VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, O. P. S., PRAHA 5
AKUTNÍ LARINGITIDA A AKUTNÍ EPIGLOTITIDA U
DĚTSKÝCH PACIENTŮ V PŘEDNEMOCNIČNÍ
NEODKLADNÉ PÉČI
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
JANA MALÍKOVÁ, DiS.
Stupeň vzdělání: bakalář
Název studijního oboru: Zdravotnický záchranář
Vedoucí práce: doc. PhDr. Jitka Němcová, PhD.
PRAHA 2014
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny použité zdroje
literatury jsem uvedla v seznamu použité literatury.
Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním účelům.
V Praze dne……………
Podpis………………….
PODĚKOVÁNÍ
Touto cestou bych chtěla poděkovat doc. PhDr. Jitce Němcové , PhD. za cenné
rady a náměty při psaní bakalářské práce.
Dále bych chtěla poděkovat zdravotnickým záchranářům, kteří mi vyplnili
dotazníky.
ABSTRAKT
MALÍKOVÁ, Jana. Akutní laryngitida a akutní epiglotitida u dětských pacientů
v přednemocniční neodkladné péči. Vysoká škola zdravotnická, o. p. s. Stupeň
kvalifikace: Bakalář (Bc.). Vedoucí práce: doc. PhDr. Jitka Němcová, PhD. Praha.
2014. 66 s.
Bakalářská práce byla zaměřena na téma akutní laryngitidy a akutní epiglotitidy
u dětských pacientů v přednemocniční neodkladné péči. Teoretická část práce
charakterikterizovala jak rozdíl anatomie a fyziologie dýchacích cest u dětí, tak
i problematiku akutní laryngitidy a akutní epiglotitidy. Zabývala se jejich příčinami,
průběhem, diagnostikou, léčbou, komplikacemi a prevencí. Teoretická část zahrnovala
také diferenciální diagnostiku akutní laryngitidy a akutní epiglotitidy a dále zahrnovala
možnosti zajištění dýchacích cest. Praktická část byla provedena formou kvantitativního
výzkumu, který byl proveden formou dotazníkové metody na Zdravotnické záchranné
službě Kraje Vysočina, na jejím základě byl poté vytvořen grafický přehled. Cílem
této bakalářské práce bylo zjistit, zda zdravotničtí záchranáři ovládají diferenciální
diagnostiku akutní laryngitidy a akutní epiglotitidy. Na základě průzkumu bylo zjištěno,
že by se zdravotničtí záchranáři měli v této problematice dále vzdělávat.
KLÍČOVÁ SLOVA
Akutní laryngitida. Akutní epiglotitida. Dětští pacienti. Zdravotnická záchranná
služba Kraje Vysočina. Zdravotničtí záchranáři.
ABSTRAKT
MALÍKOVÁ, Jana. Akute subglottische Kehlkopentzündung und akute Epiglottitis
bei pädiatrischen Patienten in präklinischer Notfallversorgung.
Krankenpflegehochsschule. Grad der Qualifikation :Bachelor ( Bc.). Supervisor: doc.
PhDr. Jitka Němcová, PhD. Prag, 2014, 66 p.
Die Arbeit befasst sich mit der akuten Kehlkopfentzündung und akuter Epiglottitis
bei den Kindern in der akuten präklinischen Versorgung. Der theoretische Teil der
Arbeit charakterisiert nicht nur den Unterschied in der Anatomie und Physiologie der
Kinderatemwege, sondern auch die Problematik der akuten Kehlkopfentzündung und
akuten Epiglottitis. Er befasst sich mit ihren Ursachen, dem Verlauf, der Diagnostik, der
Behandlung, den Komplikationen und der Prophylaxe. Der theoretische Teil umfasst
auch die differentiale Diagnostik der akuten Kehlkopfentzündung und Epiglottitis und
weiter auch die Möglichkeiten der Sicherung der Atemwege. Der praktische Teil wurde
als eine quantitative Forschung durchgeführt, die, wie auch der grafische Überblick, auf
einem im Medizinischen Rettungsdienst des Vysočinagebiets verteilten Fragebogen
basiert. Das Ziel der Arbeit war herauszufinden, ob die Rettungsassistenten die
differentiale Diagnostik der akuten Kehlkopfentzündung und Epiglottitis beherrschen.
Auf Grund der Erforschung wurde festgestellt, dass die Rettungsassistenten in dieser
Problematik weiter geschult werden sollten.
SCHLÜSSELWÖRTER
Akute Laryngitis. Akute Epiglottitis. Kinderpatienten. Der Medizinische Rettungsdienst
des Vysočinagebiets. Rettungsassistenten.
OBSAH
SEZNAM TABULEK
SEZNAM GRAFŮ
SEZNAM ZKRATEK
SEZNAM ODBORNÝCH VÝRAZŮ
ÚVOD…………………………………………………………..14
1 ANATOMIE A FYZIOLOGIE DÝCHACÝCH CEST U
DĚTÍ……………………………………………………………16
1.1 ANATOMIE DÝCHACÍCH CEST U DĚTÍ………………….16
1.2 FYZIOLOGIE DÝCHÁNÍ U DĚTÍ…………………………...16
2 AKUTNÍ SUBGLOTICKÁ LARYNGITIDALARYNGITIS
ACUTA
SUBGLOTICA…………………………………………….18
2.1 PŘÍČINA ONEMOCNĚNÍ…………………………………...18
2.2 PŘÍZNAKY ONEMOCNĚNÍ A PRŮBĚH NEMOCI………18
2.3 DIAGNOSTIKA AKUTNÍ SUBGLOTICKÉ
LARYNGITIDY......................................................................................19
2.4 LÉČBA AKUTNÍ SUBGLOTICKÉ LARYNGITIDY……...20
2.5 KOMPLIKACE AKUTNÍ LARYNGITIDY………...............21
2.6 PREVENCE AKUTNÍ LARYNGITIDY…………………….22
3. HEMOFILOVÉ NÁKAZY…………………………….......23
3.1 VAKCINACE…………………………………………………23
3.2 AKUTNÍ EPIGLOTIDA-EPIGLOTTIS ACUTA………….25
3.3 PŘÍČINA ONEMOCNĚNÍ…………………………………..25
3.4 PŘÍZNAKY ONEMOCNĚNÍ A PRŮBEH NEMOCI……..25
3.5 DIAGNOSTIKA AKUTNÍ EPIGLOTITIDY………………26
3.6 LÉČBA AKUTNÍ EPIGLOTITIDY………………………...26
3.7 KOMPLIKACE AKUTNÍ EPIGLOTITIDY………………29
3.8 PREVENCE AKUTNÍ EPIGLOTITIDY…………………..29
4. DIFERENCIÁLNÍ DIAGNIOSTIKA MEZI AKUTNÍ
SUBGLOTICKOU LARYNGITIDOU A AKUTNÍ
EPIGLOTITIDOU…………………………………………....30
5. ZAJIŠTĚNÍ DÝCHACÍCH CEST U DĚTÍ………………31
5.1 MOŽNOSTI ZAJIŠTĚNÍ DÝCHACÍCH CEST………….31
5.2 ALTERNATIVNÍ ZAJIŠTĚNÍ DÝCHACÍCH CEST…....33
6. KVANTITITIVNÍ PRŮZKUM-DIFERENCIÁLNÍ
DIAGNOSTIKA AKUTNÍ SUBGLOTICKÉ LARYNGITIDY A
AKUTNÍ EPIGLOTITIDY……………………………………………34
6.1 TÉMA PRÁCE……………………………………………....34
6.2 CÍL PRÁCE………………………………………………….34
6.3 METODIKA PRÁCE……………………………………….35
6.4 ANALÝZA ÚDAJÚ…………………………………………36
7. INTERPRETACE VÝSLEDKŮ…………………………………...59
8. DISKUZE……………………………………………………………62
8.1 DOPORUČENÍ PRO PRAXI……………………………...63
ZÁVĚR………………………………………………………………...65
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY……………………………….66
PŘÍLOHY
SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK, GRAFŮ
Tabulka 1 Skoré podle Downese při akutní subglotické laryngitidě .............................19
Tabulka 2 přehled pravidelného očkování....................................................................23
Tabulka 3 Akutní laryngitida je ...................................................................................36
Tabulka 4 Původce akutní laryngitidy..........................................................................37
Tabulka 5 Typický věk pro akutní laryngitidu .............................................................38
Tabulka 6 Vliv ročního obobí na akutní laryngitidu .....................................................39
Tabulka 7 Příznaky akutní laryngitidy .........................................................................40
Tabulka 8 Léky při akutní laryngitidě..........................................................................41
Tabulka 9 Způsob aplikace léků při akutní laryngitidě.................................................42
Tabulka 10 Vliv pohlaví na výskyt akutní laryngitidy..................................................43
Tabulka 11 Hospitalizace s akutní laryngitidou............................................................44
Tabulka 12 Akutní epiglotitida ....................................................................................45
Tabulka 13 Původce akutní epiglotitidy.......................................................................47
Tabulka 14 Věk typický pro akutní epiglotitidu ..........................................................48
Tabulka 15 Vliv ročního období na akutní epiglotitidu ...............................................49
Tabulka 16 Příznaky akutní epiglotitidy ......................................................................50
Tabulka 17 Ošetření dětského pacienta s akutní epiglotitidou ......................................52
Tabulka 18 Vliv pohlaví na výskyt akutní epiglotitidy.................................................53
Tabulka 19 Hospitalizace s akutní epiglotitidou...........................................................54
Tabulka 20 Výskyt křečí..............................................................................................55
Tabulka 21 Četnost výskytu akutní laryngitidy............................................................56
Tabulka 22 Četnost výskytu akutní epiglotitidy ...........................................................57
Graf 1 Absolutní výskyt hemofilové nákazy typu b v České republice........................24
Graf 2 Akutní laryngitida je.........................................................................................36
Graf 3 Původce Akutní laryngitidy ..............................................................................37
Graf 4 Typický věk pro akutní laryngitidu ...................................................................38
Graf 5 Závislost akutní laryngitidy na ročním období ..................................................39
Graf 6 Příznaky akutní laryngitidy...............................................................................40
Graf 7 Léky při akutní laryngitidě ...............................................................................42
Graf 8 Způsob aplikace léků při akutní laryngitidě ......................................................43
Graf 9 Vliv pohlaví na výskyt akutní laryngitidy .........................................................44
Graf 10 Hospitalizace s akutní laryngitidou .................................................................45
Graf 11 Akutní epiglotitida je ......................................................................................46
Graf 12 Původce akutní epiglotitidy ............................................................................47
Graf 13 Věk typický pro akutní epiglotitidu.................................................................48
Graf 14 Vliv ročního období na akutní epiglotitidu......................................................49
Graf 15 Příznaky akutní epiglotitidy............................................................................51
Graf 16 Ošetření dětského pacienta s akutní epiglotitidou............................................53
Graf 17 Vliv pohlaví na výskyt akutní epiglotitidy ......................................................54
Graf 18 Hospitalizace s akutní epiglotitidou ...............................................................55
Graf 19 Výskyt křečí ...................................................................................................56
Graf 20 Četnost výskytu akutní laryngitidy..................................................................57
Graf 21 Četnost výskytu akutní epiglotitidy.................................................................58
SEZNAM POUŽÍTÝCH ZKRATEK
ARO – anesteziologicko-resuscitační oddělení
CNS – centrální nervová soustava
CRP – C reaktivní protein
Hib –Haemophilus influenzae b
i.o. - intraoseální
i.v. - intravenózní
JIP – jednotka intenzivní péče
RLP – rychlá lékařská pomoc
SaO2 – saturace arteriální krve kyslíkem
(ŠEBLOVÁ, 2013), (ADAMCZYK, 2005).
SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ
Adenotomie - chirurgické odstranění zbytnělé adenoidní vegetace
Dysfonie - porucha hlasu, jejímž příznakem je chrapot
Laryngospasmus - křečovité uzavření hrtanu, které vede k nedostatečnému přísunu
vzduchu do plic
Krční lymfedenitida - zánět mízní uzliny, obvykle při bakteriálních zánětech v oblasti,
z níž lymfa odtéká do příslušné uzliny
Perichondritida - chronický zánět okolí chrupavky perichondria, např. na ušním boltci či
v oblasti hrtanu
(HUGO, 2009)
14
ÚVOD
„Dítě je živý květ země“.
(Maxim Gorkij)
Výběr tématu bakalářské práce byl ovlivněn zkušenostmi z odborné praxe na
zdravotnické záchranné službě.
Cílem této práce je zjistit, zda zdravotničtí záchranáři Kraje Vysočina ovládají
diferenciální diagnostiku akutní laryngitidy a akutní epiglotitidy.
Nemoci respiračního systému se řadí k jedněm z nejčastějších onemocnění
dětského věku. V důsledku obstrukce dýchacích cest, plicní hypoperfuzi a závažné
plicní patologii dochází k respiračnímu selhání. Mezi další akutní dětské stavy, které se
objevují často, patří febrilní křeče, infekce centrálního nervového systému, intoxikace,
úrazy, koliky, zvracení a průjmy vedoucí k dehydrataci, termická postižení (ŠEBLOVÁ,
2013), (FALTYS, 2011).
Akutní subglotická laryngitida a akutní epiglotitida se řadí mezi získané
obstruktivní onemocnění dýchacích cest. Získané obstrukce jsou závažnější průběhem
a vyžadují urgentní léčbu. Příčiny obstrukce se rozdělují dle anatomické klasifikace,
době vzniku a průběhu. Závažnost obstrukce dýchacích cest je způsobena anatomickými
odlišnostmi (ŠEBLOVÁ, 2013).
Od roku 2001 je v České republice povinná vakcinace proti původci akutní
epiglotitidy Haemophilus influenzae typu B. Je součástí základního očkování
v kojeneckém věku takzvané hexavakcíny, která obsahuje očkování proti tetanu,
záškrtu, černému kašli, Haemophilu influenzae typu b, dětské obrně a hepatitidě B.
V této době se již proto s akutní epiglotitidou příliš nesetkáváme. Na výskyt akutní
epiglotitidy nemá vliv roční období, nejvíce jsou ohroženy děti do sedmi let (HUMPL,
2008a), (NOVÁK, 2008), (ŠPAČKOVÁ, 2012).
Proti akutní laryngitidě očkování v současné době neexistuje, a proto se s ní
setkáváme velmi často. Nemoc má sezonní výskyt, nejčastěji se vyskytuje v zimních
měsících a počátkem jara. Objevuje se zásadně v noci. Nejvíce jsou ohroženy děti od 6
15
měsíců do 5 let. Akutní laryngitida se vyskytuje častěji u chlapců (ŠEBLOVÁ, 2013) ,
(HUMPL, 2008b).
Podle Mezinárodní klasifikace nemocí má akutní epiglotitida kód J 05. 1. a akutní
laryngitida má kód J 04.0. (ÚZIS, 2013).
Bakalářská práce má dvě části teoretickou a praktickou. V teoretické části jedna
kapitola popisuje anatomii a fyziologii dýchacích cest u dětí. Druhá kapitola je
věnována akutní laryngitidě, jejím příčinám, příznakům, průběhu, prevenci diagnostice,
léčbě v přednemocniční neodkladné péče a léčbě v nemocničním zařízení. Třetí kapitola
se věnuje akutní epiglotitidě, jejím příčinám, příznakům, průběhu, komplikacím,
prevenci, diagnostice, léčbě v přednemocniční neodkladné péči a následně ve
zdravotnickém zařízení. Čtvrtá kapitola popisuje diferenciální diagnostiku akutní
subglotické laryngitidy a akutní epiglotitidy. Poslední kapitola je věnována možnostem
zajištění dýchacích cest u dětí. V praktické části jsme se pomocí anonymních dotazníků
ptali zdravotnických záchranářů Kraje Vysočina na diferenciální diagnostiku akutní
laryngitidy a akutní epiglotitidy.
Vypracovaná práce bude sloužit jako informační zdroj pro studenty oboru
zdravotnický záchranář, zdravotnické záchranáře a doufáme, že případně přispěje ke
zkvalitnění poskytování péče.
16
1 ANATOMIE A FYZIOLOGIE DÝCHACÍCH CEST U
DĚTÍ
Děti nejsou jen zmenšeným obrazem dospělých. Anatomie a fyziologie dýchacích
cest u dětí je odlišná. Tyto rozdíly jsou tím výraznější, čímž je dítě menší (FEDORA,
2012).
1.1 ANATOMIE DÝCHACÍCH CEST U DĚTÍ
Děti mají užší nosní průduchy, hlasovou štěrbinu, prstencovou chrupavku
a průdušnici, proto již nepatrný otok sliznic může ztížit jejich dýchání. Průdušnice má
podkovovitý tvar s měkkými chrupavčitými prstenci a malou bronchiální svalovinou.
Jazyk je relativně velký, což může stěžovat případnou tracheální intubaci. Další
odlišností je, že děti mají úzký, vzhledem ke krční páteři výše postavený hrtan.
Novorozenci mají hrtan na úrovni třetího krčního obratle, do dvou let sestoupí k úrovni
čtvrtého krčního obratle a ve starším školním věku sahá k šestému obratli. Epiglottis je
dlouhá a úzká. Do 5 let je nejužším místem dýchacích cest u dětí oblast subglotického
prostoru, který podléhá lehce otoku, takže zde dochází rychle k obstrukci dýchacích cest
se stridorem. Trachea má relativně malý průměr je krátká, měkká a nezpevněná což
musíme respektovat vzhledem k tracheální intubaci. Děti mají krátkou a celkem širokou
Eustachovu trubici. Děti mají v klenbě zadní části nosohltanu uloženou adenoidní
vegetaci, která má vliv na obranyschopnosti organismu a okolo 10 let věku se začíná
zmenšovat (SEDLÁŘOVÁ, 2008), (FEDORA, 2012), (ŠEBLOVÁ, 2013).
1.2 FYZIOLOGIE DÝCHÁNÍ U DĚTÍ
Vzhledem k nezralosti plic, centrálního nervového systému a anatomickým
odlišnostem je fyziologie u dětí odlišná. Při vysokých koncentracích kyslíku, při
hypoxii, anémii může dojít k depresi dýchání u novorozenců a kojenců. Děti mají asi
třikrát vyšší spotřebu kyslíku než dospělí, vyšší tvorbu oxidu uhličitého a rychlejší
frekvenci dýchání. Děti mají převahu především bráničního dýchání, protože mají chabé
mezižeberní a pomocné dýchací svalstvo. Dýchání u novorozenců je nepravidelné,
někdy s apnoickými pauzami. Děti mají vysokou elasticitu a poddajnost hrudní stěny,
mají nižší totální plicní kapacitu a vyšší dráždivost dýchacích cest. Plicní alveoly se
17
běhen vývoje dítěte ztenčují a rozdělují, tím dochází ke zvětšování povrchu, na kterém
může docházet k výměně dýchacích plynů Při nedostatečné tvorbě surfaktantu, dochází
k syndromu dechové tísně (FEDORA, 2012), (SEDLÁŘOVÁ, 2008) .
18
2 AKUTNÍ SUBGLOTICKÁ LARYNGITIDALARYNGITIS
ACUTA SUBGLOTTICA
Jedna z nejčastějších příčin obstrukce horních dýchacích cest u dětí. Jedná se
o akutní virové onemocnění, které způsobuje zánět v subglotickém prostoru. Nejčastěji
se vyskytuje u dětí od 6 měsíců do 5 let a má typický sezonní výskyt. S akutní
subglotickou laryngitidou se nejčastěji setkáváme v zimních měsících (NOVÁK, 2008),
(BYDŽOVSKÝ, 2008), (ŠTOREK, 2013).
2.1PŘÍČINA ONEMOCNĚNÍ
Příčinou je virová infekce, nejčastěji se jedná o viry influenzae, parainfluenzae,
RS-viry, mixoviry nebo adenoviry s nasedající sekundární bakteriální infekcí. Infekce
způsobí otok v hrtanu, především těsně pod hlasovými vazy v subglotickém prostoru,
stěna hrtanu se zúží o 70 % a tím je kladen velký odpor vzduchu při nádechu i výdechu.
Onemocnění má sezonní výskyt (ŠTOREK, 2013), (HAHN, 2007), (POKORNÝ, 2004)
(NOVÁK, 2008), (ERTLOVÁ, 2003).
2.2 PŘÍZNAKY ONEMOCNĚNÍ A PRŮBĚH NEMOCI
Onemocnění začíná náhle v noci, štěkavým kašlem, inspiračním stridorem se
zatahováním jugula, mezižebří a epigastria. Navíc se objevuje dysfonie, chrapot
a dušnost. Nemoc probíhá i bez zvýšené teploty. Poloha vleže nezhoršuje projevy
dušení, nejsou obtíže při polykání. V těžkých případech se objevuje cyanóza, neklid,
agitovanost. Při zhoršení příznaků obstrukce dýchacích cest se vlivem hypoxémie může
velmi rychle klinický stav pacienta zhoršit. Může se objevit dyspnoe, tachypnoe,
tachykardie, centralizace oběhu, kvalitativní nebo kvantitativní porucha vědomí, rozvoj
plicního edému. V těchto případech akutní laryngitida ohrožuje pacienta na životě.
Záchvat obvykle po několika minutách poleví, stridor však obvykle nevymizí, přetrvává
suchý kašel. Dítě je vyčerpané a usíná. Záchvaty se mohou znovu opakovat.
Záchvatovitost nemoci ovlivňuje laryngospasmus. Výskyt v noci můžeme vysvětlit
zvýšeným prokrvením hlavy v horizontální poloze a vlivem parasympatiku.
19
Parasympatikus ovlivňuje laryngospasmus. Významný vliv na výskyt nemoci mají
opakující se infekce v nosohltanu a nosní obstrukce v důsledku chronického zánětu
adenoidních vegetací (NOVÁK, 2008), (JANDA, 2009), (HAHN, 2007).
2.3 DIAGNOSTIKA AKUTNÍ SUBGLOTICKÉ LARYNGITIDY
Pro kladnou prognózu laryngitidy jsou nevyhnutelné včasná diagnóza, rozhodnutí
o hospitalizaci a adekvátní léčba. Hlavním problémem v primární péči bývá
diferenciální diagnóza obstrukce horních dýchacích cest, především odlišení akutní
subglotické laryngitidy od akutní epiglotitidy, vdechnutí cizího tělesa, alergický edém
hrtanu a laryngospasmus při hypokalcemii. V dalším postupu péče o pacienta
s laryngitidou je nejdůležitější rozpoznat stupeň závažnosti obstrukce. V pediatrické
praxi se nejčastěji užívá hodnocení podle Downese (HAHN, 2007), (NOVÁK, 2008).
Tabulka 1 Skoré podle Downese při akutní subglotické laryngitidě
Příznak 2 body 1 bod 0 bodů
poslech nad plícemi Ticho oslabený, vrzoty Normální
Stridor v inspiriu i exspiriu v inspiriu Není
dechová námaha zatahuje všechny
měkké části
hrudníku, má při
dýcháni otevřená
ústa
zatahuje jugulum,
má alární souhyb
dýcháni je volné
Kašel štěkavý, suchý drsný,
neproduktivní
Není
Cyanóza i při FIO2 větší 0,4 při dýchání vzduchu Není
Zdroj: NOVÁK, 2008, s. 303
20
Při hodnocení stavu dítěte se body za zjištěné příznaky sčítají. Podle součtu bodů
poznáme závažnost obstrukce dýchacích cest a také to, jak máme s dítětem zacházet
(NOVÁK, 2008).
2.4 LÉČBA AKUTNÍ SUBGLOTICKÉ LARYNGITIDY
Léčbu akutní laryngitidy můžeme rozdělit do tří kategorií na laickou první pomoc,
léčbu v přednemocniční neodkladné péči a následnou léčbu v nemocničním zařízení.
2.4.1LAICKÁ PRVNÍ POMOC
Doporučuje se teple zabalené dítě nechat dýchat chladný vlhký vzduch z mrazáku,
nebo otevřeného okna. Měla by být zajištěna mírně zvýšená poloha těla. Rodiče dítěte,
kteří již jsou poučeni, mohou podat do příjezdu záchranné služby jeden rektální čípek
Rectodelt 100 mg (BYDŽOVSKÝ, 2008), (FALTYS, 2011).
2.4.2LÉČBA V PŘEDNEMOCNIČNÍ NEODKLADNÉ PÉČI
Je-li skóre menší než tři, je možno ponechat dítě ponechat v domácí péči. Vhodná
je inhalace chladného zvlhčeného vzduchu, chlazení krku obkladem, tekutiny asi o 20
% více nad fyziologickou potřebu, mukolitika. Dosáhne-li skóre více než tři body je
nutné zahájit intenzivní péči. Při zahájení léčby je nejdůležitější podání kortikosteroidů
Dexamethason 0,6 mg/kg, z důvodu redukce zánětlivé slizniční hyperémie s edémem.
Podáváme nitrožilně, nitrosvalově, perorálně pokud dítě dobře polyká. Pokrokem je
zavedení rektálních čípku Rectodelt. Kortikosteroidy můžeme podat případně
i v inhalaci – Budesonid v dávce 2 mg ve 2 ml 0,9% roztoku chloridu sodného (dále jen
NaCl). Dalším léčebným postupem před transportem dítěte do nemocnice je podávání
kyslíku maskou, doporučuje se volná inhalace z masky, kdy zvlhčený kyslík proudí
k ústům a nosu. Případně doporučujeme kyslíkové brýle. Cílem je udržet saturaci
kyslíku (dále jen SaO2 větší než 0,95). Další možností je inhalace Adrenalinu. Podává
se 5 mg Adrenalinu naředěného do 5 ml 0,9% NaCl. Nebulizovaný Adrenalin má proti
edémový efekt, který nastupuje za 10 až 30 minut po skončení nebulizace a trvá až 60
minut. Dosáhne-li skóre více než sedm bodů, je třeba uvažovat o tracheální intubaci.
Nejzávažnějšími známkami jsou ticho nad hrudníkem přes usilovný vdech a cyanóza.
Dítě je transportováno na jednotku intenzivní péče (dále jen JIP), případně
21
v závažnějším stavu na anesteziologicko-resuscitačním oddělení (dále jen ARO)
(ŠEBLOVÁ, 2013), (ŠTOREK, 2013), (NOVÁK, 2012), (NOVÁK, 2008), (HAHN,
2007).
2.4.3LÉČBA VE ZDRAVOTNICKÉM ZAŘÍZENÍ
Dítě, které má dle Downese skoré menší než čtyři je léčeno na dětském
standartním oddělení. Zde dýchá kladnou vlhkou nebulizaci směsí plynu, aby SaO2 bylo
větší než 0,95. Je-li skoré větší než čtyři, dítě je hospitalizováno na JIP, případně ARO.
Je zde zajištěn žilní vstup. Dále je zahájen parenterální přívod tekutin. Výrazně neklidné
děti je možné tlumit např. Midazolamem v dávce jako bolus 0,15 až 0,2 mg/kg i.v.
anebo infuzi 0,05 až 0,15 mg/kg/24 h. Jsou mu zde monitorovány vitální funkce (tepová
frekvence, počet dechů, krevní tlak a saturace kyslíku). Pacient je opakovaně klinicky
vyšetřen, je mu podáván kyslík, inhaluje 5 mg Adrenalinu rozředěném v 5 ml 0,9%
NaCl a jsou mu aplikovány kortikosteroidy. Dexamethason 0,6 mg/kg orálně nebo
parenterálně. Efekt nastupuje do 120 minut a trvá několik hodin. Když přes podané
kortikosteroidy a opakovanou inhalaci Adrenalinu skóre podle Downese stoupá na
hodnotu vyšší, než sedm je nutné zvážit tracheální intubaci. Tracheální intubace je
prováděna zásadně v inhalační anestezii. Nepodávají se intravenózně anestetika
a svalová relaxancia. Pokud se nepodaří pacienta intubovat pro výrazný edém nebo
nepřehlednost terénu při přímé laryngoskopii, pacient je apnoický po podání relaxancií
je velmi obtížné dýchání maskou a vakem hrozí sekundární hypoxická srdeční zástava.
Po 24 a 72 hodinách trvání intubace je možno pacienta extubovat. Podmínkou je ústup
edému sliznic (NOVÁK, 2008).
2.5 KOMPLIKACE AKUTNÍ LARYNGITIDY
Za komplikaci akutní laryngitidy je, považována hlavně bronchopneumonie. Další
komplikací je, že hrozí recidiva onemocnění a proto je nutné zvážit vyšetření
nosohltanu a případnou adenotomii (HAHN, 2007).
22
2.6 PREVENCE AKUTNÍ LARYNGITIDY
Nejlepší prevencí akutní laryngitidy je úprava domácnosti. Vhodnou prevencí je
používat speciální zvlhčovače vzduchu, které se dají přidělat na topení, nekouřit.
V případě nadměrně suchého vzduchu je dobré pověsit do místnosti mokrý ručník
(HUMPL, 2008b).
23
3 HEMOFILOVÉ NÁKAZY
Hemofilové nákazy patří mezi systémová invazivní onemocnění, která postihují
především děti předškolního věku. Novorozenci a kojenci do 3 měsíců jsou zřejmě
chráněny pasivně přenesenými látkami od matky a proto onemocní zcela výjimečně.
Poté jsou hemofilové nákazy zcela běžné. U dospělých se vyskytují protrahované
infekce dýchacích cest, které často komplikuje virové respirační infekce. Haemophilus
influenze je gramnegativní mikrob, který má šest antigenních typů. Nejvirulentnější je
typ b, který vyvolává většinu systémových onemocnění a je původcem akutní
epiglotitidy (BARTOŠOVÁ, 2005).
3.1 VAKCINACE
V České republice je zavedené pravidelné a plošné očkování novorozenců proti
Haemophilu influenzae b od roku 2001. Nejdříve se očkovalo tetravalentní vakcínou
Tetract-Hib, která byla v roce 2006 nahrazena šestivalentní vakcínou Infanrix Hexa.
První komerční vakcína, která se objevila v roce 1985, byla určená jen k očkování
předškolních dětí. V roce 1987 se začala používat první konjugovaná vakcína, která
měla limitovanou postvakcinační ochranu, a očkování s ní ochránilo jen polovinu dětí
(PETRÁŠ, 2010).
V současné době je očkování proti infekčním onemocněním a Haemophilu
influenzae b je řízeno vyhláškou ministerstva zdravotnictví č. 299/2010 Sb., která
novelizovala vyhlášku č. 537/2006 Sb. (MV, 2010).
Tabulka 2 přehled pravidelného očkování
Zdroj: www.SZU.cz., 2008
24
Základní očkování jakoukoliv konjugovanou vakcínou zajistí u většiny dětí
poměrně vysoké hladiny protilátek, které se ale během jednoho roku sníží téměř šestkrát
a proto se základní očkování doplňuje jednou posilující vakcínou zhruba o šest měsíců
později. Očkují se děti, které jsou v dobré zdravotní kondici. Očkování konjugovanou
hemofilovou vakcínou je považováno za zcela bezpečné. Velmi vzácně se objevili
přechodné anafylaxe, myelitidy, trombocytopenie, ale přímá souvislost s očkováním
nebyla prokázána (PETRÁŠ, 2010).
Zařazení vakcinace proti Hib do očkovacího kalendáře dětí mělo velký vliv na
pokles nemocnosti v České republice.
Graf 1 Absolutní výskyt hemofilové nákazy typu b v České republice
Zdroj: www.SZÚ.cz, 2008
25
3.2 AKUTNÍ EPIGLOTITIDA-EPIGLOTTITIS ACUTA
Jedná se o celkovou bakteriální infekci a život ohrožující obstrukci dýchacích cest,
která je způsobena rychle se rozvíjejícím mukózním a flegmonózním zánětem v oblasti
hypofaryngu, kořene jazyka a epiglostis. Nejčastěji se vyskytuje u dětí od 6 měsíců do 7
let. Zvětšující se otok a přítomnost hnisu mění tvar a objem epiglotis, tím se zvětšená
epiglotis stává závažnou překážkou v oblasti hrtanového vchodu. Během dvanácti hodin
může být dítě v kritickém stavu (ŠEBLOVÁ, 2013), (FEDOR, 2006), (NOVÁK, 2008).
3.3 PŘÍČINA ONEMOCNĚNÍ
Akutní epiglotitida je primárně bakteriální onemocnění, jejímž původcem je
Haemophilus influenzae typu B, méně často Streptococus pneumoniae, Streptococcus
pyogenes, Staphylococcus aureus a Streptococcus haemolyticus, někdy v kombinaci
s anaeroby. Vzácně může sehrát svůj vliv i poranění sliznice stravou. Na onemocnění
nemá vliv roční období (BENEŠ, 2009), (HAHN, 2007), (FEDOR, 2006).
Onemocnění má vždy rychlý a progresivní průběh. Nesprávná diagnóza a špatná
léčebná opatření mají fatální důsledky, protože neadekvátně léčená epiglotitida má až
25 % mortalitu. Od roku 2001 je zavedeno proti Hib pravidelné očkování již od
kojeneckého věku, proto se akutní epiglotitida vyskytuje již jen vzácně. (NOVÁK,
2008), (JANDA, 2009).
3.4 PŘÍZNAKY ONEMOCNĚNÍ A PRŮBĚH NEMOCI
Akutní epiglotitida má náhlý nástup a u dítěte se projeví typické příznaky.
V klinickém nálezu jsou výrazné známky obstrukce horních dýchacích cest, které
nereagují na antiedémovou léčbu. Onemocnění začíná vysokou horečkou
a schváceností, může být i zimnice. Dítě nemůže pro silnou bolest v krku polykat,
odmítá jíst a pít a z úst mu vytékají sliny. Pro bolest v krku je kašel povrchní a opatrný,
hlas je tichý a nevýrazný, chroptivý. Pro tento stav je typické, že dítě nepláče, chová se
klidně a na první pohled nevzbuzuje podezření na závažný stav, je klidné, protože šetří
dechem, pláč a kašel ho bolí. Pacient zaujímá vynucenou polohu vsedě v mírném
26
předklonu, vleže se dušnost zhoršuje. Dýchání není rychlé a usilovné, dítě dýchá
pomalu je na dýchání soustředěno. Stridor není výrazný, při inspiriu i expiriu je slyšet
bublavý zvuk nahromaděného sekretu, je přítomna tachykardie a tachypnoe. Se
zhoršováním stavu je však poslechový nález spíše na ústupu. Bledost je známkou
výrazného dušení. Při těžké formě onemocnění se u pacienta objevuje narůstající apatie
a porucha vědomí. Při vyšetření ústní dutiny uvidíme třešňově rudou zduřelou
epiglottis, ale pro nebezpečí zhoršení edému a následující obstrukci dýchacích cest se
vyšetření nedoporučuje. Průběh onemocnění je často podobný akutní subglotické
laryngitidě, ale u epiglotitidy je rozvinutí klinického obrazu otázkou několika hodin,
někdy i minut. Bez poskytnutí rychlé a účinné léčby je dítě ohroženo udušením.
(ŠEBLOVÁ, 2013), (BRUTHANSOVÁ, 2010), (JANDA, 2009), (BENEŠ, 2009),
(STAŇKOVÁ, 2008).
3.5 DIAGNOSTIKA AKUTNÍ EPIGLOTITIDY
Při diagnostice je důležité odlišit akutní epiglotitidu od jiných obstrukčních
onemocnění dýchacích cest. Zejména je nutné vyloučit akutní subglotickou laryngitidu,
aspiraci cizího tělesa, peritonzilární absces, retrofaryngeální abces, bakteriální
tracheitidu, Quinckeho edém (FEDOR, 2006), (FALTYS, 2011).
3.6 LÉČBA AKUTNÍ EPIGLOTITIDY
Léčbu akutní epigliglotitidy můžeme dělit na laickou první pomoc, léčbu
v přednemocniční neodkladné péči a následnou léčbu v nemocničním zařízení.
3.6.1LAICKÁ PRVNÍ POMOC
Doporučuje se dítě nikdy nepokládat na záda, naopak ho udržet v polosedě nebo
v předklonu. Pokusit se dítě uklidnit a přivolat zdravotnickou záchrannou službu.
Nepodávat nic per os. Transport dítěte do zdravotnického zařízení rodiči není
doporučen (FALTYS, 2011).
27
3.6.2LÉČBA V PŘEDNEMOCNIČNÍ NEODKLADNÉ PÉČI
Dítě necháme v poloze, kterou zaujímá a v níž se mu obstojně dýchá, dítě nesmí
být v žádném případě položeno na znak. Dítě zbytečně netraumatizujeme dlouhým
vyšetřováním. Zkusíme jednou a velmi opatrně stlačit kořen jazyka špachtlí a pokusíme
se spatřit epiglottis, pomůže nám i to, že vidíme množství retinovaného sekretu, při
neúspěchu už vyšetření neopakujeme, hrozí zhoršení edému a následná obstrukce
dýchacích cest. Spolehlivě zajistíme žilní vstup intravenózně nebo intraoseálně,
odebereme krevní vzorek k mikrobiologickému vyšetření. Poté aplikujeme
širokospektrální antibiotikum Ceftriaxon 50-80 mg/kg/ den i.v. nebo i.o, nebo
Cefotaxim 100-150 mg/kg/den i.v. nebo i.o. Udržujeme průchodné dýchací cesty
s oxygenoterapií, popřípadě podpůrnou plicní ventilací. Pozorně sledujeme celkový stav
pacienta a saturaci O2. Při apnoi a cyanóze je nutné provést endotracheální intubaci bez
použití svalových relaxancií (NOVÁK, 2008), (ŠEBLOVÁ, 2013).
Když je dítě v ohrožení života, je možno intubovat i bez inhalačních anestetik,
pokud nelze provést endotracheální intubaci, je nutno provést koniotomii. Urychlený
transport RLP na JIP nebo ARO, tedy tam kde je možná urychlená tracheální intubace
a zajištění podpůrné ventilace (NOVÁK, 2008).
3.6.3 LÉČBA VE ZDRAVOTNICKÉM ZAŘÍZENÍ
U sedícího dítěte se zajistí vstup do žilního řečiště. Při přijetí je nutné zvážit
nutnost neodkladné tracheální intubace. Tracheální intubaci potřebuje více než 80 %
hospitalizovaných. Endotracheální rourka je o jednu velikost menší, než by odpovídalo
věku dítěte. Anestezii navozujeme vsedě, poté co anestezie dosáhne optimální úrovně,
položíme pacienta na znak a velmi rychle intubujeme.
Konzervativní terapie spočívá v monitorování základních životních funkcí,
opakovaném klinickém vyšetření, včetně nepřímé laryngoskopie, podávání kyslíku
a podání tekutin. Kauzální léčba spočívá v intravenózním podání širokospektrých
antibiotik. Podávají se Cefalosporiny 2. nebo 3. generace, případně chráněné
Aminopeniciliny nebo Chloramphenikol. Součástí komplexní léčby je zajištění
hydratace a úpravy vnitřního prostředí, tedy udržení minerální rovnováhy. Kortikoidy
28
při léčbě akutní epiglotitidy nejsou moc účinné. Laboratorně je zjištěna leukocytóza
a vysoká hladina CRP a ostatních zánětlivých markerů. Původce onemocnění můžeme
prokázat kultivací z krve, nebo v laryngeálním výtěru. Odběr materiálu z laryngu lze
provést až po zajištění průchodnosti dýchacích cest. Intenzivní antibiotická léčba vede
během několika dnů ke zlepšení stavu, takže lze nemocného extubovat (NOVÁK,
2008), (BRUTHANSOVÁ, 2010), (JANDA, 2009), (STAŇKOVÁ, 2008), (HAHN,
2007).
29
3.7 KOMPLIKACE AKUTNÍ EPIGLOTITIDY
Možnou komplikací akutní epiglotitidy je, že může dojít k ohraničení zánětu se
vznikem abscesu epiglotis, vzácně se může objevit perichondritida, meningitida,
septická artritida, septický šok, krční lymfadenitida a akutní obstruktivní dušnost
s hypoxií (HAHN, 2007), (JANDA, 2009).
3.8 PREVENCE AKUTNÍ EPIGLOTITIDY
Prevencí akutní epiglotitidy je již zmíněné očkování konjugovanou vakcínou proti
HIb. U osob, které byly s pacientem v kontaktu je doporučena profylaxe Rifampicinem
(HAHN, 2007), (NOVÁK, 2008).
30
4 DIFERENCIÁLNÍ DIAGNOSTIKA MEZI AKUTNÍ
SUBGLOTICKOU LARYNGITIDOU A AKUTNÍ
EPIGLOTITIDOU
U akutní subglotické laryngitidy poloha vleže neovlivňuje dušení, zatímco u akutní
epiglotitidy se dítě vleže dusí, brání se položení a sedí v předklonu. U laryngitidy je
dýchání usilovné, dítě zatahuje měkké části hrudníku. U akutní epiglotitidy je dýchání
opatrné, povrchní, dítě se na dýchání soustředí. Polykání je u laryngitidy dobré,
u epiglotitidy je polykání špatné, dítě nepolyká ani sliny, vytékají mu z úst. Kašel je
u laryngitidy suchý, štěkavý, u epiglotiidy není, protože dítě se pro bolest v krku bojí
kašlat. Tělesná teplota je u laryngitidy většinou mezi 37-38 °C, u epiglotitidy je tělesná
teplota mezi 39-40 °C. Akutní subglotická laryngitida se vyskytuje nejčastěji mezi 1-5
lety, akutní epiglotitida mezi 2-6 lety. Akutní subglotická laryngitida je virového
původu, akutní epiglotitida má bakteriální původ. Stridor je u laryngitidy inspirační
a výrazný, u epiglotitidy je stridor bublavý, srkavý zvuk nahromaděného hlenu
v inspiriu i expiriu. Akutní subglotická laryngitida má sezonní výskyt, má náhlý začátek
v noci, během několika minut se objevuje stridor. Akutní epiglotitida se vyskytuje
kdykoliv během roku, vážné příznaky se objeví za několik hodin od počátku obtíží. Při
akutní subglotické laryngitidě mají kortikosteroidy a Adrenalin velmi dobrý účinek,
k ústupu příznaků dochází během několika minut. U akutní epiglotitidy kortikosteroidy
a Adrenalin žádný účinek nemají. Při vyšetření krku po stlačení kořene jazyka špachtlí
u akutní subglotické laryngitidy vidíme katarální zánět, epiglottis štíhlá, málo sekretu.
U akutní epiglotitidy vidíme po vyšetření krku po stlačení kořene jazyka špachtlí
oteklou rudou epiglottis a nahromaděný hlen, který dítě nemůže polykat (POKORNÝ,
2004), (POKORNÝ, 2010), (BRUTHANSOVÁ, 2010).
31
5 ZAJIŠTĚNÍ DÝCHACÍCH CEST U DĚTÍ
Mezi příčiny vedoucí k akutnímu selhání dýchacích cest patří obstrukce horních
dýchacích cest, chybějící stimulace CNS, porucha plicní mechaniky, plicní patologie
nedostatečné ochranné reflexy, závažné šokové stavy (FEDORA, 2012), (NOVÁK,
2008).
5.1MOŽNOSTI ZAJIŠTĚNÍ DÝCHACÍCH CEST
Možnosti zajištění dýchacích cest u dětí. Jednou z možností zajištění dýchacích
cest je tracheální intubace. Tracheální intubace je specializovaný výkon, při kterém je
zaváděna tracheální rourka do průdušnice. U dětí je preferována nazotracheální intubace
před orotracheální.
Výhodou nazotracheální intubace u dětí je, že dítě nemůže tracheální rourku
skousnout, tracheální rourka nevyvolává dávivý reflex a méně dráždí. Nevýhodou je, že
může dojít k poranění adenoidních vegetací a vzhledem k věku a velikosti tracheální
rourky průchodnost nosu. Pro snazší provedení intubace se u dětí používají Magillovi
kleště. Nazotracheální intubace je vedena přes dutinu nosní, kdy se prostřednictvím
choan dostáváme nosohltanem ke vchodu do průdušnice. Pomocí lžíce laryngoskopu
zdvihneme epiglottis, tím uvidíme hlasové vazy. Tracheální rourku posunujeme skrz
hlasové vazy do průdušnice pomocí Magillových kleští. Při orotracheální intubaci
zavádíme tracheální rourku dutinou ústní. Po odstranění jazyka pomocí lžíce
laryngoskopu pronikáme k epiglottis, epiglottis zdvihneme lžící laryngoskopu a pod
kontrolou zraku pronikáme mezi vazy. Tracheální rourka je fixována v jednom ústním
koutku. Správné zavedení tracheální rourky zjistíme poslechem, kapnometrií a RTG
snímkem (NOVÁK, 2008).
5.1.1 KOMPLIKACE ENDOTRACHEÁLNÍ INTUBACE
Při endotracheální intubaci může dojít ke komplikacím. Nejzávaznější komplikací
je laryngospasmus. Mezi další komplikace řadíme hypotenzi s bradykardií, tachykardii
s hypertenzí, zvýšení nitrolebního tlaku, bronchospasmus, trauma zubů a měkkých částí
dutiny ústní, zvracení, aspiraci žaludečního obsahu, krvácení z nosní sliznice, dislokaci
32
arytenoidní chrupavky, intubaci do jícnu nebo bronchu, arytmii. Dále může dojít
k zánětu obličejových dutin, tlakovému poškození trachey, sliznice subraglotické části
hrtanu (FEDOR, 2006), (KAPOUNOVÁ, 2007), (FEDORA, 2012), (NOVÁK, 2008).
5.1.2 ZVLÁŠTNOSTI ENDOTRACHEÁLNÍ INTUBACE
Zvláštností endotracheální intubace u dětí do tří let je, že se endotracheální rourka
s manžetou nepoužívá z důvodu fyziologického zúžení pod hlasovými vazy.
Komplikací by byl otok a otlak subglotického prostoru a vzhledem k malému průsvitu
průdušnice by mohlo dojít k udušení dítěte. Další zvláštností je u předškolních dětí
chrup ve výměně. Hrozí vdechnutí zubu do dýchacích cest (FEDORA, 2012).
Další možností je intubace pomocí laryngeální masky, která je tvořena tělem
s těsnící manžetou a flexibilní trubicí zakončenou standartní koncovkou. Hlavní
předností zavedení laryngeální masky je možnost zavedení při těžkém poranění hlavy,
při anatomických odlišnostech, při omezeném otevírání úst, nebo při nedostatku místa
okolo pacienta. Laryngeální maska je zaváděna naslepo tlakem ukazováku na špičku
masky proti tvrdému patru. Laryngeálních masek je více typů. Liší se výrobcem,
velikostí a druhem (FEDORA, 2012).
5.1.3 SUPRAGLOTICKÉ POMŮCKY K ZAJIŠTĚNÍ DÝCHACÍCH CEST
K ostatním supraglotickým pomůckám k zajištění dýchacích cest patří laryngeální
tubus a kombirourka. Laryngeální tubus se zavádí otevřenými ústy pacienta podél
horního patra, než se dostaví mírný odpor. Pomocí stříkačky se vzduchem se nafouknou
obě nízkotlaké těsnící balonky současně. Jeden balonek utěsňuje jícen a druhý uzavírá
oblast hltanu. Kombirourka se používá pouze v akutních stavech a zavádí se naslepo.
Má dvě manžety k zabránění aspirace a vyrábí se ve dvou velikostech. Při zavedení do
trachey funguje, jako intubační kanyla po zavedení do jícnu funguje jako žaludeční
sonda. Jedna z nejnovějších pomůcek je supraglotická maska i-gel , která je svým
tvarem podobná laryngeální masce, ale liší se tím, že nemá těsnící manžetu. Nevýhodou
této masky je, že se může použít až od 30 kg hmotnosti (FEDORA, 2012).
Ústní vzduchovody jsou ploché trubice, které respektují svým tvarem zakřivení
kořene a hřbetu jazyka a v části uložené mezi zuby mají proti skusovou vložku. Zavádí
se konkavitou směrem vzhůru a po dosáhnutí měkkého patra se otočí o 180 stupňů
a zasune se do správné polohy. Správnou velikost stanovíme vzdáleností mezi řezáky
33
a úhlem čelisti. Předpokladem pro úspěšné zavedení v bezvědomí je uvolněná dolní
čelist. Laryngeální reflexy mohou vyvolat zvracení nebo laryngospasmus. Použití
vzduchovodů může zlepšit průchodnost dýchacích cest, ale nezbavují zachránce
nutnosti udržovat hlavu trvale v záklonu a předsunutou dolní čelist, proto je využití
vzduchovodů v podmínkách přednemocniční neodkladné péče silně omezené
(FEDORA, 2012), (ŠEBLOVÁ, 2013), (POKORNÝ, 2010).
Nosní vzduchovody jsou užší, hůře se zavádí, nedráždí ke zvracení. Zavádějí se
krouživým pohybem do nosního průchodu a musí se zvlhčit. Optimální délka odpovídá
vzdálenosti hrotu nosu k ušnímu lalůčku. Nosní vzduchovody se používají při
traumatech obličeje nebo trismu žvýkacích svalů. K nevýhodám patří riziko poranění
nosní sliznice s následným krvácením, obtížné zavádění a deviace septa (POKORNÝ,
2010), (FEDORA, 2012).
5.2 ALTERNATIVNÍ ZAJIŠTĚNÍ DÝCHACÍCH CEST
Koniotomie je urgentní výkon zajištění dýchacích cest. Je prováděna skalpelem
v místě ligamentum cricothyroideum mezi prstencovou a štítnou chrupavkou ostrou
jehlou, přes niž je navlečena kanyla, která má průměr dva milimetry u dětí do tří let
a čtyři milimetry u starších dětí. Po zavedení kanyly se vnitřní jehla vytáhne a kanyla je
spojena s dýchacím vakem. Do 24 hodin je nutno provést intubaci nebo tracheostomii.
Pro snadnější provádění koniotomie se používají speciální firemní sety Quicktrach
a Quitrach 2, který má speciální těsnící manžetu.
Indikována je při neprůchodnosti horních dýchacích cest a nemožné tracheální
intubaci při epiglotitidě, nebo při poranění spodiny lebeční. Při prováděné koniotomii
může dojít k perforaci trachey a jícnu, krvácení, aspiraci, pneumotoraxu (FEDOR,
2006), (NOVÁK, 2008).
34
6 KVANTITATIVNÍ PRŮZKUM - DIFERENCIÁLNÍ
DIAGNOSTIKA AKUTNÍ LARYNGITIDY A AKUTNÍ
EPIGLOTITIDY
6.1TÉMA PRÁCE
Tématem práce je akutní laryngitida a akutní epiglotitida u dětských pacientů
v přednemocniční neodkladné péči.
6.2 CÍL PRÁCE
Cílem práce bylo zjistit, zda zdravotničtí záchranáři v Kraji Vysočina ovládají
diferenciální diagnózu akutní subglotické laryngitidy a akutní epiglotitidy.
6.2.1DÍLČÍ CÍLE PRŮZKUMNÉHO ŠETŘENÍ
 Zjistit, zda zdravotničtí záchranáři znají příznaky akutní laryngitidy.
 Zjistit, zda zdravotničtí záchranáři znají příznaky akutní epiglotitidy.
 Zjistit, zda zdravotničtí záchranáři správně ošetřují dětské pacienty s akutní
laryngitidou.
 Zjistit, zda zdravotničtí záchranáři správně ošetřují dětské pacienty s akutní
epiglotitidou.
6.2.2PRŮZKUMNÉ OTÁZKY
 Aplikují zdravotničtí záchranáři při ošetření akutní laryngitidy nejčastěji
Rectodelt?
 Aplikují zdravotničtí záchranáři při ošetření akutní epiglotitidy antibiotika?
 Jak zajišťují zdravotničtí záchranáři dýchací cesty při akutní epiglotitidě?
 Znají zdravotničtí záchranáři původce akutní laryngitidy a akutní epiglotitidy?
35
6.3 METODIKA PRÁCE
Potřebná data byla získána kvantitativní metodou technikou pomocí anonymního
dotazníkového šetření. Dotazníky byly rozdány na Zdravotnické záchranné službě Kraje
Vysočina. Počet rozdaných dotazníků byl 90, přičemž návratnost byla 76,67 %.
Strukturovaný dotazník byl tvořen 20 otázkami. Celkem 12 otázek bylo otevřených a 8
otázek bylo uzavřených. Před začátkem dotazníkového šetření jsme provedli pilotní
průzkum u malého vzorku zdravotnických záchranářů, abychom zjistili, zda jsou otázky
pokládány srozumitelně a jasně. Dotazník byl zdravotnickými záchranáři vyhodnocen
srozumitelně. Vlastní sběr dat probíhal od prosince do února 2014. Výsledky
anonymního dotazníkového šetření jsou zpracovány graficky v programech Microsoft
Office Word 2010 a Microsoft Office Excel 2010 pomocí grafů a tabulek včetně jejich
interpretace. Předmětem zkoumání byla diferenciální diagnostika akutní subglotické
laryngitidy a akutní epiglotitidy mezi zdravotnickými záchranáři Kraje Vysočina.
36
6.4 ANALÝZA ÚDAJŮ
Položka 1 - Akutní laryngitida je:
Tabulka 3 Akutní laryngitida je
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost v %
akutní zánět hrtanu 37 53
zánět nosohltanu 15 22
otok hrtanu 6 9
zánětlivé onemocnění horních
dýchacích cest
7 10
infekční onemocnění hrtanu 4 6
Celkem 69 100
Graf 2 Akutní laryngitida je
Graf 2 znázorňuje odpovědi na otázku co je akutní laryngitida. Z grafu je patrné,
že nejvíce odpovědí má akutní zánět hrtanu. Tuto odpověď zvolilo 37 respondentů
(53 %). Nejméně odpovědí má infekční onemocnění hrtanu. Tuto odpověď zvolili 4
dotazovaní respondenti (6 %).
37
Položka 2 - Původcem akutní laryngitidy je:
Tabulka 4 Původce akutní laryngitidy
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost (v %)
virus 45 65
bakterie Haemophilus
influenze
20 29
adenovir 4 6
Celkem 69 100
Graf 3 Původce Akutní laryngitidy
Graf 3 znázorňuje odpovědi jaký je dle respondentů původce akutní laryngitidy.
Z grafu je patrné, že nejvíce odpovědí zaznamenal virus v počtu 45 respondentů (65 %)
a nejméně odpovědí zaznamenal adenovir, který zvolili 4 dotazovaní respondenti (6 %)
Celkem 20 respondentů (29 %) zvolilo bakterii Haemophilus influenzae.
38
Položka 3 - Typický věk pro akutní laryngitidu je:
Tabulka 5 Typický věk pro akutní laryngitidu
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost (v %)
2-6 let 34 49
2-3 roky 2 3
0-6 let 17 25
3-5 let 4 6
3-7 let 3 4
1-5 let 3 4
0-3 roky 6 9
Celkem 69 100
Graf 4 Typický věk pro akutní laryngitidu
Graf 4 zobrazuje typický věk pro akutní laryngitidu. Z grafu vyplývá, že nejvíce
odpovědí 34 (49 %) zaznamenal věk mezi 2-6 lety. Nejméně odpovědí 2 (3 %)
zaznamenal věk mezi 2-3 roky. Celkem 17 respondentů (25 %) zvolilo odpověď mezi 0-
6 lety. Celkem 6 respondentů (9 %) zvolilo odpověď mezi 0-3 roky. Celkem 4
39
respondenti (6 %) zvolili odpověď mezi 3-5 lety. Celkem 3 respondenti (4 %) zvolili
odpověď mezi 3-7 a 1-5 lety.
Položka 4 - V jakém ročním období se setkáváte s akutní laryngitidou?
Tabulka 6 Vliv ročního obobí na akutní laryngitidu
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost (v %)
jaro 23 33
léto 3 5
podzim 16 23
zima 27 39
Celkem 69 100
Graf 5 Závislost akutní laryngitidy na ročním období
Graf 5 znázorňuje závislost akutní laryngitidy na ročním období. Z grafu je patrné
že nejvíce odpovědí 27 (39 %) zaznamenala zima a nejméně odpovědí 3 (5 %)
40
zaznamenalo léto. Celkem 16 respondentů (23 %) zvolilo odpověď podzim. Celkem 23
respondentů (33 %) zvolilo odpověď jaro.
Položka 5- Příznaky akutní laryngitidy:
Tabulka 7 Příznaky akutní laryngitidy
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost (v %)
štěkavý kašel 62 28
dušnost 38 17
inspirační stridor 57 25
teplota 21 9
chrapot 32 14
otok hrtanu 11 5
pláč 5 2
Celkem 226 100
Graf 6 Příznaky akutní laryngitidy
41
Graf 6 zobrazuje příznaky akutní laryngitidy. Z grafu je zřejmé, že nejvíce
odpovědí zaznamenal štěkavý kašel a inspirační stridor. Štěkavý kašel zvolilo 62
respondentů (28 %). Inspirační stridor zvolilo 57 respondentů (25 %). Nejméně
odpovědí 5 (2 %) zaznamenal pláč. Celkem 38 respondentů (17 %) zvolilo dušnost.
Celkem 32 respondentů (14 %) zvolilo chrapot. Celkem 21 respondentů (9 %) zvolilo
tělesnou teplotu. Celkem 11 respondentů (5 %) zvolilo otok hrtanu.
Položka 6 - Léky podávané při akutní laryngitidě:
Tabulka 8 Léky při akutní laryngitidě
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost (v %)
Rectodelt 55 28
Adrenalin 59 31
kyslík 14 7
kortikoidy 45 23
bronchodilatancia 9 5
antihistaminika 8 4
antipyretika 4 2
Celkem 194 100
42
Graf 7 Léky při akutní laryngitidě
Graf 7 znázorňuje léky, které se nejvíce používají při ošetření dětského pacienta
s akutní laryngitidou. Z grafu je patrné že nejvíce odpovědí zaznamenali Adrenalin
celkem 59 (31 %) a Rectodelt 55 (28 %). Celkem 45 respondentů (23 %) zvolilo
kortikoidy. Celkem 14 respondentů (7 %) zvolilo kyslík. Celkem 9 respondentů (5 %)
zvolilo bronchodilatancia. Celkem 8 respondentů (4 %) zvolilo antihistaminika.
Nejméně používaným lékem jsou antipyretika. Tuto odpověď zvolili 4 respondenti
(2 %).
Položka 7 - Jakým způsobem aplikujete léky při akutní laryngitidě? - a) per rectum b)
inhalačně c) i. v. d) jiným způsobem ----------
Tabulka 9 Způsob aplikace léků při akutní laryngitidě
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost (v %)
per rectum 60 54
inhalačně 39 35
intramuskulárně 9 8
jiným způsobem – i.v. 3 3
Celkem 111 100
43
Graf 8 Způsob aplikace léků při akutní laryngitidě
Graf 8 zobrazuje způsob aplikace léku dětským pacientům při akutní laryngitidě. Z
grafu jednoznačně vyplývá, že celkem 60 respondentů (54 %) zvolilo možnost a) per
rectum. Možnost b) inhalačně zvolilo 39 respondentů (35 %). Možnost c)
intramuskulárně zvolilo 9 respondentů (8 %). Možnost d) jiným způsobem-intravenózně
zvolili 3 respondenti (3 %).
Položka 8 - Akutní laryngitida se vyskytuje častěji u – a) chlapců b) dívek
Tabulka 10 Vliv pohlaví na výskyt akutní laryngitidy
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost (v %)
chlapci 48 70
dívky 21 30
Celkem 69 100
44
Graf 9 Vliv pohlaví na výskyt akutní laryngitidy
Graf 9 znázorňuje vliv pohlaví na výskyt akutní epiglotitidy. Z grafu jednoznačně
vyplývá, že se akutní laryngitida vyskytuje častěji u chlapců. Tuto možnost zvolilo 48
respondentů (70 %). Možnost b) u dívek zvolilo 21 respondentů (30 %).
Položka 9- Kam nejčastěji směřujete dítě s akutní laryngitidou:
a) ARO b) JIP c) dětské standartní oddělení
Tabulka 11 Hospitalizace s akutní laryngitidou
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost (v %)
ARO 2 3
JIP 40 58
dětské standartní
oddělení
27 39
Celkem 69 100
45
Graf 10 Hospitalizace s akutní laryngitidou
Graf 10 znázorňuje hospitalizaci dětí s akutní laryngitidou. Z grafu je patrné, že
celkem 40 respondentů (58 %) zvolilo možnost b) hospitalizace na jednotce intenzivní
péče. Možnost a) ARO zvolili 2 respondenti (3 %). Možnost c) dětské standartní
oddělení zvolilo 27 dotazovaných respondentů (39 %).
Položka 10 - Akutní epiglotitida je:
Tabulka 12 Akutní epiglotitida
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost (v %)
zánět hrtanové příklopky 62 90
zánět hrtanu 5 7
bakteriální onemocnění 2 3
Celkem 69 100
46
Graf 11 Akutní epiglotitida je
Graf 11 zobrazuje co je akutní epiglotitida. Nejvíce odpovědí 62 (90 %) má zánět
hrtanové příklopky. Celkem 5 respondentů (7 %) zvolilo zánět hrtanu. Nejméně
odpovědí 2 (3 %) má bakteriální onemocnění.
47
Položka 11 - Původcem akutní epiglotitidy je:
Tabulka 13 Původce akutní epiglotitidy
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost (v %)
bakterie 50 72
virus 19 28
Celkem 69 100
Graf 12 Původce akutní epiglotitidy
Graf 12 zobrazuje původce akutní epiglotitidy. Z grafu jednoznačně vyplývá, že
nejvíce respondentů 50 (72 %) zvolilo odpověď bakterie. Celkem 19 respondentů (28
%) zvolilo odpověď virus.
48
Položka 12 - Typický věk pro akutní epiglotitidu:
Tabulka 14 Věk typický pro akutní epiglotitidu
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost (v %)
2-5 let 8 11
3-5 let 9 13
3-6 let 35 51
3-8 let 11 16
2-7 let 4 6
0-6 let 2 3
Celkem 69 100
Graf 13 Věk typický pro akutní epiglotitidu
Graf 13 zobrazuje typický věk pro akutní epiglotitidu. Z grafu je patrné, že nejvíce
odpovědí zaznamenal věk mezi 3-6 lety. Tuto odpověď zvolilo celkem 35 respondentů
(51 %). Nejméně odpovědí zaznamenal věk mezi 0-6 lety. Tuto odpověď zvolili 2
respondenti (3 %).
49
Položka 13 – V jakém ročním období se setkáváte s akutní epiglotitidou?
Tabulka 15 Vliv ročního období na akutní epiglotitidu
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost (v %)
jaro 13 19
léto 3 4
podzim 24 35
zima 29 42
Celkem 69 100
Graf 14 Vliv ročního období na akutní epiglotitidu
Graf 14 znázorňuje vliv ročního období na akutní epiglotitidu. Z grafu vyplývá, že
nejvíce odpovědí 29 (42 %) zaznamenala zima a nejméně odpovědí zaznamenalo léto 3
(4 %). Celkem 24 respondentů (35 %) zvolilo možnost podzim. Celkem 13 respondentů
(19 %) zvolilo jaro.
50
Položka 14 - Příznaky akutní epiglotitidy:
Tabulka 16 Příznaky akutní epiglotitidy
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost (v %)
kašel 5 2
teplota 31 11
bolest v krku 11 4
polykací obtíže 35 12
slinění 64 23
dušnost 61 22
nápadný klid 16 6
tichý hlas 18 6
vynucená poloha vsedě 38 14
Celkem 279 100
51
Graf 15 Příznaky akutní epiglotitidy
Graf 15 zobrazuje příznaky akutní epiglottidy. Z grafu je patrné, že nejvíce
respondentů 64 (23 %) zvolilo slinění a nejméně respondentů zvolilo kašel 5 (2 %).
Celkem 61 respondentů (22 %) zvolilo dušnost. Celkem 38 respondentů (14 %) zvolilo,
vynucenou polohu vsedě. Celkem 35 respondentů (12 %) zvolilo polykací obtíže.
Celkem 31 respondentů (11%) zvolilo tělesnou teplotu. Celkem 18 respondentů (6 %)
zvolilo odpověď tichý hlas. Celkem 16 respondentů (6 %) zaznamenala odpověď
nápadný klid. Celkem 11 respondentů (4 %) zvolilo bolest v krku.
52
Položka 15 - Jak ošetříte dítě s akutní epiglotitidou?
Tabulka 17 Ošetření dětského pacienta s akutní epiglotitidou
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost v (%)
kortikoidy 37 17
Adrenalin 14 6
kyslík 48 22
intubace 32 15
i.v. vstup 16 7
poloha v sedě 56 25
antipyretika 5 2
Rectodelt 10 5
antibiotika 2 1
Celkem 220 100
53
Graf 16 Ošetření dětského pacienta s akutní epiglotitidou
Graf 16 znázorňuje ošetření dětských pacientů s akutní epiglotitidou. Z grafu je
patrné, že nejvíce odpovědí 56 zaznamenala poloha vsedě (25 %) a nejméně odpovědí 2
zaznamenala antibiotika (22 %). Celkem 48 respondentů zvolilo kyslík. Celkem 37
respondentů (17 %) zvolilo kortikoidy. Celkem 32 respondentů (15 %) zvolilo intubaci.
Celkem 16 respondentů (7 %) zvolilo i.v. vstup. Celkem 14 respondentů (6 %) zvolilo
Adrenalin. Celkem 10 respondentů (5 %) zvolilo Rectodelt. Celkem 5 respondentů
(2 %) zvolilo antipyretika.
Položka 16- Akutní epiglotitida se vyskytuje častěji u - a) chlapců, b) dívek
Tabulka 18 Vliv pohlaví na výskyt akutní epiglotitidy
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost (v %)
chlapců 43 62
dívek 26 38
Celkem 69 100
54
Graf 17 Vliv pohlaví na výskyt akutní epiglotitidy
Graf 17 zobrazuje vliv pohlaví na výskyt akutní epiglotitidy. Z grafu je patrné, že
nejvíce respondentů 43 (62 %) zvolilo možnost a) u chlapců. Možnost b) u dívek zvolilo
26 respondentů (38 %).
Položka 17 - Kam směřujete dítě s akutní epiglotitidou? – a) ARO b) JIP c) dětské
standartní oddělení
Tabulka 19 Hospitalizace s akutní epiglotitidou
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost (v %)
ARO 40 58
JIP 26 38
dětské standartní 3 4
Celkem 69 100
55
Graf 18 Hospitalizace s akutní epiglotitidou
Graf 18 znázorňuje hospitalizaci dětí s akutní epiglotitidou. Z grafu je patrné že
nejvíce respondentů 40 (58 %) zvolilo odpověď ARO. Celkem 26 respondentů (38 %)
zvolilo odpověď JIP. Nejméně odpovědí celkem 3 (4 %) zaznamenalo dětské standartní
oddělení.
„Položka 18 - Křeče se vyskytují u:
Tabulka 20 Výskyt křečí
Odpovědi
absolutní četnost relativní četnost (v %)
u akutní laryngitidy 0 0
u akutní epiglotitidy 11 16
u jiného onemocnění 58 84
Celkem 69 100
56
Graf 19 Výskyt křečí
Graf 19 vyjadřuje výskyt křečí. Z grafu je patrné, že nejvíce odpovědí
zaznamenala odpověď u jiného onemocnění. Tuto možnost zvolilo 58 respondentů
(84 %). Celkem 11 respondentů (16 %) zvolilo odpověď u akutní epiglotitidy. Možnost
výskytu křečí u akutní laryngitidy nezvolil žádný dotazovaný respondent.
Položka 19 – Jak často se setkáváte s pacienty s akutní laryngitidou? – a) dosud jsem se
nesetkal, b) 1 krát za rok c) 1 krát za měsíc
Tabulka 21 Četnost výskytu akutní laryngitidy
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost (v %)
dosud jsem se nesetkal 5 7
1 krát za rok 26 38
1 krát za měsíc 38 55
Celkem 69 100
57
Graf 20 Četnost výskytu akutní laryngitidy
Graf 20 zobrazuje četnost výskytu akutní laryngitidy. Nejvíce respondentů 38
(55 %) zvolilo možnost 1 krát za měsíc. Celkem 26 respondentů (38 %) zvolilo možnost
1 krát za rok. Nejméně odpovědí zaznamenala možnost, dosud jsem se nesetkal. Tuto
možnost zvolilo 5 respondentů (7 %).
Položka 20 - Jak často se setkáváte s pacienty s akutní epiglotitidou – a) dosud jsem se
nesetkal, b) 1 krát za rok, c) 1 krát za měsíc
Tabulka 22 Četnost výskytu akutní epiglotitidy
Odpovědi Absolutní četnost Relativní četnost (v %)
dosud jsem se nesetkal 56 81
1 krát za rok 13 19
1 krát za měsíc 0 0
Celkem 69 100
58
Graf 21 Četnost výskytu akutní epiglotitidy
Graf 21 znázorňuje četnost výskytu akutní epiglotitidy. Z grafu vyplývá, že nejvíce
respondentů 56 (81 %) zvolilo možnost a) dosud jsem se nesetkal. Možnost b) 1 krát za
rok zvolilo 13 respondentů (19 %). Možnost c) 1 krát za měsíc nezvolil žádný
respondent.
59
7 INTERPRETACE VÝSLEDKŮ
Dílčí cíl 1 Zjistit, jestli zdravotničtí záchranáři znají příznaky akutní laryngitidy.
Z grafu 6 je zřejmé, že zdravotničtí záchranáři jako nejčastější příznak zvolili
štěkavý kašel. Štěkavý kašel zvolilo 62 respondentů (28 %). Inspirační stridor zvolilo
57 respondentů (25 %). Dušnost zvolilo 38 respondentů (17 %). Chrapot zvolilo 32
respondentů (14 %). Teplotu zvolilo 21 respondentů (9 %). Otok hrtanu zvolilo 11
respondentů (5 %). Pláč zvolilo 5 respondentů (2 %). Z toho vyplývá, že dotazovaní
záchranáři znají klasické příznaky akutní laryngitidy.
Dílčí cíl 2 Zjistit, jestli zdravotničtí záchranáři znají příznaky akutní epiglotitidy.
Z grafu 15 je patrné, že zdravotničtí záchranáři jako nejčastější příznak zvolili
slinění, tento příznak zvolilo 64 respondentů (23 %). Celkem 61 respondentů (23 %)
zvolilo dušnost. Celkem 38 respondentů (14 %) zvolilo vynucenou polohu vsedě.
Celkem 35 respondentů (12 %) zvolilo polykací obtíže. Celkem 18 respondentů (6 %)
uvedlo tichý hlas. Celkem 16 respondentů (6 %) uvedlo nápadný klid. Celkem
11 respondentů (4 %) zvolilo bolest v krku. Celkem 31 respondentů (11 %) zvolilo
teplotu. Celkem 5 respondentů (2 %) zvolilo kašel. Z toho vyplývá, že dotazovaní
záchranáři znají příznaky akutní epiglotitidy.
Dílčí cíl 3 Zjistit, jestli zdravotničtí záchranáři správně ošetřují dětské pacienty s akutní
laryngitidou.
Z grafu 7 je zřejmé, že zdravotničtí záchranáři jako nejčastější odpověď zvolili
Adrenalin. Adrenalin zvolilo 59 respondentů (31 %). Celkem 55 respondentů (28 %)
zvolilo Rectodelt. Celkem 45 respondentů (23 %) zvolilo kortikoidy. Celkem 14
respondentů (7 %) zvolilo kyslík. Celkem 9 respondentů (5 %) zvolilo
bronchodilatancia. Celkem 8 respondentů (4 %) zvolilo antiastmatika. Celkem 4
respondenti (2 %) zvolili antipyretika. Z grafu 6 vyplývá, že zdravotničtí záchranáři
při ošetření dětských pacientů s akutní laryngitidou postupují správně.
Dílčí cíl 4 Zjistit, jestli zdravotničtí záchranáři správně ošetřují dětské pacienty s akutní
epiglotitidou.
60
Z grafu 16 je patrné že, nejvíce respondentů 56 (25 %) zvolilo polohu vsedě.
Celkem 48 respondentů zvolilo kyslík. Celkem 37 respondentů (17 %) zvolilo
kortikoidy. Celkem 32 respondentů (15 %) zvolilo intubaci. Celkem 16 respondentů
(7 %) zvolilo i.v. vstup. Celkem 14 respondentů (6 %) zvolilo Adrenalin. Celkem 10
respondentů (5 %) zvolilo Rectodelt. Celkem 5 respondentů (2 %) zvolilo antipyretika.
Celkem 2 (1 %) respondenti zvolili antibiotika. Z grafu 15 vyplynulo, že zdravotničtí
záchranáři nesprávně ošetřují dětské pacienty s akutní epiglotitidou.
Průzkumná otázka 1 Aplikují zdravotničtí záchranáři při ošetření akutní laryngitidy
nejčastěji Rectodelt ?
Z grafu 7 vyplývá, že zdravotničtí záchranáři při ošetření dětských pacientů
s akutní laryngitidou nejčastěji používají Adrenalin, který aplikují inhalačně
a Rectodelt, který aplikují per rectum.
Průzkumná otázka 2 Aplikují zdravotničtí záchranáři při ošetření akutní epiglotitidy
antibiotika?
Z grafu 16 je patrné že zdravotničtí záchranáři při ošetření dětských pacientů
s akutní epiglotitidou antibiotika neaplikují.
Průzkumná otázka 3 Jak zajišťují zdravotničtí záchranáři dýchací cesty při akutní
epiglotitidě?
Z grafu 16 je patrné, že zdravotničtí záchranáři zajišťují dýchací cesty pomocí
intubace. Z odpovědí nevyplynulo, zda se jedná o endotracheální intubaci nebo
nasotracheální intubaci.
Průzkumná otázka 4 Znají zdravotničtí záchranáři původce akutní laryngitidy a akutní
epiglotitidy?
Z grafu 3 je patrné, že 45 respondentů (65 %) zvolilo správnou odpověď virus a 4
respondenti (6 %) správnou odpověď adenovir. Což znamená, že původce akutní
laryngitidy znají 71 % zdravotnických záchranářů ze Zdravotnické záchranné služby
Kraje Vysočina. Z grafu 11 vyplývá, že 50 respondentů (72 %) zvolilo správnou
odpověď bakterie. Z grafů 2 a 11 je zřejmé, že zdravotničtí záchranáři znají původce
akutní laryngitidy a akutní epiglotitidy.
61
8 DISKUSE
Zdravotničtí záchranáři znají příznaky akutní laryngitidy. Všechny uvedené
příznaky jsou ve srovnání s teoretickou částí správné a jsou považovány za hlavní
příznaky akutní laryngitidy.
Zdravotničtí záchranáři znají převážně příznaky akutní epiglotititidy. Celkem 31
respondentů (11 %) uvedlo tělesnou teplotu, což je v rozporu s teoretickou částí této
bakalářské práce, kde je uvedeno, že akutní epiglotitida, začíná náhle, vysokou
horečkou a schváceností (BENEŠ, 2009). Celkem 5 respondentů (2 %) zvolilo kašel,
což je také v rozporu s teoretickou částí bakalářské práce, kde je uvedeno, že kašel je
jen povrchní a opatrný, protože dítě nemůže pro nadměrnou bolest kašlat
(STAŇKOVÁ, 2008).
V odborné literatuře bronchodilatancia a antiastmatika nejsou při léčbě akutní
laryngitidy uvedeny. Tyto odpovědi, ale zvolilo jen několik respondentů, z čehož lze
usoudit, že zdravotničtí záchranáři při ošetření akutní laryngitidy postupují lege artis.
(NOVÁK, 2012), (BYDŽOVSKÝ, 2008).
Z praktické části práce vyplynulo, že zdravotničtí záchranáři nesprávně postupují
při ošetřování dětských pacientů s akutní epiglotitidou. Léky, které zde uvedli, nejsou
při léčbě akutní epiglotitidy vůbec účinné. Správný postup při ošetřování akutní
epiglotitidy je: zajistit i.v. nebo i.o. vstup, poté aplikovat širokospektrální antibiotika
Cetriaxom 80-100 mg/kg/den nebo Cefotaxim 100-150 mg/kg/den, udržet průchodné
dýchací cesty s oxygenoterapií, popřípadě s podpůrnou plicní ventilací, sledovat
saturaci. V případě cyanózy zkusit vsedě intubovat, když se nepovede, je nutné provést
koniotomii (ŠEBLOVÁ, 2013). V České republice je od 1. 7. 2001 zavedeno povinné
očkování proti původci akutní epiglotitidy od kojeneckého věku (NOVÁK, 2012).
Z toho plyne, že se v České republice příliš nesetkáváme s akutní epiglotitidou, a proto
zdravotničtí záchranáři nesprávně postupují při ošetření akutní epiglotitidy.
Při ošetření akutní laryngitidy, zdravotničtí záchranáři aplikují nejčastěji Adrenalin
v inhalaci a rektální čípek Rectodelt, což je v souladu s uvedenou teorií. Důvodem
zřejmě bude to, že na rozdíl od akutní epiglotitidy se s akutní laryngitidou setkávají
často (NOVÁK, 2012), (HAHN, 2007).
62
Zdravotničtí záchranáři při ošetření akutní epiglotitidy antibiotika neaplikují. To je
způsobeno teoretickou neznalostí a také tím, že se s akutní epiglotitiou nesetkávají.
Dýchací cesty při akutní epiglotitidě zdravotničtí záchranáři zajišťují pomocí
intubace. O možnosti alternativního zajištění dýchacích cest se zdravotničtí záchranáři
vůbec nezmínili. Při srovnání s teoretickou částí vyplynulo, že tento způsob zajištění
dýchacích cest je správný, ale při nemožnosti zajištění dýchacích cest je doporučována
koniotomie (NOVÁK, 2008).
Celkem 72 % zdravotnických záchranářů zná původce akutní epiglotitidy a celkem
71 % zdravotnických záchranářů zná původce akutní laryngitidy. Je zajímavé, jak
vyplynulo z grafu 3, že 20 zdravotnických záchranářů (29 %) jako původce akutní
laryngitidy uvedlo bakterii Haemophilus influenzae, která je původcem akutní
epiglotitidy, ale jako původce akutní epiglotitidy jí neuvedl žádný zdravotnický
záchranář.
8. 1 DOPORUČENÍ PRO PRAXI
Na základě kvantitativního výzkumu této bakalářská práce můžeme konstatovat,
že zdravotničtí záchranáři jsou v oblasti této problematiky celkem orientování.
Jedinou vyjímkou je akutní epiglotitida u které prokázali teoretické znalosti, ale
v oblasti terapie v terénu by nepostupovali správně. V České republice je od 1. 7. 2001
zavedené povinné očkování proti původci akutní epiglotitidy, ale ne všichni proti ní jsou
očkováni. V České republice žije několik tisíc migrantů a z nich značná část očkována
být nemusí, a proto je dobré, aby se zdravotničtí záchranáři touto problematikou
zabývali. Doporučovali bychom, aby se v rámci této problematiky dozvěděli více na
odborných konferencích, seminářích a také v rámci každoročního přezkušování na
zdravotnické záchranné službě.
Dále bychom doporučovali, aby tato problematika byla více probírána při studiu
oboru zdravotnický záchranář na vyšších odborných školách nebo vysokých školách.
Toto téma není probíráno dostatečně, z důvodu podcenění výskytu akutní epiglotitidy,
ale následky špatné diagnózy či špatného ošetření jsou velmi závažné.
63
Dále bychom byli proto, aby se toto téma probíralo, také na kurzech první pomoci
či v rámci školení první pomoci učitelů mateřských škol a učitelů I. stupně základní
školy.
Rodiče by měli být poučení od pediatrických lékařů, aby v této situaci nepanikařili
a znali základy první pomoci. Od pediatrických lékařů by měli být poučeni, že v případě
výskytu akutní laryngitidy a akutní epiglotitidy u svého dítěte by měli volat
zdravotnickou záchrannou službu a v žádném případě nevozit dítě sami na pohotovost.
64
ZÁVĚR
Cílem bakalářské práce bylo zjistit, zda zdravotničtí záchranáři Kraje Vysočina,
ovládají diferenciální diagnostiku akutní laryngitidy a akutní epiglotitidy. Stanoveného
cíle bylo dosaženo. Výsledky poukazují na to, že by se zdravotničtí záchranáři měli
v této problematice dále vzdělávat. Doporučovali bychom, aby se v rámci této
problematiky dozvěděli více na odborných konferencích, seminářích a také v rámci
každoročního přezkušování na zdravotnické záchranné službě.
Důkazem se stala položka zjišťující, jak zdravotničtí záchranáři ošetřují pacienta
s akutní epiglotitidou. Zdravotničtí záchranáři nepostupovali při ošetření pacienta
v terénu správně (položka č. 15, s. 50).
V rámci dalšího zkoumání této bakalářské bychom doporučovali, aby se tato práce
zabývala více srovnáním znalostí zdravotnických záchranářů v jiných zemích.
Nejvýznamnějším poznatkem z teoretické části je, že se tracheální intubace u dětí
provádí zásadně v inhalační anestezii a při zajištění dýchacích cest se při akutní
epiglotitidě nepodávají svalová relaxancia.
65
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
ADAMCZYK, R., 2005. Slovník zdravotnických zkratek. Praha: Triton. ISBN 80-7254-
680-5.
BARTOŠOVÁ, D., 2005. Infekční lékařství. Brno: Masarykova univerzita Brno. ISBN
80-2103791-1.
BENEŠ, J., 2009. Infekční lékařství. Praha: Galén. ISBN 978-80-7387-056-0.
BRUTHANSOVÁ, P., 2010. Diagnostika a léčba infekcí v ORL oblasti. Interní
medicína pro praxi.
BYDŽOVSKÝ, J., 2008. Akutní stavy v kontextu. Praha: Triton. ISBN 978-80-7254-
815-6.
ERTLOVÁ, F. et al., 2003. Přednemocniční neodkladná péče. Brno: NZO NZO. ISBN
80-7013-379-1.
FALTYS, R., 2011. Akutni stavy u dětí v-rámci ZZS. [on-line]. In: Sestra +. [cit. 10.
leden 2014]. Dostupné na: http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/
FEDORA, M. et al., 2012. Dětská anesteziologie. BRNO: NZO NZO. ISBN 978-80-
7013-544-0.
FEDOR, M. et al., 2006. Intenzivní péče v pediatrii. Martin: Osveta. ISBN 80-8063-
217-0.
HAHN, A. et al., 2007. Otorinolaryngologie a foniatrie v současné praxi. Praha: Grada.
ISBN 978-80-247-0529-3.
HUGO, J., VOKURKA,. M., 2009. Velký lékařský slovník, 9. I. aktualizované vydání.
Praha: Maxdorf. ISBN 978-80-7345-202-5.
HUMPL, L., 2008b. ZZS Moravskoslezského kraje. [on-line]. [cit. 10. leden 2014].
Dostupné na: http://www.zzsmsk.cz/
HUMPL, L. et al., 2008a. ZZS Moravskoslezského kraje. [on-line]. [cit. 10. leden 2014].
Dostupné na: http://www.uszsmsk.cz/
JANDA, J., 2009. Pediatrie. 4 přeložené, zcela přepracované a aktualizované vydání, 1
české vydání. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2525-3.
KAPOUNOVÁ, G., 2007. Ošetřovatelství v intenzivní péči. Praha: Grada. ISBN 978-
80-247-1830-9.
MV ČR., 2010. Ministerstvo vnitra České republiky. [on-line]. [cit. 10. leden
2014].Dostupné na: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/
66
NOVÁK, I., 2012. Akutní subglotická laryngitida. In: Postgraduální medicína. 2(1), 17-
20.ISSN:1212-4184.
NOVÁK, I. et al., 2008. Intenzivní péče v pediatrii. Praha: Galén. ISBN 978-80-7262-
512-3.
PETRÁŠ, M., 2010. Manuál očkování. 3. vydání. Praha: Marek Petráš. ISBN 978-80-
254-5419-0.
POKORNÝ, J., 2004. Urgentní medicína. Praha: Galén. ISBN 80-7262-259-5.
POKORNÝ, J. et al., 2010. Lékařská první pomoc, 2 přepracované a doplňené vydání.
Praha: Galén. ISBN 978-80-7262-322-8.
ŠEBLOVÁ, J. et al., 2013. Urgentní medicína v klinické praxi lékaře. Praha: Grada.
ISBN 978-80-247-4434-6.
SEDLÁŘOVÁ, P. et al., 2008. Základní ošetřovatelská péče v pediatrii. Praha: Grada.
ISBN 978-80-247-1613-8.
ŠPAČKOVÁ, J., 2012. Ordinace MUDr. Jany Špačkové. [on-line]. [cit. 27. únor
2014].Dostupné na: http://www.pediatrporuba.cz/
STAŇKOVÁ, M. et al., 2008. Repetitorium infekčních nemocí. Praha: Triton. ISBN
978-80-7387-056-0.
ŠTOREK, J., 2013. Urgentní medicína pro všeobecné praktické lékaře. Praha: Raabe.
ISBN 978-80-87553-96-1.
www.szu.cz
www.uzis.cz
67
PŘÍLOHY
Příloha A – dotazník
Příloha B – protokol k provedení sběru podkladů na Zdravotnické záchranné službě
Kraje Vysočina
68
Příloha A
Dobrý den,
jmenuji se Jana Malíková a jsem studentkou VŠZ obor zdravotnický záchranář. Chtěla
bych vás poprosit o vyplnění dotazníku, který je zcela anonymní, a poslouží mi
k vypracování bakalářské práce, která se zabývá akutní laryngitidou a akutní
epiglotitidou u dětských pacientů v přednemocniční neodkladné péči. Za vyplnění
dotazníku vám Děkuji.
Jak dlouho pracujete v PNP (prosím počet v letech):
Prosím zde vyplňte:
Akutní laryngitida je:
1. Původcem akutní laryngitidy je:
2. Typický věk pro akutní laryngitidu:
3. V jakém ročním období se setkáváte s akutní laryngitidou:
4. Příznaky akutní laryngitidy:
5. Léky podávané při akutní laryngitidě:
6. Jakým způsobem aplikujete léky při akutní laryngitidě:
a) per rectum b) inhalačně c) i.m. d) jiný způsob_______
7. Akutní laryngitida se vyskytuje častěji u:
69
a) chlapců b) dívek
8. Kam nejčastěji směřujete dítě s akutní laryngitidou:
b) ARO b) JIP c) dětské standartní oddělení
9. Akutní epiglotitida je:
10. Původcem akutní epiglotitidy je:
11. Typický věk pro akutní epiglotitidu:
12. V jakém ročním období se setkáváte s akutní epiglotitidou:
13. Příznaky akutní epiglotitidy:
14. Jak ošetříte dítě s akutní epiglotitidou:
15. Akutní epiglotitida se vyskytuje častěji u:
a) chlapů b) dívek
16. Kam směřujete dítě s akutní epiglotitidou:
a) ARO b) JIP c) dětské standartní oddělení
17. Křeče se vyskytují:
a) u akutní laryngitidy b) u akutní epiglotitidy c) u jiného onemocnění
70
19. Jak často se setkáváte s pacienty s akutní laryngitidou?
a) dosud jsem se nesetkal b) 1x rok c) 1x za měsíc
20. Jak často se setkáváte s pacienty s akutní epiglotitidou?
a) dosud jsem se nesetkal b) 1x rok c) 1x za měsíc
71
Příloha B