Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., Praha 5
PSYCHICKÁ ZÁTĚŽ SESTER
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BARBORA SPITZENBERGER, DiS.
Praha 2017
VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o. p. s., PRAHA 5
PSYCHICKÁ ZÁTĚŽ SESTER
Bakalářská práce
BARBORA SPITZENBERGER, DiS.
Stupeň vzdělání: bakalář
Název studijního oboru: Všeobecná sestra
Vedoucí práce: MUDr. Štěpánka Nováková
Praha 2017
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, že jsem řádně citovala
všechny použité prameny a literaturu a že tato práce nebyla využita k získání stejného nebo
jiného titulu.
Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním účelům.
V Praze dne
podpis
PODĚKOVÁNÍ
Především bych chtěla poděkovat MUDr. Štěpánce Novákové za cenné připomínky,
přátelský přístup a korekci textu. Dále bych ráda poděkovala paní MUDr. Zlatě Mistolerové
za informace o pacientech na sexuologickém oddělení. Mé poděkování patří také Mgr. Evě
Markové, Ph.D. a Karolině Stasiakové za odbornou pomoc. V neposlední řadě děkuji své
mamince a sestře za podporu, kterou mi poskytovaly při psaní bakalářské práce.
ABSTRAKT
SPITZENBERGER, Barbora. Psychická zátěž sester. Vysoká škola zdravotnická, o. p. s.
Stupeň kvalifikace: Bakalář (Bc.). Vedoucí práce: MUDr. Štěpánka Nováková. Praha 2017. 54
stran.
Tématem bakalářské práce je Psychická zátěž sester. Bakalářská práce je rozdělena
na část teoretickou a praktickou. Teoretická část se zabývá definováním zátěže, jejím
rozdělením na psychickou a fyzickou zátěž. Dále se práce zaobírá specifiky práce sester na
sexuologii a dětském oddělení se zaměřením na jejich psychickou zátěž. Cílem praktické části
je zjistit, zda existuje rozdíl psychické odolnosti sester na sexuologickém a dětském oddělení.
Pro výzkum je použita metoda kvantitativního průzkumu za použití dotazníkového šetření,
které zkoumalo psychickou odolnost sester. Výzkum je zaměřen na všeobecné sestry
z dětského a sexuologického oddělení, zkoumaný soubor obsahoval 25 dotazníků od
respondentů z dětského oddělení a 25 dotazníků od respondentů ze sexuologického oddělení.
Výsledky výzkumu jsou zpracovány na základě výpočtu relativní četnosti odpovědí na
jednotlivé otázky a jsou zobrazeny formou tabulek a grafů. Výsledek výzkumu vede ke
tvrzení, že sestry na sexuologii jsou psychicky odolnější než sestry na dětském oddělení.
Klíčová slova
psychická zátěž, fyzická zátěž, stres, sexuologické oddělení, dětské oddělení, všeobecná sestra
ABSTRACT
SPITZENBERGER, Barbora. Psychical Stress of Nurses. (Medical College) Degree qualifications:
Bachelor (Bc.). Thesis supervisor MD. Štěpánka Nováková. Prague 2017. 54 pages.
The topic of the bachelor thesis is psychical stress of nurses. The thesis is divided into
two parts: theoretical and practical. The theoretical part deals with the definition of stress and
its division into physical and mental (psychical) type. It further concerns work specifications
of nurses working on Sexology and Paediatric ward focusing on the mental stress of the
nurses. The aim of the practical part is to find out whether there is a difference between
mental resilience of nurses on Sexology and Paediatric ward. The quantitative method is used
for the research works, using questionnaire construction that analyses the mental endurance of
nurses. The research focuses on general nurses from Sexology and Paediatric ward. The
analysed group includes 25 questionnaires from respondents of Paediatric ward and 25
questionnaires from respondents of Sexology ward. The research results are based on the
calculation of the relative frequency of responses to each question and are presented in tables
and graphs. Results of research lead to the assertion that the nurses on Sexology ward are
mentally tougher (more resilience) than nurses on the Paediatric ward.
Key words
Mental stress, physical stress, stress, Sexology ward, Paediatric ward, general nurse
OBSAH
ÚVOD ...........................................................................................................10
1 ZÁTĚŽ SESTER........................................................................................11
1.1. PSYCHICKÁ ZÁTĚŽ ..........................................................................................11
1.1.1 PRACOVNÍ ZÁTĚŽ ..............................................................................................13
1.1.2 NEPŘIMĚŘENÉ ÚKOLY ......................................................................................15
1.1.3 PŘEKÁŽKY............................................................................................................15
1.1.4. VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ KONFLIKTY......................................................................16
1.2 FYZICKÁ ZÁTĚŽ .................................................................................................17
1.3 TYPY ZÁTĚŽÍ V PRÁCI SESTRY.......................................................................18
1.3.1. PSYCHICKÁ ZÁTĚŽ V PRÁCI SESTRY ...........................................................19
1.3.2. VLIV PSYCHICKÉ ZÁTĚŽE NA SPOLEČENSKÝ A RODINNÝ ŽIVOT .......20
1.4. SPECIFIKA PRÁCE SESTRY NA SEXUOLOGII..............................................20
1.4.1 SESTRA NA SEXUOLOGICKÉM ODDĚLENÍ, OSOBNÍ PŘEDPOKLADY.....20
1.4.2 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES NA SEXUOLOGICKÉM ODDĚLENÍ..............22
1.5 SPECIFIKA PRÁCE SESTRY V PEDIATRII.......................................................22
1.5.1 OŠTŘOVATELSKÝ PROCES V PEDIATRII ......................................................23
2 VÝZKUMNÁ ČÁST .................................................................................25
2.1. TÉMA, PROBLÉM, CÍL ......................................................................................25
2.2. POUŽITÁ METODA............................................................................................25
2.3. VÝZKUM A JEHO ZHODNOCENÍ....................................................................26
2.3.1. GRAFICKÉ ZNÁZORNĚNÍ DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ .............................26
2.3.2. DOTAZNÍK – VYHODNOCENÍ...........................................................................26
2.4. ZHODNOCENÍ VÝZKUMU ...............................................................................42
2.5. DISKUZE..............................................................................................................43
2.6. DOPORUČENÍ PRO PRAXI ...............................................................................45
ZÁVĚR..........................................................................................................47
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ..............................................................48
SEZNAM PŘÍLOH
PŘÍLOHY
10
ÚVOD
Pro téma „Psychická zátěž sester‘‘, jsme se rozhodli, protože jsme chtěli poukázat na
problematiku spojenou s tímto tématem. Několik let jsem pracovala na dětském oddělení a
velmi často jsem se s psychickou zátěží setkávala jak u sebe, tak svých kolegyň. Zajímalo
mne, jak tuto pracovní zátěž vnímají sestry na sexuologickém oddělení, protože jsem
brigádně, v předchozích letech, pracovala na psychiatrii.
V bakalářské práci jsme si stanovili několik cílů, které jsme v průběhu práce splnili a
následně v závěru zhodnotili. Konkrétně jsme zjišťovali, zda existuje rozdíl psychické
odolnosti sester na sexuologickém a dětském oddělení, a zda sestry na sexuologickém
oddělení zažívají více stresových situací než sestry na dětském oddělení.
Bakalářskou práci jsme rozdělili na teoretickou a praktickou. Teoretická část je zaměřena
na psychickou zátěž sester, které se dostávají do každodenního styku s pacienty/klienty na
sexuologickém oddělení, dále je práce zaměřena na sestry, které pracují na oddělení dětském,
což je v mnohých případech velmi psychicky a fyzicky náročné. Komunikace, práce a
ošetřovatelský proces u pacientů/klientů na těchto vybraných oddělení jsou velmi specifické.
Povolání zdravotních sester je náročné, ale na druhou stranu také velice zajímavé.
Dále jsou v teoretické části shrnuty základní informace o ošetřovatelském procesu na
sexuologickém a dětském oddělení. Od sestry se očekává vysoká zodpovědnost za svou práci,
neustálé zatížení, pozornost i samostatnost, schopnost rychle a flexibilně pracovat a
rozhodovat se. Vyžadovány jsou vysoké odborné znalosti a dovednosti práce s moderní
přístrojovou technikou. Sestra je vystavena denně statickému a dynamickému zatížení páteře,
svalového a kloubního systému. Směnný provoz, přesčasy, nepravidelná strava a další
takovéto situace mohou sestry ovlivňovat na jejich zdraví.
V praktické části se zabýváme výzkumem pomocí dotazníkového šetření u sester na
sexuologickém oddělení v Psychiatrické nemocnici Bohnice a Psychiatrické nemocnici
Kosmonosy a na dětském oddělení v Klaudianově nemocnici Mladá Boleslav. Odpovědi
z dotazníků jsou zpracovány na základě výpočtu relativní četnosti. Účelem tohoto šetření je
zjištění psychické zátěže a míry stresu u zkoumaných sester.
11
1 ZÁTĚŽ SESTER
Teoretická část této práce obsahuje problematiku psychické zátěže sester. Dále jsou
popsány pracovní role sester a charakteristika činností vykonávaných všeobecnými sestrami
obecně a to na typech pracovišť, kde probíhalo vlastní šetření, to je na sexuologickém
oddělení a na oddělení dětském.
Zátěž, která působí na člověka, můžeme rozdělit do tří skupin podle charakteru působících
podmětů:
Psychická zátěž – proces primárně psychického zpracovávání a vyrovnávání se s
požadavky životních a pracovních situací. Tělesné reakce jsou druhotné, vyvolané
psychickým procesem
Fyzická zátěž – požadavky se týkají hlavně svalové činnosti. Pracovní fyziologie odlišuje
práci statickou, dynamickou a práci v nevhodné poloze. Svalová činnost se odráží v
psychickém prožívání
Biologická zátěž - způsobují jí činitelé, kteří mají fyzikální, chemickou či biologickou
povahu a organismus odpovídá primárně biologicky (HLADKÝ a kol., 1999).
1.1. PSYCHICKÁ ZÁTĚŽ
Psychickou zátěž lze definovat jako proces, kdy jedinec psychicky zpracovává a odolává
vnějším vlivům a jeho prostředí, ve kterém žije. Jsou to například společenské vazby, události,
společenské normy a práce. Pokud jsou nároky prostředí větší, než je psychická zdatnost
jednotlivce, dostane se jednotlivec do psychického stresu. (HRNČÍŘ, 2007).
Psychickou zátěž lze rozdělit na zátěž senzorickou, kdy dochází k zátěži periferních
orgánů a odpovědných struktur centrální nervové soustavy, dále mentální zátěž, při níž jsou
kladeny vysoké nároky na zpracování informací, na pozornost, představivost, myšlení, paměť
a rozhodování. Poslední podskupinou je emocionální zátěž, při které dochází k vyvolání
afektivních odpovědí (HRNČÍŘ, 2007).
Zátěží jsou jakékoliv požadavky na člověka, které dokáže zvládnout, záleží na jejich
vyváženosti a přiměřenosti (TAUŠOVÁ, 2013, s.12). Míra zvládání psychické zátěže záleží
12
na psychické odolnosti jednotlivce, na jeho vlastnostech, citlivosti a prožíváni, schopnosti
vyhodnotit situace a vnímání. Schopnost vyrovnat se zatěžujícími situacemi, je dána
vrozenými vlastnostmi, důležité jsou také vlastní zkušenosti z prožitých zátěžových situací.
Reakce na psychické zatížení je komplexní, psychofyziologická, projevující se duševně i
tělesně. Vlivy, které způsobují psychickou zátěž, jsou nazývány stresory a při extrémní
psychické zátěži způsobí psychický stres. „Rodriques uvádí že stres je výsledek interakce
osoby a prostředí. Jedinec může cítit rozpor mezi biologickými, sociálními a psychologickými
vlivy. Když osoba je konfrontována s událostí, která je posuzována jako stresor, začne
probíhat proces, který zahrnuje celý organismus. Stres vyvolá emoce, mění chování a
interferuje s biologickými a kognitivní mechanismy.“ (Rodriques, 2011, s. 55)
Stres je komplexní proces, který vznikne jako odpověď v důsledku vysokých požadavků
(stresorů), kladených na tělesné a duševní rezervy jedince. Stresory jsou různé faktory,
způsobující stres a jsou charakteristické dle toho, zda se týkají životních události,
mezilidských vztahů, práce, prostředí nebo vlastního prožívání.
Události, nebo stresory, které vyvolávají stres, mohou evokovat stres v jednom jednotlivci,
ale ne v jiném, navíc každý z nás má různé vestavěné schopnosti přizpůsobit se stresu
(CHIPAS, 2011).
Nesoulad mezi požadavky a schopnostmi jedince zvládat stres, je prožíván jako ohrožení
rovnováhy organismu a lidské tělo reaguje aktivací v oblasti hormonální, vegetativní, a
psychické. Projevy stresu mohou být fyziologické, například bušení srdce, nechutenství,
bolest a sevření za hrudní kostí, zažívací problémy, svalové napětí v oblasti krční páteře,
bolesti hlavy, nepříjemné pocity v krku, časté nucení na močení, sexuální problémy.
Emocionálně se stres může projevit rychlými změnami nálady, nadměrným trápením se
nedůležitými věcmi, nadměrnou starostí o svůj vzhled a zdraví, neschopností projevit emoce,
omezením kontaktu s lidmi, nadměrným pocitem únavy, zvýšenou podrážděností a úzkostí.
Behaviorálně se stres může projevit například nerozhodností, častou absencí, zhoršenou
kvalitou práce, vyhýbáním se úkolům, zvýšenou konzumací alkoholu a vyšší intenzitou
kouření, ztráta chuti k jídlu nebo přejídání (BÁRTOVÁ a spol., 2008).
Za zdroje psychické zátěže bývají především považovány:
• pracovní zátěž
• nepřiměřené úkoly
13
• problémové situace
• překážky
• konflikty (TAUŠOVÁ, 2013).
1.1.1. PRACOVNÍ ZÁTĚŽ
Pracovní zátěž patří k psychické zátěži a tvoří kategorii, která souvisí s prací, pracovním
prostředím a vztahy na pracovišti. Přiměřená pracovní zátěž je taková, kterou lze zvládnou v
rámci adaptačních procesů člověka. Klade nároky na paměť soustředění, pozornost,
představivost, myšlení a rozhodování a na zpracovávání informací, také se klade stále větší
nárok na technické vybavení vysokou odbornost a s tím i vysokou míru zodpovědnosti.
Pracovní zátěž může být rozdělena do několika kategorií podle toho, zda souvisí s rolemi,
které jedinec zastává, nebo s obsahem práce, pracovním zatížením a odpovědností, nebo s
organizací práce (BÁRTLOVÁ a spol., 2008).
Projevy pracovní zátěže jsou v oblasti psychické například nespokojenost, únava, emoční
a náladové stavy, ve fyziologické oblasti jsou to pocity tělesného diskomfortu, lokální potíže a
bolesti, fyziologické přípravné či reaktivní stavy projevující se například v oběhové nebo
endokrinní soustavě. Některé faktory pracovního prostředí mohou vést při dlouhodobém
působení k porušení některých funkcí centrální nervové soustavy. Jsou to například chemické
látky nebo neurotoxické látky. U některých profesních činností dochází v dlouhodobé
perspektivě k trvalejším poruchám v oblasti mentálního zdraví. Jsou to příznaky vyhoření,
příznaky neurózy a poruchy přizpůsobení. Byly identifikovány rizikové faktory, které souvisí
se stresem a jeho prostřednictvím se zdravotními důsledky. Lze mezi ně zařadit přetížení i
podtížení, časový stres, konfliktní a nejednoznačné požadavky na pracovní roli, špatné vztahy,
monotónní a repetitivní úkoly, vysoká odpovědnost, střídání denních a nočních směn a těžká
fyzická práce (HLADKÝ, 1999).
K pracovní zátěži patří pracovní stresory. Lze je rozdělit do několika skupin, jak uvádí
Hrnčíř:
• Organizační stresory- organizační změny, nepřiměřená komunikace například
samota, izolace, předimenzovaný kontakt s lidmi. Sociální atmosféra, málo
14
podpory v práci, konflikt s organizačními požadavky a cíli, monotónnost, nízká
motivace, nadměrná mobilita
• Vývoj zaměstnanecké kariéry – ztráta dobrého vedoucího, pokles ochrany, nová
zodpovědnost, obava ze ztráty práce, nezaměstnanost.
• Úlohy kladené na pracovníka - velká zodpovědnost za životy druhých,
nevyhnutelnost řešit konflikty, nepřiměřené pracovní podmínky, nepřiměřená
autoritativnost
• Požadavky na pracovníka – kvantitativní a kvalitativní přetížení nebo podtížení,
ohleduplnost k jiným, úzký prostor pro rozhodování, nepřiměřené termínování
výkonů, popracovní zvyšování si kvalifikace
• Pracovní prostředí a podmínky – neestetické prostředí, nevyhovující nebo škodlivé
prostředí fyzikálními nebo chemickými faktory, zápach, nevhodné parametry
pracovního místa nebo pracovních nástrojů, ohrožení bezpečnosti práce – riziko
infekce, prostorové problémy
• Sociální atmosféra na pracovišti, mezilidské vztahy na pracovišti
• Komunikace na pracovišti
• Styl řízení
• Směnová práce, režim práce a odpočinku
• Adekvátní kvalifikace
• Uspokojení biologických a sociálních potřeb (HRNČÍŘ, 2007, s.14-15).
Na člověka v práci a na jeho chování působí vše, co souvisí s pracovištěm. Vliv na jedince
souvisí s jeho individuálními fyziologickými a psychickými předpoklady, kvalifikační
připraveností a jeho osobnostním profilem. Motivem každé činnosti je uspokojování určitého
druhu lidských potřeb a každá činnost, kterou člověk vykonává, se spojuje i s emocionálněcitovým
prožíváním, které vyvolává příjemné či nepříjemné zážitky, pocity spokojenosti nebo
nespokojenosti. Emoce a city mají pro život v pracovních skupinách i pro samotný pracovní
proces velký význam, protože ovlivňují pracovní výkon a celkové chování člověka.
Nepříjemné emoce a city vznikají ve frustrujících nebo stresových situacích a vytvářejí vnitřní
15
napětí a to může být zdrojem špatné pracovní adaptace nebo to může vést ke špatnému
pracovnímu výkonu. Pokud napětí trvá delší dobu a není kompenzované dostatečným
odpočinkem, vznikne chronická únava. Při nepřiměřených požadavcích na výkon, které
přesahují schopnosti pracovníka se organismus dostává do stresového stavu. Ve stresové
situaci je obtížné adaptovat organismus na požadavky prostředí. Každý jednotlivec má různou
frustrační a stresovou toleranci. Člověk se vyrovnává se stresem a vnitřním napětím různými
obrannými mechanismy. K různým obranným reakcím patří například agrese, kde
dominujícím projevem je hněv doprovázený emocionálním vzrušením a verbální nebo
brachiální aktivitou. Kompenzace, která se projevuje hledáním náhradního dosažitelného cíle.
Sublimace se projevuje nevědomým usměrňováním energie a hlubokých vnitřních motivů do
společensky prospěšných a sociálně a morálně přijatelných aktivit. Další obrannou reakcí je
bagatelizace, která se projevuje znevažováním nebo podceňováním cíle nebo situace. Regrese
se projevuje primitivními formami chování jako například afektování, naivita, infantilnost.
Mezi další obranné reakce patří abusus a rezignace. Ke zdolávacím mechanismům pracovní
zátěže patří například tyto reakce: řešení problému, strukturování, sebekontrola, potlačování,
fantazie (HRNČÍŘ, 2007).
1.1.2. NEPŘIMĚŘENÉ ÚKOLY
Za nepřiměřené úkoly můžeme považovat například takové, které jsou pro daného jedince
příliš náročné, aniž by se takto musely jevit i jiným lidem. Jde obvykle o úkoly, které svou
kvantitou nebo kvalitou překračují jeho fyzické, a zejména psychické možnosti, narušují jeho
biorytmy a prohlubují jeho únavu až do stavu fyzického či psychického vyčerpání.
Nepřiměřené úkoly však nemusí být člověku jen zvenku nevhodně přidělovány. Může si je
případně také volit sám, zejména pokud se špatně odhaduje, má vysokou míru ctižádosti nebo
tendence k riziku. Byl-li však člověk vychováván nadměrným opečováváním, mohou se pro
něj následně nepřiměřenými úkoly stávat již banální požadavky života.
1.1.3. PŘEKÁŽKY
Překážky člověku život staví do cesty v podobě zablokování možnosti realizovat určité
aktivity či uspokojit určité potřeby. Může je zpravidla zvládat:
• zvýšeným úsilím
16
• volbou alternativního cíle
• rezignací.
1.1.4. VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ KONFLIKTY
Významným zdrojem zátěže bývají také konflikty. Rovněž ony mohou být vnitřní,
intraindividuální, tj. rozpory, které má člověk sám v sobě, zpravidla v důsledku neujasněných
motivů, postojů a hodnot. Nebývá pak obvykle schopen se rozhodnout a řešit jakoukoli
situaci. Bojuje sám se sebou jak v případech, kdy jsou ve hře jen přitažlivé alternativy, tak i v
případech, kdy některá z možností je přitažlivá, zatímco jiná sice nezbytná, ale málo lákavá.
Pochopitelně však i v případech, kdy je nucen se rozhodovat jen mezi alternativami zcela
nepřitažlivými.
Interindividuální konflikty představují naopak střety člověka s jinými lidmi v důsledku
rozdílných názorů a mínění, způsobů jednání a cílů, kterých má být dosaženo. Vyplývají ze
značné odlišnosti lidských jedinců i ze specifik samotných sociálních situací. Lidé v nich
obvykle:
• usilují za stejné situace o dosažení odlišných cílů,
• usilují za odlišné situace o dosažení stejných cílů.
Snadněji se zpravidla řeší konflikty věcné, v nichž je rozpor vázán na objektivní
parametry situace. Mnohem obtížněji pak konflikty osobní, v nichž jde o to, vyhrát nad
druhou stranou za každou cenu. Tedy i za cenu hádek, urážek, osočování a dalších hrubých
komunikačních výpadů nebo i za pomoci fyzického násilí. Nejčastěji se však vyskytují
konflikty smíšené, v nichž se do původně věcných záležitosti začnou promítat osobní
problémy.
Nejvhodnější řešení konfliktů představuje přijatelný kompromis. Nebývá však právě
jednoduché k jeho žádoucí verzi dospět, protože zejména v osobních sporech si jedna či
druhá, případně i obě strany, nárokují svou pravdu a považují ji za jedinou. Dominantnější
strana takto dokonce mnohdy postupuje trvale, takže konflikt se stává prakticky neřešitelným.
To platí i v případě, kdy si účastníci konfliktu od počátku vzájemných kontaktů prostě
„nepadli do oka“ pro svou přílišnou odlišnost (nebo někdy spíše podobnost). V podobných
17
situacích leckdy odborníci doporučují nehledat kompromis obvyklou cestou „dnes ty, příště
já“, ale vzít do hry neutrální třetí alternativu ‒ zvolit něco, co, byť v menší míře, vyhovuje
oběma stranám, aniž by se musela věnovat zvýšená pozornost tomu, kdo je právě na řadě se
svými návrhy či náměty.
Mnohé z interindividuálních konfliktů mají přitom podobu rozporů spíše latentních, k
jejichž vyhrocení sice nedojde, podmiňují však nepříznivé sociální klima, které může i
dlouhodobě otravovat vztahy ve skupině či mezi dvěma osobami. Jindy může jít o konflikty
manifestní, ve kterých se rozpory snadno vyjevují navenek. Více se v nich komunikuje, velmi
často však bývá tato komunikace ovlivněna emocemi. Pak přestává být racionální a sklouzává
do hrubostí a urážek, pokud dochází k přímé ventilaci, nebo do nejrůznějších pomluv a
podrazů, pokud není jedna ze zúčastněných stran schopna druhé čelit a uchyluje se raději k
úhybným manévrům.
Záleží pochopitelně také na tom, kolik osob je v konfliktu účastno, neboť konflikty, v
nichž se účastní velké množství lidí, bývají řešitelné mnohem obtížněji i z důvodů
komplikovanější skupinové dynamiky. Může tak jít například o vznik nejrůznějších podskupin
– koalic či soupeřících klik. Kříží se formální a neformální komunikace. A situaci dále
komplikuje i systém pozic a rolí a jím podmíněné horizontální a vertikální vztahy a interakce
(MOSHAMMER et al., 2007).
1.2. FYZICKÁ ZÁTĚŽ
Fyzická zátěž je činnost, při které se zatěžuje hlavně svalstvo. Fyzická zátěž se dělí na
celkovou fyzickou zátěž, lokální svalovou zátěž, pracovní polohy a ruční manipulaci s
břemeny. Za celkovou fyzickou zátěž se považuje zátěž při dynamické fyzické práci
vykonávané velkými svalovými skupinami, při které je zatěžováno více než 50%svalové
hmoty. Lokální zátěž je zátěž malých svalových skupin při výkonu práce končetinami.
Pracovní poloha hodnotí zdravotní riziko zaměstnance, který vykonává trvale práci, při které
opakuje činnost, při níž si nemůže pracovní polohu zvolit sám. Ruční manipulací s břemeny
se rozumí přepravování nebo nošení břemene jedním nebo současně více zaměstnanci včetně
jeho zvedání, pokládání, strkání, tahání, posunování nebo přemisťování, při kterém v
důsledku vlastností břemene nebo nepříznivých ergonomických podmínek může dojít k
poškození páteře zaměstnance nebo onemocnění z jednostranné nadměrné zátěže. Za ruční
18
manipulaci s břemenem se pokládá též zvedání a přenášení živého břemene, číslo 361
(NAŘÍZENÍ VLÁDY, 2007).
Nadměrná fyzická zátěž může vyvolat přechodné, ale i trvalé změny v organismu.
Součástí působení fyzické ale i psychické zátěže po určitou dobu a čas je únava. Únavu
můžeme rozdělit na fyziologickou a patologickou. Fyziologickou únavu působí změny
vnitřního prostředí jako je například hromadění metabolitů svalové práce a změny se
manifestují jako místní nebo celkové. Patologickou únavu lze dále dělit na akutní a
chronickou. Akutní únava vznikne při zátěži, která přesáhne svou kvantitou a kvalitou práh
fyziologické snášenlivosti. Akutní únavu dělíme na přetížení, a schvácení. Chronická únava
může mít příznaky výkonnostní – pokles síly, rychlosti, nejistota, strach, příznaky
neuropsychické – zvýšená dráždivost, apatie nebo agresivita, neadekvátní psychické reakce a
příznaky somatické například nechutenství nebo zvýšená chuť k jídlu, změny spánku, zažívací
potíže, permanentní pocit únavy, zvýšená náchylnost k nemocím nebo poruchy menstruačního
cyklu. Fyzická zátěž navazuje na zátěž psychickou (TAUŠOVÁ, 2013).
1.3. TYPY ZÁTĚŽÍ V PRÁCI SESTRY
K nejzávažnějším typům zátěží v práci sester patří:
• zátěže fyzické, chemické a fyzikální
- statické zatížení (například stání při práci s pacientem, při vizitě a výkonech),
- dynamické zatížení (popocházení, přecházení)
- zatížení páteře, zatížení svalového a kloubního systému (např. při úpravě lůžka
či manipulaci s pacientem)
- kontakt s různými předměty (např. exkrementy, otevřené či hnisající
- rány, zápach
- rizika infekce (například při manipulace s biologickým materiálem)
- směnování – narušení spánkového rytmu
- nepravidelné stravování a dodržování pitného režimu v důsledku
nedostatečného
- klidu a času
• zátěže psychické, emocionální a sociální
- - zodpovědnost za svoji vykonanou práci
19
- - neustálá pozornost, sledování (stavu pacientů, instrukcí, techniky)
- - rychlé a pružné zareagování na různé požadavky a změny
- - nutnost rychlého, mnohdy samostatného rozhodnutí
- - opakovaný kontakt s lidmi v těžkých emočních stavech
- - vyrovnávání se s pocity bezmoci
- - působení bolesti druhým lidem
- - zacházení s intimitou člověka (např. aplikace injekcí, cévkování)
- - kontakt a komunikace s příbuznými pacientů
- - opakované konfrontace s vlastními zážitky a postoji (přemýšlení o svém
životě, o svých hodnotách a postojích)
- - nízké ohodnocení práce
- - nároky na neustálé vzdělávání se (ADAMCOVÁ, 2010).
1.3.1. PSYCHICKÁ ZÁTĚŽ V PRÁCI SESTRY
Do psychické zátěže v práci sestry se řadí velká zodpovědnost za výsledky své práce,
neustálá pozornost, pružné reagování na různorodé požadavky a změny, nutnost rychlých a
často samostatných rozhodnutí, opakované, intenzivní, dlouhodobé setkávání se s lidmi v
těžkých emočních stavech, konfrontace s bolestí a smrtí, vyrovnávání se s pocity bezmoci,
působení bolesti druhý lidem, zacházení s intimitou druhého člověka, komunikace s
příbuznými, nízké ohodnocení, nároky na neustálé vzdělávání.
Sestry považují za stresující složitost své práce okolnost, že se od nich chce v krátkém
časovém úseku mnoho různých věcí, dále pak časové přetížení a péči o nemocné. Podstatný
vliv má i přepracovanost, nedostatečná možnost řídit vlastní práci, zmatení rolí, směnný
provoz, mechaničnost práce a nevhodné chování nadřízených. Odolnost sester vůči stresu
může negativně ovlivnit zkušenost s těžkou nemocí vlastních dětí, hmotný nedostatek,
poddimenzované personální obsazení oddělení a nutnost jednat s nespokojenými příbuznými
pacientů. Mezi časté zdroje psychického zatížení sester patří i interpersonální vztahy na
pracovišti.
20
1.3.2. VLIV PSYCHICKÉ ZÁTĚŽE NA SPOLEČENSKÝ A RODINNÝ ŽIVOT
Dalo by se říci, že většina rodinných a společenských událostí se odehrává o víkendech
a ve večerních hodinách. Sestry pracující ve směnném provozu, mají denní a noční služby
a pracují o víkendech i o svátcích. Z čehož plyne, že se těchto událostí nemohou účastnit. Čas
strávený s rodinou závisí na pracovním rozvrhu, na mimopracovních (volnočasových)
aktivitách a na časovém přizpůsobení se. Aktivity s pevným časovým rozvrhem a s daným
režimem jako jsou sportovní kluby a kolektivní sporty, jsou nevhodné. Mezi vhodné aktivity
patří např. práce na zahradě či v domácnosti. Starost o děti a návštěvy školy bývají také
problematické. Směnná práce sestry jakožto matky ovlivňuje zbytek rodiny. Například, když
matka spí, musí si děti hrát potichu (ADAMCOVÁ, 2010, s. 23).
1.4. SPECIFIKA PRÁCE SESTRY NA SEXUOLOGII
Těžiště práce sestry na sexuologii je zcela odlišné od práce na jiných odděleních.
Navázání blízkého vztahu s pacienty, provázení jich v těžkých obdobích, vytváření nových,
bezpečných struktur denního života, patří k její denní práci. Důležité je také, aby pacient
i jeho rodina měli dostatek informací o hospitalizaci, proto je sestra musí důkladně seznámit
se specifickým režimem na oddělení a nejdůležitějšími pravidly, které by pacient měl
dodržovat (HŘEBEJKOVÁ, 2013).
1.4.1. SESTRA NA SEXUOLOGICKÉM ODDĚLENÍ, OSOBNÍ PŘEDPOKLADY
Faktory ovlivňující kvalitu péče, osobní předpoklady sester - sestra musí dosáhnout
určité úrovně sebepoznání, zvládat náročné situace. Práce vyžaduje citlivý empatický postoj
k nemocnému. Je nutná dostatečná sebekontrola a zachovat si neutrální postoj (neprojevovat
sympatie ani antipatie). Na sexuologickém oddělení je extrémně vysoký nárok
pro přizpůsobení ošetřovatelské péče individuálního klienta. To neumožňuje získat určitý
stereotyp v reakcích, které jinak umožňují zvládat i velmi vypjaté situace (BRANNON,
2007).
Znalost symptomatologie různých deviací - neznalost může vést k různým chybám
v přístupu. Také správné posouzení příčin pacientova chování umožní sestře udržet potřebný
odstup. Například při agresi k personálu je třeba mít toto na mysli.
21
Zvládnutí metod získávání údajů - pozorování, rozhovor, specifická ošetřovatelská
diagnostika na sexuologii vyžaduje nejen teoretické znalosti, ale také nácvik praktických
dovedností. Nutné je zvládat efektivní komunikaci, kladení otázek, umět naslouchat (BEER,
2005).
Znalost účinků psychofarmak - ty se dále dělí na antipsychotika, antidepresiva,
anxiolytika atd. Lékové skupiny mají řadu specifik, například dobu nástupu účinku, kumulaci
léčiva v organismu (MARKOVÁ a kol., 2006).
Komunikace - V první řadě si sestra musí uvědomit, že nepotřebuje nad klientem
dominovat. Pokud přijme tuto myšlenku, dojde k výraznému zmírnění tenze mezi ní
a potenciálním agresorem. U člověka s diagnózou patologická sexuální agresivita je dobré
budovat vzájemnou osobní důvěru. Častou chybou v komunikaci s osobami se sexuální
deviací bývá ponižující přístup, to je typický případ snižování lidské důstojnosti (WEISS,
2008). Při komunikaci je důležité zvolit pomalejší tempo řeči, klient pak postupně přejímá
klidnější tempo řeči a dojde k celkovému zpomalení psychomotorického tempa. Je nutné
sledovat verbálních i neverbálních projevů klienta. Podaří-li se agresora posadit, zklidní to
celkovou situaci, za žádnou cenu pacienta/klienta nenutíme. Je lepší si udržovat bezpečnou
vzdálenost a nechat si volnou únikovou cestu.
I člověk, který se chová násilnicky, má své potřeby. V akutní situaci se sestra snaží tyto
potřeby identifikovat, a pokud je to možné, tak je i naplnit. Při uklidnění pomůže například
když si pacient/klient zakouří (VONDRÁČKOVÁ, 2012).
Aktivní naslouchání
Při aktivním naslouchání se sestra snaží porozumět tomu, kdo se jí svěřuje se svými
problémy. Je to nejlepší způsob, jak porozumět druhému člověku. Musí odložit vlastní pocity
a vcítit se do pocitů druhého. Aktivně naslouchající je ten, který také reaguje a dává zpětnou
vazbu. Při naslouchání sdílí pocity druhého člověka, a to mu pomáhá situaci zdolávat. Když
pacient/klient mluví o svých pocitech s jinými lidmi, získává tím nad svými pocity kontrolu.
Při naslouchání si musí sestra uvědomit, že může svůj postoj změnit a tím i zlepšit. Umět
naslouchat druhým je velmi obtížné. Může při tom dojít k celé řadě chyb (Weiss., 2002).
Způsoby reagování, které nepomohou člověku, který potřebuje pomoc, jsou např., popírání
pocitů, hodnotící reagování, zobecňující reagování, kladení otázek, vyjádření soucitu,
předsudky a odhadování, různé rady, neverbální projevy. Skutečné naslouchání vyžaduje
ze strany naslouchajícího značné úsilí. K naslouchání se musí přistupovat nezaujatě. Dobrý
22
posluchač si pamatuje více, než slyší. Důležitý je kontakt očima, vnímání neverbálních
signálů. Všímáme si obličeje, nevyhýbáme se pohledům (MIKULÁŠTÍK, 2003).
1.4.2. OŠETŘOVATELSKÝ PROCES NA SEXUOLOGICKÉM ODDĚLENÍ
Ošetřovatelská péče na sexuologii spočívá, nejen v běžné náplni práce sestry,
ale v komplexní péči včetně plnění ordinací, musí sledovat nemocného, který ohrožuje sebe
a okolí, podává psychofarmaka a dohlíží na jejich užití u pacientů s problematickým
přístupem k léčbě, ošetření pacientů/klientů dle ordinace lékaře, například převaz ran,
následně provedení zápisu, měření krevního tlaku, pulzu, tělesné teploty dle ordinace
proveden zápis (MISTOLEROVÁ, 2013). Podílí se na psychoterapeutických aktivitách,
pomáhá hledat příčiny duševních poruch, orientuje se v právní problematice, zapojuje se
do resocializace nemocných a také se zaměřuje na edukaci v oblasti duševního zdraví
(MARKOVÁ a kol., 2006). Specifikou ošetřovatelské péče je aplikace hormonální léčby
formou injekcí pro snížení libida, dále sledování postupného nástupu účinku.
1.5. SPECIFIKA PRÁCE SESTRY V PEDIATRII
V dnešním pojetí ošetřovatelství je zvýrazněn holistický přístup k pacientovi, který v
dětském ošetřovatelství znamená potřebu vnímat a chápat dítě jako osobnost
v celé psychosomatické jednotě. Ošetřovatelská péče se již nezaměřuje pouze na
ošetřovatelské výkony - jak tomu bylo v minulosti, ale především na identifikaci
individuálních potřeb dítěte a snaží se komplexním přístupem o naplnění všech těchto potřeb,
a to včetně zajištění ordinací lékaře. Aktivní ošetřovatelská péče vychází z hlubokého zájmu
sestry o dítě. Nemocné dítě očekává automaticky, že sestra pochopí jeho problémy a situaci,
že mu zajistí pocit bezpečí, jistotu, podporu, bude předvídat komplikace a zabrání jim. Rodina
očekává, že sestra bude dítěti pomocníkem, učitelem a obhájcem zároveň. V práci dětské
sestry by měla převládat snaha, jež směřuje k plnému využití všech pozitivních faktorů, neboť
kladné ovlivňování psychického stavu dítěte patří k základním úkolům ošetřovatelského
procesu. Ošetřovatelská péče o dětského pacienta je velmi náročný úkol, neboť kromě
specifik diagnosticko - terapeutické činnosti musí sestra znát a respektovat věkové a vývojové
zvláštnosti dítěte. Je za potřebí v každé věkové kategorii přistupovat k dítěti poněkud odlišně.
23
Na chování dítěte má vliv mnoho skutečností, například přítomnost rodičů, připravenost k
zákroku, poloha při vyšetřování, způsob chování sestry i lékaře. Sestra by měla také
disponovat dostatečnými znalostmi o psychomotorickém vývoji dítěte, aby mohla v čas
rozpoznat různé odchylky a informovat o nich lékaře a rodiče. K běžné práci sestry patří také
výchovné zaměstnání dětí. V této oblasti spolupracuje nejen s rodiči, ale i s učitelkami
mateřské a základní školy a snaží se o zajištění vhodných a dostatečných podnětů k zapojení
dítěte do aktivní činnosti – nejčastěji hry a učení. I v tomto případě sestra musí znát zásady při
výchovném zaměstnávání dětí, které se liší podle stupně vývoje a věku dítěte, jeho
individuality, temperamentu, onemocněním, kterým dítě trpí apod. Dětský pacient vyžaduje
vždy individuální přístup zdravotnického personálu. Hlavní pracovní metodou sestry pečující
o dítě je dnes ošetřovatelský proces. Metoda ošetřovatelského procesu splňuje všechny
požadavky současného profesionálního ošetřovatelství. Umožňuje organizovaný,
systematický a komplexní přístup k dítěti. Poskytuje prostor pro propojení k dítěti i rodičům,
pomáhá rozpoznat, analyzovat a uspokojovat potřeby dítěte v celé jeho biopsychosociální
jednotě jde tedy o holistický přístupu ke zdraví a k péči o člověka (FIKAROVÁ, 2009).
1.5.1. OŠETŘOVATELSKÝ PROCES V PEDIATRII
Ošetřovatelský proces v pediatrii vyžaduje od sestry nejen citlivý přístup k dítěti a jeho
rodině, ale i respektování specifických požadavků na ošetřování vyplývajících z jednotlivých
vývojových období dětského věku. V první fázi ošetřovatelského procesu - při prvním
kontaktu s dítětem a jeho rodiči - má sestra za úkol sbírat anamnestická data, tato data
ověřovat a třídit. Čím více informací má možnost sestra získat, tím je obraz o dítěti
objektivnější. Sestra se neopomene zaměřit na rodinu a prostředí, kde dítě žije. Zdrojem
informací pro sestru je dítě samotné a rodiče či ostatní pečující osoby, zdravotničtí pracovníci
(jiné sestry, sociální pracovnice, fyzioterapeut, psycholog, logoped), zdravotní záznamy ošetřovatelská
překladová zpráva, ambulantní karta, výsledky vyšetření - například výška,
hmotnost - BMI- Body Mass Index, a v neposlední řadě i literatura - ošetřovatelská literatura,
odborné časopisy, metodické pokyny, standardy, percentilové grafy. Informace sestra získává
od vyšetřovaného dítěte a jeho doprovodu při rozhovoru, pozorováním a fyzikálním
vyšetřením dítěte. Sběr ošetřovatelské anamnézy je klíčový pro systematickou péči o dítě. Při
péči o dítě v nemocnici není vhodné okamžitě vyplňovat ošetřovatelskou anamnézu, neboť
24
dítě i rodiče potřebují určitý čas pro adaptaci na nově vzniklou situaci a cenné informace nám
mohou poskytnout až později - v následujících 24 hodinách.
Ve druhé fázi ošetřovatelského procesu - diagnostické fázi - sestra získaná data analyzuje
a zpracovává do ošetřovatelských diagnóz. Rozlišuje aktuální a potenciální ošetřovatelské
problémy a to v oblasti zdravotní, sociální a psychické. Ošetřovatelské diagnózy pak stanoví
buď jako dvousložkové, kde definuje problém a etiologii nebo třísložkové, kde se definuje
problém, etiologie a symptom. Z hlediska hodnocení efektivity poskytované ošetřovatelské
péče se za nejpřijatelnější považuje používat druhou uvedenou variantu ošetřovatelské
diagnózy. Třetí fáze ošetřovatelského procesu představuje plánování ošetřovatelské péče.
Nyní je nutné stanovit si priority v péči o dítě, formulovat cíle a měřitelná kritéria. Plán sestra
vytváří v souladu s ostatními léčebnými postupy, využívá také různé hodnotící škály a
konzultuje plán s rodiči i s dítětem a s ostatními členy zdravotnického týmu. Realizace
ošetřovatelské péče je čtvrtou fází ošetřovatelského procesu. Sestra realizuje jednotlivé
intervence a kontroluje, zda a jak se plán péče plní. Naplánované intervence provádí a
následně zapisuje do záznamu realizace ošetřovatelské péče. Intervence, které sestra provádí,
můžeme rozdělit na intervence závislé (na základě ordinace lékaře), nezávislé aktivity sestry a
vzájemné intervence (spolupráce v rámci celého zdravotnického týmu). V péči o děti se
aplikují kromě obecně platných zásad současného ošetřovatelství i specifika pediatrického
ošetřovatelství. Dětská sestra má předpokládat strach dítěte a záleží velmi na jejím přístupu a
schopnosti strach u dítěte zmírnit. Dětský pacient je vždy o mnoho citlivější, nekritizuje,
nedožaduje se, ale pamatuje si. Vztah sestry k dítěti a matce tak určuje i kvalitu ošetřovatelské
péče. Poslední fází je hodnocení ošetřovatelské péče, kdy sestra porovnává plán a realizaci
ošetřovatelské péče. Zjišťuje na kolik byl plán splněn, zda jsme dosáhli s dítětem vytýčeného
cíle nebo zda se v průběhu léčby priority i cíle změnily. Nutno podotknout, že hodnocení péče
není pouze jednorázová záležitost, ale mělo by se provádět průběžně a tím častěji, čím je
zdravotní stav dítěte závažnější. Hodnocení ošetřovatelské péče je také významným
ukazatelem kvality a kontinuity poskytované péče (FIKAROVÁ, 2009).
25
2 VÝZKUMNÁ ČÁST
2.1. TÉMA, PROBLÉM A CÍL
Téma: Psychická zátěž sester
Problém: Jsou sestry na sexuologickém oddělení více psychicky odolné než sestry na
dětském oddělení?
Hlavní cíl: Zjistit, zda existuje rozdíl psychické odolnosti sester na sexuologickém a dětském
oddělení.
Vedlejší cíl: Zjistit, zda sestry na sexuologickém oddělení zažívají více stresových situací než
sestry na dětském oddělení.
Průzkumná otázka k hlavnímu cíli: Je možné na základě otázek z dotazníkového šetření
zjistit úroveň psychické odolnosti sester?
Průzkumná otázka k vedlejšímu cíli:
Jaké je procentuální zastoupení sester, které zažívají stresové situace na sexuologickém
oddělení a na dětském oddělení?
2.2. POUŽITÁ METODA
Dotazníkové šetření
Ke zjišťování psychické zátěže a stresu jsme se rozhodli použít metodu kvantitativního
průzkumu za použití dotazníkového šetření. Pro analýzy byly vybrány jako cílové skupiny
sestry ze sexuologického oddělení (25) a sestry z dětského oddělení (25). Pro dotazníkové
šetření jsem si vybrala Psychiatrickou nemocnici Kosmonosy, Psychiatrickou nemocnici
Bohnice a Klaudianovu nemocnici Mladá Boleslav. Šetření probíhalo v létě 2015. Vyplnění
dotazníků trvalo přibližně 20 minut, byly vyplňovány anonymně. Každý dotazník obsahoval
16 otázek, všechny otázky byli uzavřené se zaškrtávací formou.
26
Celkem bylo rozdáno 50 dotazníků. Distribuci na oddělení zajistily staniční sestry,
které rozdaly dotazníky pouze sestrám, které měly zájem dotazník vyplnit. Proto byla
návratnost 100 %.
2.3. VÝZKUM A JEHO ZHODNOCENÍ
2.3.1. GRAFICKÉ ZNÁZORNĚNÍ DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ
Celkově se dotazníkového šetření zúčastnilo padesát respondentů, z toho dvacet pět
ze sexuologického oddělení a dalších dvacet pět z oddělení dětského.
Odpovídalo čtyřicet tři žen a sedm mužů ve věkovém rozmezí dvacet tři až šedesát šest let.
Dle výpočtů je průměrný věk všech účastněných 48,7 let.
Po celou dobu v tomto dotazníku se s respondenty zachází jako s absolutní četností (n), která
je vidět v daných tabulkách vždy pod danou otázkou. V grafech je poté znázorněna relativní
četnost, prokazována v procentech (%). Ze získaných výsledků vyplývá, že sestry
na sexuologickém oddělení jsou psychicky odolnější než sestry na dětském oddělení. Celkem
respondenti odpovídali na 16 otázek. Konkrétní znění všech otázek uvedeno níže.
2.3.2. DOTAZNÍK - VYHODNOCENÍ
1. Věk
23 – 66 let
Průměrný věk: 48,7 let
2. Pohlaví
Žena: 43
Muž: 7
27
3. Jaký je váš rodinný stav?
Tabulka 1 Rodinný stav
Možnosti
Sexuologie Dětské oddělení Sexuologie Dětské oddělení
Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%)
svobodná/ý 0 5 0 20
vdaná/ženatý bez dětí 0 3 0 12
vdaná/ženatý s dětmi 18 10 72 40
rozvedená/ý 6 5 24 20
vdova/vdovec 1 2 4 8
Celkem
25 25 100 100
50 200
Graf 1 Rodinný stav
Z grafického znázornění otázky: „Jaký je váš rodinný stav?‘‘ je patrné, že
na sexuologickém oddělení není žádný respondent, který by byl svobodný oproti srovnání
s dětským oddělením, kde je až 20 % svobodných pracujících. Z dotazníků také vyplynulo, že
je to nejspíše dáno věkovou kategorií na odděleních. Na dětském oddělení totiž pracuje
většina daleko mladších lidí.
Podobně se pohybujeme i v možnosti vdaný či ženatý bez dětí. Ze sexuologického oddělení se
v respondentech žádný takový nenašel, kdežto na dětském oddělení je to až 12 % ztotožnění
s touto možností.
Dále je v grafu jasně patrné, že většina respondentů je vdaných či ženatých s dětmi. Více jich
však je, a to ze 72 % na sexuologickém oddělení. Na dětském oddělení je to stále největší
část, ale už podstatně menší než na sexuologii a to 40 %.
28
Respondenti uvedli, že z 24 % převažuje rozvedený stav na sexuologii ve srovnání
s celkovým vyhodnocováním dotazníku, i přestože na respondenta je to pouze o jednoho více
než na dětském oddělení. Zde se vyskytuje stav rozvedený ve 20 %.
Velmi podobně je tomu tak i u stavu vdova/vdovec, kdy naopak na dětském oddělení je
o jednoho respondenta více, konkrétně jsou dva a na sexuologickém oddělení jeden.
V celkovém porovnání je to na dětském oddělení 8 % a u sexuologie 4 %.
4. Na kterém oddělení v současné době pracujete?
Tabulka 2 Pracoviště
Možnosti Absolutní četnost (n) relativní četnost (%)
Sexuologie 25 50
Dětské oddělení 25 50
Celkem 50 100
Graf 2 Pracoviště
Viditelný jasný poměr respondentů, kteří odpovídali na dotazník v poměru 1:1. Tedy
celkem padesát dotazníků, které se rozdělily po pětadvaceti kusech na oddělení sexuologické
a dětské.
29
5. Jak dlouho pracujete na vašem oddělení?
Tabulka 3 Délka pracovního poměru
Možnosti
Sexuologie Dětské oddělení Sexuologie Dětské oddělení
Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%)
méně než 4 roky 8 5 32 20
5 – 9 let 7 5 28 20
10 – 14 let 2 4 8 16
více jak 15 let 8 11 32 44
Celkem
25 25 100 100
50 200
Graf 3 Délka pracovního poměru
Z první možnosti, jestli respondenti pracují méně jak 4 roky je patrné, že daleko více
jich je na sexuologii. Osm lidí oproti pěti z dětského oddělení. Dělí je 12 %. Tedy 32 %
na sexuologii a 20 % na děstkém oddělení.
Mezi pěti až deviti lety je opět více lidí na sexuologii. Sedm oproti pěti z dětského oddělení.
V další možnosti v pracovní délce mezi deseti až čtrnácti lety už převládá dětské oddělení
s 16 %, tedy o celou polovinu více než na sexuologii.
Více jak patnáct let, pak opět mnohem déle, pracují pracovníci na dětském oddělení – 44 %.
Na sexuologii je procentuelně stejně dlouho pracujících jako u možnosti méně jak čtyři roky,
tedy 32 %.
V tabulce i grafu je viditelné, že na sexuologii jsou pracující spíše v kratší dobu trvajících
pracovních poměrech, než pracující z oddělení dětského.
30
6. Ovlivňuje práce i váš osobní život?
Tabulka 4 Ovlivnění osobního života
Možnosti
Sexuologie Dětské oddělení Sexuologie Dětské oddělení
Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%)
rozhodně ano 6 7 24 28
spíše ano 5 12 21 48
spíše ne 8 6 31 24
rozhodně ne 6 0 24 0
Celkem
25 25 100 100
50
3
Graf 4 Ovlivnění osobního života
Podle výsledků se s odpovědí „rozhodně ano‘‘ ztotožnilo 28 %, tedy sedm respondentů
z dětského oddělení. O celých 20 % navíc však odpovědělo, že „spíše ano‘‘. To, že je
rozhodně neovlivňuje, neodpověděl nikdo, proto nejmenším procentuálním ohodnocením
prošla varianta „spíše ne‘‘.
Oproti tomu na sexuologii právě nejvíce převládá odpověď „spíše ne‘‘. Úplně stejně
ohodnotili variantu „rozhodně ne‘‘ a ,,rozhodně ano‘‘. Můžeme si povšimnout, že ale na tomto
oddělení oproti dětskému se šest lidí ztotožnilo právě s tím, že práce jejich osobní život
neovlivňuje. To je v porovnání s dětským oddělením velký rozdíl, když tam se k této variantě
nepřihlásil ani jeden z respondentů. Úplně nejméně se respondenti ze sexuologie ztotožnili
s variantou ,,spíše ano‘‘ ve 21 %, tedy pět odpovědí.
31
7. Zažíváte stresové situace na vašem oddělení?
Tabulka 5 Stres
Možnosti
Sexuologie Dětské oddělení Sexuologie Dětské oddělení
Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%)
rozhodně ano 9 7 36 28
spíše ano 9 14 36 56
spíše ne 0 4 0 16
rozhodně ne 7 0 28 0
Celkem
25 25 100 100
50 200
Graf 5 Stres
U této otázky máme čtyři možnosti a obě oddělení se přitom ztotožnila pouze se třemi
z nabízených. Zajímavostí je, že každá vynechala jinou.
U sexuologie vynechali respondenti možnost „spíše ne‘‘. Je tedy patrné, že spíše stresové
situace zažívají nebo je jednoduše dle svých odpovědí vůbec nepociťují a nepřipouštějí si je.
Podle zvolení možností se však pohybují u všech tří zvolených ve stejném počtu respondentů.
Došlo k naprosté shodě ve variantě ,,spíše ano‘‘ a ,,rozhodně ano‘‘, tedy ve 36 % a jen o dva
lidi méně, tedy sedm zase v úplném protipólu ,,rozhodně ne‘‘. Je jasné, že pracující na tomto
oddělení celkově spíše prožívají stresující okamžiky.
Oproti tomu u dětského oddělení převládá ze všech nejvíc varianta mírnější odpovědi „spíše
ano‘‘ s 56 % a hned za ním, ale o polovinu méně s 28 % „rozhodně ano‘‘. Stresové situace se
tedy zde také vyskytují v hojném počtu, ale zbylí respondenti odpověděli v 16 % „spíše ne‘‘.
32
8. Jestliže prožíváte stresové situace na oddělení, vyberte charakteristiky vašeho
stresu:
Tabulka 6 Charakteristiky stresu
Možnosti Sexuologie Dětské Sexuologie Dětské
Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%)
Fyziologické projevy
bolesti hlavy (migrény) 15 10 20 13
bolesti břicha 0 3 0 4
bušení srdce 10 12 13 16
Celkem 25 25 33 33
50
Emocionální projevy
změny nálad 7 9 9 12
časté pocity únavy, poruchy 13 11 17 15
zvýšená podrážděnost a popudlivost 5 5 7 7
Celkem 25 25 33 34
50
Behaviorální změny
nárůst kouření / požívání 9 6 12 8
poruchy výživy (nechutenství / 2 3 3 4
změny denního rytmu (špatné usínání, 14 16 19 21
Celkem
25 25 34 33
50
Graf 6 Charakteristiky stresu
33
Tato tabulka je rozdělena do tří hlavních částí. Na fyziologické a emocionální projevy
a poté na behaviorální změny. Pod každou z těchto tří částí byly tři varianty k výběru
charakteristikých potíží, způsobené stresovými situacemi na oddělení.
Na sexuologii trpí fyziologickými projevy jako je bolest hlavy či migréna nejvíce
respondentů. Patnáct, tedy 20 %. Stejně tomu tak je i na oddělení dětském, ovšem
procentuálně třináct, fyzických ztotožnění deset. Bolestmi břicha ze stresových situací netrpí
na sexuologii nikdo, avšak na dětském oddělení tři lidé, tedy 4 %. Posledním symptomem
z fyziologických projevů bylo zvoleno bušení srdce, s kterým se na sexuologii ztotožnilo 19
% a na dětském 21 %, tedy o dva lidi více.
Z emocionálních projevů je na tom sexuologie a dětské oddělení stejné ve zvýšené
podrážděnosti, kde obě dvě oddělní odpověděla ve stejném počtu respondentů – pět a to
i v poměru 7 %. Pocit únavy více zažívá sestra na sexuologickém oddělení o dvě procenta,
tedy v 17 % oproti dětskému oddělení. Změny nálad pak více zase pociťuje oddělení dětské
ve 12 % oproti 9 % na sexuologii.
Behaviorální změny nejsou zas až tak ve vysokých počtech ztotožnění v prvních dvou
uváděných možnostech. Ale možnost poslední, kde respondenti mohou souhlasit se změnami
v denním režimu, je ztotožnění se prakticky nejvyšší. Dochází zde k nejvyšším procentuálním
vyjádřením, a to v sexuologii na 19 %, z toho fyzicky čtrnáct ztotožněných a na dětském
oddělení o pět více se 21 %. Poruchy přijímání potravin nebo naopak jejich velká konzumace
jsou na minimálních hodnotách ze sexuologie na 3 % a dětského oddělení na 4 %. Nárůst
v požívání jakýchkoliv návykových látek je pak vyšší. Na sexuologii je tento fakt potvrzen
ve vyšší hodnotě devíti lidí vyjadřujících 12 % a na oddělení dětském šest v 8 %.
Z grafů i tabulek je jasně viditelné, že nejvíce postihuje sestry z obou oddělení problém
s narušením denního režimu, který souvisí nejenom s měnícími se službami a jejich dlouhé
pracovní době, ale také se stresovými faktory, kterými jsou pracovníci stále vystavováni.
34
9. Vyčerpává vás vaše práce po psychické stránce?
Tabulka 7 Psychické vyčerpání
Možnosti
Sexuologie Dětské oddělení Sexuologie Dětské oddělení
Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%)
ano 15 11 60 44
ne 10 14 40 56
Celkem
25 25 100 100
50 200
Graf 7 Psychické vyčerpání
Na grafu - viz. další strana budete moci vidět porovnání fyzické zátěže sester na obou
odděleních. Na straně dětského oddělení jsou sestry daleko více ztotožněny s tím, že jejich
práce je více fyzicky náročná. Sestry na sexuologii jsou naopak vystavovány více psychické
zátěži.
Můžeme vidět, že je po psychické stránce na sexuologii vyčerpáno 60 % respondentů, tedy
patnáct odpovídajících a o 16 % více. U sester z dětského oddělení 44 %, tedy jedenáct
odpovídajících.
35
10. Vyčerpává vás vaše práce po fyzické stránce?
Tabulka 8 Fyzické vyčerpání
Možnosti
Sexuologie Dětské oddělení Sexuologie Dětské oddělení
Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%)
ano 3 16 12 64
ne 22 9 88 36
Celkem
25 25 100 100
50 200
Graf 8 Fyzické vyčerpání
Z výzkumu vyplývá, že respondenti ze sexuologie jsou daleko méně fyzicky zmoženi, než
respondenti na straně dětského oddělení. 64 % sester z dětského oddělení odpovědělo, že je
pro ně jejich práce fyzicky náročná oproti tomu sestry ze sexuologie takto odpověděli ve
12 %.
36
11. Myslíte si, že je vaše práce natolik psychicky náročná, že ji nejde vykonávat
dlouhodobě?
Tabulka 9 Dlouhodobá zátěž
Možnosti
Sexuologie Dětské oddělení Sexuologie Dětské oddělení
Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%)
ano 5 9 20 36
ne 20 16 80 64
Celkem
25 25 100 100
50 200
Graf 9 Dlouhodobá zátěž
Celých 80 % respondentů na sexuologii si myslí, že bych jejich práce nešla vykonávat
dlouhodobě. Stejně tak většina, ale už podstatně méně, je to u oddělení dětského v 64 %.
.
37
12. Přemýšlíte často nad odchodem z vašeho pracoviště z důvodu stresu na
pracovišti?
Tabulka 10 Stres a fluktuace
Možnosti
Sexuologie Dětské oddělení Sexuologie Dětské oddělení
Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%)
ano 1 6 4 24
ne 24 19 96 76
Celkem
25 25 100 100
50 200
Graf 10 Stres a fluktuace
Daleko více uvažujících nad odchodem z práce nacházíme u dětského oddělení. 24 %, tedy
o 20 % více než u sexuologie. Pozitivní však je, že u obou pracovišť je stálá většina pro
odpověď ne. Na dětském oddělení v 76 % tedy devatenácti lidí a na sexuologii 96 % tudíž
dvacet čtyři negujících respondentů.
38
13. Chodíte ráda do vašeho zaměstnání?
Tabulka 11 Záliba v zaměstnání
Možnosti
Sexuologie Dětské oddělení Sexuologie Dětské oddělení
Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%)
ano 21 23 84 92
ne 4 2 16 8
Celkem
25 25 100 100
50 200
Graf 11 Záliba v zaměstnání
Z respondentů odpovídajících na otázku, jestli rádi navštěvují své pracoviště, jasně
ukazuje tabulka i graf, že ve větší míře je tomu tak u pracujících na dětském oddělení. Je to
92 %, dvacet tři respondentů z pětadvaceti. Pouzí dva odpověděli, že ne.
Na sexuologickém oddělení je už zvýšená negace na tuto otázku a to v 16 %, tedy už čtyři
negující. Zbylé 84 % odpovídají, že i přes vysokou psychickou zátěž a pocity nebezpečí
na oddělení rádi navštěvují svou práci.
39
14. Obáváte se toho, že dlouhodobá práce na vašem pracovišti negativně v budoucnu
ovlivní váš psychický stav?
Tabulka 12 Ovlivnění psychického stavu v budoucnu
Možnosti
Sexuologie Dětské oddělení Sexuologie Dětské oddělení
Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%)
ano 21 23 84 92
ne 4 2 16 8
Celkem
25 25 100 100
50 200
Graf 12 Ovlivnění psychického stavu v budoucnu
Negativního psychického vlivu se celkově pracující obávají. Avšak přesto je z grafu
i tabulky patrné, že daleko více se v tomto směru obávají sestry z dětského oddělení a to
v 92 %, tedy dvacet tři odpovídajících respondentů.
Na sexuologii pak odpovídalo v 84 %, tedy dvacet jedna lidí, že se obávají, že by je jejich
práce mohla do budoucna negativně ovlivnit.
40
15. Máte pocit bezpečí na vašem oddělení?
Tabulka 13 Pocit bezpečí
Možnosti
Sexuologie Dětské oddělení Sexuologie Dětské oddělení
Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%)
ano 17 20 68 80
ne 8 5 32 20
Celkem
25 25 100 100
50 200
Graf 13 Pocit bezpečí
Z výzkumu vyplývá, že celkově se respondenti na svých pracovištích cítí většinou
bezpečně. Na sexuologii odpovědělo sedmnáct lidí ze dvaceti pěti, že se cítí bezpečně, tedy
68 %. Zbytek, tedy osm lidí, že ne. To činí 32 % pracujících.
Na dětském oddělení je pracujících lidí, co se cítí bezpečně o něco více, a to o tři respondenty
než na sexuologii, tedy celkem dvacet lidí. V procentech poté osmdesát. V porovnání se
sexuologií se jich necítí bezpečně o 12 % méně, to je o tři lidi.
Celkově nám graf ukazuje, že pečující sestry se cítí na dětském oddělení bezpečněji než
na sexuologii.
41
16. Přemýšlíte o svých pacientech mimo pracovní dobu?
Tabulka 14 Přemýšlení o pacientech
Možnosti
Sexuologie Dětské oddělení Sexuologie Dětské oddělení
Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%)
ano 15 25 60 100
ne 10 0 40 0
Celkem
25 25 100 100
50 200
Graf 14 Přemýšlení o pacientech
Shrnutím poslední otázky vyplývá, že sestry z dětského oddělení v celých 100 %
přemýšlí o svých pacientech i mimo pracovní dobu.
Kdežto pracující na sexuologii jen v 60 %, což je z pětadvaceti lidí patnáct.
42
2.4. ZHODNOCENÍ VÝZKUMU
V praktické části naší bakalářské práci jsme se zabývali tématem psychické zátěže sester
na sexuologickém a dětském oddělení. Konkrétně jsme posuzovali sestry pracující
v Psychiatrické nemocnici Bohnice a v Psychiatrické nemocnici Kosmonosy a porovnávali je
se sestrami pracujícími v Oblastní Klaudiánově nemocnici v Mladé Boleslavi. V rámci
průzkumného šetření jsme si stanovili hlavní a vedlejší cíl.
Hlavním cílem bylo zjistit, zda existuje rozdíl v psychické odolnosti sester
na sexuologickém a dětském oddělení. Vedlejším cílem pak zjistit, zda sestry na
sexuologickém oddělení zažívají více stresových situací než sestry na dětském oddělení.
Ke zjištění vedlejšího cíle jsme si položili průzkumnou otázku: Jaké je procentuální
zastoupení sester, které zažívají stresové situace na sexuologickém oddělení a na dětském
oddělení. Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, využijeme výsledků otázky č. 7
z dotazníkového šetření. Z odpovědí vyplývá, že 72 % respondentů na sexuologii si myslí, že
zažívá stresové situace. Na dětském oddělení si to myslí 84 % dotázaných. Z čistě
statistického hlediska z průzkumu vyplynulo, že sestry na dětském oddělení zažívají více
stresových situací než sestry na sexuologii. Dotazník si ovšem nekladl za cíl zjistit, co už
stresovou situací pro sestru je a co ještě není. Je tedy možné, že sestry na sexuologii si pouze
některé situace nepřipouštějí jako stresové. Tím se již dostáváme k posouzení hlavního cíle.
Ke zjištění hlavního cíle jsme si položili průzkumnou otázku: Je možné na základě otázek
z dotazníkového šetření zjistit úroveň psychické odolnosti sester? Pro získání odpovědi jsme
provedli analýzu dotazníkového šetření.
Vyhodnocení otázky č. 9 ukazuje, že většinu sester na sexuologii práce vyčerpává
po psychické stránce a dle otázky č. 11 se celých 80 % respondentů domnívá, že práci
na sexuologii nelze z důvodu psychické zátěže vykonávat dlouhodobě, což je více než o ¼
ve srovnání s respondenty z dětského oddělení. Na dětském oddělení je psychicky vyčerpána
méně než ½ sester. Přes výše uvedené je dle vyhodnocení otázky č. 6, osobní život sester
na sexuologii ovlivněn prací u necelé ½ respondentů (proti více než ¾ respondentů z dětského
oddělení). To, že si sestry ze sexuologie zvýšenou psychickou zátěž neodnášejí do osobního
života, je známkou jejich zvýšené psychické odolnosti. Toto potvrzuje i vyhodnocení otázky
č. 16 – o celých 40 % více sester z dětského oddělení (proti sestrám ze sexuologie) přemýšlí
o svých pacientech/klientech mimo pracovní dobu.
43
O zvýšené odolnosti sester ze sexuologie svědčí i konfrontace výsledků následujících
otázek. Bezpečně se na pracovišti cítí o 12 % méně sester na sexuologii než na dětském
oddělení (otázka č. 15). Přesto více než ¾ sester ze sexuologie chodí rádo do svého
zaměstnání. Stresové situace na svém oddělení zažívají ve zvýšené míře jak sestry na dětském
oddělení, tak sestry na sexuologii (otázka č. 7). Dle odpovědí je četnost o 12 % větší u sester
na dětském oddělení, což jak jsme si řekli u vedlejšího cíle, může být dle našeho názoru také
způsobeno vyšší psychickou odolností sester ze sexuologie.
Z výše zjištěného již můžeme předpokládat, že existují rozdíly v psychické odolnosti
sester na zkoumaných odděleních. Tomu odpovídá i interpretace otázky č. 14. Jak sestry
na sexuologii, tak sestry na dětském oddělení se obávají negativního ovlivnění svého
psychického stavu v důsledku dlouhodobého zaměstnání na oddělení. Sestry na sexuologii
však o 8 % méně, jejich dlouhodobá psychická odolnost by měla být tedy vyšší.
Další porovnání výsledu otázky č. 14 s výsledkem otázky č. 12 je dle našeho názoru
potvrzením předpokladu. Pouze 4 % sester ze sexuologie totiž přemýšlí o odchodu
z pracoviště z důvodu stresu. Sestry z dětského oddělení o odchodu přemýšlí v celých 24 %
případů.
Délka pracovního poměru na oddělení (otázka č. 5) je ovlivněna jak věkem, rodinným
stavem (otázka č. 3) tak množstvím dalších faktorů, proto lze těžko najít souvislost
s psychickou odolností.
Analýzou dotazníkového šetření jsme zjistili, že lze vypozorovat rozdíly v psychické
odolnosti sester na sexuologickém a dětském oddělení. Dle našeho názoru jsou sestry
na sexuologii psychicky odolnější než sestry na dětském oddělení. Tyto výsledky však nelze
zevšeobecňovat, jelikož se jednalo jen o vybrané skupiny respondentů. Sestry pracující
v jiných zařízeních mohou mít jiný názor, který může být ovlivněn nejen vlastní psychickou
odolností, ale i konkrétní situací na daném pracovišti v daném čase.
2.5. DISKUZE
Problematika psychické zátěž zdravotnických pracovníků je rozsáhlým tématem a lze
na něj nahlížet z různých úhlů. V naší práci jsme z tohoto objemného souboru vybrali
zdravotní sestry pracující na sexuologickém oddělení a porovnávali je se sestrami pracujícími
44
na dětském oddělení. Z nám dostupných zdrojů takovéto porovnání nebylo jinými autory
provedeno. Proto přímé porovnání naší bakalářské práce s jinými pracemi je dosti složité.
Můžeme ovšem porovnat dílčí výsledky našeho průzkumného šetření s výsledky průzkumů
jiných prací.
Pro částečné porovnání se jeví jako vhodná bakalářská práce Evy Pavlíčkové (2012)
na téma Zvládání zátěže všeobecných sester pracujících na psychiatrii. Její průzkum probíhal
v roce 2012. Dotazník obsahoval 10 otázek, které se dále větvily na podotázky. Některé se
blížily otázkám naší práce a ty jsme použily pro srovnávání výsledků. Výzkum probíhal v
lůžkové části Psychiatrické léčebny Bohnice na více odděleních. Cílovou skupinou byly
sestry zde pracující.
Porovnat jsme mohli téma, zda jsou sestry psychicky vyčerpané z důvodu výkonu své
profese. Pavlíčková uvádí, že 62 % respondentů uvedlo, že je pro ně jejich profese psychicky
zatěžující. Tato četnost se velmi blíží námi zjištěné četnosti, kdy jsme zjistili, že 60 % sester
na sexuologii jsou psychicky vyčerpané ze své práce. Potvrdilo se nám tedy, že práce sestry
na sexuologii (resp. obecně v psychiatrické nemocnici) je psychicky náročná a sestry musí být
psychicky odolné, aby jí zvládaly. Pro připomenutí uvádíme, že pouze 44 % (tedy o 16 %
méně) sester z dětského oddělení v našem průzkumu uvedlo, že je práce psychicky vyčerpává.
Dále jsme s prací Pavlíčkové mohli srovnat položku týkající se toho, zda jsou sestry
ovlivněny svou prací i mimo pracovní dobu. V našem průzkumu jsme zjišťovali, zda
respondenti přemýšlí o svých pacientech mimo pracovní dobu. Pavlíčková se dotazovala, zda
se respondenti dokáží odpoutat od svých pracovních problémů po skončení směny.
Nedotazovala se tedy konkrétně na pacienty, ale předpokládejme, že většina pracovních
problémů souvisí právě s pacienty. Z našeho průzkumu plyne, že 60 % sester na sexuologii
a 100 % sester na dětském oddělení jsou ovlivněny svou prací i mimo pracovní dobu.
Pavlíčková uvádí číslo 89 %. Porovnáním těchto zjištění docházíme k závěru, že povolání
sestry (a to obecně na různých odděleních) lze jen těžko vykonávat tak, aby nemělo vliv
na jejich život za zdmi nemocnice. Zajímavým zjištěním je, že sestry na sexuologii, jsou takto
ovlivněny nejméně ze všech dotazovaných. To si vysvětlujeme tak, že si vypěstovaly
zvýšenou psychickou odolnost.
Další srovnání může provést s průzkumem, který ve své studii na téma Syndrom
vyhoření u sester pracujících v psychiatrických nemocnicích publikuje Tereza Mahdalová.
45
Co se týče práce v psychiatrických nemocnicích, ukázalo se, že pracovníci v těchto
zařízeních často trpí stresem (Mahdalová, 2014). Je zde uvedeno, že v průzkumu prováděném
v roce 2012 bylo zjištěno, že 44 % pracovníků vážně uvažuje o změně zaměstnání. Toto
zjištění nekoresponduje s naším, protože náš průzkum ukázal, že pouze 4 % sester
na sexuologii a 24 % sester na dětském oddělení přemýšlí často nad odchodem z pracoviště.
Mahdalová ovšem nespecifikuje, zda průzkumu byly podrobeny pouze sestry nebo veškerý
zdravotnický personál. Můžeme tedy pouze konstatovat, že sestry pracující na sexuologii
v Psychiatrické nemocnici Bohnice a v Psychiatrické nemocnici Kosmonosy nejsou náchylné
k pracovní fluktuaci.
2.6. DOPORUČENÍ PRO PRAXI
V bakalářské práci jsme se zaměřili na sestry pracující v sexuologickém a dětském
oddělení. Na jejich psychickou zátěž při výkonu své práce. Souhrnem všech uvedených
informací v předložené práci lze dojít k závěru, že specifičnost a náročnost tohoto oboru je
veliká.
Doporučení týkající se fyzické zátěže:
- je za potřebí větší angažovanost vedoucích sester na cílené prevenci a ochranu zdraví
sester s větším podílem na aktivním vytváření bezpečných pracovních podmínek
ve smyslu platné legislativy například: minimalizovat přesčasové hodiny, efektivní
organizace práce, dodržování povinných pracovních přestávek.
- zaměření se na efektivní prevenci a ochranu zdraví sester, pracujících na těchto
vybraných oddělení, před nadměrnou fyzickou zátěží
- doplnění pomůcek na oddělení, aby se sestry cítili v bezpečí (například: pevné dveře,
dostupnost telefonu či mobilního aparátu)
- rehabilitační a rekondiční pobyty
- zajistit a efektivně využívat odpovídající množství kvalifikovaného personálu
Doporučení týkající se psychické zátěže:
46
- přednášky a semináře preventivního charakteru s cílem zvýšení individuální odolnosti
vůči psychické zátěži např. osvojením relaxačních technik
- možná dostupnost anonymního psychologa pro sestry, které se nemohou vyrovnat se
špatnou životní zkušeností
- zajistit odpovídající množství kvalifikovaného personálu
- sestry mají dbát na dodržování relaxačních technik
- sestry se mají snažit udržovat a podporovat přátelské vztahy na pracovišti
- sestry mají dbát na svůj rodinný život
47
ZÁVĚR
V této bakalářské práci jsme se zabývali problematikou psychické zátěže sester. Chtěli
jsme zjistit, zda existuje rozdíl v psychické odolnosti sester na sexuologickém a dětském
oddělení.
Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou.
V teoretická části jsme se zaměřili na definování jednotlivých typů zátěže, přičemž
jsme se hlouběji věnovali psychické zátěži. Dále jsme popsali typy zátěží, které se mohou
vyskytovat u povolání sestry. Jelikož jsme se v práci věnovali sestrám na sexuologickém a
dětském oddělení, popsali jsme v teoretické části specifika práce a ošetřovatelský proces na
těchto odděleních.
V praktické části jsme si stanovili dva cíle. V prvním cíli jsme zjišťovali, zda existuje
rozdíl psychické odolnosti sester na sexuologickém a dětském oddělení. Zjistili jsme, že lze
vypozorovat rozdíly v psychické odolnosti sester na sexuologickém a dětském oddělení a
vyhodnotili jsme, že sestry na sexuologickém oddělení jsou více psychicky odolné vůči stresu
než sestry na dětském oddělení. Ve druhém cíli jsme si dali za úkol zjistit, zda sestry na
sexuologickém oddělení zažívají více stresových situací než sestry na dětském oddělení. 72 %
respondentů na sexuologii uvedlo, že zažívá stresové situace. Na dětském oddělení to uvedlo
84 % dotázaných. Ze statistického hlediska tedy můžeme říci, že více stresových situací
zažívají sestry na dětském oddělení. K vyhodnocení druhého cíle pak ještě konstatujeme, že
dotazník si nekladl za cíl zjistit, co už stresovou situací pro sestru je a co ještě není. A proto
jsme vyslovili domněnku, že je možné, že sestry na sexuologii si pouze některé situace
nepřipouštějí jako stresové.
Domníváme se, že cíle, které jsme si stanovili, jsme splnili.
48
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ
ADAMOVÁ, M., 2010. Konkurence mezi nemocnicemi ve veřejně financovaných systémech
zdravotnictví. Brno: Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Bakalářská práce.
Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, Katedra veřejné ekonomie. Dostupné z:
https://is.muni.cz/th/50295/esf_m/ADAMOVA_Michaela_DP_IS.pdf
BÁRTLOVÁ, S., 2008. Role sestry specialistky. Brno: NCO NZO. ISBN 978-80-7013-488-7
BEER, D.M.,2005. Intenzivní péče v psychiatrii. Praha: Grada publishing. ISBN 80-247-
0363-7.
BRANNON, L., 2007. An Introduction to behavior and Helalth. Cincinati. Brooks/Cole publ.
FIKAROVÁ, L., 2009. Ošetřovatelská diagnostika a ošetřovatelské diagnózy v pediatrii.
České Budějovice: Jihočeská univerzita, fakulta zdravotně sociální. Bakalářská práce.
Dostupné z: http://theses.cz/id/lr8wq6/downloadPraceContent_adipIdno_13237:
HLADKÝ, P. a kol., 1999. Metody hodnocení psychosociální pracovní zátěže. Praha:
Karolinum. ISBN 80-7184-890-5.
HRNČÍŘ, K., 2007. Psychická zátěž. Vyd. 1. Rožnov pod Radhoštěm: RoVS – Rožnovský
vzdělávací servis. ISBN 978-80-254-2482-7.
HŘEBEJKOVÁ, B., 2013. Specifika práce sestry na psychiatrickém oddělení. České
Budějovice:Jihočeská Univerzita. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Studijní obor
ošetřovatelství. Dostup z: http://theses.cz/id/7ptbbp/Bakalsk_prce_-_Hebejkov.pdf
CHIPAS, A., 2011. Stress and burnout in nurse anesthesia. Charleston, South Carolina:
AANA Journal. ISSN 0094-6354.
MARKOVÁ, E. a kol., 2006. Psychiatrická ošetřovatelská péče. Praha. Grada Publishing.
ISBN 80-247-1151-6. 325 s.
MOSHAMMER, H. et al., 2007. The enviromental health of childre: priorities in Europe. In:
International Journal of Occupational Medicine and Environmental Health. 20(3) 291-308.
ISSN 1232-1087.
MIKULÁŠTÍK, M., 2003. Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada Publishing. ISBN
80-24706-50-4. 368 s.
MISTOLEROVÁ, Z., 2013. Dostupné z: http://www.plkosmonosy.cz/s9v.html
Nařízení vlády, 2007. č. 361/2007 Sb. kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.
In: 361/2007 Sb.
RODRIGUES, P., 2011. Stressors in nurses working in intensive care units. Portugal:
ESEnfVR - Universidade de Trás-os-Montes e Alto Douro.
49
TAUŠOVÁ, A., 2013. Psychická a fyzická zátěž sester pracujících v oboru anesteziologie a
intenzivní medicína. Praha: Univerzita Karlova, 1. lékařská fakulta. Diplomová práce. UK
v Praze, 1. lékařská fakulta, Akademie věd. Dostupné z:
https://www.google.cz/?gfe_rd=cr&ei=Y3bbWPKiHM_i8Ae4m4uQAw#q=adela+tausova+2
013&*
VONDRÁČKOVÁ, Š., 2012. Agresivní chování v ošetřovatelské praxi a způsoby jeho
zvládání v ústavech sociální péče. Plzeň: Západočeská univerzita. Fakulta zdravotnických
studií. Bakalářská práce. Západočeská univerzita, Fakulta zdravotnických studií, Studijní
program: Ošetřovatelství. Dostupné z:
https://otik.uk.zcu.cz/xmlui/bitstream/handle/11025/3874/BP%20Vondrackova.pdf?sequence
=1
WEISS, P., 2008. Sexuální deviace. Praha: Portal. ISBN 978-80-7367-419. 360 s.
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha A – Dotazník - vzor
Příloha B - Rešerše
I
Příloha A - Dotazník - vzor
Jmenuji se Barbora Spitzenberger, jsem studentkou vysoké školy zdravotnické Duškova 7 v
Praze obor Všeobecná sestra. Téma mé bakalářské práce je „Psychické zátěž sester“
Chtěla bych Vás požádat o vyplnění dotazníku, který je anonymní a slouží k vypracování
bakalářské práce. Prosím o vyplnění níže uvedených otázek, odpovědi zakroužkujte,
popřípadě vypište.
Předem děkuji za spolupráci.
Barbora Spitzenberger
1. Věk
uveďte: ……….
2. Pohlaví
a) žena
b) muž
3. Váš rodinný stav
a) svobodná/ý
b) vdaná/ženatý bez dětí
c) vdaná/ženatý s dětmi
d) rozvedená/ý
e) vdova/vdovec
4. Oddělení, na kterém v současné době pracujete
a) dětské oddělení
b) sexuologické oddělení
5. Jak dlouho pracujete na vašem oddělení
uveďte:
méně než 4 let
5-9 let
II
10-14 let
více jak 15 let
6. Ovlivňuje práce i váš osobní život?
a) rozhodně ano
b) spíše ano
c) spíše ne
d) rozhodně ne
7. Zažíváte stresové situace na vašem oddělení?
a) rozhodně ano
b) spíše ano
c) spíše ne
d) rozhodně ne
8. Pokud byla odpověď na otázku č. 7 ANO, vyberte charakteristiky vašeho stresu:
a) fyziologické projevy
I) bolesti hlavy (migrény)
II) bolesti břicha
III) bušení srdce
b) emocionální projevy
I) změny nálad
II) časté pocity únavy, poruchy soustředění
III) zvýšená podrážděnost a popudivost
c) behaviorální změny
I) nárůst kouření / požívání alkoholických nápojů
II) poruchy výživy (nechutenství / přejídání)
III) změny denního rytmu (špatné usínání, vstávání s pocitem únavy...)
9. Vyčerpává vás vaše práce po psychické stránce?
a) ano
b) ne
III
10. Vyčerpává vás vaše práce po fyzické stránce?
a) ano
b) ne
11. Myslíte si, že je vaše práce natolik psychicky náročná, že ji nejde vykonávat
dlouhodobě?
a) ano
b) ne
12. Přemýšlíte často nad odchodem z vašeho pracoviště z důvodu stresu na pracovišti?
a) ano
b) ne
13. Chodíte ráda do vašeho zaměstnaní?
a) ano
b) ne
14. Obáváte se toho, že dlouhodobá práce na vašem pracovišti negativně v budoucnu
ovlivní váš psychický stav?
a) ano
b) ne
15. Máte pocit bezpečí na vašem oddělení, pokud ne, nutné doplnit důvod.
a) ano
b) ne
důvod:........
16. Přemýšlíte o svých pacientech mimo pracovní dobu?
a) ano
b) ne
IV
Příloha B - Rešerše
Rešerše
Téma rešerše: Psychická zátěž sester
Žadatel: Barbora Spitzenberger
Jazykové vymezení:
Čeština, angličtina
Klíčová slova v češtině:
Pracovní zátěž, psychický stres, duševní poruchy, ošetřovatelství v psychiatrii, ošetřovatelství
v pediatrii, psychiatrické oddělení nemocnice, zdravotní sestry
Klíčová slova v angličtině:
Psychiatric Nursing; Workload; Stress, Occupational; Nurses
Časové vymezení:
V českých zdrojích: 2006-2016
V zahraničních zdrojích: 2006-2016
Druhy dokumentů:
Knihy, články, abstrakta, kvalifikační práce
Počet záznamů:
České zdroje: 88 záznamů / plné texty: 18
Zahraniční zdroje: 26 záznamů / plné texty: 26
Základní prameny:
Medvik (knihovny Medvik + Bibliographia medica Čechoslovaca), CINAHL, Theses, Google
Zpracoval: Mgr. Lojdová, NLK
8.12..2016
V
Příloha C – Čestné prohlášení studenta k získání podkladů
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem zpracovala údaje/podklady pro praktickou část bakalářské práce s
názvem Psychická zátěž sester v rámci studia/odborné praxe realizované v rámci studia na
Vysoké škole zdravotnické, o. p. s., Duškova 7, Praha 5.
V Praze dne……………………………….
…………………………..
Jméno a příjmení studenta