Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., Praha 5
OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U DÍTĚTE
S BRONCHOPNEUMONIÍ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
TEREZA KUNRTOVÁ
Praha 2017
VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o. p. s., PRAHA 5
OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U DÍTĚTE
S BRONCHOPNEUMONIÍ
Bakalářská práce
TEREZA KUNRTOVÁ
Stupeň vzdělání: bakalář
Název studijního oboru: Všeobecná sestra
Vedoucí práce: PhDr. Hana Belejová, PhD.
Praha 2017
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval/a samostatně, že jsem řádně
citoval/a všechny použité prameny a literaturu a že tato práce nebyla využita k získání
stejného nebo jiného titulu.
Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním účelům.
V Praze dne
podpis
PODĚKOVÁNÍ
Ráda bych poděkovala mé vedoucí práce PhD. Haně Belejové, PhD. za cenné
rady, věnování mi svého volného času, za předání mnoha informací, poznatků. Za její
vstřícnost a trpělivost. Dále bych ráda poděkovala sesterskému kolektivu z dětského
oddělení.
ABSTRAKT
KUNRTOVÁ, Tereza Ošetřovatelský proces u dítěte s bronchopneumonií. Vysoká
škola zdravotnická, o. p. s. Stupeň kvalifikace: Bakalář (Bc.). Vedoucí práce: PhDr.
Hana Belejová, PhD. Praha. 2017. 70 s.
Téma práce je ošetřovatelský proces u dítěte s bronchopneumonií. V teoretické
části je popsána problematika bronchopneumonie se zaměřením na klasifikaci
onemocnění, etiologii, diagnostiku, léčbu, prognózu. Kromě jiného v teoretické části
popisuji specifika ošetřovatelské péče, která jsou zaměřena na průchodnost dýchacích
cest, správnou hygienu k udržení volných a průchozích dýchacích cest. V praktické
části je vypracován ošetřovatelský proces zaměřený na péči o dětského pacienta
s bronchopneumonií. Ošetřovatelský proces obsahuje posouzení stavu a shrnutí potřeb
u dítěte s tímto onemocněním. Dále je práce zaměřena na stanovení ošetřovatelského
plánu, na realizaci a jeho zhodnocení.
Klíčová slova
Bronchopneumonie. Dětská pneumonie. Ošetřovatelský proces. Pediatrie. Pneumonie.
Respirační onemocnění dětí.
ABSTRACT
KUNRTOVÁ, Tereza Nursing Process of a Child with Bronchopneumonia. Medical
College. Level of qualification: Bachelor (Bc.). Thesis supervisor PhDr. Hana Belejová,
PhD. Prague, 2017. 70 pages.
The theses theme Nursing Process of a Child with Bronchopneumonia. In theoretical
part there is a desciption of the problematics of bronchopneumonia, focusing on
classification of the disease, etiology, diagnosis, treatment and prognosis. Among others
I describe the specifics of nursing care focusing on airway patency, right hygiene to
keep the airways free. In the practical part I developed a nursing plan focused on
a child patient with bronchopneumonia. The nursing process contains the assessment of
a state and summary of key needs of a child patient with this disease. The thesis also
deals with establishing a nursing plan, its realization and evaluation.
Key words.
Bronchopneumonia. Children´s pneumonia. Nursing process. Pediatry. Pneumonia.
Children´s respiratory diseases.
OBSAH
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ
SEZNAM TABULEK
ÚVOD........................................................................................................................ - 11 -
1 PATOLOGIE DÝCHACÍHO ÚSTROJÍ............................................................ - 13 -
1.1 PORUCHY DÝCHÁNÍ .............................................................. - 13 -
2 VÝVOJ RESPIRAČNÍHO SYSTÉMU U DĚTÍ................................................ - 15 -
3 BRONCHOPNEUMONIE................................................................................... - 16 -
3.1 KLASIFIKACE ONEMOCNĚNÍ............................................. - 17 -
3.1.1 Klasifikace z epidemiologického hlediska ............................................. - 17 -
3.1.2 Klasifikace podle etiologie ...................................................................... - 17 -
3.1.3 Klasifikace podle věku ............................................................................ - 18 -
3.2 ETIOLOGIE................................................................................ - 18 -
3.2.1 Bakterie .................................................................................................... - 18 -
3.2.2 Viry ........................................................................................................... - 19 -
3.2.3 Mikroorganismy ...................................................................................... - 19 -
3.3 DIAGNOSTIKA.......................................................................... - 19 -
3.3.1 Anamnéza................................................................................................. - 20 -
3.3.2 Fyzikální vyšetření................................................................................... - 20 -
3.3.3 Laboratorní vyšetření ............................................................................. - 21 -
3.3.4 Zobrazovací vyšetřovací metody............................................................ - 21 -
3.3.5 Funkční vyšetřovací metody................................................................... - 22 -
3.3.6 Endoskopické vyšetření........................................................................... - 22 -
3.4 KLINICKÉ PŘÍZNAKY............................................................ - 22 -
3.5 LÉČBA......................................................................................... - 23 -
3.5.1 Lázeňská péče .......................................................................................... - 24 -
3.6 PROGNÓZA................................................................................ - 25 -
3.7 KOMPLIKACE .......................................................................... - 25 -
3.8 PREVENCE................................................................................. - 25 -
3.8.1 Prevence očkováním................................................................................ - 26 -
3.8.2 Význam očkování konjugovanou pneumokokovou vakcínou............. - 26 -
4 SPECIFIKA OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE........................................................ - 28 -
4.1 MONITOROVÁNÍ ..................................................................... - 28 -
4.2 HYGIENICKÁ PÉČE ................................................................ - 29 -
4.3 VÝŽIVA....................................................................................... - 29 -
4.4 SPÁNEK A ODPOČINEK......................................................... - 29 -
4.5 POLOHOVÁNÍ DĚTÍ................................................................ - 30 -
4.6 VYPRAZDŇOVÁNÍ................................................................... - 30 -
4.7 PÉČE O PSYCHIKU.................................................................. - 31 -
4.8 PÉČE O DÝCHACÍ CESTY ..................................................... - 31 -
4.8.1 Hygiena horních cest dýchacích............................................................. - 31 -
4.8.2 Odstranění sekrece z dýchacích cest...................................................... - 32 -
4.9 DECHOVÁ REHABILITACE.................................................. - 32 -
5 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U DÍTĚTE S BRONCHOPNEUMONIÍ.... - 34 -
5.1 DOPORUČENÍ PRO PRAXI.................................................... - 58 ZÁVĚR
..................................................................................................................... - 59 SEZNAM
POUŽITÉ LITERATURY.................................................................... - 60 PŘÍLOHY.................................................................................................................
- 63 -
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
ALT - Alaninaminotransferáza
AST- Aspartátaminotransferáza
BCG - zkr. Bacillus Calmette-Guérin, oslabený kmen bakterie
tuberkulózy Mycobacterium bovis, který se využívá k očkování. Srov. kalmetizace
BMI - angl. zkr. body-mass index
CRP - C reaktivní protein
CT - anglického „computed tomography“, počítačová tomografie
E-coli - Escherichia coli
FW - Sedimentace
IgG - imunoglobulin G
IgM - imunoglobulin M
JIP - jednotka intenzivní péče
JIPN - jednotka intenzivní péče novorozenci
KO+diff - krevní obraz + difiereciální diagnostik
PCR - angl. zkr. polymerázová řetězová reakce
PCV - zkr. 1. angl. řízená tlaková ventilace
pH - potenciál vodíku
RSV- zkr. respiračně syncytiální virus
SpO2 - Saturace hemoglobinu kyslíkem
TBC - lat. zkr. tuberkulóza tuberculosis
(VOKURKA a kol., 2010)
SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ
Amniocentéza - metoda, při níž se odebírá plodová voda.
Fetální období - období vývoje lidského organismu v děloze po ukončení prvních
9 týdnů.
Haemophilus - lat. rod gramnegativních aerobních, popř. fakultativně anaerobních
nepohyblivých a nesporulujících bakterií, obv. tvaru tyček se značnou pleomorfií.
Chlamydia trachomatis - lat. bakterie vyvolávající trachom, inkluzní konjunktivitidu,
lymphogranuloma venereum. Existuje 18 sérotypů, které mají vztah k jednotlivým
onemocněním.
Influenza - chřipka. Nakažlivé virové onemocnění,
Klebsiella pneumoniae - lat. hlavní představitel rodu Klebsiella. Patří k významným
původcům nozokomiálních infekcí. Způsobuje bronchopneumonie častěji horních
laloků, s vazkým, někdy hemoragickým sputem.
Legionella - lat. rod gramnegativních pohyblivých aerobních nesporulujících bakterií
tvaru tyček či vláken.
Lobektomie - chirurgické odstranění laloku určitého orgánu
Streptococcus pneumoniae - lat. grampozitivní bakterie řazená k pyogenním
streptokokům.
Surfaktant - povrchově aktivní látka, tenzid. V medicíně fosfolipid (dipalmitát
lecithinu) pokrývající vnitřek plicních alveolů.
(VOKURKA a kol., 2010)
SEZNAM TABULEK
Tabulka 1 Identifikační údaje pacienta 33
Tabulka 2 Vitální funkce při přijetí 35
Tabulka 3 Biochemické vyšetření 35
Tabulka 4 Krevní obraz 39
Tabulka 5 Moč + sediment 39
Tabulka 6 Medikamentózní léčba 40
Tabulka 7 Infúze 41
Tabulka 8 Kontrolní vyšetření moč + sediment 41
Tabulka 9 Aktuální diagnózy 43
Tabulka 10 Potencionální diagnózy 45
Tabulka 11 Ošetřovatelské diagnózy 45
- 11 -
ÚVOD
Téma pro bakalářskou práci je ošetřovatelský proces u dětského pacienta
s bronchopneumonií. Bronchopneumonie patří mezi onemocnění, která se často
vyskytují v dětském věku a jsou dobře léčitelná. Důležité je, aby pacient již při prvních
příznacích navštívil lékaře a to proto, aby se předešlo možným komplikacím
onemocnění a nedošlo ke zhoršení nemoci. Průběh bronchopneumonie je závažnější
především u dětí, starších lidí a u nemocných, kteří se léčí i s jiným vážným
onemocněním.
Zdravé plíce jsou schopny zajistit dostatečné množství kyslíku pro tělo
a vyloučit z těla oxid uhličitý. Během onemocnění dochází k poškození plicních sklípků
a drobných dýchacích cest, v nichž se usazuje hlen. Kyslík nedostatečně prochází
do krve a tím vzniká dechová nedostatečnost. (KOLEK, 2015).
Teoretická část charakterizuje medicínskou a ošetřovatelskou problematiku
zaměřenou na bronchopneumonii u dětského pacienta. Snahou je přiblížit patologii
dýchacího ústrojí a poruchy dýchání, vývoj respiračního systému u dětí. Dále je
popsána klasifikace, etiologie, diagnostika, klinické příznaky, léčba, prognóza
a komplikace onemocnění. V nemalé části je popsána prevence onemocnění. Specifika
ošetřovatelské péče, těm je věnována poslední kapitola teoretické části.
Praktická část se zabývá komplexní ošetřovatelskou péčí u dětského pacienta
s bronchopneumonií, který byl hospitalizován na našem dětském oddělení. Dále je
u pacienta vypracován ošetřovatelský proces, následuje zpracování ošetřovatelských
diagnóz a celkové zhodnocení pacienta.
Pro tvorbu teoretické části bakalářské práce byly stanoveny následující cíle:
Cíl 1: uvést dohledané publikace o bronchopneumonii v dětském věku, o charakteristice
onemocnění, diagnostice, léčbě a prevenci. Následovně o specifikaci ošetřovatelské
péče.
Cíl 2: prohloubit si své i čtenářovy znalosti
- 12 Pro
tvorbu praktické části bakalářské práce byly stanoveny následující cíle:
Cíl 1: zpracovat kazuistiku u pacienta s bronchopneumonií
Cíl 2: vypracovat ošetřovatelský proces u dětského pacienta s bronchopneumonií
Cíl 3: zpracovat ošetřovatelské diagnózy dle NANDA international 2015 - 2017
Vstupní literatura:
HERDMAN, T. Heather. NANDA international Ošetřovatelé diagnózy: definice a
klasifikace 2015-2017. 10. vydání. Praha: Grada Publishing, 2015. ISBN 978-80-271-
9119-6.
KOLEK, Vítězslav. Co je pneumonie a jak ji překonat: Informace pro pacienty
postižené zápalem plic. Olomouc: SOLEN, s.r.o, 2015. ISBN 978-80-7471-067-4.
SEDLÁŘOVÁ, Petra. Základní ošetřovatelská péče v pediatrii. Praha: Grada
Publishing, 2008. ISBN 978-80-247-1613-8.
SLEZÁKOVÁ, Lenka. Ošetřovatelství v pediatrii. Praha: Grada Publishing, 2010.
ISBN 978-80-247-3286-2.
Popis rešeršní strategie
Vyhledávání odborných publikací pro tvorbu bakalářské práce s tématem
ošetřovatelský proces u dítěte s bronchopneumonií proběhlo v časovém rozmezí
2007- současnost. Pro vyhledávání odborných publikací bylo využito zdrojů: Národní
lékařská knihovna Medvik, jednotná informační brána, souborný katalog ČR, online
katalog NCO NZO. Přičemž bylo vyhledáno celkem 36 zdrojů z toho 4 - kvalifikační
práce, 17 - monografií a 15 - ostatních článků a sborníků.
Klíčová slova byla zvolena: Bronchopneumonie. Dětská pneumonie. Ošetřovatelský
proces. Pediatrie. Pneumonie. Respirační onemocnění dětí.
- 13 -
1 PATOLOGIE DÝCHACÍHO ÚSTROJÍ
Dýchací ústrojí je rozděleno na dolní a horní cesty dýchací. Do horních cest
dýchacích se zahrnuje nos, nosohltan a průdušnice. Dolní cesty dýchací představují
průdušky, průdušnice a plicní sklípky. Stěna bronchů je vyztužena chrupavkou,
bronchioly jsou bez chrupavek. Užší jsou respirační bronchioly, na které navazují
duktus alveolární. Na alveolární duktus jsou připojeny alveolární váčky. Stěny
alveolárních váčků jsou složeny z alveolů.
Dýchací cesty přivádějí vzduch do plic, kde nastává výměna plynů (difuze).
Difúze, ventilace, perfúze jsou tři složky, které zajišťují zevní dýchání. Vnitřní dýchání
je přechod kyslíku z krve do tkání a odstranění oxidu uhličitého z buněk. U dospělého
člověka je dechová frekvence 16-20 za minutu. Dechová frekvence u dětí se liší podle
věku dítěte. Dýchání je řízeno několika regulačními mechanizmy. Centrum
pro zabezpečení rytmického, pravidelného, automatického dýchání je
v prodloužené míše. Lidem, u kterých došlo k poškození, porušení prodloužené míchy
a mozkomíšního mostu se vyřadí centrum automatického dýchání a těmto lidem se
stává, že zapomínají dýchat a dusí se (MAČÁK, 2009).
Reflexní zastavení dechu má význam při polykání. V bezvědomí tento obranný
reflex mizí a člověk je ohrožen zadušením vdechnutou tekutinou, potravou nebo zvratky
(MAČÁK, 2009, str. 180).
1.1 PORUCHY DÝCHÁNÍ
Tachypnoe (zrychlené dýchání).
Bradypnoe (zpomalené dýchání).
Hyperpnoe (prohloubené dýchání, například při acidóze. Člověk se zbavuje více oxidu
uhličitého a tím snižuje kyselost krve).
Apnoe (krátkodobá zástava dechu, často na reflexním podkladě).
Dyspnoe (namáhavé dýchání, kde jsou zapojené dýchací svaly. Je provázeno pocitem
nedostatku vzduchu, neklidu a úzkosti).
- 14 Ortopnoe
(nejvyšší stupeň dušnosti, nemocný vyhledává polohu v polosedě, opírá se
o lůžko předloktím. Takto se velmi dobře zapojují pomocné dýchací svaly).
Periodické dýchání (apnoické pauzy se střídají s různě hlubokými vdechy. Toto
dýcháním vyskytuje při poškození CNS).
Asfyxie (dušení).
Astma bronchiale (záchvatovitá dušnost. Při čemž dochází ke stažení hladké svaloviny
bronchů a tím k zúžení bronchů. Pacienti nemohou vydechovat. Potíže jsou zvýšeny
vrstvou vazkého hlenu na sliznici, která více zužuje lumen bronchu). (MAČÁK, 2009).
- 15 -
2 VÝVOJ RESPIRAČNÍHO SYSTÉMU U DĚTÍ
Během fetálního období se plicní sklípky postupně diferencují. Tímto je
umožněno určit, v kterém časovém úseku nastala konkrétní porucha. Ve 2. nebo 4.
týdnu těhotenství se objevují laryngální rýhy. Průdušnice a jícen jsou v době svého
vzniku dutou trubicí, kolem čtvrtého měsíce se postupně mezi nimi tvoří přepážka.
Pokud dojde k nedokonalému vytvoření přepážky, vzniká tracheoezofageální píštěl.
V sedmém týdnu fetálního života se vytváří bránice, která odděluje hrudní koš
od dutiny břišní. Dojde-li k neúplnému uzávěru bránice, dochází k vyhřezávání obsahu
dutiny břišní do dutiny hrudní a zabraňuje plnému rozpínání plic. Alveoly a kapiláry
pro výměnu plynů v lidském těle, se vytvářejí mezi 24 a 28 týdnem fetálního života.
Ve 24. týdnu produkují formované alveolární buňky surfaktant.
Surfaktant chrání alveoly před kolapsem při dýchání po narození. Předčasný
porod je doprovázen s problémy výměny dýchacích plynů. Plíce během fetálního života
jsou naplněny tekutinou s nízkou povrchovou tenzí a viskozitou, která se rychle
po porodu absorbuje. Plod vykazuje spontánní respirační pohyby, i když výměna plynů
probíhá v placentě.
Je-li surfanktant v plicích přítomen, respirační pohyby vytlačují část
surfanktantu do amniové tekutiny. Surfanktant se skládá z lecitinu a sfingomyelynu.
Při zrání plodu přibližně v 35. týdnu fetálního života je, obsah lecitinové složky oproti
sfingomyelinové dvojnásobný. Analýza poměru lecitinu a sfingomyelinu
při amniocentéze je metodou určování zralosti plodu a jeho schopnosti přežít mimo
dělohu (LEIFER ,2004, str. 685).
Ventilace jako proces vdechování vzduchu do plic a vydechování vzduchu z plic
je ovlivněna několika elementy. Mezižeberní svaly, bránice, žebra umožňují kontrakce
a rozpínání hrudníku. Rozpínání hrudníku snižuje tlak v hrudní dutině a vzduch proudí
z atmosféry s vyšším obsahem kyslíku do dutiny hrudní, kde je tlak nižší.
Při vydechování to je opačně. Respirační centra v mozku a nervus vagus regulují rytmus
respiračních pohybů. Signály, které jsou zasílány do respiračních center, frekvenci
respirace zpomalují nebo zrychlují. Chemoreceptory – reagují na změny saturace krve
kyslíkem a zasílají signály do pontu, který je stimulován, aby vyvolaly zrychlení
respirace, jestliže je saturace kyslíkem nízká. (LEIFER, 2004).
- 16 -
3 BRONCHOPNEUMONIE
Bronchopneumonie je akutní zánětlivé respirační onemocnění bronchů
alveolárních struktur a plicního intersticia. Akutní zánět je především primární
onemocnění, které vzniká z plného zdraví. Sekundární zánět vzniká především
u pacientů s náklonností k rozvoji respirační infekce: chronické respirační insuficience,
bronchiektázie, stenózy, intersticiální plicní fibróza, poruchy imunity. Nejčastějšími
původci pneumonie jsou bakterie, viry, jiné mikroorganizmy a v širším slova smyslu
i různé vdechnuté škodliviny
Za normálních okolností plíce jsou schopny zásobit tělo dostatek kyslíku
a vyloučit z těla oxid uhličitý. Při zánětu v plících dochází k poškození plicních sklípků
a drobných dýchacích cest, ve kterých se usazuje hnisavý sekret. Při těžkém poškození,
je funkce plic omezena a kyslík nemůže dostatečně přecházet do krve. V tomto případě
dochází k dechové nedostatečnosti, vzniká porucha funkce plic a plicních tkání i buněk
lidského těla.
Toto onemocnění patří mezi onemocnění, která se dají dobře léčit. Léčba se
musí zahájit co nejdříve. Při pozdním léčení bývá průběh onemocnění horší, proto je
důležité, aby pacient navštívil lékaře ihned při prvních příznacích onemocnění.
Komplikace onemocnění můžou nastat u pacientů, kteří trpí jiným závažným
onemocněním, častěji se také vyskytují u dětí do pěti let a u lidí starších 60 let.
Onemocnění častěji postihuje lidi se sníženou imunitou, kuřáky, alkoholiky a lidi, kteří
pravidelně užívají drogy. (KOLEK, 2015).
Když zánět postihuje pouze alveoly, tak vzniká krupózní lobární pneumonie.
Pokud zánět zasáhne alveoly a bronchy, jde o bronchopneumonii a je-li zánětem
postižena intersticiální tkáň, potom se jedná o intersticiální pneumonii
(SLEZÁKOVÁ a kol., 2010).
- 17 -
3.1 KLASIFIKACE ONEMOCNĚNÍ
Onemocnění dýchacího systému můžeme klasifikovat podle různých hledisek. Je
to například klasifikace z epidemiologického hlediska, podle etiologie, podle věku
nemocného a průběhu onemocnění. Průběh onemocnění může být akutní - rychle
vzniklé, chronické, když zánět trvá déle než tři měsíce a recidivující, což je opakující
zánět v téže lokalizaci.
3.1.1 Klasifikace z epidemiologického hlediska
Komunitní - tento typ vzniká mimo nemocniční zařízení nebo se diagnostikuje
do 48 hodin po přijetí do nemocnice. A to u dětí, které v předchozích čtrnácti dnech
nebyli hospitalizovány. Jedná se o nejčastější typ.
Nozokomiální – tento typ vzniká v souvislosti s hospitalizací pacientů v nemocničním
zařízení.
3.1.2 Klasifikace podle etiologie
Bakteriální (pneumokoky, streptokoky, hemofily, klebsiely, pseudomonády,
E- coli). Bakteriální pneumonie se projevuje teplotou, únavou, produktivním kašlem,
schváceností, třesavkou a zimnicí. Můžou být bolesti na hrudi, které jsou pleurálního
původu a dechové potíže (tachypnoe, dyspnoe).
Virové (influenza, parainfluenza, adenoviry, RS virus, viry varicely a spalniček,
rinovirus, cytomegalovirus).
Mykoplazmatické a chlamydiové. Mykoplazmatická pneumonie řadíme mezi
atypické pneumonie. Tento typ pneumonie se objevuje spíše u dětí v předškolním
a školním věku. Onemocnění je typické v zimních měsících. Mykoplazmatické
pneumonie se projevují zvýšenou teplotou, únavou, rýmou a kašlem.
Plísňové a protozoární (aktinomykóza, histoplazmóza, kandidóza,
toxoplazmóza).
Aspirační pneumonie, zde se jedná o neinfekční zánět, který vzniká
na podkladě aspirace (potravy, žaludečního obsahu, těkavých látek nebo aspirace cizího
tělesa). K tomu dochází především u kojenců a menších dětí. U novorozenců může dojít
k aspiraci infikované plodové vody. Z plného zdraví dochází k záchvatu dráždivého
- 18 kašle,
těžké dušnosti, tachypnoe, cyanóze až k akutní dechové nedostatečnosti a dítě je
ohroženo na životě.
Alergické, parazitární ( SLOŽYCKÝ a kol., 2015), (KLÍMA J a kol., 2016).
3.1.3 Klasifikace podle věku
Novorozenci - mikroby gramnegativní (E- coli, Klebsiella pneumonie,
streptokoky skupiny B).
Kojenci ve 2-11 týdnů – Uraplasma urealytikum, Chlamydia trachomatis,
Mykoplasma hominid, Cytomegalovirus, Pneumocystia carini).
Děti od 3 měsíců do 5 let viry (nejčastějšími jsou respiračně syncytiální virus,
parainfuenza 1,2,3, influenza A, B, rinoviry, adenoviry) méně často jsou vyvolané
bakterií (pneumokoky, stafylokoky, Heamophilus influenza, streptokoky).
U dětí starší 6 let Mycoplasma pneumoniaea - nejčastěji, viry (parainfluenza,
influenza), baktérie (pneumokoky, streptokoky, Haemophilus influenzae)
(SLOŽYCKÝ a kol., 2015), (KLÍMA J a kol., 2016).
3.2 ETIOLOGIE
Bronchopneumonie je nečastěji vyvolaná bakteriemi, které se dají rozdělit
na typické a atypické. Viry a mikroorganismy jsou méně časté. Neinfekční onemocnění,
vyvolaná inhalačními škodlivinami nebo imunologickými abnormalitami jsou
výjimečná.
3.2.1 Bakterie
Typické bakterie vyvolávají náhlý průběh onemocnění s vysokou horečkou,
která je vyprovázená kašlem a vykašlávání hlenů s hnisavým produktem. Dále se
projevuje bolest na hrudníku s dušností. Pacient je schvácený a celkově oslabený.
Mezi typické bakterie se zahrnuje Pneumokok (Streptococcus pneumonia) tento
typ bakterie je nejčastějším původcem pneumonie. Hemofilus (Heamophilus
Influenzea) tato bakterie častěji vyvolává pneumonie u kuřáků. Mezi typické, méně
časté bakterie, které vyvolávají, pneumonie u lidí s jiným onemocnění patří: Klebsilla
- 19 pneumoniea,
Moraxella catarrhalis, E. coli, Pseudomonas aeruginosa, Stafyloccocus
aureus.
Vznik onemocnění vyvolané atypickou bakterií nastává po předchozím zánětu
horních cest dýchacích. Projevuje se bolestí v krku, doprovázené chraptěním
a dráždivým kašlem. Průběh onemocnění je delší, ale teploty bývají nižší a dušnost není
tak závažná. Někdy je onemocnění spojené s bolestmi kloubů a svalů.
Do atypických bakterií, které vyvolávají, pneumonie patří: Mykoplazma
(Mycoplasma pneuminiea). Tyto bakterie jsou více typické pro onemocnění u mladších
osob. Onemocnění má většinou mírnější průběh. Chlamydie (Chlamydophila
pneumoniae, Ch. psittaci, Ch. trachomatis) vyvolávají onemocnění a průběh nemoci je
podobný jako u Mykoplazmat. Výskyt této bakterie je v každém věku.
Legionela (Legionella pneumophilla) je v našich podmínkách příčinou především
nemocničních pneumonií a to u starších osob s přidruženým onemocněním.
3.2.2 Viry
Nejčastější komplikací chřipky je pneumonie vyvolaná viry. Tato komplikace
může být velmi vážná a často ohrožuje pacienta na životě. Viry, které způsobují
pneumonie, jsou: Virus chřipky (virus influenzea). Při chřipkové epidemii tento vir
může způsobit u oslabených jedinců těžkou pneumonii. Mezi viry vyvolávající
pneumonii u dětí patří Rinovirus, Adenovirus, RS viry. Další viry, které způsobují,
pneumonie jsou: viry parainfluenzy, rinoviry, mykoplazma pneumonie, epidemické viry
(SARS, MERS) (SLEZÁKOVÁ a kol., 2011), (KOLEK, 2015).
3.2.3 Mikroorganismy
U pacientů s těžce oslabenou imunitou vznikají pneumonie způsobené:
oportunními patogeny - pneumocystis carinii, cytomegalovirus, herpes viry
a netuberkulózní mykobakterie.
3.3 DIAGNOSTIKA
V prvé řadě se začíná anamnézou, dále provádíme u bronchopneumonie
fyzikální vyšetření, které zahrnuje pohled, poslech, poklep, pohmat. Důležité je
laboratorní vyšetření, funkční vyšetření plic zobrazovací vyšetřovací metody.
- 20 -
3.3.1 Anamnéza
Anamnéza je prvním stupněm ke stanovení diagnózy. Ke sběru anamnézy
dochází při prvním kontaktu pacienta se zdravotníkem. Zjišťujeme předchozí
nemocnění, onemocnění v rodině a současné obtíže pacienta. Při stanovení anamnézy
se pacienta ptáme na osobní data pacienta, zjišťujeme základní data pacienta – jméno,
příjmení, bydliště, zdravotní pojišťovnu a OA (osobní anamnéza), která obsahuje
stručný přehled onemocnění, které již pacient prodělal, ptáme se i na zvyky a návyky.
RA (rodinná anamnéza) obsahuje informace o zdravotním stavu ostatních členů rodiny.
Součástí je také AA (alergická anamnéza), SA (sociální anamnéza), PA (pracovní
anamnéza).
Anamnéza sleduje znaky, které charakterizují příznaky respiračního systému,
přítomnost febrilních onemocnění v rodině. Zásadní informací jsou údaje
o přidružených nemocích. Další důležitou informací je údaj o cestování v inkubační
době infekce a epidemiologická situace v dané oblasti. (NEJEDLÁ, 2015).
3.3.2 Fyzikální vyšetření
Fyzikální vyšetření tvoří spolu se získanou anamnézou hlavní zdroj informací.
Jedná se o vyšetření prostřednictvím smyslů – zrakem, sluchem, hmatem. Fyzikální
vyšetření je nazýváno – vyšetření 5 P a zahrnuje pohled, poslech, pohmat, poklep
a vyšetření per rektum.
Při onemocnění dýchacího ústrojí se především používá vyšetření pohledem
(aspekce), poslechem (auskultace), poklepem (perkuse) a pohmatem (palpace).
Pohledem lze zjistit celkový stav pacienta, bledost až cyanózu kůže, frekvenci,
rytmus dýchání a všímáme si pohybů hrudníku.
Poslech se provádí fonendoskopem s membránou vepředu i vzadu. Pacient sedí
nebo leží a má zhluboka dýchat. U zdravého člověka je dýchání sklípkové. V době
respiračního onemocnění je dýchání oslabené nebo trubicové. Můžeme slyšet vedlejší
dechové šelesty chropy a chrůpky, které dělíme na suché (praskoty, vrzoty, pískoty)
a vlhké (bublání). Někdy je také slyšet krepitace (třaskání) a stridor, který je slyšet i bez
fonendoskopu a je expirační nebo inspirační.
Poklepem zjišťujeme vzdušnost plic a změny v plicích. Poklep se provádí
vpředu, vzadu a z boku. Nejprve se provede srovnávací poklep, při kterém se
- 21 porovnávají
obě plíce. Poklep může být plný, jasný, ten je nad zdravou plící. Při
nevzdušné plíci zachytíme zkrácený až temný poklep například při výpotku
a hypersonorní naopak při u zvýšené vzdušnosti plic při astmatu.
Pohmatem lze zjistit plicní chvění, které je zesíleno při infiltraci plicní tkáně,
například u pneumonie. (NEJEDLÁ, 2015).
3.3.3 Laboratorní vyšetření
Laboratorní vyšetření zahrnuje biochemické, hematologické, mikrobiologické,
sérologické, histologické a cytologické vyšetření. Laboratorní výsledky biochemického
vyšetření prokazují zvýšené známky zánětu ( FW, CRP). V KO se zjišťuje leukocytóza
s posunem doleva, jsou zvýšené hodnoty sérologie (atypických pneumonii IgG, IgM).
Sledujeme pH krve, ASTRUP, urea, kreatinin, glykemii, albumin, LHD je doporučeno
především u těžkých stav.
Odebíráme a vyšetřujeme bronchiální sputum na mikroskopické a kultivační
vyšetření. Mikrobiologické testy je důležité provést, aby byla zavedena optimální
antibiotická léčba. Dále nabíráme hemokulturu krve, průkaz antigenů (legionely,
pneumokoky), PCR (tuberkulóza, chlamydie).
3.3.4 Zobrazovací vyšetřovací metody
Zobrazovací metody zahrnují radiodiagnostiku - rentgenové vyšetření (RTG)
a výpočetní tomografii (CT), magnetickou resonanci, ultrazvukové vyšetření
a radionuklidové vyšetření. U onemocnění dýchacích cest je nejčastějším vyšetřením
radiologické vyšetření, které musí být vždy pečlivě diagnostikováno.
Skiagrafie - snímkování hrudníku rentgenem se provádí v zadopřední i boční
projekci. Předpokládá se, že nález u pneumonie bude pozitivní. Zjištění RTG nálezu je
významné pro diagnostiku a k upřesnění charakteru a rozsahu onemocnění. Je vhodné
doplnit CT či HRCT.
Podle nálezu a rozsahu se pneumonie popisuje jako alární, lobární nebo
segmentární. Alární pneumonie postihuje celou plíci, pokud je postižen jeden lalok je to
lobární pneumonie. Segmentární pneumonie je popsána při postižení segmentu.
Bronchopneumonie je na RTG snímku diagnostikována, když infiltrát nerespektuje
anatomické uspořádání plic - hranice laloků a segmentů. (NAVRÁTIL a kol., 2008),
(SLÁMOVÁ, 2015).
- 22 -
3.3.5 Funkční vyšetřovací metody
Spirometrie je funkční vyšetření plic, informuje nás o klidových plicních
objemech a o kapacitě plic. Toto vyšetření je nebolestivé a nezatěžuje pacienta.
Vyšetření se provádí pomocí přístroje, který se nazývá spirometr a tento přístroj
zaznamenává, jak pacient dýchá.
Provádí se při posuzování trvalého poškození, ke kterému dochází po těžkých
zánětech. Vyšetření se používá k diagnostice plicně - průduškových onemocnění,
ke stanovení jejich závažnosti či k monitoraci průběhu a odpovědi onemocnění
na léčbu. Zpravidla dochází ke vzniknutí restriktivní poruše nebo poruše difúze.
Dostáváme informaci o průchodnosti dýchacích cest a o stavu plicního parenchymu.
Základní parametry spirometrie jsou vitální kapacita plic a jednosekundová usilovná
vitální kapacita.
3.3.6 Endoskopické vyšetření
Endoskopie je vyšetřovací metoda, pomocí které se vyšetřují tělní dutiny, orgány
v tělních dutinách a duté orgány. Vyšetření se provádí pomocí endoskopů.
Bronchoskopie je vyšetření brochiálního kmene a pomáhá diagnostikovat onemocnění
dýchacích cest, lze také odebrat tkáň na histologii. Bronchoskopie se indikuje
při nejasném rentgenovém nálezu nebo při infiltraci, která přetrvává dále než šest týdnů.
Vyšetření se provádí v lokální nebo celkové anestézii, u dětí je vždy zvolena celková
anestézie. (NAVRÁTIL a kol., 2008), (ČEŠKA a kol., 2010), (MUNTAU, 2014),
(SLÁMOVÁ, 2015).
3.4 KLINICKÉ PŘÍZNAKY
Průběh onemocnění u dětí bývá velmi různorodý. Je mnoho typů nemoci
s mírným průběhem až s průběhem těžkým, ohrožující život. U mladších dětí průběh
nemoci bývá těžší. Z plného zdraví se náhle objevují vysoké teploty, schvácenost,
zrychlené dýchání a dráždivý kašel. Někdy se onemocnění vyvíjí pozvolna, začíná
postupně rýmou a kašlem. Ve tváři jsou děti nápadně bledé. Septický stav s příznaky
selhání srdce, poškození mozku nebo s rozvratem vnitřního prostředí a selhání dýchání
- 23 může
nastat u těžkého průběhu. V poslední době u dětí přibývají akutní pneumonie
virového původu a ubývají pneumonie bakteriálního původu.
Na začátku 3-4 dny se pacient necítí dobře, pacient je tzv. nesvůj. Pacient
pociťuje zimnici, třesavku a bodavé bolesti na hrudníku. Cítí slabost nohou, na kterých
se neudrží. Dále může pociťovat zimu střídající se s horkem. Pacient bude schvácený,
celkově slabý, opocený, zarudlý v obličeji a jeho oči budou lesklé.
Při měření fyziologických funkcí bude tep zrychlený, kolem 100/min. Tělesná
teplota stoupá na 39-40 °C. Dýchání je povrchové a zrychlené. Objevuje se dráždivý
kašel s vykašláváním hlenu, který může být postupně narůžovělý až s přítomností krve.
Vzniká dušnost až akutní respirační tíseň, cyanóza. Pacient udává bolesti na prsou
a také bolest hlavy, svalů, kloubů. Onemocnění může být doprovázeno nevolností
žaludku a zvracením.
Průběh nemoci může být někdy velmi rychlý nebo také pozvolný a všechny
zmíněné příznaky nemusí být vždy přítomny. Někdy pneumonii pacienti přechází
s pocitem nachlazení a s bolestí v krku. U starších lidí se pneumonie může imitovat jiné
onemocnění. (HRUŠKOVÁ, 2012), (KOLEK, 2015).
3.5 LÉČBA
Iniciální fáze léčby pneumonií je vždy empirická a měla by být zaměřena
na nejčastější bakteriální vyvolavatele.
Poznámky k léčbě pneumonie způsobené S. pneumoniaea: Většina invazivních
izolátů v ČR je dobře citlivých k penicilinu. Rezistence S. pneumoniea, izolovaných
od pacientů s invazivním onemocněním, je dlouhou dobu stabilní, kolem 5 %. Většina
rezistentních bakterií v ČR z oněch 5 % má MIC na úrovni intermediární rezistence.
Podstatou rezistence S. pneumoniea k penicilinu je změna vazebného místa,
ne produkce beta-laktamáz. Tento intermediární typ rezistence lze překlenout vyšším
dávkováním beta-laktamázového antibiotika. Rezistence k penicilinu je často sdružena
s rezistencí i k dalším druhům antibiotik, například makrolitům. Tato však nelze vyšším
dávkováním antibiotika překonat (podstatou rezistence je produkce ribozomální
metylázy či efflux). (PŘIBÍKOVÁ, 2007).
Základem léčby je podávání antibiotik. Léčba bronchopneumonie se musí
zahájit co nejdříve po RTG vyšetření, po potvrzení diagnózy a také po odebrání
mikrobiologického materiálu (hemokultura, sputum).
- 24 Pacient
by měl dodržovat klidový režim, pro úlevu je v ortopnoické poloze
na lůžku nebo v křesle. Pacienta v pokoji uložíme na lůžko v blízkosti okna kvůli
dostatku čerstvého vzduchu, vzduch zvlhčujeme. Důležité je zajistit průchodnost
dýchacích cest pomocí odsávání DC a dechové rehabilitace (poklepová masáž). Strava
bude lehká, výživná a podávaná v malých dávkách, dbáme na dostatečný pitný režim.
Důležitá je také léčba symptomatická. Podávání kyslíku, antipyretik, korekce
vnitřního prostředí, bronchodilatancia při známkách bronchiální hyperreaktivity,
antitusika, antivirotika, expektorancia. Při neklidu podáváme sedativa. Léčba kortikoidy
je zahájena, když je těžká dyspnoe, při intersticiální pneumonii nebo při septickém
stavu.
Parenterální léčba antibiotiky je minimálně po dobu čtyř dnů.
U nekomplikovaného onemocnění dochází ke zlepšení stavu (pokles teploty, pokles
zánětlivých parametrů) a je možno parenterální léčbu antibiotik převést na léčbu
perorální. Léčba antibiotiky trvá přibližně 7-10 dní u nekomplikovaného průběhu
nemoci. Léčba u atypického průběhu je alespoň 14 dní.
Sledování účinnosti léčby je velmi důležité. Monitoruje se klinický stav
pacienta, stav tělesné teploty, pokles zánětlivých parametrů. Důležitá je kontrola
a porovnání RTG snímků. (SLEZÁKOVÁ a kol., 2010), (HRUŠKOVÁ, 2012),
(SLÁMOVÁ, 2015).
3.5.1 Lázeňská péče
Dětem, které trpí onemocněním dýchacích cest, je doporučená léčba v lázních
a jsou to především lázně Kynžvart, Jeseníky, Luhačovice a Cvikov. Tyto lázně
poskytují péči dětem od dvou do patnácti let. Rodiče se aktivně zapojují do lázeňské
péče a tím získávají nové znalosti a návod, jak tuto metodu léčby využívat po návratu
z lázní ve svém domácím prostředí.
Tento pobyt pomáhá rodičům pochopit, že léčení klimatické a rehabilitační je
stejně důležité. V mnohých případech snad i důležitější, než užívání celé řady léků.
Lázeňská péče pomáhá dětem k posílení imunity, ke zmírnění následků kontaktu
s alergeny a tím také ke snížení frekvence onemocnění (VELEMÍNSKÝ, 2009).
- 25 -
3.6 PROGNÓZA
Mortalita na pneumonii v dětském věku je bez přítomnosti rizikových faktorů pod
0,5%, v přítomnosti rizikových faktorů však i vyšší než 30%. Nekomplikované
pneumonie jsou vyléčeny bez následků. Hojení komplikovaných pneumonií s rozpadem,
abscesem, výpotkem je u dětí je podstatně lepší než u dospělých, a je proto možno volit
konzervativnější postup. Následky jsou mnohdy i při rozsáhlém postižení parenchymu
minimální. Po chirurgickém zákroku - lobektomii nebo při pleurálních adhezích je
nutná intenzivní rehabilitace k zabránění deformit hrudníku a páteře
(KŘEPELKA a VANČÍKOVÁ, 2013 str. 47).
3.7 KOMPLIKACE
Mezi nejčastější komplikace bronchopneumonie patří pleuritida, empyém, plicní
absces (zhnisání části plic) nebo sepse plic (rozsev infekce do krve), plicní gangréna
a bronchiektázie. Dechové či srdeční selhání jsou velmi závažné komplikace a ohrožují
nemocného na životě.
Dále mohou nastat komplikace septické, jako je například artritida, otitida,
nefritida, endokarditida, meningitida, peritonitida a septický šok. Pneumonie může
způsobit trvalé funkční poruchy plic (KOLEK, 2015), (www.ZDN.cz, 2017).
3.8 PREVENCE
Prevence pneumonie se rozděluje primární a sekundární. Do primární prevence
se zahrnuje hygiena, bydlení a životospráva. Důležitý je zákaz kouření, u dětí zabránit
pasivnímu kouření a také intenzivní sledování a léčba rizikových skupin. Udržování
fyzické kondice. Důležitou prevencí je dostatečný příjem vitamín C a dostatek tekutin.
Důležité je omezit kontakt s nemocnými lidmi, zaléčit chřipku a jiná virová
onemocnění a nepřecházet je.
Sekundární prevence představuje včasnou a vhodnou volbu antibiotik. Důležité
jsou pravidelné a dostatečné dávky léků. Nezanedbávat banální onemocnění dýchacích
cest. Důkladně zaléčit všechna onemocnění dýchacích cest, bakteriální tak i virová
a celkově všechna onemocnění. Klidový režim na lůžku by měl nemocný dodržovat
především při teplotě (ROHÁČOVÁ, 2014).
- 26 -
3.8.1 Prevence očkováním
Pneumokoky mají na svém povrchu pouzdro tvořené typovými
polysacharidovými antigeny. Polysacharid je antigen, který reaguje přímo s receptory
na povrchu B-lymfocytů, a aktivuje je tak k rychlé a intenzivní tvorbě protilátek. Právě
zde je důvod, proč polysacharidové vakcíny účinkují pouze u dospělých, nikoli však
u dětí do pěti let - u nich sice jsou B-lymfocyty přítomny rovněž, ale potřebné receptory
na jejich povrchu zrají teprve později, s přibývajícím věkem. Když se však polysacharid
konjuguje s určitým proteinem, jsou do hry vtaženy nejen nezralé B-lymfocyty, ale také
již zralé lymfocyty T, jež generují imunologickou paměť, a dosáhne se tak účinnosti
i v dětské populaci. Právě vzhledem k těmto složitějším poměrům vstoupily vakcíny
účinné proti opouzdřeným bakteriím s polysacharidovým pouzdrem (pneumokoky,
hemofily) u dětské populace na scénu až jako jedny z posledních (www.tribune.cz,
2017).
Významný bakteriální patogen Streptococcus pneumonie může vyvolat závažná,
život ohrožující onemocnění, jako například jsou meningitidy, pneumokokové
pneumonie a sepse. Pneumokok je u mladších dětí nejčastější příčinou meningitidy
a mortalita tohoto onemocnění a následné neurologické postižení bývají větší
než u meningitíd, které jsou způsobeny jinými bakteriemi, například meningoky
nebo hemofily. Polovina až (63%) všech bakteriálních pneumonií jsou způsobeny
pneumokokovou pneumonií. Incidence invazivních pneumokokových onemocnění se
v Evropě pohybuje od 10-40 případů na 100000 obyvatel za rok. Pneumokokové
sinusitidy a otitidy patří k dalším častým pneumokokovým onemocněním, které mohou
být další příčinou vážných komplikací (ŠKOVRÁNKOVÁ, 2009).
3.8.2 Význam očkování konjugovanou pneumokokovou vakcínou
Polysacharidová 23valentní vakcína nabízí ochranu před více než 90 %
invazivních pneumokokových onemocnění (IPD) v populaci dospělých jedinců, a sice
po dobu nejméně pěti let. Tato vakcína je však bohužel prakticky neúčinná u dětí
do dvou let z důvodu nedostatečné vyzrálosti jejich imunitního systému, neboť tvorba
protilátek vůči polysacharidům pouzdra pneumokoků přímo koreluje s funkčností
brzlíku. U dětí proto nacházejí široké uplatnění tzv. konjugované vakcíny vzniklé vazbou
polysacharidů bakteriálního pouzdra s proteinovým nosičem (SLÍVA, 2009, str. 344)
- 27 Očkování
proti pneumokokům je nepovinné, ale doporučené a plně hrazené.
Proti pneumokokovým infekcím se hradí očkování, pokud se dítěti aplikují 3 dávky
očkovací látky do sedmého měsíce věku dítěte. Čtvrtá, poslední dávka se podává mezi
11. a 15. měsícem a je také plně hrazena zdravotní pojišťovnou. Očkuje se vakcínou
Prevenar nebo Synflorix.
Prevenar 13 je pneumokoková polysacharidová konjugovaná vakcína
13valentní, určená pro děti ve věku od 6 týdnů do 17 let. Vakcína se podává formou
intramuskulární injekce. Místem podání u kojenců je anterolaterální část stehna nebo
horní část paže u dětí a dospělých. Nesmí být aplikován intravenózně. Synflorix je
10-valentní konjugovaná vakcína pro děti ve věku od 6 týdnů do 5 let. Aplikuje se
stejným způsobem jako Prevenar.
Účinnost Prevenaru proti invazivním evropským kmenům se pohybuje mezi
71-86%. V zemích, ve kterých se zavedlo plošné očkování proti pneumokokům u dětí
v kojeneckém věku došlo postupně až k 94% snížení výskytu invazivnímu onemocnění
způsobených sérotypy obsaženými v očkovací látce. Počet hospitalizovaných dětí
s pneumokokovou pneumonií se snížil o 65% ve srovnání s obdobím před zavedením
očkování. Výskyt pneumokokových otitid se snížil o 34% a výskyt zánětů středního
ucha o 6%. Z uvedených důvodů je patrné, že očkování kojenců, batolat a dětí
s oslabenou imunitou do pěti let výrazně přispívá k omezení rizika těchto onemocnění,
které mohou zanechat trvalé zdravotní následky (ŠKOVRÁNKOVÁ, 2009).
- 28 -
4 SPECIFIKA OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE
Ošetřovatelská péče je chápána jako odborná činnost zaměřená na zachování,
upevňování a obnovu zdraví jednotlivců i skupin. Tuto činnost vykonávají sestry, a to
samostatně, na základě indikace lékaře a ve spolupráci s lékařem jako komplexní
ošetřovatelskou péči, specializovanou ošetřovatelskou péči a základní ošetřovatelskou
péči. Cílem zdravotnického personálu je nejen poskytnout individuální, flexibilní
ošetřovatelskou péči, ale také získat a udržet důvěru dítěte, povzbudit rodiče, zvláště
primárního opatrovatele dítěte, a začlenit je do plánu ošetřovatelské péče
(HRUŠKOVÁ, 2012, str. 16).
Cílem ošetřovatelské péče u bronchopneumonie je především zmírnit kašel
a usnadnit odkašlávání, usilujeme o zlepšení průchodnosti dýchacích cest. Dále navodit
psychickou pohodu, předcházet vzniku komplikací.
Ošetřovatelská péče musí být důkladná především při podávání léků (antibiotik,
antipyretik, antitusik). Nutností je sledování účinku léčby, nebezpečí vzniku alergické
reakce a vzniku komplikací. U pacientů s bronchopneumonií je důležité, aby dodržovali
klid na lůžku a měli dostatečný spánek a odpočinek. Během odpočinku a spánku je
pro dítě lepší, aby zaujímalo zvýšenou polohu (Fowlerova poloha). Důležité je
sledování tělesné teploty, celkového stavu dítěte a příjem tekutin. Dětem nabízíme teplý
čaj, nedoporučují se studené nápoje. Hodnotíme charakter kašle, při odkašlávání
sledujeme vzhled sputa (HRUŠKOVA, 2012).
4.1 MONITOROVÁNÍ
Fyziologické funkce se kontrolují dle ordinací lékaře nebo alespoň třikráte den.
Nejčastěji se sleduje celkový stav pacienta, pulz, dech, tělesná teplota, příznaky
onemocnění, charakteristika kašle a odkašlávání sputa, efektivitu dýchání (dušnost),
příznaky dehydratace (oschlé rty, suchý jazyk, suchá sliznice úst, tělesná ochablost,
snížený kožní turgor), dále celkový výkon pacienta, také je podstatné si všímat
psychických změn (www.ZND.cz, 2017).
- 29 -
4.2 HYGIENICKÁ PÉČE
Je třeba zhodnotit, zda je pacient schopen se o sebe postarat sám nebo je nutná
dopomoc. U dětských pacientů hygienu provádí rodič dítěte, který je společně s dítětem
hospitalizován. Důležitá pravidelná výměna ložního i osobního prádla, aby pacient ležel
v suchu a v čistotě. Správná péče o pokožku je velmi důležitá. Zajištěním správné
hydratace pokožky se předchází dehydrataci pokožky a také slouží jako prevence
vzniku a předcházení dekubitů.
4.3 VÝŽIVA
Pacient na začátku onemocnění může trpět nechutenstvím. Má racionální stravu,
která má být lehce stravitelná a podává se po menších dávkách několikrát denně.
Pacientovi podáváme stravu, která ho nebude nadýmat. Doporučuje se strava
s omezením mléčných výrobků. Tuhá strava se dostatečně zapíjí. Nabízíme pacientovi
domácí, odlehčenou stravu. Strava je doplněna dostatečným příjmem vitamínů, vláknin
a bílkovin. Pokud pacient nemá chuť k jídlu, nenutíme ho.
Během tohoto onemocnění je nutné dodržovat pitný režim. Dostatek tekutin
pomáhá ke snížení viskozity hlenu a usnadňuje jeho vykašlání. Mléko a mléčné výrobky
se nedoporučují z důvodu zahlenění. Doporučují se ovocné šťávy, čaje, minerálky, pitná
voda. Při nedostatečném příjmu tekutin per. os se tekutiny musí doplnit infuzní terapií.
Dbáme na správnou hydrataci pacienta (www.ZND.cz, 2017).
4.4 SPÁNEK A ODPOČINEK
Během onemocnění se pacient cítí hodně unavený. Pro jeho dobrý psychický
stav a pro zlepšení fyzického stavu ho necháme odpočívat dle jeho potřeby. Dítě
zapojujeme do denních aktivit pouze pokud on sám projeví zájem. Pro spánek
vytvoříme příznivé podmínky a prostředí se snažíme přizpůsobit domácímu prostředí.
- 30 Pokud
je dítě zvyklé odpočívat po obědě, necháváme ho odpočívat podle jeho zvyklostí.
Během noci dbáme na klidný a ničím nerušený spánek (www.ZND.cz, 2017).
4.5 POLOHOVÁNÍ DĚTÍ
U onemocnění dýchacích cest se děti nejčastěji polohují do zvýšené polohy
(Fowlerovy). Vhodné je střídat polohy na zádech, na bocích a na břiše. K polohování
nám můžou pomoci pomůcky k polohování. U novorozenců a kojenců nám postačí
většinou válečky z plen anebo sáčky z písku. Starší děti polohujeme stejně jako dospělý.
Nejvhodnější k polohování jsou polohovací lůžka.
Podle nejnovějších poznatků se nedoporučují žádné polohy hlavou dolů, protože
u dětí může docházet k tzv. tichým, asymptomaticky probíhajícím atakám
gastroezofagálního refluxu (SEDLÁŘOVÁ a kol., 2008, str. 100).
Některé děti si samy vyhledávají polohu, ve které se jim lépe dýchá
a to většinou při akutní dušnosti. Děti zaujímají ortopnoickou polohu (dítě sedí na lůžku
se spuštěnými končetinami, předklání horní polovinu těla a drží se posteli). V této
poloze dochází ke zvýšení vitální kapacitě plic a zlepšuje se plicní ventilace. Děti v této
poloze je necháváme. Mezi další doporučené polohy, které usnadňují, lepší dýchání
patří poloha visícího břicha, sed s pažemi položenými dopředu nebo postoj s oporou
o zeď.
Pacienti mají mít klid na lůžku, to je základní předpoklad k ústupu nemoci.
(SEDLÁŘOVÁ a kol., 2008), (www.ZND.cz, 2017).
4.6 VYPRAZDŇOVÁNÍ
Vyprazdňování moče a stolice patří mezi fyziologické funkce organismu.
Při onemocnění dýchacích cest většinou problémy s močením pacienti nemají. Defekace
stolice probíhá denně nebo 1krát za 2-3 dny. Sleduje se pravidelnost stolice, která
celkově přispívá k dobrému psychickému stavu nemocného.
- 31 -
4.7 PÉČE O PSYCHIKU
Důležitá je informovanost pacienta. Nutné je pacienta dostatečně informovat
o jeho celkovém stavu, seznámit ho s výkony, které se u pacienta provádí. U dítěte se
informace směřují na matku. Během hospitalizace dětí je vhodné, aby matka byla,
pokud je to možné hospitalizována společně s dítětem. Vhodné jsou časté návštěvy
příbuzných (www.ZND.cz, 2017).
4.8 PÉČE O DÝCHACÍ CESTY
Dýchání patří do základních potřeb člověka. Dýchání nám zajišťuje výměnu
kyslíku a oxidu uhličitého mezi organismem a vnějším prostředím. Dýchání je možné
rozdělit na vnější a vnitřní. Vnější dýchání je výměna plynů mezi atmosférou a krví.
Vnitřní dýchání je výměna plynů mezi krví a buňkami (SEDLÁŘOVÁ a kol., 2008).
4.8.1 Hygiena horních cest dýchacích
Dítě by mělo být naučeno od rodičů smrkat a také správně dýchat. Správným
smrkáním a dýcháním se předchází zahlenění a chronickému postižení dýchacích cest.
S nácvikem smrkání by se mělo začínat u dětí okolo jednoho roku. Nejdříve by mělo
smrkat z obou nosních průduchů poté z každého zvlášť. Během smrkání dítě má hlavu
ve vzpřímené poloze. Sekret z dýchacích cest dítě odstraní dlouhým výdechem z nosu
a ústa má zavřená.
Správné dýchání u dětí je možné trénovat formou hry. Hraním na flétnu, hra
na malou harmoniku, foukání brčkem do vody nebo hra s bublifukem. Nácvik
správného dýchání a držení těla se provádí ve spolupráci s fyzioterapeutem. Nácvik
správné držení těla a správného dýchání by mělo dítě provádět pravidelně. Cvičení se
provádí nejlépe pomocí zábavy (SEDLÁŘOVÁ a kol., 2008).
Volně průchodné dýchací cesty jsou podmínkou optimální ventilace. Mezi
ošetřovatelské intervence vedoucí k udržení volných dýchacích cest patří zejména
polohování, inhalace, rehabilitace a odstranění sekretu z dýchacích cest.
Někdy je potřeba dýchací cesty zajistit s pomůckami (např. při operaci v celkové
anestézii a v pooperačním stavu, při těžkém průběhu akutního onemocnění dýchacích
cest, při kraniocerebráůním poranění). Mohou být zajištěny např. ústním nebo nosním
- 32 vzduchovodem,
endotracheální nebo tracheostomickou kanylou (SEDLÁŘOVÁ a kol.,
2008, str. 99).
4.8.2 Odstranění sekrece z dýchacích cest
Odkašlávání, smrkáním či odsáváním je možné odstranit sekreci z dýchacích
cest. Malé děti neumí se zbavit vykašlaných hlenů a nutí je to k polykání hlenů, čímž
dochází k hromadění hlenů v dýchacích cestách. Většina dětí neumí hlen vykašlat
nebo vysmrkat a proto je nutné odstranit hlen z dýchacích cest pomocí odsátí.
K odsávání používáme sterilní cévku s centrálním otvorem přiměřené velikosti.
Při odsávání se začíná nejprve z úst poté z nosu. Odsáváme pouze při vytahování cévky
nikoliv při zavádění. Při odsávání je možné používat rotační pohyby, tím účinek
odsávaní se zvýší (SEDLÁŘOVÁ a kol., 2008).
4.9 DECHOVÁ REHABILITACE
Dechová rehabilitace je nedílnou součástí péče o udržování průchodnosti
dýchacích cest. Pro zajištění kontinuity této péče je nezbytná spolupráce sestry
s fyzioterapeutem. Rehabilitaci můžeme rozlišovat aktivní a pasivní. Aktivní je zaměřena
na nácvik odkašlávání, výdech proti odporu apod., pasivní zahrnuje např. vibrační
masáže stěny hrudníku, polohové drenáže a kontaktní dýchání. V kojeneckém věku
většinou převažují pasivní techniky, které jsou u batolat nahrazovány technikami
aktivními (SEDLÁŘOVÁ a kol., 2008, str. 103).
Při metodě - kontaktní dýchání, ruce fyzioterapeuta vedou a prohlubují dýchací
pohyby pacienta. U prohloubeného dýchání dochází ke snížení dechové frekvence,
k odstranění sekretu z dýchacích cest a také k lepšímu provzdušení plic. Tato metoda
dýchání lze použít nejen u dětí v každé věkové kategorii, ale i pacientů v těžkém stavu.
Fyzioterapeut má ruce položeny na hrudníku dítěte tak, že je přizpůsobí dýchacím
pohybům a prohlubuje je. Tato technika se provádí delší čas na jednom místě hrudníku
a obvykle se kombinuje se změnami polohy.
Další metoda dechového cvičení je vibrační masáž stěny hrudníku. Při této
metodě ruka fyzioterapeuta doprovází pohyby hrudníku jako při kontaktním dýchání.
Při výdechu fyzioterapeut rukou provádí vibrace. Vibrace se provádějí postupně,
- 33 zvyšující
se tlakem ruky tak, aby docházelo k účelnosti i v hlubších oblastech plic.
Během cvičení je možné slyšet a i cítit uvolnění hlenu v dýchacích cestách.
Na stejném místě provádíme masáže, přičemž kombinujeme s polohováním
pacienta a s kontaktním dýcháním. Při této masáži hrudníku se docílí prohloubeného
dýchání, k odstranění sekretu z dýchacích cest, dále ke zmenšení dechové práce
a ke zlepšení pohyblivosti hrudníku. Jsou to snadná dechová cvičení, která jsou vhodná
pro děti v těžkém stavu. Dechová cvičení jsou snadná a rodiče se je rychle naučí.
Aktivní techniky na rozdíl od pasívního cvičení provádějí děti samy. Aktivní
techniky ovlivňují dýchání a mobilizují hrudník rovněž jako techniky pasivní.
Do nejjednodušší aktivní techniky patří prodloužení výdechu pomocí hlasu
při indiánském pokřiku či při vyslovování některých hlásek (např. aaaaaaaa, muuuuuh,
wauwauwauwau). Vhodné je hraní na jednoduchý nástroj. Využívá se toho, že nástroje
kladou odpor proudícímu vydechovanému vzduchu.
U každého nástroje je odpor výdechu jiný a proto je nutné vybírat nástroje
s ohledem na věk dítěte a také podle jeho zdravotního stavu. Dále mohou děti formou
hrou vyrábět mýdlové bubliny, orosit si zrcadlo a malovat na zrcadlo, foukat brčkem
do vody.
Zábavné je pro děti také natahování a otáčení za hračkou, zpěv dětských
písniček a jiné. Zařazení mobilizační cviků je u dětí taky velmi vhodné. Dochází
k podpoře pohyblivosti hrudníku a páteře, též dochází ke zlepšení koordinace svalů
celého těla. Důležité jsou pohyby trupu (protahování, ohýbání do stran, úklony, do stran
a otáčení stranou. Nejlépe se cvičí formou hry (SEDLÁŘOVÁ a kol., 2008).
- 34 -
5 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U DÍTĚTE
S BRONCHOPNEUMONIÍ
V praktické části byl vypracován ošetřovatelský proces u dítěte
s bronchopneumonií. Informace byly čerpány z lékařské a sesterské dokumentace, dále
od pacienta, zákonného zástupce a jeho rodiny. Hlavně také z vlastního pozorování
pacienta během hospitalizace.
IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE PACIENTA
Tabulka 1 identifikační údaje pacienta
Jméno a příjmení: A. A Pohlaví: muž
Datum narození: 2013 Věk: 4 roky
Rodné číslo: 130000/0000 Pojišťovna: 123
Zákonný zástupce: A. A Státní příslušnost: česká
Bydliště: XXXXX Zaměstnání: dítě
Stát: ČR Typ přijetí: akutní
Kontakt: 123000000 Datum přijetí: 13. 2. 2017
Oddělení: Dětské Ošetřující lékař: MUDr. X. Y
(Dokumentace pacienta)
Důvod přijetí: Chlapec 4 roky. Febrílie, schvácenost, rýma a dráždivý kašel.
Medicínská diagnóza hlavní: J180 Bronchopneumonie, NS
Stav při přijetí
Chlapec 4 roky. Tělesná teplota naměřena 39,3°C, unavený, mrzutý, tachypnoe,
hydratace dobrá, dýchání s prodlouženým expiriem, bilaterálně vrzoty a pískoty,
chrupky při bázi vlevo.
Nynější onemocnění
Od 11. 2. 2017 chlapec má horečky a kašel, rodiče podávali Erdomed
a antipyretika Dnes 13. 2. 2017 zhoršení kašle a progredující horečky. Poslední
naměřená teplota 39,5°C okolo 18. hod. rodiče podali Panadol 10ml (dokumentace
pacienta).
- 35 -
ANAMNÉZA
Rodinná anamnéza
Matka: Zdráva, bez vážného onemocnění. Její matka je léčena s diagnózou Astma
bronchiale, otec matky je zdráv.
Otec: Astma bronchiale, jinak zdráv. Jeho matka zdráva, otec léčen s diagnózou
Diabetes Mellitus II. typu.
Sestra: Běžné dětské onemocnění, roku 2013 akutní laryngitida, jinak zdráva.
Osobní anamnéza
Porod spontánní ve 31. týdnu těhotenství, porodní hmotnost 1590g/37cm
- riziková gravidita, placenta praevia, hematomy placenty. Poté 14 dní na JPN dále
14 dnů na intermediálním odd. Kojen 16 měsíců.
Překonána a chronická onemocnění:
Hospitalizován na JIP pro pneumonii ve 12 měsících. Léčen pro anemii z důvodu
předčasného porodu od 6 měsíců, v současnosti léčba ukončena.
Hospitalizace a operace:
Pacient hospitalizován roku 2014 na JIP, žádnou operaci nepodstoupil.
Úrazy: Závažné úrazy pacient neměl.
Očkování: Běžná dětská očkování dle očkovacího kalendáře.
Psychomotorický vývoj:
Dle rodičů sedí a leze od 10,5 měsíce. Chodit začíná od 14,5 měsíce. Mluví
v jednoduchých větách. Chování odpovídá jeho věku.
Alergická anamnéza
Léky: Neguje
Potraviny: Neguje
Jiné: Neguje
Sociální anamnéza
Chlapec pochází z úplné rodiny a má o tři roky starší sestru. Společně s rodinou
žijí v rodinném domku se zahradou. Rodina má pevné vztahy. Matka je, nyní
na mateřské dovolené jinak pracuje jako zubní laborant. Otec IT technik, sestra
- 36 navštěvuje
mateřskou školu, chlapec také začíná docházet do mateřské školy. Ve školce
se adaptuje dobře. Rodina pravidelně jezdí na letní, zimní dovolené.
(Dokumentace pacienta, rozhovor se zákonným zástupcem).
VITÁLNÍ FUNKCE PŘI PŘIJETÍ
Tabulka 2 vitální funkce při přijetí
TK: 100/65 SpO2: 97%
P: 118/min Vědomí: při vědomí, rozrušený
D: 38/min Výška: 96cm
TT: 39,3°C Váha: 15,5kg
(Dokumentace pacienta, fyzikální vyšetření sestrou)
FYZIKÁLNÍ VYŠETŘENÍ SESTROU
Tabulka 3 Fyzikální vyšetření sestrou
Hlava kulatého tvaru, vlasy středně dlouhé upravené, čisté, uši, nos
- bez výtoku
Oči bez výtoku, skléry jsou anikterické, zornice izokorické, foto
++, spojivky růžové, oční štěrbiny symetrické
Dutina ústní rty suché, růžové barvy, jazyk bez povlaku, jazyk plazí
středem, sliznice vlhká bez známek zánětu, chrup vlastní,
bez kazů
Krk souměrný, šíje volná, lymfatické uzliny nezvětšeny
Hrudník symetrický, bez deformit, prodloužené ztížené dýchání,
slyšitelné vrzoty, pískoty, DF 38/min. AS - pravidelná
118/ min
Břicho měkké, nebolestivé
Končetiny bez otoků, souměrné, bez deformit, pohyby volné,
bez omezení
Páteř fyziologické zakřivení, bez deformit, na poklep nebolestivý,
rovné držení těla
- 37 HODNOCENÍ
DÍTĚTE ZE DNE 13.02.
Doména 1: Podpora zdraví
Chlapec dosud vážným onemocněním nestonal, prodělal pouze běžné dětské
onemocnění. Pacient je přijat k hospitalizaci poprvé. Změnu zdravotního stavu chlapec
nechápe, je vázán na matku. Během ošetřovatelských výkonů je chlapec neklidný,
plačtivý.
Použita měřící technika: 0
Ošetřovatelský problém Dráždivý kašel budí chlapce ze spaní, je nevyspalý. Kvůli
vysoké teplotě je schvácený a unavený.
Doména 2: Výživa
Chlapec nemá žádné dietní omezení. Doma je zvyklý se stravovat pravidelně,
pětkrát za den. Jí lžící a pomalu se učí jíst příborem, pije z hrnku. Nyní nemá pacient
takovou chuť k jídlu jako před onemocněním. Je zvyklý pít dětské čaje a ovocné šťávy.
Doma dle matky vypije přibližně 1litr tekutin. Nyní pije méně a po troškách a k pití je
pobízen. Váha odpovídá věku. Hydratace kůže je snížená, jinak je čistá, bez modřin.
Vlasy jsou upravené, krátké. Nehty má krátce zastřižené.
Použita měřící technika: BMI: 16,8 (optimální)
Ošetřovatelský problém: Nedostatečný příjem tekutin.
Doména 3: Vylučování a výměna
Chlapec problémy s vyprazdňováním nemá. Močí dostatečně, stolici má
pravidelnou, konzistence je formovaná. Při vyprazdňování, používá dětské prkénko.
Použita měřící technika: 0
Ošetřovatelský problém: 0
Doména 4: Aktivita a odpočinek
Doma si chlapec si hraje společně se svou starší sestrou. Během dne byl chlapec
smutný, ale čilý. Ve školce se postupně začleňuje, do kolektivu k tomu mu pomáhá jeho
starší sestra. Rodina společně chodí na pravidelné procházky, podnikají společné
aktivity a podporují děti v různých sportovních aktivitách.
- 38 Chlapec
usíná kolem 20-20:30 hodin, má společný pokoj se svou sestrou.
Pravidelně před spaním jim rodiče čtou pohádky. Při usínání má svou oblíbenou
plyšovou hračku. Jeho spaní je většinou klidné. Probouzí se kolem 7 hodiny ranní. Nyní
se budí ze spaní kvůli dráždivému kašli. Přes den je unavený a méně výkonný.
Použita měřící technika: 0
Ošetřovatelský problém: únava, riziko pádu.
Doména 5: Percepce/ kondice
Chlapec je fixovaný na matku a na své blízké. Odloučení od matky odmítá, poté
se postupně adaptuje. Ve školce se nyní adaptuje lépe než na začátku docházky. Nyní je
chlapec více fixovaný na matku, momentálně nekomunikuje s okolím.
Použita měřící technika: 0
Ošetřovatelský problém: 0
Doména 6: Sebepercepce
Chlapec se doma chová klidně, zná své pravidla, respektuje, co mu rodiče sdělí.
Někdy je vzdorovitý. Pokud se mu něco nelíbí, umí to dát najevo, ale rychle se uklidní,
nechá si situaci vysvětlit a poradit. V kolektivu dětí pomáhá druhým.
Použita měřící technika: 0
Ošetřovatelský problém: 0
Doména 7: Vztahy mezi rolemi
Chlapec zaujímá roli syna, vnuka a bratra. Pochází z úplně, fungující rodiny.
Rodina žije v rodinném domku. Členové rodiny mají mezi sebou pevné pouto.
Se svou sestrou si společně hrají a vycházejí spolu velmi dobře. Rodinu pravidelně
navštěvují prarodiče a další příbuzní z rodiny. V dětském kolektivu je chlapec hravý,
klidný. Rád navštěvuje mateřskou školu.
Použita měřící technika: 0
Ošetřovatelský problém: 0
Doména 8: Sexualita
Genitál je chlapecký, dítě má normálně vyvinuté pohlavní orgány.
Použita měřící technika: 0
Ošetřovatelský problém: 0
- 39 Doména
9: Zvládání/ tolerance zátěže
Chlapec je poprvé hospitalizován. V přítomnosti zdravotní sestry či lékaře se
chlapec projevuje pláčem. Během ošetřovatelských výkonů chlapec pláče. Za pomoci
své matky se rychle uklidní.
Použita měřící technika: 0
Ošetřovatelský problém: strach z ošetřovatelských výkonů
Doména 10: Životní principy
Pro rodiče na prvním místě je zdraví a spokojenost svých dětí, dále bezpečný
a spokojený život. Chtějí pro své děti dobré podmínky pro vzdělávání. Rodina je
nevěřící.
Použita měřící technika: 0
Ošetřovatelský problém: 0
Doména 11: Bezpečnost - ochrana
Matka je informována o možných komplikacích, které mohou nastat. Je
edukována při měření tělesné teploty a jejího zapisování.
Pro i.v podávaní, léků a pro zavodnění pacienta byl zaveden dne 13.02. PŽK žluté
barvy do HLK. Po zavedení periferního žilního katétru byla matka edukována o tom,
že musí zajistit, aby si chlapec svým chováním periferní katétr nezrušil. Matka je
poučena o možnosti využití postranic u postele a také o používání signalizačního
zařízení během hospitalizace.
Použita měřící technika: 0
Ošetřovatelský problém: riziko pádu, narušena integrita tkáně, hypertermie
Doména 12: Komfort
Pokud něco chlapce bolí nebo mu není dobře, vše hlásí rodičům. Momentálně
chlapec cítí únavu a má podrážděný krk z dráždivého kašle.
Použita měřící technika: 0
Ošetřovatelský problém: únava, dráždivý kašel
Doména 13: Růst/vývoj
Chlapcovo chování odpovídá věku, i když se narodil předčasně. Seděl a lezl od
9,5 měsíce, chodit začal kolem 14 měsíce. Mluvit začal kolem dvou let v jednoduchých
- 40 větách.
Nyní se už učí básničky a písničky.
Použita měřící technika: 0
Ošetřovatelský problém: 0
MEDICÍNSKÝ MANAGEMENT
Ordinovaná vyšetření 13. 2. 2017
Laboratorní vyšetření: KO+ diff, CRP, ionty, urea, kreatinin, AST, ALT, glykémie,
Gl. Hb., M+S,
Zobrazovací vyšetření: RTG S+P
Další ordinace: Kontrola P, D po třech hodinách, kontrola tělesné teploty, celkového
stavu a vědomí.
VÝSLEDKY LABORATORNÍHO VYŠETŘENÍ
Tabulka 4 Biochemické vyšetření
Název Výsledek Referenční hodnota
Sodík 137 mmol/l 138-145 mmol/l
Chloridy 107 mmol/l 95-107 mmol/l
Urea 4,8 mmol/l 2,5-6,5 mmol/l
Kreatinin 20 μmol/l 27-62 μmol/l
Bilirubin celkový 4 μmol/l 0-17 μmol/l
ALT 0,29 μkat/l 0,12-0,61 μkat/l
AST 1,10 μkat/l 0,22-0,70 μkat/l
Glukóza 6,3 mmol/l 3,3-5,3 mmol/l
Glykovaný Hb 31 mmol/mol 20-42 mmol/mol
CRP 11,7 mg/l 0,0-5,0 mg/l
(Dokumentace pacienta)
- 41 Tabulka
5 Krevní obraz
Název Výsledek Referenční hodnota
Erytrocyty 4,7 10¹²/l 3,7-5,3 10¹²/l
Hemoglobin 125 g/l 115-135 g/l
Hematokrit 0,359 0,330-0,400
Leukocyty 9,8 10⁹/l 5,5-17,0 10⁹
Neutrofily 64,3 % 23,0-56,0 %
Neutrofilní granulocyty 560, % 20,0-30,0 %
Lymfocyty 28,8 % 40,0-79%
Monocyty 6,8% 1,0-9,0 %
Eosinofily 0,0% 0,0-7,0 %
Basofily 0,1 % 0,0-2,0%
Trombocyty 274 10⁹/l 150-450 10⁹/l
(Dokumentace pacienta)
Tabulka 6 Moč + sediment
Název Výsledek Referenční hodnota
Specifická hustota 1034 kg/m³ 1010-1028 kg/m³
Ph 6,0 4,5-5,5
Bílkovina 0,20 g/l 0,0-0,15 g/l
Glukosa Normal 0-0 g/l
Ketony 1 arb.j 0-0 arb.j
Urobibinogen Normal 0-0 abr.j
Bilirubin Neg. 0-0 abr.j
Nitrity Neg. 0-0 abr.j
Krev Neg. 0-0 abr.j
Leukocyty Neg. 0-25
Erytrocyty 3 0-15
Leukocyty 10 0-20
Hlenová vlákna Četná
(Dokumentace pacienta)
- 42 Zobrazovací
vyšetření: RTG S-P
Zastření vlevo parakardiálně 5x4 cm. Srdce je přiměřené.
Závěr: Bronchopneumonie vlevo parakardiálně
KONZERVATIVNÍ LÉČBA
Dieta: 13
Pohybový režim: Klid na lůžku
Jiné: vlhčené prostření, kontrola P, D a TT po 3 hodinách, kontrola příjmu a výdeje
tekutin.
MEDIKAMENTÓZNÍ LÉČBA
Tabulka 7 Medikamentózní léčba
Název léku Forma/cesta
podání
Síla Dávkování Skupina
Ampicilin Roztok/i.v 0,5 mg 500 mg po 8 hod. Antibiotikum
Ecobec Roztok/inhalačně 50 MCG 2-0-2 vdechy Antiastmatika
Erdomerd Sirup/per. os 2-2-0 ml Expektorans/
bronchprotektivum
Nurofen
pro děti
Sirup/ per. os 5 ml při teplotě
nad 38°C
Antipyretikum/
analgetika
Paralen Sirup/per. os 8ml při teplotě
nad 38°C
Antipyretikum/
analgetikum
Ventolin Roztok/inhalačně 2-0-2 vdechy Antiastmatikum
(Dokumentace pacienta, Brevíř, 2016)
Tabulka 8 Infúze
Název léku Forma/cesta
podání
Síla Dávkování Skupina
Fizyologický
roztok
Infuzní roztok 0,9% 250 ml na 6
hodin
Infundabilia
(Dokumentace pacienta, Brevíř, 2016)
- 43 SITUAČNÍ
ANALÝZA DNE 13.2.
Dne 13. 02. chlapec 4 roky s Bronchopneumonií byl přijat s matkou na dětské
oddělení. Chlapec s matkou byli přivezeni na dětskou pohotovost do nemocnice.
V příjmové ambulanci byl chlapec fyziologicky vyšetřen lékařem, pro zlepšení
efektivity dýchání byly chlapci nejprve podány dva vdechy Ventolínu a následovně byl
poslán na RTG vyšetření, kde mu bylo diagnostikováno Bronchopneumonie vlevo
parakardiálně.
Během příjmu byl chlapec plačtivý, unavený. Na chlapci je viditelný strach
z neznámého prostředí a má nepříjemný pocit v krku při dráždivém kašli. Po příchodu
na dětské oddělení byly chlapci změřeny fyziologické funkce. TK 100/65, P 118/min,
D 40, TT 39,3°C, SpO2 97%, výška 96 cm, váha 15,5 kg. Chlapec byl při vědomí.
Nejprve lékař chlapci zavedl PŽK žluté barvy do HLK. Následně byla odebrána
krev na biochemické vyšetření a také na krevní obraz. Krev byla odeslána
do biochemické laboratoře společně s močí. Z výsledků byly zjištěny zvýšené hodnoty
CRP, Neutrofily, Neutrofilní granulocyty. Z močového sedimentu byly zvýšeny tyto
parametry - specifická hustota, Ph, ketony, hlenová vlákna jsou četná. Jinak vstupní je
laboratoř bez patologických změn.
Chlapec byl uložen do postele a zahájila se terapie i. v. Nejprve se u chlapce
podala antibiotika i. v dle ordinace lékaře a následovně měl chlapec naordinován
fyziologický roztok 250ml na 6 hodin. Dále měl chlapec ordinované dva vdechy
Ecobecu a 2ml Erdomedu v sirupu. Pro vytvoření vlhkého prostředí se u chlapce
na pokoji rozprostřelo mokré prostěradlo přes radiátor. Vlhký vzduch napomáhá chlapci
zvlhčit sliznice.
Po celý den se u chlapce dle ordinace lékaře měřil P, D a TT a celkového stavu
po třech hodinách. Chlapec měl tepovou frekvenci v normě a dechovou frekvenci měl
zvýšenou (tachypnoe). V nočních hodinách se tento den u chlapce zvýšila tělesná
teplota. Tělesná teplota vystoupala na 38,7°C dle ordinace byly podány antipyretika.
STANOVENÍ OŠETŘOVATELSKÝCH DIAGNÓZ A JEJICH USPOŘÁDÁNÍ
PODLE PRIORIT
Aktuální ošetřovatelské problémy Potencionální ošetřovatelské problémy
Neefektivní dýchání (00032) Riziko vzniku infekce (00004)
- 44 Hypertermie
(00007) Riziko pádu (00155)
Snížený objem tekutin (00027)
Strach (00148)
Únava (00093)
Narušená integrita tkáně (00044)
Tabulka 9 Aktuální diagnózy
Neefektivní dýchání (00032)
Doména 4: Aktivita/ odpočinek
Třída 4: Kardiovaskulární/ pulmonální reakce
Definice: Pacientův výdech či nádech nezabezpečuje účelné dýchání.
Určující znaky: Zrychlené dýchání, dušnost, dráždivý kašel
Související faktory: Onemocnění, strach, pláč
Priorita: Střední
Hypertermie (00007)
Doména 11: Bezpečnost/ ochrana
Třída 6: Termoregulace
Definice: Tělesná teplota u pacienta je zvýšená nad hraniční normu
Určující znaky: Pocit horka, schvácenost, zvýšené pocení, zarudnutí kůže,
na dotek je pacient teplejší, hodnota tělesné teploty je nad 37,5C.
Související faktory: Onemocnění, snížený příjem tekutin, plačtivost
Priorita: Střední
Snížený objem tekutin (00027)
Doména 2: Výživa
Třída 5: Hydratace
Definice: Nedostatečný objem intravaskulárních, intersticiálních nebo intracelulárních
tekutin.
Určující znaky: Únava, suchost kůže, suchost sliznice, nedostatečný příjem tekutin,
snížený výdej tekutin, snížený kožní turgor.
Související faktory: Změna zdravotního stavu
Priorita: Střední
Strach (00148)
Doména 9: Zvládání/ tolerance zátěže
- 45 Třída
2: Reakce na zvládání zátěže
Definice: Reakce člověka na hrozbu, kterou si připouští jako nebezpečí
Určující znaky: Pláč, schvácenost, zvýšená tělesná teplota, zrychlené dýchání,
zrychlená srdeční činnost, třes.
Související faktory: Ošetřovatelské výkony, neznámé prostředí, nedostatek znalostí
s onemocněním, změna zdravotního stavu.
Priorita: Střední
Únava (00093)
Doména 4: Aktivita/ odpočinek
Třída 3: Rovnováha energie
Definice: Nepřekonatelný a stálý pocit vyčerpání se sníženou schopností vykonávat
tělesnou i duševní práci.
Určující znaky: spavost, nevýkonnost, snížená soustředěnost, bez zájmu si hrát,
potřeba spánku, plačtivost
Související faktory: Zvýšená tělesná teplota, nedostatek příjmu tekutin, dráždivý
kašel, nedostatek spánku, cizí prostředí pro spánek.
Priorita: Nízká
Narušená integrita tkáně (00044)
Doména 11: Bezpečnost/ochrana
Třída 2: Tělesné poškození
Definice: Stav poškození sliznice, kůže, podkožních tkání.
Určující známky: zavedený periferní katétr
Priorita: Nízká
Tabulka10 Potencionální diagnózy
Riziko infekce (00004)
Doména 11: Bezpečnost/ochrana
Třída 1: Infekce
Definice: Stav zvýšeného rizika invaze patogenních mikrobůdo organismu.
Rizikové faktory: Nedostatečná primární ochrana PŽK, nesprávné aseptické zacházení
s PŽK.
- 46 Priorita:
Nízká
Riziko pádu (00155)
Doména 11: Bezpečnost/ ochrana
Třída 2: Tělesné poškození
Definice: Zvýšená náchylnost k pádům
Rizikové faktory: Dětský věk, nedostatečný pud sebezáchovy, nedostatek
preventivního opatření, nedostačující dohled nad dětmi
Související faktory: Slabost, únava, schvácenost
Priorita: Nízká
(HERDMAN, 2017).
Tabulka 11 Ošetřovatelské diagnózy
OŠETŘOVATELSKÉ DIAGNÓZY
Neefektivní dýchání (00032)
Neefektivní dýchání z důvodu zvýšené sekrece v dýchacích cestách projevující se
zrychleným dýcháním, dráždivým kašlem a dušností.
Doména 4: Aktivita/ odpočinek
Třída 4: Kardiovaskulární/ pulmonální reakce
Definice: Pacientův výdech či nádech nezabezpečuje účelné dýchání.
Určující znaky: Zrychlené dýchání, dušnost, dráždivý kašel.
Související faktory: Onemocnění, strach, pláč.
Priorita: Střední
Cíl dlouhodobý: Pacientovo dýchání je účelné do konce hospitalizace.
Cíl krátkodobý: Dýchání bude efektivní.
Očekávané výsledky
Pacient nejeví známky dušnosti do 15 minut.
Pacient je klidný během ošetřovatelských výkonů denně.
Matka zná jak polohovat syna během dušnosti do 24 hodin.
Dráždivý kašel se promění ve vlhký kašel do 48 hodin.
Plán intervencí: 13-16. 02.
1. Informuj pacienta s matkou o zvýšené poloze a ukaž správnou polohu během
- 47 neefektivního
dýchání (všeobecná sestra).
2. Zdvihni záhlaví pacientova lůžka podle jeho pohodlí (matka).
3. Kontroluj fyziologické funkce a zapiš do dokumentace pacienta (matka).
4. Podávej léky dle ordinace lékaře a sleduj jejich účinky denně (všeobecná
sestra).
5. Dodržuj zásady při podávaní, inhalací a sleduj jejich účinky denně (všeobecná
sestra).
6. Připrav psychicky pacienta na podávání inhalací denně (všeobecná sestra).
7. Pomoc pacientovi s překonáním strachu z podaných inhalací do 48 hodin
(všeobecná sestra).
8. Vlhči vzduch na pokoji a krátce větrej denně dle potřeby (všeobecná sestra,
matka.
Realizace 13-16. 02.
Pacient během lékařského příjmu byl dušný, jednorázově dostal dva vdechy Ventolínu
pro zlepšení. Na oddělení byl pacient uložen do postele a přední část lůžka zvednuta
pro jeho pohodlí. Na topení se položilo mokré prostěradlo, aby měl pacient vlhké
prostředí a dle potřeby se namáčelo pro správný efekt. Pacient společně s matkou byl
informován o zvýšené poloze, která pacientovi pomáhala k lepšímu a efektivnějšímu
dýchání. Následovalo vysvětlení o podání dalších léků, které se podávají za pomocí
inhalace, a také se na to pacient psychicky připravil. Tento způsob podání pacient znal
z domova, jelikož jeho otec se léčí na astma. Následující dny 14-15. 02. pacient začal
spolupracovat. Dne 14.02. Poslechový nález se srovnáním z předchozího dne lékař
hodnotí dýchání za zklidněné jinak bez výrazných změn. U pacienta byly kontrolovány
fyziologické funkce. Poté co pacient zjistil, že měření fyziologických funkcí nějak
nebolí, pacient zachoval klid. 15. 02. u chlapce byla naordinovaná inhalace na 10
minut. Chlapci byl princip a technika inhalace ukázaná. Chlapci se zalíbilo, že bude
vypadat jako, když má dýmku.
Před každým podání léků byl na to chlapec psychicky připraven. A také bylo
vysvětleno, proč jsou léky důležité.
Měření fyziologických funkcí po 3 hodinách.
13.02.
18:00 P- 100/min D- 36/min, 21:00 P- 98/min D-34/min, 24:00 P-96/min D- 34/min.
14.02.
- 48 -
3:00 P- 86/min D- 34/min, 6:00 P- 88/min D- 32/min, 9:00 P- 96/min D-34/min,
12:00 P-88/min D-32/min, 15:00 P-90/min D-30, 18:00 P- 92/min D- 32/min,
21:00 P- 94/min D- 34/min, 24:00 P-92/min D- 32/min.
15.02.
3:00 P- 94/min D- 34/min, 6:00 P-96/min D-32/min, 9:00 P-90/min D- 30/min,
12:00 P- 88/min D-32/min, 15:00 P- 88/min D- 28/min, 18:00 P-94/min D- 34/min,
21:00 P-100/min D-36/min, 24:00 P- 96/min D- 34/min.
16.02.
3:00 P-94//min D-32/min, 6:00 P-100/min D-36/min, 9:00 P-102/min D-36/min,
12:00 P- 100/min D- 36/min, 13:00 P-102/min D- 42/min.
Hodnocení 16. 02.
Cíl dlouhodobý: Pro krátkodobou hospitalizaci cíl nelze zhodnotit.
Cíl krátkodobý: Plně splněn.
Pacient během denních ošetřovatelských výkonů spolupracoval a choval se klidně.
Po dobu hospitalizace, dráždivý kašel promění se na produktivní vlhký kašel. Matka
znala úlevovou polohu pro efektivní dýchání.
Ošetřovatelské intervence pokračují (4, 5, 6, 8).
Hypertermie (00007)
Hypertermie z důvodu onemocnění projevující se zvýšeným pocením, zarudlou,
teplou kůží.
Doména 11: Bezpečnost/ ochrana
Třída 6: Termoregulace
Definice: Tělesná teplota u pacienta je zvýšená nad hraniční normu.
Určující znaky: Pocit horka, schvácenost, zvýšené pocení, zarudnutí kůže, na dotyk je
pacient teplejší, hodnota tělesné teploty je nad 37,5C.
Související faktory: Onemocnění, snížený příjem tekutin, plačtivost.
Priorita: Střední
Cíl dlouhodobý: Do konce hospitalizace pacient nemá zvýšenou tělesnou teplotu.
Cíl krátkodobý: Tělesná teplota nepřekračuje hraniční normu.
Očekávané výsledky
Tělesná teplota chlapce je v normotermie do 8 hodin.
Chlapec není schvácený do 8 hodin.
Pacient bude přijímat 1-1,2 l tekutin per. os do 36 hodin.
- 49 Plán
intervencí 13-16.0 2.
1. Informuj matku o sledování tělesné teploty u chlapce a pouč ji o zapisování
tělesné teploty (všeobecná sestra).
2. Edukuj matku o pitném režimu u chlapce a pouč matku o zapisování příjmu
a výdeje tekutin (všeobecná sestra).
3. Zkontroluj, zda matka měří u pacienta tělesnou teplotu přes den (všeobecná
sestra).
4. Sleduj tělesnou teplotu přes den i noc (všeobecná sestra, matka).
5. Sleduj celkový stav pacienta několikrát za den (všeobecná sestra).
6. Sleduj fyziologické funkce u pacienta hodnoty, zapiš do dokumentace
dle ordinace lékaře (všeobecná sestra).
7. Sleduj příjem tekutin per. os a zapiš do dokumentace pacienta (všeobecná
sestra).
8. Nabízej pacienta k příjmu tekutin per. os opakovaně předen denně (matka).
9. Všímej se, jak moc se pacient potí (všeobecná sestra).
10. Převlékej pacienta do suchého dle potřeby (matka).
11. Podávej antipyretika dle ordinace lékaře a zaznamenej v dokumentaci pacienta
(všeobecná sestra).
Realizace 13-16. 02.
Během příjmu měl chlapec febrilie lékař chlapci zavedl prednisonový čípek. Ten den
se antipyretika u chlapce podávala opět i v noci.
První den hospitalizace byla matka od chlapce informována o sledování tělesné teploty
u chlapce, a jak tělesnou teplotu zapisovat také matka byla informována o pitném
režimu a zapisování příjmu výdeje u chlapce. Matka byla seznámena signalizačním
zařízení pro případ nouze. Denně se u chlapce sledovalo celkové množství přijatých
tekutin per os. Po celou dobu hospitalizace byly u chlapce kontrolovány fyziologické
funkce. Tepová frekvence byla v normě. Dechovou frekvenci měl chlapec zrychlenou.
Průběžně se u chlapce kontrolovala tělesná teplota matkou či všeobecnou sestrou.
Při naměřené tělesné hodnotě 38 a více °C byly u chlapce podávány antipyretika
dle ordinace lékaře. Antipyretika u chlapce zabíraly dobře. Od večerních hodin 15. 02.
byl chlapec febrilní. A po celou noc toho dne byl chlapec po podání antipyretik
subfebrilní. Následující den tělesná teplota vystoupala opět nad 38°C kdy byla nutná
podat chlapci antipyretika.
- 50 Měření
tělesné teploty
13.02.
15:40 39,3°C, 18:00 37,5°C, 19:00, 37,2°C, 21:00 38,7°C, 22:00 37,1°C, 24:00 36,4°C
14.02.
3:00 36,5°C, 6:00 36,8°C, 7:00 36,7°C, 9:00 36,9°C, 11:00 37,4°C, 12:00 36,9°C,
15:00 36,7°C, 18:00 36,9°C, 21:00 37,5°C, 22:00 36,7°C, 24:36,4°C,
15.02.
2:00 36,4°C, 4:00 36,6°C, 5:30 36,4°C, 7:00 36,3°C, 10:00 36,5°C, 12:00 36,7°C,
16:00 37,0°C, 18:00 37,3°C, 19:00 37,2°C, 20:00 37,0°C, 22:00 37,9°C,23:00 38,6°C,
24:00 37,7°C,
16.02.
1:00 37,1°C, 3:00 36,8°C, 5:00 36,3°C, 7:00 36,6°C, 8:00 36,9°C, 9:00 37,1°C, 10:00
37,5°C, 11:00 37,8°C, 13:00 39,1°C
Hodnocení 16. 02.
Matka plně chápe sledování pitného režimu, pravidelně sledovala tělesnou teplotu
chlapce a zapisovala hodnoty dle doporučení sester. Zvýšenou tělesnou teplotu
nad 38°C matka hlásila sestrám. Po snížení tělesné teploty se chlapec méně potil.
První den byl chlapec febrilní poté u chlapce febrilie opět objevily po celkovém
zhoršení stavu.
Cíl dlouhodobý: Pro krátkodobou hospitalizaci cíl nelze zhodnotit.
Cíl krátkodobý: Byl splněn částečně.
Ošetřovatelské intervence pokračují (3, 4, 7, 8, 10).
Snížený objem tekutin (00027)
Snížený objem tekutin z důvodu zhoršení celkového stavu projevující se suchá
pokožka, sliznice a snížený kožní turgor.
Doména 2: Výživa
Třída 5: Hydratace
Definice: Nedostatečný objem intravaskulárních, intersticiálních nebo intracelulárních
tekutin.
Určující znaky: Únava, suchost kůže, suchost sliznice, nedostatečný příjem tekutin,
snížený výdej tekutin, snížený kožní turgor.
Související faktory: Změna zdravotního stavu
Priorita: Střední
- 51 Cíl
dlouhodobý: Do konce hospitalizace pacient přijímá per. os. 1-1,2l tekutin
za den.
Cíl krátkodobý: Zvýší se příjem tekutin.
Očekávané výsledky
Matka chápe a umí interpretovat pitný režim jeho význam do 24 hodin.
Příjem a výdej tekutin je v rovnováze do 12 hodin.
Celkový příjem tekutin u pacienta je 1 litr za den. do 24 hodin.
Pacient nemá suchou sliznici a kožní turgor je v normě do 24 hodin.
Plán intervencí 13-16. 02.
1. Edukuj matku o pitném režimu u chlapce a pouč matku o zapisování příjmu
a výdeje tekutin (všeobecná sestra).
2. Sleduj příjem tekutin per. os a zapiš do dokumentace pacienta (všeobecná
sestra).
3. Nabízej opakovaně pacientovi tekutiny per. os denně (matka).
4. Monitoruj laboratorní výsledky specifické hustoty moči a informuj lékaře
(všeobecná sestra).
5. Sleduj rovnováhu příjmu a výdeje tekutin denně (všeobecná sestra).
6. Zaznamenej celkový příjem a výdej do dokumentace pacienta denně (všeobecná
sestra).
7. Podávej infuzní terapii dle ordinace lékaře a vše zaznamenej do dokumentace
pacienta denně (všeobecná sestra).
Realizace 13-16. 02.
Dne 13. 02. matka byla edukována o pitném režimu od lékaře. Všeobecnou sestrou
byla poučena o zapisování příjmu a výdeje tekutin. 13. 02. byl proveden odběr moči
na M+S. Odběr byl zkontrolován dne 15. 02. Výsledky byly porovnány ošetřujícím
lékařem. 13.02-14. 02. na zavodnění se u chlapce ordinoval fyziologický roztok 250 ml
na 6 hodin. 15. 02. se fyziologický roztok ordinoval dvakrát za den. Po celou dobu
hospitalizace byl pacient pobízen k příjmu tekutin matkou či všeobecnou sestrou.
Denně se u chlapce sledovalo celkové množství přijatých tekutin per os. Infuzní terapie
byla podávaná dle ordinace lékaře.
Hodnocení 16. 02.
Matka plně chápe pitný režim a chlapci se pravidelně nabízí tekutiny. Známky
dehydratace u chlapce se neprojevily, kožní turgor se zlepšil.
- 52 Příjem
tekutin ze dne 13.02.
550 ml čaje+ 250 ml fyziologického roztoku i. v.
Příjem tekutin ze dne 14. 02.
700 ml čaje, ovocné šťávy +250 ml fyziologického roztoku i. v.
Příjem tekutin ze dne 15. 02.
450 ml čaje, ovocné šťávy+ 500ml fyziologického roztoku i.v.
Cíl dlouhodobý: Pro krátkodobou hospitalizaci cíl nelze zhodnotit.
Cíl krátkodobý: Částečně byl splněn.
Ošetřovatelské intervence pokračují (2-7).
Strach (00148)
Strach z důvodu nedostatku znalostí, projevující se pláčem.
Doména 9: Zvládání/ tolerance zátěže
Třída 2: Reakce na zvládání zátěže
Definice: Reakce člověka na hrozbu, kterou si připouští jako nebezpečí.
Určující znaky: Pláč, schvácenost, zvýšená tělesná teplota, zrychlené dýchání,
zrychlená srdeční činnost, třes.
Související faktory: Ošetřovatelské výkony, neznámé prostředí, nedostatek znalostí
s onemocněním, změna zdravotního stavu.
Priorita: Střední
Cíl dlouhodobý: Pacientův strach se sníží do konce hospitalizace.
Cíl krátkodobý: Pacient odbourává svůj strach při nebolestivých výkonech.
Očekávané výsledky
Pacient odbourá strach z nebolestivých ošetřovatelských výkonů do 24 hodin.
Matka a pacient jsou seznámeni s chodem oddělení do 2 hodin.
Matka a pacient jsou informováni o každém ošetřovatelském výkonu denně.
Plán intervencí 13-16. 02.
1. Seznam matku a chlapce s chodem oddělení do 2 hodin (všeobecná sestra).
2. Ukaž chlapci a matce dětský koutek na oddělení do 2 hodin (všeobecná sestra).
3. Seznam pacienta s ošetřovatelskými výkony, které se provádí denně u pacienta
formou hrou do 24. hodin (všeobecná sestra).
4. Pacient s matkou jsou předem informováni o výkonu, který bude následovat
denně (všeobecnou sestrou).
5. Psychicky připravuj pacienta na ošetřovatelské výkony denně (všeobecná
- 53 sestra,
matka).
Realizace 13-16. 02.
Dne 13. 02. byli matka s chlapcem seznámeni s oddělením hned po příchodu
na oddělení. Matka byla seznámena s vnitřním řádem oddělení a s chodem oddělení.
Matka byla informována o tom, že návštěvy mohou docházet v jakoukoliv denní dobu.
Po prvotním zaléčení a po uložení chlapce do postele následovalo vyplnění sesterské
anamnézy a matce byly podány další informace, na které se matka dotazovala.
Pro zabavení chlapce byl matce ukázán dětský koutek. Následující den 14. 02. chlapci
byly podány inhalační léky. Tento způsob podávání byl chlapci známý, jelikož jeho
otec se léčí s astmatem i přesto to bylo chlapci ukázáno pomocí hry s plyšákem.
Následující den pacient spolupracuje. Dne 15. 02. chlapci naordinována inhalace
na 10 minut. Chlapci byl princip a technika inhalace ukázaná. Chlapci se zalíbilo, že
bude vypadat jako, když má dýmku.
Hodnocení 16. 02 Denně se matka a pacient informovali o denních výkonech. Matka
chlapci vysvětlila, co se bude dít a jaké výkony ho čekají. Po zjištění, že některé
ošetřovatelské výkony jsou bezbolestné a také výkony, které může vykonávat pacient
sám, umí pacient svůj strach překonat.
Cíl dlouhodobý: Pro krátkodobou hospitalizaci cíl nelze zhodnotit.
Cíl krátkodobý: Byl plně splněn.
Únava (00093)
Únava z důvodu změny celkového zdravotního stavu projevující se zvýšenou
potřebou spánku.
Doména 4: Aktivita/ odpočinek
Třída 3: Rovnováha energie
Definice: Nepřekonatelný a stálý pocit vyčerpání se sníženou schopností vykonávat
tělesnou i duševní práci.
Určující znaky: Spavost, nevýkonnost, snížená soustředěnost, bez zájmu si hrát,
potřeba spánku, plačtivost.
Související faktory: Zvýšená tělesná teplota, nedostatek příjmu tekutin, dráždivý
kašel, nedostatek spánku, cizí prostředí pro spánek.
Priorita: Nízká
Cíl dlouhodobý: Pacient nemá známky únavy do konce hospitalizace.
Cíl krátkodobý: Pacient projevuje zájem o hraní.
- 54 Očekávané
výsledky
Pacient má větší zájem o hru a přes den méně spí do 24 hodin.
Pacient spolupracuje při běžných aktivitách přes den do 24 hodin.
Pacient má klidný spánek v noci do 24 hodin.
Plán intervencí 13-16. 02.
1. Postupně zapoj pacienta do běžných aktivy během dne dle možností (všeobecná
sestra, matka).
2. Umožni pacientovi dostatečný odpočinek dle jeho potřeby (matka).
3. Nepřerušuj pacientův spánek, pokud to není zbytné (všeobecná sestra, matka).
4. Sleduj rozpoložení energie u chlapce během dne (matka).
5. Sleduj celkový stav u pacienta denně (všeobecná sestra).
6. Dodržuj dobu u podávání léků denně (všeobecná sestra).
Realizace 13-16. 02.
Dne 13. 02. po provedení ošetřovatelských výkonů, byl chlapec uložen do postele.
Během chvíle chlapec usnul a spal podle jeho potřeby. Po dvou a půl hodinách se
chlapec probudil a byly provedeny další ošetřovatelské výkony.
Poté se u chlapce projevil zájem o čtení pohádek. Matka chlapci četla z knížky
Sedmero pohádek. Jelikož byl chlapec unaven, během pár přečtených stran znovu
usnul.
Další den ráno se cílil chlapec méně unaven. Když byl chlapec po snídani, měl zájem
o stolní hry, které ho zaujaly během snídaně. Hry si vzaly s matkou na pokoj, protože
měl klid na lůžku a také měl naordinovanou infuzní terapii. Během dne chlapec
odpočíval v menší míře než předchozí den. Chlapec byl zvyklý spát přes den po obědě.
Na večer, po podání medikací měl chlapec opět potřebu jít spát. Doma obvykle usíná
později. 15. 02. v ranních hodinách a po celé dopoledne byl chlapec svěží a hrál si.
Náhle v odpoledních hodinách u chlapce vystoupala tělesná teplota, chlapec se opět
cítil unaven a jeho zájem byl menší o srovnání s ránem. Od večerních hodin
do následujícího dne pobýval pouze v posteli.
Hodnocení 16. 02.
Cíl dlouhodobý: Pro krátkodobou hospitalizaci cíl nelze zhodnotit.
Cíl krátkodobý: Částečně splněn. Do zhoršení stavu se chlapec postupně zapojoval
do aktivit, také svůj zájem projevil sám.
Ošetřovatelské intervence pokračují (2, 3 4, 5).
- 55 Riziko
infekce (00004)
Riziko infekce z důvodu zavedení periferního žilního katétru.
Doména 11: Bezpečnost/ochrana
Třída 1: Infekce
Definice: Stav zvýšeného rizika invaze patogenních mikrobů do organismu.
Rizikové faktory: Nedostatečná primární ochrana PŽK, nesprávné aseptické zacházení
s PŽK.
Priorita: Nízká
Cíl dlouhodobý: U pacienta nevzniknou celkové známky zánětu po celou dobu
hospitalizace.
Cíl krátkodobý: U pacienta nevzniknou místní známky zánětu.
Očekávané výsledky
Matka pacienta má dostatečné informace o péči PŽK do 2 hodin.
Matka zná zásady jak pečovat o pernamentní žilní katétr a udržuje ho v čistotě
a suchu denně.
V okolí zavedeného pernamentního žilního katétru je bez známek zánětu po celou dobu
hospitalizace.
Plán intervencí 13-16. 02.
1. Edukuj matku o péčí PŽK denně (všeobecná sestra).
2. Kontroluj čistotu a okolí zavedeného pernamentního žilního katétru
a zaznamenej do dokumentace denně (všeobecná sestra).
3. Dodržuj aseptické zásady během podání léků i. v. denně (všeobecná sestra).
4. Kontroluj stav kůže a okolí v místě zavedení PŽK a zaznamenej
do dokumentace pacienta denně (všeobecná sestra).
5. Ujisti se, že místo zavedení PŽK chlapce nebolí denně (matka).
6. Prováděj výměnu PŽK každé tři dny od zavedení dle potřeby (všeobecná
sestra).
7. Dodržuj aseptické zásady během ošetření (všeobecná sestra).
Realizace 13-16. 02.
13. 02. Chlapci byl PŽK, místo vpichu bylo sterilně ošetřeno. Matce a chlapci bylo
vysvětleno zásady o péči PŽK následovně bylo matce vysvětleno, jak pozná známky
zánětu. Denně se kontrolovalo okolí vpichu, během podávání léků i. v. se postupovalo
asepticky, denní kontrola se zapsala do dokumentace pacienta. 16. 02. z preventivního
- 56 opatření
před vznikem infekce se periferní katétr vytáhl a místo vpichu se sterilně
ošetřilo. Lékař chlapci zavedl do levé horní končetiny periferní žilní katétr.
Hodnocení 16. 02.
Cíl dlouhodobý: Pro krátkodobou hospitalizaci cíl nelze zhodnotit.
Cíl krátkodobý:Zcela splněn. Matka je všeobesná sestra a rizika jsou ji známé.
Známky zánětu se u chlapce neprojevily.
Ošetřovatelské intervence pokračují (2, 3, 4, 5, 7).
Riziko pádu (00155)
Riziko pádu z důvodu celkové slabosti a dětský věk.
Doména 11: Bezpečnost/ ochrana
Třída 2: Tělesné poškození
Definice: Zvýšená náchylnost k pádům.
Rizikové faktory: Dětský věk, nedostatečný pud sebezáchovy, nedostatek
preventivního opatření, nedostačující dohled nad dětmi.
Související faktory: Slabost, únava
Priorita: Nízká
Cíl dlouhodobý: U pacienta nedojde k pádu a případnému traumatu.
Cíl krátkodobý: Zabezpečení pacienta, aby nedošlo k pádu.
Očekávané výsledky
Pacient se chová bezpečně a přispívá k prevenci pádu po celou dobu hospitalizace.
Matka u chlapce zná rizikové faktory pádu po celou dobu hospitalizace.
Matka pacienta zná bezpečnostní opatření po dobu hospitalizace.
Plán intervencí 13-16. 02.
1. Informuj matku o bezpečnostním opatření denně (všeobecná sestra).
2. Zajisti bezpečné prostředí v okolí pacienta - postranice denně (všeobecná sestra,
matka).
3. Zajisti bezpečnost pacienta při léčebných a ošetřovatelských výkonech denně
(všeobecná sestra).
Realizace 13-16. 02
Matka byla informována o možných rizicích prevenci pádu. Pacient byl poučen
o bezpečném chování během hospitalizace. Denně bylo u pacienta zajištěné bezpečné
prostředí v okolí pacienta i během ošetřovatelských výkonů. Během každé noci byly
u pacienta zvednuty postranice.
- 57 Hodnocení
16. 02.
Cíl dlouhodobý: Pro krátkodobou hospitalizaci cíl nelze zhodnotit.
Cíl krátkodobý: Zcela splněn. Během hospitalizace k pádu u pacienta nedošlo.
Chlapec se po celou dobu hospitalizace choval klidně. Díky preventivnímu opatření
a vhodné edukaci matky bylo sníženo riziko pádu.
(HERDMAN, 2017)
CELKOVÉ ZHODNOCENÍ PÉČE
Pacient byl přijat s Bronchopneumonií dne 13. 02. 2017 na dětské oddělení.
Po diagnostikování se u chlapce zahájena léčba antibiotiky a symptomatická léčba.
Antibiotická léčba byla po dobu hospitalizace podávána i. v.
Chlapec po celou dobu hospitalizace byl orientovaný, při vědomí a choval se
klidně. První den byl plačtivý, postupně strach ustupoval a chlapec začal spolupracovat
dle jeho možností.
Během ošetřovatelské péče bylo stanoveno osm ošetřovatelských diagnóz z toho
šest aktuálních a dvě potenciální. Diagnózy byly stanoveny z problémů, které byly
zjištěny na základě získaných informací od matky pacienta a lékaře.
Začátkem hospitalizace měl chlapec strach ze všech ošetřovatelských
i lékařských výkonů. Poté co sám chlapec zjistil, že některé výkony jsou bezbolestné,
tak se strach u chlapce minimalizoval. Únava u chlapce po odpočinku dle jeho potřeby
se zmírnila. U chlapce se projevil zájem o hraní druhý den hospitalizace. Po zhoršení
stavu se únava opět projevila.
Příjem tekutin se po celou dobu hospitalizace se kompenzoval podáváním
fyziologického roztoku i. v. Důsledkem důkladné edukace o prevenci možného vzniku
infekce se infekce neprojevila. Edukace o prevenci pádu byla také velmi důležitá
a chlapec měl kolem sebe bezpečné okolí, které zabránilo pádu.
Matka s chlapcem byla po celou dobu hospitalizace plně informována
o veškerých ošetřovatelských a lékařských výkonech. Chlapcův stav se začal zhoršovat
během večerních hodin dne 15. 02. Během večera toho dne byl chlapec subfebrilní,
unaven, neprojevoval zájem o aktivity ani o hraní jako ráno a předchozí den. V noci se
u chlapce objevili febrilie.
- 58 Dne
16. 02. se stav pacienta zhoršil a po celkovém vyšetření lékařem byl pacient
s matkou přeložen na vyšší pracoviště. Z tohoto důvodu nemohly být dlouhodobé cíle
zhodnoceny.
5.1 DOPORUČENÍ PRO PRAXI
Doporučení pro pacienta
Léky užívejte dle rozpisu a doporučení od lékaře. Dodržujte doporučení lékaře
a sester. Dodržujte pitný režim. Dostatečně odpočívejte. V chladném počasí buďte řádně
teple oblečen. Nezdržujte se kolektivu nemocných lidí. Posilujte svou imunitu
dostatečným přínosem vitamínů. Dejte na prevenci před nachlazení. Při nachlazení
dodržujte klid na lůžku a zahajte symptomatickou léčbu.
Doporučení pro rodinu
Buďte pro pacienta oporou. Motivujte pacienta k uzdravení. Vyslechněte
pacientovi problémy. Dodržujte u pacienta lékařské doporučení. S pacientem jednejte
normálně, vlídně a empaticky. Oceňte jeho každý pokrok.
Doporučení pro sestry
Motivujte pacienta, k uzdravení chvalte ho a podporujte. Získejte pacientovou
důvěru a mějte kladný vztah s pacientem. Buďte trpělivé, empatické a vlídné
k pacientovi. Sledujte psychiku pacienta. Podporujte dobrý psychický stav u pacienta.
Před edukací mějte dostatek informací o jeho onemocnění. Doplňte informace pomocí
brožur, obrázků. Dodržujte lékařské doporučení u pacienta.
- 59 -
ZÁVĚR
Bakalářská práce byla zaměřena na téma Bronchopneumonie u dětského
pacienta. Bronchopneumonie patří mezi časté onemocnění u malých dětí.
V teoretické části byla uvedena patologie dýchacích cest, vývoj dýchacích cest,
kompletní charakteristika konkrétního onemocnění včetně ošetřovatelské péče
u pacienta s tímto onemocněním.
Uvedená literatura uvádí, že v rámci prevence tohoto onemocnění je možné
očkování: Konjugovanou pneumokokovou vakcínou, která při včasném očkování již
v kojeneckém věku, navozuje imunitu vůči invazivním pneumokokovým infekcím.
Od zavedení očkování proti pneukokům u dětí došlo k postupnému snížení výskytu
onemocnění. Také se snížil až o 65% počet hospitalizovaných dětí. Děti v kojeneckém
věku se nakazí častěji než děti ve věku 3-4 let. Dle uvedené literatury se doporučuje
očkovat i kojence, kteří prodělali pneumokokovou nákazu. (ŠKOVRÁNKOVÁ, 2009).
V praktické části byla zpracována komplexní ošetřovatelská péče u pacienta
s bronchopneumonií. Práce byla zaměřena na posuzování stavu a o shrnutí potřeb
u pacienta s daným onemocněním. V této práci byl sestaven ošetřovatelský plán,
realizace a jeho zhodnocení.
V bakalářské práci byly splněny tyto cíle: Získaná anamnéza pacienta, zjištěny
příznaky onemocnění a výsledky různých vyšetření, stanovené ošetřovatelské diagnózy,
zpracované ošetřovatelské diagnózy dle NANDA international, vypracován
ošetřovatelský proces u dětského pacienta s bronchopneumonií, celkové zhodnocení
péče u pacienta, a sestaveno doporučení pro pacienta, rodinu a sestru.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
ČÉŠKA, Richard. Interna. Praha: TRITON, 2010. ISBN 978-80-7387-885-6.
BRONCHOPNEUMONIE Zdravotnictví a medicína: Sestra [online]. Praha:
Copyright, 2011 [cit. 2017-04-01]. Dostupné z:
http://zdravi.euro.cz/clanek/sestra/bronchopneumonie-459340
HERDMAN, T. Heather. NANDA international Ošetřovatelké diagnózy: definice a
klasifikace 2015-2017. 10. vydání. Praha: Grada Publishing, 2015. ISBN 978-80-271-
9119-6.
HRUŠKOVÁ, Lenka. 2012. Ošetřovatelská péče u dětí s pneumonií [online]. České
Budějovice [cit. 2017-01-16]. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita, Zdravotně
sociální fakulta. Dostupné z: .
KLÍMA, Jiří. Pediatrie pro nelékařské zdravotnické obory. Praha: Grada Publishing,
2016. ISBN 978-80-247-5014-9.
KOLEK, Vítězslav. Co je pneumonie a jak ji překonat: Informace pro pacienty
postižené zápalem plic. Olomouc: SOLEN, s.r.o, 2015. ISBN 978-80-7471-067-4.
KŘEPELKA, Karel a Zuzana VANČÍKOVÁ. Kapitoly z dětské pneumologie. Praha,
2013. ISBN 978-80-87023-12-9.
LEIFER, Gloria. Úvod do porodnického a pediatrického ošetřovatelství. Praha: Grada
Publishing, 2004. ISBN 80-247-0668-7.
MAČÁK, Jiří. Patologie. Praha: Grada Publishing, 2009. ISBN 978-80-247-0785-3.
MACHOVÁ, Kristina. 2012. Ošetřovatelská péče o pacienta s diagnózou
bronchopneumonie [online]. Praha [cit. 2017-01-16]. Bakalářská práce. 3. lékařská
fakulta, Ústav ošetřovatelství. Dostupné z: .
MUNTAU, Ania. Pediatrie. Překlad 6. vydání. Praha: © Elsevier GmbH, Munich,
2014. ISBN 978-80-247-4588-6.
NAVRÁTIL, Leoš. 2008. Vnitřní lékařství: pro nelékařské zdravotnické obory. Praha:
Grada. ISBN 978-80-247-2319-8.
NEJEDLÁ, Marie. Klinická propedeutika: pro studenty zdravotnických oborů. Praha:
Grada, 2015. ISBN 978-80-247-4402-5.
PREVENAR/ SYNFORIX. Příbalový leták [online]. Klatovy: © 2017, 2017 [cit. 2017-
04-13]. Dostupné z: https://pribalovy-letak.info/prevenar-13
PREVENAR/ SYNFORIX. Příbalový leták [online]. Klatovy: © 2017, 2017 [cit. 2017-
04-13]. Dostupné z: https://pribalovy-letak.info/prevenar-13
PREVENCE OČKOVÁNÍM: Pneumokoky a pneumonie. Medical tribune cz: Tribuna
lékařů a zdravotníků [online]. Praha: Copyright © 2000-2017, 2009 [cit. 2017-04-01].
Dostupné z: http://www.tribune.cz/clanek/16047
PŘIBÍKOVÁ, Renata. 2007. Léčba respiračních infekcí u dětí. Pediatrie pro praxi,
8(5), 299-306. ISSN 1213-0494
ROHÁČOVÁ, Hana. 2014 Racionální antibiotická léčba u dětí s respiračními infekcei,
Pediatrie pro praxi 15 (1), 16-21. ISSN 1213-04.
SEDLÁŘOVÁ, Petra. Základní ošetřovatelská péče v pediatrii. Praha: Grada
Publishing, 2008. ISBN 978-80-247-1613-8.
SLÁMOVÁ, Zuzana. 2015. Role sestry v péči o pacienta s bronchopneumonií [online].
České Budějovice [cit. 2017-01-16]. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita, Zdravotně
sociální fakulta. Dostupné z: .
SLEZÁKOVÁ, Lenka. Ošetřovatelství v pediatrii. Praha: Grada Publishing, 2010.
ISBN 978-80-247-3286-2.
STOŽICKÝ, František a Josef SÝKORA. Základy dětského lékařství. 2. vydání. Praha:
Karolinum, 2017. ISBN 978-80-246-2997-1.
ŠKOVRÁNKOVÁ, JItka. Význam očkování konjugovanou pneumokokovou
vakcínou. Pediatrie pro praxi. Praha: SOLEN, 2009, 10. ročník(3), 186-190. ISSN
1213-0494.
VELEMÍNSKÝ, Miloš. Dítě: 3x333 otázek pro dětského lékaře. 2.vydání. Praha:
TRITON, 2009. ISBN 978-80-7387-335-6.
VELKÝ LÉKAŘSKÝ SLOVNÍK Velký lékařský slovník [online]. Praha: Copyright © Maxdorf
1998-2017, 2017 [cit. 2017-04-01]. Dostupné z: http://lekarske.slovniky.cz/
VOKURKA, M., J. HUGO a kol., 2002. Velký lékařský slovník. Praha: Maxdorf. ISBN
80-85912-70-8.
PŘÍLOHY
Příloha A – Plíce ..............................................................................................................I
Příloha B – RTG plic (Bronchopneumonie) ...............................................................II
Příloha C – Bronchopneumonie ................................................................................ III
Příloha D – Inhalatory .................................................................................................IV
Příloha E – Spirometrie...............................................................................................VI
Příloha F – Čestné prohlášení studenta k získání podkladů................................... VII
Příloha G – Rešeršní protokol ..................................................................................VIII
I
Příloha A – Plíce
Zdroj: http://gesundpedia.de/Bronchopneumonie
II
Příloha B- RTG plic (Bronchopneumonie)
Zdroj: https://www.klinikum.uni-
heidelberg.de/fileadmin/radiologie/radiodiagnostik/Fallsammlungen/cases/Fall20/epfeil.
jpg
III
Příloha C – Bronchopneumonie
Zdroj: http://www.die-
lungenentzuendung.de/krankheitsformen/bronchopneumonie.html
IV
Příloha D – Inhalátory
(FOTOGRAFIE AUTORA).
V
Příloha E – Spirometrie
(FOTOGRAFIE AUTORA).
VI
Příloha F – Čestné prohlášení studenta k získání podkladů
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem zpracovala údaje/podklady pro praktickou část bakalářské práce
s názvem OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U DÍTĚTE S BRONCHOPNEUMONIÍ
v rámci studia/odborné praxe realizované v rámci studia na Vysoké škole zdravotnické,
o. p. s., Duškova 7, Praha 5.
V Praze dne .......................
.............................................
Jméno a příjmení studem
VII
Příloha H – Rešeršní protokol
Ošetřovatelský proces u dítěte s
bronchopneumonií
Klíčová slova: bronchopneumonie, pneumonie, dětská pneumonie, pediatrie,
ošetřovatelský proces, respirační onemocnění dětí
Rešerše č. 1/2017
Bibliografický soupis
Počet záznamů: celkem 36 záznamů
(kvalifikační práce – 4, monografie – 17, ostatní – 15)
Časové omezení: 2007 - současnost
Jazykové vymezení: čeština
Druh literatury: knihy, články a příspěvky ve sborníku
Datum: 16. 1. 2017
Základní prameny:
katalog Národní lékařské knihovny (www.medvik.cz)
Jednotná informační brána (www.jib.cz)
Souborný katalog ČR (http://sigma.nkp.cz)
Online katalog NCO NZO
VII