Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., Praha 5 OŠETŘOVATELSKY PROCES U PACIENTA SE SRDEČNÍM SELHÁNÍM BAKALÁŘSKÁ PRÁCE MARTINA JOVANOSKA Praha 2015 VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o. p. s., PRAHA 5 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA SE SRDEČNÍM SELHÁNÍM Bakalářká práce MARTINA JOVANOSKA Stupeň vzdělání: bakalář Název studijního oboru: Všeobecná sestra Vedoucí práce: Mgr. Hana Tošnarová, Ph.D. Praha 2015 VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o.p.s. se sídlem v Praze 5, Duškova 7, PSČ 150 00 Jovanoska Martina 3. AVS Schválení tématu bakalářské práce Na základě Vaší žádosti ze dne 7. 4. 2014 Vám oznamuji schválení tématu Vaší bakalářské práce ve znění: Ošetřovatelský proces u pacienta se srdečním selháním Nursing Process for Patients with Heart Arrest Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Hana Tošnarová, Ph.D. V Praze dne: 1. 9. 2014 doc. Ph-Dr. Jitka Němcová, PhD. rektorka PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Ošetřovatelský proces u pacienta se srdečním selháním" vypracovala samostatně, pod vedením vedoucího bakalářské práce. Prohlašuji, že všechny použité zdroje literatury jsem uvedla v seznamu použité literatury. Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním účelům. V Praze dne 25. 03. 2015 Martina Jovanoska PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych v první řadě ráda poděkovala své rodině za podporu a pomoc po celou dobu studia. Dále děkuji všem, kteří mi poskytli informaci ohledně tématu, především své vedoucí bakalářské práce Mgr. Haně Tošnarové, Ph.D. za cenné připomínky, upozornění, rady a odborné vedení práce. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat Thei Křížové, která mi pomohla při výběru pacienta. V Praze dne 25. 03. 2015 ABSTRAKT JOVANOSKA, Martina. Ošetřovatelský proces u pacienta se srdečním selháním. Vysoká škola zdravotnická, o. p. s. Stupeň kvalifikace: Bakalář (Bc). Vedoucí práce: Mgr. Hana Tošnarová, Ph.D. Praha. 2015. 77s. Hlavní téma této bakalářské práce se zabývá specifiky ošetřovatelské péče u pacienta se srdečním selháním. Bakalářská práce má část teoretickou a část praktickou. Teoretická část je věnovaná definici a klasifikaci srdečního selhání, etiologii a epidemiologii, klinický projevům a průběhu onemocnění, diagnostice, základům léčby a prognóze. Dále popisuje specifické problémy pacientů se srdečním selháním a také specifika ošetřovatelské péče u pacientů s tímto onemocněním. Praktická část je zaměřena na zpracování ošetřovatelského procesu dle modelu Marjory Gordonové u pacientky s dekompenzovaným chronickým srdečním selháním. Zahrnuje subjektivní a objektivní hodnocení aktuálních a potencionálních problémů pacientky a následné zpracování do ošetřovatelských diagnóz podle NANDA International I taxonomie II 2012-2014. V závěru je shrnuto celkové hodnoceni aktuálního stavu pacienta, celková ošetřovatelská péče a důležitá doporučení pro praxi pro nelékařský zdravotnický personál a pro pacienty. Klíčová slova: Edukace, Ošetřovatelský proces, Specifika ošetřovatelské péče, Srdeční selhání, Všeobecná sestra. ABSTRACT JOVANOSKA, Martina. Nursing Care of Patient with Heart Failure. Nursing College, o. p. s. Degree of qualification: Bachelor (Be). Supervisor: Mgr. Hana Tosnarova Ph.D. Prague 2014. 77p. The main topic of my bachelor thesis deals with specifics in nursing care for patients with heart arrest. The bachelor thesis is divided in to theoretical and pratical part. The theoretical part is focused on the definiton and classification of heart arrest, ethiology and epidemiology, clinical manifestations and the course of the disease, diagnosis, basic therapy and prognosis. Specific problems of patients with heart arrest and the unique nursing care they require is also discussed. The subject of the practical part is the nursing proces according to the model of Marjory Gordon for patients with decompensation chronic heart arrest. It includes subjective and objective evaluation of patients actual and potential problems, which are arranged into nursing diagnoses according to NANDA International I taxonomy II 2012-2014. In conclusion the evaluation of the current patient's status is summarized a complete nursing care and important recommendations for non-medicalstaff, family and patients are given. Keywords: Education, Heartfailure, Nurse, Nursingprocess, Specifics of Nursing Care. OBSAH SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ SEZNAM TABULEK ÚVOD..................................................................................15 1 CHARAKTERISTIKA SRDEČNÍHO SELHÁNÍ...........17 1.1 EPIDEMIOLOGIE A PROGNÓZA...................................18 1.2 KLASIFIKACE SRDEČNÍHO SELHÁNÍ..........................19 2 AKUTNÍ SRDEČNÍ SELHÁNÍ.....................................21 2.1 AKUTNÍ SRDEČNÍ SELHÁNÍ, KLASIFIKACE................21 2.2 ETIOLOGIE AKUTNÍHO SRDEČNÍHO SELHÁNÍ...........23 2.3 ANATOMIE A PATOLOGIE SRDEČNÍHO SELHÁNÍ......23 2.4 KLINICKÝ OBRAZ AKUTNÍHO SRDEČNÍHO SELHÁNÍ 24 2.5 DIAGNOSTIKA AKUTNÍHO SRDEČNÍHO SELHÁNÍ.....25 2.6 LÉČBA AKUTNÍHO SRDEČNÍHO SELHÁNÍ..................26 3 CHRONICKÉ SRDEČNÍ SELHÁNÍ.............................32 3.1 KLINICKY OBRAZ CHRONICKÉHO SRDEČNÍHO SELHÁNÍ.................................................................................34 3.2 DIAGNOSTIKA CHRONICKÉHO SRDEČNÍHO SELHÁNÍ 34 3.3 LÉČBA CHRONICKÉHO SRDEČNÍHO SELHÁNÍ..........36 4 SPECIFICKÉ PROBLÉMY PACIENTŮ SE SRDEČNÍM SELHÁNÍM OVLIVŇUJÍCÍM KVALITU ŽIVOTA............................................................................40 5 SPECIFIKA OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE U PACIENTA SE SRDEČNÍM SELHÁNÍM.........................42 6 OŠETŘOVATELSKY PROCES U PACIENTKY SE SRDEČNÍM SELHÁNÍM...................................................44 6.1 SITUAČNÍ ANALÝZA ze dne: 23. 10. 2014....................59 6.2 STANOVENÍ OŠETŘOVATELSKÝCH DIAGNÓZ DLE NANDA INTERNATIONAL I TAXONOMIE II 2012-2014 A JEJICH USPOŘÁDÁNÍ PODLE PRIORIT ze dne 23. 10. 2014: 59 6.3 CELKOVÉ HODNOCENÍ.................................................71 6.4 DOPORUČENÍ PRO PRAXI............................................72 ZÁVĚR................................................................................74 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY....................................75 SEZNAM PŘÍLOH SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ACE............enzymy konvertující angiotenzin ANP............natriuretický peptid typu A - atrialní ALT...............alaninaminotransferáza APTT...........aktivovaný parciální tromboplastinový čas ASS...............akutní srdeční selhání AST...............aspartátaminotransferáza BMI...............body mass index BNP..............natriuretický peptid typu B (brain), mozkový Ca.................karcinom C02..............oxid uhličitý CRP..............C-nereaktivní protein CT.................počítačová tomografie CHOPN........chronická obštrukční pulmonální nemoc CHSS............chronické srdeční selhání D...................dech DKK..............dolní končetiny DKMP............dilatační kardiomyopatie ECHO............echokardiografie EKG..............elektrokardiogram i. v.................intravenózni ICHS.............ischemická choroba srdeční IM..................infarkt myokardu INR...............mezinárodní normalizační poměr, protrombinový čas FF..................fyziologické funkce KO..................krevní obraz LK...................levá komora LSS.................levostranné srdeční selhání NANDA...........North American Nursing Diagnosis Association NYHA.............New York Heart Association MSP...............mechanické srdeční podpory 02.................molekula kyslíku P....................pulz pH.................míra kyselých a zásaditých látek pC02.............parciální tlak oxidu uhličitého v arteriální krvi p.o.................per orální PSS................pravostranné srdeční selhání RHB................rehabilitace RTG................rentgenové vyšetření PŽK................periferní žilní kanyla s.c..................subkutánně Sp02.............saturace kyslíku TK..................krevní tlak TT..................tělesná teplota UPV...............umělá plicní ventilace (VOKURKA, HUGO, 2010) SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ Afterload - tzv. tlaková zátěž, dotížení. Síla, proti které musí působit srdeční svalovina při vypuzování krve Antikoagulace - proti srážení krve Anasarka - otoky celého těla Apnoe - je vynechání dechu trvající déle než 20 vteřin s poklesem saturace O2 (cyanózou) Ascites - přítomnost volné tekutiny v břišní dutině Cyanóza - namodralé zbarvení kůže a sliznic, které je důsledkem nedostatku kyslíku v krvi Diastolická dysfunkce - porucha plnění srdce krví Dyspnoe - dusnost, pocit nedostatku vzduchu provázený zvýšeným dechovým úsilím Hepatomegalie - zvětšení jater Hyponatrémie - snížená koncentrace sodíku v krvi Hypokalemie - nízká koncentrace draslíku v krvi. Vzniká při větších ztrátách kalia močí např. při léčbě diuretiky (Furosemidem). Způsobuje svalovou slabost, poruchy srdeční činnosti (arytmie), ledvin aj. Incidence - statistický ukazatel v epidemiologii, ukazuje počet nově vzniklých případů dané nemoci ve vybrané populaci za určité časové období. Insuficience - nedostatečnost, selhávání Kontraktilita - schopnost myokardu se smršťovat. Síla komorové kontrakce nezávisí na afterloadu ani na preloadu. Myokarditida - zánět srdečního svalu Oligurie - malé množství moči vytvořené za 24 hodin méně než 500 ml. Ortopnoe - těžká dusnost objevuje se často v noci při srdečním selhání Ortopnoicka poloha - poloha vsedě v mírném předklonu Preload - tzv. objemová zátěž, přetížení. Náplň srdeční komory na konci diastoly. Ovlivněná délkou vláken srdeční svaloviny na začátku systoly Prevalence - demografický ukazatel v epidemiologii, ukazuje počet existujících nemocí či zdravotních problémů ve vybrané populaci k určitému datu Recidíva - návrat nemoci, která již byla vyléčena, nebo u které již vymizely příznaky Stenokardie - bolest na hrudi (typická pro angina pektoris) Systolická dysfunkce - porucha kontraktility (VOKURKA, HUGO, 2012) SEZNAM TABULEK Tabulka 1 Identifikační údaje............................................................................44 Tabulka 2 Vitální funkce při příjmu...............................................................45 Tabulka 3 Léková anamnéza.................................................................46 Tabulka 4 Fyzikální vyšetření.........................................................................49 Tabulka 5 Výsledky krevních odběrů - biochemie............................................52 Tabulka 6 Výsledky krevních odběrů - krevní obraz.........................................53 Tabulka 7 Výsledky krevních odběrů - koagulace......................................53 Tabulka 8 Výsledky krevních odběrů - kardiomarkery................................53 Tabulka 9 Perorální medikamentózni léčba..............................................54 ÚVOD Motto: „Zdravý člověk má tisíce přání, nemocný jen jedno" (Indické přísloví) V seniorském věku zaujímají kardiovaskulární choroby jedno z předních míst. V průběhu mé praxe na interním oddělení jsem se jako zdravotník velmi často setkávala s ošetřováním pacientů, u kterých bylo diagnostikováno srdeční selhání. Výskyt tohoto onemocnění strmě stoupá s věkem. Seniory starší než 80 let postihuje až v 10 % případů. V populaci se jeho výskyt pohybuje mezi 0,4-2,0 %. Prevalence mužů je několik krát vyšší než u žen. O výskytu srdečního selhání v ČR zatím nejsou známa přesná data, ale předpokládáse minimálně 100 000 pacientů léčících se s chronickým srdečním selháním (BÁLKOVÁ, 2014). Srdeční selhánívýrazně zasahuje a negativně ovlivňuje kvalitu života pacienta.I když diagnostika a léčba tohoto onemocnění výrazně pokročila, stále představuje závažný medicínský a ekonomický problém. Nezasahuje pouze tělesnou stránku, ale i tu duševní. Onemocnění má příznivou prognózu zejména u pacientů s CHSSS, která do nedávna byla srovnatelná s prognózou některých maligních onemocnění. Polovina nemocných se systolickým srdečním selháním umírala do čtyř let od stanovení diagnózy, a polovina nemocných s pokročilým srdečním selháním se symptomy v klidu nebo při minimální zátěži umírala do jednoho roku (MÁLEK, 2013). Cílem bakalářské práce je seznámit všeobecné sestry a studenty zdravotnických oborů s péčí o pacienta se srdečním selháním a popsat proces ošetřovatelské péče o takového pacienta. Dále je naším cílem ~ 15 ~ připravit souhrn informací, které lze využít pro edukaci pacienta, jak předcházet případným komplikacím a minimalizovat negativní účinek tohoto onemocnění na kvalitu jeho života. Dalším cílem bakalářské práce je vypracovat ošetřovatelský proces u pacienta se srdečním selháním a specifikovat nejdůležitější ošetřovatelské diagnózy. Kromě toho také stanovit určitá doporučení, kterými by se měl pacient nejen podobu hospitalizace, ale i po propouštění domů řídit. Bakalářská práce má dvě části. Teoretická část je věnována charakteristice a klasifikaci srdečního selhání, jaké jsou jeho příznaky, jak ho diagnostikujeme, jaké jsou klinické projevy, v čem spočívá léčba a jaká je prognóza onemocnění. V další části zpracovávám úsek, který se věnuje celkovému stavu pacientky se srdečním selháním, jejím potřebám, plánům a zhodnocení individuální ošetřovatelské péče, poučení pacienta a rodiny a zhodnocení péče na závěr. Na základě získaných informací od pacientky, ze zdravotnické dokumentace a od členů ošetřovatelského týmu, jsem stanovila ošetřovatelské diagnózy podle NANDA International I Taxonomie II. a vypracovala plán, realizaci a hodnocení ošetřovatelské péče. ~ 16 ~ 1 CHARAKTERISTIKA SRDEČNÍHO SELHÁNÍ Srdce je důmyslně uspořádaná pumpa, jejímž hlavním úkolem je udržovat oběh krve tak, aby bylo zajištěno zásobování všech orgánů živinami a kyslíkem. Zdravé srdce dokáže zvýšit výdej krve podle nároku organismu až pětinásobně. K tomu má organismus vytvořenu řadu mechanismů, které se týkají nejen vlastního srdce. U nemocných se srdečním selháním je tato základní funkce porušena. Při vzniku srdečního selhání se projevuje nedostatečné prokrvení nejdříve při zátěži. Onemocnění je doprovázeno zadržováním tekutin jako obranným mechanismem, kterým se organismus snaží udržet dostatečnou úroveň krevního oběhu. Srdeční selhání muže vzniknout náhle (akutní selhání), nebo se stav rozvíjí pozvolna jako následek akutního selhání (chronické selhání). Nejčastějšími potížemi, které onemocnění charakterizuji, jsou únava, dusnost a otoky končetin. Praktický skoro u všech kardiovaskulárních onemocnění, je srdeční selhání konečným stádiem. Představuje významnou příčinu morbidity a mortality. Konkrétní definice srdečního selhání, která by byla jednoznačně a všeobecně přijata, neexistuje. Po patologické stránce je srdeční selháni definováno jako stav, při kterém srdce dostatečně neplní svou čerpací funkci, dochází k patologické neurohumorální aktivaci a neschopnosti zajistit dostatečný přívod krve metabolický aktivním tkáním, nebo k udržení dostatečného přívodu krve je nutné zvýšení plicních tlaků. Jedna se o postižení, u kterého i přes plnění komor dochází k poklesu srdečního výdeje a srdce není schopno pokrýt metabolické potřeby tkání (přívod kyslíku a živin, odstranění oxidu uhličitého a zplodin metabolismu). Klinická definice srdečního selhání je označována jako komplexní syndrom, manifestující se bohatou symptomatologií a objektivními známkami kongesce, spolu se snížením tolerance zátěže a retence tekutin (MÁLEK, 2013). 1.1 EPIDEMIOLOGIE A PROGNÓZA Výskyt srdečního selhání neustálé narůstá. Odhad prevalence v populaci se v současné době pohybuje v rozmezí 0,4-2 % a incidence 0,4 % populace ročně. Prevalence u osob mladších50 let je 0,2 %. Ve věkovém rozmezí 50-80 let je 2-5 %. Počet nemocných výrazně stoupá s věkem. U starších nemocných jedinců nad 80 let je prevalence až 10 % (MÁLEK, 2013). Podle studie IMPROVEMENT je v Evropě přibližně 50 milionů nemocných s chronickým srdečním selháním. Na základě výsledků průzkumu Euro HeartSurvey je pro východní Evropu udávána prevalence 1,3 %. Invazivní léčba akutních stavů (hlavně akutního infarktu myokardu), kardiologické operace a zlepšená léčba hypertenze způsobují, že se více nemocných dožívá vyššího věku a dospívá až do chronického srdečního selhání. Proto je srdeční selhání nazýváno"epidemií 21. století" (VÍTOVEC, 2004, s. 8). Srdeční selhání je klinický syndrom se špatnou prognózou. Podle studieje mortalita chronického srdečního selhání 25 % u mužů a 40 % u žen. U nemocných ve stadiích NYHA III a zejména NYHA IV, je mortalita ještě vyšší a může činit 20-50 % do jednoho roku, což je mortalita vyšší než u karcinomu prsu a obdobná jako u karcinomu prostaty (WIDIMSKÝ, 2009). Srdeční selhání výrazně zhoršuje kvalitu života. Onemocnění vede k opakovaným hospitalizacím, jejichž počet stále stoupá, což souvisí se stárnutím populace, prodlužováním lidského života, zlepšenou prognózou ischemické choroby srdeční, důsledkem pokroků ve farmakologické i invazivní léčbě této nemoci. Úloha specializované zdravotní sestry v prevenci a v péči o tyto nemocné se stále zvyšuje. Pro úspěšné vedení léčby srdečního selhání je prvním předpokladem pozitivní přistup pacinta, který má přiměřené informace o svém zdravotním stavu a o důvodech, proč musí přijmout určitá omezení. ~ 18 ~ 1.2 KLASIFIKACE SRDEČNÍHO SELHÁNÍ Srdeční selhání můžeme klasifikovat z několika hledisek podle jeho patologie. Jedním z kritérií pro klasifikaci je rychlost nástupu příznaku srdečního selhání. Podle toho rozlišujeme srdeční selhání: akutní a chronické. Srdeční selhání dále můžeme klasifikovat na levostranné nebo pravostranné, systolické nebo diastolické. Dříve se srdeční selhání rozdělovalo na selhání dozadu nebo dopředu, to dnes nemá praktický vyznám. a) Akutní nebo chronické Akutní srdeční selhání (ASS), výraz akutní vypovídá o čase začátků symptomů, zda nastoupí kompenzační mechanizmy. Představuje náhlý vznik nebo prudkou změna subjektivních příznaků a objektivních známek srdečního selhání, charakterizujícím se urgentním léčebným zásahem. V typickém případě je u akutního srdečního selhání bilance tekutin normální nebo nízká, retence sodíku a vody se nevyskytuje. Chronické srdeční selhání (CHSS) se manifestuje postupným rozvojem příznaků. Známky a příznaky jsou přítomny po nějakou dobu, kompenzační mechanizmy fungují a přetrvává převodnění. Může vzniknout jako následek akutního srdečního selhání nebo jako komplikace jiného srdečního onemocnění (MÁLEK, 2013), (STOCKSLAGER BUSS et al., 2013). b) Levostranné nebo pravostranné Levostranné srdeční selhání (LSS) je výsledkem neúčinných kontrakcí levé komory. Manifestuje se především příznaky plicní kongesce, projevující se plicním selháním, nebo plicním edémem a snížením srdečního výdeje. Příkladem onemocnění vedoucího k LSS jsou IM levé komory arteriální hypertenze, stenóza, nebo insuficience aortální nebo mitrální chlopně. Přetrvává-li snížená schopnost komory přečerpávat krev, dochází ke hromadění krve, která se vrací do levé síně a do plic. Při zhoršení může dojít k plicnímu edému a pravostrannému srdečnímu selhání. Pravostranné srdeční selhání (PSS) se projevuje k pokročilé levostranné srdeční slabosti prostou progresí zpětného městnaní v systémovém oběhu. Výsledkem toho je neúčinná kontrakce pravé komory. To může být způsobené akutním infarktem pravé komory nebo plieni embólii. Nejčastější příčinou je ale silný zpětný tok krve při levostranném srdečním selhání (LUKL, 2004), (STOCKSLAGER BUSS et al., 2013). c) Systolické nebo diastolické U systolického srdečního selhání nemůže levá komora během systoly dostatečně vypumpovat množství krve do systémové cirkulace a ejekční frakce levé komory klesá pod 40 %. Následkem toho se krev vrací do plicní cirkulace, tlak v plicním žilním systému stoupá a srdeční výdej klesá. Nejčastější příčiny jsou: infarkt myokardu, myokarditida, hypertenze, srdeční vady. U pacientů s poruchou systolické funkce levé komory je většinou přítomna i její diastolická dysfunkce. U diastolického srdečního selhání nemůže levá komora během diastoly relaxovat a plnit se správně a tepový výdej klesá. K udržení srdečního výdeje je potřeba většího objemu v komorách. Častější výskyt je u starších nemocných, u žen, hypertoniků, diabetiků a obézních pacientů, při kardiomyopatii, nebo u některých srdečních vad (STOCKSLAGER BUSS et al., 2011). Ke stanoveni stádia a funkčnízávažnosti srdečního selhání je nejpoužívanější klasifikace dle New York Heart Assotiation (NYHA), která hodnotí tolerance na zátěže a charakter dusnosti. NYHA I - Bez omezení tělesné činnosti. Každodenní námaha nepůsobí pocit vyčerpání, palpitaci nebo dusnost. NYHA II - Mírné omezení tělesné činnosti. V klidu bez potíží. Běžná tělesná činnost vede k nadměrnému vyčerpání, palpitacím a dusnosti. NYHA III - Výrazné omezení tělesné činnosti. V klidu se pacient cítí dobře. Již menší než obvyklá činnost vede k vyčerpání, palpitacím a dusnosti. NYHA IV - Neschopnost provádět jakoukoliv tělesnou činnost bez výrazných potíží. Symptomy bývají přítomny i v klidu. Při jakékoliv tělesné činnosti se potíže zhoršují. Nemocní nejsou schopni samostatného života (WIDIMSKÝ a kol.,2013). ~ 20 ~ 2 AKUTNÍ SRDEČNÍ SELHÁNÍ Akutní srdeční selhání je definováno jako stav s náhlým nástupem symptomů, prudkou změnou subjektivních příznaků a objektivních známek srdečního selhání v důsledku abnormální funkce srdce, vyžadující urgentní léčebný zásah. Akutní srdeční selhání je klinický syndrom s nízkým minutovým výdejem, hypoperfuzí tkání, zvýšeným plicním tlakem v zaklínění a s městnáním v tkáních. Nejčastěji se jedná o náhle vzniklou dusnost, nebo přímý rozvoj plicního edému. 2.1 AKUTNÍ SRDEČNÍ SELHÁNÍ, KLASIFIKACE Existuje mnoho klasifikací a dělení akutního srdečního selhání. Důvodem k tomu je velkádiverzita v klinické manifestaci ASS daná zejména velkým množstvím stavů, které srdeční selhání mohou vyvolat. V klinice nejčastěji používané klasifikace, které upřesňují aktuální stav pacienta, zohledňují patofyziologii selhání a odlišují se i prognosticky, jsou následující: a) Dle časové prezentace a povahy selhání: > De-novo vzniklé ASS (DNSS) 1. ataka srdečního selhání bez předchozího známého srdečního onemocnění pacienta. > Akutní dekompenzace chronického srdečního selhávání (ADSS) - akutní zhoršení dosud známého srdečního selhávání. Ve většině případů lze identifikovat vyvolávající faktor (vysazení medikace, arytmie, recidiva infarktu) (MIKLÍK, 2010). b) Dle dominantního klinického syndromu: > Mírné selhání - příznaky pacienta zahrnují dusnost, únavu, nechutenství. Při objektivním vyšetření jsou různou mírou zastoupeny periferní otoky, plicní městnání, hepatomegalie, ascites, kachexie. ~ 21 ~ > Plieni edém - klinický obraz zahrnuje náhle vzniklou, nebo postupně se rozvíjející klidovou dusnost se saturací kyslíku pod 90 % s RTG známkami plicního edému. > Hypertenzní krize se srdečním selháním - klinické projevy jsou doprovázeny náhle zvýšeným krevním tlakem a tachykardii při relativně zachovalé systolické funkci levé komory s RTG obrazem plicního edému. V symptomatologii dominuje těžká klidová dusnost. > Kardiogenní šok - charakterizován progresivní hypoperfúzí tkání při nízkém minutovém výdeji. Přítomna je hypotenze s poklesem TKs <90 mmHg, většinou tachykardie >90 /min. Časté jsou poruchy srdečního rytmu, jsou přítomny známky poškození cílových orgánů (oligurie až anurie, hepatopatie, cerebrální hypoxie). V symptomatologii dominuje slabost, zmatenost. Příznaky se rozviji velmi rychle. Kardiogenní šok je nejhorší formou akutního srdečního selhání. I při použití všech dostupných terapeutických možností zůstává mortalita kardiogenního šoku u AIM vysoká, mezi 50-60 %. > Selhání s vysokým srdečním výdejem a tachykardií - přítomna teplá periferie, plicní městnání, často hypotenze. V klinickém obrazu dominuje dusnost. > Akutní pravostranné srdeční selhání - je charakterizované náhlým vzestupem plicního tlaku pravé komory srdeční a akutní respirační insuficiencí. Nejčastější příčinou je akutní plicní embólie. Projevuje se městnání před pravoukomorou srdeční, zvýšenou náplní krčních žil a hepatomegalií, dominuje únava, slabost, dusnost, tachypnoe, cyanóza. (MIKLÍK, 2010), (NEJEDLÁ, ŠAFRÁNKOVÁ, 2006). > Akutní levostranné srdeční selháníje nedostatečnost levé srdeční komory přečerpávat přebytečnou krev v plicích, charakterizované náhlé vzniklým vzestupem plicního tlaku levé srdeční komory a městnáním v malém plicním oběhu, s přítomností hypoxií v důsledku sníženého srdečního objemu. Výsledkem je astma cardiale, nebo v pokročilém stadiu stav přejde do další fáze - plicní edém. ~ 22 ~ 2.2 ETIOLOGIE AKUTNÍHO SRDEČNÍHO SELHÁNÍ Příčina může být kardiální I nekardiální, trvalá I přechodná a může vést k trvalému poškození srdce s následným rozvojem chronického srdečního selhání. Mezi nejčastější příčiny akutního srdečního selhání patří akutní infarct myokardu, hypertenze, mitrální, nebo aortální srdeční vada, myokarditida, kardiomyopatie, perikardiální tamponáda a poruchy srdečního rytmu, kromě toho se nesmí podceňovat ani infekce, nepřiměřená fyzická zátěž, nadměrný přijem soli a další. Extrakardiální příčiny mohou vést k akutnímu srdečnímu selhání náhlou změnou hemodynamiky, např.výrazným zvýšením afterloadu při masivní plicní embólii (jsou to změny ve stěně srdeční komory, charakterizujicim se napětím během systoly projevující se jako: dyspnoe, oligurie, změny barvy kůže, změny hodnoty krevního tlaku), nebo výrazným zvýšením preloadu při renální insuficienci či situací s vysokým minutovým výdejem při infekci, thyreotoxikóze, anémii (představuje předpětí, předtížení, náplň srdeční komory na konci diastoly, projevující se: otoky, únavou, zvýšenmí hmotnosti, srdečním išelesty, zvýšeným plicním arterialním tlakem. Srdeční selhání může být komplikací těžkého postižení jiného orgánu, ale může být I příčinou nevratného multiorgánového postižení (KETTNER, 2008), (MÁLEK, 2013). 2.3 ANATOMIE A PATOLOGIE SRDEČNÍHO SELHÁNÍ „Charakteristickým anatomickým znakem srdečního selhání v důsledku systolické poruchy funkce je tzv. remodelace, obvykle ve formě dilatace a nebo hypertrofie LK nebo dilatace pravé komory (např. cor pulmonale). Tyto strukturální a tvarové změny kulminují v zvýšení konečného diastolického a systolického objemu a napětí stěn LK. Dilatace pravé komory je důsledkem plicní hypertenze při primárně plicním onemocnění, nebo v pozdějších fázích post kapilární plicní hypertenze" (KETTNER, VOJÁČEK a kol., 2009, s. 339). Obecným konečným jmenovatelem syndromu ASS je kritická neschopnost srdce zabezpečit dostatečný srdeční výdej k uspokojení metabolických nároků ~ 23 ~ periferní cirkulace. Patofyziologie srdečního selhání zahrnuje několik klíčových změn a to ve vaskulární funkci, krevním objemu, neurohumorálním stavu a integraci srdečních a cévních změn. Změny nastávají v důsledku, ischemie myokardu, stuningu nebo hibernace myokardu. Tyto změny slouží jako kompenzační mechanismy, které přispívají k zachování srdečního výdeje (především mechanismem Frank-Starling) a zachovaní arteriálního krevního tlaku (systémově) vazokonstrikce. > Myokardiální stunning je porucha funkce myokardu vzniklá následkem protrahované ischemie. Může přetrvávat po určitou dobu i po obnovení normálního průtoku koronárním řečištěm. Rozsah a trvání stuningu jsou závislé na závažnosti a době trvání předcházející ischémii myokardu (KETTNER, VOJÁČEK et.al., 2009). > „Hibernace myokardu je definována jako poškození funkce myokardu následkem významně sníženého koronárního průtoku při přetrvávajícím přežívání kardiomyocytů. Obnovení normálního průtoku a oxygenace může vést k zotavení a navrácení normální funkce původně hibernujícího myokardu. Stuning myokardu a hibernace myokardu mohou se vyskytovat současně" (KETTNER, VOJÁČEK a kol., 2012, s. 359). Nicméně, tyto kompenzační změny po měsících a letech mohou zhoršit srdeční funkce a mohou vést k nepříznivým následkům: zvýšení srdeční práce, zhoršení perfúze myokardu, retence tekutin a sodíku s rozvojem hyponatremie, hypokalemií a rizikem vzniku život ohrožujících arytmií. 2.4 KLINICKÝ OBRAZ AKUTNÍHO SRDEČNÍHO SELHÁNÍ V klinickém obrazu levostranné srdeční selhání dominuje astma cardiale. Stav se charakterizuje těžkou noční záchvatovou dusností, vznikající v důsledku poruchy levé srdeční komory, přičemž levá komora není schopna přečerpat nahromaděné množství krve v plící do velkého oběhu. Dusnost se zhoršuje vleže, začíná obvykle několik hodin po usnutí. Bývá tíseň, tachypnoe, pocit nedostatku vzduchu a neproduktivní kašel. Pacient vyhledává ortopnoickou polohu, v nichž se obtíže zmírňuji. Proto je také vhodné uložit několik ploštářů pod horní polovinou trupu pacienta. V těžkých formách by mohlo dojít až k rozvoji kardiálního plicního edému, kdy pacient trpí navíc těžkou klidovou dusností, spojenou s tachypnoí, kašlem a vykašláváním narůžového sputa. Jedná se o nejtěžší formu levostranného srdečního selhání, které muže být příčinou smrti. Objektivně nacházíme periferní vazokonstirkce se studenými, opocenými akry a bledostí, tachipnoe, hypertenzi, arytmii, při těžkém stavu může být přítomna periferní cyanóza. V případě pravostranného srdečního selhání, klinický obraz zahrnuje: náhle vzniklou klidovou dusnost, tachypnoi, cyanózu, hemoptyzu, zvýšenou naplň krčních žil, tlak na hrudi, pleuralní bolest až stenokardii, hypotenzi, synkopu, kardiogenní šok až náhlou smrt (NEJEDLÁ, ŠAFRÁNKOVÁ, 2006), (SEDLÁŘOVA, SOVOVA, 2014). 2.5 DIAGNOSTIKA AKUTNÍHO SRDEČNÍHO SELHÁNÍ Diagnostika akutního srdečního selháni je založena na anamnéze, na hodnocení subjektivních obtíží a také na objektivních příznacích a výsledcích základních vyšetřovacích metod (laboratorní vyšetření, EKG, RTG hrudníku, echokardiografie). V laboratorním vyšetření se stanovují: základní biochemie, krevní obraz, rozbor moče a sedimentu, odebírají se koagulace pro případ invazivního řešení a v případě podezření na plieni embolizaci, v těžších případech je indikováno vyšetření krevních plynů. Zvýšené hodnoty kreatininu svědčí pro sníženou orgánovou perfúzi, elevace jaterních testů pro pravostranné městnání nebo také nízký srdeční výdej, hyponatrémie pro pokročilost selhání s negativní prognózou, pozitivita troponinů odráží myokardiální nekrózu (při ischemii, zánětu, plieni embólii), vysoká hladina C-reaktivního proteinu poukazuje na nekardiální příčinu, nebo podíl na dusnosti (např. pneumonie), vysoké INR značí jaterní městnání a léčbu Warfarinem, rozbor krevních plynů poskytuje informace o acidobázi, saturaci O2 a CO2 aj. Samozřejmostí jsou následná opakovaná stanovování hladin a adekvátní změny v terapii (MIKLÍK, 2010). ~ 25 ~ Je velmi přínosné stanovení BNP (brain natriuretic peptide) v krvi. To se využívá ve 2 hlavních inikacích: k vyloučení srdečního selháni u náhle dušného pacietna a pro určení prognózy nemocného se srdečním selháním. Hodnoty BNP jsou mnohem vyšší u ASS než u CHSS. Jelikož ASS je život ohrožující stav, pacient by měl být hosptalizován na JIP, nezbytná je monitorace nemocného zahrnující kontinuální monitoraci EKG, neinvazivní monitoraci krevního tlaku, srdeční frekvence, dechové frekvence, tělesné teploty, saturace krve kyslíkem. U pacientů hemodinamicky nestabilních je nutná invazivní monitorace krevního tlaku, monitorace centrálního žilního tlaku, případně monitorace tlaku v plicnici a monitorace srdečního výdeje (MÁLEK, 2012). EKG napomáhá ke zjištění základní příčiny srdečního selhání. Umožňuje diagnostikovat poruchy srdečního rytmu, přítomnost ischemie myokardu nebo přetížení srdečních oddílů. RTG hrudníku je indikováno k diagnostikování městnání v malém oběhu a stupně kognesce, projevující se s plieni žilní hyperemii nebo plicním edémem až nálezem alveolárního edému. 2.6 LÉČBA AKUTNÍHO SRDEČNÍHO SELHÁNÍ Syndrom akutního srdečního selhání, je život ohrožující stav, který vyžaduje okamžitou léčbu a hospitalizaci na jednotce intenzivní péče. Léčba je náročná, hospitalizační mortalita zůstává pořad vysoká, až 10 %. SASS se charakterizuje narůstající incidencí, vysokou mortalitou, častou rehospitalizací a tím značnou ekonomickou náročností léčby. Hlavním cílem léčby je zmírnění a odstranění obtíží (nejčastěji dusnost), snížení extracelulárního objemu, snížení plicních tlaků srdečních komor, především LK a zvýšení srdečního výdeje, úprava krevního tlaku, srdeční frekvence a rytmu, zabezpečení prokrvení vitálních orgánů, protekce ledvinových funkcí a myokardu. Základem pro kauzální terapii je odstranění nebo zmírnění základního srdečního onemocnění, tam, kde je to možné, např. operace srdeční vady, nebo revaskularizace ~ 26 ~ myokardu. Klíčovou farmakologickou léčbou jsou stále diuretika, vazodilatační léčba, pozitivně inotropné látky a vazopresory. Dále je léčba komplikací, jako jsou infekce, léčba diabetes mellitus a další. Z nefarmakologické léčby je nejvýznamnější aplikace inhalace kyslíku, neinvazivní, invazivní ventilace, mechanické podpory oběhu, hemofiltrace, hemodialýza a eliminační metody (KETTNER, 2008), (LUKL, 2004). Farmakologická léčba intravenózni akutní léčba SASS v prvních hodinách po přijetí nemocného jsou to hlavně diuretika, vazodilatancia (Nesiritide) a pozitivně inotropní látky (Dobutamin, Dopamin, Milrinon a Digoxinu). > Diuretika Navzdory rozšířenému a téměř univerzálnímu používání diuretik, není žádná placebem randomizovaná kontrolní studie, která by potvrdila účinnost a bezpečnost těchto kroků zejména z prognostických důvodů. Víme však, že zvýšení diurézy uleví nemocným, sníží objem extracelulární tekutiny a plicní tlak LK, tím naplňujeme bezprostřední léčebné cíle. Na druhou stranou je nutné vidět efekt méně chtěný, jako je neurohumorální aktivace, zhoršení renálních funkcí, možnost hyponatrémie a hypokalemie. Důležité je proto dávky pečlivě zvážit. Nedávná analýza SASS došla k závěru, že pacienti, kteří byli léčeni intravenózne diuretiky ve srovnání s těmi, kteří nedostali tyto léky, mají podstatně delší dobu hospitalizace a mírně vyšší mortalitu. (GHEORGIADE, ZANNAD, 2005). V akutní fázi srdečního selhání téměř všichni pacienti dostávají intravenózni diuretikum - praktický vždy jde o Furosemid, který působí blokádu akutního transportu sodíku a chloridů. Další jeho efektem je vazodilatace v žilním řečiště a tím snížení přetížení. „Kontinuální podávaní Furosemidu se používá u dekompenzace chronického srdečního selhání, u většiny klinických SASS, zejména u edému plic nebo hypertenzního ASS se podává bolusově. Obvyklá dávka Furosemidu u edému plic je 20-60 mg i.v. při kontinuálním podáváním je 125-250 mg denně, maximální denní dávka by neměla překročit 500 mg. ~ 27 ~ U pacientů s akutní dekompenzací chronického srdečního selhání je vhodný Hydrochlorthiazid nebo Indapamid. Obvyklá dávka Hydrpchlorthiazidu je 12,5-25 mg je podání s časovém odstupem před podáním Furosemidu 30 min. Dávka Indapamidu je 1,5-2,5 mg." (MÁLEK, 2013, s. 24) > Vazodilatační léčba Vazodilatační léčba je volbou u všech pacientů s ASS bez hypotenze (TKs> 100 mmHg). Hlavní indikací vazodilatační léčby je plieni edém a hypertenzní ASS. Kontraindikací je hypotenze nebo kardiogenní šok, aortální nebo mitrální stenóza. Nejčastěji používané léky jsou nitráty (Nitrolgycerin nebo Isosorbid -dinitrát). Nitráty se podávají intravenózne za pečlivé kontroly TK. V akutní situaci je možné použít opakované sublinguální aplikace do doby získání venózního přístupu. Pokud má nemocný hypertenzi, je vhodné aplikovat bolus intravenózne, před následující infuzí. Nevýhodou nitrátů je riziko vzniku tolerance při déle trvajícím podávání (zpravidla více než 24 hodin). „Přednosti vazodilatační léčby ukázala i randomizovaná studie, která porovnávala léčbu plicního edému postavenou na vysokých dávkách Furosemidu s léčbou postavenou na vysokých dávkách nitrátů. Léčba vysokými dávkami Isorbid-dinitratu (v kombinaci s nízkou dávkou diuretik) byla účinnější než vysokých dávek Furosemidu (v kombinaci s nízkou dávkou nitrátů) a snížila významně nutnost intubace či výskyt IM." (GHEORGIADE, ZANNAD, 2005, s. 220). > Pozitivně inotropní látky a vazopresory Jako pozitivně inotropní látky jsou označované léky, které zvyšují srdeční výdej zvětšením tepového objemu v důsledku posílení kontrakce myokardu. Tyto látky jsou indikovány u pacientů s těžkým SS a sníženého srdečního výdeje a orgánovou hypoperfúzí. Klíčově používanými léky v současnosti jsou Dopamin, Dobutamin a Milrinon. Dopamin, jehož účinek závisí na dávce: nízké dávky mají efekt na renální hemodynamiku (zvýšení perfúze ledvin). Střední dávky jsou spojené s aktivací ~ 28 ~ receptoru (3, zatím co vysoké dávky vedou k aktivaci a-receptorů (efekt, stejný jako u noradrenalinu). Dobutamin je hlavním zástupcem inotropních léků, jeho efekt je závislý na dávce. Nízké dávky mají převážně efekt mírně arteriální vazodilatace a zvýšení tepového objemu, ve vyšších dávkách působí vazokonstrikci a zvýšení srdeční frekvence. Při výších dávkách je riziko sinusové tachykardie, indukce ischemie a závažných arytmií. V důsledku zvýšeného srdečního výdeje je zvýšená diuréza, výsledkem je zvýšený průtok v ledvinách. (KETTNER, VOJÁČEK a kol., 2009) Milrinon je lék, který má vazodilatační a inotropní účinky. Jeho podávání je rizikem vzniku arytmií, např. fibrilace síní. Hlavním zástupcem vazopresorických léku je noradrenalin. Indikací k jeho podávaní je hypotenze a kardiogenní šok. Adrenalin používáme při kardiopulmonální resuscitaci pro srdeční zástavu (MÁLEK, 2013). > Další farmakoterapie Použití opiátů je velmi efektivní u pacientů s plicním edémem a těžkou dyspnoe, způsobuje vazodilatace a snižuje tepovou frekvenci, odstraňuje úzkost pacienta. Nejpoužívanější je Morfin. Nežádoucí účinky opiátů jsou nauzea, zvracení a útlum dechového centra s rizikem nutnosti invazivní umělé plicní ventilace. Profylaxe tromboembolie je nezbytná u všech pacientů s ASS. Podávání nízkomolekulárního heparinu vede ke snížení výskytu tromboembolických příhod. Antikoagulační léčba je indikována u nemocných s fibrilací síní, plicní embólií, aneuryzmatem LK s přítomným trombem. U nemocných, kteří dosud betablokátory léčení nebyli, je vhodné tuto léčbu zahájit co nejdříve. Terapie Digoxinem je vhodná u pacientů s fibrilací síní a u pacientů s těžkým systolickým srdečním selháním i při sinusovém rytmu (MÁLEK, 2013). ~ 29 ~ Nefarmakologická léčba Kyslíková léčba je nezbytná u pacientů s poklesem saturace krve Sa02 < 90 %, aby bylo zabráněno multiorgánovému poškození. Aplikuje se pomocí obličejové masky, nebo nosních brýlí. Kyslíková léčba by se neměla používat u nemocných s ASS bez poklesu Sa02 z důvodu rizika vazokonstrikce a snížení srdečního výdeje. Obvyklá dávka je většinou 2-5 litrů O2 /min. U pacientů s plicním edémem je někdy nutno použit i vyšší dávky kyslíku, až 15 l/min, přitom hrozí riziko hypoventilace a progrese hyperkapnie, proto tito pacienti vyžaduji zvýšenou pozornost. Při dusnosti s neklidem je vhodný morfin nejlépe v malých bolusech (např. 3 mg i.v. opakovaně). V případě přetrvávání hypoxemie, i přes kyslíkovou léčbu, je indikována umělá plicní ventilace (UPV) (KETTNER, 2008), (MÁLEK, 2013). Neinvazivní plicní ventilace - Jako neinvazívní ventilaci označujeme každou podporu ventilace bez nutnosti invazívního zajištění dýchacích cest, tj. bez nutnosti endotracheální intubace. Upacientů s těžkým selháním a kardiogenním plicním edémem v současně době jsou doporučovány dvě techniky neinvazivní ventilace: spontánní neinvazivní ventilace s použitím kontinuálního pozitivního tlaku (CPAP - continuous positive airway preassure) a neinvazivní ventilace s tlakovou podporou (NIPPV -noninvasive positive preassure ventilation). V připadě CPAP se používá tzv. těžká obličejová maska s expiračním ventilem k udržení pozitivního tlaku na konci výdechu. Tato neinvazivní technika vede ke zvýšení funkční reziduálni kapacity plic a tím zlepšení oxygenace a snížení dechové práce. NIPPV je sofistikovanější metodou neinvazivní ventilace, která vyžaduje ventilátor k zajištěni inspirační tlakové podpory. Kontraindikací neinvazivní ventilace je bezvědomí, zvracení, hypotenze nebo podezření na pneumotorax. Využití neinvazivních metod dramaticky snižují potřebu endotrachealni intubace a snižuje též mortalitu (KETTNER, 2008). Invazivní plicní ventilace - Použití endotracheální intubace a invazívní mechanické ventilace je rezervou pro nemocné s těžkým posunem pH krve, hypoxemií, hyperkapnií a respirační acidózou. UPV je nezbytná u pacientů ~ 30 ~ v bezvědomí, u nemocných s plicním edémem a u pacientů kteří neinvazivní ventilace netolerují (zvracení, neklid, nespolupráce, zmatenost). Mechanické srdeční podpory - MSP dnes představují nejvýznamnější přístup k nemocným s terminálním srdečním selháním, kteří čekají na transplantaci srdce. I přes značnou finanční náročnost je tento program integrální součástí komplexní péče o nemocné v terminálních fázích srdečního selhání. Standardně v současné praxi představují indikaci k použití mechanické srdeční podpory (MSP u akutní myokarditidy neodpovídající na farmakologickou léčbu SS, dekompenzovaného CHSS u kandidátů transplantace srdce, syndromu nízkého srdečního výdeje s orgánovým selháním, kardiogenního šoku po kardiochirurgické operaci nebo v důsledku AIM a jeho komplikací. V současné době je dostupná celá řada různých typů mechanických podpor krevního oběhu, z nejpoužívanějších jsou to: intraaortální balónková kontrapulzace (IABK), centrifugální pumpy s oxygenátorem nebo bez něj, implantované pumpy. Výběr druhů MSP závisí na klinické situaci a cíli použití. V případě život ohrožujících stavů jsou preferovány jednodušší MSP a s možností perkutánního zavedení, zatímco u kandidátů transplantace srdce jsou indikovány mechanické pumpy s pulzním či kontinuálním průtokem, jako univentrikulární (left ventricular assist LVAD), nebo biventrikulární podpora. Chirurgická terapie (revaskularizace, operace chlopní, transplantace srdce). ~ 31 ~ 3 CHRONICKÉ SRDEČNÍ SELHÁNÍ Pojem chronické srdeční selhání (CHSS) je označením pro řadu symptomů (jako jsou dusnost, únava a nevýkonnost a v pokročilých stadiích přítomnost otoků), které jsou způsobeny narušením práce srdce a rozvíjejí se v důsledku dysfunkce komorového myokardu a vznikají při řadě kardiovaskulárních onemocnění. Tato dysfunkce může být systolická nebo diastolická. Při systolické dysfunkci SS klesá stažlivost, což vede ke snížení ejekční frakce a srdečního výdeje. Diastolická srdeční dysfunkce, srdeční komory špatně plní krví, nejčastěji při poklesu jejich poddajnosti (vzestupu tuhosti) a zhoršené roztažitelnosti. Chronické srdeční selhání bývá někdy děleno na levostranné a pravostranné, podle toho, zda převládá kongesce v systémovém či plicním řečišti. To však nemusí vždy znamenat, která komora je více postižena. Nejčastější podkladem systolického srdečního selhání v populaci je ISCH (ischemická choroba srdeční), obvykle stav po prodělaném infarktu myokardu. ICHS má přibližně 60 % pacientů s CHSS. Na druhém místě je DKMP (dilatační kardiomyopatie), 15 % nemocných s CHSS. Ostatní příčiny jsou méně časté. Hypertenze je nejčastější příčinou diastolického srdečního selhání, vyskytuje se asi u 11 % pacientů s CHSS, obzvláště u starších nemocných, kdy je porucha diastolické funkce levé komory zhoršována myokardiální fibrózou. Chronické srdeční selhání (CHSS) se v evropských zemích vyskytuje u 1-2 % populace, s výrazným nárůstem ve vyšších věkových skupinách. Podle výsledků z průzkumu EURO HEART Survey ve východní Evropě, udávaná prevalence CHSS je 1,3 %. Stárnutí populace, zlepšená léčba akutních stavů, hlavně akutního infarktu myokardu a s tím spojený výrazný pokles mortality v konečném výsledku znamenají, že více nemocných dospěje do chronického srdečního selhání (ŠPNAR, 2012). ~ 32 ~ Onemocnění má špatnou prognózu, diagnostika i léčba jsou náročné jak medicínsky tak i ekonomicky. Polovina nemocných se systolickým CHSS bez léčby umírá do 4 let od stanovení diagnózy, polovina nemocných s pokročilým CHSS do 1 roku (MÁLEK, 2013). Charakteristickým znakem srdečního selhání je vzestup plnícího tlaku levé, nebo pravé srdeční komory a známky městnání v plicním, nebo v systémovém oběhu. Dále je většinou snížen srdeční objem a srdeční index, nebo chybí jejich zvýšení při zátěži. Na kompenzaci nedostatečnosti srdečního výdeje se podílí několik mechanizmů, které se snaží udržet srdeční výdej na dostatečné úrovni k zabezpečení perfúze tkání. Jsou to tzv. kompenzační mechanizmy. Aktivace sympatoadrenergního systému - Při poklesu srdečního výdeje je k zachování perfúze nutné zvýšení tepového, nebo zvýšení tepové frekvence, arteriální a žilní vazokonstrikce a zvýšení srdeční kontraktility. Zrychlená srdeční činnost myokardu je proces vyčerpávající, což vede k dilataci srdce a hypertrofii myokardu. Významnou roli v kompenzaci hraje neurohumorální aktivace. Jedná se především o systém renin-angiotensin-aldosteron (RAAS) a systém sympatoadrenální (SAS). Aktivaci RAAS dochází k retenci tekutin, sodíku, vody a arteriální vazokonstrikci zvýšeních plicních tlaků a objemů. Aktivace SAS vede ke zvýšení kontraktility a tepové frekvence. Popsané kompenzační mechanismy vedou ke zvýšení, respektive ke zlepšení či udržení srdečního výdeje. Pokud však tyto kompenzační odpovědi trvají dlouho, mohou byt nepříznivé a jsou spojené s řadou funkčních a strukturálních změn, které vedou k progresivnímu srdečnímu selhání. Zvětšený tepový objem a frekvence jsou energetické náročné. Nadměrné zadržení tekutin v těle vede k otokům. Dilatace zvyšuje napětí ve stěně myokardu. Hypertrofie zhoršuje zásobování srdečních buněk kyslíkem. Zvýšená aktivita sympatiku zvyšuje riziko vzniku poruch srdečního rytmu (arytmií). ~ 33 ~ 3.1 KLINICKY OBRAZ CHRONICKÉHO SRDEČNÍHO SELHÁNÍ Při chronickém levostranném srdečním selhání si pacient stěžuje subjektivně na pocit nedostatku vzduchu (charakteristické je noční probuzení nedostatkem vzduchu a nucení vstát, případně dýchat čerstvý vzduch u otevřeného okna), nevýkonnost, únavu, namáhavou dusnost, která se později, při progresi nemoci, mění v klidovou dusnost. Pacient vyhledává ortopnoickou polohu (vsedě s horními končetinami opřenými o podložku, čímž zapojuje ramenní pletence jako pomocné dýchací svaly). Stav může byt spojený s neproduktivním kašlem. Kašel, který se objeví při námaze, může byt prvním příznakem astma cardiale. Pacient trpí bolestí hlavy, inverzí spánku, nykturií a neklidem. Objektívnejšou přítomny známky městnání v plicním oběhu (chrůpky) a známky aktivace kompenzačních mechanizmů (tachykardie, centralizace oběhu, studená a cyanotická akra) (SEDLÁŘOVA, SOVOVA, 2014). Na rozdíl od levostranného SS, jsou při pravostranném SS, kromě dusnosti i typické otoky dolních končetin, které se zpočátku objevují pouze v noci, a v pokročilém stádiu přetrvávají po celý den. Pacient trpí nykturií, únavou, závratěmi, nespavostí, nechutenstvím, zvracením, zácpou. Při těžkém srdečním selhání může mít pacient otoky celého těla (anasarka), hydropericard, hydrotorax, ascites, hepatomegalie doprovázenou bolestí v podžebří. Objektivně je přítomna periferní cyanóza, zvýšená náplň krčních žil, hepatomegalie a otoky DK (SEDLÁŘOVA, SOVOVA 2014). 3.2 DIAGNOSTIKA CHRONICKÉHO SRDEČNÍHO SELHÁNÍ Diagnóza srdečního selhání je stanovena na základě anamnézy, objektivního vyšetření, laboratorních vyšetření, a bývá doplněna EKG, rentgenem srdce a plic, ECHO, případně MR a CT. Hematologické a biochemické laboratorní vyšetření jsou součástmi pomocných metod diagnostiky SS. Z hematologických vyšetření se u každého nemocného vyšetřuje krevní obraz, hormony štítné žlázy a základní koagulační parametry INR a APTT. Základní biochemické vyšetření zahrnuje: > stanovení koncentrace sodíku (má prognostický význam, koreluje nepřímo se stupněm SS). > draslíku (hypokalemie/hyperkalemie jsou spojení s rizikem arytmií). > urey a kreatininu, albuminu, glukózy, bilirubinu (u těžkého srdečního selhání je zvýšení a také je známkou jaterního poškození), AST a ALT. > vyšetření krevních plynu vede k hodnocení acidobazické rovnováhy (hypoxie je typická pro akutní nebo těžké chronické SS). > Největší praktický význam se přikládá vyšetření atriálního natriuretického peptidu (ANP) a mozkového natriuretického peptidu (BNP), které mají vysokou negativní prediktivní hodnotu a jsou přínosné pro diagnostiku SS. Hranice normy BNP u neléčeného nemocného, která vylučuje SS je nižší než 100 pg/ml. nejasná diagnóza BNP 100-400 pg/ml při BNP vyší než 400 pg/ml je velká pravděpodobnost že se jedna o CHSS. Elektrokardiografie (EKG), má významnou roli v diagnostice SS. Echokardiografie (ECHO), je klíčovou vyšetřovací metodou v diagnostice srdečního selhání. Umožňuje prokázat a kvantifikovat systolickou a diastolickou funkci levé komory a zhodnotit funkci pravostranných oddílů, vyloučit přítomnost chlopenních vad a plicní hypertenze. Rovněž umožňuje zjistit přítomnost tekutiny v perikardiálním vaku. Používá se: > klidové standardní dvanáctisvodové EKG pro určení případných, přítomných arytmií, > zátěžové EKG (bicyklová ergonometrie) vhodné pro sledování tolerancí na zátěže nemocných, > a dynamické EKG (Holterovské monitorovaní - 24 hodinová monitorace srdce při běžné činnosti). Rentgen srdce a plic. Při chronickém srdečním selhání je často rozšířen srdeční stín. Při levostranné SS na RTG je zpočátku vidět rozšíření plicních žil, ~ 35 ~ dilataci plicnice, a při výrazném zhoršení stavu CHSS dochází až k intersticiálnímu či alveolárnímu plicnímu edému, který může být jednostranný nebo oboustranný. Při pravostranné SS na RTG pak můžeme vidět dilatace pravé komory nebo pravé síně. Magnetická rezonance (MRI), umožňuje s velkou přesností, znázornit patologické změny a funkce myokardu. Spočívá ve vrstevnatém znázornění vyšetřovaných orgánů. Pravostranná katetrizace, je invazivní metoda, která spočívá ve změření tlaků v pravé síni a malém oběhu, měří se také srdeční výdeje. Provádí se tak, že se zavádí katetr nejčastěji do v. jagularis, v. subclavia nebo v. femoralis. U srdečního selhání je typickým nálezem zvýšení tlaků v pravé síni a v plícnici a snížená hodnota srdečního výdeje. Katetrizace srdce a koronárni angiografie pomáhá určit lokalizaci, rozsah a stupeň postižení arterie a rozpoznat aterosklerotická místa. 3.3 LÉČBA CHRONICKÉHO SRDEČNÍHO SELHÁNÍ "Cílem léčby srdečního selhání je zlepšit kvalitu života, tj. zmenšit nebo úplně odstranit symptomy, zvýšit toleranci zátěže, snížit mortalitu a prodloužit nemocným život. Pro každého nemocného však může být pořadí a důležitost těchto cílů rozdílné. Pro málo symptomatické nemocné je prioritní snížení mortality a zpomalení progrese onemocnění. Pro těžce symptomatické nemocné je však důležitější, aby jim léčba především ulevila od jejich potíží a zlepšila kvalitu života, zlepšení prognózy je pro ně často méně významné" (ŠPINAR, 2012, s. 15). Nefarmakologická léčba - Režimová a dietní opatření Základem úspěšné léčby CHSS je vytvoření dobrého vztahu mezi pacientem a zdravotnickým personálem. Je třeba vysvětlit pacientovi příčiny vzniku jeho onemocnění, důležité příznaky a určitá opatření a dietní omezení. ~ 36 ~ Důrazně ho upozornit na význam dodržování farmakologické léčby a důležitost pravidelné kontroly podle ordinace lékaře. Dříve doporučovaná omezení tělesné aktivity se v současnosti považují za nevhodná. Naopak je prokázán pozitivní vliv přiměřené pohybové aktivity na zlepšení subjektivních potíží nemocného a jeho výkonnost. Samozřejmě nadměrná námaha, těžká tělesná práce, vyčerpávající sportovní akce apod., jsou také naprosto nevhodné a mohou vést k náhlému zhoršení klinického stavu. Z toho důvodu je nutné, aby lékař určil míru omezení aktivity podle stupně a závažnosti SS. Nejčastějšími doporučovanými tělesnými aktivitami jsou procházky nebo cvičení s nízkou zátěží na rotopedu (WIDIMSKÝ, 2013). Výzkumem byl prokázán častější výskyt SS u pacientů s nadměrnou tělesnou hmotností nebo dokonce obezitou, proto je základem léčby u těchto pacientů redukce hmotnosti. Dalším základním prvkem v dietě je restrikce příjmu kuchyňské soli na méně než 5-6 g/den u nemocných s mírným až středním stupněm CHSS, je třeba zakázat příjem soli při vyšším stupni SS. Je důležité upozornit pacienta na tzv. „skrytou sůl" v potravinách (uzeniny, sýry, nakládané potraviny apod.) a také se vyhýbat příjmu minerálních vod s vysokým obsahem sodíku (SEDLÁŘOVA, SOVOVA, 2014). Požívání alkoholu je absolutně nevhodné a alkohol je kontraindikován. Kouření se striktně nedoporučuje. Je nutné, aby si pacient kontroloval tělesnou hmotnost, měl by se denně vážit, pokud možno ve stejnou dobu a po vyprázdnění. Je to důležité z hlediska nárůstu váhy o 1 kg za den, což svědčí o retenci tekutin. Příjem tekutin by měl být 1,5-2 l/den. Omezení přijmu tekutin je nutné pouze u pokročilých stadií CHSS. Normalizace krevního tlaku a pravidelná kontrola jsou stejné tak důležitou částí nefarmakologické léčby, protože hypertenze je jednou z nejčastějších příčinSS. Farmakologická léčba Základem farkamkologické léčb ychronického srdečního selhání jsou ACE inhibitory, beta-blokátory, diuretika, vazodilatancia. ~ 37 ~ Inhibitory ACE jsou léky první volby při CHSS. Jejich pozitivní vliv byl prokázán v mnoha klinických studiích. Zlepšují klinický stav pacienta řadou mechanismů: mají vazodilatační účinek, snižují srdeční tlaky a tím snižují dilatace srdce, zlepšují celkově srdeční funkce. Terapie ACE-Inhibitorů je nutné zahájit v malých dávkách a postupně zvyšovat dávky až do maximální tolerance. Důležité je pravidelné kontrolováni hodnoty minerálů v séru a renální funkce. Kontraindikace pro podávání ACE-Inhibitorů je bilaterální stenóza renálních tepen, těžká renální insuficience, těhotenství (pro teratogenní účinky). Nejčastějšími nežádoucími účinky jsou hypotenze, zhoršení renální funkce a dráždivý kašel (WIDIMSKÝ, 2013). V současné době se dřívější pohled na beta-blokátory, hodně změnil. V minulosti byly tyto léky považovány za nevhodné při léčbě CHSS, vzhledem k jejich kardiodepresivnímu účinku. Dnes se staly jedním ze základních preparátů v léčbě CHSS. Možnými mechanismy příznivého působení beta-blokátorů v léčbě CHSS jsou antiarytmický účinek, antiischemický účinek, pokles stimulace neurohumorálních systémů (renin-angiotensin-aldosteron) a obrana myokardu proti katecholaminové toxicitě. Kontraindikací jsou kromě těžké dekompenzace či terminálni stavu, hypotenze a astmabronchiale. Nejčastějšími nežádoucími účinky beta-blokátorů jsou hypotenze, retence tekutin a bradykardie. Zahájeni terapie beta-blokátoru provádíme zprvu nízkou dávkou, tu postupně zvyšujeme. Náhlé přerušení léčby není vhodné, může vést ke zvýšení morbidity a mortality. Nejlepší léčebný efekt CHSS se dostavuje při kombinaci beta-blokátoru s inhibitory ACE (MÁLEK, 2013), (WIDIMSKÝ, 2013). Diuretika jsou volbou léčby u nemocného s městnáním v plicním, nebo systémovém oběhu. Představují symptomatický základ léčby, především u pacientů s dusností a otoky. Nejpoužívanějšími jsou diuretika kličková (Furosemid) - při těžším stupni městnání, thiazidová diuretika (Hydrochlorthiazid) - při mírném stupni městnání, nebo diuretika šetřící kalium (Verospiron) (SEDLÁŘOVA, SOVOVA, 2014). ~ 38 ~ Digoxin je prospěšný u nemocných se srdečním selháním, kde je přítomna fibrilace síní s rychlou odpovědí komor. Kontraindikací pro podání digoxinu je hypokalemie, závazná bradykardie, poruchy AV převodu. Přístrojová léčba > implantace biventrikulární srdeční kardiostimulace, slouží k úpravě poruchy synchronizace srdečních komor u pacientů s pokročilým chronickým srdečním selháním a prodlouženým trváním QRS komplexu, > implantace kardioverteru-defibrilatoru ICD, je nejúčinnější přístroj který se používá k léčbě srdečních arytmií a prevenci náhlé srdeční smrti. Nejčastější se jedná o komorovou tachykardii nebo fibrilace komor, > mechanické srdeční podpory, jejichž pomocí je ulehčena práce selhávajícímu srdci Chirurgická léčba > revaskularizace myokardu indikované u nemocných s ischemickou chorobu srdeční, > operace chlopní, > transplantace srdce, tato možnost se zvažuje u nemocných, mladších než 60 let, které jsou v terminálním stádiu srdečního selhání (obvykle NYHA IV) a kde jsou ostatní alternativy vyčerpané. ~ 39 ~ 4 SPECIFICKÉ PROBLÉMY PACIENTŮ SE SRDEČNÍM SELHÁNÍM OVLIVŇUJÍCÍM KVALITU ŽIVOTA Vzhledem k závažnosti tohoto komplexního onemocnění, je kvalita života velmi nízká. Jak kvůli snížené toleranci fyzické zátěže a nutnosti časté rehospitalizace pro dekompenzaci SS, tak i kvůli řadě dalších problémů jakými jsou: poruchy srdečního rytmu, poškození jater, poškození plic, poruchy dýchání ve spánku, poruchy funkce štítné žlázy, tromboembolické komplikace, vznik anémie a deficit železa. Důsledkem somatických obtíži jsou poměrně časté deprese. Nejčastějším problémem SS jsou především arytmie, které vyžaduji zvýšenou pozornost. Poruchy rytmu vznikají v důsledku strukturální změny srdce a aktivace sympatoadrenálního systému. Mezi nejčastější poruchy rytmu patří fibrilace síní, blokády převodního systému a komorová tachyaritmie. Arytmie hodně zhoršují průběh srdečního selhání a někdy jsou i přímou příčinou srdečního selhání. Akutní poškození jater u srdečního selhání, laboratorně se projevuje vzestupem koncentrace bilirubinu, zvýšením aktivity AST (aspartátaminotransferázy), ALT (alaninaminotransferázy) až na trojnásobek horní hranice normy. U nemocných s CHSS je navíc snížena koncentrace albuminu sníženou perfůzí jater a hypoxickým poškozením jater. Akutní ischemická nekróza při uzávěrů artériahepatica je extrémně vzácná. Chronické srdeční selhání je provázeno poškozením plic a změnami plicních funkcí. Typický je pokles vitální kapacity plic, slabost dýchacích svalů, snížený dechový objem, obstrukce dýchacích cest, zvýšení ventilační odpovědi na zátěž. U pacientů s dlouhodobě trvajícím levostranným SS, dochází k rozvoji chronické plicní hypertenze. Při snížení plicní hypertenze, je většina morfologických změn reverzibilních (MÁLEK, 2013). Přítomnost poruchy dýchání ve spánku u pacientů se CHSS svědčí o nepříznivé prognóze SS. Typické je Cheyneovo-Stoksovo dýchání které má závažné následky pro stav pacienta. Apnoe je spojená s výskytem hypoxie, epizoda hyperpnoe je spojena s hypokapnií, která představuje vysoké riziko vzniku arytmií. Dalším častým problémem CHSS je arteriální a žilní trombóza, zvlášť u pacientů stezkou systolickou dysfunkcí levé komory. Je to způsobeno tím, že pacienti s CHSS mají jednak zvýšenou srážlivost krve, jednak poškozené cévní stěny a zpomalený krevní průtok. Tato triáda příznaků představuje ideální podmínky pro vznik tromboembolie. Riziko tromboembolických příhod pak významně zvyšuje fibrilace síní. Proto je u těchto pacientů nezbytné indikovat antikoagulační léčbu, která výrazně snižuje počet tromboembolických příchod. Anémie a deficit železa jsou u pacientů se srdečním selháním časté. Výskytnarůstá s progresí srdeční insuficience a má nepříznivý dopad na nemocné. Je způsoben vice faktory: snížením příjmu potravin, malabsorpcí, zvýšenou koncentrací proti zánětlivých cytokinů která vede k potlačení erytropoézy. Potlačení erytropoézy je příčinou anemie. 5 SPECIFIKA OŠETŘOVATELSKÉ PECE U PACIENTA SE SRDEČNÍM SELHÁNÍM Ošetřovatelská péče o pacienty s chronickým srdečním selháním je zaměřena na celkový stav pacienta. Péče o nemocné zahrnuje prevenci, včasnou diagnostiku, monitoraci, úpravu životního stylu, přiměřenou fyzickou aktivitu a pravidelný pohyb, správné vedení léčby a pravidelné kontroly. Státy, které mají vyspělou organizaci zdravotnictví, mají zavedeny různé modely péče. Jejich principem jsou hlavně ambulance zaměřené na tuto problematiku. Zde pracují specializované sestry v patofyziologii a v léčbě srdečního selhání. Tato péče má za cíl zkvalitnit život pacientů, zredukovat počet opakovaných hospitalizací, a tím také zmenšit finanční náklady na léčbu a snížit morbiditu a mortalitu u pacientů s chronickým srdečním selháním (GENGEROVÁ, 2012), (WIDIMSKY, 2013). Výživa a hydratace. Režimová opatření jsou nedílnou součástí léčby. Spotřebu kuchyňské soli je potřeba omezit. I nemocní s mírnějším stupněm srdečního selhání by měli používat méně než 5 g NaCI denně. Nebezpečné není jen přesolování ale i konzumace jídel a nápojů s vysokým obsahem soli, hlavně uzenin a přírodních minerálek. Redukční dieta je nezbytná při nadváze. Alkohol je absolutně kontraindikován, může mít zhoubný vliv na myokard a může vést ke kardiomyopatii. Kouření je zakázáno. Je nutné kontrolovat stav otoků. Pokud nejsou otoky, příjem tekutin by neměl být omezován, měl by být 1,2-2 I denně. Pohyb a rehabilitace. Vyhýbání se extrémní fyzické zátěži patři k dalším opatřením. Úroveň fyzické aktivity závisí na aktuálním stavu pacienta a stupněm NYHA. Pohybuje se od klidového režimu (nejlépe v křesle), až k běžné každodenní zátěži s vyloučením těžké námahy. U nemocných s menším až středním funkčním omezením je žádoucí, aby pravidelně kondičně trénovali. Edukace. Hlavní roli v ošetřovatelské péči u pacienta se srdečním selháním hraje edukace pacienta o jeho chorobě. Nemocný musí dobře rozumět svému onemocnění, aby byla dosažena co nejefektivnější léčba. Je potřebné, aby se pacient vážil každý den přibližně ve stejnou dobu, nejlépe ráno po vyprázdnění. Při každém zvýšení váhy o 1 kg ze dne na den nebo při náhlém vzestupu tělesné hmotnosti o více než 2 kg, musí nemocný kontaktovat svého ošetřujícího lékaře s tím, aby mohl lékař naordinovat příslušné dávkování diuretika. Pacient měl by být informován o lécích, které užívá a jaké mohou mít nežádoucí účinky. Kromě toho by měl být informován i všech dalších lécích, které pro něj jsou nevhodné, a které mohou zhoršovat srdeční funkce. Jsou to především látky vedoucí k retenci vody (estrogeny, androgeny), nesteroidní antirevmatika (Diclofenak, Ibuprofen pro dlouhodobé poddávání platí jejich kontraindikace), některé blokátory vápníkových kanálů Verapamil), antiarytmika, tricyklická antidepresiva, kortikosteroidy (Aldosteron). Sestra by měla edukovat jak pacienta, tak i jeho rodinné příslušníky o režimovém opatření a o dodržování farmakologické léčby. Pacienti léčení v domácím prostředí mohou zapomenout na pravidelné užívání léků, což může mít až smrtelné následky. Do ošetřovatelské péče o tyto pacienty neodmyslitelně patří i psychická péče a duševní podpora poskytované pacientovi při každé příležitosti zdravotníky a příbuznými (ŠPINAR, 2012). Kvalita života. Výskyt srdečního selhání v populaci pořad stoupá strmě s věkem. Tohoto onemocnění výrazně zasahuje a negativněovlivňuje kvalitu života pacienta ve všech směrech. Nezasahuje pouze tělesnou stránku, ale i tu duševní. Třebaže diagnostika a léčba SS výrazně pokročila, prognóza není vůbec dobrá a onemocnění představuje závažný medicínský a ekonomický problém (GIGALOVÁ, 2013). 6 OŠETŘOVATELSKY PROCES U PACIENTKY SE SRDEČNÍM SELHÁNÍM V praktické části byly použity tabulky z didaktických materiálu VŠZ o. p. s. Tabulka 1 Identifikační údaje Jméno a příjmení: H.P. Pohlaví: žena Datum narození: 1943 Věk: 70 let Adresa bydliště a telefon: Praha RC: 430000/0000 Číslo pojišťovny: VZP 111 Vzdělání: středoškolské ukončené maturitou Zaměstnání: dříve švadlena, nyní ve starobním důchodu Stav: vdaná (bezdětná) Státní příslušnost: CR Datum přijetí: 19. 10. 2014 Typ přijetí: neodkladně Oddělení: Interna Ošetřující lékař: MUDr. X.Y. Zdroj: JOVANOSKA, 2015 Důvod přijetí udávaný pacientkou: "V posledních 4 dnech pozorují otoky dolních končetin a zhoršující se dusnost, zvlašt v noci několik hodin po ulehnuti, kvůli které se budím a musím se posadit.Čitím se celkově slabá a unavená" Medicínská diagnóza hlavní: I 500 Městnavé selhaní srdce Medicínské diagnózy vedlejší: Ca prsu 2007 Arteriální hypertenze Insuficience mitrální chlopně, Středně zavázánplicní hypertenze Artérioskleróza hrudní aorty. Tabulka 2 Vitální funkce při příjmu TK:145/95 mm/Hg Výška: 162 cm P: 80 /min (nepravidelný) Hmotnost: 79 kg D: 29 /min BMI: 30,1 (obezita 1. stupně) TT: 36,6 °C (normotermie) Pohyblivost: bez omezení Stav vědomí: při vědomi, orientovaná Krevní skupina a Rh faktor: A Rh+ Zdroj: JOVANOSKA, 2015 Nynější onemocnění Pacientka je přijata na interním oddělení pro dekompenzace chronického srdečního selhání. Stav u pacientky se začal projevovat zhoršující se dusností, zejména v noci, trvající již 2 týdny. Před 4 dny začaly se jí objevovat bolesti a otoky dolních končetin, které postupně narůstaly. Má zhoršenou pohyblivost. Cítí se celkově slabá a unavená. Informační zdroje: Zdravotnická dokumentace pacientky, rozhovor s pacientkou, fyzikální vyšetření. ANAMNÉZA • RODINNÁ ANAMNÉZA: Matka: zemřela v 83 letech stářím Otec: zemřel v 61 letech na CMP Sourozenci: sestra 63 let, léčí se na DM II typ, inzulin terapie Děti: nemá • OSOBNÍ ANAMNÉZA: Překonaná a chronická onemocnění: prodělané běžné dětské nemoci, v mladí se ničím neléčila, v roce 2007 je po mastektomii pro karcinom. První hospitalizace na kardiologickém oddělení pro srdeční selhání v roce 2011. Hospitalizovaná na interním oddělení 19. 10. 2014 pro dekompenzaci SS. Hospitalizace a operace: 2007 St. po. mastektomie Úrazy: žádné vážné neprodělala, kromě běžných dětských úrazů. Transfúze: dosud nepodána Očkování: běžná dětská povinná očkování • LÉKOVÁ ANAMNÉZA Tabulka 3 Léková anamnéza Název léku Forma Síla Dávkování Skupina Prestariumneo tbl. 5 mg 1-0-0 Antihypertenziva Bisoprolol tbl. 5 mg 1-0-0 Beta-blokátor Nidrazid tbl. 250 mg 3-0-0 Chemoterapeuticum Zdroj: JOVANOSKA, 2015 • ALERGOLOGICKÁ ANAMNÉZA Léky: neguje Potraviny: neguje Chemické látky: neguje Jiné: neguje • ABUSUS Alkohol: příležitostně (pivo a červené víno) Kouření: ex kuřačka od 15-30 let (cca. 15 cigaret/den) Káva: 1 -2 krát denně - černá Léky: neguje Jiné návykové látky: neguje • GYNEKOLOGICKÁ ANAMNÉZA Menarche: asi od 12-13 let, nepravidelná Poslední menstruace: přibližně v 52 letech Porody: 0 Aborty: 0 Poslední gynekologická prohlídka: nevzpomíná si přesně Samo vyšetřování prsou: neprováděla • SOCIÁLNÍ ANAMNÉZA Stav: vdaná Bytové podmínky: žije v panelovém bytě v 3. patře s výtahem Vztahy, role a interakce: V rodině: žije s manželem ve 3. patře panelového bytu s výtahem bez výrazných konfliktů. mimorodiny: mádobrývztah se sestrou, s kterou se pravidelněstýká. Se sousedy mají dobré vztahy. Záliby: pletení, čtení knížky. Volnočasové aktivity: sledovaní televize, dříve procházky. • PRACOVNÍ ANAMNÉZA Vzdělání: středoškolské, ukončené maturitou. Pracovní zařazení: pacientka nyní ve starobním důchodu, dřivé pracovala jako švadlena. Čas působení, čas odchodu do důchodu, jakého: pracovala jako švadlena 38 let, do starobního důchodu v 56letech. Vztahy na pracovišti: bez větších konfliktů, se spolupracovníky vycházela dobře. Ekonomické podmínky: průměrné • SPIRITUÁLNÍ ANAMNÉZA Religiózní praktiky: nevěřící FYZIKÁLNÍ VYŠETŘENÍ ze dne 23. 10. 2014 Tabulka 4 Fyzikální vyšetření Popis fyzického stavu SYSTÉM SUBJEKTIVNÍ ÚDAJE OBJEKTIVNÍ ÚDAJE Hlava a krk „Bolesti hlavy nemám, pouze někdy, asi když málo piji. Špatně vidím na blízko i na dálku, používám brýle. Vzhledem k věku slyším dobře. Bolesti v krku nemám, nepociťuji ani žádné další potíže. Mám horní a dolní protézu" Hlava normocefalická, bez deform it, poklepově nebolestivá, bez známek traumat, funkce hlavových nervů neporušená. Bulby ve středním postaveni, spojivky růžové, skleryanikterické, nosí brýle na blízko i dálku. Oči, nos, uši bez výtoku, slyší dobře. Jazyk bez povlaků, rty bledé až cyanotické, krk nebolestivý, souměrný, bez deform it a bez hmatných lymfatických uzlin. Náplň krčních žil zvýšená. Pulzace na a. Carotis oboustranně hmatatelná. Hrudník a dýchací systém "Někdy pociťuji nedostatek vzduchu. Při přijeti do nemocnice bylo to horší, teď se mi dýchá podstatně lépe." „Bolest na hrudi nemám." Hrudník symetrický. Vpravo zahojená jizva po mastektomii. Pacientka dýchá spontánně, frekvence dechů 24 /min, Sp02 při přijmu 90 % po kyslíkovou terapii 2 ml/ hod, 96 % dýchání je oslabené, krátké, povrchové. Sputum nevykašlává. Stenokardie nemá. Popis fyzického stavu system subjektivní údaje objektivní údaje Srdeční a cévní systém "Se srdcem se léčím od roku 2011, kdy mi bylo poprvé diagnostikované srdeční selhání". „Vzhledem k otokům a dusnosti zhoršila se mi pohyblivost." Srdeční rytmus pacientky je nepravidelný (71 /min), však dobře hmatný na a. Radialis. Tlak 120/70 mm/Hg měřený 3x denně (ráno-poledne-večer). EKG prováděno denně. DKK asymetrický, vpravo větší otok na bérci a stehně, kůže je napjatá, lesklá a prosáklá, mírná pohmatová bolest obou lýtek, Má bandáže bérců. Převazuje se každé ráno. Na LHK na předloktí je zavedený periferní žilní katétr G22 ze dne 22. 10. 2014. Mění se za 3 dny. Břicho a git „Břicho mě nebolí" "Průjmy ani zácpou netrpím, poslední stolice byla dneska ráno." Břicho měkké, nevyklenuté, na poklep a pohmat bez bolesti, peristaltika přiměřená. Stolice pravidelná, jedenkrát denně bez patologických příměsí. Játra slezina nebolestivá, nezvětšená. Močový a pohlavní systém Pacientkauvádi, žemápocit, žemočíméně. Močí málo. Má omezený příjem tekutin na 1500 ml. Sleduje se příjem a výdej.Diurezaza 24 hodinbyla 1100 ml. Zevní pohlavní orgány bez viditelných změn, bez výtoku, bez známek infekce. ~ 50 ~ Popis fyzického stavu SYSTEM SUBJEKTIVNÍ ÚDAJE OBJEKTIVNÍ ÚDAJE Kosterní a svalový systém „Dříve jsem chodila často na procházky, teď nestačí mi dech a nemám sílu." "Mám mírné bolesti lýtka na pohmat". Pohyblivost zhoršena kvůli dusnosti a otokům. Pohybový aparát, vzhledem k věku, je fyziologický. Nervový a smyslový systém "Používám brýle na čtení a na svůj věk i dobře slyším". „Dneska je 30. dubna. Jsme v nemocnici Pod Petřínem v prvním patře na interním oddělení". Stav paměti a pozornost jsou přiměřené věku pacientky. Otázky chápe a adekvátně odpovídá. Pacientka orientovaná místem, časem, osobou i prostorem, při příjmu na oddělení spolupracovala, klidná, bez psychomotorického neklidu. Slyší dobře, nosí pouze brýle na blízko i na dálku, čich, chuť, hmat bez patologie. Zornice izokorické, reagující na osvit, hybné všemi směry. Endokrinní systém „Zádně problémy jsem nepozorovala." Štítná žláza nebolestivá, nezvětšená. Endokrinní systém je bez projevů endokrinních poruch Imunologický systém "Žádnou alergii zatím jsem neměla." Alergie, ekzém neudává. Lymfatické uzliny jsou nebolestivé, nezvětšené. Tělesná teplota normotermická 36,5 °C. Nynější stav zatím bez patologických změn. ~ 51 ~ Popis fyzického stavu SYSTEM SUBJEKTÍVNI ÚDAJE OBJEKTÍVNI ÚDAJE Kůže a její adnexa „Mám jizvu po operaci Ca prsu, a popichané ruce z častých odběrů a kanyl." Kůže dolních končetin je napjatá, lesklá a prosáklá. Rovněž na pravé horní končetině je patrný mírný lymfedém. Na levém předloktí má zavedený periferní žilní katétr, dle škály Nortonové 29b. nehrozí riziko vzniku dekubitů. Zdroj: JOVANOSKA, 2014 Poznámky z tělesné prohlídky: Spolupráce s pacientkou při vyšetření je dobrá, při rozhovoru byla klidná a snažila se odpovídat srozumitelně na otázky. MEDICÍNSKÝ MANAGEMENT Ordinovaná vyšetření: • RTG srdce a plic, provedeno 21. 10. 2014, výsledky zatím nedodány • EKG: dnes v plánu • Vyšetření krve ze dne 22.10. 2014: urea, kreatinin, ionty, jaterní testy, onkologické, zánětlivé markéry, koagulace, krevní obraz. Výsledky krevních odběrů (uvádím zde pouze odchylky od referenčních mezí) Tabulka 5 Výsledky krevních odběrů - biochemie Biochemie 1. den hospitalizace 3. den (22.10. 2014) Referenční meze nemocniční hranice Urea 9,2 12,6 2,5-6,7 mmol/l Kreatinin 235 201 50,4-98,1 umol/l Draslík 5,70 4,20 3,80-5,40 mmol/l Chloridy 110 98 98-107 mmol/l Glukóza 5,2 4,7 3,89-5,83 mmol/l Zdroj: Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského Praha, 2014 ~ 52 ~ Tabulka 6 Výsledky krevních odběrů - krevní obraz Krevní obraz 1. den hospitalizace 3. den (22.10. 2014) Referenční meze nemocniční hranice Leukocyty 14,2 10,3 4,0-10,0 10a/l Erytrocyty 2,87 3,45 3,80-4,90 ^0V^ /I Hemoglobin 97 112 120-160 g/l Hematokrit 0,30 0,35 0,37-0,47 I Trombocyty 300 462 130-380 10a/l Zdroj: Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského Praha, 2014 Tabulka 7 Výsledky krevních odběrů - koagulace Koagulace 1. den hospitalizace 3. den (22.10. 2014) Referenční meze nemocniční hranice INR 0,7 1,1 0,8-1,2 s Zdroj: Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského Praha, 2014 Tabulka 8 Výsledky krevních odběrů - kardiomarkery Kardiomarkery 1. den hospitalizace 3. den (22.10. 2014) Referenční meze nemocniční hranice NT pro BNP 1268 978 0-300 ug/l Zdroj: Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského Praha, 2014 Konzervativní léčba: • Dieta: č. 10, neslaná, šetřící • Pohybový režim: klidový režim při přijmu, od 21. 10. 2014 (3. den hospitalizace) pohybový režim bez omezení • RHB: dechová cvičení • Bandáže bérců ~ 53 ~ • Výživa: omezení přijmu soli a omezení příjmu tekutin do 1500 ml/denně Medikamentózni léčba: • Per os: Tabulka 9 Perorální medikamentózni léčba Název léku Forma Síla Dávkování Skupina Warfarin tbl. 5g dle INR Anticoagulancia Emanera tbl. 20 mg 0-0-1 Antacida Betalock tbl. 50 mg 1-0-0 Antiarytmikum Prestariumneo tbl. 5 mg 1-0-0 Antihypertenziva Moduretic tbl. 100 mg 1-1-0 Diureticum Bisoprolol tbl. 5 mg 1-0-0 Beta-blokátor Nidrazid tbl. 250 mg 3-0-0 Chemoterapeutica Zdroj: JOVANOSKA, 2015 • Intravenózni: Furosemid 40 mg i.v.bolusově • Inhalace: Oxygen terpaie 2 ml/hod, nosní brýle ZHODNOCENÍ STAVU PACIENTKY DLE MODELU GORDONOVÉ ze dne 23.10. 2014 1. Podpora zdraví Pacientka hodnotí svůj zdravotní stav jako zhoršení. Po objevení příznaků pacientka k hospitalizaci přichází sama, pro narůstající dusnost v noci nebo při námaze, otoky a bolest dolních končetin. Cítí se celkově slabá a unavená. Pravidelně užívá léky, související s výše uvedenými onemocněními. Na preventivní zdravotní prohlídky chodí pravidelně, včetně kontrol na stomatologii a gynekologii. V posledním roce pacientka neprodělala žádný úraz. Kouřila od 15 do 30 let cca 15 cigaret denně, nyní už nekouří, alkohol pije jen příležitostně (především pivo a červené vino). Po dobu pobytu v nemocnici pacientka chce dosáhnout kompenzaci svého onemocnění. Použitá měřící technika: rozhovor Ošetřovatelský problém: 0 2. Výživa Pacientka se stravuje pravidelně. I když nemá pocit hladu a popírá zlozvyky v příjmu potravy, přiznává, že zřídka přijímá stravu i v nočních hodinách. Za posledních pět měsíců nezhubla, váha šla nahoru o 8 kg, sama hodnotí, že je to díky narůstajícím otokům dolních končetin. Léčba dosavadních onemocnění jí neukládala dietní opatření. Váží 79 kg, BMI je 30, má obezitu I. stupně. V domácím prostředí je, co se týká výživy samostatná, v posledních dnech před hospitalizací nezvládla pro dusnost a slabost dolních končetin jít si nakoupit. Problémy při příjmu jídla nemá. Z nápojů preferuje ochucené minerálky a čaj. Alkohol pije jen příležitostně (především pivo a červené vino). Při hospitalizaci vzhledem k otokům má restrikci tekutin - 1500 ml denně, paní je poučena a sama si toto množství hlídá. Občas má pocit žízně. Použitá měřící technika: rozhovor, BMI Ošetřovatelský problém: Zvýšený objem tekutin v organismu, obezita I. stupně. 3. Vylučování a výměna Než přišla k hospitalizaci, pozorovala, že málo močí a narůstají otoky dolních končetin. Je ordinováno měření diurézy za 24 hodin. Moc má tmavší barvy, bez makroskopických příměsí. Diuréza 1100 ml. Pacientka má stolici barvy fyziologické, bez příměsí, normální konzistence. Frekvence vyprazdňování je jednou za den, většinou ráno. Projímadla neužívá. Poslední stolice dnesráno. Všimla si změny v tělesné hmotnosti. Za posledních pět měsíců přibrala 8 kg, její váha při přijmu byla79 kg, teď při dnešním měření ze dne 23. 10. 2014 váží 75 kg. Kůže dolních končetin je napjatá, lesklá a ~ 55 ~ prosáklá. Rovněž na pravé horní končetině je patrný mírný lymfedém. Zvýšené pocení neudává. Použitá měřící technika: rozhovor, pohled, měření tělesné hmotnosti Ošetřovatelský problém: otoky DKK 4. Aktivita / odpočinek Pacientka je ve starobním důchodu. Ve volném čase sleduje televizi, ráda plete a čte. Po operaci se snažila chodit častěji na procházky, zvládala půl -hodinu denně, dnes udává, že ji nestačí dech a nemá sílu. Vzhledem ke zhoršenému dechu a otoků dolních končetin, musela procházky omezit. Přiznává sníženou kvalitu vykonaných denních aktivit. Srdeční rytmus pacientky je nepravidelný (71 /min), TA 120/70 mm/Hg měřený 3x denně (ráno-poledne-večer). EKG prováděno denně. Při zvládání stravování je samostatná, doma zvládala péči o domácnost, potřebovala pomoci s donáškou nákupu, pomáhá manžel. Oblékání zvládá sama. Potřebuje malou dopomoc při zvládání osobní hygieny. Spí 6-7 hodin, přerušovaně. Před spaním je zvyklá si číst, místnost je vyvetraná. V noci se musí kvůli pocitu nedostatku vzduchu posadit. Dýchání je podpořeno oxygenoterapií 2 ml/hod, nosními brýlemi. Hypnotika neužívá. Ráno se cítí slabá a unavená. Proto si chodí po obědě na chvíli lehnout, ne déle jak jednu hodinu. Použitá měřící technika: Barthelové test základních všedních činností (95 bodů). Ošetřovatelský problém: nedostatek spánku, únava, slabost, nesoběstačnost při koupání, intolerance aktivity, námahová dusnost a ortopnoe. 5. Percepce / kognice Vypadá vcelku vyrovnaná. Sama sebe hodnotí jako klidnou, tolerantní a mírnou povahu. Nyní ji vadí dusnost a snížená tolerance k denním aktivitám. Použitá měřící technika: rozhovor Ošetřovatelský problém: 0 ~ 56 ~ 6. Sebepercepce Pacientka má zhoršený zrak, špatně vidí na blízko i na dálku, používá brýle. Stav paměti a pozornost je přiměřený věku pacientky, komunikace je bez omezení, pacientka chápe dotazy a odpovídá adekvátně, orientace v novém prostředí je bez problémů, orientovaná je také časem a osobou. Použitá měřící technika: rozhovor Ošetřovatelský problém: 0 7. Vztahy mezi rolemi Pacientka je vdaná, žije s manželem, má v něm velkou oporu. Jsou bezdětní. Má dobrý kontakt se sestrou, stýkají se pravidelně. Použitá měřící technika: rozhovor Ošetřovatelský problém: 0 8. Sexualita, reprodukční schopnost Pacientka děti nemá, potrat neprodělala. Menopauzu měla v 52 letech. Je po mastektomii v roce 2007. Nyní chodí na pravidelné gynekologické prohlídky. Vzhledem k jejímu věku, dále jsme tuto otázku nerozebírali. Použitá měřící technika: rozhovor Ošetřovatelský problém: 0 9. Zvládání / tolerance zátěže Stres a zátěžové situace pacientka řeší především smanželem, který je pro nínejvětšíoporou. Kromě onemocnění v posledních dvou letech, se u pacientky nevyskytla tak závažná situace, kterou by považovala za kritickou. Nyní je stresována obavami ze závažné diagnózy, z dlouhodobé hospitalizace a z toho, jak vše dopadne. Použitá měřící technika: rozhovor Ošetřovatelský problém: strach ~ 57 ~ 10. Životní principy V žebříčku hodnot si staví pacientka na první místo zdraví. Nyní si nejvíce přeje, aby se její stav zlepšil. Pacientka není náboženského vyznání. Použitá měřící technika: rozhovor Ošetřovatelský problém: 0 11. Bezpečnost / ochrana Na levém předloktí má zavedený periferní žilní katétr G 22. Kromě žilního vstupu, nemá porušenou integritu kůže. Není ohrožena pádem, (riziko pádu - 2 bodů). Alergie neguje. Tělesná teplota je v normě 36,3 °C. Použitá měřící technika: rozhovor, Maddonova škála, škála rizika pádu, měření TT, Ošetřovatelský problém: zavedení PŽK 12. Komfort Pacientka je plně informována o svém zdravotním stavu. Pokoj pacientka hodnotí jako komfortní. Snaží se nyní co nejlépe se adaptovat na onemocnění a na hospitalizaci, i když je to těžké. Vzhledem ke zhoršenému dechu a otokům dolních končetin, pacientka přiznává zhášení tělesného komfortu a nyní jí vadí snížená kvalita vykonaných denních aktivit. Cítí se unavená, vyčerpaná, má celkovou svalovou slabost. Pacientka bolesti neudává. Použitá měřící technika: rozhovor Ošetřovatelský problém: nespokojenost s fyzickým stavem, pocit diskomfortu. 13. Růst / vývoj Pacientka neměla žádné problémy s vývojem. Použitá měřící technika: rozhovor Ošetřovatelský problém: 0 ~ 58 ~ 6.1 SITUAČNÍ ANALÝZA ze dne: 23. 10. 2014 Žena ve věku 70 let, stredoškolského vzdělání, nyní již v důchodu. Byla přijata na interní oddělení 19. 04. 2014 přes interní příjmovou ambulanci pro otoky dolních končetin, pro nedostatečné dýchání a zhoršenou pohyblivost. Spí 6-7 hodin, přerušovaně. Cítí se celkově slabá a unavená. Za poslední pět měsíců přibrala 8 kg, sama hodnotí, že je to díky narůstajícím otokům dolních končetin. Při přijmu vážila 79 kg, BMI byl 30, má obezitu I. stupně. Vzhledem k otokům má restrikci tekutin - 1500 ml denně. S vyprazdňováním problém nemá, stolice je pravidelná, každé ráno. Než přišla k hospitalizaci, pozorovala, že málo močí. Je ordinovaná diuretická léčba a měření diurézy za 24 hodin. Přiznává sníženou kvalitu vykonaných denních aktivit. Srdeční rytmus pacientky je nepravidelný (71 /min), TA 120/70 měřený 3x denně (ráno-poledne-večer). EKG prováděno denně. Při zvládání stravování je samostatná, Oblékání zvládá sama. Potřebuje malou dopomoc při zvládání osobní hygieny. Dýchání je podpořeno oxygenoterapií 2 ml/hod, nosními brýlemi. Na levém předloktí má zavedený periferní žilní katétr G 22 ze dne 22. 10. 2014. Pacientka bolesti neudává, nyní jí vadí zhoršený dech a otoky DKK. Snaží se co nejlépe se adaptovat naonemocnění a na hospitalizaci i když je to těžké. Pacientka je po mastektomii pro karcinom, v roce 2007. 6.2 STANOVENÍ OŠETŘOVATELSKÝCH DIAGNÓZ DLE NANDA INTERNATIONAL I TAXONOMIE II 2012-2014 A JEJICH USPOŘÁDÁNÍ PODLE PRIORIT ze dne 23.10. 2014: Aktuální ošetřovatelské diagnózy Snížený srdeční výdej 00029 Zvýšený objem tekutin v organismu 00026 Zhoršená chůze 00088 Intolerance aktivity 00092 Narušený vzorec spánku 00198 Narušená integrita tkáně 00044 (PŽK) Únava 00093 ~ 59 ~ Snaha zlepšit zvládání zátěže 00158 Strach 00148 Zhoršený komfort 00214 Potencionální ošetřovatelské diagnózy Riziko infekce 00004 (PŽK) Riziko narušení integrity kůže 00047 (otoky DKK) Deficit sebepéče při koupaní 00108 Nevyvážená výživa: více než je potřeba organismu 00001 Ošetřovatelská diagnóza: 1 Název + kód: Snížený srdeční výdej 00029 Doména 4: Aktivita / odpočinek Třída 4: Kardiovaskulární - pulmonální reakce Definice: Srdce pumpuje nedostatečné množství krve pro metabolické potřeby těla Určující znaky: - Změny srdeční frekvence / rytmu: změny na EKG - Změny preolad: otok, únava, zvýšený plicní arteriální tlak, zvýšení hmotnosti, - Změny afterload: dyspnoe, oligurie - Změny kontraktility: paroxyzmální noční dusnost Související faktory: změní afterloadu (oligurie, dyspnoe), změny srdeční frekvence. Cíl: Dlouhodobý: Pacientka si zvýší tolerance zátěže, do konce hospitalizace. Krátkodobý: Pacientka zná úlevové polohy pro zmírnění dusnosti, do 24 hodin Priorita: vysoká ~ 60 ~ Očekávané výsledky: 1. Pacientka je seznámena se svým zdravotním stavem, do 2 hodin. 2. Pacientka umí užívat úlevové polohy pro zmírnění dusnosti, do 1 dne. 3. Pacientka samostatně provádí dechová cvičení a aktivně spolupracuje s fyzioterapeutem, do 2 dnů. 4. Pacientka pozná příznaky srdeční dekompenzace, do 1 dne. 5. Pacientka má zmírnění dusnosti, do 1 dne. 6. Pacientka si snižuje hmotnost, v průběhu hospitalizace. 7. Pacientka má zvýšenou toleranci fyzických aktivit, do konce hospitalizace. Plán intervencí (posuzovací, prováděcí, vedoucí ke zdraví, dokumentace): 1. Zhodnoť stav pacientky, ihned, sestra. 2. Aktivně poslouchej a nepodceňuj subjektivní potíže pacientky, průběžně, nelékařský personál. 3. Seznam pacientku s onemocněním a informuj o postupu a režim léčby, do jednoho dne, sestra. 4. Měř FF se zřetelem na momentální aktivitu pacientky, sestra. 5. Vysvětli pacientce nutnost dietních opatření a omezení tekutiny po dobu hospitalizace, do jednoho dne, sestra. 6. Doporuč pacientce snížit si hmotnost, ihned, sestra. 7. Umožni pacientce dostatek odpočinku během dne, nelékařský personál. 8. Podávej kyslík dle ordinace lékaře, sestra. 9. Omez příjem tekutin pacientce dle ordinace lékaře, sestra. 10. Sleduj příjem a výdej tekutin za 24 hod a zaznamenej do dokumentace, sestra. 11. Konzultuj s nutričním terapeutem úpravu dietního režimu, do jednoho dne, sestra. 12. Kontroluj tělesnou hmotnost pacientky denně, nejlépe ve stejném období (např. ráno po vyprázdnění), sestra. 13. Zaznamenávej změny tělesné hmotnosti do dokumentace, sestra. 14. Edukuj pacientku o nutnosti spolupráce s fyzioterapeutem, ihned, sestra. 15. Podkládej oteklé končetiny do zvýšené polohy, dle potřeby, sestra. 16. Prováděj ordinace lékaře, sestra. ~ 61 ~ 17. Hodnoť účinky léku po podání, sestra. 18. Zajisti pacientce příjemné prostředí a dostatečný klid během hospitalizace, sestra. Realizace: 7:00 Zhodnocení stavu pacientky. 7:10 Zjištění informaci o jejích subjektivních potížích. 7:20 Poučení pacientky o onemocnění, příznaky, rizikový faktory, způsob léčby, RHB apod. 7:25 Poučení o důležitosti dietních opatření a omezení tekutiny. 7:30 Měření FF a zaznamenání do ošetřovatelské dokumentace. 7:35 Měření váhy pacientky (75kg). 7:37 Zaznamenání naměřené tělesné hmotnosti do dokumentace. 8:00 Natočení EKG. 12:00 Podáni léků dle ordinace lékaře. 12:05 Naměření TA, PP, D, TT. 12:15 Kontaktování fyzioterapeuta. 13:00 Cvičení s fyzioterapeutem. 16:00 Podání kyslíku. 17:00 Večerní měření FF a zaznamenání do dokumentace. 18:00 Zaznamenání příjmu tekutin do dokumentace. 18:05 Zaznamenání výdeje moči do dokumentace. 18:30 Ztlumení světla, zajištění klidu. Hodnocení: Krátkodobý cíl byl splněn. Pacientka cvičila s fyzioterapeutem a osvojila si doporučené úlevové polohy pro zmírnění dusnosti, doporučena ~ 62 ~ dechová cvičení. Dusnost je zmírněna. Dlouhodobý cíl nebylsplněn. Je potřeba pokračovat v intervenci čísla: 1,2,6,8,910,12,13,14. Ošetřovatelská diagnóza 2 Název + kód: Zvýšený objem tekutin v organismu 00026 Doména 2: Výživa Třída 5: Hydratace Definice: Zvýšená izotonická retence tekutin. Určující znaky: - Změny ve vzorci dýchání dyspnoe, - Zvýšení tělesné hmotnosti v krátkém časovém období, - Otok, - Oligurie, - Ortopnoe. Cíl Dlouhodobý: Pacientka má stabilní objem tekutin v organismu daný rovnováhou mezi příjmem a výdejem, do konci hospitalizace. Krátkodobý: Pacientka má zmírněné otoky DKK do 2 dnů. Priorita: vysoká Očekávané výsledky: 1. Pacientka zná příčiny zvýšeného objemu tekutin v organismu, do 2 hodin. 2. Pacientka chápe důležitost dietních opatření, do 2 hodin. 3. Pacientka si osvojí individuální dietní režim se snížením příjmu soli a tekutin, do 2 dnů. 4. Pacientka má zvýšenou diurézu na 1500ml za den, do 3 dnů. 5. Pacientka má vyvážený příjem a výdej tekutin, do 3 dnů. 6. Pacientka si sníží tělesnou hmotnost, do konce hospitalizace. 7. Pacientka nemá otoky DKK, do konce hospitalizace. ~ 63 ~ 8. Pacientka neudává známky dusnosti, do konce hospitalizace. Plán intervencí (posuzovací, prováděcí, vedoucí ke zdraví, dokumentace): 1. Informuj pacientku o rizikovém faktoru zvyšování objemu tekutin v organismu, do 1 hodiny, sestra. 2. Pouč pacientku o nutnosti dietních opatřeních, do 1 hodiny, sestra. 3. Zdrůrazni důležitost omezení tekutin, včetně potravin s vysokým obsahem vody, do 1 hodiny, sestra. 4. Omez příjem tekutin podle ordinace lékaře, sestra. 5. Omez příjem sodíku podle ordinace lékaře, sestra. 6. Sleduj příjem a výdej tekutin pravidelně a zaznamenávej do ošetřovatelské dokumentace, sestra. 7. Važ tělesnou hmotnost pacientky pravidelně, nejlépe každé ráno po vyprázdnění a zaznamenej naměřené hodnoty do ošetřovatelské dokumentace, sestra. 8. Porovnávej každodenní naměřené hodnoty tělesné hmotnosti a hodnoty tělesné hmotnosti při přijmu, zda hmotnost klesá, sestra. 9. Sleduj známky dusnosti pacientky, průběžně a hlavně při námaze a před spaním, sestra. 10. Sleduj otoky DKK průběžně, sestra. 11 .Podávej ordinovaná diuretika podle ordinace lékaře, sestra. 12. Sleduj efekt diuretik a zaznamenávej do ošetřovatelské dokumentace, případně informuj lékaře, sestra. 13. Sleduj charakter močení a množství moči. 14. Hodnoť duševní stav pacienta 15. Zaznamenej všechny provedené intervence do ošetřovatelské dokumentace, průběžně, sestra. Realizace: 7:23 Informování o rizikových faktorech, které zvyšují tekutiny v organismu 7:25 Poučení o nutnost dietních opatření 7:27 Poučení o příjmu tekutin a soli 7:29 Omezení přijmu tekutin dle ordinace lékaře na 1500ml 7:35 Vážení tělesné hmotnosti, (75 kg) 7:37 Zaznamenání naměřené tělesné hmotnosti do dokumentace. 7:40 Porovnaní tělesné hmotnosti dnes (4. den hospitalizace, 75 kg) a při přijmu (79 kg). 7:45 Podání ranních léků, včetně diuretika. 12:00 Podání poledních léků dle ordinace lékaře. 18:00 Zaznamenáni příjmu tekutin do ošetřovatelské dokumentace (1500 ml) 18:05 Zaznamenání výdeje tekutin do ošetřovatelské dokumentace (1100 ml) Hodnoceni: Pacientka je poučena o významu dietních opatření pro sněžení tekutin v organismu a tím pádem i zmírnění otoku DKK a zmírnění dusnosti, spolupracuje, uvědomuje si nutnost omezit příjem tekutina soli. Krátkodobý cil byl splněn, po diuretické léčbě se stav pacientky rychle zlepšoval a otoky dolní končetiny postupně ustupovaly. Pacientka od dne přijmu 19. 10. 2014 do 4. dne hospitalizace si snížila hmotnost o 4 kg. Vzhledem k nevyváženosti v přijmu a výdeji tekutin a přítomnosti otoku i dále se pokračuje s diuretickou léčbou. Je nutné pokračovat v intervenci: 4, 5, 6, 7, 8, 10, 11, 12 a 13. Ošetřovatelská diagnóza 3 Název + kód: Zhoršená chůze 00088 Doména 4: Aktivita / odpočinek Třída 2: Aktivita / cvičení Definice: Omezení nezávislého pohybu v prostředí při chůzi. Určující znaky: - Zhoršená schopnost zdolávat schody. - Zhoršená schopnost chodit do kopce. - Zhoršená schopnost ujít požadované vzdálenosti. Související faktory: ztráta kondice, nedostatečná svalová síla, obezita Cíl ~ 65 ~ Dlouhodobý: Pacientka vyjadřuje uspokojení s chůzí, podle potřeby a přání, do konce hospitalizace. Krátkodobý: Pacientka má zlepšenou chůzi v rámci možnosti, do 3 dnů. Priorita: střední Očekávané výsledky: 1. Pacientka v maximální míře spolupracuje při aktivitách, které jí vedou k nezávislé chůzi, denně. 2. Pacientka spolupracuje s fyzioterapeutem a rehabilituje 2x denně. 3. Pacientka si osvojí cvičení s fyzioterapeutem a samostatně je provádí, do 3 dnů. 4. Pacientka vyjadřuje zlepšení chůze, do 3 dnů. 5. Pacientka vyjadřuje pocit spokojenosti s chůzí, podle potřeby, do konce hospitalizace. 6. Pacientka je schopna překonat větší vzdálenost v chůzi než dříve, do konce hospitalizace. Plán intervencí (posuzovací, prováděcí, vedoucí ke zdraví, dokumentace): 1. Zhodnoť stav pacientky a posuď míru soběstačnosti při chůzi, ihned, všeobecná sestra. 2. Zabezpeč konzultaci s fyzioterapeutem pro vypracování rehabilitačního programu a spolupracuj s ním - do 1 dne, všeobecná sestra. 3. Informuj pacientku o nutností přiměřeného aktivního cvičení s fyzioterapeutem minimálně 2x denně, všeobecná sestra. 4. Povzbuzuj pacientku, aby se aktivně podílela na rehabilitaci a aktivitách denního života, denně, všeobecná sestra. 5. Pomoz pacientce k bezpečné a samostatné chůzi 6. Informuj pacientku o možnost využití vhodných kompenzačních pomůcek 7. Poskytni pacientce dostatek času při nácviku chůze, všeobecná sestra. 8. Zajisti pacientce dostatek odpočinku po rehabilitaci Realizace: 12:15 Konzultace s fyzioterapeutem a sestavení rehabilitačního plánu 12:20 Edukace pacientky o nutnosti provádění rehabilitace s fyzioterapeutem. ~ 66 ~ 13:00 Pacientka aktivně spolupracuje s fyzioterapeutem. 13: 30 Edukace pacientky o možnost využití kompenzačních pomůcek 14:00 Zajištění klidu po rehabilitaci Hodnoceni: Krátkodobý cíl splněn, dlouhodobý cíl byl splněn částečně.Pacientkamá vypracovaný rehabilitační plán fyzioterapeutem, aktivně rehabilituje s ním 2x denně pro nezávislou chůzi. Pacientka si osvojila cvičení pro zlepšení chůze s fyzioterapeutem a v rámci možnosti, samostatně je provádí. Nepoužívá kompenzační pomůcky. Pacientka má pevnou vůli a chtěla by být co nejméně na někom závislá. Vzhledem k pokračující hospitalizaci je nutné pokračovat v rehabilitaci a v intervenci 4, 5, 7 a 8. Ošetřovatelská diagnóza 4 Název + kód: Narušený vzorec spánku 00198 Doména 4: Aktivita / odpočinek Třída 1: Spánek/odpočinek Definice: Časově omezená narušení množství a kvality spánku vlivem vnějších faktorů. Určující znaky: Nespokojenost se spánkem, změna normálního vzorce spánku. Související faktory: Přerušení (z důvodu základního onemocněni). Cíl: Dlouhodobý: U pacientky došlo ke kvalitnímu a nepřerušenému spánku během celé noci po celou dobu hospitalizace. Krátkodobý: Pacientka si zlepší spánek a je odpočinutá, do 2 dnů. Priorita: Střední Očekávané výsledky: 1. Pacientka si osvojí způsob, který jí zlepší spánek, do 1 dne. 2. Pacientka si zlepší spánek, do 2 dnů. 3. Pacientka se cítí odpočinutá po spánku, do 2 dnů. ~ 67 ~ 4. Pacientka nebude projevovat známky únavy během dne. 5. Je dosaženo zlepšení kvality a délky spánku, do 2 dnů Plán intervencí (posuzovací, prováděcí, vedoucí ke zdraví, dokumentace): 1. Aktivně naslouchej stížnosti pacientky, tykající se nekvalitního spánku, do 1 dne, sestra. 2. Zjisti faktory, které způsobují narušení spánku, do 1 dne, sestra. 3. Sleduj průměrnou délku spánku pacientky během noci, sestra 4. Doporuč způsoby pro zlepšení spánku (teplá koupel, masáže, sledování TV, četba před spaním podle přání pacientky), před spaním, sestra. 5. Respektuj návyky pacientky před spaním, sestra. 6. Omez příjem tekutin před spaním, sestra 7. Informuj pacientku o vhodné poloze při spaní (zvýšení horní poloviny těla), sestra. 8. Pomoz a postarej se o vhodné prostředí před spaním (zavření dveří, vyvetraní, apod.) a o potřebný komfort pacientky (masáž zad, vyvetraní, úprava lůžka a jiné činnosti dle zvyklostí pacientky), sestra. 9. Nepřerušuj zbytečně spánek pacientky, přes noc, sestra. 10. Podej léky navozující spánek, dle ordinace lékaře, sestra. 11. Sleduj účinnost „léků na spaní" a efekt všech provedených opatření. Realizace: 17:07 Rozhovor s pacientkou a zjištění faktorů, které narušují její spánek 18:10 Doporučena teplá koupel 18:15 Upravení lůžka 18:20 Doporučena vhodná poloha při spaní se zvýšením horní časti těla 18:30 Vyvetraní pokoje 22:00 Zajištění klidu na oddělení, zhasnuté světlo 23:00 Kontrola spánku pacientky Hodnoceni: Cíl krátkodobý byl splněn, dlouhodobý splněn částečně. Pacientka si osvojila techniky pro zlepšení spánku, čte si před spaním, nebo sleduje TV. ~ 68 ~ Hypnotika nebere. Má omezený příjem tekutin. Nevstává přes noc, má nepřerušený spánek průměrně 8 hodin. Spí s dvěma polštáři pod hlavou. Nevykazuje známky únavy během dne, psychicky je vyrovnaná a odpočinutá.Aby pacientka byla spokojena se spánkem po celou dobu hospitalizace, pokračujeme v intervencích 5, 6, 8 a 9. Ošetřovatelská diagnóza: 5 Název + kód: Riziko infekce 00004 (PŽK) Doména 11: Bezpečnost / ohraná Třída 1: Infekce Definice: Zvýšené riziko napadení patogenními organismy. Rizikové faktory: porušení kůže invazivním vstupem (PŽK), chronická onemocnění, prostředí se zvýšeným výskytem patogenů. Cíl: Dlouhodobý: Pacientka nebude mít známky infekce (lokální, celkové) v důsledku zavedení PŽKpodobuhospitalizace. Priorita: střední Očekávané výsledky: 1. Pacientka zná způsoby, jak předcházet infekci, nebo jak snížit riziko vzniku komplikací v důsledku zavedení PŽK, do 2 hodin po zavedení. 2. Pacientka akceptuje všechna preventivní opatření zamezující vznik infekce, do 1 dne. 3. Pacientka má průchodnou kanylu po celou dobu zavedení. 4. Pacientka dokáže identifikovat příznaky vznikající infekce, do 1 dne hospitalizace. 5. Pacientka nemá žádné příznaky vznikající infekce (místní ani celkové), po dobu hospitalizace. Plán intervencí (posuzovací, prováděcí, vedoucí ke zdraví, dokumentace): 1. Zkontroluj místo vpichu kanyly,minimálně 1 x za den,sestra. 2. Zkontroluj průchodnost kanyly, 1 x za den, sestra. 3. Dodržuj důsledně aseptický postup při všech invazivních zákrocích a manipulaci s kanylou, sestra. 4. Převazuj kanylu pravidelně dle standardu na oddělení a dle potřeby, sestra. 5. Ošetři místo předchozíhozajištění žilního vstupu, 1x za den, sestra. 6. Informuj pacientku o zásadách péče o periferní žilní katétr a proveď záznam do edukační dokumentace, sestra. 7. Informuj pacientku o eventuálních příznacích infekce, sestra. 8. Sleduj příznaky případné infekce dle Madonnové stupnice a včas je diagnostikuj, trvale, sestra. Realizace: 8:30 Pacientka byla informována o péči o zavedený vstup. 8:35 Pacientka informována o riziku vzniku infekce. 8:40 Pacientka informována o eventuálních známkách infekce. 8:43 Provedena kontrola místa zavedení centrálního žilního katétru. 8:45 Zkontrolována průchodnost periferního žilního katétru a stav krytí. 8:47 Převaz periferního žilního katétru. 8:53 Informována pacientka, že nesmí s katétrem manipulovat. Hodnocení: Pacientka je 4. den hospitalizace bez známky infekce vmiste vpichu periferního žilního katétru. Pacientka je informována o možných rizicích infekce a akceptuje všechna preventivní opatření proti vzniku infekce. Vzhledem k časovému nastavení cíle je nutné pokračovat ve všech intervencích. ~ 70 ~ 6.3 CELKOVÉ HODNOCENÍ Pacientka H.P.,70 let, byla přijata na interní oddělení 19. 10. 2014. pro zhoršující se dusnost, zejména v nocia trvající již 2 týdny, pro asymetrické otoky dolních končetin, které postupně narůstaly. Při příjmu měla pacientka zhoršenou chůzi. Cítila se celkově slabá a unavená. V průběhu hospitalizace pacientka podstoupila RTG plic a srdce, EKG, a krevní odběry. První dva dny pacientka měla ordinovaný klidový režim, byla dušná, cítila se slabá a unavená. Vzhledem k tomu byla nutná dopomoc s ranní hygienou. Během dalších dnů se stav zlepšoval, a pacientka měla povolen pohybový režim, bez omezení. Čtvrtý den hospitalizace (doba, od které jsme ji začali sledovat) u pacientky byly identifikovány následujícíproblémy: otoky DKK, námahová dusnost a ortopnoe, nedostatečný spánek, únava, slabost, obavy z dlouhodobé hospitalizace, zhoršená chůze. Z toho následně byly stanoveny ošetřovatelské diagnózy, cíle, očekávané výsledky a plán ošetřovatelských intervencí. Realizace individuální ošetřovatelské péče probíhala podle plánu péče. Pacientka poznávapříznaky srdeční dekompenzace, zná úlevové polohy pro zmírnění dusnosti, znádechovácvičení a samostatně je provádí. Pacientka má sníženou hmotnost. Při přijmu vážila 79 kg, po diuretické léčbě se stav pacientky velmi rychle zlepšoval, 4. den hospitalizace si snížila váhu o 4 kg. Do konce hospitalizace pacientka vážila 72 kg. Pacientka se řídila pokyny pro dietní opatřen pro snížení tekutin v organismu a tím pádem i zmírnění otoku DKK a zmírnění dusnosti. Měla restrikce tekutin na 1500 ml od přijmu až do 9. dne hospitalizace a omezený přísun soli. Pacientka má vyvážený příjem a výdej tekutin, otoky na DKK se zmírnily na minimum, dusnost odstoupila. Od 4. dne hospitalizace pacientka aktivně rehabilitovala s fyzioterapeutem. Pacientka vyjadřujezlepšení chůze a spokojenosti v rámci možnosti. U pacientky došlo ke zlepšení spánku. Pacientka má kvalitní a neprerušený spánek během celé noci, neprojevuje známky únavy během dne. Cítí se vyspalá a odpočinutá. Při příjmu jí byl zaveden PŽK. Kanyla se každé ráno po hygienické péči převazovala, a každý 3. den se přepichovala. Dle standardu pro manipulace s kanylou se postupovalo zcela aseptický. Známky infekce v průběhu celé hospitalizace nebyly. Pacientka byla propouštěna v 11. den hospitalizace. Celkově je možno zhodnotit péči za efektivní, pacientka aktivně spolupracovala při léčbě, péči a rehabilitaci. Dodržovala všechna dietní opatření a dohodnuté postupy, měla velký zájem se co nejrychleji uzdravit. Díky poskytnutí vysoce specializované zdravotnické péče se stav pacientky kompenzoval bez následných komplikací. Další průběh onemocnění a kvalita života pacientky se budou odvíjet od dodržovaní doporučení lékařem. 6.4 DOPORUČENÍ PRO PRAXI Doporučení pro zdravotnický personál: > Vysvětlit nemocnému hlavní problémy spojené se srdečním selháním a jeho typické projevy a příznaky. > Probrat s pacientem doporučené změny životního stylu, včetně diety a potřeby přiměřeného pohybu a denní aktivity. > Poučit pacienta o potravinách s vysokým množstvím sodíku, které mu škodí, a doporučit mu, které potraviny má vynechat, jako chleba, pečivo, masné výrobky, sýry, konzervované potraviny, snížit příjem soli. > Poučit pacienta, jak nahradit ztráty draslíku, způsobené diuretickou léčbu. Doporučit mu vhodné potraviny, které má zařadit do jídelníčku, bohaté na draslík, jako meruňky, banány, brambory, slunečnicová semínka, rajčata, veškeré druhy listové zeleniny, citrusové plody a pomerančový džus. ~ 72 ~ > Doporučit pacientovi, aby se denně vážil a svou váhu zaznamenával. Zdůraznit mu, aby pečlivě zaznamenával přírůstek čí úbytek váhy o více než 1 kg v rozmezí 3-4 dnů. > Zdůraznit příznaky, které by měl pacient hlásit lékaři, jako zvýšená únava, závrať, rozmazané vidění, oligurie, suchý kašel, dusnost, palpitace, bolest na hrudi, otoky kotníků. > Poučit pacienta, jak sledovat tepovou frekvenci, zaznamenávat výsledky měření a o nutnosti informovat lékaře o jejích případných drastických změnách (nepravidelná, nebo nižší než 60 tepů za minutu). > Nahlásit mu důležitost užívání předepsaných léků a poučit ho o možných nepříznivých účincích a symptomech případného predávkovaní nebo kumulace léku v organismu. > Podat informace o prevenci rizik spojených s tímto onemocněním > Edukovat pacienta o srdečním selháni a způsobu jak snížit riziko komplikací > Zdůraznit pacientovi, že musí chodit na pravidelné kontroly celkového stavu a vyšetření krve. Doporučení pro pacienta: > Dodržovat doporučené změny životního stylu > Dodržovat doporučenou denní fyzickouaktivitu a pravidelné pohyby > Udržovat přiměřenou tělesnou hmotnost > Pravidelné měření tělesné hmotnosti a zaznamenávání do deníku. Informování lékaře o snížení, nebo zvýšení tělesné hmotnosti. > Snížit příjem sodíku, a naopak zvýšitpříjem draslíku > Informovat lékaře o nepříznivých změnách (únava, závrať, rozmazané vidění, suchý kašel, dusnost, bolest na hrudi, otoky kotníků) > Dodržovat stanovený léčebný režim > Dodržovat předepsanou medikaci > Pravidelně docházet na plánované kontroly a vyšetření krve. ~ 73 ~ ZÁVĚR Bakalářská práce se zabývala problematikou srdečního selhání, které v seniorském věku zaujímá jedno z předních míst. Srdeční selhání výrazně zhoršuje kvalitu života. Onemocnění vede k opakovaným hospitalizacím. Cílem této bakalářské práce bylo přinést přehled informaci pro nelékařský zdravotnický personál o nejčastějších problémech pacientů se srdečním selháním a hlavně specifikovat ošetřovatelské postupy u pacientů s tímto onemocněním. Dále, naším cílem bylo shrnutí informací, které lze použít pro edukaci pacienta, jak předcházet případným komplikacím a minimalizovat negativní účinky na kvalitu života pacienta. Stanovené cíle bakalářské práce byly splněny. Byl vypracován ošetřovatelský proces u pacientky s tímto onemocněním, přitom byly specifikovány nejdůležitější problémy, z toho následně byly vypracovány ošetřovatelské diagnózy. Na závěr byla vypracována doporučení pro praxi, jak pro pacienta, tak i pro nelékařský personál. Úloha specializované zdravotní sestry v prevenci a péči o tyto nemocné se stále zvyšuje. Pro úspěšné vedení léčby srdečního selhání je prvním předpokladem pozitivní přistup pacienta, který má přiměřené informace o svém zdravotním stavu a důvodech, proč musí přijmout určitá omezení. Závěrem je třeba konstatovat, že i přes pokroky v diagnostice a v léčbě, tohoto onemocnění stále představuje závažný medicínský a ekonomický problém. Je významnou příčinou morbidity a mortality. Nezasahuje pouze tělesnou stránku, ale i tu duševní. Onemocnění má příznivou prognózu. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ČSN ISO 690: 2010, 2011. Informace a dokumentace - Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Třídící znak 01 0197. GHEORGHIIADE, Mihai and Faiez ZANNAD, 2005. Acute Heart Failure syndromes a reassessment of current therapies. European Heart Journal Supplements, vol. 7, suppl.B- 2005. ISSN 1520 - 765X. GIGALOVÁ, Veronika, 2012. Kvalita život aseniorů se srdečním selháním. Brno: Masarykova Univerzita v Brně. Diplomová práce (Mgr.), Masarykova Univerzita, lékařská fakulta. HERDMAN, T. Heather, a kol., 2013. Ošetřovatelské diagnózy: definice a klasifikace: 2012-2014. Praha: Grada, 584s. ISBN 978-80-247-4328-8. HRUBEŠOVÁ, Lucie. Ošetřování nemocných se srdečními chorobami. 2.Interní klinika ,FN Plzeň. Dostupné z: http://www.mpece.com//modules.php?name=News&file=article&sid=77 KETTNER, Jiří a Jan VOJAČEK, 2009. Klinická kardiológie. Hradec Králové: Nukleus, 848 s.lSBN 978-80-87009-58-1. KŘEČKOVÁ, Markéta a Jan BĚLOHLÁVEK, 2011. Chronické srdeční selhání v ambulantní péči [online]. //. Interní klinika kardiológie a angiologie, VFN a 1. LF UK v Praze [cit.2011-01-12]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/chronicke-srdecni-selhani-v-ambulantni-peci-457275 LIPPINCOT, Williamsa Wilkins, 2007. Sestra a urgentní stavy. Icz.vyd.z angl.orig. Emergency nursing made incredibly easy přel. Mgr. Libuše Čížková. Praha: Grada, 552s. ISBN 978-80-247-2548-2. ~ 75 ~ LUKL, Jan, 2004. Klinická kardiológie srručně. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 270s. ISBN 80-244-0876-7 MÁLEK, Filip a kol., 2013. Speciální problémy u chronického srdečního selhání. I.vyd. Praha: Mladáfronta a. s., 155 s. ISBN 978-80-204-2879-0. MÁLEK, Filip a Ivan MÁLEK, 2013. Srdeční selhání. I.vyd. Praha: Univerzita Karlova, 97s. ISBN 978-80-246-2238-5. MIKLÍK, Roman, 2010. Pilotní registr akutního srdečního selhání. Brno: Masarykova Unoverzita v Brně. Dizertační práce (Ph.D.), Masarykova Univerzita. NEJEDLÁ, Mariea a Alena, ŠAFRÁNKOVÁ, 2006. Interní ošetřovatelství I. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 284 s. ISBN 978-80-247-1148-5. NĚMCOVÁ, Jitka a kol., 2013. Skripta k předmětům Výzkum v ošetřovatelství, Výzkum v porodní asistenci a Seminář k bakalářské prác/.Plzeň: Maurea, s. r. o., 106s. ISBN 978-80-902876-9-3. PLEVOVÁ, lliona a kol., 2011. OšetřovatelstvíI. I.vyd. Praha:Grada Publishing, 288s. ISBN 978-80-247-3557-3 SEDLÁŘOVA, Jarmila a Eliška SOVOVA., 2014. Kardiológie pro oborošetřovatelství. 2.i/yd.Praha: Grada Publishinga.s., 249 s. ISBN 978-80-247-4823-8. STOCKSLAGER BUSS, Jaimeet et al., 2013.Kardiológie pro sestry. 1.cz. vyd. z angl. orig. přel. MUDr. Hanka Pospíšilová. Praha: Grada, 256s. ISBN 978-80-247-4083-6. ŠPINAR, Jindřich a Jiří VÍTOVEC, 2007. Jak dobře žít s nemocným srdcem. 1. vyd. Praha: GradaPublishing, 255 s. ISBN 978-802-4718-224. ŠPINAR, Jindřich, 2012. Doporučení pro diagnostiku a léčbu srdečního selhání - ČKS. Brno: Ambit Media, a. s., 39 s. ISBN 978-80-904596-6-3. ŠPINAR, Jindřich, a kol., 2008. Propedeutika a vyšetřovací metody vnitřních nemocí. I.vyd. Praha: Grada, 256 s. ISBN 978-80-247-1749-4. ~ 76 ~ SYSEL, D., H. BELEJOVÁ a O. MASÁR, 2011. Teorie a praxe ošetřovatelského procesu. Brno: Tribun. 280 s. ISBN 978-80-263-0001-4. VOKURKA, Martin a Jan HUGO, 2010. Velký lékařský slovník. Praha: Maxdorf. ISBN 978-80-7345-202-5. WIDIMSKÝ, Jiří a kol., 2013. Srdeční selhání. 4. vyd. Praha: Trition, 186 s. ISBN978-80-7387-680-7. ~ 77 ~ SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHA A - HODNOTÍCÍ ŠKÁLY PŘÍLOHA B - REŠERŠE PŘÍLOHA A - HODNOTÍCÍ ŠKÁLY ROZŠÍŘENÁ STUPNICE NORTONOVÉ ze dne 23.10. 2014 (Nebezpečí dekubitů vzniká při 25 bodech a méně) Schopnost spolupráce- úplná, 4 body Věk - 60+ 1 bod Stav pokožky - normální, 4 body Přidružené onemocnění - obezita, onemocnění cév, 1 bod Fyzický stav - zhoršen, 3 body Stav vědomí - bdělý, 4 body Aktivita - chodí samostatně, 4 body Mobilita - úplná, 4 body Inkontinence - není, 4 body Hodnocenírizika vzniku dekubitů - 29 bodů - bez rizika BARTHELOVÉ TEST ZÁKLADNÍCH VŠEDNÍCH ČINNOSTÍ ze dne 23.10. 2014 (0-40 bodů vysoce závislý; 45-60 bodů závislost středního stupně; 65-95 bodů lehká závislost; 100 bodů nezávislý) Příjem potravin a tekutin - samostatně bez pomoci, 10 bodů Oblékání - bez pomocí, 10 bodů Koupání - s pomocí, 5 bodů Osobní hygiena - samostatně, 10 bodů Kontinence moči - plně kontinentní, 10 bodů Kontinence stolice - plně kontinentní, 10 bodů Požití WC - samostatně bez pomoci, 10bodů Přesun na lůžko, židle - samostatně bez pomocí, 15 bodů Chůze po rovině - samostatně bez pomoci, 15 bodů Chůze po schodech - s pomocí, 5 bodů Pacient získal celkem 95 bodů. Pacientka není závislá na pomoci. Celkové hodnocenístupně závislosti- 95 bodů - nízká závislost ZJIŠTĚNÍ RÍZIKA PADU ze dne 23.10. 2014 Pohyb - neomezený, 0 bodů Vyprazdňování - nevyžaduje pomoc, 0 bodů Medikace - užívá léky ze skupiny Antihypertenziva, 1 bod Smyslové poruchy žádné, 0 bodů Mentální status - orientována, 0 bodů Věk 65 a více, 1 bod Pád v anamnéze - ne, 0 bodů Hodnocení - 2 body - bez rizika pádu MADDONOVA ŠKÁLA TÍŽE FLEBITIS ze dne 23.10. 2014 (STUPEŇ II - IV, EXTRAKCE PŽK) 0. není bolest ani reakce v okolí 1. pouze bolest, není reakce v okolí II. bolest a zarudnutí III. bolest, zarudnutí, otok nebo bolestivý pruh v průběhu žíly IV. hnis, otok, zarudnutí a bolestivý pruh v průběhu žíly Hodnocení - 0. Stupeň, není bolest ani reakce v okolí PŘÍLOHA B - REŠERŠE OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA SE SRDEČNÍM SELHÁNÍM rešerše Počet záznamů: Časové rozmezí: Jazykové vymezení: 42 (vysokoškolské práce-4, knihy-28, články a příspěvky ve sborníku 10, 2005 -2015 Čeština, slovenština Druh literatury: Vysokoškolské práce, knihy, články a příspěvky ve sborníku, Datum: 23.2.2015 Citační styl: Harvard Bussiness School Vancouver Základní prameny: • katalog Národní lékařské knihovny (www.medvik.cz) • Jednotná informační brána (www.jib.cz) • Souborný katalog ČR (http://sigma.nkp.cz) • databáze vysokoškolských prací (www.theses.cz) • online katalog NCO NZO • specializované databáze (EBSCO, PubMed) Klíčová slova: srdeční selhání, specifická ošetřovatelská péče, ošetřovatelský proces u pacienta se srdečním selháním, edukace, všeobecná sestra resynchronizačni terapie u pacientu s chronickým srdečním selháním [online]. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Dizertační práce (Ph.D.), Univerzita Karlova. 1. lékařská fakulta. 2. KRÁLOVÁ, Petra, 2013. Ošetřovatelská péče o pacienta s diagnózou chronické srdeční selhání [online]. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Bakalářská práce (Bc), Univerzita Karlova. 3. lékařská fakulta, Ústav ošetřovatelství. 3. ONDRÁČKOVÁ. Lucie, 2013. Problémy pacientů s dlouhodobou srdeční podporou [online]. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Bakalářská práce (Bc), Univerzita Karlova. 1. lékařská fakulta. 4. VIKTORA, Jan. 2014. Ošetřovatelský proces u pacienta s akutním infarktem myokardu aporesuscitační řízenou hypotermií. [online]. Bakalářská práce (Bc), Univerzita Karlova. 3. lékařská fakulta. Ústav ošetřovatelství. KNIŽNÍ ZDROJE: 1. BARTÁK, Karel, 2012. Rehabilitace u srdečních onemocnění. In: Klinická kardiológie. Hradec Králové: Nucleus, s. 1099-1112. ISBN 978-80-87009-89-5. 2. BOROŇOVÁ, Jana, 2010. Kapitoly z ošetřovatelství I. Plzeň: Maurea. ISBN 978-80-902876-4-8. 3. HERDMAN, T. Heather, ed., 2013. Ošetřovatelské diagnózy: definice & klasifikace: 2012-2014 = Nursing diagnoses: definitions and classification: 2012-2014. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4328-8. 4. KAPOUNOVA, Gabriela, 2007. Ošetřovatelství v intenzivní péči. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-1830-9. 5. Kardiologie pro sestry: obrazový průvodce, 2013. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4083-6. 6. KÓLBEL, František, 2011. Praktická kardiológie. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-1962-0. 7. MALEK, Filip, 2012. Organizace péče o nemocné se srdečním selháním. In: Klinická kardiológie. Hradec Králové: Nucleus. s. 472-473. ISBN 978-80-87009-89-5. 8. MÁLEK, Filip a Ivan MÁLEK, 2013. Srdeční selhání. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-2238-5. 9. MÁLEK, Ivan a Petr LUPÍNEK, 2012. Základní vyšetřovací metody u nemocných se srdečním selháním. In: Klinická kardiológie. Hradec Králové: Nucleus. s. 405-406. ISBN 978-80-87009-89-5. 10. O'ROURKE, Robert A., Richard A. WALSH a Valentí FUSTER, 2010. Kardiológie: Hurstův manuál pro praxi. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-3175-9. 11. PAVELKOVÁ, Zdeňka, 2009. Projektová výuka v předmětu ošetřovatelská péče v kardiológii. In: Teória, výskum a vzdelávanie v ošetrovateľstve a v pôrodnej asistencii. Martin: Univerzita Komenského v Bratislave, Jesseniova lekárska fakulta v Martine, s. 540-545. ISBN 978-80-88866-61-9. 12. PLEVOVÁ, Ilona, 2011. Ošetřovatelství I: historie, vzdělávání, současné ošetřovatelství, role sestry a nemocného, ošetřovatelský proces, konceptuálni modely a teorie, klasifikační systémy, výzkum, praxe založená na důkazech. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-3557-3. 13. ROSOLOVÁ, Hana, 2013. Preventivní kardiológie: v kostce. Praha: Axonite CZ. ISBN 978-80-904899-5-0. 14. SOVOVA, Eliška a Jarmila SEDLÁŘOVA, 2014. Kardiológie pro obor ošetřovatelství. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4823-8. 15. STANĚK, Vladimír, 2014. Kardiológie v praxi. Praha: Axonite CZ. ISBN 978-80-904899-7-4. 16. SVĚRÁKOVÁ, M., c2012. Edukační činnost sestry: úvod do problematiky. Praha: Galén. ISBN 978-80-7262-845-2. 17. SYSEL, D. a H. BALEJOVÁ, 2010. Compendium ošetřovatelského procesu. Brno: Tribun EU.(Librix.eu). ISBN 978-80-7399-948-3. 18. SYSEL, D., H. BALEJOVÁ a O. MASÁR, 2011. Teorie a praxe ošetřovatelského procesu. Brno: Tribun EU. (Librix.eu). ISBN 978-80-263-0001-4. 19. ŠAMÁNKOVÁ, M., 2011. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci: aplikované v ošetřovatelském procesu. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-3223-7. 20. TÁBORSKÝ, Miloš, 2014. Kardiológie pro interní praxi. Praha: Mladá fronta. ISBN 978-80-204-3361-9. 21. TÓTHOVÁ, Valérie, 2014. Ošetřovatelský proces a jeho realizace. Praha: Triton. ISBN 978-80-7387-785-9. 22. TRACHTOVÁ, Eva, Gabriela TREJTNAROVÁ a Dagmar MASTILIAKOVÁ, 2013. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů. ISBN 978-80-7013-553-2. 23. VENGLÁŘOVÁ, Martina a Gabriela MAHROVÁ, 2006. Komunikace pro zdravotní sestry. Praha: Grada. ISBN 80-247-1262-8. 24. VOJÁČEK, Jan, 2011. Akutní kardiológie do kapsy: přehled současných diagnostických a léčebných postupů v akutní kardiológii. Praha: Mladá fronta. ISBN 978-80-204-2479-2. 25. VOJÁČEK, Jan a Jiří KETTNER, ed., 2009. Klinická kardiológie. Hradec Králové: Nucleus. ISBN 978-80-87009-58-1. 26. VYTEJČKOVÁ, Renata, 2011. Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné I: obecná část. Praha: Grada ISBN 978-80-247-3419-4. 27. VYTEJČKOVÁ, Renata, 2013. Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné II: speciální část. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-3420-0. 28. WIDIMSKÝ, Jih', Kateřina LEFFLEROVÁ a Kamil SEDLAČEK, 2013. Srdeční selhání. Praha: Triton. ISBN 978-80-7387-680-7. ČLÁNKY V ČASOPISECH A SBORNÍCÍCH: 1. DANIEL, David, 2013. Srdeční selhání jako terminálni stadium kardiovaskulárních onemocněni. Zdravotnické noviny. 62(11), 24-25. ISSN 1805-2355. 2. HEJDOVÁ, D. a A. HRABÁKOVÁ, 2010. Péče o nemocné s chronickým srdečním selháním. Cor et vasa. 52(9), 581. ISSN 0010-8650. 3. HOVORKOVÁ, Veronika, 2010. Ošetřovatelský proces u pacienta se srdečním selháním. Diagnóza v ošetřovatelství. 6(2), 20-22. ISSN 1801-1349. 4. KOŽÍŠKOVÁ, M., J. KMECOVÁ a O. MAYER, 2010. Ošetřovatelská péče o pacienta s akutním srdečním selháním na JIP II. IK Plzeň. Cor et vasa. 52(9), 582. ISSN 0010-8650. 5. KŘEČKOVÁ, Markéta a Jan BĚLOHLÁVEK, 2011. Chronické srdeční selhání v ambulantní péči. Sestra. 21(1), 34-37. ISSN 1210-0404. 6. MELENOVSKÝ, Vojtěch, 2010. Diastolické srdeční selhání. Lékařské listy. 2010(5), Speciál, 20-21. 7. MUSILOVÁ, L. a A. MAGGIOLINI, 2010. Péče o pacienta se srdečním selháním -zkušenosti ze zahraničí. Cor et vasa. 52(9), 582. ISSN 0010-8650. 8. Novinka v léčbě srdečního selhání, 2013. Zdravotnické noviny. 62(16), 20. ISSN 1805-2355. 9. PLHOŇOVÁ, Iva a Jana KLIMEŠOVÁ, 2011. Péče o pacienta při chronickém srdečním selhání. Sestra. 21(9), 58-61. ISSN 1210-0404. 10. Srdeční selhání a náhlá smrt ohrožují stále více lidí, 2012. Zdravotnické noviny. 61(5), 20. ISSN 1805-2355.