VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o. p. s., PRAHA 5 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA S INFEKČNÍ MONONUKLEÓZOU Bakalářská práce VERONIKA ZÁBRANOVÁ, DiS. Stupeň vzdělání: bakalář Název studijního oboru: Všeobecná sestra Vedoucí práce: PhDr. Miroslava Kubicová Praha 2017 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval/a samostatně, že jsem řádně citoval/a všechny použité prameny a literaturu a že tato práce nebyla využita k získání stejného nebo jiného titulu. Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním účelům. V Praze dne 6. 1. 2017 …………………………………… podpis PODĚKOVÁNÍ Především děkuji paní PhDr. Miroslavě Kubicové za vedení práce, za skvělé a cenné rady, připomínky, podněty při zpracovávání mé bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat panu MUDr. Zdeňkovi Jurtíkovi, se kterým jsem bakalářskou práci konzultovala. V Praze dne 6. 1. 2017 ………………………………. podpis ABSTRAKT ZÁBRANOVÁ, Veronika. Ošetřovatelský proces u pacienta s infekční mononukleózou. Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., Stupeň kvalifikace: Bakalář (Bc.). Vedoucí práce: PhDr. Miroslava Kubicová. Praha. 2017. 63 s. Tématem bakalářské práce je ošetřovatelský proces u pacienta s infekční mononukleózou. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část práce je zaměřena především na charakteristiku onemocnění infekční mononukleózy, na klasifikaci onemocnění, příčiny onemocnění, příznaky, diagnostiku, léčbu a komplikace. Nedílnou součástí teoretické části práce tvoří samostatná kapitola specifika ošetřovatelské péče. V práci je také popsána práce sestry na infekčním oddělení. Praktickou část práce tvoří kompletní ošetřovatelský proces u pacienta s infekční mononukleózou. Součástí práce je vypracování ošetřovatelských diagnóz a celkového posouzení pacienta a zhodnocení ošetřovatelské péče. Do bakalářské práce byla zahrnuta doporučení pro praxi jak pro ošetřující personál, tak pro pacienta a jeho rodinu. Cílem práce je poskytnout všeobecné poznatky o daném onemocnění a přiblížit ošetřovatelskou péči formou ošetřovatelského procesu. Klíčová slova Fyzická zátěž. Infekční mononukleóza. Ošetřovatelský proces. Pacient. Specifika ošetřovatelské péče. ABSTRACT ZÁBRANOVÁ, Veronika. Nursing Process for Patients with Infectious Mononucleosis. Medical College. Degree: Bachelor (Bc.). Supervisor: PhDr. Miroslava Kubicová. Prague. 2017. 63 p. The theme of the Bachelor thesis is the nursing process in a patient with Infectious Mononucleosis. The work is divided into theoretical and practical. The theoretical part of the work is focused mainly on the characteristics of diseases of Infectious Mononucleosis for the classification of diseases, the causes of the disease, symptoms, diagnosis, treatment and complications. An integral part of the theoretical part of the work consists of a separate chapter the specifics of nursing care. The work is also discussed the work of the sisters on the infectious Department. The practical part of the thesis consists of the complete process of nursing the patient with Infectious Mononucleosis. Part of the work is to develop nursing diagnoses and patient global assessment and evaluation of nursing care. The Bachelor's work was included in the recommendation for practice for nursing staff, as well as for the patient and family. The aim is to provide a general knowledge about the disease and nursing care in the form of the nursing process. Keywords Physical burden. Infectious Mononucleosis. Nursing process. Patient. The specifics of nursing care. PŘEDMLUVA Infekční mononukleóza, tzv. polibková nemoc, je všeobecně rozšířené onemocnění, kterým si člověk může projít, aniž by o tom věděl. Inkubační doba je 4−6 týdnů. Do rizikové skupiny patří především mladí lidé, výjimkou nejsou děti ani senioři, i když výskyt u nich není tak častý. Spolehlivě lze infekční mononukleózu diagnostikovat na základě výsledků krevních odběrů. Toto téma jsem si zvolila především pro to, že se s tímto onemocněním setkávám často na svém pracovišti, kde jsou nemocní hospitalizováni. K vypracování bakalářské práce jsem využila dokumentaci pacienta, dále knižní a internetové zdroje. Ošetřovatelské diagnózy jsem vypracovala formou ošetřovatelského procesu. Chtěla bych poděkovat své vedoucí práce paní PhDr. Miroslavě Kubicové za cenné rady a především trpělivost, ale hlavně za odborné vedení a připomínky při zpracovávání bakalářské práce. OBSAH SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ SEZNAM TABULEK ÚVOD............................................................................................................................. 13 1 INFEKČNÍ MONONUKLEÓZA............................................................................ 15 1.1 HISTORIE...................................................................................................... 15 1.2 EPIDEMIOLOGIE......................................................................................... 16 1.3 ETIOLOGIE................................................................................................... 17 1.4 PATOGENEZE.............................................................................................. 18 1.5 SYMPTOMY ................................................................................................. 18 1.6 DIAGNOSTIKA ............................................................................................ 20 1.6.1 ÚLOHA SESTRY PŘI DIAGNOSTICE........................................ 21 1.7 LÉČBA........................................................................................................... 23 1.8 KOMPLIKACE.............................................................................................. 24 1.9 PROGNÓZA, PROFYLAXE A PREVENCE............................................... 25 2 SPECIFIKA OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE O PACIENTY S INFEKČNÍ MONONUKLEÓZOU.................................................................................................... 26 2.1 SPECIFIKA PRÁCE SESTRY NA INFEKČNÍM ODDĚLENÍ................... 29 3 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA S INFEKČNÍ MONONUKLEÓZOU.................................................................................................... 31 4 STANOVENÍ OŠETŘOVATELSKÝCH DIAGNÓZ............................................ 50 4.1 DOPORUČENÍ PRO PRAXI ........................................................................ 59 ZÁVĚR ........................................................................................................................... 60 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ................................................................................ 61 PŘÍLOHY SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ALT Alaninominotransferáza Amp Ampule AST Aspartátaminotransferáza ATB Antibiotika BB Buňky CMV Cytomegalovirus EA Časný antigen (early antigen) EBNA Epsteina-Barrové nukleární antigen EBV Virus Epsteina-Barrové FF Fyziologické funkce FR Fyziologický roztok IgG Imunoglobuliny třídy G IgM Imunoglobuliny třídy M i.m. Intramuskulárně – do svalu i.v. Intravenózní – do žíly KO Krevní obraz ORL Otorinolaryngologie P Puls Per os Podáváno ústy PL Praktický lékař Pokr. Pokračování PNC Penicilin PŽK Periferní žilní katétr SpO2 Nasycení krve kyslíkem Tbl Tableta TK Tlak krevní TT Tělesná teplota (VOKURKA a kol., 2010) SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ Abortivně způsobující potrat Amoxycilin širokospektré β-laktamové antibiotikum Antipyretika léčiva snižující horečku Cytomegalovirus patří do herpetických virů Febris intermittens kolísající horečka Fudroyantní velmi prudký (např. projev choroby) Fulminantní velmi rychlý, bleskový Hepatomegalie zvětšení jater Ikterus žloutenka Ingesce přijímání látek buňkou, přenos infekce požitím nakažené potraviny či vodou Inokulace naočkování Intravenózní způsob aplikace do krevního oběhu Kampylobakterióza alimentární infekce (např. salmonelóza) Komenzalismus soužití dvou nebo více druhů organismů Krční lymfadenitida zánět mízní uzliny (obvykle bakteriálního původu) Meningoencefalitida zánětlivé onemocnění mozku Myokarditida zánět srdeční svaloviny Otorinolaryngologie oddělení v nemocnici, kde se léčí pouze nemoci ucha, nosu a krku Patogenní choroboplodný Parazitismus cizopasnictví Perikarditida zánětlivé onemocnění osrdečníku Polyradikuloneuritida zánětlivé onemocnění periferního nervového systému Podbuněčné organická hmota, která nemá vyvinutou živou strukturu Rabdomyolýza rozpad svalových vláken kosterních svalů Saprofytismus získávání látek z odumřelých organismů či rostlin Splenomegalie zvětšená slezina z důvodu infekce Spongiformní encefalopatie onemocnění mozku, původce je infekční částice, tzv. prion Subcelulární podbuněčný, dějící se uvnitř buňky Subikterus mírná žloutenka, patrná jen na bělmu a měkkém patře Symbióza vzájemné soužití Virulence schopnost mikroorganismů vyvolat infekci (VOKURKA a kol., 2010) SEZNAM TABULEK Tabulka 1 Identifikační údaje pacienta........................................................................... 32 Tabulka 2 Fyzikální vyšetření zjištěné sestrou při příjmu.............................................. 33 Tabulka 3 Léková anamnéza .......................................................................................... 34 Tabulka 4 Popis fyzického stavu ze dne 26. 3. 2016, 14.40 hodin................................. 35 Tabulka 5 Aktivity denního života ................................................................................. 38 Tabulka 6 Posouzení psychického stavu ........................................................................ 40 Tabulka 7 Posouzení sociálního stavu............................................................................ 43 Tabulka 8 Výsledky krevního vyšetření ......................................................................... 45 13 ÚVOD Infekční mononukleóza, neboli polibková nemoc, je velmi častá choroba. Vyskytuje se jak v dětském věku, tak v dospělosti. Způsobuje ji virus Epsteina-Barrové patřící do herpetických virů. Bohužel se velmi špatně rozeznává od dalších virových či bakteriálních onemocnění. Má velmi podobné příznaky. Inkubační doba je 4−6 týdnů po nakažení virem. Ke vzniku onemocnění může přispět řada rizikových faktorů, mezi něž patří nadměrná fyzická zátěž, nesprávná životospráva, nadměrná konzumace alkoholu, kouření, ale i psychická zátěž. Během posledních let došlo ke zlepšení v oblasti diagnostických metod, a proto je snazší onemocnění včas odhalit. Za posledních 10 let byl zaznamenán celkový počet 1 253 113 případů infekčních nemocí. Průměrně se nakazí až 2 000−2 500 osob za rok. U dětí mladších 3 let a osob starších 40 let se infekční mononukleóza vyskytuje sporadicky (ROZSYPAL a kol., 2013). Nakazit se touto nemocí je docela snadné, nositel ji přenáší i v době, kdy je zcela zdravý a nemá žádné potíže a příznaky. Přenáší se nejenom líbáním, ale také kartáčkem na zuby, nádobím, lze k ní přijít i na společenských místech. Hlavní příznaky jsou kolísavé horečky a bolest v krku se zduřením krčních uzlin. Vyskytuje se také splenomegalie a i lehká hepatomegalie Nemocný je unavený i při menších činnostech. Pro tvorbu přehledové bakalářské práce byly stanoveny následující cíle: Cíl 1 − Shrnout dosavadní publikované poznatky týkající se tématu infekční mononukleózy. Cíl 2 − Představit problematiku ošetřovatelské péče u pacientů s infekční mononukleózou. Cíl 3 − Představit průběh ošetřovatelského procesu u pacienta s infekční mononukleózou. 14 Vstupní literatura: 1. AMBROŽOVÁ, Helena. Infekční mononukleóza. Postgraduální medicína. 2009, č. 6, 24-28 s. ISSN 1212-4184. 2. GÖPFERTOVÁ, Dana, Petr PAZDIORA a Jana DÁŇOVÁ. Epidemiologie: Obecná a speciální epidemiologie infekčních nemocí. Praha: Karolinum, 2013. 223 s. ISBN 978-80-246-2223-1. 3. HABER, Jan. Virové infekce u imunokompromitovaných pacientů s hematologickou malignitou. Postgraduální medicína. 2012, č. 8, 55 s. ISSN 1212-4184. Popis rešeršní strategie: Vyhledávání odborných publikací, které byly následně použity pro tvorbu bakalářské práce s názvem Ošetřovatelský proces u pacienta s infekční mononukleózou, proběhlo v období listopad 2015. Rešerše byla zpracována v Moravské zemské knihovně v Brně. Zde byly použity excerpované zdroje: Licencované zdroje − Web of Science, EBSCO, ProQuest Central. Volně dostupné zdroje – katalog MZK, Jednotná informační brána, Souborný katalog ČR – CASLIN, Theses, Medvik, PubMed, Slovenská lekárská knižnica. Klíčová slova v českém jazyce byla: ošetřovatelský proces, infekční mononukleóza. Klíčová slova v anglickém jazyce: Nursing care, Infectious mononucleosis. Časové vymezení bylo zvoleno od roku 2005 po současnost. V rešerši Moravské zemské knihovny bylo vyhledáno v českém jazyce 150 záznamů, v cizím jazyce 112 záznamů. V bakalářské práci bylo využito 22 českých knižních zdrojů, 1 anglický knižní zdroj a anglický článek. 15 1 INFEKČNÍ MONONUKLEÓZA ROZSYPAL (2015, s. 127) definuje infekční mononukleózu jako: onemocnění, kterého klinickým obrazem je manifestní primo infekce virem Epsteina-Barrové. Infekční mononukleóza je onemocnění, které se svým charakterem podobá streptokokové angíně, neboť jejím podstatným symptomem je bolest v krku, horečka, nápadné oboustranné zduření lymfatických podčelistních a krčních uzlin (krční lymfadenopatie), povlaková angína a hepatosplenomegalie. Často je onemocnění provázeno zvýšeným pocením, nauzeou, nechutenstvím, třesavkou a kašlem. Charakteristická je zvýšená únava u nemocného, nosový přízvuk a huhňání. Inkubační doba je 4 dny až 7 týdnů (MACHOVÁ, 2014). Zásadní rozdíl mezi infekční mononukleózou a klasickou angínou spočívá v tom, že v případě infekční mononukleózy se zdravotní stav pacientů v průběhu adekvátní antibiotické léčby příliš nezlepšuje (GÖPFERTOVÁ a kol., 2013). 1.1 HISTORIE Infekční mononukleóza je známá již od 80. let 19. století, první popis pochází od Filatova z r. 1885 pod názvem idiopatická lymfadenopatie, další od Pfeiffera z roku 1889 jako žlázová horečka, nynější název infekční mononukleóza pochází z roku 1920 (GÖPFERTOVÁ a kol., 2013). V roce 1921 napsali Sprunt a Evans zprávu o onemocnění šesti do té doby zdravých mladistvých, měli horečku, zmnožení netypických mononukleárních lymfocytů a lymfadenopatii. Tito autoři poprvé použili výraz „infekční mononukleóza“. Paul a Bunnell roku 1932 prokázali u takových pacientů vysoké titry tzv. heterofylních protilátek – jejich séra i ve zředění aglutinovala ovčí erytrocyty. Touto reakcí se potvrzovala diagnóza infekční mononukleózy. Původce nemoci však zůstával stále neznámý. Teprve v roce 1968 zjistili manželé Henleovi, že v jejich laboratoři onemocněl jeden technik infekční mononukleózou a v jeho séru se prokázaly protilátky proti nedávno objevenému viru Epsteina-Barrové (SMÍŠKOVÁ, 2013). 16 Tento virus byl v roce 1964 izolován z Burkittova lymfomu, což je maligní nádor čelisti u afrických dětí. Kultivaci provedl Epstein se svou laborantkou Barrovou, virus byl podle nich pojmenován a zařazen do čeledi Herpesviridae. Je to první virus, u kterého je prokázán onkogenní efekt. Při možnosti použít specifickou sérologickou reakci k průkazu tohoto viru bylo ověřeno, že 10 až 20 % klinických mononukleóz není vyvoláno EBV, ale CMV (cytomegalovirem) (HOLEČKOVÁ, 2006). 1.2 EPIDEMIOLOGIE Výskyt infekční mononukleózy je kosmopolitní. Dynamika šíření viru a rychlost proměřování se odvíjí od socio-ekonomické úrovně obyvatelstva. Ve vyspělých státech jsou virem Epsteina-Barrové infikováni nejčastěji děti nejnižších věkových skupin, a to ve většině případů inaparentně. Pozvolnější proměřování souvisí v těchto zemích s vyšší manifestností nákazy a vážnějšími klinickými projevy (GÖPFERTOVÁ a kol., 2013). Výskyt infekční mononukleózy je poměrně častý. V podmínkách České republiky se infekční mononukleózou nakaženo průměrně 2 000 až 2 500 osob za rok (ROZSYPAL, 2015). GÖPFERTOVÁ a kol. (2013) dokonce uvádějí, že se roční výskyt hlášených případů infekční mononukleózy pohybuje za posledních 10 let až okolo 3 000. U dětí mladších 3 let věku a u osob starších 40 let věku se infekční mononukleóza vyskytuje velice vzácně (AMBROŽOVÁ, 2009). V dospělosti má totiž 90−95 % obyvatelstva již vytvořené protilátky proti viru Epsteina-Barrové, který zapříčiňuje vznik infekční mononukleózy (HABER, 2012). Výskyt infekční mononukleózy v České republice od roku 2006 do roku 2015 je uveden v příloze E. Grafické vyjádření je pak uvedeno v grafu v příloze C. Z tabulky a grafu je patrné, že výskyt infekční mononukleózy má převážně klesající tendenci. Největší počet případů (celkem 2 563 nemocných) s tímto onemocněním byl zaznamenán v roce 2008. Od tohoto roku do roku 2011 se počet pacientů s infekční mononukleózou neustále snižoval (v porovnání těchto dvou let se jedná o 585 případů méně). Od roku 2011 do roku 2013 je patrný vzestup jedinců s tímto onemocnění, a to o 112 pacientů. Od roku 2013 se výskyt infekční mononukleózy v podmínkách České republiky opět snižuje (STÁTNÍ ZDRAVOTNICKÝ ÚSTAV, 2016). 17 Naproti tomu výskyt syndromu infekční mononukleózy není příliš častý (ROZSYPAL, 2015). 1.3 ETIOLOGIE Příčinou vzniku infekční mononukleózy je virus Epsteina-Barrové (EBV) a to více než v 80 % případů (STAŇKOVÁ a kol., 2000). Kromě infekční mononukleózy způsobuje tento virus také některé maligní nádory (zejména Burkittův lymfom, nazofaryngeální karcinom či lymfoepiteliární nádory. Jedná se o ubikviterní herpetický virus, kterým jsou infikovány a transformovány B-lymfocyty, v nichž po delší dobu perzistuje (GÖPFERTOVÁ, a kol., 2013). Nosičství v rekonvalescenci je dlouhodobého charakteru (obvykle týdny, měsíce až roky), a to obvykle u 15 až 20 % jedinců. Virus Epsteina-Barrové je vylučován slinami a faryngeálním sekretem. Infekce virem Epsteina-Barrové je přenášena nejčastěji kapénkami a přímým kontaktem se slinami infikovaného jedince (polibkem – z tohoto důvodu je infekční mononukleóza označována jako „nemoc z líbání“, anglicky „kissing disease“). K přenosu infekce však dochází rovněž kontaktem s předměty (kupříkladu hračkami) či rukama kontaminovanými slinami. Při transfuzi nebo transplantaci je možný přenos infekce také krví (GÖPFERTOVÁ a kol., 2013). Inkubační doba infekční mononukleózy je 4 dny až 4 týdny (ROZSYPAL, 2015). GÖPFERTOVÁ a kol. (2013) uvádějí, že inkubační doba nemocnění je od 4 až 6 týdnů. Příčinou vzniku syndromu infekční mononukleózy je lidský cytomegalovirus, a to přibližně v 10 % případů (STAŇKOVÁ a kol., 2002). V ojedinělých případech virus rubeoly, adenovirus, lidský virus imunodeficience (HIV), toxoplasma virus (manifestace primoinfekce), případně také 6. a 7. lidský herpetický virus (HHV-6 a HHV-7), (ROZSYPAL, 2015). STAŇKOVÁ a kol. (2002) v této souvislosti uvádějí také virus zarděnek. Podmínky vzniku syndromu infekční mononukleózy jsou bez specifické dispozice. Zdroj, přenos a inkubační doba u tohoto onemocnění závisí na druhu původce infekce (ROZSYPAL, 2015). 18 Méně častý je přenos nepřímým kontaktem. Nepřímý kontakt může být např. pomocí krevní transfúze, ale je velmi vzácný a ojedinělý. Dalším způsobem nepřímého přenosu je pomocí rukou nebo předmětů. Mezi předměty, které mohou působit jako zdroj infekce, patří hrnky, sklenice, utěrky, ručníky, společná konzumace jídla a pití z jedné lahve. Tyto předměty mohou být čerstvě potřísněny slinami nakažené osoby nebo přenašeče onemocnění (ROHÁČOVÁ, 2005). Dalším možným způsobem přenosu je možnost transplancentární, a to z matky na dítě. Tento přenos je vzácný, a není nebezpečný. Virus Epsteina-Barrové neřadíme mezi patogeny, které způsobují postižení plodu (ROHÁČOVÁ, 2005). 1.4 PATOGENEZE Vstupní branou infekce je nosohltan, kde dochází v pomnožování viru na epitelových buňkách. Odtud jsou napadány B-lymfocyty, u nichž dochází k polyklonální aktivaci s tvorbou množství protilátek. B-lymfocyty dochází zprostředkovaně k systémovému rozsevu a stimulaci buněčné imunity (cytotoxických T buněk a NK buněk), čímž je potlačena další progrese infekce. Akutní fáze je ukončena aktivovanými supresorovými T buňkami, jež se v periferní krvi projevují jako atypické lymfocyty. Některé B-lymfocyty však zůstávají stále nakaženy a jsou tak zdrojem pozdějšího potenciálního vylučování viru prostřednictvím slin. Virus EpsteinaBarrové není hepatotropní a zvýšení aminotransferáze je projevem zasažení hepatocytů v rámci zánětlivých dějů v mezenchymu (tzn. v portálních prostorech). Právě toto je důvodem zvyšování aktivity sérové laktátdehydrogenasy (ROZSYPAL, 2015). 1.5 SYMPTOMY Symptomy infekční mononukleózy nastupují velice zvolna. Po uplynutí inkubační doby dochází k nástupu tzv. prodromů. Jedná se o nespecifické symptomy objevující se téměř u všech nemocí stejně (ROHÁČOVÁ, 2005). Ve většině případů nastává vzestup horečky. Patrná je bolest v krku se znatelným zduřením krčních uzlin. Součástí kompletního klinického obrazu tohoto onemocnění je kromě symptomů v podobě 19 horečky (subfebrilií až febrilie) a schvácenosti rovněž povlaková angína, krční lymfadenopatie, splenomegalie a lehká hepatomegalie (ROZSYPAL, 2015). ROHÁČOVÁ (2005) uvádí, že hepatomegalie se objevuje u 10 % pacientů s infekční mononukleózou. Splenomegalie pak u 50 % pacientů s tímto onemocněním. KLEINEROVÁ (2008) doplňuje příznaky o zvýšenou únavu, myalgii neboli bolest svalů, nosový přízvuk (huhňání), zvýšené pocení, nauzeu, nechutenství, třesavku a kašel. Předešlé podání aminopenicilinu (zvláště amoxycilinu) může nekonstantně zapříčinit exantém (ve většině případů hrubý makulopapulózní/morbiliformní, bez pocitů svědění, začínající na končetinách, později generalizovaný). Žloutenka (ikterus či subikterus) je při infekci mononukleózy výjimečným symptomem. Z charakteristických symptomů syndromu infekční mononukleózy lze uvést krční lymfadenopatii a příp. další příznaky jako nález v krku či hepatosplenomegalie (ROZSYPAL, 2015). Tonzily, které jsou velmi zbytnělé, mají na svém povrchu masivní povlak a je šedobělavé barvy. Dále povlak na mandlích nepřesahuje do okolí. Mezi znaky, které jednoznačně ukazují na povlakovou angínu i infekční mononukleózu, patří to, že léčba nereaguje na antibiotika. Dále povlak na mandlích nepřesahuje do okolí. ROZSYPAL (2015) jako jediný zmiňuje následující symptom infekční mononukleózy: nápadnou suchost rtů, ragády rtů až určitou deskvamaci. Příznak můžeme nazvat cheilitida. Na rozdíl od podobného stavu, známého v akutním stádiu jiných hořečnatých onemocnění (břišní tyf, pneumonie), můžeme u některých nemocných s infekční mononukleózou pozorovat tuto cheilitidu v afebrilním stádiu, nebo v případě, kdy teplota nepřestoupila 37,5–38 °C. Často se vyskytují u infekční mononukleózy edémy kolem očí, tyto otoky se nazývají jako tzv. Bassův příznak. Objevuje se také Holzelovo znamení, které se projevuje drobným krvácením, tedy petechiemi na měkkém patře nemocného a foetor ex ore neboli zápach z úst (ROZSYPAL, 2015), (KLEINEROVÁ, 2008). K exantému na kůži s petechiemi může dojít, pokud byl pacientovi podáván Aminopenicilin, ještě v předchorobí, a to pro léčbu angíny, nebo z jiných důvodů (ROHÁČOVÁ, 2005). Infekční mononukleóza je vážným a vzácným projevem posttransplantační lymfoproliferativní choroby, u níž dochází k nádorové proliferaci B-lymfocytů (GÖPFERTOVÁ a kol., 2013). 20 1.6 DIAGNOSTIKA Diferenciální diagnostika infekční mononukleózy je poměrně široká. Infekční mononukleózu je možné diagnostikovat na základě klinického obrazu, nálezu v rámci krevního obrazu, sérologického vyšetření a stanovení protilátek vůči dílčím antigenům, a to konkrétně vůči kapsidovému antigenu VCA IgM a IgG a vůči nukleárnímu antigenu anti EBNA IgM a IgG. Je však možné určit také tzv. early antigen (EA). V praxi je nejčastěji využíváno stanovení protilátek anti VCA IgM a IgG a protilátek anti EBNA IgG. Na samotném začátku infekční mononukleózy jsou obvykle přítomny protilátky vůči kapsidovému antigenu anti VCA IgM a IgG pozitivní. Později se vytrácí protilátky vůči antigenu VCA IgM, přičemž protilátky VCA IgG přetrvávají. Po odeznění infekční mononukleózy jsou později přítomny protilátky anti EBNA IgG. V rámci diagnostiky infekční mononukleózy je možno využít také vyšetření heterofylních protilátek, kupříkladu Paul-Bunnelovu reakci (ovčí erytrocyty) či Ericsonovu reakci (hovězí erytrocyty) nebo IM test. Tyto reakce však mohou být negativní (především u dětí do 5 let věku), a to i přesto, že je toto onemocnění přítomno (až v 50 % případů). Negativní mohou být i u starších pacientů (v 10 % případů). Z dalších diagnostických metod infekční mononukleózy lze uvést PCR neboli řetězovou polymerázovou reakci. Možné je rovněž provedení kultivace viru z výplachu v nosohltanu či z lymfocytů. V případě cytomegalovirové infekce bývá využito stanovení protilátek ELISA IgM a IgG. Lze určit také aviditu (příp. vyšetření CRP). V akutní fázi onemocnění se objevují pozitivní protilátky IgM, po prodělané chorobě pak protilátky IgG. V případě reaktivace této infekce se vyskytují jak protilátky IgM, tak IgG. Při cytomegalovirové infekci jsou heterofilní protilátky negativní. V krevním obraze může být na začátku onemocnění nižší počet bílých krvinek (tzv. leukopenie). Postupně se však jejich počet zvyšuje (tzv. leukocytóza). V rámci diferenciálního krevního obrazu leukocytů převažují lymfocyty nad monocyty. Podstatná část je však tvořena atypickými většími lymfocyty s excentricky uloženým jádrem bohatým na chromatin a bazofilní cytoplazmu s vakuolami. Zaznamenán však může být také nižší počet krevních destiček – tzv. trombocytopenie. U některých pacientů je přítomna elevace jaterních testů, zvýšeny jsou hodnoty aminotransferáz – alanintransaminázy (ALT), aspartótaminotransferáza (AST) či bilirubin (KLEINEROVÁ, 2008), (ROHÁČOVÁ, 2005). Zjednodušený přehled sérologické diagnostiky infekční 21 mononukleózy je uveden v tabulce 3. Daleko jednodušší interpretaci nálezů uvádí ve své odborné publikaci AMBROŽOVÁ (2009), viz tabulka 4. 1.6.1 ÚLOHA SESTRY PŘI DIAGNOSTICE V diagnostice infekční mononukleózy má sestra důležitou roli při odběru biologického materiálu. Odběry biologického materiálu provádí všeobecná sestra, která zná požadavky laboratoří pro daný odběr. Nutností jsou správně vyplněné žádanky, které určují, co je potřeba vyšetřit. Její povinností je edukovat pacienta o tom, že se mu budou provádět odběry, tedy že by měl být lačný apod. (MIKŠOVÁ a kol., 2006). K diagnostice je potřeba odběru krve, stěry z mandlí, které provádí lékař (na kultivaci virů) nebo vzorek získaný z výplachu nosohltanu klienta. Vyšetření biologického materiálu má velký význam pro stanovení správné diagnózy a při následném zvolení léčby (KLEINEROVÁ, 2008). Při odběru biologického materiálu je důležité, aby sestra i lékař, dodržovali zásady aseptických podmínek − správnou hygienu a dezinfekci rukou a využívali ochranné pomůcky (dodržování BOZP). Odebraný biologický materiál musí odpovídat požadavkům laboratoře, vzorek musí být odebraný do správně označených zkumavek, na nichž musí být uvedeno jméno, rodné číslo, oddělení, datum a čas odběru. Musí být také vyplněna žádanka, na které musí být uvedeno, co chceme vyšetřit, jméno, rodné číslo, oddělení, datum a čas odběru, dále razítko daného oddělení, s podpisem lékaře a sestry, která odběr prováděla (MIKŠOVÁ a kol., 2006). Důležitá je sdělit pacientovi, proč odběr provádíme, jak bude probíhat, co se bude při něm dít, jak by měl pacient spolupracovat a jak se chovat po odběru. Odběr krve se většinou provádí ráno nalačno, krev se odebírá do sterilní zkumavky, označené štítkem pacienta. Mezi nejčastější chyby při odběru jsou hemolýza krve, dlouhé zaškrcení končetiny, špatná zkumavka, nesterilní odběr, pozdní dodání do laboratoře, neuvedený časový údaj na žádance apod. (KLEINEROVÁ, 2008). Na infekčním oddělení se biologický materiál odebírá na určeném místě, nebo v příjmové místnosti. K diagnostikování infekční mononukleózy se krev odebírá na 22 hematologické vyšetření, při němž se zjišťuje hodnota krevního obrazu s diferenciálním rozpočtem. Vyšetřuje se počet jednotlivých druhů bílých krvinek (neutrofily, eozinofily, lymfocyty, monocyty, atd.). Odebírá se nesrážlivá venózní krev, a to do zkumavky s protisrážlivým činidlem, kterým je nejčastěji K3EDTA. Dalším hematologickým vyšetřením krve je sedimentace erytrocytů (FW), která zjišťuje rychlost klesání červených krvinek. Zjišťují se tím zejména zánětlivá a infekční onemocnění. Krev se odebírá do zkumavky, která obsahuje protisrážlivé činidlo citrát sodný (PODSTATOVÁ, 2011). Při biochemickém vyšetření se zaměřujeme především na vyšetření bílkovin, hlavně CRP, poukazující na zánětlivý proces v organismu, a dále na jaterní testy (ALT, AST, ALP, GMT, LD, bilirubin celkový a konjugovaný.) Odebírá se 5–10 ml venózní srážlivé krve do zkumavky se separačním gelem (STAŇKOVÁ, 2009). Mikrobiologické vyšetření krve se provádí k potvrzení původce infekčního onemocnění, ale také ke stanovení protilátek proti původci infekce. Řadí se sem sérologické vyšetření krve a revmatoidní testy. Do sérologického vyšetření krve, které stanoví hladinu protilátek v séru, řadíme i PBR (Paulova-Bunnellova reakce), jedná se o vyšetření na průkaz protilátek proti původci infekční mononukleózy. Z revmatoidních testů nás zajímá ASLO (antistreptolyzinový titr), to znamená, že se vyšetřuje na průkaz protilátek proti streptokokové nákaze. Odebírá se srážlivá venózní krev do zkumavky bez protisrážlivého činidla (MIKŠOVÁ a kol., 2006). Stěr z mandlí by se měl provádět u lačného pacienta, nesmí před tím pít, kloktat ani čistit zuby. Lékař ústní lopatkou stlačí kořen jazyka a štětičkou šroubovitým pohybem setře povrch jedné i druhé mandle, nesmí se dotknout jazyka, sliznice dutiny ústní a nesmí štětičkou namočit do slin. Na žádance nesmí chybět především datum a čas odběru, jméno, rodné číslo, oddělení, razítko, podpis lékaře a sestry. Popíše se i daná zkumavka. Sestra dbá na to, aby byla včas v laboratoři, a došlé výsledky založí do dokumentace pacienta (STAŇKOVÁ, 2009). 23 1.7 LÉČBA Léčba infekční mononukleózy není kauzální, nýbrž symptomatická. Pacientům jsou podávána antipyretika, nosní kapky, Priessnitzovy zábaly na krk, kloktadla, dostatečné množství vitaminů a jsou zavedena dietní opatření. U pacientů s postižením jater jsou podávána hepatoprotektiva,kupříkladu Flavobion, Simepar či Essentials forte, (KLEINEROVÁ, 2008). Pacientům jsou ve většině případů podávána antibiotika, a to z toho důvodu, že u forem infekční mononukleózy s nálezem v hrdle nelze na začátku onemocnění bez znalosti výsledků laboratorních testů pregnantně rozlišit, zda jde o angínu bakteriálního původu či o smíšenou infekci. Pro léčbu infekční mononukleózy jsou ze skupiny antibiotik nejvhodnější peniciliny či makrolidy. ROHÁČOVÁ (2005) v této souvislosti upozorňuje na kontraindikaci veškerých přípravků na bázi aminopenicilinu, po nichž při tomto onemocnění dochází ke vzniku těžkého toxoalergického exantému. Typický exantém však vyvolávají také ampicilin, amoxicilin či kotrimaxazol. KLEINEROVÁ (2008) uvádí, že k potlačení bakteriální infekce jsou vhodné cefalosporiny. V případě, že v rámci terapie infekční mononukleózy nedochází k odlučování velkých povlaků na tonzilách, lze pacientům podávat metronidazol. Dále lze krátkodobě parenterálně využít kortikoidů, avšak pouze v těžších případech (ROHÁČOVÁ, 2005), (KLEINEROVÁ, 2008). Další léčba infekční mononukleózy se odvíjí od ostatních klinických průjevů onemocnění. Pro pacienty s poruchou imunity a těžkým průběhem infekční mononukleózy je zvládnutí infekce virem EpsteinaBarrové výrazně obtížnější. Přípravky proti virům (např. z řady aciclovirů) nemají obvykle žádný účinek. V krajních případech je uvažováno podání interferonu nebo nových virostatik (clevudine) (ROHÁČOVÁ, 2005). U pacientů s infekční mononukleózou je v rámci léčby tohoto onemocnění nezbytný klid na lůžku. Doporučeno je omezení fyzické zátěže a dodržování dietních opatření (jaterní dieta), a to nejméně po dobu 3 měsíců. Po prodělání infekční mononukleózy jsou pacienti kontrolováni ambulantně na infekčním oddělení či praktickým lékařem. Tito pacienti musí být kontrolování také laboratorně (KLEINEROVÁ, 2008). 24 1.8 KOMPLIKACE Infekční mononukleóza bez komplikací nevyžaduje hospitalizaci pacienta. V případě komplikovaného průběhu tohoto onemocnění je však hospitalizace nezbytná. Komplikace se při infekční mononukleóze mohou vyskytnout již v akutní fázi tohoto onemocnění či až po této fázi (nejčastěji ve druhém až třetím týdnu onemocnění). Mezi nejčastější komplikace infekční mononukleózy patří obstrukce dýchacích cest na základě výrazné hypertrofie tonzil a krční lymfadenopatie (AMBROŽOVÁ, 2009). Obstrukce dýchacích cest je závažný a život ohrožující stav. V těchto případech se podávají kortikoidy, nebo kortikosteroidy, parenterální či intravenosní cestou (AMBROŽOVÁ, 2009). Jestliže dojde k vzestupu dechové a tepové frekvence, dochází i ke snížení kyslíku v periferní krvi, podává se u těchto stavů hydrokortizon. Podává se buď jednorázově, nebo opakovaně 3x denně. U dospělých je dávkován hydrokortizon o síle 200–300 mg. Podává se většinou tři dny, pokud se stav stále nezlepšuje. Po dobu jeho podávání se jeho dávka snižuje. U těžkého průběhu infekční mononukleózy se podávají nová prostatika, anebo interferon (ROHÁČOVÁ, 2005). ROZSYPAL (2015) ve své odborné publikaci uvádí komplikaci infekční mononukleózy plicního charakteru v podobě intersticiální pneumonitidy. K plicním komplikacím infekční mononukleózy patří rovněž rabdomyolýza. Při infekční mononukleóze se občasně vyskytují také neurologické a hematologické komplikace. Neurologické komplikace se objevují u méně než 1 % pacientů s tímto onemocněním. V případě těchto komplikací dochází k postižení centrální i periferní nervové soustavy (AMBROŽOVÁ, 2009). Z neurologických komplikací infekční mononukleózy lze uvést meningoencefalitidu či polyradikuloneuritidy (ROZSYPAL, 2015), dále pak aseptickou meningitidu, encefalomyelitidu, Guillain-Barrého syndrom, Bellovu parézu nebo neuritidu optiku (AMBROŽOVÁ, 2009). Z hematologických komplikací infekční mononukleózy je možné zmínit autoimunitní hemolytickou anémii zprostředkovanou autoprotilátkami, trombocytopenii či hemofagocytární syndrom (ROZSYPAL, 2015). V 80 až 90 % případů je infekční mononukleóza provázena postižením jater, což se projevuje nejčastěji mírným zvýšením transamináz (v některých případech lehkou formou hyperbilirubnemie) (AMBROŽOVÁ, 2009). 25 1.9 PROGNÓZA, PROFYLAXE A PREVENCE Prognóza infekční mononukleózy je dobrá a to i v případě syndromu infekční mononukleózy (ROZSYPAL, 2015). KLEINEROVÁ (2008) uvádí, že jen rekonvalescence u tohoto onemocnění trvá delší dobu (nejčastěji 3 až 4 týdny). ROZSYPAL (2015) poukazuje na skutečnost, že profylaxe a prevence infekční mononukleózy neexistuje. K tomuto se přiklánějí také GÖPFERTOVÁ a kol. (2013), kteří rovněž uvádějí, že v souvislosti s infekční mononukleózou neexistují žádná specifická preventivní opatření. Zmiňovaní autoři však připomínají represivní opatření v rámci tohoto onemocnění. 26 2 SPECIFIKA OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE O PACIENTY S INFEKČNÍ MONONUKLEÓZOU Ošetřovatelská péče poskytovaná pacientům s infekční mononukleózou na infekčních odděleních ve zdravotnických zařízeních se ve většině případů zcela shoduje s ošetřovatelskou péčí o pacienty hospitalizované na standardních nemocničních odděleních. Ráno a večer je nutné provést u pacientů celkovou hygienu. Sestra posoudí, zda pacient potřebuje dopomoc, nebo zvládne hygienickou péči sám. U ležících pacientů je nutné, aby provedla hygienu sestra. Veškeré pomůcky jsou používány pouze u jednoho pacienta (WORKMAN a BENETT, 2006). Zvýšenou péči je potřeba věnovat péči o dutinu ústní, protože se na zubech a jazyku usazuje hlen a poté se snadno rozvíjí mikrobiální flóra, která vede ke vzniku vředů (LAŽANSKÁ a MACHOVÁ, 2015). Pacienti s infekční mononukleózou mají lékařem většinou naordinovanou dietu číslo 4, s omezením tuku, nebo dietu šetřící, číslo 2. Tuto dietu by měl pacient dodržovat minimálně tři měsíce po vyléčení, nejlépe do stabilizace jaterních testů. Dieta číslo 2 může být podávána dlouhodobě, řídí se třemi zásadami zpracování, a to po stránce chemické, mechanické a tepelné. Strava by měla být pestrá, doporučují se menší porce jídla. V akutní fázi by měla být co nejsnáze stravitelná. Za nejvhodnější úpravu stravy lze považovat přípravu potravin na páře. Naopak nejméně vhodné je smažení a pečení. Důležitý je pitný režim (MACHOVÁ, 2014). Pacienty s infekční mononukleózou je nutné informovat o důležitosti vyhýbání se kořeněné a nadýmavé stravě, a to zvláště v období rekonvalescence. Pacienti by měli být poučeni o významu zvýšeného příjmu ovoce a zeleniny – pro dostatečný přísun vitaminů. Nezbytné je upozornit na dodržování přísného zákazu konzumace alkoholu. Správná životospráva (změna jídelníčku, stravování v pravidelných intervalech, menší porce jídla, změna úpravy jídel) představuje nejvýznamnější pilíř komplexní terapie u pacientů s infekční mononukleózou. Během hospitalizace je nutné sledovat fyziologické funkce a vést podrobný záznam v dokumentaci. Úlohou sestry je podávání léků dle ordinace lékaře u hospitalizovaných pacientů. Lék musí podat správnému pacientovi, ve správnou dobu a ve správné gramáži (dávce) a lék musí být podán ve správné dávce. Sestra také musí znát vedlejší účinky léků a vědět, zda na složku, kterou lék obsahuje, není pacient alergický. U infekční mononukleózy se léky podávají často ve formě roztoku 27 k intravenóznímu podání, anebo tablet s podáním per os (WORKMAN a BENETT, 2006). U mononukleózy se často podávají antibiotika, která se musí podávat v přesných intervalech, a antibiotika je nutné správně naředit (MIKŠOVÁ a kol., 2006). Pacienti trpí během onemocnění bolestí, a v krku, zejména při polykání. Sestra sleduje intenzitu, charakter, typ a lokalizaci bolesti zaznamenává do dokumentace. K určování bolesti využívá analogové škály VAS. U dospělého klienta se jedná o číselnou stupnici od 1–10 (1 = žádná bolest, 10 = nesnesitelná bolest). U dětí se využívá místo čísel škála výrazů obličeje (MIKŠOVÁ a kol., 2006). Sestra by měla znát také techniku Priessnitzova obkladu, který se řadí mezi dráždivé obklady. Jde o studený zapařovací obklad, který má za cíl dosáhnout lokálního prokrvení, kde v místě aplikace obkladu dojde ke snížení teploty s následnou vazokonstrikcí, která trvá přibližně 2–3 minuty. Pak se teplota v místě obkladu zvýší a dochází k vazodilataci. K aplikaci potřebujeme mokrou a suchou obkladovou látku, fólii z PVC a šátek (MLÝNKOVÁ, 2010). Pacienti s infekční mononukleózou by po vyléčení měli pravidelně docházet na kontroly v infekční poradně či do ordinace praktického lékaře. Nezbytná je dle odborníků také dispenzarizace, a to přinejmenším 6 měsíců (LAŽANSKÁ, MACHOVÁ, 2015). Velice důležité je dodržovat klidový režim, nekouřit, vyhýbat se nemocným osobám, předcházet dalšímu nachlazení, dbát na správnou životosprávu a dodržovat pokyny ošetřujícího lékaře a všeobecných sester. Po dobu 3–6 měsíců by se měl pacient vyhnout fyzické námaze a dbát na to, aby fyzickou námahu zvyšoval postupně. Vrcholoví sportovci by měli sportovat až poté, kdy jejich laboratorní výsledky jsou opět zcela v normálu. Pacient má sníženou obranyschopnost organismu, tak je nutné dbát na to, aby nedošlo k prochladnutí (VANIŠTA, STARNOVSKÁ, 2008). Pacienti, kteří jsou dárci krve, mohou krev darovat až po uplynutí šesti měsíců od onemocnění (Kleinerová, 2008). V rámci ošetřovatelské péče je nezbytné vhodnými způsoby pacienta edukovat. Edukace pacientů s tímto onemocněním by měla být prováděna v závislosti na 28 edukačním prostředí, na časovou dotaci, na způsob předávání informací a na zpětnou vazbu s pacienty. Pacientům s infekční mononukleózou by mělo být zajištěn dostatek soukromí. Edukace probíhá ve většině případů na ambulanci či přímo u lůžka. Velmi často je využívána individuální edukace, při níž je zabezpečen úzký kontakt sestry v pozici edukátora a pacienta jako edukanta. Délka samotné edukace závisí na individuálních potřebách pacientů s infekční mononukleózou. Není tedy možné přesně určit délku časového intervalu potřebného pro edukaci pacientů s tímto onemocněním. Toto potvrzuje skutečnost, že pacientům obvykle nestačí stejný čas pro sdělení informací. V praxi však může výrazný problém představovat časová vytíženost sester, což se může odrazit na množství a kvalitě poskytovaných informací pacientům s infekční mononukleózou v rámci edukačního procesu. Vhodnou alternativou je využívání kombinovaných forem edukace. Za efektivní lze považovat kombinaci ústní formy edukace společně s tou písemnou (předání edukačních materiálů v tištěné podobě – např. různých letáčků, brožur apod.). V rámci edukačního procesu by měla fungovat také zpětná vazba sestra – pacient. Sestra by tak měla pacientům podkládat otázky (zvláště pro ověření, zda pacienti poskytnutým informacím porozuměli) a pacienti by na ně měli umět odpovědět. Toto by však mělo platit i opačně, což znamená, že i pacientům by měla být dána možnost se na cokoliv zeptat a získat patřičnou odpověď (ČERNÝ, 2008). 29 2.1 SPECIFIKA PRÁCE SESTRY NA INFEKČNÍM ODDĚLENÍ Pacienti s infekčním onemocněním jsou hospitalizováni na infekčním oddělení. Infekční oddělení je velmi specifická součást nemocničního zařízení. Má obvykle dva vchody, jedním vchodem vcházejí pacienti, kteří budou hospitalizováni na infekčním oddělení, a druhým odchází po skončení léčby (Kapounová, 2007). Na tomto oddělení jsou místo standardních lůžek izolační pokoje. Pacienti jsou izolováni na pokoji podle choroby, jakou trpí (ČOUPKOVÁ, 2012). Je zde kladen důraz na to, aby nedocházelo k dalšímu šíření infekce. Pacienti s infekční mononukleózou jsou obvykle seznámeni s hygienickým režimem a protiepidemiologickými opatřeními. Pacienti s tímto onemocněním se musí řídit řádem infekčního oddělení příslušného zdravotnického zařízení. Těmto pacientům není dovoleno pohybovat se po oddělení. Sestra je na infekčním oddělení vystavena rizikovým faktorům, proto je nutné, aby její práce obsahovala všechny postupy bariérové péče. Na tomto oddělení je poskytována komplexní ošetřovatelská péče, která má svá specifika, jež jsme přiblížili v předchozí kapitole. Příjem pacienta, je prováděn v samostatné místnosti, pacient sestrou seznámen s provozním řádem oddělení, je zajištěno funkční signalizační zařízení. Pacient při příjmu musí projít sanitárním filtrem, kde odevzdá prádlo, spodní prádlo, osobní věci. Na oddělení si pacient bere jen ty nejdůležitější osobní věci. Pacient, který přichází na infekční oddělení, může mít kompenzační pomůcky, zubní protézu, brýle, berle (ROZSYPAL, 2013). Základem protiepidemického opatření je včasné izolování pacienta a brzké rozpoznání infekční choroby. Dalším specifikem práce na infekčním oddělení je provádění hlášení protiepidemického opatření. Hlášení se podává hygienické službě písemně nebo telefonicky v případě rizika šíření infekce. Veškerá zdravotnická dokumentace musí být prováděna vždy mimo pokoj. Péče je závislá na aktuálním stavu pacienta, sestra je v kontaktu s pacientem pouze po takovou dobu, která je nutná. Za tuto dobu je považován čas, po který sestra provádí ošetřovatelský výkon nebo shromažďuje informace. Místo, kde leží pacient na izolaci, musí sestra označit nápisem „Zvýšený hygienický režim“. Ošetřovatelský personál musí dodržovat zásady zavírání dveří a pacientovi je důrazně zakázáno pohybovat se mimo izolaci. Do pokoje, který je v izolaci, musí personál vstupovat v ochranných a jednorázových pomůckách (empír, obličejová maska, rukavice). Tyto pomůcky je po návštěvě nutné vyhodit do pytle pro ukládání infekčního materiálu, který musí být umístěn v blízkosti pokoje. 30 Ošetřovatelský personál nesmí zapomínat na dezinfekci rukou před a po ošetřování pacienta. Po ukončení hospitalizace se provádí ohnisková dezinfekce (KAPOUNOVÁ, 2007). Rodina pacienta může na návštěvu jen po konzultaci s ošetřujícím lékařem, přímý vstup je zakázán dětem do 12 let a těhotným ženám (ČOUPKOVÁ, 2012). 31 3 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA S INFEKČNÍ MONONUKLEÓZOU Praktická část se zaměřuje na ošetřovatelský proces u určitého pacienta s touto diagnózou. Byl vytvořen plán ošetřovatelské péče, který byl u pacienta realizován. Ošetřovatelský proces je zaměřen na zjišťování údajů, analýzu získaných údajů, stanovení ošetřovatelské diagnózy, plánování, realizaci a hodnocení dosažení daných cílů. Cílem této metody je zhodnotit celkový stav pacienta a jeho problémy. Je zaměřen na reakci pacienta na dané onemocnění (SYSEL, 2011). Ošetřovatelský proces má šest fází: 1. Posuzování – je nejdůležitější, nejvýznamnější, ale také nejtěžším krokem, kdy sestra získává informace o zdravotním stavu pacienta, a to pomocí rozhovoru s nemocným, pozorování a fyzikálního vyšetření sestrou. Rozhovor je verbální komunikace mezi nemocným a zdravotnickým pracovníkem. Obvykle je doplňován neverbální komunikací. Je důležité, aby sestra a nemocný byli v klidném a nerušeném prostředí s dostatkem času. Sestra by měla na pacienta působit klidně, rozhodně a přátelsky. Sestra se především dozvídá informace o somatickém a psychickém stavu pacienta. Další metodou je fyzikální vyšetření, znamená to, že sestra využívá sběr objektivních a měřitelných údajů při posouzení potřeb a klinických příznaků nemocného (SYSEL, 2011). 2. Diagnostika − jejím cílem je zhodnotit problémy nemocného, kdy sestra získané informace analyzuje a stanoví ošetřovatelské diagnózy. Je zaměřena na psychické, fyzické, sociální a duševní problémy. Ze získaných informací se stanovují aktuální a potencionální ošetřovatelské problémy a následně se stanovují ošetřovatelské diagnózy (SYSEL, 2011). 3. Plánování – zahrnuje soubor činností, ve kterých sestra spolupracuje s nemocným, formuluje cíle, udává si priority, kterých chce dosáhnout. 32 Písemný plán slouží ke koordinaci péče, kterou poskytuje ošetřovatelský pracovník (SYSEL, 2011). 4. Realizace – zahrnuje plnění ošetřovatelských a medicínských intervencí. Cílem je splnit ošetřovatelské intervence, které byly stanoveny k tomu, aby nemocný dosáhl stanovených cílů. Dalším krokem je každou vykonanou a splněnou intervenci zaznamenat i s jejím výsledkem (SYSEL, 2011). 5. Hodnocení – podstatou, tohoto posledního kroku ošetřovatelské péče je hodnocení, které má za úkol posouzení změn ve zdravotním stavu nemocného, je určit rozsah dosažení stanovení cílů, tj. do jakého stupně byly stanovené cíle splněny. Hodnocení může být průběžné či závěrečné při ukončení hospitalizace. Pokud stanovený cíl nebyl splněn, stanovíme další ošetřovatelské diagnózy a cíle (SYSEL, 2011). Tabulka 1 Identifikační údaje pacienta Jméno a příjmení: X.Y. Pohlaví: muž Datum narození: 18. 4. 1994 Věk: 22 let Vzdělání: Střední odborné učiliště Zaměstnání: skladník Stav: svobodný Státní příslušnost: česká Datum přijetí: 16. 3. 2016 Typ přijetí: neodkladné Oddělení:Infekční oddělení Ošetřující lékař: MUDr. Z.J. Pojišťovna: VZP (111) Hlavní důvod přijetí: Infekční mononukleóza Důvod přijetí udávaný pacientem: „Obrovské bolesti v krku, špatné polykání, vysoké horečky, občas zimnice.“ Adresa bydliště a telefon: XXXXXXX Adresa příbuzných: XXXXXXXXXX RČ: XXXXXX/XXXX 33 Medicínská diagnóza hlavní: Infekční mononukleóza. Akutní lymfadenitida obličeje hlavy a krku. Medicínské diagnózy vedlejší: /nemá? Tabulka 2 Fyzikální vyšetření zjištěné sestrou při příjmu TK: 128/78 torrů Výška: 168 cm P: 68 tepů/min Váha: 79 kg D: 20 dechů/min BMI: 28,5 – nadváha TT:39,2 °C Pohyblivost: mobilní Stav vědomí: lucidní Krevní skupina: neuvedena Nynější onemocnění uváděné pacientem: Praktický lékař mne poslal k hospitalizaci na infekční oddělení s infekční mononukleózou. Mám velké bolesti v krku, nemůžu polykat, jsem unavený a mám horečku. Informační zdroje: Zdravotnická dokumentace, od pacienta, ošetřující personál a ošetřující lékař. ANAMNÉZA 1. Rodinná anamnéza Matka: 50 let, zdráva Otec: 52 let, zdráv Sourozenci: starší sestra, zdráva, pouze alergie na jód 34 2. Osobní anamnéza Chronická onemocnění: neguje Hospitalizace a operace: neguje Úrazy: neguje Transfúze: neguje Očkování: pravidelné, podle očkovacího kalendáře 3. Léková anamnéza Tabulka 3 Léková anamnéza Název léku Forma Síla Dávkování Skupina P-PNC Inj. 1,5 mil. j. 7–19 hod antibiotikum H2O2 Per os (kloktat) __________ Po jídle, 4x denně antiseptikum Paralen Tbl. 1 g d.p. á 4–6 hod analgetikum- antipyretikum Novalgin Tbl. neuvedeno d.p. á 4−6 hod analgetikum Lexaurin Tbl. 3 mg d.p./ N anxiolytikum Tantum Verde Sol. __________ d.p. antiseptikum 4. Alergologická anamnéza Léky: neguje Potraviny: neguje Chemické látky: neguje Jiné: zvířecí srst, pyly, roztoče, prach, peří 5. Abúzy Kouření: kouří asi tak 5–10 cigaret denně Alkohol: pouze příležitostně 35 Káva: 3x denně Léky: neguje Jiné návykové látky: neguje 6. Sociální anamnéza Stav: svobodný Bytové podmínky: žije s rodiči v rodinném domě s menší zahradou Vztahy, role a interakce: se svou rodinou má pěkný vztah, vychází spolu všichni Záliby: přátelé, procházky se svou přítelkyní, miluje motorky Volnočasové aktivity: přítelkyně, motorky 7. Pracovní anamnéza Vzdělání: vyučen Pracovní zařazení: skladník v pásové výrobě Vztahy na pracovišti: dobré Ekonomické podmínky: průměrné 8. Spirituální anamnéza Religiózní praktiky: ateista POSOUZENÍ SOUČASNÉHO STAVU Tabulka 4 Popis fyzického stavu ze dne 18. 3. 2016 SYSTÉM SUBJEKTIVNÍ ÚDAJE OBJEKTIVNÍ ÚDAJE Hlava a krk „V krku mě dost bolí, cítím tam jak kdyby ‚knedlík‘, celkově mě bolí celá hlava.“ Hlava bez větších deformit, normocefalická, nebolestivá. Zorničky izokorické, spojivky bez známek zánětu, skléry bílé. Jazyk plazí středem, mírně povleklý. Tonsily bilatelárně prosáklé s povláčky, peritonsilárně bez 36 abscesu. Zvukovody bilatelárně volné, bubínky celistvé, šedé diferenciálně. Nosní sliznice jen lehce překrvená, bez stázy sekretu ve středních průduších. Na krku zevně hmatné četné lymfatické uzliny Hrudník a dýchací systém „Dýchá se mi dobře, žádnou dušností netrpím, občas jen něco vysmrkám, ale ucpaný nos nemám.“ Hrudník symetrický, bez klidové dušnosti. Pacient je kuřák. Počet dechů 20/min. Srdečně-cévní systém „Se srdcem nemám žádný problém, neléčím se s ním.“ Srdeční akce pravidelná, puls dobře hmatný, krevní tlak: 128/80 mmHg, P: 68 tepů/min. Břicho a GIT „Břicho mě nebolí, jen se mi špatné polyká, tudíž toho tolik nesním, ale to mi zas až tak nevadí.“ Břicho nebolestivé, lehce prohmatné, pod neveau. S přítomností peristaltiky, plyny volně odcházejí. Močový a pohlavní systém „S ledvinami se také neléčím, se stolicí ani s močením problémy nemám.“ Stolice je pravidelná, bez příměsi či dalších patologických projevů. Kosterní a svalový systém „Klouby mě nebolí, nemám žádné problémy.“ Pacient je zcela soběstačný, žádné kompenzační pomůcky nepotřebuje. Nervový systém a smysly „Vím, kde jsem, co je za den apod. Zde také nejsou žádné problémy.“ Pacient je zcela orientován místem a časem, smysly dobré, bez zcela žádných problémů. 37 Endokrinní systém „Na endokrinologii se neléčím.“ Štítná žláza nezvětšena, bez dalších jiných problémů. Imunologický systém „Mám alergii na zvířecí srst, pyly, roztoče, prach a peří, o jiných nevím.“ Alergie na zvířecí srst, pyly, roztoče, prach, peří. Nyní bez projevů. Kůže a její adnexa „Nyní jsem moc nejedl, nepil, bolí mě v krku, tak mi to moc nedovolilo cokoliv pozřít. Když se projeví alergie, mám zčervenalou kůži, ale nyní jsem v pořádku, občas jen suchá kůže na rukou, jen v posledních dnech se dost potím.“ Kožní turgor není snížený, pacient uvádí, že málo pil. Tělesná teplota 39,2 °C. Periferní žilní katétr, zaveden dne 18. 3. 2016 do levé horní končetiny, bez známek infekce. Kape Glukóza 5% 500 ml. Poznámky z tělesné prohlídky:Pacient po celou dobu spolupracoval a odpovídal na moje otázky. 38 Tabulka 5 Aktivity denního života SUBJEKTIVNÍ ÚDAJE OBJEKTIVNÍ ÚDAJE Stravování a tekutiny „V posledních dnech mi jídlo dělalo problém, jedl jsem jen jogurty a kašovitější stravu, ale jen v malém množství. Pil jsem také málo, protože jakékoliv polknutí mi dělalo problém.“ V nemocnici má pacient dietu číslo 0, tedy tekutou. V první den snědl tak čtvrtinu porce a vypil za den cca 1 litr čaje. Výška: 168 cm, váha: 79 kg,BMI: 28,5 – nadváha, udává bolestivé polykání. Vylučování moče „S vylučováním moče nemám žádné problémy, chodím dle potřeby.“ Na vylučování moče si pacient nestěžuje, neudává žádné problémy. Vylučování stolice „Se stolicí problémy také nemám, chodím pravidelně, naposledy jsem byl 16.3. Jen nyní nemám nutkání na stolici, zácpu určitě nemám.“ Pacient má stolici pravidelnou, problémy s ní nikdy neměl, jen poslední byla 16.3. Zácpou netrpí. Plyny volně odcházejí, pocit plného břicha neudává. Spánek a bdění „Špatně se mi v posledních dnech spí, bolest je občas nesnesitelná, proto jsem navštívil lékaře, protože jsem doposud nemohl usnout a cítil jsem se i vyčerpaný a nevyspaný.“ Pacient udává, že v posledních dnech se mu špatně spí, ale jinak problémy se spánkem nikdy neměl. Aktivita a odpočinek „Cítím se již lépe, léky, co mi dáváte, mi pomáhají. Lépe se mi spí.“ Pacient nyní odpočívá bez problémů, dostává analgetika proti bolesti a léky proti otoku. 39 Hygiena „Vše si zvládnu udělat sám, pomoc s ničím nepotřebuji.“ Celkovou hygienickou péči zvládne pacient bez pomoci druhých, pouze výměnu prádla pacientova lůžka dělá ošetřující personál. Soběstačnost „Jsem zcela soběstačný, nepotřebuji žádnou pomoc od druhého.“ Pacient je zcela soběstačný, dle Barthelové testu 100 bodů, tedy zcela soběstačný, nepotřebuje pomoc od druhého. 40 Tabulka 6 Posouzení psychického stavu SUBJEKTIVNÍ ÚDAJE OBJEKTIVNÍ ÚDAJE Vědomí „Zcela si uvědomuji svou situaci a jsem povědomí.“ Pacient je zcela při vědomí. Orientace „Vím, kde jsem, kolikátého je, co je za den, měsíc, rok.“ Pacient je orientován jak osobou, místem, časem, tak i kdo je. Nálada „Nálada by mohla být o něco lepší, vím, že v nemocnici musím být, ale raději bych byl doma a s přítelkyní. Musím zatnout zuby a vydržet.“ Pacient je smířený se svou nemocí, ale už by byl raději vyléčený. Paměť „S pamětí problémy nemám.“ S pamětí problémy pacient žádné nemá, je zachována a nevyskytují se žádné problémy s ní. Myšlení „S myšlením je také vše v pořádku.“ Na moje otázky odpovídá bez problémů, myšlení je logické. Temperament „Občas jsem poměrně temperamentní, někdy až moc, takže mě přítelkyně někdy musí mírnit, ale v poslední době jsem klidný, ale to jen díky této nemoci.“ Pacient sám udává, že je od přírody optimista, oporu má ve své přítelkyni. Sebehodnocení „Myslím si, že jsem vcelku hodný člověk, tolerantní a nemám o sobě nějaké špatné mínění.“ Pacient nemá o sobě žádné špatné mínění. 41 Vnímání zdraví „Zdraví si velmi vážím, někdy bohužel ho zanedbávám, vím, že bych měl chodit na preventivní prohlídky a někdy tak nedělám, ale myslím si, že to není zas až tak hrozné, ale mohlo by to být i lepší. S žádnými velkými nemocemi se naštěstí neléčím.“ Sám pacient si je vědom, že občas své zdraví podceňuje, ale jak sám uvádí, s žádnou nemocí se neléčí. Vnímání zdravotního stavu „Už aby tato nemoc byla za mnou, myslím si, že to nebude běh na dlouhou trať.“ Pacient je optimistický a doufá v brzké uzdravení. Reakce na onemocnění a prožívání onemocnění „Trošku jsem překvapený byl, nečekal jsem, že bych mohl dostat mononukleózu, ani si nepamatuji, že bych byl s někým v kontaktu, kdo by tuto nemoc měl. Samozřejmě je docela nepříjemná, těším se, až otok splaskne.“ Jak sám pacient říká, trochu byl překvapený, když se dozvěděl, jakou diagnózu má. Reakce na hospitalizaci: „V nemocnici jsem si nikdy nepoležel, přesně jsem nevěděl, do čeho jdu, ale neberu to jako nějakou tragédii, rodina mě podporuje a jsme v kontaktu, takže žádný problém Naštěstí pacient se hospitalizace neobával, jistě byly určité otázky, co ho čeká, ale problém v tomto určitě žádný není. 42 nepociťuji.“ Adaptace na onemocnění: „Je těžké si zvyknout na bolest, to je logické, ale vydržet se to určitě dá, ale ne samozřejmě na dlouhou dobu. Také se těším, až se zbavím toho otoku a budu vypadat zase jako dřív.“ Nemoc přijal bez problémů, nebere to jako tragédii, myslí si, že jsou i mnohem horší nemoci. Projevy jistoty a nejistoty (úzkost, strach, obavy, stres): „Z ničeho nemám strach, jenom, jak jsem se dozvěděl, budu muset dodržovat nějakou dietu, ale z toho také strach nemám, aspoň trošku zhubnu, neublíží mi to.“ Pacient je pozitivně laděný, z ničeho strach nemá, neobává se žádné situace. Zkušenosti z předcházejících hospitalizací (iatropatogenie, sorrorigenie): „Jak jsem již říkal, s žádnou jinou hospitalizací zkušenosti nemám, v nemocnici jsem nikdy neležel.“ Pacient ještě nikdy hospitalizován nebyl, nemá s tímto žádné zkušenosti, ani zážitky. 43 Tabulka 7 Posouzení sociálního stavu SUBJEKTIVNÍ ÚDAJE OBJEKTIVNÍ ÚDAJE Komunikace verbální „S komunikací žádný problém nemám, komunikuji rád a s kdekým.“ Pacientova komunikace je plynulá, bez problémů, slovní zásoba v pořádku, komunikaci navazuje i s ostatními pacienty. neverbální Očním kontaktem a mimikou. Informovanost o onemocnění „Lékař mi o mé nemoci pověděl veškeré informace, na všechny mé otázky mi odpověděl, i ošetřující personál mě poučil, co je potřeba a co bych dělat neměl. Vím, proč tu jsem, uvědomuji si to.“ Jak sám pacient uvádí, informován je. Už na začátku hospitalizace byl edukován o této nemoci a ví, že kdyby ho cokoliv napadlo během hospitalizace, může se zeptat. o diagnostických metodách „O všem jsem byl informován, také proč se to provádí a i s výsledky.“ Má dostatek všech informací. o specifikách ošetřovatelské péče „Také jsem o všem informovaný.“ Má dostatek informací. 44 o léčbě a dietě „Ošetřující personál mě informoval, že bych měl dodržovat klidový režim, neměl bych kouřit, apod.“ Pacient je poučen, že by měl dodržovat danou dietu, klidový režim, v případě nejasností vysvětlení. o délce hospitalizace „Zde jsem dlouho nevěděl, jak tu dlouho budu, protože na tuto otázku mi nedokázal přesně odpovědět ani ošetřující lékař a plně to respektuji.“ V této oblasti pacient dlouho nevěděl, kdy přesně půjde domů, ale nebral to jako velký problém. Sociální role a jejich ovlivnění nemocí, hospitalizací a změnou životního stylu v průběhu nemoci a hospitalizace: primární role (související s věkem a pohlavím): „Jsem muž a je mi 22 let.“ Primární role není ničím ovlivněna. sekundární role (související s rodinou a společenskými funkcemi): „Jsem syn a přítel.“ Sekundární role je lehce ovlivněna tím, že je hospitalizován. terciární role (související s volným časem a zálibami): „Miluji svou přítelkyni a rodinu, ve svém volném čase nejraději jezdím na své motorce, nejlépe i s přítelkyní.“ Terciární role je také velmi ovlivněna tím, že je pacient hospitalizován a nemůže se věnovat své rodině a svým zálibám. 45 MEDICÍNSKÝ MANAGEMENT Ordinovaná vyšetření na Infekčním odd. dne 16. 3. 2016: • Odběry krve: KO + diferenciál, glykemie, bilirubin, AST, ALT, GMT, urea, kreatinin, Na, K, CRP, ASLO, EBV, CMV, M + S, výtěr z krku, klid na lůžku, led na krk VÝSLEDKY KREVNÍHO VYŠETŘENÍ Tabulka 8 Výsledky krevního vyšetření Parametry Vstupní hodnota 16. 3. 2016 Hodnota z 21. 3. 2016 Referenční meze laboratoře Hematologie – vyšetření krevního obrazu Leukocyty 12,8 13,1 4,0 – 10,0 109 /l Erytrocyty 5,36 5,04 4,00 – 5,80 1012 /l Hemoglobin 160 148 135 – 175 g/l Hematokrit 0,469 0,442 0,40 – 0,50 l Str. obj. erytr. 88 88 82 – 98 fl Barvivo erytrocytů 29,9 29,4 28,0 – 34,0 pg Str. barev. Kon 34,1 33,5 32,0 – 36,0 g/dl Erytr. Krivka 12,7 12,9 10,0 – 15,2 Trombocyty 222 279 150 – 400 109 /l Diferenciál Segmenty 64 66 47 – 70 l Monocyty 6 4 2 – 10 l 46 Lymfocyt 30 30 20 – 45 l Eozinofily 0 0 0 – 7 l Basofily 0 0 0 – 2 l Lymfocyty – abs.počet 3,9 4,0 0,8 – 4,0 109 /l Monocyty− abs. počet 0,70 0,60 0,08 – 1,20 109 /l Neutrofily – abs. počet 8,2 8,5 2,0 – 7,4 109 /l Eozinofil – abs. počet 0,00 0,00 0,05 – 0,50 109 /l Bastil – abs. počet 0,0 0,0 0,0 – 0,1 109 /l Biochemie Bilirubin celkový 11,1 11,2 0,0 – 17,1 µmol/l AST 0,45 0,49 0,17 – 0,83 µkat/l ALT 0,48 0,49 0,17 – 0,83 µkat/l GGT 0,44 0,45 0,17 – 1,19 µkat/l ALP 1,50 1,45 0,67 – 2,15 µkat/l Kalium 4,85 4,90 3,50 – 5,10 mmol/l CRP 62,5 63,0 0,0 – 5,0 mg/l Sérum CRP 13,7 63,0 0,0 – 5,0 mg/l ASLO 55,0 58,0 0,0 – 200 IU/l Moč + sediment 47 Specifická hustota 1,005 1,01 – 1,02 g/cm3 pH 5,0 5,0 – 6,0 Bílkovina 0 Glukóza 0 Ketony 0 Urobilinogen 0 Bilirubin 0 Leukocyty Ojediněle Zdroj: Nemocnice FNB Vyšetření protilátek proti EBV ze dne 16. 3. 2016 anti VCA IgM 7,997 IP Pozitivní anti VCA IgG 6,333 IP Pozitivní anti EBNA IgM 0,537 IP Negativní anti EBNA IgG 0,502 IP Negativní anti EA IgG 1,032 IP Hraniční Paul-Bunnel Pozitivní IM Test 1:10 Negativní Zdroj: Nemocnice FNB Vyšetření protilátek proti CMV ze dne 16. 3. 2016 anti CMV IgM 17,600 U/ml Negativní anti CMV IgG <5,000 U/ml Negativní Komentář: Vyšetření protilátek proti CMV − negativní Zdroj: Nemocnice FNB Aerobní kultivace ze dne ze dne 16. 3. 2016 u praktického lékaře D.M.: Nález: Streptococcus alfa-haemolytický +++ 48 Nález: Neisseria sp. +++ Nález: Streptococcus gama +++ Nález: Haemophilus parainfluenzae + Zdroj: Nemocnice FNB Konzervativní léčba: Dieta:0 (tekutá) Pohybový režim: Mobilní Ordinace lékaře: • Klid na lůžku • Ledování krku Invazivní vstupy: Periferní žilní kanyla, zavedena dne 16. 3. 2016 do levé horní končetiny. 19. 3. 2016 kanyla zrušena z důvodu bolestivosti v místě vpichu a zavedena nová. Medikamentózní léčba: - per os: Paralen 1g tbl dle potřeby á 4–6 hodin (max. 4g denně) antipyretikum Lexaurin 3mg tbl dle potřeby/N anxiolytikum - intravenózní: FR 1/1 100 ml + Hydrocortison 100 mg Glukóza 5% 500 ml FR 1/1 500 ml+ 5ml Novalgin - intramuskulární: P-PNC 1,5 miliónů jednotek v 7–19 hodin 49 Chirurgická léčba: 0 SITUAČNÍ ANALÝZA 22letý pacient přijat na infekčním oddělení pro infekční mononukleózu.Zahájena léčba antibiotiky − Penicilin 1,5 miliónů jednotek, aplikovaného intramuskulárně. Pacient se poslední tři dny cítí unavený, udává silnou bolest krku, hlavně při polykání. Cítí se dehydratovaný, snížený kožní turgor však nemá, tělesná teplota 39,2 °C, je opocený. Po podané medikaci klesla teplota na 37,8 °C. Pacient má zavedenou žilní kanylu v levé cubitě 1. den, z důvodu zajištění hydratace, bez známek infekce, kape Glukóza 5% 500 ml. Krevní tlak 128/78 torrů, P: 68 tepů/min, D: 20 dechů/min. Uvádí, že toho příliš moc nesnědl, protože bolest v krku mu to nedovolila. Jedl spíše kašovitou stravu, tedy hlavně jogurty a málo tekutin. Uvádí, že s vyprazdňováním problémy nemá, poslední stolice byla 16. 3.2016. BMI: 28,5 – nadváha. V noci se moc nevyspí, často se probouzí a má problém usnout. Hygienickou péči je schopen zvládnout sám, potřebuje zajistit výměnu ložního prádla. V anamnéze uvádí polyvalentní alergie a alergie na zvířecí srst. 50 4 STANOVENÍ OŠETŘOVATELSKÝCH DIAGNÓZ Stanovení ošetřovatelských diagnóz ze dne 18. 3. 2016 a jejich uspořádání podle priorit. SEZNAM AKTUÁLNÍCH OŠETŘOVATELSKÝCH DIAGNÓZ: - Akutní bolest hrtanu z důvodu infekční mononukleózy - Snížený příjem potravy a tekutin z důvodu ztíženého polykání - Narušený spánek z důvodu změny prostředí - Hypertermie z důvodu infekčního onemocnění - Porucha kožní integrity z důvodu zavedení venózní kanyly SEZNAM RIZIKOVÝCH OŠETŘOVATELSKÝCH DIAGNÓZ: - Riziko alergické reakce v souvislosti s aplikací ATB - Riziko vzniku infekce v souvislosti se zavedením i.v. kanyly Ošetřovatelská diagnóza č. 1: Akutní bolest hrtanu z důvodu infekční mononukleózy, projevující se otokem hrtanu, ztíženým a bolestivým polykáním a verbálním sdělením. Cíl krátkodobý: U pacienta dojde ke zmírnění bolesti při polykání o dva stupně do 2 dnů. Cíl dlouhodobý: Pacient nemá při propuštění z nemocnice bolesti (intenzita bolesti 0). Priorita: střední Výsledná kritéria: Pacient užívá analgetika dle ordinace lékaře od 1. dne hospitalizace. Pacient dokáže vyhodnotit bolest na stupnici VAS škále (0–10) ihned. Pacient nepociťuje bolest při polykání od 3. dne. Plán intervencí: Nauč pacienta určit intenzitu bolesti dle VAS škály (0−10) – všeobecná sestra, ihned. Sleduj charakter a intenzitu bolesti – všeobecná sestra, při každém setkání s pacientem. Pozoruj neverbální projevy − všeobecná sestra, při každém setkání s pacientem. 51 Podávej analgetika dle ordinace lékaře a sleduj jejich působení – všeobecná sestra, dle rozpisu v dokumentaci. Zaznamenávej do ošetřovatelské dokumentace způsob podání a čas aplikovaných analgetik – všeobecná sestra, vždy po podání medikace. Přikládej studené obklady na krk a ověř, zda přináší obklad úlevu – všeobecná sestra, dle ordinace lékaře. Realizace od 18. 3. 2016: - 11:20 vysvětlena hodnotící VAS škála bolesti, udává bolest na VAS č. 6 - 11:30 podána antipyretika Paralen 1g per os - 12:00 udává mírné zmírnění bolesti, VAS č. 4 - 17:00 podána infuze FR 1/1 100 ml + Novalgin 5 ml, pacient udává na stupnici VAS 3 stupeň - 17:30 infuze ukončena a pacient udává zmírnění bolesti ze 3. na 2.stupeň 19. 3. 2016: - 6:00 podán infuzní roztok FR 1/1 500 ml + 5ml Novalgin - 8:30 po ukončení infuze udává značné zmírnění bolesti o jeden stupeň z 3 na 2 na hodnotící škále VAS, zaznamenáno do dokumentace - 15:00 podána tableta Novalgin per os - 16:00 udává mírné zlepšení bolesti, zaznamenáno do dokumentace - 22:00 podána tableta Novalgin per os - 23:00 udává zlepšení bolesti, zaznamenáno do dokumentace 20. 3. 2016: - 7:00 podána tableta Novalgin per os - 8:00 udává zmírnění bolesti, bolest je o 2stupně lepší, udává stupeň 1, zaznamenáno do dokumentace - 17:00 podána tableta Novalgin per os - 18:00 pacient udává značné zmírnění bolesti, zaznamenáno do dokumentace Hodnocení 20. 3. 2016: 52 Pacient již nepociťuje nepříjemnou bolest, dokáže už být bez velkých dávek analgetik, veškeré ordinace lékaře splněny, pacientovy potřeby byly zajištěny. Za pacientem docházela jeho rodina s přítelkyní, tudíž bolest zvládal o něco lépe, jak uvedl, analgetika by si rád vzal vždy před spaním, uvádí, že bolest je již snesitelná. Cíl byl splněn částečně, proto se bude i nadále pokračovat v ošetřovatelských intervencích a analgetizaci, dle potřeb pacienta. Ošetřovatelská diagnóza č. 2: Hypertermie v důsledku infekčního onemocnění, projevující tělesnou teplotou 39,2 °C pocením a únavou. Cíl krátkodobý:U pacienta dojde ke snížení tělesné teploty na fyziologickou hodnotu do 2 dnů. Cíl dlouhodobý: Pacient má fyziologické hodnoty tělesné teploty od 3. dne do konce hospitalizace. Priorita: vysoká Výsledná kritéria: Pacient užívá antipyretika dle ordinace lékaře od prvního dne. Pacient má fyziologické hodnoty tělesné teploty do 3 dnů. Pacient nejeví známky dehydratace od 1. dne. Plán intervencí od 18. 3. 2016: - Podávej dostatek tekutin a sleduj bilanci tekutin – všeobecná sestra, průběžně. - Zajisti dobře větratelnou místnost, nikoliv průvan – všeobecná sestra, pomocný personál, průběžně během dne. - Podávej antipyretika dle ordinace lékaře – všeobecná sestra, dle rozpisu lékaře. - Zajisti výměnu ložního prádla dle potřeby – všeobecná sestra, pomocný personál, dle potřeby. - Dbej na pacientův klid na lůžku – všeobecná sestra, pomocný personál, průběžně. - Sleduj vitální funkce, především TT – lékař, všeobecná sestra, podle ordinace lékaře. 53 - Zaznamenávej vše do dokumentace – všeobecná sestra, při každém ošetřovatelském úkonu. - O změnách informuj lékaře – všeobecná sestra, průběžně. Realizace od 18. 3. 2016: - 11:00 naměřena tělesná teplota 39,2 °C, TK: 128/78, P: 68 tepů/min,D: 20 dechů/min, lékař informován - 11:30 podána antipyretika Paralen 1g per os - 12:00 tělesná teplota 37,8 °C - 12:20 odebrána krev na biochemické (glykémie, bilirubin, AST, ALT, GGT, urea, kreatinin, Na, K, CRP, ASLO) a serologické (EBV, CMV), hematologické (KO+diferenciál) vyšetření, dále výtěr z krku - 15:00 výměna ložního a osobního prádla - 17:00 podána infuze FR 1/1 100 ml + Hydrocortison 100 mg - 17:30 infuze ukončena a pacient udává zmírnění pocení, tělesná teplota 37,0 °C - 22:45 TT 38,0 °C, podána antipyretika Paralen 1g per os - 23:10 TT 37,5 °C, výměna ložního a osobního prádla 19. 3. 2016: - 0:20 TT 37,5 °C - 6:00 TT 38,0 °C podán infuzní roztok FR 1/1 500 ml + 5ml Novalgin i.v. - 8:30 po ukončení infuze udává značné zmírnění TT a to na 37,2 °C, výměna ložního a pacientova prádla - 10:00 TT 37,0 °C - 15:00 TT 37,5 °C - 17:00 výměna ložního a pacientova prádla - 22:00 TT 37,2 °C podána tableta Novalgin per os - 23:00 udává zlepšení TT 37,0 °C 20. 3. 2016: - 0:10 TT 36,9 °C 54 - 7:00 TT 37,7 °C podána tableta Novalgin per os, výměna ložního a pacientova prádla - 8:00 udává zmírnění TT 36,8°C - 12:00 TT 37,0 °C - 17:00 TT37,8 °C podána tableta Novalgin per os - 18:00 TT 36,9 °C pacient udává značné zmírnění TT - 22:10 TT 37,0 °C Hodnocení 20. 3. 2016: Pacient trpí rekurentní kolísavou tělesnou teplotou, veškeré ordinace lékaře byly splněny a zaznamenány do dokumentace. Pacientovy potřeby byly zajištěny. Cíl byl splněn částečně, proto se bude i nadále pokračovat v ošetřovatelských intervencícha analgeticích či v antipyreticích, dle potřeb pacienta. Ošetřovatelská diagnóza č. 3: Snížený příjem potravy a tekutin z důvodu otoku v oblasti krku projevující se ztíženým polykáním. Cíl dlouhodobý: Pacient nebude mít při propuštění žádné polykací problémy. Cíl krátkodobý: U pacienta dojde ke zlepšení polykání při stravování do 3 dnů. Priorita: střední Výsledná kritéria: Pacient má zajištěn dostatečný příjem tekutin ihned. Pacient má zajištěnu kašovitou stravu ihned. Pacient udává zlepšení při polykání do 3 dnů. Plán intervencí od 18. 3. 2016: - Zajisti vhodnou stravu (dietu) pro pacienta – všeobecná sestra, při každém podávání stravy. - Zajisti dostatek tekutin a nabádej pacienta k častému pití, ale po malých doušcích – všeobecná sestra, pomocný personál, průběžně. - Edukuj pacienta o nutnosti zvýšené polohy horní části těla – všeobecná sestra, lékař, průběžně. 55 - Zjišťuj, zda strava odpovídá pacientovým nárokům – všeobecná sestra, pomocný personál, při podávání stravy. - Pouč pacientovu rodinu o možnostech donesení jídla z domu, přilož poučení o dietě, kterou by měl pacient dodržovat – edukuj i jeho rodinu – všeobecná sestra, při prvním setkání s rodinnými příslušníky. - Informuj lékaře o komplikacích a nechutenství pacienta – všeobecná sestra, v případě potíží. Realizace od 18. 3. 2016: - 12:30 podána kašovitá strava, pacient udává špatné polykání, snědl čtvrtinu porce - 17:00 podán infuzní roztok FR 1/1 100 ml + Hydrocortison 100 mg i.v., všeobecná sestra ukládá pacienta do Fowlerovy polohy - 17:30 udává značné zlepšení otoku, udává bolestivé polykání, ale lépe se mu již polyká - 22:30 podán infuzní roztok FR 1/1 100 ml + Hydrocortison 100 mg i.v., všeobecná sestra ukládá pacienta do Fowlerovy polohy - 23:00 udává značné zmírnění otoku 19. 3. 2016: - 8:00 při snídani uvedl bolestivé polykání, podána Glukóza 5% 500 ml i.v. - 10:30 ukončena infuzní terapie, pacient se cítí lépe, snědl skoro polovinu porce - 10:00 podán infuzní roztok FR 1/1 100 ml + Hydrocortison 100 mg i.v. - 10:30 udává mírné zlepšení otoku - 12:30 pacient snědl čtvrtinu porce, udává stále bolestivé polykání - 14:00 podán infuzní roztok FR 1/1 500 ml i.v. - 16:00 ukončena infuzní terapie - 16:00 podán další roztok FR 1/1 100 ml + Hydrocortison 100 mg i.v. - 16:30 udává značné zmírnění otoku a polykání, snědl půl porce - 20:00 nestěžuje si na otok 56 20. 3. 2016: - 3:00 si stěžuje na ztížené polykání, podán roztok FR 1/1 100 ml + Hydrocortison 100 mg i.v., všeobecná sestra ukládá pacienta do Fowlerovy polohy - 3:30 udává mírné zlepšení otoku, pacient zaujímá Fowlerovu polohu - 10:00 podána infuzní terapie 1/1 100 ml + Hydrocortison 100 mg i.v. - 10:30 ukončena infuzní terapie - 12:30 pacient snědl půl porce - 16:00 podána infuzní terapie 1/1 100 ml + Hydrocortison 100 mg i.v. - 16:30 pacient uvádí, že otok mu stále překáží, snědl skoro polovinu porce - 23:00 podána infuzní terapie 1/1 100 ml + Hydrocortison 100 mg i.v. - 23:30 pacient uvádí značné zlepšení Hodnocení 20. 3. 2016: Pacientovi léčba kortikoidy pomohla, ale pouze na krátkou dobu. Proto je potřeba stále pokračovat v infuzní terapii, dokud otok nepomine a lékař ordinace nezruší a pomine otok. Cíl nebyl splněn. Ošetřovatelská diagnóza č. 4: Narušený spánek z důvodu změny prostředí, projevující se častým buzením během noci. Cíl krátkodobý: U pacienta dojde k úpravě spánkového rytmu do 3 dnů. Cíl dlouhodobý: Pacient spí bez probouzení 6-7 hodin od 3. dne hospitalizace, cítí odpočatý a vyspaný do konce hospitalizace. Priorita: střední Výsledná kritéria: Pacient spí celou noc 6–7 hodin od 3. dne hospitalizace. Pacient udává zlepšení spánku od 3. dne hospitalizace. Pacient je od 2dne během dne aktivizován. Plán intervencí od 18. 3. 2016: - Zjisti spánkové zvyklosti pacienta – všeobecná sestra, při příjmu. 57 - Zajisti klidné a tiché prostředí pro pacienta – všeobecná sestra, pomocný personál, denně. - Doporuč pacientovi aktivitu během dne – všeobecná sestra, průběžně. - Nabídni pacientovi po domluvě s lékařem anxiolytika, sleduj účinky anxiolytik, zaznamenej do dokumentace – lékař, všeobecná sestra, před spaním. Realizace od 18. 3. 2016: - 14:00 za pacientem přišla rodina, přinesla mu oblečení a osobní věci - 16:00 pacient sleduje na svém notebooku film - 22:35 pacient žádá lék na spaní, podán Lexaurin 3 mg p.o., záznam do dokumentace - 23:50 pacient spí až do rána 19. 3. 2016: - 15:00 za pacientem přišla přítelkyně s rodinou - 17:00 až do 20:00 si pacient čte nebo sleduje televizi - 21:10 provedena úprava lůžka, vyvětrán pokoj, zajištění klidného a tichého prostředí. - 23:30 pacient udává, že nemůže usnout, aplikace anxiolytik dle ordinace lékaře - 23:40 proveden záznam do dokumentace - 24:00 pacient spí do 5:00 hodin 20. 3. 2016: - 20:50 pacient nepožaduje žádné léky na spaní - 7:00 pacient spal celou noc Hodnocení ze dne 20. 3. 2016: Pacient udává značné zlepšení spánku, cítí se více odpočatý a spí déle jak 7 hodin. Cíl byl splněn 58 CELKOVÉ HODNOCENÍ OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE Pacient byl hospitalizován na oddělení infekčním z důvodu infekční mononukleózy. Vzhledem ke správně poskytované ošetřovatelské péči a ošetřovatelskému procesu, lze zhodnotit celkovou péči kladně. Pacient snášel hospitalizaci dobře. U pacienta byly podrobně zpracovány čtyři aktuální ošetřovatelské diagnózy. První ošetřovatelskou diagnózu byla akutní bolest hrtanu z důvodu infekční mononukleózy, projevující se otokem hrtanu, ztíženým a bolestivým polykáním a verbálním sdělením. Pacient udával bolest na hodnotící škále VAS č. 6. Po podávání analgetik a antibiotik bolest se postupně snižovala. Cíl byl splněn částečně. Druhá ošetřovatelská diagnóza byla hypertermie v důsledku infekčního onemocnění, projevující tělesnou teplotou 39,2 °C pocením a únavou. U pacienta bylo měněno ložní a osobní prádlo podle potřeby, byly podávány tekutiny, antipyretika dle ordinace lékaře. Hodnoty tělesné teploty k teploty byly kolísavé, veškeré ordinace lékaře byly plněny a zaznamenány do dokumentace, cíl byl splněn částečně, proto bylo potřeba pokračovat v ošetřovatelských intervencích dle stavu pacienta.Třetí ošetřovatelskou diagnózou byl snížený příjem potravy a tekutin z důvodu otoku v oblasti krku projevující se ztíženým polykáním. Infuzní terapie s kortikoidy nebyla zatím zcela účinná, otok hrtanu trvá, nadále je nutné pokračovat v léčbě kortikoidy, dle ordinace lékaře a usnadnění polykání kašovité stravy. Cíl nebyl splněn. Čtvrtá ošetřovatelská diagnóza byla narušený spánek z důvodu změny prostředí projevující se častým buzením během noci. Pacient respektoval doporučení úpravy spánkového rytmu, občas podána dle ordinace lékaře anxiolytika. Třetí den se pacient cítil odpočaty, vyspaný. Cíl byl splněn. 59 4.1 DOPORUČENÍ PRO PRAXI Doporučení pro zdravotnický personál - Sledovat zmírňující se otok. - Informovat o nutnosti odběrů biologického materiálu. - Sledovat místa vpichu po intramuskulárních injekcích. - Sledovat možné alergické reakce po podání antibiotik (P-Penicilin 1,5 miliónů jednotek). - Sledovat účinky podávaných léků dle ordinace lékaře. - Sledovat projevy bolesti. - Pravidelně měřit tělesnou teplotu. - Dbát na čistotu pacienta, dostatek ložního a pacientova prádla. - Zajistit dostatek tekutin. - Podávat informace o dietních opatřeních. - Dbát na pacientovu předepsanou dietu a tělesný klid a na vyvarování se psychické zátěže. Doporučení pro pacienta po propuštění - Doužívat ATB, pokud lékař neurčí jinak. - Nechodit ven na slunce, vyvarovat se mléčných produktům, u žen užívající HA – snížená účinnost. - Edukovat pacienta o nutnosti dodržování životosprávy – nepít alkohol, nekouřit, přiložení informačního materiálu, viz Příloha H. - Omezit styk s veřejností, jelikož pacient má sníženou imunitu, vyvarovat se nemocného člověka. - Dodržovat kontroly jak u praktického lékaře, tak na ORL ambulanci. - Po dobu 3–4 týdnů dodržovat zásady životosprávy, viz Příloha H, přibližně po 6 týdnech začít s postupným zvyšováním tělesné zátěže (plavání) dle klinického stavu a hodnot jaterních testů. 60 ZÁVĚR Cílem bakalářské práce bylo zmapovat problematiku infekční mononukleózy, její specifika a zformulovat doporučení pro praxi. Infekční mononukleóza je infekční virové lehce probíhající onemocnění. Přenáší se přímým kontaktem, slinami či kapénkovou infekcí. Častým nositelem jsou mladiství, nejméně malé děti a dospělí. Nemocný je schvácený, má povleklé mandle, kolísavé horečky a zduřelé krční uzliny. Léčba spočívá především v klidu na lůžku, antibiotické léčbě, dostatku vitamínů, tišení bolesti a podávání antipyretik. Práce byla rozdělena na dvě části. Na část teoretickou a praktickou. V teoretické části práce byla popsána charakteristika onemocnění, etiologie, epidemiologie, symptomatologie diagnostika, léčba, komplikace a prevence. Dále byla popsána specifika ošetřovatelské péče a specifika práce sestry na infekčním oddělení. V praktické části práce byl realizován ošetřovatelský proces u pacienta s infekční mononukleózou. V závěru práce bylo popsáno doporučení pro zdravotnický personál a pro pacienty. Práce je určena pro širokou laickou veřejnost, pacientům s infekční mononukleózou, rodinným příslušníkům, všeobecným sestrám a studentům, kteří si chtějí rozšířit odborné znalosti o daném onemocnění. Cíle práce byly splněny. 61 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ AMBROŽOVÁ, Helena. 2005. Infekční mononukleóza. Pediatrie pro praxi. 5, 244-246 s. ISSN 1213-0494. AMBROŽOVÁ, Helena. 2009. Infekční mononukleóza. Postgraduální medicína. 6, 24-28 s. ISSN 1212-4184. BENEŠ, Jiří. 2009. Infekční lékařství. Praha: Galén. ISBN 978-80-7262-644-1. ČERNÝ, Zdeněk. 2008. Infekční nemoci: jak pečovat o pacienty s infekčním onemocněním. 2., přeprac. a rozš. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně. ISBN 978-80-7013-480-1. ČOUPKOVÁ, Hana a Lenka SLEZÁKOVÁ, 2012. Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy. 2., dopl. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-3602-0. GÖPFERTOVÁ, Dana, Petr PAZDIORA a Jana DÁŇOVÁ. 2013. Epidemiologie: obecná a speciální epidemiologie infekčních nemocí. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-2223-1. HABER, Jan. 2012. Virové infekce u imunokompromitovaných pacientů s hematologickou malignitou. Postgraduální medicína. 8, 55 s. ISSN 1212-4184. HOLEČKOVÁ, Katarína, 2006. Infekčná mononukleóza. Via practica. [online]. 3(1). Dostupné z: http://www.viapractica.sk/index.php?page=pdf_view&pdf_id=7&magazine_id=1 KLEINEROVÁ, Jana. 2008. Infekční mononukleóza. Medicína pro praxi. 5(10), 372-374 s. ISSN 1214-8687. KAPOUNOVÁ, Gabriela. 2007. Ošetřovatelství v intenzivní péči. Grada. ISBN 80-247- 1830-8. KOCINOVÁ, Svatava, Zdeňka ŠTERBÁKOVÁ a Šárka ERBANOVÁ. 2007. Přehled nejužívanějších léčiv: příručka pro střední zdravotnické školy. 5., aktualiz. vyd. Praha: Informatorium. ISBN 978-80-7333-059-0. LAŽANSKÁ, Soňa a Alena MACHOVÁ. 2015. Úloha sestry v péči o pacienta s mononukleózou. Pediatrie pro praxi. 16(1), s. 59-61. ISSN 1213-0494. 62 LOBOVSKÁ, Alena. 2001. Infekční nemoci. Praha: Karolinum. ISBN 80-246-0116-8. MAREČKOVÁ, Jana. 2006. Ošetřovatelské diagnózy v NANDA doménách. Praha: Grada. 264 s. ISBN 80-247-1399-3. MIKŠOVÁ, Zdeňka, Marie FROŇKOVÁ, Renáta HERNOVÁ a Marie ZAJÍČKOVÁ, 2006. Kapitoly z ošetřovatelské péče I. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 80-247-1442-6. MIKŠOVÁ, Zdeňka, Marie FROŇKOVÁ a Marie ZAJÍČKOVÁ, 2006. Kapitoly z ošetřovatelské péče II. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 80-247-1443-4. MKN-10: Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů. ÚZIS ČR: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR [online]. 2013 [cit. 2016-03-21]. Dostupné z: http://www.uzis.cz/cz/mkn/index.html MLÝNKOVÁ, Jana, 2010. Pečovatelství 2. díl – Učebnice pro obor sociální péče – pečovatelskou činnost. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-3185-8. LAŽANSKÁ, Soňa a Alena MACHOVÁ. 2015. Úloha sestry v péči o pacienta s mononukleózou. Pediatrie pro praxi. 16(1). Dostupné z: http://www.pediatriepropraxi.cz LUKÁŠ, Karel a kol. 2005. Gastroenterologie a hematologie pro zdravotní sestry. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 80-247-1283.0. PODSTATOVÁ, Renata. 2011. Péče o pacienty s infekčním onemocněním. Sestra. 21(4). ISSN 1210-0404. ROHÁČOVÁ, Hana. 2005. Onemocnění vyvolaná virem nemocnění vyvolaná virem Epsteina-Barrové. Interní medicína pro praxi. 6, 301-302 s. ISSN 1212-7299. ROZSYPAL, Hanuš. 2015. Základy infekčního lékařství. Praha: Karolinum. ISBN 978- 80-246-2932-2. ROZSYPAL, Hanuš, Michal HOLUB a Monika KOSÁKOVÁ. 2013. Infekční nemoci ve standardní a intenzivní péči: minimum pro praxi. 1. vyd. Praha: Karolinum. Levou zadní. ISBN 978-80-246-2197-5. SCHINDLER, Jiří, 2010. Mikrobiologie: pro studenty zdravotnických oborů. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-3170-4. 63 SMÍŠKOVÁ, Dita, 2013. Infekční mononukleóza a další onemocnění vyvolané virem Epsteina a Barrové. Interní medicína pro praxi. 14(6 a 7). ISSN 1803-5337. STAŇKOVÁ, Alena. 2009. Odběr krve – žádná věda? Sestra. 19(4). ISSN 1210-0404. STAŇKOVÁ, Marie, Zdeňka ŠTERBÁKOVÁ a Šárka ERBANOVÁ. 2002. Infekční lékařství: minimum pro praxi. Vyd. 1. Praha: Triton. Levou zadní. ISBN 80-725-4115- 3. STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV. 2016. Infekce v ČR 2015, kumulativně [online]. [cit. 2016-03-21]. Dostupné z: http://www.szu.cz/publikace/data/kumulativni-nemocnost- vybranych-hlasenych-infekci-v-ceske. SYSEL, D., H. BELEJOVÁ a O. MASÁR. 2011. Teorie a praxe ošetřovatelského procesu. Brno: Tribun. ISBN 978-80-2630-001-4. VANIŠTA, Jiří a Tamara STARNOVSKÁ, 2008. Diety při onemocnění mononukleózou. 2. vyd. Praha: MAC. ISBN 978-80-86738-30-7. VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ G., 2006. Komunikace pro zdravotní sestry. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 80-247-1262.8. VOKURKA, M. a J. HUGO. 2010. Velký lékařský slovník. Praha: Maxdorf. ISBN 978- 80-7345-202-5. VOTAVA, Miroslav. 2009. Lékařská mikrobiologie – vyšetřovací metody. Brno: Neptun. ISBN 978-80-86850-04-7. WORKMAN, Barbara A. a Clare L. BENNETT. 2006. Klíčové dovednosti sester. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 80-247-1714-X. I PŘÍLOHY Příloha A − Rešerše..........................................................................................................I Příloha B − Protokol k provádění sběru podkladů pro zpracování Bakalářské práce.... II Příloha C − Kumulativní četnosti infekční mononukleózy v České republice v letech 2006 až 2015 (graf)....................................................................................IV Příloha D – Kumulativní četnosti infekčních onemocnění v České republice v letech 2006 až 2015............................................................................................... V Příloha E − Kumulativní četnosti infekční mononukleózy v České republice v letech 2006 až 2015........................................................................................... VIII Příloha F − Sérologická diagnostika viru Epsteina-Barrové ........................................IX Příloha G − Interpretace nálezů při infekční mononukleóze.......................................... X Příloha H – Léčebný režim při infekční mononukleóze ...............................................XI Příloha I – Čestné prohlášení......................................................................................XII I Příloha A − Rešerše Zdroj: Moravská zemská knihovna, Miroslav Kroupa II Příloha B − Protokol k provádění sběru podkladů pro zpracování Bakalářské práce III IV Příloha C − Kumulativní četnosti infekční mononukleózy v České republice v letech 2006 až 2015 (graf) Zdroj: Vlastní zpracování dle Infekce v ČR 2015, kumulativně. Státní zdravotní ústav [online] 2016 [cit. 2016-03-21]. Dostupné z: http://www.szu.cz/publikace/data/kumulativni-nemocnost-vybranych- hlasenych-infekci-v-ceske V Příloha D – Kumulativní četnosti infekčních onemocnění v České republice v letech 2006 až 2015 Diagnóza Rok Celkem 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 A01.0 Břišní tyfus 9 2 4 3 4 3 2 0 3 1 31 A01.1 Paratyfus A 1 1 1 1 1 2 4 2 2 1 16 A01.2 Paratyfus B 3 3 1 0 0 2 0 1 1 1 12 A02 Salmonelóza 25 102 18 204 11 009 10 805 8 622 8 752 10 507 10 280 13 633 12 727 129 641 A03 Shigelóza 289 349 229 178 450 164 266 257 92 88 2 362 A04 Jiné bakteriální střevní infekce 2 471 2 831 3 305 3 178 3 343 4 607 5 168 5 797 6 763 8 138 45 601 A04.5 Kampylobakteri óza 22 713 24 254 20 175 20 371 21 164 18 811 18 412 18 389 20 903 21 085 206 277 A05 Jiné bakteriální otravy 48 70 84 106 100 381 14 203 177 793 1 976 A05.1 Botulismus 0 1 1 1 0 0 0 4 1 1 9 A06 Amébóza 9 9 11 5 18 6 17 11 16 9 111 A07.1 Giardióza 141 90 79 47 51 45 49 46 42 33 623 A07.2 Kryptosporidióz a 0 0 0 0 1 0 4 2 1 2 10 A08 Virové a jiné specifické onemocnění 5 597 6 025 6 639 6 066 8 517 9 955 6 877 7 778 9 438 18 817 85 709 A21 Tularémie 87 54 113 65 53 58 44 36 49 59 618 A26 Erysipeloid 8 5 4 4 5 0 3 5 5 1 40 A27 Leptospiróza 18 24 17 32 41 31 22 7 37 17 246 A32 Listerióza 78 51 37 32 26 35 32 35 37 33 396 A35 Tetanus jiný 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 1 A36 Záškrt 0 0 0 0 0 0 0 0 0 2 2 A37.0 Dávivý kašel (Bordetella pertusis) 234 186 767 955 662 324 738 1 233 2 521 584 8 204 A37.1 Dávivý kašel (Bordetella parapertussis) 100 42 128 79 65 40 50 63 95 83 745 A38 Spála 3 300 4 057 4 450 3 862 4 143 5 232 5 166 4 089 4 171 3 677 42 147 A39 Meningokokové infekce 77 78 86 85 64 66 57 57 37 44 651 A41 Jiné septikémie 343 431 670 861 824 926 1 186 1 154 1 381 1 589 9 365 VI Diagnóza Rok Celkem 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 A46 Růže − erysipelas 3 561 3 746 3 631 3 622 3 503 3 832 3 773 3 609 3 822 3 760 36 859 A48.1 Legionelóza 15 19 15 25 42 58 56 67 110 120 527 A48.3 Syndrom toxického šoku 0 12 6 7 13 4 8 3 3 4 60 A69.2 Lymeská borelióza 4 370 3 558 4 350 3 863 3 597 4 834 3 304 4 646 3 743 2 897 39 162 A70 Ornitóza - psitakóza 1 2 0 2 0 1 1 1 0 0 8 A84.1 Klíšťová encefalitida 1 029 546 631 816 589 861 573 625 410 351 6 431 A87.0 Enterovirová meningitida 80 123 131 118 82 61 149 491 192 109 1 536 A87.8 Jiné virové meningitidy 50 25 24 33 19 17 17 19 23 15 242 A87.9 Virová meningitida (blíže neurčená) 388 402 363 412 318 364 336 454 304 270 3 611 A90 Dengue 9 10 11 15 17 13 29 81 35 40 260 A91 Hemoragická horečka dengue 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 A98.5 Hemorrhagická horečka s renálním syndromem 1 3 2 6 8 9 8 12 3 7 59 B00 Infekce virem Herpes simplex 101 121 110 120 128 133 156 170 194 184 1 417 B01 Plané neštovice 35 197 48 571 38 965 47 192 48 270 42 785 42 529 40 413 51 617 46 937 442 476 B02 Herpes zoster 6 595 6 456 6 391 6 082 6 045 6 370 6 409 6 297 6 679 6 441 63 765 B05 Spalničky 7 2 2 5 0 17 22 15 221 9 300 B06 Zarděnky 8 4 14 6 4 28 7 0 1 0 72 B08 Jiné exantematické virové infekce 762 764 1 264 2 661 1 879 1 344 1 854 1 586 4 926 1 862 18 902 B15 Akutní hepatitida A 132 128 1 648 1 104 862 264 284 348 673 723 6 166 B16 Akutní hepatitida B 307 307 306 247 244 192 154 133 105 90 2 085 VII Diagnóza Rok Celkem 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 B17.2 Akutní hepatitida E 35 43 65 99 72 163 258 218 299 409 1 661 B26 Parotitida 5 172 1 297 402 357 1 068 2 885 3 902 1 553 677 1 613 18 926 B27 Infekční mononukleóza 2 409 2 306 2 563 2 338 2 176 1 978 2 072 2 090 1 824 1 701 21 457 B35 Dermatofytóza 513 474 552 586 635 629 637 661 626 590 5 903 B58 Toxoplazmóza 328 231 248 221 259 180 188 155 147 169 2 126 B67 Echinokokóza 2 3 2 1 5 0 0 2 6 3 24 B68 Tenióza 13 26 7 3 4 9 6 30 18 6 122 B75 Trichinóza 0 0 0 0 0 0 1 0 2 0 3 B86 Svrab 3 129 2 803 2 958 2 935 2 952 3 139 3 336 3 960 4 202 4 267 33 681 G00 Bakteriální meningitida 145 168 141 154 130 149 160 150 122 121 1 440 HEPC Virová hepatitida C 1 022 980 974 836 709 812 794 873 867 945 8 812 MALA Malárie 16 23 22 11 13 28 27 27 31 29 227 Zdroj: Infekce v ČR 2015, kumulativně. Státní zdravotní ústav [online]. 2016 [cit. 2016-03-21]. Dostupné z: http://www.szu.cz/publikace/data/kumulativni-nemocnost-vybranych-hlasenych-infekci-v-ceske VIII Příloha E − Kumulativní četnosti infekční mononukleózy v České republice v letech 2006 až 2015 Diagnóza Rok Celkem 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 B27 Infekční mononukleóza 2 409 2 306 2 563 2 338 2 176 1 978 2 072 2 090 1 824 1 701 21 457 Zdroj: Infekce v ČR 2015, kumulativně. Státní zdravotní ústav [online]. 2016 [cit. 2016-03-21]. Dostupné z: http://www.szu.cz/publikace/data/kumulativni-nemocnost-vybranych-hlasenych-infekci-v-ceske IX Příloha F − Sérologická diagnostika viru Epsteina-Barrové VCA EBNA-1 EA-D Sérologická diagnostika IgM IgG IgM IgG IgM IgG – – – – – – Séronegativita – bez kontaktu s infekcí (+) 1 – + – (+) – Časná primoinfekce+ – + – + – + – (+) – + – + (+) (+) – (+) – Pozdní primoinfekce + + – – (+) (+) (+) + – – (+) + Postakutní stav– + – (+) – + – + – (+) – (+) – + – (+) – – Dříve prodělaná infekce – sérokonverze – + – + – – Dříve prodělaná infekce – séropozitivita– – – + – – + + – + (+) – Reaktivovaná infekce + + + + (+) (+) Zdroj: KLEINEROVÁ, Jana. Infekční mononukleóza. In Medicína pro praxi, 2008, 5 (10), s. 373. ISSN 1214-8687. 1 (+) Protilátky nemusí být přítomny. X Příloha G − Interpretace nálezů při infekční mononukleóze Stádium VCA IgM VCA IgG EA EBNA Primoinfekce + + + – Latence – + – + Reaktivace ± + + + Zdroj: AMBROŽOVÁ, Helena. Infekční mononukleóza. In Pediatrie pro praxi, 2005, č. 5, s. 245. ISSN 1213-0494. XI Příloha H – Léčebný režim při infekční mononukleóze Zdroj: Nemocnice Vyškov XII Příloha I – Čestné prohlášení ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem zpracovala údaje/podklady pro praktickou část bakalářské práce s názvem Ošetřovatelský proces u pacienta s infekční mononukleózou v rámci studia/odborné praxe realizované v rámci studia na Vysoké škole zdravotnické, o.p.s., Duškova 7, Praha 5. V Praze dne 6. 1. 2017 …………………………………. podpis