Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., Praha 5
OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA
S ALZHEIMEROVOU CHOROBOU
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
JONÁŠ HICKL, DiS.
Praha 2017
VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o. p. s., PRAHA 5
OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA
S ALZHEIMEROVOU CHOROBOU
Bakalářská práce
JONÁŠ HICKL, DiS.
Stupeň vzdělání: bakalář
Název studijního oboru: Všeobecná sestra
Vedoucí práce: PhDr. Jarmila Verešová
Praha 2017
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně, že jsem řádně citoval
všechny použité prameny a literaturu a že tato práce nebyla využita k získání stejného nebo
jiného titulu.
Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním účelům.
V Praze dne 31. 5. 2017
..........................
PODĚKOVÁNÍ
Rád bych touto cestou poděkoval vedoucí práce PhDr. Jarmile Verešové za metodické
a odborné vedení mé bakalářské práce, za poskytování cenných rad a pomoc při hledání
materiálových podkladů.
ABSTRAKT
HICKL, Jonáš. Ošetřovatelský proces u pacienta s Alzheimerovou chorobou. Vysoká škola
zdravotnická, o. p. s. Stupeň kvalifikace: Bakalář (Bc.). Vedoucí práce: PhDr. Jarmila
Verešová. Praha. 2016. 66 s.
Tématem bakalářské práce je ošetřovatelský proces o pacienta s Alzheimerovou
chorobou. První a klíčovou částí bakalářské práce je odborně a medicínsky popsaná demence,
se kterou jsou spojené i její příznaky, se kterými se setkáváme stále častěji. Také jsou
vysvětleny metody, které se pojí s demencí. Choroba, postihuje především seniory,
procentuálně více ženy než muže. Dále se zabýváme popisem a vysvětlením Alzheimerovy
choroby. Její příznaky, ke kterým patří nejčastěji zapomínání, změny nálad a špatná orientace
v čase, místě a prostoru.
Důležitou částí je praktická část, která je zaměřena na ošetřovatelský proces u dané
nemoci pacienta.
Klíčová slova
Alzheimerova demence. Ošetřovatelská péče. Ošetřovatelský proces. Pacient. Všeobecná
sestra.
ABSTRACT
HICKL, Jonáš. The nursing process for a patient with Alzheimer´s disease. Vysoká škola
zdravotnická, o. p. s. Stupeň kvalifikace: Bakalář (Bc.). Vedoucí práce: PhDr. Jarmila
Verešová. Praha. 2016. 66 s.
The theme of the thesis is the nursing process of a patient with Alzheimer's disease. The
first and crucial part of the thesis is professionally and medically described dementia with
which they are associated and its symptoms, we encountered more frequently. Also they
explain the methods that are associated with dementia. This disease mainly affects the elderly,
the percentage of women more than men further description and explanation of Alzheimer's
disease. Its symptoms, which include most forgetfulness, mood swings and poor orientation in
time, place and space.
The important part is the practical part, which focuses on the nursing process in the disease.
Keywords
General nurse. Nursing care. Midwife. Pain. Patient.
PŘEDMLUVA
Cílem mé bakalářské práce je přiblížit ošetřovatelský proces u pacienta
s Alzheimerovou chorobou, s kterou se stále častěji setkáváme. Já osobně se s těmito lidmi
setkávám v rámci mého zaměstnání na gerontopsychiatrickém oddělení v Psychiatrické
nemocnici v Kroměříži. Dále pak pomáhám s ošetřovatelskou péčí o matku mé sousedky,
která trpí Alzheimerovou demenci již 6 let diagnostikovanou. Obecně se jedná většinou
o geriatrické polymorbidní pacienty, kteří potřebují vhodný a individuální přístup. Tato
nemoc začíná nenápadně, poprvé ji zachytí rodina nebo blízké okolí. Právě oni by neměli
vyčkávat a svého příbuzného vzít k lékaři. Často během krátkého času následuje
nesoběstačnost se dříve běžnými věcmi a poté invalidita. Je potřeba, aby se onemocnění
zachytilo včas a dostupnými léky se podařilo zpomalit a zkvalitnit poslední roky života. Toto
vše mě inspirovalo k napsání bakalářské práce. Chci Vám přiblížit, jak tato nemoc vzniká,
jaké má příznaky, jak se diagnostikuje a léčí.
OBSAH
SEZNAM ODBORNÝCH ZKRATEK ................................................................................11
SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ .......................................................... 12
ÚVOD ......................................................................................................................................13
1 DEMENCE......................................................................................................................16
1.1 PŘEHLED DEMENCÍ............................................................................................17
1.1.1 ATROFICKO-DEGENERATIVNÍ PROCESY............................................17
1.1.2 VASKULÁRNÍ DEMENCE............................................................................17
1.2 OSTATNÍ SYMPTOMATICKÉ DEMENCE ......................................................18
2 ALZHEIMEROVA CHOROBA...................................................................................19
2.1 AKTUÁLNÍ SITUACE VÝSKYTU ALZHEIMEROVY CHOROBY
V EVROPĚ A VE SVĚTĚ.................................................................................................21
2.2 PŘÍZNAKY ALZHEIMEROVY CHOROBY......................................................21
2.2.1 KOGNITIVNÍ SYMPTOMY U DEMENCE.................................................22
2.2.2 PORUCHY EMOTIVITY...............................................................................23
2.2.3 BEHAVIORÁLNÍ SYMPTOMY-PORUCHY CHOVÁNÍ.......................... 23
3 DIAGNOSTIKA ONEMOCNĚNÍ................................................................................24
3.1 SCREENINGOVÉ METODY................................................................................25
3.2 TEST HODIN...........................................................................................................25
3.3 MINI MENTAL SCORE EXAMINIATON .........................................................25
4 LÉČBA ALZHEIMEROVY CHOROBY....................................................................27
4.1 FARMAKOLOGICKÁ LÉČBA............................................................................27
4.2 INHIBITORY CHOLINESTERÁZ ......................................................................27
4.3 LÉČIVA TLUMÍCÍ EXCITOTOXICITU............................................................28
4.4 NEFARMAKOLOFICKÉ POSTUPY V PÉČI O NEMOCNÉ
S ALZHEIMEROVOU CHOROBOU.............................................................................29
4.5 OBECNÉ ZÁSADY PSYCHOTERAPIE PACIENTA U DEMENCÍ ...............29
4.6 TYPY PSYCHOTERAPIE/PSYCHOTERAPETICKÝCH POSTUPŮ A
JEJICH ÚČINNOSTÍ........................................................................................................29
5 SPECIFIKA OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE O PACIENTA S ALZHEIMEROVOU
CHOROBOU .......................................................................................................................... 31
5.1 OBLAST ADAPTACE............................................................................................31
5.2 OBLAST SPÁNKU A ODPOČINKU....................................................................32
5.3 STRAVA A HYDRATACE ....................................................................................32
5.4 OBLAST SOBĚSTAČNOSTI ................................................................................32
5.5 VYPRAZDŇOVÁNÍ................................................................................................ 32
5.6 OBLAST HYGIENICKÉ PÉČE A PÉČE O KŮŽI.............................................33
6 PÉČE O NEMOCNÉHO S ALZHEIMEROVOU CHOROBOU V DOMÁCÍM
PROSTŘEDÍ........................................................................................................................... 34
7 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA S ALZHEIMEROVOU
CHOROBOU .......................................................................................................................... 36
DOPORUČENÍ PRO PRAXI................................................................................................ 63
ZÁVĚR....................................................................................................................................64
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ..................................................................................65
PŘÍLOHY ..................................................................................................................................I
SEZNAM ODBORNÝCH ZKRATEK
CT - computerová tomografie
MR - magnetická resonance
PET - pozitronová emisní tomografie
SPECT - tomografová scintigrafie
CNS - centrální nervová soustava
ICHE - inhibitory cholinesteráz
(VOKURKA, 2015).
SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ
Computerová tomografie – vyšetření, které kombinuje klasické rentgenové vyšetřením s
počítačovým systémem, který informace zpracovává.
Mini- Mental State Examination – krátký test kognitivních funkcí, je celosvětově používaný
pomocný test pro zjištění kognitivních funkcí a záchyt demence.
Screeningové metody – programy které jsou zaměřeny na časnou diagnostiku.
Kognitiva – látky zlepšující prokrvení mozku a paměť.
Inhibitory cholonesteráz – jsou obecně používány jako symptomatické léky první volby u
pacientů s lehkou až středně těžkou Alzheimerovou chorobou.
Paralogické myšlení – jednotlivé myšlenky na sebe navazují podle povrchních podobností a
náhodných asociací.
Gerontopsychiatrie – (psychiatrie pro seniory) se zabývá především léčbou psychických
poruch, které vznikají ve stáří, po 65. roce života.
(VOKURKA, 2015).
13
ÚVOD
Ve zdravotnických zařízeních, ale i v osobním životě se stále více setkáváme
s nemocnými, kteří trpí Alzheimerovou chorobou. Tuto nemoc v dnešní době umíme
diagnostikovat a zpomalit její průběh a tak těmto lidem můžeme dopřát delší život než dřív,
ale nejsme schopni ji vyléčit. Vzhledem k tomu, že se posouvá hranice života, je v populaci
čím dál víc takto nemocných a nadále jich bude přibývat. Tito nemocní potřebují citlivý a
individuální přístup jak zdravotnického personálu, tak laické veřejnosti a právě v této práci
bychom si měli shrnout jak teoretické tak praktické informace o této chorobě, abychom byli
schopni takto nemocným lidem co nejefektivněji pomoci v posledních letech života.
Také obsahuje:
Pro tvorbu teoretické části bakalářské práce byly stanoveny následující cíle:
Cíl 1: Zpracovat obecnou problematiku demence, převážně Alzheimerovu chorobu
a poskytnout teoretické informace.
Cíl 2: Popsat rizikové faktory, které se podílí na vzniku Alzheimerovy choroby.
Cíl 3: Popsat příčiny, příznaky, diagnostiku a léčbu Alzheimerovy choroby.
Cíl 4: Popsat typy a klasifikace Alzheimerovy choroby.
Cíl 5: Popsat specifika ošetřovatelské péče u pacientů s Alzheimerovou chorobou.
Pro tvorbu praktické části bakalářské práce byly stanoveny následující cíle:
Cíl 1: Zpracovat ošetřovatelský proces u konkrétního pacienta s Alzheimerovou chorobou,
hospitalizovaného na gerontopsychiatrickém oddělení.
Těžisková literatura:
1. BURDA, Patrik a Lenka ŠOLCOVÁ. Ošetřovatelská péče. Praha: Grada Publishing,
2016. ISBN 978-80-247-5333-1.
14
2. JIRÁK, Roman, Iva HOLMEROVÁ a Claudia BORZOVÁ. Demence a jiné poruchy
paměti: komunikace a každodenní péče. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 164 s. Sestra
(Grada). ISBN 978-80-247-2454-6.
3. KALVACH, Zdeněk. 2008. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. Praha: Grada.
ISBN 978-80-247-2490-4.
4. PIDRMAN, Vladimír. 2007. Demence. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-1490-5.
15
Popis rešeršní strategie
O rešeršní protokol jsem zažádal elektronicky knihovnu Vysoké školy zdravotnické
v Praze a to paní Mgr. Turečkovou. Během týdne mi vyhotovila kompletní rešerši, která se ke
mně dostala v podobě tištěné i elektronické. V rešerši našla celkem 38 záznamů a to 5
vysokoškolských prací, 14 knih a 19 článků a příspěvků. Tyto záznamy jsou od roku 2007 do
současnosti a to ve slovenském, českém a anglickém jazyce.
16
1 DEMENCE
Slovo demence pochází z latinského slova „mens“, což znamená „mysl“, a předpony
„de-“, která značí „od-“. Slovo „demens“ tedy znamená „šílený“, tedy něco, co mysli
pozbylo, odchylku od rozumového jednání. Jako první v medicíně tento termín použil
Aurelius Cornelius Celsus ve své knize „De medicína“ v prvním století našeho letopočtu.
Do moderní psychiatrické klasifikace jej zavedl Dominique Esquirol v roce 1814.
Definice demence podle 10. decenální revize mezinárodní klasifikace nemoci zní Demence
(F00-F 03) je syndrom způsobený chorobou mozku (KUČEROVÁ, 2006). Demence jsou
poruchy, u kterých dochází k podstatnému snížení úrovně paměti i dalších kognitivních
funkcí. Mezi tyto funkce patří kromě paměti pozornost, vnímání, řečové funkce (schopnost
tvorby řeči a schopnost porozumění řeči) (JIRÁK, 2009).
Zhoršení uvedených funkcí je doprovázeno někdy dokonce zhoršením kontroly emocí,
sociálního chování nebo motivace. Diagnózu demence lze tudíž stanovit na základě
klinického obrazu – psychiatrického (neuropsychiatrického) a psychologického vyšetření.
K jejímu určení nestačí pouze patologický nález zobrazovacích technik (CT – computerová
tomografie, MR – magnetická resonance, PET – pozitronová emisní tomografie, SPECT –
tomografová scintigrafie), neboť míra atrofie či funkčního postižení nemusí zákonitě
korespondovat se stupněm demence. CT a MR může odhalit atrofické změny, v některých i
v časných stádiích. Metody PET a SPECT mohou prokázat funkční změny, např. snížení
metabolizmu v určitých regionech CNS – centrální nervová soustava. Ani tyto změny však
nelze považovat za specifické. Demenci můžeme chápat, jako získanou poruchu kognitivních
funkcí, která je natolik závažná, že má zásadní vliv na další funkce a tím i život pacienta
(PIDRMAN, 2007).
Často jde v pokročilých stádiích o bodovou existenci. Schopnost úsudku se postupně
zhoršuje, logika myšlení mizí. Mohou se objevit bludy, později dochází k fragmentaci
myšlení, které se stává bezobsažným a inkoherentním. V řeči se může objevit porucha
syntaxe, nominální afázie nebo dysfázie. V pokročilých stadiích pacient může vydávat
bezobsažné zvuky nebo se stává mutistickým. Změny nálady mohou být bezdůvodné, bývá
úzkost, podrážděnost, deprese, častá je emoční inkontinence. Demence způsobuje snížení
intelektu. Přítomná je porucha amnestických funkcí s neschopností učit se novým obsahům.
Poruchy paměti se týkají zejména čerstvých zážitků. Pacienti se mohou snažit maskovat
17
poruchy paměti pomocí konfabulací. Poruchy paměti se týkají zejména čerstvých zážitků.
Porucha
kognitivních funkcí interferuje s běžnými životními aktivitami – nejprve s profesními
dovednostmi, postupně i s jednoduššími aktivitami, jako je schopnost manipulace s penězi,
telefonování, nebo obsluha jednotlivých elektrospotřebičů. Při těžké demenci selhává i
bazální péče o osobní hygienu (PRAŠKO, 2011).
Zhoršení klinického obrazu může také souviset se změnami v sociální oblasti, stresem,
ale také s únavou, změnou prostředí, časem den, noc apod.
Nástup nemoci je plíživý, změny chování provází emoční labilita, narůstá porucha paměti,
zvlášť pro nové poznatky, objevují se nepřesnosti při běžných prácích, dochází ke ztrátě
úsudku, později nastupuje časově-prostorová dezorientace (SEIDL, 2008).
1.1 PŘEHLED DEMENCÍ
Demence lze podle příčin dělit do dvou skupit. První jsou demence, které mají
za podklad atroficko-degenerativní proces mozku. Dále jsou to demence symptomatické,
které mají za podklad celková onemocnění, infekce, intoxikace, úrazy, nádory, cévní poruchy,
metabolické změny a jiné poruchy postihující mozek. Třetí jsou symptomatické demence
a lze ještě dělit do dvou podskupin a to demence vaskulární (na podkladě poruchy mozkových
cév a mozkového krevního zásobení).
1.1.1 ATROFICKO-DEGENERATIVNÍ PROCESY
Atroficko-degenerativní procesy jsou procesy, které vedou ke snížení počtu nervových
buněk, snížení počtů spojů (synapsí), nervových buněk k poruše funkce nervových buněk
(neuronů) i pomocných nervových buněk (neurologie), k tvorbě a ukládání patologických
bílkovin, u nichž probíhá řada dalších degenerativních dějů (SEIDL, 2008).
1.1.2 VASKULÁRNÍ DEMENCE
Vzniká na podkladě poškození mozkové tkáně cévními poruchami. Jsou to především
mozkové infarkty – odumření určitého okrsku mozkové tkáně proto, že tento okrsek nebyl
prokrven v důsledku uzávěru vyživující tepny. Demence vznikají častěji na podkladě
mnohačetných drobných mozkových infarktů. Často se setkáváme s progresí onemocnění
skokem v důsledku vaskulárních lézí (TOPINKOVÁ, 2005).
18
1.2 OSTATNÍ SYMPTOMATICKÉ DEMENCE
Vznikají na podkladě celkových onemocnění organismu postihujících také mozek, na
podkladě intoxikací, infekce a zánětu. Úrazu mozku, nádorů mozku a dalších příčinných
faktorů ovlivňujících činnost centrálního nervového systému. Mezi tyto demence náleží
například demence infekční, prionové, metabolické, traumatické etiologie a další (JIRÁK,
HOLMEROVÁ, BORZOVÁ, 2009).
19
2 ALZHEIMEROVA CHOROBA
V roce 1907 popsal Alois Alzheimer první příznaky u tehdy 51. leté Augusty Deterové.
Onemocnění, které se vyskytovalo již ve středním věku kolem padesáti let, mělo rychlý
průběh, byla zjišťována výrazná dědičnost a postihovalo především ženy (DUŠEK,
VEČEŘOVÁ-PROCHÁZKOVÁ, 2010). V České republice se uvádí až 120 000 postižených
touto chorobou (PFEIFFER, 2007). Alzheimerova nemoc je primární atroficko-degenerativní
onemocnění mozku nejasné etiologie, jejímž průvodním znakem je postupný rozvoj demence.
Objevuje se úbytek korových buněk (korová atrofie), amyloidóza stěn mozkových tepen.
Alzheimer objevil tzv. neuronální klubka, která se v mikroskopu jeví jako chomáče hrubších
vláken, která prostupují cytoplazmu neuronu. Dále jsou to senilní plaky, nepravidelné
okrouhlé útvary, které obsahují patologickou bílkovinu amyloid (jako ve stěnách tepen.
V současnosti se řadí mezi nejčastější příčinu demencí na světě (je udáváno, že tvoří přibližně
65-75 % všech demencí). Její diagnostika vyžaduje interdisciplinární přístup, opírá se
zejména zobrazovací a neurologické metody magnetická resonance, počítačová tomografie,
neuropsychologické, psychiatrické laboratorní, histopatologické, případně genetické vyšetření
(PFEIFFER, 2007).
Mimo běžných diagnostických kritérií stanovených MKN-10 a DSM-IV pro
diagnostiku demence u Alzheimerovy nemoci jsou mezinárodně užívaná a uznávaná
diagnostická kritéria NINCDS-ADRDA (National Institute of Neurological and
Communicative disordersandstroke-Alzheimersdisease and relateddisordesassociation).
S výrazně vyšší pravděpodobností až jistotou lze diagnózu Alzheimerovy nemoci verifikovat
na základě histopatologických nálezů (biopsií mozku posmrtně). Histopatologickými nálezy
bývá klasicky zjišťována přítomnost neuritických plaků a neuro-fibrilárních klubek a
zobrazovací metody přináší obraz atrofie zejména mezi temporálních kortikálních oblastí
mozku (především v hipokampu a entorginálním kortexu). Pro efektivní léčbu demence je
optimální komplexní přístup tvořený jak farmakologickou léčbou, tak i psychologickou a
rehabilitační péčí (PFEIFFER, 2007).
Z neuropsychologického pohledu je demence u Alzheimerovy choroby charakteristická
pozvolna progredující deteriorací kognitivních schopností (zejména amnestických a
kortikálních – afázie, apraxie, agnozie) a behaviorálními alteracemi. Celý proces směřuje
posléze k terminálnímu stádiu spojenému s degradací osobnosti, ztrátou náhledu a základní
soběstačností (včetně hygienických návyků). Proto i mezi hlavní kognitivní oblasti, na které
20
se neuropsycholog při vyšetření v této souvislosti zaměřuje, řadíme: paměťové schopnosti,
řečové schopnosti, zrakově-prostorové schopnosti, exekutivní funkce a intelektové
schopnosti. Ze samotného charakteru onemocnění je také zřejmý jeho zásadní dopad na
kvalitu života člověka, která bývá hodnocena škálami posuzujícími zvládání každodenních
aktivit.
Při zvažování diagnózy demence při Alzheimerově nemoci je nutné pomýšlet
diferenciálně diagnosticky zejména na přítomnost tzv. pseudodemence, demence a Lewyho
tělísky, fronto-temporální a vaskulární demence. Demence u Alzheimerovy choroby bývá
klasifikována nejčastěji podle doby počátku vzniku onemocnění. Rozlišujeme tak demenci u
Alzheimerovy choroby:
S časným začátkem (tzn. před 65. rokem věku). První z typů bývá charakterizován
poměrně rychlým nástupem a progresí onemocnění, druhý z typů je pozvolnější, postupný
nástup a průběh a jako jedno z diagnostických kritérií bývá též udávána převaha zhoršení
paměti nad zhoršením intelektových schopností. Někteří autoři, hovoří o tzv. rané formě
Alzheimerovy nemoci (nástup příznaků do 60. roku věku) a pozdní formě (nástup příznaků po
60. roce věku).
S pozdním začátkem je jednoznačně častější. Diagnostikujeme ji po 65 roce a označuje
se také jako senilní forma (OREL, 2012). Jako velmi pozdní formu Alzheimerovy nemoci
vyčleňuji ty varianty, které propukají až po 85. roce věku.
Klasifikace MKN-10 vymezuje také demenci u Alzheimerovy choroby atypického nebo
smíšeného typu pro demence, které mají významné atypické rysy nebo nesplňují časové
kritérium délky trvání symptomů demence. Pod tuto diagnostickou kategorii řadíme též
smíšenou Alzheimerovu a vaskulární demenci.
Dle MKN-10 diagnosticky klasifikujeme:
Demence u Alzheimerovy choroby
Demence u Alzheimerovy choroby s časným začátkem
Demence u Alzheimerovy choroby s pozdním začátkem
Demence u Alzheimerovy choroby, atypický nebo smíšený typ (DUŠEK, VEČEŘOVÁPROCHÁZKOVÁ,
2010).
21
2.1 AKTUÁLNÍ SITUACE VÝSKYTU ALZHEIMEROVY CHOROBY V EVROPĚ
A VE SVĚTĚ
V současné době žije v České republice podle kvalifikovaných odhadů 110–130 lidí
trpících nějakou formou demence. Tento počet se do poloviny století zdvojnásobí (Alzheimer
Europe, 2009). Bude se tedy jednat o čtvrt milionu lidí – občanů České republiky, kteří budou
mít zcela specifické potřeby a budou potřebovat péči. Významná je také socioekonomická
zátěž Alzheimerovy choroby a dalších onemocnění způsobujících demenci. V zemích
Evropské unie se jednalo v roce 2007 v průměru o 21 tisíc euro za rok, vzhledem k tomu, že
tyto náklady souvisejí s poskytováním péče, byly nejvyšší v zemích „staré“ EU a poněkud
nižší v nových zemích Unie. Projekt Euro CoDe (European Collaboration on Dementia), jenž
koordinovala evropská asociace alzheimerovských společností Alzheimer Europe prokázal, že
počet lidí postižených demencí v Evropě představuje v současné době více 7 milionů lidí
v zemích Evropské unie a 8,5 milionu ve všech evropských zemích. Celkové náklady byly jen
v zemích evropské sedmadvacítky odhadnuty na 130 miliard euro v roce 2007. Z toho byla
více než polovina (56 %) vynaložena na neformální, rodinnou péči (Alzheimer Europe, 2009).
2.2 PŘÍZNAKY ALZHEIMEROVY CHOROBY
V lehkém stádiu Alzheimerovské demence dochází k poruchám paměti ve všech
složkách. Poměrně časným příznakem je porucha prostorové a časové paměti. Pacienti
začínají bloudit nejprve v místnostech, které znají málo, ale později i v místech dobře
známých. Brzy ztrácejí soudnost a schopnost logického uvažování. Dochází k poruchám
běžných denních životních aktivit – ztrácejí nejprve své profesní dovednosti, prostupně
dochází i k poruchám aktivit takového typu, jako jsou běžné domácí práce a starost o sebe
sama. Poměrně brzy dochází (na rozdíl od pacientů s ischemicko-vaskulárními demencemi)
k degradaci osobnosti. Brzy také ztrácejí náhled choroby.
Ve středním stadiu demence se poruchy paměti podstatně zhoršují, dochází k výrazné
deterioraci intelektu. Poruchy paměti mohou vést až k amnestické dezorientaci – nemocní si
v důsledku poruch krátkodobé paměti nevštípí, kde se nacházejí, a proto se chovají
dezorientovaně. Velmi často, avšak vždy, se objevují přidružené výpadové korové jevy typu
afázií, agnózií či apraxií. Poruchy v oblasti denních životních aktivit dosahující takového
stupně, že nemocní přestávají být soběstační a stávají se plně závislými na péči svého okolí.
22
Velmi často se objevují příznaky, kterým se říká behaviorální a psychologické příznaky
demence. Mezi tyto příznaky patří poruchy chování, přidružené psychotické symptomy,
přidružené afektivní poruchy, poruchy spánek u bdění (KALVACH, 2011).
V těžkém stadiu alzheimerovské demence jsou přítomny poruchy kognitivních funkcí
dosahující takového stupně, že postižení často nepoznávají své okolí, nejbližší příbuzné,
bývají dezorientovaní místem a časem. Aktivity denního života jsou postiženy
v instrumentální a neinstrumentální složce natolik, že nemocní bývají plně závislí na péči
okolí. Behaviorální a psychologické příznaky demence, především poruchy chování, tak
vystupují do popředí, že se často stávají nejobtížnějším příznakem z hlediska pečovatelů
pacientů. Alzheimerova choroba trvá od objevení se prvních příznaků do smrti průměrně 7-10
let, nyní se přežití (hlavně díky léčbě a dobré práci pečovatelů) prodlužuje.
Jsou však i rychleji progredující případy, především tam, kde je familiární výskyt.
Bezprostřední příčinou smrti bývají většinou hypostatické pneumonie nebo
bronchopneumonie, úrazy (pří pádech) aj., Alzheimerova choroba je základní příčina smrti
(RABOCH, PAVLOVSKÝ, JANOTOVÁ, 2012).
2.2.1 KOGNITIVNÍ SYMPTOMY U DEMENCE
Poruchy paměti se mohou projevovat různými potížemi se získáváním nových
informací, špatnou orientací, opakování dotazů, konfabulace neboli vymýšlení si, a také
úzkostlivostí.
Poruchy řeči se pojí s problémy v komunikaci, nedorozuměním, neporozuměním
myšlence. Mohou se vyskytnout chybějící slova v kontextu, rozsáhlé opisování, špatné řazení
vět. Chybí i možnost předem naplánovat a vyhodnotit činnost či situaci.
Poruchy pozornosti souvisí s neschopností začít a ukončit úkol, nebo činnost. Fixuje
se na nepodstatnou část úkolu (lpění). Snaží se vytěsnit rušivé podněty, dochází ke snížení
schopnosti reagovat a s tím spojené zmatené reakce.
Poruchy vnímání znamená v konkrétním příkladě neschopnost poznávat věci a osoby,
může mít mylný výklad podnětů (iluze). Dále tito lidé mají potíže s nalezením cesty, kterou
dříve běžně používali a k tomu všemu se váže úzkosti a nejistota.
Poruchy úsudku se mnohou projevovat odmítání pomoci (špatně hodnotí situaci,
nevnímá realitu), lidé trvají na starých vzorcích chování, ztrácejí zábrany, nepředvídají
důsledky svého jednání a chybí jim představa o abstraktních věcech (VENGLÁŘOVÁ, 2007).
23
2.2.2 PORUCHY EMOTIVITY
K poruchám emotivity patří poruchy nálad – nejčastěji se setkáváme s depresivní
poruchou. Může mít původ v organických změnách CNS. Stejně závažná je depresivní reakce
na životní změny způsobené onemocnění. V počátku si nemocný silně uvědomuje, že ztrácí
své dosavadní schopnosti. Deprese je pak reakční, mohou se objevit i úvahy o sebevraždě.
Oploštělá emotivita – zvláště rodinu překvapí vymizení přiměřených emočních reakcí u
nemocného. Může to připomínat nezájem, neochotu citově se zapojit do života rodiny.
Vymizení citových reakcí doprovází snížení neverbálních projevů. Takový člověk se stává
pro své okolí nesrozumitelným.
Emoční labilita – opakem oploštělých emocí je emoční labilita. Vyjadřované city jsou
nepřiléhavé situace, rychle se střídá pláč a smích. Jde o stavy, které vídáme u dětí. V očích
ještě slzy, ale už zní smích.
Ve vyšších stádiích nemoci dochází ke ztrátě vyšších citů – tento projev je často zdrojem
devalvujících postojů okolí. Nemocný ztrácí představu o základních lidských postojích a
hodnotách. Pokud má hlad, vezme si jídlo a nepřemýšlí, zda není někoho jiného. Chybí stud,
rozpadají se společenské zábrany (VENGLÁŘOVÁ, 2007).
2.2.3 BEHAVIORÁLNÍ SYMPTOMY-PORUCHY CHOVÁNÍ
Poruchy chování se u nemocných AD projevují i agresivním chováním, které začíná
verbálními projevy a může vyústit až ve fyzické napadaní. Roste verbální naléhavost a
stálé opakování dotazů. Dále převládá agitovanost – zvýšená aktivita. Pacienti odmítají a
nedodržují osobní hygienu, při naléhání můžou přejít do verbální a fyzické agrese. Pacienti
jsou často zpomalení, mají sníženou vůli a ztrácí zájmy. Na veřejnosti projevují
nezdrženlivé chování, jako jsou sexuální projevy, vyprazdňování, obnažování
(VENGLÁŘOVÁ, 2007).
24
3 DIAGNOSTIKA ONEMOCNĚNÍ
Často prvotní diagnostiku provádí neurolog nebo psychiatr, kam pacienta odešle
praktický lékař. Vyšetření pacienta má stejnou strukturu jako každé jiné psychiatrické
vyšetření, pouze věnujeme větší pozornost paměti, úsudku a dalším příznakům, které
s demencí bývají spojeny (smutek, úzkosti, únavnost, nesoustředivost, nespavost, hučení
v uších, točení hlavy). Nejlepší je, když je pacient vyšetřován tak, že si ani neuvědomuje, že
je vyšetřován. Lidé totiž nebývají rádi vyšetřováni, ale rádi si příjemně popovídají s lékařem.
A je dobře, když lékař při tom příjemném popovídání vede rozhovor tak, že zjistí všechny
potřebné informace vedoucí k diagnóze. Již při navázání kontaktu a odebírání anamnézy si
všímáme, jak pacient mluví. Jak formuluje věty, zda snadno, nebo obtížně, rychle, nebo
pomalu, zda hledá slova, zda je opakuje, zda opakuje celé věty a není schopen se posunout
v tématu, zda je možno otázkami jeho řeč odklonit, zda odpovídá přiléhavě, k věci, zda
vybavuje z paměti rychle a snadno, nebo dlouho vzpomíná, neví běžné údaje o sobě a své
rodině. Zda je řeč rozvláčná a zabíhavá, zda musíme některé otázky opakovat, zda pacient
chápe, na co se ptáme, nebo zda je třeba otázky klást zkříženě a vysvětlovat některé pojmy.
Někdy pacient sám řekne, že si špatně pamatuje, jindy to sdělí jeho příbuzní. Pokud má
pacient halucinace většinou zrakové nebo sluchové, často to jsou paranoidní bludy. Jsou i
všeobecně známé případy, kdy se dědicové skutečně chtějí starého rodiče zbavit odložením do
ústavu, kdy chtějí manipulovat s jeho penězi apod., a proto pouhé sdělení pacienta, že ho
např. chce rodina okrást, může být pravda. Vždy je třeba zvážit okolnosti, posuzovat příznaky
ve vztazích navzájem a nečinit jen paušální závěry. „Jedna vlaštovička jaro nedělá“ a jeden
příznak nedělá diagnózu. A když si nejsem jista, raději počkám, čas ukáže. To se samozřejmě
netýká situací, kde je nebezpečí z prodlení, ale tam už je vždy příznaků více a je možné se o
ně opřít. Paranoidní syndrom bývá často spojen také s halucinatorním syndromem, kde
nemocný slyší různé hlasy, popř. vidí různé postavy, které tam nejsou, což činí diagnostiku
jasnější. Značným problémem bývají stavy zmatenosti, tedy amence, popř. amentně delirózní
stavy, tedy stavy kvalitativně porušeného vědomí ve smyslu vědomí obluzeného. Při nich je
pacient dezorientovaný, někdy i neklidný až agresivní (KUČEROVÁ, 2006).
Neuropsychologická diagnostika mírná kognitivní porucha, je založena na výsledcích
použitých testů v neuropsychologické bakterii, ale i na analýze dalších informací z anamnézy
pacienta a z dalších klinických metod, jako je rozhovor a pozorování. Kromě vyšetření
pacientka je důležité získat anamnézu od nejbližšího okolí, jako jsou příbuzní, pečovatelé
25
apod. Dalším úkolem neuropsychologického vyšetření je identifikace pacientů s vyšším
rizikem přechodu do demence při Alzheimerově nemoci, tedy pacientů s kognitivním
profilem nesoucím známky typické alzheimerovské patologie.
Základní neuropatologické nálezy u Alzheimerovy choroby jsou: atrofie mozku
(nejvýraznější mediální temporální struktury), selektivní zánik především acetylcholinergních
neuronů a tvorba beta-amyloidu a formace plaků (FIŠAR, 2009).
3.1 SCREENINGOVÉ METODY
Přestože pro diagnostiku mírně kognitivní poruchy při Alzheimerovy choroby je
nezbytné komplexní neuropsychologické vyšetření, v klinické praxi se relativně často
setkáváme se situací, kdy kvalitní komplexní neuropsychologické vyšetření není k dispozici.
V takovém případě je nutné se spolehnout alespoň na výsledky screeningových metod, které
na určité pravděpodobností úrovni mohou odhalit počínající kognitivní deficit, Screeningové
metody jsou užitečné i pro první orientační odhad kognitivní výkonnosti a mohou také lépe
než komplexní neuropsychologické vyšetření sledovat případné fluktuace v rámci
krátkodobých časových úseků (dny, týdny). Mini- Mental State Examination (MMSE), test
hodin – to jsou dva základní (FIŠAR, 2009).
3.2 TEST HODIN
Oblíbená screeningová metoda rozšířená mezi neurology, psychiatry a praktickými
lékaři. Používán je pro svou jednoduchost administrace, časovou náročnost a praktičnost
použití. Je pokládán za dostatečně komplexní metodu, protože pokrývá oblast sémantické
paměti, vizuospaciální a exekutivní funkce, pozornost a porozumění jazyku. Úkolem
vyšetřovaného je obvykle nakreslit hodiny, vepsat do nich čísla a pak zakreslit ručičky podle
stanoveného času. Pro hodnocení kresby existuje velké množství skórovacích systémů.
V mnoha studiích byla prokázána přesnost testu hodin pro detekci úbytku kognitivních funkcí
u demence pro populaci s MCI (ŠTĚPÁNKOVÁ, 2014).
3.3 MINI MENTAL SCORE EXAMINIATON
Mini mental score examiniaton (MMSE), max. 30 bodů, lehká demence leží mezi 24-27
body. Test MMSE se často používá jako test posuzující demenci. Je ale nutno vzít v úvahu, že
MMSE je málo citlivý u počínající demence (například u vzdělaných lidí) a u demence
26
s důrazem na frontální kognitivní výpadky. U Alzheimerovy choroby se MMSE ročně snižuje
zpravidla o 3 body (MUMENTHALER, 2008). Test je součástí přílohy A.
27
4 LÉČBA ALZHEIMEROVY CHOROBY
V léčbě Alzheimerovy choroby je důležitá jak léčba farmakologická tak i
nefarmakologické postupy, které se dají velmi dobře aplikovat u nemocných s Alzheimerovou
chorobou a jsou součástí medicíny a ošetřovatelství.
4.1 FARMAKOLOGICKÁ LÉČBA
Před zahájením farmakologické léčby by diagnóza Alzheimerovy choroby nebo jiné
demence měla být adekvátně potvrzena podle současných doporučených postupů. Léčba je
zaměřena především na zlepšení nebo stabilizaci (nehoršení) kognitivní poruchy. Proto se
takto působící skupina léků označuje jako kognitiva. Pro širší značení celé skupiny se v ATC
klasifikaci používá název antidemencia (N06DA). Do této skupiny jsou v součastnosti
zařazeny (a v ČR registrovány) inhibitory cholinesteráz a látky tlumící excitotoxicitu
(VLČEK, FIALOVÁ, 2010).
4.2 INHIBITORY CHOLINESTERÁZ
Užití ICHE v léčba demence vychází z prokázaného deficitu acetylcholinu (ACH)
v mozku u nemocných s Alzheimerovou chorobou, ale i u jiných demencí. Léčiva této
chemicky heterogenní skupiny ICHE inhibují acetylcholinesterázu, event. i
butyrylcholinesterázu, a tím snižují odbourávání acetylcholinu. Zvyšuje se tak nabídka ACH
v neuronální štěrbině a upravuje se cholinergní transmise na nervových synapsích v CNS.
Bylo též prokázáno, že inhibice cholinesteráz snižuje toxicitu i tvorbu beta amyloidu a
zasahuje do neurodegenerativních mechanismů Alzheimerovy choroby. Působení ICHE je
tedy komplexní (symptomatická úprava neuromediátorového deficitu, ale i zásah do
patogeneze Alzheimerovy nemoci).
Účinnost léčby UCHE u Alzheimerovy choroby byla prokázána řadou studií a ICHE tak
představují léky první volby především u mírných až středně těžkých forem onemocnění, kde
byl efekt léčby nejvýraznější. Dochází ke zpomalení progrese nemoci asi o 1 rok, podle
otevřených studií přetrvává tento efekt až 4 roky (galantamin). Účinnost léčby byla prokázána
i u těžších forem demence s hodnotami MMSE pod 12 bodů. Efekt léčby ICHE je komplexní
– zpomaluje pokles kognitivních funkcí, prodlužuje období soběstačnosti v aktivitách denního
života a zmírňuje i behaviorální a psychologické příznaky u demence (poruchy chování).
28
Léčbu zahajujeme iniciální dávkou a podle tolerance postupně po 2-4 týdnech zvyšujeme do
dosažení doporučené účinné udržovací dávky. Pomalejší titrace (rivastigmin a galantamin)
zlepšuje snášenlivost léčby a snižuje NÚ na GIT. Jejich výskyt snižuje i podávání léků spolu
s jídlem, je třeba dohlížet na dostatečný příjem tekutin. Nemocného kontrolujeme pravidelně
3 měsíce – monitorujeme kognitivní funkce, soběstačnost, behaviorální symptomy a
compliance s lékovým režimem. V léčbě pokračujeme, pokud je prokazatelný efekt, tj. pokud
MMSE neklesá o 3 a více bodů mezi hodnoceními a celkové nepoklesne pod 12 bodů.
Pacienti, kteří neodpovídají na léčbu jedním ICHE nebo u nichž léčba ztratila účinnost,
mohou profitovat ze záměny za jiný přípravek této skupiny.
Léčba je v případě prokázané účinnosti obvykle dlouhodobá, u většiny respondentů i
několik let při včasném zahájení léčby. Její vysazení zpravidla vede k rychlé deterioraci.
Léčbu ukončujeme, pokud nemocný progreduje do těžké demence (MMSE klesá pod 12
respektive 10 bodů)
Donepezil – Aricept, Donepezil-Teva, Donpethon
Rivastigmin – Exelon, Prometax
Galantamin – Reminyl, Apo-Galant, Flashemel, Galamed, Galantamin-sandoz, Oxygal
(VLČEK, 2010).
4.3 LÉČIVA TLUMÍCÍ EXCITOTOXICITU
Pro léčbu těžších demencí je určen memantin. Jde o látku nekompetitivně blokující
NMDA-receptory, které jsou u dementních pacientů nadměrně aktivovány nadbytkem
excitotoxicky působící glumátu. Tím je usnadněn synaptický přenos a zlepšuje se funkce
neuronu. Výsledky klinických hodnocení z posledních let naznaují, že i tato léčba vede
k udržení kognitivních funkcí a ke zpomalení progrese Alzheimerovy choroby i vaskulárních
demencí. Efekt léčby je prokazatelný i u pokročilých fází onemocnění. Dochází především ke
zlepšení a prodloužení období soběstačnosti, a to v oblasti sebeobsluhy a jednoduchých
činností v domácnosti pod vedením pečovatele. Při léčbě memantinem bylo pozorována i
zmírnění poruchy chování. (memantin – Ebixa, Axura, Memantine-rhatiopharm) (VLČEK
2010).
29
4.4 NEFARMAKOLOFICKÉ POSTUPY V PÉČI O NEMOCNÉ
S ALZHEIMEROVOU CHOROBOU
Psychoterapie je záměrné a cílené používání psychoterapeutických prostředků
kvalifikovaným odborníkem – psychoterapeutem v souladu s vědeckými poznatky.
Psychoterapie směřuje k dosažení, obnovení, rozvoji či udržení kvality života klientů tak, aby
mohli žít život subjektivně spokojený.
4.5 OBECNÉ ZÁSADY PSYCHOTERAPIE PACIENTA U DEMENCÍ
Terapeut se musí přizpůsobit pacientovým senzorickým a kognitivním deficitům a stupni
jeho frustrační tolerance.
Současná léčba psychoterapií a psychofarmaka (kognitiva, antidepresiva, antipsychotika)
bude spíše pravidlem než výjimkou.
Zdárný průběh psychoterapie vyžaduje nejen navázání vztahu důvěry a dobrého
pracovního spojenectví s pacientem, ale i s jeho rodinou a případně dalšími pečujícími
osobami.
Časové omezení terapie si pravděpodobně vyžádá omezení počtu stanovených cílů a
promyšlené zaměření.
Terapeut musí počítat s tím, že větší procento času bude muset věnovat diskutování o
minulosti než o přítomnosti a že tento důraz nemusí odrážet obranné vyhýbání se
momentálním rozhodnutím, jak by se to mohlo u mladších pacientů, ale žádoucí revidování a
zvažování minulé zkušenosti.
Terapeut může poskytovat více grafikace bez rizika, že způsobí potíže, které by mohly
nastat u mladších pacientů.
Terapeut bude muset věnovat víc pozornosti environmentální podpoře, plánování těchto
událostí během sezení a povzbuzování pacienta ke společné aktivitě (PETR, MARKOVÁ,
2014).
4.6 TYPY PSYCHOTERAPIE/PSYCHOTERAPETICKÝCH POSTUPŮ A JEJICH
ÚČINNOSTÍ
Behaviorální postupy – jsou afektivní ve zmenšování nebo odstraňování
problematického chování (agresivita, bloudění, křik atd.). Výchozím bodem je pečlivý a
důkladný popis problému (kdy, kde a jak často to vyskytuje), dále zjištění příčin a
30
konsekvencí chování. Analýza vede ke specifickým strategiím intervence – např. odstranění
nežádoucích událostí nebo snížení frekvence jejich výskytu, změně okolností nezbytných
činností tak, aby se minimalizovaly negativní důsledky událostí, zjednodušení činností apod.
Intervence musí být přizpůsobeny možnostem pacienta.
Emočně orientované psychoterapeutické přístupy – reminiscenční terapie jako
stimulace autobiografické paměti a ovlivnění nálady prostřednictvím vzpomínek na životní
příběh pacienta (PETR, MARKOVÁ, 2014).
Kognitivní terapie – realitní orientace a trénink dovedností – cílem je zmírnění
kognitivního deficitu. Realitní orientace vede ke zlepšení verbální orientace. Kognitivně
behaviorální terapie je časově omezená, zaměřená na konkrétní cíl. Přenos se nepodporuje, od
klienta se očekává kooperace a ochota k zaměření na přítomnost. Teorie terapie vychází
z teorie učení např. I.P. Pavlov, a pracuje s pojmy podmíněný reflex, klasické podmiňování,
operantní podmiňování a s dvou faktorovým modelem strachu. Např. Post hypnotická sugesce
– hlavním činitelem při využití v psychoterapii. Při navozené amnézii může pociťovat
kompulzy, při vysvětlení se jedinec snaží své jednání racionalizovat. To může mít rysy
paralogického myšlení (DUŠEK, 2015).
Přístupy zaměřené na stimulaci – zahrnují aktivity a rekreační terapie – hry, kontakt
se zvířaty, muzikoterapie, taneční terapii, výtvarné aktivity. Stimulace a obohacené prostředí
mobilizuje dostupné kognitivní zdroje pacientů. Výsledky léčby podporují přesvědčení, že
tyto postupy zmírňují behaviorální problémy a zlepšují náladu.
Zooterapie – název canisterapie se vžil jako označení způsobu terapie, který využívá
pozitivního působení psa na zdraví člověka. Jinak lze canisterapii definovat jako zvířecí
asistenční aktivitu a zvířecí asistenční léčbu prováděnou s jedním konkrétním živočišným
druhem. Canisterapie klade důraz především na řešení problémů psychologických, citlivých a
sociálně-integračních, působení na fyzické zdraví člověka je u ní druhotné. Uplatňuje se
především jako pomocná (podpůrná) psychoterapeutická metoda. Poskytuje příležitost pro
motivační, výchovný, odpočinkový nebo terapeutický prospěch zaměřený na zvýšení kvality
života dementního pacienta. Odehrává se v různých terapeutických prostředích a je vedena
speciálně vyškoleným odborníkem nebo dobrovolníkem za využití speciálně vybraného psa
(PETR, MARKOVÁ, 2014).
31
5 SPECIFIKA OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE O PACIENTA
S ALZHEIMEROVOU CHOROBOU
Seniorům s Alzheimerovou chorobou poskytujeme takovou ošetřovatelskou péči, která
vychází z jejich individuálních potřeb a směřuje k zajištění co nejvyšší kvality života. Péče
nemůže být univerzální jako u jiné kategorie pacientů. Je to péče o zranitelné a křehké
pacienty. O tyto pacienty se stará celý ošetřovatelský tým, který zastřešuje všeobecná sestra
s registrací (DOBROVODSKÁ, 2011). Tito nemocní jsou nejčastěji směřování na rozhodnutí
praktického lékaře, psychiatra nebo neurologa do ústavní péče, což jsou nemocnice, léčebny
dlouhodobě nemocných, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem nebo
psychiatrická lůžka, nejčastěji se jedná o gerontopsychiatrie. Dále tito nemocní můžou
využívat denních stacionářů nebo domácí péče, kam často na pomoc vyráží charita. Právě
všeobecné sestry charitní služby provádějí u těchto nemocných odborné výkony jako jsou
aplikace injekcí, inzulinů, převazy, chystání léků a jiné. Všeobecná sestra na odděleních musí
znát zásady ošetřování o pacienty s diagnózou Alzheimerovy demence.
Všeobecná sestra pomáhá s orientací, mohou to být piktogramy nebo opakování
informací, bezpečné prostředí, fotografie a podobně. Při poskytování ošetřovatelské péče je
nutná velká trpělivost, empatie a vlídnost. Pro poskytování vhodné péče musí mít ošetřovatel
dostatek znalostí o demenci a vědět jak s těmito lidmi pracovat.
Všeobecná dodržuje zásady komunikace a to znamená, že hovoří zřetelně a přímo na
pacienta, nekřičí na něj, užívá vhodné pomůcky jako velké hodiny, velký kalendář (BURDA,
2016).
5.1 OBLAST ADAPTACE
Změna prostředí je pro seniora jedna z nejzásadnějších změn v životě. Proces adaptace
na nové prostředí trvá několik měsíců a pří nevhodně vedené práci se seniorem může dojít
k tomu, že nastává porucha adaptace (maladaptace) na nové prostředí, které může vést až ke
zhoršení celkového zdraví nemocného.Všeobecná sestra musí své činnosti směřovat tak, aby
adaptace na nové prostředí probíhala s co nejmenšímu problémy (např. možnost mít při
hospitalizaci své věci, dodržování důstojnosti, možnost pravidelných návštěv, pokud to jde,
neměnit navyklé rituály apod.) (BURDA, 2016).
32
5.2 OBLAST SPÁNKU A ODPOČINKU
Obecně u seniorů se mění fyziologie spánku a typicky usíná v dřívějších hodinách a
budí se v ranních hodinách. Mohou se objevit poruchy chování ve spánku (především ve
spojení se změnou prostředí s demencí apod.) Obecně onemocnění i množství léku, které
senior užívá se mohou odrazit na kvalitě spánku a jeho poruchách. Všeobecná sestra sleduje
projevy nespavosti a informuje lékaře. Dále aktivizuje nemocného přes den, pomůže se
spánovými rituály. Pokud dochází k nespavosti, zvýšeně sleduje pacienta, aby v rámci noční
zmatenosti nedošlo k pádu nebo jinému poranění (BURDA, 2016).
5.3 STRAVA A HYDRATACE
Při podávání stravy je motivujeme, popřípadě popíšeme chuť a volíme správné pokrmy
nutričně vyvážené po poradě s nutričním terapeutem. Senior je ohrožen podvýživou a
dehydratací, ve stáří se mění chuť k jídlu, často se objevuje nechutenství. Dochází také ke
ztrátě pocitu žízně, takže aktivně nabízíme tekutiny. U Alzheimerovy demence je typické
problémy s polykáním (zpomaluje se a zhoršuje, opoždění polykacího reflexu, strava zůstává
v ústech aniž by pacient něco dělal), opakovaná dušení kašlání, vysoké riziko aspirace.
seniorů, nikoliv potřebám provozu zařízení. Při poskytování hygienické péče se nesmí
opomenout zajištění initimity, musí se dbát na to, aby pacient neprochladl, aby nedošlo
k pádu, k poranění kůže apod. Součástí hygienické péče je péče o kůži vhodnými přípravky,
ve většině zařízení dlouhodobé péče je k dispozici kaděřník a pedikér. Dále dbáme na čistou a
suchou kůži, předcházíme vzniku opruzenin a dekubitů (BURDA, 2016).
5.4 OBLAST SOBĚSTAČNOSTI
Cílem péče o osobu s Alzheimerovou chorobou musí být co nejdéle udržitelná
soběstačnost v základních činnostech. V praxi se jedná o zajištění takových podmínek a
prostředí, aby nemocný měl podporu právě v samostatnost péče o svou osobu a okolí. U
pacientů v posledních stádiích Alzheimerovy demence často zavádíme nazogastrickou sondu
(BURDA, 2016).
5.5 VYPRAZDŇOVÁNÍ
Vzhledem k demenci podáváme stravu a tekutiny, dodržujeme hygienické návyky,
zajistíme seniorovi bezpečnou cestu na toaletu, bezpečné prostředí. Pravidelně aktivně
nabízíme možnosti vyprázdnění na toaletě nebo pravidelně vyměňovat pleny a další pomůcky
33
pro inkontinenci. Dbáme o správnou motilitu střev, jak cvičením tak pestrostí stravy na
podporu pravidelné stolice. Dále všeobecná sestra sleduje a zapisuje stolici a dbá o prevenci
zácpy nebo průjmu (BURDA, 2016).
5.6 OBLAST HYGIENICKÉ PÉČE A PÉČE O KŮŽI
Uspokojování potřeb v oblasti hygienické péče patří mezi základní činnosti péče o
nemocného. Zásadní je udržet seniora v čistotě a čistém prostředí (nejen z důvodu
společenského, psychického, ale taky z důvodu zdravotního, jako prevence vzniku dalších
stavů). V dlouhodobé péči v zařízení by se hygienická obsluha měla individuálně podřídit
potřebám (BURDA, 2016).
34
6 PÉČE O NEMOCNÉHO S ALZHEIMEROVOU CHOROBOU
V DOMÁCÍM PROSTŘEDÍ
Péče je dynamický proces, kterého se účastní minimálně dvě osoby, kdy každý z nich
má své potřeby a přání. Právě z toho důvodu hraje důležitou roli otázka, proč vlastně pečující
pečuje, proč v péči pokračuje až do konce nebo se naopak péče vzdává. Nezřídka je péče
v rámci rodiny nebo partnerství vnímána jako samozřejmost. Za rozhodnutím pečovat mohou
stát různé motivy, které ovlivňují psychické rozpoložení pečujícího. Může to být láska a
náklonost k nemocnému, povinnost nebo reciprocita, sociální tlak, finanční zajištění a další
(ŠTĚPÁNKOVÁ, 2014).
Německý gerontopsycholog Lang, popisuje motivační proces jako rozdělený na několik
fází. Při práci s klientem pečující o blízkého s onemocněním demence může hrát důležitou
roli, ve které fázi se klient právě nachází. První fází označuje Lang jako před-rozhodovací,
kdy hrají roli hlavně potřeby a cíle klienta ve vztahu k budoucnosti, a poznamenává, že
nezřídka je rozhodnutí učiněno zprvu nevědomě. Post-rozhodovací fázi tvoří zaprvé plánování
a rozhodování, jak bude pečovatelský proces probíhat, zadruhé je zde aktuální již probíhající
péče, jejichž součástí je i regulace vztahu pečujícího s nemocným, jeho naděje a obavy,
standardy a strategie. Poslední fáze je fáze ukončení péče. Zde je největší výzvou pro pečující
zpracovat minulé zkušenosti a orientovat se na budoucnost. To spočívá hlavně ve zhodnocení
předchozí pečovatelské zkušenosti a integrace těchto zkušeností do budoucího jednání. Pro
psychosociální pomoc je důležité, v jaké motivační fázi se rodinný pečující, který pomoc
vyhledal, právě nachází. Pro úspěšné ukončení pečovatelského vztahu je rozhodující
zpracování prožitku (ŠTĚPÁNKOVÁ, 2014).
Claudia Freyová uvádí ve své publikaci o rodinných příslušnících pacientů s demencí
řadu výzkumů, které také poukazují na to, že se ve stadiu rozhodování ne vždy jedná o
vědomé a svobodné rozhodnutí pečujícího. Často dochází nepozorovaně k přebírání drobných
úkolů, jejichž počet postupně narůstá. Nizozemský výzkum Van Daala (2004) například
uvádí, že tři čtvrtiny dotazovaných dcer, které pečující o svého rodiče s demencí, si
uvědomují, v jakém okamžiku vlastně začaly pečovat. Jedna čtvrtina z nich uvedla dokonce,
že pečuje, aniž by si to přála. Rodinní pečující se mohou dostat do své role z nejrůznějších
biografických důvodů, aniž by si uvědomili, že je čeká náročná dlouholetá péče. Není-li
rozhodnutí pečovat vědomé a svobodné, můžeme vycházet z toho, že následky zátěže, kterou
s sebou péče o rodinné pečující přináší, mohou být ještě výraznější (ŠTĚPÁNKOVÁ, 2014).
35
Co se týče ukončení péče umístěním pacienta do specializovaného zařízení, ukazujeme,
že péčí stále ještě ve větším množství případů ukončuje nikoli vědomé rozhodnutí, ale krizová
situace, která vychází ze zhoršeného zdravotního stavu nemocného nebo pečujícího.
Po stanovení diagnózy Alzheimerova choroby je nutné, aby se členové rodiny a ostatní
pečovatelé co nejlépe seznámili s průběhem onemocnění, s příznaky, s možnostmi pomoci a
způsoby péče. Tyto informace mohou jim i postiženému péči značně ulehčit. Základní
informace získá rodina pravděpodobně od lékaře, který stanoví diagnózu. Ten by měl mít také
přehled o tom, kde a jakou pomoc je možné získat. Pro snížení finanční náročnosti péče o
osobu s demencí je možno získat i finanční příspěvky, které jistě mnoho rodin ocení, protože
péče vyžaduje nemalé finanční výdaje. Okresní správa sociálního zabezpečení umožňuje
získat příspěvek na péči o osobu blízkou a také zvýšení důchodu pro bezmocnost. Stupeň
bezmocnosti, podle kterého je dávka vyplácena, určuje lékař (ŠTĚPÁNKOVÁ, 2014).
Stupně bezmocnosti:
Částečná bezmocnost – zvýšení důchodu o 472,- Kč měsíčně.
Převážná bezmocnost – zvýšení důchodu o 944,- Kč měsíčně.
Úplná bezmocnost – zvýšení důchodu o 1 770,- Kč měsíčně.
36
7 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA
S ALZHEIMEROVOU CHOROBOU
Ošetřovatelský proces byl vypracován u pacienta, který byl hospitalizován na
gerontopsychiatrickém oddělení Psychiatrické nemocnice v Kroměříži s hlavní diagnózou
Alzheimerovy demence. Hospitalizace trvala od 3.3. 2017 do 20.4. 2017. Kvůli ochraně
osobních údajů záměrně neuvádíme jméno, příjmení, rodné číslo a adresu bydliště. Cílem této
práce bylo vypracování individuálního ošetřovatelského plánu a jeho realizace v rámci
ošetřovatelského procesu. K získání všech použitých informací byla použita sesterská a
lékařská dokumentace, rozhovor s pacientem, rozhovor s rodinou pacienta, informace od
ošetřovatelského personálu a vlastním pozorováním.
Identifikační údaje
Jméno a příjmení: K.H. Pohlaví: Muž
Datum narození: 1947 Věk: 70
Adresa bydliště a telefon:XXX
Adresa příbuzných: XXX
RČ: 47XX Číslo pojišťovny: 111
Vzdělání: středoškolské s maturitou Zaměstnání: starobní důchodce
Stav: rozvedený Stav příslušnosti: ČR
Datum přijetí: 3. 3. 2017 Typ přijetí: akutní
Oddělení: gerontopsychiatrické mužské Ošetřující lékař: MUDr. Navrátilová
37
Důvod přijetí udávaný pacientem:
„V noci někdy nemůžu spávat, tak mě zavezli do nemocnice“.
Medicínská diagnóza hlavní:
F.001 – Demence u Alzheimerovy choroby s pozdním začátkem
Medicínské diagnózy vedlejší:
Hypertenze
DM 2 typu
Vitální funkce při přijetí
TK: 140/95 mmHg Výška: 178 cm
P: 85/min. Hmotnost: 78 kg
D: 17/min. BMI: 24,6
TT: 36,7°C
Stav vědomí: zmatenost Krevní skupina: nezjištěna
Nynější onemocnění:
Dne 3. 3. 2017 odpoledne byl pacient přivezen v doprovodu syna na centrální příjem
Psychiatrické nemocnice v Kroměříži. Syn sděluje službu konajícímu lékaři postupné
zhoršení stavu, projevující se zmateností, převážně v noci, nepředvídatelným chováním,
nesamostatností, strachem a úzkostí. Včera večer upadl v přízemí domu a odmítal vstát.
Informační zdroje:
Syn pacienta, zdravotnická dokumentace
38
ANAMNÉZA
Rodinná anamnéza:
Matka: neví
Otec: umřel stářím
Sourozenci: je jedináček
Děti: má dva syny, jsou zdraví, na psychiatrii se nikdo z nich neléčí
Osobní anamnéza:
Má problém s vysokým tlakem a užívá léky na diabetes
Hospitalizace a operace: neguje
Úrazy: 0
Transfúze: doposud nikdy nepodány
Očkování: běžná povinná očkování
Léky užívané doma:
Název léku Forma Síla Dávkování Skupina
Tiapridal TBL 100 mg 1-1-1 antipsychotikum
Concor TBL 2,5 mg 1-0-0 antihypertenzivum
Zocor TBL 100mg 1-0-0 hypolipidemikum
Siofor TBL 500mg 1-0-0 antidiabetikum
Alergická anamnéza:
Léky: penicilin
Potraviny: neguje
Chemické látky: neguje
39
Abúzy:
Alkohol: pouze pivo, dříve ob den, teď už málo
Kouření: na vojně, poté ne
Káva: rozpustná 1x denně
Léky: závislost neguje
Jiné drogy: neguje
Sociální anamnéza
Stav: rozvedený
Bytové podmínky: bydlí v rodinném domě ve městě
Vztah, role, interakce v rodině: žije sám v 1. patře, v přízemí syn s rodinou
Záliby: teď už nic, dříve sport
Volnočasové aktivity: pouze sleduje televizi
Pracovní anamnéza:
Vzdělání: střední ekonomická škola s maturitou
Pracovní zařazení: starobní důchodce, dříve v kanceláři
Vztahy k pracovišti: dobré
Ekonomické podmínky: dobré
Spirituální anamnéza:
Je pokřtěný, svatbu měli v kostele. Poslední roky chodí pouze na půlnoční mši.
40
ROZŠÍŘENÁ STUPNICE NORTONOVÉ – 15. 3. 2017
Schopnost spolupráce malá 2 body
Věk nad 60 1 bod
Stav pokožky normální 4 body
Přidružené onemocnění diabetes 3 body
Fyzický stav zhoršený 3 body
Stav vědomí zmatený 2 body
Aktivita chodí 4 body
Pohyblivost úplná 4 body
Inkontinence není 4 body
Hodnocení rizika vzniku dekubitů – 27 bodů
ZJIŠTĚNÍ RIZIKA PÁDU – 15. 3. 2015
Pohyb nepotřebuje pomoc k pohybu 0 bodů
Vyprazdňování nevyžaduje pomoc 0 bodů
Medikace užívá 1 bod
Smyslové poruchy žádné 0 bodů
Mentální status zmatený 1 bod
Věk nad 65 let 1 bod
Pád v anamnéze ano 1 bod
Hodnocení rizika pádu – 4 body – riziko pádu
41
BARTHELOVÉ TEST ZÁKLADNÍCH VŠEDNÍCH ČINNOSTÍ – 15. 3. 2017
Najedení, napití sám 10 bodů
Oblékání s pomocí 5 bodů
Koupání sám nebo s pomocí 5 bodů
Osobní hygiena sám nebo s pomocí 5 bodů
Kontinence moči kontinentní 10 bodů
Kontinence stolice kontinentní 10 bodů
Použití WC kontinentní 10 bodů
Přesun lůžko – židle sám 15 bodů
Chůze po rovině sám nad 50 m 15 bodů
Chůze po schodech s pomocí 5 bodů
Celkové hodnocení stupně závislosti – lehká závislost 90 bodů
ZJIŠTĚNÍ RIZIKA MALNUTRICE PACIENTA – 15. 3. 2017
Věk nad 65 let 2 body
BMI 20-35 0 bodů
Ztráta hmotnosti (nechtěná) žádná 0 bodů
Jídlo za poslední 3 týdny beze změn v množství 0 bodů
Projevy nemoci žádné 0 bodů
Faktor stresu žádný 0 bodů
Celkové hodnocení rizika malnutrice – 2 body – bez rizika
42
TEST KOGNITIVNÍCH FUNKCÍ - Mini Mental State Exam (MMSE) – 15. 3. 2017
1. Orientace 5 bodů
2. Paměť 3 body
3. Pozornost a počítání 3 body
4. Krátkodobá paměť 3 bodů
5. Řeč, komunikace a konstrukční schopnosti 6 bodů
Hodnocení: 20 bodů – středně těžká kognitivní porucha
43
POSOUZENÍ SOUČASNÉHO STAVU ze dne 15. 3. 2017
Popis fyzického stavu
SYSTÉM SUBJEKTIVNÍ ÚDAJE OBJEKTIVNÍ ÚDAJE
Hlava a krk „Hlava ani krk mě nebolí.“ Hlava normocefalická,
poklepově a palpačně
nebolestivá, bez zevních
známek poranění.
Zornice izokorické, reagující,
spojivky růžové, bez zánětu,
oči ve středním postavení,
pohyblivé, skléry bílé.
Uši, nos bez deformit a bez
výtoku.
Jazyk vlhký, bez povlaku a
poranění, plazí středem,
horní zubní protéza, dolní
zuby bez patologií.
Kůže na tvářích bledá, rty
souměrné, ústa bez zápachu.
Krk volně pohyblivý,
souměrný, šíje neoponuje.
Štítná žláza nezvětšena,
lymfatické uzliny nehmatné,
Pulzace karotid hmatné
oboustraně.
44
Hrudník a
respirační systém
„S dýcháním v klidu potíže nemám,
jenom se rychleji zadýchávám při
rychlejší chůzi nebo při chůzi do
schodů.“
Hrudník symetrický bez
deformit a kožních
eflorescencí.
Prsa bez patologických
změn.
Dýchání oboustranné čisté,
alveolární, pravidelné. Počet
dechů 18/minutu, saturace
kyslíků 97%.
Kardiovaskulární
systém
„Nemám se srdcem žádný problém,
jenom se léčím s vysokým krevním
tlakem, ale beru na to léky a je to
v pořádku.“
Akce srdeční pravidelná,
frekvence 86/minutu. TK
130/75 mm/Hg.
Bolesti na hrudi neguje.
Pulzace na dolních
končetinách je dobře hmatná,
končetiny s varixy, bez
otoků.
Akra DKK prokrvená,
pulzace bilaterální. Horní
končetiny jsou bez otoků,
bez paréz.
Břicho a
gastrointestinální
trakt
Břicho mě nebolí, nemám žádné potíže
ani s trávením, ani s vyprazdňováním.“
Břicho je měkké, prohmatné,
palpačně nebolestivé, poklep
bubínkový, peristaltika
slyšitelná, odchod plynů
normální, poslední stolice
byla dnes ráno.
Nemá nauzeu, nezvrací.
45
Urogenitální
systém
„S močením potíže nemám.“ Genitál nevyšetřován.
Moč čirá, bez příměsí.
Bilance tekutin neměřena.
Během dne si pacient
dochází močit na wc, v noci
má u lůžka močovou lahev.
Kosterní a
svalový systém
„Nedělám žádný sport, dřív jsem hodně
chodil na procházky, ale teď už na to
nemám ani sílu, ani náladu.“
Poloha aktivní. Hrubá a
jemná motorika v normě.
Páteř bez patologických
změn.
Svalový aparát –
normotonus.
Klouby bez patologie,
bolestivost kloubů
přiměřená.
Kostní aparát bez deformit.
Pacient je téměř soběstačný.
Nervový a
smyslový systém
„Nosím brýle, jenom na čtení někdy,
ale teď už skoro nečtu. Nebaví mě to.“
„Se sluchem, no někdy špatně slyším,
ale to je v tom věku normální“
Při vědomí. Orientován
místem, časem relativně,
osobou a prostředím.
Tremor a tiky nepřítomné.
Čich a sluch bez patologií.
Nosí brýle na čtení,
krátkozrakost.
Krátkodobá paměť zhoršena.
46
Smyslová citlivost v normě.
Reflexy v normě.
Endokrinní
systém
„Žádné potíže nemám.“ Štítná žláza nehmatná.
Imunitní systém „O žádné alergii nevím, problémy
nemám.“
Lymfatické uzliny
nebolestivé, nezvětšené.
Očkování základní.
Tělesná teplota 36,6°C.
Kůže a její
adnexa
„Na zádech mám více mateřských
znamének.“
Kůže i akra bez známek
cyanózy, bez ikteru.
Kožní turgor v normě, bez
erytému nebo známek
poruchy prokrvení.
Na zádech větší výskyt
menších mateřských
znamének, bez známek
patologie.
Ochlupení přiměřené
mužskému pohlaví.
Vlasy krátké, čisté.
Poznámky z tělesné prohlídky:
Pacient je komunikativní, během mé spolupráce s ním je ochotný, odpovídá. Dle
personálu zhoršení komunikace a spolupráce večer a v noci.
47
AKTIVITY DENNÍHO ŽIVOTA ze dne 15. 3. 2017
SUBJEKTIVNÍ ÚDAJE OBJEKTIVNÍ ÚDAJE
Stravování a pitný režim „Jím normálně tak 5x denně,
snídani větší a po zbytek dne
spíše menší porce. Piju
kolem 1,5 vody za den.
Stav výživy přiměřený.
BMI: 24,6
Vylučování moče a stolice „Nemám problém
s vylučováním.“
Během dne chodí na WC.
V noci má u lůžka močovou
lahev.
Spánek a bdění „Večer nemůžu usnout a
v noci se často budím.“
Pacient večer na oddělení
usíná kolem 21 hodin, po
půlnoci zmatený, chodí po
chodbě, odmítá jít do lůžka.
Aktivita a odpočinek „Sleduju televizi, po obědě si
jdu lehnout.“
Pacient sleduje televizi
v denní místnosti.
Hygiena „Zatím zvládám sám.“ Hygienu si zvládne udělat
sám.
Samostatnost „Cítím se samostatný.“ Dle testu Barthelové
všedních denních činností je
pacient nezávislý.
.
POSOUZENÍ PSYCHICKÉHO STAVU ze dne 15. 3. 2017
SUBJEKTIVNÍ ÚDAJE OBJEKTIVNÍ ÚDAJE
Vědomí „Vědomí mám dobré.“ Pacient je při vědomí.
48
Orientace „Jsem v Kroměříži na
psychiatrii na oddělení.
Dneska je 15. 3. 2017.“
Pacient je orientovaný
místem, časem a osobou.
Nálada „No je to lepší, už jsem si
tady zvykl. Když mě syn
přivezl, bylo to horší, ale
stejně už bych šel domů.“
Pacient působí příjemně,
spolupracuje se mnou.
Náladu mu kazí delší typ
hospitalizace. Není na to
zvyklý.
Paměť Staropaměť „Nemám s tím problémy.“ Pacient nemá problémy se
staropamětí.
Novopaměť „Někdy si hůř zapamatuju
nové věci, ale nic tak
hrozného.“
Pacient má problémy
s novopamětí, hůře si
pamatuje a zapomíná nové
informace.
Myšlení „Myslí mi to naštěstí ještě
dobře.“
Pacient je mírně
bradypsychický a na otázky
někdy odpovídá s latencemi.
Temperament „Vždycky jsem byl v dobré
náladě a s úsměvem.
Poslední dobou jak jsem
starší a přidávají se nemoci
už to tak jednoznačné není.
Někdy mě rozčílí
maličkosti.“
Pacient odpovídá
temperamentu zčásti
sanguinika a zčásti cholerika.
Sebehodnocení „Vždycky jsem se nerad
hodnotil. Nemám to rád.“
Pacient se nechce
sebehodnotit. Umí ale uznat i
své vlastní chyby.
Vnímání zdraví „Dřív jsem to nějak neřešil,
ale poslední dobou vím jak je
to důležité. Budu se snažit
Pacient si uvědomuje, že
zdraví je velmi důležité.
Bude se snažit dodržovat
49
brát léky, abych byl fit a
nemusel být nikomu na
obtíž.“
léčebný režim, aby byl
soběstačný.
Vnímání zdravotního stavu „No poslední dobou to
nestojí za nic. Trápí mě, že
jsem nemocný a musím tady
být. Jenže stáří je tady a
přináší to s sebou problémy.“
Pacient má obavy z nemoci,
snaží se s tím smířit a léčit
se.
Reakce na onemocnění a
prožívání onemocnění
„Vadí mi, že tady musím být,
jenže asi to jinak nejde.
Těžko se to někomu
vysvětluje, ale když už jsem
starý, občas mě něco bolí,
nemám náladu, tak už ten
život není tak veselý jako
dřív. Navíc teď ta paměť
zlobí, jde to tak pomalu, ale
horší se to s rokama.“
Pacient má obavy a strach,
obává se zhoršení situace
postupujícím věkem.
Reakce na hospitalizaci „Byl jsem proti jít sem, ale
syn se neptal a odvezl mě.
Takže jsem byl na něj
naštvaný. Tady jsou ale
všichni příjemní a snaží se,
abych se měl dobře. Snad už
tady dlouho nebudu.“
Na začátku hospitalizace
byla spolupráce horší, nyní
však pacient spolupracuje
lépe, vnímá empatii
personálu.
Adaptace na onemocnění „Nevím, co bych k tomu
řekl.“
Pacient není úplně smířen
s diagnózou.
Projevy jistoty a nejistoty
(úzkost, strach, obavy,
stres)
„Teď je to lepší, ale vůbec
jsem nevěděl co bude. Tady
na tom oddělení jsou různí
lidé s různýma nemocema.
Pacient nyní strach a stres
neguje. Vypadá uvolněně.
50
Takže strach a tak, to už je
pryč.“
Zkušenosti
z předcházejících
hospitalizací
(iatropatogenie, sorrogenie)
„Nebyl jsem nikdy
hospitalizovaný, takže
zkušenosti nemám.“
Pacient nemá předchozí
zkušenosti.
POPIS SOCIÁLNÍHO STAVU ze dne 15. 3. 2017
SUBJEKTIVNÍ
ÚDAJE
OBJEKTIVNÍ
ÚDAJE
Komunikace Verbální „Myslím si, že jsem
komunikativní a
vyjadřuju se dobře.“
Pacient občas mluví
s drobnými
latencemi, jinak
komunikace s okolím
je srozumitelná a bez
problémů.
Neverbální „Občas se přistihnu,
že při rozhovoru
rozhazuju rukama
kolem.“
Pacient používá
úměrně mimiku i jiná
gesta při komunikaci.
Informovanost O onemocnění „O onemocnění mi
všechno řekli,
informovaný jsem
dobře.“
Pacient je ze stran
personálu plně
informován o
onemocnění, avšak
informace často
51
zapomíná.
O diagnostických
metodách
„Mám za sebou
nějaké vyšetření,
mluvil jsem
s psychologem,
výsledky vím.“
Pacient je
informován o
diagnostických
metodách a jejich
výsledcích.
O specificích
ošetřovatelské péče
„Vím, že se o mě
starají sestry a
ošetřovatelé, mám
třeba prášky později
než ostatní.“
Pacient je o
specificích
informován, nevšímá
si však všech.
O léčbě a dietě „Dietu mám
diabetickou, o té vím
už dlouho, ale tady
mi řekli zase nové
informace, za to jsem
rád.“
Pacient je seznámen
s dietou a dalším
léčebným postupem.
O délce hospitalizace „No řekli mi, že je to
tak na měsíc.“
Pacient ví a je
průběžně informován
o délce léčby a
pobytu na oddělení.
Sociální role
A jejich ovlivnění
nemocí,
hospitalizací a
změnou životního
stylu v průběhu
nemoci a
hospitalizace
Primární role
(související s věkem
a pohlavím)
„Jsem muž
v důchodu, je mi 70
let.
Pacient je vyrovnaný
svou primární rolí.
Sekundární role
(související s rodinou
a společenskými
funkcemi)
„Jsem otec, bratr,
děda.“
Pacient si je vědom
svých sekundárních
rolí.
Terciální role
(související s volným
„Ve volném čase
jsem s dětmi a
Pacient je vyrovnaný
s vlivem
52
časem a zálibami) vnuky. Dívám se na
televizi nebo listuju
časopisem,
novinama.“
hospitalizace na jeho
životní styl.
MEDICÍNSKÝ MANAGEMENT:
- Krevní odběry (biochemie, krevní obraz, moč+sediment)
- Interní vyšetření
- Psychologické vyšetření
- EKG
- Vstupní RTG srdce a plic
Výsledky:
Krevní odběry: 4.3.2017
Krevní obraz Hodnoty Referenční meze
Psychiatrická nemocnice v
Kroměříži
Hemoglobin (Hgb) 125 135-175 g/l
Hematokrit (HTC) 0,45 0,40-0,50
Erytrocyty (RBC) 5,1 4,0-5,8 x 10/l
Leukocyty (WBC) 5 3,9-9,0 x 10/l
Trombocyty (PLT) 195 150-400 x 10/l
Biochemie Hodnoty Referenční meze
Psychiatrická nemocnice v
53
Kroměříži
Natrium 140 137-144 mmol/l
Kalium 4,3 3,9-5,6 mmol/l
Chloridy 105 95-110 mmol/l
Urea 3,9 2,8- 8,0 mmol/l
Kreatinin 100 63-110 ummol/l
ALT 1,12 0-0,8 ukat/l
AST 0,70 0-0,8 ukat/l
CRP 3 0-8 mg/l
Glukóza 7,5 3,5-5,6 mmol/l
EKG:
SR 81/min., PQ 0,16, QRS 0,08, ST isoel., T neg V1
RTG srdce a plic:
Na snímku plic vstoje – kresba vnitřní přiměřená, hily cévní, horní mediastinum štíhlé, stén
srdeční nerozšířen, bránice hladké, kf. úhly volné.
Interní vyšetření:
Subj.: bez potíží, KP komp., afebrilní, stabilní, dech dobrý, arytmie orthopnoea a oprese neg.
Git a dysurie sine, ulcus GD a pyrosis neguje, kontientní.
Obj.: pac. spolupracuje, orient., klidová eupnoe, hydratace přiměřená, váhá a BMI v normě.
Hypertenze II. 145/90 v léčbě, medikace idem. DM II., lehká hyperglykemie, nutno sledovat
glykemie 3xD, medikace idem, int. kontrola za týden.
Léčba:
Dieta: 9 (diabetická), výživa: per os
54
TK, P 3xD 1xT so
Dohled nad přijmem stravy, tekutin a léků!
Zapisovat chování
Medikamentózní léčba:
Per os: Tiapridal 100mg 1 – 1 – 1
Concor 2,5 mg 1 – 0 – 0
Zocor 100 mg 1 - 0 – 0
Siofor 500 mg 1 – 0 - 0
Donpethon 10 mg 1 – 0 – 0
Jiné: Haloperidol gtt. při neklidu 15 gtt. p.os.
Dormicum 7,5 mg při nespavosti 1 tbl. p.os.
SITUAČNÍ ANALÝZA ZE DNE 15. 3. 2017
Pacient byl od 3. 3. 2017 do 20. 4. 2017 hospitalizován na gerontopsychiatrickém
oddělení Psychiatrické nemocnice v Kroměříži. Dne 3.3.2017 v odpoledních hodinách
pacienta přiváží syn na centrální příjem psychiatrické nemocnice. Syn pacienta uvádí
postupné zhoršování stavu, hlavně noční nespavost a zmatenost. Po posouzení stavu a na
doporučení ambulantního psychiatra byl pacient hospitalizován na uzavřené
gerontopsychiatrické oddělení.
Pacient je na pokoji pro soběstačné pacienty, nyní potíže popírá, v noci však nespí,
obtížně spolupracující, zmatený. Nutné sledování stavu a nastavování medikace. Výsledky
glykemie jsou mírně vyšší. Krevní tlak 140/95 mmHg. Glykémie vyšší 7,5 mmol/l.
Pacient je během dne na denním sále, komunikuje s personálem i spolupacienty.
V noci však amentní stavy, nespavost. Pacient má také hypertenzi a hyperglykemii.
Hygienickou péči zvládá sám pod dohledem ošetřovatelského personálu.
55
Ošetřovatelské diagnózy byly stanoveny dle Nanda International, Inc. Ošetřovatelské
diagnózy. Definice a klasifikace 2015 – 2017, dle priorit:
Aktuální ošetřovatelské diagnózy:
1. Akutní zmatenost 00128
Akutní zmatenost z důvodu Alzheimerovy choroby, projevující se opakovaným nočním
blouděním a nespoluprácí.
2. Nespavost 00095
Nespavost z důvodu nemoci a změny prostředí, projevující se noční insomnií.
3. Riziko nestabilní glykemie 00179
Riziko nestabilní glykemie z důvodu úplavice cukrové, projevující se zvýšenými hodnotami.
4. Riziko stresového syndromu z přemístění 00149
Riziko stresového syndromu z přemístění z důvodu hospitalizace na uzavřeném oddělení,
projevující se nervozitou a stresem.
Potencionální ošetřovatelské diagnózy:
1. Riziko násilí vůči jiným 00138
Riziko násilí vůči jiným vzhledem k noční zmatenosti a nespolupráci.
2. Riziko bezmocnosti 00152
Riziko bezmocnosti vzhledem k onemocnění a věku.
56
Ošetřovatelské diagnózy u pacienta s Alzheimerovou chorobou dle NANDA Taxonomie
I.
Ošetřovatelská diagnóza č. 1
Akutní zmatenost 00128
Doména: 5, percepce/kognice
Třída: 4, kognice
Definice: Náhlý začátek reverzibilních poruch vědomí, pozornosti, kognice a percepce, které
se vyvinou za krátké časové období.
Určující znaky:
- halucinace
- kolísání hladiny vědomí
- kolísání kognice
- kolísání psychomotorické aktivity
Související faktory:
- demence
- věk nad 60 let
Akutní zmatenost z důvodu Alzheimerovy choroby, projevující se opakovaným nočním
blouděním a nespoluprácí.
Cíl: u pacienta dojde ke zmírnění stavu noční zmatenosti
Priorita: střední
Výsledná kritéria:
- Pacientovy stavy noční zmatenosti se zmírní.
- Pacient se cítí bezpečně.
- Pacient rozumí rizikům noční zmatenosti.
Plán intervencí:
57
- Informuj pacienta o jeho nočním chování – všeobecná sestra
- Podávej psychofarmaka a hypnotika dle ordinace lékaře – všeobecná sestra
- Sleduj a zapisuj účinek podaných léků – všeobecná sestra
- Sleduj a zapisuj chování pacienta – všeobecná sestra
- Odstraň nebezpečné předměty v okolí pacienta – ošetřovatelka, všeobecná sestra
- Aktivizuj pacienta během dne – všeobecná sestra, ošetřovatelka
Realizace:
- 7:00 informuju pacienta o proběhlé noci, informuju lékaře – všeobecná sestra
- 7:30 podám ranní medikaci – všeobecná sestra
- 12:30 podám polední medikaci – všeobecná sestra
- 14:00 aktivizuji pacienta, pobyt na zahradě, cvičení – ošetřovatelka, ergoterapeutka
- 19:00 podám večerní medikaci, odstraním nebezpečné předměty na ložnici pacienta –
všeobecná sestra
- 21:00 podám hypnotika, sleduji stav pacienta – všeobecná sestra
- 7:00 pacient udává, že spal celou noc, cítí se lépe
Hodnocení:
- Pacient byl poučen o svém nočním chování.
- Pacient užíval ordinované léky pod dohledem personálu.
- Pacient byl během dne aktivizován a večer unaven.
- Pacient během noci netrpěl stavem zmatenosti a spal.
Cíl byl splněn.
Ošetřovatelská diagnóza č. 2
Nespavost 00095
Doména: 4, aktivita/odpočinek
58
Třída: 1, spánek/odpočinek
Definice: Narušení množství a kvality spánku poškozující funkci.
Určující znaky:
- pacient uvádí aktuální nespokojenost se spánkem
- pacient uvádí nedostatek energie
- pacient uvádí potíže s usínáním
Související znaky:
- aktuální nevhodná spánková hygiena
- stres
- úzkost
Nespavost z důvodu nemoci a změny prostředí, nedostatečné denní aktivity, projevující se
noční insomnií.
Cíl: u pacienta dojde ke zlepšení noční nespavosti.
Priorita: střední
Výsledná kritéria:
- Pacient zná problematiku nespavosti a její následky.
- Pacient je během dne aktivizován a zapojen do činnostní terapie na oddělení.
- Pacient ulehá do lůžka až kolem 22 hodiny.
Plán intervencí:
- Edukuj pacienta o problematice nespavosti, nabídni mu edukační materiál – všeobecná
sestra.
- Sděl lékaři pacientovi problémy, udělej zápis do dokumentace – všeobecná sestra.
- Zapoj pacienta do denních prací na oddělení, nabídni mu možnost činnostní terapie na
oddělení. – všeobecná sestra, ošetřovatelka, ergoterapeut.
- Vezmi pacienta na zahradu oddělení, na vycházku v doprovodu po areálu – všeobecná
sestra, ošetřovatelka.
- Podej pacientovi ordinované léky, v případě nespavosti předepsaná hypnotika –
59
všeobecná sestra.
- Sleduj a zapisuj účinek podaných léků. – všeobecná sestra.
Realizace:
- 9:00 Pacient je edukován o problematice spojené s nespavostí – všeobecná sestra.
- 10:00 Pacient je zapojen do drobných prací na oddělení, spolu s ergoterapeutkou cvičí,
kreslí strom života. – ošetřovatelka, ergoterapeut, všeobecná sestra.
- 14:00 Pacient je na vycházce v doprovodu personálu po areálu nemocnice. –
ošetřovatelka, všeobecná sestra.
- 19:00 Pacient užije léky pod dohledem personálu. – všeobecná sestra.
- 22:00 Pacient ulehá do lůžka, je pod dohledem personálu – všeobecná sestra.
- 7:00 Pacient udává zlepšení, ráno se cítí odpočatý.
Hodnocení:
- Pacient po proběhlé denní aktivitě a užití léků pod dohledem personálu, ulehá do lůžka
v pozdějších hodinách. I bez podání hypnotik usíná, ráno se cítí odpočatý.
Cíl byl splněn.
Ošetřovatelská diagnóza č. 3:
Riziko nestabilní glykemie 00179
Doména: 2, výživa
Třída: 4, metabolismus
Definice: Riziko změny koncentrace glukózy v plazmě žilní krve oproti normálnímu rozmezí.
Rizikové faktory:
- duševní stav
- nedostatečné monitorování glykémie
- nedostatek znalosti o léčbě diabetu
Riziko nestabilní glykemie z důvodu úplavice cukrové, projevující se zvýšenými hodnotami.
60
Cíl: Hodnoty glykemie se upraví k normě.
Priorita: střední
Výsledná kritéria:
- Pacient nemá hypo nebo hyperglykemii.
- Pacient zdá důležitost dodržování diety a užívání medikace.
- Pacient má základní znalosti o diabetu.
Plán intervencí:
- Sleduj hodnoty glykemie dle ordinace nebo dle potíží pacienta. – všeobecná sestra
- Informuj lékaře o zjištěných hodnotách. – všeobecná sestra
- Edukuj pacienta o nutnosti dodržení diabetické diety. – všeobecná sestra, nutriční
terapeut
- Podávej léky dle ordinace lékaře. – všeobecná sestra
- Informuj pacienta o diabetu mellitu, o možnosti hyper a hypoglykemie, příznacích a
opatření při nich. Poskytni mu edukační materiál. – všeobecná sestra, lékař.
Realizace:
- 7:00 – Měření glykémie a zapisování hodnot – všeobecná sestra.
- 8:00 – Podána ranní medikace včetně Sioforu – všeobecná sestra.
- 10:00 – Pacient je poučen nutriční terapeutkou o dietních opatřeních při diabetu, má
potřebné materiály – nutriční terapeut, všeobecná sestra.
- 12:00 – Měření glykemie – všeobecná sestra
- 18:00 – Měření glykemie – všeobecná sestra
Hodnocení:
- Pacient zná výsledky glykemie a je poučen o nutnosti dietních opatření.
- Pacient zná účinky léků a umí rozpoznat hypo a hyperglymii.
- Pacient dodržuje dietu stanovenou nutriční terapeutkou.
Cíl byl částečně splněn. V naplánovaných intervencích je potřeba i nadále pokračovat pro
fyziologické hodnoty.
61
Ošetřovatelská diagnóza č.4
Riziko stresového syndromu z přemístění (00149)
Doména: 9, zvládání/tolerance zátěže
Třída: 1, posttraumatické reakce
Definice: Riziko fyziologického anebo psychosociálního narušení po přesunu z jednoho
prostředí do druhého.
Rizikové faktory:
- nedostatečné poradenství před odjezdem
- zhoršení zdravotní stav
- střední až vysoký stupeň změny prostředí
Riziko stresového syndromu z přemístění z důvodu hospitalizace na uzavřeném oddělení,
projevující se nervozitou a stresem.
Cíl: Pacient se cítí na oddělení dobře a bezpečně.
Priorita: střední
Výsledná kritéria:
- Pacient udává snížení stresu.
- Pacient se cítí na oddělení bezpečně, zná chod oddělení.
Plán intervencí:
- Sleduj verbální i neverbální projevy stresu a nervozity pacienty – ošetřovatelka,
všeobecná sestra, lékař.
- Vyslechni pacienta, promluv si s ním, naslouchej jeho obavám – všeobecná sestra.
- Poskytni pacientovi možnost dotazů na chod oddělení – všeobecná sestra.
- Zaktivizuj pacienta, nauč ho relaxovat – všeobecná sestra.
Realizace:
- 10:00 Sledovány verbální i neverbální projevy pacientova stresu – všeobecná sestra.
- 11:00 Empatický rozhovor s pacientem o chodu oddělení, stavu ostatních pacientů,
62
nabídnutí možnosti drobných úprav na ložnici pacienta – všeobecná sestra.
- 13:00 Pohovor s psychologem o stresu, nabídnuty možnosti relaxace – psycholog,
všeobecná sestra.
- 14:00 Relaxační techniky, muzikoterapie – ergoterapeutka, všeobecná sestra.
Hodnocení:
- Pacient přizná stres a mluví o něm.
- Pacient verbalizuje snížení stresu, na oddělení se cítí lépe.
Cíl byl splněn.
Celkové hodnocení:
Pacient K. H. byl přijatý na gerontopsychiatrické oddělení Psychiatrické nemocnici
v Kroměříži dne 3. 3. 2017. Vzhledem ke stanované diagnóze Alzheimerovy choroby byl
umístěn na uzavřené oddělení k dalšímu sledování stavu a nastavení potřebné medikace.
První den byl pacient na oddělení nenápadný, spolupracující. Během noci však zvýšeně
aktivní, zmatený, dezorientovaný časem, místem a osobou. U pacienta byl nutný 24 hodinový
dohled kvůli jeho bezpečnosti. Také jeho výsledky glykemie byly zvýšeny. Ošetřovatelským
personálem a psychiatrem mu byly poskytnuty potřebné informace k onemocnění a následné
hospitalizaci. Po podání ordinovaných léků a celkové aktivizaci pacienta bylo docíleno
zlepšení zdravotního i psychického stavu, včetně noční zmatenosti a nespavosti.
20. 4. 2017 byl pacient ve zlepšeném stavu propuštěn v doprovodu syna do domácího
ošetřování. Pacient i rodina byli poučeni o nutnosti užívání nastavané medikace a dodržování
diabetické diety. Další kontroly a léčbu zajistí pacientův psychiatr, kterého navštíví do 3
pracovních dnů.
63
DOPORUČENÍ PRO PRAXI
Doporučení pro sestry:
- znát diagnózu Alzheimerovy choroby, její projevy, léčbu a specifika ošetřovatelské
péče
- zajistit dostatek edukačního materiálu pro pacienty i rodinné příslušníky
- přistupovat k pacientům empaticky s velkou trpělivostí
- znát možnosti aktivizace pro nemocné v různých stádiích onemocnění
- naučit se spolupracovat s rodinou
- zvyšovat si kvalifikaci v oboru
Doporučení pro pacienta:
- důvěřovat ošetřovatelskému týmu a nebát se obrátit s různými dotazy a požadavky
- užívat stanovou medikaci
- cvičit a aktivizovat tělo i mozek
- pravidelně navštěvovat praktického lékaře a lékaře specialisty (preventivní prohlídky)
- dodržovat spánkový režim
Doporučení pro rodinu:
- sledovat stav příbuzného, při zhoršení doporučit lékařská vyšetření
- motivovat ho v léčbě, podporovat ho a být mu na blízku
- dopomáhat v běžných činnostech, které přestává zvládat, ale stále ho zapojovat
- aktivně hledat nové informace o nemoci a o možnostech léčby
- naučit se specifika přístupu k příbuznému, který trpí Alzheimerovou chorobou
64
ZÁVĚR
Pacient s Alzheimerovou chorobou vyžaduje jistá specifika v ošetřovatelské péči.
Cílem této práce bylo zvýšit informovanost o této diagnóze a přiblížit ji odborné veřejnosti,
abychom těmto nemocným mohli poskytnout co nejefektivnější a nejlepší možnost péče
v jejich posledních letech života. Dnes již moderními postupy, léky, aktivizací a přístupem
celého ošetřovatelského týmu jsme schopni prodloužit život a zpomalit tak postup nemoci.
Důležitá je i spolupráce s rodinou a blízkými nemocného a jejich podpora.
Práce byla rozdělena na dvě části a to teoretickou, kde jsme si přiblížili již známá fakt
o tomto stále častějším onemocnění, diagnostiku, farmakologické i nefarmakologické postupy
a následně specifika ošetřovatelské péče. V praktické části jsme mohli vidět ošetřovatelský
proces u takto nemocného pacienta, na uzavřeném gerontopsychiatrickém oddělení
Psychiatrické nemocnice v Kroměříži.
Cíl 1 byl splněn – tato práce má poukázat na problém Alzheimerovy demence a
osvětlit odborné veřejnosti a příbuzným problematiku.
Cíl 2, 3 a 4 byl splněn – v práci byly popsány příznaky, rizikové faktory, které se u
této nemoci objevují. Byla zde popsána také diagnostika a léčba, popsány stupně a typy
demencí.
Cíl 5 byl splněn – byla zde popsána specifická ošetřovatelská péče u pacienta
s Alzheimerovou chorobou. Práce by měla také sloužit ke zlepšení ošetřovatelské péče o
pacienty s Alzheimerovou chorobou, jako informační zdroj pro zdravotnický personál a dále
také jako studijní materiál pro zdravotnické obory.
Cíl 1 z praktické části byl splněn – v praktické části byl zpracován ošetřovatelský
proces u pacienta s Alzheimerovou chorobou.
65
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
BURDA, Patrik a Lenka ŠOLCOVÁ. Ošetřovatelská péče. Praha: Grada Publishing, 2016.
ISBN 978-80-247-5333-1
DUŠEK, Karel a Alena VEČEŘOVÁ-PROCHÁZKOVÁ. Diagnostika a terapie duševních
poruch. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 632 s. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-1620-6
DOBROVODSKÁ, Libuše. 2011. Péče o pacienty s demencí. Florence, 7(4), 5. ISSN 1801-
464X.
ELIŠKOVÁ, Z., 2011. Přehled anatomie. Druhé vydání. Praha: Galén, Karolinum. ISBN
978-80-7262-612-0.
FIŠAR, Zdeněk. Vybrané kapitoly z biologické psychiatrie. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha:
Grada, 2009, 383 s. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-2737-0.
JIRÁK, Roman, Iva HOLMEROVÁ a Claudia BORZOVÁ. Demence a jiné poruchy paměti:
komunikace a každodenní péče. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 164 s. Sestra (Grada). ISBN 978-
80-247-2454-6.
KALVACH, Zdeněk. Geriatrie a gerontologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2004.
Klinická psychiatrie. 1. vyd. Editor Ján Praško. Praha: Tigis, 2011, 515 s. ISBN 978-80-
87323-00-7.
KUČEROVÁ, Helena. Demence v kazuistikách. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 109 s. Psyché
(Grada). ISBN 80-247-1491-4.
MUMENTHALER, Marco, Claudio L BASSETTI a Christof J DAETWYLER.Neurologická
diferenciální diagnostika. 1. české vyd. Praha: Grada, 2008, 369 s. ISBN 978-80-247-2298-6.
NANDA INTERNATIONAL, Ošetřovatelské diagnózy. Definice a klasifikace 2015–2017.
Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4328-8.
NĚMCOVÁ, J. a kol., 2015. Skripta k předmětům Výzkum v ošetřovatelství, Výzkum v
porodní asistenci a Seminář k bakalářské práci. Třetí vydání. Praha: Vysoká škola
zdravotnická, o. p. s. ISBN 978-80-904955-9-3.
66
OREL, Miroslav. Psychopatologie 1.vyd. Praha: Grada, 2012, 263 s. Psyché (Grada). ISBN
978-80-247-3737-9.
PETR, Tomáš a Eva MARKOVÁ. Ošetřovatelství v psychiatrii. 1. vyd. Praha: Grada, 2014,
295 s. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-4236-6.
PFEIFFER, Jan. Neurologie v rehabilitaci: pro studium a praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2007,
351 s. ISBN 978-80-247-1135-5.
PIDRMAN, Vladimír. Demence. vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 183 s. Psyché (Grada). ISBN
978-80-247-1490-5.
PREISS, Marek a Hana PŘIKRYLOVÁ KUČEROVÁ. Neuropsychologie v neurologii. 1.
vyd. Praha: Grada, 2006, 362 s. Psyché (Grada). ISBN 80-247-0843-4.
RABOCH, Jiří, Pavel PAVLOVSKÝ a Dana JANOTOVÁ. Psychiatrie: minimum pro praxi.
5. vyd. Praha: Triton, 2012, 239 s. ISBN 978-80-7387-582-4.
SEIDL, Zdeněk. Neurologie pro nelékařské zdravotnické obory. 1. vyd. Praha: Grada, 2008,
168 s. ISBN 978-80-247-2733-2.
ŠTĚPÁNKOVÁ, Hana, Cyril HÖSCHL a Lucie VIDOVIĆOVÁ. Gerontologie: současné
otázky z pohledu biomedicíny a společenských věd. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2014, 288 s.
ISBN 978-80-246-2628-4.
TOPINKOVÁ, Eva. Geriatrie pro praxi. 1. vyd. Praha: Galén, c2005, xviii, 270 s. ISBN 80-
7262-365-6.
VENGLÁŘOVÁ, Martina. Problematické situace v péči o seniory: příručka pro zdravotnické
a sociální pracovníky. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 96 s. ISBN 978-80-247-2170-5.
VLČEK, Jiří a Daniela FIALOVÁ. Klinická farmacie I. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 368, s.
ISBN 9788024731698.
VOKURKA, Martin a Jan HUGO. Praktický slovník medicíny. 11. aktualizované vydání.
Praha: Maxdorf, 2015. ISBN 978-80-7345-464-7.
PŘÍLOHY
Příloha A – Test hodin vyplněný pacientem s Alzheimerovou chorobou
Příloha B – Test kognitivních funkcí první list
Příloha C – Test kognitivních funkcí druhý list
Příloha D – Test kognitivních funkcí třetí list
Příloha E – Rešeršní protokol
Příloha F – Protokol o sběru dat
Příloha G – Čestné prohlášení
I
Příloha A, zdroj: Vipharm reklamní tiskopis
II
Příloha B, zdroj: Vipharm reklamní tiskopis
III
Příloha C, zdroj: Vipharm reklamní tiskopis
IV
Příloha D, zdroj: Vipharm reklamní tiskopis
V
Příloha H, rešeršní protokol
Ošetřovatelský proces u pacienta s Alzheimerovou
chorobou
Klíčová slova:
Alzheimerova choroba, demence, ošetřovatelský proces
Alzheimer disease, dementia, nursing process
Rešerše č. 74/2016
Bibliografický soupis
Počet záznamů: celkem 38 záznamů
(vysokoškolské práce – 5, knihy – 14, ostatní – 19)
Časové omezení: 2007 – současnost
Jazykové vymezení: čeština, slovenština, angličtina
Druh literatury: vysokoškolské práce, knihy, články a příspěvky ve sborníku
Datum: 30. 11. 2016
Základní prameny:
• katalog Národní lékařské knihovny (www.medvik.cz)
• Jednotná informační brána (www.jib.cz)
• Souborný katalog ČR (http://sigma.nkp.cz)
• Databáze vysokoškolských prací (www.theses.cz)
• Online katalog NCO NZO
VI
VYSOKOŠKOLSKÉ PRÁCE:
1. GAJDOVÁ, Lenka. 2013. Ošetřovatelský proces v péči o pacienta s
Alzheimerovou chorobou [online]. Ostrava [cit. 2016-11-30]. Bakalářská práce.
Ostravská univerzita. Lékařská fakulta. Dostupné z:
<http://theses.cz/id/bm5idy/>.
2. KREJČÍŘOVÁ, Martina. 2012. Specifika ošetřovatelské péče u pacientů s
Alzheimerovou chorobou v Alzheimercentru [online]. České Budějovice [cit.
2016-11-30]. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita. Zdravotně sociální fakulta.
Dostupné z: <http://theses.cz/id/spsrmr/>.
3. NYKLOVÁ, Kateřina. 2015. Ošetřovatelská péče o pacienty s Alzheimerovou
chorobou [online]. Ostrava [cit. 2016-11-30]. Bakalářská práce. Ostravská
univerzita. Lékařská fakulta. Dostupné z: <http://theses.cz/id/bwcrkl/>.
4. PUTÍRKOVÁ, Miluška. 2013. Ošetřovatelský proces v péči o pacienta s demencí
[online]. Ostrava [cit. 2016-11-30]. Bakalářská práce. Ostravská univerzita.
Lékařská fakulta. Dostupné z: <http://theses.cz/id/npuwkz/>.
5. VENCOVÁ, Pavlína. 2016. Problematika ošetřovatelské péče o klienta s
Alzheimerovou demencí [online]. Jihlava [cit. 2016-11-30]. Bakalářská práce.
Vysoká škola polytechnická Jihlava. Dostupné z: <http://theses.cz/id/1n5ats/>.
VII
KNIŽNÍ ZDROJE:
5. BÖHM, Erwin. 2015. Psychobiografický model péče podle Böhma. Praha: Mladá
fronta. ISBN 978-80-204-3197-4.
6. BURDA, Patrik a Lenka ŠOLCOVÁ. 2015. Ošetřovatelská péče: pro obor
ošetřovatel. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-5333-1.
7. GUISSET-MARTINEZ, Marie-Jo. 2007. Care and support for people with dementia:
a new deal : refernce points for professional practices. Paris: Foundation Médéric
Alzheimer. ISBN 2-9517312-9-9.
8. JIRKOVSKÝ, Daniel a Marie HLAVÁČOVÁ. 2012. Ošetřovatelské postupy a
intervence: učebnice pro bakalářské a magisterské studium. Praha: Fakultní
nemocnice v Motole. ISBN 978-80-87347-13-3.
9. KALVACH, Zdeněk. 2008. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. Praha: Grada.
ISBN 978-80-247-2490-4.
10. Když se paměť vytrácí... : život s Alzheimerovou chorobou a jinými typy demence z
pohledu pacientů i pečujících. 2014. Praha: Tarsago. ISBN 978-80-7406-248-3.
11. KUBEROVÁ, Helena. 2010. Didaktika ošetřovatelství. Praha: Portál. ISBN 978-80-
7367-684-1.
12. MLÝNKOVÁ, Jana. 2011. Péče o staré občany: učebnice pro obor sociální činnost.
Praha: Grada. ISBN 978-80-247-3872-7.
13. PIDRMAN, Vladimír. 2007. Demence. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-1490-5.
14. POKORNÁ, Andrea. 2010. Komunikace se seniory. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-
3271-8.
15. SCHULER, Matthias a Peter OSTER. 2010. Geriatrie od A do Z pro sestry. Praha:
Grada. ISBN 978-80-247-3013-4.
16. TÓTHOVÁ, Valérie. 2014. Ošetřovatelský proces a jeho realizace. Praha: Triton.
ISBN 978-80-7387-785-9.
17. TRACHTOVÁ, Eva, Gabriela TREJTNAROVÁ a Dagmar MASTILIAKOVÁ. 2013.
Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. Brno: Národní centrum ošetřovatelství
a nelékařských zdravotnických oborů. ISBN 978-80-7013-553-2.
18. VENGLÁŘOVÁ, Martina. 2007. Problematické situace v péči o seniory: příručka pro
zdravotnické a sociální pracovníky. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2170-5.
VIII
OSTATNÍ ZDROJE:
1. BÁŇOVÁ, Marie. 2014. Individuální přístup ke klientům trpícím syndromem
demence. In: Ochrana práv seniorů v instituci s důrazem na osoby s demencí. Brno:
Kancelář veřejného ochránce práv, [2014], s. 76-83. ISBN 978-80-87949-03-0.
2. DLUGOŠOVÁ, Anna a Ľubomíra TKÁČOVÁ. 2010. Komplexní ošetřovatelská péče
o pacienta s demencí. Sestra, 20(12), s. 50-51. ISSN 1210-0404.
3. DOBROVODSKÁ, Libuše. 2011. Péče o pacienty s demencí. Florence, 7(4), 5. ISSN
1801-464X.
4. FRIEDLOVÁ, Karolína. 2012. Uplatnění konceptu Bazální stimulace v geriatrii.
Sestra, 22(9), 58-59. ISSN 1210-0404.
5. HOLMEROVÁ, Iva, Mihcaela BAUMANOVÁ, Hana VAŇKOVÁ a Božena
JURAŠKOVÁ. 2011. Deprese u pacientů s demencí. Psychiatrie pro praxi, 12(2), 62-
64. ISSN 1213-0508.
6. SIVEROVÁ, Jarmila a Radka BUŽGOVÁ, Radka. 2016. Reminiscence v péči o
seniory s demencí. Česká a slovenská psychiatrie, 112(2), 88-93. ISSN 1212-0383.
7. KARLOVÁ, Markéta a Petra ČAVNICKÁ. 2014. Geriatrická pacientka s DM 2. typu.
Sestra, 24(1), 42-44. ISSN 1210-0404.
8. KOŇAŘÍK, Marcel a Hana KUBEŠOVÁ. 2016. Přístup profesionálních pečovatelů k
pacientům s demencí. Medicína pro praxi, 13(2), 93-95. ISSN 1214-8687.
9. KOPECKÁ, Ester. 2012. Psychobiografický model péče. Sestra, 22(11), 20-21. ISSN
1210-0404.
10. LUKASOVÁ, Marie. 2014. Autonomy of will in clients with dementia. In: Ochrana
práv seniorů v instituci s důrazem na osoby s demencí. Brno: Kancelář veřejného
ochránce práv, [2014], s. 92-98. ISBN 978-80-87949-03-0.
11. MARTINKOVÁ, Jana a Andrea BOTÍKOVÁ. 2013. Komunikácia s agresívnym
pacientom s demenciou. Diagnóza v ošetřovatelství, 9(1), (Supplementum), 3-4 příl.
ISSN 1801-1349.
12. NOVOTNÝ, Tomáš. 2014. Kvalita v zdravotně-sociální péči je reálným cílem.
Medical tribune, 10(24), A8. ISSN 1214-8911.
13. ONDRIOVÁ, Iveta a Terézia FERTAĽOVÁ. 2014 Psychická a fyzická zátěž při péči
o nemocné s demencí. Sestra, 24(2), 24-25. ISSN 1210-0404.
14. ONDRIOVÁ, Iveta, Elenóra KLÍMOVÁ a Ludmila MAJERNÍKOVÁ. 2014. Rodinná
péče o nemocného s Alzheimerovou chorobou. Sestra, 24(1), 27-29. ISSN 1210-0404.
15. PROCHÁZKOVÁ, Eva. 2015. Psychobiografický model péče prof. Erwina Böhma.
Florence, 11(11), 19-21. ISSN 1801-464X.
IX
16. SHEARDOVÁ, Kateřina. 2010. Alzheimerova nemoc a zapojení pečovatele do boje o
kvalitu života. Neurologie pro praxi, 11(3), 172-176. ISSN 1213-1814.
17. STARÁ, Š. a Radka BUŽGOVÁ. 2012. Měření kvality života u seniorů s demencí.
Praktický lékař, 92(8), 460-464. ISSN 0032-6739.
X
Příloha F, protokol o sběru dat
XI
Příloha G, čestné prohlášení
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem zpracoval údaje/podklady pro praktickou část bakalářské práce
s názvem: Ošetřovatelský proces u pacienta s Alzheimerovou chorobou.
v rámci studia/odborné praxe realizované v rámci studia na Vysoké škole zdravotnické, o. p.
s., Duškova 7, Praha 5.
V Praze dne 31. 5. 2017
.............................................
Jonáš Hickl, DiS.