Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., Praha 5 SUICIDALNI PACIENT V PREDNEMOCNICNI PECI BAKALÁŘSKÁ PRÁCE SIMON NOVOTNÝ Praha 2014 VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o. p. s., PRAHA 5 SUICIDALNI PACIENT V PREDNEMOCNICNI PECI BAKALÁŘSKÁ PRÁCE SIMON NOVOTNÝ Stupeň vzdělání: bakalář Název studijního oboru: Zdravotnický záchranář Vedoucí práce: PhDr. Jarmila Paukertová Praha 2014 £ Z Í VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o.p.s. \ 1 se sídlem v Praze 5, Duškova 7, PSČ 150 00 Novotný Simon 3.CZZ Schválení tématu bakalářské práce Na základě Vaší žádosti ze dne 6.11.2013 Vám oznamuji schválení tématu Vaší bakalářské práce ve znění: Suicidálni pacient v přednemocniční péči Suicidal Patient in Pre-hospital Care Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Jarmila Paukertová V Praze dne: 6.11.2013 ■ doc. PhDr. Jitka Němcová, PhD. rektorka PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a všechny použité zdroje literatury jsem uvedl v seznamu použité literatury. Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním účelům. V Praze dne 20. 3. 2014 Simon Novotný PODĚKOVÁNÍ Děkuji své vedoucí práce PhDr. Jarmile Paukertové za odborné vedení, cenné rady, za vstřícnou a ochotnou pomoc a čas při tvorbě této práce. Děkuji všem, kteří mi jakkoli pomohli a poskytli mi cenné informace a rady k napsání bakalářské práce. ABSTRAKT NOVOTNÝ, Simon. Suicidální pacient vpřednemocniční péči. Vysoká škola zdravotnická, o. p. s. Stupeň kvalifikace: Bakalář (Bc). Vedoucí práce: PhDr. Jarmila Paukertová. Praha. 2014. 54 s. V první kapitole se čtenář seznamuje s jednotlivými definicemi suicidálního jednání, jak je chápáno z hlediska psychologického a sociologického. Jsou zde vymezeny základní pojmy spojené s tímto tématem tak, jak jsou definovány odborníky. Čtenáři je zprostředkováno nahlédnutí do historického vývoje pojetí sebevraždy. Kapitola druhá se již zabývá jednotlivými způsoby suicidálního chování a jednání. Ve druhé kapitole najdeme zajímavé kapitoly spojené s tématem sebevražednosti. Jsou zde vysvětleny druhy a metody suicidálního chování. Čtenáři je zde nastíněn vývoj sebevražednosti na území České republiky. Dále se práce zabývá rizikovými faktory a prevencí tohoto společensky nežádoucího jevu. Specifickou pomocí záchranáře se zabývá kapitola třetí, a to jak adekvátním chováním a komunikací záchranáře se suicidantem, tak konkrétními zdravotnickými postupy při neodkladné péči a záchraně suicidanta. Závěrečnou kapitolu této bakalářské práce tvoří praktická část. Ta používá jako metodu pro sběr dat polootevřený dotazník vlastní konstrukce. Zjišťuje názory respondentů na otázky týkající se sebevražd, ale také například i na jejich názor ovlivnění psychické pohody ročním obdobím. Čtenář se zde dozví hypotézy, které byly vysloveny na začátku výzkumu, a jejich potvrzení či vyvrácení, najde zde též podrobně vypracovány odpovědi respondentů pomocí grafů a komentářů. Klíčová slova: Suicidium. Suicidant. Suicidální chování. Suicidální jednání. První pomoc. ABSTRACT NOVOTNY, Simon. Suicidal patients in pre-hospital care. Medical College, o. p. s. Level of qualification: Bachelor (Be). Supervisor: Jarmila Paukertova, PhD. Prague. 2014. 54 pages. The first chapter deals with definitions of suicidal conduct from both the psychological and the sociological point of view. Here are specified the basic concepts connected with the subject matter as they are defined by experts. Presented is also an outline of the historical development of the approaches to the phenomenon of suicide. The second chapter deals with specific practices of suicidal behavior and conduct. We find here interesting sections connected with the topic and are introduced to an outline of the development of the proclivity to suicide in the Czech Republic. The work is also dealing with the risks and the manner of prevention of this socially undesirable event. The third chapter deals with the specific assistance of the paramedic concerning his/her adequate conduct and communication with the suicidal person and the concrete medical techniques in the case of an urgent care for and rescue of such a person. The concluding chapter of this bachelor thesis is practical. The method for gathering data is a half-open self-made questionnaire. Its purpose is to find out the opinions of the respondents questioned about suicide, including their views of the possible influence of the time of the year on human psyche. The reader will see which of the hypotheses stated at the beginning of the research were confirmed or refuted and will find here a detailed graphic description and a commentary of the answers of the interviewed respondents. Keywords: Suicide. Suicidal behavior. Suicidal conduct. First aid. OBSAH SEZNAM OBRÁZKU, TABULEK A GRAFU SEZNAM ZKRATEK ÚVOD 11 1. SEBEVRAŽDA Z OBECNÉHO POHLEDU 12 1.1. VYMEZENÍ POJMŮ 13 1.1.1. SUICIDÁLNÍ MYŠLENÍ 14 1.1.2. SUICIDÁLNÍ POKUS 14 1.1.3. SUICIDIUM 15 1.2. HISTORIE 15 2. SPECIFIKA SEBEVRAŽEDNÉHO CHOVÁNÍ 18 2.1. DRUHY SUICIDÁLNÍHO CHOVÁNÍ 18 2.1.1. BILANČNÍ SEBEVRAŽDA 18 2.1.2. ÚČELOVÉ SEBEVRAŽEDNÉ JEDNÁNÍ 19 2.1.3. ZKRATKOVITÉ SUICIDÁLNÍ JEDNÁNÍ 20 2.1.4. ROZŠÍŘENÁ SEBEVRAŽDA 20 2.1.5. INSPIROVANÉ SEBEVRAŽDY 20 2.1.6. KUMULOVANÉ SEBEVRAŽDY 21 2.1.7. ZVLÁŠTNÍ TYPY SEBEVRAŽD 21 2.2. METODY SUICIDÁLNÍHO CHOVÁNÍ 21 2.2.1. OBĚŠENÍ 22 2.2.2. INTOXIKACE 23 2.2.3. SKOK POD JEDOUCÍ PŘEDMĚT 23 2.2.4. SKOK Z VÝŠKY 24 2.2.5. ZASTŘELENÍ 24 2.2.6. ŘEZNÉ A BODNÉ RÁNY 24 2.2.7. UTOPENÍ 25 2.2.8. UPÁLENÍ 25 2.3. MOTIVY SUICIDÁLNÍHO JEDNÁNÍ 25 2.4. VÝVOJ SEBEVRAŽEDNOSTIV ČR 27 2.5. RIZIKOVÉ FAKTORY 31 2.6. FAKTA A MÝTY 33 2.7. PREVENCE SUICIDÁLNÍHO CHOVÁNÍ 35 2.8. PRÁVNÍ ASPEKTY SUICIDÁLNÍHO CHOVÁNÍ 36 3. SUICIDÁLNÍ PACIENT V PŘEDNEMOCNIČNÍ PÉČI 38 3.1. OBĚŠENÍ 39 3.2. INTOXIKACE 40 3.3. SKOK Z VÝŠKY NEBO POD JEDOUCÍ PŘEDMĚT 41 3.4. ŘEZNÉ, BODNÉ A STŘELNÉ RÁNY 41 3.5. UTONUTÍ 42 3.6. UPÁLENÍ 43 4. PRAKTICKÁ ČÁST 44 4.1. ÚVOD DO PRAKTICKÉ ČÁSTI 44 4.2. POUŽITÉ METODY 44 4.3. CHARAKTERISTIKA VÝZKUMNÉHO VZORKU 44 4.4. HYPOTÉZY 47 4.5. VYHODNOCENÍ A ZPRACOVÁNÍ HYPOTÉZ 48 5. DISKUSE 63 ZÁVĚR 65 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 66 PŘÍLOHY SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ Obrázek 1 Sebevraždy podle krajů a okresů 30 Tabulka 1 Počet sebevražd podle počtu provedení 22 Tabulka 2 Počet sebevražd v j ednotlivých letech 31 Graf 1 Vývoj počtu sebevražd 28 Graf 2 Počet sebevražd mužů na j ednu sebevraždu ženy 29 Graf 3 Pohlaví respondentů 45 Graf 4 Věk respondentů 45 Graf 5 Bydliště respondentů 46 Graf 6 Nejvyšší vzdělání respondentů 46 Graf 7 Postoj k sebevraždě (celkem) 48 Graf 8 Postoj k sebevraždě (muži) 49 Graf 9 Postoj k sebevraždě (ženy) 49 Graf 10 Nej častější důvod k sebevraždě dle respondentů 50 Graf 11 Úvaha respondentů o smyslu života 51 Graf 12 Smysl života dle respondentů 51 Graf 13 Úvaha respondentů nad sebevraždou (celkem) 52 Graf 14 Úvaha respondentů nad sebevraždou (muži) 53 Graf 15 Úvaha respondentů nad sebevraždou (ženy) 53 Graf 16 Důvody respondentů nad úvahou sebevraždy 54 Graf 17 Potencionální důvody respondentů nad úvahou sebevraždy 55 Graf 18 Ovlivnění respondentů ročním obdobím (celkem) 56 Graf 19 Ovlivnění respondentů ročním obdobím (muži) 56 Graf 20 Ovlivnění respondentů ročním obdobím (ženy) 57 Graf 21 Nej kritičtější měsíce (roční období) dle respondentů 57 Graf 22 Úvahy respondentů nad způsobem sebevraždy (celkem) 58 Graf 23 Úvahy respondentů nad způsobem sebevraždy (muži) 59 Graf 24 Úvahy respondentů nad způsobem sebevraždy (ženy) 59 Graf 25 Počet respondentů s pokusem o sebevraždu 60 Graf 26 Důvody respondentů k pokusu o sebevraždu 61 Graf 27 Reakce respondentů na člověka uvažující o sebevraždě 61 SEZNAM ZKRATEK ARO anesteziologicko-resuscitační oddělení ČSÚ český statistický úřad EKG elektrokardiograf HIV virus lidské imunitní nedostatečnosti i.o. intraoseální cesta i.v. intravenózni cesta KPR kardiopulmonální resuscitace OSPOD orgán sociálně-právní ochrany dětí P puls PEEP pozitivní tlak na konci výdechu SpC>2 saturace krve kyslíkem TK krevní tlak ÚVOD Jeden z důvodů, proč jsem si vybral téma o suicidium pro svoji bakalářskou práci, byl můj zážitek z devíti let. Tehdy jsem byl přítomen dokonanému suicidálnímu pokusu patnáctileté slečny, která vyskočila z pátého patra. Dodnes si velmi intenzivně pamatuji svoje pocity, že jí už nikdo nemůže pomoci a úvahy o tom, proč to vlastně udělala a jestli se tomu dalo předejít. Také mě ovlivnilo to, že moje kamarádka ze základní školy již v době konce našeho studia na škole střední spáchala sebevraždu, opět skokem z okna ze sedmého patra. Věděl jsem, že má problémy se závislostí na pervitinu, ale přesto mě to velmi šokovalo. Opět jsem si říkal a dodnes o tom uvažuji, jestli se tomu nedalo zabránit. Druhým důvodem mého výběru tématu byly dva výjezdy k suicidálním pacientům během odborné praxe v průběhu vysokoškolského studia. To mě vedlo k zamyšlení, jak je možné, že v jednadvacátém století ve společnosti neohrožené válkou, hladomorem či přírodními katastrofami, stále přibývá počet lidí, kteří si dobrovolně sami berou život. Proto jsem se rozhodl, že psaní bakalářské práce využiji jako možnost prozkoumat téma suicidálního pacienta. Přestože v naší společnosti již došlo k odtabuizovaní tohoto fenoménu, stále je to téma, o kterém se příliš nemluví, jakoby se ho lidé obávali. Svoji prací chci na toto vážné společenské téma upozornit, ale také posunout z roviny obav do roviny zájmu, neboť dobrovolný odchod každého jednotlivého člověka si náš zájem plně zaslouží. V neposlední řadě si tato práce dává za cíl přivést zvídavého čtenáře k zamyšlení se nad smyslem života obecně, k zamyšlení se nad životem svým, k poznání sama sebe a zodpovědnému nalezení svojí vlastní nejlépe prožívané životní cesty. 11 1 SEBEVRAŽDA Z OBECNÉHO POHLEDU Sebevražda, suicidum, je akt vědomého a úmyslného ukončení vlastního života. Tento způsob úmrtí tvoří asi 1,5 % z celkového počtu úmrtí. Světová zdravotnická organizace přijala v roce 1968 definici tohoto znění: Sebevražedný čin je útok proti vlastní osobě s různým stupněm úmyslu zemřít. Sebevražda je pak sebezničující čin s fatálním výsledke . Mnohem častěji (80 % případů) sebevraždu páchají muži. Podle odborníků je tento poměr způsoben zejména tím, že muži jsou v této činnosti důslednější. Pokud se k takovému kroku rozhodnou, čin skutečně vykonají. Volí přitom střelnou zbraň nebo oběšení, kde je šance na záchranu velmi malá. Zeny oproti tomu přistupují spíše k predávkovaní léky a lékařům se daří je zachránit. Většinou se jedná o sebevraždy demonštratívni, podle statistik ženy takové pokusy dělají 4x častěji než muži. Nejčastěji k tomuto činu přistupují lidé mezi 45 a 50 lety, nejčastějším způsobem je oběšení. Podle výzkumů je 30-90 % sebevražd spojeno s psychickými poruchami, typicky s depresemi, závislostí na alkoholu, schizofrenií a poruchami osobnosti, nejvíce s emočně nestabilní a antisociální. (KOUTEK, KOCOURKOVÁ, 2007) K sebevraždě plánované neboli bilanční se člověk uchyluje převážně tehdy, nevidí-li důvod, proč žít dál, například těžce nemocný. Sebevražda impulzivní neboli zkratkovitá je sebevražda z náhlého popudu, přichází jako reakce na nějakou aktuální událost. Tou může být úmrtí blízkého člověka nebo špatné vysvědčení v případě dětského sebevraha. Předstíranou sebevraždu nazýváme demonstrační, kdy člověk nejedná s úmyslem se zabít, ale využívá tohoto aktu jako nástroje k citovému vydírání, k manipulaci s druhými, případně k zajištění pozornosti ostatních. Sebevraždu plánuje vždy tak, aby byl zachráněn. V krajním případě tento druh sebevraždy může být jakýmsi voláním o pomoc. K úplnému výčtu připomeňme ještě sebevraždu jako formu protestu, která je konána většinou z politických důvodů. Chce upozornit široké okolí na negativní politické či společenské jevy a patří sem i protestní hladovka, která může končit i smrtí. (KOUTEK, KOCOURKOVÁ, 2007) 12 1.1 VYMEZENI POJMU Sebevražda je odvozena z latinského názvu od slov sui - sebe a ceadere - zabít, což znamená sebezabití. Tento termín zavedl do literatury roku 1651 W. Charleton. Do té doby se používaly termíny typu způsobit si vlastní smrt, zahynout vlastníma rukama apod. Vymezení pojmu sebevražda se věnovala řada psychologů, filosofů a dalších odborníků. Obecně termín sebevražda označuje takový čin, při kterém si člověk záměrně vezme svůj vlastní život. Ovšem definic samotného pojmu existuje mnoho, neboť každý autor si vytvořil svoji vlastní. Sebevražda neboli suicidium, je úmyslně vědomý akt, více či méně promyšlený k ukončení vlastního života, obvykle jako reakce na tíživou situaci spojenou se ztrátou smyslu života. Člověk, který se o tento akt pokusí, se nazývá suicidantem (sebevrahem). Suicidantem je ten, kdo činí konec svému životu úmyslně a vědomě, kdo si smrt přeje a očekává, že si svým činem smrt přivodí. Suicidalita (sebevražednost) je úmyslná agrese vůči vlastní osobě s cílem přivodit si smrt. Pokud při sebevražedném jednání nedojde ke smrti, hovoříme o neúspěšném sebevražedném pokusu. (KLIMENTOVA, 2002 s. 110) Tomáš Garique Masaryk rozděluje sebevraždu v širším slova smyslu a užších slova smyslu. V širším smyslu slova rozumí se jí ten nepřirozen neúmyslným vsakováním člověka v životní proces... V tom smyslu je na příklad sebevrahem ten, kdo pro nemravný nebo nemoudrý život nalezne předčasnou smrt. (MASARYK, 2002, s. 16) Tento druh sebevraždy označuje jako sebezabití. V užším a vlastním smyslu je naproti tomu jenom ten sebevrahem, kdo učiní svému životu konec úmyslně a vědomě, kdo si smrt jako takovou přeje a je si jist, že si svým jednáním neb opomenutím smrt přivodí. (MASARYK, 2002, s. 16) Dále také Dürkheim chápal sebevraždu jako každý případ úmrtí, který je přímým nebo nepřímým výsledkem činu nebo opomenutí spáchaného jedince, o němž věděl, že vede ke smrti. Ovšem jako nejlépe vyhovující se zdá být Stengelova definice, která sebevražedné jednání charakterizuje jako záměrný a sebepoškozující akt, při němž si osoba, která se ho dopouští, nemůže být jistá, zda jej přežije. V této definici můžeme nalézt jak vědomý úmysl jedince zemřít, tak i vědomé či nevědomé rozpolcení ke smrti a také nejistotu ve výsledku tohoto aktu. (KOUTEK, KOCOURKOVÁ, 2007, s. 12) Podle Josefa Viewegha je sebevražda takový způsob autodestruktivního jednání, který zřetelně vyjadřuje úmysl jedince dobrovolně ukončit vlastní život 13 a cílevědomou snahu zvolit k tomuto účelu prostředky, u nichž možno předpokládat, že k zániku života povedou. (VIEWEGH, 1996, s. 19) 1.1.1 SUICIDÁLNÍ MYŠLENÍ S myšlenkou skoncovat se životem si pohrává ve svém životě téměř každý člověk. Tyto myšlenky patří především k dospívání, ale ve většině případů se jedná pouze o sebevražedné nápady, bez větší intenzity a zcela se u nich postrádá i tendence k realizaci. Ovšem i samotné myšlenky a úvahy mohou být pro některé jedince velice nebezpečné, zvláště pokud se stanou natolik intenzivními, že se jimi dotyčný začne zabývat převážnou částí svého času. A v tomto případě se již dá hovořit o určité formě sebevražedného chování. Je to prvotní fáze, která předchází následujícím závažnějším úvahám a může vést až k samotné realizaci. Při zkoumání sebevražedných myšlenek je nutné se zabývat hodnocením jejich intenzity. Důležitým faktorem pro posouzení jejich nebezpečnosti je jejich konkrétnost. Zcela jinak jsou posuzovány myšlenky pouze na realizaci sebevraždy, oproti jasné představě. Pokud má dotyčná osoba jasnou představu o svém plánovaném činu, znamená to například, že si dotyčný již opatřuje potřebný materiál k jejímu vykonání a realizace má jasný cíl a odhodlání, tak sebevražedné myšlenky přechází v sebevražedné tendence. Sebevražedné tendence jsou dalším krokem či stupněm k uskutečnění sebevraždy a jejich závažnost je podstatně vyšší. (KOUTEK, KOCOURKOVÁ, 2007) 1.1.2 SUICIDÁLNÍ POKUS Pokus o sebevraždu je jeden z dalších stupňů, který je definovaný jako každý život ohrožující akt s úmyslem zemřít, avšak nikoli s letálním koncem. Jediná otázka zní, zda je rozdíl pouze kvantitativní, což by znamenalo nepovedený pokus o sebevraždu, neboje kvalitativně odlišnou formou sebevražedného jednání. Zvláštním případem nedokonaného suicidálního jednání je parasuicidium, které je chápáno jako suicidální pokus, u něhož není přítomen úmysl zemřít. Nicméně se také můžeme setkat i s přímou simulací sebevražedného jednání, kdy se jedná o předstírání. Jeho účelem je něčeho dosáhnout, případně se něčemu nepříjemnému vyhnout. Takový pokus bývá označován jako demonštratívni. Při pokusech jde tedy spíše o sebepoškozování, ale i to může skončit letálně, jestliže je pokus nepřiměřený a neslučitelný s fází pokusu. (KOUTEK, KOCOURKOVÁ, 2007) 14 1.1.3 SUICIDIUM Sebevražda je čin, při kterém si člověk záměrně vezme svůj vlastní život. Sebevraždou se kromě psychologie zabývá také filozofie, sociologie a medicína. Z hlediska medicíny a sociologie je její zkoumání z části zaměřené pouze na závěrečný čin a krátký časový úsek před činem. Psychologie klade důraz na zkoumání delší části života a situace, které sebevraždě předcházeli. Bere samotný čin jako závěr dlouhodobého procesu. Bezprostředně spouštěcí činitel může být zcela náhodný ve vztahu k pravé příčině či situaci, která dotyčného trápí. Při objasňování je nutné rozlišovat mezi příčinami a motivy. Motivy vedoucí k sebevraždě bývají z oblasti intrapsychické a z problémů ohrožení. Oproti sebevražedným pokusům se liší i zvolené metody. Sebevraždu můžeme rozdělit na několik typů. Podle Durkheima byly definovány tři „etiologické typy" sebevražd: anomický, egoistický a altruistický. Anomická sebevražda je důsledkem silného porušení rovnováhy společenské organizace, jako příklad uvádí prudký a výrazný pokles hospodářské prosperity. Egoistický typ sebevraždy je motivován přetržením vazeb jedince k druhým lidem, například při ztrátě blízké osoby. Altruistický typ je obětování se za společnost. (KOUTEK, KOCOURKOVÁ, 2007) 1.2 HISTORIE Sebevražda je odvozena z latinského názvu od slov sui - sebe a ceadere - zabít, což znamená sebezabití. Tento termín zavedl do literatury roku 1651 W. Charleton. Do té doby se používaly termíny typu způsobit si vlastní smrt, zahynout vlastníma rukama apod. Sebevražedný čin je součástí společnosti již od dávných dob. První zmínky se objevují už staletí před naším letopočtem. V písemných památkách starých kultur Indie, Cíny a Japonska patřila sebevražda k přirozeným způsobům smrti. Postoje a pohledy společnosti k sebevraždě se v průběhu vývoje lidské společnosti vyvíjely a měnily. Staří Keltové a Skandinávci považovali přirozenou smrt za postupnou a pouze smrt na bojišti za čestnou. Ve starém Řecku a zejména v Římě doby císařství byl odchod ze světa sebevraždou dosti rozšířený. Náboženství hrálo vždy významnou roli k přístupu k sebevraždám. Křesťanství se k sebevraždě stavělo jednoznačně negativně, hodnotilo ji 15 jako vzpouru vůči Bohu a pro křesťana byla smrtelným hříchem. Ti, kteří si takto zvolili odchod ze světa, nebyli pohřbeni do půdy hřbitova, ale byli pohřbívání za hřbitovní zdí. V důsledku tohoto postoje ve středověku pravděpodobně výrazně sebevražd ubylo, i když jistě nevymizely zcela. Častějším jevem se sebevražda stala v dobách renesance. V průběhu 18. a 19. století docházelo k vzestupu sebevražedného jednání. Sebevražda se mnohem častěji týkala lidí žijících ve městech, protože díky vlivu průmyslové revoluce došlo ke stěhování obyvatel z venkova do měst a prudkému nárůstu počtu městského obyvatelstva. Na přelomu 18. a 19. století nastává zásadní obrat v posuzování sebevraždy jako takové. Sebevražedné chování a příčiny tohoto jevu je podrobeno vědeckému zkoumání. Na počátku 19. století doktor Dominiqua Esquirola a Moreaua Tours vytvořili jako první teorii sebevraždy, kdy tvrdili, že pouze duševně nemocné osoby mohou mít sebevražedné chování. Maurice Haldwacha a jeho teorie připouštěla vliv sociálního klimatu na touhu zemřít. Další teorie se objevuje na konci 19. století, kdy Emil Dürkheim, zakladatel moderní sociologie, připouští možnost, že sebevražedný čin může spáchat i osoba bez duševního onemocnění a neschopnosti čelit svým osobním problémům. V roce 1930 byl u nás zveřejněn v Masarykových dílech první přehled sebevražednosti. V druhé polovině 19. století u nás prudce vzrůstal počet sebevražd v průmyslových oblastech na území Cech a ve Slezsku. V průběhu 20. století se dokonané suicidium stává dosti častým jevem. U sebevraždy není jednoznačně možné charakterizovat, jestli se jedná převážně o mužskou anebo ženskou část populace a zároveň není možno posuzovat sebevraždu podle věku. Sebevražedné chování a zejména jednání v globálním měřítku nesouvisí s věkem suicidanta. (KOUTEK, KOCOURKOVÁ, 2007) Zajímavostí jsou historické premiéry sebevražd. V roce 1851 vedoucí lékař královské nemocnice ve Vídni Reyer byl prvním sebevrahem, který použil chloroform. Ve stejné době byla provedena jiným lékařem první sebevražda Kochovým bacilem, když si muž vstříkl do žil emulzi ze živých Kochových bacilů. Jeho čin následoval další lékař, který emulzi nahradil nikotinovým koncentrátem. V 19. století ve Vídni stařec zvolil způsob sebevraždy zatlučením osmicentimetrových hřebíků těžkým kladivem do temene. 21. březen 1969 je dnem první sebevraždy v kosmu, kdy si Walter Moore ve výšce 25 000 metrů dobrovolně strhl kyslíkovou masku a ihned zemřel. Roku 1974 si vzal život důchodce v Sochaux provrtáním lebeční stěny elektrickou vrtačkou. Téhož roku byla spáchána první sebevražda v přímém přenosu před očima televizních diváků, kdy se mladá hlasatelka zpráv zastřelila revolverem. V červnu 1982 se Alexandre Cotte 16 rozhodl vykonat sebevraždu přímo v soudní síni spolknutím kyanidu. Premiéru sebevraždy v roce 1985 kotoučovou pilou měl Němec Robert Cott, kdy své tělo rozřízl na dvě půlky. Ve Štrasburku byla vykonána první sebevražda podchlazením v chladničce, a to v roce 1983. Téhož roku se dobrovolně ze svého lana odpoutal alpinista do propasti hluboké 200 metrů. V 90. letech se objevují intoxikační sebevraždy, např. radioaktivní látky přimíchané do bílého vína. (MONESTIER, 2003) 17 2 SPECIFIKA SEBEVRAŽEDNÉHO CHOVÁNÍ U suicidálního chování a jednání rozlišujeme různé formy: Od suicidálních myšlenek a tendencí přes suicidální pokus až po letálně končící dokonané suicidium. Pro posouzení nebezpečnosti sebevražedného jednání i pro jeho výsledek má význam způsob, jakým chtěl postižený svého úmyslu docílit. Při vyšetření se tíž zaměřujeme na motivy, které k tomuto jednání vedly. (KOUTEK, KOCOURKOVÁ, 2007, str. 27) 2.1 DRUHY SUICIDÁLNÍHO CHOVÁNÍ Nej četnější formou jsou suicidální myšlenky, které se dotyčné osobě honí hlavou a které zpravidla předcházejí samotnému suicidálnímu jednání. Následované jsou suicidálním pokusem, který se může stát dokonanou sebevraždou. Zvláštním suicidálním chováním je tzv. parasuicidim, kdy se pacient snaží o sebevraždu za demonstrativním účelem. Kromě toho zde bývají zařazeny i inspirované sebevraždy, kdy jedinci může být ku pomoci různé dílo, film nebo reportáž, kde je sebevražda velice podrobně popsána. (KOUTEK, KOCOURKOVÁ, 2007) 2.1.1 BILANČNÍ SEBEVRAŽDA Z hlediska lékařství spadá sebevražda do kompetence psychiatrie a v širším smyslu do sociálního lékařství. V medicíně je kladena otázka, zda je sebevražda patologický proces nebo jestli se objevuje u somaticky a psychicky zdravých lidí. Lidský pud sebezáchovy je u duševně zdravých lidí natolik silný, že může být překonán pouze v té době, když je oslaben nebo narušen. Pud sebezáchovy není jediným kritériem a není podmínkou pro spáchání sebevraždy, ale hraje zde důležitou roli systém hodnot. V posledních letech se stále více odborníků shoduje na tom, že sklon k sebevražednému jednání se vyskytuje i u osob, které nemají somatickou nebo psychickou poruchu. A právě nepatologická sebevražda se nazývá bilanční sebevraždou. Bilanční sebevraždu provede osoba racionálně myslící na základě bilance ve svém dosavadním životě. Tato osoba zvažuje kladné a záporné stránky svého bytí a uvědomuje si určitý žebříček hodnot. Na základě svých priorit a žebříčku hodnot sem patří případy lidí, kteří se 18 rozhodli sáhnout si na život z důvodů silně subjektivních. Jako případ můžeme uvézt osoby, které trpí závažnou nevyléčitelnou nemocí atd. Tomuto způsobuje blízká biická sebevražda, což je čin provedený v normálním duševním stavu člověka. Motiv vychází z reality. Při hodnocení těchto sebevražd se odlišují patologické motivy. Suicidální vývoj bilančního typu podle Viewehga tvoří celek s jednotlivými relativně samostatnými etapami. Všechny tyto vývojové etapy obsahují protichůdné tendence usmrtit se a zůstat naživu. Musí být ovšem překonán pud sebezáchovy a to díky hodnotovým prostředkům. V průběhu také dochází k tomu, že se původní zážitky znegují. U bilanční se rozlišují tři výrazné etapy. První je suicidální tendence, kdy smrt, která se dříve jedinci jevila jako antimonie života, je nyní začleněna do kontextu jeho života. Člověk dochází k závěru, že v životním boji mu může pomoci k vyřešení jeho osobních problémů smrt. Dále přechází tendence v sebevražedný pokus, který představuje v suicidální m životě kvalitativní zlom, člověk přijímá sebevraždu za závazné osobní řešení. Někdy člověk při pokusu dosáhne právě toho upozornění na sebe a nemá zapotřebí dělat další pokus anebo dokonce zjistí, že není schopen dokonané sebevraždy. V případě, že nedosáhne vytouženého uspokojení, přechází do poslední fáze a tou je dokonaná sebevražda. Sebevražedné tendence nabývají na síle a člověk ztrácí schopnost jednat jinak než suicidálně. Váhá-li ještě s provedením činu, jde o nasbírání odvahy k překonání pudu sebezáchovy. Nebo dává někdy sebevrah také poslední šanci osudu, náhodě, která mu dá znamení, zda má zůstat naživu. Zdánlivě banální příhody hrají důležitou roli v závěrečném impulsu, který mnohdy jen málo souvisí se samotným motivem. (KOUTEK, KOCOURKOVÁ, 2007) 2.1.2 ÚČELOVÉ SEBEVRAŽEDNÉ JEDNÁNÍ Toto jednání je charakterizováno tím, že jeho cílem není smrt, ale řešení nějaké svízelné situace. Tomuto jednání je podobné demonštratívni suicidálnímu jednání. Jediným a velice podstatným rozdílem je, že při účelovém jednání je tento cíl sledován nevědomě a při demonstrativním vědomě. I při těchto jednáních mohou tyto činy skončit letálně. Smrtí může nešťastnou náhodou skončit i simulace sebevražedného jednání, které bývá často s účelovým či demonstrativním jednáním zaměňováno. Na rozdíl od nich je simulace právě vědomé předstírání, které lidé činí za účelem vyhnout se nějaké nepříjemné situaci. (KOUTEK, KOCOURKOVÁ, 2007) 19 2.1.3 ZKRATKOVITÉ SUICIDÁLNÍ JEDNÁNÍ Je takové sebevražedné jednání, při němž jedinec jedná zkratkovitě. Obecně je zkratkovité jednání charakterizováno jako takové jednání, které jde co nejrychleji ke stanovenému cíli, bez jakýchkoliv ústupků a bez zamyšlení se nad jinými výhodami a možnostmi či nevýhodami zvoleného řešení. Záměrem jedince je, aby co nejrychleji vyřešil těžkou situaci, dostal se z ní a to i za cenu vlastního života. Zvláštní forma takového jednání je takzvaná suicidální dohoda, která spočívá v dohodě dvou a více lidí, že spáchají sebevraždu společně. Často bývá jeden z nich induktorem takového jednání, který přesvědčí o nutnosti a vhodnosti zemřít toho druhého. Jedná se o případy hromadných sebevražd náboženských sekt pod vlivem duševně nemocného jedince a jeho idejí. (KOUTEK, KOCOURKOVÁ, 2007) 2.1.4 ROZŠÍŘENÁ SEBEVRAŽDA Rozšířená sebevražda má patologický podklad a jedná se o případ, kdy duševně nemocný člověk pod vlivem depresivního prožívání a imperativních halucinací spáchá sebevraždu a vezme sebou ještě někoho ze svého blízkého okolí. Dost často se plete právě ona rozšířená sebevražda se sebeobětováním, kdy smrt má význam oběti ve prospěch jiných, ať již společnosti nebo idealistických cílů. Nelze ale tuto formu chápat jako sebevraždu, neboť zde není vědomá touha po smrti. Jako sebevraždu nelze ani chápat suicidium člověka, který trpí určitou psychickou chorobou, při které si sáhne na svůj vlastní život. (FRANKEL, 1998) 2.1.5 INSPIROVANÉ SEBEVRAŽDY Inspirované sebevraždy ovlivňují rozhodování lidí. Inspirovaná sebevražda se dá chápat jako jeden ze způsobů suicidia. Například v roce 1774 vyšlo dílo od J.W.Goetha, které nese název Utrpení mladého Werthera, kde je popsána romantická sebevražda hlavního hrdiny z nešťastné lásky. Toto dílo inspirovalo k ukončení života značný počet čtenářů. Dalším příkladem může být spáchání sebevraždy hvězdy Marilyn Monroe. Po sebevraždě filmové hvězdy Marilyn Monroe v roce 1962 vzrostl počet sebevražd během jednoho měsíce o 12 %, tedy o 197 vražd navíc. (Frankel, 1998, str. 18) Phillipsova studie z let 1973 - 1979 zjistila, že počet sebevražd dospívajících se v týdnu po odvysílání zprávy zvýšil o 7 %, ale mezi dospělými zůstal stejný. Dá se tedy 20 říci, že zveřejnění může člověka inspirovat, přivést ho na myšlenky, jak vyřešit svůj stávající problém v případě, že se zrovna nachází v těžké životní situaci. Televizní zprávy, noviny či knihy mohou být vyvolávacím faktorem, ale převážně jen u jedinců, kteří se nacházejí v krizové situaci. (FRANKEL, 1998) 2.1.6 KUMULOVANÉ SEBEBRAŽDY Kumulované sebevraždy neboli několik sebevražd za sebou v jedné komunitě jsou v relativně krátkém časovém období. Mohou se vyskytnout ve vojenských kasárnách, internátních školách, kolejích, psychiatrických léčebnách a vězeních. K těmto sebevraždám napodobením jsou náchylní především adolescenti v důsledku hledání své vlastní identity. (FRANKEL, 1998) 2.1.7 ZVLÁŠTNÍ TYPY SEBEVRAŽD Mezi zvláštní typy sebevražd můžeme uvést několik příkladů. Velmi známá je japonská rituální vražda SEPPOKU, častěji známá jako harakiri. Dalším typem je sebevražda cizí rukou. Sebevrah například zadrží rukojmí. Cílem jeho jednání je dosažení úmrtí bezpečnostními složkami. V případě akutního nebezpečí může dojít k zásahu a skutečnému zabití sebevraha, pak je důležité zabránit tomu, aby neublížil další osobě. Další, velice známý způsob, je kamikadze. Na konci druhé světové války byl tento pojem použit pro označení pilotů, kteří se s letouny napěchovanými trhavinou vrhali na spojenecké lodě. V zemích mimo Japonsko je toto slovo používáno jako všeobecné označení pro sebevražedného útočníka. (FRANKEL, 1998) 2.2 METODY SUICIDÁLNÍHO CHOVÁNÍ Dle českého statistického úřadu je od roku 1994 v České republice v platnosti 10. revize Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a příčin smrti, sebevraždy jsou klasifikovány pod kódy X60 - X84, kdy způsob úmrtí metodou úmyslného sebepoškození oběšením, (u) škrcením a (za)dušením náleží označení X70, úmyslným intoxikacím X60 - X69, úmyslnému zastřelení X72 - X75, úmyslným skokem z výšky X80, ostrým předmětům X78, skokem pod jedoucí předmět X81, utopením X71 a sebevražda upálením je klasifikována kódem X76. Pokud daná příčina v publikaci 21 uvedená není, znamená to, že v daném období nebylo na tuto príčinu žádné úmrtí zaznamenáno. Jako například chybějící X77, které odpovídá úmyslnému sebepoškození vodní parou, horkými výpary a horkými předměty. (CSU, 2011) Tabulka 1 Počet sebevražd podle počtu provedení Rok Obéíení Intoxikace Zastřeleni Skok z výiky Řezné a bodné rány Skok pod jedoucí předmět Utopeni Upáleni ludušem) Ostatní Celkem : ■ ■•! ::: : ; 167 . ■ 29 . 41 ! •' '. : 971 285 172 163 45 21 23 3 50 1733 : ' i 94 b 205 159 :: ■ 43 25 27 39 1 195 : - 53 22 29 0 32 li ■■■ : < <- 983 : 120 65 M 13 1 ••- 1613 9.11 179 187 142 58 28 34 5 34 1610 : ■; : 14 3 l- 35 •1 12 !• ; ' 2001 930 163 193 14K 57 42 43 8 39 1623 929 162 : 124 63 3! 21 3 37 1534 ' 9 • 181 205 154 55 44 25 13 43 1719 : .'■ : • : ; 2 8 ■ ľ. 8: 2005 H 152 139 117 4 ■ 26 .' 27 15 04 ■ ■ ::■ 164 : 57 38 20 4 17 ■ 136 147 123 52 29 6 21 1375 - 862 141 130 131 K 17 17 9 16 1179 . " • 981 122 '-. i 0 '.• 1464 141 146 113 65 32 18 1 16 I : . ' i ■ 121 186 129 54 49 23 6 28 i . :: .. 175 ::: 1 . . li '• 1994-2012 18354 1018 ■ -1 ua • mo Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/publ/4017-13-r_2013 2.2.1 OBĚŠENÍ Oběšení je poměrně rozšířeným způsobem sebevraždy. Je snadno dostupný a při správném provedení je bezbolestný. Celkem rozeznáváme dva způsoby úmrtí v důsledku oběšení. Prvním způsobem úmrtí je zlomení vazu. V tomto případě nastává smrt okamžitě a sebevrah prakticky ani necítí žádnou bolest. Aby takový bezbolestný způsob sebevraždy nastal, je potřeba splnit několik podmínek. Hlavní podmínkou je dostatečná výška, během které dosáhne sebevrah dostatečné rychlosti nutné ke zlomení krční obratlů. Zároveň se výška pádu nesmí přehnat, protože může dojít i k oddělení hlavy od těla. Při nedostatečné výšce naopak nastává smrt udušením. Ta už není rychlá a může trvat až 40 minut. Oběšení bylo a zůstává nej rozšířenější technikou. Jinou specifickou vlastností tohoto způsobu sebevraždy je různorodost prostředků k oběšení. Zcela nej používanější je pochopitelně provaz, dále přicházejí na řadu kravata, kapesník, 22 rozstříhané prádlo, tkaničky, podvazky, opasky, ale také elektrická šňůra a řemen. (MONESTIER, 2003) 2.2.2 INTOXIKACE Sebevražda otravou je zejména oblíbená mezi ženami, ale pro jednoduchost provedení je všeobecně velice rozšířena. K otravě je možné použít prakticky jakoukoliv látku. Hojně jsou užívaná farmaka, která převládají hlavně u žen. Všechna sedatíva ve velkém množství v kombinaci s alkoholem dokáží způsobit smrt. Dalšími oblíbenými farmaky jsou hypnotika. Specifickou skupinu tvoří zdravotníci, kteří mají často přístup k anestetikům, která si aplikují v mnohonásobné dávce ve formě infúze. V podstatě se jedná o klidné usnutí s následnou ztrátou dýchání. Další možností je otrava přírodními jedy. Mohou to být jednak výtažky z rostlin, které obsahují srdeční glykosidy, jako je například náprstník, hlaváček jarní, konvalinka nebo durman obecný, jenž se stále častěji objevuje jako okrasná květina. Velmi nebezpečný je tis. Není proti němu antidotum a smrt nastává následkem naprosto atypické poruchy rytmu. Jako sebevražedný prostředek lze využít i extrakt z různých hub. K sebevražedným intoxikacím dochází i při predávkovaní různými drogami, jako je např. heroin či pervitin. Tzv. „zlatá dávka" se popisuje ve všech literaturách zabývajících se drogovou problematikou. Otrávit seje možné i pomocí plynů. V domácnosti se dá využít zemní plyn, který se používá ve sporácích k vaření. Existují i případy, kdy se sebevrah otrávil výfukovými plyny z automobilu. (MONESTIER, 2003) 2.2.3 SKOK POD JEDOUCÍ PŘEDMĚT Vývoj a aplikace technologických poznatků se promítla i v nárůstu možností pro vykonání sebevraždy. Dnes je alternativou skok pod metro, vlak a jiný dopravní prostředek. Bývá to alternativa spoléhající na rychlé skoncování se životem. (MONESTIER, 2003) 23 2.2.4 SKOK Z VÝŠKY Skok z výšky byl zaznamenán již od starověku. Je zajímavé, že přestože často stačí skočit z nižší výšky, většinou si jedinci vybírají vrcholky budov. Aby se zabránilo této kruté mánii, moderní mrakodrapy se již poslední dobou nestavějí se snadno otvíratelnými otvory a střecha bývá přístupná pouze po odemčení. V našich podmínkách se jedná spíše o skoky z oken bytů panelových domů, ze skal a nejčastěji z mostů. Jedním z „nejoblíbenějších" se stal Nuselský most v Praze, který proslul jako most sebevrahů. V současnosti díky množství různých zábran se počet sebevrahů výrazně snížil. Skok z výšky má navíc jednu zvláštnost, která je pro něj zcela specifická, poskytuje totiž možnost zabít se skokem z nějakého jedoucího dopravního prostředku, vlaku, nákladního auta nebo se zahubit i s tímto prostředkem, užitým v tomto případě jako skutečný projektil. Takto se využívají zejména letadla a osobní vozy. (MONESTIER, 2003) 2.2.5 ZASTŘELENÍ Zastřelení je velmi rychlá, ale těžko proveditelná sebevražda. V České republice je držení střelné zbraně silně regulované, a proto tento typ sebevraždy u nás využívají zejména příslušníci policie a armády. Přístup ke střelné zbrani ještě neznamená bezbolestnou sebevraždu. Je důležité vědět, kam střelit. V opačném případě se může umírání změnit v dlouhou a bolestivou agónii. Střelné zbraně jsou bez ohledu na tvar a kalibr určitě nejrychlejším a nej radikálnějším prostředkem k sebevraždě. Přesto se obecně, a zejména v Evropě, používají méně často než utopení a oběšení. Když se jedinec rozhodne skoncovat se životem střelnou zbraní, střelí se ve třech čtvrtinách případů do hlavy či do úst nebo pod bradu, pouze jedna čtvrtina sebevrahů míří na břicho nebo hruď. (MONESTIER, 2003) 2.2.6 ŘEZNÉ A BODNÉ RÁNY Tento způsob sebevraždy vyžaduje jistou zručnost jedince a nebývá tak často využíván. Nejvíce si adepti této sebevraždy vybírají nože, následují břitvy, dýky, sekáčky na maso, skalpely, nůžky, bodáky, šavle, různé ostré kovové předměty, skleněné střepy, ale i řezací stroje vlastní výroby. (MONESTIER, 2003) 24 2.2.7 UTOPENÍ Vodní plochy a toky jsou častým prostředkem k vykonaní sebevraždy. Po obesení je utopení nej častejší způsob používaný těmi jedinci, kteří páchají sebevraždu mimo domov. Bylo zjištěno, že tito sebevrazi spojují utopení ještě se skokem z výšky a skáčou raději z mostu. Někteří lidé se navzdory značnému odhodlání v poslední chvíli zaleknou, že je pud sebezáchovy od jejich úmyslu odvrátí, a tak si, než skočí, poutají kolena, nohy anebo ruce za zády. Často si navíc naplní kapsy oblázky nebo si uvážou kolem krku provaz s těžkým kamenem na konci. Když se pro utopení rozhodnou sebevrazi odhodlaní zamřít společně, připoutají se často jeden k druhému v obavě, aby je agónie nerozdělila. U těchto sebevražd nebývá vzácností, že jsou z vody vytažena dvě těla připoutaná k sobě v pase. (MONESTIER, 2003) 2.2.8 UPÁLENÍ Způsob sebevraždy sebeupálením patří mezi nej delší a také nejbolestivější způsoby sebevraždy. Tito sebevrazi jednají takovým činem za účelem strhnutí pozornosti, ačkoliv příčin může být mnoho. Veliký rozdíl v počtu tohoto siucidálního jednání je mezi západním a východním světem. V západním světě tento způsob sebevraždy volí zhruba jedno procento sebevrahů často jako projev protestu. Oproti tomu v rozvojových zemích tento způsob volí čtyřicet až sedmdesát procent sebevrahů z náboženských příčin. Příčiny však mohou být i jiné. (MONESTIER, 2003) 2.3 MOTIVY SUICIDÁLNÍHO JEDNÁNÍ Motivů, které vedou sebevraha k tak závažnému činu, jakým bezpochyby suicidium je, existuje celá řada. Mnohdy je motivem k sebevraždě kombinace různých faktorů a okolností. Podle poslední statistik, které byly vytvořeny v roce 2000, se podařilo motivaci k dokonané sebevraždě zjistit jen ve 40,6 % případů, v 54,3 % případů se motivace nikdy neodkryla a v 5,1 % byla motivace k sebevraždě naprosto nesrozumitelná. Zde je vidět, že ve více než polovině dokonaných sebevražd zůstává motiv záhadou. (KOUTEK, KOCOURKOVÁ, 2003) Nej častějšími motivy k sebevražednému jednání je duševní onemocnění. Uvádí se, že výskyt sebevražedného jednání u osob s duševní poruchou je několikanásobně 25 vyšší než v obecné populaci. Vysoká sebevražednost se pojí především s onemocněními, jako jsou poruchy depresivního typu, sebevražedné jednání je však spojováno i se schizofrenií a nově i s poruchami vyvolanými dlouhodobým užíváním alkoholu a psychoaktivních látek. (KOUTEK, KOCOURKOVÁ, 2003) Vedle psychických onemocnění se zvýšené riziko sebevraždy vyskytuje také u osob trpících somatickým onemocněním. Většinou se předpokládá, že zde hraje roli více faktorů. Somatické problémy mohou být např. následkem sebepoškozování nebo užívání psychoaktivních látek u osob s duševními problémy. Nemoc nebo léčení však může také působit na funkci mozku a tím způsobovat poruchy nálady (tzv. sekundární či somatogenní deprese) nebo osobnosti. Všeobecně jsou však chronická somatická onemocnění spojena s horším životním standardem a jejich neléčitelné formy mohou vést k sebevražednému jednání. Rada výzkumů také dokládá zvýšené riziko sebevražd u pacientů HIV pozitivních, onkologicky nemocných, roztroušenou sklerózou či po úrazech páteře. (DZÚROVÁ, DRAGOMIRECKÁ, 2002) Zde dochází k častým stavům deprese, jež mohou vést k sebevražednému jednání. V neposlední řadě se jedná, hlavně u onkologických pacientů, o strach z velké bolesti, která provází konečná stádia tohoto onemocnění. Další příčinou jsou často partnerské, rodinné a jiné interpersonální konflikty. Motivace k suicidálnímu jednání je velmi odlišná z různých faktorů. Ovlivňujícími faktory mohou být například věk a pohlaví. U mužského pohlaví se jako motiv nejčastěji vyskytuje nesmíření se zdravotními problémy, zatímco u žen převažují duševní poruchy. Co se týče věkových rozdílů u dětských sebevražd, které jsou v ČR hned po úrazech na prvním místě v nej častějších příčinách úmrtí dětí, převažují rodinné konflikty a motivy pracovní a školní. U dospívajících převažují motivy erotické, které dle posledních statistických studií zaujímají v této věkové kategorii až 25 % suicidálního jednání. Důležitým bodem jsou partnerské konflikty. V této věkové skupině bývají partnerské konflikty velmi závažným důvodem. V období adolescence nastávají velké fyzické i psychické změny, které jedince vedou k procesu, kdy on sám se snaží v sobě vyznat a najít jistý smysl života. Jedná se o období velmi citlivé, kdy je pubescent a adolescent velmi zranitelný a tu skutečnost vnímá jako důvod ukončit svou existenci. V období mladé dospělosti se oproti jiným věkovým kategoriím sebevražedné jednání vyskytuje jen zřídka. Většinou se jedná o motivy jako je onemocnění, ztráta milované osoby, rozchody nebo dokonce rozvody s životním partnerem, nebo velká zátěž zodpovědnosti, ať už v osobním či pracovním směru. Další velmi rizikové období je hovorově nazvané jako tzv. „ krize 26 středního věku", kdy jedinec hledá nový smysl života a tvoří si jakýsi souhrn toho, co ve svém životě dokázal. Může se stát, že se jedinec nesmíří se skutečností, že ne všechny sny v našem životě jsou splnitelné a místo získání nového smyslu života nabude dojmu, že nic nedokázal, své největší sny si nikdy nesplnil a jeho život se stal duševně chudý a bezcenný. Může též nabýt dojmu, že jeho nynější existence zde není již dále nutná. Rizikovou skupinou jsou i senioři. Jedná se především o pocit ohrožení a samoty nebo pocity frustrace. Nedokáží se smířit se skutečností, že se již o sebe nemohou postarat sami a cítí se ohrožení např. možností, že budou umístěni do zařízení, jako je domov důchodců, či jiný typ sociálních lůžek. (KOUTEK, KOCOURKOVA, 2003) 2.4 VÝVOJ SEBEVRAŽEDNOSTIV ČR Pohled do statistiky sebevražednosti nám ukazuje, že počet tohoto sociálně patologického jevu je za posledních dvacet let přibližně stejný. Průměrně je to 1584 sebevražd ročně. Největší počet sebevražd, a to celkem 4007, byl v naší zemi zaznamenán v roce 1934, kdy probíhala hospodářská krize. Druhé vysoké období je po roce 1968 a období normalizace, kdy v roce 1970 počet sebevražd dosáhl čísla 2824. Od tohoto roku počet postupně klesal, až na nejnižší počet 1375 suicidií, který je z roku 2002. Poté následuje pomalá, ale jednoznačná tendence nárůstu počtu sebevražd. V roce 2012, což je poslední rok, kdy jsou k dispozici údaje Českého statistického úřadu (údaje za rok 2013 budou k dispozici 14. 11. roku 2014), byl celkový počet sebevražd 1647. Tento rostoucí počet je odborníky interpretován jako odraz ekonomické krize a beznaděj z vývoje naší země, kdy lidé přestávají věřit, že by se politické, ekonomické, sociální, ale i morální poměry v naší zemi mohly zlepšit. Lékaři a psychologové míní, že počet lidí se suicidálním myšlením má vzestupný nárůst, avšak díky kvalitnějším antidepresivům, jejichž spotřeba stoupá, se počet suicidálního jednání stabilizoval. Muži páchají sebevraždu mnohem častěji než ženy, jelikož ženy častěji vyhledávají v případě potíží odbornou pomoc, snadněji si přiznají, že tuto pomoc potřebují a že na něco nestačí. Zeny také volí méně jisté způsoby sebevraždy, například otravu léky, a proto bývají častěji zachráněny. Nejčastější způsob sebevraždy, oběšení, je u mužů i žen shodný. Tento způsob volí dvě třetiny mužů a polovina žen. Poté následují způsoby zastřelení, otrava, skok z výšky. Dohromady tyto čtyři způsoby tvoří 90 procent všech 27 sebevražd. Odborníci míní, že pokud se nezastaví vzrůstající počet depresí a jiných psychických problémů, bude pokračovat tendence vzrůstajícího počtu sebevražd. Podle některých studií deprese a úzkostné stavy se v roce 2020 mohou stát hlavní příčinou úmrtnosti u nás i v ostatních vyspělých zemích. (CSU, 2013), (KOUTEK, KOCOURKOVÁ,2003) Na webových stránkách českého statistického úřadu lze dohledat graf o vývoji počtu sebevražd na území srovnatelné s dnešní Českou republikou. Z níže uvedeného grafu vyplývá, že v roce 2007 byl historicky zaznamenán nejmenší počet sebevražd a druhým rokem s nejmenším počtem sebevražd byl rok 2008. Největší počet sebevražd byl uveden v roce 1934 a druhým rokem s nej vyšším počtem sebevražd byl 1913. (ČSÚ, 2011) Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/t/ED0035231C/$File/401211k3.pd 28 Český statistický úřad eviduje stabilně od roku 1876 větší počet sebevražd mužů než u žen. Tento počet přes určité kolísání stále pozvolna stoupal. Zlom nastal v období let 1991 až 1995, kdy český statistický úřad zaznamenal strmý nárůst v počtu sebevražd mužů s opětným strmým poklesem. Po roce 1995 došlo opět ke strmému nárůstu a tento trendje dodnes. (ČSÚ, 2011) Graf 2 Počet sebevražd mužů na jednu sebevraždu ženy 5.5 Zdroj: http://www.czso.cz/csu/201 ledicniplan.nsf/t/ED00352328/$File/40121 lk4.pdf 29 Počet sebevražd je odlišný i z demografického hlediska. Ve sledovaném období let 2006-2010 jsou okresy s nejmenším průměrným ročním počtem sebevražd tyto: Pelhřimovský okres (PE), Chrudimský okres (CR), okres Znojemský (ZN) a okres Brno - venkov (BI). Okres Tachov (TC) a okres Jeseníky (JE) jsou naopak okres s nejvyšším počtem sebevražd v tomto sledovaném období. (CSU, 2011) Průměrný roční počet sebevražd na 100 tis. obyvatel standardizované údaje za roky 2006 - 2010 do 10.9 11.0-12,9 Zdroj: http://www.czso.cz/csu/201 ledicniplan.nsf/t/ED00352325/$File/40121 lkl0.pdf Obrázek 1: Sebevraždy podle krajů a okresů 30 Tabulka 2 Počet sebevražd v jednotlivých letech Rok Muži Ženy Celkem 2002 1216 318 1534 2003 1365 354 1719 2004 1286 297 1593 2005 1272 292 1564 2006 1142 258 1400 2007 1147 228 1375 2008 1123 256 1379 2009 1230 234 1464 2010 1245 257 1502 2011 1337 252 1589 2012 1370 277 1647 Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/publ/4017-13-r_2013 2.5 RIZIKOVÉ FAKTORY Jelikož příčiny suicidálního chování musíme hledat v původní rodině pacienta, kde probíhá převážná část primární socializace, můžeme říci, že z tohoto úhlu pohledu je nej větším rizikovým faktorem nefunkční rodina. Dle toho, jak je rodina schopna uspokojovat základní lidské potřeby dítěte, se odvíjí jeho schopnost zvládat svůj život, problémy či nečekané situace a krize a frustrace z toho vyplývající. Samozřejmě se zde promítají i vlastnosti dítěte, zejména temperament, ale charakter a způsoby zvládání krize se učí dítě v rodině. Pro hodnocení suicidálního rizika je nutno se obeznámit s dalšími rizikovými faktory. Z výzkumů amerických a evropských suicidologů vyplývá, že typickým sebevrahem je nezaměstnaný muž žijící sám, inklinující k alkoholu či jiným drogám, jenž má za sebou již nějaký sebevražedný pokus, kdy suicidální jednání se vyskytlo v jeho rodině a někdo z jeho přátel ukončil svůj život sebevraždou. Do specifických rizikových skupin patří ti, kteří se již o sebevraždu pokusili, těhotné dívky a děti na útěku z domova. (VODÁCKOVÁ A KOL., 2007) Mezi nej rizikovější faktory pro suicidální jednání patří závislost. Závislost je 31 většinou známkou toho, že dotyčný měl problémy už předtím, než se do závislostního chování dostal. Závislost mu problémy nevyřešila, naopak přidala. Závislý tak může trpět pocity viny a bezmoci, kdy sám sebe i své okolí opakovaně zklamává a přitom nemá dostatek vůle se svojí závislostí skončit. Sebevražda se pro ně nabízí jako způsob řešení své svízelné situace. Mnoho úmrtí závislých vypadající jako nešťastná náhoda vyplývající z predávkovaní jsou ve skutečnosti sebevraždou. (VODÁCKOVA A KOL., 2007) Zkušenosti odborníků z poraden vypovídají o tom, že nešťastní lidé ohrožení suicidálním chováním se často posilují alkoholem či jinou drogou, aby byli schopni sebevraždě, o které již delší dobu přemýšlejí jako o řešení svých problémů, skutečně vykonat. Pohrdají sami sebou a považují se za zbabělce, protože se nedokážou ani zabít. Tito lidé často dobře slyší na vysvětlení, že vůbec nejsou zbabělí, protože po smrti touží pouze jedna část jejich bytosti, zatímco jiná část moc dobře ví, proč se smrti brání, ví, proč chce žít. (VODÁČKOVÁ AKOL., 2007, str. 491) Další velmi častá příčina suicidálního jednání nebo alespoň suicidálních úvah je pocit samoty a osamělosti. Tyto pocity opět pocházejí z dětství nebo mládí a mohou být dlouho potlačeny tím, že se dotyčný snaží svůj život naplnit prací, koníčky, obklopuje se rodinou a přáteli. Ve chvíli, kdy zůstane sám, zejména když je opuštěn milovanou osobou nebo zestárne a vnímá, že mu ubývá sil, se pocity vrátí v plné intenzitě. Stejně tak tomu dochází i v případě jiné životní krize a ztráty smyslu života. Tak, jak malé dítě není schopno se o sebe postarat, ani on si neumí naplnit svůj život sám a najít nový, stabilní smysl svého života. Potřebuje odbornou pomoc, aby pochopil, že svůj život si tvoří již sám a že je toho schopen. (VODÁČKOVÁ AKOL., 2007) Posledním velmi významným faktorem, jenž přispívá k riziku suicidálního chování, je nezaměstnanost. Dopady na lidskou psychiku můžeme pozorovat v regionech s nejvyšší nezaměstnaností. Nezaměstnanost přináší často velké zoufalství, pocity selhání, bezmoci, které vedou k beznaději a rezignaci. Marná snaha sehnat zaměstnání vyvolává v člověku sílící pocit, že je bezcenný, že už nic nemá smysl a že se jeho rodině uleví, když tady nebude. (VODÁČKOVÁ A KOL., 2007, str. 492). Tento faktor se stává rizikovější s narůstající dobou nezaměstnanosti dotyčného nebo při opakované ztrátě zaměstnání. Na závěr je nutno říci, že muži prožívají nezaměstnanost mnohem intenzivněji a je pro ně více riziková. Vyplývá to z rozdílnosti rolí muže a ženy, kdy nezaměstnanost ženy a její role v domácnosti je společností stále ještě více akceptována, než u muže v tomtéž postavení. (VODÁČKOVÁ AKOL., 2007) 32 Stres je jeden z rozhodujících faktoru, jenž ovlivňuje velmi negativně zdraví, snižuje odolnost vůči nemocem, jeho nadbytek a jeho nezvládnutí může oslabit nervový systém jedince natolik, že ten pak hledá řešení v úniku, v sebevraždě. Psychický stav každého člověka ovlivňuje biochemické pochody v lidském těle. Každá myšlenka, jež je během okamžiku následována emocí, určuje náš psychický stav, který ovlivňuje náš stav fyzický. (STRUNECKÁ, PATOČKA, 2011) Stresová reakce je výsledkem dlouhodobého fylogenetického vývoje všech živočišných druhů. „Přežily jen ty druhy, které se uměly přizpůsobit, ať již v boji s vlastními nepříteli, predátory, nebo které zvládly živelné katastrofy. Moderní doba nám umožňuje vyhnout se některým konfliktům, ale onu starou, fylogenetický podmíněnou reakci máme v sobě zakódovanou, od svého spuštění probíhá zcela automaticky. (BARTŮŇKOVÁ, 2010) Dnes prožíváme spíše stresy vyplývající z psychosociálních vlivů. Na rozdíl od dřívější doby mají trvání dlouhodobé, stávají se chronickými. Zeny oproti mužům zvládají určité typy stresu, jako je například bolest a existenční stres, lépe, jsou tedy vůči těmto stresům odolnější a mají širší spektrum strategií. Mají také ale vyšší stresovou emocionalitu, reagují na stres intenzivněji než muži. (STRUNECKÁ, PATOČKA, 2011) Stejně, jako došlo ke změně charakteru stresu a stresorů, změnila se v mnohých ohledech výživa lidí v euroamerické společnosti. Většina toho, co jíme, je vypěstována za pomoci umělých hnojiv a chemických ochranných postřiků, zpracována v továrnách na potraviny, kde je obarvena, dochucena, a na závěr uměle obohacena nepatrnou částí toho, o co byla při výrobě ochuzena. Tyto látky se pak podílí na řadě psychických změn, včetně deprese, které mohou vyústit až v sebevražedné chování (STRUNECKÁ, PATOČKA, 2011) 2.6 FAKTA A MÝTY Ačkoli u mnoha psychiatrických onemocnění je vysoké riziko sebevražedného jednání, suicidální jednání bez psychopatologie je reálné například v případě bilanční sebevraždy při nevyléčitelném onemocnění. Vždy je nutné psychiatrické a psychologické vyšetření, která možnou psychickou poruchu může rozpoznat. Správná 33 diagnostika je pak důležitá pro léčbu a prevenci opakování tohoto jednání. (KOUTEK, KOCOURKOVÁ, 2007, str. 15) Existuje několik mýtů o sebevražedném jednání společností akceptovaných jako skutečnost. Jedním z nej rozšířenějších mylných názorů je, že kdo se chce zabít, tak o tom nemluví. Následkem je fakt, že osobám, které se veřejně netají svými sebevražednými myšlenkami, nevěnujeme téměř žádnou pozornost. Je dokázáno, že devět z deseti osob, které spáchají sebevraždu, o svém úmyslu informovala, ale okolí je nebralo na vědomí. Dalším mýtem je tvrzení, že člověk chystající se spáchat sebevraždu nevysílá žádné signály. Opak je pravdou, ale tyto signály jsou jeho okolím většinou ignorovány. Každý člověk, který se pokusí o sebevraždu, dá najevo svůj úmysl jednak verbálně, nonverbálně nebo změnou svého chování. Zakořeněnou představou je také, že se sebevraždě nedá zabránit, protože se jedná o impulsivní čin. Bohužel opět je to nevšímavost okolí, která nereaguje na signály. Sebevraždě ve většině případů předchází celá řada příznaků, tzv. presuicidální syndrom. Objevují se změny v chování, intelektové a citové oblasti, častá je zvýšená agresivita vůči okolí i vlastní osobě. Postižený jedinec mívá také poruchy spánku a různé somatické obtíže. Pokud okolí včas rozpozná tyto varovné příznaky, dá se sebevraždě zabránit. (KOUTEK, KOCOURKOVÁ, 2007) Mezi další obecná přesvědčení patří riziko rozhovoru s osobou, která je sebevraždou ohrožena. Předpokládá se, že rozhovor může takového člověka k sebevraždě podnítit. Důsledkem tohoto mýtu je strach otevřeně hovořit s ohroženým jedincem. Je však dokázán pravý opak a to, že rozhovor s jedincem uvažujícím o sebevraždě může působit spíše pozitivně a zmírnit riziko suicidia. Kdo suicidální není, nemůže ho žádný takový hovor ohrozit, spíše nám často pomůže identifikovat a analyzovat možná rizika, na něž se můžeme zaměřit. Jedním z klasických mýtů je, že si sebevrah přeje zemřít. Ve většině případů to není pravda. Sebevrah se většinou snaží jen uniknout od bolesti ať tělesné nebo duševní, která pro něho nemá viditelný konec. Mezi časté mýty také patří tvrzení, že sebevraždu může spáchat pouze zbabělec. Lidé se suicidálními sklony nejsou ani stateční, ani zbabělí. Jsou to pouze lidé, kteří trpí. Míru zbabělosti nebo naopak statečnosti nelze poměřovat podle počtu sebevražedných pokusů. Mnoho dospělých se také domnívá, že sebevražedné chování není možno u dětí, přitom sebevražednost dětí, zejména dospívajících, se spíše zvyšuje. Posledním mýtem, který je třeba zmínit, je názor, že suicidální chování je nej vyšší buď mezi velmi bohatými nebo naopak velmi chudými 34 lidmi. Skutečnost je taková, že sebevražednost se vyskytuje ve všech sociálních vrstvách, i když chudoba je jedním z rizikových faktorů. (KOUTEK, KOCOURKOVA, 2007, str. 16) 2.7 PREVENCE SUICIDÁLNÍHO CHOVÁNÍ Nejlepší prevencí je správná primární socializace. V rodině se člověk učí modelům, jak se řeší krize, jak se máme cítit, když něco nejde, jak se o sebe postarat, když se v životě objeví těžkost, se kterou si nevíme rady. Zde se dítě naučí buď krizi umět vyřešit, říci si o pomoc odborníkovi, negativní pocity nasměrovat vůči okolí, tam hledat viníka svých problémů a nic neřešit nebo obrátit tyto pocity vůči sobě. Základy dispozic k řešení krize a problémů sebevraždou v dospělosti jsou tedy značně dané výchovou v rodině. Škola a zájmové kroužky jsou druhá instituce, kde dochází k sekundární socializaci, proto i zde dochází k ovlivnění toho, jak dítě bude v dospělosti reagovat, a je zde tedy po rodině možná ta nejlepší prevence. Již vážně sebevraždou ohroženého jedince lze rozpoznat dle tzv. presuicidálního syndromu, který popsal profesor E. Ringel. První fází je zúžení subjektivního prostoru, kdy člověk neví, kudy kam a má pocit, že z neúnosné situace není úniku. Emoce jsou zúženy jen na negativní a člověk nevidí to, co zůstává v pořádku. Člověk se uzavírá a izoluje od druhých, ztrácí schopnost se radovat. Dosavadní hodnotový systém se hroutí. Ve druhé fázi jedinec obrací agresivitu vůči sobě, kdy jeho sebevědomí a sebehodnota naprosto klesne a je přesvědčen o vlastní neschopnosti a nedostatku kvalit. V poslední fázi, nazvané suicidální fantazie, začne mít člověk ve svých představách pocit, že suicidium je jediná cesta řešení jeho problémů a tato cesta se stává více a více lákavější a příjemnější. Od této fantazie je pak již velmi blízko k činu, k sebevraždě. (VODÁCKOVÁ A KOL., 2007) Suicidolog E. Shneidman popsal deset společných charakteristik sebevražd. Žádná sama o sobě není nebezpečná, avšak dohromady dávají poznat, že jedinec se ocitl ve velmi silném reálném nebezpečí a je ohrožen suicidálním jednáním. Jejich znalost odbornou i laickou veřejností považuje za nej efektivnější prevenci sebevražd. Patří sem nesnesitelná psychická bolest a frustrované psychické potřeby, které patří do základních lidských potřeb, jako je potřeba bezpečí, úspěchu, potřeba být milován a přijímán, někam patřit. Následujícím znakem je snaha vyprostit se, uniknout z nesnesitelné 35 situace a snaha zbavit se vědomí, kdy člověk touží po zastavení uvědomování si své bolestné existence. Silné pocity bezmoci a skleslosti provázeny pocity slabosti a nemohoucnosti, že jiné řešení, než sebevražda není, jsou dalších znakem. Rovněž zúžení možnosti, pohybující se mezi dvěma krajními alternativami, tedy buď absolutní vyřešení nebo absolutní skončení, ukazuje na silné suicidální uvažování. Dalším znakem je ambivalence. Ty jsou zcela normální. My všichni můžeme cítit současně lásku i nenávist ke svým rodičům, partnerům, dětem, vůči sobě samým, ale pro sebevraha ambivalence znamená život i smrt. Člověk si podřízne hrdlo a zároveň volá o pomoc, obojí je opravdové. (VODÁCKO VÁ A KOL., 2007, str. 490). Zhruba 80 % lidí uvažujících vážně o sebevraždě řekne nebo naznačí svůj záměr zabít se, proto sdělování svého záměru patří do těchto znaků stejně jako úniky, kdy sebevražda je únik absolutní. Posledním znakem jsou celoživotní modely zvládání. Pokud v původní rodině potencionálního sebevraha někdo blízký řešil svoji krizi suicidiem, může se stát tento postoj modelem. (VODÁCKOVÁ A KOL., 2007) 2.8 PRÁVNÍ ASPEKTY SUICIDÁLNÍHO CHOVÁNÍ Zde se jedná převážně o hospitalizaci bez souhlasu nemocného, protože každý, kdo má být hospitalizován ve zdravotnickém zařízení, s tím musí souhlasit. Za nezletilé dítě a adolescenta dává souhlas zákonný zástupce, převážně tedy rodič. Jelikož může nastat situace, pro případ, že by nemocný vyžadující léčbu na lůžku hospitalizaci, byť ji bezpodmínečně potřebuje, odmítal, stanoví zákon, konkrétně podle § 23, odst. 4, zák. CNR č. 86/1992 Sb. případy, ve kterých je možno pacienta hospitalizovat bez jeho souhlasu. Pro suicidální jednání přichází v úvahu možnost, kdy osoba jevící známky duševní choroby nebo intoxikace ohrožuje sebe nebo své okolí. Nebezpečí suicidia je pravděpodobně jedním z nejčastějších důvodů pro hospitalizaci bez souhlasu nemocného. (KOUTEK, KOCOURKOVÁ, 2007, str. 114) Zdravotnické zařízení má však povinnost nahlásit zadržení bez souhlasu nemocného do 24 hodin příslušnému soudu v místě svého sídla. V případě odmítání léčby nezletilého dítěte rodičem řeší zdravotnické zařízení situaci s OSPODem. Ten může navrhnout, aby taková léčba byla soudně nařízena. Druhý důvod, kdy je možno hospitalizovat pacienta ohroženého nebo poškozeného suicidálním chováním bez jeho souhlasuje situace, kdy není možno si vyžádat souhlas vzhledem ke zdravotnímu stavu 36 nemocného a je nutno vykonat neodkladné výkony nutné k záchraně života a zdraví. (VODÁCKOVÁ AKOL., 2007) Suicidální jednání není trestným činem, avšak další osoba, která se na sebevraždě nějak podílí, trestně-právní odpovědnost nese. V našem státě je trestní odpovědnost až po dovršení 15 let věku, specifickou skupinu tvoří mladiství mezi 15. až 18. rokem věku. Podle § 230 trestního zákona hovoří o účasti na sebevraždě. Podle odst. 1 tohoto paragrafu, kdo jiného pohne k sebevraždě nebo jinému k sebevraždě pomáhá, bude potrestán, došlo-li alespoň k pokusu sebevraždy, odnětím svobody na šest měsíců až tři léta. (KOUTEK, KOCOURKOVÁ, 2007, str. 115) Jiný trestný čin je v případě neposkytnutí potřebné pomoci osobě, která vykazuje vážné poruchy zdraví neboje v nebezpečí smrti. Na zdravotníky či lékaře pohlíží zákon přísněji. Na případ tzv. rozšířené sebevraždy pohlíží náš zákon jako na vraždu a následnou sebevraždu. Jsou to případy, kdy někdo nejprve zabije jiného, nejčastěji jinou blízkou osobu a následně spáchá sebevraždu. Pokud tento člověk svoje suicidální chování přežije, je za to trestně stíhán dle znaleckého posudku. Ten určí, zda šlo o duševní poruchu při páchání tohoto jednání, a určuje též další potrestání. (KOUTEK, KOCOURKOVÁ, 2007) 37 3 SUICIDÁLNÍ PACIENT V PŘEDNEMOCNIČNÍ PÉČI Velmi důležitý je způsob komunikace, který volíme v případě člověka se sebevražednými úmysly. Policejní vyjednavač je indikován pouze tehdy, když suicidální pacient svým činem ohrožuje na zdraví či životě jinou osobu a také v případě, že by mohlo dojít ke škodě na majetku jiným nezúčastněným osobám. Je-li suicidální jednání člověka na základě momentálního impulsu, kdy je například pod vlivem alkoholu, zaměříme se na to, abychom mu v jeho suicidálním jednání všemi možnými prostředky zabránili. Jiný přístup je v případě člověka, který se k sebevraždě rozhodl po uvážení, tedy v případě bilanční sebevraždy. Zde se přednostně zaměříme na komunikaci. Je důležité zachovat klid, navázat kontakt a udržet ho celou dobu do příjezdu psychologa, co nejvíce se vžít do jeho situace a vést komunikaci na téma, které toho člověka zajímá, nechat ho co nejvíce mluvit, k rozhovoru ho empaticky povzbuzovat vhodnými dotazy, např. „a co bylo dál?", „co jste dělal potom?", „jak vám bylo?". Suicidant by neměl mít pocit, že ho tlačíme do našeho řešení a že nám jde jen o to ho odklonit od dokonání sebevraždy. Je třeba se zájmem empaticky naslouchat, být „tady a teď", aby ten druhý cítil, že jsme tam pro něj, že se o něj opravdu zajímáme. Pokud jsme soustředěni na toho druhého, můžeme pohotově a pružně reagovat. Když pak suicidant např. řekne: „Nemyslete si, že mi to rozmluvíte", jsme schopni reagovat adekvátní odpovědí: „To je v pohodě, jenom si chci poslechnout váš příběh". Vhodné ze strany záchranáře j sou projevy pochopení, kdy dává najevo svoji účast větami typu: „To vás fakt muselo naštvat, to se vám nedivím, to bych snad sám ani nevydržel". (VODÁCKOVÁ AKOL., 2007) Velmi nevhodné a škodlivé je dramatizování a moralizování ze strany záchranáře. Věty typu: „Život jste si nedal, nemáte tedy právo si ho vzít", mohou situaci velmi poškodit. Ani přímé slovní odrazování dotyčného od sebevraždy, např. přímým rozkazem „nedělejte to", situaci nepomůžeme. Rovněž bagatelizování starostí a důvodů pro sebevraždu dotyčného je naprosto nežádoucí. Věty „není to tak strašné", „a kvůli tomu se chcete zabít?" suicidanta informují o tom, že záchranář vůbec nepřijímá jeho důvody sebevraždy za legitimní, ještě zhoršují jeho špatný psychický stav. Ani 38 vyvolávání výčitek svědomí větami: „Co vaše děti, manželka? Vždyť jim tím hrozně ublížíte" není vůbec žádoucí. Z uvedeného vyplývá, záchranář komunikující se suicidantem by měl být člověk proškolen v této oblasti s dostatkem znalostí, vědomostí, ale i zkušeností z krizové intervence. Měl by být empatický se zájmem o lidi a opravdovou snahou jim pomoci, protože suicidant, který má zjitřené svoje negativní emoce, velmi jednoznačně dokáže rozpoznat, zda záchranář jen tak mluví naučené fráze neboje před ním člověk, který mu chce doopravdy pomoci a přijímá ho bez výhrad v jeho složité životní situaci. (VODÁCKOVÁ AKOL., 2007) 3.1 OBĚŠENÍ Jak již bylo zmíněno v předchozích kapitolách, nejčasťějším způsobem sebevraždy je oběšení způsobem uvázáním jednoho konce škrtidla kolem krku a druhý konec je přivázán za pevný bod. Existují dvě varianty způsobu úmrtí. První variantou je okamžitá smrt přetržením krčních vazů způsobená dostatečnou rychlostí a následným záškubem a z pohledu zdravotnické pomoci neslučitelná se životem. Tento čin je ireverzibilní. Druhou variantou je v tomto případě udušení, kdy dochází ke strangulaci horních cest dýchacích. Pokud záchranná služba dorazí na místo události ve fázi, kdy u pacienta nejsou známky jisté smrti, postupuje symptomaticky a dle nejnovějších doporučení guidelines. První pomoc při nejistých známkách smrti spočívá v: > odstranění strangulačního předmětu - pokud pacient visí nad zemí, dbáme na prevenci druhotných poranění. Je třeba přidržet oběšeného, aby po odříznutí nedošlo k pádu bezvládného těla a tím k sekundárnímu poškození. > uložení na záda na pevnou a rovnou podložku, protože počítáme s možností suspektního poranění krční páteře > uvolnění dýchacích cest předsunutím dolní čelisti > pokud nedojde k obnově spontánního dýchání, je třeba bez prodlevy zahájit KPR dle doporučení nejnovějších guidelines. V tomto případě se zahajuje dvěma úvodními vdechy. Výjimkou je zajištění dýchacích cest pomocí endotracheální kanyly či pomocí jiných dostupných prostředků. Je to z důvodu těžce proveditelného úkonu, jelikož při 39 oběšení dochází deformaci horních cest dýchací. Proto je zde potřeba alternativního přístupu koniopunkce či koniotomie. (ZEMAN, 1998) 3.2 INTOXIKACE Z celkového počtu intoxikací je zhruba 80-90 % případů motivováno sebevražedným úmyslem. Většinou se jedná o léky, které jsou často v kombinaci s alkoholem. Průběh otravy nelze vždy dostatečně předvídat. Závisí na farmakologických vlastnostech jedince, a také na době, která uplynula od vstupu noxy do organismu. Po příjezdu záchranné služby lze diagnózu stanovit především na anamnestických údajích. Ptáme se cílenými dotazy jak pacienta, pokud je schopen komunikace, tak rodinných příslušníků. Při intoxikaci je široké spektrum symptomů, avšak některé symptomy jsou typické pro otravu konkrétní látkou. (DOBIÁŠ, A KOL., 2007) První pomoc obecně zahrnuje: > dbát na vlastní bezpečnost (nezdržovat se v zamořeném prostoru, dostatečné odvětrávání, uzávěr plynu, vypnutí motoru auta, odstranění kontaminovaného oděvu se zvýšenou opatrností atd.) > zabránění dalšímu vstřebávání noxy • při perorálním požití jedu - pokud je pacient při vědomí -provokované zvracení při požití kratší doby jedné hodiny. Zvracení se nedoporučuje při otravě alkoholem, leptavými látkami a při křečích. Výplach žaludku lze provést i v případě hůře spolupracujícího pacienta nebo i v bezvědomí. V tomto případě je nutné mít zajištěny dýchací cesty endotracheální intubací. • při inhalaci - vynesením pacienta na čerstvý vzduch, aplikace kyslíku, případně intubace s PEEP ventilem u otravy CO. • při dermálním vstřebávání - razantním oplachováním vodou > zajištění intravenózního vstupu s podáním specifického antidota. U opiátů a jejich derivátů je to naloxon (Intrenon, Naloxon), při otravě organofosfáty se používá atropin (Atropin) až do dávky 2-4 mg. Při požití nemrznoucí směsi do chladičů se doporučuje vypít koncentrovaný alkohol (např. vodka) v dávce 40 0,5 dl/ hod. Při požití sedativ je vhodným antidotem flumazenil (Anexate). Lze jej použít i při smíšených otravách, ale zde jeho účinek klesá. (DOBIÁŠ, A KOL., 2007) > zajištění materiálu - prázdné lékovky, chemikálie, zvratků, pro další vyšetření v nemocnici. Dopisy na rozloučenou většinou zajišťuje policie. > pacienta směřovat dle stavu na nejbližší specializované pracoviště metabolické jednotky intenzivní péče nebo anesteziologicko-resuscitační oddělení. (ERTLO VÁ A KOL., 2003). V případě závažnej ší otravy CO j e vhodné pacienta směřovat na pracoviště, kde je možné využít hyperbarickou komoru. 3.3 SKOK Z VÝŠKY NEBO POD JEDOUCÍ PŘEDMĚT Pokud takovýto suicidální pokus sebevrah přežije, jeho poranění se jeví jako polytrauma. První pomoc obecně spočívá ve: > zhodnocení stavu vědomí > zhodnocení dýchání a jeho průchodnosti > zhodnocení krevního oběhu s příp. zástavou krvácení > zajištění intravenózního vstupu dvěma silnými kanylami (popř. intraoseálního) > zhodnocení závažných poranění (celkové vyšetření pacienta) > farmakologicky docílit analgosedace, anestézie, svalové myorelaxace a náhrady krevních ztrát > imobilizace krční páteře límcem s vakuovou matrací (popř. imobilizaci končetin vakuovými dlahami) Při polytraumatu je pacient transportován do traumacentra. (DOBIÁŠ, A KOL., 2007) 3.4 ŘEZNÉ, BODNÉ A STŘELNÉ RÁNY Základem první pomoci při krvácení je nerozlišovat, jestli se jedná o žilní či tepenné krvácení a bez ohledu na typ krvácení včas jednat. Obecně při první pomoci platí: > co nejrychleji krvácení zastavit tlakem na ránu, u masivního krvácení použijeme jeden až tři prsty popř. celou dlaň > uvést pacienta do polohy vleže, s elevací postižené části těla nad úroveň srdce 41 případně i znehybnení části těla > obvazovým materiálem sterilně krýt ránu > pokud obvazový materiál prosakuje krví, velmi silně na něm cirkulárně obvážeme tlakový obvaz, pokud i nadále prosakuje, materiál nevyměňuje a proces opakujeme > zajistit intravenózni vstup, u větších krevních ztrát ideálně dva intravenózni vstupy. V případě nemožnosti zajištění žily lze navrtat intraosseální vstup. > při větších krevních ztrátách doplnění objemu kombinací krystaloidy a koloidy v poměru 3:1. Krystaloidy lze event. podat pomocí přetlaku. Nicméně současná doporučení traumatologů se brání velkým objemovým náhradám. > dle hodnot saturace podávání kyslíku polomaskou Pacient je transportován na urgentní příjem za stálé monitorace EKG křivky, TK, P a Sp02 s kontrolou místa tlakové komprese. (DOBIÁŠ, A KOL., 2007) 3.5 UTONUTÍ Při suicidálním pokusu utonutím často dochází k tomuto činu v kombinaci skokem z výšky u neplavců nebo u plavců s přivázanými končetinami a těžkými předměty přivázané k tělu. První pomoc tonoucího zahrnuje: > co nejrychlejší vytažení na povrch hladiny a následně na břeh z vody > uvolnění dýchacích cest > zhodnocení dýchání a vědomí > pokud nedýchá, zahájit KPR vdechy již na hladině vody > uložení do horizontální polohy na rovnou zem > pokračovat v KPR dle doporučení guidelines (z důvodu protrahované hypotermie) Pokud je tonoucímu obnoven krevní oběh s dýcháním, je transportován v izotermické folii na urgentní příjem pro vyloučení přidružených poranění za stálé monitorace EKG křivky, TK, P a Sp02. (ZEMAN, 1998) 42 3.6 UPÁLENÍ Při neúspěšném suicidálním pokusu upálením je léčba pacienta závislá na lokalizaci, rozsahu a stupni popálení. Přednemocniční pomoc zahrnuje: > zamezení dalšímu termickému vlivu > zabránit zbytečným pohybům > odstranit všechny těsnící předměty - zejména kovy > aktivně chladit obličej, krk a horní končetiny pomocí samochladících roušek WaterJel > zajistit intravenózni či intraoseální vstup > aplikace analgezie - ketamin, opiody > při inhalačním traumatu či popálení obličeje - zajistit dýchací cesty endotracheální intubací > sterilně ošetřit popálené plochy, ideální jsou velké popáleninové obvazy Pacient je transportován na pracoviště popáleninové medicíny za stále monitorace EKG křivky, TK, P a Sp02. (ZEMAN, 1998) 43 4 PRAKTICKÁ ČÁST 4.1 ÚVOD DO PRAKTICKÉ ČÁSTI Téma smrti je v naší společnosti dlouhodobě tabuizované a otázka sebevraždy snad ještě víc. Obecně se má za to, že normální je na sebevraždu nemyslet, kdo o ní jen přemýšlí, je psychicky nemocný a patří do péče odborného lékaře. Suicidium je tedy považováno za jakousi abnormalitu. Kdo se o něj pokusí, je už trvale znevýhodněn ve svém společenském statusu. Zjistit, jak tomu ve skutečnosti je, jak jsou suicidanti ostatními hodnoceni, jak by lidé reagovali na potencionálního suicidanta, jaký mají lidé smysl svého života, jestli lidé o tomto způsobu řešení své životní krize uvažují nebo ovlivňuje-li jejich náladu roční období, si dala za úkol praktická část této bakalářské práce. 4.2 POUŽITÉ METODY V praktické části této bakalářské práce je použit jako metoda pro sběr dat dotazník vlastní konstrukce. Jedná se o polootevřený dotazník. Tuto formu dotazníku jsem zvolil záměrně, protože uzavřený by neměl možnost úplně postihnout postoje respondentů. Naproti tomu otevřený dotazník by asi byl velmi obtížně zpracovatelný. Dotazník se skládá z několika částí, kdy začátek je věnován základním údajům o respondentovi, další část postojem k sebevraždám. Následující otázky směřují k úvahám o sebevraždě, motivech a metodách. Poslední část je věnována smyslu života, (viz příloha) 4.3 CHARAKTERISTIKA VÝZKUMNÉHO VZORKU Respondenti byli osloveni tak, že jim byl zaslán dotazník elektronickou poštou. Celkový počet oslovených respondentů bylo 150, z toho 43 osob vůbec nereagovalo, 7 lidí napsalo, že se z různých důvodů nechtějí účastnit. Vyplněný dotazník poslalo zpět 105 respondentů. Snažil jsem se oslovit různorodou skupinu osob jak z hlediska věku, tak z pohledu místa bydliště. 44 Graf 3 Pohlaví respondentů Vaše pohlaví ■ muž ■ žena Zdroj: vlastní zpracování, 2014 Našeho výzkumu se zúčastnilo 40% mužů a 60 % žen. Graf 4 Věk respondentů Věk 1 H 15-17 let ■ 18-20 let ■ 21-24 let ■ 25 - 30 let ■ 31-40 let ■ 41-65 let ■ nad 65 let Zdroj: vlastní zpracování, 2014 Nejčastější věk mezi 21 - 30 let uvedlo 53,3 % respondentů. 45 Graf 5 Bydliště respondentů Bydliště Zdroj: vlastní zpracování, 2014 Nejvíce respondentů, 56 %, uvedlo své bydliště hl. m. Praha Graf 6 Nejvyšší vzdělání respondentů Vzdělání Zdroj: vlastní zpracování, 2014 39 % respondentů uvedlo své nejvyšší vzdělání SS s maturitou, stejné množství uvedlo VOS-VS. 11,5 % respondentů uvedlo své nejvyšší vzdělání SOU, zbývajících 10,5 % respondentů uvedlo ZS. 46 4.4 HYPOTÉZY Na podkladě materiálů, které jsem zpracovával v teoretické části, jsem si stanovil tyto: 1. Očekávám, že souhlasný postoj se sebevraždou bude u většiny respondentů a z genderového hlediska bude převažovat u mužů. 2. Předpokládám, že jako nej častější důvod k sebevraždě budou respondenti uvádět ztrátu smyslu života a špatný zdravotní stav. 3. Předpokládám, že většina lidí uvažovala alespoň v teoretické rovině o možnosti sebevraždy. 4. Předpokládám, že ovlivnění nálady a chutě do života ročním obdobím uvede převážná část respondentů a bude převažovat spíše u žen. 5. Očekávám, že bude rozdíl ve způsobu ukončení života u mužů a žen, pokud o něm přemýšleli. 6. Neočekávám, že by mezi respondenty byl někdo, kdo se o sebevraždu pokusil. 47 4.5 VYHODNOCENÍ A ZPRACOVÁNÍ HYPOTÉZ 1. Očekávám, že souhlasný postoj se sebevraždou bude u většiny respondentů a z genderového hlediska bude převažovat u mužů. Naše první hypotéza se nepotvrdila, souhlas vyslovilo pouze 15 % všech respondentů, zatímco nesouhlas vyjádřilo celých 48 respondentů. Souhlas s výhradami vyjádřilo 37 %. Graf 7 Postoj k sebevraždě (celkem) Jaký je Váš postoj k sebevraždě? (celkem) i souhlasí I souhlasí s výhradami ■ nesouhlasí Zdroj: vlastní zpracování, 2014 Nejvíce tolerantní v postoji k sebevraždě je věková skupina 20 až 24 let, kdy sní souhlasí 27 %, 38,5 % s výhradami, 34,5 % nesouhlasí. Nejméně tolerantní se jeví věková skupina 41 až 65 let, kdy souhlasí 9,5 %, s výhradami 24 %, nesouhlasí 66,5 %. 48 Graf 8 Postoj k sebevraždě (muži) Jaký je Váš postoj k sebevraždě? (muži) ■ souhlasí ■ souhlasí s výhradami ^ nesouhlasí Zdroj: vlastní zpracování, 2014 Postoj mužů k sebevraždě je více tolerantní, souhlasí 21 %, s výhradami souhlasí 43 % a nesouhlasí 36 %. Graf 9 Postoj k sebevraždě (ženy) Jaký je Váš postoj k sebevraždě? (ženy) n souhlasí ■ souhlasí s výhradami ^ nesouhlasí Zdroj: vlastní zpracování, 2014 Postoj žen k sebevraždě je méně tolerantní než u mužů, souhlasí sní pouze 11 %, s výhradami 33 %, nesouhlas je u 56 %. 49 2. Předpokládám, že jako nej častější důvod k sebevraždě budou respondenti uvádět ztrátu smyslu života a špatný zdravotní stav. Tato hypotéza se potvrdila. Graf 10 Nej častější důvod k sebevraždě dle respondentů Co si myslíte, že je nej častějším důvodem k sebevraždě? 0 ■ ztráta smyslu života ■ špatný zdravotní stav ■ zklamání v citovém životě ■ dluhy ■ jiné-psychiatrické onemocnění ■ neúspěch ve škole či práci ■ šikana ■ rozvod Zdroj: vlastní zpracování, 2014 Jako nej častější důvod k sebevraždě respondenti uváděli na prvním místě ztrátu smyslu života, na druhém špatný zdravotní stav, tato naše hypotéza se potvrdila. Pro tyto dva důvody se vyjádřilo 54 % respondentů. Vzhledem k tomu, že ztráta smyslu života byla hlavním důvodem, který by potencionálně vedl respondenta k sebevraždě, snažil jsem se zjistit, co je vlastně považováno za smysl života. 50 Graf 11 Úvaha respondentů o smyslu života Uvažoval/a jste někdy o smyslu života? 'ne Zdroj: vlastní zpracování, 2014 89 % respondentů uvádí, že ve svém životě již uvažovalo o jeho smyslu. Graf 12 Smysl života dle respondentů Jaký je Váš smysl života? ■ rodina ■ rodina a něčeho dosáhnout ■ rodina, něčeho dosáhnout, přátelé a koníčky ■ rodina a přátelé ■ spiritualita ■ něčeho dosáhnout ■ přátelé a práce ■ nevím H rodina, přátelé, něčeho dosáhnout a posouvat se dál ■ rodina a služba potřebným H partner Zdroj: vlastní zpracování, 2014 79,4 % respondentů uvádí jako smysl svého života v odpovědi rodinu nebo rodinu a další faktory. Ukazuje se, že rodina i přes to, že se zdá, že pozbývá svého významu, je 51 stále nej důležitějším smyslem našeho žití. 3. Předpokládám, že většina lidí uvažovala alespoň v teoretické rovině o možnosti sebevraždy. Tato hypotéza se také nepotvrdila, jelikož více jak 66% respondentů uvedla, že nikdy o možnosti sebevraždy nezauvažovala. Graf 13 Úvaha respondentů nad sebevraždou (celkem) Zauvažovali jste někdy Vy o ukončení života sebevraždou? (celkem) i ano Zdroj: vlastní zpracování, 2014 33,3 % všech respondentů někdy zauvažovalo o ukončení života, 66,7 % doposud ne. 52 Graf 14 Úvaha respondentů nad sebevraždou (muži) Zauvažovali jste někdy Vy o ukončení života sebevraždou? (muži) ■ ano H ne Zdroj: vlastní zpracování, 2014 Z dotazníkového šetření vyplývá, že muži uvažují o sebevraždě méně často než ženy. 31 % mužů o sebevraždě uvažovala, 69 % ne. Graf 15 Úvaha respondentů nad sebevraždou (ženy) Zauvažovali jste někdy Vy o ukončení života sebevraždou? (ženy) ■ ano líne Zdroj: vlastní zpracování, 2014 Zeny zauvažovaly o ukončení života sebevraždou ve 35 %, 65 % žen o tom neuvažovalo. 53 Graf 16 Důvody respondentů nad úvahou sebevraždy Pokud Vaše předchozí odpověď byla "ANO", co bylo důvodem? ■ ztráta smyslu života ■ rodinné problémy ■ deprese ■ problémy ve vztahu ■ domácí násilí v rodině ■ špatné známky ve škole ■ dluhy Zdroj: vlastní zpracování, 2014 V předcházející otázce 35 respondentů odpovědělo, že někdy zauvažovali o ukončení života sebevraždou. Nejčastěji uváděným důvodem byla ztráta smyslu života, a to u 28,6 % všech respondentů. Druhou nej častější odpovědí byly rodinné problémy, deprese a problémy ve vztahu. 54 Graf 17 Potencionální důvody respondentů nad úvahou sebevraždy Pokud Vaše odpověď byla "NE", co si myslíte, že by takové myšlení mohlo ve Vás vyvolat? ■ vážný zdravotní stav ■ nevím H smrt blízké osoby ■ deprese ■ ztráta smyslu života ■ úplná beznaděj H dnes nic ■ pocit viny ze spáchání neúmyslného trestného činu H ztráta partnera a práce ■ nic, nemám právo si vzít život Zdroj: vlastní zpracování, 2014 Nej častější odpověď na tuto otázku byla „vážný zdravotní stav", který je zastoupen počtem 21,4 %, můžeme říci, že je to necelá čtvrtina respondentů. Je také zajímavé porovnání grafu 13 a 14, kdy u osob, které nikdy o sebevraždě ani nepřemýšleli, je podstatně více variací možných důvodů, které by mohly vést k sebevražednému jednání. 4. Předpokládám, že ovlivnění nálady a chutě do života ročním obdobím uvede převážná část respondentů a bude převažovat spíše u žen. Tato hypotéza se potvrdila. Ovlivnění nálady a chutě do života ročním obdobím uvedlo 71 % respondentů, 67 %mužů a 75 % žen. Téměř všichni respondenti uvedli jako nej kritičtější období podzim, zimu nebo podzimní a zimní měsíce. Naše třetí hypotéza se tedy potvrdila. 55 Graf 18 Ovlivnění respondentů ročním obdobím (celkem) Máte pocit, že Vaše nálady a chuť do života ovlivňuje roční období? (celkem) ■ ano ■ ne Zdroj: vlastní zpracování, 2014 71,4 % dotázaných respondentů napsalo, že jejich nálady a chuť do života ovlivňuje roční období. Graf 19 Ovlivnění respondentů ročním obdobím (muži) Máte pocit, že Vaše nálady a chuť do života ovlivňuje roční období? (muži) ■ ano ■ ne Zdroj: vlastní zpracování, 2014 Třetina mužů uvádí, že jejich nálada a chuť do života není ovlivněna ročním obdobím, dvě třetiny toto ovlivnění uvádějí. 56 Graf 20 Ovlivnění respondentů ročním obdobím (ženy) Máte pocit, že Vaše nálady a chuť do života ovlivňuje roční období? (ženy) ■ ano ť ne Zdroj: vlastní zpracování, 2014 Zeny uvádějí ovlivnění ročním obdobím v 75 %, což je o 8 % více než u mužů. Pouze jedna čtvrtina žen uvádí, že nejsou ovlivněny ročním obdobím ve svých náladách a chuti do života. Graf 21 Nej kritičtější měsíce (roční období) dle respondentů. Které měsíce (roční období) jsou podle Vás nej kritičtější? Zdroj: vlastní zpracování, 2014 Jak se dalo předpokládat, nejkritičtěji vnímají respondenti roční období a měsíce, kdy 57 jsou nej kratší dny. Respondenti si uvědomují negativní vliv nedostatku slunečních paprsků na lidskou psychiku. Nicméně pokud bychom porovnali názory respondentů se statistickými daty sebevražd v posledních letech, tak zde vychází jako nej rizikovější měsíc spíše březen a zimní měsíce jsou zastoupeny velmi málo. 5. Očekávám, že bude rozdíl ve způsobu ukončení života u mužů a žen, pokud o něm přemýšleli. Tato hypotéza se potvrdila, neboť se prokázala rozdílnost ve způsobu ukončení života mezi muži a ženami. Graf 22 Úvahy respondentů nad způsobem sebevraždy (celkem) Pokud jste někdy přemýšlel/a nad ukončením života, jakým způsobem? (celkem) ť intoxikace ■ neví ■ řezná zbraň ■ skok z výšky nebo pod jedoucí předmět ■ oběšení ■ střelná zbraň Zdroj: vlastní zpracování, 2014 Nejvíce respondentů uvádí intoxikaci, nicméně stejné velké množství respondentů není rozhodnuto. 58 Graf 23 Úvahy respondentů nad způsobem sebevraždy (muži) Pokud jste někdy přemýšlel/a nad ukončením života, jakým způsobem? (muži) ■ neví ■ oběšení B skok z výšky nebo pod jedoucí předmět H intoxikace ■ střelnou zbraní Zdroj: vlastní zpracování, 2014 U mužů převládá názor o způsobu ukončení života formou oběšení, největší část respondentů uvádí jako nej častější odpověď „nevím". Graf 24 Úvahy respondentů nad způsobem sebevraždy (ženy) Pokud jste někdy přemýšlel/a nad ukončením života, jakým způsobem? (ženy) ■ intoxikace ■ neví y řeznou zbraní ■ skokem z výšky nebo pod jedoucí předmět ■ střelnou zbraní Zdroj: vlastní zpracování, 2014 Nejvíce žen volilo ukončení svého života formou intoxikace. Tento výsledek, přestože se jedná pouze o úvahu, odpovídá statistickým datům 59 sebevražd a sebevražedných pokusů. Ženy opravdu nejčastěji volí intoxikace, což je metoda dobře přístupná a zároveň nebolestivá. Ač je to paradoxní, ženy ani po smrti nechtějí být znetvořené, proto některé radikální metody nepoužívají. Co se týká mužů, tak i zde vyšla preference odpovídající statistice. Oběšení je převažující metoda suicidia u mužů. Pravděpodobný důvod je v tom, že tato metoda je dobře dostupná a dostatečně radikální. 6. Neočekávám, že by mezi respondenty byl někdo, kdo se o sebevraždu pokusil. Devět respondentů odpovědělo, že se ve své minulosti již pokusili o ukončení života sebevraždou. Zde se naše hypotéza nepotvrdila, toto číslo je dle našeho názoru vysoké a alarmující. Graf 25 Počet respondentů s pokusem o sebevraždu Pokusil jste se někdy o ukončení života sebevraždou? ■ ano ■ ne Zdroj: vlastní zpracování, 2014 8,6 % respondentů uvedlo, že se někdy pokusili o ukončení života sebevraždou, což je proti očekávání dotazníkového šetření vysoké číslo. 60 Graf 26 Důvody respondentů k pokusu o sebevraždu Pokud ano, co bylo důvodem? ■ ztráta smyslu života ■ deprese U špatné známky ve škole ■ rozvod ■ závislost na alkoholu Zdroj: vlastní zpracování, 2014 Nej častějšími důvody pokusu o ukončení života sebevraždou uvedli respondenti ztrátu smyslu života a deprese. Graf 27 Reakce respondentů na člověka uvažující o sebevraždě Jak byste reagoval/a, kdybyste se dozvěděl/a o tom, že někdo uvažuje o sebevraždě? ■ vyslechnul bych ho ■ vyslechnul bych ho, poradil se s někým zkušenějším ■ poradil se s někým zkušenějším ■ vyslechnul ho, poradil se se zkušenějším, ohlásil to jeho rodině ■ vyslechnul, ohlásil rodině, doporučil mu odbornou Eomoc do o tom mluví, ten to neudělá ■ vyslechunul, ohlásil to rodině ■ ohlásil to rodině ■ vyslechnul a snažil se mu to vymluvit ■ udělala mu svou "psychoterapii" daří se mi to ■ nevím Zdroj: vlastní zpracování, 2014 28 % dotázaných by potencionálního suicidanta pouze vyslechla, což je překvapující. 10 % respondentů se dokonce domnívá, že kdo o tom mluví, ten to neudělá. 61 5 DISKUSE Dotazníkového šetření se zúčastnilo 105 respondentů, z toho 42mužů a 63 žen. Téměř 56 % respondentů je z Prahy., necelých 10% je z vesnice. 39 % respondentů uvádí nejvyšší dosažené vzdělání SS s maturitou, 39 % VOS nebo VS. 50,5 % respondentů je ve věkové skupině 21 až 30 let. Dotazníkovým šetřením se ukázalo, že tolerance vůči sebevraždě je poměrně nízká, nesouhlas vyjádřilo 48 % respondentů, souhlas s výhradami vyjádřilo 37 %, bez výhrad souhlasilo tedy jen 15 % respondentů. Nejméně tolerantní k sebevraždě je věková skupina 41 až 65 let, ta uvádí nesouhlas v 67 % a souhlas bez výhrad v 10 %. Nejvíce tolerantní se jeví věková skupina 25 až 30 let a 31 až 40 let, kdy úplný nesouhlas vyjádřilo 44 % respondentů a souhlas bez výhrad 14 %. Zeny mají nižší toleranci k sebevraždě než muži, v procentech je souhlas pouze vil %, souhlas s výhradami ve 33 %, nesouhlas v 56 %. U mužů je souhlas v 21 %, souhlas s výhradami ve 43 %, nesouhlasí 36 %. Jako nej častější důvody k sebevraždě uvádějí respondenti ztrátu smyslu života (31 %), špatný zdravotní stav (23 %) a zklamání v citovém životě (18 %). Poněkud překvapující je zjištění, že 67 % respondentů někdy uvažovalo o ukončení života sebevraždou. 33 % dotázaných, kteří uvedli zamítavou odpověď, v následující otázce, coby takové myšlení v nich mohlo vyvolat, uvedli jako důvod nejčastěji vážný zdravotní stav (14 %), smrt blízké osoby (10 %). Rovněž odpověď „nevím" je velmi častá (11 %). Ovlivnění nálady a chutě do života ročním obdobím uvádí 71 % respondentů, 67 %mužů a 75 % žen. Nej kritičtější obdobím je podzim, zima nebo podzimní a zimní měsíce. Ukazuje se, že lidé skutečně vnímají roční dobu velmi citlivě a léto, letní a jarní měsíce vnímají mnohem pozitivněji. Je to doba, kdy dny jsou výrazně delší, noci kratší, a kdy je vyšší počet dnů se sluneční aktivitou. Slunce je tedy významným faktorem pro psychickou pohodu. Poněkud překvapivě vysoké procento odpovědí na otázku „jak byste reagoval/a, kdybyste se dozvěděl/a o tom, že někdo uvažuje o sebevraždě" je v nej častější odpovědi „vyslechnul/a bych ho". Tuto odpověď uvedlo 27 % respondentů a lze ji vnímat jako nedostačující z hlediska pomoci potencionálnímu suicidantovi. Desetiprocentní 62 odpověď „kdo o tom mluví, ten to neudělá", potvrzuje mýtus uvedený v teoretické části této práce mezi laickou veřejností. Na otázku „pokud jste někdy přemýšlel nad ukončením života, jakým způsobem", 36 % respondentů uvádí v odpovědi intoxikaci, z toho bylo 47 % mužů a 53 % žen. Druhou nej silnější skupinou jsou respondenti, kteří o ukončení života sebevraždou sice někdy již přemýšleli, ne ale o způsobu provedení (15 %). V dalších odpovědích muži upřednostňují skok z výšky nebo pod jedoucí předmět (tento způsob uvádí dvojnásobek mužů než žen), střelnou zbraň (uvádějí pouze muži) a oběšení (uvádí pětkrát více mužů než žen), ženy preferují řeznou zbraň. 89 % všech respondentů uvádí, že někdy uvažovalo o smyslu svého života. 75 % jich svůj smysl života spojují buď s rodinou, nebo s rodinou, přáteli, koníčky, chtít něčeho dosáhnout. Rodina je tedy stále hlavním smyslem života i dnešního člověka. 9 % respondentů se již pokusilo o ukončení života sebevraždou, což je překvapivě vysoké číslo. Jako důvody uvádějí nejčastěji ztrátu smyslu života a deprese. Práce na praktické části bakalářské práce mě obohatila v tom slova smyslu, že jsem se seznámil s názory mnoha ostatních lidí a mohl nahlédnout do jejich názorového spektra. Více jsem si uvědomil, že při zpracovávání teoretické části jsem vnímal téma sebevražda víc na úrovni neosobních čísel. V praktické části, i když byl dotazník anonymní, začal jsem jednotlivé respondenty vnímat s jejich jednotlivými osobními příběhy. Už to nebyla pouhá data a fakta, ale lidé se svými názory, obavami, nejistotami, trápením, kterým prošli. Díky tomu jsem i já začal více přemýšlet o svých názorech, o svém smyslu života, o své zodpovědnosti za svůj život i vztahy, které jsem vytvořil, vytvářím a celý život vytvářet budu. Uvědomil jsem si mnohem víc tu propojenost a sounáležitost s lidmi mi blízkými i těmi vzdálenějšími. Vím, že teď už se budu na své přátele, klienty a pacienty dívat jiným, méně kritickým a více empatickým pohledem. 63 ZÁVĚR Tak jako se poněkud nesmyslně vyhýbáme tématu smrti, ačkoliv je to jediná jistota, kterou máme shodně se všemi lidmi na tomto světě, je i téma sebevražda tématem, po kterém se běžně v hovoru nesahá. Děsí nás, nevíme, co s ním. Každou smrtí jiného si uvědomujeme křehkost a časovou omezenost vlastní existence, svých bližních. Je to téma, které buď máme zpracováno ve své vlastní filozofii, nebo ne, a pak nás může kdykoli znovu a znovu vyděsit a dostat z psychické rovnováhy. Dnešní společnost je orientována na úspěch a výkonnost. Suicidant ve svém selhání a neschopnosti vyřešit si své problémy sám se už jen tímto dostává na okraj společnosti. Tato práce si dala za úkol zmapovat téma sebevražda z úhlu pohledu teoretického, v praktické části se díky odpovědím respondentů dozvědět více o názorech lidí mimo nejbližší okolí pisatele práce, ale také „dostat z rovnováhy" ty, kteří o tématu sebevražda a smrt obecně zatím neuvažovali, nebo je potlačovali a schovávali jako kostlivce do skříně. Když se totiž člověk konfrontuje s něčím nepříjemným, má prostor si toto téma zpracovat včas, než skutečně přijde do jeho života. Jedině tak může být, samozřejmě není-li vyškolený odborník, i jako laik nápomocen potencionálnímu suicidantovi. Takový člověk se nevyděsí ani nebude brát téma na lehkou váhu a dokáže být i jako laik smysluplným pomocníkem, který neodsoudí, nezpochybní, ale druhého vyslechne a nasměruje k odborníkovi. Také ve smyslu vztahu k sobě lépe rozezná, kdy ještě je schopen zvládat své problémy vlastními silami a kdy už je čas na vyhledání odborné pomoci. Dotazníkové šetření zaujalo respondenty natolik, že v závěrečné části dotazníku, kde respondentům děkuji za jejich pomoc a důvěru, a oni již neodpovídají na dotazy, většina z nich spontánně reagovala a psala ještě své vyjádření. Mnoho jich děkovalo za zajímavé a přínosné téma, které v nich vzbudilo opravdový zájem o sebevraždy, někteří v závěru psali, že díky dotazníku se začali opravdově zamýšlet nad smyslem života, jiní reagovali jen poznámkou „držím palce", „hlavně, že to pomohlo", „přeji hodně úspěchů", „také děkuji" apod. Pouze tři respondentky napsaly, že vyplňování dotazníku v nich vzbudilo „trošku negativní emoce". Pokud tato práce vzbudí u budoucích čtenářů zájem stejný, jako u respondentů dotazníkového šetření, nebyla napsána zbytečně. 64 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ANDRŠOVÁ, Alena. Psychologie a komunikace pro záchranáře. 1. vyd. Praha: Grada, 120 s. ISBN 978-802-4741-192 BARTŮŇKOVÁ, Stasa. Stres a jeho mechanismy. Praha: Karolinum, 2010. ISBN 978-80-246-1874-6. DZÚROVÁ, Dagmar a DRAGOMIRECKÁ, Eva. Sebevražednost obyvatel České republiky v období transformace společnosti. Praha: Univerzita Karlova, 2002, 80 s., příl. ISBN 80-865-6103-8 ERTLOVA, Františka a Josef MUCHA. Přednemocniční neodkladná péče. 2. přeprac. vyd. Ilustrace Martin Škarda. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2003, 351 s. Scripta, sv. 4. ISBN 80-701-3379-1 EVANGELU, Jaroslava Ester. Krizová komunikace: efektivní zvládání krizových a zátěžových situací. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2013, 95 s. ISBN 978-80-7418-175-7 FRANKEL, Bernard a Ráchel KRANZ. O sebevraždách. Překlad Ivo Lorenc. Praha: Lidové noviny, 1998, 149 s. ISBN 80-710-6234-0 HOLINGER, Paul C. Suicide and homicide among adolescents. New York: Guilford Press, cl994, viii, 229 p. ISBN 08-986-2788-5 KLEMENTOVÁ, Eva a Pavel KLIMENT. Sociální deviace. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002, 130 s. ISBN 80-244-0516-4 KRAUS, Blahoslav a HRONCOVÁ, Jolana. Sociální patologie. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007, 282 s. ISBN 978-807-0418-963KOUTEK, Jiří a Jana KOUTEK, Jiří a KOCOURKOVÁ, Jana. Sebevražedné chování. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 325 s. ISBN 978-807-3673-499 MASARYK, Tomáš Garrigue. Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty. 5. české vyd. Praha: Masarykův ústav AV ČR, 2002, 221 s. sv. 1. ISBN 80-864-9513-2 MONESTIER, Martin. Dějiny sebevražd: dějiny, techniky a zvláštnosti dobrovolné smrti. 1. vyd. Překlad Vladimír Čadský. Praha: Dybbuk, 2003, 414 s. ISBN 80-903-0018-9 65 MUHLPACHR, Pavel. Sociopatologie pro sociální pracovníky. MSD, 2008, 194 s. ISBN 978-80-7392-069-2 VIEWEGH, Josef. Sebevražda a literatura. Vyd. 1. Nakladatelství Tomáše Janečka, 1996, 282 s. ISBN 80-858-8010-5. VODÁČKOVÁ, Daniela. Krizová intervence. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-342-0 VYKOPALO V A, Hana. Sociálně patologické jevy v současné společnosti. 1. vyd. Univerzita Palackého, 2001, 154 s. ISBN 80-244-0337-4 POKORNÝ, Jiří a Josef MUCHA. Lékařská první pomoc. 1. vyd. Lustrace Martin Škarda. Praha: Galén, 2003, 351 s. Scripta, sv. 4. ISBN 80-7262-214-5. ZEMAN, Miroslav. První pomoc. 2. dopi. a přeprac. vyd. Ilustrace Martin Škarda. Praha: Galén, 1998, 143 s. Scripta, sv. 4. ISBN 80-858-2446-9 Internetové zdroje: ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Počet sebevražd podle počtu provedení. In: [online], [cit. 2013-10-10]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/publ/4017-13-r 2013 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Sebevraždy podle krajů a okresů. In: [online], [cit. 2014-01-15]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/t/ED00352325/$File/401211kl0.pdf ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Sebevraždy podle pohlaví. In: [online], [cit. 2014-01-15]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/t/ED00352328/$File/401211k4.pdf ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Sebevraždy podle způsobu provedení. In: [online], [cit. 2014-03-15]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/t/ED0035232F/$File/401211k6.pdf ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Vývoj počtu sebevražd. In: [online], [cit. 2013-10-15]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/t/ED0035231C/$File/401211k3.pdf 66 PŘÍLOHY Příloha A Dobrý den, jmenuji se Simon Novotný a jsem studentem 3. ročníku bakalářského studia oboru zdravotnický záchranář a rád bych Vás touto cestou poprosil vyplnit tento krátký dotazník, který bude nedílnou součástí mé praktické části bakalářské práce. Práce se zaměřuje na téma suicidální pacient v přednemocniční péči. Veškerá data tohoto dotazníku budou sloužit jako celek pouze k jejímu vyhodnocení, dotazník je anonymní a zcela dobrovolný. Děkuji Vám za spolupráci a pokud budete mít zájem o výsledky dotazníkového šetření nebo o celou problematiku včetně teoretické části, kontaktujte mě na e-mailové adrese: simon.dnb@email.cz, rád Vám svoji práci přepošlu. Vaše pohlaví a) muž b) žena Věk a) 15-17 let b) 18 -20 let c) 21-24 let d) 25 -30 let e) 31 -40 let f) 41-65 let g) nad 65 let Bydliště a) vesnice b) město do 10 tis. obyvatel c) město 10 tis. - 100 tis. obyvatel d) město nad 100 tis. obyvatel I d) hl. m. Praha Vzdělání a) základní b) vyučen c) maturita d) VOŠ-VŠ Jaký je Váš postoj k sebevraždě? a) nesouhlasím s ní b) souhlasím s ní c) souhlasím s ní za určitých podmínek, uveďte za jakých: Co si myslíte, že je nej častější důvod k sebevraždě? a) zklamání v citovém životě b) neúspěch ve škole či práci c) šikana d) rozvod e) špatný zdravotní stav f) ztráta smyslu života g) dluhy h) jiný důvod, uveďte jaký: Zauvažovali jste někdy Vy o ukončení života sebevraždou? a) ano, uvažoval/a jsem b) ne, neuvažoval/a jsem Pokud ano, co bylo důvodem? Pokud ne, co si myslíte, že by takové myšlení ve Vás mohlo vyvolat? II Máte pocit, že Vaše nálady a chuť do života ovlivňuje roční období? a) ano b) ne Které měsíce (roční) období jsou podle Vás nej kritičtější? Jak byste reagoval/a, kdybyste se dozvěděl/a o tom, že někdo uvažuje o sebevraždě? a) vyslechnul bych ho b) kdo o tom mluví, tak to neudělá c) ohlásil to jeho rodině d) poradil bych se s někým zkušeněj ším e) nevím f) jiná reakce, napište ji Pokud jste někdy přemýšlel nad ukončením života, jakým způsobem? a) utonutím b) oběšením c) střelnou zbraní d) řeznou zbraní e) upálením f) otrávením g) skokem z výšky nebo pod jedoucí předmět h) nevím ch) jiný způsob, uveďte: ........................................................................... Uvažoval/a jste někdy o smyslu života? a) ano b) ne Jaký je Váš smysl života? a) rodina b) přátelé III c) koníček - hobby d) něčeho dosáhnout e) nevím f) jiný smysl, napištejaký: .................................... Pokusil jste se někdy o ukončení života sebevraždou? a) ano b) ne Pokud ano, co bylo důvodem? Velice si vážím Vaší pomoci a důvěry. Pevně doufám, že tento dotazník ve Vás nevyvolal negativní emoce. IV