
se na rozhovor soustředit, abychom dobře porozuměli,
- při zhoršené a komplikované komunikaci je potřeba zachovat
klid a trpělivost. V opačném případě by se pacient mohl
rozčílit a komunikace by byla ještě horší (REGNAULT, 2011).
Nebezpečné chování pacienta
Při onemocnění Alzheimerovou chorobou se pacient může někdy chovat
nerozvážně, neobvykle, nebo ohrozit bezpečí své či okolí. Pokud situace nastane,
mělo by se zjistit, co situaci vyvolalo. Spouštěče se mění ze dne na den. Obvykle
stačí odstranit příčinu a pacienta uklidnit. Pacient může být bezdůvodně neklidný,
podrážděný, nervózní. V tomto případě je efektivní pacienta zklidnit puštěním
klasické hudby, odvedením do klidnější místnosti, kde ho nebude nic dráždit.
Může se projevit i agresivita, a to i opakovaně. Řešení je obtížné vzhledem
k nebezpečnosti pacienta. Je velice důležité se ho nesnažit krotit a zachovat klid.
- 25 Mluvit
klidným a vyrovnaným tónem hlasu, a pokud to lze, odstranit příčinu
agresivity. Pokud nic nepomůže, necháme pacienta, aby se zklidnil sám,
popř. zavoláme o pomoc (HALOVÁ, 2010).
Pacienti velice často utíkají z domu, aniž by věděli, kam jdou, nikomu nic
neřeknou a velice obtížně hledají či vůbec nenajdou cestu zpět. Tomu je potřeba
zabránit, např. zamykáním dveří, polepit dveře stejnou tapetou jako stěny, schovat
kabáty, boty apod. Takto nemocný člověk těžko rozezná, co je nesprávné
a nevhodné, proto někdy dělá sexuální návrhy svému okolí či cizím lidem. Nemá
smysl vysvětlovat nevhodnost jeho chování, lepší je předem informovat okolí
s prosbou, aby to brali s humorem a přejít na jiné téma. Je možné, že se objeví
i paranoia. Pacient může mít pocit, že se na něj pečující zlobí a chce mu ublížit.
Důležité je pacienta ubezpečit, že ho pečující má rád a chce pro něj jen dobro
(HALOVÁ, 2010).
Úprava domova
Vzhledem k stupni Alzheimerovy choroby by měla být zajištěna
jak bezpečnost pacienta, tak i snazší orientace v bytě:
- zamykání dveří – použití složitějšího či dvou zámků, kdy se otevření dveří
stane komplikované a tím se zabrání, že pacient nekontrolovatelně odejde
z bytu a netrefí zpět,
- označení dveří – využívá se především v raných stádiích demence, kdy
je pacient schopen čtení a úsudku, proto mu poslouží k jednodušší
orientaci v bytě cedulka na dveřích,
- schodiště – pevné zábradlí na obou stranách,
- kuchyň – doporučuje se zamykat, zabráněním vstupu do kuchyně
se snižuje potencionální riziko pořezání se, popálení atd.,
- koberce – v místech, kde se pacient nejčastěji pohybuje, je zapotřebí
umístit dobře přilnavé koberce,
- madla – v koupelně či WC, usnadní se vstávání pacienta,
- v případě potřeby francouzské hole, později invalidní vozík
(pokud se pohyb po venku stane pro pacienta už namáhavým),
- antidekubitní pomůcky,
- kvalitní obuv (REGNAULT, 2011).
- 26 -
3 Práce s pečujícím
Svou pozornost bychom neměli věnovat jen pacientovi s Alzheimerovou
chorobou, ale také jeho rodině, na jejíchž bedrech leží hlavní péče. Pro pečujícího
bychom si měli vyhradit dostatek času, aby mohl otevřeně mluvit bez přítomnosti
pacienta. Občas je nutné poskytnout pečovateli i podpůrnou psychoterapii.
Edukace
- Informovat o diagnóze Alzheimerovou chorobou,
- vysvětlit příznaky nemoci,
- názorně ukázat chyby, které pacient udělal při vyšetření (kresba, test
hodin),
- informovat o výsledcích vyšetření (MR, CT),
- citlivě informovat o možné progresi onemocnění a okolnostech, které
se k tomu vážou (ztráta soběstačnosti),
- v počátečních stádiích demence doporučit pečujícímu vyřešení důležitých
záležitostí (závěť, stěhování, řízení auta), ovšem to až po navázání
dobrého terapeutického vztahu,
- prosazování spolupráce s praktickým lékařem – indikace vyšetření,
- informovat o podmínkách a možnostech léčby, možných nežádoucích
účincích, podmínkách úhrady,
- informovat o emočním vnímání nemocného (není proto vhodné ventilovat
své stížnosti na pacienta před ním), o vhodnosti sociálních kontaktů,
- poskytnout pečovateli edukační materiály a brožury, nezavalit ovšem
pečujícího množstvím brožur, stačí jedna kvalitní. Zdůraznit důležité
pasáže a nezbytné informace sdělit pečujícímu osobně a opakovaně.
Nezbytný prostor pro otázky. Možnost získání informací z internetových
stránek,
- ke každému pečujícímu přistupujeme individuálně s ohledem na vzdělání,
emoční stav a aktuální reakce. Je vhodné pečujícího připravit na progresi
onemocnění, kdy už farmakologie ztratí účinek anebo způsobí nežádoucí
účinky (agitovanost) (REGNAULT, 2011).
- 27 -
Spolupráce
- S pečujícím probrat nejobtížnější symptomy a očekávání od léčby. Toto
očekávání se většinou týká denních aktivit, soběstačnosti apod.,
- Hodnotit efekt léčby na jednotlivé symptomy, např.: Problémový příznak:
Neustále ukládá věci, kam nepatří. Efekt léčby: Dává brýle do krabičky
na stole,
- Domácí úkoly - vedení deníčku chování, problémové symptomy s návrhy
řešení apod.,
- Kontrola spolupráce s lékaři, nutná vzájemná informovanost.
Plán
Plánovat vyšetření, farmakoterapii, stanovení cílů.
Podpora
- Vytvořit prostředí důvěry, pocit „spojenectví“, možnost ventilace
negativních emocí,
- nebagatelizovat strach z dědičnosti onemocnění,
- kontakt pro případ nouze,
- neodsuzovat selhání, projevit uznání.
Pomoc v péči
- Zdůraznit pečujícímu, že má vlastní život a měl by se věnovat svým
zájmům, zajistit si chvíle volna,
- podpora pečujícího ve snaze zapojit do péče i další členy rodiny,
- informovat o možnostech sociální či zdravotní pomoci, popř. vhodné doby
k zařazení nemocného do čekací listiny zařízení sociální péče,
- poskytnout kontakt na nejbližší pobočku České alzheimerovou společnosti
či další zařízení zabývající se péčí o lidi s demencí.
Řešení konkrétních problémů
- Spolu s pečujícím zpracovat problémy v péči, chování apod., pomoci
s vypracováním aktivačního programu pro nemocného (Zachované
schopnosti: Fyzická zdatnost, vhodné aktivity: tanec, chůze, cvičení),
- informovat o pomůckách při inkontinenci (předepisuje praktický lékař),
poruchách hybnosti (chodítka),
- 28 -
v terminálním stádiu připravit pečujícího na odchod nemocného
(CALONNE, 2008).
Dopad na pečující osoby v případě vyčerpání pečujícího či nezvládání péče,
lze zajistit další pomoc, přechodné respitní či stacionární péče.
Nezbytné jsou neustálé sociální kontakty nemocného, pokud nemá ve svém okolí
mnoho přátel, je možnost navštěvovat denní stacionáře.
Kontakt s pečujícími po úmrtí nemocného
- Citlivě informovat o neuropatologickém nálezu, možnosti genetické
zátěže,
- informovat o možnostech potencionální prevenci Alzheimerovou
chorobou,
- poskytnout prostor pro ventilaci pocitů ze ztráty,
- Někdy pečujícího trápí nově vzniklý volný čas, který předtím vyplňovala
péče o nemocného – vhodné navrhnout aktivity (DVOŘÁČKOVÁ, 2012).
- 29 -
4 Sociálně právní problematika
Pečující o pacienta s demencí by měl být informován již na začátku péče
o možnosti zajištění příspěvku na péči ( 800 - 12000 Kč dle stupně závislosti).
Žádost je dostupná na webových stránkách, nebo k dostání na obecním úřadě obce
s rozšířenou působností, kam poté vyplněný formulář odevzdá. Péče o osobu
blízkého je možné započítat v rámci důchodového pojištění. Pečující může podat
žádost na úřad, který vyplácí sociální dávky pro postiženého (HALOVÁ, 2010).
Na požádání může pečující dostat od úřadu, který vyplácí příspěvek
na péči, potvrzení pro blízkou osobu, což slouží jako doklad pro zdravotní
pojišťovnu a Českou správu sociálního zabezpečení. Zdravotní pojištění tak platí
stát a doba pečování o pacienta je započítávána jako náhradní doba pro důchodové
pojištění. Obecní úřad s rozšířenou působností může přiznat i mimořádné výhody,
kdy může např. uplatnit slevy na kompenzační pomůcky aj.
Pečující by měl být informován o dalších způsobech zajištění péče
o pacienta s Alzheimerovou chorobou např. charitní službou, pečovatelskou
službou, stacionáři, home care (mobilní ošetřovatelská služba) aj.
(CALLONE, et al., 2008).
Někdy je nutné řešit otázku zbavení způsobilosti k právním úkonům
a stanovení opatrovníka. Návrh, obsahující iniciály nemocného, důvod návrhu,
lékařská zpráva, kontakty a jméno navrhovaného opatrovníka, se podává soudu
v místě bydliště. Tentýž soud provede odborné vyšetření soudním znalcem
z oboru psychiatrie. U pacientů s Alzheimerovou chorobou je třeba, také řešit
otázku řízení auta, jelikož daná diagnóza je pro řízení vozidla už riziková
od počátečních stádií a tudíž by měla vést k odebrání řidičského průkazu. Tato
situace se řeší s praktickým lékařem a je nutné písemně vyrozumět dopravní
inspektorát. U pacientů s Alzheimerovou chorobou je indikován invalidní důchod.
Žádost se podává na Okresní správě sociálního zabezpečení v místě bydliště.
Je potřeba doložit průkaz totožnosti nemocného, doklady o vzdělání a zaměstnání.
Úřad si následně vyžádá také vyjádření lékaře (REGNAULT, 2011).
- 30 -
5 Prevence
Nejpřínosnější prevencí je aktivní způsob života, zdravý životní styl
a duševní práce a rovnováha. Vzhledem k zachování duševního zdraví
je zapotřebí aktivního života a neustálého procvičování mozku, nelze jen žít
pasivním životním stylem. Senioři a nejen tato věková skupina potřebují trénovat
svou paměť, což lze aplikovat při učení nových poznatků, přijímání nových
informací, luštění křížovek, četbou, cestováním, nebo aktivizačním programem,
který vychází z dohody s psychologem (DVOŘÁČKOVÁ, 2012).
Výzkumy bylo zjištěno, že v prevenci Alzheimerovy choroby se uplatňuje
vliv malého množství alkoholu, kdy lidé jsou méně náchylní k Alzheimerově
chorobě. Alkohol působí protizánětlivě a zvyšuje hladinu HDL cholesterolu,
což nám napomáhá oddalovat rozvoj demence. Vysoké množství antioxidantů,
vyskytující se v červeném víně, je pozitivní faktor v boji proti Alzheimerově
chorobě. Takové antioxidanty snižují srážlivost krve a rozšiřují krevní řečiště.
Tím se usnadňuje a zrychluje průtok krve cévami a podporuje se kognitivní
funkce mozku. Bílé víno obsahuje méně antioxidantů, proto je méně
doporučováno. Nedávný výzkum dokázal, že starším lidem, kteří vypili jednu,
až dvě sklenky vína týdně hrozilo ve srovnání s abstinenty o 37% nižší riziko
výskytu choroby. Naopak pokud je jedinec silný alkoholik, šance na projev
choroby se zdvojnásobuje. Vědci z University of California zjistili, že nestřídmé
pití alkoholu posune člověka o 2 - 3 kroky blíže k Alzheimerově chorobě. Silné
a nárazové pití alkoholu mezi staršími lidmi přispívá k tzv. „tiché epidemii“,
demencí způsobených alkoholem, což tvoří až 10% celkového počtu všech
demencí. I dospělí lidé pijící střídmě nebo středně silně, avšak nárazově
na různých oslavách a společenských akcích, se vystavují vyššímu riziku
demence. Finská studie ukázala, že dospělí, kteří se oddávali nárazovému pití
alkoholu ve středním věku a vypili např. více jak 5 piv nebo láhev vína
na posezení, byli o 20 let později až 3x náchylnější k rozvoji demence, včetně
Alzheimerovy choroby. Alkoholem způsobený stav zvaný „okno“ či opilost
- 31 způsobující
stav podobný bezvědomí, zvyšuje riziko 10x už v případě, pokud
k těmto situacím dojde 2x během jednoho roku (CARPER, Jean, 2011).
Další položka je kyselina alfa lipoová a acetyl – L - karnitin: tyto doplňky
potravy obnovují a omlazují stárnoucí mozek. Kyselina alfa lipoová
je nejsilnějším antioxidantem a omlazujícím prostředkem pro stárnoucí mozek.
Působí obzvláště silně, pokud je podávána v kombinaci s acetyl – L - karnitinem.
Průkopníky výzkumů těchto dvou potravinových doplňků byli Tony Hagen,
Ph.D., a Bruce Amesem, Ph.D. Mozkové buňky potřebují Acetyl – L -karnitin
jako palivo pro udržení chodu mitochondrií. Dodáním mozkovým buňkám
Acetyl – L - karnitin podpoříme činnost mitochondrií, což má za následek
zlepšení mentální a fyzické energie. Důležitý úkol, který vykonává kyselina
lipoová, spočívá v hlídání mitochondriální energie a ochraně před ničivými útoky
volných radikálů (CARPER, Jean, 2011).
Mezi další položku patří anestezie, kdy podle výzkumu Rodericka G.
Eckenhoffa laboratorní zvířata vystavená běžným plynům používaných
v anesteziologii (isofluran), vykazují zvýšené odumírání mozkových buněk,
tvorbu toxických shluků beta - amyloidu a dlouhotrvající kognitivní potíže, včetně
ztráty paměti. Taková anestetika by mohla urychlit nástup demence
a Alzheimerovu chorobu, zejména u mozků starých lidí. Výzkumy dokazují nejen
to, že při použití isofluranu jsou důsledky aktivity beta - amyloidu velice toxické
až fatální, ale také, že nositelé genu ApoE4 mohou být postiženi zvláště těžce.
Je nutné i zmínit působení antibiotik, kdy nedávná studie prokázala, že tříměsíční
podávání dvou ATB, doxycyklinu a rifampinu, zpomalilo u pacientů
s Alzheimerovu chorobu zhoršování kognitivních funkcí. Bohužel, jakmile
se podávání ATB ukončí, zlepšení duševních a mentálních schopností rychle mizí.
Existují důvody k předpokladu, že pokud se ATB podávají ve středním a vyšším
věku, než se objeví příznaky Alzheimerova choroba, mohou v jisté míře potlačit
či oddálit její nástup (CARPER, Jean, 2011).
Jak již bylo řečeno, antioxidanty mají pozitivní vliv na kognitivní funkce
mozku. Dokáže zpomalit zhoršování těchto funkcí a tím pomáhají v prevenci
Alzheimerovy choroby. V Chicagu proběhl pokus, díky němuž se zjistilo,
že denní konzumace tří porcí čerstvé zeleniny zpomalila ve výzkumné skupině
- 32 lidí
postup zhoršování paměti o 40% ve srovnání s kontrolní skupinou, jejíž
členové konzumovali méně než jednu porci zeleniny denně. Vědci z Columbia
University zjistili, že nejlepšími potravinami proti Alzheimerově chorobě jsou:
rajčata, křížatá zelenina neboli brukvovitá zelenina (zelí, květák, řeřicha,
brokolice, růžičková kapusta), listová zelenina, ovoce, ořechy a samozřejmě také
ryby. Důležité je také jíst i jedlé slupky z ovoce, kde se nachází až 31%
antioxidantů. Potraviny s nejvyšším obsahem antioxidantů jsou: černé maliny,
bezinky, zlaté rozinky, plané a letní borůvky, artyčoky, brusinky, sušené švestky,
černý rybíz, švestky, ostružiny, česnek, červené maliny, zahradní borůvky,
jahody, datle, třešně, syrové fíky, červené zelí, jablka se slupkou, červený salát,
hrušky se slupkou, chřest, sladké brambory, pomeranče, mladá nať kořenové
zeleniny, avokádo, červené hrozny, ředkvičky, špenát. Dalších položek,
které ovlivňují Alzheimerovu chorobu, je nespočetně mnoho a už záleží
jen na jedinci, kterým se bude vyhýbat, nebo naopak je zařadí do svého
každodenního života (CARPER, Jean, 2011).
- 33 -
6 Ošetřovatelský proces u pacienta s Alzheimerovou
chorobou
Důvod přijetí udávaný pacientem: V poslední době jsem nemohla ve své
domácnosti nic najít, pořád mi někdo přemísťoval věci a nikdo z rodiny nevěděl,
jak mi pomoci.
Medicínská diagnóza hlavní: Morbus Alzheimer
Medicínské diagnózy vedlejší:
 Diabetes melitus II. typu.
 Struma.
 Katarakta.
Jméno a příjmení: L. Z. Pohlaví: žena
Věk: 80
Vzdělání: střední Zaměstnání: důchodkyně
Stav: rozvedená Státní příslušnost: německá
Datum přijetí: 12.5.2011 Typ přijetí: plánované
Oddělení:
Domov pro seniory – oddělení se zvláštním
režimem
Ošetřující lékař: MUDr. W. O.
IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE
- 34 VITÁLNÍ
FUNKCE PŘI PŘIJETÍ
TK: 110/70 mm Hg Výška: 170 cm
P: 77 ' minutu Hmotnost: 73,1 kg
D: 16 ' minutu BMI: 30, 04
TT: 36 °C Pohyblivost: omezená
Stav vědomí: orientovaná Krevní skupina: A , Rh pozitivní
Nynější onemocnění:
Paní L. Z. je v současné době pacientkou Domova pro seniory v Norimberku. Od
roku 2001 trpí demencí Alzheimerova typu. Pacientka byla umístěna v letech
2001 - 2006 v Domově pro seniory ve Frankfurtu. Paní L. Z. je chodící
pacientkou bez pomoci a zcela inkontinentní, přijímá normální vyváženou stravu
obvykle na základě slovní výzvy. Ze sociálního hlediska pacientce nedělá potíže
se začlenit do kolektivu mezi ostatní pacienty. Komunikace s pacientkou bývá
problematická z důvodů nedoslýchavosti. Návštěvy rodiny nejsou časté jen ve
dnech státem uznaných svátcích. Norimberským úřadem byl přiznán příspěvek na
péči v plné výši.
Informační zdroje: dokumentace, rodina, sousedka, pacient, ošetřovatelský
personál.
- 35 -
ANAMNÉZA
Rodinná anamnéza:
Matka: v 65 letech zemřela na celkové selhání ledvin
Otec: v 70 letech zemřel na srdeční příčinu
Sourozenci: sestra – doposud zdravá, důchodkyně
Děti: 1 dcera
Osobní anamnéza :
Překonané a chronické onemocnění: Diabetes melitus II. typu, Katarakta
Hospitalizace a operace: 13.1.2009
Úrazy: v roce 2009 pád na kluzkém povrchu v koupelně
Transfúze: žádné
Očkovaní: povinné
- 36 Léková
anamnéza
Alergologická anamnéza: negativní
Léky: negativní
Potraviny: negativní
Chemické látky: negativní
Jiné: žádné
ABÚZY
Alkohol: dcera udává 2x týdně 2dcl červeného vína
Kouření: nekuřačka
Káva: nepije
Léky: negativní
Jiné drogy: negativní
Název léku Forma Síla Dávkování Skupina
Axura Stetterpach kapsle 20mg 1 – 0 – 1 - 0 Nootropika
- 37 Sociálni
anamnéza:
Stav: rozvedená
Bytové podmínky: bydlela sama s dcerou v bytě 2+1
Vztahy, role a interakce v rodině: vztahy nejsou ideální, za pacientkou chodí
rodina pouze o svátcích
Mimo rodiny: se sousedy měla dobré vztahy, sousedka pacientku chodí
pravidelně navštěvovat
Záliby: ráda si čte noviny a časopisy
Gynekologická anamnéza
(u žen)
Menarché: již nemá
Cyklus:
Trvání:
Intenzita , bolesti:
PM:
A:
UPT:
Antikoncepce:
Menopauza: 50
Potíže klimakteria: prožívala výkyvy nálad
Samovyšetřování prsou: neguje
Poslední gynekologická prohlídka: 2.12.2012
- 38 Volnočasové
aktivity: Ve volném čase si ráda čte časopisy a knihy, nebo
si prohlíží svojí sbírku fotek. S radostí se účastní všech aktivit a terapií s ostatními
pacienty. V oblibě má kolektivní zpívání. Převahu dne pokud nemá pacientka
program, sedává ve společenské místnosti a pozoruje, co se kolem její osoby děje.
Často si povídá s ostatními pacienty jaké je dnes počasí, zda - li jim dneska
chutnal oběd apod.
Pracovní anamnéza
Vzdělání: střední vzdělání
Pracovní zařazení: důchodce
Čas působení, čas odchodu do důchodu, jakého: Vztahy
na pracovišti: byly vždy dobré
Ekonomické podmínky: střední
Spirituální anamnéza
Religiozní praktiky: jsem věřící, vyznávám římskokatolickou církev
- 39 POSOUZENÍ
SOUČASNÉHO STAVU ze dne 12. 5. 2011
v 11:00 hod
Popis fyzického stavu
SYSTÉM SUBJEKTIVNÍ ÚDAJE OBJEKTIVNÍ ÚDAJE
Hlava a krk
„V poslední době mě bolí ráno
a k večeru hlava, nosím denně
brýle.“
Hlava: Normocefalická, na poklep
nebolestivá.
Bulvy ve středním postavení, zornice
izokorické, spojivky růžové, bez ikteru.
Nos: bez patologie.
Uši: bez deformit a výtoku.
Dutina ústní: sliznice často suchá.
Krk: šíje volná, štítná žláza bez patologií,
náplň krčních žil nezvětšená, pulzace
karotid symetrické.
Hrudník
a dýchací
systém
„ Dýchá se mi dobře.“
Hrudník: symetrický, dýchání
alveolární, symetrické, bez vedlejších
šelestů. Spontánní dýchání. Dechová
frekvence 16'.
Bez cyanózy.
Srdeční
a cévní
systém
„Srdíčko mám v pořádku.“
Srdeční akce je pravidelná, TK: 130/80
torrů, srdeční ozvy ohraničené bez
šelestů.
P: 68' minutu, dobře hmatný. Horní a
dolní končetiny bez otoků.
- 40 SYSTÉM
SUBJEKTIVNÍ ÚDAJE OBJEKTIVNÍ ÚDAJE
Kosterní
a svalový
systém
„Necítím se slabě, jen mám
občas problém se
vstáváním.“
Páteř: bez patologických změn,
sníženy obratle. Pohyblivost stižená
z důvodu věku.
Klouby: bez patologických změn.
Nervový
a smyslový
systém
„ Zrak mám horší, nosím
brýle na čtení, a co se týče
vybavení některých věcí
mám s tím občas problém.“
Ne vždy orientovaná v čase a prostoru
problém vychází ze základního
onemocnění.
Endokrinní
systém
„ Nevím, co bych
odpověděla.“
V minulosti problém s endokrinním
systémem – Struma. Již jsou hladiny
v normě.
Imunologický
systém
„ Neumím se vyjádřit.“ Alergie negativní, lymfatické uzliny
nezvětšené. TT: 36, 8 C.
Kůže a její
adnexa
„ Kůži mám velmi suchou
vzhledem ke svému věku.“
Kůže teplá, bez ikteru a cyanózy, kožní
turgor nižší. Z důvodu inkontinence
kůže sedací oblasti zarudlá. Nehty
čisté, upravené. Vlasy krátké, čisté. Pot
přítomný.
- 41 Aktivity
denního života
SUBJEKTIVNÍ
ÚDAJE
OBJEKTIVNÍ
ÚDAJE
Stravování
Doma „ Jím pravidelně.“
V domově pro
seniory
„ Dostává fyziologickou
výživu, příjem je
snížený.“
Dieta 9 diabetická.
Pacientka přijímá
stravu na slovní výzvu.
Kožní turgor snížen.
Příjem
tekutin
Doma
„Vypiji 2 litry tekutin
denně.“
V domově pro
seniory
„Vypije 1 - 2 litry a to
s vybízením ze strany
zdravotnického
personálu.“
Dieta 9 diabetická.
Vylučování
moče
Doma
„ Mám problém
s občasným
pomočováním.“
V domově pro
seniory
„ Používání
inkontinentních vložek je
mi nepříjemné.“
Inkontinentní
pomůcky, výměna co 3
hodiny. Moč je čirá
bez patologických
příměsí.
Vylučování
stolice
Doma
„ Problém se stolicí
nemám, na toaletu
chodím pravidelně.“
- 42 V
domově pro
seniory
„Nemám problém se
stolicí.“
Stolice nepravidelná 1x
za tři dny. Bez
patologických příměsí.
Poslední stolice
10. 5. 2011
Aktivity denního života
SUBJEKTIVNÍ ÚDAJE
OBJEKTIVNÍ
ÚDAJE
Spánek
a bdění
Doma „ Spím bez problému.“
V domově pro
seniory
„ Nemám problém spát ani
v mém novém pokoji.“
Spánek bez
problému.
Aktivita
a odpočinek
Doma
„Odpočívám aktivně, chodím
na procházky.“
V domově pro
seniory
„V noci se občas probudím,
pospávám i přes den.“
Pacientka je
buzena z důvodu
nucení na toaletu.
Hygiena Doma
„Doma mi vypomáhá
sousedka nebo zdravotnický
personál, který ke mně, co
2. den dojíždí domů“
- 43 V
domově pro
seniory
,,Bohužel, už se nedokážu o
sebe postarat jak dřív.“
Hygienickou
péči
zabezpečuje
ošetřující
personál.
V koupelně,
kdy se
pacientka
posadí na
toaletní židli.
Péče o osobní a
lůžkové prádlo.
Samostatnost
Doma
,,Poslední dobou jsem
potřebovala pomoc od svého
okolí.“
V domově
důchodců
„ Jsem momentálně
odkázána na ošetřující
personál, ale snažím se
sestřičkám pomáhat.“
Pacientka je
závislá na oš.
personálu
spolupracuje.
Posouzení psychického stavu
SUBJEKTIVNÍ ÚDAJE
OBJEKTIVNÍ
ÚDAJE
Vědomí „Občas stavy zmatenosti.“
Při vědomí,
lucidní.
Orientace
„Orientaci mám někdy špatnou,
ale za to může můj věk.“
Někdy
dezorientovaná
místem i časem.
Nálada „Mám i špatnou náladu.“ Pacientka má
- 44 někdy
fáze, kdy
trpí špatnou
náladou a
nespolupracuje.
Paměť
Staropaměť „ Bez problému.“
Většinou si
dobře vybavuje
informace, bez
poruchy.
Novopaměť „Spíše jen krátkodobá paměť.“
Pacientce dělá
potíže si některé
informace
vybavit.
Myšlení „ Zpomalené.“
Snížené myšlení
z důvodu
onemocnění.
Temperament ,,Klidný, vyrovnaný.“ Sangvinik.
Sebehodnocení „ Neví co odpovědět.“
Pacientka neví,
co má odpovědět
a nechce se o
tom bavit.
Vnímání zdraví „ Je vyrovnaná.“
Změnu
zdravotního.
stavu pociťuje.
Vnímání zdravotního
stavu
„ Říká, že na svůj věk je zdravá.“
Pacientka vnímá
zhoršení
zdravotního
stavu.
Reakce na onemocnění
a prožívání onemocnění
„ Nereaguje“
Neprojevuje
žádnou reakci.
- 45 Reakce
na hospitalizaci „ Mám se tady dobře, skoro jako
doma“
Výborná. Rychle
se adaptovala.
Adaptace na onemocnění „ Jsem ráda, že tady jsem, nic mi
nechybí“
Adaptovaná.
Projevy jistoty a nejistoty
(úzkost, strach, obavy, stres)
„ Bez strachu“
Nejsou
zaznamenány
příznaky strachu.
Zkušenosti z předcházejících
hospitalizací (iatropatogenie,
sorrorigenie)
„Hospitalizovaná jsem byla
jednou, zkušenosti mám dobré,
byl tam příjemný personál.“
Posouzení sociálního stavu
SUBJEKTIVNÍ ÚDAJE
OBJEKTIVNÍ
ÚDAJE
Komunikace
Verbální
„ Ráda si povídám s ostatními
pacienty a se sestřičkami“
Využívá verbální i
neverbální
projevy, snaží se
komunikovat.
Neverbální „ Neví co odpovědět “
Využívá verbální i
neverbální
projevy, snaží se
komunikovat.
- 46 -
Informovanost
O
onemocnění
,,Jsem informovaná o
svém zdravotním stavu.“
Pacientka je
pravidelně
informován
ošetřujícím
lékařem a staniční
sestrou.
O diagnost.
metodách
„Jsem informovaná, lékaři i
sestry mi všechno říkají a
vysvětlují.“
Pacientka je
pravidelně
informován
ošetřujícím
lékařem a staniční
sestrou.
Informacím zcela
nerozumí.
O léčbě
a dietě
„Jsem informovaná, lékaři i
sestry mi všechno říkají a
vysvětlují.“
Pacient je
pravidelně
informován
ošetřujícím
lékařem,
všeobecnou
sestrou nebo
nutriční
terapeutkou.
- 47 O
délce
hospitalizace
,,Nevím, jak dlouho tady
zůstanu.“
Pacientka ukončí
pobyt v domově
pro seniory dle
rozhodnutí
opatrovníka –
dcery.
Sociální role
a jejich
ovlivnění
nemocí,
hospitalizací
a změnou
životního stylu
v průběhu
nemoci
a hospitalizace
Primární
(role
související
s věkem
a pohlavím)
Důchodkyně 80
let.
Sekundární
(související
s rodinou
a společenský
mi funkcemi)
Je matka jedné
dcery, momentálně
role nenaplněna.
Terciální
(související
s volným
časem
a zálibami)
Snaží se pochopit
svoji situaci a
snaží se
zadaptovat.
- 48 MEDICÍNSKÝ
MANAGEMENT:
Ordinovaná vyšetření:
 Test MMSE
 Odběry biologického materiálu – krev, moč
 EKG
 RTG plic
 CT mozku
 EEG mozku
 Vyšetření neurologem, psychologem
 EP vyšetření
- Audiologické vyšetření
- Vyšetření na OCT (optická koherentní tomografie)
Výsledky: Lékaři stanovili dg. Alzheimerova choroba, která se pohybuje ve stádiu
1 - 2
Konzervativní léčba: neproběhla
Dieta: 9 Pohybový režim: 2 RHB: ergoterapie
Výživa: Pevná strava
Medikamentózní léčba:
 Per os: Axura Stetterpach (dávkování 1 – 0 – 1 – 0)
 Intra venózní: žádná
- 49 
Per rectum: Ducolax dle potřeby
Chirurgická léčba:
V roce 1968 byla pacientka hospitalizována v klinice Norimberk. Důvodem byl
akutní zánět apendixu. V roce 2009 hospitalizována v téže nemocnici z důvodu
zlomeniny krčku (pád na kluzké podlaze).
SITUAČNÍ ANALÝZA
Paní je v současné době pacientkou Domova pro seniory v Norimberku. Od roku
2001 trpí Alzheimerovou chorobou. Má jedno dítě. Dcera Veronika je v současné
době pracovně mimo republiku. Pacientka byla umístěna v letech 2011 v Domově
pro seniory v Norinberku. Paní je mobilní, je plně inkontinentní a přijímá pevnou
stravu. Městským úřadem v Norimberku jí byl přiznán příspěvek na péči v plné
výši. Komunikace je problematická z důvodů nedoslýchavosti. Návštěvy dcery
nejsou moc časté, paní domů nechodí.
- 50 STANOVENÍ
SESTERSKÝCH DIAGNÓZ A JEJICH
USPOŘÁDÁNÍ PODLE PRIORIT
Ošetřovatelské diagnózy byly stanoveny na základě anamnézy, priorit pacienta
a NANDA 1.
AKTUÁLNÍ OŠETŘOVATELSKÉ DIAGNÓZY
1. Nedostatečná výživa
2. Celková inkontinence moči
3. Deficit sebepéče při koupání a hygieně
4. Porušená interpretace okolí
POTENCIONÁLNÍ OŠETŘOVATELSKÉ DIAGNÓZY
1. Riziko nevyváženého objemu tělesných tekutin
2. Riziko intolerance aktivity
3. Riziko bezmocnosti
4. Riziko osamělosti
- 51 Ošetřovatelská
diagnóza 1 :
Nedostatečná výživa z důvodu nezájmu o jídlo, projevující se váhovým úbytkem
navzdory doporučenému příjmu potravy.
Cíl: Zvýšit zájem o doporučené množství denního příjmu potravy – do 2 týdnů
Priorita: střední
Výsledné kritéria:
Pacientka do 12hod sděluje 5 věcí o důležitosti příjmu potravy.
Pacientka do 2 týdnů přibývá na váze o 2kg.
Pacientka přijímá za 24 hod 1-2 litry tekutin.
Plán intervencí:
Informuj pacientku o důležitosti příjmu potravy (z hlediska výživových hodnot) –
sestra.
Pravidelně kontroluj váhu pacientky a BMI (každý třetí den) – sestra.
Veď 24hodinový záznam o příjmu tekutin – sestra.
Pobízej pacientku k dostatečnému příjmu potravin a tekutin – sestra.
Umožni pacientce provedení obvyklých stravovacích návyků (modlitba, umývání
rukou aj.) – sestra.
Zajisti před jídlem čistý vzduch a vhodné prostředí – sestra.
Umožni pacientce výběr jídla dle vlastní chuti – sestra.
Konzultuj s nutričním pracovníkem sestavení jídelníčku – sestra, nutriční terapeut.
Dbej na ohleduplný a laskavý přístup, veď pacientku ke spolupráci – sestra.
Pečuj u pacientky o hygienu dutiny ústní – sestra.
- 52 -
Realizace:
7:00 – 5:30 – vedení záznamu o příjmu tekutin.
7:00 – zajištění stravovacích návyků – sestra, asistent.
7: 30 – zajištění vyvětraného pokoje – sestra, asistent.
8:00 – podání léků dle ordinace lékaře – sestra.
8:15 – pacientka si vybrala snídani podle vlastní chuti – sestra, asistentka.
8:30 – doporučené množství stravy bylo dodrženo a pacientka celou porci snídaně,
zkonzumovala – sestra.
8:40 – byl zaznamenán příjem stravy a tekutin – sestra, asistent.
9:00 – edukace pacientky o hygieně dutiny ústní – sestra.
11:00 – kontrola hmotnosti a BMI záznam do dokumentace – sestra.
14:00 – konzultace s nutričním terapeutem o doporučeném jídelníčku – sestra, nutriční
terapeut.
14:30 – odpolední klid spjatý s pitím kafe a vhodnými aktivitami - specializovaný
pracovníkem.
15:00 – 5:30 – vedení záznamu příjmu tekutin – sestra.
- 53 Vyhodnocení
po 2 týdnech:
Pacientka se aktivně podílí na spolupráci – sděluje, co by si přála k jídlu z výběru
stravy.
Pacientka pravidelně přijímá tekutiny (napomáhá jí k tomu obrázek, na kterém je
sklenice s vodou a motivace od zaměstnanců).
Pacientka se aktivněji zapojuje do péče o dutinu ústní.
U pacientky byl váhový příjem zvýšen o 1kg.
Cíl byl splněn částečně, v naplánovaných intervencích je potřeba aktivně
pokračovat.
- 54 Ošetřovatelská
diagnóza 2 :
Celková inkontinence moči z důvodu omezení schopnosti vědomé kontroly vyprazdňování
moči, způsobené oslabením svalstva pánevního dna.
Cíl: Pacientka dochází na toaletu s odborným personálem každé tři hodiny tím je
snížen nekontrolované pomočování po dobu 24. hod.
Priorita: střední
Výsledné kritéria:
Pacientka dochází s odborným personálem každé tři hodiny na toaletu.
Pacientka procvičuje s fyzioterapeutem 2x týdně posilování pánevního dna.
U pacientky po 24hod kontrolujeme potřebu výměnu inkontinentních pomůcek.
Plán intervencí:
Veď záznam častosti nucení na močení a intervaly mezi začátkem nucení a prvními
projevy potřeby močení – sestra.
Doprovázej pacientku pravidelně na toaletu – sestra.
Zajisti klidné prostředí (aby nedošlo k rozptylování P) – sestra.
Sleduj množství a charakter vyloučené moči – sestra, asistent.
Proveď vyšetření na základě lékařského doporučení – sestra.
Udržuj přísun tekutin mezi 1- 2 litry denně – sestra.
Nabízej tekutiny ve stanovené době, aby si pacientka vytvořila pravidelný cyklus
močení – sestra.
Zajisti pacientce fyzioterapeutické cvičení – sestra.
Poskytni pacientce pomoc, signalizaci, podložní mísu v dosahu pacientky – sestra,
asistent.
Zajisti dostatek inkontinentních a hygienických pomůcek – sestra.
- 55 Veď
a zajisti důkladnou hygienickou péči – sestra, asistent.
Realizace:
7:00 – vedení záznamu o výdeji a příjmu – sestra, asistent.
7: 30 – byl proveden odběr na přítomnost cukru v moči – sestra, asistent.
10:00 – pacientka dodržuje pitný režim, ale je nutná kontrola – sestra.
11:00 – pacientka dochází za dohledu pravidelně každou hodinu na toaletu – sestra,
asistent.
24. hod je zajištěn dostatek inkontinentního materiálu – sestra.
Vyhodnocení po 24 hodin:
Pacientka tvrdí, že všemu rozumí - vyvolávající příčiny svého onemocnění a snaží se
překonat a zmírnit jeho následky.
Výměna inkontinentních pomůcek byla snížena ze 4 inkontinentních vložek na 3 za
dopoledne (do 13:00).
Cíl byl splněn částečně, v naplánovaných intervencích je potřeba aktivně
pokračovat.
- 56 Ošetřovatelská
diagnóza 3 :
Deficit sebepéče při koupání a hygieně způsoben kognitivním postižením, projevující se
neschopností provádět a dokončit osobní hygienu.
Cíl: Zvýšit samostatnost při hygieně
Priorita: střední
Výsledné kritéria:
Pacientka do 14 dní ráno vstává bez vyzvání a jde do koupelny a vykoná 2 činnosti
bez pomoci personálu (posadí se na toaletu, následně se sama vysvlékne oblečení).
Pacientka do 7 dnů vyjmenuje 5 věcí, které si sama u sebe dokáže obstarat.
Pacientka do 14 dnů provádí sama hygienu horní poloviny těla a vyzve personál, aby ji
poskytl 4 hygienické pomůcky.
Plán intervencí:
Vypracuj ošetřovatelský plán podle individuálních potřeb pacienta – sestra.
Dbej na soukromí pacientky – sestra, asistent.
Komunikuj a sbírej nové informace o P – sestra.
Využij motorickou a slovní instrukci k provedení hygieny - sestra.
Zapoj pacientku do vlastní péče – sestra, pacient.
Respektuj hygienické návyky a rituály pacienta – sestra.
Realizace:
7:00 – Ošetřovatelský plán byl vypracován za konzultace s pacientkou.
7:30 – zajištění pomůcek a dostatečného času pro hygienu – sestra, asistent.
8:00 – Byla provedena hygienická péče, pacientka samostatně vstala z postele, šla na
WC a následně po sdělení si vyčistila zubní protézu a sama bez vyzvání si ji nasadila,
- 57 dále
byla provedena hygienická péče – sestra.
8:30 – Po dokončení hygienické péče si pacientka šla nakrémovat obličej a ruce –
sestra.
9:00 – Pacientka po slovní výzvě přišla ke snídani – sestra.
Vyhodnocení po 14 dnech:
Pacientka se aktivně podílí na spolupráci – sama vstává z postele, čistí si zubní protézu
a samostatně si ji nasadí.
Pacientka většinou přijde ke snídani sama bez slovního vybídnutí.
Cíl byl splněn částečně, v naplánovaných intervencích je potřeba aktivně
pokračovat.
- 58 Ošetřovatelská
diagnóza 4 :
Porušená interpretace na základě zhoršené orientace, projevující se občasná dezorientace
ve známém i neznámém prostředí
Cíl: Zlepšit orientaci v prostředí
Priorita: střední
Výsledné kritéria:
Pacientce je do 8 hod zajištěna bezpečnost pomocí 3 zásadami pro pacienty se
zhoršenou orientací.
Pacientka do týdne přichází sama každé ráno do společenské místnosti bez zabloudění.
Pacientka dokáže soustředit pozornost z 15minut na 30minut, pokud mluvíme
srozumitelně a o záležitostech, které ji zajímají.
Plán intervencí:
Zajisti pacientce stálou kontrolu – sestra.
Podpoř aktivitu – sestra, ergoterapeut.
Vyhraď čas pacientky na odpočinek – sestra.
Zajisti snížení počtu rozhodnutí, které musí pacientka činit současně, aby se emociálně
nevyčerpal – sestra.
Nauč pacientku identifikace sebe samého – ergoterapeut, sestra.
Vybav pokoj pacientky jednoduchými orientačními pomůckami (např. kalendář číslicí
jednoho dne) – ergoterapeut.
Zajisti bezpečnost úrazu (zamykej nechráněné prostory) – sestra, asistent.
Sleduj běžné denní činnosti (výběr oblečení s ohledem na počasí, letního období
apod.) – sestra, asistent.
Zajisti identifikaci pacientky (přívěšek s údaji).
- 59 -
Realizace:
7:00 – kontrola zda - ĺi má pacientka přívěšek s údaji – sestra, asistent.
8:30 – po snídani si jde pacientka vždy odpočinout – sestra.
10:00 – pokoj pacientky je doplněn velkým návěsným kalendářem 8:30 – doporučené
množství stravy bylo dodrženo a pacientka veškeré jídlo, které pacientce bylo
nabízeno.
11:00 – dveře od schodiště jsou přelepeny stejnou tapetou co je na oddělení, aby
pacientku nevedly k nekontrolovatelnému odchodu.
14:00 – pacientka si jde po obědě odpočinout – sestra.
17:30 – pacientka přišla sama do jídelny a po cestě nikde nezabloudila.
19:00 – pacientka jde spát, pokoj nachází dle vlastní fotografie a jména na dveřích
pokoje.
Vyhodnocení po 7 dnech:
Pacientka se zatoulala jen pětkrát během 7 dnů.
Pacientka se lépe orientuje na oddělení pomocí obrázků, které jsou umístěny na
dveřích.
Pacientka každý den stráví hodinu s ergoterapeutkou, kdy si malují podle šablony,
nebo skládají papírové předlohy a společně plynule komunikují.
Cíl byl splněn částečně, v naplánovaných intervencích je potřeba aktivně
pokračovat.
- 60 -
7 DOPORUČENÍ PRO PRAXI
U pacientky je vhodné zvážit zvýšené zapojení sestry pacientky nebo její
oblíbené sousedky, například při pomoci s koupáním, k motivaci příjmu tekutin,
nebo zapojení do společenských aktivit. Sestra, či sousedka mohou pacientce
donést staré fotografie a společně komunikovat, co konkrétní fotografie vyznačují,
v jakém roce byla fotografie pořízena, nebo konverzovat na daný rok a tím
si zároveň zavzpomínat a procvičit činnost mozku.
Pacientka je velice spokojená, je ráda ve společnosti všeobecných sester
a ergoterapeutů. Prováděné aktivity vykonává společně s někým, koho zná a díky
tomu se i lépe adaptuje a učí se aktivitám, které jsou zaměřeny pro pacienty
s Alzheimerovou chorobou, např. každý večer se pokusí pacientka shrnout,
co celý den dělala, může být použito otázek - co bylo k snídani, obědu a večeři.
Bude nenuceně procvičována její paměť. Dále je dobré si zahrát s pacientem
dámu, pexeso anebo nechat překreslit lehký obrázek, po dokončení kresby
originální obrázek schovat a pacient si musí dané části vybavit zpaměti.
Při těchto aktivitách dojde i ke zlepšení nálady a psychické rovnováhy
pacientky. Pokud bude cvičit i s blízkými, má to dvojnásobný výsledek. Okolí
lépe pochopí a pozná stav pacientky, naopak pacientka bude ráda, že jsou v její
blízkosti lidé, které zná a bude mít pocit většího bezpečí.
V případě rozhodnutí ukončení hospitalizace je možnost poskytnutí
poradenství s výběrem pomůcek – zorientování rodiny na co má nárok, co hradí
pojišťovna, co by bylo potřeba, například výběr hygienických pomůcek, pomůcky
na koupání apod.
- 61 -
ZÁVĚR
Cílem bakalářské práce bylo vytvoření plánu a realizování ošetřovatelské péče
u pacientky s Alzheimerovou chorobou. Cíl byl splněn a byl vypracován komplexní
ošetřovatelský proces u pacientky s Alzheimerovou chorobou.
V bakalářské práci byly uvedeny teoretické a praktické informace, které nám
napomohly i ke správnému průběhu celého procesu, zjištění a zpracování dat. Mohli
jsme díky získaným odborným znalostem přistupovat k pacientce individuálně
dle jejich zvyků, potřeb, charakteristických rysů osobnosti, typu charakteru,
temperamentu a celkového zdravotního stavu i na základě stupně onemocnění
Alzheimerovy choroby. Pacientka měla pocit bezpečí, náklonnosti, ochotně
s námi spolupracovala a zároveň neměla obavy z nového denního programu ze strany
zdravotnického personálu, tak i ergoterapeutů. Sběrem a zpracováním informací bylo
přispěno nejen ke zjištění, že není jen prioritou u pacientky s Alzheimerovou
chorobou medicínská léčba, ale i její plné zapojení do běžného režimu života, kdy tím
získávala ustálený režim, který napomohl pacientce k lehčímu a systematickému stylu
každodenního života v domově pro seniory.
V ošetřovatelském procesu byly stanoveny aktuální a potenciální potřeby pacienta
dle modelu Trachtové a ošetřovatelské diagnózy, které byly nadále zpracovány
za pomocí ošetřovatelských diagnóz dle NANDA I. Pokračováno bylo s návrhy cílů
a ošetřovatelských intervencí, které byly u daného pacienta aplikovány v praxi.
Pro úplné autentické pochopení Alzheimerovy choroby lze dohledat na internetu
tyto filmy, díky kterým je možné nahlédnout do života pacienta s Alzheimerovou
chorobou (Filmy se jmenují Terry Prachett – Choosing a nebo německý film – Vater).
Vypracování této práce bylo zjištěno spoustu nových a užitečných informací,
které umožnily i Alzheimerovu chorobu vidět zcela z jiného pohledu a pochopit její
závažnost. Nové informace lze uplatnit nejen ve zdravotnickém zaměstnání,
ale i ulehčit každodenní režim pacientům s demencí a Alzheimerovou chorobou.
- 62 SEZNAM
POUŽITÉ LITERATURY
KNIŽNÍ ZDROJE:
BARTOŠ, Aleš a Martina HASALÍKOVÁ, 2010. Poznejte demenci správně
a včas – příručka pro klinickou praxi. 1. vyd. Praha: Mladá Fronta. ISBN 80-204-
2282-8.
BUIJSSEN, Huub, 2006. Demence: průvodce pro rodinné příslušníky
a pečovatele. Z angl. orig. přel. Hana Kašparová. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-
7367-081-X.
CALONNE , Patricia R., 2008. Alzheimerova nemoc: 300 tipů a rad, jak ji zvládat
lépe. Z angl. orig. přel. Jitka Klinkerová. 1. vyd. České. Praha: Grada. ISBN 80-
247-2320-4.
CARPER, Jean, 2011. 100 jednoduchých věcí, které můžete udělat proti
Alzheimerově nemoci a úbytku paměti. 1. vyd. Praha: Vyšehrad. ISBN 80-7429-
194-4.
DVOŘÁČKOVÁ, Dagmar, 2012. Kvalita života seniorů: v domovech pro
seniory. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4138-3.
FRANKOVÁ, Vanda, 2009. Paní Anežka má demenci: příručka pro pečující
a rodinné příslušníky nemocných s Alzheimerovou chorobou. 1. vyd. Praha:
Galén. ISBN 80-7262-633-5.
FRANKOVÁ, Vanda a Eva VYŠKOVSKÁ, 2010. Program Mates: manuál pro
skupinovou práci se seniory s poruchami paměti. Praha: Maxdorf. ISBN 80-7345-
205-6.
FRANKOVÁ, Vanda a kolektiv, 2011. Alzheimerova demence v praxi: konsenzus
psychiatricko – neurologicko - geriatrický. 1. vyd. Praha: Mladá fronta.
ISBN 80-204-2423-5.
GEIGER, Arno, 2011. Der alte König in seinem Exil. München: Carl Hanser.
ISBN 978-3-446-23634-9.
- 63 GLENNER,
Joy A. a kolektiv, 2012. Péče o člověka s demencí: průvodce pro
rodinné příslušníky. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0154-0.
HALOVÁ, Miroslava, 2010. Nemocný v domácí péči. II, Demence a demence
Alzheimerova typu: věnováno nemocným postižených [sic] demencí, zvláště pak
demencí Alzheimerova typu a všem, kteří o ně pečují. Bouzov: VEF Enterprises.
ISBN 80-904611-0-9.
HOLMEROVÁ, Iva a kolektiv, 2007. Péče o pacienty s kognitivní poruchou.
Praha: Pro Gerontologické centrum vydalo EV public relations.
ISBN 80-254-0177-4
HORT, Jakub a kolektiv, 2007. Paměť a její poruchy – paměť z hlediska
neurovědního
a klinického. 1. vyd. Praha: Maxdorf. ISBN: 80-7345-004-5.
HORT, Jakub a Roman JIRÁK, 2007. Alzheimerova choroba a jiné demence,
aneb, co v učebnicích 20. století nebylo. 1. vyd. Praha: MediMedia Information.
ISBN 80-86336-07-7.
JAROŠOVÁ, Darja a kolektiv, 2012. Využitelnost ošetřovatelských klasifikací
NANDA International a NIC v domácí péči. Ostrava: Ostravská univerzita
v Ostravě, Lékařská fakulta. ISBN 978-80-7464-000-1.
JIRÁK, Roman a kolektiv, 2009. Demence a jiné poruchy paměti: komunikace
a každodenní péče. 1. vyd. Praha: Grada, ISBN 80-247-2454-6.
JIRÁK, Roman a František KOUKOLÍK, 2004. Demence – Neurobiologie,
klinický obraz, terapie. 1. vyd. Praha: Galén. ISBN 80-7262-268-4.
KOUKOLÍK, František a Roman JIRÍK, 1998. Alzheimerova nemoc a další
demence. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 80-85783-30-4.
MAREČKOVÁ, Jana. Ošetřovatelské diagnózy v NANDA doménách. 1. vyd.
Praha: Grada. Sestra. ISBN 80-247-1399-3.
NĚMCOVÁ, Jitka a kolektiv, 2012. Příklady praktických aplikací témat
z předmětů Výzkum v ošetřovatelství, Výzkum v porodní asistenci a Seminář
- 64 k
bakalářské práci: text pro posluchače zdravotnických oborů. Praha [i.e. Plzeň]:
Maurea. ISBN 978-80-904955-5-5.
PIDRMAN, Vladimír, 2007. Demence. 1.vyd. Praha: Grada.
ISBN 978-80-247-1490-5.
PIDRMAN, Vladimír a Eduard, KOLIBÁŠ, 2005. Změny jednání seniorů. 1. vyd.
Praha: Galén. ISBN 80-7262-363-X.
REGNAULT, Mathilde, 2011. Alzheimerova choroba: průvodce pro blízké
nemocných. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-262-0010-9.
SYSEL, D., BELEJOVÁ, H., MASÁR, O. 2011. Teorie a praxe ošetřovatelského
procesu. Brno: Tribun EU. ISBN 978-80-263-0001-4.
TRACHTOVÁ, Eva a kolektiv, 2013. Potřeby nemocného v ošetřovatelském
procesu. Vyd. 3., nezměn. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských
zdravotnických oborů, 2013. 185 s. ISBN 978-80-7013-553-2.
ZACHARIAS, Sylvia, 2004. Diagnóza Alzheimer: Helmut Zacharias: reportáž.
1. vyd. Praha: Galén. ISBN 80-7262-218-8.
ODBORNÉ ČASOPISY:
Sestra:odborný dvouměsíčník pro zdravotní sestry. Praha: Mladá Fronta 2009.
ISSN: 1210-0404.
- 65 SEZNAM
PŘÍLOH
Příloha A – Poškozená mozková kůra I
Příloha B – Fotografie Aloise Alzheimera II
Příloha C – Procentuální vyjádření výskytu Alzheimerovy
choroby III
Příloha D – Mini – mental State IV
Příloha E – Test hodin VI
Příloha F – Souhlas s požitím dat v německém jazyce VII
Příloha G – Český překlad souhlasu o použití dat VIII
Příloha H – Rešerše IX
I
Zdroj : DOMOV MATKY VOJTĚCHY. [online].
[cit. 2013-05-26]. Dostupné z:
http://www.alzheimerpt.cz/prachatice/o-nas/proc-a-kdo-jsme
Příloha A - Poškozená mozková kůra
II
Zdroj : Wikipedia. [online]. [cit. 2013-05-15].
http://cs.wikipedia.org/wiki/Alois_Alzheimer
Příloha B - Fotografie Aloise Alzheimera
III
Zdroj : HORT, Jakub a JIRÁK, Roman. Alzheimerova choroba a jiné demence, aneb,
Co v učebnicích 20. století nebylo. Vyd. 1. Praha: MediMedia Information, 2007. 29 s.
ISBN 978-80-86336-07-7.
Příloha C - Procentuální vyjádření výskytu Alzheimerovy choroby
IV
Zdroj: BARTOŠ, Aleš a HASALÍKOVÁ, Martina. Poznejte demenci správně a
včas – příručka pro klinickou praxi 1. Vyd. Praha: Mladá Fronta, 2010. 181s.
ISBN: 80-204-2282-8.
Příloha D - Mini - mental State
V
Příloha D - Mini - mental State
Zdroj: BARTOŠ, Aleš. a HASALÍKOVÁ, Martina. Poznejte demenci správně
a včas – příručka pro klinickou praxi.1. Vyd. Praha: Mladá Fronta, 2010. 181s.
ISBN: 80-204-2282-8.
VI
Příloha E - Test hodin
Zdroj : HORT, Jakub a JIRÁK, Roman. Alzheimerova choroba a jiné
demence, aneb, Co v učebnicích 20. století nebylo. Vyd. 1. Praha: MediMedia
Information, 2007. 29 s. ISBN 978-80-86336-07-7.
VII
Příloha F - Souhlas s požitím dat v německém jazyce
VIII
ŽÁDOST O PROVEDENÍ SBĚRU INFORMACÍ
V SOUVISLOTI SE ZÁVĚREČNOU BAKALÁŘSKOU PRACÍ
Příjmení a jméno žadatele: Valouchová Vendula
Škola: Vysoká škola zdravotnická, o.p.s. v Praze 5, Duškova 7, 150 00 Praha 5
Obor: Všeobecná sestra
Téma závěrečné práce: Ošetřovatelský proces u pacienta s Alzheimerovou
chorobou
Požadavek: Povolení sbírání informací
Pracoviště, kde budu sběr informací probíhat: Pro Seniore Nürnberg
Vyjádření odpovědného zaměstnance dle organizačního řádu
Věc: Souhlas s provedením sběru informací v souvislosti s bakalářskou prací
Datum 24.5 - 2013 Podpis ………………
Příloha G – Český překlad souhlasu o použití dat
IX
Rešerše
Téma: Ošetřovatelský proces u pacienta s Alzheimerovou chorobou
Zadala: Vendula Valouchová
Vyhotovila: Mgr. Naděžda Smékalová
Knihy:
1. Alzheimerova nemoc: 300 tipů a rad, jak ji zvládat lépe / Patricia R.
Callone …(et at. ; přeložila Jitka Klinkerová). Vyd. 1. České. Praha: Grada,
2008. 118 s.:il. ; (Doktor radí) Název originálu: Caregiver`s guide to
Alzheimer`s dinase. ISBN: 978-80-247-2320-4 (brož.)
1-198.660
2. BUIJSSEN, Huub. Demence: Průvodce pro rodinné příslušníky a
pečovatele / Huub Buijssen ; (z anglického originálu přeložila Hana
Kašparovská). Vyd. 1.. Praha: Portál, 2006. 132 s. ; (Rádci pro zdraví)
Název originálu: Simplicity of dementia. ISBN: 80-7367-081-X (brož.):
1-174.088
3. VELETA, Petr, Holmerová, Iva. Introduction to dance therapy for seniors.
1st English ed. in this ensemble. Prague: Czech Alzheimer Society ; Peter`s
Dance Centre, 2004. 50 s., (10) s. barev. Obr. Příl. :il. ;
22cm+1CD.ISBN:80-86541-13-4(brož.) 1-153.491
4. HOLMEROVÁ, Iva a kol. Péče o pacienty s kognitivní poruchou / (Iva
Holmerová, Eva Jarolímová, Jitka Suchá a kol.). Praha: Pro Gerontologické
centrum vydalo EV public relations, 2007.299s.; (Vážka)
ISBN: 978-80-254-0177-4 )brož.) 1-190.488
5. HORT, Jakub – JIRÁK, Roman. Alzheimerova choroba a jiné demence,
aneb co v učebnicích 20. Století nebylo. Vyd. 1.. Praha : MediMedia
Vědecká knihovna v Olomouci