Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., Praha 5 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA S ALZHEIMEROVOU CHOROBOU BAKALÁŘSKÁ PRÁCE LUCIE PAVLÍKOVÁ Praha 2014 VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o. p. s., PRAHA 5 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA S ALZHEIMEROVOU CHOROBOU Bakalářská práce LUCIE PAVLÍKOVÁ Stupeň vzdělání: bakalář Název studijního oboru: Všeobecná sestra Vedoucí práce: MUDr. Lidmila Hamplová, PhD. Praha 2014 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny použité zdroje literatury jsem uvedla v seznamu použité literatury. Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním účelům. V Praze dne: Podpis: PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala mé vedoucí práce MUDr. Lidmile Hamplové, PhD., za cenné rady, připomínky a trpělivost při psaní této bakalářské práce. ABSTRAKT PAVLÍKOVÁ, Lucie. Ošetřovatelský proces u pacienta s Alzheimerovou chorobou. Vysoká škola zdravotnická, o. p. s. Stupeň kvalifikace: Bakalář (Bc.). Vedoucí práce: MUDr. Lidmila Hamplová, PhD. Praha. 2014. 59 s. Tématem bakalářské práce je problematika demencí se zaměřením na Alzheimerovu chorobu. Počet nemocných s touto chorobou v populaci stoupá a je třeba péči o tyto nemocné věnovat velkou pozornost jak v rámci komunitní zdravotní péče, tak i péče v kruhu rodiny. Teoretická část práce se zaměřuje na definice, rozdělení demencí, příčiny, prevenci a léčbu těchto onemocnění. Dále je zde začleněna kapitola edukace a péče o nemocné s demencí, kde jsou uvedeny zásady rodinné péče a správné komunikace s takto nemocným pacientem. Praktická část obsahuje ošetřovatelský proces u pacienta s Alzheimerovou chorobou sestavený dle modelu V. Hendersonové. Klíčová slova Alzheimerova choroba. Demence. Pacient. Ošetřovatelská péče. ABSTRACT PAVLÍKOVÁ, Lucie. Nursing Process for patiens with Alzheimer´s Diasease. Medical College of Nursing, o. p. s. Duškova 7, Prague 5. Degree: Bachelor (Bc.). Supervisor: MUDr. Lidmila Hamplová PhD. Prague. 2014. 59 p. The topic of the thesis is the isme dementia with a focus on Alzheimer´s Disease. The number of patiens with this dinase in the population is rissing and i tis neceséry to care of these patiens pay great attention both in community health care and care within the family. The theoretical part focuses on the definition, classification of dementia, causes, prevention and treatment. There is also the additional chapter about advice and care for patients with dementia. Here are also the principles of family care and proper communication with such a sick patient. The practical part contains the nursing process for the patients with Alzheimer´s disease established by V. Herdenson´s model. Key words Alzheimer´s disease. Dementia. Patient. Nursing care OBSAH SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ ÚVOD.....................................................................................................................12 1 POJEM A CHARAKTERISTIKA STÁŘÍ ................................14 1.1 POJEM STÁŘÍ .......................................................................... 14 1.2 ROZDĚLENÍ STÁŘÍ................................................................. 15 2 DEMENCE...................................................................................................16 2.1 STÁDIA DEMENCÍ .................................................................. 16 2.1.1 LEHKÁ DEMENCE...................................................................16 2.1.2 STŘEDNĚ TĚŽKÁ DEMENCE ................................................17 2.1.3 TĚŽKÁ DEMENCE ...................................................................18 3 ALZHEIMEROVA CHOROBA......................................................19 3.1 OBJEV A VÝVOJ...................................................................... 19 3.2 PATOFYZIOLOGIE................................................................. 20 3.3 DIAGNOSTIKA......................................................................... 21 3.4 TERAPIE ................................................................................... 22 3.4.1 TERAPIE FARMAKOLOGICKÁ ............................................23 3.4.2 TERAPIE NEFARMAKOLOGICKÁ..........................................23 4 PREVENCE.................................................................................................25 5 EDUAKCE V RÁMCI PÉČE O NEMOCNÉHO S ALZHEIMEROVOU CHOROBOU..........................................26 5.1 RODINNÁ PÉČE...................................................................................27 5.2 ÚSTAVNÍ PÉČE ....................................................................................29 6 KOMUNIKACE S PACIENTEM S ALZHEIMEROVOU NEMOCÍ A JINÝMI DRUHY DEMENCE...............................30 7 ČESKÁ ALZHEIMEROVSKÁ SPOLEČNOST....................31 8 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA S ALZHEIMEROVOU CHOROBOU..........................................32 8.1 ZÁKLADNÍ ÚDAJE O PACIENTCE .............................................32 8.2 ANAMNÉZA ...........................................................................................34 8.3 POSOUZENÍ CELKOVÉHO STAVU PACIENTKY ZE DNE 12.4.2013…… ...................................................................................................37 8.4 UTŘÍDĚNÍ INFORMACÍ PODLE TEORIE VIRGINIE HENDERSONOVÉ ZE DNE 12. 4. 2013................................................38 8.5 MEDICÍNSKÝ MANAGMENT........................................................42 8.6 SITUAČNÍ ANALÝZA ........................................................................44 8.7 STANOVENÍ OŠETŘOVATELSKÝCH DIAGÓZ DLE NANDA TAXONOMIE II ( S POUŽITÍM NANDA INTERNATIONAL, OŠETŘOVATELSKÉ DIAGNÓZY. DEFINICE A KLASIFIKACE 2009 – 2011).........................................44 8.8 CELKOVÉ HODNOCENÍ..................................................................55 8.9 DOPORUČENÍ PRO PRAXI.............................................................55 ZÁVĚR..................................................................................................................56 SEZNAM LITERATURY..........................................................................57 PŘÍLOHY SEZNAM POUŽÍTÝCH ZKRATEK BMI..............................Body Mass Index CT ................................Počítačová tomografie D...................................Dechová frekvence MMSE..........................Mini Mental State Eximination (test kongitivních funkcí) MR ...............................Magnetická rezonance P ...................................Srdeční pulz PET ..............................Pozitronová emisní tomografie SPECT .........................Ednofotonová emisní výpočetní tomografie TK ................................Krevní tlak TT.................................Tělesná teplota WHO............................Světová zdravotnická organizace (VOKURKA a kol., 2009) SEZNAM POUŽÍTÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ Acetycholinesteráza – enzym působící hydrolytickou aktivitou Afázie – porucha myšlení, chápání a nacházení slov Agnózie – ztráta znalostí Apoptóza – hlavní typ programované buněčné smrti Apraxie- ztráta schopnosti vykonávat pohyby i přesto, že pacient má fyzickou schopnost Atrofie- regresivní změna postihující normální vyvinutý orgán nebo tkáň Beta – amyloid – degenerativní protein Degenerace – zeslabení, úpadek schopnosti Dekubit - proleženina Difuzní - rozptýlený Enzymy - bílkoviny Excitační - vybuzení Extracelulární - mimobuněční Femur – kost stehenní Inhibitory – látka zpomalující nebo zcela zastavující reakci Intracelulární - nitrobuněční Kauzuální - příčinný Korelovat – vzájemný vztah Kognitivum – látka působící na poznávací funkce Neurofyziologický – zabývající se neurologií Neurodegenerace – postižení svalstva Neuron – nervová buňka Nozologická jednotka – třídění nemoci Screening – metoda vyhledávání časných forem nemocí Respitní péče- krátkodobý odlehčovací pobyt 12 ÚVOD V současné době se populace na celé zemi, ale i v České republice stále dožívá vyššího věku a tím i logicky přibývají počty lidí, kteří ve stáří onemocní Alzheimerovou chorobou. V České republice se odhaduje, že touto nemocí je postiženo zhruba 125 tisíc osob. Jedná se o zákeřnou nemoc, kde dochází k pozvolnému snižování kognitivních schopností člověka. Lidé s touto chorobou z počátku ztrácejí pojem o čase a místě a postupem doby pak ztrácejí i zájem o činnosti, které dělali rádi a nepoznají ani své blízké osoby. Člověk nemocný Alzheimerovou chorobou je postupem času zcela závislý na péči rodiny nebo na pečovatelích v zařízeních pro osoby s demencí. Jedná se o zařízení jak pro dlouhodobé pobyty, tak i o centra pro krátkodobé, tzv. respitní pobyty, respitní péče v domácím prostředí aj. Jedná se o nemoc, kterou nejsme stále schopni vyléčit i přes nesmírný pokrok v medicíně, proto je důležitá včasná diagnostika a nasazení vhodné léčby. Z toho lze odvodit, že se jedná o velmi zákeřnou nemoc, která se řadí mezi čtyři nejzávažnější onemocnění, kterými trpí starší populace. Téma bakalářské práce jsme si vybrali z jednoho důvodu. Během svého studia na střední zdravotnické škole, ale i na Vysoké škole zdravotnické jsme v rámci studia, ale i v rámci své osobní aktivity – formou brigády, absolvovali několik zajímavých praxí, kde byla poskytována nepřetržitá ošetřovatelská a sociální péče o několik osob s Alzheimerovou chorobou. Bakalářská práce se dělí na teoretickou a praktickou část. V teoretické části se zabýváme pojmu demence a její stádia. Ve třetí kapitole je popsána Alzheimerova nemoc, její vývoj, příznaky, diagnostika, léčba a prevence. Dále obsahuje edukaci osobám, které o nemocného pečují a správnou komunikaci s lidmi, kteří trpí demencí. Praktická část tvoří ošetřovatelský proces u pacientky s Alzheimerovou chorobou, kde je zpracována stručná anamnéza, posouzení stavu dle V. Hendersonové. Sestavili jsme individuální plán ošetřovatelské péče a její hodnocení. 13 Cílem bakalářské práce je zpracovat ošetřovatelský procesu u pacienta s Alzheimerovou chorobou, přínos pro praxi a získání nových poznatků o tomto onemocnění. 14 1 POJEM A CHARAKTERISTIKA STÁŘÍ ,,Stáří a stárnutí je přirozený a nezvratný biologický proces, který trvá od početí až po smrt jedince. V tomto smyslu tedy není nutné vymezovat žádné hranice ani životní etapy, stárnutí se týká všech a stejným způsobem‘‘ (DVOŘÁČKOVÁ, 2013, s. 21). 1.1 POJEM STÁŘÍ V této kapitole se budeme zabývat pojmy stárnutí a stáří. Stáří je „přirozený a předvídatelný proces změn, ale vyznačuje se značnou variabilitou v typech a rychlosti. Týká se našeho fyzického vzhledu, energetického stavu, duševních schopností a společenského života“ (TOŠNEROVÁ, 2009, s. 14). V průběhu lidského života je stáří poslední etapou. I v této poslední etapě se jednotliví staří lidé liší svým chováním, aktivitou i soustředěním na životně důležité věci. Lze však konstatovat, že intelektové schopnosti bývají zachovány i do pokročilejšího stáří. ,,Mezi hlavní charakteristiky stáří a procesu stárnutí totiž patří značné individuální rozdíly závislé na aktuálním zdravotním a psychickém stavu jednotlivce, jeho rodinném a hodnotovém a postojovém vybavení. Dalšími faktory jsou také vývoj jeho života životní styl. Obecně taky můžeme říct, že stárnutí je série změn, která se specificky projevuje na těle i duši. Stáří proto můžeme chápat jako pozdní fázi vývoje života člověka s řadou přirozených degenerativních procesů, které se projevují poklesem výkonu určitých funkcí. Dochází zde k výskytu a rozvoji chronických onemocnění. Snižuje se funkčnost paměti, kognitivní výkon a nakonec celková soběstačnost‘‘ (DVOŘÁČKOVÁ, 2013, S. 21). 15 S hlediska věku je stáří špatně definovatelné, neboť často dochází k rozdílům mezi stářím kalendářním (věkem člověka) a stářím biologickým (jeho zdatnosti a mírou involuce). 1.2 ROZDĚLENÍ STÁŘÍ ,,Ve stáří je důležitým pojmem slovo věk. Lidský život je limitován časem. V souvislosti s věkem máme termíny jako kalendářní a biologické stáří. Kalendářní stáří je dáno dosažením určitého dohodnutého věku, který vychází z empirie obvyklého průměrného průběhu života a biologického stárnutí. V dnešní době je podle grafů Světové zdravotnické organizace (WHO) definován starý člověk starší 60 let. Od tohoto věku jsou dané následující kategorie: · Třetí věk 60 – 74 let. · Čtvrtý věk 75 – 89 let. · Vysoký věk 90 – 99 let. · Století více než 99 let. Biologické stáří není dnes stanovitelné. Neexistují přesná kritéria, procesy stárnutí jsou navíc prohnuty s chorobnými změnami. Jedna ze změn jsou vlivy na individuální výkonnost, vnímání, soustředění. Dochází i k duševní a fyzické poruše“ (ČEVELA, KALVACH, ČELEDOVÁ, 2012, s. 25). 16 2 DEMENCE „Demence (lat. De od, z, mens mysl) znamená úbytek intelektových schopností oproti předchozí úrovni. Tento pokles se projevuje obtížnějším zvládáním sociálních, pracovních a běžných činností života“ (BARTOŠ, HASALÍKOVÁ, 2010 s. 20). „Demence je syndrom, který vznikl následkem onemocnění mozku, obvykle chronického nebo progresivního charakteru. Dochází zde k narušení vyšších korových funkcí, včetně paměti, myšlení, orientace, schopnosti řeči a učení. Diagnózu demence lze stanovit na základě klinického obrazu – psychiatrického a psychologického vyšetření. Dále pomocí zobrazovacích technik CT (počítačová tomografie), MR – (magnetická rezonance), PET – (pozitronová emisní tomografie), SMECT – (jednofotonová emisní výpočetní tomografie)“ (PIDRMAN, 2007, s. 9). Důležité je včasné určení této choroby, neboť možnost a úspěšnost závisí na včasném zachycení. 2.1 STÁDIA DEMENCÍ Alzheimerova choroba vzniká pozvolně a nenápadně. Rodina či přátelé si u nemocného všimnou problémů ve chvíli, kdy nemocný závažně selže v běžném životě. S tím je spojena poškozená funkce mozku. Dochází ke zhoršení paměti, řeči, nálad a povahy. Zhoršování příznaků je u každého nemocného individuální. 2.1.1 LEHKÁ DEMENCE ,,V lehkém stádiu demence dochází k poruchám paměti ve všech složkách. Poměrně časný příznak je porucha prostorové a časové paměti. Pacienti začínají bloudit nejprve v místech, která znají málo, později i v místech dobře známých. Ztrácejí schopnost logického uvažování. Dochází k poruchám běžných denních životních aktivit. Nejprve ztrácejí své profesionální dovednosti a postupně i k poruchám jako jsou běžné domácí práce, péče 17 o sebe. Vyskytují se snížené schopnosti vyjadřování i první poruchy chování např. deprese, poruchy vnímání‘‘ ( KALVACH a kol., 2004, s. 548). PŘÍZNAKY: · Zapomínání. · Podezíravost, vztahovačnost. · Popírají problém, porucha paměti. · Dezorientace v čase. · Změna osobnosti. · Obtížné dorozumění. 2.1.2 STŘEDNĚ TĚŽKÁ DEMENCE ,,Ve středním stádiu demence se poruchy paměti zhoršují. Dochází zde k poruše soustředění, výraznému výpadku paměti, běžných slov a neschopnost pojmenovat své známé věci. Přicházejí poruchy časové a prostorové orientace. Zhoršuje se také schopnost číst, psát a počítat. Přesto je zachována schopnost vést společenskou konverzaci. Nemocný je z velké části odkázán na pomoc okolí. Dopomáhají nemocnému s dodržováním hygieny, oblékáním‘‘ (KALVACH a kol., 2004, s. 548-549). PŘÍZNAKY: · Ztráta paměti. · Poruchy soudnosti. · Prohlubování změn osobnosti. · Neschopnost vykonávat běžné aktivity. 18 2.1.3 TĚŽKÁ DEMENCE V těžké demenci je nemocný zcela dezorientován, nepoznává svůj byt, své blízké, později ani sám sebe. Paměť pro nové a starší události je ztracena a schopnost komunikace je omezena na pár slov nebo na jednoduché věty. Pacient se není schopen se samostatně najíst, dodržovat hygienu a obléct se. V pozdní fázi se ztrácejí i schopnosti motorických stereotypů, například chůze. Nemocný je zcela upoután na lůžko, neudrží moč ani stolici a vyžaduje stálou ošetřovatelskou péči (KALVACH a kol., 2004). PŘÍZNAKY: · Poruchy příjmu potravy. · Nerozpoznávání blízkých. · Nechápání okolního dění. · Poruchy vylučování moči, stolice, inkontinence. · Těžké duševní i tělesné chátrání. · Úplná ztráta soběstačnosti. 19 3 ALZHEIMEROVA CHOROBA Alzheimerovu chorobu poprvé popsal německý psychiatr Alois Alzheimer v roce 1906. Alzheimerova choroba je závažné neurodegenerativní, progresivní a ireverzibilní onemocnění, které zasahuje do života celé pacientovy rodiny. Jde o nejtěžší formu demence. V současnosti se celosvětový výskyt Alzheimerovy choroby odhaduje na 25 miliónů osob. S rostoucím počtem nemocných stoupá i počet rodinných příslušníků, kteří o pacienta bezprostředně pečují. Více než 80% seniorů, kteří jsou závislí na pomoci druhých, je v České republice zajišťováno rodinou (JEDLINSKÁ, HLÚBIK, LEVCOVÁ 2009). Alzheimerova choroba je nenápadná. Dochází k primárnímu onemocnění šedé kůry mozkové. Zde se postupně rozvíjí proces, kde dochází k poruše a destrukci nervových buněk. U každého nemocného jsou projevy a příznaky individuální. Dochází zde ke zhoršení paměti, pozornosti a soustředění. Pacient zjednodušuje řeč, často mění své nálady a chování. Ztrácí své zájmy, narušuje denní aktivity, dlouholeté vztahy a stává se podezíravým. U nemocného nastává celková porucha osobnosti, charakteru, základních pravidel, návyků a zvyklostí. Objevují se další poruchy korových funkcí, jako afázie, apraxie, agnózie. Zde výrazně trpí prostorová orientace. Nemocný již není schopen se postarat sám o sebe. ( PIDRMAN 2007). 3.1 OBJEV A VÝVOJ Alzheimerovu chorobu poprvé popsal na počátku 20. století profesor Alois Alzheimer, který byl zaměstnán, jako psychiatr a neuropatolog. Tuto nemoc pozoroval a poté popsal na své pacientce, která trpěla symptomy, jejichž soubor vytvořil nozologickou jednotku, která byla později pojmenována po něm jako Alzheimerova choroba (HÁTLOVÁ,SUCHÁ, 2005). 20 Dříve se tato choroba vyskytovala zcela výjimečně. V dnešní době je Alzheimerova choroba spojována hlavně s vyšším věkem. Najde se, ale výjimka, kde demence postihne mladého člověka. V průměru toto onemocnění trvá 9 let. STÁDIA ALZHEIMEROVY CHOROBY: Vývoj Alzheimerovy choroby lze rozdělit do tří stadií. Pro každé stádium je typický jiný charakter problémů. · První stádium – postižení mívají mírné příznaky, které jsou často přehlédnutelné. Patří mezi ně zhoršování paměti, prostorová dezorientace, obtížné hledání slov a ztráta iniciativy. · Druhé stádium – zde se vyskytují již výraznější příznaky, které brání nemocnému vykonávat běžné denní aktivity jako například zhoršování řeči, významnější výpadky paměti, dezorientace, problémy se sebe péči. · Třetí stádium – člověk se stane plně závislý na své okolí, dochází až k rozpadu osobnosti, nedokáže sám přijímat potravu, neudrží moč či stolici, mívá potíže s chůzí, nerozezná své známé (HOLMEROVÁ, 2007). Za posledních 20 let genetický výzkum zjistil, že Alzheimerova choroba je v určité části a míře případů neurofyziologickým a neuropatickým vyústěním několika druhů genových poruch. 3.2 PATOFYZIOLOGIE „Výskyt Alzheimerovy choroby, která bývá nejčastější příčinou senilní demence je u 70% podporován genetickou predispozicí“ (SILBERNAGL, LANG, 2012 s. 370). Alzheimerova nemoc jako progresivní primárně degenerativní onemocnění centrální nervové soustavy se projevuje kortiko-subkortikální atrofií. Rozsah této atrofie nemusí korelovat s tíží demence. Makroskopicky nalézáme ztenčené mozkové kůry, rozšířené shluky, rozšířené jsou i komory mozkové. Mikroskopicky nalézáme extracelulární a intracelulární změny. 21 „Základní a nejdůležitější extracelulární změnou je ukládání beta – amyloidu. Uložená depozita tvoří shluky, kolem kterých vzniká komplex dalších neurodegenerativních procesů. Tímto způsobem vznikají plaky, kterým říkáme Alzheimerovské plaky. Platí úměra mezi počtem plaků a funkčním postižením, tedy tíží demence. V okolí dále dochází k apoptóze neuronů“ (PIDRMAN,2007 s 42). Hlavní intracelulární změna je degenerace tau proteinu, vázaného na neuronální mikrotubuly. To pak vede k vzniku neuronálních uzlíků – tanges. Takto postižené neurony rovněž podléhají apoptóze. V oblasti plaků také dochází ke vzniku sterilního zánětu (KALVACH, JIRÁK, ROMAN, 2004). 3.3 DIAGNOSTIKA Alzheimerova choroba je onemocnění, kterému se v současné době věnuje velká pozornost. Včasné poznání příčin může průběh Alzheimerovy choroby zpomalit. Dochází zde k velkému pokroku. Dříve toto onemocnění nebylo možné diagnostikovat, i když se jedná o častou projevující se demenci. Tato choroba je jedna z příčin, která vede k demenci. Jak už je uvedeno na začátku práce, výskyt této choroby souvisí také na věku člověka, která souvisí s úrovní zdravotní péče. Nejen Alzheimerova choroba může být příčinou demence. Zde se můžou podílet jiná onemocnění jako alkohol, návykové látky, některé těžké úrazy a stavy, kde dochází k poruše krevního zásobení mozku. Je patrné, že k demenci, jako chorobě takové, může vést i více příčin a výsledný stav bývá podobný. Vývoj psychických změn bývá pomalý. Rozpoznání těchto změn je zpravidla brzy patrné pro okolí postiženého, přesná diagnostika však závisí na lékaři. Důležité je včasné určení nemoci, neboť možnosti léčby závisí právě na včasném zachycení této choroby. U většího počtu pacientů je Alzheimerova choroba odhalena osobou, která o nemocného pečuje. (KUČEROVÁ, 2006). Při diagnostice Alzheimerovy choroby je velice důležité provést vyšetření mozku a za pomoci různých testů vyšetřit funkce či vyloučit jiná onemocnění, která vyvolávají poškození paměti. 22 Dnes existuji různé testy, s kterými lze časně a přesně diagnostikovat Alzheimerovu chorobu. Například: Ischemické skóre, Hachinského test kreslení podle hodin Schulmana. Neznámější a nejvíce užívaný je test MMSE (Mini-Mental State Examination). MINI MENTAL STATE EXAMINATION (MMSE) „MMSE je krátká screeningová zkouška umožňující orientační a rychlé zhodnocení kvality kognitivních schopností. Její administrace trvá 5 – 10 minut. Bývá udáváno, že senzitivní zejména pro deteriorace kognitivních schopností středního až závažného stupně, méně pro lehké kognitivní deficity. Obsahuje subtesty hodnotící kvalitu orientace pacienta, krátkodobou paměť, konstrukčně - praktické schopnosti, čtení, psaní, početní schopnosti a pozornost. Svým obsahem je vhodná tedy pro screening jedinců, u nichž přepokládáme Alzheimerovu chorobu“ (KUČEROVÁ, 2006 s. 158). U zobrazovacích metod je přínosné CT mozku a MR. Tyto zobrazovací metody nám odhalí mozkovou atrofii postihující hipokampus a temporální rohy postranních komor. Metodami SPECT a PET lze prokázat snížení metabolismů difúzně v šedé hmotě mozkové. Použitím zobrazovacích metod můžeme vyloučit jiné poruchy demence (RŮŽIČKA, 2003), ( PIDRMAN 2007). 3.4 TERAPIE Některé demence jsou při současném stavu vědění léčitelné, a dokonce plně reverzibilní (vyléčitelné bez následku). Většina demencí však zatím vyléčitelná není, např. Alzheimerova choroba. Je však již možno vhodnou léčbou dosáhnout zpomalení průběhu demencí, oddálení těžkých stádii demencí a zlepšení kvality života postižených. Léčebné přístupy lze zhruba rozdělit na biologické a nebiologické, přičemž nutno oba přístupy kombinovat a vhodně doplňovat. Z biologických léčebných přístupů je nejpoužívanější farmakoterapie (JIRÁK, HOLMEROVÁ, BORZOVÁ, 2009). 23 3.4.1 TERAPIE FARMAKOLOGICKÁ „Kognitivní farmakoterapie je blíže ke kauzální léčbě. U většiny demencí však není příčina objasněna a proto ovlivňujeme známé mechanizmy, například mechanizmy neurodegenerace. U lehkých až těžkých forem Alzheimerovy choroby jsou v současnosti základními léčivy tzv. inhibitory acetylcholinesteráz. Cholinesterázy jsou enzymy, které odbourávají významný přenašeč vzruchu- acetylcholin. Tato látka se méně tvoří a je méně uvolňována v mozku u pacientů trpící Alzheimerovou chorobou. Má význam pro paměť. Při zablokování enzymů cholinesteráz v mozku dosáhneme zvýšení obsahu mozkového acetylcholinu a tím zlepšíme paměťovou funkci. Dnes jsou používány tři inhibitory mozkových chilinesteráz. Donepezil, rivastigmin a galantamin. V těžších stádiích Alzheimerovy choroby užíváme látku působící přes jiný systém mozkových přenašečů vzruchů, tzv. excitační aminokyseliny. Tato látka se nazývá memantin a částečně blokuje receptory. Memantin působí jednak neuroprotektivně. Znamená to, že chrání nervovou buňku před některými škodlivinami, jako je nadměrné množství kalcia a také zlepšuje schopnost učení, tudíž zapamatování. Nootropní farmaka a příbuzné látky jsou léčiva, která zlepšují mozkovou látkovou proměnu, využitelnost glukózy a dalších živin, působí proti nedostatku kyslíku. Patří mezi ně piracetam nebo pyritinol. Některá ovlivňují mozkové cévy a krevní průtok, jako například nicergolin, vinpocetin nebo naftidroful. Nootropní farmaka jsou používána jako přídatná farmaka Alzheimerovy choroby. Nekognitivní farmakoterapie ovlivňuje poruchy chování, změny nálad a afektů, poruchy spánku u demencí. K tišení neklidů, někdy i přidružených delirií se používají moderní látky tzv. antipsychotika II. generace, které mají minimum nežádoucích vedlejších účinků. Jsou zde používané i moderní antidepresiva a moderní anxiolytika“ (JIRÁK, HOLMEROVÁ, BORZOVÁ, 2009 s. 88 - 90). 3.4.2 TERAPIE NEFARMAKOLOGICKÁ „Cílem nefarmakologické léčby je: 24 · Zachování, popřípadě zlepšení úrovně jednotlivých dovedností, jako je hrubá a jemná motorika, chůze, soběstačnost, kognitivní funkce. · Smysluplné vyplnění volného času. · Ovlivnění behaviorálních a psychologických příznaků demence a aktivit denního života. · Zlepšení verbální i nonverbální komunikace pacienta s příbuznými. Aktivity, které volíme, musí být přiměřené stavu nemocného. Měly by být komplexní, adekvátně ovlivňovat psychickou i fyzickou stránku, psychosociální kontakty, saturovat senzorické funkce. Aktivity mají vždy podporovat pacientovy silné stránky (a nezdůrazňovat ty slabé), důležité je, aby probíhaly v pacientovi známém prostředí, kde se dobře orientuje. Důležitý je již samostatný proces aktivit, nepovedený výsledek neznamená prohru. Máme - li mít naději v úspěch, musí se taková léčba stát pravidelnou součástí denního režimu pacientů s demencí“( PIDRMAN, 2007 s. 93-94). 25 4 PREVENCE Prevencí máme na mysli zdravý způsob života, tedy hodně spánku, tělesného pohybu, pobytu v přírodě a minimum zátěžových situací. Jenže tento životní styl vede málokdo. Většina lidí mívá stresový život, který má pak dopad na naše zdraví. Jedním z faktorů prevence demence je tedy naučit se co nejlépe překonávat zátěžové situace. Dalším důležitým faktorem je kvalitní léčba tělesných chorob, které se během života vyskytnou, počínaje takzvaně obyčejnými infekcemi horních cest dýchacích, drobnými poruchami imunity aj. V každém případě u pacienta s demencí doporučujeme dodržovat zdravý životní režim. Jeho náročnost závisí na pokročilosti demence. Je třeba dbát na spánek v noci a činnost ve dne, nikoli naopak, jak to někteří pacienti dělávají. Zařazujeme pobyt venku, na vzduchu, pro mnoho lidí je vhodná péče o pejska (pokud jsou schopni), se kterým se musí několikrát denně za každého počasí. Dále vhodnou náplní dne je práce na zahrádce. Pokud pacienti slyší a vidí, mohou si číst, poslouchat hudbu, rádio či se dívat na televizi. Jiným preventivním opatřením je dostatek tekutin, zejména v létě nebo v přetopených prostorách. Starší lidé nemají dostatečný pocit žízně a často si nevzpomenou, že se mají napít, a vzniká tak dehydratace a rizika zdravotních komplikací. Důležitým preventivním činitelem je také kvalitní strava. U dementních pacientů je potřeba na jídelníček dohlédnout. Mají sklon k stereotypnímu jídelníčku, neumějí si jídlo připravit. Zapomínají, co mají jíst a dokonce i zapomínají jíst. V neposlední řadě je důležité pravidelné užívání léků, což je někdy značný problém. Nepravidelným užíváním mohou vzniknout různé komplikace (KUČEROVÁ, 2006). 26 5 EDUAKCE V RÁMCI PÉČE O NEMOCNÉHO S ALZHEIMEROVOU CHOROBOU ,,Existuje řada odborných rad a postupů, jak pečovat o nemocného s Alzheimerovou chorobou, které je možno shrnout zkráceně do 10 obecných rad. 1. Diagnózu potřebujete co nejdříve Symptomy Alzheimerovy choroby se projevují postupně, a pokud je člověk fyzicky zdráv, podivné chování je možné snadno přehlédnout. Až budete vědět, o co se jedná, budete lépe zvládat současný stav a také mít možnost připravovat se na budoucnost. 2. Zajistěte si pomoct Zjistěte si možné zdroje pomoci a služby, které jsou ve Vašem bydlišti dostupné. Je to ve Vašem vlastním zájmu i v zájmu člověka, o kterého pečujete. 3. Informujte se, jak o nemocného pečovat Postupy a rady, jak ošetřovat nemocného poskytované Českou Alzheimerovou společností Vám pomohou lépe chápat výkyvy v chování a změny osobnosti, které často tuto nemoc doprovázejí. 4. Neodmítejte pomoc Pokud budete chtít všechno zvládat sám/sama, rychle se vyčerpáte. Opora přátel, rodiny Vám může mnohé ulehčit. 5. Nezapomínejte na sebe Ošetřující se často zcela obětují péči o nemocného a pak zapomínají na sebe a zanedbávají své vlastní potřeby. Nezapomínejte na správnou výživu, pohyb a dostatek odpočinku. 27 6. Nepodléhejte stresu Stres může způsobit zdravotní problémy (nestabilitu v prostoru, zažívací potíže, bolest krční páteře, vysoký krevní tlak), a změny v chování (vznětlivost, špatné soustředění, ztráta chuti k jídlu). Pamatujte, že i Vy potřebujete odpočívat. 7. Přijměte změny Lidé s Alzheimerovou chorobou se mění. Zároveň se mění i jejich potřeby. Často potřebují péči, kterou jim doma zajistit nemůžeme. Podrobně sledujte všechny možnosti další péče, která se ve Vašem okolí nabízí. A pokud ji bude pacient potřebovat, usnadní Vám to správný výběr. 8. Zvažte situaci i z hlediska finančního a právního Je-li to možné a vhodné, udělejte si společně s nemocným i členy jeho rodiny představu o tom, jak budete postupovat v budoucnosti. 9. Buďte realisté V současné době již existují léky, které mohou zpomalit rozvoj Alzheimerovy choroby. Neumějí ji však vyléčit a nemoc bude přes veškerou terapii postupovat. Nebraňte se zármutku, který Vám tato ztráta přináší, ale také se radujte z pozitivních chvil a pěkných vzpomínek. 10. Važte si sami sebe a neobviňujte se Člověk, o kterého pečujete, potřebuje pomoct. Vy mu ji poskytujete. Za to si můžete vážit sami sebe. Kdyby Vám blízký mohl poděkovat, určitě by to udělal‘‘ (www.alzheimercentrum.cz). 5.1 RODINNÁ PÉČE Nároky a potřeby jednotlivých lidí s Alzheimerovou chorobou se liší, nelze je jednoznačně definovat, řeší se postupně, jak vznikají. Pečující osoby (nejčastěji 28 nejbližší příbuzní) proto musí znát příčiny chorobných jevů a způsoby, jak je zvládnout, respektive jak jim předcházet. Měli by vědět, že vývoj onemocnění přinutí neustále se přizpůsobovat měnicímu se zdravotným stavu nemocného. Role rodiny v životě chronicky nemocného je nezastupitelná. V rámci laické či odborné péče je rodina jednak zdrojem informací, které mohou ovlivňovat kvalitu péče, jednak může být účastníkem přímé péče (rodinní příslušníci se aktivně podílejí na péči nemocného). Zda se rodina rozhodne starat o nemocného v domácím prostředí, ovlivňuje řada faktorů: 1. z pohledu rodiny: materiální stránka rodiny (ekonomické zdroje, zaměstnání bydlení), duševní stránka rodiny (kulturní tradice, rozdělení rolí), sociální síť a oblast péče (intenzita péče, rozdělení úloh v rámci péče). 2. z pohledu nemocného: lékařská diagnóza, psychický stav, schopnost přijmout péči. 3. z pohledu pečujícího: vědomosti a zručnosti, vztah k nemocnému. Z hlediska intenzity a naléhavosti potřeb, které nemocný vyžaduje, lze rozdělit na tři stupně péče. Jedná se o podpůrnou péči, kde je poskytovaná např. finanční péče, doprovod k lékaři, opravy v domácnosti. Představuje časově, psychicky i fyzicky méně náročnou péči než druhý stupeň. Zde hovoříme o neosobní péči. Jde o činnost, která souvisí nejvíce s péčí o domácnost. Třetí stupeň je osobní péče. Rodina, jako základní článek společnosti, vytváří bezpečnou platformu pro život seniorů, pomáhá jim udržet si nezávislost, samostatnost. Péče v rodině představuje „neformální“ složku domácí péče. Členové rodiny poskytují přímo zdravotní péči člověku, který je vážně nemocný nebo invalidní. Pokud má rodina zájem starat se o nesoběstačného seniora jsou zde rozhodující okolnosti, jako např. míra soběstačnosti seniora a obava rodiny, zda se dokáže o svého seniora odborně postarat. Významnou podporu a pomoc rodině při péči o nemocného s Alzheimerovou chorobou představuje poskytování sociálních a zdravotních služeb v domácím prostředí“ (ONDRIOVÁ a kol., 2014). 29 5.2 ÚSTAVNÍ PÉČE „Není – li v možnostech příbuzných poskytnout nemocnému péči v domácím prostředí, volí se možnost ústavní péče. Je potřeba zajistit informovanost o těchto zařízeních a zejména včasné podání žádosti. Řada pečovatelů si je jista, že péči o nemocného zvládnou. Jsou ale situace, kdy péči nezvládají a v rodinách se vyskytují konflikty. Odmítavá vyjádření ze strany oslovených institucí prohlubují vystupňovanou zátěž a komplikují situaci pečovatelů. Ty by měli být informováni, že volné kapacity v zařízeních se speciálním režimem bývají spíše výjimkou, že pobyt v soukromém zařízení pro lidi s demencí je nákladný a bývá vyžadována různě vysoká finanční spoluúčast. Po umístění do ústavní péče se stav nemocného může zhoršit. Častou reakcí jsou stavy letargie či naopak agrese a utíkání. Ztráta důvěrně známého prostředí je velice zátěžová. Je vhodné pohovořit s personálem, co by mohlo zlepšit adaptaci nemocného. Poskytovatele kvalitních služeb pro nemocné s demencí lze rozpoznat pomocí označení „Vážka“. Toto je certifikát, kterým zařízení propůjčuje Česká alzheimerovská společnost a garantuje tak speciální úroveň služeb pro nemocné s demencí“ (BARTOŠ, HASALÍKOVÁ, 2010 s. 115). 30 6 KOMUNIKACE S PACIENTEM S ALZHEIMEROVOU NEMOCÍ A JINÝMI DRUHY DEMENCE Komunikace je základní životní dovednost, která nás doprovází celý náš život, a využíváme ji každý den, taktéž slouží k navazování a udržování vztahů a k úspěšnému začlenění člověka do sociálního prostředí. Bez existence komunikace by si lidé nebyli schopni mezi sebou vyměňovat důležité a základní informace. U osob s Alzheimerovou nemocí je tato důležitá schopnost, kterou nazýváme komunikace velmi silně narušena a to jak předávání svých sdělení tak i v přijímání. ZÁSADY: ,,Při komunikaci s dementním pacientem omezíme rušivé a rozptylující vlivy prostředí. Ujistíme se, zda nemocný dobře slyší, popřípadě mu nastavíme kompenzační pomůcky. Mluvíme srozumitelně, klidně, pomalu a v krátkých větách. K dalšímu tématu přejdeme po ujištění, že sděleným informacím nemocný rozumí. V hovoru s dementním pacientem se vyhýbáme odborným výrazům, používáme výrazy známé a přiměřené. Používáme přímé pojmenování, a pokud je to možné, tak na předměty, osoby, části těla, o nichž hovoříme, ukazujeme. Pokud osoba s postiženým něco správně nepochopila, použijeme jinou formulaci a neopakujeme stejná slova. Udržujeme stále oční kontakt a průběžně ověřujeme, zda nemocný informacím dobře rozuměl. Poradíme nemocnému, aby si důležité údaje zapisoval na papír. Také využíváme nonverbální komunikaci. Zapojujeme dotek, mimiku atd. Při odchodu dáme jasně nemocnému najevo, že odcházíme a jednání skončilo‘‘(HAUKE, 2011, S. 38-39). 31 7 ČESKÁ ALZHEIMEROVSKÁ SPOLEČNOST Česká alzheimerovská společnost vznikla v roce 1997. Příčinou jejího vzniku byl pocit některých profesionálů i rodinných příslušníků, že problematice demence není u nás věnována dostatečná pozornost. Během desetileté činnosti Česká alzheimerovská společnost zaznamenala úspěchy. Jedná se zejména o prosazení kognitiv do úhrady z veřejného zdravotního pojištění, ke kterému došlo až po mnoha intervencích společnosti. V roce 2004 pořádala mezinárodní kongres a výroční kongres evropské asociace Alzheimer Europe. Dnes se podílí na činnosti skupiny pro paliativní péči o lidi s demencí a dalších aktivitách (JIRÁK, 2009). Česká alzheimerovská společnost nabízí pečovatelské služby v domácnostech, péči v denním stacionáři, pomoc pečujícím osobám formou poradenství nebo pomocí setkávání rodinných příslušníků tzv. čaj o páté. Zde si sdělují problémy a zkušenosti s péčí o pacienta s demencí. Dále se jedná o respitní péči. Ta probíhá v domácím prostředí nebo formou přijetí k respitnímu pobytu do zařízení po smluvenou dobu. V této době rodinný příslušník vyřizuje své nezbytné povinnosti nebo odjíždí na dovolenou. Nemocný zůstává ve svém prostředí, na které je zvyklý a je o něj po celou dobu postaráno nebo mu je poskytovaná veškerá péče v rámci respitního pobytu (MLÝNKOVÁ, 2011). 32 8 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA S ALZHEIMEROVOU CHOROBOU Ošetřovatelský proces u pacienta s Alzheimerovou chorobou je zpracován na oddělení geriatrie v Thomayerově nemocnici u 73leté pacientky s diagnózou Alzheimerovy choroby s pozdním začátkem a se zlomeninou femuru. Ke zpracování ošetřovatelského procesu jsme použili zdravotnickou dokumentaci, informace od zdravotnického personálu a informace od samotné pacientky. Vybrali jsme si model Teorie základní ošetřovatelské péče od V. Hendersonové. 8.1 ZÁKLADNÍ ÚDAJE O PACIENTCE IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE Jméno a příjmení: X. Y Datum narození: 1942 Věk: 73 let Pohlaví: žena Adresa bydliště a telefon: XX Adresa příbuzných: X Rodné číslo: XXXXXX/ XXXX Číslo pojišťovny: 211 Vzdělání: středoškolské Zaměstnání důchodkyně Stav: vdova 33 Státní příslušnost: česká Datum přijetí: 2. 4. 2013 Typ přijetí: akutní Oddělení: LDN - Geriatrie A2C Ošetřující lékař: MUDr. D. Br Důvod přijetí udávaný pacientem: ,,Chtěla jsem někam jít, myslím, že za synem a spadla jsem doma v předsíni.‘‘ Medicínská diagnóza hlavní: Alzheimerova choroba s pozdním začátkem Medicínské diagnózy vedlejší: Morbus ischaemicus cordis, ostheoporosis, pseudoarthrosis femoris dist. I dx, status post fracturae femoris Vitální funkce při přijetí: TK (krevní tlak): 115/70 P: (pulz): 82´ D: (dechová frekvence): 16 TT: (tělesná teplota): 36, 4 °C Výška: 167 cm Hmotnost: 51 kg BMI (Body Mass Index): 19, podváha 34 Pohyblivost: omezená Krevní skupina: AB Nynější onemocnění: Na RTG je vidět patrné nalomení kosti stehenní. 8.2 ANAMNÉZA RODINNÁ ANAMNÉZA: Matka: zemřela v 75 letech na ca prsu Otec: otec zdráv, zemřel v 81 letech Sourozenci: nemá Děti: syn- trpí na hypertenzi OSOBNÍ ANAMNÉZA: Překonané a chronické onemocnění: běžná dětská onemocnění Hospitalizace a operace: 2011 – Pacientka hospitalizována na interní klinice kvůli dehydrataci Úrazy: 0 Transfúze: 0 Očkování: běžná očkování 35 LÉKOVÁ ANAMNÉZA: Název léku Forma Síla Dávkování Skupina Ebixa Tbl. 10mg 0-0-0-1 Psychostimulancium Mirtazapin Tbl. 15mg 0-0-1-0 Antipsychotikum ALERGOLOGICKÁ ANAMNÉZA: Léky: 0 Potraviny: 0 Chemické látky: 0 Jiné: 0 Abúzy Alkohol: příležitostně Kouření: dříve 10 cigaret denně, nyní je ex Káva: 2x denně Léky: 0 Jiné drogy: 0 GYNEKOLOGICKÁ ANAMNÉZA: Menarché: v 15 letech Cyklus: pravidelný Trvání: 7 dní Intenzita, bolesti: 0 36 PM: pacientka si nepamatuje UPT: 0 Antikoncepce: 0 Menopauza: pacientka si přesně nepamatuje, Potíže klimakteria: neudává Samovyšetřování prsou: neprovádí Poslední gynekologická prohlídka: 2003 SOCIÁLNÍ ANAMNÉZA: Stav: vdova Bytové podmínky: žije sama v bytě, často ji navštěvuje syn Vztahy, role a interakce v rodině: dobré, vídá se často se synem Vztahy, role a interakce mimo rodinu: dobré Záliby: čtení, procházky, luštění křížovek PRACOVNÍ ANAMNÉZA: Vzdělání: středoškolské Pracovní zařízení: důchodkyně Čas odchodu do důchodu, jakého: nepamatuje si od kdy Vztahy na pracovišti: není aktuální Ekonomické podmínky: „mohly by být lepší“. SPIRITUÁLNÍ ANAMNÉZA: Religiózní praktiky: Pacientka není věřící 37 8.3 POSOUZENÍ CELKOVÉHO STAVU PACIENTKY ZE DNE 12.4.2013 CELKOVÝ NÁLEZ: Hlava: lebka mezocefalická, poklepově a na pohmat nebolestivá. Deformity nepřítomné. Výstupy trigeminu nebolestivé. Kůže bez patologického nálezu. Oči: oční štěrbiny souměrné, bulby ve středním postavení, zornice okrouhlé, izokorické, skléry bílé, spojivky růžové, klidné. Dutina ústní: rty souměrné, růžové bez cyanózy. Jazyk plazí ve střední čáře, povleklý, bez zánětu. Tonzily klidné, bez zánětu. Chrup sanován. Uši, nos: bez výtoku Krk: souměrný, šije volná, neoponuje. Pulzace karotid hmatná, symetrická, bez hmatných virů a šelestů. Štítná žláza na pohled a pohmat nezvětšena. Lymfatické uzliny nezvětšeny. Hrudník: symetrický, bez změn tvaru a postavení. Dýchací pohyby symetrické. Poklep nad plícemi jasný, nezvučný. Srdce: akce srdeční pravidelná, ozvy ohraničené, šelest 0. Břicho: měkké, nebolestivé, poklep diferencovaně bubínkový. Ascites nepřítomný. Povrchová i hluboká palpace bez hmatné rezistence, bez známek peritoneálního dráždění. Peristaltika přítomna. Játra nepřesahují pravý oblouk žeberní. Slezina nenaráží. Reflexy: výbavné Varixy: 0 Kůže: prokrvená, turgor snížený Otoky: 0 38 8.4 UTŘÍDĚNÍ INFORMACÍ PODLE TEORIE VIRGINIE HENDERSONOVÉ ZE DNE 12. 4. 2013 1. Dýchání Subjektivně: „Nemyslím si, že bych měla problém s dýcháním“. Objektivně: Frekvence dechů 16/min. Dýchání je v normě a pravidelné. Dýchací šelesty zde nejsou přítomny. Pacientka zaujímá polohu na zádech. Ošetřovatelský problém: 0 Použita měřící technika: měření dechu, pozorování, rozhovor 2. Přijímání jídla a pití Subjektivně: „Poslední dobou nemám vůbec chuť k jídlu. Když už do sebe něco dostanu, tak je to nejčastěji polívka. Pitný režim taky moc nedodržuji. Piju čaj tak 1, 5 l denně“. Objektivně: Pacientka odmítá poslední dobou stravu. Má dietu 3G, polotuhou stravu. Je zde potřeba dohlížet na stravu pacientky. Pacientka také málo pije. Je potřeba na ní dohlížet a donutit jí hodně pít. Dále sledujeme příjem a výdej tekutin. Pacientka je ke svému věku a výšce podvyživená. Pacientka váží 51 kg a měří 167 cm. Ošetřovatelský problém: dehydratace, váhový úbytek Použitá měřící technika: příjem a výdej tekutin Priorita: střední 3. Vylučování Subjektivně: „ S vylučováním nemám problém. Chodím pravidelně na malou i na velkou“. 39 Objektivně: Pacientka nechodí sama na záchod, neboť je kvůli zlomenině připoutána na lůžko. Umí sama říct o mísu. Chodí jednou denně na stolici, která je bez patologických příměsí. Vymočí asi 1,5 l tekutin denně. Ošetřovatelský problém: Snížený výdej moči Použitá měřící technika: příjem a výdej tekutin 4. Pohyb a udržení žádoucího držení těla při chůzi, sezení, ležení a změně polohy Subjektivně: „Chodím strašně ráda na procházky nebo pracuju na zahrádce. Ale jak, už jsem stará tak už to moc nejde. Občas se opřu i o hůlku“. Objektivně: Pacientka je nyní kvůli zlomenině femuru upoutána na lůžko. Pacientka má vhodnou postel na polohování dle potřeby. Je zde daná matrace proti dekubitům. Pacientka se polohuje každá dvě hodiny. Ošetřovatelský problém: riziko dekubitů Použitá měřící technika: zhodnocení rizika dekubitů, dle Nortnové 20b. Priorita: střední 5. Odpočinek a spánek Subjektivně: „Spím ráda a bez problému. Když je venku ošklivo, klidně bych prospala celý den“. Objektivně: Pacientka žádné problémy neudává. V noci spí dobře. Přes den se pacientka také prospí, nejčastěji po obědě. Žádné hypnotika neužívá. Každý večer před spaním provádí osobní hygienu s pomocí ošetřovatelského personálu. Ošetřovatelský problém: 0 Použitá měřící technika: rozhovor 6. Výběr oblečení, oblékání a svlékání 40 Subjektivně: „Doma jsem se zvládla obléct, i když mi to někdy dělalo problém. Teď díky té sádře potřebuji občas pomoct. Nešáhnu si na chodidla“. Objektivně: Pacientka se snaží být soběstačná. Občasná dopomoc s oblékáním. Pacientka je čistá, upravená. Ošetřovatelský problém: dopomoc s oblékáním Použitá měřící technika: Barthelův test soběstačnosti, 40b. Priorita: nízká 7. Udržování tělesné teploty v rámci normálních hodnot Subjektivně: „Je mi fajn. Občas se víc přikryju nebo zase deku odhodím. Podle toho, jak mi právě je“. Objektivně: Pacientka si nestěžuje na zimu či návaly. Okolní prostředí toleruje. Pacientce měříme teplotu jednou denně, je afebrilní. Pacientka má 36, 4 °C Ošetřovatelský problém: 0 Použitá měřící technika: měření tělesné teploty 8. Udržování čistoty, úpravy těla a ochrana pokožky Subjektivně: „Mám ráda, když jsem v čistotě. V tomhle mi hodně pomáhá syn“. Objektivně: Pacientka potřebuje dopomoc při hygieně. Horní část těla zvládá sama, na dolní končetiny si nedosáhne. Pacientka je každé ráno umyta na lůžku, jednou týdně jde do vany. Ošetřovatelský problém: snížená schopnost péče o sebe sama Použitá měřící technika: Barthelův test soběstačnosti, 40b. Priorita: střední 41 9. Odstraňování rizik z okolí, ochrana před násilím, nákazou Subjektivně: „V dnešní době se pořád bojím. Po tom světě běhá spousta násilníků a vrahů“. Objektivně: Pacientka je při vědomí. Občas jí dělá problémy se zorientovat časem, a dobou Pacientka nedodržuje žádné náboženské zvyky. Je potřeba občasný dohled. Ošetřovatelský problém: 0 Použitá měřící technika: rozhovor 10. Komunikace Subjektivně: „Ráda si povídám a vyprávím o svém životě“. Objektivně: Pacientce nedělá problém s lidmi komunikovat. Občas si nemůže vzpomenout na slovo, které chtěla říct. Vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu je potřeba pacientce věci opakovat, připomínat. Ošetřovatelský problém: mírně zhoršená komunikace Použitá měřící technika: rozhovor Priorita: nízká 11. Vyznání náboženské víry, přijímání dobra a zla Subjektivně: „Nejsem nábožensky založená“. Objektivně: Duchovní praktiky pacientka v nemocnici nevyžaduje. Ošetřovatelský problém: 0 Použitá měřící technika: rozhovor 12. Práce a produktivní činnost Subjektivně: „Jak jsem říkala, ráda dělám na zahrádce a čtu“. 42 Objektivně: Pacientka se snaží v lůžku cvičit. Každý den cvičí s fyzioterapeutem. Pacientka jinak v lůžku čte, luští křížovky. Ošetřovatelský problém: riziko dekubitů Použitá měřící technika: měření vzniku dekubitů, dle Nortnové 20b. 13. Odpočinkové (rekreační) aktivity Subjektivně: „Ráda spím, to snad relaxuju nejvíce. Taky odpočívám na zahrádce“. Objektivně: Pacientka si po obědě ráda prospí. Každý den čte, kouká na televizi, snaží se komunikovat s ostatními pacienty. Pacientka má každý druhý den pravidelné návštěvy syna a vnoučat. Ošetřovatelský problém: 0 Použitá měřící technika: rozhovor 14. Učení Subjektivně: „Na to už jsem stará. Mě už do té hlavy nic neleze, spíš ubývá“. Objektivně: Pacientky paměť je krátkodobá, díky postupující demenci. Pacientka má problém si občas vybavit některá slova. Pacientka je informovaná o svém onemocnění a zdravotním stavu. Ošetřovatelský problém: porucha paměti Použitá měřící technika: Orientační paměťový test MMSE Priorita: střední 8.5 MEDICÍNSKÝ MANAGMENT Ordinovaná vyšetření: RTG, TK, TT, MMSE Výsledky: 43 MMSE test – 21 b Tělesná teplota – 36, 4 °C Krevní tlak – 115/ 70 Konzervativní léčba: Dieta: 3 G Výživa: plnohodnotná Pohybový režim: klid na lůžku Rehabilitace: 0 Medikamentózní léčba: · PER OS: EBIXA – TBL. 10mg 0-0-0-1/2 psychostimulancium MITRAZAPIN – TBL. 15mg 0-0-1-0 antidepresivum NOVALGIN – TBL. 500mg dle bolesti analgetikum · INTRAVENÓZNÍ: 500 ml 10% glukózy · PER RECTUM: 0 · JINÁ: 0 Chirurgická léčba: Dne 12. 4. 2013 bylo pacientce provedeno RTG vyšetření, kde bylo zjištěno nalomení kosti stehenní. Pacientka bylo naordinováno zafixování pravé končetiny. 44 8.6 SITUAČNÍ ANALÝZA Pacientka 73 let přijata na oddělení geriatrie v Thomayerově nemocnici v Praze kvůli pádu. Došlo k lehkému nalomení kosti stehenní. Během vyšetření bylo zjištěno zhoršení kognitivních funkcí. Byl zde proveden orientační paměťový test MMSE, kde je pacientka na hranici lehké až středně těžké demence. Pacientka má občasné výpadky slov, nemůže si vybavit, co nám chtěla vlastně říct. Staré vzpomínky z dětství si vybavuje, ale občas je nedokáže správně popsat. Chybí dostatečný náhled na poruchy paměti. Pacientka na svůj věk a výšku trpěla známkou podváhy. Poslední dobou měla nechuť k jídlu a jídlo odmítala. Byl zde i problém s dodržováním pitného režimu. Z důvodu dehydratace byl zaveden PŽK, kde byly podávány infuzní terapie. Pacientka byla občas smutná. Chtěla domů, za svým synem. Známky těžké deprese nejevila. 8.7 STANOVENÍ OŠETŘOVATELSKÝCH DIAGNÓZ DLE NANDA TAXONOMIE II (S POUŽITÍM NANDA INTERNATIONAL, OŠETŘOVATELSKÉ DIAGNÓZY. DEFINICE A KLASIFIKACE 2009 - 2011) Aktuální diagnózy: 1. Snížený objem tekutin v organismu 00027 2. Nevyvážená výživa: méně než je potřeba organismu 0002 3. Narušená integrita kůže 00046 4. Zhoršená paměť 00131 5. Chronická zmatenost 00129 Potencionální diagnózy: 1. Riziko infekce 00004 45 2. Riziko porušení kožní integrity 00047 3. Riziko zácpy 00015 U pacientky byly rozpracovány tři aktuální diagnózy a dvě diagnózy potencionální. AKTUÁLNÍ DIAGNÓZY Ošetřovatelská diagnóza č. 1: Snížený objem tekutin v organismu (00027) Doména 2: Výživa Třída 5: Hydratace Definice: Snížený intravaskulárních, intersticiálních anebo intracelulárních tekutin. Vztahuje se k dehydrataci, samostatné ztrátě vody beze [koncentrace] sodíku. Určující znaky: · snížený kožní tugor · snížený tugor jazyka · snížený výdej moči · suchá kůže · suchá sliznice Související faktory: · aktivní pokles objemu tělesných tekutin Priorita: · střední Cíl: 46 · Krátkodobý cíl – pacientka alespoň vypije 2 l /do 24 hodin · Dlouhodobý cíl – pacientka nejeví známky dehydratace / po dobu hospitalizace Výsledná kritéria: · Pacientka má příjem a výdej tekutin v normě/do 24 hodin · Pacientka je dostatečně hydratována/po dobu hospitalizace · Pacientka má dostatek tekutin u lůžka/do 1 hodiny · Pacientka zná informace o pitném režimu/do 2 hodin Plán intervencí: 1. Sleduj a měř příjem a výdej tekutin/po dobu hospitalizace - všeobecná sestra, ošetřovatelka 2. Zajisti dostatek tekutin pacientce u lůžka/po dobu hospitalizace – všeobecná sestra, ošetřovatelka. 3. Podávej infuzní terapie dle ordinace lékaře - všeobecná sestra. 4. Měř vitální funkce/po dobu hospitalizace- všeobecná sestra. 5. Sleduj stav sliznic a kůže/po dobu hospitalizace – všeobecná sestra, ošetřovatelka 6. Edukuj pacientku o snížení pocitu žízně u starších osob/okamžitě – všeobecná sestra. Realizace: 12. 4. 2013 · 8:15 pacientka vypila 400 ml čaje ke snídani - všeobecná sestra. · 10:15 podána infuze 500 ml glukózy dle ordinace lékaře – všeobecná sestra. 47 · 12:15 změřeni všechny fyziologické funkce – všeobecná sestra. · 13:30 pacientka vypila 500 ml čaje během dopoledne – všeobecná sestra · 17:00 pacientka edukována o sníženém pocitu žízně u starých lidí - všeobecná sestra. · 19:00 pacientka vypila 450 ml čaje během celého odpoledne Hodnocení: Efekt: částečný Krátkodobý cíl: cíl byl splněn, pacientka vypije denně 2 l tekutin do 24 hodin. Dlouhodobý cíl: cíl byl částečně splněn, pro splnění cíle doporučuji plán intervencí 1, 2, 3,4,5 Ošetřovatelská diagnóza č. 2: Nevyvážená výživa: méně, než je potřeba organismu (0002) Doména 2: Výživa Třída 1: Příjem potravy Definice: Příjem živin nepostačuje k uspokojení potřeb metabolizmu. Určující znaky: · nasycení okamžitě po příjmu potravy · nezájem o jídlo · odpor k jídlu Související faktory: · biologické faktory 48 Priorita: · střední Cíl: · Krátkodobý cíl – Pacientka má odpovídající váhu ke své výšce a věku / při propuštění hospitalizace · Dlouhodobý cíl – Pacientka dosáhne požadovaného přírůstku na váze/do 3 měsíců Výsledná kritéria: · Pacientka má správnou vyživující potravu/po dobu hospitalizace · Nutriční sestra dohlíží na stravovací režim/po dobu hospitalizace. · Pacientka je dostatečně hydratován/po dobu hospitalizace. · Pacientka jí pravidelně tři jídla denně/po dobu hospitalizace. Plán intervencí: 1. Konzultuj s nutriční sestrou o sestavení jídelníčku během hospitalizace všeobecná sestra. 2. Pobízej pacientku k pravidelnému příjmu tekutin - všeobecná sestra. 3. Važ pacientku dle ordinace lékaře - všeobecná sestra, ošetřovatelka. 4. Kontroluj příjem i výdej tekutin/po dobu hospitalizace - všeobecná sestra. 5. Dokumentuj průběžně stav pacienta - všeobecná sestra. Realizace: 12. 4. 2013 · 7:00 pacientka snědla housku a vypila 250 ml čaje – všeobecná sestra 49 · 9:15 edukována ke správným stravovacím návykům s cílem dosáhnout váhového přírůstku - všeobecná sestra. · 12:30 pacientka snědla porci polévky - všeobecná sestra. · 13:15 změření fyziologických funkcí - všeobecná sestra. · 15:00 podána infuze 500 ml glukózy dle ordinace lékaře – všeobecná sestra. · 18:00 pacientka snědla půlku porce večeře – všeobecná sestra. · Vše pravidelně zaznamenáváno do příslušné dokumentace (chorobopis, ošetřovatelská dokumentace) – všeobecná sestra. Hodnocení: Efekt: částečný Krátkodobý cíl: pro splnění dlouhodobého cíle nadále doporučuji pokračovat ve stanoveném plánu intervencí. Pokračující intervence: 1, 2, 3, 4 Dlouhodobý cíl: pro splnění dlouhodobého cíle nadále doporučuji pokračovat ve stanoveném plánu intervencí. Pokračující intervence: 1, 2, 3, 4 Ošetřovatelská diagnóza č. 4: Zhoršená paměť (00131) Doména 5: Percepce/kognice Třída 4: Kognice Definice: Neschopnost zapamatovat si nebo vybavit informace anebo dovednosti týkající se chování. Určující znaky: · neschopnost uchovat si nové poznatky · neschopnost uchovat si nové informace 50 Související faktory: · neurologické poruchy Priorita: střední Cíl: · Krátkodobý cíl – Pacientka si uvědomí problémy s pamětí / do 24 hodin · Dlouhodobý cíl – Zlepšení dosavadního výsledku MMSE / po dobu hospitalizace Výsledná kritéria: · Pacientka zná svoji prognózu / do 2 hodin · Pacientka je povzbuzována k trénování paměti / po dobu hospitalizace · Pacientka má dostatek informací o svém onemocnění / po dobu hospitalizace Intervence: 1. Posuď stupeň poruchy orientace, paměti, úroveň pozornosti (viz. MMSE, 20 bodů) /do 3 hodin – všeobecná sestra 2. Zhodnoť stupeň dovednosti včetně péče o sebe /do 3 hodin – všeobecná sestra 3. Zaveď vhodné techniky trénování paměti /po dobu hospitalizace – všeobecná sestra, 4. Pochval pacientku při sebemenším pokroku/po dobu hospitalizace – všeobecná sestra 5. Posuzuj celkový psychický a fyzický stav pacientky/po dobu hospitalizace 6. Dokumentuj průběžně stav pacientky – všeobecná sestra Realizace: 12. 4. 2013 51 · 8:00 pacientka edukována o svém zdravotním stavu a poruše paměti – všeobecná sestra · 10: 15 pacientka zvládla MMSE test na 21b. – všeobecná sestra · 11:20 trénování paměti a získávání informací o pacientce – všeobecná sestra · 13:45 pacientka informována o možných aktivitách na oddělení – všeobecná sestra · Vše pravidelně zaznamenáváno do příslušné dokumentace (chorobopis, ošetřovatelská dokumentace) – všeobecná sestra Hodnocení: Efekt: částečný Krátkodobý cíl: cíl byl splněn částečně, pro splnění cíle doporučuji nadále pokračovat v plánu intervencí 1,2,3,4,5. Dlouhodobý cíl: cíl byl splněn částečně, pro splnění cíle doporučuji nadále pokračovat v plánu intervencí 1,2,3,4,5. POTENCIONÁLNÍ DIAGNÓZY Ošetřovatelská diagnóza č. 1 : Riziko infekce (00004) Doména 11: Bezpečnost/ochrana Třída 1: Infekce Definice: Zvýšené riziko napadení patogenními organizmy. Rizikové faktory: · farmaka 52 · nedostatečná primární obrana, porušení kůže invazivním vstupem (PŽK) · prostředí se zvýšeným výskytem patogenů Priorita: · nízká Cíl: · Krátkodobý cíl – Pacientka zná všechna rizika infekce / do 3 hodin · Dlouhodobý cíl - Pacientka nejeví známky katétrové infekce / po dobu hospitalizace Plán intervencí: 1. Edukuj pacientku o zavedení PŽK - všeobecná sestra. 2. Sleduj místo vpichu/po dobu zavedení PŽK - všeobecná sestra. 3. Pečuj o PŽK a oblast zavedení každý den – všeobecná sestra. 4. Sleduj potencionální známky infekce / po dobu hospitalizace – všeobecná sestra. 5. Zhodnoť stav funkčnosti PŽK každý den – všeobecná sestra. 6. Kontroluj pitný režim pacientky/po dobu hospitalizace - všeobecná sestra. 7. Dokumentuj průběžně stav pacientky - všeobecná sestra. Realizace: 12. 4. 2013 · 10:45 pacientka edukována o důvodu zavedení PŽK, seznámena s možnými příznaky infekce - všeobecná sestra. · 11:15 převaz PŽK, dodržen aseptický postup – všeobecná sestra 53 · 12:00 kontrola místa vpichu a proplach PŽK, levá horní končetina nebolestivá všeobecná sestra. · Vše pravidelně zaznamenáváno do příslušné dokumentace (chorobopis, ošetřovatelská dokumentace) – všeobecná sestra. Hodnocení: Efekt: částečný Krátkodobý cíl: cíl splněn, pacientka zná rizika infekce po zavedení PŽK Dlouhodobý cíl: cíl částečně splněn, po dobu hospitalizace pacientky nadále pokračovat v intervencích 3,4,5,6 Ošetřovatelská diagnóza č. 2: Riziko narušení integrity kůže (00047) Doména 11: Bezpečnost/ochrana Třída 2: Fyzické poškození Definice: Riziko narušení kůže Rizikové faktory: · nevyvážená výživa · změny kožního turgoru Priorita: · střední Cíl: · Krátkodobý cíl – Pacientka je dostatečně polohována/do 2 hodin. 54 · Dlouhodobý cíl – Pacientka nejeví známky proleženin/po dobu hospitalizace. Plán intervenci: 1. Zhodnoť vzhled kůže/po dobu hospitalizace – všeobecná sestra. 2. Edukuj pacientku o rizikových faktorech vzniku dekubitů/do 30 minut – všeobecná sestra. 3. Zhodnoť stav pitného režimu a výživy/po dobu hospitalizace. 4. Posuď riziko vzniku dekubitů dle škály (Nortonová)/do 2 hodin – všeobecná sestra 5. Dokumentuj průběžně stav pacientky – všeobecná sestra. Realizace: 12. 4. 2013 · 9: 00 pacientka je polohována na LB – všeobecná sestra. · 10:00 kontrola povrchu kůže – všeobecná sestra, ošetřovatelka · 11:00 pacientka polohována na PB – všeobecná sestra · 13:00 pacientka edukována o rizicích vzniku dekubitů – všeobecná sestra. · Vše pravidelně zaznamenáváno do příslušné dokumentace (chorobopis, ošetřovatelská dokumentace) – všeobecná sestra. Hodnocení: Efekt: částečný Krátkodobý cíl: cíl splněn, pacientka je dostatečně polohována každé dvě hodiny. Dlouhodobý cíl: pro splnění dlouhodobého cíle nadále doporučuji pokračovat ve stanoveném plánu intervencí. Pokračující intervence: 1, 3, 4. 55 8.8 CELKOVÉ HODNOCENÍ Celkový zdravotní stav pacientky v rámci lékařské terapie a ošetřovatelské péče se mírně zlepšil. Pacientka byla občas smutná. Přála být si ve svém bytě. Pacientka si není vědoma, že by měla problémy s demencí. Myslela si, že leží v nemocnici jen díky zlomené kosti stehenní, i když byla o svém onemocnění poučena. Díky Alzheimerově chorobě se již některé dané problémy nedají odstranit. Bude nutná stálá ošetřovatelská péče, když poruchy paměti budou intenzivněji stoupat. Zde je nutná neustálá edukace rodinných pečovatelů, kteří jsou poučeni o onemocnění Alzheimerovou chorobou. 8.9 DOPORUČENÍ PRO PRAXI Během praxe, kde bylo pečováno o pacientku s Alzheimerovou chorobou, jsme zjistili, že ošetřovatelská péče je náročná jak fyzicky i psychicky. Je nutné se dále vzdělávat v tomto oboru a využívat nejnovější postupy v péči o pacienty s Alzheimerovou chorobou. Úkolem sestry je pomoci pacientovi, respektovat všechny jeho potřeby a chápat jeho psycho - sociální složku. Dále bychom měli pacienta motivovat, umět vždy správně poradit a umět mu naslouchat. Sestra by měla myslet i na sebe. Práce sestry je velmi náročná. Je nutné se vyhnout syndromu vyhoření. Chodit po práci odpočívat a dělat to, co nás baví. Syndrom vyhoření má pak jako důsledek poskytování nekvalitní péče a možné problémy na pracovišti. 56 ZÁVĚR Cílem této bakalářské práce na téma Ošetřovatelský proces u pacienta s Alzheimerovou chorobou bylo sestavení ošetřovatelského procesu, přínos pro praxi a získat nové poznatky. Člověk trpící Alzheimerovou chorobou vyžaduje kompletní ošetřovatelskou péči. Jak je známo, tato choroba je doposud nevyléčitelná. Farmakologická léčba a včasné zachycení této nemoci může chorobu zpomalit. Péče o nemocného je velmi náročná. Zasahuje do života nejen pacientovi, ale i do celé pečující rodiny. Pro některou rodinu je tato péče po finanční stránce nemožná a nemocného umístí do domova důchodců nebo do specializovaných center. Práce nám dala spousta nových poznatků a informací týkajících se onemocnění Alzheimerovou chorobou a péče o pacienta s tímto onemocněním. Cíl, který se stanovil, byl splněn. 57 SEZNAM LITERATURY BARTOŠ, Aleš, Martina, HASALÍKOVÁ. Poznejte demenci správně a včas: příručka pro klinickou praxi. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2010. ISBN: 978-80- 204-2282-8. BOROŇOVÁ, Jana. 2010. Kapitoly s ošetřovatelství I. Plzeň: Maurea,2010. ISBN: 978-80-902876-4-8. BUIJSSEN, Huub. Demence: průvodce pro rodinné příslušníky a pečovatele. Vyd. 1. Praha: Portál, 2006. ISBN: 80-7367-081-X. ČEVELA, Rostislav, Zdeněk, KALVACH a Libuše ČELEDOVÁ. Sociální gerontologie: úvod do problematiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN: 978-80- 247-3901-4. DVOŘÁČKOVÁ, Dagmar, Vladimíra HOLCZEROVÁ. Volnočasové aktivity pro seniory. Vyd. 1. Praha: Grad, 2013. ISBN: 978-80-247-4697-5. HAUKE, Marcela. Pečovatelská služba a individuální plánování: praktický průvodce. 1. vyd. Praha: Grada, 2001. ISBN: 978-80-247-3849-9. HLUŠTÍK, Petr, Jan, BARTUŠEK. Demence. Současná klinická praxe, 2005, Roč. 4, č.3, s. 22-24. ISSN: 1213-7790. HOLMEROVÁ, Iva, Eva JAROLÍMOVÁ a Jitka SUCHÁ. 2007. Péče o pacienty s kognitivní poruchou. Praha: Pro Gerontologické centrum vydalo EV public relations, 2007. Vážka. ISBN: 978-80-254-0177-4. 58 JIRÁK, Roman., Iva HOLMEROVÁ a Claudia BORZOVÁ. Demence a jiné poruchy paměti: komunikace a každodenní péče. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, Sestra (Grada). ISBN: 978-802-4724-546. KALVACH, Zdeněk. Geriatrie a gerontologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2004. ISBN: 80-247-0548-6. KUČEROVÁ, Helena. 2006. Demence v kazuistikách. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. Psyché (Grada). ISBN: 80-247-1491-4. Listy České Alzheimerovské společnosti [online]. [cit. 2014-03-11] Dostupné z: http://www.alzheimercentrum.cz/poradna/rady-pecujicim/jak-komunikovat MLÝNKOVÁ, Jana. Péče o staré občany: učebnice pro obor sociální činnost.1.vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN: 978-80-247-3872-7. NANDA International., 2010. NANDA – ošetřovatelské diagnózy – definice a klasifikace 2009 – 2011. 1. yyd. Praha: Grada Publishing, 456 s. ISBN: 978-80- 247-3433-1. NĚMCOVÁ Jitka a kol. Manuál k úpravě písemných prací: text pro posluchače zdravotnických studijních oborů. Plzeň: Maurea, 2013. ISBN: 978-80-902876-9- 3. PIDRMAN, Vladimír. 2007. Demence. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, Psyché (Grada Publishing). ISBN: 978-802-4714-905. REGNAULT, Mathilde. 2011. Alzheimerova choroba: průvodce pro blízké nemocných. Vyd. 1. Překlad Daniela Šimková. Praha: Portál, 2011. Grada: Psyché. ISBN: 978-802-6200-109 59 REKTOROVÁ, Irena. Kognitivní poruchy a demence. Vyd. 1. Praha: Triton, 2007. ISBN: 978-80-7387-017-1. ONDRIOVÁ, Iveta. 2014. Rodinná péče o nemocného s Alzheimerovou chorobou. In: [online]. [cit. 2014-02-24]. DOI: chorobou. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/rodinna-pece-o-nemocneho-s-alzheimerovou- chorobou-473724 RŮŽIČKA, Evžen. 2003. Diferenciální diagnostika a léčba demencí: Příručka pro praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2003. ISBN: 80-726-2205-6. SILBERNAGL Stefan, Florian LANG. Atlas patofyziologie. 2. vyd. Praha: Grada 2012. ISBN: 978-80-247-3555-9. TOŠNEROVÁ, Tamara. Jak si vychutnat seniorská léta. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2009. ISBN: 978-80-251-2104-7. VLČEK, Jiří, Daniela FIALOVÁ. Klinická farmacie. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. ISBN: 978-80-247-3169-8. VOKURKA, Martin, Jan, HUGO, a kol., 2009. Velký lékařský slovník. 8. vyd. Praha: Maxdorf. ISBN: 978- 80-7345-166-0. ZGOLA, Jitka M. Úspěšná péče o člověka s demencí. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. ISBN: 80-247-0183-9. PŘÍLOHY Příloha A – Prohlášení o sběru informací………………………………………………..I Příloha B – Orientační paměťový test MMSE…………………………………………..II Příloha C –Barthelův test základních činností……………………………………….....III Příloha D – Test kreslení hodin………………………………………………………...IV Příloha E - Dotazník pro poruchy chování u Alzheimerovy choroby…………………..V Příloha F - Rychlý sreening demence – dotazník určený pro rodinu a přátele………...VI I Příloha A – Čestné prohlášení studenta k získání podkladů pro zpracování bakalářské práce Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem zpracovala údaje/podklady pro praktickou část práce s názvem Ošetřovatelský proces u pacienta s Alzheimerovou chorobou v rámci studia/odborné praxe realizované v rámci studia na Vysoké škole zdravotnické o. p. s., Duškova 7, Praha 5. V Praze dne: ……………………………. II Příloha B – Orientační paměťový test MMSE Zdroj: http://ddalbrechtice.cz/data/ext-21.pdf III Příloha C – Barthelův test základních činností Zdroj: http://ose.zshk.cz/media/p5811.pdf IV Příloha D – Test kreslení hodin Zdroj: http://klimes.mysteria.cz/clanky/psychologie/test_kresleni_hodin.gif V Příloha E - Dotazník pro poruchy chování u Alzheimerovy choroby Zdroj: http://ose.zshk.cz/media/p5801.pdf VI Příloha F - Rychlý sreening demence – dotazník určený pro rodinu a přátele Zdroj: http://ose.zshk.cz/media/p5808.pdf