Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., Praha 5 ZDRAVOTNICKÉ OPERAČNÍ STŘEDISKO ÚSTECKÉHO KRAJE A ÚSPĚŠNOST KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACE NA PODKLADĚ TELEFONICKY ASISTOVANÉ NEODKLADNÉ RESUSCITACE BAKALÁŘSKÁ PRÁCE JAN ROVENSKÝ Praha 2015 VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o. p. s., PRAHA 5 ZDRAVOTNICKÉ OPERAČNÍ STŘEDISKO ÚSTECKÉHO KRAJE A ÚSPĚŠNOST KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACE NA PODKLADĚ TELEFONICKY ASISTOVANÉ NEODKLADNÉ RESUSCITACE Bakalářská práce JAN ROVENSKÝ Stupeň vzdělání: bakalář Název studijního oboru: Zdravotnický záchranář Vedoucí práce: Mgr. Mg ret Bc. Josef Taybner Praha 2015 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a všechny použité zdroje literatury jsem uvedl v seznamu použité literatury. Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním účelům. V Praze dne: podpis PODĚKOVÁNÍ Především bych chtěl poděkovat panu Mgr. Mgr. et Bc. Josefu Taybnerovi za profesionální vedení, metodické usměrnění a připomínky při zpracování bakalářské práce. Rovněž děkuji MUDr. Evě Smržové za poskytnuté informace a cenné rady při psaní této práce. ABSTRAKT ROVENSKÝ, Jan. Zdravotnické operační středisko Ústeckého kraje a úspěšnost kardiopulmonální resuscitace na podkladě telefonicky asistované neodkladné resuscitace. Vysoká škola zdravotnická, o. p. s. Stupeň kvalifikace: Bakalář (Bc). Vedoucí práce: Mgr. Mgr. et Bc. Josef Taybner. Praha. 2015. 77 s. Téma bakalářské práce je zdravotnické operační středisko Ústeckého kraje a úspěšnost kardiopulmonální resuscitace na podkladě telefonicky asistované neodkladné resuscitace. Teoretická část práce charakterizuje zdravotnické operační středisko Ústeckého kraje, jeho historii a funkčnost v dnešní době. Zdravotnické operační středisko je hlavním řídícím článkem zdravotnické záchranné služby a pro správné fungování jsou nejdůležitější jeho pracovníci, tedy dispečeři. Práce dále uvádí přehled o náročné práci dispečera jeho úkoly, kritéria a povinnosti, které musí splňovat. Především postupování při užití telefonicky asistované neodkladné resuscitaci. Nosnou částí práce je analýza dat o úspěšnosti resuscitací poskytnuté z databáze ZZS Ústeckého kraje na výjezdovém stanovišti v Ústí nad Labem za určité období a sledování určitých ukazatelů za tato období. Klíčová slova Zdravotnické operační středisko. Záchranná služba. Dispečer zdravotnického operačního střediska. Telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace. Resuscitace. ABSTRACT ROVENSKÝ, Jan. Medical operations centre of the Ústí Region and success of cardiopulmonary resuscitation on the basis of telephone-assisted resuscitation. Medical College. Degree: Bachelor (Bc.). Supervisor: Mgr. Mgr. et Bc. Josef Taybner. Prague. 2015. 77 pages This bachelor thesis is focused on medical operations centre of Ústí Region and the success of cardiopulmonary resuscitation on the basis of telephone-assisted resuscitation. The theoretical part characterizes the medical operations centre of Ústí Region, its history and functionality nowadays. The emergency dispatch centre is the key management link of emergency medical services and for the proper functioning are the most important its employees, therefore emergency medical dispatchers. This work also shows an overview of the challenging dispatcher job, its tasks and responsibilities criteria which must be met. First of all referrals in providing telephone-assisted resuscitation. Main part of the work is the analysis of data provided by the success of resuscitation from Ústí Region Emergecy Medical Service database for outbound station in Ústí nad Labem for a certain period and monitoring of certain indicators for this period. Key words: Medical Operations Centre. Ambulance service. Emergency medical dispatcher. Telephone-assisted cardiopulmonary resuscitation, Resuscitation Obsah SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ÚVOD............................................................................................................................. 14 1 ZOS ÚSTECKÉHO KRAJE........................................................................................ 15 1.1 Historie ZOS-ÚK .................................................................................................. 15 1.2 Funkce ZOS .......................................................................................................... 15 1.3 Základní vybavení ZOS ........................................................................................ 17 2 DISPEČER ZOS.......................................................................................................... 19 2.1 Úloha dispečera ZOS ............................................................................................ 19 2.2 Vzdělávání a školení dispečera ZOS..................................................................... 19 2.3 Pracovní zatížení a stres dispečera........................................................................ 20 3 TÍSŇOVÁ VOLÁNÍ.................................................................................................... 21 3.1 Příjem a vyhodnocování tísňové výzvy ................................................................ 21 3.2 Předání tísňové výzvy výjezdové skupině ............................................................ 22 3.3 Výjezdové skupiny ZZS – ÚK.............................................................................. 23 3.4 Operační řízení...................................................................................................... 26 4 KOMUNIKACE ZOS S OKOLÍM ............................................................................. 27 4.1 Zásady komunikace v průběhu tísňové výzvy ...................................................... 27 4.2 Telefonicky asistovaná první pomoc (TAPP)....................................................... 28 4.3 Telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace (TANR) ..................................... 29 4.4 Využití First Responderů a AED v Ústeckém kraji.............................................. 30 4.5 Komunikace dispečera s posádkou ....................................................................... 31 4.6 Komunikace dispečera s IZS a zdravotnickým zařízením .................................... 32 5 TECHNIKA A TECHNOLOGIE................................................................................ 33 5.1 Počítačový program S.O.S. ................................................................................... 33 5.2 Grafický informační systém GIS .......................................................................... 33 5.3 Využití GPS záchrannou službou.......................................................................... 34 5.4 Dokumentace ZOS................................................................................................ 34 6 Úvod do problematiky TANR ..................................................................................... 36 6.1 Přepis hovoru ........................................................................................................ 36 6.2 Analýza dat............................................................................................................ 39 6.3 KPR za rok 2011................................................................................................... 40 6.4 KPR za rok 2012................................................................................................... 51 6.5 KPR za rok 2013................................................................................................... 62 6.6 Diskuse, doporučení pro praxi .............................................................................. 73 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJE INFORMACÍ................................. 78 PŘÍLOHY SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK AED automatický externí defibrilátor ČSL-JEP Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně GIS Geografický informační systém GPS Global Positioning System HZS Hasičský záchranný sbor IZS Integrovaný záchranný systém KPR Kardiopulmonální resuscitace LZS Letecká záchranná služba MV Ministerstvo vnitra NR Neodkladná resuscitace NZO Náhlá zástava oběhu PČR Policie České republiky RLP Rychlá lékařská pomoc RZP Rychlá zdravotnická pomoc TANR Telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace TAPP Telefonicky asistovaná první pomoc ÚK Ústecký kraj ZOS Zdravotnické operační středisko ZOS-ÚK Zdravotnické operační středisko Ústeckého kraje ZZS Zdravotnická záchranná služba SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Tabulka 1 Pohlaví pacienta z celkového počtu resuscitací za rok 2011......................... 40 Tabulka 2 Stáří pacienta z celkového počtu resuscitací za rok 2011.............................. 41 Tabulka 3 Příčina NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2011............................... 42 Tabulka 4 NZO byla spatřena z celkového počtu resuscitací za rok 2011..................... 43 Tabulka 5 Užití TANR z celkového počtu resuscitací za rok 2011................................ 44 Tabulka 6 Kde se NZO vyskytla z celkového počtu resuscitací za rok 2011................. 45 Tabulka 7 Úvodní srdeční rytmus při NZO za rok 2011 ................................................ 46 Tabulka 8 Užití defibrilace při NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2011........... 47 Tabulka 9 Primární přežití NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2011................. 48 Tabulka 10 Užití řízené hypotermie za rok 2011 ........................................................... 49 Tabulka 11 Sekundární přežití NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2011........... 50 Tabulka 12 Pohlaví pacienta z celkového počtu resuscitací za rok 2012....................... 51 Tabulka 13 Stáří pacienta z celkového počtu resuscitací za rok 2012............................ 52 Tabulka 14 Příčina NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2012............................. 53 Tabulka 15 NZO byla spatřena z celkového počtu resuscitací za rok 2012................... 54 Tabulka 16 Užití TANR z celkového počtu resuscitací za rok 2012.............................. 55 Tabulka 17 Kde se NZO vyskytla z celkového počtu resuscitací za rok 2012............... 56 Tabulka 18 Úvodní srdeční rytmus při NZO za rok 2012 .............................................. 57 Tabulka 19 Užití defibrilace při NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2012......... 58 Tabulka 21 Primární přežití NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2012............... 59 Tabulka 21 Užití řízené hypotermie za rok 2012 ........................................................... 60 Tabulka 22 Sekundární přežití NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2012........... 61 Tabulka 23 Pohlaví pacienta z celkového počtu resuscitací za rok 2013....................... 62 Tabulka 24 Stáří pacienta z celkového počtu resuscitací za rok 2013............................ 63 Tabulka 25 Příčina NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2013............................. 64 Tabulka 26 NZO byla spatřena z celkového počtu resuscitací za rok 2013................... 65 Tabulka 27 Užití TANR z celkového počtu resuscitací za rok 2013.............................. 66 Tabulka 28 Kde se NZO vyskytla z celkového počtu resuscitací za rok 2013............... 67 Tabulka 29 Úvodní srdeční rytmus při NZO za rok 2013 .............................................. 68 Tabulka 30 Užití defibrilace při NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2013......... 69 Tabulka 31 Primární přežití NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2013............... 70 Tabulka 32 Užití řízené hypotermie za rok 2013 ........................................................... 71 Tabulka 33 Sekundární přežití NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2013........... 72 Graf 1 Pohlaví pacienta z celkového počtu resuscitací za rok 2011............................... 40 Graf 2 Stáří pacienta z celkového počtu resuscitací za rok 2011 ................................... 41 Graf 3 Příčina NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2011..................................... 42 Graf 4 NZO byla spatřena z celkového počtu resuscitací za rok 2011........................... 43 Graf 5 Užití TANR z celkového počtu resuscitací za rok 2011 ..................................... 44 Graf 6 Kde se NZO vyskytla z celkového počtu resuscitací za rok 2011 ...................... 45 Graf 7 Úvodní srdeční rytmus při NZO za rok 2011...................................................... 46 Graf 8 Užití defibrilace při NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2011 ................ 47 Graf 9 Primární přežití NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2011....................... 48 Graf 10 Užití řízené hypotermie za rok 2011 ................................................................. 49 Graf 11 Sekundární přežití NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2011................. 50 Graf 12 Pohlaví pacienta z celkového počtu resuscitací za rok 2012............................. 51 Graf 13 Stáří pacienta z celkového počtu resuscitací za rok 2012 ................................. 52 Graf 14 Příčina NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2012................................... 53 Graf 15 NZO byla spatřena z celkového počtu resuscitací za rok 2012......................... 54 Graf 16 Užití TANR z celkového počtu resuscitací za rok 2012 ................................... 55 Graf 17 Kde se NZO vyskytla z celkového počtu resuscitací za rok 2012 .................... 56 Graf 18 Úvodní srdeční rytmus při NZO za rok 2012.................................................... 57 Graf 19 Užití defibrilace při NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2012 .............. 58 Graf 20 Primární přežití NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2012..................... 59 Graf 21 Užití řízené hypotermie za rok 2012 ................................................................. 60 Graf 22 Sekundární přežití NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2012................. 61 Graf 23 Pohlaví pacienta z celkového počtu resuscitací za rok 2013............................. 62 Graf 24 Stáří pacienta z celkového počtu resuscitací za rok 2013 ................................. 63 Graf 25 Příčina NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2013................................... 64 Graf 26 NZO byla spatřena z celkového počtu resuscitací za rok 2013......................... 65 Graf 27 Užití TANR z celkového počtu resuscitací za rok 2013 ................................... 66 Graf 28 Kde se NZO vyskytla z celkového počtu resuscitací za rok 2013 .................... 67 Graf 29 Úvodní srdeční rytmus při NZO za rok 2013.................................................... 68 Graf 30 Užití defibrilace při NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2013 .............. 69 Graf 31 Primární přežití NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2013..................... 70 Graf 32 Užití řízené hypotermie za rok 2013 ................................................................. 71 Graf 33 Sekundární přežití NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2013................. 72 14 ÚVOD Zdravotnické operační středisko je jedním z nejdůležitějších článků zdravotnické záchranné služby už jen proto, že zde dochází k prvnímu kontaktu s člověkem v tísni. Dispečeři jsou stejní profesionálové jako záchranáři v terénu a procházejí pečlivým proškolením v přednemocniční neodkladné péči. Po telefonické komunikaci posuzují a vyhodnocují závažnost situace a zdravotní stav pacienta. Zvládají náročné hovory a radí jak poskytnout první pomoc ještě před příjezdem záchranné služby a v případě potřeby vedou telefonicky asistovanou neodkladnou resuscitaci. Cílem bakalářské práce bylo představit a ozřejmit činnost krajského zdravotnického operačního střediska zdravotnické záchranné služby Ústeckého kraje. Přiblížit historii a postupný vývoj zdravotnického operačního střediska, které v poslední době prošlo značnou modernizací. Kromě obecné roviny příjmu tísňového volání a dalších běžných činností nejen operátorů ale i dispečerů se práce zaměřila na problematiku poskytnutí TANR. Praktická část bakalářské práce se zaměřila na úvod do problematiky TANR, zde byl uveden přepis hovoru dispečer volající pro praktickou ukázku vedení TANR. Hlavním cílem práce byla analýza dat poskytnuta zdravotnickou záchrannou službou Ústeckého kraje a to konkrétně na úspěšnost kardiopulmonální resuscitace právě za využití TANR. K dispozici byla data výjezdového stanoviště Ústí nad Labem z průběhu tří let (rok 2011, 2012 a 2013). Doufáme, že tato práce poskytne informace zdravotnickým pracovníkům tak i široké veřejnosti zejména o důležitosti poskytnutí neodkladné resuscitace, která je v dnešní době považována za významnou součást řetězce přežití. 15 1 ZOS ÚSTECKÉHO KRAJE 1.1 Historie ZOS-ÚK Do konce roku 2003 zanikly okresní úřady a začala působnost nové krajské organizace Územní středisko záchranné služby v Ústí nad Labem. K územnímu středisku byly v roce 2004 připojovány jednotlivé okresní záchranné služby Ústí nad Labem, Děčín, Chomutov, Most, Teplice, Louny a později Litoměřice. V roce 2007 dochází ke změně názvu na Zdravotnická záchranná služba Ústeckého kraje, příspěvková organizace. Ústecký kraj je pro funkci záchranné služby rozčleněn do sedmi oblastních středisek, která přibližně respektují hranice bývalých okresů (ZZS ÚSTECKÉHO KRAJE. Dostupné z: http://www.zzsuk.cz/page/basic-info#). Ústecký kraj postihl také celorepublikový trend slučování operačních středisek. Byla zrušena operační střediska na úrovni okresů. Řízení jednotlivých výjezdových stanovišť v kraji bylo převedeno na krajské zdravotnické operační středisko (KZOS), které disponovalo dvěma částmi v Ústí nad Labem a v Mostě. Středisko v Mostě spravovalo devět výjezdových základen a středisko v Ústí nad Labem koordinovalo deset výjezdových základen s leteckou záchrannou službou. Obě střediska byla propojena společnou počítačovou, radiovou a telefonní sítí, a byla schopna v případě komplikací se zastoupit (ZZS ÚSTECKÉHO KRAJE. Dostupné z: http://www.zzsuk.cz/page/about-us). V rámci kraje od června roku 2014 funguje v nepřetržitém provozu moderní, jednotné krajské zdravotnické operační středisko se sídlem v Ústí nad Labem, které řídí výjezdové stanoviště v celém Ústeckém kraji (ZZS ÚSTECKÉHO KRAJE. Dostupné z: http://www.zzsuk.cz/page/basic-info#). 1.2 Funkce ZOS Funkce zdravotnického operačního střediska je dána zákonem Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 374/2011 Sb. Zákon o zdravotnické záchranné službě, ve znění pozdějších předpisů. O úloze zdravotnického operačního střediska přímo pojednává jedenáctý paragraf (ÚZ 961 ZDRAVOTNÍ SLUŽBY 2013, zákon č. 374/2011 Sb., Zákon o zdravotnické záchranné službě). 16 § 11 Zdravotnické operační středisko a pomocné operační středisko: (1) Zdravotnické operační středisko je centrálním pracovištěm operačního řízení, které pracuje v nepřetržitém režimu. (2) Operačním řízením se pro účely tohoto zákona rozumí zejména a) příjem a vyhodnocení tísňových volání b) převzetí a vyhodnocení výzev a vyrozumění přijatých od základních složek integrovaného záchranného systému a od orgánů krizového řízení c) vydávání pokynů výjezdovým skupinám na základě přijatých tísňových výzev d) poskytování instrukcí k zajištění první pomoci prostřednictvím sítě elektronických komunikací, je-li nezbytné poskytnout první pomoc do příjezdu výjezdové skupiny na místo události, e) spolupráce s ostatními zdravotnickými operačními středisky, pomocnými operačními středisky a operačními a informačními středisky integrovaného záchranného systému f) koordinace činnosti pomocných operačních středisek g) zajišťování komunikace mezi poskytovatelem zdravotnické záchranné služby a poskytovateli akutní lůžkové péče h) koordinace předávání pacientů cílovým poskytovatelům akutní lůžkové péče i) koordinace přepravy pacientů neodkladné péče mezi poskytovateli zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách. (3) Pomocné operační středisko je pracovištěm operačního řízení v rozsahu uvedeném v odstavci 2 písm. a) až e) a g) a h) a je podřízeno zdravotnickému operačnímu středisku. (4) Poskytovatel zdravotnické záchranné služby si může v rámci operačního řízení vyžádat pomoc na vyžádání od ostatních složek integrovaného záchranného systému, a to na základě předem písemně dohodnutého způsobu poskytnutí pomoci. (5) Poskytovatel zdravotnické záchranné služby stanoví organizačně provozním řádem zdravotnického operačního střediska činnosti, pracovní postupy a organizační a provozní podmínky práce zaměstnanců ve zdravotnickém operačním středisku a v pomocném operačním středisku a vymezí území pro operační řízení pomocným operačním střediskem, pokud je pomocné operační středisko zřízeno. 17 (6) Prováděcí právní předpis stanoví a) obsah činností operačního řízení podle odstavce 2 a stupně naléhavosti tísňového volání b) podrobnosti o obsahu organizačně provozního řádu zdravotnického operačního střediska c) komunikační řád poskytovatele zdravotnické záchranné služby, obsahující minimální požadavky na vybavení zdravotnického operačního střediska, pomocného operačního střediska, výjezdové základny a výjezdových skupin komunikačními prostředky a pravidla jejich používání (ÚZ 961 ZDRAVOTNÍ SLUŽBY 2013, zákon č. 374/2011 Sb., Zákon o zdravotnické záchranné službě, § 11 Zdravotnické operační středisko a pomocná operační střediska, s. 226). 1.3 Základní vybavení ZOS Mezi základní vybavení ZOS patří především technické a technologické zázemí, které je spolehlivé, účelné, má racionální nasazení a umožňuje dispečerům pracovat s počítačovou podporou. Poskytuje důležité informace o události (např. lokalizace místa volání, klasifikační schémata s následným výběrem naléhavosti a odbornosti výjezdové skupiny, události s vysokou naléhavostí mají aktivovány výběr AED v požadované oblasti), o volných zdrojích (např. přehled o stavu VS, volná lůžka ve zdravotnických zařízeních), o dopravní situaci na komunikacích (objížďky, dopravní omezení, dopravní nehody), spolupracuje s geografickými podklady (již není potřeba podrobné znalosti místopisu, umožňuje dodatečné zaslání upřesněného místa události). (FRANĚK, 2012). Základní vybavení ZOS:  bezdrátové komunikační prostředky k signalizaci o neodkladném výjezdu posádky  dispečerský počítačový program (nejednotný v ČR)  program s mapovými podklady  vstupní telefonní linky pro příjem tísňového volání z mobilní i pevné telefonní sítě, a to nejméně tři linky, pokud je průměrný počet příchozích hovorů na číslo tísňové linky do deseti volání za hodinu, čtyři linky pokud je průměrný počet příchozích hovorů do dvaceti za hodinu, šest linek do čtyřiceti hovorů za hodinu, 18 sedm linek při šedesáti příchozích hovorů za hodinu a osm linek při více než šedesáti příchozích hovorech za hodinu  radiostanice pro radiové spojení se všemi výjezdovými posádkami ve stanovené spádové oblasti územního zdravotnického operačního střediska  telefonní přístroj, kde je možné obousměrné volání na každém operátorském pracovišti  přímé spojení s krajským operačním střediskem Policie ČR a střediskem hasičského záchranného sboru kraje dostupné na každém dispečerském pultu  panel organizačního a provozního radiového pultu  panel systému PEGAS s adresou, kde RRR je číslo regionální sítě PEGAS daného kraje  záznamové zařízení s možností záznamu a archivace časových údajů, tj. zařízení pro trvalý záznam obsahu všech vedených hovorů na tísňových i ostatních telefonních linkách používaných pro činnost ZZS a všech radiových relací se záznamem časového údaje, a s možností okamžitého přístupu k hovorům a relacím nejméně za čtyři hodiny zpětně na každém z dispečerských pultů  technologie pro příjem a zobrazení datových zpráv z telefonního tísňového volání 112 na každém dispečerském pracovišti  zařízení pro komunikaci s neslyšícími  počítač s připojením k internetu, tiskárna, fax  náhlavové telefonní soupravy  nábytek a osvětlení potřebné pro práci zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků  systém náhradního zásobování elektrickou energií, který je schopný zajistit neomezený provoz dispečerských pracovišť ZOS nejméně po dobu 24 hodin  televizní a rozhlasový přijímač (REMEŠ, 2013) 19 2 DISPEČER ZOS 2.1 Úloha dispečera ZOS Zdravotnické operační středisko je hlavním řídícím článkem zdravotnické záchranné služby a pro správné fungování jsou nejdůležitější jeho pracovníci, tedy dispečeři. Roli dispečera zaujímají muži i ženy s vyšším zdravotnickým vzděláním. Jde o pracovníky, kteří musí denně řešit široké spektrum úkolů a činností. Nikdy nepřijdou do přímého kontaktu s pacientem, tím je jejich práce široké veřejnosti téměř skryta. Dispečer ZOS obsluhující tísňovou linku 155 je obvykle prvním zdravotníkem, který dokáže danou situaci s volajícím patřičně řešit. Ve většině případů volají lidé velmi vyděšení, zoufalí občas i verbálně agresivní, s vážnými obavami o své blízké nebo o své zdravý. Je tedy důležité, aby dispečer byl na tyto hovory patřičně vyškolen, nepodléhal stresu, zmatenosti a dokázal ve vypjaté situaci s volajícím adekvátně komunikovat. Cílem dispečera je analyzovat obsah volání a poskytnout odpovídající pomoc v případě závažných zdravotních potíží zejména přímého ohrožení života. Umět poskytnout jen radu volajícímu, kdy si není jistý v otázkách týkajících se zdravotního stavu. Pokud je potřeba, dispečer dává rady volajícímu jak postupovat v první pomoci na místě události před příjezdem záchranné služby. Pro nejčastější události má dispečer k dispozici vnitřní směrnice, podle kterých může postupovat. Často se setkává se situací, pro které žádné předepsané postupy nejsou a řídí se vlastním úsudkem a improvizuje (ŠEBLOVÁ, et al. 2013), (FRANĚK, 2012). 2.2 Vzdělávání a školení dispečera ZOS V České republice pro práci dispečera ZOS je požadováno vzdělání, zdravotnický záchranář nebo nelékařský zdravotnický pracovník s vyšším vzděláním. Nově nastupující zaměstnanec ZOS prochází vstupním školením, které je zaměřeno na základy telekomunikačních dovedností, obsluhu techniky a technologií. Po vstupním zaškolení navazuje určitá doba zácviku na pracovišti ve dvojici se zkušeným dispečerem. Nový zaměstnanec se nejprve zaškoluje odposlechem tísňových hovorů. Po určitém čase začíná obsluhovat tísňové linky, ale za dohledu zkušeného dispečera. Vstupní období je zakončeno interní dokumentovanou zkouškou, prokazující, že nový zaměstnanec je schopen samostatné práce dispečera. Vstupní zkouškou však vzdělávání nekončí. Zaměstnanec ZOS by si měl stále prohlubovat odborné znalosti, procházet 20 vzděláváním a školením dispečerů. Vzdělávají se v nových metodických postupech, v použití modernějších technologií, ale také vzít si ponaučení z identifikovaných chyb (FRANĚK, 2012). Mezi metody vzdělávání patří například:  teoretické a praktické školení  poslechové semináře  rozbory jednotlivých případů a zásahů  ověřování znalostí  praktický výcvik ve výcvikových polygonech (FRANĚK, 2012). 2.3 Pracovní zatížení a stres dispečera Zatížení dispečerů bývá velmi kolísavé s nečekanými nárazovými špičkami, které kladou mimořádné nároky a psychickou odolnost. Dispečer musí správně reagovat na rychle se měnící situaci. Nové informace se mohou objevit každou vteřinu a zcela zásadně zasáhnout do rozhodovacích procesů. Vývoj zatížení nelze předpokládat a na jeho správném rozhodnutí mohou záviset lidské životy. Navíc na druhé straně telefonu dispečer komunikuje s laickou veřejností a jejich zkušenosti pro zvládání podobných situací bývají většinou nedostačující (ČEPICKÁ, et al. 2008), (FRANĚK, 2012). Stres dispečera vzniká složitostí situace, kterou musí řešit pod tlakem času a odpovědnosti. Často je nutno improvizovat. Velký podíl na vzniku stresu mohou mít i špatná organizace práce, chybějící standardy, jasná pravidla v rozhodovací činnosti, nedostatečná profesní příprava a trvalé nedocenění práce na ZOS. Dispečink se často stává hromosvodem nejen ze strany volajících, ale i ze strany členů výjezdových skupin, kteří nikdy na operačním středisku nepracovali. Trvalé hrozící riziko fatální chyby je součástí práce dispečera. Tak jako neexistuje ideální volající, neexistuje ani ideální dispečer. Důležité je, aby dokázal rozpoznat co se děje, a dokázal těžit z této zkušenosti do budoucna (ČEPICKÁ, et al. 2008), (FRANĚK, 2012). 21 3 TÍSŇOVÁ VOLÁNÍ Tísňová linka 155 je především určena pro tísňové volání při stavech náhlého a závažného zhoršení zdravotního stavu. Vzhledem k okolnostem dnešní doby přibývá mnoho příchozích hovorů s obsahem nejrůznějších zdravotních problémů, často i zjevně banálních, nebo žádosti o radu či poskytnutí informací. Ročně ZOS Ústeckého kraje přijme, vyhodnotí a vyřeší více než 165 tisíc tísňových volání, tj. v průměru asi 19 přijatých tísňových volní za hodinu. Na základě těchto tísňových volání je následně realizováno víc než 75 tisíc výjezdů krajských záchranářů ročně. Často jsou to právě banální výzvy, kde o závažný zdravotní stav nejde, nebo dokonce jde o zneužití tísňové linky. To je pro řadu dispečerů smutná záležitost, ale obsah tísňové výzvy konkrétního volajícího je adekvátní pro výjezd záchranné služby. Je nutné si uvědomit, taková je prostě skutečnost (FRANĚK, 2012), (SEVEROČESKÝ METROPOL 2014. Dostupné z: http://www.kr-ustecky.cz/magazin-o-integrovanem-zachrannem-systemu-rijen- 2014/d-1685916 IZS MAGAZIN [PDF, 2,3 MB] (2014.10.15). 3.1 Příjem a vyhodnocování tísňové výzvy Správný příjem a vyhodnocení tísňové výzvy na lince 155 je pro dispečera ZOS prvním krokem pro úspěšné řešení situace. Prvotní a nejdůležitější informace, které dispečer zjišťuje, jsou základní otázky na volajícího:  Kde se to stalo?  Co se stalo?  Kdo volá? Především je nutné co nejpřesněji lokalizovat místo, kde se daná událost odehrává (přesná adresa, včetně poschodí, označení zvonku a možnosti přístupu do bytu). Při událostech v terénu je nutné zjistit přesný popis místa (číslo silnice, dálnice, určení turistické trasy, popis okolí s významnými místy). Bez těchto údajů nelze posádku okamžitě vyslat k zásahu. V případě nejasností je dobré investovat pár vteřin pro upřesnění informací než ztratit desítky minut špatným směrováním posádky (FRANĚK, 2012), (ŠEBLOVÁ, et al. 2013). 22 Dispečer během hovoru s volajícím zjišťuje, co se stalo na místě události a jaký je důvod pro výjezd záchranné služby. Vede systematický přístup k popisu aktuálního stavu pacienta či nehodového děje  vědomí  dýchání  dynamika děje  anamnéza  orientační věk pacienta  při úrazech je důležité se zaměřit na mechanizmus úrazu, popis viditelných zranění, počet postižených Zjištění doplňujících informací jaká je bezpečnostní situace na místě události. Zda je zapotřebí spolupráce s dalšími složkami IZS a především se zaměřit na bezpečnost zasahující posádky (FRANĚK, 2012). Po získání těchto informací je na řadě podrobná analýza situace na místě události a stanovení odpovídající klasifikace. Na základě klasifikace určí dispečer stupeň naléhavosti výjezdu. Každé operační středisko může mít odlišné postupy. ZOS Ústeckého kraje vyhodnocuje ze čtyř stupňů naléhavosti:  první stupeň – selhání nebo bezprostředně hrozí selhání základních životních funkcí nebo mimořádná událost s hromadným postižením zdraví  druhý stupeň – pravděpodobně hrozí selhání základních životních funkcí  třetí stupeň – bezprostředně nehrozí selhání základních životních funkcí, ale situace na místě události vyžaduje poskytnutí zdravotnické záchranné služby  čtvrtý stupeň – nejedná se o stupeň 1, 2 ani 3, ale dispečer rozhodne o vyslání výjezdové skupiny (FRANĚK, 2012), (REMEŠ, et al. 2013). 3.2 Předání tísňové výzvy výjezdové skupině Na základě vyhodnocení předá dispečer přijatou tísňovou výzvu konkrétní výjezdové skupině příslušné spádové oblasti. Tento děj se provádí odesláním datové věty pomocí počítačového programu ZOS. Doručená datová věta v konkrétní spádové 23 oblasti spustí hlasovou výzvu prostřednictvím počítače na základně, automatický tisk obsahu výzvy na tiskárně, prozvonění mobilních telefonů výjezdové skupiny a automatické odeslání souřadnic místa události s upřesňujícím textem informací o místě zásahu do navigační vozidlové jednotky (ZZS ÚSTECKÉHO KRAJE. Dostupné z: http://www.zzsuk.cz/page/basic-info#). Další předání tísňové výzvy, kdy je zapotřebí součinnost složek IZS:  Pomoc Hasičského záchranného sboru bývá nejčastěji u autonehod, kdy je např. potřeba vyprostit zaklíněného pacienta z vozu, nebo jiná technická pomoc (únik provozních kapalin atp.). Dále zpřístupnit cestu ke zraněnému (např. otevření uzavřených vstupních dveří, transport zraněného z nebezpečného prostředí). Jeli samotný transport pacienta do sanitního vozu obtížný (např. špatně dostupný terén, nadměrný pacient).  Pomoc Policie České republiky či Městské policie, kdy hrozí na místě události nebezpečí fyzického napadení zasahující posádky, nebo vyšetření trestného činu.  Při hromadném postižení zdraví dispečer aktivuje složky IZS dle traumatologického plánu. Aktivace traumatologického plánu spočívá v aktivaci všech možných dostupných sil a prostředků vyplývající z dané situace. ZOS se řídí pokyny pro takovou událost a dochází ke změně provozního režimu (část dispečerů je vyčleněno pro řešení mimořádné události, část dispečerů pro běžný provoz) (ŠTĚTINA, et al., 2014), (POKORNÝ, 2010). 3.3 Výjezdové skupiny ZZS – ÚK Zdravotnická záchranná služba Ústeckého kraje disponuje výjezdovými skupinami typu Rychlá lékařská pomoc (RLP), Rychlá zdravotnická pomoc (RZP) a Letecká výjezdová skupina (LZS). Tyto prostředky jsou rozmístěny v rámci kraje na dvaceti dvou výjezdových stanovištích tak, aby záchranáři mohli poskytnout přednemocniční neodkladnou péči co nejrychleji a nejefektivněji (ZZS ÚSTECKÉHO KRAJE. Dostupné z: http://www.zzsuk.cz/page/rzp-rlp). Rychlá lékařská pomoc – RLP Posádku tvoří atestovaný lékař, zdravotnický záchranář a vyškolený řidič. Výjezdová skupina RLP zasahuje u pacientů akutně ohrožených selháním základních 24 životních funkcí tj. zástava oběhu, poruchy vědomí, dechové potíže, bolest na hrudi, vážné dopravní nehody a úrazy. Ústecký kraj disponuje celkem čtrnácti posádkami RLP. Na místo zásahu vyjíždějí v sanitních vozech speciálně vybavených podle vyhlášky č. 296/2012 Sb. v plném znění, ve většině případů je však vybavení rozsáhlejší. Za základní vybavení se považuje:  ventilátor umožňující umělou plicní ventilaci  přenosný defibrilátor s monitorem 12svodovým záznamem EKG křivky a stimulátorem srdečního rytmu  vakuové matrace ke znehybnění páteře a končetin  léky, obvazový materiál a sterilní krytí pro ošetření ran  vyprošťovací a speciální transportní prostředky (BYDŽOVSKÝ, 2008), (REMEŠ, et al. 2013), (ZZS ÚSTECKÉHO KRAJE. Dostupné z: http://www.zzsuk.cz/page/rzp-rlp). Rychlá zdravotnická pomoc – RZP Posádku tvoří zdravotnický záchranář, nebo sestra a vyškolený řidič. Výjezdová skupina RZP je vysílána ZOS po vyhodnocení tísňové výzvy k pacientům, jejichž zdravotní stav nevyžaduje zásah lékaře. Jedná se o nekomplikované úrazové i neúrazové stavy. Tato posádka je však schopna profesionální pomoci při zhoršení stavu pacienta, a to i v případě zástavy oběhu a nutné resuscitace. Záchranář v těchto případech konzultuje stav pacienta s lékařem po telefonu, nebo si jeho pomoc na místo přivolá. Posádka RZP je také využívána pro sekundární transporty ze zdravotnického zařízení do jiného. Vybavení sanitního vozu RZP je velmi totožný s vozem RLP. Ústecký kraj má k dispozici dvacet devět posádek rychlé zdravotnické pomoci, v nočních hodinách a během dnů pracovního klidu je jich v provozu nižší počet (BYDŽOVSKÝ, 2008), (REMEŠ, et al. 2013). Letecká výjezdová skupina – LZS Součástí ZZS Ústeckého kraje je letecká výjezdová skupina s volacím znakem Kryštof 15. Základna je umístěna v areálu výjezdového stanoviště v Ústí nad Labem, kde se nachází heliport pro denní i noční provoz, dvě přistávací plochy pro vrtulníky a hangár se zázemím pro letecký provoz. Posádka zasahuje ve složení pilot, atestovaný lékař a zdravotnický záchranář. Na základně je nepřetržitě mechanik pro funkční údržbu 25 vrtulníku. LZS Ústeckého kraje používá moderní, dvoumotorový jednopilotní vrtulník EC 135 T2+. Velitelem vrtulníku během zásahu je pilot, který rozhoduje o provedení letu. ZOS po vyhodnocení tísňové výzvy rozhoduje o vyslání vrtulníku k primárnímu zásahu tam, kde je dojezd pozemní posádky časově náročný. Dále, kde je třeba šetrný a rychlý transport pacienta, nebo přímí transport postiženého do specializovaného zdravotnického zařízení. Posádka LZS může také zasahovat v nepřístupném terénu pomocí vycvičených záchranářů pro práci ve výškách a nad volnou hladinou. Zdravotnické vybavení vrtulníku je podobné s vozem RLP (BYDŽOVSKÝ, 2008), (REMEŠ, et al. 2013), (ZZS ÚSTECKÉHO KRAJE. Dostupné z: http://www.zzsuk.cz/page/lzs), (ČLS JEP - SPOL. UMMK. Dostupné z: http://www.urgmed.cz/postupy/2013_lzs.pdf). Výjezdové stanoviště ZZS Ústeckého kraje:  letecká výjezdová skupina  výjezdové stanoviště Ústí nad Labem (1x RLP + 3x RZP)  výjezdové stanoviště Děčín (1x RLP + 2x RZP)  výjezdové stanoviště Česká Kamenice (1x RLP + 1x RZP)  výjezdové stanoviště Rumburk (1x RLP + 1X RZP)  výjezdové stanoviště Velký Šenov (1x RZP)  výjezdové stanoviště Litoměřice (1x RLP + 1x RZP) + Úštěk (1x RZP)  výjezdové stanoviště Lovosice (1x RLP + 1x RZP)  výjezdové stanoviště Roudnice nad Labem (1x RLP + 1x RZP)  výjezdové stanoviště Teplice (1x RLP + 3x RZP)  výjezdové stanoviště Bílina (1x RZP)  výjezdové stanoviště Most (1x RLP + 1x RZP)  výjezdové stanoviště Litvínov (2x RZP) + Klíny (1x RZP)  výjezdové stanoviště Louny (1x RLP + 2x RZP)  výjezdové stanoviště Žatec (1x RLP + 1x RZP)  výjezdové stanoviště Podbořany (1x RLP + 1x RZP)  výjezdové stanoviště Chomutov (1x RLP + 2x RZP)  výjezdové stanoviště Jirkov (1x RZP)  výjezdové stanoviště Kadaň (1x RLP + 1x RZP)  výjezdové stanoviště Vejprty (1x RZP) 26 3.4 Operační řízení Smyslem operačního řízení ZOS je řídit a koordinovat činnost ZZS v úrovni přednemocniční fáze. Cílem je poskytnout pomoc zdravotnické záchranné služby všem, kteří jí potřebují, rozeznat závažnost, stanovit naléhavost jednotlivých stavů a vyslat odpovídající pomoc. Operační střediska se mohou lišit ve zpracování tísňové výzvy. ZOS Ústeckého kraje od roku 2014 přešel na paralelní procesní režim příjmu tísňové výzvy, který je založen na dělbě práce. Z části jsou to operátoři tzv. call-takeři, právě s nimi volající na lince 155 hovoří. Jejich úkolem je přijmout a rozpoznat tísňovou výzvu, rozhodnout o závažnosti stavu pacienta, přidělit stupeň naléhavosti a určit místo události. V případě nutnosti podávají instrukce volajícímu, jak správně poskytnout první pomoc do příjezdu výjezdové skupiny. Zpracovaná tísňová výzva je elektronicky předána dispečerům, kteří mají na starost vysílání, koordinaci a komunikaci s posádkami záchranné služby. Operační řízení lze tedy definovat jako správné vyslání sil a prostředků ve správný čas a na správné místo. Nutná je rozvaha o naléhavosti události, dojezdovém čase a udržení taktického rozložení výjezdových skupin ve spravované oblasti (ŠEBLOVÁ et al. 2013), (FRANĚK 2012). 27 4 KOMUNIKACE ZOS S OKOLÍM 4.1 Zásady komunikace v průběhu tísňové výzvy Základem správné komunikace je rychlá odezva na příchozí volání. Neměla by trvat déle než několik vteřin, přibližně do třech zazvonění. Pro volajícího znamená čekání s vyzváněcím tónem nejistotu, zda se dovolal správně. Obsah a tón první věty často rozhoduje. Volající může být klidný, nebo naopak vysoce rozrušený. Asertivita je všeobecná vlastnost dispečera a od počátku by měl být tím, kdo hovor vede. Klidně, rozhodně a s jasnou linií nalézt nejracionálnější řešení pro danou situaci. Základem komunikace na tísňové lince je jasné, srozumitelné představení a převzetí aktivity v hovoru (např. ,,Záchranná služba, dobrý den. Co se stalo? Jak Vám mohu pomoci?ˮ) Obsah úvodné věty a její tón spolu se způsobem ohlášení dispečera dokáže potlačit projevy stresu volajícího. Komunikaci je nutno vést přiměřeně fyzickým a mentálním schopnostem volajícího. Podat pozitivní informace (např. pomoc je na cestě, odhad dojezdu výjezdové posádky) a informovat pokud by se stav pacienta zhoršil před příjezdem posádky ihned zavolat na linku 155. Občas je nutno volajícího direktivně oslovit, aby začal spolupracovat. Při konfliktním hovoru, který tzv. ,,nikam nevedeˮ lze jako řešení hovor předat jinému dispečerovi, nebo vedoucímu směny (FRANĚK, 2012). Volání z první, druhé a třetí ruky Schopnost dispečera by měla být si uvědomit, že jako první z důležitých informací je vztah volajícího k události, pro kterou žádá pomoc. Lze tak rozlišit volání z první, druhé, nebo třetí ruky.  Volání z první ruky jsou hovory, kdy je v tísni sám volající. U těchto hovorů se můžeme poměrně dobře spolehnout na informace o zdravotním stavu. Důležité je pro případ kolapsu během telefonátu co nejdříve získat adresu místa zásahu. V případě, že pacient, který si volal sám, není nalezen výjezdovou skupinou na místě (neotvírá byt apod.), je potřeba případu věnovat mimořádnou pozornost a před opuštěním místa bez kontaktu s pacientem využít všechny dostupné prostředky k objasnění a ověření situace (FRANĚK, 2012). 28  Volání z druhé ruky jsou hovory, kdy se volající nachází na místě události. Informace lze považovat za relativně spolehlivé, nicméně častěji zde můžeme narazit na odpověď „nevím“, případně na zkreslené údaje. Jsou to například kolemjdoucí, nebo účastníci dopravní nehody (FRANĚK 2012).  Volání z třetí ruky. Volající není přítomen na místě události, informace jsou často nepřesné a zkreslené. Jedná se například o předání výzvy z jiného operačního střediska, nebo když volá syn z Liberce, že jeho matce v Ústí nad Labem se zhoršil zdravotní stav. Pokud je alespoň trochu možné, je velmi výhodné vyžádat si telefonní číslo a spojit se s osobou přímo na místě, nebo alespoň prověřit volajícího a získat cílené a podrobnější informace (FRANĚK, 2012). 4.2 Telefonicky asistovaná první pomoc (TAPP) Telefonicky asistovaná první pomoc je další úlohou ZOS. Toto poskytování instrukcí po telefonu upravuje doporučený postup č. 12 Společnosti ČSL JEP Společnost UM a MK. Jedná se o základní instrukce k poskytnutí první pomoci pro volajícího, který se nachází na místě události. Přesné konkrétní postupy v jednotlivých situacích jsou zpravidla součástí provozních pokynů konkrétního ZOS. Jedná se především o: dušení, krvácející rány, dopravní nehody, intoxikace, popálení, poleptání, porod a náhlá zástava krevního oběhu (viz. TANR). Rozlišují se doporučené postupy pro manipulaci s postiženým, který je při vědomí, nebo v bezvědomí. Pokud je postižený při vědomí a svým konáním se neohrožuje, je nejlépe ho ponechat v poloze, která mu nejlépe vyhovuje. Pokud je postižený v bezvědomí a dýchá dostatečně, a jeho poloha ho neohrožuje, ponechat jej v poloze v jaké se právě nachází. V případě zvracení otočit postiženého na bok. Nepřetržitě monitorovat stav dýchání. Do zotavovací polohy otočit jen ty v bezvědomí, jejichž stav není způsoben traumatem a není pochyb o kvalitě dýchání. V praxi se setkáváme s tím, že vždy postiženého v bezvědomí šetrně otáčíme na záda a podrobně monitorujeme, zda opravdu dostatečně dýchá (ŠEBLOVÁ, et al. 2013), (ČLS JEP - SPOL. UMMK. Dostupné z: http://www.urgmed.cz/postupy/2013_lzs.pdf). 29 4.3 Telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace (TANR) Telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace (TANR) je telefonické podávání instrukcí volajícímu na místě vzniku náhlé zástavy oběhu (NZO). V dnešní době je považována za významnou součást řetězce přežití. První poskytnutí telefonických instrukcí bylo datováno v roce 1974 ve Phenixu v Arizoně. Od roku 1977 je používán systematický protokol, jehož autorem je dr. Jeff J. Clawson ze Salt Lake City. Poskytováni TANR, patří od roku 2002 v ČR ke standardním postupům ZOS. Pokud má postižený náhlou zástavu krevní oběhu, je neodkladná resuscitace laikem velmi důležitá nejen pro samotné přežití, ale mnohdy odráží kvalitu života pacienta i po úspěšné resuscitaci záchrannou službou. Na toto téma poukázalo i několik vypracovaných studií z Prahy a Stockholmu, které potvrzují zvyšující se naději na přežití při poskytnutí neodkladné resuscitace laikem (CLAWSON, 1998), (ŠEBLOVÁ et al., 2013), (ČLS JEP - SPOL. UMMK. Dostupné z: http://www.urgmed.cz/postupy/2013_lzs.pdf). Neodkladná resuscitace je souborem na sebe navazujících postupů sloužících k neprodlenému obnovení oběhu okysličené krve u osoby postižené náhlou zástavou krevního oběhu (NZO) s cílem uchránit před nezvratným poškozením zejména mozek a myokard (FRANĚK 2012, s. 124). Teoreticky by měl mít každý jedinec v podvědomí informace o nutnosti poskytnout první pomoc. Praxe ale ukazuje, že v okamžiku náhlé zástavy oběhu je jen menšina lidí připravena nebo ochotna sama od sebe poskytnout první pomoc. Ať už z neznalosti, kvůli stresové reakci, z etických či jiných důvodů. Rozpoznání náhlé zástavy oběhu je pro volajícího mnohdy velmi těžkým úkolem. Zachránce se mylně domnívá, že pokud je postižený v bezvědomí, má křeče končetin a lapavě dýchá je srdeční aktivita stále zachovalá. Křeče končetin jsou však projevem hypoxie centrální nervové soustavy a terminální lapavé dechy, odborně řečeno gasping jsou jen projevy přetrvávajících impulzů z centra pro dýchání v prodloužené míše. Jedním z úkolů dispečera je proto poskytnout volajícímu adekvátní instrukce. Při nejasnostech zástavy oběhu postupuje podle doporučených postupů. Pokud se do minuty nepodaří spolehlivě potvrdit, že postižený normálně dýchá, postupuje dispečer jako při NZO. Zahajuje 30 s volajícím TANR. V tomto případě co nejrychleji a nejefektivněji dispečer vysvětlí zachránci jak má u postiženého postupovat:  položit postiženého na záda na tvrdou podložku, nepodkládat hlavu  uvolnit dýchací cesty záklonem hlavy  opětovná kontrola dechové aktivity  uprostřed hrudní kosti stlačovat hrudník 100x za minutu do hloubky 5-6 cm rukama propnutýma v loktech  dýchání z úst do úst se doporučuje jen v případě zkušeného zachránce (CLAWSON, 2009), (ŠEBLOVÁ et al. 2013), (ČLS JEP - SPOL. UMMK. Dostupné z: http://www.urgmed.cz/postupy/2013_lzs.pdf). U dětí je TANR odlišná, zde se předpokládá zástava oběhu na podkladě dušení. Důležité je tedy zkontrolovat dýchací cesty a v případě jejich neprůchodnosti je uvolnit vypuzovacími manévry. Začíná se úvodními vdechy. Dýchání z úst do úst a nosu současně. Objemem pouze vlastní ústní dutiny (POKORNÝ et al. 2010). V těchto případech standardně dispečer setrvává s volajícím na telefonu po celou dobu poskytování neodkladné resuscitace až do doby příjezdu výjezdová skupina ZZS. Průběžně je potřeba zachránce motivovat a zpětnou vazbou ověřovat, co se s postiženým děje. Také patřičně upozornit na zjištěné nedostatky. Neodkladná resuscitace se ukončuje pouze tehdy, když se postižený probere k vědomí, začne spontánně pravidelně dýchat, nebo pokud je zachránce zcela fyzicky vyčerpán (POKORNÝ et al. 2010), (ŠEBLOVÁ et al. 2013). 4.4 Využití First Responderů a AED v Ústeckém kraji Projekt First Responder je zaměřený na plošné zpřístupnění časné defibrilace probíhá v Ústeckém kraji již od roku 2011 a jeho hlavním organizačním článkem je ZZS Ústeckého kraje. Podstatou projektu je vytvoření celokrajné sítě AED spolupracující s výjezdovými stanovišti ZZS a jejich dojezdovými časy, aby pravděpodobnost úspěšného použití AED byla co nejvyšší. Dalším nezbytným článkem pro fungování tohoto projektu je existence krajského registru AED v softwaru operačního systému ZOS, který umožňuje dispečerovi v indikovaných případech vyslat na místo události 31 First Respondera s AED. First Respondeři jsou pracovníci městské policie, hasičského záchranného sboru, nebo horské služby a spolupracují se ZZS. Prochází speciálním vyškolením v použití přístroje AED k časné defibrilaci a provádění neodkladné resuscitace. Hlavním motivem této spolupráce je zkrátit co nejvíce dobu od vzniku náhlé zástavy oběhu k případné elektrické defibrilaci. Dojezdový čas posádek First Responderů může být v řadě případů kratší než dojezdový čas výjezdové skupiny ZZS. Tím se zvyšuje šance postiženého ne kvalitní přežití události. V případě příjmu tísňové výzvy na lince 155 a rozpoznání NZO. Dispečer ZOS bude postupovat standardním způsobem. Bez prodlení vyšle na místo události nejbližší vhodnou výjezdovou skupinu ZZS, obvykle ihned po identifikaci události jako NZO. V průběhu hovoru dispečer nadále instruuje a motivuje volajícího k poskytování neodkladné resuscitace. Bezprostředně poté, nebo kolega dispečer, avizuje událost na kontaktním čísle, kde sdělí přesné místo události a požádá o vyslání First Respondera s přístrojem AED. Ústecký kraj disponuje 86 stanovišť First Responderů, kteří spolupracují se záchrannou službou (NÁRODNÍ REGISTR AED. Dostupné z: http://www.narodniregistr-aed.estranky.cz/clanky/ustecky-kraj.html), (ZDRAVOTNICKÁ ZÁCHRANNÁ SLUŽBA ÚSTECKÉHO KRAJE. Dostupné z: http://www.zzsuk.cz/page/aed). AED - je automatický externí defibrilátor jednoduchý na ovládání a určený pro širokou veřejnost. Přístroj vyhodnocuje srdeční rytmus a diagnostikuje život ohrožující srdeční arytmie. Při jejich zjištění vydá srdci řízený defibrilační výboj sloužící k obnovení normálního srdečního rytmu (DOBIÁŠ, 2012). 4.5 Komunikace dispečera s posádkou Technicky se tato komunikace řeší prostřednictvím radiového přenosu, případně služebního mobilního telefonu. Mimo areál výjezdového stanoviště ZZS probíhá komunikace s dispečinkem nejčastěji pomocí radiostanice zabudované v sanitním voze. Další možnost je prostřednictvím příruční radiostanice, kterou musí každý člen výjezdové skupiny nosit stále u sebe a mohou jí využívat pro vzájemnou komunikaci mezi s sebou. Přenosná radiová stanice MATRA, která slouží ke komunikaci s ostatními složkami IZS. MATRA je v sanitním voze uložena v napájecí soupravě. Poslední 32 možností je komunikace prostřednictvím služebního mobilního telefonu, který slouží také ke konzultaci záchranáře s lékařem o zdravotním stavu pacienta (FRENĚK, 2012). 4.6 Komunikace dispečera s IZS a zdravotnickým zařízením Pokud dispečer potřebuje kontaktovat jiné složky integrovaného záchranného systému, nepoužívá k tomu tísňových národních čísel 150, 156, 158. Pro tyto účely jsou mezi těmito složkami zprostředkovány speciální komunikační linky. Pro předání tísňové výzvy se používá jednak klasického hovoru mezi dispečery operačních středisek. Dále pak přenos informací pomocí datové věty např. z operačního střediska tísňové linky 112. Speciální elektronická textová zpráva přichází na pracoviště operátora ZOS zároveň dispečer tísňové linky 112 předává nepřerušený hovor volajícího. Tímto způsobem operátor ZOS může bez prodlení vyslat patřičnou výjezdovou skupinu a zároveň upřesnit informace od volajícího, nebo mu poskytnout rady první pomoci bez přerušení hovoru. Kontaktování zdravotnických zařízení se děje prostřednictvím veřejné telefonní linky, na předem stanovená kontaktní telefonní čísla (ŠTĚTINA, 2014). 33 5 TECHNIKA A TECHNOLOGIE 5.1 Počítačový program S.O.S. V dnešní době zdravotní operační střediska využívají moderní počítačové systémy, které jsou vytvořeny přímo pro jejich účely. V Ústeckém kraji se užívá počítačový informační systém S.O.S. od firmy PER4MANCE pro zdravotnické záchranné služby. Tento systém svými moduly umožňuje sloučit veškerou činnost záchranné služby do jednoho informačního systému. Z modulů, které obsahuje např. Základna, Dispečer, Statistika, Kniha jízd, Pojišťovny, Mezisklady, Hotovost, Směny. Nerozvíjejícím a nejrozšířenějším modulem je modul Dispečer, který slouží jako hlavní součást řešení událostí ZOS. Tato technologie počítačového programu práci dispečerovy ZOS pomáhá usnadnit, aby se mohl věnovat řešení odborných problémů. Každý dispečer na svém pracovišti se do systému přihlásí pomocí hesla a operuje pod svým jménem. V základním panelu na monitoru jsou znázorněny dostupné výjezdové prostředky v celém kraji a lze tak s nimi účelně disponovat. Systém dále umožňuje: náběr tísňové výzvy, náběr plánovaného sekundárního transportu, předání tísňové výzvy výjezdovým složkám, přehled posádek při řešení události, vyhledání nejbližších prostředků, lokalizace a nahrávání hovorů, a také archivace ukončených událostí. Toto technické zázemí je plně závislé na elektrické energii. Při náhlém výpadku se aktivují záložní zdroje akumulátory s elektrocentrálou (PER4MANCE, Dostupné z: http://www.per4mance.cz/vyvoj/sos.php). 5.2 Grafický informační systém GIS Grafický informační systém GIS (ang. zkr. Geographical Information System) slouží dispečerovi ZOS co nejlépe upřesnit a přiblížit místo události v počítačovém programu na mapovém podkladu. Tento informační systém obsahuje velmi podrobnou a rozsáhlou databázi všech možných orientačních bodů, které mohou pomoci určit místo vzniklé události, kde se volající nachází. Systém spolupracuje se systémem S.O.S. vyznačuje pod v mapovém podkladu při zadání adresy, nebo lokalizaci telefonního čísla volajícího. V informační systém GIS obsahuje např. označení silnic a dálnic, řadová čísla železničních přejezdů a sloupů veřejného osvětlení, nebo vyznačení turistických tras a mnoho dalších možností, s kterými dispečer může pracovat (RAPANT, 2002. Dostupné z: http://gis.vsb.cz/dokumenty/ugis). 34 5.3 Využití GPS záchrannou službou ZOS Ústeckého kraje a výjezdové složky ZZS užívají GPS systém (ang. zkr. Global Positioning System), s jehož pomocí leze určit přesnou polohu tísňové výzvy a navigovat výjezdové posádky do jistého cíle. Velkou výhodou GPS je sledování sanitního vozu v reálném čase včetně statusu vozidla. Status vozidla ZZS slouží dispečerovi k přehledu dostupnosti dané výjezdové posádky. V sanitním voze řidič ,,odmačkáváˮ zmíněné statusy a na dispečerském monitoru se mění barvy dané výjezdové skupiny, v jaké fázi se právě nachází při řešení události. To lze využít např. v situacích, kdy posádka předá pacienta do zdravotnického zařízení a vrací se na základnu. Někde poblíž se vyskytne tísňová výzva a dispečer má přehled, že tato posádka je ,,volnáˮ. Posádce pošle dispečer informační textovou zprávu o přesné poloze události do GPS ve voze. Posádka zprávu potvrdí a podle souřadnic je GPS navádí na místo události (ZZS ÚSTECKÉHO KRAJE, Dostupné z: http://www.zzsuk.cz/page/basic-info#). 5.4 Dokumentace ZOS Vést zdravotnickou dokumentaci ZOS stanoví vyhláška č. 98/2012 Sb. O zdravotnické dokumentaci. Vedení této dokumentace je nutná z řady důvodů např. další využití výjezdovými skupinami, nebo pro pozdější analýzu dat a informací. Zvukový záznam o příjmu volání a záznam operátora se uchovává v digitální formě. Dále se vypisuje denní hlášení ZOS, které vyplňuje vedoucí směny. Obsahuje jména sloužících dispečerů, záznam o funkčnosti techniky a technologií (např. radiová komunikace, nahrávání hovorů, informační systémy GIS, S.O.S. a popř. zaznamenat vzniklé poruchy) (FRANĚK, 2012), (ÚZ 961 ZDRAVOTNÍ SLUŽBY, 2013). Záznam zdravotnické dokumentace ZOS:  datum a čas  pořadové číslo tísňové výzvy  osobní údaje pacienta (jméno, příjmení, datum narození - pokud lze tyto údaje zjistit)  osobní údaje osoby, která výzvu podala (jméno, příjmení, telefonní číslo, nebo jiné spojení – pokud lze tyto údaje zjistit) 35  osobní údaje dispečera, který výzvu přijal (jméno, příjmení, osobní číslo)  čas předání výzvy k výjezdu výjezdové složce ZZS (čas a místo zahájení zásahu, příjezdu na místo, odjezd z místa, ukončení zásahu)  čas a místo předání pacienta do zdravotnického zařízení a identifikace zdravotnického zařízení  osobní údaje zdravotnických pracovníků, kteří zdravotní péči poskytovali (ÚZ 961 ZDRAVOTNÍ SLUŽBY, 2013). 36 6 Úvod do problematiky TANR 6.1 Přepis hovoru Přepis hovoru na tísňové lince 155 dispečer (dále jen D) a volající (dále jen V) při zjištění NZO a poskytování TANR: D: ,,záchranná služba dobrý denˮ V: ,,dobrý den tady na náměstí leží pán, je modrý, bílý, nemůže dýchat, teď ho otočíme na bok, protože zvracíˮ D: ,,v jakém městě se nacházíte?ˮ V: ,,prosím?ˮ D: ,,v jakém městě se nacházíte?ˮ V: ,,já vás špatně slyšímˮ D: ,,v jakém jste městě?ˮ V: ,,Ústí nad Labem, Novosedlické náměstíˮ D: ,,někde na ulici tam jste?ˮ V: ,,ano na ulici, na parkovištiˮ D: ,,na parkovišti u čeho?ˮ V: ,,přímo na parkovišti přímo u těch dvou věžáků na náměstíˮ D: ,,je to muž, kolik mu je zhruba let?ˮ V: ,,tak 45 letˮ D: ,,pán leží na zemi a je modrý jste říkal?ˮ V: ,,ano takový, mění barvyˮ D: ,,a zvracel ještě?ˮ V: ,,ne už nezvrací, teď do zvracelˮ D: ,,reaguje na vás?ˮ V: ,,ne nereagujeˮ D: ,,zkuste ho štípnout do lalůčku u ucha, jestli nějak zareagujeˮ (volající říká spoluzachránci aby ho štípnul do ušního lalůčku jestli reaguje) V: ,,štípli jsme ho do lalůčku a nic, teď se nadechujeˮ D: ,,zvedá se mu hrudník, řekněte mi vždy TEĎ když se nadechne vícekrát za sebouˮ V: ,,teď se nadechl, vydechuje po delší době, znova se nadechl, jako hodně se nadechuje, jako velké nádechyˮ 37 D: ,,vypadá to, jakoby otevíral pusu jako kapr?ˮ V: ,,ano něco takovéhoˮ D: ,,to je znamení nedostatečného dýchání budeme muset zahájit resuscitaciˮ D: ,,posádka je na cestě, pána budete mít na zádech, nic nesmí mít pod hlavou, hlavu mírně zakloňte, aby brada směřovala směrem do nebe. Kleknete si vedle jeho hrudníku a nataženýma rukama v loktech budete dlaněmi stlačovat hrudník v oblasti středu hrudní kosti v rytmu teď….teď….teď….teď do hloubky asi šesti centimetrůˮ (volající předává telefon ženě a zahajuje laickou KPR) D: ,,tak máte pána na zádech?ˮ V: ,,ano je na zádech a nedýcháˮ D: ,,budete muset stlačovat hrudníkˮ (volající opravuje zachránci ruce na hrudníku) D: ,,tu dlaň položte na střed hrudní kosti, tam kde se kříží prsní bradavkyˮ V: ,,jo jo já to znám mám zdrávku, on dýchá je to v pořádkuˮ D: ,,otevírá pusu jako kapr?ˮ V: ,,ano to joˮ D: ,,to je špatné dýchání nepřestávejte stlačovat hrudník, anoˮ V: ,,ano stlačujemeˮ D: ,,v rytmu teď….teď….teď….teďˮ V: ,,a 30:2, že anoˮ D: ,,ne ne jen prosím stlačujete ten hrudník, anoˮ D: ,,a jste na tomto náměstí….?ˮ (dispečer ověřuje správnost adresy) D: ,,klidně se vystřídejte, je to namáhavéˮ V: ,,ano já vím, teď jsem maturovala na zdravotní školeˮ D: ,,nějak se tomu stlačování hrudníku pán brání?ˮ V: ,,neˮ D: ,,barvu v obličeji má jakou?ˮ V: ,,pořád takou modrouˮ D: ,,hlavně nepřestávat v tom stlačování hrudníku až do příjezdu posádky ano, jste moc šikovníˮ V: ,,anoˮ D: ,,budu s Vámi na telefonu do té doby, než přijede posádka na místoˮ V: ,,dobřeˮ 38 D: ,,klidně se znovu vystřídejte, je to opravdu namáhavéˮ (při stlačování hrudníku se zachránci mezi sebou znovu vystřídají) V: ,,mi pořád ten hrudník stlačujeme, ale pán nereaguje?ˮ D: ,,pořád stlačovat a hlavně nepřestávatˮ V: ,,ano stlačujeme pořád teď….teď….teď….teďˮ D: ,,nebrání se tomu pán?ˮ V: ,,nebrání, bezvládně leží, jen občas jakoby kapr lapá po vzduchuˮ D: ,,barvu v obličeji má teď jakou?ˮ V: ,,no teď má takovou bílouˮ D: ,,takže byl promodralý a teď je bílý?ˮ V: ,,anoˮ D: ,,a Vy jste ho tam našli, jak tam leží?ˮ V: ,,ano už tady leželˮ D:,, není někde zraněný?ˮ V: ,,není, má jen malý škrábanec na čele asi jak spadlˮ D: ,,posádka se už blíží, za chvilku bude u Vásˮ V: ,,pořád se nějak nadechuje, tady ty lidi chodí a nic to je hroznéˮ D: ,,klidně se zase vystřídejte a nepřestávat ve stlačování, anoˮ V: ,,už jsou tady, jede sanitaˮ D: ,,ano, hovor ukončíme byli jste moc šikovný moc Vám děkuji za spolupráci, nashledanouˮ V: ,,ano nashledanouˮ Závěr hovoru: Délka hovoru 9 minut a 46 sekund. Pacient, muž ročník 1968 mával na kolemjdoucí, že je mu špatně, pak náhle kolaps, zvracel, bezvědomí, viditelné lapavé dechy. Kolemjdoucí volají ZZS a na tísňové lince 155 za asistence dispečera ZOS, který je instruuje, zahajují laickou KPR. Dispečer ZOS přebírá správnou adresu místa události, ověřuje stav pacienta a vysílá patřičnou výjezdovou skupinu v tomto případě RLP. Ponechává si volající na telefonu až do příjezdu výjezdové skupiny na místo události a řádně jej instruuje v TANR. Při příjezdu výjezdové skupiny RLP na místo události pacient leží venku na parkovišti. Kolemjdoucí provádějí laickou KPR. Výjezdová skupina RLP přebírá laickou KPR, ověřuje NZO a pokračuje v rozšířené KPR dle Guidelines 2010. U pacienta viditelné lapavé dechy. Na monitoru (Lifepak 15) 39 vstupní srdeční rytmus fibrilace komor. Po defibrilaci elektrickým výbojem srdeční rytmus přechází do asystolie a následně do PEA. Výjezdová skupina RLP pokračuje v rozšířené KPR. Při analýze srdečního rytmu zjištěna opakovaná fibrilace komor. Po druhé defibrilaci elektrickým výbojem srdeční rytmus sinusový. Rozšířená KPR dle Guidelines 2010 probíhala 33 minut, pacient po resuscitaci se spontánně probouzí, musí být tlumen medikací a je transportován do zdravotnického zařízení. Předpokladem NZO byla masivní plicní embolie. Pacient je propuštěn ze zdravotnického zařízení bez neurologického deficitu. 6.2 Analýza dat Hlavním cílem byla analýza dat poskytnutá ZZS Ústeckého kraje a to konkrétně na úspěšnost KPR za využití TANR vedená dispečerem ZOS Ústeckého kraje. K dispozici byla data z průběhu tří let (rok 2011, 2012 a 2013). Pracovali jsme se záznamy resuscitací poskytnuté z databáze ZZS Ústeckého kraje na výjezdovém stanovišti v Ústí nad Labem. Byli to veškeré zahájené resuscitace bez rozlišení etiologie a typu výjezdové skupiny. Sledovali jsme různé ukazatele, jako je např. pohlaví pacienta, stáří pacienta, příčina NZO, jestli byla NZO spatřena svědkem, kde se NZO vyskytla, úvodní srdeční rytmus, užití defibrilace, primární přežití, užití řízené hypotermie a sekundární přežití. 40 6.3 KPR za rok 2011 Celkový počet 128 resuscitací za rok 2011. Tabulka1 pohlaví pacienta z celkového počtu resuscitací za rok 2011 Pohlaví počet počet [%] Muži 83 65 Ženy 45 35 Zdroj: vlastní, 2015, Graf 1 pohlaví pacienta z celkového počtu resuscitací za rok 2011 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 128 resuscitací za rok 2011 bylo vyšší počet mužů: 83 (65 %) případů než žen: 45 (35 %) případů. 65% 35% Pohlaví pacienta Muži 65 % Ženy 35 % 41 Tabulka 2 stáří pacienta z celkového počtu resuscitací za rok 2011 Stáří pacienta počet počet [%] 0 až 3 roky 0 0 4 až 15 let 1 1 16 až 40 let 8 6 41 až 60 let 26 20 Nad 60 let 93 73 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 2 stáří pacienta z celkového počtu resuscitací za rok 2011 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 128 resuscitací za rok 2011 bylo nejvyšší počet pacientů nad 60 let: 93 (73 %) případů, následně do 60 let: 26 (20 %) případů, pak dále do 40 let: 8 (6 %) případů, do 15 let: 1 zaokrouhleně (1%) případ, u dětí od 0 až 3 roky se nevyskytla žádná NZO. 0% 1% 6% 20% 73% Stáří pacienta 0 až 3 roky 0 % 4 až 15 let 1 % 16 až 40 let 6 % 41 až 60 let 20 % nad 60 let 73 % 42 Tabulka 3 příčina NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2011 Příčina NZO počet počet [%] Kardiální 92 72 Hypoxická 20 16 Jiná 16 12 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 3 příčina NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2011 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 128 resuscitací za rok 2011 byla nejčastější příčina NZO kardiální 92 (72 %) případů, následně příčina hypoxická 20 (16 %) případů a jiné příčiny 16 (12 %) případů, které jsou například traumata a cévní mozkové příhody. 72% 16% 12% Příčina NZO Kardiální 72 % Hypoxická 16 % Jiná 12 % 43 Tabulka 4 NZO byla spatřena z celkového počtu resuscitací za rok 2011 NZO byla spatřena počet počet [%] Ano 67 52 Ne 55 43 Během ošetření 6 5 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 4 NZO byla spatřena z celkového počtu resuscitací za rok 2011 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 128 resuscitací za rok 2011 byla NZO spatřena svědkem v 67 (52 %) případech ano, nebyla spatřena v 55 (43 %) případů a 6 (5 %) případů byla NZO spatřena během ošetření. 52%43% 5% NZO byla spatřena Ano 52 % Ne 43 % Během ošetření 5 % 44 Tabulka 5 užití TANR z celkového počtu resuscitací za rok 2011 Užití TANR počet počet [%] Ano 99 77 Ne 29 23 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 5 užití TANR z celkového počtu resuscitací za rok 2011 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 128 resuscitací za rok 2011 byla použita TANR v 99 (77 %) případů, ve 29 (23 %) případů TANR použita nebyla z důvodů například nespolupracující volající, neochota nebo volající není na místě. 77% 23% Užití TANR Ano 77% Ne 23 % 45 Tabulka 6 kde se NZO vyskytla z celkového počtu resuscitací za rok 2011 Kde se NZO vyskytla počet počet [%] Doma 80 62 Na ulici 20 16 Zdravotní zařízení 13 10 Jinde 15 12 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 6 kde se NZO vyskytla z celkového počtu resuscitací za rok 2011 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 128 resuscitací za rok 2011 se náhlá zástava nejčastěji vyskytla doma 80 (62 %) případů, na ulici 20 (16 %) případů, ve zdravotnickém zařízení 13 (10 %) případů a jinde např. v zaměstnání nebo při dopravní nehodě ve vozidle 15 (12 %) případů. 62% 16% 10% 12% Kde se NZO vyskytla Doma 62 % Na ulici 16 % Zdravotní zařízení10 % Jinde 12% 46 Tabulka 7 úvodní srdeční rytmus při NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2011 Úvodní srdeční rytmus při NZO počet počet [%] Asystolie 89 69 Fibrilace komor 24 19 PEA 15 12 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 7 úvodní srdeční rytmus při NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2011 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 128 resuscitací za rok 2011 je nejčastěji úvodním srdečním rytmem asystolie 89 (69 %) případů, fibrilace komor 24 (19 %) případů a PEA (bezpulzová elektrická aktivita) 15 (12 %) případů 69% 19% 12% Úvodní srdeční rytmus při NZO Asystolie 69 % Fibrilace komor 19 % PEA 12 % 47 Tabulka 8 užití defibrilace při NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2011 Užití defibrilace při NZO počet počet [%] Ano 38 30 Ne 90 70 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 8 užití defibrilace při NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2011 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 128 resuscitací za rok 2011 byla užita defibrilace u 38 (30 %) případů NZO, nepoužita defibrilace byla u 90 (70 %) případů NZO. 30% 70% Užití defibrilace při NZO Ano 30 % Ne 70 % 48 Tabulka 9 primární přežití NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2011 Primární přežití NZO počet počet [%] Ano 35 27 Ne 93 73 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 9 primární přežití NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2011 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 128 resuscitací za rok 2011 bylo primární přežití NZO 35 (27 %) případů, návrat spontánního oběhu se nezdařilo u 93 (73 %) případů. 27% 73% Primární přežití NZO Ano 27 % Ne 73 % 49 Tabulka 10 užití řízené hypotermie z celkového počtu primárních přežití za rok 2011 Užití řízené hypotermie počet počet [%] Ano 16 46 Ne 19 54 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 10 užití řízené hypotermie z celkového počtu primárních přežití za rok 2011 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 35 případů primárního přežití za rok 2011 byla užita řízená hypotermie u 16 (46 %) případů, nepoužita byla u 19 (54 %) případů. 46% 54% Užití hypotermie Ano 46 % Ne 54 % 50 Tabulka 11 sekundární přežití NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2011 Sekundární přežití NZO ze 128 resuscitací za rok 2011 počet počet [%] Ano 15 12 Ne 113 88 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 11 sekundární přežití NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2011 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 128 resuscitací za rok 2011 bylo sekundárních přežití 15 (12 %) případů. Sekundárním přežitím se rozumí, kdy pacient do 30 dnů po příhodě dosáhne 1 až 2 stupně CPC skóre (Cerebral Performance Categories). 12% 88% Sekudární přežití NZO Ano 12 % Ne 88 % 51 6.4 KPR za rok 2012 Celkový počet 130 resuscitací za rok 2012. Tabulka 12 pohlaví pacienta z celkového počtu resuscitací za rok 2012 Pohlaví počet počet [%] Muži 92 71 Ženy 38 29 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 12 pohlaví pacienta z celkového počtu resuscitací za rok 2012 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 130 resuscitací za rok 2012 bylo vyšší počet mužů: 92 (71 %) případů než žen: 38 (29 %) případů. 71% 29% Pohlaví pacienta Muži 71 % Ženy 29 % 52 Tabulka 13 stáří pacienta z celkového počtu resuscitací za rok 2012 Stáří pacienta počet počet [%] 0 až 3 roky 3 1 4 až 15 let 4 3 16 až 40 let 10 8 41 až 60 let 28 22 Nad 60 let 86 66 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 13 stáří pacienta z celkového počtu resuscitací za rok 2012 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 130 resuscitací za rok 2012 bylo nejvyšší počet pacientů nad 60 let: 86 (66 %) případů, následně do 60 let: 28 (22 %) případů, pak dále do 40 let: 10 (8 %) případů, do 15 let: 4 (3 %) případů, u dětí od 0 až 3 roky se vyskytly 3 (1%) případy. 1% 3% 8% 22% 66% Stáří pacienta 0 až 3 roky 1 % 4 až 15 let 3 % 16 až 40 let 8 % 41 až 60 let 22 % nad 60 let 66 % 53 Tabulka 14 příčina NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2012 Příčina NZO počet počet [%] Kardiální 89 68 Hypoxická 15 12 Jiná 26 20 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 14 příčina NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2012 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 130 resuscitací za rok 2012 byla nejčastější příčina NZO kardiální 89 (72 %) případů, následně příčina hypoxická 15 (12 %) případů a jiné příčiny 26 (20 %) případů, které jsou například traumata a cévní mozkové příhody. 68% 12% 20% Příčina NZO Kardiální 68 % Hypoxická 12 % Jiná 20 % 54 Tabulka 15 NZO byla spatřena z celkového počtu resuscitací za rok 2012 NZO byla spatřena počet počet [%] Ano 73 56 Ne 47 36 Během ošetření 10 8 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 15 NZO byla spatřena z celkového počtu resuscitací za rok 2012 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 130 resuscitací za rok 2012 byla NZO spatřena svědkem v 73 (56 %) případech ano, nebyla spatřena v 47 (36 %) případů a 10 (8 %) případů byla NZO spatřena během ošetření. 56% 36% 8% NZO byla spatřena Ano 56 % Ne 36 % Během ošetření 8 % 55 Tabulka 16 užití TANR z celkového počtu resuscitací za rok 2012 Užití TANR počet počet [%] Ano 89 68 Ne 41 32 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 16 užití TANR z celkového počtu resuscitací za rok 2012 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 130 resuscitací za rok 2012 byla použita TANR v 89 (68 %) případů, ve 41 (32 %) případů TANR použita nebyla z důvodů například nespolupracující volající, neochota nebo volající není na místě. 68% 32% Užití TANR Ano 68 % Ne 32 % 56 Tabulka 17 kde se NZO vyskytla z celkového počtu resuscitací za rok 2012 Kde se NZO vyskytla počet počet [%] Doma 67 52 Na ulici 23 17 Zdravotní zařízení 15 12 Jinde 25 19 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 17 kde se NZO vyskytla z celkového počtu resuscitací za rok 2012 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 130 resuscitací za rok 2012 se náhlá zástava nejčastěji vyskytla doma 67 (52 %) případů, na ulici 23 (17 %) případů, ve zdravotnickém zařízení 15 (12 %) případů a jinde např. v zaměstnání nebo při dopravní nehodě ve vozidle 25 (19 %) případů. 52% 17% 12% 19% Kde se NZO vyskytla Doma 52 % Na ulici 17 % Zdravotní zařízení 12 % Jinde 19 % 57 Tabulka 18 úvodní srdeční rytmus při NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2012 Úvodní srdeční rytmus při NZO počet počet [%] Asystolie 76 58 Fibrilace komor 30 23 PEA 24 19 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 18 úvodní srdeční rytmus při NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2012 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 130 resuscitací za rok 2012 je nejčastěji úvodním srdečním rytmem asystolie 76 (58 %) případů, fibrilace komor 30 (23 %) případů a PEA (bezpulzová elektrická aktivita) 24 (19 %) případů. 58%23% 19% Úvodní srdeční rytmus při NZO Asystolie 58 % Fibrilace komor 23 % PEA 19 % 58 Tabulka 19 užití defibrilace při NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2011 Užití defibrilace při NZO počet počet [%] Ano 40 31 Ne 90 69 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 19 užití defibrilace při NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2012 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 130 resuscitací za rok 2012 byla užita defibrilace u 40 (31 %) případů NZO, nepoužita defibrilace byla u 90 (69 %) případů NZO. 31% 69% Užití defibrilace při NZO Ano 31 % Ne 69 % 59 Tabulka 20 primární přežití NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2012 Primární přežití NZO počet počet [%] Ano 39 30 Ne 91 70 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 20 primární přežití NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2012 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 130 resuscitací za rok 2012 bylo primární přežití NZO 39 (30 %) případů, návrat spontánního oběhu se nezdařilo u 91 (70 %) případů. 30% 70% Primární přežití NZO Ano 30 % Ne 70 % 60 Tabulka 21 užití řízené hypotermie z celkového počtu primárních přežití za rok 2011 Užití řízené hypotermie počet počet [%] Ano 13 33 Ne 26 67 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 21 užití řízené hypotermie z celkového počtu primárních přežití za rok 2012 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 39 případů primárního přežití za rok 2012 byla užita řízená hypotermie u 13 (33 %) případů, nepoužita byla u 26 (67 %) případů. 33% 67% Užití řízené hypotermie Ano 33 % Ne 67 % 61 Tabulka 22 sekundární přežití NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2012 Sekundární přežití NZO ze 130 resuscitací za rok 2012 počet počet [%] Ano 12 9 Ne 118 91 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 22 sekundární přežití NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2012 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 130 resuscitací za rok 2012 bylo sekundárních přežití 12 (9 %) případů. Sekundárním přežitím se rozumí, kdy pacient do 30 dnů po příhodě dosáhne 1 až 2 stupně CPC skóre (Cerebral Performance Categories). 9% 91% Sekudární přežití NZO Ano 9 % Ne 91 % 62 6.5 KPR za rok 2013 Celkový počet 133 resuscitací za rok 2013. Tabulka 23 pohlaví pacienta z celkového počtu resuscitací za rok 2013 Pohlaví počet počet [%] Muži 85 64 Ženy 48 36 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 23 pohlaví pacienta z celkového počtu resuscitací za rok 2013 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 133 resuscitací za rok 2013 bylo vyšší počet mužů: 85 (64 %) případů než žen: 48 (36 %) případů. 64% 36% Pohlaví pacienta Muži 64 % Ženy 36 % 63 Tabulka 24 stáří pacienta z celkového počtu resuscitací za rok 2013 Stáří pacienta počet počet [%] 0 až 3 roky 1 1 4 až 15 let 3 2 16 až 40 let 5 4 41 až 60 let 31 23 Nad 60 let 93 69 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 24 stáří pacienta z celkového počtu resuscitací za rok 2013 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 133 resuscitací za rok 2013 bylo nejvyšší počet pacientů nad 60 let: 93 (70 %) případů, následně do 60 let: 31 (23 %) případů, pak dále do 40 let: 5 (4 %) případů, do 15 let: 3 (2 %) případů, u dětí od 0 až 3 roky se vyskytl 1 případ zaokrouhleně (1%). 1% 3% 4% 23% 69% Stáří pacienta 0 až 3 roky 1 % 4 až 15 let 2 % 16 až 40 let 4 % 41 až 60 let 23 % nad 60 let 69 % 64 Tabulka 25 příčina NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2013 Příčina NZO počet počet [%] Kardiální 93 70 Hypoxická 10 8 Jiná 30 22 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 25 příčina NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2013 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 133 resuscitací za rok 2013 byla nejčastější příčina NZO kardiální 93 (70 %) případů, následně příčiny jiné 30 (22 %) případů jako jsou traumata a cévní mozkové příhody a hypoxická 10 (8 %) případů. 70% 8% 22% Příčina NZO Kardiální 70 % Hypoxická 8 % Jiná 22 % 65 Tabulka 26 NZO byla spatřena z celkového počtu resuscitací za rok 2013 NZO byla spatřena počet počet [%] Ano 67 50 Ne 53 40 Během ošetření 13 10 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 26 NZO byla spatřena z celkového počtu resuscitací za rok 2013 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 133 resuscitací za rok 2013 byla NZO spatřena svědkem v 67 (50 %) případech ano, nebyla spatřena v 53 (40 %) případů a 13 (10 %) případů byla NZO spatřena během ošetření. 50% 40% 10% NZO byla spatřena Ano 50 % Ne 40 % Během ošetření 10 % 66 Tabulka 27 užití TANR z celkového počtu resuscitací za rok 2013 Užití TANR počet počet [%] Ano 87 65 Ne 46 35 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 27 užití TANR z celkového počtu resuscitací za rok 2013 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 133 resuscitací za rok 2013 byla použita TANR v 87 (65 %) případů, ve 46 (35 %) případů TANR použita nebyla z důvodu například nespolupracující volající, neochota nebo volající není na místě. 65% 35% Užití TANR Ano 65 % Ne 35 % 67 Tabulka 28 kde se NZO vyskytla z celkového počtu resuscitací za rok 2013 Kde se NZO vyskytla počet počet [%] Doma 80 60 Na ulici 25 19 Zdravotní zařízení 15 11 Jinde 13 10 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 28 kde se NZO vyskytla z celkového počtu resuscitací za rok 2013 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 133 resuscitací za rok 2013 se náhlá zástava nejčastěji vyskytla doma 80 (60 %) případů, na ulici 25 (19 %) případů, ve zdravotnickém zařízení 15 (11 %) případů a jinde např. v zaměstnání nebo při dopravní nehodě ve vozidle 13 (10 %) případů. 60%19% 11% 10% Kde se NZO vyskytla Doma 60 % Na ulici 19 % Zdravotní zařízení 11 % Jinde 10 % 68 Tabulka 29 úvodní srdeční rytmus při NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2013 Úvodní srdeční rytmus při NZO počet počet [%] Asystolie 79 59 Fibrilace komor 39 30 PEA 15 11 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 29 úvodní srdeční rytmus při NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2013 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 133 resuscitací za rok 2013 je nejčastěji úvodním srdečním rytmem asystolie 79 (59 %) případů, fibrilace komor 39 (30 %) případů a PEA (bezpulzová elektrická aktivita) 15 (11 %) případů. 59% 30% 11% Úvodní srdeční rytmus při NZO Asystolie 59 % Komorová fibrilace 30 % PEA 11 % 69 Tabulka 30 užití defibrilace při NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2013 Užití defibrilace při NZO počet počet [%] Ano 41 31 Ne 92 69 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 30 užití defibrilace při NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2013 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 133 resuscitací za rok 2013 byla užita defibrilace u 41 (31 %) případů NZO, nepoužita defibrilace byla u 92 (69 %) případů NZO. 31% 69% Užití defibrilace při NZO Ano 31 % Ne 69 % 70 Tabulka 31 primární přežití NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2013 Primární přežití NZO počet počet [%] Ano 50 38 Ne 83 62 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 31 primární přežití NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2013 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 133 resuscitací za rok 2013 bylo primární přežití NZO 50 (38 %) případů, návrat spontánního oběhu se nezdařilo u 83 (62 %) případů. 38% 62% Primární přežití NZO Ano 38 % Ne 62 % 71 Tabulka 32 užití řízené hypotermie z celkového počtu primárních přežití za rok 2013 Užití řízené hypotermie počet počet [%] Ano 21 42 Ne 29 58 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 32 užití řízené hypotermie z celkového počtu primárních přežití za rok 2013 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 50 případů primárního přežití za rok 2013 byla užita řízená hypotermie u 21 (42 %) případů, nepoužita byla u 29 (58 %) případů. 42% 58% Užití řízené hypotermie Ano 42 % Ne 58 % 72 Tabulka 33 sekundární přežití NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2013 Sekundární přežití NZO ze 133 resuscitací za rok 2013 počet počet [%] Ano 10 7 Ne 123 93 Zdroj: vlastní, 2015 Graf 33 sekundární přežití NZO z celkového počtu resuscitací za rok 2013 Zdroj: vlastní, 2015 Z celkového počtu 133 resuscitací za rok 2013 bylo sekundárních přežití 10 (7 %) případů. Sekundárním přežitím se rozumí, kdy pacient do 30 dnů po příhodě dosáhne 1 až 2 stupně CPC skóre (Cerebral Performance Categories). 7% 93% Sekudární přežití NZO Ano 7 % Ne 93 % 73 6.6 Diskuse, doporučení pro praxi Hlavním cílem této bakalářské bylo přiblížit a ozřejmit činnost krajského zdravotnického operačního střediska záchranné služby Ústeckého kraje. Kromě obecné roviny příjmu tísňového volání a dalších běžných činností nejen operátorů, ale i dispečerů jsme se více zaměřili na problematiku TANR, a to konkrétně na úspěšnost KPR právě za využití TANR. K dispozici jsme měli data z průběhu tří let (rok 2011, 2012 a 2013). Celkový počet resuscitací se výrazně neliší. V roce 2011 bylo na území města Ústí nad Labem provedeno 128 resuscitací, v roce 2012 - 130 resuscitací a v následujícím roce proběhlo celkem 133 resuscitací. Ve všech letech převažovalo mužské pohlaví, stejně tak dominuje i stáří pacienta přes 60 let (ve více jak 69 % napříč všemi sledovanými roky). Naopak u dětí do 15 let jsme zaznamenali pouze 12 případů za celé tři roky a dokonce v roce 2011 se ve věkové kategorii do 3 let nevyskytla žádná NZO. Pokud se zaměříme na příčiny NZO, jednoznačně převažují příčiny kardiální a to až v 70 % případů. Dále se objevují hypoxické zástavy oběhu, nicméně více se spíše setkáváme s jinými příčinami, kterými mohou být například traumata či cévní mozkové příhody. Více jak polovina NZO byla spatřena svědkem a to během všech tří sledovaných let, což hraje významnou pozitivní roli pro záchranu života a následné přežití. TANR byla použita v roce 2011 u 99 případů (77 %), v roce 2012 číslo kleslo na 89 případů (68%) a v roce 2013 opět kleslo a to na 87 případů (65%). Tento pokles nás možná zarazí, ale je potřeba si uvědomit, že ne vždy a všude lze TANR využít. Často se setkáváme s nespolupracujícími volajícími či neochotou, v extrémních případech volající ani není na místě události fyzicky přítomen (tzv. volání „z třetí ruky“). Některé faktory bohužel nejsme schopni ovlivnit, nicméně měli bychom se aktivně zaměřit na edukaci laické veřejnosti, zejména dostat lidem do povědomí, že kvalitní masáž poskytnutá bezprostředně svědky události jednoznačně zvyšuje šance na přežití. Další námi sledovanou položkou je místo, kde se NZO vyskytla. Ve více jak polovině případů k zástavě oběhu došlo doma, méně často pak na ulici či ve zdravotnickém zařízení. Zajímavou skupinu tvoří NZO ve vozidle při dopravní nehodě či v zaměstnání. Nejvíce těchto atypických situací se vyskytlo v roce 2012 a to konkrétně 25 případů (19 %). 74 Zajímavá jsou data týkající se úvodního srdečního rytmu při NZO. Převažuje asystolie (kolem 60 % případů) a to v průběhu všech námi sledovaných tří let. Následuje komorová fibrilace a nejméně častým vstupním rytmem byla PEA, která se objevila nejčastěji v roce 2012 a to konkrétně u 24 případů (19 %). Další sledovaná položka úzce souvisí se vstupním srdečním rytmem a to sice užití včasné defibrilace. Z čísel uvedených v předchozí sledované položce se lze snadno domnívat, že defibrilace není tak hojně využívaná, jak by se na první pohled mohlo zdát. Během všech tří sledovaných let byla využita pouze u 38 případů (30 %). S nadsázkou se dá říci, že čísla týkající se primárního přežití korelují s užitím včasné defibrilace. V roce 2011 jsme zaznamenali 35 primárně přeživších (27 %), v roce 2012 - 39 primárně přeživších (30 %) a v roce 2013 primárně přežilo 50 pacientů (38 %). Zajímavý pokles jsme zaznamenali u sekundárního přežití NZO. Zatím co v roce 2011 se jednalo o 15 případů (12 %), v roce 2012 sekundární přežití pokleslo na 12 případů (9 %) a v roce 2013 dokonce 10 případů (7 %). Sekundárním přežitím se rozumí, kdy pacient do 30 dnů po příhodě dosáhne 1 až 2 stupně CPC skóre (Cerebral Performance Categories). Poslední námi sledovanou položkou je užití řízené hypotermie. Přesto, že nemá jednoznačně prokázaný přínosný efekt, snažíme se, a to zejména u mladých pacientů, tuto metodu využívat. Nicméně dlouhodobý trend je spíše klesající. V roce 2011 byla užita v 46 % případů, v roce 2013 užití kleslo na 42 % případů. A v roce 2012 byla využita pouze ve 33 % případů. Co říci závěrem? Z našich dat jednoznačně vyplývá, že v poskytování TANR jsou jisté rezervy. Zásadní problém spatřuji v nedostatečném vzdělání a vzdělávání laické veřejnosti. Určitě každý jedinec by měl být ochoten a schopen poskytnout laickou resuscitaci, i bez ohledu na skutečnost, že mu to ukládá zákon. Lidská lhostejnost, nezájem a obava z možných negativních následků by zde opravdu měly být v dalekém pozadí, protože každý z nás by si měl uvědomit, že se může dostat do situace, kdy bude pomoc potřebovat on sám nebo někdo blízký. V poskytnutí základní první pomoci hraje velmi důležitou roli „pouhá“ snaha chtít pomoci. Proto by právě ona tolikrát vyzdvihovaná spolupráce s operátory záchranné služby, týkající se resuscitace a záchrany lidského života, mohla být v kladném smyslu cestou k jakési drobné „převýchově“ laické veřejnosti v této problematice. Vztah k lidem se naučit nedá, první pomoc ovšem ano. Proto bychom závěrem rádi citovali název příručky Dr. Fraňka, který výstižně mluví za vše: "První pomoc nejsou žádné čáry, ale dokáže zázraky." 75 Doporučení pro praxi Z uvedených zjištění bychom rádi definovali doporučení pro praxi. Domníváme se, že vzhledem k výsledkům našeho šetření by problematika TANR měla být důkladně a opakovaně proškolována s praktickým nácvikem profesionálních dispečerů ZOS v rámci interního školícího centra dané záchranné služby. Tak i základy laické neodkladné resuscitace by měla být součástí výuky již na základních školách, a to formou povinné výuky a ne pouze zájmových zdravotnických kroužků. Vhodnou metodou by byl určitě praktický nácvik vedený profesionálním zdravotnickým záchranářem, který je nejlépe zkušený v této oblasti a může poskytnout cenné rady a zajímavé informace ze své praxe. Proč upřednostnit praktický nácvik před přednáškou? Z vlastní zkušenosti víme, že co si člověk zkusí, lépe se naučí a déle si pamatuje. Další proškolování by mělo probíhat u dospělé populace stejným způsobem teoretická přednáška a hned s praktickým nácvikem. Povinností každého zaměstnavatele je proškolit své zaměstnance v bezpečnosti práce tak proč nezařadit do těchto školení první pomoc a poskytnutí laické neodkladné resuscitace. Není problém kontaktovat nejbližší středisko zdravotnické záchranné služby a domluvit si odbornou přednášku profesionálních záchranářů s názornou a praktickou ukázkou. Velký vliv na obyvatelstvo v dnešní době mají media. Zde by se dalo zvýšit a důkladně vzdělávat laickou veřejnost v poskytnutí první pomoci při zjištěné náhlé zástavě oběhu a hlavně jak postupovat a komunikovat na tísňové lince 155 s dispečerem zdravotnického operačního střediska. 76 ZÁVĚR Cílem bakalářské práce bylo přiblížit a ozřejmit činnost krajského zdravotnického operačního střediska záchranné služby Ústeckého kraje. Kromě obecné roviny příjmu tísňového volání a dalších běžných činností nejen operátorů ale i dispečerů byla práce více zaměřena na problematiku TANR, a to konkrétně na úspěšnost KPR právě za využití TANR. V rámci Ústeckého kraje od června roku 2014 funguje v nepřetržitém provozu moderní, jednotné krajské zdravotnické operační středisko se sídlem v Ústí nad Labem, které řídí výjezdové stanoviště v celém Ústeckém kraji. Zdravotnické operační středisko je jedním z nejdůležitějších článků zdravotnické záchranné služby už jen proto, že zde dochází k prvnímu kontaktu s člověkem v tísni. Dispečeři jsou stejní profesionálové jako záchranáři v terénu a procházejí pečlivým proškolením v přednemocniční neodkladné péči. Po telefonické komunikaci posuzují a vyhodnocují závažnost situace a zdravotní stav pacienta. Zvládají náročné hovory a radí jak poskytnout první pomoc ještě před příjezdem záchranné služby a v případě potřeby vedou telefonicky asistovanou neodkladnou resuscitaci. Hlavním cílem bakalářské práce byla analýza poskytnutých dat za určité období. Pracováno bylo se záznamy resuscitací poskytnuté z databáze ZZS Ústeckého kraje na výjezdovém stanovišti v Ústí nad Labem. Byli to veškeré zahájené resuscitace bez rozlišení etiologie a typu výjezdové skupiny. Sledovány byly různé ukazatele, jako je např. pohlaví pacienta, stáří pacienta, příčina NZO, jestli byla NZO spatřena svědkem, kde se NZO vyskytla, úvodní srdeční rytmus, užití defibrilace, primární přežití, užití řízené hypotermie a sekundární přežití. Celkový počet resuscitací se za sledované období výrazně nelišil. V roce 2011 bylo na území města Ústí nad Labem provedeno 128 resuscitací, v roce 2012 - 130 resuscitací a v následujícím roce proběhlo celkem 133 resuscitací. TANR byla použita v roce 2011 u 99 případů (77 %), v roce 2012 číslo kleslo na 89 případů (68%) a v roce 2013 opět kleslo a to na 87 případů (65%). Zjištěn byl viditelný pokles těchto případů, ale ne vždy a všude lze TANR využít. Některé faktory jsou těžko ovlivnitelné, nicméně z výsledků této práce vyplývá, že aktivní vzdělávání a edukace laické veřejnosti v oblasti neodkladné resuscitace by mělo být jedno z hlavních priorit. Dále je nutné ozřejmit, že kvalitní masáž hrudníku poskytnutá 77 bezprostředně svědky události jednoznačně zvyšuje šance na přežití. Dalším z hlavních cílů této práce bylo zjištění úspěšnost kardiopulmonální resuscitace za určité období. Z výsledků analýzy vyplývá, že v roce 2011 bylo zaznamenáno 35 primárních přeživších (27 %), v roce 2012 - 39 primárně přeživších (30 %) a v roce 2013 primárně přežilo 50 pacientů (38 %). Zajímavý pokles byl viditelný u sekundárního přežití NZO. Zatím co v roce 2011 se jednalo o 15 případů (12 %), v roce 2012 sekundární přežití pokleslo na 12 případů (9 %) a v roce 2013 dokonce 10 případů (7 %). Můžeme se domnívat, že práce splnila svůj cíl a poskytla podnětné informace o úspěšnosti kardiopulmonální resuscitace právě na podkladě TANR. Do budoucna by bylo nepochybně dobré, aby problematika TANR byla důkladně a opakovaně proškolována s praktickým nácvikem profesionálních dispečerů ZOS v rámci interních školících center dané záchranné služby. Tak i osvěta veřejnosti o poskytnutí laické resuscitace. 78 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJE INFORMACÍ BYDŽOVSKÝ, J. Akutní stavy v kontextu. 1. vyd. Praha: Triton, 2008. 456 s. ISBN 978-80-7254-815-6. CLAWSON, J. J. DERNOCOEUR. K. B. Principles of emergency medical dispatch. 2nd ed. Salt Lake City, Utah: Priority Press, c1998, xxii, 680 p. ISBN 09-658-8901-7. ČEPICKÁ, B. ŠIMEK, J. Psychologický a etický rozměr práce operačního střediska. 1. vyd. Kladno: ÚSZS SK, 2008. 126 s. ISBN 978-80-904018-0-8. DOBIÁŠ, V. et al. Prednemocničná urgentná medicína. 2. vyd. Martin: Osveta, 2012. 734 s. ISBN 978-80-8063-387-5. DRÁBKOVÁ, J. Akutní stavy v první línii. Praha: Grada, 1997. 330 s. ISBN 978-80- 7169-238-6. FRANĚK, O. Manuál dispečera. 6. Vyd. Praha: s. n., 2012. 246 s. ISBN 978-80-254- 5910-2. FRANĚK, O. SUKUPOVÁ, P. První pomoc nejsou žádné čáry, ale dokáže zázraky. 1. vyd. Ondřej Franěk, 2012. 21 s. ISBN 978-80-254-5911-9. Kolektiv. ÚZ 961 Zdravotní služby. Ostrava: Sagit, 2013. 240 s. ISBN 978-80-7208- 986-4. POKORNÝ, J. Lékařská první pomoc. 2. vyd. Praha: Galén, 2010. 474 s. ISBN 978-80- 7262-322-8. POKORNÝ, J. et al. Urgentní medicína. 1. vyd. Praha: Galén, 2004. 547 s. ISBN 80- 7262-259-5. 79 REMEŠ, R. TRNOVSKÁ, S. et al. Praktická příručka přednemocniční urgentní medicíny. 1. vyd. Praha: Grada, 2013. 240 s. ISBN 978-80-247-4530-5. ŠEBLOVÁ, J. KNOR, J. Urgentní medicína v klinické praxi lékaře. 1. vyd. Praha: Grada, 2013. 416 s. ISBN 978-80-247-4434-6. ŠTĚTINA, J. et al. Zdravotnitví a integrovaný záchraný systém při hromadných neštěstích a katastrofách. 1. vyd. Praha: Grada, 2014. 584 s. ISBN 978-80-247-4578-7. ČLS JEP - SPOL. UMMK. ČLS JEP - spol. UMMK: doporučené postupy: Indikační kritéria pro nasazení LZS [online]. Creative Commons, 2015 [cit. 2015-03-17]. Dostupné z: http://www.urgmed.cz/postupy/2013_lzs.pdf ČLS JEP - SPOL. UMMK. ČLS JEP - spol. UMMK: doporučené postupy: Telefonicky asistovaná první pomoc [online]. Creative Commons, 2015 [cit. 2015-03-17]. Dostupné z: http://www.urgmed.cz/postupy/2013_lzs.pdf NÁRODNÍ REGISTR AED. Národní registr AED: Ústecký kraj [online]. 2014 [cit. 2015-03-17]. Dostupné z: http://www.narodniregistr-aed.estranky.cz/clanky/ustecky- kraj.html PER4MANCE. PER4MANCE: SOS informační systém ZZS [online]. 2015 [cit. 2015- 01-17]. Dostupné z: http://www.per4mance.cz/vyvoj/sos.php RAPANT, P. Úvod do grafických informačních systémů. Ostrava: VŠB – TU Ostrava, Fakulta Hornicko-geologická, Institut ekonomiky a systémů řízení oddělení GIS, 2002. [online]. [cit. 2014-12-05]. Dostupné z: http://gis.vsb.cz/dokumenty/ugis ZDRAVOTNICKÁ ZÁCHRANNÁ SLUŽBA ÚSTECKÉHO KRAJE, p.o. Zdravotnická záchranná služba Ústeckého kraje, p.o.: o nás: historie [online]. GRAWEPRO, 2014 [cit. 2015-03-15]. Dostupné z: http://www.zzsuk.cz/page/about-us ZDRAVOTNICKÁ ZÁCHRANNÁ SLUŽBA ÚSTECKÉHO KRAJE, p.o. Zdravotnická záchranná služba Ústeckého kraje, p.o.: o nás: základní informace 80 [online]. GRAWEPRO, 2014 [cit. 2015-03-15]. Dostupné z: http://www.zzsuk.cz/page/basic-info# ZDRAVOTNICKÁ ZÁCHRANNÁ SLUŽBA ÚSTECKÉHO KRAJE, p.o. Zdravotnická záchranná služba Ústeckého kraje, p.o.: složky ZZS: ZOS [online]. GRAWEPRO, 2014 [cit. 2015-03-15]. Dostupné z: http://www.zzsuk.cz/page/basic- info# PŘÍLOHY Příloha A – Protokol NZO – hypotermie Příloha B – CPC skóre (Cerebral Performance Categories) Příloha C - Fotografie Příloha D – Obrázek č. I Příloha E – Obrázek č. II, č. III. č. IV Příloha F - Rešerže Příloha A Protokol NZO – hypotermie, který se vyplňuje po resuscitaci Příloha B CPC skóre (Cerebral Performance Categories)  1 st. Při vědomí, normální neurologické funkce nebo lehké poruchy  2 st. Při vědomí, středně závažné neurologické postižení  3 st. Při vědomí, závažné neurologické postižení  4 st. Koma nebo perzistující vegetativní stav  5 st. Smrt mozku nebo smrt z jiných příčin Příloha C Dispečerské pracoviště ZOS Zdroj: foto vlastní, 2015 Příloha D Dispečerský program SOS informační systém Obrázek č. I: Dispečerský program SOS informační systém 2015, dostupné z: http://www.per4mance.cz/vyvoj/img/sos3.gif Příloha E Pomocná kritéria při stanovení stupně naléhavosti v dispočerském programu Obrázek č. II: Pomocná kritéria 2015, zdroj: ZZS Ústeckého kraje, 2015 Obrázek č. III: Pomocná kritéria 2015, zdroj: ZZS Ústeckého kraje, 2015 Obrázek č. IV: Pomocná kritéria 2015, zdroj: ZZS Ústeckého kraje, 2015 Příloha F – Rešerže ZDRAVOTNICKÉ OPERAČNÍ STŘEDISKO ÚSTECKÉHO KRAJE A ÚSPĚŠNOST KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACE NA PODKLADĚ TELEFONICKY ASISTOVANÉ NEODKLADNÉ RESUSCITACE Jan Rovenský Jazykové vymezení: čeština, angličtina Klíčová slova: zdravotnické operační středisko - medical operations centre, záchranná služba - ambulance service, dispečer zdravotnického operačního střediska - emergency medical dispatcher, telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace telephone-assisted cardiopulmonary resuscitation, resuscitace - resuscitation Časové vymezení: 2005-2015 Druhy dokumentů: vysokoškolské práce, knihy, články a příspěvky ve sborníku, elektronické zdroje Počet záznamů: 55 (monografie: 23, články a příspěvky ve sborníku: 22, vysokoškolské práce: 2, elektronické zdroje: 8) Použitý citační styl: Harvardský, ČSN ISO 690-2:2011(česká verze mezinárodních norem pro tvorbu citací tradičních a elektronických dokumentů) Základní prameny: - katalog Národní lékařské knihovny (www.medvik.cz) - Jednotná informační brána (www.jib.cz) - Souborný katalog ČR (http://sigma.nkp.cz) - databáze vysokoškolských prací (www.theses.cz) - online katalog NCO NZO 1. KLEMENTA, Bronislav — KLEMENTOVÁ, Olga — MARCIÁN, Pavel. Resuscitace. 2., rozš. vyd. Olomouc : Epava, 2014. ISBN: 978-80-86297-47-7; (OCoLC)894846070. 2. POLÁK, Martin. Urgentní příjem: nejčastější znaky, příznaky a nemoci na oddělení urgentního příjmu. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 2014. ISBN: 978-80-204-3208-7. 3. VILÁŠEK, Josef — FIALA, Miloš — VONDRÁŠEK, David. Integrovaný záchranný systém ČR na počátku 21.století. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2014. ISBN: 978-80-246- 2477-8. 4. BRADNA, Jan — MERHAUT, Patrik. Urgentní medicína. část 1.,. Poskytování instrukcí volajícímu; telefonicky asistovaná první pomoc; telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace. Bulletin Sdružení praktických lékařů ČR, 2014, roč. 24, č. 1, s. 45-51. ISSN: 1212-6152. 5. TRUHLÁŘ, Anatolij — FRANĚK, Ondřej — GŘEGOŘ, Roman, et al. Indikační kritéria pro nasazení letecké záchranné služby – Doporučený postup ČLS JEP – Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof. Urgentní medicína, 2013, roč. 16, č. 3, s. 34-36. ISSN: 1212-1924. 6. LEJSEK, Jan. První pomoc. 2., přeprac. vyd. Praha : Karolinum, 2013. ISBN: 978-80- 246-2090-9. 7. KELNAROVÁ, Jarmila. První pomoc II: pro studenty zdravotnických oborů. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha : Grada, 2013. ISBN: 978-80-247-4200-7. 8. REMEŠ, Roman — TRNOVSKÁ, Silvia. Praktická příručka přednemocniční urgentní medicíny. 1. vyd. Praha : Grada, 2013. ISBN: 978-80-247-4530-5. 9. SMRŽOVÁ, Eva — LÁLOVÁ, Anna — SLAVÍKOVÁ, Lenka — VAIS, Lukáš. Projekt časné defibrilace v Ústeckém kraji. Urgentní medicína, 2013, roč. 16, č. 1, s. 15-19. ISSN: 1212-1924. 10. Poučné poznatky a kazuistiky z medicíny katastrof. Praha : Národní lékařská knihovna, 2011. 11. KŘEČKOVÁ, Markéta — FRANĚK, Ondřej — BĚLOHLÁVEK, Jan. Úroveň znalostí zásad laické resuscitace u pacientů po prodělané srdeční zástavě a u jejich příbuzných. Cor et vasa, 2011, roč. 53, č. 10 (Kardio), s. 583-585. ISSN: 0010-8650. 12. FRANĚK, Ondřej. Identifikace náhlé zástavy oběhu - kámen úrazu?. Urgentní medicína, 2011, roč. 14, č. 1, s. 33-34. ISSN: 1212-1924. 13. FRANĚK, Ondřej. Laická resuscitace bez dýchání z plic do plic - jak dlouho ji lze provádět?. Urgentní medicína, 2010, roč. 13, č. 3, s. 22-24. ISSN: 1212-1924. 14. ADÁMEK, Martin. Jak funguje letecká záchranka: zákulisí, záchranáři, zásahy. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2010. ISBN: 978-80-251-2589-2. 15. FRANĚK, Ondřej. Dispečink je klíčem k záchranné službě. Sestra, 2010, roč. 20, č. 7- 8, s. 80-82. ISSN: 1210-0404. 16. MACH, Jan. Lékař a právo: praktická příručka pro lékaře a zdravotníky. 1. vyd. Praha : Grada, 2010. ISBN: 978-80-247-3683-9. 17. KUŠIČKA, Otomar. "First responders" v systému přednemocniční neodkladné péče. Urgentní medicína, 2010, roč. 13, č. 2, s. 4-5. ISSN: 1212-1924. 18. BYDŽOVSKÝ, Jan. Tabulky pro medicínu prvního kontaktu: záchranná služba, praktický lékař, lékařská služba první pomoci, urgentní příjem. Vyd. 1. V Praze : Triton, 2010. ISBN: 978-80-7387-351-6. 19. POKORNÝ, Jan. Lékařská první pomoc. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha : Galén, c2010. ISBN: 978-80-7262-322-8; (OCoLC)670479631. 20. ČEPICKÁ, Blanka — ŠIMEK, Jiří. Psychologický a etický rozměr práce operačního střediska. Vyd. 1. Kladno : Územní středisko záchranné služby Středočeského kraje, 2008. ISBN: 978-80-904018-0-8; (OCoLC)237065484. 21. FRANĚK, Ondřej. Medicínský a koordinační rozměr práce operačního střediska. Vyd. 1. Kladno : Územní středisko záchranné služby Středočeského kraje, 2008. ISBN: (OCoLC)237065100; 978-80-904018-2-2. 22. ŠKOLA, Josef. Spolupráce mezi zdravotníky ČČK a ZOS při zajišťování hromadných akci - praktická aplikace systému First Response v podmínkách ČR. In: Medicína katastrof. Hradec Králové : Zdravotní a sociální akademie, 2004-. 2007, s. 67-69. 23. NOVÁKOVÁ, Iveta — NĚMEC, J. — GRUNDMANNOVÁ, D. — KRAPÁČ, J. Telefonicky asistovaná resuscitace. In: Medicína katastrof. Hradec Králové : Zdravotní a sociální akademie, 2004-. 2007, s. 58. 24. KOMÁREK, David. První pomoc [[grafika]]: při bezprostředním ohrožení života : volejte Zdravotnickou záchrannou službu 155 nebo 112. 1. vyd. Praha : Státní zdravotní ústav, 2007. 25. DOBIÁŠ, Viliam. Prednemocničná urgentná medicína. Martin : Osveta, 2007. ISBN: 978-80-8063-255-7. 26. DRÁBKOVÁ, Jarmila (ed.). Novinky z medicíny katastrof. Praha : Národní lékařská knihovna, 2007. 27. FRANĚK, O. Zdravotnické operační středisko v 21. století ve sjednocené Evropě - nové výzvy a nové úkoly: konference s mezinár. účastí, Praha, 10.-12.10.2007. Abstrakt. In: Konference o PNP v ČR (EU) ke 150. výročí založení ZZS HMP - ÚSZS. 1. vyd. Praha : Galén, c2007. 2007, s. 64. ISBN: 978-80-7262-517-8. 28. FRANĚK, Ondřej. Telefonicky asistovaná první pomoc (TAPP) - doporučený postup výboru UM a MK - ČLS JEP: doporučený postup výboru společnosti UM a MK ČLS JEP. Urgentní medicína, 2007, roč. 10, č. 2, s. 22-25. ISSN: 1212-1924. 29. FRANĚK, Ondřej — SUKUPOVÁ, Petra. Proč není zahájena telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace?. Urgentní medicína, 2007, roč. 10, č. 1, s. 11-13. ISSN: 1212- 1924. 30. SMETANA, Marek — KRATOCHVÍLOVÁ, Dana. Integrovaný záchranný systém a jeho složky. Vyd. 1. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta, 2007. ISBN: 978-80-7368-337-5. 31. MOJHA, Petr — FRANĚK, Ondřej. Kam kráčíš, resuscitace?. Multidisciplinární péče, 2007, roč. 2, č. 1, s. 29-31. ISSN: 1802-0658. 32. STELZER, Jiří — CHYTILOVÁ, Lenka. První pomoc pro každého. Vyd. 1. Praha : Grada, 2007. ISBN: 978-80-247-2144-6. 33. KEGGENHOFF, Franz. První pomoc. Vyd. 1. Praha : Ikar, 2006. ISBN: 80-249-0662- 7. 34. ŠENOVSKÝ, Michail — ADAMEC, Vilém — HANUŠKA, Zdeněk. Integrovaný záchranný systém: management záchranných prací. 1. vyd. Ostrava : Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2005. ISBN: 80-86634-65-5; (OCoLC)137330026. 35. FRANĚK, Ondřej — ANDRLÍK, Michal. Telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace zvyšuje naději na přežití pacientů s přednemocniční NZO (vyhodnocení výsledků 1. fáze studie DIRECT). Urgentní medicína, 2005, Roč. 8, č. 4, s. 32-34. ISSN: 1212-1924. 36. FRANC, Jiří. Zdravotnická operační střediska - VI: všední den dispečerky na záchrance - 2. Rescue report, 2005, Roč. 8, č. 3, s. 23-24. ISSN: 1212-0456. 37. FRANZ, Jiří. Zdravotnická operační střediska - V: všední den dispečerky na záchrance - 1. Rescue report, 2005, Roč. 8, č. 2, s. 23-24. ISSN: 1212-0456. 38. 2005 American Heart Association guidelines for cardiopulmonary resuscitation and emergency cardiovascular care. Hagerstown : Lippincott Williams & Wilkins, 2005. 39. FRANZ, Jiří. Zdravotnická operační střediska (5): Burn-out neboli syndrom vyhoření 2. Rescue report, 2004, Roč. 7, č. 6, s. 25. ISSN: 1212-0456. 40. FRANZ, Jiří. Zdravotnická operační střediska (4): Burn-out neboli syndrom vyhoření 1. Rescue report, 2004, Roč. 7, č. 5, s. 25. ISSN: 1212-0456. 41. HOLAN, Ivo. Digitální technologie leží ve skladech: ad Zdravotnická operační střediska (3), RR 04/2004. Rescue report, 2004, Roč. 7, č. 5, s. 24. ISSN: 1212-0456. 42. FRANZ, Jiří. Zdravotnická operační střediska (3). Rescue report, 2004, Roč. 7, č. 4, s. 25. ISSN: 1212-0456. 43. POKORNÝ, Jiří. Urgentní medicína. 1. vyd. Praha : Galén, c2004. ISBN: 80-7262-259 5. 44. FRANĚK, Ondřej — KNOR, Jiří — SCHWARZ, Zdeněk. Distribuované zdravotnické operační středisko kraje aneb příspěvek k úvahám o možnostech operačního řízení ZZS v krajích: Přednes. na konferenci. Brno, duben 2003. Urgentní medicína, 2003, Roč. 6, č. 4, s. 10-12. ISSN: 1212-1924. 45. Zdravotnická záchranná služba a lékařská služba první pomoci v Ústeckém kraji 2002. [Praha] : Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky, 2003. ISBN: 80- 7280-220-8. 46. DVOŘÁK, Bronislav. Zdravotnické operační středisko a jeho úskalí. Plzeň : [s.n.], 2002. 47. KALÍK, Č. — TOMEK, P. — POKORNÝ, Jiří. Návrhy standardů: Okresní operační středisko ZZS. Základní organizační standard. Urgentní medicína, 1999, č. 2, s. 17-22. ISSN: 1212-1924. 48. ČLS JEP - SPOL. UMMK. ČLS JEP - spol. UMMK: doporučené postupy: Indikační kritéria pro nasazení LZS [online]. Creative Commons, 2015 [cit. 2015-03-17]. Dostupné z: http://www.urgmed.cz/postupy/2013_lzs.pdf 49. ČLS JEP - SPOL. UMMK. ČLS JEP - spol. UMMK: doporučené postupy: Telefonicky asistovaná první pomoc [online]. Creative Commons, 2015 [cit. 2015-03-17]. Dostupné z: http://www.urgmed.cz/postupy/2013_lzs.pdf 50. NÁRODNÍ REGISTR AED. Národní registr AED: Ústecký kraj [online]. 2014 [cit. 2015-03-17]. Dostupné z: http://www.narodniregistr-aed.estranky.cz/clanky/ustecky- kraj.html 51. PER4MANCE. PER4MANCE: SOS informační systém ZZS [online]. 2015 [cit. 2015- 01-17]. Dostupné z: http://www.per4mance.cz/vyvoj/sos.php 52. RAPANT, P. Úvod do grafických informačních systémů. Ostrava: VŠB – TU Ostrava, Fakulta Hornicko-geologická, Institut ekonomiky a systémů řízení oddělení GIS, 2002. [online]. [cit. 2014-12-05]. Dostupné z: http://gis.vsb.cz/dokumenty/ugis 53. ZDRAVOTNICKÁ ZÁCHRANNÁ SLUŽBA ÚSTECKÉHO KRAJE, p.o. Zdravotnická záchranná služba Ústeckého kraje, p.o.: o nás: historie [online]. GRAWEPRO, 2014 [cit. 2015-03-15]. Dostupné z: http://www.zzsuk.cz/page/about-us 54. ZDRAVOTNICKÁ ZÁCHRANNÁ SLUŽBA ÚSTECKÉHO KRAJE, p.o. Zdravotnická záchranná služba Ústeckého kraje, p.o.: o nás: základní informace [online]. GRAWEPRO, 2014 [cit. 2015-03-15]. Dostupné z: http://www.zzsuk.cz/page/basic-info# 55. ZDRAVOTNICKÁ ZÁCHRANNÁ SLUŽBA ÚSTECKÉHO KRAJE, p.o. Zdravotnická záchranná služba Ústeckého kraje, p.o.: složky ZZS: ZOS [online]. GRAWEPRO, 2014 [cit. 2015-03-15]. Dostupné z: http://www.zzsuk.cz/page/basic- info#