Vysoká škola zdravotnická, o.p.s. Praha 5
POTŘEBY SENIORU V ÚSTAVÍ PÉČI
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Romana Hanáčková,DiS.
Praha 2016
VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o.p.s., PRAHA 5
POTŘEBY SENIORŮ V ÚSTAVNÍ PÉČI
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Romana Hanáčková, DiS
Stupeň kvalifikace: Bakalář
Komise pro studijní obor: Všeobecná sestra
Vedoucí práce: PhDr. Dušan Sysel, PhD.,MPH.
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny použité zdroje
literatury jsem uvedla v seznamu použité literatury.
Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním účelům.
V Praze dne podpis ..................................................
ABSTRAKT
HANÁČKOVÁ,Romana.Potřeby seniorů v ústavní péči.Vysoká škola zdravotnická,o. p. s.
Stupeň kvalifikace:Bakalář (Bc.). Vedoucí práce:PhDr. Dušan Sysel, PhD.,MPH. Praha. 2016.
52 s.
Bakalářská práce se věnuje potřebám seniorů v ústavní péči.
Jedná se o rozsáhlé téma, proto se zaměřujeme především na potřeby seniorů v ústavní péči.
Práce popisuje seniora, problematiku stárnutí, stáří, možnosti zdravotní a ustavní péče.
Dále je uvedena definice potřeb, jejich dělení, teorii potřeb a popis jednotlivých potřeb.
Klíčová slova:
Potřeby nemocných. Senior. Sociální péče. Ústavní péče.
ABSTRACT
Hanáčková, Romana, Die Bedürfnisse von Senioren in Pflegeheimen. Die
Gesundheitshochschule, o. p. s. Der Qualifikationsgrad: Der Bachelor (Bc.).Der Supervizor
die Arbeit: PhDr. Dušan Sysel, PhD.,MPH. Prag. 2016. 52 Seiten.
Die Bachelorarbeit widmet sich dem Thema Bedürfnisse von Senioren in Pflegeanstalten. Es
handelt sich um ein umfangreiches Thema, deswegen wird nur auf die Bedüfnisse von
Senioren in Pflegeanstalten eingegangen. Die Arbeit definiert die Begriffe Senior, Probleme
des Älterwerdens, Alter, Möglichkeiten der Gesundheits- und Anstaltspflege.
Weiters wird die Definition von Bedürfnissen, ihre Aufteilung, Theorie von Bedürfnissen und
Beschreibung von einzelnen Bedürfnissen angeführt.
Schlüsselwörter:
Bedürfnisse von Kranken. Senior. Sozialpflege. Anstaltspflege.
PŘEDMLUVA
Tématem mé bakalářské práce jsou potřeby seniorů v ústavní péči. Vzhledem k tomu, že
pracuji na oddělení následné péče a se seniory se setkávám téměř každý den, vybrala jsem si
právě proto tuto problematiku.
Seniorů neustále přibývá a přibývat bude. Velmi často se při své práci setkávám s tím, že jsou
spíše uspokojovány potřeby biologické a potřeby duchovní a spirituální jsou často opomíjeny.
Mnohokrát jsem se nad tímto pozastavila a zamyslela. Je velmi důležité psychické potřeby
nemocných nepodceňovat, protože pokud tomu tak bude, hrozí seniorům psychická deprivace
a následně to vede velmi často ke zhoršení jejich zdravotního stavu a také ke zhoršení kvality
jejich života.
Ráda bych touto svou prací přispěla alespoň částečně k tomu, aby se nejen zdravotníci, ale i
ostatní, kteří se o nemocné starají, zamysleli a uvědomili si, jak je důležité uspokojovat
potřeby biologické, tak i ty psychologické.
OBSAH
SEZNAM ZKRATEK
ÚVOD................................................................................................................................. 12
1 STÁŘÍ A STÁRNUTÍ.................................................................................................... 13
1.1 DĚLENÍ STÁŘÍ DLE VĚKU ................................................................................. 13
1.2 ZMĚNY VE STÁŘÍ................................................................................................. 14
1.3 BIOLOGICKÉ ZMĚNY ......................................................................................... 14
1.3.1 PSYCHICKÉ ZMĚNY .......................................................................................... 15
1.3.2 PARKINSONOVA NEMOC................................................................................ 15
1.3.3 ALZHEIMEROVA NEMOC................................................................................ 16
1.3.4 SOCIÁLNÍ ZMĚNY.............................................................................................. 17
1.4 AGEISMUS .............................................................................................................. 17
2.1 SYNDROM DEMENCE............................................................................................. 19
2.2 DEPRESIVNÍ SYNDROM......................................................................................... 19
2.3 SYNDROM MALNUTRICE ..................................................................................... 20
2.4 SYNDROM INSTABILITY S PÁDY........................................................................ 21
2.5 SYNDROM MALADAPTACE.................................................................................. 21
2.7 SYNDROM INKONTINENCE ................................................................................. 21
2.9 SYNDROM KOGNITIVNÍHO DEFICITU, PORUCH PAMĚTI A..................... 22
2.10 SYNDROM TÝRÁNÍ A ZANEDBÁVÁNÍ STARÉHO ČLOVĚKA................... 23
3 SOCIÁLNÍ SLUŽBY PRO SENIORY ........................................................................ 24
3.1 ZÁKON Č.108/2006 SB., O SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH ...................................... 24
3.2 DRUHY SOCIÁLNÍCH SLUŽEB PRO SENIORY................................................ 24
3.2.1 SOCIÁLÍ SLUŽBY DLE MÍSTA POSKYTOVÁNÍ ............................................ 24
3.3 DOMÁCÍ PÉČE .......................................................................................................... 25
3.4 DOMOVY PRO SENIORY........................................................................................ 25
3.5 DOMOVY SE ZVLÁŠTNÍM REŽIMEM................................................................ 25
3.6 ODLEHČOVACÍ POBYTOVÉ SLUŽBY................................................................ 26
3.7 DOMY S PEČOVATELSKOU SLUŽBOU.............................................................. 26
3.8 KOMUNITNÍ A SOCIÁLNÍ SLUŽBY..................................................................... 26
VÝŠE PŘÍSPĚVKU PRO OSOBY STARŠÍ 18 LET ZA 1 KALENDÁŘNÍ MĚSÍC............................ 27
4 ZDRAVOTNÍ PÉČE O SENIORY .............................................................................. 28
4.1 ÚSTAVNÍ PÉČE O SENIORY.................................................................................. 28
4.2 HOSPICE..................................................................................................................... 29
4.3 SOCIÁLNÍ LŮŽKA VE ZDRAVOTNICKÝCH ZAŘÍZENÍCH .......................... 29
4.4 ZDRAVOTNÍ PÉČE O SENIORY ........................................................................... 29
SPECIFIKA ZDRAVOTNÍ PÉČE O SENIORY JSOU OVLIVNĚNY: ............................................. 30
SPECIFIKA ZDRAVOTNÍ PÉČE O SENIORY ROZDĚLUJEME DO TŘÍ OBLASTÍ: ........................ 30
5 PÉČE O SENIORY........................................................................................................ 31
6 POTŘEBY PACIENTŮ................................................................................................. 32
6.1 ROZDĚLENÍ POTŘEB ............................................................................................. 33
1. POTŘEBY PODLE PODSTATY ČLOVĚKA ......................................................................... 33
2. POTŘEBY PODLE POČTU OSOB ...................................................................................... 33
3. POTŘEBY PODLE OBSAHU............................................................................................. 33
4. POTŘEBY PODLE NALÉHAVOSTI ................................................................................... 33
5. POTŘEBY PODLE ČETNOSTI VÝSKYTU .......................................................................... 33
6.2 TEORIE POTŘEB...................................................................................................... 34
6.2.1 MASLOVOVA TEORIE POTŘEB....................................................................... 34
6.2.2 FRANKLOVA TEORIE POTŘEB........................................................................ 34
6.2.3 FROMMOVA PSYCHOSOCIÁLNÍ TEORIE POTŘEB ..................................... 35
6.2.4 VROOMOVA TEORIE OČEKÁVÁNÍ ................................................................ 35
6.2.5 MURRAYHO TEORIE......................................................................................... 36
6.3 POTŘEBY V SENIORSKÉM VĚKU....................................................................... 36
6.3.1 FYZIOLOGICKÉ POTŘEBY SENIORA............................................................. 37
6.3.2 PSYCHOSOCIÁLNÍ POTŘEBY SENIORA........................................................ 37
6.3.3 FAKTORY OVLIVŃUJÍCÍ NAPLŇOVÁNÍ POTŘEB ...................................... 38
6.4 PŘEKÁŽKY V NAPLŇOVÁNÍ POTŘEB............................................................... 38
VYUŽITÍ ZNALOSTÍ V PRÁCI SESTRY ................................................................................ 40
POTŘEBY ČLOVĚKA V TĚŽKÉ A ZÁVAŽNÉ NEMOCI ........................................................... 40
ZÁSADY USPOKOJOVÁNÍ POTŘEB Z POHLEDU ZDRAVOTNÍKŮ........................................... 40
SOBĚSTAČNOST A NESOBĚSTAČNOST............................................................................... 40
MODEL OREMOVÉ ........................................................................................................... 42
7 SEBEPÉČE – SOBĚSTAČNOST................................................................................. 43
7.1 HODNOCENÍ SOBĚSTAČNOSTI NEMOCNÝCH............................................... 43
7.1.1 HODNOCENÍ A KLASIFIKACE HODNOCENÍ SEBEPÉČE............................ 43
7.1.2 KLASIFIKACE FUNKČNÍCH ÚROVNÍ SEBEPÉČE DLE GORDONOVÉ.... 44
7.1.3 BARTHELOVÉ TEST ADL (ACTIVITY DAILY LIVING) = HODNOCENÍ
DENNÍ................................................................................................................ 44
ČINNOSTI44
7.1.4 TEST OŠETŘOVATELSKÉ ZÁTĚŽE (PODLE SVANBORGA – MODIFIKACE
STAŇKOVÁ) ......................................................................................................... 45
7.1.5 PREVENCE A KOMPENZACE PORUCH SEBEPÉČE...................................... 45
7.2 POTŘEBY ZDRAVÝCH A NEMOCNÝCH PŘI HYGIENĚ A OBLÉKÁNÍ .. 45
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ HYGIENU..................................................................................... 46
7.3 POTŘEBA DÝCHÁNÍ ............................................................................................... 46
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ DÝCHÁNÍ..................................................................................... 46
A) FYZIOLOGICKO- BIOLOGICKÉ FAKTORY – SEM PATŘÍ VĚK, POHLAVÍ, TĚLESNÁ
KONSTITUCE, TĚLESNÁ AKTIVITA, ANATOMIE, ANEBO TAKÉ NEMOC.................... 46
PORUCHY DÝCHÁNÍ ......................................................................................................... 47
7.4 POTŘEBA VÝŽIVY A HYDRATACE .................................................................... 47
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VÝŽIVU ....................................................................................... 47
POSOUZENÍ STAVU VÝŽIVY.............................................................................................. 47
7.5 POTŘEBA VYPRAZDŇOVÁNÍ............................................................................... 48
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VYPRAZDŇOVÁNÍ........................................................................ 49
PORUCHY VYPRAZDŇOVÁNÍ STOLICE............................................................................... 49
PORUCHY VYPRAZDŇOVÁNÍ MOČI ................................................................................... 50
7.6 POTŘEBA SPÁNKU A ODPOČINKU .................................................................... 50
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ SPÁNEK....................................................................................... 50
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ SPÁNEK....................................................................................... 51
PORUCHY SPÁNKU ........................................................................................................... 51
ODPOČINEK51
7.7 POTŘEBA NEMÍT BOLEST.................................................................................... 52
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ BOLEST ....................................................................................... 52
7.7.1 VRÁTKOVÁ TEORIE BOLESTI......................................................................... 53
7.7.2 LÉČBA BOLESTI................................................................................................. 53
AKUPUNKTURA ............................................................................................................... 54
CHIRURGIE BOLESTI......................................................................................................... 54
7.8 POTŘEBA JISTOTY A BEZPEČÍ........................................................................... 54
NEMOC A POTŘEBA JISTOTY A BEZPEČÍ............................................................................ 55
7.8.1 PSYCHICKÁ ODEZVA NEUSPOKOJENÍ POTŘEBY JISTOTY A BEZPEČÍ. 55
7. 9 POTŘEBA SEBEKONCEPCE A SEBEÚCTY ...................................................... 56
7.9.1 SLOŽKY SEBEKONCEPCE................................................................................ 57
CHOVÁNÍ, KTERÉ SIGNALIZUJE PORUCHU SEBEKONCEPCE ............................................... 58
CHOVÁNÍ SPOJENÉ S NÍZKOU SEBEÚCTOU........................................................................ 59
STRESORY OVLIVŇUJÍCÍ SEBEKONCEPCI A SEBEÚCTU ...................................................... 59
KLADNÝ VLIV ZDRAVOTNICKÉHO PERSONÁLU NA TLUMENÍ BOLESTI:............................. 60
7.10 METAPOTŘEBY...................................................................................................... 61
7.11 DUCHOVNÍ POTŘEBY .......................................................................................... 61
7.12 DOPORUČENÍ PRO PRAXI .................................................................................. 62
ZÁVĚR............................................................................................................................... 63
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY............................................................................. 64
PŘÍLOHY .......................................................................................................................... 67
SEZNAM ZKRATEK
PS-pension pro seniory
RHB-rehabilitace
LDN-léčebna dlouhodobě nemocných
Obr.-obrázek
Aj.-a jiné
Apod.-a podobně
Tzv.-takzvaně
Např.-například
tj.-to je
(MARKOVÁ, 2006)
12
ÚVOD
Se zvyšujícím se věkem stoupá počet chronických onemocnění, která ovlivňují soběstačnost a
celkovou kvalitu života seniora.
Stárnutí je proces a netýká se jen seniorů, ale nás všech. Stárnutí je doprovázeno větším
množstvím regresívních změn. Tyto změny mohou život ve stáří komplikovat a zhoršovat.
Nejvíce se zhoršuje soběstačnost člověka a závislost na pomoci druhými a je negativně
vnímán to nejen ve stáří, ale i v mladším věku.
Pro některé seniory je pobyt v nemocnici utrpení, pro někoho jistota a bezpečí na sklonku
života. Je zajímavé, co každý pacient upřednostňuje, po čem ještě touží a co by si přál.
Umění naslouchat, porozumět a navíc vnímat to, co může signalizovat leckteré gesto pacienta,
je velmi těžké. Zvlášť v dnešní uspěchané době, kde je spousta administrativních úkonů pro
ošetřovatelský personál důležitější než stát u lůžka pacienta a jen ho třeba poslouchat nebo ho
držet za ruku.
Cílem mé práce bylo popsat potřeby seniorů v ústavní péči a to nejen ty biologicke, ale
zejména ty psychické.
Potřeby pacientů, kteří jsou vážně nemocní, anebo na sklonku života se mění. Psychické
potřeby zaostávají za biologickými jako je např. vědět, že má ještě smysl můj život, že mě má
někdo rád, že někam patřím. Tady pacient mluví o svých obavách, úzkostech, přáních a stačí
ho jen někdy poslouchat a také umět naslouchat.
13
1 STÁŘÍ A STÁRNUTÍ
Na stáří existuje mnoho různých definic od mnoha autorů, kteří se shodují na tom, že se jedná
o přirozenou fázi života, která u každého začíná v jiném věku a může mít odlišné rysy
(MALÍKOVÁ, 2011). Ne každý stárnoucí člověk má sílu akceptovat přibývající léta se všemi
omezeními, které nám stáří přináší. Postoj ke stáří má každý individuální a každý se s tím
musí vyrovnat sám (MALÍKOVÁ, 2011).
1.1 DĚLENÍ STÁŘÍ DLE VĚKU
Věk je důležitý ukazatel základních charakteristik člověka. Věkové skupiny seniorů jsou
členěny různými způsoby. Světová zdravotnická organizace (WHO) vychází z patnácti
věkových cyklů podle nich je uváděno následující rozdělení:
60-74 let-senescence (časné stáří)
75-84 let-staří senioři (změna funkční zdatnosti)
75-89 let-kmetství (vlastní stáří)
90 let a více- patriarchum (dlouhověkost)
V dnešní době je také hodně rozšířené a užívané členění stáří dle Mühlpachera (2004).
65-74 let- mladí senioři
75-84 let-starší senioři
85 let a více- velmi staří senioři (MALÍKOVÁ, 2011).
Také se vymezuje stáří jako biologické, kalendářní a sociální:
- biologické – involuční změny, pokles potenciálu zdraví
- kalendářní – určitý dohodnutý věk
- sociální – sociální změny (ČEVELA et al., 2012).
14
1.2 ZMĚNY VE STÁŘÍ
Ve vyšším věku dochází v lidském organismu k mnoha změnám, které se projevují u každého
seniora individuálně a rozdílně. Všechny tyto změny se vzájemně ovlivňují (KALVACH a
kol., 2004).
1.3 BIOLOGICKÉ ZMĚNY
Kardiovascularní systém - se vzrůstajícím věkem ubývá srdeční výkonnosti a mění se též
elasticita cév, které již nejsou tak pružné a vede to často ke zvýšení krevního tlaku. Typickým
jevem u seniorů je značné zvýšení systolického tlaku oproti tlaku diastolickém.
Respirační systém – je zaznamenán snížený objem hrudníku, tím dochází ke snížení
respirační činnosti, zvýšená únavnost a atrofie svalů, které jsou potřebné k dýchání, způsobuje
větší predispozici k infekčním chorobám na dýchacích cestách.
Trávicí systém – změny na trávícím systému jsou poruchy příjmu potravy např. nevolnost a
poruchy vylučování stolice, nejčastěji se jedná o zácpu. Tyto dva symptomy bývají dost často
způsobeny farmakoterapií (POLEDNÍKOVÁ a kol., 2006).
Vylučovací systém – ve stáří dochází ke snížené kapacitě močového měchýře, což způsobuje
v mnohých případech inkontinenci.
Smyslové vnímání a spánek – ve stáří je typické snížení ostrosti zraku, zbarvení a změny na
sítnici. U sluchu se jedná o špatné vnímání sluchových vjemů.
Pohybový systém – svaly ztrácí svou elasticitu a pružnost. Ve stáří jsou svaly rychleji únavné
a častěji dochází k atrofii.
Ve stáří se vyskytuje osteoporóza a úbytek kloubních chrupavek, což vede k bolesti při chůzi
(KALVACH a kol., 2004).
Kožní systém – kůže není schopná zadržet tolik tekutiny, kolik by bylo potřeba a výsledek je
suchá a svědící kůže, objevují se tzv. stařecké skvrny, na kůži ubývá i množství rohové vrstvy
a tím se výrazně snižuje ochranná bariéra kůže. Snižuje se schopnost regenerace a výživy
15
pokožky, což je jedním z faktorů, které vedou k tvorbě ran a dekubitů. Dalším rysem je velký
úbytek tukové a svalové hmoty (POLEDNÍKOVÁ a kol., 2006).
1.3.1 PSYCHICKÉ ZMĚNY
Na kvalitě psychiky se nejvíce podílí osobnost seniora. Mohou se změnit osobní rysy a
vlastnosti. Také se mění hierarchie potřeb, kde do popředí dostává vlastní zdraví, potřeba
jistoty a bezpečí atd. Senioři se těžko přizpůsobují různým životním změnám a nedají dopustit
na svůj stereotyp. Mohou být více plačtiví, rychle se jim může měnit nálada, anebo se může
objevit úzkost a strach. Největší psychickou změnou je pro starého člověka ztráta životního
partnera, mají pocit nenahraditelné ztráty, prázdnoty a opuštění.
1.3.2 PARKINSONOVA NEMOC
Poprvé ji popsal v roce 1817 londýnský lékař James Parkinson v knize „Pojednání o třaslavé
obrně‘‘. Parkinsonova choroba se řadí do skupiny neurodegenerativních onemocnění, kde
dochází k úbytku nervových buněk v oblasti substantia nigra. Tento úbytek má za následek
sníženou tvorbu dopaminu. Mezi nejtypičtější příznaky patří třes neboli tremor, který se
nejčastěji vyskytuje u jedné z horních končetin. Mezi pozdní fáze tohoto onemocnění jsou
velké deprese a demence, která se objevuje až u 78 % pacientů s Parkinsonovou chorobou.
Léčí se zejména symptomy. Základní léčivo se nazývá antiparkinsonikum (SLEZÁKOVÁ a
kol., 2007). K léčbě Parkinsonovy choroby jsou používány léky dopaminergní agonisté. Další
možnost léčby je hluboká mozková stimulace, kde je uměle stimulována subtalamická oblast,
která vede ke zlepšení motorických příznaků (LÁTALOVÁ a kol., 2015). Parkinsonova
nemoc je nejčastější progresivní neurologické postižení u seniorů, jejíž výskyt stoupá
s věkem. Choroba je nevyléčitelná a může se vyvíjet pomalu, někdy až celá desetiletí a není-li
léčená, mohou vznikat kontraktury. U většiny případů tohoto onemocnění je příčina neznámá
a na vzniku se mohou podílet tyto faktory: genetika, infekce CNS, mozková arterioskleróza,
intrakraniální nádory, úraz hlavy, atd…
16
1.3.3 ALZHEIMEROVA NEMOC
Poprvé popsal tuto nemoc v r. 1910 německý psychiatr a neuropatolog Alois Alzheimer
(JIRÁK a kol. 2009). Alzheimerova choroba se nejčastěji vyskytuje demencí, která je
charakterizována celkovým zhoršováním korových funkcí mozku a dlouhodobým a
progresivním úpadkem intelektu i osobnosti.
Alzheimerova choroba představuje asi 60 % všech demencí.
Jednoznačná příčina Alzheimerovy choroby není, existují určité rizikové faktory např.:
Genetika - v rodině, kde se vyskytla Alzheimerova choroba a jejich příbuzní mají až 4krát
větší pravděpodobnost, že touto nemocí onemocní.
Vzdělání – Alzheimerova choroba je méně častá u lidí s vyšší úrovní vzdělání.
Kouření – zvyšuje riziko Alzheimerovy choroby.
Deprese – starší lidé, kteří trpí depresí, mají 4krát větší riziko demence.
Další faktory – tuto demenci mohou vyvolat také infekční onemocnění jako např.syfilis,
AIDS apod…
Příznaky Alzheimerovy choroby musí trvat alespoň 6 měsíců, abychom mohli tuto demenci
spolehlivě diagnostikovat.
Patří sem:
 Úbytek paměti – ztížené zapamatování si nových paměťových obsahů.
 Zpomalené a nepřesné vybavování starších vzpomínek.
 Pokles úsudku a myšlení.
 Pokles orientace v prostoru.
 Poruchy emocí – emoční labilita, podrážděnost.
 Poruchy motivace.
 Změny sociálního chování.
Tyto příznaky se mohou vyskytovat včasné a pozdní fázi choroby a mohou se kombinovat
anebo v sebe plynule přecházet.
17
Lék na toto onemocnění zatím není, pouze některá moderní léčiva mohou zpomalit rozvoj
příznaků nemoci (SLEZÁKOVÁ a kol. 2007).
1.3.4 SOCIÁLNÍ ZMĚNY
Stáří zahrnuje zejména změny psychiky, které se s rostoucím věkem mohou objevovat u
každého člověka individuálně. Je to doba, kdy dochází ke zhoršení kognitivních funkcí, jako
je vnímání, pozornost, paměť, představy a myšlení. Může také klesat pružnost myšlení anebo
psychická vitalita.
Slovní zásoba zůstane většinou nezměněná také jazykové dovednosti a způsob vyjadřování
myšlenek. Na kvalitě psychiky se zejména podílí osobnost člověka (MLÝNKOVÁ, 2011).
1.4 AGEISMUS
Ageismus jednoznačně považujeme za diskriminaci věkové skupiny, kde jednotlivý zástupci
určitých věkových kategorií vykazují rozdílné charakteristiky, ale i společenskou a lidskou
hodnotu (KALVACH, 2011). Český výraz pro ageismus je věková diskriminace. Je to
označení pro pestré projevy agrese vůči seniorům, a všemu, co se stáří týká nebo jej
připomíná. Ageismus dosud nemá jasnou definici, ve které by byly zahrnuty veškeré procesy
a roviny této problematiky. Tento pojem se objevil na konci šedesátých let 20. století. Robert
N. Butler vysvětlil ageismus jako proces systematického stereotypizování a diskriminace lidí
pro jejich stáří, podobně jako se rasismus a sexismus vztahuje k barvě pleti a pohlaví. Senioři
jsou kategorizováni jako senilní, staromódní v morálních zásadách, a dovednostech. Tento
pohled na stáří pak dává možnost mladším generacím vidět seniory jako odlišné osoby, a to
zamezuje rozšíření jejich pohledu a omezuje je to v možnosti chápat seniora jako
rovnocenného jim samým. Palmor jeho definici rozšířil a do definice zakomponoval
předsudky vůči věkové skupině, negativní stereotypy, a také to, že taková diskriminace je
nepatřičná a je to nemístné negativní zacházení se členy dané skupiny. Vidovičová ve své
knize navrhla definici následovně. Podle ní je ageismus ideologie, která je založena na
sdíleném přesvědčení o kvalitativní nerovnosti jednotlivých fází lidského cyklu života jevící
18
se skrze proces systematické, symbolické, reálné stereotypizace a diskriminace osob a skupin
na základě jejich chronologického věku nebo na jejich příslušnosti k určité generaci
(ŠTĚPÁNKOVÁ, 2008).
19
2 SYNDROMY VE STÁŘÍ
Geriatrické syndromy nemusí seniory bezprostředně ohrožovat na zdraví, ale hodně ovlivňují
kvalitu života seniora. Syndromy ve stáří jsou mnohdy jako důvod přijeti seniora do ústavní
péče (ČEVELA, et al., 2012).
Geriatrické syndromy rozdělujeme na:
 Somatické – to jsou poruchy chůze a pohyblivosti, závratě, nestabilita, pády a úrazy,
inkontinence moči stolice, poruchy termoregulace, poruchy příjmu potravy a tekutin,
dekubity.
 Psychické – deprese, demence, delirium, poruchy chování, poruchy adaptace,
 Sociální – ztráta soběstačnosti, závislost na pomoci druhých, sociální izolace, týrání a
zneužívání, dysfunkce rodiny (TOPINKOVÁ, 2005, s. 10).
2.1 SYNDROM DEMENCE
Syndrom demence způsobený chorobou mozku, má obvykle chronickou a progresivní
povahu. Dochází zde k porušení nejvyšších nervových funkcí. Mezi tyto funkce patří : paměť,
myšlení, orientace, chápání, počítání, schopnost učit se, úsudek, atd.. Vědomí není zastřeno
(PFEIFFER, 2007).
Syndrom demence se rozvíjí již ve zralém věku, toto onemocnění přichází dost často v době
očekávání klidu a pohody. Pacient se začíná měnit, chová se nepřiměřeně a nespolečensky.
Jeho chování připomíná řadu schválností, pacient ztrácí zájem o okolí a potřebuju pomoc a
dohled (PIDRMAN, 2007).
2.2 DEPRESIVNÍ SYNDROM
Depresivní syndrom patří k nejčastějším syndromům ve stáří, je pro něj charakteristická triáda
příznaků, jako je: smutná nálada, zpomalené myšlení, utlumená psychomotorika. Dalšími
20
projevy tohoto syndromu jsou pocity úzkosti, strachu s konkrétním obsahem, pocity tělesného
a psychického vyčerpání, negativní bilancování až sklony k sebevražedné aktivitě atd..
Rozvoj tohoto syndromu bývá pozvolný, jako první se objevují nespecifické příznaky např.
poruchy spánku, bolesti hlavy, postupná skleslost, nechuť k činnosti, postupná ztráta zájmu o
své okolí. Myšlení je zpomalené až utlumené a člověk může připomínat dementního pacienta.
Postupem času se může objevovat sebeobviňování, sebepodceňování, anebo mikromanické
bludy. Pokud se u takto nemocných vyskytne úzkost, mohou být neklidní až agresivní.
Deprese se mohou vyskytnout jednou v životě, anebo se naopak opakují (periodické formy).
mezi terapii depresivního syndromu patří antidepresiva, anxiolytika, atd.. (DUŠEK a kol.,
2015).
2.3 SYNDROM MALNUTRICE
Jedná se o patologický stav, který je způsobený nedostatkem, anebo nevyváženým příjmem
nutrientů, na jehož konci je poškození zdraví. Po energetické stránce strava může být
dostatečná, ale kvalitativním složením nemusí odpovídat požadavkům organismu - proteinová
malnutrice – kwashiorkoor – sekundární malnutrice, je podmíněná onemocněním např.
mentální anorexie, poruchy trávení, syndrom anorexie – kachexie. Sekundární malnutrice
může být též způsobena užíváním léků.
Hypometabolický typ malnutrice – je provázená sníženým energetickým výdejem, neboli je
snížený bazální metabolismus a postižené osoby se adaptují na nízký příjem potravy.
Hypermetabolický typ malnutrice – stav, který je podmíněný zvýšeným energetickým
výdejem, vzniká např. po chirurgických výkonech, akutní pankreatitidě, atd.. Na tento typ
malnutrice nevzniká adaptace.
Kwashiorkoor – jedná se o nedostatek proteinů obsahujících esenciální aminokyseliny.
Vyvíjí se většinou týdny až měsíce a k příznakům patří únava, podrážděnost a letargie,
zpomaluje růst, ztrácí se svalová hmota a oslabuje se imunita. Mezi další příznaky patří
hepatomegalie, které vznikají v důsledku steatózy a nahromadění glykogenu, anémie, suchá
kůže s poruchami integrace a časté infekce. V pozdním stádiu může nastat až oběhové selhání
(ROKYTA a kol., 2015).
21
2.4 SYNDROM INSTABILITY S PÁDY
Projevuje se závratěmi a nestabilitou, tyto projevy můžou mít řadu různých příčin. Mezi
nejčastější příčiny patří poruchy krční páteře, poruchy prokrvení mozku, závažná anémie,
poruchy hlubokého nervového čití, ochrnutí, svalová slabost, poruchy zraku, poruchy kloubů
dolních končetin. Senioři jsou ohroženy pády a následnými úrazy.
2.5 SYNDROM MALADAPTACE
Vzniká u seniorů jako maladaptace na přijetí do ústavní péče anebo jako reakce na závažnou
životní událost jako je např. úmrtí partnera anebo změna bydliště. Tento syndrom se projevuje
blouděním, bezcílným přecházením, pohybovými stereotypy, soustředním zájmu na základní
životní potřeby. Výše popsané projevy jsou dost často zaměňovány za projevy syndromu
demence (MALÍKOVÁ, 2011).
2.6 IMOBILIZAČNÍ SYNDROM
Je to soubor poškození, jež vzniká na základě imobility člověka a klidu na lůžku. Patologické
změny se vyvinou během 7 – 10 dní a mohou postihnout různé orgánové soustavy v lidském
těle a zároveň i psychiku nemocného (KELNAROVÁ a kol., 2009).
2.7 SYNDROM INKONTINENCE
Tento syndrom je pro svou častost problém nejen medicínský, ale i sociální z důvodů
vysokých výdajů na inkontinenční pomůcky, týká se zhruba 30 % lidí starších 65 let. Na
vzniku inkontinence se dost často podílí poruchy centrálního nervového systému, poruchy
urogenitálního traktu např. stenózy močové trubice, hyperplazie prostaty aj., polymorbidita,
22
farmakoterapie nejčastěji u diuretik, antipsychotik. Syndrom inkontinence vede ke ztrátě
sociálního života člověka, hypomobilitě a dalším komplikacím (KRIŠKOVÁ, 2010).
2.8 SYNDROM HYPOMOBILITY
Ke vzniku dochází při podstatném omezení pohybové aktivity z jakéhokoli důvodu např.
omezení po úraze, zhoršení některé chronické nemoci např. kardiální či respirační, které
vyžadují omezení v pohybu. Tento syndrom může vzniknout též z duševní nemoci, deprese a
nežádoucí účinky léků a podobně (MALÍKOVÁ, 2011).
2.9 SYNDROM KOGNITIVNÍHO DEFICITU, PORUCH PAMĚTI A
CHOVÁNÍ
Syndrom se projevuje zejména v poznávacích schopnostech, jako je vnímání, pozornost,
paměť, myšlení. Dochází zde ke snížené adaptační schopnosti na nové životní situace, což
bývá velký problém při hospitalizaci ve zdravotnických zařízeních. Pacienti pociťují strach,
úzkost, nejistotu, noční zmatenost. Pacienti jsou dost často nedůvěřiví ke svým
spolupacientům a zároveň i ošetřujícímu personálu. V pozdějším věku se mohou objevit
poruchy paměti, poruchy rozhodování až poruchy osobnosti. Mohou přibývat také chronická
onemocnění, které vedou ke zhoršené soběstačnosti, a tím nastane změna sociální role
ovlivňující společenský život. Pacient se ocitá v sociální izolaci a ztrácí svou identitu. Starý
člověk je citlivější a více emotivně prožívá dané situace. Vyšší věk sebou nese také změnu
psychomotorického tempa, jež se projevuje zpomalením pohybů zvláště při chůzi. Starý
člověk je více opatrnější, nerozhodný, váhavý a má více sníženou koncentraci pozornosti
(KLEVETOVÁ, 2008).
23
2.10 SYNDROM TÝRÁNÍ A ZANEDBÁVÁNÍ STARÉHO ČLOVĚKA
O týrání seniora hovoříme v případě, když u starého člověka se objeví různé poškození anebo
újma na zdraví v oblasti fyzické, psychické anebo společenské.
Příčiny týrání seniorů mají více faktorů. Týrání svědčí o určité úrovni společnosti a jejím
obraze. Nejčastější příčiny, které podporují týrání seniorů jsou:
 Nedostatek kvalifikovaného personálu.
 Nevytvoření potřebných stimulačních podmínek pro pečující pracovníky.
 Nedostatečná kontrolní činnost kvality poskytované péče a dodržování etických norem
a lidských práv.
 Nevyřešené právní a sociální postavení osobních asistentů.
 Nedostatek finančních prostředků na úhradu poskytovaných služeb.
 Nedostatek sponzorů v oblasti sociálních služeb.
 Špatná organizace zdravotních a sociálních služeb (problém rodiny zajistit seniorovi
potřebnou péči atd. ).
 Vliv ageismu, kde převažuje názor, že staří lidé nic nepotřebují atd.
Za nejvíce ohrožené osoby týráním jsou zejména považováni senioři nad 80 let, kteří žijí
osaměle. Dost často týrané jsou zejména ženy v seniorském věku, anebo senioři v pobytových
zařízeních (MALÍKOVÁ, 2011).
Geriatrické syndromy jsou jevem jakési patologické situace, která je daná pro vyšší věk. Jsou
to znaky, které nejsou jen projevem choroby a představují pro stárnoucího člověka spoustu
nepříjemností. Tělesné potíže negativně ovlivňují nejen geriatrického člověka (BRZÁKOVÁ,
a kol., 2013 s. 56 - 57). Geriatrické syndromy lze také chápat jako priority geriatrické
medicíny, které významně doplňují diagnostiku a léčbu různých chorob (KALVACH, et al.,
2008 s. 144).
24
3 SOCIÁLNÍ SLUŽBY PRO SENIORY
3.1 ZÁKON Č.108/2006 Sb., O SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH
Zákon platí od 1. 1. 2007, jeho hlavním posláním je:
- chránit práva a zájmy lidí, kteří si nemohou prosazovat sami z důvodu určitého omezení
např. (věk, zdravotní postižení, krizová životní situace aj.)
- vytváření právního rámce v oblasti podpory a pomoci v nepříznivé sociální situaci
- vymezuje práva a povinnosti jednotlivců, obcí, krajů, státu a poskytovatelů sociálních služeb
- ustanovuje podmínky pro výkon sociální práce ve všech společenských systémech, kde
působí sociální pracovníci (MALÍKOVÁ, 2011, s. 41).
Vyhláška č.505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákonu o sociálních
službách, ve znění pozdějších předpisů
3.2 DRUHY SOCIÁLNÍCH SLUŽEB PRO SENIORY
Zákon č.108/2006 Sb., o sociálních službách rozděluje tři druhy služeb:
Sociální poradenství - nedílná součást sociálních služeb.
Služby sociální péče - hlavním cílem je zabezpečení základních životních potřeb v případě,
že nemůžou být zajištěny bez pomoci jiné osoby.
Služby sociální prevence - jejich cílem je předcházet a zabraňovat sociálnímu vyloučení lidí
ohrožených sociálně negativními jevy.
3.2.1 SOCIÁLÍ SLUŽBY DLE MÍSTA POSKYTOVÁNÍ
Terénní služby - poskytovány jsou v tom prostředí, kde ten jedinec žije např. osobní
asistence, terénní programy pro ohroženou mládež atd.
25
Ambulantní služby - kde dochází jedinec sám, do specializovaného zařízení (poradny, denní
stacionáře).
Pobytové služby – jedinec zde celodenně nebo celoročně pobývá např. domovy pro seniory,
azylové domy (MALÍKOVÁ, 2011, s. 42).
3.3 DOMÁCÍ PÉČE
Domácí péče je péče poskytovaná v přirozeném prostředí pacienta. Díky této péči dochází
k udržování a podpoře zdraví, a pokud to je trochu jde navrácení soběstačnosti pacienta.
Pracovníci domácí péče úzce spolupracují s praktickým lékařem a dalšími subjekty zdravotní
a sociální oblasti. Financování této péče je více zdrojové, kde část je hrazena z veřejného
zdravotního pojištění, dále pak je financována z přímé platby nemocného. Dalším finančním
zdrojem můžou být různé sponzorské dary, nadace, grandy atd. Domácí péče by měla
poskytovat kvalitní, komplexní a efektivní zdravotní služby (JAROŠOVÁ, 2006).
3.4 DOMOVY PRO SENIORY
Jedná se o pobytovou službu s celoročním provozem a je určena pro seniory se sníženou
soběstačností. Tyto služby jsou určeny pro seniory, kteří potřebují pravidelnou pomoc
v celkové péči. Domovy pro seniory jsou určeny zvláště pro seniory, kteří se nedokážou o
sebe postarat, tudíž nemůžou setrvávat ve svém přirozeném prostředí. Jsou to služby spojené
s ubytováním v zařízení sociálních služeb (MALINOVÁ, 2011, s. 45).
3.5 DOMOVY SE ZVLÁŠTNÍM REŽIMEM
Poskytování pobytových služeb osobám, které mají sníženou soběstačnost a to z důvodu
chronického duševního onemocnění, anebo pro osoby se stařeckou Alzheimerovou demencí.
26
Tito lidé vyžadují pravidelnou pomoc jiné osoby a režim v těchto zařízeních je přizpůsoben
specifickým potřebám těchto osob (KALVACH, 2011, s. 215).
3.6 ODLEHČOVACÍ POBYTOVÉ SLUŽBY
Jsou to služby poskytované osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku,
chronickému onemocnění, nebo lidem kteří jsou zdravotně postižení. Cílem této služby je
ulehčit pečujícím o tyto lidi. Je to tzv. přechodné ubytování a časové omezení této služby
záleží ne poskytovateli této služby a je to zpravidla od 1-3 měsíců (KALVACH, 2011, s.
216).
3.7 DOMY S PEČOVATELSKOU SLUŽBOU
Ty služby jsou především o relativně zdravé seniory, kteří nevyžadují komplexní ústavní péči
a stálou pomoc jiných osob. Tito lidé potřebují pouze dopomoc např. při hygienické péči
v koupelně pro pocit bezpečí apod. (MLÝNKOVÁ, 2011, s. 65).
3.8 KOMUNITNÍ A SOCIÁLNÍ SLUŽBY
Aby služby pro seniory byly funkční a úplné, musí být dobrá spolupráce mezi praktickým
lékařem a pracovníky domácí péče, anebo sociálních služeb.
V rámci komunitní péče může senior očekávat tyto služby:
 Pobyt v denním centru.
 Domácí péči.
 Pomůcky pro inkontinenci.
 Různé pomůcky, které pomáhají při denních sebeobslužných činnostech.
 Praní prádla.
27
 Fyzioterapie.
 Hygienickou péči, péče o nohy (ČEVELA et al., 2014).
3.9 PŘÍSPĚVEK NA PÉČI
Při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnosti osoby zvládat základní životní potřeba
jako je mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání, obouvání, hygiena, péče o
zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost.
Výše příspěvku pro osoby starší 18 let za 1 kalendářní měsíc
a) 800Kč, jde-li o stupeň 1(lehká závislost)
b) 4000Kč, jde-li o stupeň 2 (středně těžká závislost)
c) 8000Kč, jde-li o stupeň 3 (těžká závislost)
d) 12000Kč, jde-li o stupeň 4 (úplná závislost)
Přiznání příspěvku na péči se žádá na základě písemné žádosti podané na tiskopisu
předepsaném ministerstvem práce a sociálních věcí. Žádost se podává na příslušném
pracovišti krajské pobočky Úřadu práce. Sociální pracovník provede sociální šetření, kde
zjišťuje schopnost samostatného života osoby v jejím přirozeném prostředí. Poté pobočka
Úřadu práce pošle Okresní správě sociálního zabezpečení žádost o posouzení stupně
závislosti osoby (portál.mpsv.cz/soc).
28
4 ZDRAVOTNÍ PÉČE O SENIORY
Ošetřovatelská péče a služby seniorům má za cíl zajistit a zlepšit zdraví v nejvíce možné míře
a poskytnout pohodlí. Jedná se o ošetřovatelství, které se zaměřuje na hodnocení zdravotní
péče a funkčního stavu seniorů, plánování a uskutečňování zdravotní péče. Zahrnuje činnosti,
zaměřené na podporu a udržení zdraví, prevencí onemocnění a podporu sebepéče, neboli co
nejvíce udržet a obnovovat fyzické, psychické a sociální funkce seniora (JAROŠOVÁ, 2007).
4.1 ÚSTAVNÍ PÉČE O SENIORY
Léčebna dlouhodobě nemocných, geriatrické oddělení atd., tyto odděleni jsou zřizovány
v nemocnicích okresního a vyššího typu. Zajišťuje lůžkovou péči o geriatrické pacienty.
Hlavním úkolem těchto oddělení je zvládnout dekompenzaci zdravotního a funkčního stavu
seniora. Délka pobytu je limitována a cílem je obnovit soběstačnost seniora, aby se mohl
vrátit do domácího prostředí (HOLMEROVÁ, 2014).
Jedná se zejména o rehabilitační a doléčovací oddělení. Zde by měli být přijímáni klienti,
kteří mají stabilizovaný stav s určenou diagnózou. Jde o pacienty, jejichž stav vyžaduje
dlouhodobý léčebný program s nutností rehabilitace. Po ošetřovatelské stránce se zde
zaměřuje na podporu soběstačnosti, která je hodně důležitá k odstranění závislosti nemocného
na svém okolí a tím připravujeme pacienta na návrat do domácího prostředí. Tato péče se děje
pomocí rehabilitace, ergoterapie, logoterapie, nácvik denních aktivit atd. (JAROŠOVÁ,
2006). Pod zařízení následné péče spadá taky ošetřovatelské oddělení, kde je poskytována
především ošetřovatelská péče u stabilizovaných pacientů, anebo pacientům ve stavu trvale
progredujícím. Z důvodu náročnosti ošetřovatelské péče se pacient nemůže propustit do
domácí péče. Je zde poskytována peče o výživu, o vyprazdňování, péče o chronické rány,
péče o dekubity, oxygenoterapie, polohování pacientů, odběry biologického materiálu a
sledování fyziologických funkcí atd. U pacientu s progredujícím onemocněním se klade
především důraz na snahu udržet kvalitu života, lidskou důstojnost a kvalitní terminální péči
(MARKOVÁ, 2010).
29
4.2 HOSPICE
Jedná se o zařízení, kde se poskytuje péče nevyléčitelně nemocným většinou s onkologickým
onemocněním. Zde se poskytuje péče také o rodinné příslušníky formou respitní neboli
úlevové péče, která spočívá v tom, že nabízí rodinám tzv. odlehčovací pobyt seniora za
účelem odpočinutí rodiny, aby načerpali nové síly. Seniorovi zde, je poskytnuta komplexní
péče. Cílem paliativní péče je snaha o udržení nejvyšší kvalita života až do smrti pacienta,
snížit utrpení a klást důraz na lidskou důstojnost a pomáhat při hledání smyslu života. Pracuje
zde multidisciplinární tým, který se specializuje na péči o umírající pacienty. Jedná se o tým
odborníků, kteří dokážou zhodnotit aktuální situaci, umí naslouchat, umí komunikovat
s umírajícím i rodinnou pacienta. Tento způsob vytváří ideální podmínky k zajištění
důstojného umírání (MARKOVÁ, 2010.) Existuje i tzv. domácí hospic, který umožňuje
seniorům prožít závěrečnou etapu svého života. Tým odborníků od lékaře onkologa,
všeobecnou sestru popř. fyzioterapeuta dochází do domácího prostředí nemocného seniora
(MLÝNKOVÁ, 2011).
4.3 SOCIÁLNÍ LŮŽKA VE ZDRAVOTNICKÝCH ZAŘÍZENÍCH
V lůžkových zdravotnických zařízeních se poskytuje pobytové sociální služby seniorům, kteří
nevyžadují již ústavní zdravotnickou péči, ale jejich zdravotní stav jim nedovoluje se o sebe
postarat a neobejdou se bez pomoci jiné osoby, a proto nemohou být propuštěny do domácí
péče (KALVACH, 2011).
4.4 ZDRAVOTNÍ PÉČE O SENIORY
Zdravotní péče o staré lidi se od jiných oborů medicíny liší širším přístupem a potřebou
týmové práce (lékařské, ošetřovatelské a rehabilitační) a akceptováním zdravotně sociální
povahy onemocnění. Sestry na gerontologickém oddělení pracují metodou ošetřovatelského
procesu, kde se na zřetel berou hlavně aktuální nebo potencionální problémy seniora. U části
30
seniorů dochází ke ztrátě soběstačnosti kvůli zdravotnímu postižení. Cílem péče o seniory je
poskytování komplexní a všestranné péče individuálně jedinci nebo jeho rodině.
Specifika zdravotní péče o seniory jsou ovlivněny:
 Zdravotním stavem.
 Sebepéčí, nebo soběstačností.
 Bolestí.
 Imobilitou.
 Psychickou labilitou, častými změnami nálad.
 Spoluprácí ze strany rodiny.
 Úmrtím životního partnera.
 Finanční situací.
 Často neuspokojené základní a vyšší potřeby.
Specifika zdravotní péče o seniory rozdělujeme do tří oblastí:
 Oblast fyzická (somatická)-křehkost seniorů, opatrná manipulace s klientem, rizika
pádů a zlomenin
 Oblast psychická - odráží se od psychického stavu seniory, snížení kognitivních
schopností, duševní poruchy, onemocnění.
 Přístup k takovýmto seniorům by měl být klidný, vstřícný. Při verbální komunikaci
hovoříme pomalu, klidně a nepoužíváme příliš dlouhé souvětí. Emoční výbuchy
seniorů zpravidla nejsou míněny proti konkrétní osobě, ale jsou spíše projevem
bezmoci a ztráty vlády nad vlastním životem.
 Oblast sociální - když péče rodinných příslušníků nebo dětí selže, nebo když je
ten senior sám a nikoho nemá a nemá se o něj kdo postarat, tak se to negativně odrazí
na jeho somatickém a psychickém stavu. Ztráta nebo omezení vazeb na rodinu,
partnera či přátele přináší jen negativní důsledky. Proto je velmi důležitá spolupráce
rodiny nebo přátel seniora (HUDÁKOVÁ a kol., 2013).
31
5 PÉČE O SENIORY
Poskytování péče nesoběstačným seniorům se tradičně opírá o rodinu seniora. Předpokládá
se, že za zajištění potřeb seniora je primárně odpovědná rodina, senior je v přirozeném
prostředí. Avšak když péče od rodinných příslušníků je nedostatečná, nebo ji ta rodina
nezvládá z jakéhokoliv důvodu, musí člověk přijmout domácí ošetřovatelskou službu nebo
služby pobytových zařízení. Zdravotní a sociální služby nelze oddělovat. Mnohokrát jsou
často zdravotní problémy doprovázeny sociálními a naopak. Základní a primární péči
poskytuje seniorům praktický lékař, který by měl úzce spolupracovat s rodinou seniora.
Domácí péče je poskytována na doporučení praktického lékaře a je hrazena ze zdravotního
pojištění. Tuto péči zajišťují agentury domácí péče, státními, městskými, charitativními či
soukromými službami. Home care neboli domácí péče je hodně rozšířená. Zajišťuje
ošetřování chronických ran, aplikaci inzulínu, poskytuje fyzioterapie a poradenství o
kompenzačních pomůckách. Všechny tyto služby mají za cíl zlepšit kvalitu života seniora a
podporovat rozvoj nebo alespoň zachovat jeho stávající soběstačnost (DVOŘÁKOVÁ, 2012).
32
6 POTŘEBY PACIENTŮ
Uspokojování potřeb se realizuje prostřednictvím ošetřovatelského procesu, který je
myšlenkovým algoritmem sestry při plánování ošetřovatelských aktivit. Je systémem kroků a
postupů při ošetřování nemocného. Potřeba je projev nějakého nedostatku a chybění něčeho.
Prožívání nedostatku ovlivňuje veškerou psychiku člověka jako je pozornost, myšlení, emoce.
Každý jedinec vyjadřuje a uspokojuje potřeby svým způsobem. Během života se potřeby
každého jedince mění z hlediska kvality i kvantity, proto je důležité vědět, že lidé mají
společné potřeby, které jsou uspokojovány nejrůznějšími způsoby, z nichž ani dva nejsou
podobné. Světová zdravotnická organizace WHO definuje zdraví jako stav úplného tělesného,
duševního a duchovního blaha. Je to stav rovnováhy všech tří složek organismu.
Potřeby jedince jsou individuální záležitostí, které se mění v průběhu času spolu s prostředím,
ve kterém člověk žije. Ve stáří dochází ke změně potřeb a může se objevit negace jedné
potřeby za druhou, kdy si člověk uspokojí jednu potřebu a dojde k tomu na úkor jiné.
Mnoho autorů popisuje u starých lidí, že jdou do popředí hlavně potřeby bezpečí, sociálních
kontaktů, důstojnosti, spirituality a seberealizace.
Nejužívanější model teorií potřeb se nejvíce opírá o teorii potřeb podle A. Maslowa, který byl
představitelem humanistické psychologie a který vytvořil hierarchickou pyramidu lidských
potřeb. Na základě těchto potřeb stojí potřeby biologické, pak následují potřeby jistoty a
bezpečí, sociální potřeby a potřeby úcty a uznání. A.Maslow nazývá tyto potřeby D-hodnoty,
hodnoty základní deficitní. Pak následují B-potřeby, tam spadají kognitivní potřeby, potřeby
estetické a potřeby seberealizace (TRACHTOVÁ, 2011).
33
6.1 ROZDĚLENÍ POTŘEB
Potřeby člověka je možné dělit do několika skupin. Dělíme je dle podstaty člověka, dle počtu
osob, dále podle obsahu, naléhavosti, četnosti výskytu a také dle času.
1. Potřeby podle podstaty člověka
 Biologické potřeby- vycházejí z podstaty člověka, např. potřeba potravy, tekutin,
spánku, aj.
 Psychické potřeby – vyjadřují se prožíváním psychických stavů jako je potřeba
bezpečí, důvěry, atd.
 Sociální potřeby - jsou kontakt se společností např. určité sociální postavení.
 Duchovní potřeby - jsou propojeny s duchovním přesvědčením jedince.
2. Potřeby podle počtu osob
 Individuální potřeby – potřeby jednotlivce, např. vzdělání, seberealizace.
 Kolektivní potřeby – jsou uskutečňovány jednotlivci, ale mají kolektivní význam,
např. potřeba ochrany životního prostředí.
3. Potřeby podle obsahu
 Materiální potřeby – potřeba něco vlastnit.
 Nemateriální potřeby – je to duševní stránka člověka a jeho žebříček hodnot.
4. Potřeby podle naléhavosti
 Nezbytné potřeby – neodkladné potřeby, závisí na nich život jedince.
 Zbytné potřeby – bez nich člověk dokáže žít.
5. Potřeby podle četnosti výskytu
 Trvalé potřeby – denní potřeby – potřeba jídla, tekutin, atd.
 Občasné potřeby – vážou se k nějaké události nebo k období.
 Výjimečné potřeby – vyskytují se při výjimečných událostech.
34
6. Potřeby podle času
 Současné potřeby – potřeby, které má jedinec v danou chvíli
 Budoucí potřeby – potřeby spojené s nějakou očekávanou událostí (DRAPELA, 2007;
TRACHTOVÁ, 2011).
6.2 TEORIE POTŘEB
Existuje mnoho teorií, které se zabývají lidskými potřebami. V bakalářské práci uvádíme ty
nejznámější a nejčastěji používané v ošetřovatelství.
6.2.1 MASLOVOVA TEORIE POTŘEB
Americký psycholog A. Maslow vytvořil hierarchickou teorii potřeb, kdy pokládá jedince za
jednotný celek, ale zároveň však uvádí, že u každého člověka existují určité lidské potřeby,
které ho motivují k určitému jednání. Podle Maslowova má každý člověk individuální systém
motivů, který je hierarchicky uspořádán, jelikož některé z motivů jsou silnější než jiné.
Hierarchie potřeb obsahuje potřeby filozofické, potřeby bezpečí, uznání a seberealizace.
Lidské potřeby jsou uskutečňovány v hierarchickém systému podle své naléhavosti např.
člověk nikdy netouží být dobře oblečen, jestliže se cítí být ohrožen nějakou katastrofou nebo
má prázdný žaludek. Neuspokojivé nižší potřeby převládají v konfliktu nad neuspokojenými
vyššími potřebami. Potřeba seberealizace je postavená nejvýše a vyžaduje uspokojování
všech dalších potřeb. Seberealizující člověk musí být všeobecně uspokojený a duševně zdráv
(TRACHTOVÁ a kol., 2011).
6.2.2 FRANKLOVA TEORIE POTŘEB
Viktor Emil Frankl byl rakouský neurolog a psychiatr. Je zakladatelem existenciální analýzy a
logoterapie.
Hlavním bodem je smysl života. V. E. Frankl ve své teorii uvádí lidskou povahu jako
trojdimenzování:
 Dimenzi fyziologickou.
 Dimenzi psychologickou.
35
 Dimenzi noologickou.
Zjistil, že neuspokojování fyziologických potřeb vede ke vzniku tělesného onemocnění.
Bagatelizování psychologické dimenze vede k vyústění emočních problémů. K uspokojování
noologické dimenze by měl mít člověk vůli ke smyslu života. Dále Frankl uvádí, že pravá
vůle ke smyslu musí být výsledek svobodného rozhodnutí, jež lidé dělají sami ze sebe a smysl
v životě může člověk objevit trojím způsobem:
 Vykonáním činu.
 Prožití hodnoty.
 Utrpením (DRAPELA, 2007).
Frankl tvrdí, že prožité utrpení a jeho přeměnu na morální vítězství je konečný smysl v životě
a jeho zvládnutí je vrchol logoterapie. Jestliže lidé ve svém životě postrádají smysl,
pojmenovala to logoterapie existenciálním vakuem a to je příčinou velkého počtu sebevražd.
Franklova logoterapie je dobře využitelná praxi a to zejména u klientů pomáhajících profesí,
kde nalézají znovu nalézt smysl práce. Taky pomáhá vyrovnat se s utrpením a nalézt vůli
k dalšímu smyslu profese (ZACHAROVÁ, 2007).
6.2.3 FROMMOVA PSYCHOSOCIÁLNÍ TEORIE POTŘEB
Erich Seligmann Fromm byl německý psycholog a humanistický filozof a sociolog. Je jedním
ze zakladatelů neopsychoanalýzy, konkrétněji kulturní psychoanalýzy. Hlavním znakem
teorie je svoboda jako základní znak lidské povahy. K prosazení své svobody musí člověk
učinit určitá rozhodnutí a rozvíjet produktivní zaměření života. Za největší motivaci považuje
Fromm potřeby související s existencí člověka, jako např. potřeba sociálního začlenění,
potřeba transcendence, potřeba zakořenění, potřeba individuální identity a potřeba racionality.
V uplatňování Frommových teorií v praxi je především jako pomoc při utváření charakteru
osobními rozhodnutími a podpora vztahu k druhým osobám, jež jedinec neztrácí svou identitu
(ZACHAROVÁ, 2007).
6.2.4 VROOMOVA TEORIE OČEKÁVÁNÍ
Victor H. Vroom je profesorem managementu. V roce 1968 vytvořil vlastní teorii motivace teorii
očekávání, která je založena na tom, jestliže jsme přesvědčeni o dosažitelnosti a
atraktivnosti cíle, pak jsme motivování toho cíle dosáhnout. Hodně nás ovlivňuje vnitřní
36
očekávání a preferujeme to chování, která má největší motivační sílu. Tato motivační síla je
poté úměrná našim přesvědčením a to ve třech prvcích:
 Valence (přitažlivost cíle.
 Instrumentality (přesvědčení, že když se budeme chovat určitým způsobem, tak
dosáhneme vytoužený cíl).
 Expectancy ( je to přesvědčení, že se sebou očekávaným chováním se budeme umět
chovat).
V praxi je teorie dost často používaná procesomotivace lidí na všech úrovních a to včetně
vrcholového managementu (DRAPELA, 2007).
6.2.5 MURRAYHO TEORIE
Henry Alexander Murray byl americký psycholog. Který jako první do psychologie zavedl
slovo potřeba. Jeho teorie vychází z předpokladu, že celek jedince je tvořen potřebou a
tlakem. Tlak je to, co prostředí požaduje splnit od jedince a tím ho nutí k určitému jednání.
Pak je potřeba chápána jako to, co jedinec chce a o co se snaží. Mezi potřebami a tlakem
vznikají vazby, které se navzájem ovlivňují a fungují mezi nimi zpětnovazební mechanismy
(ŠAMÁNKOVÁ a kol.,2011 ).
6.3 POTŘEBY V SENIORSKÉM VĚKU
Ve stáří se mnohé potřeby mění a to nejen biologické ale zároveň také psychické. Dochází
zde ke změnám v osobním významu potřeb, preferování způsobu jejich uspokojování. Zcela
charakteristickým pro stárnutí je pokles potřeb nových podnětů a zkušeností. Adaptace na
stáří souvisí zejména s větší koncentrací na sebe sama a uspokojování vlastních potřeb, které
vyplývají ze zhoršení psychických i fyzických funkcí. K tomuto přispívá i vědomí seniorů o
ubývání soběstačnosti a jejich stav mnohdy vyžaduje větší úsilí nebo dokonce pomoc druhé
osoby. Proto jsou často senioři nuceni se zabývat sami se sebou (VÁGNEROVÁ, 2007).
37
6.3.1 FYZIOLOGICKÉ POTŘEBY SENIORA
Fyziologické potřeby jsou potřeby organismů, které slouží k přežití lidského jedince. Tento
člověk většinou dělá vše pro to, aby k jejich uspokojování došlo dříve, než se stanou
aktuálními. Primární biologickou potřebou člověka je zvláště výživa, jejíž příjem je spojen
s potřebou psychosociální a s kladným emocionálním laděním, jako je např. radost a
spokojenost. Vlivem zpomalení fyzické aktivity a metabolismu se u starších lidí mění jejich
stravovací návyky. A to nejen změněné vnímání chutí a vůní, anebo problémy s chrupem
mohou mít vliv na příjímání potravy. Příčina může být i psychosociální a to znamená
souvislosti s osamělostí, anebo s izolací. Množství a kvalita stravy může být ovlivněná také
ekonomickými faktory. Způsobem, jímž je uspokojována potřeba výživy seniorů modifikuje
úroveň sebepéče a z ní vyplývající soběstačnost v denních aktivitách např. nakoupit, uvařit,
najíst se. Vyprazdňování je další neuspokojenou potřebou v tomto věku. Ztráta svalové
pružnosti svěračů, omezená schopnost jejich vědomé kontroly má za následek inkontinenci.
Ale naopak v oblasti vyprazdňování stolice trpí senioři dost často zácpou, která bývá
způsobená malou pohybovou aktivitou a velmi nízkým příjmem tekutin (TRACHTOVÁ,
2011).
Potřeba aktivity je mimo jiné faktory ovlivněna hodně věkem jedince. Funkční schopnost
pohybového aparátu se ve stáří zhoršuje, a tím dochází ke snížení funkce smyslových orgánů.
Senioři už bývají více či méně závislý na druhé osobě. Se sníženou aktivitou dochází ke
změnám priorit, životních hodnot. Senioři jsou dost často frustrováni, protože např. sami
nezvládnou hygienu a oblékání, kvůli slabosti a nejistotě se bojí pádu, anebo poranění, a proto
se ani nekoupe a nesprchuje.
Spánek je další potřeba, která bývá ve stáří dost narušována. Jeden z určujících faktorů pro
kvalitu spánku je věk. Kvalita i délka spánku může být ovlivněná např. bolestí, dušností nebo
změnou prostředí atd.. Mnohem často se v seniorském věku vyskytuje spánková inverze tj,
obrácený rytmus spánku, kdy během dne několikrát usnou a v noci pak spát nemohou
(MLÝNKOVÁ, 2007).
6.3.2 PSYCHOSOCIÁLNÍ POTŘEBY SENIORA
Senioři dávají přednost klidnějšímu stereotypu života, což má za následek pokles potřeby
nových a silných zážitků. Při výskytu větších množství informací a změn v jejich blízkém
okolí pociťují nejistotu a dezorientaci. V této situaci mají tendence setrvávat v minulosti,
38
s kterou se identifikovali, a proto na ni často vzpomínají a uchovávají si staré věci, fotografie
a knihy. V seniorském věku může dojít k omezení kontaktu s okolím a to v souvislosti
s onemocněním, poruchou zraku či sluchu a následkem je pak psychická stagnace jedince
(VÁGNEROVÁ, 2007).
Senioři preferují kontakty se známými lidmi, protože vědí, co od nich můžou očekávat a to
posiluje jejich pocit jistoty. Tento kruh tvoří zejména vlastní rodina, přátelé a známí. Během
stáří se však počet těchto lidí zmenšuje a dochází u seniora k pocitům osamělosti, prázdnoty a
izolace. Senioři si uvědomují, že mladší generaci příliš nerozumí a jejich cíle, anebo zájmy
jsou jim velmi vzdálené. Je pro ně hodně důležitý pocit generační sounáležitosti a solidarity, a
jestliže mají dojem závislosti, hledají oporu ve skupině, která řeší stejné problémy a k níž
patří (VÁGNEROVÁ, 2008).
6.3.3 FAKTORY OVLIVŃUJÍCÍ NAPLŇOVÁNÍ POTŘEB
Mezi tyto faktory patří individualita jedince, kde hraje důležitou roli temperament a
individuální zvláštnost citů, pak jsou to další biologické potřeby, dále pak psychické a
sociální. Naplňování potřeb se rozlišuje podle pohlaví, věku, vzdělání, kultura (PLEVOVÁ,
2011).
6.4 PŘEKÁŽKY V NAPLŇOVÁNÍ POTŘEB
Takovou překážkou naplňování potřeb může být nemoc, anebo narušení mezilidských vztahů.
Je to např. osobní bariéra, která může pramenit z pocitů nedůvěry, anebo ostychu vyslovit své
přání. Dále pak to může být psychická bariéra, což je např. neschopnost přijmout pomoc při
naplňování potřeby, nebo nalézt pojmenování potřeby, která chybí. Může se jednat jenom o
prosté neporozumění při komunikaci, nebo nesrozumitelná slova. Další překážkou může být
překážka fyziologická, zejména kdy člověk není schopen si zajistit plnění té dané potřeby,
která může být zapříčiněna tělesným diskomfortem. Jinou bariéru může způsobovat také
prostředí, ať už např. nemocniční nebo nezvyklé prostředí, ve kterém se necítíme dobře.
Bariéru činí také ostych znovu se zeptat na věc, které jedinec neporozuměl. Při
neuspokojování potřeb dochází k napětí, podrážděnosti a jedinec se stává citlivější na některé
39
podněty- vzniká tak motiv k činnosti, která směřuje k obnovení rovnováhy ve všech oblastech
a tím dochází k naplnění potřeb (ŠAMÁNKOVÁ a kol., 2011).
6.5 POTŘEBY V NEMOCI
V ošetřovatelství je člověk chápán jako komplexní a holistická bytost. Proto ošetřovatelství
vychází z holistické teorie, která zastává názor, že potřeby musejí být v rovnováze nebo
harmonii. Jestli dojde k narušení této harmonie, pak vznikne choroba a porucha jedné části,
která ovlivňuje chování člověka jako celku. Identifikace potřeb jedince, plánování a
hodnocení péče o jedince však vyžaduje komplexnější pohled jedince v kontextu jeho rodiny,
anebo komunity a jeho prostředí.
Aktuální hierarchie potřeb je závislá také na charakteru onemocnění a dělíme je na:
Potřeby, které se nemocí mění (bezpečí a jistota).
Potřeby, které se nemocí modifikují (potrava, pohyb…).
Potřeby, které nemocí vznikly (vědomosti, zručnosti…).
Sestra vstupuje i do mezilidských vztahů a podporuje sebekoncepci (TOMANOVÁ a kol.,
2008).
Bio-psycho-sociální model nemoci
somatika --- psychika --- sociální prostředí
psychická zátěž vyvolává somatické onemocnění
somatické onemocnění má vliv na psychiku
psychické stavy vedou k poruše mezilidských vztahů
sociální izolace vyvolává negativní emoce (změna psychiky)
nemocný člověk ztrácí přátele (až sociální smrt)
sociální prostředí ovlivňuje somatiku (osamocení dříve umírají)
40
Využití znalostí v práci sestry
 Poznání a pochopení svých potřeb.
 Pochopení potřeb druhých.
 Tvoří základ pro hodnocení nemocného a následné plánování intervencí.
 Teoretických znalostí lidských potřeb může využít k edukaci, v postoji k nemocnému
– úcta k člověku.
Potřeby člověka v těžké a závažné nemoci
Fyziologické – zde je úkolem sestry převzetí role při zajištění těchto potřeb v takové míře,
aby nemocný netrpěl nedostatkem.
Bezpečí a jistota – úkolem sestry je být pacientovi nablízku a zajímat se o účinky intervencí a
přijít neprodleně na zavolání.
Láska a pocit sounáležitosti – zde je úkolem sestry naslouchat pacientovi a snažit se o
zajištění návštěv a kontaktu s rodinou.
Sebeúcta – úkolem je zajistit maximální soukromí a dát možnost se vyjádřit, anebo ptát se na
názor.
Seberealizace – tj. umožnění aktivity, kterou je pacient schopen a poukázat zejména na to, co
se mu povedlo (ŠAMÁNKOVÁ a kol, 2011).
Zásady uspokojování potřeb z pohledu zdravotníků
Najít vlastní cestu ve vztahu k pacientovi, vytvořit důvěryhodný vztah a chránit se od
emotivních vztahů.
Zdravotník by si měl být vědom rizik, které sebou nese přílišná důvěra a naděje k pacientovi
(závislost, přeceňování schopnosti pracovníků…).
Předcházet syndromu vyhoření a to správnou životosprávou a odpočinkem (MALÍKOVÁ,
2011).
Soběstačnost a nesoběstačnost
Soběstačnost se definuje jako schopnost jedince uspokojit své potřeby vlastními silami. Je to
samostatnost při vykonávání denních aktivit. Je to míra samostatnosti popř. participace
člověka při vykonávání denních aktivit. Nesoběstačnost je naopak neschopnost nebo závislost
41
jedince při vykonávání denních aktivit.Nesoběstačnost je naopak neschopnost nebo závislost
jedince při vykonávání denních aktivit.
Florence Nightingaleová (potřeba pozitivního prostředí)
- brala zřetelně to, že sestra se má soustředit na základní potřeby pacienta, nikoli pouze na
nemoc
Model Hendersonové (1966)
- autorka chápe člověka jako nezávislou bytost s biologickou, psychickou, sociální a duchovní
dimenzí, které se ztotožňují 14 základním potřebami
- považováno za přelom ošetřovatelské péče
14 základních potřeb dle Hendersonové:
1) fyziologické dýchání
2) adekvátní příjem potravy a tekutin
3) fyziologické vyprazdňování
4) pohyb a udržení polohy těla
5) spánek a odpočinek
6) oblečení
7) udržení tělesné teploty
8) úprava a čistota těla
9) vyhýbat se nebezpečným situacím (sebepoškozování, násilí)
10) vyjadřovat emoce, potřeby, obavy
11) svoboda vyznání
12) pocit smysluplné práce
13) zábava a aktivní účast na společenském životě
14) kognitivita, uspokojení zvědavosti (ŠAMÁNKOVÁ, 2011).
42
Model Oremové
- byla ovlivněna prací Maslowa
- potřeba sebepéče znamená, že každý člověk využívá své schopnosti k udržení fyzického a
psychického zdraví a samostatnosti.
Dělí se do 3 skupin:
Univerzální (jsou společné pro všechny).
Vývojové (specifické pro vývojové období).
Související s odchylkou od zdraví (při onemocnění, uvědomění si nemoci, vyhledání lékařské
pomoci) (HŮSKOVÁ, 2009).
Tento model je jednou z filozofií ošetřovatelství,který vysvětluje sebepéči při uspokojování
potřeb člověka.
Oremová popsala tři druhy požadavků na schopnost sebepéče člověka:
1.Universalní požadavky sebepéče-to jsou požadavky, které souvisí se základními životními
procesy a funkcemi např. dostatek vduchu ,stravy tekutin atd.
2.Vývojové požadavky sebepéče- souvisí s růstem ,vývojem, anebo životním obdobím
např.krize,zátěžové situace.
3.Terapeutické požadavky sebepéče- tyto požadavky vnikají při poruše zdraví, následky
nemocí,různé terapeutické diagnostické a rehabilitační výkony,neboli negativní následky
péče.
Aby člověk byl schopen sebepéče, je potřeba, aby odhadl přiměřené aktivity. Člověk musí
vědět jak se má o sebe postarat a co by měl proto udělat.
(ZDRAVÍ.EURO.CZ,2010)
43
7 SEBEPÉČE – SOBĚSTAČNOST
Sebepéče je samostatné vykonávání denních potřeb. Společnost má za úkol vytvořit jedincům
takové podmínky, jež by umožňovaly co nejdelší vykonávání činnosti. U hospitalizovaných
nemocných pak upravit prostředí tak, aby jim bylo umožněno v co největší míře se o sebe
postarat.
Míra soběstačnosti závisí na:
 Úrovni intelektu.
 Ontogenetickém vývoji.
 Zdravotním stavu.
 Prostředí (popř. úprava).
 Momentálním stavu (dočasná indispozice).
Míra soběstačnosti může mít aktuálně i potencionálně sníženou schopnost. Zároveň se také
mění a může se týkat jen určitých aktivit.
7.1 HODNOCENÍ SOBĚSTAČNOSTI NEMOCNÝCH
V ošetřovatelství je soběstačnost běžně hodnocena v 8 -9 základních položkách. Funkční
úroveň hodnotíme tak, aby podporovala nezávislost pacienta. Cílem ošetřovatelské péče je
dosažení sebepéče tzn. samostatnosti v co největší míře.
7.1.1 HODNOCENÍ A KLASIFIKACE HODNOCENÍ SEBEPÉČE
Součástí aktivit sestry je zhodnocení celkové úrovně sebepéče pacienta. Mezi zdroje patří
pozorování, samotný pacient, jeho blízcí, dokumentace nebo spolupacienti. Nutná je také
podpora pacientovi nezávislosti. Problematika soběstačnosti je zahrnuta také v diagnózách
NANDA – Porucha soběstačnosti (MLÝNKOVÁ, 2010).
44
NANDA – vypracovala North American Nursing Diagnoses Association
NANDA formuluje ošetřovatelskou diagnózu jako výsledek samostatné odborné činnosti
sester. Využívá k tomu dvě osy:
 třídění dg.podle lidských reakcí
 třídění podle funkčních poruch (tzn., že je srozumitelnější pro praxi sestry).
7.1.2 KLASIFIKACE FUNKČNÍCH ÚROVNÍ SEBEPÉČE DLE GORDONOVÉ
1) pacient potřebuje minimální pomoc, sám používá zařízení, zvládne sám asi 75 %
činností
2) potřebuje menší pomoc, resp. dohled, radu. Pacient sám zvládne 50 % činností.
3) Potřebuje více pomoci ať už od druhé osoby nebo přístroje. Sám zvládne méně než 25
% činností
4) Pacient je zcela závislý na pomoc druhých a zároveň potřebuje úplný dohled.
5) Jedná se o deficit sebepéče, není zde žádná aktivní účast tzn. je neschopen pomáhat,
potřebuje úplnou pomoc.
7.1.3 BARTHELOVÉ TEST ADL (activity daily living) = HODNOCENÍ DENNÍ
ČINNOSTI
Při tomto testu se hodnotí 10 oblastí. Patří sem jídlo, pití, oblékání, koupání, osobní hygiena,
kontinence stolice, kontinence moče, používání WC, přesun na lůžko příp. židli, chůze po
rovině, chůze po schodech.
Hodnocení :
100b. = nezávislost
95 – 65b. = lehká závislost
60-45b. = závislost středního stupně
45 – 0b. = vysoká závislost
45
7.1.4 TEST OŠETŘOVATELSKÉ ZÁTĚŽE (podle Svanborga – modifikace Staňková)
Zde se hodnotí 8 oblastí a to např. pohybová schopnost, osobní hygiena, jídlo, inkontinence
moči, inkontinence stolice, návštěva toalety, dekubity, spolupráce s nemocným.
Hodnocení – 0b. = zcela soběstačný, 38b. = zcela závislý.
7.1.5 PREVENCE A KOMPENZACE PORUCH SEBEPÉČE
Prevencí poruch sebepéče je, že již od dětství bychom měli zajišťovat bezpečnost tak,
abychom předcházeli úrazům. U seniorů bychom poté měli zabránit pádům. Dále bychom
k prevencím poruch sebepéče u seniorů mohli zařadit rozvoj samostatnosti, anebo zabránit
závislosti na pomoci. Mezi kompenzace poruch sebepéče patří naučit jedince náhradní
aktivity, které umožňuje velká nabídka kompenzačních pomůcek (ŠRÁMKOVÁ, 2007).
Klasifikace dle WHO I-D-H –(„International Classification of Impairmente, Disabilities
and Handicaps“)
 I – impairment = porucha, poškození funkce na úrovni orgánů bez ohledu na původ.
 Patří sem např.porucha paměti, sluchu, zraku, nebo třeba výkonnosti.
 D – disabilities = neschopnost, nebo omezená schopnost organizmu jako celku (tzn.
porucha na úrovní celého organizmu). Můžeme sem zařadit např. neschopnost plnit si
pracovní nebo sociální role, anebo třeba poruchy manuální obratnosti.
 H- handicap = omezuje nebo brání plnění role jedince ve vztahu ke společnosti, které
jsou běžné – závisí na věku, pohlaví a ostatním faktorům. Může vést až k izolaci
(ŠAFRÁNKOVÁ, NEJEDLÁ, 2010).
7.2 POTŘEBY ZDRAVÝCH A NEMOCNÝCH PŘI HYGIENĚ A
OBLÉKÁNÍ
Hygienu bychom mohli definovat jako soubor pravidel, které jsou potřebné k ochraně a
podpoře zdraví. Tyto pravidla můžeme definovat ve 3 rovinách:
 Biologické – každodenní činnosti.
46
 Sociální – každý jedinec svou úpravou něco sděluje. Svou hygienou působíme i na
okolí.
 Psychologické – jak se člověk cítí.
Potřeba hygieny je u každého jedince individuální. Individuální je míra tzn. co je pro jednoho
jedince dostačující, jiný považuje za nedostatečné. Dále záleží i na způsobu, který je ovlivněn
jak kulturou, tak zvyklostmi v rodině, příp. podmínkami.
Faktory ovlivňující hygienu
Fyziologicko – biologické (věk, pohlaví, typ kůže, neporušenost.)
Psychicko – duchovní (emocionální ladění, klid).
Sociálně – kulturní (civilizace výchova, hygienické návyky, móda, styl).
Faktory životního prostředí (teplota, vlhkost, hory, moře.. ).
7.3 POTŘEBA DÝCHÁNÍ
Na dýchání jsou závislé další vitální funkce. Člověk může být bez vzduchu maximálně 3 min.
Mezi základní pohyby řadíme vdech (inspirium) a výdech (expirium). Dýchání slouží
k udržení homeostázy, výživě tělesných buněk a k zachování života. Dýchání je řízeno
centrem v prodloužené míše a je ovlivněno podněty z mozkové kůry a periferních receptorů.
Jsou 2 druhy dýchání a to vnější dýchání ( výměna plynů mezi atmosférou a krví) a vnitřní
dýchání ( výměna plynů mezi krví a tkánovými buňkami ).
Faktory ovlivňující dýchání
a) Fyziologicko- biologické faktory – sem patří věk, pohlaví, tělesná konstituce, tělesná
aktivita, anatomie, anebo také nemoc.
b) Psychicko-duchovní faktory – např. emoce, strach, stres, zlost, vnitřní klid, anebo naopak
neklid.
c) Sociálně – kulturní faktory – např. vztahy sociální, rodinná atmosféra, pracovní prostředí
ale i návyky.
d) Faktory životního prostředí – čistota vzduchu, množství ozónu, anebo nadmořská výška.
47
Poruchy dýchání
Rytmus dýchání je pravidelný (eupnoe), ale je ovlivněn stavem vědomí, srdeční práce, klidu,
pohybu. Tachypnoe je zvýšená frekvence dýchání. Naopak bradypnoe je snížená frekvence
dýchání. Formy dýchání jsou pulmonální, kardiální, anebo psychická. Apnoe je stav bezdeší.
Sestra hodnotí frekvenci, dechový objem (v klidu je to asi 500 ml), pravidelnost, ale i
charakter. Při anamnéze se pacienta ptáme na respirační problémy, kašel, životní styl, sputum,
bolest na hrudi, zda užívá nějaké léky a na rizikové faktory jako je např. kouření. Dýchání
měříme podle Biensteinovi škály – slouží k hodnocení rizik a situace v oblasti dýchání, nebo
pomocí Fagerströmova dotazníku, která hodnotí závislost na nikotinu (TRACHTOVÁ, 2011).
7.4 POTŘEBA VÝŽIVY A HYDRATACE
Pravidelnou výživou dosahujeme uspokojení potřeby dřív, než vznikne. Přijímání potravy je
proces, který je dobrovolný, dá se naučit ale i ovlivnit výchovou a zároveň je důležité, aby si
člověk vytvořil správné stravovací návyky. Jako zásady správné výživy považujeme dodržení
vyváženosti energetického příjmu a výdeje, aby strava byla mnohostranná, jídlo aby bylo
pokud možno čerstvě připravené, nezatěžovat organismus přísadami v potravinách, jíst
pravidelně a v klidu, ve stejnou dobu, denně přijímat dostatek tekutin, dávat přednost
rostlinným tukům před živočišnými, preferovat spíše potraviny s nízkým obsahem cukru,
přijímat přiměřené množství kuchyňské soli aj.. Měli bychom také denně konzumovat ovoce a
zeleninu. Výživa zajišťuje energetické zásoby organismu, uspokojuje žaludek, potřebu
tekutin, psycho-sociální potřeby a potřebu chuti.
Faktory ovlivňující výživu
a) Fyziologicko – biologické faktory (věk a růst, pohlaví, zdravotní stav, funkce zažívacího
systému, energetické požadavky).
b) Psychicko - duchovní (emocionální ladění).
c) Sociálně – kulturní (tradice, ekonomická situace ).
Posouzení stavu výživy
Stav výživy posuzujeme pomocí metody ABCD
48
A = antropologická měření – výška, hmotnost, kožní řasy, sval ramene ( BMI –body mass
index)
𝐵𝑀𝐼 =
hmotnost kg
výška (m)x výška (m)
Normou pak není hodnota, ale rozmezí. Normální je 20-25.
25,1 – 30 = prostá nadváha
30,1-40= střední nadváha
40,1-… = těžká nadváha
B= hodnocení biochemických údajů ( hemoglobin, lymfocyty, albumin..
C= vyšetření klinických parametrů stavu výživy ( clinical sings) – indikátory výživy ( kůže,
vlasy, nehty, oči, vlasy..).
D= získání výživové anamnézy – stravovací návyky.
Poruchy výživy
Mezi poruchy výživy patří hlad, mentální anorexie, bulimie, odpor k jídlu, hladovka - protest,
žízeň, dysfagie, dyspepsie, anebo kachexie. Při hodnocení výživy sledujeme množství přijaté
potravy, problémy v dutině ústní, dyspeptické projevy, závažné choroby, medikaci, stav zubů,
ale i deficit sebepéče (KAPOUNOVÁ, 2007).
7.5 POTŘEBA VYPRAZDŇOVÁNÍ
Potřeba vyprazdňování je pro život nezbytná, protože se z těla vylučují odpadové produkty.
Bývá často tabuizovaným tématem. Jedná se o intimní záležitost, proto je nutná vysoká
diskrétnost. Tato potřeba je individuální, zvláště pak defekace, protože jsou mezi jedinci
velké rozdíly např. co se frekvence a okolností týče. Důležitou roli zde hraje stud, intimita,
diskrétnost a to hlavně u ležících pacientů. Při dostatečném vyprázdnění navozuje pocit
libosti.
49
Faktory ovlivňující vyprazdňování
a) Biologicko – fyziologické faktory: uvolnění sfinkterů (stáří, patologie..), kontrakce
břišních svalů a bránice, jídlo a pití, aktivita a pohyb, nemoc, kontrakce svalů pánevního dna.
b) Psychologické faktory: životní styl, osobnostní vlastnosti – labilita – časté močení, strach,
úzkost, obstipace- při neschopnosti vyprázdnit se na mísu aj.
c) Sociálně- kulturní : společné WC, pisoáry, na návštěvě.
Poruchy vyprazdňování stolice
Zácpa – obstipace, tj. obtížné vyprazdňování malého množství tuhé stolice až zástava.
Obstipace může být buďto symptomatická ( ragáda recta..), jako nemoc ( přechodně při
změně prostředí) a nebo habituální( návyková). U zácpy můžeme sledovat bolest, pocit
plnosti, bolest hlavy, tlak v rectu, narušenou chuť k jídlu, anebo námahu při defekaci. Stolice
je tvrdá a tuhá. Faktory, které mohou vést k obstipac, jsou nesprávné stravovací návyky, stres,
nevhodná dieta nebo dietní chyba, nízká hydratace, nedostatečný pohyb, anebo nadměrné
používání laxancií.
Diarfhoea – průjem. Průjem se objevuje při stresu, užívání některých léků, bakteriální
infekci, alergii na potravu, aj.. Znaky průjmu mohou být nestrávené zbytky, krev, hlen nebo
hnilobný zápach.
Inkontinence stolice (Incontinentia alvi) - může se stát důležitým sociálním problémem a
může člověka i izolovat. Inkontinenci stolice může dělit na parciální, což je neschopnost
kontroly a odchod malého množství, nebo na celkovou, kdy se jedná o neschopnost kontroly
celkové stolice – ochrnutí.
Flatulence, meteorismus – plynatost. Jedná se odchod nadměrného množství plynů ve
střevě. Vzniká v závislosti na některých jídlech, ale zároveň může vzniknout např. i po
endoskopii v důsledku zpomalené střevní motility a malé pohyblivosti střeva.
Hemeroidy – tj. rozšířené žíly v anální oblasti. Hemoroidy můžeme dělit na vnitřní a vnější.
Vznikají v důsledku zvýšeného tlaku v anu, v těhotenství, v souvislosti s porodem, ale také
bývají často u chronické obstipace. Mohou být i bez projevů, ale mohou způsobovat pálení,
krvácení, bolest, a svědění. Léčí se konzervativně i operativně.
50
Poruchy vyprazdňování moči
Polyurie – zvýšené močení – nad 2500 ml.
Anurie – zástava močení- méně něž 100ml/ den ( poškození ledvin).
Polakysurie – časté močení (při malé náplni močového měchýře).
Oligurie – snížené množství moči ( 100-500 ml/ den).
Pomočování – enuresis nocturna, diurna- objevuje se u dětí i dospělých.
Nykturie – noční pomočení – větší část diurézy je vyloučena během noci.
Paradoxní ischurie – močový měchýř je přeplněný a samovolně odkapává moč – může
zaměnit s inkontinencí.
Incontinentia urinae – inkontinence. Diuréza je v normě, ale močový měchýř nelze ovlivni
vůlí. Moč se může vyprázdnit naráz, anebo může odkapávat.
Můžeme ji dělit na celkovou (kontinuální poruchy svěrače, ochrnutí..), tlakovou- stresová
(uniká méně než 50 ml – např. při kašli, kýchnutí), urgentní (silné nucení na močení
s neschopností potlačení), funkční (mimovolné, nepředvídané vyloučení moře – v důsledku
psychických nebo tělesných poruch (TRACHTOVÁ, 2011).
7.6 POTŘEBA SPÁNKU A ODPOČINKU
Spánek je nutný pro zachování tělesného i duševního zdraví. Při onemocnění je zvýšená
potřeba spánku. Význam spánku je ochranný (chrání organismus před vyčerpáním), zvýšení
kvality života jedince a regenerační (udržení normální funkce NS). Je to univerzální potřeba
všech živočichů. Spánek je aktivní děj a je to fyziologická změna vědomí. Vyznačuje se
minimální fyzickou aktivitou, změnou fyziologických funkcí, snížené vnímání vnějších
podnětů a různými úrovněmi vědomí.
Faktory ovlivňující spánek
Při spánku dojde k poklesu arteriálního tlaku, relaxaci kosterního svalstva, rozšíření
periferních cév, zvýšená aktivita gastrointestinálního traktu atd…Dále se střídají fáze REM a
NREM. Celý tento cyklus trvá 90 min. Je cyklický a vždy se mezi nimi probouzíme. Pokud
chodíme spát po půl noci, nedosáhneme NREMU a nedokončí se 1-4 fáze. 1. NREM fáze
(Non Rapid Eye Movement) slouží ke regeneraci tělesných sil. Probíhá ve 4 stádiích, je
51
pomalý a plynule na sebe navazující. Nastává tu snížená aktivita neuronů. 2. REM fáze
(Rapid Eye Movement) je charakteristická rychlými pohyby očí. Je to fáze, kdy se nám
aktivně zdají sny, objevují se záškuby končetin, nepravidelný dech, snížený svalový tonus. Z
této fáze se často budíme.
Faktory ovlivňující spánek
A) biologicko- fyziologické faktory: biorytmus, věk, nemoc, pohyb a aktivita, behaviorální,
syntetická (regenerační, zotavovací )
B) Psychicko – duchovní faktory – strach, úzkost, stres, nuda, nedostatek činnosti
C) sociálně – kulturní – mezilidské vztahy, konflikty, ekonomické starosti, nadmíra
povinností, snaha o přežití, velká ctižádostivost
D) prostředí – vybavení, hluk, světlo, vlhkost,…
Poruchy spánku
Poruchy spánku rozdělujeme na primární – nespavost, nebo naopak nadměrná spavost,
sekundární – jsou způsobeny klinickým onemocněním.
Insomnie – nedostatek nebo snížená kvalita spánku. Insomnie zahrnuje i poruchu usínání,
časté buzení v noci nebo předčasné probouzení. Člověk buď nemůže usnout, nebo usne dobře,
ale budí se v noci, anebo spí celou noc, ale předčasně se probudí a už neusne.
Spánková inverze – obrácený cyklus spánku. Přes den člověk usíná nebo spí a v noci je bdělý.
Hypersomnie - nadměrná spavost.
Parasomnie – skřípot zubů, náměsíčnost.
Narkolepsie - člověk usne kdykoli během dne např. při komunikaci s druhým člověkem.
Odpočinek
Odpočinek znamená klid a relaxaci bez emočního stresu, uvolnění napětí a úzkosti. Jedinec
by měl denně odpočívat. 1-2x ročně by měl jezdit na dovolenou. Mezi předpoklady k
odpočinku patří pocit, že mám vše pod kontrolou, správnou polohu, vhodné prostředí,
dostatek času, pochopení ostatních a pocit, že mohu odpočívat. Odpočinkem pro člověka
může být např. sport, vycházky, poslech hudby, sledování televize, nebo i fyzická práce
(POKORNÁ a kol., 2013).
52
7.7 POTŘEBA NEMÍT BOLEST
Bolest je lidskou zkušeností a její prožívání je spojeno s poznatky tělesnými, emočními i
sociálními. Je to stav tísně až přídavným šokujícím momentem a spouštěčem mediátorových
kaskád se změnami ve vzdálených orgánech a celém organismu. Bolest je subjektivní zážitek
a existuje vždy, když nemocný říká, že bolest má. Bolest většinou přivádí nemocného
k lékaři. Bolest nás informuje před škodlivými vlivy, bolest nás chrání. Podstata bolestivého
vjemu je mnocicepce. Jsou to procesy, které jsou vyvolané aktivací nociceptorů. Výsledkem
tohoto děje je uvědomění, že bolest je senzorický vjem. Dalším stupněm modelu bolesti je
psychická reakce na bolest, anebo utrpení. Intenzita bolesti je provázená složkou senzorickou
a složkou afektivní. Posledním stupněm je bolestivé chování a někteří odborníci považují toto
chování za jediný objektivně pozorovatelný projev bolesti – grimasy, pláč, vzdychání… Toto
bolestivé chování je projevem maladaptace nemocného a jeho účelem je přimět okolí, aby
vědělo, že dotyčný má bolest (MARKOVÁ, 2010).
Faktory ovlivňující bolest
1) Fyziologicko – biologické
 Fyziologie bolesti ( jak je velká, intenzita, intervaly..).
 Věk.
 Vývojové faktory.
 Nemoc.
2) Psychicko – duchovní
 Osobnost člověka.
 Nálada, pocity.
 Strach, úzkost.
 Vztek, hostilis.
3) Sociálně – kulturní
 Výchova.
 Sociální závislost.
53
 Osamělost.
 Etnografické vlivy.
4) Faktory životního prostředí
 Chlad a teplo.
 Ultrafialové záření.
Hypotalamus spolu s limbickým systémem ovlivňují emotivní složku bolesti a jsou
zodpovědné za negativné emoce např. strach, úzkost, které doprovázejí bolest.
Anatomicko-fyziologické studie v 70. letech objasnily způsoby, jak by se dala bolest
modulovat, pomocí modulačních látek.
 Nkefaliny – působí v míše, středním mozku, hypotalamu, prodloužené míše.
 Endorfiny – vyskytují se v centrální oblasti v prodloužené míše.
 Serotonin – uvolňuje se z tkáně při jejím poškození.
7.7.1 VRÁTKOVÁ TEORIE BOLESTI
Je to vnímání bolesti podle Melzacka a Lissauera předpokládá, že rychlá vlákna zavírají
vrátka pro pomalé vzruchy. Porucha tohoto systému nese za následek chronické až obtížně
ovlivnitelné bolesti. Teorie uvádí, že nervový systém zpracuje v určité časové jednotce pouze
určité množství senzorických informací. Vrátková teorie je přínosem pro objasnění
psychologických aspektů bolesti. V psychologické oblasti je podstatné, jaký význam pacient
své bolesti přikládá. Závisí to na spoustě okolností, od charakteru bolesti až po předchozí
životní zkušenosti. Delší trvání bolesti nese sebou deprese, beznaděj a vzdání se. Deprese
znamenají zhoršenou spolupráci nemocného (KŘIVOHLAVÝ, 2010).
7.7.2 LÉČBA BOLESTI
Farmakologická léčba – skládá se z třístupňového schématu, které je WHO doporučováno
jako standardní pro léčbu bolesti.
1. stupeň: neopioidních analgetik nebo kombinace s adjuvantními léky.
2. stupeň: slabé opioidy a jejich kombinace.
3. stupeň: silné opioidy.
54
Elektroanalgézie
Používá se k dosažení analgetického účinku pomocí přístroje. Zvlhčené elektrody tohoto
přístroje se přikládají na postižené místo a používá se hlavně při neuralgiích trigeminu a
fantomových bolestí. Používá se zejména, kde chirurgická léčba bolesti byla pro nemocného
neúnosná. Tento přístroj se nikdy nesmí použít u nemocných s kardiostimulátorem.
Akupunktura
Je to klasická analgetická metoda, která se používá po mnohá staletí zejména v Číně.
Podstatou akupunktury je reflexní podráždění určitých bodů na povrchu těla, kde ke stimulaci
těchto bodů se používá speciálních jehel. Předpokladem je, že stimulací akupunkturních bodů
dochází ke zvýšení sekrece endorfinů, tím pádem ke zvýšení prahu pro vnímání bolesti.
Chirurgie bolesti
Doporučuje se u stálých a dlouhotrvajících bolestí, které nepolevují. Tyto bolesti nejsou
ovlivnitelné analgeticky, tak se používají neurochirurgických zákroků.
1) Přerušení senzitivních nervů, tzn. zadní kořeny míšních nervů před vstupem do páteřního
kanálu.
2) Přetětí zadních míšních provazců a to jednostranně nebo oboustranně.
3) Nitrolební operace, která má za cíl přerušit dráhu bolesti v oblasti thalamu a mezimozku
(KAPOUNOVÁ, 2007).
7.8 POTŘEBA JISTOTY A BEZPEČÍ
Člověk, který je nemocný pociťuje obvykle nepříjemné pocity, nejistotu, někdy i úzkost a
strach. Ať už se jedná o jakékoli onemocnění, buďto virózu nebo o operační zákrok, obvykle
člověk znejistí a trochu ztrácí půdu pod nohami. Nepřítomnost v práci, anebo nezvládnutí
učiva, pobyt v nemocnici a izolace od blízkých lidí, to vše nám bere pocit jistoty a bezpečí.
Potřeba jistoty a bezpečí vyjadřuje touhu po důvěře, spolehlivosti, osvobození od strachu,
ekonomického zajištění atd.. Pocit jistoty a bezpečí ovlivňuje fyziologicko - biologickou
stránku lidského organismu a podporuje normální funkci jednotlivých orgánových systémů.
55
Jistota- nejistota působí jako stresory, které ovlivňují adaptační mechanismy organismu. Pocit
jistoty a bezpečí dává člověku získání důvěry, životní hodnoty a orientaci v lidském
společenství i v materiálním světě (MLÝNKOVÁ, 2010). Jistota a bezpečí patří mezi
základní lidské potřeby a souvisí s přežitím jedince. Potřeba jistoty a bezpečí zasahuje do
oblasti psychiky člověka, ale přesto je A. Maslow zařadil mezi potřeby nižší a biologické.
Toto zařazení odůvodňuje jejich vrozeným základem a dále vysvětluje, že může být i
přítomnost této potřeby u fylogeneticky nižších druhů, tzn. u zvířat. Reakce na neuspokojenou
potřebu jistoty a bezpečí je příkladná u dětí, kde dítě v situaci ohrožení pláče, křičí a utíká.
Věk jedince hraje významnou roli ve vztahu k potřebě jistoty a bezpečí. Pro novorozenecké a
kojenecké období je charakteristická úplná závislost, jak biologická tak i psychická dítěte na
dospělém. Matka je pro dítě zdrojem jistoty a bezpečí a dítě potřebuje být s matkou v blízkém
kontaktu. Dlouhodobé neuspokojení této potřeby např. při hospitalizaci kojenců bez matky,
anebo u dětí v dětských domovech je příčinou psychické deprivace dítěte a může být
v pozdějším věku příčinou psychických poruch. Období dospělosti je nejdelším obdobím a
obecná charakteristika období vzhledem k jednotlivým potřebám a k uspokojování potřeby
jistoty a bezpečí je problematická. Zdrojem jistoty a bezpečí je u dospělého člověka zejména
rodinné zázemí, přátelé, dobrý zdravotní stav, zaměstnání a finanční ohodnocení. V období
stárnutí a stáří je rozhodujícím faktorem pro uspokojení potřeby jistoty a bezpečí fakt, jestli
člověk žije sám, s partnerem, anebo v širší rodině. Nejdůležitější bude zdravotní stav a míra
soběstačnosti a nezávislosti starého člověka v základních denních aktivitách (BÁRTLOVÁ,
2005).
Nemoc a potřeba jistoty a bezpečí
Nemoc ovlivňuje a mění způsob uspokojování potřeb biologických i psychosociálních.
Neuspokojení potřeby jistoty a bezpečí v nemoci je hluboce narušena homeostáza, tj. životní
rovnováha nemocného. Nemocný člověk ztrácí vždy pocit jistoty a bezpečí nejen v situacích,
kdy se jedná o nemoc spojenou s hospitalizací, ale zvláštní kapitolu tvoří chronicky nemocní,
jejichž život je trvale ohrožen.
7.8.1 PSYCHICKÁ ODEZVA NEUSPOKOJENÍ POTŘEBY JISTOTY A BEZPEČÍ
Strach je obava před určitým nebezpečím. Starý člověk má strach hlavně ze samoty, dále pak
z nesoběstačnosti a z nemoci. Vzhledem k psychickým změnám, které provázejí stárnutí a
56
stáří si nemusí strach uvědomovat, anebo naopak mohou dlouhodobé negativní emocionální
stavy vyústit až v depresi. Stupňovaný strach je prožíván starým člověkem jako zděšení a má
stresové účinky. Ve stavu hrůzy se starý člověk cítí být bezmocný, bezradný a neví, jak má
jednat. Úzkost je obava před něčím neurčitým, před neznámou hrozbou a je považována za
emoci naší doby. Mezi strachem a úzkostí jsou plynulé přechody, kde úzkost může vzniknout
na základě vrozených dispozic. Úzkost má adaptační význam a vede k destrukci chování. Pro
zdravého člověka je úzkost a strach faktorem, který zvyšuje jeho aktivitu a stimuluje jeho
poznávací a sebevýchovné zájmy (KŘIVOHLAVÝ, 2010).
Hněv je obvyklou reakcí na frustraci, proto je spojen s agresí. Typickým výrazovým znakem
hněvu jsou zničující pohyby, zvláště osob s nedostatkem zábran. Stupňovaný hněv se
projevuje jako vztek, zuřivost a vyznačuje se často oslabením, až ztrátou zábran. Hněv má
výbušnou povahu a vztek může být velmi těžce ovladatelný. Hněv, který je vyvolaný
sociálními podněty se spojuje s nepřátelskými postoji a s touhou deptat a ničit protivníka.
Smutek je reakce na ztrátu hodnoty, kde v mírnější podobě to může být pouze zarmoucení a
ve výraznější podobě je to žal. Žal je pocit bezvýchodnosti a touha zaměřená do minulosti,
aby se nebylo stalo to, co se stalo a co se nedá odvrátit. Výrazovým projevem smutku je pláč
a hluboký žal probíhá bez pláče. Smutek bývá doprovázen atakami hněvu nebo vzpoury a
pocity viny (TRACHTOVÁ, 2011).
7. 9 POTŘEBA SEBEKONCEPCE A SEBEÚCTY
Sebekoncepce a sebeúcta jsou si blízké a u nás častěji více používanému pojmu sebevědomí.
Sebevědomí je nezbytné pro duševní zdraví. Zdravá sebekoncepce, sebeúcta a sebevědomí
umožňují člověku se lépe orientovat v náročných životních situacích. Zdravé sebevědomí a
sebeúcta jsou nezbytné v těžkých životních situacích, kterými je také nemoc. Nemoc zasahuje
do oblasti sebekoncepce a sebeúcty. Zdravotníci by měli svým jednáním podporovat sebeúctu
starého člověka, protože nemocný člověk je jejich partnerem ať už v diagnostickém nebo
léčebném procesu. Neustále se ale bohužel setkáváme s dominantním postavením lékařů a
sester, kteří tímto jednáním přisuzují nemocnému submisivní roli člověka závislého na
zdravotnících a neschopného o něčem rozhodovat. Lidé, kteří nemají zdravé sebevědomí,
nejsou schopni žít naplno. Tito lidé nejsou šťastní a jejich narušená sebekoncepce je spojena
57
s pocity bezcennosti, beznaděje, bezmocnostmi a nenávist vůči sobě i druhým lidem. Velmi
důležitá je sebekoncepce sestry. Sestra, která má problémy sama se sebou bude mít problémy
s uspokojováním potřeb nemocného. Naopak sestra, která má pozitivní vztah ke své vlastní
osobě dokáže lépe pochopit problémy druhých lidí a je převážně pozitivně emocionálně
naladěná, její chování je profesionální.
7.9.1 SLOŽKY SEBEKONCEPCE
1) Obraz těla
Vnímání fyzického tělesného já je vědomí fyzické odlišnosti od fyzického světa. Obraz
vlastního těla je v dospělosti významný aspekt osobnosti a zahrnuje představy o vlastním těle,
jestli je krásné nebo méně krásné, o jeho svěžesti nebo naopak slabosti a sešlosti. K součásti
tělového schématu patří také oblečení a stává se součástí sebepojetí a zdrojem sebestylizace.
Obraz těla je taky mnoho ovlivněn kulturními i sociálními hodnotami.
2) Výkon role
Postavení člověka ve společnosti je určitým způsobem organizováno a společnost každému
jedinci z hlediska jeho pohlaví, věku, socioekonomickému postavení, zaměstnání, předepisuje
určité sociální role. Těmto rolím se člověk učí a stávají se součástí jeho osobnosti. Do
sociální role se promítají normy společenského života tzn. očekávané chování jedince
v určitých situacích.
3) Osobní identita
Identita vystupuje v psychologii pod pojmem ego a vytváří trvalý pocit individuality, který se
utváří postupně během života. Podstatou tohoto ega je tedy obraz vlastního já a je výsledkem
zobecnění určitých zkušeností týkajících se vlastní osoby.
4) Sebeúcta
Sebeúcta je způsob jak jedinec vnímá sebekoncepci a může vyústit do pozitivního nebo
negativního sebehodnocení. Existují dva typy sebeúcty: celková, anebo specifická.
Celková sebeúcta pojednává, do jaké míry se jedinci líbí obraz sama sebe. Specifická sebeúcta
je to, do jaké míry jedinec akceptuje určitou část sama sebe a je ovlivněná specifickou
sebeúctou (MARKOVÁ a kol., 2006).
58
V období stárnutí a stáří je charakteristické egocentrickým zaměřením osobnosti, emocionální
labilitou a zhoršenou schopností adaptace na nové podněty. Oblast sebeúcty a sebekoncepce
bude ve stáří v úzké závislosti zejména na zdravotním stavu člověka a na jeho soběstačnosti.
Sebepojetí starého člověka ovlivňují nejvíce vztahy s nejbližšími, dětmi, popř. žije sám
v domově důchodců. Neméně důležitou roli v oblasti sebeúcty hraje také uspokojení potřeby
sociálního uznání, které je spojené s pocity potřebnosti nebo zbytečnosti. Zdravotní stav a
fyzických vzhled člověka jsou důležitými faktory sebekoncepce a sebeúcty. Zdraví jako
životní hodnota se dostává na přední místo v hierarchii hodnot až když je člověk nemocen
nebo tělesně postižen. Narušení sebeúcty je přímoúměrné závažnosti onemocnění. Oblast
sebekoncepce výrazně ovlivňují tzv. esteticky znehodnocující onemocnění jako je např.
amputace, plastiky po popáleninách, které narušují obraz těla a vnímání tělesného já
(MLÝNKOVÁ, 2010)
Chování, které signalizuje poruchu sebekoncepce
Změny v oblasti sebekoncepce a sebeúcty vyjadřuje každý jednotlivec svým způsobem a to
prostředky verbálními i neverbálními. Pro poruchy sebekoncepce a sebeúcty jsou mimo jiné a
také typické formy myšlení a myšlenkový proces může být nelogicky narušený.
1) Katastrofizace je nutkání neustále myslet na nejhorší a typická jsou sdělení: „má li se něco
stát, ať se to stane, věči jsou zlé, ale můžou být ještě horší.“
2) Minimalizace a maximalizace to jsou tendence minimalizovat pozitivní, úspěchy, a
přikládat větší význam negativnímu a zdůrazňovat chyby.
3) Černobílé – myšlení tzn. zařazovat věci k jednomu nebo k druhému extrému a ty věci jsou
buď perfektní, anebo špatné a vše musí být provedeno bez chyb.
4) Generalizace je přiklánění se k názoru, že problém v dané situaci je aplikovaný na
všechny ostatní situace.
5) Vztahovačnost je sklon k názoru že to, o čem přemýšlí a co udělají jiní lidé, se vztahuje na
nás. Tento typ člověka je přesvědčený, že ostatní zajímají jeho myšlenky a skutky a tím
sledují jeho omyly a selhání.
59
Chování spojené s nízkou sebeúctou
 Vyhýbání se kontaktu očima.
 Zpomalená postava a pomalý pohyb.
 Nadměrná kritičnost k vlastní osobě.
 Zvýšená kritičnost vůči druhým.
 Neschopnost zaujmout k sobě pozitivní stanovisko.
 Nestálost v sociálních vztazích.
 Vyhýbání se konverzaci a kontaktu s cizími lidmi.
 Časté projevy hněvu a zlosti.
 Nesplněné očekávání v naplnění role (TRACHTOVÁ, 2011).
Stresory ovlivňující sebekoncepci a sebeúctu
1) Stresory vyplývající z obrazu těla
 Ztráta části těla např. amputace.
 Ztráta tělesných funkcí např. onemocnění srdce.
 Narušení vzhledu např. popáleniny.
2) Stresory vyplývající z výkonu role
 Ztráta partnera, dítěte, nebo blízkého přítele.
 Změna nebo ztráta zaměstnání.
 Odchod do důchodu.
 Onemocnění.
 Hospitalizace.
3) Stresory vyplývající z identity
 Změna fyzického vzhledu.
 Pokles fyzických duševních sil.
60
 Neschopnost dosáhnout cíle.
 Sexuální nejistota.
Základní sebeúcta odpovídá sebeúctě, která se již formuluje během životních zkušeností a to
zejména v rodině. Funkční úroveň sebeúcty se může značně měnit ze dne na den a dokonce i
v určitém okamžiku. Funkční sebeúcta je výsledkem dalšího vývoje osobnosti mezi lidmi a
prostředím a může přesáhnout základní sebeúctu, anebo naopak může klesnout až pod její
úroveň. Závažný stres, dlouhodobé onemocnění, ztráta zaměstnání mohou výrazně ovlivnit
základní sebeúctu člověka tím, že ji sníží (POKORNÁ a kol., 2013).
Psychoterapeutické účinky dobrého vztahu mezi zdravotníkem a nemocným
Bolest nemocného se může zvýšit, např. když nemocný neví, co se s ním bude dál dít, když
nemá přesnou představu, proč ho něco bolí. Strach a obavy zhoršují situaci pacienta a lékař
nebo sestra mohou svým chováním a jednáním obavy zmírnit.
Kladný vliv zdravotnického personálu na tlumení bolesti:
Compliance – je harmonický vztah mezi lékařem a nemocným a vzájemné porozumění
Informovanost nemocného v protipólu k negativnímu vlivu neinformovanosti a nejistoty
Empatie – je to schopnost vžít se do pocitů nemocného a pochopit jeho problémy. Je to
zrcadlení psychického stavu nemocného.
Haptický kontakt – jedná se např. o podání ruky, pohlazení atd.. Tímto nemocnému
sdělujeme, že jsme nablízku a o jeho bolesti víme.
Sugestivní působení – je to přesvědčování nemocného že o jeho bolesti víme a dále jej
posilujeme v sebevědomí ( př. Určitě to zvládnete…)
Posilování vlastní aktivity nemocného – tj. povzbuzování nemocného např. pochvalou ze
strany zdravotníků.
Ochota vyslechnout nemocného – nemocný se potřebuje někomu svěřit, anebo si s někým
popovídat o svých problémech, starostech, obavách.
Akceptace – je to přijeté nemocného jako sobě rovného a nemocný se stává partnerem a
aktivně se podílí na uzdravovacím procesu (ONDRUŠOVÁ, 2008).
61
7.10 METAPOTŘEBY
Metapotřeby ujednávají specifické tendence seberealizující se osoby a patří mezi ně potřeba
poznání, porozumění, potřeba rovnováhy a harmonie a potřeba smysluplnosti aj. Uspokojení
těchto potřeb dle Maslowa upevňuje vývoj pravé lidskosti a vede k vyššímu štěstí. Charakter
těchto potřeb má transcendentní charakter to znamená překročit zkušenosti, vyšší duchovní
život. Je to touha po nejvyšším smyslu a taky po mystických hodnotách, kde člověk přesahuje
svoji osobnost a obrací se k Bohu (TRACHTOVÁ, 2011).
7.11 DUCHOVNÍ POTŘEBY
Sestra by měla pečovat taky o duchovní potřeby nemocného, nejen že zajistí nějakou
duchovní službu, ale taky by měla umět pomoci v duchovní krizi nemocného. Velmi důležité
je umění naslouchat nemocného, ale nechat jej mluvit o věcech, které nesouvisí s nemocí.
Sestra musí dát nemocnému najevo, že má úctu k němu samém a uchovávat jeho lidskou
důstojnost. Spiritualita je důležitá pro lidskou psychiku a je jednou ze čtyř základních potřeb
nemocného a úzce souvisí s metapotřebami (MAŠÁT, 2006). Duchovní život zahrnuje
žebříček hodnot, přání, anebo snů člověka. Je to touha po něčem vyšším co člověka přesahuje.
Je to touha po smyslu našeho bytí, touha po vztahu s vyšší mocí. Spiritualita je součást
každého člověka a je pro každého z nás formou osobního vyladění, z něhož člověk odvozuje
celý svůj život.
Poruchy spirituality
Poruchy spirituality mají každá jinou podobu a různý stupeň závažnosti a nemusí souviset
s nemocí. Duchovní rány vyplívají z utrpení souvisejícího s naší duší a lidé prožívají
duchovní ránu jako pocit viny a neschopnost odpuštění. Duchovně strádající člověk se sice
vyvíjí jako osobnost, která ale vnitřně trpí nedostatkem v duchovní oblasti. Tento člověk se
snaží zmírnit bolest a pokouší se dosáhnout přijetí různými způsoby, anebo jiným chováním.
Chováním, které poskytuje přesnou kopii zážitku spojení, což mnohdy vede k jiným
závislostem a dysfunkčnímu chování (SMÉKAL, 2001).
62
7.12 DOPORUČENÍ PRO PRAXI
Je důležité si uvědomit, že hospitalizovaný senior potřebuje nejen ošetřovatelskou péči, ale
také potřebuje saturovat potřeby. Zdravotnický personál by si měl získat důvěru pacienta a
tím mu navrátit ztracený pocit bezpečí a jistoty.
Rychlost a úspěšnost zotavování pacienta závisí mnoho na jeho psychickém stavu. Proto
vystupuje do popředí ta psychická péče, která pomáhá pacientovi smířit se se situací, ve které
se nemocný vyskytl.
Kvalitně vyškolený personál by měl umět vždy poskytnout pacientovi všestrannou podporu.
Dobré rodinné vztahy a častější kontakt s přáteli mívají důležitý vliv na zvýšení kvality života
seniora.
63
ZÁVĚR
V poslední době se stále více zvyšuje seniorská populace, proto větší pozornost se obrací této
populaci a naskytují se otázky péče o ně.
V dnešní době je pro seniory spousta zařízení, ať už sociální či zdravotní, kde je starý člověk
odkázaný na pomoc druhé osoby.
Jestliže už nemocný nepotřebuje lékařskou péči, tak se snaží zdravotníci či sociální pracovníci
podporovat v co největší míře soběstačnost nemocného a pokud to nejde zajistit aspoň co
nejlepší kvalitu péče.
V nejlepším případě, a pokud to dovoluje zdravotní stav pacienta, je propuštění do domácí
péče, kde je nemocný podporován rodinou a je ve známém prostředí.
V naší bakalářské práci jsou rozebrány konkrétní potřeby, které jsou dost často opomíjeny.
Zpočátku jsou potřeby pacientů rozebírány z všeobecného hlediska a následně rozděleny.
V biologických potřebách je rozebírána soběstačnost, dýchání, výživa, vyprazdňování, spánek
a odpočinek a následně potřeba bezpečí a jistoty a duchovní potřeby.
Psychické potřeby popisují, jak člověk vnímá sám sebe a na jak moc je ovlivněna jeho
psychika.
Podařilo se nám zjistit, že psychické potřeby jsou dost opomíjeny. Na psychiku pacienta se
neberou tak ohledy, jak na jeho zdravotní stav. Mnohdy je špatný psychický stav spouštěčem
nemoci, aniž by si to zdravotnický personál uvědomoval.
Závěrem lze konstatovat, že cíle bakalářské práce byly splněny.
64
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
BÁRTLOVÁ,S.,Sociologie medicíny a zdravotnictví.1.vyd.,Praha :Grada,2005 ISBN 80-247-
1197-4
BERKOVÁ, H., 2015. Edukační proces u pacienta s kolostomií. Praha: Vysoká škola
zdravotnická. Bakalářská práce. Vysoká škola zdravotnická, Katedra ošetřovatelství.
BRZÁKOVÁ, K. a kol.,Geriatrická problematika v pastorální péči.1.vyd.Praha:Grada
2013 ISBN 978-80-246-2296-5
ČEVELA, R,a kol., Sociální gerontologie : úvod do problematiky.1. vyd. Praha : Grada, 2012.
263 s. ISBN 978-80-24
ČEVELA, R. a kol.,Sociální gerontologie.1. vyd.Praha:Grada 2012.264 s. ISBN 978-80-247-
3901-4
DVOŘÁČKOVÁ, D. Kvalita života seniorů: v domovech pro seniory. 1. vyd. Praha : Grada,
2012. ISBN: 978-80-247-4138-3.
DUŠEK,K. a kol.,Diagnostika a terapie duševních poruch.1.vyd.Praha:Grada 2010 ISBN
978-80-247-1620-6
HOLMEROVÁ, I. Dlouhodobá péče:geriatrické aspekty. 1.vyd.Praha: Grada,2014.176 s.
ISBN 978-80-247-5924-1
HUDÁKOVÁ, A. a kol., Kvalita života seniorů v kontextu ošetřovatelství. 1. vyd. Praha :
Grada, 2013. ISBN: 978-80-247-4772-3
HUSKOVÁ, J. a kol.,Ošetřovatelství-ošetřovatelské postupy pro zdravotnické
asistenty.1.vyd.Praha:Grada 2009 ISBN 978-80-247-2852-0
JAROŠOVÁ, D.,Úvod do komunitního ošetřovatelství.1.vyd.Praha:Grada 2007 ISBN 978-
80-247-2150-7
JIRÁK, R. a kol.,Demence a jiné poruchy paměti.1.vyd.Praha:Grada 2009 ISBN 978-80-247-
2454-6
KALVACH, a kol.,Geriatrické syndromy a geriatrický pacient.1.vyd.Praha:Grada 2008 ISBN
978-80-247-2490-4
KAPOUNOVÁ, G. Ošetřovatelství v intenzívní péči.1.vyd.Praha:Grada 2007 ISBN 978-80-
247-1830-9
KLEVETOVÁ, D. Rizika pádů v domácím prostředí i v zařízeních pro seniory. Sociální péče,
2009, č. 1, s. 15-17. ISSN: 1213-2330.
65
KREJBICHOVÁ,K.,Potřeby příbuzných geriatrických pacientů hospitalizovaných na
Koronární jednotce.Brno:2013 Lékařská fakulta.Katedra ošetřovatelství.
KŘIVOHLAVÝ, J.Psychologie nemoci.1.vyd.Praha :Grada 2002 ISBN 80-247-0179-0
LÁTALOVÁ, K. a kol.,Agresivita v psychiatrii.1.vyd.Praha:Grada 2013 ISBN 978-80-247-
4454-4
MALÍKOVÁ, E.Péče o seniory v pobytových sociálních zařízení. 1.vyd.Praha:Grada
2011.328 s. ISBN 978-80-247-3148-3
MARKOVÁ,E. akol.,Psychiatrická ošetřovatelská péče. 1.vyd.Praha:Grada 2006 ISBN 80-
247-1151-6
MLÝNKOVÁ, J. Saturace potřeb klientů v ústavní i domácí péči. Sociální péče, 2009, č. 3, s.
21-23. ISSN: 1213-2330.
NĚMCOVÁ, J. Skripta k předmětům Výzkum v ošetřovatelství,výzkum v porodní asistenci a
seminář k bakalářské práci,2015.ISBN 978-80-904955-9-3
portál.mpsv.cz/soc
POKORNÁ, A.a kol.,Komunikace se seniory.1.vyd.Praha:Grada 2010 ISBN 978-80-247-
3271-8
PROCHÁZKOVÁ, E. Cesta do duše seniorů. Ošetřovatelská péče, 2015, roč. 2015, . ISSN:
2336-1603.
PIDRMAN, V.Demence.1.vyd.Praha:Grada 2007 ISBN 978-80-247-1490-5
ROKYTA,R.a kol.,Fyziologie a patologická fyziologie: proproklinickoupraxi.Praha:Grada
2015 ISBN 978-80-247-9902-5
SLEZÁKOVÁ, L.a kol.,Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty 1.1.vyd.Praha:Grada 2007
ISBN 978-80-247-1775-3
SYSEL,D. a kol.,Ošetrovateľská starostlivosť v schématech minútovej bázy
znalostí.2008.ISBN 978-80-969923-0-0
ŠAMÁNKOVÁ, M.a kol., Lidské potřeby ve zdraví a nemoci : aplikované v ošetřovatelském
procesu. Marie Šamánková a kolektiv. 1. vyd. Praha : Grada, 2011. 134 s. (Sestra). ISBN
978-80-247-3223-7.
ŠAFRÁNKOVÁ, A.,NEJEDLÁ.Interní ošetřovatelství 1.1vyd.Praha:Grada 2006 ISBN 80-
247-1148-6
ŠPIRUDOVÁ,L. akol..Multikulturní ošetřovatelství 2. 1.vyd.Praha:Grada 2006 ISBN 80-247-
1213-X
66
ŠTĚPÁNKOVÁ, H.Gerontologie:Současné otázky z pohledu biomedicíny a společenských
věd.1.vyd.Praha:Grada 2014 ISBN 978-80-246-2628-4
TRACHTOVÁ, E. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. Vyd. 3. nezm. Brno :
Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2013. ISBN 978-80-
7013-553-2.
VÁVROVÁ, S. Pobytové sociální služby pro osoby se zdravotním postižením a pro seniory
jako totální instituce. Sociální práce, 2012, roč. 12, č. 4, s. 39-46. ISSN: 1213-6204.
VAVŘÍKOVÁ,V.,Představa seniorů o důstojném stáří.Plzeň:2012 Fakulta zdravotnických
studií.Bakalářská práce.Katedra ošetřovatelství.
ZAHRADNÍKOVÁ,A.,Potřeby nemocných v hospicové péči. Pardubice:2012 Fakulta
zdravotnických studií. Bakalářská práce.Katedra ošetřovatelství.
ZACHAROVÁ, E.Zdravotnická psychologie-teorie a praktická cvičení.1.vyd.Praha:Grada
2007.232 s. ISBN 978-80-247-2068-5
ZITOVÁ, P.,Úloha rodiny v péči o seniory.Pardubice:2010 Fakulta zdravotnických
studií.Bakalářská práce.Katedra ošetřovatelství.
ZDRAVÍ.EURO.CZ,2010
67
68
69
PŘÍLOHY
Příloha č.1 Maslowova pyramida potřeb
Příloha č.2 Test hodin
Příloha č.3 Barthelův test běžných denních činností
Příloha č.4 Hodnocení nutričního vztahu
Příloha č.5 Test instrumentálních všedních činností(IADL)
Příloha č.6 Literární rešerže
70
Příloha č.1 Maslowova pyramida potřeb
Zdroj:http://www.halek.info/www/prezentace/management-
cviceni3/obrazky/maslowova_hierarchie_potreb_a_hodnot.png
71
Příloha č.2 Test hodin
Zdroj: https://www.google.cz/search?q=test+hodin
72
Příloha č.3 Barthelův test základních všedních činností
Barthelův test základních všedních činností
(ADL - Activities of Daily Living)
Jméno pacienta:…………………………………………………………………………
Datum narození pacienta (věk): ………………………………………………………..
Činnost Provedení činnosti Bodové skóre*
1. Příjem potravy a tekutin
samostatně bez pomoci
s pomocí
neprovede
10
5
0
2. Oblékání
samostatně bez pomoci
s pomocí
neprovede
10
5
0
3. Koupání
samostatně nebo s pomocí
neprovede
5
0
4. Osobní hygiena
samostatně nebo s pomocí
neprovede
5
0
5. Kontinence moči
plně inkontinentní
občas inkontinentní
trvale inkontinentní
10
5
0
6. Kontinence stolice
plně inkontinentní
občas inkontinentní
trvale inkontinentní
10
5
0
7. Použití WC
samostatně bez pomoci
s pomocí
neprovede
10
5
0
8. Přesun lůžko - židle
samostatně bez pomoci
s malou pomocí
vydrží sedět
neprovede
15
10
5
0
9. Chůze po rovině
samostatně nad 50 m
s pomocí 50 m
na vozíku 50 m
neprovede
15
10
5
0
10. Chůze po schodech
samostatně bez pomoci
s pomocí
neprovede
10
5
0
Celkem
73
Hodnocení stupně závislosti: **
ADL 4 0 - 40 bodů vysoce závislý
ADL 3 45 - 60 bodů závislost středního stupně
ADL 2 65 - 95 bodů lehká závislost
ADL 1 96 - 100 bodů nezávislý
* zaškrtněte jednu z možností
** zaškrtněte stupeň závislosti dle výsledku
Zdroj:http://zdr-sestricky.blog.cz/1311/znevyhodneni-sebepece-sobestacnost
74
Příloha č.4 Hodnocení nutričního stavu
75
Zdroj : https://www.google.cz/search?q=hodnocen%C3%AD+nutri
76
Zdroj: http://ose.zshk.cz/media/p5812.pdf
77