1
VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o. p. s., PRAHA 5
OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA S HLUBOKOU
MENTÁLNÍ RETARDACÍ
Bakalářská práce
NIKOLA DORAZÍNOVÁ, DiS.
Stupeň vzdělání: bakalář
Název studijního oboru: Všeobecná sestra
Vedoucí práce: PhDr. Miroslava Kubicová
Praha 2016
Protokol k provádění sběru podkladů pro zpracování bakalářské
práce
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny použité
prameny jsem uvedla v seznamu literatury.
Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním účelům.
V Praze dne 20. 1. 2016 ………………………………….
podpis
PODĚKOVÁNÍ
Děkuji PhDr. Miroslavě Kubicové za cenné rady, podněty a připomínky při zpracování
mé bakalářské práce.
V Praze dne 20. 1. 2016 ………………………………….
podpis
ABSTRAKT
DORAZÍNOVÁ, Nikola. Ošetřovatelská péče u pacienta s hlubokou mentální retardací.
Vysoká škola zdravotnická, o. p. s. Stupeň kvalifikace: bakalář (Bc.).
Vedoucí práce: PhDr. Miroslava Kubicová, Praha. 2016.
Tématem této bakalářské práce je Ošetřovatelská péče u pacienta s hlubokou mentální
retardací. Bakalářská práce je rozdělena do dvou částí. Teoretická část a praktická část.
V teoretické části je popsána mentální retardace, diagnostika, léčba. Pozornost
věnujeme ergoterapii, specifikům komunikace s mentálně retardovanou osobou.
Teoretická část práce je zpracovaná podle informací z odborné literatury,
která se zabývá problematikou mentální retardace. Druhá část bakalářské práce je
praktická část. Zde je popsán ošetřovatelský proces u pacienta s hlubokou mentální
retardací.
Klíčová slova
Hluboká mentální retardace. Mentální retardace. Ošetřovatelská péče. Ošetřovatelský
proces. Pacient.
ABSTRACT
DORAZÍNOVÁ, Nikola. Nursing Process for Patient with Profound Mental
Retardation. College of Nursing, ops Level Qualification: Bachelor (Bc.).
Supervisor: PhDr. Miroslava Kubicová, Praha. 2016.
The theme of this thesis is nursing care for patients with severe mental retardation.
The thesis is divided into two parts. Theoretical to the practical part. In the theoretical
part, I outlined what is mental retardation, diagnostics, treatment. I mention
occupational therapy and věnujise and particularities of communicating with mentally
retarded individuals. The theoretical part was based on information from the scientific
literature that deals with mental retardation. The second part of the thesis is the practical
part. Here is described the nursing process in patients with
a severe mental retardation.
Keywords
Mental retardation. Nursing care. Nursing process. Patient. Profound mental retardation.
PŘEDMLUVA
V této bakalářské práci bych vás ráda seznámila s problematikou ošetřovatelské péče
u pacienta s hlubokou mentální retardací. Toto onemocnění je po celém světě spojeno
s vysokou mortalitou a invaliditou. Tato práce vznikla ve snaze přiblížit nejen
studentům, příbuzným, ale i široké veřejnosti potřebu ošetřovatelské péče o pacienty
s hlubokou mentální retardací. Považuji za důležité poukázat na skutečnost, že lidé
s hlubokou mentální retardací jsou také lidé. Dále bych chtěla poukázat, jak nesmírně
důležitá je včasná diagnostika. Latinské přísloví říká: „Zdraví je dobro, o němž nevíme,
dokud ho neztratíme.“ Výběr tématu byl ovlivněn zařízením Hrádek Fryšták, ve kterém
pracuji jako všeobecná sestra. Podklady pro práci jsem čerpala především z knižních
a z internetových zdrojů. Práce je určena studentům ošetřovatelství, lidem, kteří mají
blízkou osobu s mentální retardací, ale i široké veřejnosti. Všichni výše uvedení v ní
mohou najít nejrůznější podněty nejen pro další studium, ale hlavně pro život.
Touto cestou vyslovuji poděkování vedoucí bakalářské práce PhDr. Miroslavě
Kubicové.
OBSAH
SEZNAM TABULEK
SEZNAM ZKRATEK
ÚVOD............................................................................................................................. 13
1 MENTÁLNÍ RETARDACE ................................................................................. 14
1.1 Vznik mentální retardace ................................................................................. 17
1.2 Členění mentální retardace............................................................................... 17
1.2.1 Mentální retardace .................................................................................... 18
1.2.2 Zdánlivá mentální retardace...................................................................... 18
1.2.3 Demence ................................................................................................... 19
1.3 Dědičnost.......................................................................................................... 19
1.4 Typy mentální retardace................................................................................... 19
1.4.1 Typ eretický.............................................................................................. 20
1.4.2 Typ apatický ............................................................................................. 20
1.5 Rizikové faktory............................................................................................... 20
1.5.1 Genetické podmínky................................................................................. 20
1.5.2 Problémy během těhotenství..................................................................... 21
1.5.3 Problémy při porodu ................................................................................. 21
1.5.4 Problémy po porodu.................................................................................. 21
1.5.5 Chudoba a kulturní omezení..................................................................... 21
1.6 Stupně mentální retardace................................................................................ 22
1.6.1 Lehká mentální retardace.......................................................................... 22
1.6.2 Středně těžká mentální retardace .............................................................. 23
1.6.3 Těžká mentální retardace.......................................................................... 23
1.6.4 Hluboká mentální retardace...................................................................... 23
1.7 Prevence ........................................................................................................... 23
1.8 Diagnostika ...................................................................................................... 24
1.9 Léčba................................................................................................................ 25
1.10 Ergoterapie, rehabilitace .................................................................................. 25
1.11 Formy péče....................................................................................................... 26
1.11.1 Ústavy sociální péče ................................................................................. 26
1.11.2 Osobní asistence ....................................................................................... 27
1.11.3 Pěstounská péče ........................................................................................ 27
1.11.4 Chráněná bydlení ...................................................................................... 27
1.12 Snoezelen ......................................................................................................... 28
1.13 Problém socializace mentálně retardovaných .................................................. 29
1.14 Teorie ošetřovatelského procesu...................................................................... 31
1.14.1 Fáze ošetřovatelského procesu.................................................................. 31
2 SPECIFIKA OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE U PACIENTA S HLUBOKOU
MENTÁLNÍ RETARDACÍ............................................................................................ 33
3 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIETKY S HLUBOKOU MENTÁLNÍ
RETARDACÍ.................................................................................................................. 35
4 DOPORUČENÍ PRO PRAXI ............................................................................... 50
ZÁVĚR ........................................................................................................................... 51
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................ 52
PŘÍLOHY ....................................................................................................................... 55
SEZNAM TABULEK
Tabulka 1: IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE........................................................................... 36
Tabulka 2: VITÁLNÍ FUNKCE PŘI PŘIJETÍ............................................................... 37
Tabulka 3: FARMAKOLOGICKÁ ANAMNÉZA ........................................................ 38
Tabulka 4: AKTIVITY DENNÍHO ŽIVOTA................................................................ 40
Tabulka 5: POSOUZENÍ PSYCHICKÉHO STAVU ZE DNE 11. 9. 2014................... 41
Tabulka 6: PER OS (pro zachování po. ref) ................................................................... 42
SEZNAM ZKRATEK
AAMR American Association on Mental Retardation
BMI Body Mass Index
CPS Capsle
ČRHO Česká rada humanitárních organizací
D Dech
DK Dolní končetiny
DNA Deoxyribonukleová kyselina
HMR Hluboká mentální retardace
NGS Nasogastrická sonda
NRZP Národní rada zdravotně postižených
P Pulz
PNC Penicilin
PMK Permanentní močový katetr
SIR Sirup
SpO2 Saturace krve kyslíkem
TBL Tableta
TK Krevní tlak
TT Tělesná teplota
MR Magnetická resonance
WHO Světová zdravotnická organizace
13
ÚVOD
Lidé se znevýhodněním každý den, celý svůj život, jsou vystaveni a musí čelit
sociálním a psychickým bariérám, předsudkům, spojeným s postižením, nepřístupností
budov, nedostupností prostředků. Výše uvedené bariéry jsou výsledkem nedostatku
znalostí, nebo pochopení. Myslím, že je zapotřebí vést osvětu o znevýhodněných
spoluobčanech, přece i oni chtějí žít a ne jen přežívat. Pracuji v zařízení, které se o takto
postižené klienty stará a vidím, jak moc chtějí být součástí naší společnosti a běžného
života - proto jsem se rozhodla mou práci zasvětit této problematice.
Bakalářská práce je rozdělena na dvě části, praktickou a teoretickou. Část
praktická se zabývá mentální retardací, její etiologií, formami, stádii, příznaky,
výskytem, diagnostikou, léčbou a možnostmi péče o takto nemocné.
Praktická část zahrnuje ošetřovatelský proces u klientky s hlubokou mentální
retardací. Na základě zjištěných informací a potřeb klientky byly stanoveny
ošetřovatelské diagnózy, cíle a ošetřovatelské intervence vedoucí k jejich naplnění.
Následně je v této části práce popsána realizace intervencí a jejich hodnocení.
Cílem práce je seznámit odbornou i laickou veřejnost s problematikou mentálně
retardovaných, poukázat na specifika ošetřovatelské péče u klientů s mentální retardací.
,,Raději chci být zdravý, než bohatý“.
Cicero
14
1 MENTÁLNÍ RETARDACE
Popis mentální retardace můžeme nalézt již v egyptských svitcích. Jsou
datovány kolem roku 1500 před Kristem. Mentální retardace je spolu s rozvojem
integračního a inkluzivního úsilí a snahy o začlenění lidí s mentální retardací do běžné
společnosti, roste také nutnost změny mnohých společenských systémů a hledání
vhodných způsobů, jak k lidem s mentální retardací přistupovat (LEČBYCH, 2009).
V současné době můžeme najít tři základní modely mentální retardace.
Prvním a nejrozšířenějším z nich je LIMITAČNÍ MODEL, který definuje
mentální retardaci zejména z hlediska podprůměrného obecného intelektového
fungování a nedostatečného adaptačního chování. V rámci tohoto modelu je mentální
retardace například definována jako: „závažné postižení vývoje rozumových schopností
prenatální, perinatální nebo časně postnatální etiologie, které vedou i k významnému
omezení v adaptivním fungování postiženého dítěte či dospělého v jeho sociálním
prostředí“ (ŘÍČAN et al., 1997, s. 151). Tento model má dlouhou tradici
ve zdravotnictví a rozvíjí se již od počátku minulého století. Vychází zejména
z lékařsko-legislativních názorů na lidi s mentální retardací, které podle Dolejšího
(1973) ve vztahu k těmto osobám zdůrazňují péči, celoživotní společenskou
nedostatečnost a závislost na druhých osobách. Hranice mentální retardace je stanovena
hodnotou IQ pod 70 bodů a jednotlivé stupně mentální retardace (lehká, středně těžká,
těžká, hluboká) jsou definovány jako kontinuum, vymezené určitým intervalem hodnoty
IQ. Mentální retardace je vymezena jedincem a popisují se zejména jeho omezení
(limity), nedostatky a zpomalení jeho vývoje vzhledem k normě určitého věku. Tento
model měl svůj význam v minulosti, kdy se předpokládalo, že nejvhodnější variantou
způsobu života je pro lidi s mentální retardací speciální, chráněné, nebo ústavní
prostředí, do kterého byli lidé s mentální retardací zařazeni zpravidla vzhledem ke své
intelektové úrovni. Pokud však uznáme právo lidí s mentální retardací žít v prostředí,
které je přirozené pro jejich vrstevníky, pozbývá již tento model do značné míry smyslu
a jeho využití pro řešení otázek, které sebou integrační úsilí přináší, je minimální.
Nevýhodou limitačního pojetí mentální retardace je, že často svádí společnost
k vnímání a hodnocení lidí s mentální retardací jako dětí.
15
POPISNÝ MODEL se snaží předcházet negativním jevům, které vyplývají
z používání diagnóz k popisu člověka („nálepkování“ – „labeling“) a to zejména
stigmatizaci, budování předsudků a zjednodušenému vnímání člověka. Tyto přístupy
se cíleně vyhýbají užívání pojmu „mentální retardace“ a pokud jej musejí využít, mluví
raději o lidech s mentální retardací, než o „mentálně retardovaných“, aby zdůraznily,
že na prvním místě je nutno vidět lidskou bytost a teprve až pak se zajímat o mentální
retardaci jako jednu z mnoha jejích charakteristik. Tento model není a stěží může být
někde systematicky zachycen, ale můžeme jej vysledovat v různých definicích mentální
retardace, které si stanovují mnohé skupiny osob, či občanská sdružení, která s těmito
lidmi pracují. Jejich definice se zpravidla opírají o anglický termín „learning disability“,
či „learning difficulty“, který můžeme volně přeložit jako „nepružnost učení“ a který
se v anglicky hovořících zemích mnohdy používá zástupně k termínu „mentální
retardace“. Tyto modely se snaží konkrétně a věcně popsat, v čem se mentální retardace
projevuje v běžném každodenním životě a jaký v něm má význam. Osoba s mentální
retardací by podle tohoto modelu mohla být například popsána jako osoba, která má
oproti většině lidí tendenci k pomalejšímu učení a mohou pro ni být obtížné takové
úkoly, jako zacházení s penězi, čtení, psaní, oblékání, nebo hovoření o vlastním názoru.
Kvůli obtížnému učení může tato osoba postrádat sebevědomí, některé sociální
dovednosti a mít potíže přizpůsobovat se změnám. Výhoda tohoto modelu spočívá
zejména v osvětové činnosti a boji proti předsudkům a stigmatizaci lidí s mentální
retardací. Ve shodě s Dolejším (1973, str. 31) však uveďme, že „člověk se i přes svou
mentální retardaci nemůže vymykat všeobecným psychologickým zákonitostem“.
Člověk s mentální retardací tedy nemůže mít a nemá jiné potřeby, než člověk bez
postižení, neboť základní lidské potřeby jsou univerzální. Nemůžeme však vyloučit
fakt, že se lidé mohou lišit ve způsobu, jakým své potřeby uspokojují. Způsoby, jakými
uspokojujeme své potřeby, se obvykle liší s ohledem na naše osobní možnosti, vlohy,
sociální podmínky, ve kterých žijeme a vývojové stádium, ve kterém se nacházíme.
EKOLOGICKÝ MODEL (nejvhodnější) se odráží v pojetí mentální retardace
tak, jak jej prosazuje Americká asociace pro mentální retardaci (American Association
on Mental Retardation–AAMR). V tomto pojetí není mentální retardace absolutním
znakem, který je vymezen jednotlivcem, ale je dána dynamickou interakcí mezi
charakteristikou jedince a charakterem prostředím, ve kterém se tento jedinec pohybuje.
Tento model je podle Huanga (1997) postaven na třech pilířích, jejichž popis je nutný
16
k pochopení konkrétního člověka s mentální retardací. Prvním z těchto pilířů jsou
kompetence (capabilities), které tento člověk má a které jsou popisem toho, co jedinec
dokáže, co umí a zejména toho, jaké jsou možnosti jeho budoucího rozvoje.
K tzv. pozitivní diagnostice, ve které se popisují jedincovy silné stránky, je zde navíc
připojen také odhad možností v rozvoji jedince v souvislosti s následujícími dvěmi
pilíři. Druhým pilířem je prostředí (environment), které určuje podmínky, ve kterých
člověk s mentální retardací bude žít, učit se, pracovat a setkávat se s ostatními lidmi.
Třetím pilířem je pak fungování (functioning), které je definováno jako stupeň podpory,
kterou člověk s mentální retardací potřebuje, aby mohl ve výše definovaném prostředí
úspěšně žít a tedy „fungovat“. V rámci tohoto pilíře se rámcově rozlišují čtyři základní
stupně podpory – občasná (intermittent), omezená (limited), rozsáhlá (extensive)
a pervazivní (pervazive). Tyto stupně podpory však nemusejí nutně korespondovat
s klasifikací mentální retardace v rámci limitačního pojetí (tj. lehkou, středně těžkou,
těžkou, hlubokou), ale mohou se měnit vzhledem k prostředí, ve kterém se člověk
s mentální retardací pohybuje. Z tohoto úhlu pohledu získávají tíživé a často
se objevující otázky typu „Mohou tito lidé pracovat na běžném pracovišti?“, „Mohou žít
samostatně?“, „Mohou žít sexuálně?“, „Mohou mít děti?“, novou dimenzi a předmětem
úvah již není, zda-li lidé s mentální retardací vzhledem ke svým možnostem a intelektu
něco mohou a něco nemohou, či zda na něco mají, či nemají právo, ale za jakých
podmínek a v jakém prostředí mohou své možnosti naplnit, jakou podporu jim k tomu
musíme poskytnout a jak dlouho jim ji bude nutné poskytovat. Všichni lidé, kteří
se na integraci lidí s mentálním postižením podílí, jistě velmi dobře vědí, jak je právě
tohle složitým a těžkým úkolem. Nikdo však nikdy netvrdil, že integrace, či inkluze
je záležitostí snadnou a bezbolestnou.
Často se místo mentální retardace používá označení „mentální postižení“. Pojem
„postižení“ je dle WHO definován jako úplné, či částečné omezení schopností
vykonávat některou denní/všední činnost, toto způsobuje porucha, nebo dysfunkce
orgánu. Až časem postoje, hodnoty lidí, či společnost z něj dělají znevýhodnění,
tzv. „handicap“. Vše se odvíjí od postoje společnosti k postižení. V současnosti lze najít
řadu různých definic mentální retardace a také poměrně pestrou škálu filozofií,
představujících odlišné způsoby přístupu k osobám s mentální retardací. I dříve jsme
se snažili tyto odlišnosti zaznamenat a popsat je v podobě nejrůznějších modelů
mentalní retardace jako společenského fenoménu (LEČBYCH, 2005).
17
Spolu s rozvojem integračního a inkluzivního úsilí a snahy o začlenění lidí
s mentální retardací do běžné společnosti roste také nutnost změny mnohých
společenských systémů a hledání vhodných cest, jak k lidem s mentální retardací
přistupovat. V současné době můžeme najít tři základní modely mentální retardace
(DOBROMYSL, 2005).
1.1 Vznik mentální retardace
Mentální retardace může vzniknout ve třech obdobích:
prenatálním (před narozením dítěte) - kvůli infekci matky během těhotenství,
jejímu špatnému životnímu stylu, úrazu,
perinatálním (během porodu, nebo těsně po něm) - porod může být
protrahovaný (dlouhotrvající), může dojít k hypoxii plodu, tedy k nedostatku
kyslíku atd.,
postnatálním (po porodu do 2 let věku dítěte) - infekce, úrazy, záněty mozku,
těžká žloutenka, špatná výživa. Svou roli zde hraje i dědičnost a specifické
genetické příčiny, jako například chromozomální aberace, která způsobuje
Downův syndrom (LEČBYCH, 2008).
1.2 Členění mentální retardace
Mentální retardace znamená opožděnost rozumového vývoje. Definice byla
přijata mezinárodní lékařskou nomenklaturou podle návrhu WHO v roce 1959.
Mentální retardace je dědičná, vrozená, získaná, může mít řadu příčín. Vzniká
nedostatečným vývojem mozku, u nějž nastalo hrubší poškození a má rozmanitý
patologicko-anatomický základ - to vede k trvalému poškození všech funkcí.
To znamená, že handicap zasahuje jak somatickou stránku, včetně pohybové soustavy,
což vede ke snížení, zpomalení, až zastavení psychických projevů a tím k omezení,
nebo znemožnění začlenění jedince do společnosti. Další skupinu tvoří případy,
kdy postižení vzniklo teprve po určité době normálního vývoje člověka, a to závažným
onemocněním, nádorem, či úrazem mozku. I tyto stavy mohou vést k trvalému,
nebo alespoň k dlouhodobému poškození.
18
Jak bylo výše uvedeno, handicap nastává buďto v době nitroděložního života
(prenatálně), při porodu (perinatálně), nebo v pozdějším věku (postnatálně). Podle doby,
kdy handicap vznikl, jej členíme na mentální retardaci, zdánlivou mentální retardaci
a demenci (Bakalářská práce, 2012, online).
1.2.1 Mentální retardace
Jako mentální retardace se označují taková postižení, která vznikla
v 50 až 60 % před narozením dítěte, v dalších 8 % v průběhu porodu porodním úrazem
a ve 25 – 30 % mají svůj původ ve vrozené látkové výměně, či v poruchách vnitřní
sekrece, nebo v zánětech, případně úrazech mozku, k nimž došlo brzy po narození.
Mentální retardace má nejrůznější příčiny a tím i rozmanité speciální formy. Patří sem
odchylky ve skladbě chromozomů, které se vyznačují charakteristickými znaky.
Downova choroba je nejčastější chromozomální poruchou, která je slučitelná
se životem, dochází při ní k trizomii 21. chromozomu, 47XX, nebo 47XY a vyskytuje
se u 1 - 2 % narozených dětí. Tělesný i duševní obraz je u většiny jedinců poměrně
jednotný - mají typický vzhled, úzké a šikmé oční štěrbiny, oči posazené daleko
od sebe. Suchá kůže a řídké vlasy, nevyvinuté pohlavní orgány. Stupeň postižení
se pohybuje v oblasti středního stupně postižení. Další formou mentální retardace jsou
hormonální poruchy, sem patří kretenismus. Významnou skupinu tvoří metabolické
poruchy, mezi které patří například Wilsonova choroba - porucha metabolizmu
minerálních látek (Bakalářská práce, 2012, online).
1.2.2 Zdánlivá mentální retardace
Důležité místo v duševních nedostatcích má zdánlivá mentální retardace,
která bývá nazývána také sociální oligofrenií. Zde probíhá celkové opoždění, nejvíce
duševní. Je to zapříčiněno nedostatečně podnětným prostředím, to znamená, že má
sociální původ. Jde o dlouhodobou sociální a výchovnou zanedbanost od ranného
dětství, dítě vyrůstá v nevhodném prostředí. Nesprávné výchovné vlivy a nedostatek
výchovy jsou příčinou mentální retardace, proto vyžadují jiný speciální pedagigický
přístup (Bakalářská práce, 2012, online).
19
1.2.3 Demence
Jde o získaný defekt, který je samostatným projevem, nastává po určité době
zcela normálního vývoje dítěte, kdy již zvládlo základy řeči a obratnosti po druhém roce
svého života, případně i později v předškolním, nebo školním období. Počátky poruchy
se mohou objevit v dospívání, nebo v dospělosti. Nejvýznamější rozdíl mezi oligofrenií
a demencí spočívá v tom, že u demence nejde o poruchu, která zasahuje celou
mozkovou kůru. Příčinou postižení může být meningitida (zánět mozkových blan),
encefalitidy (záněty mozku) různého původu, ale též mozkové nádorové onemocnění,
atheroskleroza cév mozku, nebo jiné dosud nejasné příčiny. Demence nepostihuje
většinou celou osobnost dítěte, či dospělého, narušují se izolovaně jednotlivé činnosti,
objevují se poruchy paměti, vnímání, či myšlení, poruchy v citové, nebo ve volní
oblasti, které se po odeznění akutního stavu a úspěšné rehabilitaci mohou zmírňovat,
někdy lze narušené funkce dokonce úspěšně obnovovat (LEČBYCH, 2008).
1.3 Dědičnost
Mentální postižení je následkem abnormality genů, zděděných po rodičích,
odchylek při spojování genů, nebo jiných genových poruchách, způsobených během
těhotenství infekcemi, příliš velkým osvitem rentgenovými paprsky, nebo jinými
faktory. S mentální retardací se pojí více než 500 genetických chorob. Jde například
o PKU (fenylketonurii), ojedinělou genovou poruchu, někdy také zmiňovanou jako
vrozenou poruchu metabolismu, protože je způsobena vadným enzymem. Downův
syndrom je příkladem poruchy chromozomů. K chromozomálním poruchám dochází
sporadicky a jsou způsobeny přílišným množstvím, nebo přílišným nedostatkem
chromozomů, případně změnou struktury chromozomu. Syndrom fragilního X je
ojedinělou genovou poruchou, nalézající se na pohlavním chromozomu a je hlavní
zděděnou příčinou mentální retardace (LEČBYCH, 2009).
1.4 Typy mentální retardace
Lze rozlišovat typ eretický a apatický.
20
1.4.1 Typ eretický
Eretický typ je možno charakterizovat dráždivostí a neklidem, vzruch a útlum
se velmi rychle střídá. Tyto děti se neustále pohybují, často rytmicky, jsou prchlivé
a zlostné, na všechno sahají, předměty ničí. V citové oblasti jsou velice nestálé, jejich
emoce se rychle pozměňují, mají take slabou vůli, nevydrží u žádné činnosti, projevují
se poruchy pozornosti, nedovedou se soustředit a přebíhají od jednoho předmětu
k druhému. V rodině ani ve škole se nedovedou podřidit režimu
(ŠVARCOVÁ-SLABINOVÁ, 2011).
1.4.2 Typ apatický
Naprostým opakem je typ apatický, u kterého probíhají procesy vzruchu
a útlumu chorobně zpomaleně. Vyznačují se nepohyblivostí a nečinností. Všechny
duševní procesy u nich probíhají velmi pomalu, i jejich pohyby jsou zpomalené.
Chovají se tiše a klidně (ŠVARCOVÁ-SLABINOVÁ, 2011).
1.5 Rizikové faktory
Mentální retardace může být způsobena čímkoli, co způsobuje narušený vývoj
mozku před narozením, během porodu, nebo v raném dětství. Je známo mnoho stovek
příčin, nejrozšířenější je příčinou je však fetální alkoholový syndrom a syndrom
fragilního X (MARŠÁLKOVÁ, 2013).
1.5.1 Genetické podmínky
Mohou být následkem abnormality genů po rodičích, odchylek při spojování
genů, nebo jiných genových poruch, způsobených během těhotenství infekcemi,
ozářením rentgenovými paprsky, nebo jinými faktory. S mentální retardací se váže více
jak 500 genetických chorob. Například PKU (fenylketonurii), ojedinělá genová
porucha, někdy take jmenovaná jako vrozená porucha metabolismu, je zapříčiněna
vadným enzymem. Downův syndrom je příkladem poruchy chromozomů.
K chromozomálním poruchám dochází zřídka. Jsou způsobeny velkým množstvím,
nebo přílišným nedostatkem chromozomů, či změnou struktury chromozomu. Syndrom
fragilního X je ojedinělá genová porucha (MARŠÁLKOVÁ, 2013).
21
1.5.2 Problémy během těhotenství
Užívání alkoholu, nebo drog těhotnou matkou, může způsobit mentální retardaci
dítěte. Poslední výzkumy prokázaly, že také kouření zvyšuje nebezpečí mentální
retardace. Mezi další nebezpečí patří podvýživa, některé látky znečišťující prostředí
a některá onemocnění matky během těhotenství, jako například toxoplazmóza,
cytomegalovirus, zarděnky a syfilis. Těhotné ženy nakažené virem HIV mohou přenést
virus na dítě, což může vést k budoucím nervovým poškozením (MARŠÁLKOVÁ,
2013).
1.5.3 Problémy při porodu
Přestože mozek dítěte může poškodit jakýkoli stav nezvyklé zátěže,
nedonošenost a nízká porodní váha předpovídají vážné problémy častěji, než jakékoli
jiné podmínky (MARŠÁLKOVÁ, 2013).
1.5.4 Problémy po porodu
Dětské nemoci, jako například černý kašel, plané neštovice, spalničky,
či získaná meningitida a encefalitida, mohou poškodit mozek. Poškození mozku nastává
také při úrazech, například úderem do hlavy, či při tonutí. Nenapravitelné narušení
mozku a nervové soustavy může způsobit olovo, rtuť a jiné toxiny v životním prostředí
(MARŠÁLKOVÁ, 2013).
1.5.5 Chudoba a kulturní omezení
Mentální retardace potkává i děti ze sociálně slabých vrstev následkem
podvýživy, nedostatečné hygieny, nedostatkem lékařské péče. Děti ze znevýhodněných
oblastí mohou být také kulturně omezeny v mnoha společenských a každodenních
zkušenostech, kterých se dostává jejich vrstevníkům. Výzkumy ukazují, že tento
nedostatek stimulace může vést k trvalému poškození a může se stát příčinou mentální
retardace (MARŠÁLKOVÁ, 2013).
22
1.6 Stupně mentální retardace
Při stanovení stupně se prakticky i teoreticky opíráme především o stanovení
stupně dosažení mentální úrovně a inteligence jedince. Pro stanovení stupně postižení
se používají inteligenční testy. Mají stanovit inteligenční kvocient podle rovnice:
IQ = VM (věk mentální) / VCH (věk chronologický)
Jde o poměr věku mentálního a věku chornologického. Nedostatkem těchto testů
je, že zjišťují zkušenosti a poznatky jedince, nikoliv pouhé mentální schopnosti, které
podle Alfréda Bineta (1908) nezávisí na životních podmínkách. I přes nedostatky
se používají a člení inteligenci do několika oblastí:
Geniální osoby – IQ na 140
Vysoce inteligentní – IQ nad 130
Zjevně nadprůměrné s IQ 120 – 129
Lehce nadprůměrné – IQ 110 – 119
Průměrné – IQ 95 – 109
Lehce podprůměrné – IQ 86 – 94
Těžce podprůměrné – IQ 70 – 85
Ostatní patří již do skupiny mentálně retardovaných, dle výše uvedené stupnice.
Nejnovější mezinárodní klasifikace nemocí (MKN–10) dělí mentální retardaci
takto:
Lehká mentální retardace – IQ 50-69
Středně těžká mentální retardace – IQ 35-49
Těžká mentální retardace – IQ 20-34
Hluboká mentální retardace – IQ pod 20
1.6.1 Lehká mentální retardace
Tato retardace bývá často stanovena až v předškolním věku. V prvním roce
života bývají lehce opožděny pohybové dovednosti, ani první slova nejsou dramaticky
opožděna. U lehké mentální retardace postižení většinou dosáhnou schopnosti užívat řeč
účelně v každodenním životě, i když si mluvu osvojují opožděně. Většina osob s lehkou
mentální retardací je schopna o sebe pečovat naprosto nezávisle, i když je tento vývoj
23
opožděn. Hlavně mají potíže při teoretické práci ve škole. Mají specifické potíže
se čtením a psaním. Později potřebují pak jen menší míru pomoci, rady pouze v nových
složitějších situacích (LEČBYCH, 2008).
1.6.2 Středně těžká mentální retardace
Opožďování u těchto jedinců je zachyceno již v kojeneckém, či batolecím
období. Opožďuje se vývoj pohybový, řeč. Mají minimální slovní zásobu, avšak ta jim
postačí pro základní dorozumění. Většinou jsou absolventi pomocných,
specializovaných škol. Jsou schopni vykonávat jednoduchou manuální práci, pokud
mají úkoly pečlivě a přesně strukturovány a jestliže mají zajištěn odborný dohled.
Většinou tito lidé žijí v sociálních ústavech, kde podporují své činnosti, tyto činnosti
přináší jedinci radost (LEČBYCH, 2008).
1.6.3 Těžká mentální retardace
Často jde o postižení kombinované, postiženy jsou schopnosti rozumové,
pohybové, smyslové. Velmi časté jsou poruchy chování (sebepoškozování, afekty,
agrees). Možnosti výchovy a vzdělání těchto osob jsou značně omezené, důležitá
je rehabilitační výchova, která přispívá k rozvoji jejich motoriky a myšlení. Zlepšuje
jim kvalitu života. Potřebují trvalou péči a ošetřování (LEČBYCH, 2008).
1.6.4 Hluboká mentální retardace
Postižení jedinci jsou těžce omezeni ve své schopnosti porozumět požadavkům,
či instrukcím, nebo jim vyhovět. Většina osob z této kategorie je imobilní,
nebo s výrazným omezením pohybu. Postižení bývají inkontinentní a neschopní
komunikace. Mají jen malou, či žádnou schopnost pečovat o základní potřeby, nutná je
stálá pomoc a dohled. Komunikace je globální (dávají najevo radost, bolest,
nespokojenost). Bývají umístěni v ústavech sociální péče, potřebují dvacetičtyřhodinové
ošetřování ve všech oblastech (krmení, hygiena, vyprazdňování) (LEČBYCH, 2008).
1.7 Prevence
Výzkum dokázal za posledních třicet let snížení mnoha případů mentální
retardace například díky novorozeneckému monitorování fenylketonurie (a následné
24
úpravě stravy) a vrozené hypotyreózy (nahrazením thyroid hormonu), či použitím
anti-Rh globulinu při novorozenecké žloutence. I přes mnoho názorů na očkování je
doložen pozitivní vliv na snížení výskytu MR - v případě očkování proti spalničkám
a zarděnkám. Snižování výskytu olova v životním prostředí redukuje poškození mozku
u dětí. Preventivní opatření, jako například dětské ochranné sedačky a cyklistické
helmy, omezují četnost zranění hlavy. Velký význam mají brzké intervenční programy
pro ohrožené kojence a děti, které omezují předpokládané snížení intelektuálních
schopností.
Brzká a správná prenatální péče a preventivní dispenzarizace, předcházející
probíhajícímu těhotenství, mohou mentální retardaci zabránit. Dětský AIDS je
redukován. Výzkumy pokračují v hledání nových způsobů, jak zabránit mentální
retardaci (Medicine, 2013 [cit. 2015-12-13]).
1.8 Diagnostika
Diagnostika MR je dlouhý proces, který musí brát v úvahu všechny systémy,
které ovlivňují život dítěte. K diagnostice rozumových schopností se užívají inteligenční
testy. Cílem testů je zjištění úrovně rozumových schopností dítěte, ale také struktura
těchto schopností. V knize M. Dolejší jsme upozorněni na to, že v této diagnostice nelze
vystačit s pouhým testováním inteligence. Pro stanovení MR je důležité aplikovat
soubor zkoušek, podrobné klinické zhodnocení chování, osobnosti, zhodnocení
podrobné anamnézy a životních podmínek, emočních a deprivačních činitelů, které
se platnily v průběhu vývoje.
Sledují se hlavně tyto oblasti: zdravotní stav (současný i minulý), tělesný vývoj,
rozumové schopnosti, zraková percepce, sluchová percepce, pravolevá, prostorová
orientace, kinestetické vnímání, hmat, motorika, grafomotorika, úroveň koncentrace,
řeč, paměť, temperament, prožitky, zkušenosti, vnímání sebe sama, zájmy, sebepojetí,
zděděné vlastnosti, volní a další charakteristiky.
Dle stanovené diagnozy si pak můžeme vybrat optimální výchovné postupy,
ovlivňovat podmínky života a výchovy. Dosahujeme tak postupně pozvolných změn
(LEČBYCH, 2008).
25
1.9 Léčba
Léčba je takřka nemožná. Nedá se léčit primární příčina postižení, léčba spočívá
v léčbě symptomatologické, a to jak ve farmakologické, či chirurgické. Snažíme
se postiženému život zkvalitnit. Neléčíme primární onemocnění, ale sekundární
přidružené onemocnění. Často jsou přidružené onemocnění hlavně psychické
a neurologické. Většina mentálně retardovaných má dost často migrény, epileptické
záchvaty a také mají problémy se svalovým systémem. Protoje klademe důraz
na rehabilitaci a pravidelné cvičení, či aktivizaci těchto pacientů. Také hodně rozvíjíme
jemnou motoriku (Wikipedia, 2015, online).
1.10 Ergoterapie, rehabilitace
Ergoterapie je profese, která prostřednictvím smysluplného zaměstnávání usiluje
o zachování a využívání schopností jedince, potřebných pro zvládání běžných denních,
pracovních, zájmových a rekreačních činností u osob jakéhokoli věku s různým typem
postižení (fyzickým, smyslovým, psychickým, mentálním, nebo sociálním
znevýhodněním). Podporuje maximálně možnou participaci jedince v běžném životě,
přičemž respektuje plně jeho osobnost a možnosti. Pro podporu participace jedince
využívá specifické metody a techniky, nácvik konkrétních dovedností, poradenství,
či přizpůsobení prostředí. Pojmem „zaměstnávání“ jsou myšleny veškeré činnosti, které
člověk vykonává v průběhu života a jsou vnímány jako součást jeho identity. Primárním
cílem ergoterapie je umožnit jedinci účastnit se zaměstnání, která jsou pro jeho život
smysluplná a nepostradatelná (ČESKÁ ASOCIACE ERGOTERAPEUTŮ, 2008).
Hlavní oblasti, na které se ergoterapeut zaměřuje, jsou vyšetření zaměřená
na analýzu činností klienta – hodnocení zejména funkce horních končetin,
senzomotoriky, mobility, lokomoce a orientační vyšetření kognitivních funkcí.
Hodnocení a nácvik běžných personálních (např. sebesycení, osobní hygiena,
oblékání, přesuny) a instrumentálních (např. příprava pokrmů, manipulace s penězi,
jízda dopravními prostředky) činností, v nemocničním i vlastním sociálním prostředí,
s cílem co největší nezávislosti klienta.
Návrh (např. doporučení kompenzačních pomůcek pro usnadnění soběstačnosti,
vhodný výběr invalidního vozíku) a případné zhotovení technické kompenzační
pomůcky (např. dlahy z termoplastického materiálu na horní končetinu), včetně
26
zaškolení klientů, rodinných příslušníků a ošetřovatelského personálu, jak tyto pomůcky
využívat.
V rámci ergodiagnostiky a ergonomie se zaměřujeme i na zdravou veřejnost,
např. na úpravy pracovního prostředí při práci na PC, návrhy pracovních poloh při práci
na lince atd., tudíž nejen ZTP. Ergoterapie se uplatňuje ve zdravotnických a sociálních
službách v práci s klienty různého věku, s různým typem zdravotního postižení. Jsou
to např.: centra a oddělení léčebné rehabilitace – lůžková, nebo ambulantní, oddělení
- neurologie, geriatrie, pediatrie, psychiatrie, spinální jednotka, revmatologie aj., lázně,
agentury domácí péče, chráněné bydlení, raná péče, programy předpracovní
a pracovní rehabilitace, denní stacionáře a sociálně aktivizační služby pro děti, dospělé
a seniory, denní stacionáře a terapeutické dílny pro osoby s duševním onemocněním
(PROCHÁZKA et al, 2008).
1.11 Formy péče
„Člověk s postižením má stejné potřeby jako zdravý člověk. První z nich je být
uznán a milován takový, jaký je“.
sestra M. P. Duriezová
1.11.1 Ústavy sociální péče
Ještě v předcházejících desetiletích se za standardní považoval názor, že člověk
(dítě, mladistvý) s těžším, než lehkým mentálním postižením, „patří“ do ústavu. Rodiče
takto postižených dětí, kteří se rozhodli, že si své dítě ponechají doma, pečovali
o ně sami, byli svým okolím považováni za divné, divní rodiče v tom, že jsou ochotni
kvalitu svého života podřídit postiženému dítěti, z něhož „stejně nikdy nic nebude“.
Tyto předsudky se tradovaly velmi houževnatě. Vedly k tomu, že rodiče své děti
skrývali, jednak před nepochopením okolí, jednak ze strachu, aby jen nemuseli dát
do ústavu. Ústavy sociální péče jsou podle vyhlášky č. 182/1998 Sb., kterou se provádí
zákon o sociálním zabezpečení, určeny pro občany postižené mentálním postižením
těžšího stupně a pro občany postižené vedle mentálního postižení též fyzicky,
či psychicky = potřebují ústavní péči (ŠVARCOVÁ-SLABINOVÁ, 2011).
Systém ústavní péče je v kompetenci Ministerstva Práce a sociálních věcí České
republiky.
27
Pro takto postižené osoby jsou zřízeny a dále se zřizují ústavy s denním,
týdenním, či celoročním pobytem. Stacionáře (denní ústavy) pečují o osoby
s postižením dle jejich vymezené cílové skupiny. Často se tyto zařízení orientují
na vzdělání, práci a formy rehabilitace, nejrůznější druhy terapií, volnočasové activity.
Týdenní stacionář představuje kompromis mezi domácí a ústavní péčí. Klienti
v týdenních stacionářích žijí velmi spokojený život, mají se stále na co těšit.
Dle zákona č. 100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení se v ústavech sociální péče
s celoročním pobytem pro mentálně retardované poskytuje bydlení, zaopatření,
zdravotní péče, rehabilitace, kulturní a rekreační vyžití, pracovní uplatnění (Bakalářská
práce, 2012, online).
1.11.2 Osobní asistence
Služby osobní asistence jsou služby, jež jsou vymezené a řízené uživatelem
služby. Osobní asistent napomáhá kompenzovat závažné nedostatky jeho psychiky,
která je někdy poškozená do značné míry tak, že dostatečně nekoordinuje ani činnost
tělesných orgánů. Práce osobních asestentů je velmi náročná - nejen fyzicky, ale hlavně
psychicky. Asistent je nejen pomocníkem, průvodcem, ale především jeho blízkým
člověkem, který s ním prožívá život, myslí nejen za něj, ale myslí to s ním dobře
(ŠVARCOVÁ-SLABINOVÁ, 2011).
1.11.3 Pěstounská péče
Je velmi netradiční formou péče o postižené. U nás tato forma péče není častá,
ale v jiných a mnoha zemích je běžná. Jde o to, že rodina ke svým vlastním dětem
přijme do pěstounské péče i dítě, či dospělého s mentálním postižením, o něhož se jeho
vlastní rodiče, či širší rodina nemohou starat (ŠVARCOVÁ-SLABINOVÁ, 2011).
1.11.4 Chráněná bydlení
Velmi moderní obdobou ústavní péče je chráněné bydlení. Princip chráněného
bydlení spočívá v tom, že několik klientů s mentální retardací bydlí společně v bytě,
nebo rodinném domečku. Chráněné bydlení připomíná společnou domácnost, jen těmto
klientům pomáhají asistenti s úklidem, vařením, sebeobsluhou. Rozsah služeb,
poskytovaných klientům, závisí na jejich potřebách a míře závažnosti postižení. Klient
28
s těžkou mentální retardací vyžaduje služby asistenta 24 hodin denně i o víkendech,
svátcích a prázdninách. Narozdíl od klienta s lehkou, či střední mentální retardací, ten
potřebuje asistenta jen 12 hodin denně, či při určitých úkonech
(ŠVARCOVÁ-SLABINOVÁ, 2011).
1.12 Snoezelen
Snoezelen byl vyvinut v Holandsku se záměrem poskytnout lidem se smyslovým
postižením, nebo poruchami učení vhodnou relaxaci a prostředí pro trávení volného
času. Původně se vycházelo z přesvědčení, že všichni potřebujeme podněty. Lidé
se speciálními potřebami mají rovněž právo na přiměřenou stimulaci. Aby se osoby
s postižením mohly účastnit takových aktivit, je vyžadováno vytvoření speciálního
prostředí. Snoezelen spočívá ve vytvoření příjemných smyslových zážitků v atmosféře
důvěry a uvolnění. Smyslové zážitky stimulují primární smysly bez potřeby
intelektuální aktivity. Důvěře a uvolnění napomáhá nedirektivní, nebo přístup
pečovatele, nebo průvodce a zmocňující přístup jedince s postižením. Jde o malé a velké
místnosti, až po velká centra. Jednotlivé prvky vybavení napomáhají vytvoření
atmosféry, a poskytují stimuly, zatímco plně vybavené prostředí Snoezelenu poskytuje
dodatečné benefity. Takové místnosti se nacházejí v domech, ubytovnách, školách,
nemocnicích a volnočasových centrech. Zatímco Snoezelen je založen na nedirektivním
přístupu, metodě je přiznán velký terapeutický význam v poskytování možností
objevování a vývoje. Podstatou Snoezelenu je poskytnout jednotlivci čas, prostor
a příležitost užít si prostředí vlastním tempem a způsobem, bez očekávání ze strany
druhých. Snoezelen byl původně vyvinut jako volnočasový zážitek pro lidi s těžkým
mentálním a smyslovým postižením, v současnosti má mnohem širší využití. Velmi
pomáhá lidem s hyperaktivitou, nebo se sebepoškozujícím chováním. Osobám
se smyslovým, tělesným a mentálním postižením, stejně tak osobám s autismem,
pomáhá široká škála stimulace. Pro mnohé nejde pouze o využívání samotného zařízení,
přínosem pro ně je také přístup, který si osvojí. Senioři, kteří se cítí zmateni okolním
prostředím, nebo nároky, které se od nich vyžadují, zdá se také benefitují ze základních
a primárních smyslových podnětů, které Snoezelen nabízí. Jemné podněty mají
uklidňující efekt, který napomáhá uvolňování napětí. Pečovatelé (zaměstnanec,
nebo rodina) mají z prostředí Snoezelenu také užitek, protože získávají nový úhel
pohledu. Snaha pečovatele něco vymyslet, povzbuzovat a usměrňovat není nutná,
29
což poskytuje prostor pro relaxaci. Všichni potřebujeme stimulaci a odpočinek.
Je to základ pro relaxaci a regeneraci. Zatímco pro majoritní populaci existují různá
komplexní zařízení, jen málo jich je pro lidi s poruchami vnímání. Snoezelen se snaží
tento nepoměr změnit. Základem konceptu Snoezelenu je přístup pečovatele, který
předává jedinci s postižením moc nad průběhem činností v Snoezelenu. Snižuje se tlak
na přizpůsobení se klienta, nebo podání výkonu a dává možnost volby, základní prvek
pro odpočinek a relaxaci. Zatímco ostatní aktivity, terapie a výuka mohou pokračovat.
Snoezelen nabízí pro jednotlivce a pečovatele dodatečnou možnost relaxace, objevování
a vyjádření sebe samého v otevřené atmosféře důvěry a radosti. Pro mnoho uživatelů
poskytuje Snoezelen širokou a ideální škálu podnětů, jaké možná ještě neznají.
Při využívání na pravidelné bázi rozšiřuje Snoezelen škálu zážitků a možnosti, stejně
tak obohacuje kontakt s lidmi a věcmi (FILÁTOVÁ, 2011).
1.13 Problém socializace mentálně retardovaných
Proces socializace můžeme chápat jako postupné upravování vztahů jedince
(v našem případě mentálně retardovaného dítěte) k jeho prostředí. Ve světě sílí
v poslední době silné tendence k plné integraci postižených do společnosti
(např. zařazováním dětí postižených mentální retardací do normálních škol);
tato integrace je samozřejmě nutná, ale u těžších postižení je její konkrétní realizace
velmi nesnadná. Mentální retardace má vliv na socializaci dítěte už od nejranějšího
věku. Ve vztahu k rodičům dítě totiž reaguje jinak, než dítě zdravé (např. neopětuje
pohledy, úsměvy apod.), a je-li v rodině kromě postiženého i nějaké jiné zdravé dítě,
může snadno dojít k tomu, že rodiče budou nevědomky dávat přednost v kontaktu vždy
dítěti zdravému. Opačným extrémem, ke kterému může právě tak snadno dojít,
je hyperprotektivní chování rodičů, kteří se snaží dítěti zprostředkovat co nejvíce
podnětů, vtahují ho do her, více ho učí apod., a tím nevědomky posilují pasivitu
postiženého dítěte. Najít vyváženou míru mezi iniciativou rodičů a postiženého dítěte
není samozřejmě vůbec jednoduché, protože děti jsou skutečně ve srovnání s dětmi
zdravými pasívnější a proto na aktivitu rodičů více odkázáni; rodiče naopak jsou často
trápeni výčitkami, že toho pro své postižené dítě dělají málo. Dalším faktorem, velmi
komplikujícím situaci, je obtížnost kontaktu mezi rodiči a malým dítětem, postiženým
mentální retardací. Pro samotné rodiče může být velmi těžkou situací i to, že chování
dítěte postiženého mentální retardací je vždy sociálně nepřiměřené věku. V případě
30
výskytu poruch chování mohou rodiče navíc dospět k přesvědčení, že jsou dětmi zcela
ignorováni a že je celé jejich výchovné snažení naprosto marné. Je zbytečné psát o tom,
jakým velkým citovým zraněním a jejich následkům jsou rodiče (a samozřejmě i jejich
postižené děti) denně vystavováni. Hranice socializace mentálně retardovaných jsou
vymezeny přirozeně rozsahem postižení. U těžších případů mentální retardace není
možné vybudovat základní sociální návyky, a proto tito jedinci zůstávají trvale odkázáni
na ošetřovatelskou péči. Dalším důležitým faktorem pro socializaci je sebehodnocení
daného postiženého. Čím je sebehodnocení vyšší, tím větší úspěchy můžeme
od socializace očekávat. Většina dětí s lehčími formami mentální retardace bývá
zařazována do zvláštních škol. Úkolem zvláštních škol je připravit žáky co možná
nejvíce pro samostatný praktický život. Zvláštní škola by měla pomoci svým žákům
překonávat nedostatky v dovednostech, vlastnostech a motivacích, upevnit jejich
schopnost navazovat sociální kontakty, naučit je regulaci afektivního chování,
sebeřízení a sebekontrole a odnaučit je nevhodným způsobům chování. Přesto všechno
je v naší současné kultuře zvláštní škola chápána jako něco podřadného, jako doslova
pejorativní označení. Je pochopitelné, že v této atmosféře se žáci, navštěvující zvláštní
školu, cítí méněcenní a za svoji školu se stydí. Nedostatečně je oceňováno také povolání
učitele na zvláštní škole. Je zřejmé, že tyto okolnosti přispívají ke snaze o socializaci
dětí postižených mentální ratardací do běžné společnosti (a dětí navštěvujících zvláštní
školu vůbec) pouze negativně. Zvláštní škola by měla také spolupracovat s ostatními
výchovnými institucemi, které se starají o její žáky. Mezi ně patří především různé typy
ústavů sociální péče, které nabízí dětem nejen vzdělání, ale i možnosti trávení volného
času. Ideální je, pokud se daří motivovat děti k tvůrčí činnosti, např. společným
malováním, v dramatických kroužcích apod. Důležitá je rovněž sportovní činnost
a účast na sportovních akcích (např. meziškolní závody, lyžařské zájezdy aj.),
při kterých mají děti nejen možnost změnit prostředí a zasportovat si, ale také
se prakticky učí samostatnosti a vykonávání samoobslužných prací. Na tento typ péče
o postižené mentální retardací navazuje projekt chráněného bydlení a zaměstnání. Mladí
dospělí, postižení mentální retardací, bydlí ve společném bytě společně s asistenty a učí
se přiměřené míře zodpovědnosti za chod domácnosti. V současné době existují také
i tzv. plně integrované školy, do kterých jsou zařazovány děti pouze podle bydliště.
Výsledkem je takové složení tříd, které by mělo přesně odpovídat procentuálnímu
zastoupení postižených v dané lokalitě. Každé dítě v takové třídě má svůj individuální
učební plán, protože není možné stanovit jednotný učební plán pro celou třídu. Dětem
31
zdravým i postiženým nabízí integrovaná škola především rozvoj sociálních dovedností
a sociálního cítění. U nás tyto školy zatím existují pouze výjimečně; mají funkci spíše
experimentálního modelu. Větší zkušenosti jsou s úplnou integrací postižených
na úrovni mateřských škol, zcela jistě také proto, že určité chování, odchylné od normy,
je v tomto věku zcela běžné u většinové dětské populace. Můžeme říci, že v současné
době optimální (segregovaná, nebo integrovaná) škola pravděpodobně neexistuje
(Bakalářská práce, 2005, online).
.
1.14 Teorie ošetřovatelského procesu
Ošetřovatelský proces je několik vzájemně propojených činností, které
se provádějí ve prospěch nemocného, případně za jeho spolupráce při individuální
ošetřovatelské činnosti. Dává pacientům systematickou, důslednou a nepřetržitou péči.
Zaznamenává změny jejich zdravotního stavu. Jde o dynamický proces, odráží
samostatné funkce profesionálního ošetřovatelství. Má pět fází.
1.14.1 Fáze ošetřovatelského procesu
1. Zhodnocení nemocného - ,,Kdo je můj nemocný?“
Anamnéza – sběr informací
Zhodnocení nemocného (rozhovor, pozorování, testování, měření)
2. Stanovení ošetřovatelského problému - ,,Co ho trápí?“
Ošetřovatelské problémy dle sestry
Problémy pociťované nemocným
Pořadí naléhavosti problémů
3. Vypracování indiviulizovaného plánu ošetřovatelské péče „Co pro něj mohu
udělat?“
Stanovení krátkodobých a dlouhodobých cílů
Návrh opatření na jejich dosažení
4. Realizace aktivní individualizované péče
5. Zhodnocení poskytnuté péče - ,,Pomohla jsem mu?“
Objektivní změření účinku péče
32
Zhodnocení komfortu pacienta
Úprava ošetřovatelského plánu (Bakalářská práce, 2012, online).
33
2 SPECIFIKA OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE U PACIENTA
S HLUBOKOU MENTÁLNÍ RETARDACÍ
Při ošetřování pacienta s hlubokou mentální retardací je nejdůležitější znát
hloubku mentální retardace. Tu zjistíme dle IQ testu, nebo vyčteme z dokumentace
a dle výsledku se věnujeme pacientovi. Podle toho se bude také odvíjet i náročnost
ošetřovatelské péče. V pozdějších stádiích/v pozdějším věku se rozvíjí poruchy
hybnosti, až imobilita, což může velmi ztížit komunikaci a spolupráci s pacientem.
Důležitý je individuální, empatický, trpělivý přístup, spolupráce s rodinnými
příslušníky, či opatrovníkem.
MONITORING
Krevní tlak, pulz, tělesná teplota, vědomí, psychický stav
Stav nutrice: BMI, kožní turgor
Účinky léků: žádoucí i nežádoucí
Invazivní vstupy: funkčnost, průchodnost, známky infekce
POLOHA A POHYBOVÝ REŽIM
Pravidelné polohování každé 2 hodiny přes den a každé 3 hodiny v noci
za pomocí polohovacích pomůcek, vedení polohovacího záznamu
Zabránění úrazu, či jiného poškození pomocí polstrování křesel, lůžka
Pasivní cvičení v lůžku
VÝŽIVA
Zhodnocení stupně sebeobsluhy
Zajistit dostatek kompenzačních pomůcek – speciálně upravené nádobí (příbor,
hrníčky)
Zajištění dostatečné hydratace
Vedení bilance tekutin
VYPRAZŇOVÁNÍ
Sledování frekvence, barvy, příměsí a konzistence stolice
Podání Lactulosy dle potřeby
Sledování množství, barvy, příměsí a zápachu moče
34
Péče o PMK – sledování funkčnosti, známky infekce, pravidelné výměna
Pravidelná výměna inkontinenčních pomůcek
HYGIENICKÁ PÉČE
Zhodnocení stupně sebepéče
Zajištění hygienické péče ošetřovatelským týmem
Prevence opruzenin a dekubitů
SPÁNEK A ODPOČINEK
Sledování délky a kvality spánku
Podávání hypnotik dle ordinace lékaře
Dodržování spánkových rituálů, zajištění klidného prostředí
PSYCHOSOCIÁLNÍ POTŘEBY
Individuální a empatický přístup kpacientovi
Pacient má zajištěného odborníka – psychiatra
Sledování psychického stavu
35
3 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIETKY
S HLUBOKOU MENTÁLNÍ RETARDACÍ
Ošetřovatelský proces je komplexní systémový výkon ošetřovatelské činnosti,
který klade důraz na individuální potřeby nemocného a jehož cílem je řešit jeho
problémy, či zabránit jejich vzniku. Činnosti sestra provádí ve prospěch pacienta buď
sama, nebo je-li to možné za spolupráce nemocného. V praxi se používá následující
pětifázový proces (TOTHOVÁ, 2014).
Zhodnocení/posuzování
První krok ošetřovatelského procesu je objektivní i subjektivní posouzení
celkového stavu pacienta, sběr informací. Při realizaci prvního kroku sestra využívá
metody rozhovoru, pozorování. Zdrojem informací je pacient, popř. rodinní příslušníci,
zdravotnická dokumentace atd. K zhodnocení stavu pacienta může také využít hodnotící
škály např. Stupnici Nortonové. Jelikož při hluboké mentální retardaci nám pacient
nerozumí, ani není schopen mluvit, jsou hlavním zdrojem informací rodina
a zdravotnická dokumentace (TOTHOVÁ, 2014).
Diagnostika
V druhé fázi probíhá analýza sesbíraných údajů a následné stanovení
ošetřovatelských diagnóz, aktuálních i potencionálních. Diagnóza je identifikace potřeb
nemocného, které jsou narušeny, nebo vyvolány jeho zdravotním stavem (TOTHOVÁ,
2014).
Plánování
Třetím bodem ošetřovatelského procesu je plánovaní, kdy sestra seřadí
pacientovy problémy podle priority, stanoví si cíle a určí činnosti potřebné k jejich
dosažení (TOTHOVÁ, 2014).
Realizace
Během této fáze sestra realizuje naplánované činnosti, které vedou k dosažení
vytyčených cílů (TOTHOVÁ, 2014).
36
Vyhodnocení
V poslední fázi ošetřovatelského procesu sestra hodnotí, zda bylo vytyčených
cílů dosaženo či nikoliv (TOTHOVÁ, 2014).
ANAMNÉZA
Tabulka 1: IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE
Jméno a příjmení: D. M. Pohlaví: žena
Datum narození: 20. 4. 1995 Věk: 20
Vzdělání: nevzdělavatelná Zaměstnání: důchodce/nezaměstnaný
Stav: svobodná Státní příslušnost: česká
Datum přijetí: 11. 9. 2014 Typ přijetí: plánované
Oddělení: Stará budova Ošetřující lékař: MUDr. D. K.
Pojišťovna: VZP 111
Hlavní důvod přijetí: Ukončení služby
v domově, kde dříve bydlela.
Zdroj: vlastní zpracování
Medicínská diagnóza hlavní:
F 73 Hluboká mentální retardace na základě kongenitální CMV infekce s encefalopatií
Medicínské diagnózy vedlejší:
G 40.8 Epilepsie jiná
J 45.9 Astma bronchiále
I 10 Esenciální primární hypertenze
H 50.9 Strabismus konvergentní
N31.9 Nervově svalová dysfunkce močového měchýře
37
Tabulka 2: VITÁLNÍ FUNKCE PŘI PŘIJETÍ
TK: 90/60 mmHg Výška: 145 cm
P: 70/min Váha: 43,2 kg
D: 14/min BMI: 21,4
TT: 36,6 °C Pohyblivost: imobilní
Stav vědomí: lucidní Krevní skupina: 0, Rh +
Zdroj: vlastní zpracování
Informace byly získány z lékařské dokumentace. Jedná se o aktuální stav při příjmu do zařízení.
Nynější onemocnění:
Neustálý úbytek na váze. Zácpa. Částečné vymizení polykacího reflexu.
Pacientka byla přijata z důvodů ukončení služby v domově, kde doted pobývala. Avšak
se změnou prostředí přišlo i celkové zhoršení zdravotního stavu. Potřebuje zajistit
komplexní ošetřovatelskou péči.
Informační zdroje: zdravotnická dokumentace, lékař, rodina, pozorování.
Rodinná anamnéza:
Dědeček: zemřel na karcinom střev
Otec: Alzheimerova choroba
Osobní anamnéza:
Onemocnění: 1998 – diagnostikován strabismus konvergentní, v ten samý rok zjištěna
nervově svalová dysfunkce močového měchýře, 1999 – zjištěna Epilepsie, od roku 2000
pacientka imobilní, závislá na péči ošetřujícího personálu, 4/2006 – Astma bronchiále,
2010 – náhodně zjištěna Esenciální hypertenze,
Hospitalizace, operace: 2005 – operace pravé kyčle
Úrazy: 0
Transfúze: 0
Očkování: Pravidelné očkování dle očkovacího kalendáře.
38
Tabulka 3: FARMAKOLOGICKÁ ANAMNÉZA
Název léku Forma Síla Dávkování Skupina
Keppra tbl. 500mg 1-0-0 antiepileptikum
Buronil tbl. 25mg 1-1-2 neuroleptika
Helicid cps. 20mg 1-0-0 antacida
Lactulosa sir. 50% Dle potřeby digestiva
Rispen tbl. 1mg 1-1-2 neuroleptika
Tiapridal tbl. 100mg 1-1-1 neuroleptika
Zdroj: vlastní zpracování
Alergologická anamnéza: Abúzy:
Léky: 0 Alkohol: 0
Potraviny: 0 Kouření: 0
Chemické látky: 0 Káva: 0
Jiné: 0 Léky: 0
Jiné drogy: 0
Gynekologická anamnéza:
Porody: 0
Potraty: 0
Sociální anamnéza:
Stav: svobodná
Vztahy v rodině: Opatrovníci rodiče pacientky, pravidelně nAvštěvují pacientku, někdy
si ji berou na víkend domů.
Pracovní anamnéza:
Vzdělání: 0
Pracovní zařazení: důchodkyně, pobírá příspěvek – stupeň IV. Úplná závislost.
39
Spirituální anamnéza:
Rodiče pacientce vykládají motlitby, dalo by se tedy předpokládat, že dle přání rodičů
je pacientka katolička.
POSOUZENÍ SOUČASNÉHO STAVU
POSOUZENÍ FYZICKÉHO STAVU ZE DNE 11. 9. 2014
Pacientka nekomunikuje při posuzování fyzického stavu, tedy subjektivně není
možné zhodnotit stav pacientky, avšak objektivně její fyzický současný stav můžeme
posoudit.
Objektivně hlava – poklepově nebolestivá, výstupy n. V. nebolestivé, zornice
isokorické, skléry bíle. Uši a nos bez výtoku. Jazyk vlhký, čistý, plazí středem.
Krk - lymfatické uzliny a štítná žláza bez zvětšení, náplň krčních žil v normě.
Dýchací system: hrudník – poklep plný, jasný, dýchání s ojedinělými vrzoty a chrůpky
bilaterálně, frekvence – 14 dechů/min.
Kardiovaskulární system: srdce – akce srdeční pravidelná, ozvy ohraničené, TK-90/60
mmHg, P-70´ min DK – bez otoků a zánětlivých změn, deformované v rámci
primárního onemocnění.
Gastrointestinální trakt: břicho – pod niveau hrudníku, palpačně nebolestivé, měkké
játra a slezina – nezvetšené, poslední stolice – 8. 9. 2014, 9/2014 - zaveden PEG.
Močový a pohlavní systém: ledviny – tapottemet bilaterálně negativní, mikce
- inkontinence, moč fyziologické barvy a zápachu bez příměsí.
Kosterní a svalový system: páteř – poklepově nebolestivá, pohyblivost - imobilní,
poloha těla – zvýšený svalový tonus, kontraktury horních a dolních končetin.
Deformace horních a dolních končetin.
Nervový a smyslový systém: vědomí – lucidní, orientace - neorientuje se,
nekomunikuje.
Endokrynní systém: štítná žláza – nezvětšena.
Imunologický systém: alergologická anamnéza – žádná, TT – 36 °C.
40
Kůže a její adnexa: kůže - bez patologických eflorescencí, nepatrné intertrigo
v tříslech, dekubity - nepřítomny. Vlasy - krátké, ne úplně čisté. Nehty - dlouhé,
zanesené.
Tabulka 4: AKTIVITY DENNÍHO ŽIVOTA
Subjektivní údaje Objektivní údaje
Stravování „Nekomunikuje“
Dieta číslo 3, mletá, tato strava se podává stále
i přesto, že má pacientka PEG, aby jí
nevymizel polykací reflex. Podávána speciální
výživa – Nutrison - do PEGu v intervalech
3 hodin. BMI – 11,2.
Příjem tekutin „Nekomunikuje“
Tekutiny podávány do PEGu, ale i per os,
vedena bilance tekutin
Vylučování
moče
„Nekomunikuje“ Inkontinentní, diuréza dostatečná, bez PMK.
Vylučování
stolice
„Nekomunikuje“ Inkontinentní, celodenně pleny, stolice
nepravidelná trpí zácpou, podávána dle potřeby
Lactulosa.
Spánek
a bdění
„Nekomunikuje“ Bez problému.
Aktivita
a odpočinek
„Nekomunikuje“
Trvale v lůžku, imobilní, pasivní cvičení
v lůžku
Hygienická
péče
„Nekomunikuje“
Hygienickou péči zajišťuje ošetřující personál,
denně ranní a večerní hygiene, 1x týdně
celková koupel, prevence opruzenin, dekubitů
Samostatnost „Nekomunikuje“
Podle Barthelova testu aktivit denního života
má vysoký stupeň závislosti (40 bodů),
neprovede žádnou činnost
41
Tabulka 5: POSOUZENÍ PSYCHICKÉHO STAVU ZE DNE 11. 9. 2014
Subjektivní údaje Objektivní údaje
Vědomí „Nekomunikuje“ Lucidní, GCS - 9
Orientace „Nekomunikuje“ Dezorientace v místě, čase, situaci,
osobě
Nálada „Nekomunikuje“ Nelze určit, výrazný neklid
Paměť „Nekomunikuje“ Porušena ve všech oblastech
Myšlení „Nekomunikuje“ Porušeno ve všech oblastech
Temperament „Nekomunikuje“ Nelze určit
Sebehodnocení „Nekomunikuje“ Nelze určit
Vnímání vlastního
zdraví
„Nekomunikuje“ Nelze určit
Zdroj: vlastní zpracování
MEDICÍNSKÝ MANAGEMENT
Ordinovaná vyšetření při příjmu: 11. 9. 2014
Anamnestické údaje: viz. anamnéza
Fyzikální vyšetření: zhodnocení fyziologických funkcí, poslech plic a srdce, pohmat
břicha
Laboratorní vyšetření: 0
Ordinovaná vyšetření během pobytu:
Měření fyziologických funkcí: TK 1x týdně, TT dle potřeby, SpO2 dle potřeby
Vyšetření nutriční terapeutkou: Podávání výživového doplňku (Nutridrink).
Konzervativní léčba:
Dieta: č.3/mletá
Pohybový režim: trvale v lůžku, pasivní polohování - vedení polohovacího záznamu,
od doby, kdy byla přeložena k nám na oddělení, jezdí na vozíčku pravidelně ven
a po čase zkouší i stoj vzpřímený za pomoci chodítka a pracovníků
42
RHB: Pasivní rehabilitace v lůžku za pomoci rehabilitačního pracovníka 3x týdně
a sestry
Výživa: Má velmi dobrý apetit, ráda popíjí během dne Nutridrink, dieta č. 3 mletá,
denně vypije 1,5 l tekutin a k tomu si dává dvě kávy.
Medikamentózní léčba:
Intravenózní: 0
Per rectum: 0
Tabulka 6: PER OS (pro zachování po. ref)
Název léku Forma Síla Dávkování Skupina
Keppra tbl. 500mg 1-0-0 antiepileptica
Buronil tbl. 25mg 1-1-2 neuroleptika
Helicid cps. 20mg 1-0-0 antacida
Lactulosa sir. 50% Dle potřeby digestiva
Rispen tbl. 1mg 1-1-2 neuroleptika
Tiapridal tbl. 100mg 1-1-1 neuroleptika
Zdroj: vlastní zpracování
SITUAČNÍ ANALÝZA
Pacientka přeložena na Starý domek ke komplexní ošetřovatelské léčbě dne
11. 9. 2014. Vrozená hluboká mentální retardace. Pacientka při přijmu nebolestivá,
zornice isokorické, sklery bílé, uši, nos, jazyk bez patologie. Fyziologické funkce:
14 dechů za minutu, krevní tlak 90/60 mmHg, puls 70´ min, tělesná teplota 36,0 °C
celkově bez otoků. Poslední stolici měla 8. 9. 2014. Uživatelka přijela v doprovodu své
matky. Vzhledem k mentální retardaci nevnímá svůj zdravotní stav, není orientovaná
místem, časem, osobou. Nedokáže manipulovat s léky, nerozlišuje osobu blízkou,
či cizí. Matka uvádí, že uživatelka je většinu dne klidná, má ráda přítomnost druhé
osoby, někdy však bez důvodu má agresivní a sebepoškozovací ataku. Ráda si hraje
43
s hračkami. Když se cítí nepříjemně, pláče, vydává zvuky, nebo osobu začne odstrkovat.
Při příjmu uživatelka sedí na invalidním vozíku, je klidná, zvládá jednoduchou
komunikaci. A rozumí krátkým, stručným, až příkazovým větám. Sleduje,
co se to kolem ní děje, otáčí se a reaguje na zvuky. Uživatelka je uložena na 1. patro,
dvoulůžkový pokoj. Denně pije 1,5 l tekutin denně. Má velmi suchou pokožku, proto je
nutné promazání celého těla po každé koupeli. Barva kůže je bledá, suchá, kožní turgor
má v normě. Nejsou patrné žádné změny na kůži. V sacrální oblasti má dekubit hojící se
per secundam. V tříslech má intertrigo. Je nutný dohled stravy a bilance tekutin. Byl jí
zaveden PEG, do kterého jí je podáván nutrison v intervalech po třech hodinách.
Protože jí byl zaveden nedávno, je nutná péče o místo a okolí zavedení PEGu. I přesto,
že jí byl zaveden, stále přijímá potraviny per os, aby nevymizel polykací a žvýkací
reflex. Dle MNSFa je v riziku podvýživy. Uživatelka má inkontinenci moči, z tohoto
důvodu je nutné používání inkontinentních pomůcek. Trpí zácpou, proto je nutné
sledování vyprazdňování. Když dlouho nejde na stolici, tak se vyprázdní po podání
jedné odměrky Lactulozy. Bohužel také dle získaných informací byla již ne jednou
stolice odbavovat digitálně.
Pacientka je imobilní, má zvýšený svalový tonus a kontraktury a deformace HK
a DK. Hrozí u ní vysoké riziko pádu, proto má u sebe pomůcky, doplňující lůžko. Podle
Barthelova testu aktivit denního života má vysoký stupeň závislosti (40 bodů),
neprovede žádnou činnost, je závislá na pomoci ošetřovatelského personálu, který
zajišťuje u pacientky komplexní ošetřovatelskou péči, zahrnující vše od hygienické
péče, až po odborné ošetřovatelské výkony. Pacientka velmi chce a má velkou motivaci,
ona i její rodina, takže pravidelně rehabilituje. Pacientka s personálem a oporou
chodítka zvládne stoj u lůžka.
Verbální i neverbální komunikace je porušena. Ale co potřebuje, tak vykřikne,
jednoduchá slovní spojení, či si na požadovaný předmět ukáže. Často vydává pouze
neurčité zvuky, proto je hlavním zdrojem informací rodina pacientky a zdravotnická
dokumentace. Pacientka je dezorientovaná, neorientuje se místem, časem ani osobou.
44
STANOVENÍ OŠETŘOVATELSKÝCH DIAGNÓZ
Aktuální ošetřovatelské diagnózy
Sesterská diagnóza č. 1
Deficit sebepéče ve všech denních činnostech, související s mentální retardací,
projevující se nedostatečnou osobní hygienou.
Cíl:
Pacientka je čistá a upravená
Dochází k uspokojování základních potřeb
Priorita: střední
Výsledná kritéria:
Pacientka nejeví známky zanedbané hygieny.
Ošetřovatelské intervence:
Zajisti pacientce pravidelnou hygienickou péči (přímá obslužná péče, všeobecná
sestra).
Dbej na pravidelnou výměnu spodního prádla a oblečení (přímá obslužná péče,
všeobecná sestra).
Dbej na pravidelnou výměnu lůžkovin (přímá obslužná péče, všeobecná sestra).
Dbej na pravidelnou péči o dutinu ústní a nosní (přímá obslužná péče, všeobecná
sestra).
Dbej na celkově upravený vzhled (přímá obslužná péče, všeobecná sestra).
Zajisti pacientce pravidelnou pedikůru (přímá obslužná péče, všeobecná sestra,
využití služby mimo zařízení).
Zajisti pacientce návštěvu u kadeřnice (přímá obslužná péče, všeobecná sestra,
využití služby mimo zařízení).
Realizace:
7.30 - 8.00 Ranní hygiena (omytí obličeje, očista dutiny ústní, uprava vlasů,
omytí genitálu, výměna spodního prádla, čisté oblečení, použití deodorantu).
45
10.00 - 10.15 Výměna inkontinenčích pomůcek a očista genitálu, úprava nehtů
na dolních i horních končetinách.
12.30 - 12.45 Výměna inkontinenčních pomůcek, očista genitálů, prevence
opruzenin
15.15 - 15.30 Odpolední úprava lůžka, výměna inkontinenčních pomůcek, očista
genitálu.
18.00 - 18.30 Večerní hygiena (celková koupel, promazání těla, výměna
inkontinenčních pomůcek).
Hodnocení
Cíl se mi podařilo splnit. Pacientka nejevila známky zanedbané hygieny.
Pacientka byla voňavá, čistá a upravená. V rámci rehabilitace jsme pacientku zapojili
do každodenní hygieny. Pacientka měla sama ze sebe velkou rádost.
Sesterská diagnóza č. 2
Zácpa související se sníženou pohybovou aktivitou projevující se obtížným
vyprazdňováním tuhé stolice.
Cíl: Pacientka se bude pravidelně vyprazdňovat s použitím Lactulosy 1x týdně.
Priorita: střední
Výsledná kritéria:
Pacientka se bude vyprazdňovat bez obtíží 1x za týden
Pacientka vypije 1,5 – 2 l tekutin za den.
Ošetřovatelské intervence:
Prováděj nácvik defekačního reflexu (všeobecná sestra).
Pečuj o kůži v oblasti análního otvoru (přímá obslužná péče, všeobecná sestra).
Dbej na prevenci intertriga a dekubitů (přímá obslužná péče, všeobecná sestra).
Sleduj počet stolic a proveď zápis do ošetřovatelské dokumentace
(přímá obslužná péče, všeobecná sestra).
Sleduj barvu, tvar, konzistenci a příměsi ve stolici (přímá obslužná péče,
všeobecná sestra).
46
Sleduj množství přijatých tekutin (přímá obslužná péče, všeobecná sestra).
Dbej na dostatek vlákniny ve stravě (přímá obslužná péče, všeobecná sestra).
Pravidelně kontroluj a vyměňuj inkontinenční pomůcky (přímá obslužná péče,
všeobecná sestra).
Realizace:
7.00 Edukovala jsem personál na ranní schůzce, dále jsem se snažila poučit
pacientku o provádění pravidelné hygienické péče.
7.30 - 8.00 U pacientky jsme provedli řádnou ranní hygienu.
10.30 - 10.45 U pacientky jsme provedli dopolední úpravku a očistu intimních
partií.
12.30 - 12.45 Vyvětrali jsme pokoj, upravili jsme lůžko, provedli jsme polední
úpravu lůžka a pacientky.
12.45 - 15.00 Pacientka odpočívala při poslechu hudby.
15.00 - 15.15 Provedli jsme pravidelnou odpolední úpravu a očistu intimních
partií pacientky.
18.45 - 19.15 Vyvětrali jsme pokoj, upravili jsme lůžko, u pacientky jsme
provedli večerní úpravu a hygienickou péči.
Hodnocení:
Pacientka nebyla zvyklá na takovou hygienickou péči, takže se jí to ze začátku
moc nelíbilo, ale po chvíli již neměla problém s pravidelnou hygienickou péčí. Došlo
k vizuálnímu zlepšení pacientčina vzhledu. Došlo ke zlepšení hygienického stavu
pacientky.
47
Sesterská diagnóza č. 3
Narušený spánek v souvislosti s nesouladem denního biorytmu, projevující se dlouhým
usínáním, nespavostí, častým buzením v noci a lehkým spánkem, který trvá
2 až 3 hodiny.
Cíl: Pacientka spí nepřetržitě alespoň 4 – 6 hodin. Pacientka usíná do 30 minut
po ulehnutí.
Priorita: střední
Výsledná kritéria:
Pacientka má upravený spánkový rytmus
Pacientka je během dne aktivizována
Pacientka během dne nejeví známky ospalosti a únavy
U pacientky dojde k upravení spánkového rytmu do 3 dnů.
Ošetřovatelské intervence:
Uprav lůžko před spaním (přímá obslužná péče, všeobecná sestra).
Vyvětrej pokoj (přímá obslužná péče, všeobecná sestra).
Dodržuj spánkové rituály klientky (přímá obslužná péče, všeobecná sestra).
Podávej hypnotika dle ordinace lékaře – zaznamenej do ošetřovatelské
dokumentace (všeobecná sestra).
Sleduj účinky podaných hypnotik a zaznamenej do ošetřovatelské dokumentace
(všeobecná sestra).
Minimalizuj rušivé element (přímá obslužná péče, všeobecná sestra).
Realizace:
10.00 Edukovala jsem rodinu pacientky, personál a pacientku o provádění
různých činností během dne.
10.30 - 17.00 Pacientku jsme aktivizovali během celého dne (čtení, vycházka,
nácvik chůze, zpěv, kreslení).
10.00 - 17.00 Pacientka během dne nespala
20.00 - 20.20 Vyvětrali jsme pokoj, upravili jsme lůžko, podali jsme hypnotika
dle ordinace lékaře (ošetřovatelský personál, všeobecná sestra).
48
21.00 Pacientka spí.
Hodnocení:
Pacientka byla uložena na klidný pokoj v doprovodu matky. Pacientka přes den
nepospávala, dohled byl zajištěn, během dne sledovala televizi, poslouchala hudbu, bylo
s ní prováděno rehabilitační cvičení, pracovník v přímé péči jí předčítal knihu a vzala
jsem ji na delší procházku do obchodu a lékárny. Dále jsem ji aktivizovala za pomoci
matky vhodnými aktivitami. Noční chození k pacientce bylo omezeno na minimum. Cíl
splněn částečně. I nadále je nutné pokračovat v zavedených intervencích.
Sesterská diagnóza č. 4
Porušená verbální komunikace související s mentální retardací projevující se křikem
a agresí.
Cíl:
Sestavení komunikační knihy
Využití neverbálních prostředků ke komunikaci
Priorita: střední
Výsledná kritéria:
Pacientka je klidná.
Pacientka rozumí neverbální komunikaci.
Ošetřovatelské intervence:
Vysvětli pacientce a její rodině nutnost využití neverbálních prostředků
ke komunikaci (všeobecná sestra).
Sestav s pacientkou komunikační knihu (přímá obslužná péče, všeobecná sestra).
Zajisti pacientce kartičky, určující dějovou posloupnost a dle nich se řiď (přímá
obslužná péče, všeobecná sestra).
Neměň dějovou posloupnost kartiček, dodržuj ji přesně dle naplánování (přímá
obslužná péče, všeobecná sestra).
Domluv se na spolupráci s rodinou (všeobecná sestra).
49
Realizace:
8.00 Po ranní hygieně jsem pacientce vysvětlila, ukázala a připevnila vedle
jejího lůžka její den a celou jeho posloupnost znázorněnou v dějových
kartičkách.
8.30 Jsem splnila první z kartiček a to byla snídaně, po snídani jsem jí vysvětlila,
že tento děj již proběhl, tedy jsem společně s ní z nástěnky sundala kartičku
se snídaní.
10.00 Následovala další kartička a to návštěva u lékaře. Když jsem pacientku
vypravovala k lékaři, tak jsem jí několikrát upozornila a ukázala kartičku
s tímto dějem, po návratu od lékaře jsem tuto kartičku sundala z nástěnky.
12.00 - 12.30 Proběhl oběd, po obědě si pacientka šla odpočinout a společně
jsme odstranily další kartičku, kde byl znázorněn oběd.
12.30 - 15.00 Pacientka odpočívala, po odpočinku jsme odstranily kartičku
s odpočinkem.
18.00 Následovala večeře, po večeři jsme odstranily i tuto kartičku, po uložení
pacientky do lůžka a nachystání ke spánku jsem se jí snažila vysvětlit, že nyní
jí tam zůstane kartička se spánkem a k tomu nachystáme kartičky na zítřejší
den, a tak jsme i společně udělaly
Hodnocení:
Pacientce se kartičky velmi líbily, ušetřily nám spoustu času a dohadů. Tyto
dějové kartičky byly nejen pro nás jako personal velkým přínosem, ale i pro pacientku
samotnou a i pro její rodinu. Pacientka již nemusela být nevrlá, protože jsme se takřka
hned domluvily. Cíl se nám podařilo splnit.
50
4 DOPORUČENÍ PRO PRAXI
Na základě zjištěných informací o mentální retardaci jsem stanovila následující
doporučení pro zdravotnický personál.
Doporučení pro zdravotnický personál:
Snaž se u pacienta získat důvěru.
Snaž se u pacienta vyvolávat pozitivní pocity, náladu.
Věnuj pacientovi dostatečný časový prostor k vyjádření jeho pocitů.
Přistupuj k pacientům jako profesionál.
Dbej na dodržování práv pacientů.
Věnuj pacientovi s MR individuální přístup při stanovení cílů a plánu.
Vytvoř si k pacientovi individuální plán při plnění stanovených cílů.
Spolupracuj s rodinou, nebo s opatrovníkem.
Respektuj jejich práva, nenuť tyto pacienty dělat, co nechtějí.
Neslibujte mentálně retardovanému pacientovi to, co nemůžete splnit.
Dodržujte a splňte, co jste řekli, či slíbili mentálně retardovanému.
51
ZÁVĚR
Bakalářská práce se zabývala problematikou mentální retardace. Mentální
retardace je ve společnosti častým tématem, ale stále se najde velká společnost lidí,
která považuje mentální retardaci za tabuizovanou.
Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Část teoretická se zabývá
mentální retardací obecně, rozdělením, příznaky a projevy mentální retardace,
diagnostikou, prevencí, léčbou a ergoterapií. Cílem bakalářské práce bylo snažit
se přiblížit problematice mentálně retardovaných, východiskem teoretické práce bylo
poskytnutí ucelených informací o mentální retardaci. Praktickou část tvořil
ošetřovatelský proces u pacientů s mentální retardací na základě vytvoření
individuálního plánu pacienta s MR na podkladě získaných informací od rodiny,
zdravotnického personálu a z ošetřovatelské dokumentace. Cílem praktické části bylo
vytvoření ošetřovatelského plánu a aktuálních ošetřovatelských diagnóz.
Stěžejním bodem práce jsou ošetřovatelská specifika na podkladě získaných
informací a zhodnocení stavu pacienta, spojené s mentální retardací. U konkrétní
pacientky byly zhodnoceny získané informace a na tomto podkladě byl sestaven
ošetřovatelský plán a stanoveny aktuální ošetřovatelské diagnózy.
Bakalářská práce může sloužit nejen jako informační materiál, ale také jako
studijní materiál - jak pro zdravotnický personál, tak i pro blízké. Myslím si,
že by široká veřejnost měla mít větší povědomí o našich handicapovaných
spoluobčanech, měli bychom je více zařadit do společnosti a běžného života, vždyť
právě po tom oni tolik touží, a proto jsem se rozhodla vypracovat leták, který bude
sloužit pro širokou veřejnost, rodinné příslušníky, kteří mají mentálně retardované dítě
a pro ošetřující a zdravotnický personál, jako osvěta o mentální retardaci a obecné
zásady a doporučení v péči o mentálně postižené děti. Leták jsem umístila do zařízení
Sociální služby pro osoby se zdravotním postižením p. o., a také do ordinace
praktického lékaře ve Fryštáku, zatím byl na leták jen pozitivní ohlas. Doufám, že o něj
bude i dále zájem a pevně věřím, že i tento leták pomůže k větší míře informovanosti
všech spoluobčanů.
52
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
FILATOVÁ, R., JANKŮ, K. (Ed): 2011. Snoezelen. Ostrava: Tiskárna Kleinwächter,
2011. 111 s. ISBN 978-20-260-0115-7.
FIŠAR, Z. Vybrané kapitoly z biologické psychiatrie. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha:
Grada, 2009, 383 s. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-2737-0.
HEWARD, W. L. Exceptional children: an introduction to special education. 8th ed.
Upper Saddle River, N. J: Pearson Education/Merrill/Prentice Hall, 2006. ISBN
01-311-9170-5.
JAFFE, J. H., M. D. "Mental Retardation." In Comprehensive Textbook of Psychiatry,
edited by Benjamin J. Sadock, M. D. and Virginia A. Sadock, M.D. 7th edition.
Philadelphia, PA: Lippincott Williams and Wilkins, 2000.
KOLÁŘ, P. Rehabilitace v klinické praxi. 1. vyd. Praha: Galén, c2009, xxxi, 713 s.
ISBN 978-80-7262-657-1.
LEČBYCH, M. Mentální retardace v dospívání a mladé dospělosti. 1. vyd. Olomouc:
Univerzita Palackého v Olomouci, 2008, 248 s. ISBN 978-80-244-2071-4.
MAREČKOVÁ, J. Ošetřovatelské diagnózy v NANDA doménách. Vyd. 1. Praha:
Grada, 2006, 264 s. Sestra (Grada). ISBN 80-247-1399-3.
MEDICAL TRIBUNE CZ – INPHARMEX. Pharmindex Brevíř. 17. vyd. Praha:
Medical Tribune, 2008. ISBN 978-80-87135-05-1.
Ošetřovatelské diagnózy: definice & klasifikace: 2012-2014 = Nursing diagnoses:
definitions and classification : 2012-2014. 1. české vyd. Editor T Herdman. Praha:
Grada, 2013, xxxiii, 550 s. ISBN 978-80-247-4328-8.
OTOVÁ, B., MIHALOVÁ B. Základy biologie a genetiky člověka. 1. vyd. V Praze:
Karolinum, 2012, 227 s. ISBN 978-80-246-2109-8.
PAVLÍKOVÁ, S.: Modely ošetřovatelské péče. Praha, Grada Publishing 2006. 152 s.
ISBN 80-247-1211-3.
53
PREISS, M., PŘIKRYLOVÁ KUČEROVÁ H. Neuropsychologie v neurologii. Vyd. 1.
Praha: Grada, 2006, 362 s. Psyché (Grada). ISBN 80-247-0843-4.
PROCHÁZKA, V., H. ŠTĚPÁNKOVÁ, B. SEDLÁK, Cz. KAPUSTA, K. KNÍŽEK, Z.
JIRÁK, J. ENGLICH a R. ŘEZNÍČEK. NMR study of perovskites. Journal of SEIDL,
Zdeněk. Neurologie pro nelékařské zdravotnické obory. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 168
s. ISBN 978-80-247-2733-2.
STAŇKOVÁ, M. České ošetřovatelství 3: Jak zavést ošetřovatelský proces do praxe.
Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 2003. ISBN
80-7013-282-5.
SYSEL, D., BELEJOVÁ H., MASÁR O. Teorie a praxe ošetřovatelského procesu.
V Tribunu EU vyd. 2. Brno: Tribun EU, 2011, 280 s. Librix.eu. ISBN
978-80-263-0001-4.
ŠVARCOVÁ-SLABINOVÁ, I. Mentální retardace: vzdělávání, výchova, sociální péče.
Vyd. 4., přeprac. Praha: Portál, 2011, 221 s. Speciální pedagogika (Portál). ISBN
978-80-7367-889-0.
TÓTHOVÁ, V. Ošetřovatelský proces a jeho realizace. 2., aktualiz. vyd. Praha: Triton,
2014, 225 s. ISBN 978-80-7387-785-9.
TRACHTOVÁ, E. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 2. vydání. Brno:
Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2008. ISBN
80-7013-324-4.
VOKURKA, M., HUGO J. Kapesní slovník medicíny: výkladový slovník lékařských
termínů pro širokou veřejnost: [3500 nejdůležitějších hesel]. 3. vyd. Praha: Maxdorf,
c2013, 188 s. ISBN 978-80-7345-369-5.
VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G. Komunikace pro zdravotní sestry. 1. vyd. Praha:
Grada Publishing, 2006. 144 s. ISBN 80-247-1262-8.
ZACHAROVÁ, E.; HERMANOVÁ, M.; ŠRÁMKOVÁ, J. Zdravotnická psychologie teorie
a praktická cvičení. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 232 s. ISBN
978-80-2472068-5.
54
Internetové zdroje
CAMPBELL, Ch. Wikipedia: The Free Encyclopedia. http. TDR/The Drama
Review [online]. 2009, vol. 53, issue 4, s. 185-187 [cit. 2015-02-15]. DOI:
10.1162/dram.2009.53.4.185
Dobromysl. Dobromysl [online]. Česká republika: Dobromysl, 2012 [cit. 2014-12-30].
Dostupné z: http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=32
Diplomová práce. JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH,
Zdravotně sociální fakulta. Vedoucí práce Dita NOVÁKOVÁ. Dostupné z:
<http://theses.cz/id/yfwvm4/>
Http: //www.ijalel.org/pdf/573.pdf. International Journal of Applied Linguistics &
English Literature [online]. 2014, vol. 4, issue 1 [cit. 2015-02-15]. DOI:
10.7575/aiac.ijalel.v.4n.1p.89
Magnetism and Magnetic Materials [online]. 2008, vol. 320, issue 14, e12-e15 [cit.
2015-02-15]. DOI: 10.1016/j.jmmm.2008.02.006
MARŠÁLKOVÁ GREŠOVÁ, J. Specifika ošetřovatelské péče u dětí s těžkým
kombinovaným postižením [online]. 2013 [cit. 2014-11-10]
Medicine. Medicine: Mentální retardace [online]. Česká republika: Medicine, 2013 [cit.
2015-12-13]. Dostupné z: http://medicine-cz.mednews.in.ua/jin-nemoci/18669-
klasifikace-mentln-retardace-prciny-a-prevence
Socializace mentálně retardovaných [online]. Česká republika: Referaty, 2005 [cit.
2015-011-17]. Dostupné z: http://referaty-seminarky.cz/socializace-mentalne-
retardovanych/
Wikipedia. Wikipedia [online]. Česká republika: wikipedia, 2015 [cit. 2015-12-13].
Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ment%C3%A1ln%C3%AD_retardace
Život v ústavním zařízení pohledem uživatelů. UTB: Ústavní péče [online]. Česká
republika: bakalářská práce, 2012 [cit. 2015-11-20]. Dostupné z: http://medicine-
cz.mednews.in.ua/jin-nemoci/18669-klasifikace-mentln-retardace-prciny-a-prevence
PŘÍLOHY
Příloha A Literární rešerše
Příloha B Centra pro pomoc mentálně retardovaným
Příloha A
Literární rešerše
Lékařská knihovna Krajské nemocnice T. Bati, Havlíčkovo nábřeží 600
Téma: Ošetřovatelský proces u pacienta s hlubukou mentální retardací
Klíčová slova: Ošetřovatelský proces, retardace, hluboká mentalní retardace.
Časové vymezení: 2004- 2013
Jazykové vymezení: čeština, angličtina, slovenština
Druhy dokumentů: knihy, časopisy, odborné práce
1. PASTORKOVÁ, Radmila — JURÍČKOVÁ, Lubica. Specifika přístupu zdravotní
a posudkové péče u osob zbavených způsobilosti k právním úkonům. Praktický lékař,
2014, roč. 94, č. 4, s. 201-204. ISSN: 0032-6739.
2. KUKLETOVÁ, Martina — PANTUČEK, Lukáš — HALAČKOVÁ, Zdenka, et al.
Analýza stavu chrupu dětí mladších než šet let věku ošetřených v celkové anestezii
v letech 2002–2004. Česká stomatologie a Praktické zubní lékařství, 2013, roč. 113-61,
č. 6 (Praktické zubní lékařství), s. 77-85 příl. ISSN: 1213-0613.
3. ŠKODOVÁ, Eva — KRATOCHVÍLOVÁ, B. Bardet-Biedlův syndrom.
Otorinolaryngologie a foniatrie, 2012, roč. 61, č. 4, s. 261-268. ISSN: 1210-7867.
4. BERANOVÁ, Štěpánka — HRDLIČKA, Michal. Časná diagnostika a screening
dětského autismu. Československá psychologie, 2012, roč. 56, č. 2, s. 167-177. ISSN:
0009-062X.
5. MÁLEK, Jiří — HESS, Ladislav — ŠČIGEL, Vladimír, et al. Orální analgosedace
mentálně postižených pacientů - předběžné výsledky. Anesteziologie & intenzivní
medicína, 2011, roč. 22, č. 4, s. 209-214. ISSN: 1214-2158.
6. KUPKOVÁ, Jana — HOLCZEROVÁ, Vladimíra. Pracovní rehabilitace klientů
s mentální retardací v zařízeních sociální péče v České republice. Rehabilitácia, 2011,
roč. 48, č. 3, s. 176-186. ISSN: 0375-0922.
7. Skončil dvouletý vzdělávací program pracovníků v sociálních službách. Diagnóza
v ošetřovatelství, 2011, roč. 7, č. 4, s. 6. ISSN: 1801-1349.
8. HAVLÍK, Miroslav. Příspěvek k ošetření nespolupracujících dospělých pacientů.
Česká stomatologie a Praktické zubní lékařství, 2010, roč. 110-58, č. 4, s. 53-56. ISSN:
1213-0613.
9. SEEMAN, Tomáš — MALÍKOVÁ, Marcela — BLÁHOVÁ, Květa —
SEEMANOVÁ, Eva. Polycystic kidney and hepatic disease with mental retardation and
hand anomalies in three siblings. Pediatric nephrology, 2009, roč. 24, č. 7, s. 1409-
1412. ISSN: 0931-041X.
10. SCHWETZOVÁ, Denisa — KISVETROVÁ, Helena. Život s mentálně postiženým
v domácí péči. In: Teória, výskum a vzdelávanie v ošetrovateľstve a v pôrodnej
asistencii. Vyd. 1. Martin : Univerzita Komenského v Bratislave, Jesseniova lekárska
fakulta v Martine, 2009. 2009, s. 186-192. ISBN: 978-80-88866-61-9.
11. ZÁHORÁKOVÁ, Daniela — MARTÁSEK, Pavel. Rettův syndrom. Česká
a slovenská neurologie a neurochirurgie, 2009, roč. 72/105, č. 6, s. 525-533. ISSN:
1210-7859.
12. HALAČKOVÁ, Zdenka — HOLLÁ, Lydie — KUKLETOVÁ, Martina. Zubní péče
u rizikových skupin pacientů s diagnózou mentální retardace a epilepsie. Česká
stomatologie a Praktické zubní lékařství, 2009, roč. 109-57, č. 4, s. 66-69. ISSN: 1213-
0613.
13. ŠTĚPÁNOVÁ, Markéta — BLATNÝ, Marek. Život se sourozencem s mentálním
postižením: kritické momenty, zdroje zvládání a osobní růst. Československá
psychologie, 2009, roč. 53, č. 3, s. 241-260. ISSN: 0009-062X.
14. ČECHOTOVÁ, Eva — KRATOCHVÍLOVÁ, Martina. Epilepsie. Sestra, 2009, roč.
19, č. 3, s. 63-64. ISSN: 1210-0404.
15. SCHILLEROVÁ, Vladimíra — CETLOVÁ, Lada. Psychiatrická léčebna
a spolupráce s terénem. Diagnóza v ošetřovatelství, 2007, Roč. 3, č. 4, s. 136. ISSN:
1801-1349.
16. HRBKOVÁ, Irena. Handicapované děti ve stomatologické ambulanci. Florence,
2007, Roč. 3, č. 3, s. 124-125. ISSN: 1801-464X.
17.PANTUČEK, Lukáš — KUKLETOVÁ, Martina — HALAČKOVÁ, Zdenka, et al.
Stav chrupu u nespolupracujících dětí ošetřených na Stomatologické klinice v Brně
v roce 2004. Česká stomatologie a Praktické zubní lékařství, 2007, roč. 107-55, č. 1,
s. 1-9. ISSN: 1213-0613.
18. ŠESTÁK, Jan. Identifikace potřeby podpory poskytované člověku s mentálním
postižením v období časné dospělosti. Kontakt, 2005, Roč. 7, č. 3-4, s. 273-279. ISSN:
1212-4117.
19. ADAMIECOVÁ, Zdeňka. Ošetřovatelský proces u nemocné s paraparézou dolních
končetin. In: Ostravské sympozium ošetřovatelství s mezinárodní účastí. Vyd. 1.
Ostrava : Ostravská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, 2001-2006. 2002, roč. 2,
s. 7-8. .
20. JANOTOVÁ, Dana. Mentální retardace - nemoc nebo osud?. Zdravotnické noviny,
2002, Roč. 51, č. 23. ISSN: 1805-2355.
21. DEDKOVÁ, Ilona. Péče o handicapované vyžaduje znalosti i lásku. Sestra, 2002,
roč. 12, č. 2, s. 24. ISSN: 1210-0404.
Kurz speciální pečovatelské péče = Special sitters course. Brno: Speciální poradenství
SPMP, [2006]. 46 s. Mentální retardace; 1.
Knihy:
Švarcová, Iva. Mentální retardace : vzdělávání, výchova, sociální péče. Iva Švarcová.
Vyd. 4., přeprac. Praha : Portál, 2011. 221 s. (Speciální pedagogika). ISBN 978-80-
7367-889-0.
Černá, Marie. Česká psychopedie : speciální pedagogika osob s mentálním postižením.
Marie Černá a kolektiv. Vyd. 1. Praha : Karolinum, 2008. 222 s. ISBN 978-80-246-
1565-3.
Lečbych, Martin. Mentální retardace v dospívání a mladé dospělosti. Martin Lečbych.
1. vyd. Olomouc : Univerzta Palackého v Olomouci, 2008. 248 s. (Monografie). Nad
názvem: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. ISBN
978-80-244-2071-4.
Čadilová, Věra, Jůn, Hynek, Thorová, Kateřina. Agrese u lidí s mentální retardací a s
autismem. Věra Čadilová, Hynek Jůn, Kateřina Thorová. Vyd. 1. Praha : Portál, 2007.
243 s.Obálkový podnázev: Zvládání problémového chování u lidí nejen v domovech
sociálních služeb. ISBN 978-80-7367-319-2.
Bouček, Jaroslav. Speciální psychiatrie. Jaroslav Bouček a kolektiv. 1. vyd. Olomouc :
Univerzita Palackého, 2006. 244 s. (Učebnice). Nad názvem: Univerzita Palackého
v Olomouci, Lékařská fakulta. ISBN 80-244-1354-X.
Diplomové práce:
MARŠÁLKOVÁ GREŠOVÁ, Jana. Specifika ošetřovatelské péče u dětí s těžkým
kombinovaným postižením [online]. 2013 [cit. 2014-11-10]. Diplomová práce.
JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH, Zdravotně sociální
fakulta. Vedoucí práce Dita NOVÁKOVÁ. Dostupné
z: <http://theses.cz/id/yfwvm4/>.
PETROVÁ, Naďa. Potřeby osob s těžkým stupněm tělesného a mentálního postižení
v zařízení sociálních služeb [online]. 2014 [cit. 2014-11-10]. Diplomová práce.
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce
Jiří Kantor. Dostupné z: <http://theses.cz/id/jmvbjl/>.
ŽÁKOVÁ, Veronika. Možnosti rozvoje kvality péče, vzdělání a potřeb dětí s
mentálním postižením [online]. 2013 [cit. 2014-11-10]. Bakalářská práce.
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce --
AAA-neuveden. Dostupné z: <http://theses.cz/id/15c1qn/>.
PAĎOUROVÁ, Pavlína. Dítě s mentální retardací ve zdravotnickém zařízení
[online]. 2013 [cit. 2014-11-10]. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně,
Fakulta humanitních studií. Vedoucí práce Zlatica Dorková. Dostupné z:
<http://theses.cz/id/jffxtb/>.
RAJSIGLOVÁ, Adéla. Sebepoškozování u osob s mentálním postižením
[online]. 2014 [cit. 2014-11-10]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická
fakulta. Vedoucí práce Kristýna Balátová. Dostupné z:
<http://is.muni.cz/th/322399/pedf_b/>.
DUŠKOVÁ, Dana. Využití bazální stimulace u dospělých jedinců s mentálním
postižením v denním stacionáři Effeta [online]. 2012 [cit. 2014-11-10]. Bakalářská
práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Dagmar Přinosilová.
Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/322889/pedf_b/>.
Příloha B
Centra pro mentálně retardované
1. Centrum výchovy a vzdělávání mentálně postižených
Tel.: 581 201 334
http://www.edb.cz/
Kosmákova 46/2324,Přerov,75002
2. Klub Slůně - Integrace mentálně postižených dětí do společnosti. Zimní, letní
a podzimní tábory pro děti a mládež.
Tel.: +420 723315073
slune.slansko.cz
Občanské sdružení Klub SlůněTomanova 1379, 274 01 Slaný
3. „Ty a Já“ je sdružení pro podporu handicapovaných spoluobčanů - cílem je
pomáhat tělesně či mentálně handicapovaným dětem a mládeži začlenit se do běžného
života.
Tel.: 777 593 893
www.sdruzenityaja.cz
Francouzská 27, 326 00 Plzeň
4. Akord - Denní stacionář Organizační jednotka sdružení - zajišťuje zabezpečení
dětí a mládeže s mentálním postižením a kombinovanými vadami ve věku od 3 do 26 let
a poskytování výchovné, vzdělávací, léčebné a rehabilitační péče.
Tel.: +420 222519716
www.volweb.cz/dsakord
Záhřebská
120 00 Praha – Vinohrady
5. Centrum výchovy a vzdělávání mentálně postižených - Centrum nabízí pracovní
rehabilitace, výchovné a kulturně výchovné aktivity a zájmové kroužky pro mentálně
postižené.
Tel.: +420 581 201 334
www.centrum.xf.cz
Kosmákova 2324/46
750 02 Přerov I-Město