Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., Praha 5
PROBLEMATIKA KOMUNIKACE A PŘEDÁVÁNÍ
PACIENTA MEZI ZDRAVOTNICKOU
ZÁCHRANNOU SLUŽBOU A ZDRAVOTNICKÝM
ZAŘÍZENÍM
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
IVAN BRADÁČEK
Praha 2016
VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o. p. s., PRAHA 5
PROBLEMATIKA KOMUNIKACE A PŘEDÁVÁNÍ
PACIENTA MEZI ZDRAVOTNICKOU
ZÁCHRANNOU SLUŽBOU A ZDRAVOTNICKÝM
ZAŘÍZENÍM
Bakalářská práce
IVAN BRADÁČEK
Stupeň vzdělání: bakalář
Název studijního oboru: Zdravotnický záchranář
Vedoucí práce: Mgr. Jaroslav Pekara, Ph.D.
Praha 2016
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně, že jsem řádně
citoval všechny použité prameny, literaturu a tato práce nebyla využita k získání
stejného nebo jiného titulu.
Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním účelům.
V Praze dne
……………………………………...
Ivan Bradáček
PODĚKOVÁNÍ
Především bych rád poděkoval panu Mgr. Jaroslavu Pekarovi, Ph.D
za cenné rady, vstřícný přístup a profesionální vedení této bakalářské práce.
Dále bych rád poděkoval své přítelkyni Janě a celé mé rodině za trpělivost a
podporu.
ABSTRAKT
BRADÁČEK, Ivan. Problematika komunikace a předávání pacienta mezi
zdravotnickou záchrannou službou a zdravotnickým zařízením. Vysoká škola
zdravotnická, o. p. s. Stupeň kvalifikace: Bakalář (Bc.). Vedoucí práce: Mgr.
Jaroslav Pekara, Ph.D. Praha. 2016. 54 s.
Bakalářská práce nahlíží do problematiky předávání pacientů mezi ZZS a
ZZ, komunikace s tím spojené a jejího úskalí. Teoretická část bakalářské práce
se zabývá historií vzniku zdravotnické záchranné služby a rozvojem urgentní
medicíny. Dále se zabývá podrobným popisem oddělení urgentního příjmu,
jeho složkami a popisem jakým fungují. Další kapitola teoretické části popisuje
přímo problematiku předávání pacientů, její zákonné vymezení a faktory,
které předávání pacientů ovlivňují.
Praktická část bakalářské práce obsahuje několik kazuistik, které uvádějí
skutečné příklady a popisují postup, který výjezdové skupiny zvolily. Následně
kazuistiky popisují vyšetření a předání pacienta do zdravotnického zařízení a s tím
spojenou komunikaci. V další části kazuistiky se popisuje postup ze strany
nemocnice, provedená vyšetření u pacienta a následná léčba. Kazuistiky též
obsahují analýzu celé události.
Klíčová slova:
Komunikace. Zdravotnický záchranář. Urgentní příjem. Zdravotnická záchranná
služba.
ABSTRAKT
BRADÁČEK, Ivan. Problematik von Kommunikation und Übergabe
der Patienten zwischen den Rettungsdienst und medizinische Einrichtung.
Hochschule für Gesundheit, o. p. s., Qualifikation: Bachelor (Bc.). Leiter der
Arbeit: Mgr. Jaroslav Pekara, Ph.D. Praha. 2016. 54 s.
Bakkalaurea Arbeit sieht in die Problematik von Übergabe der Patienten zwischen
Rettungsdienst und medizinische Einrichtung und damit verbundene
Kommunikation und sein Felsen ein. Der theoretische Teil von Arbeit befasst sich
mit der Geschichte der medizinischen Notfallversorgung und die damit
verbundene Entwicklung der Notfallmedizin. Die Arbeit befasst sich weiter auch
mit der detaillierten Beschreibung der Notaufnahme, seiner Bestandteilen und
der Beschreibung, wie sie funktionieren. Nächster theoretischer Teil beschreibt
direkte Frage der Übergabe von Patienten, ihrer gesetzlichen Definition und alle
Faktoren, die die Übergabe der Patienten beeinflussen.
Der praktische Teil enthält mehrere Kasuistiken, die reale Beispiele zeigen und
auch beschreibt konkretes Verfahren, das die Rettungsdienste gewählt haben.
Diese Kasuistik beschreiben anschließend die Untersuchung und Übergabe der
Patienten in medizinische Einrichtung und die Kommunikation damit verbunden.
In einem anderen Teil von Kasuistik ist das Verfahren aus der Seite
des Krankenhauses beschrieben, vorgenommene Untersuchung des Patienten und
seine nachfolgende Behandlung. Erwähnte Kasuistiken enthalten auch
eine Analyse des ganzen Ereignisses.
Schlüsselwörter:
Kommunikation. Rettungssanitäter. Notfallversorgung. Rettungsdienst.
OBSAH
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK............................................................................. 10
SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ ...................................................... 8
ÚVOD............................................................................................................................. 12
1 Zdravotnická záchranná služba............................................................................ 14
1.1 Historie zdravotnické záchranné služby ve světě.................................. 16
1.2 Historie zdravotnické záchranné služby v České republice.................. 16
1.3 Rozdělení výjezdových skupin ............................................................. 17
1.4 Zdravotnický záchranář......................................................................... 18
1.5 Kompetence zdravotnického záchranáře............................................... 18
2 Urgentní medicína ................................................................................................ 21
2.1 Charakteristika urgentní medicíny........................................................ 21
2.2 Urgentní medicína a zdravotnická záchranná služba............................ 22
3 Oddělení urgentního příjmu ................................................................................. 23
3.1 Úsek informací urgentního příjmu........................................................ 23
3.2 Dispečink urgentního příjmu................................................................. 24
3.3 Nízkoprahový příjem ............................................................................ 25
3.4 Vysokoprahový příjem.......................................................................... 26
3.5 Lékařská služba první pomoci .............................................................. 27
3.6 Expektační lůžka................................................................................... 27
3.7 Ekonomické a organizační aspekty fungování OUP............................. 28
4 Problematika předávání pacientů mezi ZZS a zdravotnickým zařízením ........... 29
4.1 Předávání pacientů dle zákona.............................................................. 29
4.2 Práva a povinnosti pacientů .................................................................. 30
4.2.1 Práva pacientů................................................................................... 30
4.2.2 Povinnosti pacientů........................................................................... 31
4.3 Faktory ovlivňující předávání pacientů................................................. 31
5 Praktická část....................................................................................................... 34
5.1 Kazuistika č. 1....................................................................................... 35
5.2 Kazuistika č. 2....................................................................................... 39
5.3 Kazuistika č. 3....................................................................................... 43
6 Diskuze............................................................................................................... 47
6.1 Doporučení pro praxi ............................................................................ 50
ZÁVĚR ........................................................................................................................... 51
Seznam použité literatury ............................................................................................... 52
Seznam příloh
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
ARO Anestezilogicko-resuscitační oddělení
AKS Akutní koronární syndrom
CRP C- reaktivní protein, bílkovina akutního zánětu
CT Výpočetní tomografie
ČR Česká republika
ČSČK Československý červený kříž
ECHO Ultrazvukové vyšetření srdce
EKG Elektrokardiogram
ER Emergency room
FNKV Fakultní nemocnice Královské Vinohrady
GCS Glasgow Coma Scale
CHOPN Chronická obstrukční plicní nemoc
IZS Integrovaný záchranný systém
JIP Jednotka intenzivní péče
LSPP Lékařská služba první pomoci
NLZP Nelékařský zdravotnický pracovník
OUP Oddělení urgentního příjmu
POCT Point of care testing
PL Praktický lékař
PZP Pomocný zdravotnický pracovník
SpO2 Saturace krve kyslíkem
UM Urgentní medicína
UP Urgentní příjem
ZOS Zdravotnické operační středisko
ZZ Zdravotnické zařízení
ZZS Zdravotnická záchranná služba
(VOKURKA a kol., 2008)
SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ
Ameningeální - nevykazující meningeální příznaky
Asertivní – sebejistě jednající, tolerantní
Auskultačně – poslechově
Bilaterálně - oboustranně
Deeskalovat – uklidnit
Dysartrie – porucha řeči
Epigastrium – nadbřišek, krajina břišní ležící mezi oblouky žeberními
Eskalace - stupňování
Expírium – výdech
Glykemie – hladina cukru v krvi
Hemiparéza – částečné ochrnutí poloviny těla
Hysterektomie – operativní odstranění dělohy
Cholecystektomie – operativní odstranění žlučníku
Iktus – mozková mrtvice
Infiltrativní – pronikající
Intravenózně - nitrožilně
Izokorické zornice – stejně velké zornice
Koagulace – srážlivost
Kachektický – zchřadlý
Kolorit – zbarvení
Konzilium – odborná porada lékařů
Lateralizace – přesun, přemístění ke straně
Medikace – léčení pomocí léků
Myokard – srdeční sval, střední a nejmohutnější ze tří vrstev srdce
Niveau – vodorovná rovina
Oxygenoterapie – léčba kyslíkem
Parere – krátká lékařská zpráva, určená jinému lékaři
Paréza – částečná ztráta hybnosti
Peristaltika – rytmické smršťování svalstva trávicího ústrojí
Progredující – postupující
Rezistence – odolnost
Statim – okamžitě, ihned, naléhavé, neodkladné
Tachykardie – zrychlená srdeční činnost
Trombolýza – rozpuštění krevní sraženiny
Troponin – svalový protein, jeho zvýšené množství v krvi se objeví při akutním
infarktu myokardu
Tumor – nádor, novotvar
Turgor – napětí kůže
Tussis – kašel
(VOKURKA a kol., 2008)
12
ÚVOD
Bakalářská práce se zabývá problematikou a úskalím předávání jednotlivých
pacientů mezi zdravotnickou záchrannou službou a zdravotnickým zařízením
a komunikací s tím spojenou. Téma komunikace je v posledních letech společností
značně probírané, zdravotnictví nevyjímaje. V médiích se čas od času objevují zprávy
o problému záchranářů s předáním pacienta do zdravotnického zařízení. Cílem této
práce je ukázat, jak systém spolupráce mezi zdravotnickou záchrannou službou a
nemocnicí funguje. Vznik problému a budoucího nedorozumění muže mít zárodek
právě ve špatné komunikaci, je proto ideální se těmto situacím snažit vyhnout. Autor
práce byl při výběru tohoto tématu ovlivněn svým pracovním zařazením na centrálním
příjmu FNKV, kde se každodenně setkával s předáváním pacientu od zdravotnické
záchranné služby a vzájemnou komunikací s pracovníky ZZS.
Teoretická část je rozdělena do čtyř samostatných kapitol. První kapitola
se zabývá zdravotnickou záchrannou službou jako takovou. Je zde vysvětlena její
činnost, historie a ustanovení v zákoně. Druhá kapitola popisuje vznik urgentní
medicíny, která svým rozvojem přímo ovlivnila rozvoj zdravotnické záchranné služby a
vznik oddělení urgentních příjmů. Kapitola tři popisuje detailně oddělení urgentního
příjmu. Pro přehlednost je rozdělena do několika částí, v nichž je vysvětleno,
jak fungují. Poslední kapitola teoretické části se přímo zabývá problematikou
komunikace a předáváním pacientů. Jsou zde popsány faktory ovlivňující komunikaci
a též povinnosti, které nemocnicím v otázkách předávání pacientů ukládá zákon.
V praktické části bakalářské práce je popsáno několik ukázek příkladné
spolupráce všech složek záchranného řetězce, jednotlivý popis jejich činnosti
a komunikace mezi nimi. Kazuistiky popisují událost od samého počátku, tedy příjmem
výzvy na tísňové lince, následné vyslání výjezdové skupiny na místo události a její
postup při řešení nastalé situace. Následně je zde popsáno předání pacienta
do nemocničního zařízení a navazující vyšetřovací a léčebný postup v nemocnici.
13
V kazuistikách je zohledněna komunikace mezi zdravotníky stejně jako komunikace
mezi zdravotníky a pacientem, vše je shrnuto analýzou celé události.
Pro tvorbu teoretické části bakalářské práce byl stanoven následující cíl:
Cíl: Popsat faktory ovlivňující komunikaci mezi zdravotníkem a pacientem.
Pro tvorbu praktické části bakalářské práce byl stanoven následující cíl:
Cíl: Popsat dobrý příklad praxe při předání pacienta na akutní ambulanci.
Vstupní literatura
DOBIÁŠ, Viliam a kol., 2012. Prednemocničná urgentná medicína. 2., doplnené a
prepracované vydanie. Martin: Osveta. ISBN 978-80-8063-3875.
VILÁŠEK, Josef, Miloš FIALA a David VONDRÁŠEK. Integrovaný záchranný systém
ČR na začátku 21. Století. Praha: Karolinum, 2014. ISBN: 978-80-246-2477-8
POLÁK, Martin, 2014. Urgentní příjem - Nejčastější znaky, příznaky a nemoci na
oddělení urgentního příjmu. Praha: Mladá fronta, 2014. ISBN 978-80-204-3208-7
Popis rešeršní strategie
Vyhledávání odborných publikací, které byly následně využity pro tvorbu bakalářské
práce s názvem „Problematika komunikace a předávání pacienta mezi zdravotnickou
záchrannou službou a zdravotnickým zařízením“ proběhlo systémem Medvik z databáze
NLK a interním systémem FNKV. Sběr dat probíhal v období od ledna 2016 do srpna
2016.
14
1 Zdravotnická záchranná služba
Zdravotnická záchranná služba neodmyslitelně patří do třech základních složek
integrovaného záchranného systému. Na základě převzetí tísňové výzvy na čísle 155,
kterou přijímá zdravotnické operační středisko, nebo přebráním výzvy z čísla
jednotného evropského tísňového volání 112, poskytuje zdravotnická záchranná služba
přednemocniční neodkladnou péči. Zdravotnická záchranná služba je zdravotní službou
a poskytuje odbornou péči zejména osobám se závažným postižením zdraví, nebo lidem
v přímém ohrožení života (POLÁK, 2014).
Mezi 6 základních činností ZZS patří:
 příjem tísňových výzev na národní číslo tísňového volání (155),
nebo přebráním od ostatních operačních středisek a to v nepřetržitém režimu
 vyhodnocení naléhavosti výzvy na základně zdravotního stavu postiženého
 vyslání nejbližší odpovídající výjezdové skupiny
 ustálení základních životních funkcí, vyšetření a neodkladné výkony spojené
se zdravotní péčí na místě zásahu
 odpovídající zdravotnická péče, včetně monitoringu základních životních
funkcí během převozu postiženého
 Předání pacienta do zdravotnického zařízení k definitivnímu ošetření
odpovídající zdravotnímu stavu pacienta (ČESKO, 2011).
Zákon č.374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě v České republice
vymezuje rozsah činností pro zdravotnickou záchrannou službu jako:
a) nepřetržitý kvalifikovaný bezodkladný příjem volání na národní číslo tísňového
volání 155 a výzev předaných operačním střediskem jiné základní složky
integrovaného záchranného systému (dále jen „tísňové volání“) operátorem
zdravotnického operačního střediska nebo pomocného operačního střediska,
b) vyhodnocování stupně naléhavosti tísňového volání, rozhodování
o nejvhodnějším okamžitém řešení tísňové výzvy podle zdravotního stavu pacienta,
rozhodování o vyslání výjezdové skupiny, rozhodování o přesměrování výjezdové
skupiny a operační řízení výjezdových skupin,
15
c) řízení a organizaci přednemocniční neodkladné péče na místě události
a spolupráci s velitelem zásahu složek integrovaného záchranného systému,
d) spolupráci s cílovým poskytovatelem akutní lůžkové péče,
e) poskytování instrukcí k zajištění první pomoci prostřednictvím sítě
elektronických komunikací v případě, že je nezbytné poskytnout první pomoc
do příjezdu výjezdové skupiny na místo události,
f) vyšetření pacienta a poskytnutí zdravotní péče, včetně případných neodkladných
výkonů k záchraně života, provedené na místě události, které směřují k obnovení
nebo stabilizaci základních životních funkcí pacienta,
g) soustavnou zdravotní péči a nepřetržité sledování ukazatelů základních
životních funkcí pacienta během jeho přepravy k cílovému poskytovateli akutní
lůžkové péče, a to až do okamžiku osobního předání pacienta zdravotnickému
pracovníkovi cílového poskytovatele akutní lůžkové péče,
h) přepravu pacienta letadlem mezi poskytovateli akutní lůžkové péče
za podmínek soustavného poskytování neodkladné péče během přepravy, hrozí-li
nebezpečí z prodlení a nelze-li přepravu zajistit jinak,
i) přepravu tkání a orgánů k transplantaci letadlem, hrozí-li nebezpečí z prodlení
a nelze-li přepravu zajistit jinak,
j) třídění osob postižených na zdraví podle odborných hledisek urgentní medicíny
při hromadném postižení osob v důsledku mimořádných událostí nebo krizových
situací (ČESKO, 2011, § 17).
Zákon č. 374/2011 Sb. dále vymezuje například dostupnost záchranné služby,
tedy počet a rozmístění výjezdových základen v rámci kraje, tak aby bylo místo události
z nejbližší výjezdové základny dostupné v dojezdovém čase do 20 minut. Dojezdovou
dobou se rozumí časové rozpětí od okamžiku převzetí pokynů k výjezdu výjezdovou
skupinou do příjezdu na místo události (ČESKO, 2011).
16
1.1 Historie zdravotnické záchranné služby ve světě
Vývoj zdravotnické záchranné služby, tak jak jí známe dnes, je úzce propojen
s vývojem oboru urgentní medicíny. Ve Spojených státech amerických se o vznik
zasloužil především Peter Safar, původně rakouský lékař českého původu. Právě on je
autorem první mezinárodně přijaté metodiky KPR. Podle jeho názoru je absolutně
zásadní rychlost poskytnutí první pomoci, na které záleží budoucí prognóza pacienta.
Velmi se zasazoval také o všeobecné rozšíření první pomoci pro širokou veřejnost
a výuku KPR pro laické obyvatelstvo. Safar vyvinul také systém poskytování zdravotní
péče, tvořený zpočátku nezaměstnanými obyvateli vyškolenými do té míry, aby byli
schopni pomocní bezdrátového spojení s lékařem podávat odbornou pomoc. Hlavní
důraz však Safar kladl na oddělení urgentního příjmu v nemocnicích. Podle podobného
vzoru dnes fungují ZZS např. v Austrálii, Velké Británii nebo Kanadě (POKORNÝ,
2010), (DOBIÁŠ, 2012).
Ve většině zemí Evropy, včetně České republiky byla budována ZZS s lékaři
přímo v sanitních vozech. Kontakt s pacienty a široká škála nejrůznějších zranění klade
důraz na diagnostiku z prvotních, klinických příznaků a na zahájení adekvátního
léčebného opatření. Lékař ZZS musí být schopen pohotově a správně řešit výskyt
mimořádných událostí, spojených především se zvýšeným počtem zraněných, např. při
dopravních nehodách, či živelných katastrofách (DOBIÁŠ, 2012), (POKORNÝ, 2010).
1.2 Historie zdravotnické záchranné služby v České republice
V České republice je budován systém ZZS v celostátním rozsahu od konce 70. let
minulého století. Počátky ZZS na území ČR však sahají až do 18. století, konkrétně
tedy připadají na 8. 12. 1857. Tehdy došlo ke vzniku sboru dobrovolníků nesoucí název
„Pražský dobrovolný sbor ochranný“. Členové sboru byli také označeni červeno-bílou
stuhou na levé paži (DVOŘÁČEK, 2010).
Sbor byl vybaven základní technikou pro převoz postižených, jako byly kočáry,
nosítka a povozy. Sídlo sboru bylo umístěno v dolní části Václavského náměstí a roku
1890 se tak pražská záchranná služba stala nejstarší ve střední Evropě. Téhož roku byla
také zavedena nepřetržitá služba, která platí do dnes. Od roku 1923 začali záchranáři
používat první vozy a zvukové výstražné trubky (DVOŘÁČEK, 2010).
17
V poskytování první pomoci hrál dále velkou roli také Československý červený
kříž, který však byl v době druhé světové války zrušen a veškerý jeho majetek zabaven
(www.zzshmp.cz).
Za začátek moderní historie zdravotnického záchranného systému můžeme
označit 70. léta minulého století. V následujících letech došlo k osamostatnění oborů
anesteziologie a resuscitace, které se výrazně promítly i do poskytování přednemocniční
péče, jednak rozvojem technického vybavení sanitních vozů, tak rovněž postupy
v poskytování přednemocniční péče (REMEŠ et al., 2013), (DVOŘÁČEK, 2010).
Rok 1989 znamenal pro zdravotnictví další významné změny. Došlo ke zrušení
Ústavu národního zdraví a byl vytvořen systém okresních a krajských nemocnic,
také se objevila snaha osamostatnit záchrannou službu. K té došlo v roce 1993,
kdy vznikla střediska zdravotnické záchranné služby, zřizované ministerstvem
zdravotnictví a okresní střediska pod správou okresních úřadu. Během následujících 11
let je zdravotnická záchranná služba řízena samostatně v každém ze čtrnácti krajů
(DVOŘÁČEK, 2010), (POKORNÝ, 2010).
1.3 Rozdělení výjezdových skupin
Pro potřeby přednemocniční neodkladné péče se využívají výjezdové skupiny,
skládající se z lékaře, nelékařského zdravotnického pracovníka, tedy zdravotnického
záchranáře a řidiče vozidla ZZS. Výjezdové skupiny podle složení dělíme na:
 výjezdovou skupinou rychlé lékařské pomoci tvoří tříčlenná posádka skládající se
z lékaře, zdravotnického záchranáře a řidiče vozidla ZZS
 výjezdovou skupinu "rendez-vous" tvoří dvoučlenná posádka skládající se z lékaře a
řidiče vozidla ZZS. RV až na výjimky spolupracuje s výjezdovými skupinami RZP,
se kterými kooperuje pomocí setkávacího systému, pokud je vyžádán zásah lékaře
 výjezdovou skupinu rychlé zdravotnické pomoci tvoří dvoučlenná posádka
skládající se ze zdravotnického záchranáře a řidiče vozidla ZZS, v závislosti
na regionu zajišťují výjezdové skupiny RZP 30-80 % primárních zásahů
 výjezdovou skupinu letecké záchranné služby tvoří tříčlenná posádka skládající
se z pilota, lékaře a zdravotnického záchranáře, letecká výjezdová skupina poskytuje
primární péči v celém kraji (FRANĚK, 2009).
18
1.4 Zdravotnický záchranář
Zdravotnický záchranář se v České republice po získání odborné způsobilosti
studiem na vysoké škole nebo vyšší odborné škole stává nelékařským zdravotnickým
pracovníkem způsobilým k výkonu zdravotnického povolání a to bez odborného
dohledu. V rámci své práce se zdravotnický záchranář velmi často dostává do náročné
situace, při které je zkoušena schopnost zvládat velkou psychickou zátěž, ovládat své
emoce, zvládat vlastní sebekontrolu a projevovat dostatečnou míru empatie. Práce
u záchranné služby je náročná, často je nezbytné činit rozhodnutí pod časovým
nátlakem. Záchranář by proto měl být klidný a schopný pracovat spolehlivě a to
i ve stresových situacích. V rámci své práce by záchranář také měl myslet
na spolupráci se svými kolegy, protože jeho práce je především týmová. Důležité
pro zdravotnického záchranáře je také se celoživotně vzdělávat v nových postupech
v oblasti urgentní medicíny (ANDRŠOVÁ, 2012).
1.5 Kompetence zdravotnického záchranáře
Zdravotnický záchranář vykonává činnosti podle § 3 odst. 1 a dále
bez odborného dohledu a bez indikace poskytuje v rámci přednemocniční neodkladné
péče, včetně letecké záchranné služby, a dále v rámci anesteziologicko-resuscitační
péče a v rámci akutního příjmu specifickou ošetřovatelskou péči. Přitom zejména může
a) monitorovat a hodnotit vitální funkce včetně snímání elektrokardiografického
záznamu, průběžného sledování a hodnocení poruch rytmu, vyšetření a
monitorování pulzním oxymetrem,
b) zahajovat a provádět kardiopulmonální resuscitaci s použitím ručních křísicích
vaků, včetně defibrilace srdce elektrickým výbojem po provedení záznamu
elektrokardiogramu,
c) zajišťovat periferní žilní vstup, aplikovat krystaloidní roztoky a provádět
nitrožilní aplikaci roztoků glukózy u pacienta s ověřenou hypoglykemií,
d) provádět orientační laboratorní vyšetření určená pro urgentní medicínu a
orientačně je posuzovat,
19
e) obsluhovat a udržovat vybavení všech kategorií dopravních prostředků, řídit
pozemní dopravní prostředky, a to i v obtížných podmínkách jízdy s využitím
výstražných zvukových a světelných zařízení,
f) provádět první ošetření ran, včetně zástavy krvácení,
g) zajišťovat nebo provádět bezpečné vyproštění, polohování, imobilizaci,
transport pacientů a zajišťovat bezpečnost pacientů během transportu,
h) vykonávat v rozsahu své odborné způsobilosti činnosti při řešení následků
hromadných neštěstí v rámci integrovaného záchranného systému,
i) zajišťovat v případě potřeby péči o tělo zemřelého,
j) přejímat, kontrolovat a ukládat léčivé přípravky, manipulovat s nimi a
zajišťovat jejich dostatečnou zásobu,
k) přejímat, kontrolovat a ukládat zdravotnické prostředky a prádlo, manipulovat
s nimi a zajišťovat jejich dezinfekci a sterilizaci a jejich dostatečnou zásobu,
m) provádět neodkladné výkony v rámci probíhajícího porodu,
n) přijímat, evidovat a vyhodnocovat tísňové výzvy z hlediska závažnosti
zdravotního stavu pacienta a podle stupně naléhavosti, zabezpečovat odpovídající
způsob jejich řešení za použití telekomunikační a sdělovací techniky,
o) provádět telefonní instruktáž k poskytování první pomoci a poskytovat další
potřebné rady za použití vhodného psychologického přístupu.
Zdravotnický záchranář v rámci přednemocniční neodkladné péče, včetně letecké
záchranné služby, a dále v rámci anesteziologicko-resuscitační péče a v rámci akutního
příjmu může bez odborného dohledu na základě indikace lékaře vykonávat činnosti
při poskytování diagnostické a léčebné péče. Přitom zejména může
a) zajišťovat dýchací cesty dostupnými pomůckami, zavádět a udržovat inhalační
kyslíkovou terapii, zajišťovat přístrojovou ventilaci s parametry určenými
lékařem, pečovat o dýchací cesty pacientů i při umělé plicní ventilaci,
b) podávat léčivé přípravky, včetně krevních derivátů,
20
c) asistovat při zahájení aplikace transfuzních přípravků a ošetřovat pacienta
v průběhu aplikace a ukončovat ji,
d) provádět katetrizaci močového měchýře dospělých a dívek nad 10 let,
e) odebírat biologický materiál na vyšetření,
f) asistovat při porodu a provádět první ošetření novorozence,
g) zajišťovat intraoseální vstup (ČESKO, 2011, § 17)
21
2 Urgentní medicína
Urgentní medicína se zabývá víceoborovou problematikou diagnostiky, prvotního
ošetření a léčení náhle vzniklých stavů bezprostředního ohrožení života a všech náhlých
onemocnění a úrazů (REMEŠ et al., 2013), (DOBIÁŠ, 2012).
Náplní činnosti urgentní medicíny je včasné určení diagnózy a léčení všech stavů
ohrožujících bezprostředně život. Časná a správná koordinace péče omezuje
bezprostřední i pozdní mortalitu pacientů a snižuje závažnost morbidity v souvislosti
s náhlým onemocněním (REMEŠ et al., 2013), (POKORNÝ, 2010).
2.1 Charakteristika urgentní medicíny
Urgentní zdravotní péče by měla být dostupná komukoli a kdykoli v situacích
zdravotní tísně, což si žádá adekvátní systém poskytující péči pacientům s nejrůznějším
akutním onemocněním (REMEŠ et al., 2013).
Poskytování urgentní péče začíná bezprostředně po vzniku akutního stavu
na místě a trvá během dopravy až do definitivního ošetření. Optimálním místem
pro zajištění plynulého přechodu z přednemocniční do nemocniční neodkladné péče je
oddělení urgentního příjmu nemocnice. Urgentní medicína se primárně zabývá náhle
vzniklými poruchami zdraví, vyžadující odbornou přednemocniční a nemocniční péči.
Obor urgentní medicíny díky tomu naplňuje vědecké, klinické i organizační potřeby
medicínské disciplíny (DOBIÁŠ, 2012), (POKORNÝ, 2010).
Nedílnou součástí urgentní medicíny je i složka organizační. Zahrnuje transport
pod dohledem odborného zdravotnického personálu do vhodného nejbližšího
zdravotnického zařízení, schopného poskytnout pacientovi definitivní ošetření. Dále
urgentní medicína zahrnuje resuscitační a intenzivní péči během transportu pacientů
mezi nemocnicemi. Základním charakterem oboru je komplexnost přednemocničí
i nemocniční časné neodkladné péče, která zahrnuje pacienty všech skupin, bez rozdílu
věku a škálu všech urgentních, život ohrožujících stavů. V oboru se vychází
z praktických zkušeností a analýz rozličných typů hromadných neštěstí, rizik a
doporučuje ideální typ léčebného, třídícího i transportního postupu s minimalizací
zdravotních následků (HLAVÁČKOVÁ et al., 2007), (DOBIÁŠ, 2012), (POKORNÝ,
2010).
22
Zásadním významem v urgentní medicíně je týmová práce. Základem je těsná
spolupráce všech členů zdravotnického týmu, účinný sled péče vyžadující koordinaci
mezi poskytovateli PNP, nemocničními odborníky a dalšími pracovníky. Urgentní
medicína funguje jako samostatný lékařský obor (HLAVÁČKOVÁ et al., 2007).
2.2 Urgentní medicína a zdravotnická záchranná služba
U pacientů v kritickém stavů je životně důležité poskytnutí co nejrychlejší první
pomoci na adekvátní úrovni a v co nejkratším čase od vzniku obtíží postiženého
dopravit do nemocnice, jedině tak máme naději na úspěch. K tomuto účelu slouží
zdravotnická záchranná služba, kdy hlavním cílem zůstává co největší zmírnění
následků akutního postižení. V případě výpadku jakéhokoliv bodu v záchranném řetězci
naděje na záchranu postiženého rapidně klesá (REMEŠ et al., 2013).
Zdravotnické tísňové výzvy jsou na území České republiky přijímány
na telefonním čísle 155 a směřovány řídícímu operačnímu středisku příslušné záchranné
služby. Je možné také využít linku 112, jednotné evropské číslo tísňového volání,
které provozuje hasičský záchranný sbor České republiky, odkud jsou hovory přepojeny
právě na linku 155 (REMEŠ et al., 2013), (POKORNÝ, 2010).
Operátor tísňového centra vyhodnocuje výzvu a nasadí nejvhodnější a nejbližší
zdravotnické posádky, posoudí dostupné prostředky, tak aby se pomoc dostala
k postiženému nejdéle do zákonem stanovené dojezdové doby 20 minut. Výjezdová
skupina na pokyn operačního střediska přijímá výzvu a nejpozději do 2 minut vyjíždí
k zásahu. Na místě zásahu provede základní diagnostiku, dle svých kompetencí,
provede monitoring a ustálení základních životních funkcí a zajistí případná nutná
léčebná opatření. Dále se výjezdová skupina postará o co nejrychlejší bezpečný
transport do nejbližšího adekvátního zdravotnického zařízení (REMEŠ et al., 2013),
(POKORNÝ, 2010).
23
3 Oddělení urgentního příjmu
V době modernizace českého zdravotnictví a stále rostoucím počtem pacientů jsou
na zdravotnická zařízení kladeny stále větší požadavky, což logicky zvyšuje
i požadavky na počet lůžek řešících akutní stavy. Urgentní příjem je centralizované
pracoviště zajištující celou škálu zdravotnických služeb, včetně akutní lůžkové péče.
Oddělení urgentního příjmu je díky svému personálnímu a přístrojovému vybavení
ideálním místem přechodu z přednemocniční neodkladné péče do nemocniční péče.
Jsou zde předáváni pacienti především od zdravotnické záchranné služby, zdravotnické
dopravní služby ale i příchozí pacienti. Ve spoustě nemocnic však stále urgentní příjmy
chybí a tak dochází k předání pacientů od ZZS do akutní nemocniční péče na odborných
ambulancích podle povahy onemocnění, což může vést k život ohrožující prodlevě a
protahování následné nemocniční péče o pacienta (POLÁK, 2014).
3.1 Úsek informací urgentního příjmu
Toto pracoviště slouží jako vstupní bod na OUP. Úsek informací se dá považovat
za jakýsi mozek urgentního příjmu, je dělen na dvě části a ideálně by se měl nacházet
v přízemí nemocnice. Úsek by měl být bezbariérový, ideálně se zabudovaným vjezdem
pro sanitní vozidla, tak aby mohl personál plynně manipulovat s imobilními osobami.
Nesmí chybět ani viditelné označení vstupu z venku, které usnadní orientaci příchozím
pacientům (VILÁŠEK, 2014).
V rámci recepce urgentního příjmu dochází k prvnímu třídění všech pacientů
podle závažnosti onemocnění (triage). Stejný úkol přebírá recepce i při mimořádných
událostech, probíhá zde také administrativní část příjmu a propouštění pacientů
(HUBÁČEK, 2006).
Triage je prováděna nelékařským zdravotnickým pracovníkem a pouze v případě
závažnějších stavů a nejasností je k posouzení stavu přivolán lékař. Pro potřeby
rozdělení jednotlivých stavů a závažnosti je rozdělujeme do třech skupin podle časové
naléhavosti.
24
 Priorita č. 1 – označuje pacienty s nejzávažnějším až kritickým stavem,
rozlišují se červenou barvou, nejčastěji štítkem nebo visačkou. Pacienti
patřící do této skupiny vyžadují neodkladnou lékařskou péči, a jsou
upřednostněni před všemi ostatními (ČESKO, 2008).
 Priorita č. 2 – označuje pacienty se stabilními životními funkcemi, jejich
základní životní funkce jsou tedy stabilní, ale povaha jejich onemocnění
vyžaduje neodkladné ošetření, protože jejich povaha obtíží jim
neumožňuje normální fungování. Pacienti s tímto stupněm priority by měli
být ošetřeni do dvou hodin od příchodu. Nemocní s touto prioritou
se označují žlutou barvou, páskem, štítkem nebo visačkou a jsou
ošetřováni hned po pacientech s prioritou č. 1 (ČESKO, 2008).
 Priorita č. 3 – označuje pacienty s relativně lehkým onemocněním
nevyžadující akutní ošetření, jejich ošetření je tedy odložitelné. Pacienti
s touto prioritou jsou soběstační. Řešení obtíží u těchto pacientů je podle
možností urgentního příjmu možné odložit o dvě až dvacet čtyři hodin
při pobytu na urgentním příjmu. Označují se zelenou barvou a přichází
na řadu hned po pacientech s prioritou č. 1 a č. 2 (ČESKO, 2008).
Součástí prostoru urgentního příjmu je také dostatečně velká čekárna pro pacienty.
V ideálním případě je v rámci čekárny také místo pro sdílení informací s příbuznými
pacientů. Nutností je také dostatečný počet lehátek a křesel pro imobilní pacienty
(DENKOVÁ, 2011).
3.2 Dispečink urgentního příjmu
Dispečink UP je oddělení, jehož činností je koordinace celého urgentního příjmu a
to jak uvnitř nemocnice tak i navenek. Pro potřeby ošetřování pacientů nejrůznějších
typů onemocnění je OUP vybaveno potřebným hardwarem a softwarem, který slouží
ke sledování a řízení činností všech úseků urgentního příjmu. Stejně tak dispečink OUP
slouží i k informování a svolávání jednotlivých konziliářů pokud jich je potřeba.
Na tomto místě se přijímají vnitřní hovory, tísňové telefonní linky např. pro svolání
resuscitačního týmu. Je zde k dispozici také dostatek telefonních linek pro vnitronemocniční
komunikaci. Zákon o ZZS ukládá nemocnici zřízení kontaktního místa,
které slouží pro komunikaci mezi zdravotnickým operačním střediskem, jednotlivými
výjezdovými skupinami ZZS a nemocnicí. Toto místo je umístěno právě na dispečinku
25
OUP. Pro potřeby umístění akutních pacientů přivezených ZZS monitoruje dispečink
urgentního příjmu také kapacitu volných míst v nemocnici. Dalším úkolem dispečinku
OUP je udržovat komunikační spojení s ostatními složkami IZS (Policií ČR a
Hasičským záchranným sborem), případně nemocniční bezpečnostní službou. Všechny
hovory jsou též nahrávány, pro případnou pozdější potřebu. Pokud je vyhlášena
mimořádná událost, stává se tento úsek součástí krizového štábu, přičemž vedoucím
pracovníkem dispečinku se stává pověřený lékař vysokoprahového příjmu (ŠTĚTINA,
2014), (SAMIR, 2012).
3.3 Nízkoprahový příjem
Úsek OUP, který slouží, jako odborné ambulance pro pacienty u kterých došlo
k exacerbaci chronického onemocnění nebo ke zhoršení stavu, ale bez zjevného
ohrožení vitálních funkcí. O fungování nízkoprahového příjmu se stará lékař OUP
ve spolupráci s konziliáři se specialisty v oboru a dostatečným počtem NLZP. Stejně
jako na výše uvedenou část UP jsou i sem pacienti přiváženi ZZS, samovolně příchozí
nebo jsou doporučeni k dovyšetření svým praktickým lékařem, případně přeposláni
z ordinace LSPP. Pro tuto část OUP se počítá s nejvyšší koncentrací pacientů, proto
musí být náležitě personálně i prostorově vybavena (DENKOVÁ, 2011), (ŠTĚTINA,
2014).
Ambulance v rámci nízkoprahové části OUP jsou především: chirurgie,
traumatologie-ortopedie, interna, neurologie, urologie, oční, gynekologie, ORL.
V rámci gynekologie by neměli být řešeny porody, pro tento případ se doporučuje řešit
situaci přímo na gynekologicko – porodnickém oddělení. Součástí chirurgického
oddělení je i malý zákrokový sál pro provádění základních chirurgických úkonů.
Součástí technického vybavení by měl být též ultrasonograf a rentgen jako součást
vyšetřovacích metod (CZUDEK, 2009).
Po příchodu pacienta do ambulance se na základě jeho zdravotního stavu v rámci
triage stanoví priorita závažnosti jeho onemocnění, podle které je pacient poté ošetřen.
Následně je zahájena adekvátní ambulantní léčba. Pokud zdravotní stav pacienta
vyžaduje delší ošetření, ale lékař nedoporučí pacienta k přijetí na oddělení, může lékař
indikovat umístění pacienta na expektační lůžko. Jestliže pacientův stav vyžaduje
hospitalizaci, může být umístěn na některém z nemocničních oddělení dle charakteru
26
svého onemocnění. V případě, že je ambulantní péče úspěšná, je pacient propuštěn
do domácího ošetřování a je mu doporučena kontrola u svého praktického lékaře
nebo specialisty, opět v závislosti na povaze onemocnění (DENKOVÁ, 2011).
3.4 Vysokoprahový příjem
Vysokoprahový příjem slouží především k přijímání pacientů s již probíhajícím
selháním základních životních funkcí, tedy pacientů v akutním ohrožení života. Pro tyto
účely je vysokoprahový příjem rozdělen do několika intenzivních boxů. Rozdělení
umožňuje samostatnou práci více týmů souběžně a v případě potřeby také izolaci
infekčního pacienta, tak aby nebylo fungování urgentního příjmu narušeno. Každý
vyšetřovací box musí být také vybaven plně vybaveným resuscitačním lehátkem
a samostatným vchodem, který umožňuje vstup pacienta bez kontaktu s ostatními
částmi příjmu. O fungování intenzivních boxů se stará lékař urgentního příjmu
s konziliáři různých oborů a dostatečný počet ostatních zdravotnických pracovníku,
tedy NLZP a PZP (POLÁK, 2014), (POKORNÝ, 2010).
Pacienti, kteří se dostanou na vysokoprahový příjem, jsou ve většině případů
dovezeni ZZS a to jak pozemní cestou tak i leteckou, po předchozím avizování od ZOS.
Službu konající personál OUP si také muže vyžádat přímou konzultaci s výjezdovou
skupinou na místě, aby tak získal co nejpřesnější informace o pacientovi, ještě předtím
než je dovezen. Obzvláště předchozí anamnéza pacienta je velice důležitá, díky tomu
může být zabráněno případným komplikacím před samotným fyzickým předáním
pacienta. Konzultace mezi ZOS, potažmo zasahující výjezdovou skupinou ZZS a
cílovým OUP tedy mohou mít zásadní vliv na prognózu onemocnění pacienta.
Avizování, tedy předání informací o transportovaném pacientovi ZZS na OUP je
nejlepší podat formou strukturované informace (viz Příloha č. 2). U takto závažných
stavů, je také zapotřebí co nejrychlejší diagnostika, tedy přímé navázání vyšetřovacího
komplementu. Pro tyto případy je OUP vybaveno laboratorní technikou POCT (viz
Příloha č. 3). Dalším důležitým bodem je blízká dostupnost urgentního operačního sálu
a krevních derivátů, připravených k urychlené indikaci. V současné době se také
rozmáhá dálkový přenos dat, tímto systémem však prozatím nejsou vybaveny všechny
nemocnice v České republice. (POLÁK, 2014), (POKORNÝ, 2010).
27
Poté co je pacient předán do intenzivního boxu pokračuje se ve stabilizaci
základních životních funkcí a případně je pacient připravován na zahájení operačního
výkonu. Následně jsou k pacientovi přivoláni konziliáři, kteří provedou potřebná
dovyšetření. Mezitím je pacient pomocí všech komplementárních metod vyšetřován.
Poté je pacient dle určené diagnózy předán do péče příslušného oddělení např. ARO,
JIP, standardního či expektačního lůžka, nebo je transportován na sál k provedení
akutního výkonu. V některých případech může být pacient transportován
s odůvodněním překladu do jiného zdravotnického zařízení (DENKOVÁ, 2011),
(POKORNÝ, 2010).
3.5 Lékařská služba první pomoci
V dnešní době přeplněných ordinací praktických lékařů, kdy někteří z nich
pro kapacitní důvody nemohou přijímat další pacienty je část jejich práce přenášena
také do nemocnic v podobě ordinací LSPP. K nárůstu pacientů tak dochází zejména
v odpoledních hodinách, v noci a o víkendech, kdy jsou ordinace PL uzavřeny. Pacienti,
kteří se dostaví do nemocnice a jsou pomocí triage umístěny do ordinace LSPP přichází
většinou s minimálním poškození zdraví. Většinou se jedná o běžná onemocnění
spadající do kompetence praktických lékařů. Z toho důvodu je pro nemocnici výhodné
v rámci OUP zřídit právě samostatnou bezprahovou ambulanci nebo ambulanci
praktického lékaře, která slouží právě jako filtr pacientů s minimálním poškození zdraví
a uleví tak nízkoprahové části urgentního příjmu. Lékařská služba první pomoci by také
měla mít svou vlastní čekárnu (VILÁŠEK, 2014), (POKORNÝ, 2010).
3.6 Expektační lůžka
Jde o lůžka, kde je pacient umístěn, v rámci diagnostického okna než lékař stanoví
finální diagnózu, nebo za účelem krátkodobé terapie, případně pokud čeká na výsledky
vyšetření. Doba, kterou pacient stráví na expektačním lůžku, by neměla překročit
24 hodin. Během této doby se rozhodne, zdali se bude pacient přijímat na oddělení,
nebo bude propuštěn do domácího ošetření. Dále mohou expektační lůžka sloužit také
jako místo k observaci pacientů, u kterých je rozhodnuto o přesunu do jiného
zdravotnického zařízení v pozdějších hodinách. Tato lůžka také ulevují standardním
lůžkovým oddělením například od etyliků, pacientů s kolikou nebo postastmatickým
či epileptickým záchvatem (www.urgmed.cz, 2011).
28
Nejlepším způsobem uspořádání lůžek je tzv. halové, jejichž počet závisí
na velikosti spádové oblasti a počtu příjmů. Na některých pracovištích mají expektační
lůžka k dispozici monitoraci základních životních funkcí u všech přítomných lůžek
(www.urgmed.cz, 2011).
V některých nemocnicích slouží personál UP jako resuscitační tým nemocnice,
přičemž je jejich mobilita po nemocnici zajištěna pomocí sanitního vozidla. OUP slouží
také jako školící a výukové pracoviště pro studenty oboru urgentní medicíny a je
místem jejich atestačních příprav (www.urgmed.cz, 2011).
3.7 Ekonomické a organizační aspekty fungování OUP
Zavedení centralizované péče v podobě OUP přináší pro nemocnici také značné
finanční i organizační úspory. Pro bezproblémové fungování urgentního příjmu je
potřeba ho dostatečně materiálně a personálně zabezpečit (VILÁŠEK, 2014).
Dalším důležitým faktorem je také dokumentace, která by měla být
co nejjednodušší, aby zbytečně nezatěžovala personál a nedocházelo tak k prodlevám
na úkor psaní dokumentace. Je důležité, aby dokumentace obsahovala vše potřebné,
včetně sledování kvality péče, zaznamenané medikace a prováděných výkonů. Neméně
důležité je také správné nastavení smluv se zdravotními pojišťovnami (VILÁŠEK,
2014).
29
4 Problematika předávání pacientů mezi ZZS a zdravotnickým
zařízením
4.1 Předávání pacientů dle zákona
Předávání pacientů a problematika s tím spojená je zmíněná v zákoně
č. 374/2011 Sb. o zdravotnické záchranné službě. § 6 tohoto zákona nařizuje
k plynulému zajištění návaznosti poskytnutí zdravotních služeb mimo jiné následující
povinnosti:
a) zřídit kontaktní místo pro spolupráci s poskytovatelem zdravotnické záchranné
služby za účelem zajištění příjmu pacienta a neodkladného pokračování
v poskytování zdravotních služeb; zřídí-li poskytovatel akutní lůžkové péče
urgentní příjem, je kontaktní místo jeho součástí,
b) zajistit nepřetržité předávání informací o počtu volných akutních lůžek svému
kontaktnímu místu,
c) nepřetržitě spolupracovat prostřednictvím kontaktního místa se zdravotnickým
operačním střediskem nebo pomocným operačním střediskem,
d) bezodkladně informovat zdravotnické operační středisko nebo pomocné
operační středisko o provozních závadách a jiných skutečnostech, které podstatně
omezují poskytování neodkladné péče,
e) poskytnout na výzvu poskytovatele zdravotnické záchranné služby součinnost
při záchranných a likvidačních pracích při řešení mimořádných událostí a
krizových situací (ČESKO, 2011, § 6).
Pokud kontaktní místo nemocnice potvrdí ZOS možnost přijmout pacienta je
poskytoval cílené akutní lůžkové péče povinen tohoto pacienta přijmout. Stejně tak je
povinností poskytovatele cílené akutní lůžkové péče přijmout jakéhokoliv pacienta
v přímém ohrožení života (ČESKO, 2011)
Převzetí pacienta do své péče je cílový poskytovatel akutní lůžkové péče povinen
písemně potvrdit vedoucímu výjezdové skupiny (ČESKO, 2011, § 6).
30
Nedílnou součástí předávání pacientů mezi zdravotnickou záchrannou službou a
zdravotnickým zařízením je zdravotnické operační středisko. Úlohou ZOS je mimo jiné:
„Zajišťování komunikace mezi poskytovatelem zdravotnické záchranné služby a
poskytovateli akutní lůžkové péče a koordinace předávání pacientů cílovým
poskytovatelům akutní lůžkové péče“(ČESKO, 2011, § 11).
ZZ jsou povinna informovat ZZS o své volné příjmové kapacitě. Díky tomu může
pak ZZS rovnoměrně oslovovat ZZ s žádostí o příjem pacienta a nemusí ztrácet čas
s oslovováním ZZ, která aktuálně z kapacitních nebo technických důvodů nejsou
schopna pacienta přijmout. (DOLEČEK, 2013, s. 2)
4.2 Práva a povinnosti pacientů
Pro správné fungování komunikace mezi zdravotníkem a pacientem,
tak aby nedocházelo ani na jedné straně k nedorozumění, je potřeba znát základní práva
a povinnosti obou stran (HVĚZDOVÁ, 2006).
4.2.1 Práva pacientů
a) Zdravotní služby lze pacientovi poskytnout pouze s jeho svobodným a
informovaným souhlasem, nestanoví-li zákon jinak,
b) Pacient má právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné
úrovni. Náležitou odbornou úrovní se rozumí poskytování zdravotních služeb
podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování
individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti,
c) na úctu, důstojné zacházení, na ohleduplnost a respektování soukromí
při poskytování zdravotních služeb v souladu s charakterem poskytovaných
zdravotních služeb,
d) zvolit si poskytovatele oprávněného k poskytování zdravotních služeb,
které odpovídají zdravotním potřebám pacienta, a zdravotnické zařízení,
pokud právní předpisy nestanoví jinak,
31
e) znát jména a příjmení zdravotnických pracovníků a jiných odborných
pracovníků přímo zúčastněných na poskytování zdravotních služeb a osob
připravujících se na výkon zdravotnického povolání (ČESKO, 2011, § 46).
4.2.2 Povinnosti pacientů
a) dodržovat navržený individuální léčebný postup, pokud s poskytováním
zdravotních služeb vyslovil souhlas,
b) pravdivě informovat ošetřujícího zdravotnického pracovníka o dosavadním
vývoji zdravotního stavu, včetně informací o infekčních nemocech, o zdravotních
službách poskytovaných jinými poskytovateli, o užívání léčivých přípravků, včetně
užívání návykových látek, a dalších skutečnostech podstatných pro poskytování
zdravotních služeb,
c) nepožívat během prováděné léčby alkohol nebo jiné návykové látky a podrobit
se na základě rozhodnutí ošetřujícího lékaře v odůvodněných případech
vyšetřením za účelem prokázání, zda je nebo není pod vlivem alkoholu nebo jiných
návykových látek (ČESKO, 2011, § 46).
4.3 Faktory ovlivňující předávání pacientů
Předávání pacientů je nezbytnou součástí aspektů týkajících se péče o nemocného.
Jedná se o profesionální předání zodpovědnosti a výměnu informací o daném pacientovi
mezi ošetřujícími zdravotníky (MATLOCHOVÁ, 2013).
Známe různé formy předávání, mezi ně patří ústní, písemná a elektronická forma.
Ideálním stavem je kombinace více forem předávání. Faktory ovlivňující předávání
pacientů jsou:
 okolní prostředí, tedy hluk nebo rušení
 lidský faktor, selhání, chyba
 nepozornost, věnování se více věcem najednou
 nesprávná komunikace mezi personálem
32
Správné předání pacienta je naprosto klíčovou částí pro zajištění adekvátní péče.
Uchování správných informací o pacientovi během předávání pacienta je nezbytné
pro zajištění správné návaznosti péče o pacienta a podmínkou bezpečného ošetření.
Zamlčení nebo kterékoliv zapomenutí informací mohou mít v důsledku vážné následky,
opomenutí důležitých informací o pacientovi (podaná medikace, alergie…). Podle studií
je považováno za ideální ústní předávání v kombinaci s písemnou formou
(MATLOCHOVÁ, 2013).
Úskalí s komunikací se v posledních letech dostalo do popředí zájmů celé
společnosti a to především v oblasti zdravotnictví. Komunikace a její úskalí jsou často
popisovány pouze z jednoho pohledu. Pro pochopení vzniku nedorozumění
v komunikaci je potřeba věc posuzovat celkově (VONDRÁČEK, 2008). Za prvé je
potřeba si uvědomit, že lidé mají přirozený strach z neznámého. Ve chvíli kdy se člověk
dostane do neznámého prostředí (zdravotnické zařízení) a navíc má zdravotní problém,
může to u něj být spouštěč stresu. Ve chvíli kdy stres u pacienta eskaluje, stává se
negativním faktorem. Pokud k takto vystresovanému pacientovi přistoupí (unavený,
nebo stejně vystresovaný) zdravotník, může rychle dojít ke snížení sebekontroly, a tak
ke vzniku konfliktu v komunikaci (PEKARA, 2015). Pokud tedy chceme kvalifikovaně
mluvit o úskalích komunikace, nesmíme výběr zúžit pouze na rozhovor mezi pacientem
a lékařem. Nedorozumění panují na všeobecné úrovni, tedy jak mezi lékařem a
pacientem, tak i mezi lékaři a NLZP a v neposlední řadě i mezi pacienty samotnými a
jejich doprovodem. Stres, bezmoc, psychická i fyzická zátěž tedy mohou být příčinou
nedorozumění a problémů v komunikaci (VONDRÁČEK, 2008), (PEKARA, 2015).
Právní předpis vycházející z listiny základních práv a svobod nám garantuje
rovnost mezi pacientem a zdravotníkem a deklaruje svobodu rozhodnutí. Se svobodným
rozhodováním však přichází i odpovědnost za svá rozhodnutí (viz kapitola 4.2). V praxi
může problém s komunikací nastat například s tzv. Negativním reversem, kdy pacient
odmítne doporučený postup určený zdravotníkem, ale dostatečně si neuvědomí možné
zdravotní následky tím způsobené (VONDRÁČEK, 2008). Příčinou tohoto rozhodnutí
(negativní revers) může být opět stres (pacient se náhle dostal do nemocnice a nyní tam
má zůstat), nebo nedostatečné vysvětlení závažnosti onemocnění ze strany zdravotníka
(HOLCÁT, 2008), (PEKARA, 2015).
33
Další z příčin problémů v komunikaci nemusíme hledat v samotném
zdravotnictví, nýbrž v obrazu dnešní společnosti a způsobu výchovy. Jedním z hlavních
faktorů je genetická dědičnost a prostředí, ve kterém daný jedinec vyrůstá. Pokud má
potomek například agresivního otce, je pravděpodobné, že se bude časem chovat stejně
agresivně (MARTÍNEK, 2009). Vliv moderních trendů na společnost bourá některé,
dříve postavené hranice. Současná televizní tvorba, akční hry, medializace válek,
kriminálních činů a celkově dravější životní styl mají za následek přirozeně agresivnější
přístup člověka ke společnosti. Zejména zástupci mladé generace považují agresivní
vyjadřování za již zcela normální (MARTÍNEK, 2009).
34
5 Praktická část
Pro praktickou část této bakalářské práce byly zvoleny kazuistiky, u kterých byl
autor přítomen od samotného počátku při převzetí od zdravotnické záchranné služby.
Kazuistiky nám poukazují na problematiku komunikace mezi zdravotnickým
personálem a pacientem i mezi zdravotnickou záchrannou službou a personálem
příjmového oddělení. V textu praktické části jsou využita data z interního nemocničního
systému Centrálního příjmu FNKV, se souhlasem náměstkyně pro ošetřovatelskou péči
(viz Příloha č. 5). Dále autor čerpal z osobních rozhovorů se zdravotnickými záchranáři,
kteří se popisovaných kazuistik osobně účastnili jako členové výjezdových skupin.
Cílem praktické části je poukázat na dobré příklady komunikace mezi
zdravotníky a popsat řešení v konkrétních situacích, tak aby docházelo co možná
nejméně k nedostatkům a přehlédnutím důležitých informací. Z hlediska zaměření
tématu práce v kazuistikách cíleně popisujeme jednotlivé zásahy a postup
výjezdových skupin ZZS, jejich přístup k pacientům, transport a následné
předávání v nemocničním zařízení. Při výběru kazuistik autor vybíral
z velkého množství prožitých situací. Vybrané kazuistiky byly zvoleny z důvodu
příkladné komunikace mezi všemi zúčastněnými a mohou tak sloužit jako příklady
dobré praxe. Kazuistiky jsou psány systematicky a jsou z důvodu lepší přehlednosti
rozděleny na popis situace z pohledu zdravotnické záchranné služby a příjmového
oddělení nemocnice. V kazuistikách je zachována plná anonymita všech zúčastněných
osob i míst událostí.
35
5.1 Kazuistika č. 1
Popis výzvy
Příjem výzvy na čísle 155 od dcery pacientky, pro celkové zhoršení stavu.
čas výzvy 11:38
čas výjezdu 11:39, na místo vyslán vůz RZP
čas příjezdu 11:42
začátek ošetření 11:43
předání zdravotnickému zařízení 12:15
Popis události ze strany zdravotnické záchranné služby
Dispečer ZOS přijal v 11:38 hovor od ženy středního věku, která se dožaduje
pomoci pro svoji 61letou matku z důvodu dlouhotrvajícího zhoršování jejího stavu a
progresi kašle. V 11:38 přijala výjezdová skupina RZP výzvu a vyrazila z výjezdového
stanoviště. V 11:42 dorazili záchranáři na místo, kde již čekala volající, tedy dcera
pacientky, která doprovodila záchranáře do druhého patra budovy. Po vstupu do bytu
nalezli záchranáři 61letou pacientku. Pacientka ležela na posteli, dominoval u ní kašel.
Podle dcery stav trval asi týden, v posledních dvou dnech nastalo zhoršení. Záchranáři
provedli základní fyziologická vyšetření a zjistili následující hodnoty: krevní tlak
140/80, srdeční frekvence 105/min, SpO2 96 %, tělesná teplota 38,5 °C, dechová
frekvence 15. Během následujícího základního neurologického vyšetření jevila
pacientka známky zmatenosti a postrádala orientaci časem (GCS 3-4-6), zornice byly
izokorické s normální fotoreakcí, celkově pacientka neprojevovala známky lateralizace.
Během celkového vyšetření si pacientka stěžovala na bolest žaludku, kašel a celkovou
slabost těla, dále udávala také pálení na hrudi (týdenní) spojené s vykašláváním. Břicho
měla měkké, v oblasti žaludku bolestivé, měla snížený kožní turgor, pohyby všech
končetin byly normální, byla bez otoků. Z anamnézy záchranáři zjistili, že pacientka trpí
tumorem žaludku. Záchranáři shledali pacientku stabilizovanou, a proto jí pomocí
transportního křesla transportovali do sanitního vozu. Ve vozidle byla pacientka
přeložena na nosítka a byl jí zajištěn periferní žilní vstup na pravé horní končetině,
podán byl FR 1/1 250 ml. Z důvodu krátké vzdálenosti dojezdu do nejbližšího
zdravotnického zařízení (2 minuty) se záchranáři rozhodli neprovádět další úkony a
pacientku co nejdříve transportovat do nemocnice. Následoval zápis do dokumentace a
převoz do zdravotnického zařízení.
36
Transport do zdravotnického zařízení proběhl bez komplikací. Pacientka byla převážena
v polosedě. Ve 12:15 dorazila výjezdová skupina do nemocnice a jeden ze záchranářů
předal pacientku sloužícímu lékaři na centrálním příjmu. Při předání zvolil záchranář
pracovní diagnózu virózu při tumoru žaludku. Lékař centrálního příjmu se dále vyptával
na základní fyziologické údaje o pacientce a záchranář mu ve zkrácené verzi popsal celý
průběh zásahu, následně záchranář lékaře informoval o možnosti kardiální příčiny obtíží
a vysvětlil, že z důvodu krátké dojezdové vzdálenosti neprováděl EKG. Lékař stvrdil
záchranáři předání pacientky do péče zdravotnického zařízení svým podpisem a
razítkem kliniky. Poté byla pacientka přeložena na nemocniční lehátko a ponechána
v čekárně. Záchranáři opustili prostory centrálního příjmu, uklidili a připravili sanitní
vůz na další zásah a odjeli zpět na výjezdové stanoviště.
Popis události ze strany urgentního příjmu nemocnice
Službu konající lékař centrálního příjmu se na základně informací převzatých
od záchranářů rozhodl pro neodkladné vyšetření z důvodu vyloučení kardiální příčiny a
v rámci nemocniční triage přidělil pacientce číslo jedna, tedy neodkladné vyšetření.
Ve 12:20 byla pacientka přesunuta do vyšetřovacího boxu a sestra zahájila vyšetření
základních fyziologických funkcí. Dcera, která během předávání pacientky dorazila
do nemocnice svými prostředky, byla požádána, zdali muže po dobu vyšetření zůstat
v čekárně. Měřením fyziologických funkcí byly zjištěny následující údaje, krevní tlak
150/95, srdeční frekvence 110/min, SpO2 95 %, tělesná teplota 38,6 °C, dechová
frekvence 16. Pacientka si dále stěžovala na pálení v krku a bolest hlavy. Celkově byla
zesláblá a opocená. Poté následovalo vyšetření lékařem, které bylo zahájeno sběrem
anamnézy. Z anamnézy lékař zjišťuje, že pacientka trpí tumorem žaludku, je
po provedené hysterektomii a cholecystektomii. Následně lékař požádal sestru
o provedení EKG vyšetření a sám přistoupil k celkovému vyšetření pacientky.
Celkový stav: Pacientka při vědomí, orientovaná, spolupracující. Hybnost aktivní, chodí
s dopomocí. Kolorit normální, turgor lehce snížený, kachektická, tussis.
Hlava: Bez známek traumatu, poklepově nebolestivá, bulby volně pohybuje všemi
směry, skléry bílé, spojivky růžové, zornice izokorické. Jazyk plazí středem.
Krk: Náplň krčních žil nezvýšená, uzliny nehmatné, šíje volná.
Hrudník: souměrný, poslechově suché chropy, akce srdce pravidelná, bez šelestu
37
Břicho: V niveau, měkké, dýchá v celém rozsahu, hmatná rezistence v epigastriu,
poklep bubínkový. Peristaltika auskultačně přítomna.
Končetiny: Dolní končetiny bez otoků a známek zánětu, periferní pulzace hmatná.
Páteř: Poklepově nebolestivá
Neurologické vyšetření: Bez lateralizace.
Po celkovém vyšetření lékař zkontroloval EKG záznam, objevil ST elevace ve svodech
V1-V6 a negativní T ve svodu aVR a svodech V1-V6. Na základě této informace lékař
posoudil stav jako možný probíhající akutní infarkt myokardu přední stěny. Po cíleném
dotazu pacientka uvedla bolest za hrudní kostí (tlakovou). Lékař proto okamžitě
kontaktoval službu konajícího kardiologa za účelem konsilia a nařídil provést odběr
krve, zejména na zjištění hladiny troponinu, dále na biochemii, krevní obraz a
koagulaci. Příchozí kardiolog potvrdil domněnku prvního lékaře a nařídil statimové
ECHO vyšetření srdce, které diagnózu potvrdilo. Pacientka byla proto v doprovodu
všeobecné sestry a kardiologa ihned přesunuta na koronární jednotku, kde byla
hospitalizovaná a byla u ní zahájena léčba.
Analýza události
Výjezdová skupina ZZS dorazila na místo zásahu během tří minut, tedy zcela
v mezích zákona 374/2011 Sb., který stanovuje dobu dojezdu k událostem. Záchranáři
postupovali správně v souladu se všemi nařízeními. U pacientky byly provedeny
všechny nezbytné úkony, sběr anamnézy i vyšetření proběhlo v pořádku. Rodina,
v tomto případě dcera pacientky, byla s následným postupem dostatečně srozuměna.
Záchranáři pacientku bezpečně transportovali do sanitního vozidla a bez zbytečných
prostojů převezli do zdravotnického zařízení. Výjezdová skupina správně zvolila cestu
do nejbližšího vhodného zdravotnického zařízení, což také ukládá zákon 374/2011 Sb.
o zdravotnické záchranné službě.
Záchranný řetězec tedy v tomto případě zafungoval dobře. Při předání pacientky
v nemocnici záchranáři sdělili všechny potřebné informace, stejně tak vysvětlili
i zvolený postup, kterým postupovali. Během celé události nedošlo ani na jedné straně
ke zbytečným prostojům, takže pacientka nebyla ohrožena na zdraví z důvodu prodlení.
Komunikace mezi záchranáři a pacientkou proběhla také dobře. Celému zásahu byla
38
přítomna i dcera pacientky, která obtíže pacientky potvrdila. Během předávání
pacientky v nemocnici záchranáři nezapomněli zmínit i možnost kardiální příčiny
obtíží, což bylo zcela zásadní pro vývoj situace. Sloužící lékař v nemocnici byl totiž
zpočátku odkázán pouze na ústní předání pacientky od záchranářů a na základně
informací od nich získaných stanovil prioritu ošetření. Komunikace v tomto případě
fungovala výborně i mezi zdravotníky a lékař správně posoudil stav. Můžeme tedy
hovořit o výborné spolupráci mezi zdravotnickou záchrannou službou a zdravotnickým
zařízením.
39
5.2 Kazuistika č. 2
Popis výzvy
 Operátorka na čísle 155 přijímá výzvu pro zmatenost
 Čas výzvy 15:48
 Čas výjezdu 15:50
 Čas příjezdu 16:03
 Na místo byl vyslán vůz RZP
Popis události ze strany zdravotnické záchranné služby
Operátorka ZOS přijala v 15:48 výzvu od paní XY, která popsala náhle vzniklou
zmatenost u své sousedky. Operátorka po zjištění přesné adresy události předala výzvu
výjezdové skupině RZP, která v 15:50 vyjela na místo události. Po příjezdu výjezdové
skupiny na místo v 16:03, již čekala před domem jiná sousedka, která mávala
na přijíždějící sanitku. Následně doprovodila oba záchranáře do 6. patra budovy, kde se
nacházela pacientka společně s vnučkou a sousedkou, která volala na tísňovou linku.
Při příchodu záchranářů do bytu se pacientka nacházela na balkóně, seděla na židli.
Řidič vozidla ZZS začal měřit krevní tlak, mezitím zdravotnický záchranář zjistil
základní anamnézu a průběh celého incidentu od svědků. Svědkyně popsaly, že se paní
náhle udělalo nevolno a jakoby se sesunula na židli, poté co si šla na balón zapálit
cigaretu. Nato už se nemohla zvednout a působila zpoceně, proto se sousedka,
která často bývá u pacientky na návštěvě, rozhodla zavolat záchranku. Řidič vozidla
ZZS mezitím změřil fyziologické funkce a zjistil následující údaje: Krevní tlak 155/90,
srdeční frekvence 110/min, SpO2 97%, tělesná teplota 37,4°C, dechová frekvence 20.
Tyto informace předal zdravotnickému záchranáři, který dále zjistil následující:
Pacientka 65 let, mírně obézní, trpěla dysartrii, dlouhodobě se léčila pouze s vysokým
tlakem. Záchranář provedl základní neurologické vyšetření a zjistil postavení jazyka,
který pacientka plazila vlevo, byla levostranně lateralizovaná a trpěla též levostrannou
hemiparézou. Záchranář stav vyhodnotil jako možnou probíhající cévní mozkovou
příhodu.
Po celkovém zhodnocení stavu se zdravotnický záchranář rozhodl pro zajištění
periferního žilního vstupu na pravé horní končetině zelenou kanylou velikosti G18,
při té příležitosti přeměřil záchranář pacientce hladinu glykémie, která činila 7,5
40
mmol/l. Od svědků záchranář zjistil celý časový průběh události a vše zaznamenal
do dokumentace. Poté se společně s řidičem vozidla ZZS snažil zdravotnický záchranář
pacientku naložit na transportní křeslo. Vzhledem k úzkému prostoru dveřního vstupu
na balkon a celkově malému prostoru na balkóně se povedlo záchranářům pacientku
naložit až na třetí pokus. Nato pacientku záchranáři transportovali výtahem do sanitního
vozu. Ve voze byla pacientka přeložena na lehátko a byla připojena na čtyř svodové
EKG, dále u ní byl přeměřen krevní tlak. Na EKG zdravotnický záchranář objevil
sinusovou tachykardii, tlak byl 160/95. Po zajištění pacientky se zdravotnický záchranář
přes dispečink spojil s nejbližším iktovým centrem, v tomto případě vzdáleném 22km a
konzultoval celou situaci přímo s neurologem. Lékaři iktového centra sdělil průběh
celého incidentu, věk, farmakologickou i zdravotní anamnézu a fyziologické funkce
pacientky a hladinu její glykémie. Dále pak informoval iktové centrum prostřednictvím
ZOS, zdali pacientka někdy v minulosti prodělala mozkovou příhodu, neužívala léky
na ředění krve nebo neabsolvovala v posledních třech měsících operaci. Po sdělení
všech informací bylo rozhodnuto o převozu pacientky do iktového centra cestou
urgentního příjmu. Pacientce bylo podáno 100ml FR 1/1 a za kontinuálního monitoringu
čtyř svodového EKG byl zahájen transport do iktového centra. Během převozu
se pacientce stabilizovala srdeční akce a přešla do sinusového rytmu s frekvencí 75/min.
Po příjezdu do nemocnice v 17:05 byla pacientka přeložena na nemocniční lehátko a
zavezena do příjmového boxu. Záchranář popsal lékaři průběh celé situace.
Popis události ze strany urgentního příjmu nemocnice
V 16:45 informoval neurolog iktového centra vedoucího lékaře urgentního příjmu
o brzkém příjezdu pacientky se suspektní cévní mozkovou příhodou a vzájemně
konzultovali postup. Vedoucí lékař urgentního příjmu poté informoval ostatní personál
urgentního příjmu o brzkém příjezdu pacientky a připravil vše potřebné pro její
převzetí. V 17:05 dorazila pacientka do nemocnice, byla přeložena na nemocniční
lehátko a transportována do jednoho z vyšetřovacích boxů. Záchranář předal všechny
informace o pacientce vedoucímu lékaři urgentního příjmu, popsal průběh celého
zásahu i časovou osu události, kterou získal od svědků, fyziologické funkce pacienty,
hladinu glykémie a všechny úkony které u pacientky provedl. Předávání pacientky
na urgentní příjem byl též přítomen neurolog iktového centra. Po rychlém zhodnocení
41
situace lékař shledal stav pacientky jako akutní a určil v rámci vstupní triage prioritu
číslo jedna, tedy neodkladné ošetření. NLZP urgentního příjmu ihned po přeložení
pacientky na vyšetřovací lůžko začal s měřením fyziologických funkcí s následujícími
hodnotami: Krevní tlak 155/90, srdeční frekvence 80/min, dechová frekvence 16/min,
SpO2 96%. Lékař urgentního příjmu dále indikoval vyšetření EKG, na kterém shledal
sinusový rytmus s AV blokádou I. stupně, bez akutních ischemických změn. Následně
lékař zahájil celkové vyšetření pacientky, NLZP mezitím provedl odběr krve
na koagulaci, biochemii a krevní obraz. Lékař z vyšetření zjistil následující: GCS 13,
bez poruchy paměti, hlava a krk beze změn, jazyk plazí vlevo, zornice izokorické,
bez zvýšené náplně krčních žil, bez šelestů, šíje volná, dýchání s mírně prodlouženým
expíriem, břicho měkké, nebolestivé, peristaltika normální. Pacientka byla opocená,
byla u ní zjevná dysartrie a progredující levostranná lateralizace. Stav pacientky
se od prvotních příznaků mírně zlepšil, proto byl lékař schopen od pacientky získat
anamnézu ústně. Z anamnézy vyplynulo prodělání ischemického iktu v říjnu 2010 a
dlouhodobé léčení s arteriální hypertenzí, což se shodovalo s informacemi získanými
záchranáři od vnučky pacientky. Dále lékař zjišťoval u pacientky alergickou a
farmakologickou anamnézu, poté indikoval statimové CT vyšetření mozku. Popis CT
vyšetření u pacientky prokázal probíhající cévní mozkovou příhodu, neurolog proto
pacientku urychleně přijal na jednotku intenzivní péče pro zahájení léčby.
Analýza události
Operátorka ZOS správně vyhodnotila výzvu a vyslala na místo výjezdovou
skupinu RZP složenou ze zdravotnického záchranáře a řidiče vozidla ZZS,
která následně vyjela ve stanovém čase dvou minut od předání výzvy, což ukládá zákon
374/2011 Sb. o zdravotnické záchranné službě. Výjezdová skupina dorazila na místo
zásahu o 13 minut později, tedy také v mezích výše zmíněného zákona. Po příjezdu
na místo postupovali záchranáři správně, sběr anamnézy proběhl dobře. Byla získána
celá časová osa události, od prvotních příznaků až po příjezd výjezdové skupiny,
což bylo zásadní pro zahájení vhodné budoucí léčby. Zdravotnický záchranář dále zvolil
při zajištění periferního žilního vstupu vhodný průměr kanyly (G18) a transport
pacientky do sanitního vozidla proběhl v co možná nejkratším čase. Následný postup
záchranářů v sanitním voze, kdy byla pacientka připojena na 4svodové EKG z důvodu
42
kontroly srdeční činnosti, byl také v pořádku. Správná diagnostika možné probíhající
cévní mozkové příhody ze strany záchranářů a následná telefonická konzultace
s iktovým centrem, jakožto úzce specializovaným centrem pro tyto případy, proběhla
v souladu s doporučeným postupem neurologické společnosti. Předání pacientky
v nemocničním zařízení proběhlo rychle a bez problému, také díky tomu, že byl příjezd
pacientky dopředu avizován. Lékař urgentního příjmu pracoval profesionálně,
s pacientkou sepsal pouze základní anamnézu a nařídil potřebná vyšetření tak,
aby mohla být pacientka co možná nejdříve přijata k zahájení léčby. Profesionálně
pracoval i celý tým NLZP urgentního příjmu, který zajistil odběr biologického materiálu
a transport pacientky na vyšetření. Komunikace mezi lékařem a NLZP proběhla
bez problému stejně tak i vzájemná souhra. U pacientky bylo provedeno statimové CT
mozku a po stanovení definitivní diagnózy neurologem byla přijata na jednotku
intenzivní péče. Od projevu prvotních příznaků u pacientky a volání na tísňovou linku
v 15:48 do definitivního přijetí pacientky na intenzivní lůžko v 17:55 uplynulo něco
přes dvě hodiny, což bylo zcela v mezích časového intervalu pro zahájení trombolýzy.
V tomto případě tedy můžeme hovořit o ukázkové spolupráci mezi zdravotnickou
záchrannou službou, ZOS nevyjímaje a urgentním příjmem nemocnice včetně
specializovaného iktového centra.
43
5.3 Kazuistika č. 3
Popis výzvy
 Výzva přijata na čísle 155, volající byla manželka pacienta, pro akutní zhoršení
dušnosti u svého manžela
 Čas výzvy 21:10
 Čas výjezdu 21:11
 Čas příjezdu 21:20
 Na místo vysláno vozidlo RZP
Popis události ze strany Zdravotnické záchranné služby
Ve 21:10 převzal operátor ZOS hovor od rozrušené ženy, která volala kvůli
dechovým obtížím svého manžela. Dispečer ZOS situaci rychle vyhodnotil, zjistil
přesnou adresu, odkud žena volala a poté na místo vyslal výjezdovou skupinu RZP
složenou ze dvou zdravotnických záchranářů. Ve 21:11 vyrazil vůz RZP z výjezdové
základny. Ve 21:20 dorazila výjezdová skupina na místo události. Místem zásahu byl
rodinný domek na konci ulice. Po vstupu do rodinného domku, kam je pustila manželka
pacienta, našli záchranáři postaršího muže v polosedě na posteli. Muž byl dušný, kašlal.
Jeden ze zdravotnických záchranářů zahájil vyšetření fyziologických funkci, kde zjistil
následující hodnoty: Krevní tlak 150/80, srdeční frekvence 95/min, SpO2 71 %, tělesná
teplota 36,9°C, dechová frekvence 25. Manželka pacienta uvedla, že manželův stav
se od rána zhoršoval, většinu předchozí noci prý strávil v zakouřeném prostoru. Podle
manželky je pacient pravidelný kuřák a léčí se s CHOPN IV. stupně. Z důvodu špatného
stavu pacienta si zdravotnický záchranář vyžádal telefonickou konzultaci s lékařem ZZS
prostřednictvím ZOS. Po krátké telefonické poradě mezi zdravotnickým záchranářem a
lékařem ZZS bylo rozhodnuto o vyslání vozu RV v setkávacím systému na místo
události. Po ukončení hovoru s lékařem nasadil zdravotnický záchranář pacientovi
kyslíkovou masku a aplikoval O2 v množství 4 l/min, dle telefonické ordinace lékaře.
Následně se zdravotnický záchranář pokusil o zajištění periferního žilního vstupu.
Z důvodu špatně hmatných žil pacienta se zajištění kanyly povedlo až na druhý pokus.
Druhý zdravotnický záchranář mezitím připevnil na pacienta elektrody EKG. Na EKG
záchranáři nalezli sinusový rytmus bez zjevných známek AKS. Za kontinuální
monitorace srdeční činnosti a saturace kyslíku vyčkávali záchranáři na příjezd lékaře,
44
mezitím pokračovali ve sběru anamnézy. Odebrali alergologickou anamnézu,
kterou zapsali do zdravotnické dokumentace. Následně záchranáři zjistili, že pacientovi
bylo 69 let a dlouhodobě se léčil s CHOPN, dále pak trpěl degenerativními změnami
na krční páteři. Během oxygenoterapie pozorovali záchranáři u pacienta mírné zlepšení
dýchání a jeho SpO2 se zlepšilo na 85 %. Ve 21:35 dorazil na místo události vůz RV
s lékařem. Lékař zahájil vyšetření pacienta poslechem jeho dýchání, kde zjistil
prodloužené expirium, pískoty a vrzoty bilaterálně. Dále od zdravotnických záchranářů
ověřil alergologickou anamnézu a nařídil podání infuzní terapie. Zdravotnický
záchranář na indikaci zasahujícího lékaře aplikoval pacientovi FR 1/1 100 ml + 240 mg
Syntophyllinu + 40 mg Solu-medrolu intravenózně. Dále pacientovi aplikoval inhalační
terapii, Berodual 1 ml + Atrovent 1 ml + FR 1/1 2 ml. Po přibližně pěti minutách
pociťoval pacient zlepšení a byl schopen plynulé komunikace, jeho SpO2 bylo 90%.
Lékař poté nařídil přesun pacienta do sanitního vozu. Záchranáři si od pacienta převzali
občanský průkaz a kartičku zdravotního pojištění. Následně pacienta naložili na lehátko
a za kontinuální oxygenoterapie 2 l/min pacienta přesunuli do sanitního vozu. Lékař
následně zkontroloval stav pacienta a požádal přes ZOS avizování pacienta
na kontaktním místě nejbližší nemocnice. Lékař ZZS poté zapsal vše do zdravotnické
dokumentace, jako diagnózu uvedl akutní exacerbaci CHOPN a předal pacienta zpět
do péče výjezdové skupiny RZP. Společně s řidičem vozidla ZZS, který přijel na místo
události vozem RV, poté odjeli. Záchranáři v sanitním voze umístili pacienta
do polosedu, přeměřili krevní tlak (135/76) a zahájili převoz do nemocnice. Manželka
pacienta byla poučena, kam bude pacient převezen. Ve 22:10 dorazili záchranáři
na urgentní příjem nemocnice, kde již personál nemocnice očekával jejich příjezd.
Záchranář předal pacienta službu konajícímu vedoucímu lékaři urgentního příjmu, sdělil
onemocnění pacienta, zmínil průběh celého zásahu, podaná farmaka a předal lékařské
parere od lékaře ZZS. Poté oba záchranáři uklidili sanitní vůz, připravili ho na další
zásah a odjeli zpět na základnu.
Popis události ze strany urgentního příjmu nemocnice
Ve 22:00 přijal pracovník urgentního příjmu hovor z kontaktního místa
nemocnice, kde mu dispečerka předala informace o 69létém pacientovi s akutní
exacerbací CHOPN, který směřuje na oddělení urgentního příjmu. Tuto informaci
45
předal pracovník vedoucímu lékaři urgentního příjmu, který na základně této informace
nařídil uvolnit jeden vyšetřovací box pro přijetí avizovaného pacienta. Ve 22:10 dorazil
avizovaný pacient do nemocnice a byl ihned převezen na vyšetřovací box. Vedoucí
lékař mezitím převzal informace od předávajícího zdravotnického záchranáře. Během
předávání zdravotnický záchranář popsal vedoucímu lékaři průběh celého zásahu,
příznaky pacienta, osobní anamnézu a provedenou léčbu. Nakonec vedoucímu lékaři
předal dokumentaci vypsanou lékařem ZZS. Vedoucí lékař poté určil lékaře urgentního
příjmu, který převzatého pacienta vyšetřil. Během předávání se o pacienta začal starat
NLZP urgentního příjmu. Pacient byl připojen na centrální rozvod kyslíku, aplikovaná
dávka byla 2 l/min. Zdravotníci u pacienta provedli EKG vyšetření, kde byl zjištěn
sinusový rytmus, přeměřili krevní tlak s hodnotou 130/80, SpO2 s hodnotou 93 %,
tělesnou teplotu s hodnotou 37,0 °C a dechovou frekvenci 20/min. Tepová frekvence
byla 63/min. Lékař se poté z důvodu zlepšení pacientova stavu a farmakologické léčbě
provedené lékařem ZZS rozhodl pro konzervativní léčbu. Během následujícího času
lékař doplnil kompletní anamnézu a přešel k fyzickému vyšetření.
Celkový stav: Při vědomí, orientován, spolupracuje, kožní turgor snížen.
Hlava: Bez známek traumatu, na poklep nebolestivá, zornice izokorické, jazyk
plazí středem.
Hrudník: Dýchání alveolární, oslabené, prodloužené expirium, přítomny vrzoty.
Břicho: Měkké, bez známek peritoneálního dráždění, bez hmatné resistence.
Končetiny: Pulzace hmatná bilaterálně, dolní končetiny s otoky bérců.
Neurologický nález: Bez lateralizace, amengiální.
Po provedení vyšetření lékař nařídil provést u pacienta RTG vyšetření srdce a plic,
odběr krve na biochemii a krevní obraz, přičemž důležitá byla především hladina CRP
z důvodů vyloučení bakteriální infekce. NLZP poté pacienta přemístil na observační
box, kde byla pacientovi po dobu čekání na výsledky krve a popisu rentgenu podána
infuze FR 1/1 500 ml a inhalace obsahující Atrovent 2 ml + 2 ml FR.
Přibližně kolem půlnoci měl ošetřující lékař k dispozici všechny pacientovi
výsledky. Popis RTG snímku neprokázal ložiskové ani infiltrativní změny, kresba plicní
i hilová byla přiměřená. Dobře dopadlo i vyšetření pacientovi krve, kde hladina CRP
byla nižší než 5.0 mg/l, o bakteriální infekci se tedy nejednalo. Na základně těchto
výsledků rozhodl ošetřující lékař o propuštění pacienta do domácího ošetření. NLZP
46
pacientovi odstranil periferní žilní kanylu a místo vpichu zalepil. Lékař poté pacientovi
předal zprávu o ošetření včetně receptu na léky a důrazně pacientovi doporučil přestat
kouřit.
Analýza události
Operátor ZOS posoudil vzniklou situaci správně. Rozhovor mezi volající,
tedy manželkou pacienta a operátorem ZOS jednoznačně nenasvědčoval nutnou
přítomnost lékaře. Dalším faktem bylo také to, že v čase převzetí výzvy byla všechna
blízká vozidla RV v terénu, zasahující u jiných událostí. Výjezdová skupina RZP
vyrazila z výjezdové základny ve velmi krátkém čase jedné minuty, přičemž se na místo
události záchranáři dostali během 9 minut, tedy v souladu s legislativou. Na místě
záchranáři správně zhodnotili závažnost stavu a pružně konzultovali vzniklou situaci
s lékařem ZZS. V době, než se na místo zásahu dostal lékař, záchranáři pacientovi
zajistili žilní vstup a provedli kontrolu EKG, dále pak zjistili základní anamnézu včetně
anamnézy alergologické, takže ihned po příjezdu lékaře na místo události mohla být
zahájena farmakologická léčba. Lékař po příjezdu správně určil diagnózu a nasadil
vhodná farmaka. Poté co se pacientovi ulevilo a byl transportován do sanitního vozidla,
lékař správně kontaktoval ZOS z důvodu avizování závažného stavu pacienta. ZOS
se následně spojilo s kontaktním místem nemocnice, jehož zřízení nařizuje nemocnicím
zákon č. 374/2011 Sb. § 6. Díky tomu proběhlo předání pacienta velmi rychle a
bez zbytečných průtahů. Vzhledem k tomu, že přítomnost lékaře ZZS pacientův stav
po provedení léčby nevyžadoval, mohl být pacient předán zpět do péče výjezdové
skupiny RZP a lékař tak byl volný pro řešení případné další události. Záchranáři
v nemocnici předali všechny potřebné informace o pacientovi včetně lékařského
záznamu, takže předání proběhlo rychle a bez problému. Následná vyšetření
v nemocnici u pacienta neprokázali závažnost stavu vyžadující hospitalizaci a tak mohl
být pacient propuštěn do domácí péče. Souhra a komunikace zdravotnické záchranné
služby a zdravotnického zařízení v tomto případě zafungovala správně a pacientovi
se tak dostalo kvalitní péče a vyšetření v co nejkratším možném čase.
47
6 Diskuze
Ve výše uvedených kazuistikách jsou popsány události z pohledu ZOS, činnost
výjezdových skupin ZZS, jejich přístup a komunikace s pacienty, následné vyšetření
pacienta a provedené úkony. Dále je v kazuistikách popsána monitorace vitálních
funkcí, transport do vozidla a následné předání pacienta na příjmovém oddělení
nemocnice a komunikace s tím spojená. Každý ze zásahů výjezdových skupin ZZS je
rozdílný a rozdílné je i chování pacientů, podle toho by se měla přizpůsobit
i komunikace záchranářů. Hlavním cílem bakalářské práce bylo ukázat si na dobrých
příkladech celý proces předávání pacientů mezi zdravotnickou záchrannou službou a
zdravotnickým zařízením a vzájemnou komunikaci. Trendem v posledních letech je
zřizování velkých urgentních příjmu, jakožto centrálních příjmových míst pro všechny
příchozí pacienty včetně těch přivezených ZZS. Pro správné fungování takto velkého
oddělení, kdy může ve stejnou chvíli dorazit hned několik pacientů, tak aby docházelo
k minimalizaci rizik a rychlé odborné pomoci, je potřeba se vyvarovat jakýchkoliv chyb
v komunikaci (DENKOVÁ, 2011). Na základě této skutečnosti jsme se rozhodli
pro vypracování bakalářské práce zabývající se touto problematikou a případy správně
provedené komunikace detailně rozepsal na výše uvedených kazuistikách. Při snaze
o správnou komunikaci je potřeba znát především faktory, které jí ovlivňují. Dobrá
komunikace mezi záchranáři a pacientem na místě události má přímý vliv na následující
předávání pacienta ve zdravotnickém zařízení. Zjištění faktorů ovlivňující předávání
bylo také jedním z cílů této bakalářské práce. Hlavním ovlivňujícím faktorem je
bez pochyby strach pacienta (PEKARA, 2015). Bezmoc, náhlá změna prostředí a
celkový stav tělesné nepohody vede zcela logicky dříve či později i k nepohodě
psychické a ta může být příčinou komunikačních problémů (MATLOCHOVÁ, 2013).
Zdravotník přistupující k pacientovi by proto měl předpokládat jeho psychickou
nepohodu hned od začátku a tomu přizpůsobit své vystupování. Zdravotníci, ať lékaři,
zdravotničtí záchranáři nebo všeobecné sestry jsou profesionálové, podle své
specializace mají vystudované školy a měli by proto k pacientům přistupovat asertivně.
Pokud už však k rozporu v komunikaci dojde je třeba situaci co nejdříve deeskalovat.
Pacienta je potřeba především uklidnit, vysvětlit mu srozumitelně nastalou situaci,
důvod proč se ve zdravotnickém zařízení nachází a vysvětlit mu následný postup.
Snažíme se o to, aby pacient „všemu“ rozuměl (PEKARA, 2015).
48
Cílem praktické části a zároveň hlavním cílem bakalářské práce bylo ukázat si
fungující komunikaci na konkrétních příkladech, které zároveň slouží jako doporučení
pro praxi. Všechny výše uvedené kazuistiky popisují příklady dobře provedené
komunikace mezi zdravotníky a pacientem a následně i mezi zdravotníky navzájem.
Obsahují též rozbor celé situace. Ve všech kazuistikách byla doba od převzetí výzvy a
dojezdu výjezdové skupiny na místo události (stanovená zákonem č. 374/2011 Sb.),
která činní 20 minut, dodržena. Dispečeři ZOS vyhodnotili výzvy rychle, situaci
zhodnotili správně a poskytli potřebné rady volajícím. Délka všech zásahů byla
adekvátní závažnosti případu. Ani v jednom z případů nebyla zaznamenána zbytečná
časová prodleva. Předávání pacientů na příjmovém oddělení proběhalo ve všech
případech rychle a bez problému. V kazuistice č. 2 a č. 3 byli pacienti dopředu
do nemocnice avizování prostřednictvím ZOS, tudíž jejich bezproblémovému předávání
nic nebránilo. Ke každému z pacientů bylo přistupováno dle klinických příznaků
individuálně.
V kazuistice č. 1 byla popisována žena s akutním zhoršením stavu, kašlem a
progredující dušností. Výjezdová skupina postupovala správně, záchranáři provedli
všechny potřebné úkony a z anamnézy se snažili zjistit předchozí obtíže s dušností,
což je mnohdy velmi obtížné, protože její důvody mohou být počítány na desítky
(KNOR, 2013). Celou situaci navíc záchranářům komplikovala přítomnost dcery
pacientky, která se bála o svou matku a svými otázkami záchranářům znesnadňovala
práci. Následné profesionální jednání zasahujícího zdravotnického záchranáře,
kdy dceru pacientky uklidnil a oběma ženám vysvětlil následující postup, můžeme
v komunikaci považovat za zlomový. Dceři pacientky bylo vše srozumitelně vysvětleno,
což v nestálé situaci způsobilo deeskalaci komunikačního problému ještě dříve,
než nastal. Zbytek zásahu už probíhal bez komplikací a záchranáři díky počátečnímu
uklidnění dcery pacientky měli klid na všechny prováděné úkony. Při předání pacientky
na příjmu nemocnice zdravotnický záchranář správně zdůraznil možnou kardiální
příčinu obtíží, což mělo zcela zásadní vliv na následný postup. Z komunikačního
hlediska tedy proběhlo vše v pořádku. Předávající zdravotnický záchranář během
ústního předávání zdůraznil pouze ty, pro vývoj situace důležité informace a napomohl
tak svým jednáním k rychlému vyřešení situace.
49
V kazuistice č. 2 byla popisována situace suspektní cévní mozkové příhody,
ke které byla přivolána výjezdová skupina RZP. Pro výjezdovou skupinu bylo hned
od začátku jistou komplikací velké množství lidí na místě zásahu, což způsobilo
nepřehlednost situace. Záchranáři se v nastalé situaci dobře zorientovali a poté co
od svědků získali časovou osu celé události, je požádali, zdali mohou byt z důvodu mála
prostoru opustit. Sběr anamnézy a provedené úkony proběhly dle všech standardů
neurologické společnosti. Po provedení všech nezbytných úkonů a zajištění pacientky
v sanitním voze se záchranář spojil s iktovým centrem a celou situaci prokonzultoval
s neurologem. Zdravotnická záchranná služba společně s iktovými centry pořádá
společné semináře k prohloubení a urychlení vzájemné spolupráce, kde bylo mimo jiné
zařazeno do doporučených postupů právě včasné avizování pacienta (ŠRÁMEK, 2014).
Právě avizování iktového pacienta je pro urychlení jeho následné léčby zcela zásadní.
Poté co neurolog převezme od záchranné služby informaci o blížícím se pacientovi
s možnou probíhající cévní mozkovou příhodou, nařídí uvolnění intenzivního lůžka,
upozorní personál příjmového oddělení o blížícím se pacientovi a rezervuje termín CT
vyšetření, tak aby v čase příjezdu pacienta bylo CT volné. Sám pak přichází na příjmové
oddělení v předpokládaný čas příjezdu výjezdové skupiny (ŠRÁMEK, 2014). Povinnost
avizovat pacienta s podezřením na cévní mozkovou příhodu ukládá zdravotnické
záchranné službě zákon o České lékařské komoře č. 220/1991 Sb. Spolupráce mezi ZZS
a ZZ proběhla v popisované kazuistice ukázkově a v době příjezdu výjezdové skupiny
do nemocnice bylo již vše na jejich příjezd připraveno. Následující předání pacientky
zdravotnickým záchranářem tak posléze proběhlo velmi rychle. V této kazuistice byla
tedy popsána ukázková spolupráce mezi ZZS, ZOS a ZZ.
V kazuistice č. 3 byla popisována situace akutního zhoršení dýchání u postaršího
muže. V souladu se zákonem o ZZS 374/2011 Sb. převzala výjezdová skupina RZP
výzvu k výjezdu a v zákonem stanovené době vyjela. Dispečer ZOS na základě
telefonátu s volající na tísňovou linku vyhodnotil situaci tak, že zásah lékaře nebyl
indikován a vyslal na místo zásahu pouze vůz RZP. Poté co výjezdová skupina na místě
zásahu provedla základní vyšetření a sběr anamnézy, kde zjistili dlouhotrvající plicní
onemocnění, na jehož exacerbaci naměřené hodnoty poukazovali, požádal zdravotnický
záchranář ZOS o telefonickou konzultaci s lékařem ZZS. Před konzultací s lékařem
zdravotnický záchranář zjistil všechny hodnoty fyziologických funkcí, alergickou
50
anamnézu a onemocnění. Tyto informace poté předal telefonicky lékaři, který si tak
mohl okamžitě udělat obrázek o situaci. Následně bylo rozhodnuto o vyslání vozidla RV
na místo události (ČESKO, 2011, § 13). Díky dobře provedené komunikaci a sběru
anamnézy od zdravotnického záchranáře mohl lékař ihned po příjezdu zahájit
farmakologickou léčbu a neztrácet tak drahocenný čas zpovídáním pacienta. Po zajištění
pacienta lékař prostřednictví ZOS avizoval příjezd pacienta do nemocnice, což mělo
opět za následkem následné bezproblémové předání pacienta na urgentním příjmu.
Komunikace tak v tomto případně zafungovala dobře na všech stranách. Zdravotnický
záchranář ihned po příjezdu zjistil potřebné informace od pacienta a jeho manželky,
díky čemu došlo k minimalizaci prodlení.
6.1 Doporučení pro praxi
Na základně zjištěných informací navrhujeme pro praxi tato doporučení:
1. Během komunikace s pacienty by se zdravotníci měli držet zásad asertivity.
2. V přístupu k pacientovi by zdravotník měl předpokládat jeho psychickou
nepohodu, proto by tomuto faktu měl přizpůsobit i své vystupování. Je potřeba
pacientovi vše srozumitelně vysvětlit, vyslechnout ho a především uklidnit.
3. V rámci komunikace mezi zdravotníky je potřeba vystupovat klidně,
tak aby nedošlo k zamlčení důležitých faktů. Ústní předání je potřeba doplnit
i o písemný záznam.
4. Při převozu pacienta v závažném stavu nebo pacienta, u kterého se projeví
komplikace, se doporučuje jeho avizování do zdravotnického zařízení. Zajistíme
tak bezproblémový průběh předávání a zdravotnický personál nemocnice se také
může na příjezd komplikovaného pacienta dostatečně připravit.
5. Držet se zásad „Pomáhejme si navzájem“ (viz Příloha č. 4).
51
ZÁVĚR
Bakalářská práce na téma „Problematika komunikace a předávání pacienta mezi
zdravotnickou záchrannou službou a zdravotnickým zařízením“ byla koncipována
do dvou částí, do části teoretické a části praktické. V teoretické části byla shrnuta
historie zdravotnické záchranné služby a její zákonný podklad. Dále byly v kapitole
popsány kompetence zdravotnického záchranáře a rozdělní výjezdových skupin, tak jak
je stanovuje zákon. Další kapitola shrnula úzké propojení zdravotnické záchranné
služby a urgentní medicíny včetně její historie, následně byl v samostatné kapitole
podrobně popsán urgentní příjem, včetně všech jeho částí a způsob jakým fungují.
Poslední kapitola teoretické části popsala přímo komunikaci, faktory které jí ovlivňují a
její úskalí. Praktická část se zaměřila na problematiku komunikace a činnosti
výjezdových skupin zdravotnické záchranné služby a jejich následné předání pacienta
do péče zdravotnického zařízení. Při sběru dat bylo čerpáno z interních záznamů a
dokumentace kliniky. Popsány byly tři skutečné případy pacientů, kteří byli přijati
do Fakultní nemocnice Královské Vinohrady cestou urgentního příjmu.
Cílem práce bylo popsat a nastínit problematiku komunikace mezi zdravotníky a
pacientem, postup jakým pracovali a jejich následné předání pacienta ve zdravotnickém
zařízení a komunikaci s pracovníky nemocničního zařízení. Při tvorbě práce byly
využity odborné knižní publikace, v praktické části rozhovory se zúčastněnými
zdravotnickými záchranáři i osobní poznatky autora, který se popisovaných kazuistik
osobně účastnil. Z tohoto hlediska můžeme napsat, že cíle této práce byly splněny.
Komunikace jako taková je nedílnou součástí našeho života, je to jedna
z nejpozoruhodnějších schopností, kterou jsou lidé obdařeni. Umění správně
komunikovat je o to důležitější, když mluvíme o zdravotnictví. Správně zvolená slova
mnohdy zapůsobí stejně dobře jako lék. Prostřednictvím správné komunikace
se můžeme vyvarovat konfliktním situacím s vystresovanými pacienty, ovlivnit a
uklidnit okolí. Komunikace je prostředek jak správně předat informace a
ve zdravotnictví je její správné ovládání nezbytné.
52
Seznam použité literatury
ANDRŠOVÁ, Alena, 2012. Psychologie a komunikace pro záchranáře. 1. Vyd. Praha:
Grada Publishing. ISBN 978-80-247-4119-2
CZUDEK, Stanislav a kol., 2009. Jednodenní chirurgie. 1. vyd. Praha: Grada
Publishing. ISBN 978-80-247-1786-9
ČESKO, 1991. Zákon č. 220/1991 Sb., České národní rady o České lékařské komoře,
České stomatologické komoře a České lékárnické komoře. In: Zákony pro lidi.cz
[online]. © AION CS 2010-2016 [cit. 26. 7. 2016]. Dostupné z:
http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-220
ČESKO, 2008. Věstník ministerstva zdravotnictví, traumatologická péče v České
republice, číslo 6. [online]. [cit. 2016-06-22]. Dostupné z:
http://www.mzcr.cz/Legislativa/dokumenty/vestnik_3613_1774_11.html
ČESKO, 2011. Ministerstvo zdravotnictví. Vyhláška č. 55 ze dne 1. března 2011, kterou
se stanoví činnosti zdravotnických pracovníku a jiných odborných pracovníků. In:
Sbírka předpisů české republiky [online]. 11(8), 482-543 [cit. 2016-15-07]. ISSN 1213-
2241. Dostupné z: http://www.fnkv.cz/soubory/87/vyhlaska_55-r-2011.pdf
DENKOVÁ, Jana, 2011. Emergency jako součást nemocniční neodkladné péče. Plzeň:
Západočeská univerzita v Plzni. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni,
Fakulta zdravotnických studií. Dostupné z: <http://theses.cz/id/2wyjzu/>
DOBIÁŠ, Viliam a kol., 2012. Prednemocničná urgentná medicína. 2., doplnené a
prepracované vydanie. Martin: Osveta. ISBN 978-80-8063-3875.
DOLEČEK, Martin., 2013. Proč se záchranáři přou s urgentními příjmy. Medical
tribune. [online]. [cit. 2016-07-11]. Dostupné z:
http://www.tribune.cz/clanek/29779/diskuse
DVOŘÁČEK, David, 2010. Historie zdravotnické záchranné služby v ČR. Urgentní
medicína. roč. 13, č. 1, s. 32-34. ISSN: 1212-1924.
53
FRANĚK, Ondřej, 2009. Manuál dispečera zdravotnického operačního střediska. 1.
vyd. Česko. ISBN 978-802-5459-102.
HLAVÁČKOVÁ, Dana a kol., 2007. Krizová připravenost zdravotnictví. 1.vyd. Brno:
Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů.
ISBN 978-80-7013-452-8
HUBÁČEK, Petr, 2006. Poslání a činnost oddělení urgentního příjmu - Emergency.
Urgentní medicína. roč. 8, č. 1. ISSN 1212-1924
HVĚZDOVÁ, Kateřina, 2006. Práva pacientů. Právnická fakulta Masarykovy
univerzity. Absolventská práce. [online]. [cit. 2016-08-10]. Dostupná z:
https://is.muni.cz/th/61274/pravf_m/Diplomova_prace.pdf
KNOR, Jiří, Jana ŠEBLOVÁ a kol., 2013. Urgentní medicína v klinické praxi lékaře. 1.
vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-4434-6
MARTÍNEK, Zdeněk., 2009. Agresivita a kriminalita školní mládeže. Praha: Grada
Publishing . ISBN 978-80-247-2310-5.
MATLOCHOVÁ, Andrea, 2013. Komunikační schopnosti žáků mladšího školního věku
s mentálním postižením online. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická
fakulta. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/345690/pedf_b/>
PEKARA, Jaroslav, 2015. Fenomén násilí v ošetřovatelské péči všeobecných sester
České republiky. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Zdravotně sociální
fakulta. Disertační práce. Dostupná z: https://theses.cz/id/ltejzu
POKORNÝ, Jiří, 2004 Urgentní medicína 1.vyd. Praha: Galén. ISBN 807-26-2259-5.
POKORNÝ, Jan et al. 2010. Lékařská první pomoc. Praha: Galén. ISBN 978-80-7262-
322-8
POLÁK, Martin, 2014. Urgentní příjem - Nejčastější znaky, příznaky a nemoci na
oddělení urgentního příjmu. Praha: Mladá fronta. ISBN 978-80-204-3208-7.
REMEŠ, Roman, Silvia TRNOVSKÁ, 2013. Praktická příručka přednemocniční
urgentní medicíny. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4530-5.
54
SAMIR, El-Masri, Besema SADDIK, 2012. An Emergency System to Improve
Ambulance Dispatching, Ambulance Diversion and Clinical Handover Communication.
Riyadh: Business Media. ISSN 10916-012-9863.
SPOLEČNOST URGENTNÍ MEDICÍNY A MEDICÍNY KATASTROF, 2011. Sekce
urgentní příjmy. Poslání, činnost a struktura oddělení urgentního příjmu. [cit. 2016-08-
04]. Dostupné z: http://www.urgmed.cz/up/2011_up%20.doc
ŠRÁMEK, Martin, 2014. Zkušenosti z Iktového centra Kladno. Česká s slovenská
neurologie a neurochirurgie. Dostupné z: http://www.csnn.eu/ceska-slovenska-
neurologie-clanek/zkraceni-door-to-needle-intervalu-zkusenosti-z-iktoveho-centra-
kladno-50245?confirm_rules=1
ŠTĚTINA, Jiří a kol., 2014. Zdravotnictví a integrovaný záchranný systém při
hromadných neštěstích a katastrofách. 1.vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN:
978-80-247-4578-7
VILÁŠEK, Josef, Miloš FIALA a David VONDRÁŠEK., 2014. Integrovaný záchranný
systém ČR na začátku 21. Století. Praha: Karolinum. ISBN: 978-80-246-2477-8.
VOKURKA, Martin, Jan HUGO. Kapesní slovník medicíny. 9. vyd. Praha: Maxdorf,
2008. ISBN 978-80-7345-159-2.
VONDÁČEK, Lubomír, Martin HOLCÁT, 2008. Komunikace a její problémy ve
zdravotnictví-Zdravotnictví v České republice. Strana 102-103
I
Seznam příloh
Příloha č. 1 – Rešerše
Příloha č. 2 – Strukturovaná komunikace mezi ZZS a OUP
Příloha č. 3 – POCT
Příloha č. 4 – Plakát „Pomáhejme si navzájem“
Příloha č. 5 – Souhlas o využití zdravotnické dokumentace pro účely bakalářské práce
II
Příloha č. 1 – Rešerše
Téma rešerše
Problematika komunikace a předávání pacientů mezi ZZS a ZZ
Žadatel:
Ivan Bradáček
Jazykové vymezení:
Čeština, angličtina
Klíčová slova:
problematika předávání, urgentní příjem, centrální příjem, traumacentrum, mimořádná
událost, traumaplán, oddělení, zdravotnická záchranná služba, komunikace
Časové vymezení:
2007 - současnost
Druhy dokumentů:
Knihy, kapitoly z knih, články, elektronické zdroje, vysokoškolské práce
Počet záznamů:
59 (knihy: 9, kapitoly v knize 1, články 44, elektronické zdroje: 5)
Zdroje:
- katalog Národní lékařské knihovny (www.medvik.cz)
- databáze vysokoškolských prací (www.theses.cz)
Zpracoval:
Mgr. Jana Hercová,
Národní lékařská knihovna, oddělení informačních a speciálních služeb
Sokolská 54
121 32 Praha 2
E-mail: hercova@nlk.cz
III
Příloha č. 2 – strukturovaná komunikace mezi ZZS Plzeňského kraje a OUP Emegrency
FN Plzeň
 Věk a pohlaví nemocného
 Onemocnění, nebo úraz
 Stav vědomí
 Kardio-pulmonální kompenzace pacienta
 Odhadovaný čas předání pacienta na OUP
IV
Příloha č. 3 – foto POCT
POCT analyzátor, zdroj autora, 2016
V
Astrup analyzátor, archiv autora, 2016
VI
Výstup z práce, plakát „Pomáhejme si navzájem“, archiv autora, 2016
VII