VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o. p. s., PRAHA 5 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA S UROLITIÁZOU Bakalářská práce ADÉLA LUKŠÍKOVÁ, DiS. Stupeň vzdělání: bakalář Název studijního oboru: Všeobecná sestra Vedoucí práce: PhDr. Dušan Sysel, PhD.,MPH. Praha 2016 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou prácí vypracovala samostatně a všechny použité zdroje literatury jsem uvedla v seznamu použité literatury. Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním účelům. V Praze dne 31. 5. 2016 Podpis………………………. PODĚKOVÁNÍ Mé poděkování patří MUDr. Petru Plasgurovi a vrchní sestře Bc. Evě Tesarčíkové za jejich ochotu, vstřícnost a věcné rady k dané problematice, které mi pomohly při psaní bakalářské práce. ABSTRAKT LUKŠÍKOVÁ, Adéla. Ošetřovatelský proces u pacienta s urolitiázou. Vysoká škola zdravotnická, o. p. s. Stupeň kvalifikace: Bakalář (Bc.). Vedoucí práce: PhDr. Dušan Sysel, PhD., MPH. Praha. 2016. 60 s. Cílem bakalářské je zpracování ošetřovatelského procesu o nemocného, který byl hospitalizován na standardním oddělení urologického oddělení s diagnózou urolitiáza. Teoretická část je zaměřena na charakteristiku onemocnění, epidemiologii a patofyziologii urolitiázy, příčiny a rizikové faktory onemocnění, klasifikaci a klinický obraz urolitiázy, základní vyšetřovací a léčebné metody, komplikace urolitiázy. Na konci teoretické části je uvedena prevence, prognóza urolitiázy a specifika ošetřovatelské péče. Praktická část práce podává souhrnné informace o ošetřovatelském procesu u pacienta s urolitiázou. Získané informace jsou zaznamenány do ošetřovatelské dokumentace. Na základě získaných informací jsou stanoveny aktuální a potenciální diagnózy a jejich uspořádání podle priorit. Po operačním zákroku se vyskytly komplikace, jako jsou strangurie a dysurie. Klíčová slova Ošetřovatelská péče. Ošetřovatelský proces. Pacient. Urolitiáza. ABSTRAKT LUKŠÍKOVÁ, Adéla. Der Pflegeprocess bei Patienten mit der Urolithiasis. Krankenpflegehochsschule. Grad der Qualifikation: Bachelor (Bc.). Supervisor: PhDr. Dušan Sysel, PhD., MPH. Prag. 2016. 60 p. Das Ziel der Bakkalaurarbeit ist das Pflegeprozesses bei dem Patient, der in der Abteilung für Urologie-Abteilung mit der Diagnose von Harnsteinen hospitalisiert war. Der theoretische Teil konzentriert sich auf die Charakteristik der Krankheit, Epidemiologie und Pathophysiologie von Harnsteinen, Ursachen und Risikofaktoren für die Krankheit. Weiter habe ich über Klassifikation und klinische Urolithiasis, grundlegende Diagnose- und Behandlungsmethoden und Komplikationen von Harnsteinen geschrieben. Am Ende des theoretischen Teils ist Prävention, Prognose von Harnsteinen und Besonderheiten der Pflege gelistet. Der praktische Teil enthält zusammenfassende Informationen über den Pflegeprozess den Patienten mit Urolithiasis. Die gesammelten Informationen werden in Pflegedokumentation aufgezeichnet. Auf dem Grund der gesammelten Informationen sind aktuelle und mögliche Diagnosen festgestellt und sie sind nach den Prioritäten geordnet. Nach der Operation sind die Komplikationen wie Strangurie und Dysurie aufgetreten. Schlüsselwörter Pflege. Pflegeprozess. Patient. Urolithiasis. PŘEDMLUVA Když jsem se po absolvování Vyšší odborné školy zdravotnické rozhodovala, na kterém pracovišti bych chtěla pracovat, ozvala se mi současná kolegyně z urologického oddělení. Obor urologie jsem si vybrala proto, že se jednalo o chirurgický obor s širokým zaměřením týkajících se močových cest a z důvodu skvělého kolektivu, který mne naučil mnoho nových poznatků již na odborné praxi. Záhy jsem ale poznala, že být studentkou na odborné praxi a oficiálně všeobecnou sestrou zodpovídající za zdravotní stav a za péči pacienta je velký rozdíl. Každý den jsem se naučila něco nového a pochopila, jak velkým přínosem je praxe a celoživotní vzdělávání v oboru všeobecné sestry. OBSAH SEZNAM ZKRATEK SEZNAM ODBORNÝCH VÝRAZŮ ÚVOD.........................................................................................................................14 1 UROLITIÁZA....................................................................................................14 1.1 EPIDEMIOLOGIE ......................................................................................14 1.2 PATOFYZIOLOGIE ...................................................................................15 1.3 PŘÍČINY ONEMOCNĚNÍ .........................................................................16 1.4 RIZIKOVÉ FAKTORY...............................................................................16 1.5 KLASIFIKACE UROLITIÁZY..................................................................17 1.5.1 Dle chemického složení........................................................................15 1.5.2 Dle viditelnosti konkrementu na rentgenu ...........................................15 1.5.3 Dle lokalizace konkrementu.................................................................16 1.5.4 Dle etiologie .........................................................................................16 1.6 KLINICKÝ OBRAZ....................................................................................16 1.6.1 Klinický obraz renální koliky...............................................................17 1.6.2 Klinický obraz odlitkových konkrementů............................................17 1.6.3 Klinický obraz urolitiázy v těhotenství ................................................18 1.7 DIAGNOSTIKA..........................................................................................18 1.8 LÉČBA UROLITIÁZY ...............................................................................21 1.8.1 Konzervativní léčba..............................................................................21 1.8.2 Chirurgická léčba..................................................................................22 1.9 KOMPLIKACE UROLITIÁZY..................................................................25 1.10 PREVENCE UROLITIÁZY....................................................................25 1.11 PROGNÓZA UROLITIÁZY...................................................................26 2 OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE.............................................................................27 2.1 ZÁKLADNÍ OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE ................................................27 2.2 INTENZIVNÍ OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE ..............................................29 2.2.1 Monitorace vědomí...............................................................................29 2.2.2 Monitorace dýchacího systému............................................................29 2.2.3 Monitorace kardiovaskulárního systému..............................................30 2.2.4 Monitorace tělesné teploty ...................................................................30 2.2.5 Monitorace bolesti................................................................................31 2.2.6 Péče o periferní žilní katétr...................................................................32 2.2.7 Péče o permanentní močový katétr.......................................................32 2.3 SPECIALIZOVANÁ OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE...................................33 2.3.1 Předoperační dlouhodobá příprava.......................................................33 2.3.2 Předoperační krátkodobá příprava........................................................33 2.3.3 Předoperační bezprostřední příprava....................................................34 2.3.4 Příprava k urgentní operaci ..................................................................34 2.3.5 Příprava diabetika k operaci .................................................................35 2.3.6 Pooperační péče o pacienta ..................................................................35 3 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES .......................................................................36 4 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA S UROLITIÁZOU ...............38 5 DOPORUČENÍ PRO PRAXI.............................................................................73 6 ZÁVĚR...............................................................................................................74 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM PŘÍLOH SEZNAM ZKRATEK ALP Alkalická fosfatáza ALT Alaninaminotransferáza APTT Aktivovaný parciální tromboplastinový čas AST Aspartátaminotransferáza ATB Antibiotika Bi. Celk. Celková bílkovina BMI Body Mass Index Ca Vápník Cl Chloridy CRP C reaktivní protein CT Počítačová tomografie ČIK Čistá intermitentní katetrizace DKK Dolní končetiny EKG Elektrokardiograf Ery Erytrocyty ESWL Extracorporeal Shockwave Lithotripsy FF Fyziologické funkce GCS Glasgow Coma Scale GGT Gammaglutamyltransferáza Hgb Hemoglobin hod. hodina i. m. intramuskulárně i. v. intravenózně IVU Intravenózní vylučovací urografie K Kalium KO Krevní obraz Kreat. Kreatinin LERV Litotrypse extrakorporální rázovou vlnou Leu Leukocyty LCHCE Laparoskopická cholecystektomie MET Medikamentózní expulzivní terapie Mg Magnesium Mg/l Miligramy/litr min. minuta Ml Mililitr mm Hg milimetry rtuťového sloupce Mmol/l Milimolů/litr MRI Magnetická rezonance Na Natrium NCCT Non-contrast computed tomography Neu Neutrofily NGS Nazogastrická sonda NJS Nasojejunální sonda P Fosfor PEG Perkutánní endoskopická gastrostomie PEJ Perkutánní endoskopická jejunostomie PEK Perkutnánní extrakce konkrementu Plt Trombocyty PMK Permanentní močový katetr PVK Permanentní venózní katetr Sin. Vlevo SpO2 Saturace kyslíkem St. p. Stav po tbl. Tableta TEN Tromboembolická nemoc TK Krevní tlak TT Tělesná teplota Ukat/l Mikrokatal/litr Umol/l Mikromol/litr Urea URS Ureteroskopie, ureterorenoskopie USG Sonografické vyšetření VAS Vizuální analogová škála (VOKURKA, et al., c2009) SEZNAM ODBORNÝCH VÝRAZŮ All in one vše v jednom Anestézie umělé uspání pacienta, nebo znecitlivění části jeho těla Antipyretika léky proti horečce Anxiolytika léky odstraňující úzkost Edukace výchova nemocného k samostatnější péči o vlastní onemocnění Gastrointestinální trakt trávicí trakt Hypnotika léky navozující spánek Hospitalizace pobyt pacienta v nemocničním zařízení Kultivace pěstování a rozmnožování buněk, tkání v laboratorním prostředí Lucidní jasný, světlý Normocefalie fyziologická anatomie lebky Terapie léčba 14 ÚVOD Urolitiáza patří k nejčastěji vyskytujícím se urologickým onemocněním. Onemocnění močovými kameny je v současné době pro své časté recidivy považováno jako velmi ekonomicky problém pro zdravotnický systém. Vzestup výskytu je nejčastěji zaznamenán u pacientů v produktivním věku a v ekonomicky vyspělých zemích. Nejčastěji se týká jedinců bílé rasy. Vyšší výskyt litiázy se vyskytuje v letních měsících v mírném pásmu nebo v horkých a pouštních oblastech. Prevalence se pohybuje mezi 4 – 15 % celé populace, incidence mezi 0,1 – 0,5%. Poměr postižených urolitiázou je 2-3:1 v neprospěch pro muže u bílé rasy. (VOBOŘIL, 2012) Léčba urolitiázy spočívá v léčbě konzervativní v případě konkrementů menších než 4 mm, které v 80 % odchází spontánně a v léčbě chirurgické, při které se využívají především miniinvazivní výkony jako litotrypse extrakorporální rázovou vlnou, perkutánní extrakce konkrementu a ureteroskopie nebo ureterorenoskopie. Včasnou diagnostikou urolitiázy je možné předcházet komplikacím. Metabolickým vyšetřením litiázy lze snížit recidivy onemocnění až u 80 % postižených. Prognóza onemocnění se odvíjí od dodržování metafylaxe. Bez léčby se po roce recidiva kalciumoxalátových konkrementů vyskytuje kolem 10 %, po 5 letech okolo 35 % a za 10 let 50-100 %. Při dodržování metafylaxe se pohybuje mezi 10-15 %. Teoretická část bakalářské práce je zaměřena na charakteristiku onemocnění, epidemiologii a patofyziologii urolitiázy, příčiny a rizikové faktory onemocnění, klasifikaci a klinický obraz urolitiázy, základní vyšetřovací metody a léčebné postupy, komplikace onemocnění, prevenci a prognózu urolitiázy. Praktická část práce podává souhrnné informace o ošetřovatelském procesu u pacienta s urolitiázou. Těžištěm bakalářské práce je vypracování ošetřovatelského procesu u pacienta s urolitiázou. 14 1 UROLITIÁZA Urolitiáza, tedy konkrementy v močových cestách patří k nejčastějším urologickým onemocněním. Vzhledem k hojné frekvenci recidiv značně ekonomicky zatěžuje zdravotnický systém. (VOBOŘIL, 2012) 1.1 EPIDEMIOLOGIE Urolitiáza se nejčastěji vyskytuje u pacientů v produktivním věku, výjimkou ovšem není výskyt v dětství i ve stáří. Vrchol výskytu onemocnění se u žen pohybuje okolo třiceti let, u mužů kolem čtyřicátého roku. Poměr postižených urolitiázou se uvádí 2-3:1 v neprospěch pro muže. Prevalence se pohybuje mezi 4-15 % celé populace. V České republice je prevalence odhadována na 0,5-6 %. Incidence se pohybuje mezi 0,1-0,5 %, u dětí je incidence nižší 5,8/100 000. Vzestup výskytu močových konkrementů je v poslední době zaznamenán v ekonomicky a sociálně vyspělých zemích. (HANUŠ et al., 2015), (RAJMON et al., 2015), (KAWACIUK, 2009) Dle složení močových konkrementů se v rozvinutých zemích naší zeměpisné šířky vyskytuje nejčastěji kalciumoxalátová litiáza tj. asi 70-80 % nemocných. Přibližně u 20 % nemocných se vyskytují infekční konkrementy, které jsou tvořené struvitem a apatitem. Urátové konkrementy jsou přítomny u 5-10 % pacientů. Cystinová litiáza je přítomna u necelého 1 % všech nemocných. (TESAŘ et al., 2015), (SOBOTKA et al., 2012) 15 1.2 PATOFYZIOLOGIE Urolitiáza je charakteristická tvorbou krystalických částic v parenchymu ledvin nebo v močových cestách. Močové konkrementy vznikají jako výsledek chemické precipitace rozpuštěných molekul nebo iontů z přesyceného roztoku. Tento stav nastává, pokud dochází k přesycení moči litogenními látkami, k změně pH moči, nedostatku inhibitorů litiázy, k obstrukční a funkční uropatii - stagnace přesyceného roztoku a vznik konkrementu na cizím tělesu v moči. (MICHALSKÝ et al., 2011), (TESAŘ et al., 2015) K hlavním složkám konkrementu patří krystalický materiál a matrix bílkovinné povahy. Za přítomnosti uroinfekce mohou vznikat konkrementy dokonce v 65 % případů. Tvorba konkrementu se skládá z několika fází: - přesycení moči látkou tvořící konkrement - vytvoření krystalků z přesycené moče - nárůst krystalu - shlukování krystalů Průběh krystalizace a shlukování modifikují inhibitory a promotory. Pro kalciumoxaláty jsou inhibitory citráty, pyrofosfát, glykosaminoglykany, nefrokalcin, fragmenty RNA, uropontin a Tammův – Horsfallův glykoprotein. Pro kalciumfosfáty to je hořčík, citrát, pyrofosfát a nefrokalcin. Promotory zvyšují přesycení moči, nejvýznamnějším je natriumurát. (HANUŠ et al., 2015), (STEJSKAL, 2007) 16 1.3 PŘÍČINY ONEMOCNĚNÍ Vznik urolitiázy je ovlivněn faktory, jako je: - přesycení moči litogenními látkami (metabolická porucha, poruchy trávicího traktu, léky) - změny pH moči (dna, infekce močových cest, renální tubulární acidóza, poruchy trávicího traktu) - nedostatečné množství inhibitorů (citráty, hořčík) - obstrukční uropatie, patologie vylučovacího systému (dřeňová cystóza, anomálie močových cest, funkční poruchy) - cizí těleso v močových cestách (ureterální stent) Až u 90 % všech nemocných se vyskytují metabolické poruchy (hyperkalciurie, hyperoxalurie, cystinurie, hypocitráturie, nedostatek fosfátů a magnézia, poruchy metabolismu kyseliny močové, renální tubulární acidóza). K lokálním faktorům řadíme klinické stavy postihující močové ústrojí (dřeňová cystóza, infekční urolitiáza), nízký objem moče, výskyt urolitiázy v rodině, geografické vlivy, zaměstnání a těhotenství. (HANUŠ et al., 2015), (ĽUPTÁK, 2012) 1.4 RIZIKOVÉ FAKTORY Urolitiáza během života zasáhne asi 4 % obyvatel. V populaci jsou urolitiázou postiženi více muži než ženy. Poměr je 2-3:1 u bílé rasy. Poměr výskytu mezi muži a ženami u Afroameričanů je 0,65:1 v neprospěch pro ženy. Vrchol incididence se vyskytuje mezi 40-60 lety. Evropské výzkumy uvádějí, že se urolitiáza vyskytuje až u 15 % populace, která se dožije 70 let. (KAWALCIUK, 2009), (SOBOTKA et al., 2012) 17 Ve státech se smíšenou populací jsou obyvatelé bílé pleti postiženi onemocněním častěji, následováni Hispánci, Asiaty, přičemž nejméně se urolitiáza vyskytuje u Afroameričanů. Vyšší výskyt litiázy se nachází v horkých a pouštních oblastech. V oblastech mírného pásma je výskyt litiázy nejčastější v letních měsících. Lokality s nízkým výskytem onemocnění je např. Grónsko a Japonsko. V případě, že se však obyvatelé přestěhují do zemí se západním způsobem života, četnost onemocnění značně narůstá. (KAWALCIUK, 2009), (SOBOTKA et al., 2012) Vyšší přítomnost litiázy je detekována také u pacientů pracujících v horkých provozech. Moderní životní styl souvisí s nedostatečnou pohybovou aktivitou a se změnou dietních návyků (vysoký příjem živočišných bílkovin, nasycené tuky, vysoký příjem soli, oxalátů, urátů, nízký příjem vlákniny a tekutin - diuréza pod 1 500 ml). (KAWALCIUK, 2009), (SOBOTKA et al., 2012) Na vzniku urolitiázy se tedy podílí: - věk - pohlaví - rasa - geografická oblast - životní styl - zaměstnání - genetika 1.5 KLASIFIKACE UROLITIÁZY Urolitiázu dělíme: - dle chemického složení - dle viditelnosti konkrementu na rentgenu - dle lokalizace konkrementu - dle etiologie 15 1.5.1 Dle chemického složení Podle chemického složení konkrementu je možné konkrementy rozdělit na konkrementy: - Oxalátové konkrementy (šťavelany) - Patří mezi nejčastěji analyzované konkrementy. U mužů se vyskytují v 46 % a u žen v 36 % případů. - Urátové konkrementy (močany) – Urátové konkrementy patří k druhým nejčastěji vyskytovaným konkrementům. - Fosfátové konkrementy (fosforečnany) - Fosfátové konkrementy se vyskytují v 10-18 % případů. - Smíšené močové konkrementy - Cystinové a xantinové konkrementy jsou vzácné. (MICHALSKÝ et al., 2011) 1.5.2 Dle viditelnosti konkrementu na rentgenu Konkrementy podle viditelnosti na rentgenu rozdělujeme na rentgen kontrastní a rentgen nekontrastní močové konkrementy. Rentgen kontrastní konkrementy dále dělíme na konkrementy, které obsahují ionty vápníku a to konkrétně kalcium oxalát, kalcium fosfát, kalcium hydrogenfosfát nebo kalcium karbonát. Tyto konkrementy tvoří až 75 % všech konkrementů. Konkrementy neobsahující ionty vápníku jsou konkrementy magnezium-amonium fosfátové tzv. struvit nebo cystinové konkrementy. Rentgen nekontrastní močové konkrementy lze rozdělit na konkrementy z kyseliny močové tzv. uráty a konkrementy xantinové. (MICHALSKÝ et al., 2011) 16 1.5.3 Dle lokalizace konkrementu Podle lokalizace urolitiázy rozlišujeme: - nefrokalcinózu (kalcifikace v renálním parenchymu) - nefrolitiázu (kalikolitiáza, pyelolitiáza) - kalikolitiázu (konkrementy v ledvinném kalichu) - pyelolitiázu (konkrementy v ledvinné pánvičce) - ureterolitiázu (konkrementy v močovodu) - cystolitiázu (konkrementy v močovém měchýři) - uretrolitiázu (konkrementy v močové trubici) (HANUŠ et al., 2015) 1.5.4 Dle etiologie Podle etiologie dělíme urolitiázu: - metabolicky podmíněnou (nefrokalcinóza, nefrolitiáza) - podmíněnou obstrukcí (cystolitiáza, ureterolitiáza) - podmíněnou insipisovaným sekretem (prostatolitiáza) (STEJSKAL, 2007) 1.6 KLINICKÝ OBRAZ Typickými projevy urolitiázy je bolest, hematurie a teplota. Hematurie může být jak mikroskopická, tak makroskopická. Všechny volné konkrementy doprovází hematurie a nemusí být v souladu s velikostí konkrementu nebo závažností litiázy. Konkrementy způsobující městnání moče v dutém systému ledviny se projevují tupou spontánní nefralgií. Teplota s bolestí v bederní oblasti značí pro blokádu vývodných cest močových. Konkrementy v kalíšcích bývají většinou bez příznaků. Infekční struvitové konkrementy jsou provázeny pyuriemi. Okolo chronického 17 konkrementu se vytváří periureteritida a kontaktem se stěnou močovodu vzniká jizevnatá stenóza a dekubitus. Při naprosté blokádě kamenem jsou přítomny známky akutní hydronefrózy nebo obstrukčního megaureteru. (TEPLAN, 2006), (KAWACIUK, 2009) Konkrementy v dolních močových cestách způsobují především dysurie, polakisurie a strangurie, přičemž močení je častější během dne. Mikroskopická hematurie se standardně vyskytuje s pyurií. Makroskopická hematurie se vyskytuje hlavně po námaze, která vleže brzy samovolně ustává. Konkrement v močové trubici má při neúplné blokádě podobné příznaky jako cystolitiáza a to přerušovaný proud moče, hematurie a infekce v moči. U infekčních litiáz se může vyskytnout jako první příznak infekce močových cest s teplotou. (KAWACIUK, 2009), (HANUŠ et al., 2015) 1.6.1 Klinický obraz renální koliky Sestupující konkrement způsobuje opakované ledvinné koliky. Renální kolika je viscelární, náhle vzniklá a postupně narůstající bolest v boku s typickým vystřelováním do třísla, varlat nebo velkých stydkých pysků. Kolika je provázena zvracením, nauzeou a meteorismem. Nucení na močení se vyskytuje u konkrementů nacházející se v distální třetině močovodu a těsně juxtavezikálně. (TEPLAN, 2006) 1.6.2 Klinický obraz odlitkových konkrementů Rozsáhlé odlitkové konkrementy mohou probíhat mnoho let zcela asymptomaticky a většinou se odhalí namátkově při vyšetření močových cest, ledvin nebo při jiném břišním onemocnění či vertebrogenních potížích. Konkrementy odlitkové bývají často asymptomatické. (TEPLAN, 2006) 18 1.6.3 Klinický obraz urolitiázy v těhotenství V těhotenství se urolitiáza vyskytuje jen velmi zřídka. Za nízkou incidencí stojí věk žen (tj. nárůst onemocnění ve vyšším věku), malý počet komplikací (obstrukce vývodných cest). Klinická obraz, diagnostika a léčba se neliší od běžné populace. (TEPLAN, 2006) 1.7 DIAGNOSTIKA Anamnéza Diagnostika započíná anamnézou. Zaměřujeme se na anamnézu osobní, rodinou, farmakologickou, sociální, alergickou, u žen gynekologickou, abusus a nynějším onemocněním. Důraz klademe obzvlášť na výskyt příznaků jako nástup bolesti, charakter a lokalizaci s iradiací. Pokud se již konkrementy někdy v minulosti vyskytly, je důležité znát jejich počet, dobu od odstranění konkrementu, věk v době výskytu první urolitiázy a typ močového konkrementu. K dalším důležitým informacím patří, zda byla litiáza unilaterální či bilaterální, přítomnost infekce močových cest při litiáze a byla-li nutná urologická intervence popřípadě jaká. (TEPLAN, 2006), (HANUŠ, 2011) Fyzikální vyšetření U všech pacientů je nutné provést vyšetření břicha k vyloučení náhle příhody břišní. K fyzikálním vyšetřením řadíme především aspekci a palpační vyšetření ledviny, zejména bimanuálním vyšetřením projevující se bolestí. (PETŘÍK, 2011) Laboratorní vyšetření Základní laboratorní vyšetření zahrnuje vyšetření moči chemicky i mikroskopicky. K vyšetření moči patří vyšetření moči za 24 h – objem moči, pH, kreatinin, Na, K, Cl, kyselinu močovou, fosfáty, sulfáty, oxaláty, magnezia, citráty. V močovém sedimentu se vyskytují erytrocyty, leukocyty a někdy i drť s krystaly (oxaláty, uráty). Při pyurii se odesílá moč na bakteriologické vyšetření moči a citlivost antibiotik. K laboratorním vyšetřením řadíme biochemické vyšetření krve 19 ke stanovení hladiny kreatininu, urey, kyseliny močové, mineralogramu (Na, K, Cl, P, Ca, Mg), C reaktivního proteinu, celková bílkovina, jaterní testy, cholesterol, volitelně glukóza, hematologické vyšetření krve (krevní obraz). V případě operačního zákroku je nutné doplnit také koagulační vyšetření (Quickův test, aktivovaný částečný tromboplastinový čas). Každý odstraněný nebo spontánně vyplavený konkrement je nutné zaslat na rozbor ke stanovení chemického složení. (PETŘÍK, 2011), (ĽUPTÁK, 2012) Zobrazovací metody Zobrazovací metody mají nezastupitelnou roli jak u asymptomatické, tak u symptomatické urolitiázy. Tyto metody musí poskytovat přesné informace, být dostupné a přiměřeně zatěžující pro pacienty. K diagnostice urolitiázy se využívají tyto zobrazovací metody: - sonografické vyšetření - nekontrastní výpočetní tomografie - nativní nefrogram - intravenózní vylučovací urografie - retrográdní ureteropyelografie - magnetická rezonance Ultrasonografie patří k zobrazovací metodě první volby pro svou neinvazivnost a dostupnost. Konkrement lze vidět jako výrazný odraz zvuku s charakteristickým zvukovým stínem. Stín diferencuje nekontrastní urolitiázu od nádoru dutého systému ledviny. Ureterolitiáza je zjistitelná jen v subpelvickém, juxtavezikálním nebo intramurálním průběhu ureteru. (TEPLAN, 2006), (KAWACIUK, 2009) Nekontrastní výpočetní tomografie patří k nejvhodnější zobrazovací metodě používané k detekci konkrementů, lokalizaci a velikosti. Zobrazuje snímek v různých rovinách a je možná i 3D rekonstrukce. Konkrementy jsou na snímcích viditelné bez ohledu na biochemickou strukturu, s výjimkou indinavirových konkrementů. Mezi 20 výhody patří neinvazivnost, rychlost provedení bez kontrastní látky, detekce špatně kontrastních konkrementů (cystinové, z kyseliny močové), odhalení jiné patologie (apendicitida, ovariální cysta). Citlivost nativní výpočetní tomografie je větší než 95 % a specifita prakticky 100 %. K nevýhodám řadíme vyšší cenu vyšetření, vyšší dávku radiace a obtížné vyhodnocení drobné litiázy vyskytující se v malé pánvi při nenaplněném měchýři. (KAWACIUK, 2009), (BUREŠOVÁ et al., 2010) Nativní nefrogram zobrazuje lokalizaci konkrementu v močovém systému a ověřuje jeho kontrast. Až 90 % konkrementů je rentgen kontrastní. Senzitivita nefrogramu pro ureterolitiázu je jen 52 %. (VIDLÁŘ et al., 2011) Rozdělení konkrementů dle kontrastu na nativním nefrogramu: - dobře kontrastní – smíšené kalciové konkrementy (apatit, brushit, whewellit, weddellit) - slabě kontrastní – cystin, struvit - nekontrastní – kyselina močová, xantin (HANUŠ et al., 2015) Vylučovací urografie je rentgenová dynamická metoda, která vyhodnotí vylučovací schopnost ledvin, obsah a kontury vývodných močových cest po aplikaci jódové kontrastní látky intravenózně. Stanoví i rentgen nekontrastní urolitiázu z krystalické kyseliny močové (uricit). IVU informuje o změnách dutého systému, které mohou být příčinou vzniku nefrolitiázy nebo o míře postižení ledviny urolitiázou (městnání, hydronefróza, poškození parenchymu). Kontraindikací použití IVU je alergie pacienta na kontrastní látku, akutní i chronická renální insuficience s hodnotami kreatininu nad 180 μmol/l, u pacientů s akutní obstrukcí močových cest s hydronefrózou, kdy nemusí dojít k vylučování kontrastní látky do vývodních močových cest. (PETŘÍK, 2011), (VIDLÁŘ et al., 2011) Retrográdní ureteropyelografie patří mezi invazivní metody, kdy se aplikuje kontrastní látka po cystoskopickém zasondování ústí močovodu. Výhodou je detekování konkrementů i u nemocných s akutní obstrukcí, použití metody u pacientů s alergií na kontrastní látku a zároveň vyřešení litiázy. Mezi nevýhody patří potřeba anestézie a invazivita. Při konkrementech v dolních močových cestách 21 se při USG vyžaduje mít dostatečnou náplň močového měchýře. Konkrement je výrazně identifikovatelný jako výrazně ohraničená hyperechogenita s typickým zvukovým stínem za konkrementem. Nativní snímek malé pánve prokáže většinou konstrastní stín cystolitu. Cystoskopie v diagnostice litiázy má zásadní podíl. (KAWACIUK, 2009) Magnetická rezonance se používá ve výjimečných případech. Výhodou MR je, že na pacienta nepůsobí žádná radiační zátěž a zobrazení 3D, naopak nevýhodou je vysoká nákladnost a problematické zobrazení ureteru. (PETŘÍK, 2011) 1.8 LÉČBA UROLITIÁZY Správná léčba močových kamenů spočívá ve zhodnocení celkového stavu pacienta a komorbidit, vyhodnocení funkčního a morfologického stavu ledvin a cest močových, lokalizaci a množství konkrementů. Taktéž je důležité zhodnotit možnosti s ohledem na vybavení pracoviště a zkušenosti odborného personálu. Léčbu urolitiázy dělíme na konzervativní a chirurgickou léčbu. Většinu konkrementů lze léčit bez nutnosti chirurgického zákroku. V případě, že menší konkrementy nezpůsobují žádné komplikace nebo by odstranění bylo pro pacienta nadměrnou zátěží (věk, komorbidity), dbá se především na sledování konkrementu bez jiné terapie. Hospitalizace je nezbytná u pacientů s obstrukcí močových cest, rizikem urosepse a nezvladatelným zvracením, nauzeou a bolestí. Cílem léčby je odhalení metabolické poruchy, odhadnutí rizik recidivy onemocnění, sledování medikamentózní léčby a dodržování dietního režimu. (VIKLICKÝ et al., 2010), (RAJMON et al., 2015) 1.8.1 Konzervativní léčba Konzervativní léčbu nebo též medikamentózní expulzivní terapii volíme v případě malého konkrementu, u kterého lze předpokládat spontánní vyplavení nebo také u pacienta, jehož celkový zdravotní stav neumožňuje žádné jiné možnosti léčby. Jedná se především o režimová a medikamentózní opatření s cílem zmírnit bolest 22 a zajistit spontánní odchod konkrementu. Močové konkrementy menší než 4 mm v průměru v 80 % odchází spontánně. Konkrementy s průměrem více než 8 mm spontánně odcházejí jen vzácně. Terapie ledvinové koliky spočívá v odstranění intenzivní bolesti podáním spasmolytik (Novalgin, Algifen, No-Spa). V případě nedostatečného efektu je možno aplikovat opiáty (Dolsin, Dipidolor) nebo infuzi s Mesocainem. Ke konzervativním způsobům léčby řadíme perorální chemolýzu (disoluce) u urátových konkrementů, léčbu přidružené močové infekce a preventivní opatření recidivy urolitiázy. K lékům první volby při mírnění bolesti patří nesteroidní analgetika, antipyretika, antiflogistika v podobě tablet nebo čípků. K medikamentům druhé volby řadíme opioidy jako např. tramadol. Méně vhodná analgetika jsou se spasmolytickým účinkem, protože snižují peristaltickou činnost močových cest a dochází tak ke zpomalení pasáže konkrementu. Do vypuzení litiázy se podávají alfablokery (Tamsulosin). Alfablokery snižují tonus hladké svaloviny a tak usnadňují odchod konkrementu. Pro celkové antiedematózní účinky se podává Aescin. V této fázi terapie není nutné doporučovat nadměrný přísun tekutin, protože zvýšená diuréza může při obstrukci konkrementem vést k další dilataci močovodu a zhoršit peristaltickou činnost a zároveň tak pasáž konkrementu. Konzervativní terapie se ukončuje v případě výskytu komplikací (febrilie, zhoršení bolesti) nebo pokud nedojde k spontánnímu odchodu konkrementu do 4 týdnů. (TESAŘ, et al., 2015), (RAJMON a kol., 2015) 1.8.2 Chirurgická léčba V minulosti klasické otevřené operace litiáz měly za následek porušení parenchymu ledvin v různém rozsahu. Asi u 20 % nemocných vedly k infekci a obstrukcí k selhání ledvinných funkcí. Otevřené operace prováděné v osmdesátých letech minulého století se proto nyní realizují již raritně. Celosvětově dnešní podíl otevřených operací činí jen 2-3 %. Řadíme zde cystolitotomii, ureterolitotomii, pyelolitotomii, nefrolitotomii a resekci ledvin. Indikace pro klasické operace jsou anatomické abnormality (stenózy kalichů, pelviureterální junkce), v případě selhání endoskopických metod, při afunkční ledvině nebo morbidní obezitě. V dnešní době 23 se využívají zejména miniinvazivní zákroky v podobě extrakorporálních rázových vln a endoskopických metod. (KAWACIUK, 2009), (RAJMON et al., 2015) K miniinvazivním zákrokům řadíme: - litotrypsi extrakorporální rázovou vlnou - perkutánní extrakci konkrementu - ureteroskopii, ureterorenoskopii Litotrypse extrakorporální rázovou vlnou nebo též Extracorporeal Shockwave Lithotripsy je neinvazivní zákrok, kdy dochází prostřednictvím rázové vlny tvořené elektromagnetickým, elektrohydraulickým nebo piezoelektrickým zdrojem k rozpadu konkrementu na malé části, které je pacient následně schopen spontánně vymočit. Konkrement je zaměřen ultrazvukem nebo rentgenem – skiaskopicky. Zpravidla se výkon provádí v analgosedaci. Úspěšnost LERV se liší podle velikosti a lokalizace v močových cestách, složení konkrementu a stavby těla pacienta. U obézních pacientů je účinnost LERV menší. Litotrypse extrakorporální vlnou se indikuje u konkrementů o velikosti do 15-20 mm. U větších konkrementů je nutné výkon i zopakovat. Je-li litiáza větší, hrozí riziko vzniku steinstrasse tj. nahromadění drti, kdy komplikací je městnání moči. Fragmenty následně mohou odcházet i několik měsíců, přičemž je kontrolován stupeň rozdrcení prostřednictvím rentgenu nebo ultrazvuku Každý typ lithiázy má různou pravděpodobnost dezintegrace. Mezi nejlépe drcené konkrementy patří konkrementy urátové, následně kalcium fosfátové a whewelit. Pravděpodobnost rozdrcení konkrementů do 20 mm je 66- 99 %, u konkrementů nad 20 mm je to 45 - 60 %. Mezi nejhůře drtitelné konkrementy patří konkrementy cystinové. Vyskytuje-li se litiáza větší nebo také odlitková, lze zkombinovat výkony LERV a perkutánní extrakci konkrementu. Kontraindikací LERV je gravidita a patologické stavy koagulace krve. (PETŘÍK, 2011), (HANUŠ et al., 2015) Perkutánní extrakce konkrementu patří k miniinvazivním operačním metodám, která je vhodná u větších konkrementů (nad 15-20 mm) v oblasti kalichopánvičkového systému nebo také u odlitkové litiázy ledviny. PEK se provádí v poloze na břiše, kdy se vytvoří punkcí přístup do dutého systému ledviny. Následně 24 se kanál dilatuje, zavede endoskop (nefroskop) a konkrement se odstraní vcelku nebo jednotlivé fragmenty po dezintegraci konkrementu (elektrokineticky, laserem, ultrazvukem). Na konci zákroku je do ledviny zavedena drenáž – nefrostomie. Zákrok trvá od třiceti minut až do jedné hodiny. Hospitalizace se pohybuje okolo čtyř až sedmi dní. Úspěšnost léčby je až 90 %, kombinací s LERV je úspěšnost až 96 %. U menších konkrementů velikosti 1-2 cm bývá až 100 %. Mezi výhody PEK patří velká pravděpodobnost odstranění veškeré litiázy v rámci jednoho výkonu. Ke komplikacím PEK řadíme krvácení a poranění okolních orgánů. (ĽUPTÁK, 2012), (HANUŠ et al., 2015) Ureteroskopie a ureterorenoskopie patří k endoskopickým metodám, kterými se diagnostikují a léčí onemocnění močovodů a kalichopánvičkového systému ledviny. Jedná se o případy, kdy konkrement spontánně neodejde pro svou velikost nebo kvůli překážce v močovodu (otok, zúžení). Používají se rigidní, semirigidní nebo flexibilní endoskopy (ureteroskopy), které se zavádí retrográdně močovou trubicí přes močový měchýř do močovodu, popřípadě až do dutého systému ledviny. Konkrement lze odstranit vcelku prostřednictvím drátěného košíčku tzv. Dormia košíčku nebo konkrement dezintegrovat na menší fragmenty. Pod zrakovou kontrolou dochází k roztříštění konkrementu na malé fragmenty laserovou nebo ultrazvukovou sondou. Fragmenty následně odcházejí spontánně. Jedná se o tzv. intrakorporální litotrypsi. K dezintegraci se v poslední době nejčastěji používá Holmium: YAG laser. Výhodou laseru je schopnost dezintegrovat všechny druhy konkrementů. Dále se používají ultrazvukové fragmentační sondy (piezoelektrický jev) a balistické sondy (princip pneumatické sbíječky). Výkon většinou trvá 30 minut, délka hospitalizace se pohybuje okolo 2-3 dní. Účinnost zákroku v distálním močovodu je až 100 %. Endoskopy nové generace mají aktivně ovládané konce a tak umožňují vyšetření i léčbu ledvinových kamenů v kterékoliv části dutého systému ledviny. (ĽUPTÁK, 2012), (RAJMON et al., 2015) K drcení se používají tyto techniky: - Ultrazvukový litotryptor – Dezintegrace konkrementů probíhá ultrazvukovými vlnami. 25 - Elektrohydraulický litotryptor – K rozbití konkrementu dochází prostřednictvím rázových vln vytvořených elektrickým impulzem. - Balistický littotryptor – Konrement je mechanicky rozbit díky pohyblivého vnitřního dílu sondy. - Elektrokinetický litotryptor – Využívá se principu elektromagnetické indukce. - Pulsní laser – K rozbití konkrementu se využívá laserový paprsek. (MICHALSKÝ et al., 2011) 1.9 KOMPLIKACE UROLITIÁZY Mezi komplikace urolitiázy patří krvácení, infekce močových cest a obstrukce močových cest (renální kolika, hydronefróza, megaureter), která může vést až k akutnímu selhání ledvin. (TESAŘ et al., 2015) 1.10 PREVENCE UROLITIÁZY Hlavním cílem metafylaxe je zabránění recidivě vzniku dalšího konkrementu. Metafylaxi dělíme na specifickou a nespecifickou. U nespecifické metafylaxe je klíčový pravidelný a vysoký příjem tekutin a to 2,5-3 l za den. Denní diuréza by se měla pohybovat nad 2-2,5 l za den, čímž způsobuje pokles kamenotvorných látek v moči. Nutné je pacienty poučit o dostatečném pitném režimu večer a před spaním z důvodu rizika přesycení moči. V tekutinách by neměly být přítomny soli. Doporučují se tekutiny s neutrálním pH. Dostatečná hydratace snižuje výskyt konkrementů až o 60 % bez použití jakékoliv jiné léčby. Kromě dostatečného pitného režimu je důležitá i pestrá, vyvážená strava a dodržování zdravého životního stylu. Doporučuje se 0,8-1,0 g/kg/den živočišných bílkovin. Vysoký příjem živočišných bílkovin podporuje vznik konkrementů, dochází k hypocitráturii, hyperoxalurii, hyperurikosurii a snižuje pH moči. Dále by pacienti měli omezit příjem potravin s vysokým obsahem kyseliny šťavelové 26 (rebarbora aj.), omezit příjem sodíku na 4-5 g/l/den (kuchyňská sůl). Dostatečná fyzická aktivita a udržení tělesné hmotnosti snižuje riziko vzniku konkrementu. Ideální hodnoty dle Body Mass Index je 18-25 kg/m2 . Bylo prokázáno, že prevence u pacientů s recidivující urolitiázou je levnější, než opakující se litotrypse nebo endoskopické výkony. Specifickou metafylaxí se rozumí léčba jednotlivých metabolických poruch, které byly zjištěny metabolickým vyšetřením. Pacienti s recidivující urolitiázou jsou poučeni o speciální dietě bez masa (zdroj purinů), omezení příjmu sodíku, oxalátu a kalcia. Po této dietě se opět provede vyšetření moče za 24 hodin a porovnávají se výsledky obou vyšetření a vliv diety na tvorbu konkrementů. (ĽUPTÁK, 2012), (TEPLAN, 2013), (MICHALSKÝ et al., 2011) U pacientů s urátovou litiázou je nutné zvýšit příjem alespoň na 3 litry tekutin denně. Doporučuje se dieta s omezením vnitřností, masa a některých ryb. Ze zeleniny není doporučen chřest, luštěniny a špenát, nevhodné jsou taktéž houby. U cystinové litiázy se doporučuje zvýšený přísun tekutin tak, aby diuréza byla vyšší než 4 litry za den. Dieta s restrikcí metioninu vyžaduje omezení vajec, aromatických sýrů a vnitřností. U pacientů s hyperoxalurií je nutné omezit příjem oxalátů, tzn. vyhnout se například oříškům, špenátu, kůře pomeranče a citrónu, luštěninám, jahodám, borůvkám, malinám, pití kávy, kakaa a čaje. (TESAŘ et al., 2015) 1.11 PROGNÓZA UROLITIÁZY Po první příhodě se vyskytuje až 50 % recidiv. Díky včasné diagnóze je možné předcházet akutním komplikacím a určení metabolického podkladu litiázy může napomoci snížit recidivy až u 80 % postižených. Bez léčby je po roce recidiva kalcium oxalátových konkrementů kolem 10 %, po 5 letech 35 % a za 10 let 50-100 %. Při dodržování metafylaxe se pohybuje mezi 10-15 %. (TEPLAN, 2006), (KAWACIUK, 2009) 27 2 OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE Rozsah ošetřovatelské péče na urologickém oddělení se odvíjí od diagnózy a celkového zdravotního stavu pacienta. V praxi je sestra je nezastupitelným prostředníkem mezi pacientem a lékařem a proto je důležité, aby měla dostatečné znalosti v oblasti biologických, psychologických, sociálních a spirituálních potřebách pacienta. Podstatnou úlohou všeobecné sestry je povzbuzovat a napomáhat pacientovi k jeho plné soběstačnosti, popřípadě dopomoci v případě potřeby. V této kapitole se zaměříme na specifika základní, intenzivní a specializované ošetřovatelské péče. (KAPOUNOVÁ, 2007) 2.1 ZÁKLADNÍ OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE Základní ošetřovatelské péče zahrnuje péči o výživu, o hygienu a o kůži, vyprazdňování. (KAPOUNOVÁ, 2007) Výživa Příjem potravy patří k základním lidským potřebám, bez kterých není možné existovat. Způsoby podání potravy můžeme dělit na enterální a parenterální. U pacientů při vědomí preferujeme podání potravy orální cestou. Pacientům v bezvědomí s neschopností stravu polykat je zaváděna sonda nazogastrická nebo nazojejunální sonda. Tyto sondy je nutné pravidelně polohovat z důvodu vzniku dekubitů a proplachovat k udržení jejich průchodnosti. Chirurgicky zavedená sonda je perkutánní endoskopická gastrostomie a perkutánní endoskopická jejunostomie (PEJ). Není-li schopen pacient přijímat stravu enterálně, volíme cestu parenterální tedy podávání výživy mimo zažívací trakt intravenózním vstupem do periferní nebo centrální žíly. Živiny se dostávají přímo do krevního oběhu. Úkolem všeobecné sestry je tedy stanovení vhodné stravy dle onemocnění a schopností potravu konzumovat. S tím souvisí také sledování dostatečného příjmu 28 stravy a tekutin i sledování vyprazdňování stolice a moči. V případě parenterálního způsobu podávání výživy sestra sleduje funkci a místo vpichu žilních katetrů, alergické reakce a ordinovanou rychlost podání výživy. (TOMEK, 2014) Vyprazdňování Vyprazdňování patří k dalším fyziologickým potřebám člověka. Při hodnocení stolice musí sestra sledovat tvar, množství, barvu a příměsi. U moči hodnotí množství, barvu, příměsi a hustotu. Pomůcky využívané k vyprazdňování je močová láhev, pojízdný klozet, podložní mísy a podložky, jednorázové pleny a plenkové kalhotky. Z invazivních zákroků souvisejících s vyprazdňováním lze jmenovat permanentní močovou katetrizaci, punkční epicystostomii, punkční nefrostomii a čistou inteminentní katetrizaci (ČIK), kterou pacient po edukaci všeobecnou sestrou provádí sám i v domácím prostředí. Péče o katetry spočívá ve sledování množství a příměsí moče a průchodnosti katetru. U invazivních vstupů je nutná kontrola místa vpichu, sledování známek zánětu, pravidelné převazy rány a aseptický postup. Důležitým úkolem sestry je dbát na suché, čisté osobní prádlo. (KAPOUNOVÁ, 2007), (KELNAROVÁ et al., 2009b) Hygiena Hygiena patří k základům správné ošetřovatelské péče a je vizitkou práce ošetřovatelského personálu. Soběstační pacienti provádějí hygienu sami a sestra jen zkontroluje, zda byla hygiena vykonána dostatečně. Hygienickou péči u ležících pacientů provádíme na lůžku, popřípadě na speciálních koupacích lůžkách a lehátkách v místnostech tomu určených. V hygieně dbáme na péči o pokožku, abychom předcházeli vzniku dekubitů a opruzenin. Proto je nutné pacienty pravidelně polohovat v pravidelných intervalech a využívat polohovacích pomůcek jako jsou antidekubitní matrace, polštáře, válce, klíny, kroužky a další. Do hygieny patří také péče o dutinu ústní, nosní a oči. Pokožku pravidelně promazáváme krémy a ložní prádlo udržujeme v čistotě a vypnuté bez záhybů. (BURDA, 2015) 29 2.2 INTENZIVNÍ OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE Intenzivní ošetřovatelská péče na urologickém oddělení zahrnuje především monitoraci fyziologických funkcí, vědomí, bolesti a péči o invazivní vstupy po operačním výkonu. Sledování nebo také monitorace je opakované nebo též trvalé sledování fyziologických funkcí pomocí činnosti přístrojů. Cílem monitorování je včasné rozpoznání patologických hodnot s následným zahájením včasné terapeutické intervence. 2.2.1 Monitorace vědomí Vědomí je aktivní stav lidské psychiky, kdy jedinec vnímá okolní svět tzn. orientuje se v čase, prostoru, situaci i ve vlastní osobě. Pro hodnocení stavu vědomí se nejčastěji v praxi používá Glasgow Coma Scale. Hodnotíme schopnost otevřít oči, nejlepší slovní a motorickou odpověď. Sečtením jednotlivých bodů z každé kategorie získáme výsledný počet bodů. Minimální počet jsou tři body a pacient se nachází v hlubokém kómatu bez reflexů. Nejvyšší počet bodů je 15 a pacient je při plném vědomí. (KELNAROVÁ, 2007c) 2.2.2 Monitorace dýchacího systému Ventilace patří k základním potřebám organismu. Monitoring ventilace zjišťujeme prostřednictvím pulsního oxymetru, kdy na ušní lalůček nebo prsty končetin se umístí snímač. Princip měření saturace kyslíku je založený na okysličeném hemoglobinu, který absorbuje méně světla v červené oblasti než hemoglobin redukovaný. Fyziologické hodnoty saturace se pohybuje v rozmezí 95-98 %. Ovlivňující faktor při měření SpO2 je anémie a porucha prokrvení krevních aker. (KAPOUNOVÁ, 2007), (KELNAROVÁ et al., 2009a) 30 2.2.3 Monitorace kardiovaskulárního systému Základní metodou k zhodnocení kardiovaskulárního systému je monitorování pomoci elektrokardiografie. Prostřednictvím EKG můžeme zhodnotit elektrickou srdeční aktivitu pomocí elektrokardiogramu a odhalit tak jejich patologie. Lze detekovat ischemické změny, zástavu oběhu, účinky léků nebo funkci kardiostimulátoru. Na standartním oddělení urologie je používáno EKG především k předoperační přípravě pro akutní stavy. (KAPOUNOVÁ, 2007) Krevní tlak je tlak, který působí krev na stěnu cév. Krevní tlak měříme neinvazivně a invazivně. Neinvazivně krevní tlak měříme pomoci digitálního tlakoměru nebo rtuťového tonometru a fonendoskopu. Během měření posloucháme tzv. Korotkové fenomény. Dle světové zdravotnické organizace jsou normální hodnoty krevního tlaku 120-129/80-84 mmHg. Invazivní měření TK se provádí zavedením arteriálního katétru nejčastěji do arteria radialis. Toto měření se používá k stálému měření TK. Na standartním urologickém oddělení se invazivní měření TK nepoužívá. (KAPOUNOVÁ, 2007) (NOVOTNÁ et al., 2007) Puls je známkou činnosti levé srdeční komory, která vypudí krev do aorty. Vzniká nárazem proudu krve na stěnu tepen. U pulsu hodnotíme rychlost, pravidelnost a kvalitu. Fyziologická hodnota pulsu je 70-80 tepů za minutu. Puls měříme bříšky třech středních prsů, kterými lehce zmáčkneme tepnu. (NOVOTNÁ et al., 2007) 2.2.4 Monitorace tělesné teploty Teplota těla je produktem metabolismu. Tělesnou teplotu lze změřit dvěma způsoby a to neinvazivní a invazivní cestou. Neinvazivně měříme teplotu prostřednictvím rtuťových a digitálních teploměrů, infračervených teploměrů a kožních čidel. Fyziologická hodnota tělesné teploty se pohybuje v rozmezí 36-36,9 o C. Monitorování invazivní cestou se provádí pomocí čidel zavedených do dutin, otvorů nebo napojením na speciální 31 PMK (Swan – Ganzův katétr). Na standartním urologickém oddělení je měřena teplota neinvazivní cestou. (KAPOUNOVÁ, 2007), (NOVOTNÁ et al., 2007) 2.2.5 Monitorace bolesti Bolest je subjektivní, nepříjemná, senzorická a emocionální zkušenost, která slouží jako varovný signál a upozorňuje na možné ohrožení. Dle délky trvání bolest dělíme na akutní a chronickou. Akutní bolest je intenzivní a trvá převážně kratší dobu. Charakterizujeme ji jako ostrou a lze ji lokalizovat. Vyskytuje se ihned při podráždění receptorů pod kůží a projevuje se pocením, hypertenzí, zrychleným dýcháním, úlevovou polohou, mimikou v obličeji. Chronická bolest je popisována jako difúzní a tupá, charakterizovaná délkou trvání delší než 3-6 měsíců. Tato bolest nejčastěji souvisí s onkologickým onemocněním, onemocněním pohybového aparátu nebo po amputacích končetin tzv. Fantomova bolest. Chronická bolest se projevuje nespavostí, únavou, nechutenstvím, psychickými potížemi a snížením pohybové aktivity. K zmírnění či odstranění bolesti se nejčastěji využívá farmakoterapie. Léky k odstranění bolesti se nazývají analgetika a dělíme je na neopiodní analgetika, slabé opioidy a silné opioidy. Tyto léky lze podat v různých formách jako tablety, kapky, náplasti, masti, prášky, per rektum, intravenózním, intramuskulárním nebo epidurálním podáním. (KAPOUNOVÁ, 2007), (NOVOTNÁ et al., 2007) Úkolem sestry je sledovat lokalizaci bolesti, intenzitu a šíření, délku trvání bolesti, charakter, minulé zkušenosti s bolestí, vyvolávající faktory a faktory, které pomáhají bolest zmírnit. Bolest hodnotíme prostřednictvím metod, jako jsou verbální a neverbální škály, vizuální škály, dotazníky, obrázky obličejů. Nejčastěji používanou metodou je vizuální analogová škála. Ke každému pacientovi musí sestra přistupovat individuálně. Každou bolest pacientovi věří, je tolerantní a empatická. Dle potřeby doporučí možnou úlevovou polohu a alternativní metody ke zvládnutí bolesti před započatou analgetickou léčbou. Sestra podává a aplikuje analgetika jen dle ordinace lékaře, kdy název, forma i síla léku musí odpovídat ordinaci. Po podání analgetik je nutné sledovat vedlejší účinky a především jejich efekt tzn., zda byla bolest odstraněna nebo zmírněna. (KAPOUNOVÁ, 2007), (KELNAROVÁ et al., 2007a) 32 2.2.6 Péče o periferní žilní katétr Periferní venózní katétr je invazivním vstupem do sterilního prostředí krevního řečiště. Důvodem zavedení periferní venózní kanyly je aplikace intravenózních léků, krevních derivátů a parenterální výživy. Vhodné žíly pro kanylaci se nacházejí od hřbetu ruky až po loketní jamku. Preferujeme především velké, rovné a měkké žíly. Po zavedení PVK označíme krytí datem a hodinou zavedení katétru. Každý invazivní vstup je rizikem vzniku infekce a proto pacienta edukujeme o nutnosti informovat personál o jakýchkoliv negativních pocitech a projevech souvisejících se zavedeným PVK jako je např. hematom, alergie, bolest, pálení, zčervenání a otoky v místě vpichu. Maximální použitelnost PVK jsou 3 – 4 dny. Při manipulaci s PVK postupujeme asepticky, kontrolujeme místo vpichu. Místo vpichu hodnotíme dle Maddonovy klasifikace. Všechny údaje sestra musí důkladně zaznamenávat do dokumentace. (KELNAROVÁ et al., 2007b) 2.2.7 Péče o permanentní močový katétr Cévkování nebo také katetrizace je zavedení sterilní cévky do močového měchýře. Důvodem zavedení PMK je odebrání moči na bakteriologické vyšetření, vycévkování v případě retence moče, výplach močového měchýře, zjištění rezidua moče, zavedení léčebné látky do močového měchýře nebo při inkontinenci. K cévkování se používají jednorázové nebo permanentní katetry z plastu nebo silikonu. Cévky se označují čísly určující obvod a průměr cévky. Používá se tzv. Charrierova stupnice např. CH = 8. Všeobecná sestra sleduje funkci močového katétru, bilanci tekutin za 24 hodin, příměsi v moči, dbá na dostatečný pitný režim (minimálně 3 litry) a na dostatečnou hygienu urogenitálních částí a čistotu ložního prádla. Před plánovanou extrakcí PMK je vhodné provádět tzv. trénink močového měchýře, kdy pravidelně na několik hodin uzavíráme cévku na kolíček (např. 3 hodiny). Následně provedeme vyprázdnění močového měchýře. Pacienta edukujeme, aby zdravotnický personál informoval v případě nefunkčnosti či obtékání cévky, bolestech v podbřišku a vyskytujících se příměsích v moči. 33 Všechny informace zaznamenáváme do dokumentace pacienta. (KELNAROVÁ et al., 2007b) 2.3 SPECIALIZOVANÁ OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE V kapitole specializované ošetřovatelské péče se zaměříme na předoperační přípravu pacienta a pooperační péči o pacienta. Operační výkony dle typu naléhavosti dělíme na plánované, urgentní a neodkladné. V rámci těchto výkonu je nutné zajistit dostatečnou předoperační přípravu a to dlouhodobou, krátkodobou a bezprostřední. (SLEZÁKOVÁ et al. 2007) 2.3.1 Předoperační dlouhodobá příprava Předoperační dlouhodobá příprava pacienta začíná již před přijetím pacienta na standartní chirurgické oddělení. Není-li nutná hospitalizace, probíhá tato příprava ambulantně. Po stanovení diagnózy chirurgem podstoupí kardiologické vyšetření, rentgen plic a srdce, screeningové vyšetření krve (biochemické, hematologické, hemokoagulační, odběr na krevní skupinu, Rh faktor) a moče (moč + sediment). Následně je poslán na předoperační interní vyšetření se závěrečným hodnocením jeho zdravotního stavu. Na základě těchto výsledků je zhodnoceno, zda pro pacienta není anestezie rizikem. Anesteziolog poté stanoví předoperační a pooperační opatření nebo doplní anesteziologické ordinace. Všechny získané výsledky v době předoperační přípravy nesmí být starší více než 14 dní. U některých druhů operací se provádí autotransfúze na transfuzních stanicích a následně je krev podána v den operačního zákroku. (SLEZÁKOVÁ et al. 2007) 2.3.2 Předoperační krátkodobá příprava Krátkodobá předoperační péče je omezena na 24 hodin před samotným operačním výkonem. V této době je nutné dostatečně pacienta edukovat o nutnosti lačnění a to nejlépe od půlnoci (nejíst, nepít, nekouřit) nebo alespoň 6-8 hodin 34 před operačním zákrokem. V případě ordinace zajistit venózní kanylu a aplikovat parenterální cestou dostatek tekutin prostřednictvím ordinovaných infuzí. Dalším úkolem sestry je zavedení permanentního močového katetru případně podání klyzmatu nebo vyprazdňováních roztoků. Příprava operačního pole spočívá v odstranění nečistot a oholení operačního pole. Sestra dbá na dostatečnou celkovou hygienu a to i na odstranění make-upu a odlakování nehtů. Sestra sleduje psychicky stav pacienta, naslouchá jeho obavám a podporuje ho. V případě potřeby je mu nablízku a dle ordinace lékaře jsou podány sedativa nebo hypnotika pro klidný a nerušený spánek. V případě prevence TEN se aplikují antikoagulancia. (SLEZÁKOVÁ et al. 2007) 2.3.3 Předoperační bezprostřední příprava Bezprostřední operační příprava se vztahuje na dobu asi dvě hodiny před samotným operačním zákrokem. Spočívá v kontrole operačního pole, monitoraci fyziologických funkcí, přiložení bandáži nebo elastických punčoch na dolní končetiny, odstranění zubních protéz a šperků, případně klyzmatu dle ordinace lékaře. Před odjezdem na sál se pacient převlékne do čisté košile, aplikuje se premedikace dle ordinace anesteziologa a následně sestra zajistí převoz i s dokumentací na operační sál, kde pacienta předá anesteziologické sestře. (SLEZÁKOVÁ et al. 2007) 2.3.4 Příprava k urgentní operaci Příprava k neodkladné operaci je specifická v zajištění všech výše uvedených vyšetření na statim. Hygienická péče spočívá v odstranění hrubých nečistot, vyjmutí zubní protézy, přípravy operačního pole, lačnění či odsátí žaludečního obsahu sondou, zavedení PMK a PVK, bandáže DKK a aplikace premedikace dle ordinace lékaře. (SLEZÁKOVÁ et al. 2007) 35 2.3.5 Příprava diabetika k operaci Pacient s cukrovkou musí být hospitalizován alespoň den před operací, kdy je sledována hladina krevního cukru. Dle hladiny glukózy je mu ráno aplikován roztok glukózy s inzulínem intravenózně. Diabetici jsou řazeni do popředí operačního programu. (SLEZÁKOVÁ et al. 2007) 2.3.6 Pooperační péče o pacienta Pacient po operačním zákroku je převezen na dospávací pokoj, kde se o něj stará specializovaná anesteziologická sestra. Je-li pacient stabilní, překládá se na standardní oddělení. Na standardním oddělení je k lůžku přiložena signalizace a zajištěny postranice v případě nutnosti zajištění pacienta. Nadále je edukován o dodržení klidového režimu dle operačního výkonu, standardně však alespoň dvě hodiny. Stejnou dobu by měl pacient i nepít, nejíst a nekouřit z důvodu výskytu pooperačních komplikací jako nauzea, zvracení nebo komplikace spojených se samotným operačním zákrokem. Do stabilizace monitorujeme fyziologické funkce a vědomí. První hodinu každých 15 minut, další hodinu každých 30 minut do stabilizace. Úkolem sestry je také sledování bolesti, aplikování analgetik, sledování invazivních vstupů (PMK a PVK) a známek zánětu, operační rány a prosakování krytí, funkci drénů, barvu moči a příměsi, psychický stav pacienta. Dále dbáme na vyprázdnění močového měchýře do šesti hodin po zákroku a obnovu peristaltiky, kdy plyny musí odcházet do 48 hodin od zákroku. V případě meteorizmu lze zavést rektální rourku do konečníku. Dle ordinace je podávána medikace, sledujeme efekt a vedlejší reakce po aplikaci. Dbáme na samostatnost a včasnou vertikalizaci a mobilizaci pacienta. Bandáže DKK odstraníme až po dostatečné mobilizaci pacienta. Gastrointestinální trakt zatěžujeme dle typu operace, standardně však začínáme tekutou/čajovou dietou a postupně zatěžujeme trakt stravou, kterou pacient přijímal před zákrokem. (SLEZÁKOVÁ et al. 2007) 36 3 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES Ošetřovatelský proces je systematická, racionální metoda plánování a poskytování ošetřovatelské péče. Cílem ošetřovatelského procesu je zhodnotit celkový stav pacienta a jeho problémy. Ošetřovatelský proces se skládá z pěti kroků, které na sebe logicky navazují. Proces se zaměřuje na sběr údajů, analýzu údajů, stanovení ošetřovatelských diagnóz, plánování a realizování intervencí a na závěr zhodnocení stanovených cílů. Ošetřovatelský proces je základem pro zlepšení kvality ošetřovatelské péče. (SYSEL et al., 2011) Posuzování K nejvýznamnější, nejdůležitější ale také k nejtěžší části ošetřovatelského procesu patří posuzování. V tomto kroku jsou získávány objektivní a subjektivní údaje o zdravotním stavu pacienta. Informace jsou získávány prostřednictvím metody rozhovoru s nemocným, pozorováním a fyzikálním vyšetřením sestrou. Rozhovor je verbální komunikace, který je obvykle doplněn i neverbální komunikaci mezi pacientem a zdravotnickým pracovníkem. Při rozhovoru je nutné dbát na klidné prostředí a na dostatek času během rozhovoru. Pozorování patří k dalším metodám pro získání informací o pacientovi. Metodou pozorování získáváme informace o somatickém a psychickém stavu pacienta. Fyzikální vyšetření sestrou je třetí metodou, kterou lze využít. Sestra prostřednictvím fyzikálního vyšetření sbírá objektivní a měřitelné údaje k posouzení jeho potřeb. (SYSEL et al., 2011) Diagnostika Cílem celé diagnostiky je zhodnotit problémy nemocného. Ošetřovatelská diagnóza se zaměřuje na psychické, fyzické, sociální a duševní problémy. Ze získaných informací se stanovují aktuální a potenciální ošetřovatelské problémy. Na základě aktuálních a potenciálních ošetřovatelských problémů se formulují 37 ošetřovatelské diagnózy. Sestry zodpovídají za správnou formulaci ošetřovatelské diagnózy. (SYSEL et al., 2011) Plánování Podstatou třetího kroku ošetřovatelského procesu je formulace cílů, stanovení výsledných kritérií a formulovat plán ošetřovatelských intervencí. Ve fázi plánování sestra spolupracuje s nemocným, vytyčuje si jednotlivé priorit a formuluje cíle, kterých chce dosáhnout. Plán v písemné podobě slouží ke koordinaci péče pro celý ošetřovatelský tým. (SYSEL et al., 2011) Realizace Cílem fáze realizace je splnění ošetřovatelských intervencí, které byly stanoveny k dosažení již naplánovaného cíle. Do tohoto kroku patří jak ošetřovatelské, tak medicínské intervence. Každá splněná a vykonána intervence musí být zaznamenána i s jejím výsledkem. (SYSEL et al., 2011) Hodnocení Závěrečným krokem ošetřovatelského procesu je hodnocení. V této fázi se posuzují změny ve zdravotním stavu pacienta. Základem tohoto kroku je zhodnotit do jakého stupně byly stanovené cíle splněny. Hodnocení dělíme na průběžné nebo závěrečné při ukončení hospitalizace. Nebyl-li stanovený cíl splněn, je nutné stanovit nové ošetřovatelské diagnózy a cíle, popřípadě intervence a cíle přeformulovat. (SYSEL et al., 2011) 38 4 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA S UROLITIÁZOU 61 letý pacient hospitalizován v 16:30 hod. dne 3. 4. 2016 na urologickém oddělení k plánovanému operačnímu zákroku v celkové anestézii pro pyelolitiázu l. dx. a nefrolitiázu l. dx. IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE Jméno a příjmení: K. J. Pohlaví: muž Datum narození: XX. XX. 1955 Věk: 61 Adresa bydliště a telefon: X Adresa příbuzných: adresa společná Rodné číslo: XXXXXX/XXX Číslo pojišťovny: 211 Vzdělání: střední odborné učiliště Zaměstnání: nástrojář Stav: ženatý Státní příslušnost: česká Datum přijetí: 3. 4. 2016 Typ přijetí: plánovaný Oddělení: Urologické oddělení Ošetřující lékař: MUDr. M. Z. Dorozumívací jazyk: čeština Pacient byl poučen o léčebném plánu: ano Informovaný souhlas na léčbu: Pacient podepsal informovaný souhlas s cystoskopii, ureterorenoskopii a souhlas s anestezií. Důvod přijetí udávaný pacientem: „Na urologické oddělení jsem byl plánovaně přijat z důvodu zjištěného kamínku v pravé ledvině v únoru tohoto roku. S močovými kameny se léčím už mnoho let.“ 39 Medicínská diagnóza hlavní: - Pyelolithiasis l. dx. 16 mm - Nephrolithiasis l. dx. cal. inf. 5 mm - Stp. lasertripsi pyelolithiasis l. dx. 9/14 - Cystis renis l. dx - Stp. TURP 11/14, PSA 0,54 mikrog/l 3/15 Medicínské diagnózy vedlejší: - Arteriální hypertenze - Vertebrogenní algický syndrom lumbosakrální páteře - Hyperlipoproteinémie - Stp. laparoskopické cholecystoektomii - Stp. apendektomii - Stp. operaci varixů LDK VITÁLNÍ FUNKCE PŘI PŘIJETÍ TK: 173/110 torrů Výška: 173 cm P: 84´ Hmotnost: 88 kg D:20/min. BMI: 29,40 TT: 37,0 o C Pohyblivost: neomezená Stav vědomí: při vědomí, orientovaný Krevní skupina: AB Rh pozitivní Pacient souhlasí s realizací všech lékařských vyšetření a výkonů. Svým podpisem stvrzuje, že byl dostatečně a pro něj srozumitelným způsobem poučen o povaze jeho zdravotního stavu, navrhovaného způsobu vyšetření a lékařských výkonů, jako i o výsledku a možných komplikacích spojených s vyšetřením a lékařskými výkony. Pacient svým podpisem stvrdil, že byl srozuměn s důvodem hospitalizace, 40 a že s ní souhlasí. Zároveň prohlašuje, že byl seznámen s vnitřním řádem oddělení. Bere na vědomí zákaz kouření. Pacient nesouhlasí s pitvou svého těla. Nynější onemocnění: - Pacient 02/2016 vyšetřen na urologické ambulanci pro cca měsíc trvající lumbalgie l. dx. Dle CT vlevo bez litiázy. Vpravo drobný konkrement cca 5 mm v dolním kalichu, parahilozně cysta, lehká dilatace pánvičky. - Dne 22. 2. 2016 IVU, kde potvrzena pyelolitiáza i nefrolitiáza vpravo. - Nyní přijat k cystoskopii, retropyelografii a zavedení JJ stentu l. dx. ev. URS. Předoperační vyšetření má. Subjektivně udává pravostranné lumbalgie s propagací do břicha, nykturie 1x. Zlepšení je při úlevové poloze. Dysurie ani hematurie nejsou. Poslední PSA 0,54 ng/ml v 03/2015. Informační zdroje: pacient, lékař, ošetřující personál, dokumentace ANAMNÉZA Rodinná anamnéza Matka: žije, 75 let Otec: v 88 letech zemřel na liposarkom Sourozenci: bratr 58 let, objevuje se u něj recidivující urolitiáza Děti: dva synové Osobní anamnéza V dětství prodělal běžné dětské nemoci. Léčí se s arteriální hypertenzí, hyperlipoproteinémií. Udává vertebrogenní algický syndrom lumbosakrální páteře. Úrazy: 0 Operace: - 11/2015 diagnostikována ureterolitiáza subrenálně vpravo - zavedení JJ stentu l.dx. 41 - 11/2011 diagnostikována ureterolitiáza juxtavesikálně vlevo - zavedení JJ stentu l.sin. - 12/2011 URS vlevo, tripse a extrakce ureterolitu - 8/2014 ureterolitiáza u L3 vpravo, dále oboustranně nefrolitiáza v dolním kalichu, vpravo i ve středním kalichu - zavedení JJ stent l. dx. - 9/2014 URS s trypsí a extrakcí konkrementu v pánvičce vpravo - 11/2014 TURPis - histol. BHP Transfúze: ne Očkování: Běžná dětská očkování dle očkovacího kalendáře. LÉKOVÁ ANAMNÉZA Název léku Forma Síla Dávkování Skupina Tolura tbl. 80 mg 0-0-1 /2 Blokátory receptoru angiotenzinu II. Tulip tbl. 10 mg 0-0-1 Hypolipidemika Alergologická anamnéza Alergie neuvádí Abúzy Drogy: ne Alkohol: ne Kouření: ne Káva: 2x denně 42 Urologická anamnéza - 1996 ESWL litiázy vlevo, poté spontánní odchod drti. Poté sledován na ambulanci MUDr. L. L. ve Frýdku - Místku - 11/2005 diagnostikován ureterolit subrenálně vpravo, zavedení JJ stentu - 1/2006 ESWL konkrementu vpravo na JJ stentu. Sledován na urologické ambulanci nemocnice ve Frýdku - Místku - 3/2008 ESWL nefrolitiázy vpravo s částečnou desintegrací, reziduum ponecháno, další řešení nechtěl - 8/2009 ESWL pravostranné ureterolitiázy, dle kontrolního RTG konkrement fragmentován, fragmenty v dolním kalichu, další řešení nechtěl - 11/2011 dg. ureterolitiáza juxtavesikálně vlevo, zavedení JJ stentu - 12/2011 URS vlevo, tripse a extrakce ureterolitu. Dle kontrolního USG je oboustranná nefrolitiáza v dolním kalichu - 8/2014 kolika renální vpravo, dle vyšetření ureterolitiáza u L3 vpravo, dále oboustranně nefrolitiáza v dolním kalichu, vpravo i ve středním kalichu. Zaveden JJ stent vpravo, konkrement subrenálně, I. doba - ESWL v Ostravě, efekt není patrný. - 9/2014 II. doba - ESWL v Novém Jičíně s efektem, následně URS s trypsí a extrakcí konkrementu v pánvičce vpravo. Konkrement ad rozbor – whewelit a wedelit 10 %, dahlit 80 %. - 11/2014 TURPis – histologicky benigní hyperplazie prostaty. Sociální anamnéza Stav: ženatý Bytové podmínky: bydlí s manželkou v rodinném domě Vztahy, role a interakce v rodině: se syny se pravidelně navštěvují Záliby: čtení knih, procházky se psem, práce na zahradě 43 Pracovní anamnéza Vzdělání: střední odborné učiliště Zaměstnání: nástrojář Spirituální anamnéza Pacient není věřící. 44 POSOUZENÍ SOUČASNÉHO STAVU ZE DNE 3. 4. 2016 V 16:30 HOD. POPIS FYZICKÉHO STAVU Systém Subjektivní údaje Objektivní údaje Hlava a krk „Hlava ani krk mě nebolí, nejsem nemocný a žádný úraz hlavy jsem doposud neměl.“ Hlava normocefalická, bez známek traumatu. Krk souměrný, lymfatické uzliny nejsou hmatné, štítná žláza nezvětšená, náplň jugulárních žil v normě. Spojivky bez známek zánětu, zornice izokorické. Brýle používá na čtení. Kůže je normální barvy, bez defektů. Nos a uši bez výtoků. Jazyk bez povlaků, bez známek dehydratace, zápach z úst není. Hrudník a dýchací systém „S dýcháním nemám žádné potíže, dýchá se mi přiměřeně mému věku.“ Dýchání alveolární, bez vedlejších fenoménů, klidově eupnoický, počet dechů 20/min. Hrudník symetrický, bez deformit, při poklepu nebolestivý. Srdcově cévní systém „Na vysoký krevní tlak se Srdeční akce pravidelná, 45 léčím už léta. Momentálně jsem nervózní z operace, proto mám teď vysoký tlak. Podstoupil jsem operaci křečových žil na levé noze.“ ozvy ohraničené. TK: 173/110 mm/Hg P: 84/min, TT: 37,0 ̊C. Pulsace na horních končetinách hmatná, bez otoků a patologického nálezu. Dolní končetiny bez otoků, známek zánětu, varixy na pravém stehně. Břicho a gastrointestinální trakt „Chvíli mě břicho bolí, chvíli mě nebolí vůbec, střídá se to. Bolest vždy přichází od pravého bedra dopředu. Momentálně bolesti břicha mám. Stolici mám pravidelnou.“ Břicho v niveau, prohmatné, měkké, nyní bolestivé, bez rezistence, tapott bilat. negativní. Jizva po LCHCE klidná. Močově pohlavní systém „Při močení nepociťuju řezání ani pálení, krev v moči jsem nepozoroval. V noci chodím asi jednou za noc na záchod.“ Glans klidný, předkožka volná, varlata v normě, prostata ohraničená, fibrózní, nebolestivá. Dysurie ani hematurie nejsou, nykturie 1x. Vyšetření moči – bílkovina +, vzácně leukocyty. Kosterní a svalový systém „Momentálně mě bolí v pravém boku a odtud se bolest táhne do břicha.“ Pravostranné lumbalgie, k zmírnění dochází v předklonu, hledá stále 46 úlevovou polohu. Pacient soběstačný, pohyblivost neomezena. Nyní si na vertebrogenní algický syndrom v lumbosakrální oblasti nestěžuje. Zachována hrubá i jemná motorika. Nervově smyslový systém „Nosím brýle na čtení a potíže se sluchem prozatím nemám, slyším dobře.“ Pacient lucidní, při plném vědomí. Orientován místem, časem i osobou. Nosí brýle a slyší dobře. Reflexy v normě, tremor nepřítomen. Endokrinní systém „Nejsem si vědom, že bych měl nějaké potíže s endokrinním systémem.“ Bez endokrinních poruch, štítná žláza nezvětšená. Imunologický systém „Teploty jsem doma neměl. Jsem teď při příjmu trochu nervózní. Na alergie netrpím.“ Lymfatické uzliny jsou nezvětšeny. TT: 37,0 ̊C. Alergie neuvádí. Kůže a její adnexa „Na těle nemám žádné ekzémy, modřiny nebo otoky. Na břiše mám jizvu po odstraněném žlučníku a na levé noze Anikterický, acyanotický, kožní turgor v normě. Ochlupení je přiměřené mužskému pohlaví. Nehty čisté, upravené. 47 křečové žíly.“ Jizva po LCHCE klidná, varixy na pravém stehně. AKTIVITY DENNÍHO ŽIVOTA Subjektivní údaje Objektivní údaje Stravování a tekutiny „Sním většinou celou porci, chuť k jídlu mám tak akorát. Snažím se dodržovat doporučený dietní režim. Myslím si, že piju dostatečně. Za den vypiju dva ž tři litry tekutin. Piju vodu a čaj.“ Snaží se dodržovat dietní režim. Příjem stravy je dostatečný. Přes den vypije dva až tři litry čaje v kombinaci s vodou. Příjem a výdej tekutin není nutno vést. Vylučování moči a stolice „Krev v moči nemám, ani při močení nepociťuji řezání nebo pálení. V noci si zajdu jednou na záchod. Se stolicí nemám žádné potíže, chodím pravidelně.“ Strangurie, dysurie neudává. Nykturie jednou. Stolice bez příměsi, konzistence fyziologická. Spánek a bdění „Doma s usínáním problémy nemám, ale v nemocnici ano. Jsem nervózní z operace.“ Problémy se spaním pacient v domácím prostředí nemá, ale v nemocničním prostředí ano. 48 Aktivita a odpočinek „Doma se věnuji práci na zahradě, čtu knihy a chodíme na procházky s manželkou a se psem.“ Pacient nemá omezený pohyb, během dne si čte, chodí na procházky. Hygiena „Hygienu zvládám sám, pomoc druhých prozatím nepotřebuji.“ Celkovou hygienickou péči provádí pacient sám bez pomoci. Samostatnost „Jsem samostatný, zatím nepotřebuji pomoc druhých, vše zvládám sám.“ Podle Barthelova testu základních všedních činností je pacient nezávislý (100 bodů). POSOUZENÍ PSYCHICKÉHO STAVU Subjektivní údaje Objektivní údaje Vědomí „Cítím se být zcela při vědomí.“ Pacient je lucidní, při plném vědomí. Orientace „Jsem si vědom, kde se nyní nacházím, jaké je aktuální datum a se zapomínáním potíže nemám.“ Pacient je orientovaný místem, časem, i osobou. Nálada „Pokud nemám bolesti v boku a břicha, cítím se celkem dobře. Mám jen obavy z operace.“ Pacient udává obavy z operačního zákroku, je nervózní. Pokud nemá bolesti, cítí se dobře. Paměť „Se zapomínáním nemám problémy.“ Paměť zachována, během hospitalizace se neprojevily 49 známky ztráty paměti. Myšlení „Domnívám se, že moje myšlení je v pořádku.“ Na kladené otázky odpovídá logicky, souvisle, bez zaváhání. Temperament „Vždy jsem měl energie za dva, ale v poslední době síly ubývají, ale rodina se mne snaží stále podporovat a povzbuzovat.“ Pacient popisuje, že měl více energie, ale v poslední době se cítí již slabší. Velkou oporu má v rodině. Sebehodnocení „Jsem muž, který se nebojí žádné práce a miluje svou rodinu. Mým přáním je, abych byl už zase zdráv.“ Pacient se hodnotí kladně. Přeje si být brzy zdravý. Vnímání zdraví „Zdraví je v životě přeci to nejdůležitější. Snažím se o něj co nejvíce starat. Zdraví máme jen jedno.“ Pro pacienta je zdraví významnou prioritou. Usiluje o posilování svého zdraví. Vnímání zdravotního stavu „Vždy může být hůře, ale také i lépe. Stará se o mne kvalitní personál a manželka mne podporuje.“ O svém zdravotním stavu je pacient informován a manželka je mu oporou. Reakce na onemocnění a prožívání onemocnění „Onemocnění močovými kameny už u mě není žádná novinka. Vyskytují se u mě opakovaně a s přibývajícím věkem Pacient je v rámci možností s nemocí s m í ř e n , ale značně ho již unavuje. O nemoci hovoří otevřeně. 50 se cítím slabší.“ Reakce na hospitalizaci „Svou prognózu znám. V nemocnici nejsem poprvé. Lékaři mne dostatečně informují o mém zdravotním stavu. Na hospitalizaci si vždy zvykám těžce. Doma je zkrátka doma.“ Pacient se i po letech opakovaně snaží přizpůsobit nemocničnímu prostředí. Lékaři mu poskytují dostatek informací o jeho zdravotním stavu. Adaptace na onemocnění „S nemocí jsem už relativně smířený. Opakovaný výskyt kamenů mne vyčerpává.“ Pacient udává, že je s nemocí relativně smířen. Projevy jistoty a nejistoty (úzkost, strach, obavy, stres) „Mám strach z operačního výkonu, i když ho podstupuju opakovaně.“ Pacient má strach z operačního zákroku, i když ho již opakovaně podstoupil. Zkušenosti z předcházejících hospitalizací (iatropatogenie, sorrorigenie) „Na péči celého týmu si tady nemohu stěžovat. Personál mi vždy ochotně vyšel a vychází vstříc. Poskytuje mi dostatek informací.“ V nemocnici je pacient spokojený s celým zdravotnickým personálem i péčí. 51 POSOUZENÍ SOCIÁLNÍHO STAVU Subjektivní údaje Objektivní údaje Komunikace Verbální „Problémy s komunikací nemám, nedělá mi potíže vést rozhovor.“ Pacient komunikuje bez obtíží. Odpovídá plynule, slovní zásoba je dobrá. Komunikaci s ostatními pacienty navazuje bez potíží. Neverbální Pacient při rozhovoru udržuje oční kontakt a používá mimiku i gesta. Informovanost O onemocnění „Jsem zde opakovaně pro bolesti v pravém boku a odstranění kamínku.“ Pacient má zkušenosti již z předchozí hospitalizace. Pacient je dostatečně informován. O diagnostických metodách „Se všemi zákroky, které mám podstoupit jsem byl O diagnostických metodách dostatek informací má. Nesouhlasí 52 dostatečně srozuměn. Vím, co mě čeká, nepodstupuju je poprvé. Kdybych zemřel, nesouhlasím s provedením pitvy.“ s provedením pitvy v případě úmrtí. O léčbě a dietě „Průběh léčby i dietu, kterou mám dodržovat znám a snažím se ji dodržovat. Vše mi ošetřující lékařka vysvětlila.“ Pacient má dostatek informací o průběhu léčby a dietním režimu. O délce hospitalizace „Paní doktorka Z. mne informovala o délce hospitalizace.“ MUDr. M. Z. pacienta informovala o předpokládané délce pobytu v nemocnici. Sociální role a jejich ovlivnění nemocí, hospitalizací a změnou životního stylu Primární (role související s věkem a pohlavím) „Jsem muž, mám 61 let.“ Primární role pacienta není ovlivněna. 53 v průběhu nemoci a hospitalizace Sekundární (související s rodinou a společenskými funkcemi) „Jsem otec, manžel a syn.“ Sekundární role pacienta je zčásti ovlivněna hospitalizací. Terciální (související s volným časem a zálibami) „Miluji svou rodinu, rád čtu knížky a pracuji na zahradě kolem našeho domku.“ Terciální role pacienta je zčásti ovlivněna hospitalizací. 54 MEDICÍNSKÝ MANAGEMENT Ordinovaná vyšetření na anesteziologické ambulanci dne 22. 3. 2016: Anamnestické údaje: viz. Anamnéza Fyzikální vyšetření: vyšetření poslechem, poklepem, pohmatem a pohledem, vyšetření fyziologických funkcí pacienta Laboratorní vyšetření krve: biochemické a hematologické vyšetření, koagulace VÝSLEDKY KREVNÍCH ODBĚRŮ 22. 3. 2016 9:45 HOD. Biochemie Norma Krevní obraz Norma Urea 3,50 mmol/l (1,7-8,3) Leu 0,4 x 109 /l (4-10) Kreat. 85 umol/l (59-104) Ery 2,15 x 1012 /l (3,8-5,4) Na 139 mmol/l (136-145) Plt 31,0 x 109 /l (150-350) K 4,47 mmol/l (3,5-5,1) HGB 160,0 g/l (120-160) Cl 103 mmol/l (98-107) HCT 0,438 (0,400-0,520) Bi. celk. 26,7 umol/l (2-21) MCV 92 fl (84-98) ALT 0,80 ukat/l (0,17-0,85) Neu 0,84 x 109 /l (2-7) AST 0,42 ukat/l (0,17-0,85) GGT 1,13 ukat/l (0,13-1,02) Koagulace Norma ALP 1,11 ukat/l (0,67-2,15) INR 1,08 (0,80-1,20) APTT 27,5 s (25-40 ) Jiné: - EKG - sinus bez akutních ischemických změn - RTG srdce a plic - srdce nezvětšeno, plíce bez ložiskových změn 55 Ordinovaná vyšetření na urologickém oddělení dne 3. 4. 2016: Anamnestické údaje: viz. Anamnéza Fyzikální vyšetření: vyšetření poslechem, poklepem, pohmatem a pohledem, vyšetření fyziologických funkcí pacienta Laboratorní vyšetření krve: biochemické vyšetření VÝSLEDKY KREVNÍCH ODBĚRŮ 3. 4. 2016 17:00 HOD. Biochemie Norma PSA 0,64 µg/l 0,00 – 4,50 µg/l Moč: Biochemické vyšetření (moč a sediment) – bílkovina +, vzácně leukocyty. Terapie Konzervativní léčba: Dieta: č. 3, operační den č. 0 Pohybový režim: klidový režim na lůžku Vstupy: Periferní venózní kanyla - zavedena 4. 4. 2016, v 7:50 hod. do levé horní končetiny – kubitální žíla Medikamentózní léčba ke dni 4. 4. 2016: Per os: Frontin 0,25 mg 1-0-1 Anxiolytikum Triprim 200 mg 1-0-1 Antibiotika Tolura 80 mg 0-0-1 /2 Blokátory receptoru angiotenzinu II. Tulip 10 mg 0-0-1 Hypolipidemika Algifen – 20 gtt. 0-1-1 Analgetika, Spasmolytikum 56 Infúzní roztoky: Fyziologický roztok 500 ml 1-0-0 Infundabilia Intramuskulární: Dipidolor 7,5 mg 1-0-0 Opiáty Subkutánní: Fraxiparine 0,6 ml 0-0-1 Antikoagulancia SITUAČNÍ ANALÝZA: 61 letý pacient hospitalizován v 16:30 hod. dne 3. 4. 2016 na urologickém oddělení k plánovanému operačnímu zákroku v celkové anestézii pro pyelolitiázu l. dx. a nefrolitiázu l. dx. Při přijetí udává pravostranné lumbalgie propagující do břicha. Pohyblivost pacienta není omezena. Od přijetí je pacient nervózní, hodnota krevního tlaku při příjmu je 173/110 mm/Hg, puls nepravidelný 84/min, tělesná teplota je 37,0 ̊C. V operační den (4. 4. 2016) hodnota krevního tlaku je 151/94 mm/Hg. Puls pravidelný, dobře hmatný 77/min. Tělesná teplota je 36,4 ̊C. Zaveden permanentní venózní katétr do levé horní končetiny (kubitální žíla) bez komplikací. Po operačním zákroku udává dysurie a strangurie dle VAS hodnotil číslem 3. Pohyblivost po zákroku je omezená pro doznívající anestézii. Pacient má obavy související s průběhem jeho onemocnění a má narušený spánek. Deficit ve vědomostech o správném životním stylu nevykazuje. 57 STANOVENÍ OŠETŘOVATELSKÝCH DIAGNÓZ podle NANDA Taxonomie 15/17 ze dne 4. 4. 2016 a jejich uspořádání podle priorit Seznam aktuálních ošetřovatelských diagnóz: - Akutní bolest související s operačním zákrokem projevující se stranguriemi a dysuriemi. - Zhoršená tělesná pohyblivost související s podáním anestezie projevující se omezeným rozsahem pohybu a klidovým režimem na lůžku. - Porušená integrita kůže související se zavedením periferní žilní kanyly. - Narušený spánek související s hospitalizací projevující se častým probuzením během noci a verbalizací. - Strach v souvislosti s dalším vývojem nemoci projevujícím se verbalizací a mimikou v obličeji. Seznam potencionálních diagnóz: - Riziko infekce související se zavedenou periferní žilní kanylou. - Riziko pádu v souvislosti s únavou a slabostí pacienta. - Riziko dysfunkční gastrointestinální motility v souvislosti s operačním zákrokem. - Riziko aspirace - Riziko krvácení související s aplikací nízkomolekulárního heparinu, s manipulaci při zákroku v močových cestách. 58 Ošetřovatelská diagnóza: Akutní bolest související s operačním zákrokem projevující se stranguriemi a dysuriemi. Název, kód: 00132 Doména 12: Komfort Třída 1: Tělesný komfort Definice: Nepříjemný smyslový a emoční zážitek vycházející z aktuálního nebo potencionálního poškození tkáně či popsaný pomocí termínu pro takové poškození (Mezinárodní asociace pro studium bolesti); náhlý nebo pomalý nástup libovolné intenzity od mírné po silnou, s očekávaným či předvídatelným koncem. Určující znaky: - Změny ve fyziologických funkcích - Nesoustředěné chování - Expresivní chování - Výrazy bolesti v obličeji - Vyhledávání antalgické polohy - Rozšíření zornic - Hlášení intenzity bolesti (např. VAS) Související faktory: - Fyzikální původci zranění (např. absces, operace, trauma apod.) Rizikové faktory: - Operační rána - Zavedení venózního žilního katétru 59 Priorita: střední Cíl: (krátkodobý) - Pacient neudává bolest do konce hospitalizace. Očekávané výsledky: - Pacient je bez bolestí do konce hospitalizace. - Pacient je schopen vyjádřit intenzitu bolesti do konce hospitalizace. - Pacient hlásí zmírnění bolesti VAS č. 1 do konce hospitalizace. Plán intervencí: - Sleduj bolest dle škály VAS co 4 hod., změny intenzity bolesti zaznamenej do zdravotnické dokumentace. (sestra) - Edukuj pacienta, aby informoval sestru v případě výskytu bolesti. (sestra) - Při bolesti podávej analgetika dle ordinace lékaře. (sestra) - Sleduj efekt analgetik a negativní reakce. (sestra) - Všechny změny sděl lékaři. (sestra) Realizace: 4. 4. 2016 - 6:30 pacient edukován o způsobu hodnocení bolesti (sestra) - 7:00 pacient hlásí bolest dle VAS 1, analgetika nevyžaduje, proveden záznam do dokumentace (sestra) - 11:00 pacient čeká na zákrok, změny v bolesti nyní nehlásí, proveden záznam do dokumentace (sestra) - 12:20 pacient odvezen na sál (sestra) - 14:10 pacient dovezen z dospávacího pokoje, bolesti nyní neudává, proveden 60 záznam do dokumentace (sestra) - 15:10 – 18:10 pacient bolesti neudává, monitorace vědomí, fyziologických funkcí, intenzita bolesti, hodnoty zapisovány do dokumentace pacienta (sestra) - 18:30 pacient udává dysurie a stangurie, dle VAS č. 3, zaznamenáno do dokumentace (sestra) - 18:35 dle ordinace lékaře podány analgetika - Algifen 20 gtt. per os (sestra) - 19:05 přehodnocena intenzita bolesti, nyní dle VAS č. 2, proveden záznam do dokumentace (sestra) 5. 4. 2016 - 6:55 pacient hlásí bolest dle VAS č. 4 (sestra) - 7:00 dle ordinace aplikován Analgin 5 ml i. v. (sestra) - 7:30 přehodnocena intenzita bolesti, nyní dle VAS č. 2, proveden záznam do dokumentace (sestra) - 11:30 pacient udává stejnou intenzitu bolesti, dle VAS č. 2, proveden záznam do dokumentace (sestra) - 11:35 dle ordinace lékaře podány analgetika - Algifen 20 gtt. per os (sestra) - 12:05 přehodnocena intenzita bolesti, nyní dle VAS č. 1, proveden záznam do dokumentace (sestra) - 16:05 pacient udává bolest dle VAS č. 1, analgetika nyní nevyžaduje, proveden záznam do dokumentace (sestra) - 20:05 pacient udává bolest dle VAS č. 2, zaznamenáno do dokumentace (sestra) - 20:10 dle ordinace podány analgetika – Algifen 20 gtt. per os (sestra) - 20:48 přehodnocena intenzita bolesti, nyní dle VAS č. 0, proveden záznam 61 do dokumentace (sestra) 6. 4. 2016 - 7:00 pacient hlásí bolest dle VAS č. 3, zaznamenáno do dokumentace (sestra) - 7:05 dle ordinace lékaře aplikován Analgin 5 ml i. v. (sestra) - 7:35 přehodnocená intenzita bolesti, dle VAS č. 0, proveden záznam do dokumentace (sestra) Hodnocení: - Pacient rozuměl hodnotící škále bolesti VAS. - Pacientovi byly aplikovány analgetika dle ordinace lékaře, které působily s efektem a bez negativní reakce. - Po 30 min. po aplikaci analgetik pacient hlásí úlevu snížením stupnice VAS. - Cíl byl splněn. Ošetřovatelská diagnóza: Zhoršená tělesná pohyblivost související s podáním anestezie projevující se omezeným rozsahem pohybu a klidovým režimem na lůžku. Název, kód: 00085 Doména 4: Aktivita/odpočinek Třída 2: Aktivita/cvičení Definice: Omezení nezávislého cíleného tělesného pohybu těla či jedné nebo více končetin. Určující znaky: - Změna chůze 62 - Zhoršené provádění jemných motorických dovedností - Omezený rozsah pohybu - Pomalejší reakce - Zpomalené pohyby - Nekoordinované pohyby Související faktory: - Změněný metabolismus - Snížené ovládání svalstva - Naordinované omezení pohybu Priorita: střední Cíl: (krátkodobý) - Pohyblivost pacienta je do konce hospitalizace zlepšena. Očekávané výsledky: - Pacient využívá techniky k nácviku vertikalizace a mobilizace do 24 hod. - Pacient umí používat pomůcky ke zlepšení vertikalizace a mobilizace do 24 hod. - Pacient je schopen provádět základní všední činnosti do 24 hod. Plán intervencí: - Edukuj pacienta o technikách a pomůckách k nácviku vertikalizace a mobilizace. (sestra) - Motivuj a podporuj pacienta při vertikalizaci a mobilizaci. (sestra) - Sleduj schopnost provádět všední činnosti a zajisti dopomoc dle potřeby. (sestra) 63 Realizace: 4. 4. 2016 - 14:10 pacient dovezen z dospávacího pokoje, edukován o nutnosti klidového režimu na lůžku alespoň dvě hodiny (sestra) - 16:10 edukován o postupné vertikalizaci a o využití hrazdičky v rámci lůžka (sestra) - 16:15 pacient motivován k vertikalizaci, pacient s pomocí hrazdičky se posazuje v rámci lůžka (sestra) - 17:10 edukován o postupné mobilizaci a o využití madel mimo lůžko (sestra) - 17:12 pacient motivován k mobilizaci, pacient využívá madla v dosahu a zahajuje mobilizaci (sestra) - 18:30 zajištěn doprovod při chůzi na toaletu (sestra) - 19:15 pacient vykazuje známky soběstačnosti (sestra) Hodnocení: - Pacient byl edukován o technikách a pomůckách k nácviku vertikalizace a mobilizace. - Pacient uměl využít pomůcky v jeho dosahu (hrazdička, madla). - Pacientovi byla zajištěna dopomoc při vertikalizaci. - Do 24 hod. prováděl pacient základní denní činnosti. - Cíl byl splněn. 64 Ošetřovatelská diagnóza: Porušená integrita kůže související se zavedením periferní žilní kanyly. Název, kód: 00046 Doména 11: Bezpečnost/ochrana Třída 2: Tělesné poškození Definice: Změna epidermis a nebo dermis. Určující znaky: - Změny integrity - Průnik cizího tělesa přes kůži. Související faktory: Vnější: - Mechanické faktory (např. střižné, tažné, síly, imobilita, smýkání apod.) - Farmaka Vnitřní: - Změny objemu tekutin - Změny metabolizmu Rizikové faktory: - Průnik infekce Priorita: střední Cíl: (krátkodobý) - Během hospitalizace nedojde ke vzniku infekce. 65 Očekávané výsledky: - Během hospitalizace je okolí místa vpichu PVK bez známek infekce. - PVK je během hospitalizace funkční. - Během hospitalizace se nevyskytnou komplikace spojené se zavedeným PVK. Plán intervencí - Edukuj pacienta o komplikacích spojenými s PVK a aby případné změny hlásil sestře. (sestra) - Sleduj funkci PVK a známky infekce v okolí místa vpichu. (sestra) - Zachovávej zásady asepse při ošetřování. (sestra) - Hlas změny lékaři. (sestra) Realizace: 4. 4. 2016 7:50 asepticky zavedena periferní venózní kanyla do levé horní končetiny – kubitální žíla (sestra) 7:55 pacient edukován o a komplikacích spojenými s PVK a o nutnosti hlásit tyto komplikace sestře. (sestra) 8:50 po hodině místo vpichu PVK klidné, dle Maddona 0., proveden záznam do dokumentace (sestra) 5. 4. 2016 6:55 kontrola místa vpichu PVK, dle Maddona 0. (sestra) 7:00 aplikovány analgetika i.v. dle ordinace lékaře, postupováno asepticky (sestra) 66 6. 4. 2016 7:00 kontrola místa vpichu PVK, dle Maddona 0. (sestra) 7:05 aplikovány analgetika i.v. dle ordinace lékaře, postupováno asepticky (sestra) Hodnocení: - Okolí místa vpichu PVK během hospitalizace klidné, bez známek infekce. - PVK byl během hospitalizace funkční. - Během hospitalizace byly dodržovány zásady asepse. - Komplikace spojené s PVK se nevyskytly. - Cíl byl splněn. Ošetřovatelská diagnóza: Narušený spánek související s hospitalizací projevující se častým probuzením během noci a verbalizací. Název, kód: 00198 Doména 4: Aktivita/odpočinek Třída 1: Spánek/odpočinek Definice: Časově omezená narušení množství a kvality spánku vlivem vnějších faktorů. Určující znaky: - Změna normálního vzorce spánku - Potíže s usínáním - Nespokojenost se spánkem 67 - Pocit nedostatečného odpočinku - Nechtěné probuzení Související faktory: - Okolní bariéry (např. hluk, teplota, vlhkost, světlo, neznámé prostředí). - Nedostatek soukromí při spánku. - Vzorec spánku nepostačuje ke znovunabytí energie (např. kvůli odpovědnosti pečovatele apod.) Rizikové faktory: - Hluk na oddělení - Neúplná tma na oddělení - Cizí prostředí Priorita: střední Cíl: (krátkodobý) - Pacient spí klidně celou noc po dobu hospitalizace. Očekávané výsledky: - Pacient nebude mít narušený spánek. - U pacienta dojde ke zlepšení spánku během hospitalizace. - U pacienta dojde ke zlepšení pocitu celkové pohody a odpočinku během hospitalizace. Plán intervencí - Zjisti spánkové zvyklosti pacienta. (sestra) - Nabádej pacienta během dne k aktivitám. (sestra) 68 - Zajisti vhodné prostředí pro kvalitní spánek. (sestra) - Sleduj průběh spánku. (sestra) - Zajímej se o kvalitu spánku. (sestra) - Podej medikaci dle ordinace lékaře a sleduj jejich efekt. (sestra) Realizace: 4. 4. 2016 16:15 – 18:30 pacient po operačním zákroku vertikalizován a mobilizaván, aktivizován dle možností zdravotního stavu (sestra) 21:00 veden rozhovor s pacientem ohledně spánkových zvyklostí (sestra) 21:45 zajištění klidného prostředí pro spánek (sestra) 23:30 aplikovány hypnotika dle ordinace lékaře - Frontin 0,25 mg per os (sestra) 24:00 sledování účinků hypnotik a kvality spánku (sestra) 3:00 sledování průběhu a kvality spánku (sestra) Hodnocení: - Pacient spal klidně celou noc. - Pacient udával pocit pohody a dostatečného odpočinku. - Cíl byl splněn. Ošetřovatelská diagnóza: Strach v souvislosti s dalším vývojem nemoci projevujícím verbalizací a mimikou v obličeji. Název, kód: 00148 69 Doména 9: Zvládání/tolerance zátěže Třída 2: Reakce na zvládání zátěže Definice: Reakce na vnímané ohrožení, které je vědomě rozpoznáno jako nebezpečí. Určující znaky:  sděluje obavy  sděluje strach  sděluje vzrušení  sděluje zvýšené napěti  zvýšené fyziologické funkce Kognitivní:  identifikuje předmět strachu Behaviorální:  Zvýšená ostražitost Priorita: střední Cíl: (krátkodobý) - Pacientův strach je během hospitalizace mírnější. Očekávané výsledky:  Pacient zná objekt strachu a nemá potíže hovořit o něm během hospitalizace.  Pacient během hospitalizace ovládá techniky k zvládnutí strachu.  Pacient během hospitalizace verbalizuje zlepšení duševní pohody. Plán intervencí:  Edukuj pacienta o technikách k zvládnutí strachu (rozhovor, návštěva rodiny, 70 dechové cvičení, záliby) (sestra)  Zajisti konzultaci s ošetřujícím lékařem v případě dotazů pacienta ohledně průběhu onemocnění. (sestra)  Naslouchej a povzbuzuj pacienta, buď mu na blízku. (sestra)  Umožni pravidelné návštěvy pacientovy rodiny. (sestra)  Podávej medikaci dle ordinace lékaře, sleduj efekt. (sestra) Realizace: 4. 4. 2016 7:00 vedena komunikace s pacientem, pacient sděluje obavy související s průběhem onemocnění (sestra) 7:05 pacient povzbuzován a edukován o technikách k zvládnutí strachu – rozhovor s pacientem nebo zdravotnickým personálem, dechové cvičení, četba, podání medikace (sestra) 7:10 podána premedikace dle ordinace anesteziologa - Frontin 0,25 mg per os (sestra) 8:00 pacient se vyjadřuje, že se cítí klidnější, čte si, žádné dotazy neklade (sestra) 15:45 – 16:30 umožněna návštěva rodiny pacienta (sestra) 16:40 pacient vyžaduje konzultaci s ošetřujícím lékařem ohledně svého zdravotního stavu, lékař informován (sestra) 16:45 pacient konzultuje s ošetřujícím lékařem 17:00 pacient sděluje, že se cítí po návštěvě rodiny a konzultaci s ošetřujícím lékařem značně klidněji (sestra) Hodnocení:  Pacient znal zdroj svého strachu, hovořil o něm otevřeně se zdravotnickým 71 personálem.  Pacient během hospitalizace ovládal techniky k zvládnutí strachu.  Pacient udával zlepšení duševní pohody.  Cíl byl splněn. 72 ZHODNOCENÍ OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE Pacient podstoupil 4. 4. 2016 uretrocystoskopii, retropyelografii a zavedení JJ stentu. Pacient se dostavil k hospitalizaci již s kompletním předoperačním vyšetřením. Ošetřovatelská péče o pacienta byla specifická pro operační výkon. V operační den byl zaveden PVK. Pravidelně se kontrolovalo místo vpichu a postupovalo asepticky, čímž se předcházelo vzniku infekce. PVK byl hodnocen klasifikací dle Maddona. Ráno byly podány ATB dle ordinace ošetřujícího lékaře a před odvezením na operační sál podána premedikace dle ordinace anesteziologa. Přiloženy byly také bandáže na DKK v rámci prevence TEN. Po dovezení z dospávacího pokoje byl monitorován stav vědomí, fyziologické funkce, bolest, močení, odchod plynů a stolice. Pacient dodržoval ordinovaný klidový režim na lůžku po dobu dvou hodin a stejně tak nepřijímal stravu ani tekutiny. Okolí pacienta bylo upraveno tak, aby nedošlo k pádu pacienta, zajištěno bylo signalizační zařízení a močová sběrná nádoba k lůžku. Po dvou hodinách ordinovaného klidu na lůžku byla zahájena vertikalizace a následně mobilizace. Ve stejný den byl pacient schopen všech denních aktivit. U pacienta se po zákroku vyskytly potíže jako strangurie a dysurie, které byly řešeny podáním analgetik dle ordinace lékaře s efektem. Bolest byla hodnocena dle VAS. Ode dne přijetí byly podávány ATB v rámci prevence infekce a aplikován Fraxiparine v rámci prevence TEN. Pacient každý den zvládal každodenní činnosti sám. Výjimkou byl pooperační klidový režim, kdy personál zajistil dopomoc dle potřeb pacienta. Pacient byl přesto v rámci lůžka soběstačný. Pacient udával narušený spánek související s hospitalizací. Dle možností zdravotního stavu byl aktivizován. Prostředí bylo zajištěno pro klidný spánek, podána medikace dle ordinace a sledována kvalita spánku. Následně udával pocit dostatečného odpočinku. Pacient během hospitalizace sdělil strach z průběhu svého onemocnění. Byl edukován o technikách ke zvládnutí strachu. Bylo mu umožněno klást dotazy a ošetřujícím lékařem byly poskytovány informace o jeho zdravotním stavu a o průběhu jeho léčby. Ošetřovatelský personál byl pacientovi vždy k dispozici v době, kdy vyjadřoval strach a obavy. Rodina pacienta byla pro něj během hospitalizace velkou oporou, navštěvovala ho denně. Pacient aktivně spolupracoval a dodržoval léčebný režim. S poskytovanou péči personálu urologického oddělení byl spokojen. 73 5 DOPORUČENÍ PRO PRAXI Doporučení pro ošetřovatelský personál  zaměřit se na behaviorální stránku pacienta  včas odhalit příznaky a pooperační komplikace  pracovat dle standardů a podílet se na jejich aktualizaci  dbát na bezpečnost pacienta (riziko pádu po operačním zákroku)  účastnit se stáži, seminářů, workshopů a konferencí zabývajících se daným onemocněním  účastnit se výzkumů týkajících se urolitiázy  aktivně se podílet na uspokojování pacientových potřeb Doporučení pro pacienta  klást dotazy týkající se průběhu onemocnění  aktivně se podílet na léčbě  dbát na vlastní bezpečnost po operačním zákroku  dispenzarizace na urologických ambulancích Doporučení pro rodinu - podporovat rodinného příslušníka ve sportovních aktivitách a společně provozovat sportovní aktivity - podporovat v redukci váhy - napomáhat ve výběru vhodných potravin a přípravě pokrmů 74 6 ZÁVĚR Diagnostika onemocnění urolitiázy představuje pro pacienty jisté pochybnosti a zásah do života nejen jejich, ale také do života rodiny. S postupným rozvojem miniinvazivních výkonů se v současné době upouští od klasických otevřených operací a dochází tak k menšímu výskytu pooperačních komplikací, kratší době rekonvalescence a tím i hospitalizace. I přes moderní miniinvazivní léčebné metody je přesto důležité dbát na prevenci vzniku případných recidiv. Určením metabolického podkladu litiázy a řádným dodržováním zvýšeného pitného režimu, pohybové aktivity a zdravého životního stylu přináší vysoké procento úspěšnosti v prevenci vzniku recidiv. Je proto nezbytné, aby se pacient aktivně podílel na léčbě a spolupracoval také se zdravotnickým personálem. Cílem bakalářské práce bylo vypracování ošetřovatelského procesu u pacienta s urolitiázou a doporučením pro praxi. Po získání veškerých klíčových informací byly stanoveny aktuální a potenciální ošetřovatelské diagnózy. Všechny cíle bakalářské práce se podařilo splnit. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY AZAT, CH. et al., 2010. The efficiency of urolithiasis treatment with extracorporeal lithotripsy in relation to the shock waves frequency. In: Bratislavské lekárske listy. 111(12), 644-646, ISSN 0006-9248. BUREŠOVÁ, E. et al., 2010. Urolitiáza - diagnostika a léčba. In: Urologie pro praxi. 11(4), 211-215. ISSN 1213-1768. HANUŠ, Tomáš a Petr MACEK, 2005. Urologie pro mediky. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-3008-3. HANUŠ, Tomáš, 2011. Urologie. Vydání 1. Praha: Triton. ISBN 978-80-7387-387- 5. HERDMAN, T a Shigemi KAMITSURU (eds.)., 2016. Ošetřovatelské diagnózy: definice a klasifikace 2015-2017. 10. vydání, 1. české vydání. Překlad Pavla Kudlová. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-5412-3. HORTLOVÁ Eva a Eliška NOVOTNÁ, 2010. Neinvazivní metoda odstraňování močových kamenů. In: Sestra. 20(10), 71-72. ISSN 1210-0404 KAPOUNOVÁ, Gabriela, 2007. Ošetřovatelství v intenzivní péči. Vydání 1. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-1830-9 KAWACIUK, Ivan, 2009. Urologie. Vydání 1. Praha: Galén. ISBN 978-80-7262- 626-7. KELNAROVÁ, J. et al. 2007. První pomoc I: pro studenty zdravotnických oborů. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-2182-8. KELNAROVÁ, J. et al., 2009a. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty - 2. ročník. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-3105-6. KELNAROVÁ, J. et al., 2009b. Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy - 2. ročník. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-3106-3. ĽUPTÁK, Ján, 2012. Urolitiáza, etiopatogenéza a liečba. Vydanie 1. Slovenská republika: Osveta. ISBN 978-80-8063-376-9. MICHALSKÝ, Rudolf a David MÍKA. 2011. Urologie pro studující ošetřovatelství. Vydání 1. Opava: Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik v Opavě, Ústav ošetřovatelství. ISBN 978-80-7248-676-2. NĚMCOVÁ, Jitka a kol., 2015. Skripta k předmětum Výzkum v osetrovatelstvi, Výzkum v porodní asistenci a Seminář k bakalarske praci. 3. doplněné vydani. Praha: Vysoká škola zdravotnická, o.p.s. ISBN 978-80-904955-9-3. NOVOTNÁ, J. et al., 2007. Klinická propedeutika pro střední zdravotnické školy. Praha: Fortuna. ISBN 80-7168-940-8. PENNISTON, K. L., 2015. Dietologické vyšetření pacientů s ledvinnými kameny. In: Urologické listy. 13(2), 5-10. ISSN 1214-2085. PETŘÍK, Aleš, 2011. Diagnostika a terapie urolitiázy. In: Urologie pro praxi. 12 (3), 173 – 179. ISSN 1213-1768. RAJMON, P. et al., 2015. Moderní terapie a metafylaxe urolitiázy. In: Medicína pro praxi. 12(3), 126-129. ISSN 1214-8687. SIKORA, Pavel, 2015. Dnešní zásady a metody metafylaxe urolitiázy. In: Urologie pro praxi. 16(5), 196-199. ISSN 1213-1768. SLEZÁKOVÁ, L. et al. 2007. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-2040-1. SOBOTKA, Roman a Tomáš HANUŠ, 2012. Příčiny a rizikové faktory vzniku urolitiázy. In: Urologie pro praxi. 13(1), 11-15. ISSN 1213-1768. STEJSKAL, David, 2007. Urolitiáza: etiopatogeneze, diagnostika, primární a sekundární prevence. Vydání 1. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2015-9. STEJSKAL, David, 2009. Metabolická problematika v léčbě urolitiázy. In: Urologie pro praxi. 10(2). 72-78. ISSN 1213-1768. SYSEL, D. et al., 2011. Teorie a praxe ošetřovatelského procesu. Brno: Tribun. ISBN 978-80-2630-001-4. TEPLAN, Vladimír, 2006. Praktická nefrologie. 2. zcela přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada. ISBN 80-247-1122-2. TEPLAN, Vladimír, 2013. Nefrologické minimum pro klinickou praxi. Vydání 1. Praha: Mladá fronta. ISBN 978-80-204-2881-3. TEPLAN, Vladimír, 2015. Nefrologie vyššího věku. Vydání 1. Praha: Mladá fronta. ISBN 978-80-204-3521-7. TESAŘ, Vladimír a Ondřej VIKLICKÝ, 2015. Klinická nefrologie. 2. zcela přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-4367- 7. TISELIUS, H. et al., 2008. Guidelines EAU pro urolitiázu. In: Urologické listy. 6(3), 83-159. ISSN 1214-2085. TOMEK, Aleš, 2014. Neurointenzivní péče. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Mladá fronta. ISBN 978-80-204-3359-6 VIDLÁŘ, A. et al., 2011. Urolitiáza - diagnostika a léčba. In: Medicína pro praxi. 8(1), 24-26. ISSN 1214-8687. VIKLICKÝ, O. et al., 2010. Doporučené postupy a algoritmy v nefrologii. Vydání 1. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-3227-5. VOBOŘIL, Vladimír, 2012. Diagnostika a léčba urolitiázy. In: Practicus [online]. 2 (10), 7-10. [cit. 2016-01-27]. ISSN 1213-8711. Dostupné z: http://web.practicus.eu/sites/cz/Stranky/Archiv.aspx VOKURKA, Martin a Jan HUGO. Velký lékařský slovník. 9., aktualiz. vyd. Praha: Maxdorf. ISBN 978-80-7345-202-5. SEZNAM PŘÍLOH Příloha A Rešerše ………………………………………………………………….... I Příloha B Protokol k provádění sběru podkladů pro zpracování bakalářské práce .... II Příloha C Čestné prohlášení ………………………………………………………...III Příloha A Rešerše Příloha B Protokol k provádění sběru podkladů pro zpracování bakalářské práce Příloha C Čestné prohlášení