Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., Praha 5 JAK SE ZMĚNÍ KVALITA ŽIVOTA PACIENTŮ PO CÉVNÍ MOZKOVÉ PŘÍHODĚ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE SIMONA NOVÁKOVÁ, DiS. Praha 2017 VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o. p. s., PRAHA 5 JAK SE ZMĚNÍ KVALITA ŽIVOTA PACIETŮ PO CÉVNÍ MOZKOVÉ PŘÍHODĚ Bakalářská práce SIMONA NOVÁKOVÁ, DiS. Stupeň vzdělání: bakalář Název studijního oboru: Všeobecná sestra Vedoucí práce: MUDr. Bronislava Schusterová Praha 2017 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, že jsem řádně citovala všechny použité prameny a literaturu a že tato práce nebyla využita k získání stejného nebo jiného titulu nebo titulu neakademického. Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním účelům. V Praze dne 31. 5. 2017 podpis PODĚKOVÁNÍ Touto cestou bych ráda poděkovala paní Mgr. Dagmar Tečové za statistické zpracování získaných dat a vedoucí práce paní MUDr. Bronislavě Schusterové za odborné vedení a věcné připomínky při tvorbě této bakalářské práce. ABSTRAKT NOVÁKOVÁ, Simona. Jak se změní kvalita života pacientů po cévní mozkové příhodě. Vysoká škola zdravotnická, o. p. s. Stupeň kvalifikace: Bakalář (Bc.). Vedoucí práce: MUDr. Bronislava Schusterová. Praha. 2017. 68 stran. Tématem bakalářské práce je: „Jak se změní kvalita života pacientů po cévní mozkové příhodě.“ Bakalářská práce je rozdělena na dvě základní části, na část teoretickou a část praktickou. Teoretická část bakalářské práce je zaměřena na charakteristiku cévní mozkové příhody, především na patofyziologii, rizikové faktory, symptomatologii onemocnění, dále také na diagnostiku, terapii, rehabilitaci a preventivní opatření. Poslední kapitoly teoretické části jsou zaměřeny na charakteristiku specifik ošetřovatelské péče a také pojmu kvalita života. Praktická část je vypracovaná na základě kvantitativního průzkumného šetření, pojatého formou dotazníku vlastní konstrukce. Cílem praktické části bylo zjistit, jak se změní kvalita života pacientů po prodělání cévní mozkové příhody ve třech základních sférách života. Ve sféře fyzické, psychické a také sociální. Získaná data byly statisticky zpracovány do tabulek a grafů. Klíčová slova Cévní mozková příhoda. Iktus. Kvalita života. Ošetřovatelská péče. Všeobecná sestra. ABSTRACT NOVÁKOVÁ, Simona. How will be the quality of patients´ life changed after brain stroke. Medical College. Degree: Bachelor (Bc.). Supervisor: MUDr. Bronislava Schusterová. 2017. 68 pages. The topic of the bachelor thesis is: "How is changed the quality of life of patients after cerebral stroke." The bachelor thesis is divided into two basic parts, the theoretical part and the practical part. The theoretical part is focused on pathophysiology, risk factors, symptomatology, diagnosis, therapy, rehabilitation and prevention of this disease. Last chapters of the theoretical part are focused on the characteristics of nursing care specifics and quality of life. The practical part was elaborated on the basis of a quantitative survey. The form is a questionnaire of my own construction. The aim of the practical part was to find out how is changed the quality of life of patients after cerebral stroke in physical, mental and also social spheres of life. The obtained data were statistically processed into tables and graphs. Keywords Brain stroke. General nurse. Nursing care. Quality of life. Stroke. PŘEDMLUVA Tématem bakalářské práce je: „Jak se změní kvalita života pacientů po cévní mozkové příhodě“. Tohle téma pro psaní práce jsem si vybrala záměrně, a to z důvodu, že pracuji na lůžkovém oddělení rehabilitace, ve Fakultní nemocnici v Olomouci, na kterém se velice často setkávám s pacienty, kteří právě cévní mozkovou příhodu prodělali. Nejedná se pouze o již nezaměstnané pacienty v důchodovém věku, ale právě i o pacienty v produktivních letech nebo na vrcholu produktivních let, u kterých často vlivem tohoto onemocnění dochází k neschopnosti vykonávat vůbec, nebo minimálně ne ve stejném rozsahu své dosavadní zaměstnání. Pacienti po cévních mozkových příhodách jsou na tomto oddělení hospitalizovaní k intenzivní rehabilitaci, která zahrnuje pohybovou terapii a trénink chůze, ergoterapii, logopedii a kognitivní trénink s cílem úpravy porušených kognitivních funkcí. Rehabilitace je zaměřená individuálně na potřeby každého pacienta, s cílem zmírnit možné následky, způsobené cévní mozkovou příhodou. Tyto následky většinou negativně ovlivňují nejen život samotného pacienta, ale i jeho blízkých a rodinných příslušníků. Cévní mozková příhoda je cerebrovaskulární onemocnění vedoucí často k závažnému funkčnímu deficitu, handicapu a invalidizace. Její incidence má neustále stoupající tendenci, což svědčí o její neustálé aktuálnosti a důležitosti. Touto bakalářskou prací bych chtěla prostřednictvím níže uvedených dat získaných provedeným průzkumným šetřením poukázat na závažnost tohoto onemocnění. Především na následky, ke kterým po cévní mozkové příhodě dochází, a tím i na změnu kvality života nejen samotných pacientů, a rovněž na důležitost zajištění a dodržování preventivních opatření. OBSAH SEZNAM TABULEK A GRAFŮ SEZNAM ZKRATEK SEZNAM ODBORNÝCH VÝRAZŮ ÚVOD...........................................................................................17 1 CÉVNÍ MOZKOVÁ PŘÍHODA.........................................19 1.1 PATOFYZIOLOGIE ...................................................................19 1.1.1 PRIMÁRNÍ MOZKOVÉ POŠKOZENÍ .............................................. 19 1.1.2 SEKUNDÁRNÍ MOZKOVÉ POŠKOZENÍ ........................................ 20 1.2 MOZKOVÁ ISCHEMIE.............................................................21 1.2.1 ATEROTROMBOTICKÝ SUBTYP .................................................... 22 1.2.2 LAKUNÁRNÍ SUBTYP......................................................................... 22 1.2.3 KARDIOEMBOLICKÝ SUBTYP........................................................ 22 1.2.4 OSTATNÍ PŘÍČINY .............................................................................. 22 1.2.5 TRANZITORNÍ ISCHEMICKÁ ATAKA........................................... 23 1.2.6 REVERZIBILNÍ ISCHEMICKÝ NEUROLOGICKÝ DEFICIT..... 23 1.2.7 VYVÍJEJÍCÍ SE IKTUS ........................................................................ 23 1.2.8 DOKONČENÝ IKTUS........................................................................... 23 1.3 MOZKOVÁ HEMORAGIE........................................................24 1.4 RIZIKOVÉ FAKTORY...............................................................24 1.4.1 RIZIKOVÉ FAKTORY NEOVLIVNITELNÉ ................................... 24 1.4.2 RIZIKOVÉ FAKTORY OVLIVNITELNÉ......................................... 25 1.5 SYMPTOMATOLOGIE .............................................................27 1.5.1 PORUCHA HYBNOSTI........................................................................ 27 1.5.2 PORUCHA KOORDINACE ................................................................. 27 1.5.3 PORUCHA CITLIVOSTI ..................................................................... 27 1.5.4 BOLEST .................................................................................................. 28 1.5.5 PORUCHA POLYKÁNÍ........................................................................ 28 1.5.6 PORUCHA VYPRAZDŇOVÁNÍ ......................................................... 28 1.5.7 POSTIŽENÍ ŘEČI.................................................................................. 29 1.5.8 PORUCHA KOGNITIVNÍCH FUNKCÍ ............................................. 29 1.5.9 VÝKYVY NÁLAD A EMOCÍ............................................................... 29 1.6 DIAGNOSTIKA ...........................................................................30 1.6.1 ANAMNÉZA........................................................................................... 30 1.6.2 ŠKÁLOVÁNÍ .......................................................................................... 30 1.6.3 LABORATORNÍ VYŠETŘENÍ............................................................ 30 1.6.4 RADIOLOGICKÁ DIAGNOSTIKA.................................................... 31 1.7 TERAPIE ......................................................................................32 1.7.1 KONZERVATIVNÍ TERAPIE............................................................. 33 1.7.2 ANTIEDEMATOZNÍ TERAPIE.......................................................... 33 1.7.3 LÉČBA MOZKOVÉ ISCHEMIE......................................................... 33 1.7.4 LÉČBA MOZKOVÉ HEMORAGIE.................................................... 34 2 REHABILITACE .................................................................36 2.1 CVIČENÍ NA NEUROFIZIOLOGICKÉM PODKLADĚ ......36 2.2 LOGOPEDIE................................................................................37 2.3 LÉČEBNÝ TĚLOCVIK ..............................................................37 2.4 ERGOTERAPIE...........................................................................37 2.5 NUTRIČNÍ TERAPIE.................................................................38 2.6 KLINICKÁ PSYCHOLOGIE.....................................................38 3 PREVENCE...........................................................................39 3.1 ANTIKOAGULAČNÍ TERAPIE ...............................................39 3.2 CHIRURGICKÁ FORMA PREVENCE...................................39 3.3 KOMPENZACE PŘIDRUŽENÝCH CHOROB ......................40 3.3.1 HYPERTENZE....................................................................................... 40 3.3.2 ZVŠENÁ HLADINA CHOLESTEROLU............................................ 40 3.3.3 DIABETES MELLITUS ........................................................................ 40 3.3.4 ATEROSLERÓZA................................................................................. 40 3.3.5 SRDEČNÍ ONEMOCNĚNÍ................................................................... 41 3.4 ZMĚNA ŽIVOTNÍHO STYLU ..................................................41 3.4.1 NADVÁHA, OBEZITA.......................................................................... 41 3.4.2 KOUŘENÍ A UŽÍVÁNÍ JINÝCH NÁVYKOVÝCH LÁTEK ........... 41 3.4.3 ALKOHOL.............................................................................................. 41 3.4.4 FYZICKÁ AKTIVITA........................................................................... 42 3.4.5 STRES...................................................................................................... 42 3.4.6 ORÁLNÍ ANTIKONCEPCE................................................................. 42 4 SPECIFIKA OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE .......................43 4.1 BIOLOGICKÉ POTŘEBY .........................................................43 4.1.1 POHYBOVÝ REŽÍM, POLOHA ......................................................... 43 4.1.2 HYGIENICKÁ PÉČE ............................................................................ 43 4.1.3 OBLÉKÁNÍ............................................................................................. 44 4.1.4 VÝŽIVA................................................................................................... 44 4.1.5 VYLUČOVÁNÍ....................................................................................... 44 4.1.6 ODPOČINEK A SPÁNEK..................................................................... 45 4.2 PSYCHOSOCIÁLNÍ POTŘEBY ...............................................45 4.3 SPIRITUÁLNÍ POTŘEBY..........................................................45 5 KVALITA ŽIVOTA .............................................................46 6 PRŮZKUM............................................................................47 6.1 TÉMA, PROBLÉM, CÍL PRŮZKUMU....................................47 6.2 VÝBĚROVÝ SOUBOR ...............................................................47 6.3 METODA PRŮZKUMU..............................................................47 6.4 ORGANIZACE PRŮZKUMU....................................................48 6.5 INTERPRETACE VÝSLEDKŮ.................................................48 7 DISKUZE...............................................................................77 7.1 DOPORUČENÍ PRO PRAXI......................................................79 ZÁVĚR ........................................................................................80 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY......................................81 PŘÍLOHY SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Tabulka č. 1 Věkové kategorie respondentů Tabulka č. 2 Pohlaví respondentů Tabulka č. 3 Podklad cévní mozkové příhody Tabulka č. 4 Omezení citlivosti či vnímání Tabulka č. 5 Dominantní horní končetina Tabulka č. 6 Změna v množství přijímané potravy Tabulka č. 7 Změna ve vyprazdňování Tabulka č. 8 Porucha komunikace či poznávacích funkcí Tabulka č. 9 Specifikace poruch řeči Tabulka č. 10 Omezení pohyblivosti Tabulka č. 11 Potřeba pomoci druhých osob či kompenzačních pomůcek Tabulka č. 12 Ovlivnění charakterových vlastností Tabulka č. 13 Aktuální změna v pocitech Tabulka č. 14 Změna v pocitech v prvních dnech po cévní mozkové příhodě Tabulka č. 15 Psychická podpora Tabulka č. 16 Odborná pomoc Tabulka č. 17 Kontakt respondentů se svými vzdálenějšími rodinnými příslušníky, přáteli, blízkými Tabulka č. 18 Vnímání následků cévní mozkové příhody okolím Tabulka č. 19 Omezení zájmů či koníčků Tabulka č. 20 Objevení nových zájmů či koníčků Tabulka č. 21 Vliv cévní mozkové příhody na zaměstnání Tabulka č. 22 Využití sociálních služeb po propuštění do domácí péče Tabulka č. 23 Pozorované četnosti v omezení pohyblivosti Tabulka č. 24 Pozorované četnosti v aktuální změně v pocitech Tabulka č. 25 Pozorované četnosti ve změně v pocitech v prvních dnech po prodělání cévní mozkové příhody Tabulka č. 26 Pozorované četnosti v omezení zájmů či koníčků Graf č. 1 Věkové kategorie respondentů Graf č. 2 Pohlaví respondentů Graf č. 3 Podklad cévní mozkové příhody Graf č. 4 Omezení citlivosti či vnímání Graf č. 5 Dominantní horní končetina Graf č. 6 Změna v množství přijímané potravy Graf č. 7 Změna ve vyprazdňování Graf č. 8 Porucha komunikace či poznávacích funkcí Tabulka č. 9 Specifikace poruch řeči Graf č. 10 Omezení pohyblivosti Graf č. 11 Potřeba pomoci druhých osob či kompenzačních pomůcek Graf č. 12 Ovlivnění charakterových vlastností Graf č. 13 Aktuální změna v pocitech Graf č. 14 Změna v pocitech v prvních dnech po cévní mozkové příhodě Graf č. 15 Psychická podpora Graf č. 16 Odborná pomoc Graf č. 17 Kontakt respondentů se svými vzdálenějšími rodinnými příslušníky, přáteli, blízkými Graf č. 18 Vnímání následků cévní mozkové příhody okolím Graf č. 19 Omezení zájmů či koníčků Graf č. 20 Objevení nových zájmů či koníčků Graf č. 21 Vliv cévní mozkové příhody na zaměstnání Graf č. 22 Využití sociálních služeb po propuštění do domácí péče SEZNAM ZKRATEK CMP Cévní Mozková Příhoda CS Completed Stroke (dokončený iktus) CT Computer Tomography (počítačová tomografie) EEG Elektroencefalografie EKG Elektrokardiografie ES Evolving Stroke (vyvíjející se iktus) MR Magnetická Rezonance MRA Magnetická Rezonanční Angiografie NOAC Novel Oral Anticoagulants (nová perorální antikoagulancia) PCT Perfuzní CT RIND Reversibilní Ischemický Neurologický Deficit TIA Tranzitorní Ischemická Ataka WHO World Health Organization (Světová zdravotnická organizace) (HUGO, VOKURKA, 2015) (CHOUDHARY, RAHMAN, 2010) SEZNAM ODBORNÝCH VÝRAZŮ Afázie Porucha řeči Agregace Shlukování Anestezie Znecitlivění Aneuryzma Výduť Anosognosie Neschopnost náhledu pacienta na nenormálnost vlastního duševního nebo tělesného stavu Arteria basilaris Bazilární tepna Arteria carotis Krkavice Arteria cerebri anterior Přední mozková tepna Arteriopatie Poškození tepen Aspirace Vdechnutí Ataxie Porucha koordinace Ateroskleróza Kornatění tepen Cerebrální Mozkový Dekomprese Snížení tlaku v určitém orgánu Dekubity Proleženiny Diabetes mellitus Úplavice cukrová Diastola Srdeční ochabnutí Difuzní Rozptýlený Dysartire Porucha řeči, charakterizovaná špatnou artikulací Dysfagie Porucha polykání Dysfunkce Narušení funkce orgánů Edém Otok Embolie Vmetení Endotel Vnitřní výstelka cév Endovaskulární Uvnitř cév Enterální Střevní Epidurální Prostor mezi tvrdou plenou a lebkou Ergoterapie Činnostní léčba Fibrilace Míhání komor či síní srdce Glykemie Hladina cukru v krvi Hematom Krevní podlitina Hemianopsie Jednostranný výpadek zorných polí Hemiparéza Částečné ochrnutí jedné poloviny těla Hemiplegie Úplné ochrnutí jedné poloviny těla Hemisféra Polokoule Hemodynamika Fyzikální vlastnosti krve a cév Hemoencefalická bariéra Přechod mezi mozkovými kapilárami a tkání Hemoragie Krvácení Hypertenze Zvýšený krevní tlak Hypestezie Snížená citlivost na vnější smyslové podněty Iktus Cévní mozková příhoda Imobilita Neschopnost pohybu Indikace Stanovení léčebného postupu Infarkt Ohraničené odumření tkáně po zamezení přívodu krve z uzavřené tepny Inkontinence Samovolný únik moči nebo stolice Intracerebrální Uvnitř mozkové tkáně Intrakraniální Nitrolební Intravenózní Nitrožilní Intubace Zavedení rourky do průdušnice k udržení volných dýchacích cest Invalidita Neschopnost práce Ischemie Nedokrevnost Kardiogenní Pocházející ze srdce Kardiovaskulární Týkající se srdce a cév Koagulace Srážení krve Koagulopatie Porucha srážlivosti krve Kolaterální Vedlejší Kompenzace Náhrada Korekce Úprava Kraniotomie Operativní otevření lebeční dutiny Léze Poškození Likvor Mozkomíšní mok Logopedie Výchova ke správné řeči Malformace Vrozená vývojová úchylka tvaru Mobilita Pohyblivost Monitorace Sledování Myokard Sdeční svalovina Neglect syndrom porucha uvědomování si podnětů z poloviny tělového prostoru Neuron Nervová buňka Nutrice Výživa Okluze Uzávěr Parenterální Mimostřevní Patologický Chorobný Perfuze Průtok krve tkání, orgánem Permeabilita Propustnost Pneumonie Zápal plic Progrese Postup onemocnění, jeho zhoršování Recidiva Návrat nemoci, u které již vymizely příznaky Rekanalizace Obnovení průchodnosti tepny po jejím uzávěru Reverzibilní Vratný Ruptura Trhlina Sipping Popíjení Spasticita Zvýšené svalové napětí Stabilita Stálost Stenóza Zúžení Subdurální Prostor, mezi tvrdou plenou a pavučnicí Symptom Příznak Systola Srdeční stah Transezofageální Přes jícen Transtorakální Přes hrudník Trombolýza Rozpuštění krevní sraženiny Trombóza Děj, při kterém dochází ke vzniku trombu Vaskulární Týkající se cév Ventilace Výměna vzduchu (HUGO, VOKURKA, 2015) 17 ÚVOD Cévní mozková příhoda je velice závažné onemocnění, které postihuje čím dál mladší věkové kategorie v produktivních letech života a ve většině případů vede k invaliditě a omezené soběstačnosti pacienta. Z tohoto důvodu má iktus vliv nejen na život a jeho kvalitu samotného pacienta, ale i na život jeho blízkých a rodinných příslušníků. Následkem iktu tak pacienti nemohou již vykonávat své dosavadní zájmy a koníčky, často i musejí změnit své zaměstnání. Problematika kardiovaskulárních onemocnění, tedy i cévní mozkové příhody je v dnešní době čím dál více probírané téma. Incidence tohoto onemocnění má však neustále stoupající tendenci, a to z důvodu nedostatečné prevence iktu, především z důvodu nedodržování zásad zdravého životního stylu, které nedodržuje nejen většina obyvatelstva České republiky, ale i jiných zemí. Hlavním cílem této bakalářské práce je zjistit, jak se změní kvalita života pacientů, po prodělání cévní mozkové příhody, se zaměřením na níže uvedené dimenze života a poukázat na závažnost tohoto onemocnění. Po stanovení těchto základních cílů bakalářské práce, byla následně zvolena metoda kvantitativního průzkumu, který byl prováděn formou anonymního dotazníku, sloužícího k získání co největšího množství informací o problematice změny kvality života pacientů, od většího množství respondentů. Pro tvorbu bakalářské práce bylo stanoveno následující téma, problém a cíl: Téma: Jak se změní kvalita života pacientů po cévní mozkové příhodě Problém: Může cévní mozková příhoda ovlivnit kvalitu života pacientů? Cíl 1: Zjistit, jak se změní kvalita života pacientů po cévní mozkové příhodě ve sféře fyzické. Cíl 2: Zjistit, jak se změní kvalita života pacientů po cévní mozkové příhodě ve sféře psychické. Cíl 3: Zjistit, jak se změní kvalita života pacientů po cévní mozkové příhodě ve sféře sociální. 18 Vstupní literatura: PALMER, S. a J. B. PALMER, 2013. Soužití s partnerem po mrtvici: jak pečovat o partnera, o sebe i o váš vzájemný vztah. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0348-3. LAURENČÍKOVÁ, E., 2007. Ošetřovatelská péče o pacienty s ischemickou cévní mozkovou příhodou. Diagnóza v ošetřovatelství. Praha: Promediamotion. ISSN 1801- 1349. LUDÍKOVÁ, L. a kol., 2014. Výzkum kvality života vybraných skupin osob se speciálními potřebami. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. ISBN 978-80-244- 4296-9. Popis rešeršní strategie: Pro vyhledávání publikací, zabývajících se problematikou cévní mozkové příhody, použitých následně k vypracování bakalářské práce na téma: „Jak se změní kvalita života pacientů po cévní mozkové příhodě“, bylo využito rešeršních služeb Univerzitní knihovny v Hradci Králové. Jako klíčová slova v českém jazyce byla zvolena cévní mozková příhoda, iktus, kvalita života, ošetřovatelská péče a všeobecná sestra. V anglickém jazyce to byla klíčová slova brain stroke, general nurse, nursing care, quality of life a stroke. Hlavními kritérii pro vyhledání podkladů k bakalářské práci byla tematická souvislost s cíli v českém či anglickém jazyce a v časovém rozmezí od roku 2004 až po současnost. 19 1 CÉVNÍ MOZKOVÁ PŘÍHODA Podle WHO je cévní mozková příhoda, neboli také iktus definována jako rychle se rozvíjející klinické příznaky fokální nebo globální cerebrální dysfunkce, trvající déle než 24 hodin nebo vedoucí ke smrti, a to bez přítomnosti jiné zjevné příčiny než cerebrovaskulárního postižení (KALVACH, 2010). Cévní mozková příhoda je druhou nečastější příčinou úmrtí a nejčastější příčinou invalidizace a to jak ve vyspělých zemích, tak i v České republice (PETRŽELA, 2016). Výskyt cévních mozkových příhod se každým rokem zvyšuje a postihuje čím dál více lidí v produktivních letech (RYBKA, 2007). V České republice je výskyt iktů přibližně 30 000 obyvatel za rok. Cévní mozková příhoda se řadí se mezi urgentní stavy, jako je např. i infarkt myokardu, které vznikají náhle, nepředvídatelně a mají významný dopad, nejen na život samotného pacienta, ale i na život jeho rodinných příslušníků (BARTŮNĚK, JURÁSKOVÁ a kol., 2016). Iktus je poměrně dobře léčitelný, u třetiny nemocných i úplně vyléčitelný. Úspěch terapie však závisí na mnoha faktorech, kam se řadí především doba, během které je pacient dopraven do nemocnice od objevení se prvních příznaků, které svědčí o vzniku iktu (KALITA, 2010). 1.1 PATOFYZIOLOGIE Při vzniku iktu, a to jak ischemického, tak i hemoragického, se uplatňují dva základní metabolické procesy - primární a sekundární mozkové poškození. 1.1.1 PRIMÁRNÍ MOZKOVÉ POŠKOZENÍ Při primárním mozkovém poškození se spouští řada na sebe navazujících dějů, které následně zhoršují míru poškození a vedou k postupnému zvětšování poškozené tkáně. Poškození se rozvíjí ve všech strukturách mozkové tkáně, tedy v neuronech, cévách a především i v endotelu (VRÁNOVÁ, 2013). Velikost primárního poškození závisí na mnoha faktorech. Mezi tyto faktory se řadí velikost poškozené arterie, dále rychlost a rozsah okluze. Při ischemickém iktu, vzniklém na podkladě aterosklerotického 20 zúžení, či postupně rozvíjející se trombózy může dojít ke vzniku kolaterálního oběhu, jež může nahradit i oběh, který byl některým, z těchto výše uvedených patologických procesů uzavřen. Rozsah poškození cerebrálních struktur je v tomto případě malý, nebo i žádný. Kolaterální oběh však nevzniká při náhle vzniklé zástavě krevního oběhu, která je nejčastěji způsobena embolií. Takto náhle vzniklá porucha krevního oběhu vede k poškození, nebo až k zániku mozkových tkání a k rozvoji sekundárních změn. U cévní mozkové příhody na podkladě hemoragie je mechanismus vzniku primárního poškození zcela odlišný. Vlivem vzniku hematomu je část cerebrálních struktur zničena úplně. V tomto případě není možné žádné léčebné ovlivnění. Ostatní mozková tkán je však pouze stlačena. Z tohoto důvodu jsou poškozené mozkové funkce, nacházející se v této oblasti alespoň částečně reversibilní, a to za předpokladu odsátí hematomu a tím i zmírnění tlaku na ostatní struktury. Se vznikem rozsáhlejšího hematomu v mozkových strukturách vzniká difuzní poškození mozkové tkáně s nitrolební hypertenzí (KALINA, 2008). 1.1.2 SEKUNDÁRNÍ MOZKOVÉ POŠKOZENÍ Druhým základním metabolickým procesem je sekundární poškození mozku, vzniklé na základě nitrolební hypertenze. Lebeční dutina je polozavřený prostor. Tvoří ji asi z 80 % mozková tkán, z 10 % likvor a z 10 % cévní systém. Pokud dojde ke zvětšení jakékoliv z těchto struktur, dojde k utlačení některé jiné části. Při zvýšení intrakraniálního tlaku se dostává likvor do žil a tím pádem se udržuje stálý objem. Odvod likvoru a jeho tvorba jsou tedy v rovnováze. V případě, že dojde ke zvětšení mozkových nebo cévních struktur, zvýší se intrakraniální tlak, likvor se začne rychleji propouštět do žilního systému, než se tvoří a likvorový kompartment se zmenší. V závislosti na mnoha faktorech může dojít k vyrovnání produkce a resorpce likvoru. Při zvýšeném intrakraniálním tlaku, nebo při jeho neustálém narůstání, může dojít až ke smrti mozku. Z tohoto důvodu je nutná monitorace intrakraniálního tlaku pomocí čidel, které mohou být zavedeny více způsoby (např. epidurálně, subdurálně, intracerebrálně) (KALITA, 2010). 21 Dělení cévních mozkových příhod dle jejich příčiny: 1. Ischemická CMP – jedná se o nejčastější typ (objevuje se zhruba u 80 % všech CMP) (SEIDL, 2008). Tento typ je způsoben náhlou úplnou či částečnou nedokrevností určité oblasti mozkové tkáně, vzniklou na podkladě aterosklerózy, trombózy nebo embolie (HEJNAROVÁ, SLEZÁKOVÁ a kol., 2012). 2. Hemoragická CMP - tvoří zbývající část příhod (jedná se zhruba o 20 %), která jsou způsobeny krvácením do mozku či do jeho okolí (SEIDL, 2008). Nejčastějším zdrojem krvácení je ateroskleróza nebo tepenné aneuryzma (HEJNAROVÁ, SLEZÁKOVÁ a kol., 2012). Přibližně třičtvrtě hemoragických CMP je způsobeno krvácením přímo do mozkové tkáně, zbývající čtvrtina vzniká na podkladě krvácení do prostor kolem mozku nebo do mozkových obalů (KALITA, 2010). 1.2 MOZKOVÁ ISCHEMIE Mozková ischemie se může dále dělit podle místa vzniku, mechanismu vzniku a také dle časového hlediska. Mozková ischemie se dělí podle místa vzniku ke vztahu k tepennému povodí: 1. Teritoriální infarkty – vyskytuje se v povodí některé z mozkových tepen. 2. Interteritoriální – tento typ mozkové ischemie vzniká na rozhraní povodí dvou či více tepen. 3. Lakunární – vyskytuje se jako varianta teritoriálního infarktu v povodí malých arterii. Dělení CMP podle mechanismu vzniku: 1. Makroarteriopatie – zde se řadí aterotrombotický okluzivní proces, vyskytující se na velkých a středních arteriích. 2. Mikroarteriopatie – vzniká následkem arteriopatie malých cév (neboli lakunární infarkty). 3. Kardiogení embolizace 22 4. Ostatní příčiny – zde se řadí poruchy hemodynamiky, koagulopatie, dále poruchy neaterosklerotické povahy a jiné. Dělení CMP podle časového hlediska: 1. Tranzitorní ischemická ataka 2. Reverzibilní ischemický neurologický deficit 3. Vyvíjející se iktus (evolving stroke) 4. Dokončený iktus (completed stroke) 1.2.1 ATEROTROMBOTICKÝ SUBTYP Změny na podkladě aterosklerózy patří mezi nejčastější etiologii (KÖLBEL, 2011). Tyto změny poškozují mozkové nebo hlavní přívodné tepny a často se vyskytují v místech větvení arterií (KRAJÍČEK, 2007). Aterosklerotické pláty tepnu nejprve zužují, než ji uzavřou úplně. V druhém případě může na plát nasednout trombus, která tepnu uzavře zcela, nebo se z trombu mohou začít odlučovat jeho části, neboli emboly (SEIDL, 2015). Tyto emboly se dále dostávají krevním proudem více do periferií, kde uzavírají mozkové tepny a tepénky menšího průměru, což má za následek náhlé přerušení krevního zásobení určité části mozku (KALITA, 2010). 1.2.2 LAKUNÁRNÍ SUBTYP Při lakunárním iktu dochází k poškození mozkových tepének menší velikosti, nejčastěji hypertenzí. Rozsah poškození mozku a tedy i vzniklé symptomy jsou méně výrazné, než je tomu u aterotrombotického subtypu (KÖLBEL, 2011). 1.2.3 KARDIOEMBOLICKÝ SUBTYP Kardioembolický iktus je způsoben vmetky, pocházející ze srdce, nejčastěji při fibrilaci síní srdce (HUTYRA, 2011). Rozsah poškození závisí na velikosti postižených arterií (PALMER, PALMER, 2013). 1.2.4 OSTATNÍ PŘÍČINY Mezi méně časté příčiny patří hyperkoagulační stavy, při kterých dochází ke zvýšenému sklonu k tvorbě krevních sraženin. Další příčinou může být srdeční selhávání, 23 na jehož podkladě dochází ke snížené dodávku krve do mozku a i při jinak méně zjevném zúžení arterie se může zpomalit tok krve, což má za následek nedostatečnou dodávku kyslíku a živin do určité oblasti mozku a rozvoj ischemie. Neméně významnou příčinou je dehydratace. Při dehydrataci dochází k „zahuštění“ krve, k jejímu sníženému průtoku což i při nepatrném zúžení některé z tepen, může vést k ischemii mozkové tkáně (KALITA, 2010). 1.2.5 TRANZITORNÍ ISCHEMICKÁ ATAKA Tranzitorní ischemická ataka (TIA) je stav, při kterém dojde k náhlému výpadu mozkových funkcí, jako je například postižení řeči, či brnění jedné poloviny těla, způsobené náhlou poruchou prokrvení části mozku, nejčastěji na aterotrombotickém podkladě. Prokrvení se však upraví nejpozději do 24 hodin, nejčastěji se jedná pouze o minuty (RYBKA, 2007). 1.2.6 REVERZIBILNÍ ISCHEMICKÝ NEUROLOGICKÝ DEFICIT Reverzibilní ischemický neurologický deficit (RIND) znamená ložiskové poškození mozkové tkáně cévního původu s akutně vzniklými příznaky. Tyto symptomy obvykle odeznívají do 14 dnů, v ojedinělých případech však může dojít k trvalým funkčním poruchám (NOVÁKOVÁ, 2011). 1.2.7 VYVÍJEJÍCÍ SE IKTUS Vyvíjející se iktus (evolving stroke - ES) je charakteristický dalším rozvojem poruchy prokrvení a tím i rozvojem dalších symptomů. Při tomto typu iktu není možná stabilizace stavu v prvních 24 hodinách (SEIDL, 2015). 1.2.8 DOKONČENÝ IKTUS Dokončený iktus (completed stroke - CS) je charakteristický poruchou prokrvení libovolného úseku mozku, které se spontánně znovu neobnoví. Symptomy cévní mozkové příhody nevymizí, ani se dále nevyvíjejí do 24 hodin (HERZIG, 2014). 24 1.3 MOZKOVÁ HEMORAGIE Tento druh iktu se vyskytuje podstatně méně často, však průběh a prognóza je závažná. Úmrtnost je až dvakrát vyšší, než u mozkových příhod, vzniklých na podkladě ischemie (KNOR, ŠEBLOVÁ, 2013). Mozková hemoragie může nastat, v jakékoliv části mozku. Při tomto typu iktu dochází k výronu krve do mozkové tkáně z často chorobně změněné tepenné stěny (NOVÁKOVÁ, 2011). Krevní výron se může v následujících hodinách zvětšovat a tím dochází k postupnému zhoršování symptomatologie. Výron působí na mozkovou tkáň nejprve tlakem, v pozdější fázi může dojít i k uskřinutí mozku s životně důležitými centry, jako je např. dýchání, nebo krevní oběh, což má za následek vznik dalších komplikací (SEIDL, VANĚČKOVÁ, 2014). Mezi hlavní příčiny mozkové hemoragie je především nedostatečná či žádná léčba hypertenze, nebo také poruchy krevní srážlivosti (BARTŮNĚK, JURÁSKOVÁ a kol., 2016). Mozková hemoragie se může dále rozdělovat dle míst, kde se krvácení vyskytuje na krvácení intracerebrální a subarachnoidální. Intracerebrální hemoragie může nastat v jakékoli oblasti mozku či mozečku a výskyt příznaků je v přímé souvislosti s lokalizací hemoragie (SEIDL, 2015). Subarachnoidální krvácení vzniká nejčastěji vlivem ruptury tepenného aneurysmatu, které se vyskytují nejčastěji v oblastech větvení arterií, nebo rupturou arteriovenózní malformace, které mohou být uloženy v jakékoli části mozku (SPENCE, 2008). 1.4 RIZIKOVÉ FAKTORY Stavy a choroby, které mohou zvyšovat riziko cévní mozkové příhody, se rozdělují do tří různých kategorií. První kategorii tvoří rizikové faktory neovlivnitelné, druhou kategorií jsou faktory ovlivnitelné a třetí kategorie je tvořena nesprávným životním stylem a životními návyky. 1.4.1 RIZIKOVÉ FAKTORY NEOVLIVNITELNÉ V této kategorii je hraje nejvýznamnější roli věk. Nejrizikovější jsou lidé po 75. roce života (OSTER, SCHULER, 2010). Dále do této kategorie patří genetické 25 dispozice, pohlaví (častější výskyt je u mužského pohlaví), a rasové rozdíly (např. u Číňanů a Japonců je nejen výskyt, ale i úmrtnost vyšší) (HERZIG, 2014). 1.4.2 RIZIKOVÉ FAKTORY OVLIVNITELNÉ Mezi ovlivnitelné rizikové faktory se řadí především chronická onemocnění (jako je například hypertenze, srdeční onemocnění, diabetes mellitus atd.) a také nezdravý životní styl. HYPERTENZE Nejvýznamnějším, ovlivnitelným rizikovým faktorem je hypertenze. Za hypertenzi se považují hodnoty systolického krevního tlaku nad 140 mm rtuťového sloupce a diastolického tlaku nad 90 mm sloupce rtuti (ŠTEJFA, 2007). SRDEČNÍ ONEMOCNĚNÍ Do této podkategorie se řadí především fibrilace srdečních síní. Vlivem tohoto onemocnění dochází k hromadění krve a ke zvýšenému sklonu ke vzniku trombů v srdci (LUŽNÁ, VRÁNOVÁ, 2007). Tyto tromby mohou embolizovat do kterékoli části organizmu, nejčastěji do mozku, což má za následek vznik iktu (ŠPINAR, VÍTOVEC, 2007). DIABETES MELLITUS U osob postižených diabetem mellitem vznikají předčasně aterosklerotické změny na stěně jak velkých, tak i malých tepen. Tyto změny mají i rychlejší tendenci. Častou součástí diabetu je i porucha metabolismu tuků (RYBKA, 2007). Vlivem poruchy tukového metabolismu dochází ke zvyšování hladiny celkového cholesterolu v krvi. Poruchy tukového metabolismu jsou však i samostatnými rizikovými faktory pro vznik cévní mozkové příhody (LUŽNÁ, VRÁNOVÁ, 2007). ATEROSKLERÓZA TEPEN I samostatné aterosklerotické poškození cévní stěny patří mezi hlavní rizikové faktory. Ateroskleróza může postihnout všechny přívodní tepny, vedoucí krev do mozku (MEREDITH, 2011). 26 JIŽ JEDNOU PRODĚLANÝ IKTUS Riziko cévní mozkové příhody zvyšuje také nejen již jednou prodělaný iktus, ale i tranzitorní ischemická ataka (ŠTEJFA, 2007). KOUŘENÍ Kouření cigaret a to jak aktivní, tak i pasivní má z následek zvyšování hodnot cholesterolu v krvi, zvyšování krevního tlaku a vede k rozvoji aterosklerotických změn. Riziko iktu se v tomto případě lineárně zvyšuje k počtu vykouřených cigaret (ŠPINAR, VÍTOVEC, 2007). ALKOHOL Dále je riziková i nadměrná konzumace alkoholu, která zvyšuje riziko vzniku iktu až čtyřnásobně. U mužů je již rizikový denní příjem alkoholu, který je větší než 20 – 25 g (tzn. například dva decilitry vína nebo dvě piva), u žen je tato hodnota poloviční (HERZIG, 2014). OBEZITA Nadváha či obezita je v přímé souvislosti s dalšími rizikovými faktory, jako je například diabetes mellitus, nebo porucha metabolismu tuků. Nejrizikovějším druhem obezity je tzv. abdominální typ (LUŽNÁ, VRÁNOVÁ 2007). ABSENCE FYZICKÉ AKTIVITY A NADMĚŘNÝ STRES Rovněž absence fyzické aktivity a nadměrný psychický stres, může vést k rozvoji aterosklerózy (KALVACH, 2010). NÁVYKOVÉ LÁTKY Mezi rizikové se řadí téže užívání kokainu, heroinu, amfetaminu, marihuany a jiných návykových látek a halucinogenů. Tyto látky mají za následek spastické zúžení tepen, které přivádějí krev do mozku, nebo zvyšování krevního tlaku (FEIGIN, 2007). 27 ORÁLNÍ ANTIKONCEPCE Užívání orální antikoncepce se současným aktivním kouřením, je dalším rizikovým faktorem pro vznik cévní mozkové příhody, z důvodu možného vzniku poruch srdečního rytmu či krevních sraženin. Užívání orální antikoncepce i po prodělaném iktu se řadí také mezi rizikové (KALITA, 2010). 1.5 SYMPTOMATOLOGIE Symptomatologie po mozkovém iktu je velmi pestrá a přímo souvisí s oblastí mozku, která byla postižena. Zařazuje se zde porucha hybnosti, ztráta koordinace či citlivosti, bolesti, poruchy polykání a vyprazdňování, dále postižení řeči, kognitivních funkcí, výkyvy nálad a emocí a snížení sebeobsluhy. 1.5.1 PORUCHA HYBNOSTI Nejčastějším symptomem iktu je svalová slabost nebo ztráta svalových funkcí na některé z částí těla, nejčastěji na jedné polovině. Ztráta svalových funkcí může být pouze částečná (tzv. hemiparéza), nebo úplná (tzv. hemiplegie) (ŠPINAR, VÍTOVEC, 2007). V některých případech může dojít ke stavu, kdy je zachována síla, ale hybnost je omezena kvůli zvýšenému svalovému napětí (tzv. spasticitě) (HERZIG, 2014). 1.5.2 PORUCHA KOORDINACE Ztráta koordinace (tzv.ataxie) je charakteristická neohrabanými či trhanými pohyby, které jsou však funkční. Při těžší formě může však dojít k úplnému zamezení všech volních pohybů, úplně znemožňující chůzi, z důvodu porušené organizace pohybů v mozku (PALMER, PALMER, 2013). 1.5.3 PORUCHA CITLIVOSTI Ztráta citlivosti se může vyskytovat částečná (tzv. hypestezie) nebo úplná (tzv. anestezie) a to na jedné polovině těla, či pouze na některé z jeho částí. Lidé s porušenou citlivostí hůře vnímají teplo či chlad, dotek, tlak, tah a bolest, vibraci, polohu a pohyby (VILÍMOVSKÝ, 2012). 28 Jako další porucha citlivosti se vyskytuje hemianopsie, která je charakteristická výpadkem zorného pole. Vzniká při centrální lézi zrakového nervu. Jako poměrně vzácná porucha se může vyskytnout kompletní postižení některého z očních nervů, což má za následek slepotu. 1.5.4 BOLEST Bolesti se objevují nejčastěji v oblasti ramen, rukou, kyčlí, kolen či kotníků, z důvodu zvýšeného namáhání a napětí ve svalech a kloubech, kvůli slabosti a zvýšenému svalovému napětí. Mezi další příčiny bolestí patří poškození center v mozku, které přenášejí signály bolesti z jedné oblasti mozku do druhé (PALMER, PALMER, 2013). Při cévní mozkové příhodě, vzniklé na podkladě hemoragie se objevují výrazné bolesti hlavy. Bolesti hlavy se však nevyskytují vůbec, nebo pouze ve výjimečných případech při iktu, vzniklém na podkladě ischemie (KÖLBEL, 2011). 1.5.5 PORUCHA POLYKÁNÍ Porucha polykání (tzv. dysfagie) může vést k aspiraci tekutin a stravy, k následným záchvatům kašle a dušení, což může mít za následek mnoho komplikací, jako je například aspirační pneumonie, záněty plic. V prvních dnech po iktu může vést i k udušení (ČIHÁKOVÁ a kol., 2010). 1.5.6 PORUCHA VYPRAZDŇOVÁNÍ Po prodělaném iktu dochází nejčastěji k inkontinenci moči. Inkontinence se může objevit pouze jako dočasný stav, související s poruchou vědomí či zmateností, nebo také jako trvalý stav. K trvalé inkontinenci dochází tehdy, když je poškozena ta část mozku, která ovládá močový měchýř, či močové funkce. Mezi další nejčastější poruchy vyprazdňování se řadí inkontinence stolice, vzniklá na stejném podkladě jako inkontinence moči, nebo zácpa, která je nejčastěji způsobena příjmem menšího množství potravy spojeného s nedostatečným pohybem (PALMER, PALMER, 2013). 29 1.5.7 POSTIŽENÍ ŘEČI Mezi poruchy řeči se zařazují dva zcela odlišné stavy (afázie a dysartrie). Afázie je charakteristická ztrátou produkce a rozumění řeči. Při nejtěžší formě afázie pacienti vůbec nerozumí slovům a nejsou schopni verbální komunikace. Příčinou afázie je postižení řečového centra v dominantní levé mozkové hemisféře. (LIPPERTOVÁ FGRÜNEROVÁ, 2015). Dysartrie je rovněž porucha řeči, která je však způsobena špatnou koordinací rtů, jazyka a krčních svalů, což má za následek poruchu výslovnosti. Pacienti s touto poruchou vědí přesně, co chtějí říci, však jejich řeč je nezřetelná a nesrozumitelná. 1.5.8 PORUCHA KOGNITIVNÍCH FUNKCÍ Mezi další symptomy iktu se řadí porucha kognitivních funkcí. Dochází k postižení paměti, soustředění, pozornosti, rychlosti myšlení, porozumění a zpracování informací, dále exekutivních funkcí tj. plánování, organizování a řešení problémů, emocionální sebekontroly, např. náhledu a úsudku, dále prostorové orientace, vnímání a porozumění řeči (PALMER, PALMER, 2013). Při poškození nedominantní pravé mozkové polokoule dochází k poruše vnímání své nemoci, neuvědomování si svého stavu a poruchy (tzv. anosognosie). Častou poruchou vnímání je i neglect syndrom, charakterizován jako porucha orientace v prostoru s opomíjením jedné, nejčastěji levé poloviny prostoru (VILÍMOVSKÝ, 2012). 1.5.9 VÝKYVY NÁLAD A EMOCÍ Lidé po prodělaném iktu často trpí poruchou ovládání vlastních emocí, což vede k nečekaným výbuchům, nebo naopak k absencí citových reakcí. Asi v polovině případů se objevuje depresivní syndrom, který je způsoben poškozením mozku. Mezi symptomy depresivního syndromu se řadí nespavost, nechutenství, podrážděnost a také ztráta zájmu o různé činnosti. Rozpoznání a léčba této poruchy je velmi důležitá. Depresivní syndrom může ovlivnit fyzické fungování, vztahy a následné zotavování (PALMER, PALMER, 2013). 30 1.6 DIAGNOSTIKA U mozkové ischemie či hemoragie je terapie zcela odlišná, proto lékaři za pomoci níže uvedených vyšetřovacích metod nejprve stanovují, jaký typ iktu pacient prodělal, dále volí co nejúčinnější terapii, aby zamezili především dalšímu rozvoji poškození mozku (MEREDITH, 2011). 1.6.1 ANAMNÉZA Odběr anamnestických údajů nemocných, postižených cévní mozkovou příhodou, může být velmi komplikovaný. A to nejčastěji z důvodu poruchy řeči, která vzniká následkem onemocnění. V tomto případě je nutné získání údajů od známých, rodiny, přátel, nebo z předchozí dokumentace pacienta. V rámci anamnézy lékař zjišťuje, kdy a za jakých okolností se vyskytly symptomy, jejich průběh, závažnost, charakter, dále přítomnost celkových příznaků iktu (např. porucha vědomí), výskyt dalších symptomů, které by znamenaly iktus, také zjišťuje výskyt přidružených onemocnění (např. hypertenze, diabetes mellitus), životní styl pacienta a užívání návykových látek a předepsaných medikamentů (KALINA, 2008). 1.6.2 ŠKÁLOVÁNÍ V akutní fázi onemocnění se hodnotí další vývoj a výsledný neurologický stav dle v současné době nejužívanější Iktové škály Národních zdravotních ústavů (NIHSS, neboli National Institutes of Health Stroke Scale) (FISHER, 2009). V akutní fázi při porušeném vědomí, se může také používat škála k odhalení hloubky poruchy vědomí, zvaná Glasgow coma scale (SLEZÁKOVÁ, 2007). Po stabilizaci stavu se na většině pracovištích užívá Barthelův test základních všedních činností, odhalující schopnost soběstačnosti pacienta (LIPPERTOVÁ - GRÜNEROVÁ, 2015). 1.6.3 LABORATORNÍ VYŠETŘENÍ Laboratorní vyšetření krve má také své nezastupitelné místo v diagnostice a také při určení dalších metod léčby. Z laboratorních metod se nejčastěji kontroluje krevní srážlivost, hladiny krevního cukru a také cholesterolu (SLEZÁKOVÁ, 2007). 31 1.6.4 RADIOLOGICKÁ DIAGNOSTIKA V rámci radiologické diagnostiky se provádí vyšetření, jako je počítačová tomografie, perfúzní CT mozku, magnetická rezonance s mozkovou angiografií, dále tomografická scintigrafie mozku, neurosonografické vyšetření s transkraniální dopplerovskou ultrasonografií, elektroencefalografie, elektrokardiografie, rentgenové vyšetření srdce a plic, echokardiografické vyšetření srdce. POČÍTAČOVÁ TOMOGRAFIE (CT) Počítačová tomografie je spolehlivá k vyloučení mozkové hemoragie. Ischemické změny, především ty akutní, v mozkové tkání nelze prokazatelně rozlišit. Známky ischemie jsou na CT obvykle objevovány až po 6 hodinách od vzniku ischemie (HUTYRA, 2011). Známky ischemie se na CT zobrazí asi jen u 50 - 60 % pacientů a to z důvodu vzniku kolaterálního oběhu. PERFUZNÍ CT (PCT) Jedná se o poměrně rychlé snímkování tkáně za pomocí kontrastní látky, sloužící ke zhodnocení cévního řečiště. Nejčastěji se zkoumá objem krve v mozku, průtok krve a doba krevního průchodu mozkem. PCT poukáže i na akutní ischemický iktus (HUTYRA, 2011). MAGNETICKÁ REZONANCE (MR) Jedná se o citlivější diagnostiku, než tomu u CT, která dokáže již v akutní fázi rozlišit ischemický iktus od hemoragického. Změny jsou patrné již za několik hodin a postupně se zvýrazňují (MEREDITH, 2011). MAGNETICKÁ REZONANČNÍ ANGIOGRAFIE (MRA) Magnetická rezonanční angiografie je zobrazovací metoda, která má za úkol zobrazit krční a mozkové tepny pomocí 3D obrazu (HUTYRA, 2011). Lze sledovat tok i anatomii větších arterii, také i stenóz větších cév (MEREDITH, 2011). NEUROSONOGRAFICKÉ VYŠETŘENÍ Další metodou k diagnostice iktu se využívá ultrazvukové vyšetření precerebrálních tepen, které slouží především ke zjištění možných zúžení či úplných 32 uzávěrů v arteriích, přivádějící krev k mozku. Ultrazvukové vyšetření je neinvazivní a nijak nepoškozuje pacienta, proto je ho možno opakovat v kratších intervalech (KALVACH, 2010). ELEKTROENCEFALOGRAFIE (EEG) EEG zaznamenává elektrickou aktivitu mozku a změnu polarity neuronů. Pomocí tohoto vyšetření se zjišťuje, zda cévní mozková příhoda, vzniklá na podkladě ischemie či hemoragie, nebude vyvolávat záchvatovitou aktivitu (FEIGIN, 2007). PROSTÝ RENTGEN HRUDNÍKU Vyšetření hrudníku pomocí rentgenového záření se řadí mezi základní vyšetřovací metody, při kterém se vyhledávají patologické změny v oblasti hrudníku, zejména plic, srdce a aorty (FEIGIN, 2007). ELEKTROKARDIOGRAFIE (EKG) Tato vyšetřovací metoda se využívá především ke zjištění poruch srdečního rytmu, nejčastěji fibrilace síní (ŠRÁMEK, TOMEK, 2007). ECHOKARDIOGRAFIE Echokardiografie neboli ultrazvukové vyšetření srdce, se používá při prokazování patologických změn na srdci a může se provádět dvěma způsoby. Transtorakálně nebo transezofageálně. Echokardiografie se používá k odhalení změn, jako jsou například patologické změny na chlopních, nebo patologické zvětšení některých komor či k odhalení krevních sraženin, zkratové vady, přítomnost plicní hypertenze atd. Při transezofageální ultrasonografii, která se provádí speciální sondou, zavedenou do jícnu, se podrobněji vyšetřují možné abnormality, například infekční endokarditida, nitrosrdeční sraženiny a zkraty (TOMEK, 2011). 1.7 TERAPIE Obecně platí, že čím dříve je zahájena léčba mozkového iktu, tím je výsledný stav lepší. Iktus je nejlépe léčitelný v prvních 4 hodinách od vzniku prvních symptomů (KALITA, 2010). 33 1.7.1 KONZERVATIVNÍ TERAPIE V rámci konzervativní terapie se podávají léčiva, napomáhající správné střevní peristaltice a správnému odkašlávání hlenů z dýchacích cest jako prevence zácpy a pneumonie. U pacientů v těžkém zdravotním stavu je indikována intubace s umělou plicní ventilací, monitorace intrakraniálního tlaku a dalších základních fyziologických funkcí, jako je EKG, krevní tlak, pulz, příjem a výdej tekutin, vědomí a také udržování normální tělesné tepoty. Provádí se korekce krevního tlaku, dále aplikace nízkomolekulárního heparinu v prevenci vzniku systémové trombembolické nemoci, monitorace glykemií s eventuálním podáním inzulinu, korekce laboratorních abnormalit. Monitorace intrakraniálního tlaku je velmi důležitá z důvodu nutnosti včasného záchytu recidivy krvácení nebo nitrolební hypertenze (HUTYRA, 2011). 1.7.2 ANTIEDEMATOZNÍ TERAPIE K této terapii lékař přistupuje v případě, kdy došlo k vytvoření otoku v okolí mozkového infarktu. Ke vzniku otoku může dojít nejen po prodělání ischemického iktu, ale i iktu hemoragického. Tvorba otoku má za následek další zvětšování již poškozené tkáně, utlačování tkáně zdravé a následnou poruchu dodávky kyslíku a potřebných živin. Terapie se provádí formou řízené hyperventilace a aplikace intravenózních infuzí s antiedematozním účinkem (BAUER, 2010). V krajním případě se může provést dekompresní kraniotomie (KNOR, ŠEBLOVÁ, 2013). Při dekompresní kraniotomii se odstraňuje část lebeční kosti, která se později zašije do podkoží na břiše nebo se může uchovat ve speciálních chladicích zařízeních, k uvolnění otoku mozkové tkáně. Po jeho odeznění se lebeční kost vrací na její původní místo k zajištění celistvosti lebky (SOVOVÁ, 2006). 1.7.3 LÉČBA MOZKOVÉ ISCHEMIE K léčbě mozkové ischemie se může využívat léčba trombolytiky, dále mechanická rekanalizace, nebo sonotrombolýza. TROMBOLYTICKÁ LÉČBA Při mozkové ischemii se používá jako základní léčebná metoda systémová trombolýza (KALITA, 2010). Při této metodě se aplikuje intravenózně lék, který vede 34 k „rozpuštění“ cévního uzávěru. Pro použití této léčebné metody jsou přesně daná kritéria, které musí pacient splnit (KNOR, ŠEBLOVÁ, 2013). Hlavním kritériem k provedení trombolýzy je doba od objevení prvních příznaků, což je 6 hodin (SEIDL, VANĚČKOVÁ, 2014). Trombolýza se může provádět i dvěma dalšími možnými způsoby. A to možností selektivní trombolýzy anebo kombinované trombolýzy (KALITA, 2010). Intraarteriální (selektivní) trombolýza, u které je časové okno do 6 hodin, se provádí nejčastěji při uzávěru arterie basilaris. Zavádí se katétr až k místu uzávěru na speciálním stanovišti angiografie. Nevýhodou této metody může být delší příprava angiolinky (HUTYRA, 2011). Kombinovaná trombolýza je léčebná metoda, při které se využívají oba výše zmíněné typy trombolýzy. Nejprve se pacientovi podá systémová trombolýza, v případě trvání uzávěru následuje trombolýza selektivní (BAUER, 2010). MECHANICKÁ REKANALIZACE V případě neúspěšnosti léčby trombolytiky se mohou využívat k odstranění embolu mechanické extraktory. Mechanická rekanalizace se může také využívat v kombinaci se selektivní trombolýzou. Nejčastěji se využívá při uzávěru arterie carotis interna nebo arterie cerebri anterior (AMBEL, BEDNAŘÍK, RŮŽIČKA, 2008). SONOTROMBOLÝZA Jedná se o experimentální metodu, která k odstranění trombu využívá potenciaci procesu trombolýzy ultrazvukem. Nízké frekvence ultrazvuku účinně tromby rozpouštějí, ale mechanické a především termální účinky poškozují cévní stěnu. Existuje řada studií, některé byly předčasně přerušeny pro vysoké riziko intracerebrálního nebo subrachnoidálního krvácení nebo pro zvýšenou permeabilitu hemato-encefalické bariéry. Všechny tyto metody jsou však závislé nejen na optimalizaci technologie, ale i na dostupnosti vhodných technologií (CEREBROVASKULÁRNÍ MANUÁL, 2015). 1.7.4 LÉČBA MOZKOVÉ HEMORAGIE Léčba cévní mozkové příhody na podkladě hemoragie se volí nejčastěji konzervativní na jednotkách intenzivní péče, z důvodu vysoké pravděpodobnosti samovolného vstřebání hemoragie v mozkové tkáni. Terapie operační se využívá pouze 35 v určitých a omezených indikacích. Provádí se odsátí či evakuace hematomu při jeho progresi, dekompresivní kraniektomie při rozvoji edému mozku s nitrolební hypertenzí apod (ŠROUBEK, TOMEK, 2007). Z operační léčby mozkových aneuryzmat se nejčastěji požívají poměrně nové postupy, clipping nebo coiling. Clipping využívá svorky, kterými zvenčí uzavře krček aneuryzmatu a tím zabrání dalšímu krvácení. Coiling je prováděn endovaskulárně s použitím platinových spirálek (coilů), kterými lékař vyplní dutinu aneuryzmatu. Oba tyto operační postupy se využívají pouze na vybraných pracovištích, a musí být prováděny zkušeným operačním týmem (KALITA, 2010). 36 2 REHABILITACE Po prodělání cévní mozkové příhody je rehabilitace pro pacienta životně důležitá a je ji nutné zahájit ihned po vzniku iktu (KALITA, 2010). Jedná se o nezbytnou součást léčby jak ischemické, tak i hemoragické cévní mozkové příhody, především k obnově nezávislosti a pro zařazení pacientů do života, kterým žili před cévní mozkovou příhodou, což zahrnuje i vykonávání dřívějšího povolání (NOVÁKOVÁ, 2011). Správně míněná rehabilitace může mít za následek výrazné ovlivnění invalidity po CMP a působí preventivně proti vzniku dalších komplikací. Rehabilitace musí však být vždy individuální záležitost, která se přizpůsobuje potřebám jednotlivých pacientů a také dlouhodobý proces, který se uplatňuje v různých formách a zařízeních. Hlavním cílem rehabilitace je co nejrychlejší a co nejlepší mobilizace k soběstačnosti v běžných denních činnostech, jako je například oblékání, stravování, pití, vyprazdňování a další (OSTER, SCHULER, 2010). Dobré výsledky jsou závislé na vysoké frekvenci cvičení a aktivní spolupráci pacienta s multidisciplinárním týmem, příslušných rehabilitačních klinik. Významnou úlohu v rehabilitaci hrají i pacientovi rodinní příslušníci a blízcí (SLEZÁKOVÁ, 2007). Pozitivní přístup přátel a rodinných příslušníků zásadně ovlivňuje vznik deprese a také velmi napomáhá při rehabilitaci, především v motivaci nemocného, která vede ke zlepšování funkčního postižení. Také urychluje snížení závislosti na cizích osobách, urychluje obnovu sebeobsluhy a začlenění pacienta do života a práce. Pozitivní přístup výrazně zlepšuje kvalitu života pacientů po cévní mozkové příhodě. U rodinných příslušníku a známých pacienta se však klade velký důraz především na trpělivost (KALITA, 2010). Mezi nejčastější metody rehabilitace se zařazuje cvičení na neurofyziologickém podkladě, léčebný tělocvik, ergoterapie, dále pak logopedie, nutriční terapie a klinická psychologie 2.1 CVIČENÍ NA NEUROFIZIOLOGICKÉM PODKLADĚ Cvičení na neurofyziologickém podkladě je nejvyužívanějším kinezioterapeutickým postupem v pohybové rehabilitaci. Velmi často se využívá metoda dle Bobatha, jejíž cílem je úprava patologicky změněného napětí svalstva na postižené straně těla, zlepšení inervace svalstva, rozšíření rozsahu pohybů v jednotlivých kloubech, 37 znovuzískání rovnováhy a stability, zabránění asymetrie těla a dosažení optimální motorické souhry postižené a zdravé poloviny těla. Metoda cvičení dle Bobatha není pevně stanovená, proto ji je možné měnit dle potřeb pacienta a jeho aktuálního zdravotního stavu (LIPPERTOVÁ - GRÜNEROVÁ, 2015). 2.2 LOGOPEDIE Logopedie se rozděluje do tří na sebe navazujících fází. Hlavním úkolem logopeda v první fázi je získání důvěry pacienta a navázání kontaktu. Ve druhé fázi se provádí cvičení, které určí rozsah poškození řečových funkcí a pomocí opakování se bude snažit tato poškození upravit. V poslední fázi se provádí cvičení řeči doma, za pomoci příbuzných nebo ve skupinové terapii. V logopedii je také velmi důležité neustálé procvičování již naučených věcí, např. čtením či psaním (LOGOPED ONLINE, 2010). 2.3 LÉČEBNÝ TĚLOCVIK Další metodou využívanou v rámci rehabilitace je léčebný tělocvik, jehož úspěchy jsou závislé na schopnosti spolupráci pacienta. Cílem léčebného tělocviku je především upevnění rovnováhy, správného držení těla, upevnění vnímání vlastního těla, také zabránění spazmů svalstva a navození fyziologických pohybových stereotypů. Fyzioterapeuti také podněcují pacienty, aby k běžným denním činnostem používali postiženou stranu těla, a učí je správnou techniku přetáčení, posazování a později také vstávání, chůze po rovině a v terénu, s využitím kompenzačních pomůcek i bez nich (BAR, CHMELOVÁ, 2011). 2.4 ERGOTERAPIE Ergoterapie je další metodou rehabilitace, jejíž cílem je obnova pohybů a jejich koordinace, které jsou potřebné pro vykonávání běžných denních činností (KRIVOŠÍKOVÁ, 2011). 38 2.5 NUTRIČNÍ TERAPIE Nutriční terapie je důležitá především v získání podrobnějších informací o výživě pacienta před vznikem iktu, ke sledování nutričního stavu po prodělané CMP a k zajištění vhodné a především bezpečné výživy (VÁCLAVÍK a kol., 2015). 2.6 KLINICKÁ PSYCHOLOGIE V rámci klinické psychologie se zkoumají především změny v pacientově koncentraci, bdělosti, krátkodobá a dlouhodobá paměť, pacientovy inteligenční výkony, změny v jeho vnímání, cítění, myšlení a chování, dále se zde může pacient učit, jak přijmout svoji chorobu, nezapírat ji a převzít za ni zodpovědnost (JAVŮRKOVÁ, RAUDENSKÁ, 2011). 39 3 PREVENCE Prevence mozkového infarktu se uskutečňuje ve třech možných fázích. A to v kompenzaci léčitelných chorob, které se řadí mezi rizikové faktory, především arteriální hypertenze nebo diabetu a úprava životního stylu. 3.1 ANTIKOAGULAČNÍ TERAPIE Součástí prevence je užívání léčiv. Z důvodu nejčastějšího výskytu příčiny aterotrombogenní se používají antiagregační léčiva, působící především proti aktivaci krevních destiček, zabraňující shlukování a agregaci trombocytů do krevních sraženin. Nejčastěji se podává kyselina acetylsalicylová (např. Aspirin, Anopyrin), nebo léčiva ze skupiny thienopyridinů (např. Plavix) (ŠTEJFA, 2007). Mezi další, velmi časté příčiny mozkové ischemie, patří kardiogenní embolie. Z tohoto důvodu se podávají léky, které ovlivňují krevní srážlivost a tím i tvorbu trombů a embolů. V akutní fázi iktu se podávají deriváty heparinu nebo nízkomolekulární heparin, později se přechází na perorální formu antikoagulace, například warfarinem nebo moderními léky skupiny NOAC (Novel Oral Anticoagulants) (KÖLBEL, 2011) (CHOUDHARY, RAHMAN, 2010). Tyto uvedené léky snižují relativní riziko mozkové ischemie přibližně o 25 %. Výjimkou je však warfarin, který snižuje relativní riziko recidivy asi o 70 %. Podávání warfarinu je závislé na sledování krevní srážlivosti, protože jehož nežádoucí účinky mohou být velmi závažné (např. krvácení do mozku) (KALITA, 2010). 3.2 CHIRURGICKÁ FORMA PREVENCE V indikovaných případech aterotrombogenní ischemické CMP, při prokázaném významném zúžení krkavice je možná i chirurgická prevence cévní mozkové příhody. Jedná se o chirurgický výkon tzv. endarterektomie, který odstraňuje toto zúžení, způsobené aterosklerotickým plátem. Druhou možností může být endovaskulární výkon, při kterém se zúžení mechanicky rozšíří pomocí katetru zavedeného přímo do zúžené tepny, s následným zavedením implantátu (neboli stentu), který toto rozšíření zajistí (KALVACH, 2010). 40 3.3 KOMPENZACE PŘIDRUŽENÝCH CHOROB Mezi základní preventivní opatření patří také léčba přidružených onemocnění, kam patří především arteriální hypertenze, zvýšená hladina cholesterolu, diabetes mellitus, ateroskleróza a srdeční onemocnění. 3.3.1 HYPERTENZE Samostatná terapie vysokého krevního tlaku může snížit riziko vzniku iktu až o 62 % (KÖLBEL, 2011). V rámci prevence cévní mozkové příhody jsou nutné pravidelné kontroly u lékaře, jehož cílem je co největší přiblížení krevního tlaku k fyziologickým hodnotám. A to nejprve za pomoci zvýšení pravidelné fyzické aktivity a vyváženého stravování. Pokud tato opatření po tříměsíčním dodržování nepovedou ke snížení krevního tlaku, následuje ordinace léčiv s antihypertenzním účinkem, při kterém je nutné pravidelné užívání a bez předchozí domluvy s lékařem nevysazování (FEIGIN, 2007). 3.3.2 ZVŠENÁ HLADINA CHOLESTEROLU Zvýšená hladina cholesterolu se léčí především na nízkocholesterolovou dietou, při její neúčinnosti se podávají léčiva, které snižují hladinu tuků, zpomalují rozvoj aterosklerózy a vedou ke zprůchodnění tepen, tzv. statiny (například levastatin nebo simvastatin) (ŠTEJFA, 2007). 3.3.3 DIABETES MELLITUS V rámci preventivních opatřeních je také velmi důležitá kompenzace diabetu. Pacienti by měly dodržovat zdravý a vyvážený jídelníček, se zaměřením na kontrolu příjmu cukrů a lipidů, a s častými kontrolami glykemie (KNOR, ŠEBLOVÁ, 2013). 3.3.4 ATEROSLERÓZA Při ateroskleróze se klade důraz především na eliminaci rizikových faktorů, které by mohly vést k jejímu vzniku. Při pokročilé ateroskleróze s významným zúžením tepen se postižený úsek odstraňuje pomocí chirurgického výkonu, endarterektomie (FEIGIN, 2007). 41 3.3.5 SRDEČNÍ ONEMOCNĚNÍ Kompenzace onemocnění srdce je nezbytnou součástí prevence cévní mozkové příhody, především fibrilace síní, srdeční vady. Fibrilace síní se léčí medikamentózně, kdy se podávají léčiva, které zpomalují srdeční rytmus, nebo kardioverzí, která zajistí pravidelný srdeční rytmus. Srdeční vady se léčí především medikamentózně, ale je možná i léčba chirurgická, kdy se může provádět například chirurgická korekce srdeční chlopně (KALVACH, 2010). 3.4 ZMĚNA ŽIVOTNÍHO STYLU V rámci životního stylu je nutná redukce váhy při nadváze či obezitě, dále abstinence kouření a také návykových látek, alkoholu, zařazení fyzické aktivity do běžného života, redukce stresu a užívání jiných forem antikoncepce, než orální hormonální antikoncepce. 3.4.1 NADVÁHA, OBEZITA V rámci prevence iktu je třeba se zaměřit na redukci hmotnosti při nadváze či obezitě. V tomto případě je nutné omezení konzumace tuků, zejména živočišných, omezení solení, zvýšení příjmu ovoce a zeleniny, ryb, celozrnných obilnin, dále omezení vysokotučných potravin, červeného masa, cukru a příjem dostatečného množství tekutin (LUŽNÁ, VRÁNOVÁ, 2007). 3.4.2 KOUŘENÍ A UŽÍVÁNÍ JINÝCH NÁVYKOVÝCH LÁTEK Kouření a užívání návykových látek patří mezi závažné rizikové faktory, které mohou vést ke vzniku cévní mozkové příhody. Z tohoto důvodu je v rámci prevence nutné ukončení užívání těchto látek (PESCHILLO, 2016). 3.4.3 ALKOHOL Pravidelná konzumace alkoholických nápojů ve vyšších dávkách, než je denní limit, je také riziková pro vznik iktu. Proto je v preventivních opatřeních nutné alespoň omezení konzumace těchto nápojů pod výše uvedený denní limit, nebo úplné omezení příjmu alkoholických nápojů. V tomto případě je možná i odborná pomoc ve specializovaných centrech (FEIGIN, 2007). 42 3.4.4 FYZICKÁ AKTIVITA Nutné je také zařazení fyzické aktivity alespoň 3 – 4x v týdnu. Mezi vhodné pohybové aktivity se řadí chůze, běh, jízda na kole nebo plavání (KALITA, 2010). 3.4.5 STRES V prevenci iktu je také nutné zmírnění stresu, například vykonáváním činností, o kterých pacient ví, že jej uklidní (například procházky v přírodě, poslech hudby, malování či jiná ruční práce), nebo také relaxačními cvičeními a masážemi (PESCHILLO, 2016). 3.4.6 ORÁLNÍ ANTIKONCEPCE U žen, které užívají orální hormonální antikoncepci, je vhodné její vysazení, především při současném onemocnění cévního systému či srdce (FEIGIN, 2007). 43 4 SPECIFIKA OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE Základním cílem ošetřovatelství je systematické hodnocení a plánování uspokojování potřeb nejen zdravého, ale i nemocného člověka. Všeobecná sestra by měla vnímat nemocného člověka jako celek v jeho bio-psycho-sociální a také spirituální jednotě. V případě, že dojde k porušení jedné z částí, dojde k porušení celého systému (BURDA, ŠOLCOVÁ, 2016). 4.1 BIOLOGICKÉ POTŘEBY V rámci biologických potřeb je kladen důraz především na pohybový režim, polohu, hygienickou péči, oblékání, výživu, vylučování a na odpočinek a spánek. 4.1.1 POHYBOVÝ REŽÍM, POLOHA U pacientů v bezvědomí nebo s nízkým stupněm soběstačnosti se provádí především polohování s časovým rozmezím dvou hodin, jako prevence vzniku dekubitů. K polohování se využívají polohovací lůžka, antidekubitní matrace a další polohovací pomůcky odlišných tvarů a velikostí. Jako prevence vzniku proleženin se provádí také péče o lůžko a lůžkoviny, které musí být neustále napnuté a udržované v suchu a čistotě. K zajištění bezpečnosti pacienta a prevence pádu, může být postel opatřena postranicemi (SLEZÁKOVÁ, 2007). Při alespoň částečné mobilitě provádí všeobecná sestra nácvik soběstačnosti pacienta, a to ve spolupráci s fyzioterapeutem. K soběstačnosti pacienta se současnou aktivací jeho postižené strany také přispívá přístup k lůžku či postavení nočního stolku na straně funkčního deficitu pacienta (ČIHÁKOVÁ a kol., 2010). 4.1.2 HYGIENICKÁ PÉČE V případě imobility je hygienická péče prováděna všeobecnou sestrou na lůžku, zvýšený důraz je kladen na hygienu genitálií, především při zavedeném permanentním močovém katetru. Jako prevence vzniku dekubitů se provádí v rámci hygieny promazávání kůže vhodnými přípravky. Zařazuje se zde i péče o chrup a dutinu ústní, a to nejméně 2x denně, dále úprava vlasů a nehtů (FEIGIN, 2007). 44 Při alespoň částečné soběstačnosti pacienta je vhodné jeho zapojení do hygienické péče, která je již prováděna sprchováním. V tomto případě je nutné zajištění bezpečnosti pacienta použitím speciálních pomůcek, jako jsou madla a protiskluzové podložky (LAURENČÍKOVÁ, 2007). 4.1.3 OBLÉKÁNÍ V rámci oblékání sestra provádí nácvik soběstačnosti a doporučí pacientovi vhodné osobní prádlo bez zipů a knoflíků. Při oblékání nohavic či rukávů se nejprve volí končetina s omezenou hybností či citlivostí. Při svlékání je tomu naopak. Obuv by se měla volit pohodlná, nejlépe se zapínáním na suché zipy (ČIHÁKOVÁ a kol., 2010). 4.1.4 VÝŽIVA V oblasti výživy pacienta sestra dbá na vhodnou polohu při stravování jako prevence aspirace a zajistí dostatek vhodné stravy a tekutin, jako prevence dehydratace. U pacientů v akutním stádiu onemocnění se může podávat výživa enterální nebo parenterální formou. Podávaná výživa by měla být energeticky vyvážená. V případě nedostatečné výživy se může pacientovi podávat speciální tekutá strava, tzv. sipping (SLEZÁKOVÁ, 2007). 4.1.5 VYLUČOVÁNÍ Po prodělání iktu se velmi často vyskytuje inkontinence moči, inkontinence stolice nebo zácpa. V případě močové inkontinence se v akutním stádiu onemocnění často zavádí permanentní močový katetr, který se však ponechává pouze na nezbytně nutnou dobu, z důvodu možnosti vzniku zánětu či dekubitů stěny močové trubice. Po jeho odstranění se provádí nácvik kontinence. V případě omezené soběstačnosti všeobecná sestra doprovází pacienta na WC nebo pacientovi podává podložní mísu či močovou lahev. Při používání plen či inkontinenčních vložek je kladen důraz na jejich častou výměnu (LAURENČÍKOVÁ, 2007). V případě inkontinence stolice jsou využívány plenkové kalhotky, které musí být měněny v případě znečištění. Při zácpě sestra pacientovi podává dostatek tekutin, vlákniny a zajistí dostatek fyzické aktivity (FEIGIN, 2007). 45 4.1.6 ODPOČINEK A SPÁNEK V rámci dostatečného odpočinku a spánku všeobecná sestra zajišťuje klid, eliminuje rušivé vlivy prostředí a v případě potřeby zajistí pacientovu bezpečnost postranicemi (SLEZÁKOVÁ, 2007). 4.2 PSYCHOSOCIÁLNÍ POTŘEBY Vlivem cévní mozkové příhody může dojít k porušenému plnění dosavadních rolí a často také k závislosti na pomoci a péči od druhých osob, což může vést k pocitům méněcennosti. Sestra se v rámci psychosociálních potřeb zaměřuje na vnímání pacientova zdravotního stavu a zjišťuje, zda vnímání odpovídá skutečnosti. Dále se zaměřuje na získávání informací o sebekoncepci a sebevědomí pacienta. Vlivem onemocnění může být toto vnímání narušené a pacient může pociťovat pocity bezmocnosti či beznaděje. Sestra by měla pacienta vést k vyjadřování jeho pocitů, pacienta trpělivě vyslechne a povzbuzuje v dalším jednání. Také pacientovi zajistí dostatečný kontakt s jeho blízkými a rodinnými příslušníky, kterým vysvětlí jejich nezastupitelnou roli v péči o pacienta. Rodinní příslušníci zlepšují psychický stav pacienta, také motivují pacienta do dalšího života a aktivního přístupu při rehabilitaci. Při vystupňovaných psychických obtížích, jako je například plačtivost, úzkost nebo deprese všeobecná sestra zajistí pomoc psychologa (LAURENČÍKOVÁ, 2007). 4.3 SPIRITUÁLNÍ POTŘEBY V rámci této oblasti sestra zjišťuje individuální potřeby pacienta, jeho přesvědčení a náboženskou víru. Také plní jeho potřeby s ohledem na tuto víru, popřípadě zajistí náboženské služby, poskytované daným zdravotnickým zařízením (FEIGIN, 2007). 46 5 KVALITA ŽIVOTA Kvalita života představuje pojem, který je v současnosti velmi frekventovaný (ŘEHŮLKOVÁ a kol, 2008). Tento pojem je zkoumán v různých oblastech vědy, především ve filozofii, ekonomii, lékařství, sociologii atd. (LUDÍKOVÁ a kol., 2014). Další oblastí vědy, ve které je tento pojem zkoumán, je ošetřovatelství, ve kterém získal svoji nezastupitelnou roli (SESTRA, 2013). Kvalita života je charakterizovaná jako neustále měnící se proces, ovlivněný mnoha činiteli. Tento pojem je kritériem i cílem ošetřovatelské péče a je v přímé souvislosti s uspokojováním všech základních, ale i vyšších potřeb, také s cíli, očekáváním, pochybnostmi člověka a s mírou podpory (HUDÁKOVÁ, MAJERNÍKOVÁ, 2013). Existuje však i mnoho dalších definic kvality života, podle některých autorů však žádná univerzální definice kvality života neexistuje a u každého člověka a v každém oboru se různí. Kvalita života je relativní kategorie a může být vyjádřena kvalitativními a kvantitativními indikátory. Kvalitativní indikátory vycházejí z hodnotového systému toho, kdo kvalitu života posuzuje. Kvantitativní indikátory vycházejí z objektivních a měřitelných metod. Způsob hodnocení kvality života se mění v závislosti na účelu, který chceme sledovat (SESTRA, 2013). Předmětem hodnocení může být nejen život jednotlivce, ale i život určité skupiny, společnosti nebo populace. V ošetřovatelství může být zkoumán život pacientů s určitým onemocněním (GURKOVÁ, 2011). 47 6 PRŮZKUM V této oblasti bakalářské práce bude popsáno téma, průzkumný problém a průzkumné cíle. Následně bude popsán časový harmonogram, výběrový soubor, metoda průzkumu a také metoda zvolená pro zpracování dat. 6.1 TÉMA, PROBLÉM, CÍL PRŮZKUMU Téma: Jak se změní kvalita života pacientů po cévní mozkové příhodě Problém: Může cévní mozková příhoda ovlivnit kvalitu života pacientů? Cíl 1: Zjistit, jak se změní kvalita života pacientů po cévní mozkové příhodě ve sféře fyzické. Cíl 2: Zjistit, jak se změní kvalita života pacientů po cévní mozkové příhodě ve sféře psychické. Cíl 3: Zjistit, jak se změní kvalita života pacientů po cévní mozkové příhodě ve sféře sociální. 6.2 VÝBĚROVÝ SOUBOR Výběrový soubor tvořily pacienti po cévní mozkové příhodě, kteří byly osobně oslovováni prostřednictvím vybraných oddělení ve Fakultní nemocnice v Olomouci. Soubor tvořily muži i ženy, všech věkových kategorií, s cévní mozkovou příhodou vzniklou na podkladě ischemie i hemoragie a s poruchou hybnosti a čití různé intenzity jak na pravé, tak i levé polovině těla. 6.3 METODA PRŮZKUMU Zvolenou metodou k provedení průzkumu byla metoda kvantitativní, k získání co nejvíce možných informací od co největšího množství respondentů. K získání dat byl zvolen strukturovaný a anonymní dotazník vlastní konstrukce, vytvořený především pro účely této bakalářské práce. Dotazník byl rozdělený do čtyř oblastí. První oblast zkoumala věk a pohlaví respondentů, také podklad cévní mozkové příhody. Druhá oblast byla zaměřena na změny 48 ve fyzické dimenzi života dotazovaných respondentů, třetí oblast byla zaměřena na změny v psychické dimenzi a poslední, čtvrtá oblast, dotazníku byla zaměřena na změny v dimenzi sociální. Vytvořený dotazník byl složen z 22 položek. Z toho 8 položek je uzavřených a 14 polootevřených. Návratnost a správnost vyplnění dotazníku byla zajištěna jejich vlastní distribucí. 6.4 ORGANIZACE PRŮZKUMU Získávání literárních zdrojů k teoretické a praktické části probíhalo v průběhu listopadu a prosince 2016. V průběhu ledna a února 2017 byly stanoveny cíle práce, na jejichž základě byl tvořen dotazník. Určování konkrétních míst a získávání jejich souhlasu probíhalo v první půli března 2017. Průzkumné šetření probíhalo od půle března do konce dubna 2017. Zpracování získaných dat probíhalo během května 2017. 6.5 INTERPRETACE VÝSLEDKŮ Průzkumného šetření se zúčastnilo celkem 72 respondentů (100,00 %). Položka č. 1 - Do které, z níže uvedené věkové kategorie patříte? a. 18 – 25 let b. 26 – 35 let c. 36 – 45 let d. 46 – 60 let e. 61 let a více Tabulka č. 1 Věkové kategorie respondentů n r a. 18 – 25 let 0 0,00 % b. 26 – 35 let 0 0,00 % c. 36 – 45 let 2 2,78 % d. 46 – 60 let 16 22,22 % 49 e. 61 let a více 54 75,00 % Celkem 72 100,00 % Graf č. 1 Věkové kategorie respondentů V první oblasti dotazníku byla jako první zkoumaná věková kategorie respondentů. Věkové kategorie 18 – 25 let a 26 – 35 let neoznačil žádný respondent (0,00 %). Kategorii 36 – 45 let označily 2 respondenti (2,78 %), dále kategorii 46 – 60 let označilo 16 respondentů (22,22 %) a poslední kategorie, 61 let a více, byla označena 54 respondenty (75,00 %). Položka č. 2 - Jaké je Vaše pohlaví? a. Žena b. Muž Tabulka č. 2 Pohlaví respondentů n r a. Žena 28 38,89 % b. Muž 44 61,11 % Celkem 72 100,00 % 0,00 0,00 2,78 22,22 75,00 a. 18 - 25 let b. 26 - 35 let c. 36 - 45 let d. 46 - 60 let e. 61 let a více % 50 Graf č. 2 Pohlaví respondentů Cílem bylo zjištění pohlaví dotazovaných respondentů. Možnost žena byla označena 28 respondenty (38,89 %) a možnost muž označilo 44 respondentů (61,11 %). Položka č. 3 - Na jakém podkladě došlo ke vzniku cévní mozkové příhody? a. Nedokrevnost b. Krvácení c. Nevím Tabulka č. 3 Podklad cévní mozkové příhody n r a. Nedokrevnost 45 62,50 % b. Krvácení 6 8,33 % c. Nevím 21 29,17 % Celkem 72 100,00 % 38,89 61,11 a. Žena b. Muž % 51 Graf č. 3 Podklad cévní mozkové příhody Cílem bylo zjištění, na jakém podkladě k cévní mozkové příhodě. Nedokrevnost uvedlo 45 respondentů (62,50 %), krvácení označilo 6 respondentů (8,33 %) a možnost nevím označilo 21 respondentů (29,17 %). Položka č. 4 - Na které polovině těla byla vlivem cévní mozkové příhody ovlivněna citlivost či vnímání? a. Pravá polovina těla b. Levá polovina těla c. Pravá i levá polovina těla d. Jiné Tabulka č. 4 Omezení citlivosti či vnímání n r a. Pravá polovina těla 29 40,28 % b. Levá polovina těla 41 56,94 % c. Pravá i levá polovina těla 2 2,78 % d. Jiné 0 0,00 % Celkem 72 100,00 % 62,50 8,33 29,17 a. Nedokrevnost b. Krvácení c. Nevím % 52 Graf č. 4 Omezení citlivosti či vnímání Touto položkou bylo zjišťováno omezení citlivosti či vnímání na některé z polovin těla, vzniklé vlivem iktu. Omezenou citlivost či vnímání na pravé polovině těla uvedlo 29 respondentů (40,28 %), omezenou citlivost či vnímání na levé polovině těla označilo 41 respondentů (56,94 %). Omezení citlivosti či vnímání na pravé i levé polovině těla uvedli 2 respondenti (2,78 %) a možnosti jiné neoznačil žádný respondent (0,00 %). Položka č. 5 - Která horní končetina je dominantní? a. Pravá horní končetina b. Levá horní končetina c. Přeučením pravá horní končetina Tabulka č. 5 Dominantní horní končetina n r a. Pravá horní končetina 35 48,61 % b. Levá horní končetina 26 36,11 % c. Přeučením pravá horní končetina 11 15,28 % Celkem 72 100,00 % 40,28 56,94 2,78 0,00 a. Pravá polovina těla b. Levá polovina těla c. Pravá i levá polovina těla d. Jiné % 53 Graf č. 5 Dominantní horní končetina Touto položkou byla zjišťována dominantní horní končetina respondentů. Jako dominantní pravou horní končetinu uvedlo 35 respondentů (48,61 %), dominantní levou končetinu označilo 26 respondentů (36,11 %) a přeučením na pravou horní končetinu uvedlo 11 respondentů (15,28 %). Položka č. 6 - Bylo změněno množství přijaté potravy vlivem cévní mozkové příhody? Popřípadě z jakého důvodu? a. Množství přijímané potravy je stále stejné b. Příjem potravy byl zvýšen. Z jakého důvodu? c. Příjem potravy byl snížen. Z jakého důvodu? Tabulka č. 6 Změna v množství přijímané potravy n r a. Množství přijímané potravy je stále stejné 23 31,94 % b. Příjem potravy byl zvýšen. Z jakého důvodu? 3 4,17 % c. Příjem potravy byl snížen. Z jakého důvodu? 46 63,89 % Celkem 72 100,00 % 48,61 36,11 15,28 a. Pravá horní končetina b. Levá horní končetina c. Přeučením pravá horní končetina % 54 Graf č. 6 Změna v množství přijímané potravy V pomyslné druhé oblasti dotazníku, jež je zaměřená na změny ve fyzické oblasti, bylo první položkou zjišťována změna v množství přijímané potravy respondentů. Dalších 23 respondentů (31,94 %) uvedlo, že množství přijímané stravy je stále stejné. Dále 3 respondenti (4,17 %) uvedli zvýšení příjmu potravy, a to nejčastěji z důvodu stresu, nebo z důvodu zvýšení chutí. 46 respondentů (63,89 %) označilo snížení příjmu potravy, nejčastěji z důvodu poruch polykání, či psychických obtíží. Položka č. 7 - Jaký měla cévní mozková příhoda vliv na Vaše vyprazdňování? Možnost více odpovědí. a. Onemocnění nemělo žádný vliv na vyprazdňování b. Zácpa c. Inkontinence stolice d. Inkontinence moči e. Jiné 31,94 4,17 63,89 a. Množství přijímané potravy je stále stejné b. Příjem potravy byl zvýšen. Z jakého důvodu? c. Příjem potravy byl snížen. Z jakého důvodu? % 55 Tabulka č. 7 Změna ve vyprazdňování n r a. Onemocnění nemělo žádný vliv na vyprazdňování 16 22,22 % b. Zácpa 37 51,39 % c. Inkontinence stolice 9 12,50 % d. Inkontinence moči 21 29,17 % e. Jiné 8 11,11 % Graf č. 7 Změna ve vyprazdňování Následující položkou byla zjišťována změna ve vyprazdňování, vzniklá vlivem cévní mozkové příhody. Možnost, že onemocnění nemělo žádný vliv na vyprazdňování, označilo 16 respondentů (22,22 %), možnost zácpa uvedlo 37 respondentů (51,39 %), inkontinenci stolice označilo 9 respondentů (12,50 %) a inkontinenci moči označilo 21 respondentů (29,17 %). Možnost jiné označilo 8 respondentů (11,11 %), kteří nejčastěji uváděli dysurické obtíže, či průjmy. 22,22 51,39 12,50 29,17 11,11 a. Onemocnění nemělo žádný vliv na vyprazdňování b. Zácpa c. Inkontinence stolice d. Inkontinence moči e. Jiné % 56 Položka č. 8 - Došlo vlivem cévní mozkové příhody k poruše komunikace či poznávacích funkcí? Možnost více odpovědí. a. K ovlivnění těchto funkcí nedošlo b. Porucha řeči c. Porucha psaní d. Porucha čtení e. Porucha počítání f. Porucha spánku g. Porucha paměti h. Porucha myšlení i. Porucha soustředění j. Jiné Tabulka č. 8 Porucha komunikace či poznávacích funkcí n r a. K ovlivnění těchto funkcí nedošlo 6 8,33 % b. Porucha řeči 26 36,11 % c. Porucha psaní 25 34,72 % d. Porucha čtení 8 11,11 % e. Porucha počítání 4 5,56 % f. Porucha spánku 36 50,00 % g. Porucha paměti 27 37,50 % h. Porucha myšlení 5 6,94 % i. Porucha soustředění 12 16,67 % j. Jiné 0 0,00 % 57 Graf č. 8 Porucha komunikace či poznávacích funkcí Cílem této položky bylo zjistit vliv cévní mozkové příhody na poznávací funkce, však 6 respondentů (8,33 %) uvedlo, že cévní mozková příhoda neměla vliv na tyto funkce, 26 respondentů (36,11 %) označilo moznost porucha řeči, 25 respondentů (34,72 %) označilo možnost porucha psaní, dále 8 respondentů (11,11 %) uvedlo poruchu čtení a 4 respondenti (5,56 %) uvedlo poruchu počítání. Poruchu spánku uvedlo 36 respondentů (50,00 %), poruchu paměti uvedlo 27 respondentů (37,50 %), dále poruchu myšlení označilo 5 respondentů (6,94 %) a poruchu soustředění uvedlo 12 respondentů (16,67 %). Možnost jiné neoznačil žádný respondent (0,00 %). Položka č. 9 - V případě, že jste v položce č. 4 označil/a možnost porucha řeči, specifikujte jakou. a. Porucha výslovnosti b. Porucha rozumění c. Porucha výbavnosti a záměna slov d. Neschopnost vyjádřit myšlenky slovem e. Jiné Tabulka č. 9 Specifikace poruch řeči n r a. Porucha výslovnosti 14 53,85 % b. Porucha rozumění 4 15,38 % 8,33 36,11 34,72 11,11 5,56 50,00 37,50 6,94 16,67 0,00 % 58 c. Porucha výbavnosti a záměna slov 7 26,92 % d. Neschopnost vyjádřit myšlenky slovem 1 3,85 % Jiné 0 0,00 % Celkem 26 100,00 % Tabulka č. 9 Specifikace poruch řeči Tato položka má za úkol specifikovat, o jakou z poruch řeči se jedná. Porušenou výslovnost uvedlo 14 respondentů (53,85 %), poruchu rozumění uvedli 4 respondenti (15,38 %), dále poruchu výbavnosti či záměnu slov označilo 7 respondentů (26,92 %) a neschopnost vyjádřit myšlenky slovem označil pouze 1 respondent (3,85 %). Možnost jiné neoznačil žádný respondent (0,00 %). Položka č. 10 - Omezuje Vaši pohyblivost některý, z níže uvedených příznaků? Možnost více odpovědí. a. Pohyblivost nebyla nijak změněna b. Zvýšená bolestivost svalů či kloubů c. Zvýšené napětí či stažení svalstva d. Porucha citlivosti či vnímání svého těla e. Porucha rovnováhy f. Jiné 53,85 15,38 26,92 3,85 0,00 a. Porucha výslovnosti b. Porucha rozumění c. Porucha výbavnosti a záměna slov d. Neschopnost vyjádřit myšlenky slovem e. Jiné % 59 Tabulka č. 10 Omezení pohyblivosti n r a. Pohyblivost nebyla nijak změněna 0 0,00 % b. Zvýšená bolestivost svalů či kloubů 51 70,83 % c. Zvýšené napětí či stažení svalstva 29 40,28 % d. Porucha citlivosti či vnímání svého těla 72 100,00 % e. Porucha rovnováhy 23 31,94 % f. Jiné 0 0,00 % Graf č. 10 Omezení pohyblivosti Cílem této položky bylo zjistit možné omezení v pohyblivosti respondentů. Možnost, že pohyblivost nebyla nijak změněna, neoznačil žádný respondent (0,00 %), zvýšenou bolestivost svalů či kloubů označilo 51 respondentů (70,83 %), zvýšené napětí či stažení svalstva označilo 29 respondentů (40,28 %), poruchu citlivosti či vnímání svého těla označilo všech 72 respondentů (100,00 %) a poruchu rovnováhy uvedlo 23 respondentů (31,94 %). Možnost jiné neoznačil žádný respondent (0,00 %). Položka č. 11 - Potřebujete k pohybu pomoc druhých lidí či speciální pomůcky? a. K pohybu nejsou potřeba žádné speciální pomůcky či pomoc druhých 0,00 70,83 40,28 100,00 31,94 0,00 a. Pohyblivost nebyla nijak změněna b. Zvýšená bolestivost svalů či kloubů c. Zvýšené napětí či stažení svalstva d. Porucha citlivosti či vnímání svého těla e. Porucha rovnováhy f. Jiné % 60 b. Vycházkovou holi c. Berle d. Invalidní vozík e. Pomoc druhých lidí f. Jiné Tabulka č. 11 Potřeba pomoci druhých osob či kompenzačních pomůcek n r a. K pohybu nejsou potřeba žádné speciální pomůcky či pomoc druhých 19 26,39 % b. Vycházkovou holi 22 30,56 % c. Berle 14 19,44 % d. Invalidní vozík 3 4,17 % e. Pomoc druhých lidí 6 8,33 % f. Jiné 8 11,11 % Celkem 72 100,00 % Graf č. 11 Potřeba pomoci druhých osob či kompenzačních pomůcek Cílem této položky byla zjistit nutnost pomoci druhých osob či kompenzačních pomůcek k pohybu. Možnost, že k pohybu nejsou potřebné žádné speciální pomůcky či pomoc druhých osob, uvedlo 19 respondentů (26,39 %). Vycházkovou holi k pohybu 26,39 30,56 19,44 4,17 8,33 11,11 a. K pohybu nejsou potřeba žádné speciální pomůcky či pomoc druhých b. Vycházkovou holi c. Berle d. Invalidní vozík e. Pomoc druhých lidí f. Jiné % 61 potřebuje 22 respondentů (30,56 %), berle 14 respondentů (19,44 %), dále invalidní vozík uvedli 3 respondenti (4,17 %), pomoc druhých osob uvedlo 6 respondentů (8,33 %) a možnost jiné označilo 8 respondentů (11,11 %). Tito respondenti nejčastěji uváděli, že k pohybu potřebují chodítko. Položka č. 12 - Měly následky cévní mozkové příhody vliv na Vaše charakterové vlastnosti, popřípadě na jaké? Možnosti více odpovědí. a. Charakterové vlastnosti nebyly ovlivněny b. Ohleduplnost c. Ochota d. Sebeúcta e. Sebedůvěra f. Ctižádostivost g. Houževnatost h. Cílevědomost i. Trpělivost j. Jiné Tabulka č. 12 Ovlivnění charakterových vlastností n r a. Charakterové vlastnosti nebyly ovlivněny 8 11,11 % b. Ohleduplnost 15 20,83 % c. Ochota 24 33,33 % d. Sebeúcta 46 63,89 % e. Sebedůvěra 51 70,83 % f. Ctižádostivost 38 52,78 % g. Houževnatost 27 37,50 % h. Cílevědomost 32 44,44 % i. Trpělivost 29 40,28 % j. Jiné 0 0,00 % 62 Graf č. 12 Ovlivnění charakterových vlastností Ve třetí oblasti dotazníku byly zkoumány změny v psychické oblasti respondentů. Tato položka má za cíl zjistit, zda došlo u respondentů vlivem cévní mozkové příhody k ovlivnění charakterových vlastností. Neovlivnění charakterových vlastností uvedlo 8 respondentů (11,11 %), změnu v ohleduplnosti uvedlo 15 respondentů (20,83 %), změnu v ochotě uvedlo 24 respondentů (33,33 %), dále sebeúctu označilo 46 respondentů (63,89 %), sebedůvěru označilo 51 respondentů (70,83 %), ctižádostivost uvedlo 38 respondentů (52,78 %), houževnatost označilo 27 respondentů (37,50 %), cílevědomost uvedlo 32 respondentů (44,44 %) a trpělivost označilo 29 respondentů (40,28 %). Možnost jiné neoznačil žádný respondent (0,00 %). Položka č. 13 - Pociťujete aktuálně nějaké zvláštní pocity, vzniklé vlivem cévním mozkové příhody? Možnost více odpovědí. a. Žádné zvláštní pocity nepociťuji b. Náladovost c. Plačtivost d. Zvýšená podrážděnost e. Pocity méněcennosti f. Strach z neznáma g. Strach z reakce okolí h. Úzkosti i. Deprese j. Sebevražedné sklony 11,11 20,83 33,33 63,89 70,83 52,78 37,50 44,44 40,28 0,00 % 63 k. Jiné Tabulka č. 13 Aktuální změna v pocitech n r a. Žádné zvláštní pocity nepociťuji 23 31,94 % b. Náladovost 31 43,06 % c. Plačtivost 15 20,83 % d. Zvýšená podrážděnost 27 37,50 % e. Pocity méněcennosti 7 9,72 % f. Strach z neznáma 8 11,11 % g. Strach z reakce okolí 4 5,56 % h. Úzkosti 19 26,39 % i. Deprese 3 4,17 % j. Sebevražedné sklony 1 1,39 % k. Jiné 0 0,00 % Graf č. 13 Aktuální změna v pocitech Cílem této položky bylo zjistit možnou změnu v aktuálních pocitech, vzniklých po iktu. Žádné zvláštní pocity udává 23 respondentů (31,94 %), náladovost udává 31 respondentů (43,06 %), plačtivost označilo 15 respondentů (20,83 %), zvýšenou 31,94 43,06 20,83 37,50 9,72 11,11 5,56 26,39 4,17 1,39 0,00 % 64 podrážděnost uvedlo 27 respondentů (37,50 %), dále pocity méněcennosti uvedlo 7 respondentů (9,72 %), strach z neznáma označilo 8 respondentů (11,11 %), strach z reakce okolí uvedli 4 respondenti (5,56 %), úzkosti označilo 19 respondentů (26,39 %), deprese uvedli 3 respondenti (4,17 %) a sebevražedné sklony označil 1 respondent (1,39 %). Možnost jiné neoznačil žádný respondent (0,00 %). Položka č. 14 - Jaké byly Vaše pocity v prvních dnech po prodělání cévní mozkové příhody? Možnost více odpovědí. a. Žádné zvláštní pocity se neobjevily b. Náladovost c. Plačtivost d. Zvýšená podrážděnost e. Pocity méněcennosti f. Strach z neznáma g. Strach z reakce okolí h. Úzkosti i. Deprese j. Sebevražedné sklony k. Jiné Tabulka č. 14 Změna v pocitech v prvních dnech po cévní mozkové příhodě n r a. Žádné zvláštní pocity se neobjevily 6 8,33 % b. Náladovost 48 66,67 % c. Plačtivost 37 51,39 % d. Zvýšená podrážděnost 53 73,61 % e. Pocity méněcennosti 38 52,78 % f. Strach z neznáma 12 16,67 % g. Strach z reakce okolí 23 31,94 % h. Úzkosti 29 40,28 % 65 i. Deprese 12 16,67 % j. Sebevražedné sklony 1 1,39 % k. Jiné 0 0,00 % Graf č. 14 Změna v pocitech v prvních dnech po cévní mozkové příhodě Tato položka měla za cíl zjistit změnu v pocitech respondentů v prvních dnech po prodělání cévní mozkové příhody. Možnost, žádné zvláštní pocity se neobjevily, uvedlo 6 respondentů (8,33 %), možnost náladovost uvedlo 48 respondentů (66,67 %), plačtivost označilo 37 respondentů (51,39 %), zvýšenou podrážděnost označilo 53 respondentů (73,61 %), pocity méněcennosti uvedlo 38 respondentů (52,78 %), strach z neznáma uvedlo 12 respondentů (16,67 %), dále strach z reakce okolí označilo 23 respondentů (31,94 %), úzkosti označilo 29 respondentů (40,28 %), deprese uvedlo 12 respondentů (16,67 %) a sebevražedné sklony uvedl 1 respondent (1,39 %). Možnost jiné neoznačil žádný respondent (0,00 %). Položka č. 15 - Kdo Vám poskytnul největší psychickou podporu? a. Rodinní příslušníci b. Přátelé c. Kolegové d. Zdravotnický personál e. Kaplan f. Jiné 8,33 66,67 51,39 73,61 52,78 16,67 31,94 40,28 16,67 1,39 0,00 % 66 Tabulka č. 15 Psychická podpora n r a. Rodinní příslušníci 34 47,22 % b. Přátelé 16 22,22 % c. Kolegové 1 1,39 % d. Zdravotnický personál 9 12,50 % e. Kaplan 2 2,78 % f. Jiné 10 13,89 % Celkem 72 100,00 % Graf č. 15 Psychická podpora Cílem této položky bylo zjistit, kdo poskytl respondentům největší psychickou podporu po vzniku iktu. 34 respondentů (47,22 %) uvedlo, že rodinní příslušníci, 16 respondentů (22,22 %) označilo přátele, kolegy uvedl 1 respondent (1,39 %), dále zdravotnický personál označilo 9 respondentů (12,50 %) a kaplana uvedli 2 respondenti (2,78 %). Možnost jiné označilo celkem 10 respondentů (13,89 %), kteří nejčastěji uváděli partnery. Položka č. 16 - Byl/a jste nucen/a vlivem psychických obtíží vyhledat odbornou pomoc? a. Žádné psychické obtíže se neobjevily b. Ne 47,22 22,22 1,39 12,50 2,78 13,89 a. Rodinní příslušníci b. Přátelé c. Kolegové d. Zdravotnický personál e. Kaplan f. Jiné % 67 c. Ano Tabulka č. 16 Odborná pomoc n r a. Žádné psychické obtíže se neobjevily 26 36,11 % b. Ne 29 40,28 % c. Ano 17 23,61 % Celkem 72 100,00 % Graf č. 16 Odborná pomoc Tato položka měla za cíl zjistit, zda dotazovaní respondenti museli vlivem psychických obtíží vyhledat odbornou pomoc. 26 respondentů (36,11 %) označilo moznost, že žádné psychické obtíže se neobjevily, 29 respondentů (40,28 %) odbornou pomoc nepotřebovalo a 17 respondentů (23,61 %) bylo nuceno vyhledat tuto pomoc. Položka č. 17 - V jakém rozsahu přicházíte nyní do kontaktu se svými vzdálenějšími rodinnými příslušníky, přáteli či blízkými? a. Méně než 1x týdně b. 1x týdně c. 2 – 3x týdně d. 5 – 6x týdně 36,11 40,28 23,61 a. Žádné psychické obtíže se neobjevily b. Ne c. Ano % 68 e. Každý den Tabulka č. 17 Kontakt respondentů se svými vzdálenějšími rodinnými příslušníky, přáteli, blízkými n r a. Méně než 1x týdně 9 12,50 % b. 1x týdně 5 6,94 % c. 2 – 3x týdně 27 37,50 % d. 5 – 6x týdně 19 26,39 % e. Každý den 12 16,67 % Celkem 72 100,00 % Graf č. 17 Kontakt respondentů se svými vzdálenějšími rodinnými příslušníky, přáteli, blízkými Cílem této položky, začínající čtvrtou oblast dotazníku, zabývající se sociální oblastí života, bylo zjistit, jak často přichází respondenti do kontaktu se svými vzdálenějšími příbuznými, přáteli, či blízkými. Možnost méně než 1x týdně uvedlo 9 respondentů (12,50 %), 1x týdně uvedlo 5 respondentů (6,94 %), 2 – 3x týdně označilo27 respondentů (37,50 %), dále 5 – 6x týdně uvedlo 19 respondentů (26,39 %) a možnost každý den označilo 12 respondentů (16,67 %). Položka č. 18 - Jak byly vnímány následky cévní mozkové příhody Vašim okolím? a. Tolerance 12,50 6,94 37,50 26,39 16,67 Méně než 1x týdně 1x týdně 2 - 3x týdně 5 - 6x týdně Každý den % 69 b. Vyrovnání se c. Strach d. Posměch e. Vyhýbání se f. Jiné Tabulka č. 18 Vnímání následků cévní mozkové příhody okolím n r a. Tolerance 31 43,06 % b. Vyrovnání se 27 37,50 % c. Strach 7 9,72 % d. Posměch 1 1,39 % e. Vyhýbání se 6 8,33 % f. Jiné 0 0,00 % Celkem 72 100,00 % Graf č. 18 Vnímání následků cévní mozkové příhody okolím Cílem této položky bylo zjistit, jak byly vnímány následky cévní mozkové příhody okolím dotazovaných respondentů. Toleranci označilo 31 respondentů (43,06 %), vyrovnání se označilo 27 respondentů (37,50 %), strach uvedlo 7 respondentů (9,72 %), dále posměch uvedl 1 respondent (1,39 %) a možnost vyhýbání se uvedlo 6 respondentů (8,33 %). Možnost jiné neoznačil žádný respondent (0,00 %). 43,06 37,50 9,72 1,39 8,33 0,00 a. Tolerance b. Vyrovnání se c. Strach d. Posměch e. Vyhýbání se f. Jiné % 70 Položka č. 19 - Byl/a jste nucen/a po cévní mozkové příhodě omezit své zájmy či koníčky? a. Ano b. Pouze částečně c. Ne Tabulka č. 19 Omezení zájmů či koníčků n r Ano 15 20,83 % Pouze částečně 36 50,00 % Ne 21 29,17 % Celkem 72 100,00 % Graf č. 19 Omezení zájmů či koníčků Cílem bylo zjistit, zda dotazovaní respondenti, byly nuceni vlivem cévní mozkové příhody omezit své zájmy či koníčky. 15 respondentů (20,83 %) bylo nuceno své zájmy či koníčky omezit, 36 respondentů (50,00 %) bylo nuceno své zájmy či koníčky omezit pouze částečně a 21 respondentů (29,17 %) své zájmy ani koníčky omezovat nemuselo. 20,83 50,00 29,17 a. Ano b. Pouze částečně c. Ne % 71 Položka č. 20 - Objevil/a jste některé nové koníčky či zájmy, které jste před cévní mozkovou příhodou nevykonával/a? a. Ne b. Ano. Uveďte jaké. Tabulka č. 20 Objevení nových zájmů či koníčků n r a. Ne 49 68,06 % b. Ano. Uveďte jaké 23 31,94 % Celkem 72 100,00 % Graf č. 20 Objevení nových zájmů či koníčků Cílem této položky bylo zjistit, zda respondenti objevili nějaké nové zájmy či koníčky po cévní mozkové příhodě, 49 respondentů (68,06 %) žádné nové zájmy ani koníčky neobjevilo, však 23 respondentů (31,94 %) nové zájmy objevilo, nejčastěji čtení nebo chůzi. Položka č. 21 - Jaký měla cévní mozková příhoda vliv na Vaše zaměstnání? a. Cévní mozková příhoda neměla žádný vliv na mé zaměstnání b. Nutnost změny pracovního zařazení c. Nutnost úplné změny zaměstnání d. Jiné (pracovní neschopnost, starobní či invalidní důchod, nezaměstnaný aj.) 68,06 31,94 a. Ne b. Ano. Uveďte jaké % 72 Tabulka č. 21 Vliv cévní mozkové příhody na zaměstnání n r a. Cévní mozková příhoda neměla žádný vliv na mé zaměstnání 17 23,61 % b. Nutnost změny pracovního zařazení 8 11,11 % c. Nutnost úplné změny zaměstnání 3 4,17 % d. Jiné (pracovní neschopnost, starobní či invalidní důchod, nezaměstnaný aj.) 44 61,11 % Celkem 72 100,00 % Graf č. 21 Vliv cévní mozkové příhody na zaměstnání Cílem této položky bylo zjistit, zda měla cévní mozková příhoda vliv na zaměstnání. 17 respondentů (23,61 %) uvedlo, že iktus neměl žádný vliv na zaměstnání, 8 respondentů (11,11 %) bylo nuceno změnit pracovní zařazení, úplně změnit zaměstnání byly nuceni 3 respondenti (4,17 %) a možnost jiné označilo 44 respondentů (61,11 %). 23,61 11,11 4,17 61,11 a. Cévní mozková příhoda neměla žádný vliv na mé zaměstnání b. Nutnost změny pracovního zařazení c. Nutnost úplné změny zaměstnání d. Jiné (pracovní neschopnost, starobní či invalidní důchod, nezaměstnaný aj.) % 73 Položka č. 22 - Byl/a jste nucen/a po propuštění do domácí péče využít dalších sociálních služeb, popřípadě v jakém rozsahu (pomoc při hygieně, podávání stravy, léků, pomoc s dobrým chodem domácnosti aj.)? a. Ne, sociální služby nebyly potřeba b. Ano. V jakém rozsahu? Tabulka č. 22 Využití sociálních služeb po propuštění do domácí péče n r a. Ne, sociální služby nebyly potřeba 43 59,72 % b. Ano. V jakém rozsahu? 29 40,28 % Celkem 72 100,00 % Graf č. 22 Využití sociálních služeb po propuštění do domácí péče Cílem bylo zjistit, zda respondenti byly nuceni, popřípadě v jakém rozsahu, využít po propuštění do domácí péče sociální služby. 43 respondentů (59,72 %) uvedlo, že sociální služby nebyla potřeba a 29 respondentů (40,28 %) těchto služeb využilo, nejčastěji při podávání stravy, léku, k asistenci při hygienické péči, nebo k nakupování. 59,72 40,28 a. Ne, sociální služby nebyly potřeba b. Ano. V jakém rozsahu? % 74 Tabulka č. 23 Pozorované četnosti v omezení pohyblivosti Žena Muž Celkem Očekávané četnosti a. Pohyblivost nebyla nijak změněna 0 0 0 0 0 b. Zvýšená bolestivost svalů či kloubů 19 32 51 18,06857 32,93143 c. Zvýšené napětí či stažení svalstva 9 20 29 10,27429 18,72571 d. Porucha citlivosti či vnímání svého těla 28 44 72 25,50857 46,49143 e. Porucha rovnováhy 6 17 23 8,148571 14,85143 f. Jiné 0 0 0 0 0 Signifikance chí-kvadrát testu: 0,665451783 Cílem této průzkumné otázky bylo zjistit, zda má pohlaví respondentů vliv na omezení pohyblivosti, proto byly vytvořeny následující hypotézy. H0: Pohlaví nemá vliv na omezení pohyblivosti respondentů. H1: Pohlaví má vliv na omezení pohyblivosti respondentů. Ze sledovaných četností v testu vyšla p-hodnota jako 0,665451783, takže phodnota je větší než 0,05 hladina významnosti, proto platí H0. ZÁVĚR: Pohlaví nemá vliv na omezení pohyblivosti respondentů. Tabulka č. 24 Pozorované četnosti v aktuální změně v pocitech Žena Muž Celkem Očekávané četnosti a. Žádné zvláštní pocity nepociťuji 5 18 23 11,66666667 11,33333 b. Náladovost 10 21 31 15,72463768 15,27536 c. Plačtivost 14 1 15 7,608695652 7,391304 d. Zvýšená podrážděnost 11 16 27 13,69565217 13,30435 e. Pocity méněcennosti 7 0 7 3,550724638 3,449275 f. Strach z neznáma 5 3 8 4,057971014 3,942029 g. Strach z reakce okolí 2 2 4 2,028985507 1,971014 h. Úzkosti 13 6 19 9,637681159 9,362319 i. Deprese 2 1 3 1,52173913 1,478261 j. Sebevražedné sklony 1 0 1 0,507246377 0,492754 75 k. Jiné 0 0 0 0 0 Signifikance chí-kvadrát testu: 6,37301E-05 Cílem bylo zjistit, zda má pohlaví respondentů vliv na změnu v aktuálních psychických pocitech, proto byly vytvořeny následující hypotézy. H0: Pohlaví nemá vliv na změny v aktuálních pocitech. H1: Pohlaví má vliv na změnu v aktuálních pocitech. Ze sledovaných četností v testu vyšla p-hodnota jako 6,37301E-05, takže p-hodnota je větší než 0,05 hladina významnosti, proto platí H0. ZÁVĚR: Pohlaví nemá vliv na změny v aktuálních pocitech. Tabulka č. 25 Pozorované četnosti ve změně v pocitech v prvních dnech po prodělání cévní mozkové příhody Žena Muž Celkem Očekávané četnosti a. Žádné zvláštní pocity se neobjevily 1 5 6 3,196911 2,803089 b. Náladovost 26 22 48 25,57529 22,42471 c. Plačtivost 24 13 37 19,71429 17,28571 d. Zvýšená podrážděnost 19 34 53 28,23938 24,76062 e. Pocity méněcennosti 21 17 38 20,2471 17,7529 f. Strach z neznáma 7 5 12 6,393822 5,606178 g. Strach z reakce okolí 14 9 23 12,25483 10,74517 h. Úzkosti 17 12 29 15,45174 13,54826 i. Deprese 8 4 12 6,393822 5,606178 j. Sebevražedné sklony 1 0 1 0,532819 0,467181 k. Jiné 0 0 0 0 0 Signifikance chí-kvadrát testu: 0,105651252 Cílem bylo zjistit, zda má pohlaví respondentů vliv na změnu v psychických pocitech v prvních dnech po prodělání cévní mozkové příhody, proto byly vytvořeny následující hypotézy. H0: Pohlaví nemá vliv na změny v pocitech v prvních dnech po prodělání cévní mozkové příhody. H1: Pohlaví má vliv na změnu v pocitech v prvních dnech po prodělání cévní mozkové příhody. Ze sledovaných četností v testu vyšla phodnota jako 0,105651252, takže p-hodnota je větší než 0,05 hladina významnosti, proto 76 platí H0. ZÁVĚR: Pohlaví nemá vliv na změny v pocitech v prvních dnech po prodělání cévní mozkové příhody Tabulka č. 26 Pozorované četnosti v omezení zájmů či koníčků Žena Muž Celkem Očekávané četnosti Ano 7 8 15 5,833333 9,166667 Pouze částečně 12 24 36 14 22 Ne 9 12 21 8,166667 12,83333 Celkem 28 44 72 Signifikance chí-kvadrát testu: 0,610029106 Cílem bylo zjistit, zda má pohlaví respondentů vliv na omezení zájmů či koníčků, proto byly vytvořeny následující hypotézy. H0: Pohlaví nemá vliv na omezení zájmů či koníčků. H1: Pohlaví má vliv na omezení zájmů či koníčků. Ze sledovaných četností v testu vyšla p-hodnota jako 0,610029106, takže p-hodnota je větší než 0,05 hladina významnosti, proto platí H0. ZÁVĚR: Pohlaví nemá vliv na omezení zájmů či koníčků. 77 7 DISKUZE Cévní mozková příhoda se řadí mezi velice závažné choroby, jejíž následky vedou k ovlivnění životní kvality samotného pacienta a také pacientových blízkých a rodinných příslušníků. Úroveň kvality života je však velice subjektivní záležitostí. Vliv na životní kvalitu po cévní mozkové příhodě mají změny nejen v oblastech fyzických či psychických, ale také v oblasti sociální, což potvrzují data, zjištěná prostřednictvím průzkumného šetření. Cévní mozková příhoda vede nejčastěji k ovlivnění množství přijímané potravy, k ovlivnění vyprazdňování, determinuje změny kognitivních funkcí, pohyblivosti, a také v mnoha případech vede ke vzniku psychických obtíží, k nutnosti omezení či změny nejen pacientových zájmů a koníčků, a významně ovlivňuje možnost pokračovat ve své profesi a zaměstnání. V této kapitole bakalářské práce srovnáváme a poukazujeme na zjištěná data vykonávaného průzkumného šetření, zaměřeného na změnu kvality života u pacientů po cévní mozkové příhodě. Srovnávání získaných výsledků však není snadné porovnávat se získanými výsledky prací jiných autorů. Cévní mozkové příhoda je velmi rozsáhlé téma, jež umožňuje zaměřit se na různou oblast z problematiky tohoto onemocnění, vybranou podle osobního zájmu každého autora. Získaná data jsme porovnávaly se získanými výsledky bakalářské práce vypracované Lenkou Přikrylovou, zkoumající taktéž kvalitu života pacientů s cévní mozkovou příhodou a diplomové práce vypracované Bc. Marií Bandíkovou, zabývající se evaluací kvality života po cévní mozkové příhodě. Soubor Lenky Přikrylové tvořili respondenti nejčastěji ve věkové kategorii nad 61 let, tedy 80,06 %. V porovnáním s naší bakalářskou prací, kdy tuto věkovou kategorii uvedlo 75,00 %. Výjimkou však nejsou ani nižší věkové kategorie v produktivních letech života. Pohlaví respondentů se vyskytovalo častěji mužské, 61,11 %, s porovnáním průzkumu Lenky Přikrylové, kdy soubor respondentů tvořilo 50,75 % mužů. Z průzkumného šetření Lenky Přikrylové také vyplývá, že nejčastější odpovědí na položku dotazující se na typ cévní mozkové příhody, nejvíce respondentů nevědělo, tedy 65,67 % respondentů. Iktus vzniklý na podkladě ischemie vědělo 29,85 % respondentů, zbývající uvedli jako příčinu hemoragii. Nejčastější opovědí na stejnou otázku v této bakalářské práci byla možnost ischemie, kterou uvedlo 62,50 % respondentů. Na jakém podkladě k cévní mozkové příhodě došlo, nevědělo 29, 17 % respondentů. Tato výše 78 uvedená fakta potvrzují i odborné publikace, zabývající se problematikou vzniku cévní mozkové příhody. Z průzkumu také vyplynulo, že cévní mozková příhoda měla vliv na kvalitu spánku respondentů. Poruchu spánku uvedlo 50,00 %. V průzkumném šetření Lenky Přikrylové tuto možnost uvedlo nižší, ale stále poměrně vysoké procento respondentů (28,35 %). I v průzkumu Bc. Marie Bandíkové více než polovina respondentů (53,57 %) uvedla negativní ovlivnění spánku po cévní mozkové příhodě. Nedostatek spánku negativně ovlivňuje úroveň kvality života a chování každého jedince. Bolesti, limitující pohyblivost respondentů, uvedlo v průzkumu Lenky Přikrylové alarmujících 67,16 % respondentu. V průzkumu této bakalářské práce tuto možnost uvedl také velký počet respondentů, 70,83 %. Bolesti se objevují nejčastěji ve velkých kloubech (kyčelní, kolenní a ramenní kloub), limitující pohyblivost a mobilitu respondentů a mohou tak vést k nutnosti užívání kompenzačních pomůcek, nejčastěji vycházkových holí (30,56 %). Bolesti mají značný vliv na soběstačnost pacientů ve vykonávání běžných denních činností a také ve vykonávání jejich zájmů, koníčků či zaměstnání. Negativní psychické pocity, vzniklé po cévní mozkové příhodě, v naší práci uvádělo 68,03 % respondentů. V porovnání s průzkumem Lenky Přikrylové bylo její procento respondentů vyšší a velice alarmující, 98,51 %. Změnu v psychice respondentů po iktu uváděla ve svém průzkumu i Bc. Marie Bandíková, celkem u 73,81 % dotazovných. Nejčastěji zvolenou odpovědí na dotaz týkající se psychické opory jsou rodinní příslušníci, což uvedlo 47,22 % respondentů. V průzkumu Lenky Přikrylové tuto možnost zvolilo 44,44 %. Vlivem psychických obtíží vzniklých po cévní mozkové příhodě muselo až 23,61 % respondentů vyhledat pomoc psychologa či psychiatra. Počet odpovědí na obdobnou položku v průzkumu Bc. Marie Bandíkové byl v porovnání s naší prací poměrně vyšší, a to 41,67 %. Z našeho průzkumného šetření také vyplynulo, že zálibám a koníčkům se již není schopné věnovat vůbec nebo pouze částečně významných 70,83 % respondentů. Domníváme se, že důvodem k omezení vykonávaných zájmů či koníčků vedly poruchy hybnosti nebo citlivosti na některé z polovin těla, které byly respondenty uváděny v 100,00 %, jako dalším limitujícím faktorem byly v 70,83 % uváděné bolesti. Nové koníčky více než polovina respondentů (68,06 %) již nevyhledávala nebo nenašla. Dle průzkumu Lenky Přikrylové se není schopna svým koníčkům věnovat necelá polovina respondentů (49,25 %). 79 Vzhledem k převaze vyšších věkových kategorií respondentů, více než polovina zúčastněných našeho průzkumného šetření již nechodí do zaměstnání. Tito respondenti tvoří 61,11 %. Výjimku však netvořili ani stále zaměstnaní respondenti mladších věkových kategorií v produktivním věku 15,28 %, kteří následkem iktu byli nuceni dosavadní zaměstnání ukončit, či alespoň změnit pracovní zařazení. Nejčastějším důvodem byl deficit kognitivních funkcí včetně paměti a řeči (36,11 %) a porucha pohybu a mobility vůbec, s následkem omezení příjmu financí. Z výzkumné práce Lenky Přikrylové vyplývá, že většina těchto respondentů 80,60 % není zaměstnaná. Dle průzkumného šetření Bc. Marie Bandíkové cévní mozková příhoda ovlivnila pracovní pozici u 63,90 % respondentů. 7.1 DOPORUČENÍ PRO PRAXI S ohledem na výše zmíněné výsledky, získané prostřednictvím kvantitativního průzkumného šetření, zaměřeného na změnu úrovně kvality života u pacientů po cévní mozkové příhodě, jsme došli k následujícím poznatkům. Cévní mozková příhoda se zařazuje mezi cerebrovaskulární onemocnění, na jejichž vzniku se nejčastěji podílí rizikové faktory, jako je nezdravý životní styl, zahrnující nadměrnou konzumaci tuků a cukrů, deficit důležitých stopových prvků a vitamínů se současnými negativními zlozvyky jako je kouření nebo nadměrný příjem alkoholu, spolu se stresem a nedostatkem fyzické aktivity v našem každodenním životě. Většina současné populace si plně neuvědomuje možný dopad tohoto nezdravého životního stylu, podceňuje prevenci vzniku rizikových onemocnění, které mohou mít souvislost se vznikem cévní mozkové příhody, a v neposlední řadě podceňují první varovné příznaky postižení mozkové tkáně, neboť následný funkční deficit závisí od včasnosti diagnostiky a rychlosti vhodné terapie, aby výsledný neurologický handicap nevedl k těžkým doživotním následkům. Domníváme se, že je zde velký prostor pro zdravotní personál, zejména zdravotní sestry, pracující především v ambulancích praktických lékařů, které jsou často vysokoškolského vzdělání a měly by tyto informace dobře znát. Rizikovým pacientům by poskytovaly poradenství nejen v preventivních opatřeních, ale i v řešení následků, ke kterým mohou tyto choroby velice často vést. S tím souvisí větší informovanost pacientů v ambulantních zařízeních například formou letáčků či brožur, zabývajících se především prevencí a následky cévní mozkové příhody. 80 ZÁVĚR Bakalářská práce na téma: „Jak se změní kvalita života pacientů po cévní mozkové příhodě“ byla rozdělena do dvou základních oblastí, teoretickou a praktickou. Teoretická část shromažďuje všechny dostupné základní poznatky týkající se cévní mozkové příhody, etiologii a rizikovým faktorům, charakteristice, dělení a terapii cévních onemocnění mozku. Cílem teoretické části bylo poukázat na závažnost tohoto onemocnění a možnosti preventivních opatření, které by mohli vést ke snížení incidence cévní mozkové příhody. Praktická část této bakalářské práce vychází z kvantitativního průzkumu, jehož metodou byl dotazník. Pozornost byla věnována změně kvality života pacientů po cévní mozkové příhodě, rozdělené na tři základní dimenze. První dimenze v dotazníku zahrnuje změny ve fyzické oblasti, druhá je zaměřena na změny v psychické oblasti respondentů a třetí dimenze byla zaměřena na sociální stránku. Z provedeného průzkumného šetření vyplynuly velice závažné skutečnosti. Cévní mozková příhoda vede k poruše pohybu a mobility různé intenzity, spolu s poruchou citlivosti, bolestmi kloubů a svalů determinuje výsledný funkční deficit. Z těchto důvodů byla většina respondentů nucena používat pro mobilitu kompenzační pomůcky, například francouzskou berli nebo vycházkovou hůl. Psychické změny s negativními pocity v prvních dnech po prodělání cévní mozkové příhody byly výrazně větší, ale u většiny respondentů přetrvávají i s odstupem času. Nejčastěji byla uváděna náladovost nebo zvýšenou podrážděnost, úzkost i pocity méněcennosti. Tyto skutečnosti vedly u dotazovaných respondentů k nutnosti omezení nejen zájmů a koníčků, ale i zaměstnání. Všechna tato uvedená fakta tak významně vedou k ovlivnění úrovně kvality života nejen u samotných pacientů, ale i jejich rodinných příslušníků. Cíle bakalářské práce byly splněny. 81 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY AMBLER, Z., J. BEDNAŘÍK a E. RŮŽIČKA, 2008. Klinická neurologie. Vyd. 2. Praha: Triton. ISBN 978-80-7387-157-4. BAR, M. a I. CHMELOVÁ, 2011. Péče o pacienta po cévní mozkové příhodě. [online]. [cit. 2016-11-09]. Dostupné z: http://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni-medicina/pece- o-pacienta-po-cevni-mozkove-prihode-457916. BARTŮNĚK, P., D. JURÁSKOVÁ, a kol., 2016. Vybrané kapitoly z intenzivní péče. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-4343-1. BAUER, J., 2010. Léčba ischemické cévní mozkové příhody. [online]. [cit. 2016-12-19]. Dostupné z: https://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2010/09/12.pdf. BURDA, P. a L. ŠOLCOVÁ, 2016. Ošetřovatelská péče: pro obor ošetřovatel. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-5333-1. CEREBROVASKULÁRNÍ MANUÁL, 2015. Sonotrombolýza. [online]. [cit. 2016-12- 20]. Dostupné z: http://cmp-manual.wbs.cz/2404-sonotrombolyza.html. ČÍHÁKOVÁ, O. a kol., 2010. Cévní mozkové příhoda. [online]. [cit. 2016-11-30]. Dostupné z: https://ucebna.net/mod/resource/view.php?id=368. FEIGIN, V. L., 2007. Cévní mozková příhoda: prevence a léčba mozkového iktu. Praha: Galén. ISBN 978-80-7262-428-7. FISHER, M., 2009. Stroke. New York: Elsevier. Handbook of clinical neurology, v. 92- 94. ISBN 978-0-444-52005-0. GURKOVÁ, E., 2011. Hodnocení kvality života: pro klinickou praxi a ošetřovatelský výzkum. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-3625-9. HEJNAROVÁ, E. a L. SLEZÁKOVÁ, 2012. Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy. 2., dopl. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-3601-3. HERZIG, R., 2014. Ischemické cévní mozkové příhody: průvodce ošetřujícího lékaře. 2. vyd. Praha: Maxdorf. ISBN 978-80-7345-373-2. 82 HUDÁKOVÁ, A. a Ľ. MAJERNÍKOVÁ, 2013. Kvalita života seniorů v kontextu ošetřovatelství. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4772-9. HUTYRA, M., 2011. Kardioembolizační ischemické cévní mozkové příhody: diagnostika, léčba, prevence. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-3816-1. KALINA, M., 2008. Cévní mozková příhoda v medicínské praxi. Praha: Triton. ISBN 978-80-7387-107-9. KALITA, Z., 2010. Akutní cévní mozkové příhody: příručka pro osoby ohrožené cévní mozkovou příhodou, jejich rodinné příslušníky a známé. Praha: Mladá fronta. Lékař a pacient. ISBN 978-80-204-2093-0. KALVACH, P., 2010. Mozkové ischemie a hemoragie. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2765-3. KÖLBEL, F., 2011. Praktická kardiologie. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-1962- 0. KRAJÍČEK, M., 2007. Chirurgická a intervenční léčba cévních onemocnění. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-0607-8. KRIVOŠÍKOVÁ, M., 2011. Úvod do ergoterapie. Praha: Grada. ISBN 978-80-247- 2699-1. LAURENČÍKOVÁ, E., 2007. Ošetřovatelská péče o pacienty s ischemickou cévní mozkovou příhodou. Diagnóza v ošetřovatelství. Praha: Promediamotion. ISSN 1801- 1349. LIPPERTOVÁ-GRÜNEROVÁ, M., 2015. Rehabilitace po náhlé cévní mozkové příhodě. Praha: Galén. ISBN 978-80-7492-225-1. LOGOPED ONLINE, 2010. Afázie. [online]. [cit. 2016-11-09]. Dostupné z: http://www.logopedonline.cz/vady-reci/afazie.html. LUDÍKOVÁ, L. a kol., 2013. Kvalita života osob se speciálními potřebami. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. ISBN 978-80-244-3827-6. 83 LUDÍKOVÁ, L. a kol., 2014. Výzkum kvality života vybraných skupin osob se speciálními potřebami. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. ISBN 978-80-244- 4296-9. LUŽNÁ, D. a D. VRÁNOVÁ, 2007. Makrobiotický léčebný talíř, aneb, Nemoc není nepřítel II. Olomouc: ANAG. ISBN 978-80-7263-421-7. MEREDITH, S., 2011. Jak se vyhnout infarktu a cévním mozkovým příhodám: vaše obrana v deseti krocích. Praha: Reader's Digest Výběr. ISBN 978-80-7406-146-2. NOVÁKOVÁ, I., 2011. Zdravotní nauka: učebnice pro obor sociální činnost. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-3709-6. PALMER, S. a J. B. PALMER, 2013. Soužití s partnerem po mrtvici: jak pečovat o partnera, o sebe i o váš vzájemný vztah. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0348-3. PESCHILLO, S., 2016. Frontiers in Neurosurgery: Brain Ischemic Stroke - From Diagnosis to Treatment. Bentham Science Publishers. ISBN 978-1-68108-310-0. PETRŽELA, M., 2016. První pomoc pro každého. 2., doplněné vydání. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-5556-4. RAHMAN, A. a M. I. CHOUDHARY, 2010. Frontiers in cardiovascular drug discovery. Saif Zone, Sharjah, United Arab Emirates: Bentham Science Publishers. ISBN 978-1- 60805-668-2 RAUDENSKÁ, J. a A. JAVŮRKOVÁ, 2011. Lékařská psychologie ve zdravotnictví. Praha: Grada. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-2223-8. RYBKA, J., 2007. Diabetes mellitus - komplikace a přidružená onemocnění: diagnostické a léčebné postupy. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-1671-8. ŘEHŮLKOVÁ, O. a kol., 2008. Kvalita života v souvislostech zdraví a nemocí. Brno: MSD. ISBN: 978-80-7392-073-9. [online]. [cit. 2017-22-01]. Dostupné z: http://www.ped.muni.cz/z21/knihy/2008/21/21/texty/kvalita_zivota_cze.pdf SEIDL, Z. a M. VANĚČKOVÁ, 2014. Diagnostická radiologie. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-45-46-6. 84 SEIDL, Z., 2008. Neurologie pro nelékařské zdravotnické obory. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2733-2. SEIDL, Z., 2015. Neurologie pro studium i praxi. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2015. ISBN 978-80-247-5247-1. SESTRA, 2013. Kvalita života v ošetřovatelské praxi. [online]. [cit. 2016-12-18]. Dostupné z: http://zdravi.euro.cz/clanek/sestra/kvalita-zivota-v-osetrovatelske-praxi- 473279. SCHULER, M. a P. OSTER, 2010. Geriatrie od A do Z pro sestry. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-3013-4. SLEZÁKOVÁ, L., 2007. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-1775-3. SOVOVÁ, E., 2006. 100 + 1 otázek a odpovědí o prevenci nejčastějších onemocnění. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-0952-9. SPENCE, J. D., 2008. Mozková mrtvice: prevence, výživová doporučení, recepty. Praha: Triton. ISBN 978-80-7387-058-4. ŠEBLOVÁ, J. a J. KNOR, 2013. Urgentní medicína v klinické praxi lékaře. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4434-6. ŠPINAR, J. a J. VÍTOVEC, 2007. Jak dobře žít s nemocným srdcem. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-1822-4. ŠTEJFA, M., 2007. Kardiologie. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80- 247-1385-4. TOMEK, A. a J. ŠROUBEK, 2007. Cévní mozkové příhody hemoragické. [online]. [cit. 2016-12-19]. Dostupné z: http://www.medicabaze.cz/index.php?sec=term_detail&categId=22&termId=1218&tna me=C. TOMEK, A. a M. ŠRÁMEK, 2007. Cévní mozkové příhody ischemické. [online]. [cit. 2016-11-30]. Dostupné z: http://www.medicabaze.cz/index.php?sec=term_detail&categId=22&termId=1205&tna 85 me=C%C3%A9vn%C3%AD+mozkov%C3%A9+p%C5%99%C3%ADhody+ischemick %C3%A9. TOMEK, A., 2011. Fibrilace síní a cévní mozková příhoda. [online]. [cit. 2016-12-19]. Dostupné z: http://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni-medicina-priloha/fibrilace-sini-a- cevni-mozkova-prihoda-459517. VÁCLAVÍK, D. a kol., 2015. Péče o pacienty s dysfagií po cévní mozkové příhodě. [online]. [cit. 2016-11-30]. Dostupné z: http://www.cmp.cz/public/4f/60/7a/4946_22196_standard_Dysfagie_Verlag.pdf. VILÍMOVSKÝ, M., 2012. Mozková mrtvice: prevence, příznaky, následky a rehabilitace. [online]. [cit. 2016-12-20]. Dostupné z: https://cs.medlicker.com/24- mozkova-mrtvice-prevence-priznaky-nasledky-a-rehabilitace. VOKURKA, M. a J. HUGO, 2015. Velký lékařský slovník. 10. aktualizované vydání. Praha: Maxdorf. ISBN 978-80-7345-456-2. VRÁNOVÁ, D., 2013. Chronická onemocnění a doporučená výživová opatření. Olomouc: ANAG. ISBN 978-80-7263-7 PŘÍLOHY Příloha A – Dotazník Příloha B – Rešerše Příloha C – Protokol k provádění sběru podkladů pro zpracování bakalářské práce Příloha A – Dotazník Dotazník Jmenuji se Simona Nováková a jsem studentkou Vysoké školy zdravotnické, o. p. s. v Praze, oboru všeobecná sestra. Ráda bych Vás požádala o vyplnění dotazníku, který je součástí mé bakalářské práce, psané na téma: „Jak se změní kvalita života pacientů po cévní mozkové příhodě“. Dotazník je složen z 22 položek, zaměřených na změnu života po cévní mozkové příhodě. Vyplnění Vám zabere asi 10 minut, je dobrovolné a zcela anonymní. Správnou odpověď označte kroužkem. Získaná data budou využity výhradně ke zpracování praktické části v bakalářské práci. V případě zájmu získaných výsledků průzkumného šetření, kontaktujte mě prosím na e-mailové adrese: s.novakova2@seznam.cz. Děkuji Vám předem za vyplnění Simona Nováková, DiS. 1. Do které, z níže uvedené věkové kategorie patříte? a. 18 – 25 let b. 26 – 35 let c. 36 – 45 let d. 46 – 60 let e. 61 let a více 2. Jaké je Vaše pohlaví? a. Žena b. Muž 3. Na jakém podkladě došlo ke vzniku cévní mozkové příhody? a. Nedokrevnost b. Krvácení c. Nevím 4. Na které polovině těla byla vlivem cévní mozkové příhody ovlivněna citlivost či vnímání? a. Pravá polovina těla b. Levá polovina těla c. Pravá i levá polovina těla d. Jiné……………………………………………………………………………… 5. Která horní končetina je dominantní? a. Pravá horní končetina b. Levá horní končetina c. Přeučením pravá horní končetina 6. Bylo změněno množství přijaté potravy vlivem cévní mozkové příhody? Popřípadě z jakého důvodu? a. Množství přijímané potravy je stále stejné b. Příjem potravy byl zvýšen. Z jakého důvodu?....................................................... ………………………………………………………………………………… c. Příjem potravy byl snížen. Z jakého důvodu?........................................................ …………………………………………………………………………………... 7. Jaký měla cévní mozková příhoda vliv na Vaše vyprazdňování? Možnost více odpovědí. a. Onemocnění nemělo žádný vliv na vyprazdňování b. Zácpa c. Inkontinence stolice d. Inkontinence moči e. Jiné……………………………………………………………………………… 8. Došlo vlivem cévní mozkové příhody k poruše komunikace či poznávacích funkcí? Možnost více odpovědí. a. K ovlivnění těchto funkcí nedošlo b. Porucha řeči c. Porucha psaní d. Porucha čtení e. Porucha počítání f. Porucha spánku g. Porucha paměti h. Porucha myšlení i. Porucha soustředění j. Jiné……………………………………………………………………………… 9. V případě, že jste v položce č. 4 označil/a možnost porucha řeči, specifikujte jakou. a. Porucha výslovnosti b. Porucha rozumění c. Porucha výbavnosti a záměna slov d. Neschopnost vyjádřit myšlenky slovem e. Jiné…………………………………………………………………………….... 10. Omezuje Vaši pohyblivost některý, z níže uvedených příznaků? Možnost více odpovědí. a. Pohyblivost nebyla nijak změněna b. Zvýšená bolestivost svalů či kloubů c. Zvýšené napětí či stažení svalstva d. Porucha citlivosti či vnímání svého těla e. Porucha rovnováhy f. Jiné…………………………………………………………………………… 11. Potřebujete k pohybu pomoc druhých lidí či speciální pomůcky? a. K pohybu nejsou potřeba žádné speciální pomůcky či pomoc druhých b. Vycházkovou holi c. Berle d. Invalidní vozík e. Pomoc druhých lidí f. Jiné………………………………………………………………….................... 12. Měly následky cévní mozkové příhody vliv na Vaše charakterové vlastnosti, popřípadě na jaké? Možnosti více odpovědí. a. Charakterové vlastnosti nebyly ovlivněny b. Ohleduplnost c. Ochota d. Sebeúcta e. Sebedůvěra f. Ctižádostivost g. Houževnatost h. Cílevědomost i. Trpělivost j. Jiné……………………………………………………………………………… 13. Pociťujete aktuálně nějaké zvláštní pocity, vzniklé vlivem cévním mozkové příhody? Možnost více odpovědí. a. Žádné zvláštní pocity nepociťuji b. Náladovost c. Plačtivost d. Zvýšená podrážděnost e. Pocity méněcennosti f. Strach z neznáma g. Strach z reakce okolí h. Úzkosti i. Deprese j. Sebevražedné sklony k. Jiné……………………………………………………………………………… 14. Jaké byly Vaše pocity v prvních dnech po prodělání cévní mozkové příhody? Možnost více odpovědí. a. Žádné zvláštní pocity se neobjevily b. Náladovost c. Plačtivost d. Zvýšená podrážděnost e. Pocity méněcennosti f. Strach z neznáma g. Strach z reakce okolí h. Úzkosti i. Deprese j. Sebevražedné sklony k. Jiné……………………………………………………………………………… 15. Kdo Vám poskytnul největší psychickou podporu? a. Rodinní příslušníci b. Přátelé c. Kolegové d. Zdravotnický personál e. Kaplan f. Jiné……………………………………………………………………………… 16. Byl/a jste nucen/a vlivem psychických obtíží vyhledat odbornou pomoc? a. Žádné psychické obtíže se neobjevily b. Ne c. Ano 17. V jakém rozsahu přicházíte nyní do kontaktu se svými vzdálenějšími rodinnými příslušníky, přáteli či blízkými? a. Méně než 1x týdně b. 1x týdně c. 2 – 3x týdně d. 5 – 6x týdně e. Každý den 18. Jak byly vnímány následky cévní mozkové příhody Vašim okolím? a. Tolerance b. Vyrovnání se c. Strach d. Posměch e. Vyhýbání se f. Jiné……………………………………………………………………………… 19. Byl/a jste nucen/a po cévní mozkové příhodě omezit své zájmy či koníčky? a. Ano b. Pouze částečně c. Ne 20. Objevil/a jste některé nové koníčky či zájmy, které jste před cévní mozkovou příhodou nevykonával/a? a. Ne b. Ano. Uveďte jaké……………………………………………………………… …………………………………………………………………………………... 21. Jaký měla cévní mozková příhoda vliv na Vaše zaměstnání? a. Cévní mozková příhoda neměla žádný vliv na mé zaměstnání b. Nutnost změny pracovního zařazení c. Nutnost úplné změny zaměstnání d. Jiné (pracovní neschopnost, starobní či invalidní důchod, nezaměstnaný aj.) 22. Byl/a jste nucen/a po propuštění do domácí péče využít dalších sociálních služeb, popřípadě v jakém rozsahu (pomoc při hygieně, podávání stravy, léků, pomoc s dobrým chodem domácnosti aj.)? a. Ne, sociální služby nebyly potřeba b. Ano. V jakém rozsahu? ………………………………………………………… …………………………………………………………………………………... Příloha B – Rešerže Univerzitní knihovna Hradec Králové Hradecká 1227/4 500 03 Hradec Králové Jak se změní kvalita života po cévní mozkové příhodě MDT 6 Jméno objednatele: Simona Nováková Datum vypracování rešerše: 31. 10. 2016 Celkový počet záznamů: 38 Autorka rešerše: Olga Halamová Druhy dokumentů: knihy, články Časové vymezení dokumentů: 2004-2016 Jazykové vymezení dokumentů: čeština, angličtina Výčet rešeršních pramenů: ČNB, Caslin, NLK Praha Příloha C – Protokol k provádění sběru podkladů pro zpracování bakalářské práce