Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., Praha 5 KOMUNIKACE ZDRAVOTNICKÝCH ZÁCHRANÁŘŮ SE SLUCHOVĚ POSTIŽENÝMI PACIENTY V PŘEDNEMOCNIČNÍ NEODKLADNÉ PÉČI BAKALÁŘSKÁ PRÁCE MICHALA VELÍŠKOVÁ Praha 2017 VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o. p. s., PRAHA 5 KOMUNIKACE ZDRAVOTNICKÝCH ZÁCHRANÁŘŮ SE SLUCHOVĚ POSTIŽENÝMI PACIENTY V PŘEDNEMOCNIČNÍ NEODKLADNÉ PÉČI Bakalářská práce MICHALA VELÍŠKOVÁ Stupeň vzdělání: bakalář Název studijního oboru: Zdravotnický záchranář Vedoucí práce: Ing. Soňa Jexová PhD. Praha 2017 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, že jsem řádně citovala všechny použité prameny a literaturu a že tato práce nebyla využita k získání stejného nebo jiného titulu. Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním účelům. V Praze dne podpis PODĚKOVÁNÍ V prvé řadě bych ráda poděkovala Ing. Soně Jexové PhD. za profesionální vedení, poskytování cenných rad, aktivní přístup a laskavou pomoc při psaní mé bakalářské práce. Také děkuji všem zdravotnickým záchranářům, kteří byli ochotní spolupracovat a byli zodpovědní při provádění průzkumu v rámci dotazování. Stejný dík patří i neslyšícím respondentům, kteří mají velký podíl na závěrečném projektu napomáhajícímu ke zlepšení komunikace. V neposlední řadě bych ráda poděkovala své rodině za pomoc a podporu v průběhu celého studia. ABSTRAKT VELÍŠKOVÁ, Michala. Komunikace zdravotnických záchranářů v České republice s pacienty se sluchovým postižením v PNP. Vysoká škola zdravotnická, o. p. s. Stupeň kvalifikace: Bakalář (Bc.). Vedoucí práce: Ing. Soňa Jexová PhD. Praha. 2017. 70 stran. Tématem bakalářské práce je komunikace zdravotnických záchranářů se sluchově postiženými v přednemocniční neodkladné péči. Práce je zaměřená na způsoby komunikačních technik s neslyšícími při ošetření v PNP za nepřítomnosti tlumočníka či rodinného člena, který ovládá znakový jazyk. Teoretická část se zabývá typy sluchových poruch, klasifikací neslyšících a organizacemi, které zprostředkovávají tlumočení či vzdělávání v komunikaci s neslyšícími. Vzhledem k neustálému nárůstu lidí, kteří mají individuální potřeby, mezi které patří i neslyšící, je zlepšování vzájemné komunikace nezbytné. V teoretické části je také rozebírána komunikace neslyšících, rozdíly znakových jazyků, komunikačních stylů a prostředků. Díky této specifičnosti komunikace by se měla zvyšovat erudovanost zdravotnického personálu s cílem zvládat i přes náročnou situaci často spojenou se stresem komunikaci i se sluchově postiženým člověkem tak, aby kvůli komunikační bariéře nebyla zanedbána ošetřovatelská péče. Cílem průzkumné části práce je přiblížit zdravotnickým záchranářům specifika komunikace se sluchově postiženými pacienty. Použila jsem jak odbornou literaturu, tak své osobní zkušenosti s neslyšícími. Průzkum byl veden pomocí dvou dotazovaných skupin. První skupina dotazovaných byla skupina zdravotnických záchranářů, kteří reagovali na četnost výjezdů ke sluchově postiženým pacientům. Zároveň posuzovali svou schopnost komunikace, popřípadě chuť se v této oblasti zlepšit. Druhá část dotazovaných byla skupina neslyšících, kteří byli dotazováni osobní formou na základě připravených dotazníků. Otázky byly tlumočeny do Českého znakového jazyka pro lepší srozumitelnost. Neslyšící byli dotazováni například na to, jak často využívají ZZS, jakou formu komunikace použil ZZ a jestli byl tento typ komunikace dostačující. Klíčová slova Český znakový jazyk. Komunikace. Sluchově postižený. Zdravotnický záchranář. ABSTRACT VELISKOVA, Michala. Comunication Of Paramedics in The Czech Republic With Hearing Impaired Patients during the Out of hospital emergency. Medical College. Degree: Bachelor (Bc.). Supervisor: : Ing. Soňa Jexová PhD. Prague. 2017. 70 pages. The subject of this bachelor's thesis is the communication between paramedics and people with hearing defects in the prehospital emergency care. The thesis focuses on forms of communication techniques used when caring for deaf ones in the prehospital emergency care in the presence of an interpreter or a family member with knowledge of sign language. The theoretical part considers various kinds of hearing defects, the classification of deaf people and the organizations which arrange interpretation or education on communication with deaf ones. Considering the consistent increas of people with individual needs, including deaf people, it is necessary to improve the interaction. The theoretical part also studies the communication of deaf ones, differences in various sign languages, communicative styles and means. Thanks to this specificity of communication, the erudition of medical staff should be improving with the goal of (despite a challenging situation often connected to a lot of stress) managing to communicate with a person who suffers an auditory disability so that the medical care wouldn't be neglected because of a communicative barrier. The pursuit of the explorative part is to uprate the communicative skills of paramedics based on the study of professional literature and also on my own experiences. The research was being lead using two interviewed groups. First one to be interviewed was a group of paramedics answering a number of calls to patients with hearing defects. They were also judging their own communicative skills, eventually their will to improve themselves in this area. The other one was a group of deaf individuals which where interviewed by the means of personal interviews using an ahead prepared form. Questions were interpreted into Czech sign language to reach better comprehensibility. For example, deaf ones were asked how often they use ambulance service, what kind of communication the paramedic used and if this type of communication was sufficient. Keywords Communication. Czech sign language. Hearing impaired. Paramedic. SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK SEZNAM TABULEK SEZNAM GRAFŮ ÚVOD...........................................................................................13 1 ANATOMICKÁ STAVBA UCHA......................................15 1.1 Auris Externa................................................................................15 1.2 Auris Media...................................................................................15 1.3 Auris Interna.................................................................................16 1.4 Princip vedení zvukového vzruchu.............................................16 2 METODY VYŠETŘENÍ SLUCHU ....................................17 3 VADY A PORUCHY SLUCHU..........................................21 3.1 Klasifikace neslyšících..................................................................21 4 KOMPENZAČNÍ POMŮCKY PRO SLUCHOVĚ POSTIŽENÉ ...............................................................................22 4.1 Kochleární implantace.................................................................22 4.1.1 Princip slyšení s kochleárním implantátem.......................................... 23 4.2 Sluchadla .......................................................................................23 4.2.1 Dělení dle způsobu předání akustické energie:.................................... 23 4.2.2 Dělení dle vlastností:............................................................................... 24 4.2.3 Typy naslouchadel:................................................................................. 24 4.3 Individuální indukční smyčka.....................................................24 5 KOMUNIKACE NESLYŠÍCÍCH.......................................25 5.1 Český znakový jazyk ....................................................................26 5.1.1 Komponenty utvářející ČZJ .................................................................. 27 5.2 Znaková řeč...................................................................................27 5.3 Znakovaná čeština........................................................................28 5.4 Odezírání mluveného jazyka.......................................................28 5.5 Prstové abecedy.............................................................................29 6 MOŽNOSTI VOLÁNÍ ZÁCHRÁNNÉ ZDRAVOTNICKÉ SLUŽBY ......................................................................................30 6.1 Call centrum záchranné služby...................................................30 6.2 Mobilní aplikace Záchranka .......................................................30 7 METODY KOMUNIKACE S NESLYŠÍCÍM PACIENTEM V PŘEDNEMOCNIČNÍ NEODKLADNÉ PÉČI.............................................................................................32 7.1 Komunikační karty používané v PNP ........................................32 7.2 On-line tlumočník.........................................................................33 7.3 Sing writing ...................................................................................33 7.4 Psaná komunikace........................................................................34 7.5 Pravidla komunikace s neslyšícími .............................................34 7.6 Organizace poskytující tlumočení a vzdělávání ........................35 8 ZDRAVOTNICKÝ ZÁCHRANÁŘ....................................36 9 KOMUNIKACE V PRAXI – PRŮZKUM .........................37 9.1 Test nezávislosti chí – kvadrát ....................................................65 10 DISKUZE...............................................................................66 10.1 Doporučení pro praxi...................................................................67 ZÁVĚR ........................................................................................69 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY......................................70 PŘÍLOHY SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ČZJ ………………………Český znakový jazyk PNP ………………………Přednemocniční neodkladná péče ZZ …………………...……Zdravotnický záchranář ZZS …………………………Zdravotnická záchranná služba SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ Otorinolaryngologické oddělení – oddělení v nemocnici, kde se léčí nemoci ucha, nosu a krku Tlumočník znakového jazyka – osoba, která vykonává tlumočnickou nebo překladatelskou činnost. Při tlumočení používá český znakový jazyk Znakový jazyk – je vymezován jako přirozený jazyk neslyšících, jazyk s vlastním slovníkem a gramatikou Znaková řeč – má charakter spíše pracovní, obsahově prázdný, odkazující na význam Národní jazyk – je souhrn jazykových útvarů, které používají jednotlivci k vzájemné komunikaci v daném národě Znakovaná čeština – není jazykem, ale umělým systémem, pomůckou, kterou vymysleli slyšící, aby se snáze domluvili s neslyšícími Surdopedie – je speciální pedagogická disciplína zabývající se výchovou, vzděláním a rozvojem jedinců se sluchovým postižením. Dále spolupracuje s logopedií, otorinolaryngologií, foniatrií apod. Neslyšící – je takový jedinec, u kterého došlo k úplné hluchotě před vytvořením řeči, dále lidé, kteří považují znakový jazyk za hlavní formu komunikace a kteří se začlenili do kulturní a jazykové menšiny Prelingvální – před vývojem řeči. Vymezení časové hranice, kdy vznikla daná porucha (VOKURKA a kol., 2010), (HRUBÝ, 1998) SEZNAM TABULEK Tabulka 1 Kolik výjezdů řešíte během jednoho roku?................................................................ 42 Tabulka 2 Zvolené formy komunikace ....................................................................................... 46 Tabulka 3 úspěšnost komunikace................................................................................................ 47 Tabulka 4 komunikační dovednosti ............................................................................................ 48 Tabulka 5 typy pomůcek k dispozici v sanitním voze ................................................................ 51 Tabulka 6 Nápady pro zlepšení komunikace .............................................................................. 53 Tabulka 7 Průzkumná otázka – Skutečná četnost...................................................................... 65 Tabulka 8 Průzkumná otázka – Očekáváná otázka..................................................................... 65 SEZNAM GRAFŮ Graf 1 Otázka č. 1 a .................................................................................................................... 39 Graf 2 Otázka č. 2 a .................................................................................................................... 40 Graf 3 Otázka č. 3 a .................................................................................................................... 41 Graf 4 Otázka č. 5 a .................................................................................................................... 43 Graf 5 Otázka č. 6 a .................................................................................................................... 44 Graf 6 Otázka č. 7 a .................................................................................................................... 45 Graf 7 Otázka č. 8 a .................................................................................................................... 46 Graf 8 Otázka č. 9 a .................................................................................................................... 47 Graf 9 Otázka č. 10 a .................................................................................................................. 48 Graf 10 Otázka č. 11 a ................................................................................................................ 49 Graf 11 Otázka č. 12 a ................................................................................................................ 50 Graf 12 Otázka č. 14 a ................................................................................................................ 52 Graf 13 Otázka č. 1 b ................................................................................................................. 54 Graf 14 Otázka č. 2 b .................................................................................................................. 54 Graf 15 Otázka č. 3 b .................................................................................................................. 55 Graf 16 Otázka č. 4 b .................................................................................................................. 56 Graf17 Otázka č. 5 b ................................................................................................................... 57 Graf 18 Otázka č.6 b ................................................................................................................... 58 Graf 19 Otázka č. 7 b .................................................................................................................. 59 Graf 20 Otázka č. 8 b .................................................................................................................. 60 Graf 21 Otázka č. 9 b .................................................................................................................. 61 Graf 22 Otázka č. 10 b ................................................................................................................ 62 Graf 23 Otázka č. 11 b ................................................................................................................ 63 Graf 24 Otázka č. 12 b ................................................................................................................ 64 13 ÚVOD Tématem bakalářské práce je komunikace zdravotnických záchranářů se sluchově postiženými pacienty v PNP. Práce je zaměřená především na způsoby komunikace při poskytování přednemocniční neodkladné péče pacientům se sluchovým postižením. Teoretická část práce se zabývá komunikačními metodami a technikami neslyšících, zároveň také kompetencemi zdravotnických záchranářů. Vzhledem k nárůstu počtu obyvatel se sluchovým postižením a vzhledem k zvyšujícímu se počtu výjezdů vozidel záchranné služby je zřejmé, že kontaktů zdravotnických záchranářů a osob se sluchovým postižením bude přibývat. Několik let se ve svém volném čase věnuji jako dobrovolník spolupráci s jednou neziskovou vzdělávací organizací, ve které se schází i komunita sluchově postižených a jejich rodin. Naučila jsem se znakový jazyk a tuto dovednost se stále snažím zdokonalovat. Díky tomu se mi podařilo navázat přátelský kontakt s mnoha neslyšícími, pochopit jejich mentalitu a vidět zblízka problémy, které jejich postižení přináší. Rozhodla jsem se spojit tyto poznatky s mým studijním oborem a pokusit se přispět ke zlepšení komunikace zdravotnického záchranáře s neslyšícím pacientem ve vypjaté situaci, ve které je poskytnutí rychlé pomoci často závislé na komunikaci srozumitelné pro obě strany. Vstupní literatura 1. ANDRŠOVÁ, Alena. Psychologie a komunikace pro záchranáře: v praxi. 1.vyd. Praha: Grada, 2012, 120 s. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-4119-2. 2. HORÁKOVÁ, Radka. Sluchové postižení: úvod do surdopedie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2012, 159 s. ISBN 978-80-262-0084-0.KUBOVÁ, Libuše a Renata 3. HRUBÝ, J.: Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu, 2. díl. Praha: FRPSP; Septima, 1998. 4. ŠKALOUDOVÁ. Řeč rukou: komunikační systém tvořený znaky – Znak do řeči. 1. vyd. Praha: Parta, 2012, 22 s. ISBN 978-80-7320-178-4. 14 Popis rešeršní strategie Pro tvorbu bakalářské práce s názvem Komunikace zdravotnických záchranářů se sluchově postiženými pacienty v přednemocniční neodkladné péči byly vyhledány materiály v odborných publikacích. Sběr veškeré literatury proběhl v časovém období od ledna 2016 do března 2017. Pro vyhledávání bylo použito elektronických databází Bibliographia medica Čechoslovaca, EBSCO, PubMed, katalog Národní lékařské knihovny, Svaz neslyšících, ORBI PONTES. Této problematice je věnováno velmi málo pozornosti, proto byly využity publikace staršího data. Zároveň komunikace neslyšících a schopnosti zdravotnických záchranářů se neustále mění. Z tohoto důvodu byly informace čerpány z internetových zdrojů, které se touto problematikou zabývají a kde je zastoupena i komunita neslyšících. Také byly využity i cizojazyčné zdroje pro porovnání komunikačních technik a zároveň pro podporu u technických parametrů. Čerpáno bylo z anglického a slovenského jazyka. Jako klíčová slova byla zvolena komunikace zdravotníků, neslyšící, znakový jazyk. Citát: „Slepota odděluje člověka od věcí – hluchota od lidí.“ (Helen Keller) 15 ANATOMICKÁ STAVBA UCHA „Lidské ucho se skládá ze tří vývojově a funkčně odlišných částí sloužících k zachycení, mechanickému převodu, digitalizaci a transmisi zvukových vln do centrální nervové soustavy. Má význam nejen pro vnímání okolních zvuků, ale zároveň obsahuje i analyzátor pro vnímání pocitu rovnováhy, pohybu přímočarého i otáčivého a polohy těla v prostoru“. (HORÁKOVÁ, 2012, s. 15-16) Sluchový orgán se skládá ze tří hlavních částí Vnější ucho – Auris Externa, střední ucho – Aurtis Media a vnitřní ucho – Auris Interna. Každá část sluchového orgánu se podílí na zpracování zvukového vjemu a následně ho upraví do formy, které rozumíme. Funkce jednotlivých částí budou podrobněji vysvětleny. (ČIHÁK, 2016) 1.1 Auris Externa Zevní ucho, které je složeno z ušního boltce (aricula) a zevního zvukovodu (meatus acusticus ex.). Ušní boltec je umístěn ve spánkové oblasti hlavy, tvarově se podobá trychtýři a je tvořen chrupavkou. Zevní zvukovod je dlouhý přibližně 2,5-3 centimetry. Dělíme ho na část chrupavčitou, související s boltcem, a na část kostěnou, vytvořenou spánkovou kostí. (Radka Horáková, 2012, s. 16). To, jakou má v dospělosti délku a průměr, může mít souvislost s případnými sluchovými vadami, jelikož koncentruje a dále posouvá celou akustickou kmitavou energii. Ušní bubínek (membrána tympany) je poslední částí zevního ucha. Bubínek je vazivová membrána přibližného průměru 9–11 mm. Rozepíná se mezi středoušní dutinou a zvukovodem. Je vtažen a napjat ve středoušní dutině. Na povrchu by měl být lesklý a zbarvený světle šedě. (DAUBER, 2007) 1.2 Auris Media Střední ucho je tvořeno středoušní dutinou (cavitas tympany) ve skalní kosti, která obsahuje sluchové kůstky: kladívko, které je přímo spojeno s bubínkem, kovadlinku a třmínek. Díky naléhání třmínku na oválné okénko souvisí přímo s vnitřním uchem (malleus, incus, stapes). Dutina je vyplněna vzduchem, tvarem připomíná šestihrannou kostku. Následně přechází do sluchové trubice (tuba auditiva seu eustachii). Ve 16 středoušní dutině se také nacházejí dva velmi drobné svaly, třmínkový a napínač bubínku. Tyto středoušní svaly chrání vnitřní ucho před silnými zvuky okolí tak, že při silném vzruchu se smrští, a tím zpevní okolní kůstky. „Dále do středoušní dutiny ústí Eustachova trubice, která propojuje nosohltan právě se středoušní dutinou. Eustachova trubice má hlavní úlohu ve vyrovnání tlaku vzduchu před a za bubínkem, proto nastává ideální napětí bubínku, aby tak mohla být přenášená jakákoliv akustická energie“. (HORÁKOVÁ 2012. s. 18) 1.3 Auris Interna Vnitřní ucho je lidský „akustický aparát“ a „vestibulární aparát“ (vestibulum, utriculus). Je uložen ve spánkové kosti. Díky tomu, že je to nejtvrdší kost lidského těla, je vnitřní ucho dokonale chráněno proti otřesům a možnému poranění. Zde se nachází hlemýžď (cochlea). Je to stočený kanál, který se podobá hlemýždí ulitě. Díky tvaru tohoto orgánu se zde tvoří „sluchovna“ neboli místo, kde Cortiho orgán díky vlasovým buňkám začíná zpracovávat zvukovou energii. (DRUGA, 2013) 1.4 Princip vedení zvukového vzruchu Zvukové vlny přecházejí zevním uchem, a tím vytvářejí vibrační pohyb na ušním bubínku. Takové chvění se dále převádí na vibrace sluchových kůstek a začíná kmitání třmínku. V prostoru scala vestibulia a scala tympany se nachází tekutina, která při nárazu zvukové vibrace ovlivňuje vlasové buňky. V této fázi probíhá depolarizace již zmíněných drobných vlasových buněk. Depolarizace buněk se odehrává v Cortiho orgánu. Kochleární vlasové buňky jsou uspořádané podle funkce, kterou plní. Tlakové vlny vychylují vlasové buňky z vnitřních a vnějších řad, do kterých jsou uspořádány. Podle síly tlakové vlny neboli hlasitosti zvuku se vlasové buňky depolarizují a stereocilie se deformují, což vede k následnému uvolnění neurotransmiterů. Ihned poté se stimulují a vzniká akční potenciál na dendritech neuronů. Ty následně vedou vytvořené vzruchy do prodloužené míchy. Odsud jsou impulzy vedeny do mozkového centra, kde se vzruch zpracovává na sluchové informace. Tyto informace skončí ve sluchové korové oblasti, která se nachází v temporálním laloku. (HORÁKOVÁ, 2012) 17 METODY VYŠETŘENÍ SLUCHU Podle nedávné studie trpí 16 % všech Evropanů v dospělém věku (což je více než 17 milionů lidí) ztrátou sluchu větší než 25 dB. Ve většině případů se ztráta sluchu vyvíjí postupně, takže příznaky jsou často přehlíženy. Proto je velmi důležité pravidelné vyšetření sluchu u odborného lékaře. (HRUBÝ, 1998) SUBJEKTIVNÍ TESTY Tyto testy jsou závislé na aktivní interakci a odpovědi vyšetřovaného na zvukový podnět. Sluchová zkouška Jeden takový typ zkoušky může vyzkoušet každý z nás i v domácím prostředí. Spočívá v samotném mluvení na vyšetřovaného nejprve při očním kontaktu. Sledujeme reakci. Následně provedeme test, kdy opět mluvíme normální hlasitostí na respondenta, tentokrát otočeni bokem k němu. Potom si stoupneme k jeho zádům a opět mluvíme. Také se využívá moment, kdy respondent „neví“ o naší přítomnosti, pomalu se přiblížíme a vyvoláme nějakou zvukovou energii, např. tlesknutí. U batolete dle reakce na danou pozici zvukové zprávy můžeme rozpoznat, zda nějaký problém vyšetřovaný má nebo ne. (DRŠATA, 2011) „Zásadou je, že při vyšetřování sluchu se v okolí dítěte nesmí dít vůbec nic jiného než právě jenom zvuk. Příroda totiž obvykle nahradí dítěti ztrátu jednoho smyslu zvýšenou citlivostí smyslů ostatních. Sluchově postižené děti jsou obvykle mimořádně vnímavé na optické podněty, závany vzduchu a sebemenší vibrace“. (HRUBÝ, 1998, s. 47) Klasická sluchová zkouška Vyšetřování probíhá velmi podobně jako již zmíněná sluchová zkouška. Změna je, že vyšetřovaný si zakryje jedno ucho. Lékař předříkává určitá slova a pacient se snaží slova zopakovat. Následně lékař prodlužuje vzdálenost mezi sebou a vyšetřovaným a neustálé se snaží o interakci s opakováním slov. Tím může posuzování kvality sluchu vyšetřovaného začít. Lékař také může zvolit metodu střídání 18 slov, které jsou hluboko-frekvenční a naopak vysokofrekvenční. Podle toho, na jaký druh slov vyšetřovaný aktivněji reaguje, může lékař rozpoznat, o jaký typ sluchové vady může jít. (KUCHYNKOVÁ, 2015) Sluchová zkouška za použití ladičky Rozkmitání ladičky diagnosticky umožní lékaři rozlišit, zda se jedná o percepční nebo převodní poruchu sluchu. Lékař přiloží ladičku nejprve jen blízko ucha. Zvuk se šíří vzduchem. Následně přiloží ladičku přímo k hlavě. Tím umožní kostní šíření zvuku. Podle toho, na co vyšetřovaný zareaguje, je možné rozeznat, kde je sluchová dráha poškozena. (KUCHYNKOVÁ, 2015) Vyšetřovací metoda pomocí reaktometru Tato metoda vyšetřování sluchu se provádí nejvíce u malých dětí, jelikož není potřeba vzájemná komunikace, ale stačí pouze sledovat reakci dítěte na zvuk. Při vyšetření se využívá reaktometr připojený na dva reproduktory, které jsou umístěné na podložce. Mezi ně uložíme kojence. Následně sestra pustí zvuk nejprve do jednoho reproduktoru a pak do druhého. Sledujeme motorickou reakci dítěte. Pokud dítě nereaguje na běžnou frekvenci hlasitosti, zkouška se opakuje se zvýšenou hlasitostí. Pokud i nadále nezaznamenáme žádnou reakci u dítěte, test se opakuje za další týden znovu. Díky reaktoru můžeme orientačně určit práh sluchu. (RUCE, 2008) VRA – visual reinforcement audiometry Mnohdy mezi rodiči známé pod názvem „pes se svítícíma očima“. VRA je opět metoda, která je určena pro vyšetřování sluchu u dětí. Tato metoda není závislá na aktivní odpovědi. Při této metodě se využívá podmíněné reakce, což znamená, že je vytvořen zvuk současně se světelným podnětem. U této metody již vyšetřovaný povětšinou využívá sluchadla, proto je velmi důležité dávat pozor na zvolenou hlasitost. Při vyšetření je potřeba ji individuálně přizpůsobit. Vyšetření probíhá tak, že se lékař či speciální pedagog snaží dítě nějak zaměstnat. Jakmile se to podaří, díky technice vytvoříme určitý zvuk. Několik sekund poté se vytvoří světelný podnět tak, aby to dítě zaujalo. Tato situace se opakuje do té chvíle, než si dítě spojí zvuk se světelným podnětem. Díky tomu dítě může získat dobrou orientaci při sluchových ztrátách na 19 jednotlivých frekvencích. Metoda měří reakce na zvuk obou uší zároveň. Proto nedokáže posoudit případnou nedoslýchavost jednoho segmentu. (RUCE, 2008) Slovní audiometrie Tato metoda spočívá v tom, že vyšetřovaný je posazen do tiché komory. Jsou mu dána sluchátka, do nichž je puštěn soubor testovaných slov. Hlasitost je zvolena individuálně dle pohodlí vyšetřovaného. Pacient slova opakuje. Pokud klient dostatečně nerozumí, ukáže již domluvený znak. Vyšetřující sčítá slova správně zopakovaná a ty, kterým klient dostatečně nerozuměl. Následně se hlasitost snižuje až do takové míry, kdy respondent ukáže smluvený znak „neporozuměl“ více jak 15krát v řadě. Toto vyšetření se provádí respondentům se sluchadly i bez nich. Díky tomu můžeme ověřit funkčnost již indikovaných sluchadel či doporučit jejich zakoupení. Stejná technika se využívá při tónové audiometrii. Jediný rozdíl spočívá v tom, že se nepoužívají slova jako taková, ale zvuk o určitých frekvencích. (HRUBÝ, 1998) OBJEKTIVNÍ TESTY U těchto testů není potřeba spolupráce pacientů, proto se nejčastěji využívají při testování sluchu kojenců. (RUCE, 2008) Otoakustické emise (OAE) Tento test zjišťuje míru poškození vnitřního ucha pacienta. Při vyšetřování se používá sonda, která vydává specifické zvuky a pomalu se vkládá do vnitřního ucha. Podle reakce následně sonda vyhodnotí míru poškození. Tato metoda je využívána především pro screening sluchového ústrojí u novorozeňat s předpokladem poškození sluchu. (RUCE, 2008) Vyšetření kmenových potenciálů (BERA) Toto vyšetření se provádí v případě podezření na poškození sluchového nervu či poškození sluchu v hlubších oblastech mozku. Při audiometrii je do mozkového kmene vysílán zvukový podnět. Elektrody přiložené k hlavě měří elektrické impulzy. Výsledek testu může sloužit jako důkaz o neurologickém onemocnění, které může vést až k úplné ztrátě sluchu. (RUCE, 2008) 20 Tympanometrie Tato metoda měří akustickou dráhu zvukové energie, která je vyslána až k vnitřnímu uchu. „Odražená“ vlna akustické energie se vrací zpět do zvukovodu. Pokud je naměřená hodnota vyšší, znamená to, že zvuk má následně malou sílu při vstupu do hlemýždě. Klient pak slyší tlumeně či vůbec. (HRUBÝ, 1998) Vyšetření ustálených evokovaných reflexů (SSER) Test je prováděn na podobném principu jako vyšetření BERA, rozdíl je pouze v měřené dráze. Zde se vyšetřuje celá dráha plus odpověď. Využívají se frekvence s rozsahem 250 Hz-8 kHz. Dokážeme diagnostikovat jak percepční, tak převodní poruchu. Vše závisí na: a) tuhosti bubínku b) řetězu středoušních kůstek c) obsahu středního ucha (LEJSKA, 2003, str. 43) Ve Spojených státech žije asi 8 000 000 lidí starších pěti let, kteří špatně slyší, a to i když mají sluchadlo. Asi 1 000 000 z nich komunikuje pomocí znakového jazyka. Z jiné studie vyplývá, že ve Spojených státech je přibližně 28 000 000 lidí (všech věkových skupin), kteří mají problémy se sluchem, ale sluchadlo nepoužívají. Je možné, že člověk potkává neslyšící a ani o tom neví, protože tato porucha nemusí být hned patrná. A pokud neslyšící žije společně se slyšícími, je to obvykle slyšící člověk, který přijde otevřít, když někdo zazvoní. (JEHOVAH´S WITNESSES, 2005) 21 VADY A PORUCHY SLUCHU Vady sluchu mohou být geneticky podmíněné, například vrozené vývojové vady, syndromy, které mohly vzniknout během embryonálního vývoje či během porodu. Vadu či poruchu sluchu může člověk získat i během života, jako následek úrazu, nádorového či snad infekčního onemocnění. Poruchy sluchu jsou různého stupně nedoslýchavosti až hluchoty. Při včasné diagnostice vad sluchu se může co nejdříve zahájit rehabilitace naslouchadly či kochleárním implantátem a tím dítěti umožnit normální vývoj řeči. (HORÁKOVÁ, 2012) 3.1 Klasifikace neslyšících Vady sluchu můžeme také dělit podle stupně postižení, následně dle této škály i klasifikujeme neslyšící. • Lehká nedoslýchavost (20–40 dB) • Středně těžká nedoslýchavost (40–60 dB) • Těžká nedoslýchavost (61–80 dB) • Nedoslýchaví – skupina lidí s různorodou hranicí sluchu • Ohluchlí – lidé, kteří ztratili sluch až po rozvinutí mluvené řeči (KEJKLÍČKOVÁ, 2011) 22 KOMPENZAČNÍ POMŮCKY PRO SLUCHOVĚ POSTIŽENÉ Mezi nejvíce využívané kompenzační pomůcky sluchově postižených se řadí sluchadla, kochleární implantáty, indukční smyčka a mnoho dalších. Tyto pomůcky dokáží lidem se sluchovým postižením alespoň z části kompenzovat nějakou míru sluchu. Neslyšící mají mnoho dalších kompenzačních pomůcek, například světelné, které upozorňují neslyšící na nebezpečí, nebo slouží k celkovému zaujetí pozornosti. Princip, na jakém fungují tyto nejvíce využívané kompenzační pomůcky a se kterými se ZZ nejčastěji mohou setkat při péči v PNP, viz níže. 4.1 Kochleární implantace Počet neslyšících postupně velmi podstatně ovlivní kochleární implantace, která představuje jeden ze zázraků současné techniky i medicíny. První implantace u nás byla provedena 19. ledna 1987. Pacientovi, který ohluchl v dospělosti po úrazu, byla voperována jednokanálová extra-kochleární neuroprotéza, která byla vyvinuta v Laboratoři elektronických smyslových náhrad ČSAV. Prvnímu českému dítěti byla provedena implantace v roce 1992 v zahraničí. K většímu počtu implantací u nás došlo až po roce 1993, kdy byla zavedena úhrada kochleárních implantátů a s implantací související operace a rehabilitace zdravotními pojišťovnami. Podle údajů Laboratoře elektronických smyslových náhrad byla do konce roku 2007 provedena implantace celkem u 380 pacientů, z toho asi u 300 dětí. Ročně se nyní implantace provádí asi u 30 dětí, ale tento počet se postupně zvyšuje. (HRUBÝ, 1998) Kochleární implantát, který se skládá z audio procesoru (externí část přístupná uživateli) a z vlastního implantátu (vnitřní část implantovaná během operace), pracuje na principu elektroakustické stimulace. Převádí řeč a zvuky, které uživatele obklopují, na elektrické impulzy. Ty jsou ve finálním stádiu vysílány sluchovým nervem do sluchových center v mozku, kde jsou „dekódovány“ a „zpracovávány“. (KOCHLEÁRNÍ IMPLANTÁT, 2017) 23 4.1.1 Princip slyšení s kochleárním implantátem Na začátku je zvuk snímán mikrofonem audio procesoru. Audio procesor nosí pacient zavěšený za uchem. Procesor je napájen z bateriového pouzdra, které je jeho součástí. Elektronické obvody řečového procesoru zvuk zakódují dle zvolené kódovací strategie do podoby digitálního signálu, který v sobě obsahuje všechny informace o časových a spektrálních charakteristikách přijímaného zvuku. Následně z výstupu audio procesoru se zakódovaný signál dostává do vysílací cívky. Cívka se pokládá na hlavě nad místo, kde je přijímací cívka implantované části. (KOCHLEÁRNÍ IMPLANTÁT, 2017) Cívka drží na tomto místě pomocí přitažlivých sil magnetů, které jsou jak ve vysílací cívce, tak v přijímací cívce pod kůží. Přenos signálu z vysílací cívky přes kůži do přijímací části implantátu je bezdrátový. V impulsech vysílaného signálu je obsažena i energie, která napájí implantovanou část. (KOCHLEÁRNÍ IMPLANTÁT, online) Ve vnitřní části implantátu jsou přenášené informace dekódovány na soubory elektrických kladných a záporných impulsů. Tyto impulzy jsou přeneseny pro lidské oko neviditelnými drátky v elektrodovém svazku. Následně jsou přeneseny do stimulačních elektrod, které jsou rozmístěny uvnitř hlemýždě, a které stimulují vlákna sluchového nervu. Sluchový nerv pak vede výslednou informaci po sluchových drahách do vyšších pater mozku, do sluchových center, která ji rozeznávají jako zvuk. (KOCHLEÁRNÍ IMPLANTÁT, 2017) 4.2 Sluchadla Naslouchadlo či sluchadlo je malý elektroakustický přístroj sloužící ke zlepšení sluchu při částečné hluchotě zesilováním a modulací zvuku přicházející z okolního prostředí. Jeho historickým předchůdcem byla čistě akustická naslouchadla, která měla podobu jednoduché obrácené trumpety a zvuk zesilovala pasivně. Naslouchadlo je nejčastěji napájeno zinko-vzdušnou baterií. (NEMOC-POMOC, 2009) 4.2.1 Dělení dle způsobu předání akustické energie: •Sluchadla pro vzdušné vedení •Sluchadla pro kostní vedení (vibrátor) 24 4.2.2 Dělení dle vlastností: •Sluchadla s možností proměnného zesílení •Sluchadla s nastavitelným frekvenčním průběhem •Sluchadla s omezením výstupního akustického tlaku •Sluchadla s modulačními prvky (NEMOC-POMOC, 2009) 4.2.3 Typy naslouchadel: Existuje mnoho typů naslouchadel, které se liší v mnoha ohledech. Mezi známé typy patří: •Kapesní naslouchadla •Závěsná naslouchadla (BTE) •Naslouchadla s reproduktorem ve zvukovodu (RIC) •Zvukovodová sluchadla (ITE) •Kanálová sluchadla (CIC) •Kostní naslouchadla BAHA (NEMOC-POMOC, 2009 4.3 Individuální indukční smyčka Indukční smyčka je zařízení, které vyzařuje do místnosti magnetické pole, které se mění podle zvuku. Většina sluchadel má vestavěný tzv. indukční snímač, který umožňuje toto magnetické pole zachytit. Pokud je v místnosti, divadle, kině apod. instalovaná smyčka, je poslech přes indukční snímač nesrovnatelně kvalitnější než poslech přes mikrofon sluchadla. (ORBI-PONTES, 2007) 25 KOMUNIKACE NESLYŠÍCÍCH O neslyšících a znakovém jazyce koluje mezi lidmi mnoho mylných představ. Uveďme některé z nich na pravou míru. Neslyšící mohou řídit auto. Odezírání ze rtů je pro ně mimořádně obtížné. Znakový jazyk nemá nic společného s Braillovým písmem ani to není pouhá pantomima. Neexistuje jeden znakový jazyk, který by byl společný všem neslyšícím. Kromě toho i v rámci jedné země neslyšící používají různé dialekty. (JEHOVAH´S WITNESSES, 2005) Dokážou neslyšící číst? Někteří umí číst dobře, ale pravda je taková, že většina z nich má se čtením vážné problémy. Důvodem je to, že psaný text vychází z mluveného jazyka. (JEHOVAH´S WITNESSES, 2005) Představte si, že jste v cizí zemi a jste zavření v prosklené, zvukotěsné místnosti. Jazyk, kterým se v té zemi mluví, jste nikdy neslyšeli. Tamější lidé však každý den přicházejí a snaží se s Vámi komunikovat. Vidíte, že hýbou rty, ale neslyšíte, co říkají. Když si uvědomí, že jim nerozumíte, slova, která říkají, píšou na papír a ukazují Vám je přes sklo. Jsou přesvědčeni o tom, že teď už jim musíte porozumět. Asi je jasné, že by to bylo téměř nemožné jim porozumět. Píšou totiž v jazyce, který je nám cizí a nikdy jsme ho neslyšeli. A přesně v takové situaci je většina neslyšících. (JEHOVAH´S WITNESSES, 2005) Avšak znakový jazyk je pro ně vynikajícím komunikačním prostředkem. V prostoru kolem svého těla člověk pomocí znaků vyjadřuje myšlenky. Pohyby těla a rukou spolu s výrazy obličeje se řídí gramatickými pravidly znakového jazyka. Vzniká tak vizuální jazyk, který předává informace očím. (JEHOVAH´S WITNESSES, 2005) Ve skutečnosti téměř každý pohyb, který neslyšící udělá rukama a tělem, a téměř každý pohyb v obličeji má svůj význam. Výrazy obličeje se nepoužívají pouze ke zdůraznění, ale jsou nedílnou součástí gramatiky znakového jazyka. Například když se neslyšící na něco ptá, zvednuté obočí může znamenat řečnickou otázku nebo otázku, na kterou očekává odpověď ano či ne. Svraštělé obočí může naznačovat otázky typu kdo, co, kde, kdy, proč a jak. Určité pohyby úst zase mohou poukazovat na velikost předmětu nebo intenzitu nějaké činnosti. Způsob, jakým neslyšící hýbe hlavou, zvedá ramena, pohybuje tvářemi nebo mrká, dodává jemné významové odstíny myšlenkám, 26 které sděluje. Kombinací těchto bohatých výrazových prostředků vzniká doslova symfonie pohybů. (JEHOVAH´S WITNESSES, 2009) Díky nim dokáže neslyšící, který dobře ovládá znakový jazyk, vyjádřit jakoukoli myšlenku — konkrétní i abstraktní. Neslyšící se může vyjadřovat poeticky, technicky, romanticky i humorně. Mezi nejrozšířenější a nejpoužívanější metody komunikace neslyšících se řadí ČZJ, znaková řeč, znakovaná čeština. (JEHOVAH´S WITNESSES, 2009) 5.1 Český znakový jazyk Od roku 1960 je ČZJ státem uznán jako plnohodnotný jazyk. Předpis č. 155/1998 Sb., § 4 „(1) Český znakový jazyk je základním komunikačním systémem těch neslyšících osob v České republice, které jej samy považují za hlavní formu své komunikace. (ZÁKON PRO LIDI, 2017) (2) Český znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Český znakový jazyk má základní atributy jazyka, tj. znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost a historický rozměr, a je ustálen po stránce lexikální i gramatické.“ (ZÁKON PRO LIDI, 2017) Je nejvíce používanou metodou ke komunikaci mezi neslyšícími a to proto, že právě oni sami byli u jeho zrození. Sami neslyšící v centrech dění si jazyk vymýšleli tak, aby pro ně samotné byla komunikace snadná, příjemná a nejvíce přínosná. Český znakový jazyk se nepřestal vyvíjet. Stále můžeme nacházet nové znaky či obnovu starých. Tento jazyk má svou vlastní gramatiku, která garantuje, že ukázaná věta bude jednoznačně pochopena. ČZJ má i neverbální složku, což je mimika, která často zdůrazňuje smysl znaku nebo i celé věty. ČZJ při samotné konverzaci zapojuje i orální složku, která dopomáhá v orientaci obzvlášť při znakování jmen, měst a dalších specifických údajů. Není však nejpodstatnější složkou komunikace. (ZÁKON PRO LIDI, 2017) 27 5.1.1 Komponenty utvářející ČZJ Komponenty, které tvoří a dotvářejí celistvost ČZJ dělíme na manuální a nemanuální. Mezi manuální komponenty patří specifický tvar ruky, pohyb dlaní, orientace dlaní a těla v prostoru. (JEHOVAH´S WITNESSES, 2002) Mezi nemanuální komponenty řadíme mimiku. Člověk má více než 30 obličejových svalů. Jen k vykouzlení úsměvu jich je zapotřebí 14. Pro neslyšící však mimika znamená mnohem víc než jen oživení rozhovoru. Společně s gesty je významným prostředkem, jak předávat informace a sdělovat pocity. Mnozí lidé žasnou nad tím, že je možné ve znakovém jazyce vyjádřit i složité myšlenky, a to se všemi významovými odstíny. Pohyb těla patří i do nemanuálních komponentů, a to z pohledu, kdy neslyšící znakuje určitý monolog či vypráví příběh, kde bylo více osob. Mimika i pohyb těla pomáhají k celkové srozumitelnosti. (JEHOVAH´S WITNESSES, 2002) V dnešní době mnoho agentur či neziskových organizací nabízí ve spolupráci s neslyšícími široké veřejnosti kurzy ČZJ pro zmenšení jazykových bariér mezi slyšícími a neslyšícími. (KURZ ČZJ 2011) 5.2 Znaková řeč Jazykový stav v České republice vystihuje zákon č. 155/1998 Sb. o znakové řeči: „Znaková řeč je zde chápána jako nadřazený termín pro dva odlišné termíny, český znakový jazyk a znakovanou češtinu. Samotný "termín" znaková řeč má charakter spíše pracovní, obsahově prázdný, odkazující na významy zmíněných dvou termínů. Před přijetím zákona však tento termín označoval ještě lingvisticky neprobádanou komunikaci neslyšících lidí všeobecně. "Termín" znaková řeč se proto i po přijetí tohoto zákona hojně používá jako "významové" pojmenování jazykové komunikace neslyšících lidí stále v domnění, že se nejedná o plnohodnotný jazyk. A tak je tímto "termínem" označován i český znakový jazyk většinou lidí ve společnosti, ale i odborníky z oblastí, které úzce souvisejí s neslyšícími lidmi (tlumočení, zdravotnictví, státní správa, samosprávní celky, např. krajské a obecní úřady, v odborné literatuře apod.). (KURZ ČZJ 2011) 28 Užívání tohoto "termínu" je obzvlášť zavádějící při prezentaci způsobu vzdělávání prelingválně neslyšících dětí ve speciálních školách pro sluchově postižené, kde velmi často znamená pouze znakovanou češtinu“. (KURZ ČZJ 2011), (HORÁKOVÁ, 2012) 5.3 Znakovaná čeština Je uměle vytvořený komunikační systém, který byl funkčně i "jazykově" nadřazen přirozenému jazyku neslyšících. "Znakovaná čeština není jazykem, ale umělým systémem, pomůckou, kterou vymysleli slyšící, aby se snáze domluvili s neslyšícími“. (HRUBÝ1996, s. 101) "Odvozené jsou z jazyka mluveného, jehož charakter a vlastnosti 'vizualizují' (unás tzv. znakovaná, do znaků převedená, čeština). Jejich slovník sice do jisté míry čerpá ze slovníku ZJ, zahrnuje však i znaky jiné. Ty jsou vytvářené (obvykle slyšícími) převážně za účelem zprostředkovat neslyšícím strukturu příslušného jazyka mluveného, včetně a často v první řadě – jeho psané podoby. Od ZJ se znakové systémy liší nejen vztahem k mluvenému jazyku (jejich odvozenost naproti neodvozenosti ZJ), ale i oblastí svého užívání: obvykle nejsou běžně užívány v komunikaci neslyšících." (MACUROVÁ, 1994, s. 121) Znakovaná čeština se celkově více podobá českému jazyku jak gramatikou, tak samotným přemýšlením v tomto jazyce, což ovšem není neslyšícím moc blízké. Jazyku rozumějí, ale není to jejich mateřština. Znakovanou češtinu využívají převážně slyšící učitelé či tlumočníci. V dnešní době se objevuje snaha tuto formu komunikace opustit a být více otevření pro učení se přímo od neslyšících takový znakový jazyk, který v sobě skrývá i samotnou kulturu neslyšících. (TOPZINE, 2017) 5.4 Odezírání mluveného jazyka Odezírání je pro mnoho neslyšících velmi náročné. Při samotné komunikaci se musí dbát na dostačující vnější podmínky, například na samotné upozornění na začátek komunikace, stálý oční kontakt, přiměřenou artikulaci a tempo, výběr srozumitelných slov apod. Většina lidí, kteří dokážou lépe odezírat, jsou lidé, kteří o sluch přicházeli postupně nebo o něj přišli až po získání své mluvené schopnosti. Ví tudíž, jak se při 29 daném slově pohybují rty, jaká je mimika a celkově rozumí české gramatice. Mnoho neslyšících dokáže odezírat jen určitá slova. (KRAHULCOVÁ, 2002) Je pravda, že tato komunikační technika nám může pomoct v případech nouze, kdy nedokážeme komunikovat jiným způsobem, ale jinak je to pro většinu neslyšících nedostačující komunikace. (TOPZINE, 2017) "Průměrný neslyšící člověk nemá k odezírání o nic větší vlohy než průměrný slyšící člověk. Jen asi 23 % celkové populace je schopno skutečně úspěšně zvládnout odezírání." (STRNADOVÁ 1998, s. 162) 5.5 Prstové abecedy Prstové abecedy jsou vizuálně-motorické kódy, v nichž ustálené formalizované tvary jedné nebo obou rukou znázorňují v prostoru tvary písmen abecedy. (POTMĚŠIL, 1992), (KRAHULCOVÁ, 2002) Prstovou abecedu využívá ČZJ jako nástroj pro pojmenování měst, která nemají specifické znaky, protějšek je nezná, nebo se používá při jmenovitém představování a následně se pro každého člověka ustanoví jeho specifický znak či přezdívka. (TARCSIOVÁ, 2005) Ve většině znakových jazyků se využívá jednoruční prstová abeceda. To znamená, že znaky písmen jsou artikulovány jednou rukou. Můžeme se ovšem setkat i s abecedou dvouruční, která se používala dříve a kterou dodnes preferuje starší populace. (BRAGG, 1997) 30 MOŽNOSTI VOLÁNÍ ZÁCHRÁNNÉ ZDRAVOTNICKÉ SLUŽBY 6.1 Call centrum záchranné služby Call centrum neboli zdravotnická poradna na telefonní lince 800 888 155 funguje od října 2010. Call centrum zajišťuje služby pro celý Středočeský kraj. Na linku Call centra volá čím dál více lidí nejen ze středních Čech, ale i z celé České republiky. Nyní je to přibližně 10 telefonátů za den a průměrná délka hovoru je necelé čtyři minuty. Volání na Call centrum z jiných krajů, než ze Středočeského je poměrně časté. (CALL CENTRUM, 2013) Nedávno stejnou službu zřídil i Moravskoslezský kraj. Volání na Call centrum je zdarma. Lidé volají nejčastěji kvůli radám první pomoci. V dalších případech si volající neví rady, co má například dělat při teplotách, nachlazení, zažívacích potížích a bolestech různé etiologie a s dotazy, kam se má v těchto případech obrátit na odbornou pomoc. V případě zdravotních problémů a jakýchkoliv předpokládaných komplikací operátorka volajícího odkazuje na lékařskou pomoc a potřebná vyšetření či na linku 155, kam jej může sama okamžitě přepojit. (CALL CENTRUM, 2013) Lidé mohou Call centrum kontaktovat také formou emailu na call@zachranka.cz a část z nich tuto možnost již využila. Forma písemné komunikace byla zavedena především kvůli neslyšícím a osobám s komunikačním blokem. Jako novinka byla zavedena také možnost kontaktovat Call centrum formou SMS na čísle 720 002 655. (CALL CENTRUM, 2013) 6.2 Mobilní aplikace Záchranka Díky mobilní aplikaci Záchranka si v případě nouze jejím prostřednictvím mohou přivolat Zdravotnickou záchrannou službu, která je automaticky informována o jejich poloze. (ZÁCHRANKA APP, 2017) Dne 19. 12. 2016 díky mobilní aplikaci Záchranka byl včasně ošetřen neslyšící pacient. Na základě tohoto případu zakladatelé mobilní aplikace Záchranka začali 31 usilovně vyvíjet aktualizaci, která by umožnila smyslově handicapovaným lidem zavolat si zdravotnickou péči (ZÁCHRANKA APP, 2017) Součástí aplikace jsou i jednoduché popisky, kde neslyšící může například uvést své obtíže a další potřebné informace, a tak jsou zdravotničtí záchranáři informování o jeho zdravotním stavu dříve, než dorazí na místo zásahu. Díky tomu může být péče cílená a bez větších komunikačních bariér. (ZÁCHRANKA APP, 2017) Spuštění této aktualizace proběhne na konferenci INSPO 25. března 2017 v Kongresovém centru Praha. Autoři aplikace představí její vylepšení, které umožní neslyšícím v rámci tísňového volání specifikovat své zranění bez nutnosti hlasové komunikace. (ZÁCHRANKA APP, 2017) Na konferenci bude zajištěno tlumočení do českého znakového jazyka a simultánní přepis mluvené řeči na plátno ve všech sálech. (ZÁCHRANKA APP, 2017) Neslyšící účastníci tak nebudou odkázáni pouze na jednání v jednom sále. Simultánní přepis budou moci sledovat kromě plátna také na tabletech, které jim budou zapůjčeny. Tablety mohou využít také slabozrací účastníci, kteří na nich budou sledovat prezentaci promítanou na plátno. Neslyšící si zde také budou moci vyzkoušet laickou resuscitaci za dohledu odborníků. (ZÁCHRANKA APP, 2017) 32 METODY KOMUNIKACE S NESLYŠÍCÍM PACIENTEM V PŘEDNEMOCNIČNÍ NEODKLADNÉ PÉČI 7.1 Komunikační karty používané v PNP Pokud se nám nedaří komunikovat s pacientem jiným způsobem, je možné využít komunikační karty daného kraje. Tyto komunikační karty ZZ využívají při komunikaci s cizojazyčným pacientem. Díky dobrým ilustracím se také dají využít i při rychlé komunikaci s neslyšícím pacientem. Pomůže to zorientovat se v jeho momentální situaci. Komunikační karty jsou koncipované především tak, abychom získali zásadní fakta o zdravotním stavu pacienta. Zjistíme, jestli se jednalo o úraz nebo zda byl pacient v bezvědomí. Pokud se jedná o zhoršení stavu, tak ZZ hlavně zajímá, kdy obtíže začaly, pokud jsou obtíže spojené s bolestí, může pacient na škále bolesti poukázat na míru bolestivosti a na druh. Také je na komunikační kartě zmíněna otázka teploty. Komunikační karty jsou jednoduché, přehledné a srozumitelné. Každé zdravotnické pracoviště si může komunikační kartu přizpůsobit svým potřebám, potřebám daného kraje a jejich společnosti, takže jsou například vhodné i pro neslyšící. Vytvoření a používání těchto pomůcek je zdlouhavější, ale pro pacienta v praxi účinnější. (URÍČKOVÁ, BOROŇOVÁ, 2008) Nejčastěji je využívají zdravotničtí záchranáři v posádkách rychlé zdravotnické pomoci (RZP) pro snazší navázání prvotního kontaktu, při odběru anamnézy a při ošetřování pacientů v rámci poskytování přednemocniční neodkladné péče. Velmi dobře zpracovanou oboustrannou komunikační kartu mohou používat zdravotničtí záchranáři pracující na Zdravotnické záchranné službě hlavního města Prahy. Obsahuje všechny důležité znaky ke zjištění základních i anamnestických informací od pacienta. Součástí této karty jsou sešity v kroužkové vazbě o velikosti A4, obsahující velké množství otázek nejen ke zjištění anamnestických údajů od pacienta, ale i k provádění ošetřovatelských intervencí. Tyto sešity jsou zpracovány přehledně. Obrázková ilustrace by mohla být pro základní komunikaci s neslyšícími akceptovatelná. Zdravotničtí záchranáři hlavního města Prahy využívají dle našeho průzkumu blok pro psanou komunikaci s neslyšícími. (TAYBNER, 2014) 33 7.2 On-line tlumočník TLUMOČNÍK (neboli překladatel) zajišťuje překlady a tlumočení různorodých jednoduchých a odborných textů. TLUMOČENÍ rozdělujeme na dvě kategorie: Simultánní tlumočení – tlumočník překládá zároveň s mluveným textem, využívá se například na konferencích či přednáškách Následné tlumočení – tlumočení začíná až po odmlčení řečníka, tlumočník může shrnout celý text do hlavní bodů Pro komunikaci v PNP mohou ZZ využít online tlumočníka. Tato metoda funguje díky spolupráci tlumočníků z mnoha organizací. Při výběru této metody komunikace je nezbytným předpokladem bezproblémové a ustálené internetové připojení, protože tlumočník není fyzicky přítomen na místě zásahu. Prozatím tuto metodu využívají hlavně nemocnice, kde s technickými parametry nebývá problém. Tento typ komunikace má řadu výhod. Pokud ZZ neovládá ČZJ a pacient není schopen psát nebo vůbec psanou formu komunikace neovládá, dokáže tlumočník veškeré zásadní informace o zdravotním stavu pacienta přetlumočit. Tak nedojde ke komunikační chybě. Zároveň sebou nese i mnoho nevýhod. Jak už bylo uvedeno, pro tuto metodu komunikace je potřeba připojení k internetu a dále i tablet či smartphone. Další nevýhodou je zdlouhavý proces. Jedná se nejméně o tři komunikující osoby, což ve stresové situace může dobu ošetření a následného transportu výrazně prodloužit. (ASNEP, 2012) 7.3 Sing writing SW neboli “znakopis” je vizuální zápisový systém, který umožňuje psát a číst jakýkoliv znakový jazyk na světě. SW využívá vizuálních symbolů k prezentaci tvarů ruky, pohybů a mimiky jakéhokoliv znakového jazyka. V praxi to znamená, že neslyšící znakovým jazykem sdělí potřebné informace do kamery, aplikace Sing Writing převede jeho obsah do psané formy běžného jazyka a slyšící člověk si jej přečte. Tato metoda sebou nese řadu nevýhod. ZZS musí mít zakoupenou aplikaci s tímto systémem, celý 34 proces je zdlouhavý a nezajišťuje zpětnou vazbu zdravotnického záchranáře. (RUCE, 2008) 7.4 Psaná komunikace Výše popsané metody by byly pro komunikaci neslyšících se ZZ nejspíše nejpříjemnější. Je ale pravdou, že neustále je nejvíce využívaná forma psané komunikace. ZZ zapisuje mluvené slovo a neslyšící mu odpovídá stejným způsobem. Tento způsob komunikace je nejvíce využíván v případě, kdy ZZ neovládá ČZJ. Je pravdou, že ve vypjaté situaci je tato forma nejrychlejším způsobem komunikace. Zdravotnický záchranáři si musí při této formě komunikace dávat pozor na příliš složité věty, kterým neslyšící často nerozumí a také na obtížnost některých slov. Mnozí neslyšící se v psané formě komunikace téměř vůbec neorientují a může tedy pro ně být těžko srozumitelná. (KEJKLÍČKOVÁ, 2011) Pokud neslyšící pacient umí dobře odezírat, můžeme mu nabídnout komunikaci orální formou. Při této komunikaci ZZ nesmí zapomenout na určitá pravidla. Musí, pokud možno najít místo, kde je klid a dobré osvětlení. Musí mít neustálý oční kontakt, dodržovat přiměřenou vzdálenost, upozornit jemným dotykem na začátek rozhovoru, mluvit v pomalejším tempu, nepřehánět artikulaci, mluvit věcně, přesvědčit se o tom, že pacient všemu rozuměl a to tak, že danou věc bude schopen zopakovat. (KEJKLÍČKOVÁ, 2011) 7.5 Pravidla komunikace s neslyšícími Je potřeba, aby slyšící lidé při komunikaci s lidmi s vadami sluchu (není-li nablízku tlumočník a slyšící sám neovládá český znakový jazyk), měli na paměti následující pravidla komunikace. Velmi důležité je uzpůsobit tempo řeči, nezakrývat si tvář, nekřičet, neustále udržovat oční kontakt, upozornit neslyšícího na začátek rozhovoru jemným dotykem na hřbet ruky či na jeho paži, neotáčet se zády, pokud to v daný moment není nutné. (NÁRODNÍ RADA OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM, 2016) 35 7.6 Organizace poskytující tlumočení a vzdělávání Mnoho organizací zajišťuje tlumočení plánovaných návštěv zdravotnických středisek. Některé z nich jsou zapojeny do projektu on-line tlumočník. Většina těchto neziskových organizací zprostředkovává kurzy znakového jazyka pro různé skupiny lidí z různých pracovních zařazení. V sekci zaměřené na výuku jsou zapojeni především neslyšící. Díky tomu je následně student kurzu ČZJ lépe připraven na reálnou konverzaci. Naučit se komunikovat s neslyšícími není jen otázkou intelektuálních schopností a dobré paměti, jak tomu může být při studiu cizího jazyka. Ten, kdo chce porozumět neslyšícím, musí do jisté míry pochopit jejich mentalitu, zvláštní potřeby i kulturní odlišnosti. Neslyšící lidé jsou mnohdy na činnost těchto organizací ve značné míře odkázáni, a ne vždy jsou schopni dostatečně či přijatelně projevit svou vděčnost. Proto je práce těchto organizací velmi záslužná a jistě by měla být společností více oceňována. (ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH, 2013) 36 ZDRAVOTNICKÝ ZÁCHRANÁŘ Zdravotnický záchranář patří dle zákona 96/2004 Sb. mezi nelékařská zdravotnická povolání a je považován za profesionála záchranné služby. Dříve ve výjezdových týmech Zdravotnické záchranné služby a na anesteziologickoresuscitačních odděleních sloužily zdravotní sestry (střední zdravotnický pracovník) se specializací pro intenzivní péči. Díky vzniku a dalšímu rozvoji tohoto nového specializovaného povolání a zároveň i nového studijního oboru došlo k rozšíření kompetencí a možností, ke kterým záchranná služba jezdí. Zároveň se častěji využívá výjezdových skupin zdravotnické pomoci. Dalším důvodem byla snaha vytvořit povolání přímo specializované na přednemocniční terénní neodkladnou péči se všemi odlišnostmi od péče nemocniční. (BRŮHA, PROŠKOVÁ, 2011) V České republice lze dosáhnout odborné způsobilosti k výkonu povolání zdravotnického záchranáře buďto studiem tříletého bakalářského studijního oboru, nebo tříletého studia na vyšší odborné škole s titulem diplomovaný záchranář (tyto podmínky stanovuje zákon č. 96/2004 Sb. o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání). (BRŮHA, PROŠKOVÁ, 2011). Zdravotnický záchranář dle svých kompetencí, vědomostí a dovedností pečuje o nemocné v neodkladné péči, popřípadě asistuje lékaři. Jeho činnost se odehrává také při hromadných neštěstích a medicíně katastrof, kde organizuje zdravotnickou a záchrannou činnost nebo ji sám provádí. Zdravotnický záchranář rovněž využívá spolupráci se složkami integrovaného záchranného systému. (ANDRŠOVÁ, 2012) 37 KOMUNIKACE V PRAXI – PRŮZKUM Pro tento průzkumný účel byla využita kvantitativní metodika – anonymní dotazníkové šetření dvou skupin. Na začátku průzkumného šetření byla prostudována odpovídající odborná literatura. Zvolená technika kvantitativního anonymního dotazníku pro skupinu členů ZZS a pro skupinu neslyšících. Touto metodou jsme zjišťovali názor a povědomost zdravotnických pracovníků na specifickou komunikaci sluchově postižených pacientů, které ošetřují v PNP. Na základě dotazníků se respondenti mohli zamyslet, jaká metoda komunikace by mohla být nejefektivnější. Také podali informace o svých dovednostech či vybavenosti sanitních vozů, která by mohla při této specifické komunikaci pomoci. Tento anonymní dotazník určený posádkám ZZS byl sdílen přes elektronický odkaz v období od 1. 1. 2017 do 9. 3. 2017. Díky sběru dat elektronicky můžeme mít ucelený přehled v rámci celé České republiky. Na vytvoření a následné zpracování dotazníků byl využit internetový server SURVIO.cz. Odkaz byl také následně rozeslán pomocí sociálních sítí hlavním správcům stránek, kteří zastřešují výjezdové skupiny daných krajů. V největším měřítku se zapojil Plzeňský kraj a následně ZZS hlavního města Prahy. Dotazník byl rozčleněn do 15 otázek. Členové výjezdových skupin byli nejprve dotazováni na pracovní zařazení, pohlaví, počet osobních výjezdů za jeden rok. Následující otázky již zkoumaly, v jaké míře ošetřují sluchově postižené a jakou metodu komunikace při rozhovoru nebo sběru anamnézy využili. Následně jsme se ptali, kolik členů ZZS ovládá ČZJ a zda jsou jím schopni komunikovat. Dále měli ZZ posoudit své komunikační schopnosti a zhodnotit, zda by se do budoucna dalo při komunikaci se sluchově postiženým udělat něco lépe. Na dotazník určený pro ZZ celkem odpovědělo 80 respondentů. Druhá dotazovaná skupina respondentů byli lidé se sluchovým postižením. Tento anonymní dotazník byl koncipován jak do písemné formy, tak i do ČZJ pro lepší srozumitelnost. Průzkum proběhl v období od 1. 12. 2016 do 5. 3. 2017. Dotazník obsahoval celkem 12 otázek, z toho část otázek byla otevřená. Výběrový soubor respondentů tvořilo celkem 50 lidí s různými typy sluchového postižení. Členové 38 průzkumu byli z Prahy, Ostravy a z okolí Plzně. Skupina lidí se sluchovým postižením byla dotazována na dvě oblasti. Nejprve na jejich pohlaví, věk, typ jejich vady, zda využívají kompenzační pomůcky a jakým způsobem komunikují. Druhá oblast zjišťovala, zda museli během minulého roku volat linku 155 a pokud ano, jaký způsob kontaktování ZZS zvolili, jak následně komunikovali s ošetřujícím personálem a jak on s nimi. Měli subjektivně posoudit komunikační techniky ZZ. Také jsme se ptali, zda komunikační obsah informací byl dostačující a jestli mají nápad, jak ulehčit komunikaci mezi neslyšícími a ZZ a naopak. Díky osobnímu sběru dat v rámci dotazníku pro druhou dotazovou skupinu bylo osloveno celkem 50 lidí se sluchovým postižením. Návratnost dotazníku byla tedy 100 %. 39 Graf 1 Otázka č. 1 a Pracujete ve výjezdové skupině jako: Zdroj: Velíšková, 2017 Z uvedeného grafu vyplývá, že nejvíce zastoupenou složkou jsou zdravotničtí záchranáři 36 (45 %). ZZ jsou právě ti, kteří s pacienty přicházejí nejvíce do kontaktu. Další hojně zastoupenou skupinou jsou lékaři 19 (24 %), kteří stráví s pacientem určitou dobu při ošetřovatelském procesu. Komunikace je nedílnou součástí správné a včasné diagnostiky. Řidičů ZZS odpovědělo 18 (23 %). Řidiči komunikují často se členy rodiny, proto jsme se dotazovali celé posádky ZZS. Jako poslední zastoupená skupina jsou všeobecné sestry se zaměřením ARO/JIP 9 (11 %). 24% 45% 11% 23% Pracujete ve výjezdové skupině jako Lékař Zdravotnický záchranář Všeobecná sestra (ARO/JIP) Řidič 40 Graf 2 Otázka č. 2 a Pohlaví? Zdroj: Velíšková, 2017 Tento graf poukazuje na skutečnost, že v České republice je na pozicích zdravotnického záchranáře vyvážené zastoupení žen 39 (49 %) i mužů 41 (51 %). Celosvětové statistiky hovoří o tom, že ženy vynikají právě spíše v komunikačních schopnostech a dokážou se lépe přizpůsobit při problémovější komunikaci. Dle tohoto průzkumu vidíme rovnováhu, což je skvělé pro vzájemnou spolupráci a vzdělávání se navzájem. Ženy také celkově více vyhledávají školení či vzdělávací programy, aby se v komunikaci stále zlepšovaly. 51%49% Pohlaví Muž Žena 41 Graf 3 Otázka č. 3 a V jakém kraji pracujete? Zdroj: Velíšková, 2017 V mém průzkumu je nejvíce zastoupený Plzeňský kraj 22 (28 %), a to nejspíše proto, že z tohoto kraje pocházím, vykonávala jsem zde praxi a dokázala jsem zde oslovit nejvíce kvalifikovaných pracovníků. Do průzkumu se zapojilo i nemálo zdravotníků z pražské záchranné služby 10 (13 %). V Praze jako hlavním městě je největší koncentrace právě neslyšících lidí či lidí se specifickou potřebou, proto je potřeba vzdělávání ZZ největší. Z průzkumu je také patrné, že se zapojili i zdravotníci téměř z celé republiky. Díky i těmto jednotlivcům můžeme zhodnotit komunikaci a komunikační prostředky z celé České republiky. 13% 5% 1% 0% 1% 13% 15% 9% 28% 4% 5% 5% 4% 0% V jakém kraji pracujete? Hlavní město Praha Kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezký kraj Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj 42 Tabulka 1 Kolik výjezdů řešíte během jednoho roku? Zdroj: Velíšková, 2017 Otázka číslo 4 měla ukázat, kolik výjezdů ročně zdravotnický záchranář absolvuje. Díky následující otázce si můžeme uvědomit, jaká je pravděpodobnost, že ZZ bude ošetřovat sluchově postiženého pacienta. Celá tabulka s výjezdy je přiložená v příloze. Neuvedla jsem ji zde celou z důvodu častých překlepů dotazovaných. Průměrný počet výjezdů ZZ na jednoho záchranáře z průzkumu vychází kolem 300-350 výjezdů. 450 500 200 350 600 400 350 240 500 280 500 280 670 250 430 290 200 270 320 560 630 480 550 630 350 400 430 260 450 260 200 380 200 350 500 200 350 520 430 350 190 500 340 280 350 410 370 250 43 Graf 4 Otázka č. 5 a Ošetřovali jste v rámci PNP pacienta se sluchovým postižením během posledního roku? Zdroj: Velíšková, 2017 Další otázka měla zjistit, kolik z dotazovaných zdravotníků ošetřovalo pacienta se sluchovým postižením během posledního roku. Dle výsledků jednoznačně vidíme, že 53 (66 %) zdravotníků z 80 dotazovaných během minulého roku ošetřovalo neslyšícího. Už jen z tohoto údaje můžeme usuzovat, že počet v následujících letech bude narůstat, proto je vzdělávání v tomto odvětví velmi důležité. Během minulého roku se 27 (34 %) zdravotníků s neslyšícím pacientem nesetkalo. 66% 34% Ošetřovali jste v rámci PNP pacienta se sluchovým postižením během posledního roku? Ano Ne 44 Graf 5 Otázka č. 6 a Měl dotyčný pacient kompenzační pomůcku? Zdroj: Velíšková, 2017 Tato otázka prověřila všímavost ošetřujících zdravotníků. 24 (30 %) zdravotníků si povšimlo kompenzační pomůcky – sluchadel. Tato pomůcka může být často velmi špatně viditelná. Pravdou je, že v České republice bývá asi nejčastější. Zajímavým zjištěním je zde, že zdravotníci měli možnost ošetřovat pacienty s kochleárním implantátem 14 (18 %). 12 (11 %) zdravotníků uvádí, že neslyšící nevyužíval žádnou kompenzační pomůcku nebo nebyla v nabídce uvedených. Pouhých 9 (11 %) uvedlo, že si nevšimli. Je obdivuhodné, že ZZ mají na mysli i takové maličkosti a jsou schopni vyhodnotit situaci. Zbytek procentuálního zastoupení je zde skupina zdravotníků, kteří se nesetkali během minulého roku s neslyšícím pacientem 21 (26 %). Zajímavé je, že číslo neodpovídá minulému grafu. Myslím si, že příčinou omylu je situace, kdy ZZ neberou jako sluchově postižené například seniory, kteří sice dokáží mluvit normální orální mluvou, ale zároveň vyžívají sluchadla pro pohodlí při komunikaci. 30% 18% 11% 15% 26% Měl dotyčný pacient kompenzační pomůcku ? Ano, měl sluchadla Ano, měl kochleární implantát Nevšiml jsem si Neměl žádnou z uvedených kompenzačních pomůcek Neošetřoval jsem pacienta se sluchovým postižením 45 Věděl jste, jakého typu bylo sluchové postižení pacienta? Zdroj: Velíšková, 2017 Průzkumná otázka číslo 7 poukázala na skvělou orientaci při klasifikaci neslyšících. ZZ dokázali posoudit typ vady dle klasifikace, která je uvedena v teoretické části. Z grafu také můžeme vyčíst, že neslyšící komunita se skládá z lidí s různými typy postižení, žádná skupina zde není zastoupena v převyšujícím počtu. Pacienti s lehkou nedoslýchavostí 9 (11 %). Lidé trpící středně těžkou nedoslýchavostí 14 (18 %). ZZ klasifikovali u 16 (20 %) pacientů těžkou nedoslýchavost. Pacientů, jejichž sluchové postižení je klasifikováno jako praktická hluchota, je 11 (14 %). ZZ, kteří nezjišťovali nebo nedokázali klasifikovat sluchovou vadu neslyšících pacientů 13 (16 %). Následně zde je skupina ZZ, kteří neošetřovali během minulého roku žádného pacienta se sluchovou vadou 17 (21 %). 11% 18% 20% 16% 21% Věděl jste jakého typu bylo sluchové postižení pacienta? Lehkánedoslýchavost Středně těžká nedoslýchavost Těžká nedoslýchavost Nevím Neošetřoval jsem pacienta se sluchvoým postižením Graf 6 Otázka č. 7 a 46 Tabulka 2 Zvolené formy komunikace Graf 7 Otázka č. 8 a Jakou formou komunikace probíhala? Zdroj: Velíšková, 2017 Zdroj: Velíšková, 2017 Otázka číslo 8 zkoumala, jakou metodu komunikace ZZ využili při ošetřování. Znakový jazyk ovládá 9 (11 %) dotazovaných a při kontaktu s neslyšícím využili své dovednosti. Mnoho ZZ v dané situaci využili přítomnost rodinných příslušníků, kteří ovládají ČZJ, a proto mohli veškerou komunikaci tlumočit 24 (26 %). Další využitá metoda byla, že neslyšící dokázal odezírat mluvené slovo ZZ a zároveň dokázal vše sdělit mluveným slovem 17 (21 %). Malý počet ZZ vyjádřilo, že využili tlumočníka přes smartphone či nahrané znaky v aplikaci 5 (6 %). Skupina 8 (10 %) ZZ se zmínila o jiné komunikační metodě, než která byla uvedena v dotazníku. ZZ využili například zvýšení hlasu, což nemusí být pro pacienta nejpříjemnější metoda komunikace. Jiní zvolili komunikaci psanou formou. 11% 26% 6% 21% 4% 21% 10% Jakou formou komunikace probíhala? Umím znakový jazyk Příbuzní pacienta byli slyšící a uměli znakový jazyk Využil jsem online tlumočníka přes tablet Pacietn uměl odzírat a ovládal mluvenou komunikaci Komunkace porbíhala pomocí obrázkových karet Neošetřoval jsem pacienta se sluchovým postižením Jiná: 47 Tabulka 3 úspěšnost komunikaceTabulka 3 úspěšnost komunikace Graf 8 Otázka č. 9 a Byl způsob komunikace úspěšný (dostačující)? Zdroj: Velíšková, 2017 Zdroj: Velíšková, 2017 U otázky číslo 9 měli ZZ sami zhodnotit svou úspěšnost komunikace při rozhovoru, zjišťování informací o zdravotním stavu. Většina ZZ 50 (63 %) svou komunikaci označili za úspěšnou. Pouze 8 (10 %) ZZ označili komunikaci za nedostačující. 62%10% 23% 5% Byl způsob komunikace úspěšný (dostačující)? Ano, potřebné informace o jeho zdravotním stavu jsem získal a on mi porozumněl Ne, danou situaci bych nyní řešil jinou komunikační technikou Neošetřoval jsem pacienta se sluchovým postižením Jiné: 48 Tabulka 4 komunikační dovednosti Graf 9 Otázka č. 10 a Ovládáte nějakou komunikační dovednost při komunikaci se sluchově postiženým? Zdroj: Velíšková, 2017 Zdroj: Velíšková, 2017 Tato průzkumná otázka měla zjistit, jaké komunikační techniky ZZ ovládají a kterým dávají přednost. Je chvályhodné, že 43 (54 %) zdravotnických pracovníků ovládá základní znaky ČZJ, které pomáhají v komunikaci se sluchově postiženými. 10 (13 %) ZZ ovládá ČZJ na komunikační úrovni. Zbytek respondentů 27 (34 %) vypsalo jiné metody, které využívají při ošetření neslyšících, např. psaná forma, tabulka s abecedou, komunikační karty či obrázkové karty. 13% 54% 34% Ovládáte nějakou komunikační dovednost při komunikaci se sluchově postiženým? Ano, umím znakový jazyk, znakovanou češtinu Umím základní znaky Ne pro komunikaci využívám 49 Graf 10 Otázka č. 11 a Máte v rámci výjezdové skupiny k dispozici tablet nebo smartphone s aplikací TICHÁ LINKA? Zdroj: Velíšková, 2017 Z grafu číslo 11 můžeme zjistit, že 28 (35 %) ZZS má k dispozici on-line tlumočníka, který pomáhá v dané chvíli s komunikací. 52 (65 %) jej naopak nemá. 35% 65% Máte v rámci výjezdové skupiny k dispozici tablet nebo smart phone a aplikaci TICHÁ LINKA?(online tlumočník znakového jazyka) Ano, máme Ne, nemáme 50 Graf 11 Otázka č. 12 a Jak hodnotíte připravenost zdravotnických pracovníků pro komunikaci se sluchově postiženými? Zdroj: Velíšková, 2017 Otázka číslo 12 měla zjistit, jak ZZ hodností školení či samotnou průpravu v oblasti komunikace se sluchově postiženými. Většina respondentů 43 (54 %) uvedla, že úroveň školení pro tuto specifickou komunikaci je nedostačující. 33 (41 %) ZZ označila skutečnost za dostačující. Ale pouze 2 (3 %) ZZ označili školení za výborné. Z tohoto grafu je vidět, že na edukaci zdravotníků v této oblasti se velmi zapomíná. 2% 41% 54% 3% Jak hodnotíte připravenost zdravotnických pracovníků pro komunikaci se sluchově postiženými? Výborná Dostačující Nedostačující Jiná 51 Tabulka 5 typy pomůcek k dispozici v sanitním voze Otázka č. 13: Jaké pomůcky ke komunikaci se sluchově postiženými máte k dispozici v sanitním voze? Zdroj: Velíšková, 2017 Otázka č. 13 poukazuje na možnosti ZZ při komunikaci se sluchově postiženými v rámci vybavenosti sanitních vozů. Tato otázka byla otevřená proto, aby ZZ uvedli všechny pomůcky a abychom mohli vidět i jejich různorodost. Mnoho ZZ uvádí pomůcky k psané formě komunikace. Následně komunikační karty či smartphony. Jejich využití ale neuvedli. Skupina ZZ uvedla, že nemají k dispozici nic, nebo že si to nezjišťovali. 52 Graf 12 Otázka č. 14 a Byla Vám nabídnuta možnost vzdělávání v rámci této specifické komunikace? Zdroj: Velíšková, 2017 Tato otázka nám navazuje na otázku číslo 12. Někteří ZZ označili, že komunikace je nedostatečná. Na dotaz, zda někdy v minulosti měli ZZ zájem o zvýšení vzdělání v této oblasti, se 40 (50 %) respondentů vyjádřilo, že tuto možnost nikdy neměli, ale velmi rádi by ji využili. Následně zastoupená skupina 16 (20 %) ZZ možnost prohloubit si vzdělání v tomto směru měla a využili ji. Zbývající skupiny o edukaci v této oblasti neprojevily zájem, i když měly možnost 11 (14 %), nebo jim nevadí, že školení neproběhlo 13 (16 %). 20% 14% 50% 16% Byla Vám nabídnuta možnost vzdělávání v rámci této specifické komunikace? Ano a využil jsem ji Ano, ale nemel jsem zájem Ne, ale rád bych ji využil Ne a nevadí mi to 53 Tabulka 6 Nápady pro zlepšení komunikace Otázka 4 15 Otázka č. 15 Zdroj: Velíšková, 2017 Poslední otázka vybídla ZZ k zamyšlení, co by na samotné komunikaci se sluchově postiženými zlepšili i kdyby neměli k dispozici školení. Je hezké, že mnoho ZZ by se rádo naučilo alespoň základní znaky v oblasti zdravotnictví. Jiní by dali přednost aplikacím v tabletech. Další respondenti uvedli např. upravení tempa mluvené komunikace či lepší oční kontakt, více ochoty a lidského přístupu. 54 Graf 13 Otázka č. 1 b Pohlaví? Zdroj: Velíšková, 2017 V rámci průzkumu v komunitě neslyšících jsem oslovila 27 (54 %) žen a 23 (46 %) mužů. Graf 14 Otázka č. 2 b Kolik Vám je let? Zdroj: Velíšková, 2017 Do průzkumné části se zapojila v největší míře věková kategorie 30-49 let 17 (34 %). Věková skupina 19-29 let byla v průzkumu zastoupena 16 (32 %) tázaných. Kategorie, do které již ZZ postupně začínají řadit sluchové postižení získané díky vyššímu věku pacienta, je 50 let a více 12 (24 %) respondentů. Nejméně zastoupená skupina do 18 let 5 (10 %) je nejspíše z důvodu, že tato věková kategorie povětšinou komunikuje přes sociální sítě a nemá oblibu se sdružovat s vrstevníky v klubech či spolcích, kde byl průzkum také veden. 46% 54% Pohlaví Muž Žena 10% 32% 34% 24% Kolik Vám je let? Do 18let 19-29let 30-49let 50 let a více 55 Jakého typu je Vaše sluchové postižení? Zdroj: Velíšková, 2017 Z průzkumu je patrné, že nejvíce respondentů trpí praktickou hluchotou 18 (36 %). Další skupinou jsou pacienti, kteří trpí sluchovým postižením, které klasifikace označuje jako těžkou nedoslýchavost 13 (26 %). Diagnostika vzhledem ke středně těžké nedoslýchavosti 9 (18 %) a lehké nedoslýchavosti 10 (20 %) je z pohledu lékařského obtížná. Časem, okolnostmi, momentálním zdravotním stavem člověka se hranice sluchu může posouvat. Tudíž někdy stav spadá do obou kategorií. 20% 18% 26% 36% Jakého typu je Vaše sluchové postižení? Lehká nedoslýchavost Středně těžká nedoslýchavost Těžká nedoslychavost Praktická hluchota Graf 15 Otázka č. 3 b 56 Jakou kompenzační pomůcku využíváte? Zdroj: Velíšková, 2017 Otázka číslo 4 nám koresponduje se všímavostí zdravotníků s odpověďmi, jaké kompenzační pomůcky využívali jejich pacienti. Největší procento pacientů využívalo sluchadla a stejně tak odpověděli neslyšící, totiž že tuto pomůcku využívají nejvíce 24 (48 %). Následná skupina respondentů využívá pomůcku, která zde nebyla v nabídce nebo nevyužívají žádnou 23 (46 %). Jen zlomek tázaných 3 (6 %) využívá ke kompenzaci sluchu kochleární implantát. 46% 48% 6% Jakou kompenzační pomůcku využíváte? Žádou z těchto uvedených Sluchadla Kochleární implantát Graf 16 Otázka č. 4 b 57 Jakým způsobem komunikujete? Zdroj: Velíšková, 2017 Tento graf ukazuje na způsoby komunikace, které neslyšící preferují či s nimi sami komunikují. Pravdou je, že ČZJ 24 (48 %) je nejvíce využívanou dorozumívací metodou ke komunikaci. Mnoho respondentů také odpovědělo, že často musí komunikovat pomocí odezírání a orální formou 21 (42 %), což je pro neslyšící méně příjemná forma komunikace, ale je nezbytná k začlenění a k dorozumění se slyšícím okolím. 5 (10 %) respondentů zvládá obě zmíněné techniky bez problémů. Všech 5 respondentů žije se slyšícími rodinami, a proto si zvykli tyto metody kombinovat. 48% 42% 10% Jakým způsobem komunikujete? Český znakový jazyk Odezírání/orální mluva Ovládám obě komunikační techniky Graf17 Otázka č. 5 b 58 Musel jste někdy volat Zdravotnickou záchrannou službu? Zdroj: Velíšková, 2017 Otázka číslo 6 nám ukazuje, jak často neslyšící potřebují ošetření od ZZS. Během posledního roku si ZZS z 50 dotazovaných muselo zavolat pomoc 21 (42 %) neslyšících. To je téměř polovina dotazovaných. Druhá část 29 (58 %) neslyšících ošetřovatelskou péči zprostředkovanou ZZS nepotřebovala. 42% 58% Musel jste někdy volat zdravotnickou záchranou službu? Ano Ne Graf 18 Otázka č.6 b 59 Jakým způsobem jste volal(a) číslo 155? Zdroj: Velíšková, 2017 Následný dotaz se týkal metody k zavolání ZZS. Největší skupina lidí poprosila o zavolání ZZS svou rodinu, přátele, kteří umí znakovat 11 (22 %) a zároveň dokáží všechny potřebné informace nahlásit operátorce na dispečinku. Stejně početné dvě kategorie se vyjádřily, že buď využily zavolání přes SMS na čísle 112 nebo aplikaci k zavolání si ošetřovatelské péče 5 (10 %). Stejný počet respondentů si zavolal pomoc sám, naučil se fráze, na co se dispečerka ptá a vyřídil si prosbu mluvenou formou 5 (10 %). Zbytek respondentů jsou ti, kteří během minulého roku nevyužili ZZS 29 (58 %). 22% 10% 10% 58% Jakým způsobem jste volal(a) číslo 155? Slyšící rodinný příslušník či kamarád Využil jsem sms na čísle 112/155 Zavolal jsem sám Nikdy jsem nevyužil ZZS Graf 19 Otázka č. 7 b 60 Graf 20 Otázka č. 8 b Pokud ano, jak probíhala daná komunikace? Zdroj: Velíšková, 2017 Následně jsem se dotazovala, jak bylo komunikováno s neslyšícím. Nejvíce respondentů využilo opět svého rodinného příslušníka či kamaráda, který vše tlumočil a komunikaci řídil 7 (14 %). Jako druhou nejvíce využívanou metodu, kterou ZZ zvolili, byla psaná forma 5 (10 %). Pouze 2 (4 %) ZZ ovládali ČZJ, základní znaky. Další 2 (4 %) ZZ využili komunikaci pomocí komunikačních karet. 0% 14% 4% 4% 10% 8% 60% Pokud ano, jak probíhala daná komunikace? ZZ měli k dispozici tablet s připojením na tichou linku Váš rodinný příslušník umí znakový jazky a je slyšící ZZ uměl ČZJ ZZ využil komunikační karty ZZ zvolil psanou metodu komunikace Zvládl jsem komunikace odezírání/orální formou 61 Byla daná komunikace pro Vás vyhovující? Zdroj: Velíšková, 2017 Otázka č. 9 měla posoudit, zda komunikace byla pro neslyšící příjemná a dostačující vzhledem k situaci, ve které se nacházeli a k jejich momentální zdravotnímu stavu. 15 (30 %) respondentů uvedlo, že komunikace byla dostačující a zároveň příjemná pro ně osobně. Jako důvody, proč takto hodnotili komunikaci, následně uváděli například dostačující oční kontakt, trpělivý přístup, snaha o komunikaci, pomalejší tempo mluvy, které přispělo k lepší pozornosti na odezírání a mnoho dalších. Pouze 5 (10 %) neslyšících pacientů se zmínilo, že komunikace byla pro ně nevyhovující a zároveň nedostačující. Poslední část grafu znázorňuje respondenty, kteří během posledního roku nevyužili ZZS. 30% 10% 60% Byla daná komunikace pro Vás vyhovující? Ano, prosím vysvětlete proč Ne, prosím vysvětlete proč Nevyužil jsem ZZS Graf 21 Otázka č. 9 b 62 Byl jste při ošetřování dostatečně informován? Zdroj: Velíšková, 2017 Informovanost je velmi důležitá pro nás, slyšící, avšak pro neslyšící pacienty o to víc. Mnohem citlivěji vnímají doteky či mimiku. To, že 11 (22 %) z 20 pacientů nebylo dostatečně informováno o ošetřovatelské péči, značí, že buď ZZ neměli dostatek času na vysvětlování, nebo se spolehli, že vše jim vysvětlí až tlumočník opatřený nemocnicí. Menší část pacientů 9 (18 %) ošetřených ZZS byli dostatečně informováni a mohli pociťovat větší klid díky tomu, že věděli, co je čeká a kdy nastane potřebná úleva např. od bolesti. 22% 18%60% Byl jste při ošetřování dostatečně informován? Ano Ne Nevyužil jsem ZZS Graf 22 Otázka č. 10 b 63 Myslíte si, že je potřeba změnit typ komunikace mezi ZZ a sluhově postiženými? Zdroj: Velíšková, 2017 I přes fakt, že mnoho neslyšících odpovědělo v předchozí otázce, že komunikace byla dostačující, 14 (28 %) respondentů poukazuje na fakt, že komunikace by byla potřeba zlepšit. 6 (12 %) pacientů je s úrovní komunikace spokojených. 28% 12% 60% Myslíte si, že je potřeba změnit typ komunikace mezi ZZ a sluchově postiženými? Ano Ne Nevyužil jsem ZZS Graf 23 Otázka č. 11 b 64 Pokud ano, máte nějaký nápad, jak by se komunikace dala zlepšit? Zdroj: Velíšková, 2017 Zlepšení komunikace pro neslyšící – to by měl být náš cíl. 15 neslyšících vyjádřilo své nápady pro zlepšení. Samozřejmě nejlepším způsobem by bylo, aby každý ZZ ovládal základní znaky ČZJ pro zdravotnictví, následné nápady se týkaly zlepšení informovanosti, oční kontakt, vštěpování zásad pro komunikaci s neslyšícím pacientem, pro mnoho neslyšících by byly přijatelné komunikační karty uzpůsobené pro potřeby neslyšících. Zbývající skupina 35 (70 %) respondentů o způsobu změn nepřemýšlela. 30% 70% Pokud ano, máte nějaký nápad, jak by se komunikace dala zlepšit? Ano, napiště ho prosím Ne, nepřemýšlel jsem o tom Graf 24 Otázka č. 12 b 65 9.1 Test nezávislosti chí – kvadrát Test nezávislosti dokáže statistickou metodou prokázat pravdivost nulové hypotézy, zda jsou znaky „kontakt s neslyšícím při ošetřování v PNP“ (Skupina1) a „komunikační dovednost ČZJ“ (Skupina 2) na sobě závislé. Pro zjištění, zda jsou pozorované znaky závislé, byla použita statistická metoda Chí-kvadrát test nezávislosti, z jejíhož výsledku vyplývá, že na hladině významnosti 5 % nevykazují sledované znaky závislost. Dosavadní zkušenost ZZ při ošetřování se sluchově postiženými v PNP nemá žádný vliv na to, jak ZZ ovládá ČZJ Pro výpočet byl použit program (KÁBRT, 2017). Hladina významnosti byla zvolena 5 %. Vypočtená hodnota testového kritéria: G = 0 Kritická hodnota: χ(1-α); df = 3,841 Kritická hodnota (χ(1-α); df = 3,841) je větší než testové kritérium (G = 0) na základě tohoto výsledku nezamítáme nulovou hypotézu o nezávislosti těchto souborů. Rozhodnutí: Na hladině významnosti 5 % nulovou hypotézu (H0) o nezávislosti jednotlivých znaků nezamítáme. Tabulka 7 Průzkumná otázka – Skutečná četnost Skutečná četnost Skupina I. Skupina II. Celkem Umí základy ČZJ 53 27 80 Neumí základy ČZJ 53 27 80 Celkem 106 54 160 Zdroj: Velíšková, 2017 Tabulka 7 Průzkumná otázka – Očekávaná četnost Tabulka 8 Průzkumná otázka – Očekáváná otázka Očekávána četnost Skupina I. Skupina II. Celkem Umí základy ČZJ 53 27 80 Neumí základy ČZJ 53 27 80 Celkem 106 54 160 Zdroj: Velíšková, 2017 66 DISKUZE Výsledky průzkumného šetření ukazují na problém v komunikaci ZZ s pacienty se sluchovým postižením. Z 20 případů ošetření neslyšícího pacienta byli pouze dva (4%) zdravotničtí záchranáři dostatečně kvalifikovaní ke správné a vyhovující metodě komunikace. ZZ si i přes specifičnost komunikace umí poradit při komunikaci mnoha způsoby, ať už písemnou formou, komunikačními kartami (které jsou určeny pro komunikaci s cizojazyčnými pacienty), nebo – jak sami uvádějí - „komunikují rukama nohama“. Z výsledků průzkumu je také patrné, že mnoho neslyšících využívá kompenzační pomůcky, které mohou komunikaci se slyšícím okolím usnadnit. Do našem průzkumu se zapojilo celkem 50 lidí se sluchovým postižením, z toho 24 (30 %) respondentů využívá kompenzační pomůcku sluchadlo a 14 (18 %) má implantovaný kochleární implantát. L. Janáčková z Univerzity v Pardubicích, fakulty zdravotnických studii, ve své bakalářské práci s názvem „Problematika života neslyšících a nedoslýchavých“ (2010) uvádí ve svém dotazníkovém šetření, že 83 % respondentů využívá při komunikaci se slyšícím okolím kompenzační pomůcku a 17 % nikoli. Proto si myslím, že je důležité, aby ZZ znali základní kompenzační pomůcky a jejich využití. Každý pacient by měl mít vždy 100 % pozornost zdravotnického personálu, aby nikdy nebyla zanedbána ošetřovatelská péče. Komunikace je klíč v rámci ošetřovatelského procesu. Jak uvádí doc. MUDr. Jan Pokorný, DrSc.: „Získání správné anamnézy je 50 % úspěchu ke zvolení správné léčby.“ Anamnestické informace ZZ získávají právě pomocí komunikace. Kvůli komunikační bariéře mezi ZZ a lidmi se sluchovou poruchou může už jen sběr anamnestických informací být velmi náročný a může snadno dojít k poškození pacienta. Zároveň specifičnost tkví i v samotné kultuře a mentalitě jednotlivých neslyšících. Mnozí z nich právě kvůli nedostatečné informovanosti mohou být agresivní a nespolupracující. Pravdou je, že ZZ odvádí skvělou práci v rámci tohoto typu poskytování ošetřovatelské péče. Je hezké, že 50 % dotazovaných zdravotníků se zamyslelo a uvědomilo si, že je potřebné prohloubit své znalosti v rámci této specifikace. Dohromady 40 z 80 ZZ by 67 mělo zájem se přihlásit na kurzy ČZJ. Myslím si, že podporu v učení se alespoň základních znaků ČZJ by měli poskytnout jak kolegové, tak nadřízení či dokonce kraj. Brát na lehkou váhu pacienty se specifickou komunikací není moudré. Jejich zdraví může být v ohrožení, ohrožen může být dokonce jejich život, proto není čas přemýšlet, jakým způsobem bude komunikace probíhat. Představme si, že jen z důvodu, že s dětmi je náročná komunikace a vyžaduje od nás trpělivost a soustředěnost, obzvláště když jsou nemocné, nebudeme brát v úvahu, co se nám snaží říci. To by mohlo mít fatální dopad na jejich zdraví. To by nikdo z nás neudělal. Proto je velmi důležité, abychom dříve, než nás realita postaví před náročnou situaci, mít představu, jak danou situaci v rámci komunikace se sluchově postiženými vyřešíme. Při vedení dotazníků u neslyšících bylo popsáno, že pokud zásady zvané „DESATERO – zásady komunikace se sluchově postiženými" ovládají, je to velký přínos a pomoc pro orientaci neslyšících pro odezírání. Vytvoření takových podmínek dopřeje neslyšícím pacientům vnitřní klid. Dokládá to i pravidelný výtisk časopisu pro zdravotní sestry. (SESTRA, 2013, č. 4) Velkou pomoc v tomto oboru by přineslo zapojení do komunikačních technik technické obory, které by mohly zkoumat dané situace a po následném vyhodnocení umožnit „zbourat“ komunikační bariéry. Využívání online tlumočníka má v PNP své nevýhody, ale jak uvádí článek „Elektronika usnadňuje komunikaci neslyšících pacientů“, elektronický tlumočník vytváří „Bezbariérové prostředí“ pro pacienty a jejich rodiny. 10.1 Doporučení pro praxi Na základě našeho průzkumného šetření můžeme konstatovat, že ZZ projevují vždy velkou snahu a vynalézavost, aby komunikace se sluchově postiženými proběhla důstojně a zároveň přinesla dostatek informací potřebných k provedení správné ošetřovatelské péče. Dále jsme si mohli všimnout, jaké pomůcky či prostředky ZZ ke komunikaci se sluchově postiženými nejvíce využívají, proto by bylo dobré zaměřit se na jejich zlepšování a přemýšlet, jak by se daly ještě lépe přizpůsobit potřebám neslyšícím. Příkladem mohou být komunikační karty, které jsou vytvářeny pro cizince. Mohly by být přizpůsobeny tak, aby neslyšící dokázal rychle a věcně poukázat na to, co 68 ho v daný moment bolí. Další variantou je začít spolupracovat s organizacemi, které zprostředkovávají tlumočení a zahájit projekt, který v cizině již funguje. Je jím mobilní aplikace, která funguje i v off-line režimu. Jsou v ní naznakované určité fráze a k nim předvolené odpovědi. Vše, co neslyšící označí, ZZ zároveň slyší díky zvukovým efektům. Díky slovníku, který by byl obsažen neustále v aplikaci, by se ZZ ve svém volném čase mohli některé fráze naučit sami. Další možností je výuka ČZJ a seznámení se s kulturou neslyšících. To by mohlo odbourat komunikační bariéry a zároveň by ZZ lépe pochopili jednání pacientů se sluchovým postižením. Je ovšem nutno brát v úvahu časovou, fyzickou a psychickou náročnost povolání ZZ. 69 ZÁVĚR Podle zveřejněné statistiky Gallaudet Research Institute jsou 2-4 promile populace prakticky neslyšící a 10-30 promile se zřetelnou sluchovou vadou. Počet neslyšících v České republice není znám, odhady se různí (v návaznosti na míru postižení od 15 000 po 500 000 osob). V budoucnu bude s narůstajícím počtem obyvatel tedy zákonitě docházet k nárůstu osob se sluchovým postižením. Sluchově postižení jsou často v situaci, kdy jsou odkázáni na pomoc okolí. Veřejnost při kontaktu s těmito lidmi většinou tápe. Smyslem této studie bylo blíže prozkoumat, jak by mohl reagovat zdravotnický záchranář při výkonu své profese, pokud je pacientem neslyšící osoba. Z vyplněných dotazníků vyplývá, že na straně zdravotníků rozhodně je snaha těmto lidem pomoci. Ne vždy je však záchranář dostatečně vybaven pro tuto situaci. Velkým přínosem bývá tlumočící rodinný příslušník. Obrázkové komunikační karty, videospojení s on-line tlumočníkem nebo obyčejná tužka a blok v případě, že neslyšící ovládá psaní a čtení jsou jistě dobré postupy vedoucí často k správným výsledkům. Ráda bych touto formou otevřela diskusi o možnostech většího využití mobilních aplikací a dalších technických vymožeností, což by mohl být zajímavý námět pro odborníky ze zmíněných oborů. Ačkoliv se mi z dotazníků nepodařil zjistit žádný případ komunikace neslyšícího se zdravotnickým záchranářem, který by z důvodu nedostatečné komunikace ohrozil pacienta, neznamená to, že k těmto situacím nedochází. Každý zachráněný lidský život je cenný a jsem přesvědčena, že jsme povinni i v této oblasti zainteresovat do problému širší spektrum odborné veřejnosti a věnovat se tomuto problému s větší naléhavostí. Práce záchranáře je velmi náročná a pro její kvalitní vykonávání je potřeba celoživotně se vzdělávat. Téma komunikace se sluchově postiženými je rozhodně jedno z těch, kterým by v budoucnu měla být věnována pozornost. 70 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ADRESÁŘ služeb nejen pro neslyšící. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 2001-. ISBN 80-86792-005. ANDRŠOVÁ, Alena. Psychologie a komunikace pro záchranáře: v praxi. Praha: Grada, 2012. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-4119-2. ASNEP: Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel. ASNEP: Otázka a Odpovědi [online]. Paha: Onebit, 2012 [cit. 2017-03-16]. Dostupné z: http://www.asnep.cz/otazky-a-odpovedi/ BARNETT, S. Communication with Deaf and Hard-of-hearing People: A Guide for Medical Education. In Academic Medicine, 2002. roč. 77, č. 7. s. 694-700 BRAGG, L. Visual-Kinetic Communication in Europe Before 1600: A Survey of Sign Lexicons and Finger Alphabets Prior to the Rise of Deaf Education. [online]. [cit. 2014-04-15]. Journal of Deaf Studies and Deaf Education, 1997, roč. 2, č. 1. Dostupné z: http://jdsde.oxfordjournals.org/content/2/1/1.full.pdf. BRŮHA, Dominik a Eva PROŠKOVÁ. Zdravotnická povolání. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011. ISBN 978-80-7357-661-5. CALL CENTRUM: Call centrum středočeské záchranné služby. Call centrum: Call centrum středočeské záchranné služby [online]. Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje: Copyright, 2013 [cit. 2017-03-18]. Dostupné z: http://www.uszssk.cz/pro-verejnost/call-centrum/100-call-centrum1 ČESKÁ LOGOPEDIE, Praha: Česká logopedická společnost, 1972-. Makropulos. ISBN 80-901776-7-0. ISSN 0862-1950. ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH. O kurzu ZJ. [online]. 2013. [cit. 2017–02–13] ČESKO. Zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, v platném znění. 71 ČESKÁ REPUBLIKA. Zákon o znakové řeči a o změně dalších zákonů. In: 4. Praze: Sagit, 1998, ročník 1998, číslo 155. Dostupné také z: http://www.sagit.cz/info/sb98155 ČIHÁK, Radomír. Anatomie. Třetí, upravené a doplněné vydání. Ilustroval Ivan HELEKAL, ilustroval Jan KACVINSKÝ, ilustroval Stanislav MACHÁČEK. Praha: Grada, 2016. ISBN 978-80-247-3817-8 DAUBER, Wolfgang, prof. MUDr. Radomír ČIHÁK DrSc. (překl.), Prof.MUDr. Miloš GRIM DrSc. (překl.) a Prof. Gerhard SPITZLER (il.). Feneisův obrázkový slovník anatomie: překlad 9., zcela přepracovaného vydání. 3. české. Praha: Grada Publishing a.s., U Průhonu 22, Praha 7, 2007. ISBN 978-80-247-1456-1. DOBRÝ SLUCH: Naše péče o Váš sluch. Dobrý sluch: Naše péče o Váš sluch [online]. Bratislava: Copyright, 2017 [cit. 2017-01-04]. Dostupné z: http://www.dobrysluch.cz/?gclid=CjwKEAjwtbPGBRDhoLaqn6HknWsSJABR- o5sgg11Gsz_wppI0G9yK2keKHGPhM0sosy0GB5aiBwumxoCUPfw_wcB DOLEŽALOVÁ, L. Vizuální percepce řeči u sluchově postižených. Rigorózní práce. Rigorózní práce. Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta. (2006) DRUGA, Rastislav, Miloš GRIM a Karel SMETANA. Anatomie periferního nervového systému, smyslových orgánů a kůže. Praha: Galén, c2013. ISBN 978-80- 7262-970-1. DRŠATA, Jakub, CHROBOK, Viktor, ed. Foniatrie – hlas. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 2011. Medicína hlavy a krku. ISBN 9788073111168. DYNÁKOVÁ, Š. Neslyším vás, ale jsem tady … [online]. In Sestra, 2005. č. 11. [cit. 2017–01–01] ELBERTOVÁ, Z. Jazykové bariéry v českém zdravotnictví. In Lékařské listy. 2010, č. 1, s. 2 FIKEJS, J. Neslyšící pacient v ordinaci. In Practicus, 2008, č. 3, s. 48–49. EVANS, Lionel. Totální komunikace: struktura a strategie. Hradec Králové: Pedagogické centrum, 2001. ISBN 80-238-7915-4. 72 FZV UPOL. BSP – Všeobecná sestra (prezenční studium) [online]. 2013. [cit. 2017–03–11] GRANT ADVISOR. Nové technologie pro neslyšící v ČR. [online]. 2013. [cit. 2013–05–01] HORÁKOVÁ, Radka. Sluchové postižení: úvod do surdopedie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2012, 159 s. ISBN 978-80-262-0084-0. HOSPITAL COMUNICATION. Hospital Book of Comunication [online]. Every life - every change. United Kingdom: Surrey, 2017, s. 24 [cit. 2017-03-09]. Dostupné z: http://www.surreychoices.com/ HRUBÝ, J.: Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu, 2. díl. Praha: FRPSP; Septima, 1998. JEHOVAH´S WITNESSES: Online knihovna. JW: Jak se dá odezírat ze rtů [online]. Pennsylvania: Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania, 2002 [cit. 2017-03-16]. Dostupné z: https://www.jw.org/en/ JEHOVAH´S WITNESSES: Online knihovna. JW: Vidět znamená slyšet [online]. Pennsylvania: Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania, 2009 [cit. 2017- 03-16]. Dostupné z: https://www.jw.org/en/ JEHOVAH´S WITNESSES: Online knihovna. JW: Znakový jazyk [online]. Pennsylvania: Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania, 2005 [cit. 2017- 03-16]. Dostupné z: https://www.jw.org/en/ KEJKLÍČKOVÁ, Ilona. Logopedie v ošetřovatelské praxi. Praha: Grada, 2011. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-2835-3. KOCHLEÁRNÍ IMPLANTÁTY MEDEL: Jak pracuje kochleární implantát. Kochleární implantáty MEDEL: Poradna pro zájemce o implantační program [online]. Jesenice: AudioNIKA, 2017 [cit. 2017-01-04]. Dostupné z: http://www.audionika.cz/medel/stranka/jak-pracuje-kochlearni-implantat KRAHULCOVÁ, B.: Komunikace sluchově postižených. Vyd. 2. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0329-2. 73 KUBOVÁ, Libuše. Piktogramy: učebnice: [učebnice pro učitele pomocných škol a přípravných stupňů pomocných škol]. Praha: Tech-market, 1997. ISBN 80-902-134-9- 9. KUCHAŘOVÁ, L. (ed.) Jazyk neslyšících. Co víme, co nevíme a co bychom měli vědět o českém znakovém jazyce. [online]. [cit. 2014-03-28]. Praha: ÚČJTK, FF UK, 2005. KUCHYNKOVÁ, Zdeňka. Dětská otolaryngologie: nejčastější situace v ambulantní praxi. Praha: Grada Publishing, 2015. ISBN 9788024741772. KUTÁLKOVÁ, Dana. Logopedická prevence: průvodce vývojem dětské řeči. Praha: LECHTA, Viktor. Koktavost: komplexní přístup. Praha: Portál, 2004. ISBN 80- 7178-867-8. LÉKAŘSKÁ FAKULTA OU. Obor Všeobecné lékařství. [online]. [cit. 2017–03– 11] LÉKAŘSKÁ FAKULTA UK v Hradci Králové. [online]. [cit. 2017–03–11] LÉKAŘSKÁ FAKULTA Univerzity Palackého v Olomouci. Rozvrhy. [online]. [cit. 2017–03–11] LFP CUNI. Seznam povinných předmětů. [online]. 2013. [cit. 2017–02–01] LUPOMĚSKÝ, Roman. Malý průvodce pomocí neslyšícím v rozvojových zemích. Praha: Neslyšící s nadějí, 2016. ISBN 978-80-270-1015-8. MACUROVÁ, A., NOVÁKOVÁ, R. Poznáváme český znakový jazyk. Český znakový jazyk v kontaktu. Speciální pedagogika, 2008, roč. 18. METODICKÝ POKYN MZČR ke screeningu OAE. [online] Věstník MZČR, částka 7/2012. [cit. 2013–10–05], s. 18. NEMOC-POMOC: Korekce sluchu sluchadlem. Sluchadla pro nedoslýchavé: Korekce sluchu sluchadlem [online]. neznámo: Proudly powered by WordPress, 2009 [cit. 2017-03-16]. Dostupné z: http://nemoc-pomoc.cz/?page_id=851 74 NOVÁK, Martin. Tísňové linky pro neslyšící uživatele. [online]. 2010. [cit. . 2017–02–13] OKOO: Občasník knihoven. Komunikační systémy: Prstová abeceda obouruční [online]. Opava: Knihovna Petra Bezruče, 2009 [cit. 2017-03-16]. Dostupné z: http://www.okpb.cz/okoo/index.php?doc=/okoo_03_2007/02_04_lorm.htm ORBI PONTES: Týden komunikace osob se sluchovým postižením. orbi pontes: komunikační prostředky osob se sluchovým postižením v prax [online]. Paha: All Rights Reserved., 2017 [cit. 2017-03-16]. Dostupné z: http://www.orbipontes.cz/wp- content/uploads/2014/10/11.-Br%C3%BDle-pro-Va%C5%A1e-u%C5%A1iMichal- Otruba-a-Hana-Loukotov%C3%A1.pdf POIZNER, H.; KLÍMA, E.S.; BELLAGI, U.: What the Hands Reveal About the Brain. MIT 1987. Sign. A 313.71 POSPÍŠILOVÁ, M. Nepochopení a zaměňování role tlumočníka. [online]. 2011. [cit. 2017–02–14] POTMĚŠIL, M. Prstová abeceda. Praha: FRPSP, 1992. PORTÁL, 1996. Speciální pedagogika (Portál). ISBN 80-7178-115-0. RUCE: Lidský mozek a znakový jazyk. RUCE: Znakový jazyk [online]. Paha: Info-zpravodaj, 2011 [cit. 2017-03-16]. Dostupné z: http://ruce.cz/clanky/932-lidsky- mozek-a-znakovy-jazyk RUCE: Screeningové vyšetření sluchu: zkušenosti a možnosti. RUCE: Screeningové vyšetření sluchu: zkušenosti a možnosti [online]. Praha: Info-zpravodaj, 2008 [cit. 2016-011-18]. Dostupné z: http://ruce.cz/clanky/655-screeningove-vysetreni- sluchu-zkusenosti-a-moznosti SKŘIVAN, Jiří. Záněty středního ucha: Sluch a jeho poruchy; Hluchota. Praha: Triton, 2000. Vím víc. ISBN 8072541285. SNADNO.CZ: Prstová abeceda – jednoruká. Taktika strategie: Prstová abeceda – jednoruční [online]. Ostrava: web snadno, 2007 [cit. 2017-03-16]. Dostupné z: http://www.taktikastrategie.websnadno.cz/ 75 STRNADOVÁ, Věra. Současné problémy české komunity neslyšících. Praha: Univerzita Karlova, 1998. ISBN 80-85899-45-0. PORTO, C. C.; BARBOSA, M. A. The relation between deaf patients and the doctor. In Braz J Otorhinolaryngol. 2009. roč. 75. č. 1, s. 147–150. TARCSIOVÁ, D. Komunikačný systém sluchovo postihnutých a spôsoby prekonávania ich komunikačnej bariéry. Bratislava: Sapientia, 2005. ISBN 80-969112- 7-9 VLČEK, Emanuel. Bedřich Smetana: fyzická osobnost a hluchota. Praha: Vesmír, 2001. WTBT Society INC., Kurz Českého znakového jazyka. České Budějovice 2011 ZÁCHRANKA APP: Jak aplikaci používat. Záchranka – mobilní aplikace: Jak aplikaci používat [online]. Brno: Aplikace Záchranka, z.., 2017 [cit. 2017-03-18]. ZÁKON PRO LIDI: Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob. ZÁKON PRO LIDI: Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob [online]. Praha: AION, 2017 [cit. 2016-12-10]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1998-155 I PŘÍLOHY Příloha A –- Prstové abecedy………………………………………………....…II Příloha B – Kompenzační pomůcky................................................................…III Příloha C – Dotazník určen pro posádky ZZS……………………...…..……….V Příloha D – Dotazník určen pro sluchově postižené………………………........IX Příloha E – Rešerše ……………………………………….………………...…XII Příloha F – Čestné prohlášení studenta k získání podkladů…….............….....XIII II Příloha A – Prstové Abecedy 1) Jednoruční abeceda Zdroj: http://www.taktikastrategie.websnadno.cz/Prstova-abeceda---jednoruka.html 2) Obouruční abeceda Zdroj: http://www.okpb.cz III 3) Lormova abeceda Zdroj:http://www.okpb.cz Příloha B – Kompenzační pomůcky 1) Sluchadla Zdroj: http://nemoc-pomoc.cz/?page_id=851 IV 2) Kochleární implantát Zdroj: http://www.audionika.cz/medel/stranka/jak-pracuje-kochlearni-implantat V Příloha C – Dotazník určen pro posádky ZZS 1) Dotazník pro členy ZZS – vzor Dobrý den, jmenuji se Michala Velíšková a jsem studentkou třetího ročníku Vysoké školy zdravotnické, o. p. s. oboru zdravotnický záchranář. Prosila bych o vyplnění tohoto dotazníku, který navazuje na praktickou část mé bakalářské práce na téma: „Komunikace zdravotnických záchranářů s pacienty se sluchovým postiženým v PNP“. Předem děkuji za Váš čas a ochotu. Velíšková Michala 1. Pracujete ve výjezdové skupině jako: a. Lékař b. Zdravotnický záchranář c. Všeobecná sestra (ARO/JIP) d. Řidič 2. Pohlaví: a. Muž b. Žena 3. V jakém kraji pracujete: a. Hlavní město Praha b. Středočeský kraj c. Jihočeský kraj d. Plzeňský kraj e. Karlovarský kraj f. Ústecký kraj g. Liberecký kraj h. Královéhradecký kraj i. Pardubický kraj j. Kraj Vysočina k. Jihomoravský kraj l. Olomoucký kraj m. Zlínský kraj n. Moravskoslezský kraj 4. Kolik výjezdů řešíte během jednoho roku? ……………………………………………………… 5. Ošetřovali jste v rámci PNP pacienta se sluchovým postižením? a. Ano b. Ne 6. Měl dotyčný pacient kompenzační pomůcku? a. Ano, měl sluchadla b. Ano, měl kochleární implantát c. Nevšiml jsem si d. Neměl žádnou z uvedených kompenzačních pomůcek 7. Pokud ano, jakého typu toto postižení bylo? a. Lehká nedoslýchavost VI b. Středně těžká nedoslýchavost c. Těžká nedoslýchavost d. Praktická hluchota e. Nevím f. Neošetřoval jsem pacienta se sluchovým postižením 8. Jak komunikace probíhala? a. Umím znakovou řeč b. Příbuzní pacienta byli slyšící a uměli znakový jazyk c. Využil jsem online tlumočníka přes tablet d. Pacient uměl odezírat a ovládal mluvenou komunikaci e. Komunikace s pomocí obrázkových karet f. Neošetřoval jsem pacienta se sluchovým postižením g. Jiné……………………………………………… 9. Byl způsob komunikace úspěšný (dostačující)? a. Ano, potřebné informace o jeho zdravotním stavu jsem získal a on mi porozuměl b. Ne, danou situaci bych nyní řešil jinou komunikační technikou c. Neošetřoval jsem pacienta se sluchovým postižením 10. Ovládáte nějakou komunikační dovednost při komunikaci se sluchově postiženými? a. Ano, umím znakový jazyk, znakovanou češtinu b. Umím základní znaky c. Ne, pro komunikaci využívám ……………………………………… 11. Máte v rámci výjezdové skupiny k dispozici tablet nebo Smart phone s aplikací TICHÁ LINKA (online tlumočník znakového jazyka)? a. Ano, máme b. Ne, nemáme 12. Jak hodnotíte připravenost zdravotnických pracovníků pro komunikaci se sluchově postiženými? a. Výborná b. Dostačující c. Nedostačující d. Jiné…………………………………. 13. Jaké pomůcky ke komunikaci se sluchově postiženými maté k dispozici v sanitním voze? a. ………………………………………… 14. Byla Vám nabídnuta možnost vzdělávání v rámci této specifické komunikace? a. Ano, využil jsem ji b. Ano, neměl jsem zájem c. Ne, ale rád bych ji využil d. Ne a nevadí mi to 15. Máte nějaký nápad pro zlepšení komunikace se sluchově postiženými? a. Ano, mám …………………………………………………………………………………… ……………………… b. Ne, nepřemýšlel jsem o tom VII 2) Tabulkové uspořádání odpovědí respondentů VIII IX Příloha D – Dotazník určený respondentům se sluchovým postižením 1) Dotazník pro sluchově postižené – vzor Dobrý den, jmenuji se Michala Velíšková a jsem studentkou třetího ročníku Vysoké školy zdravotnické o.p.s., oboru zdravotnický záchranář. Obracím se na Vás s prosbou o vyplnění tohoto dotazníku, který navazuje na praktickou část mé bakalářské práce na téma: „Komunikace zdravotnických záchranářů v České republice s pacienty se sluchovým postiženým v PNP“. Předem děkuji za Váš čas a ochotu. Michala Velíšková 1. Pohlaví a. Muž b. Žena 2. Kolik Vám je let? a. Do 18 b. 19-29 c. 30-49 d. 50 a víc 3. Jakého typu je Vaše sluchové postižení? a. Lehká nedoslýchavost b. Středně těžká nedoslýchavost c. Těžká nedoslýchavost d. Praktická hluchota 4. Jakou kompenzační pomůcku využíváte? a. Žádnou, z těchto uvedených b. Sluchadla c. Kochleární implantát 5. Jakým způsobem komunikujete? a. Český znakový jazyk b. Odezírání / orální mluva c. Ovládám obě komunikační techniky 6. Musel (a) jste někdy volat zdravotnickou záchrannou službu? a. Ano b. Ne 7. Jakým způsobem jste volal (a) číslo 155? a. Slyšící rodinný příslušník či kamarád b. Využil jsem sms na čísle 112/155 c. Zavolal jsem sám d. Nikdy jsem nevyužil ZZS 8. Pokud ano jak probíhala daná komunikace? a. ZZ měli k dispozici tablet s připojením na tichou linku (online tlumočník) b. Váš rodinný příslušník umí znakový jazyk a je slyšící (komunikoval on) c. ZZ uměl ČZJ d. ZZ využíval komunikační karty e. ZZ zvolil psanou metodu komunikace f. Zvládl jsem komunikaci odezíráním/ orální formou X g. Nikdy jsem nevyužil ZZS 9. Byla daná komunikace pro Vás vyhovující? a. Ano, prosím vysvětlete proč ……………………………………… b. Ne, prosím vysvětlete proč …………………………………………. c. Nevyužil jsem ZZS 10. Byl jste při ošetřování dostatečně informován? a. Ano b. Ne c. Nevyužil jsem ZZS 11. Myslíte si, že je potřeba změnit typ komunikace mezi ZZ a sluchově postiženými? a. Ano b. Ne c. Nevyužil jsem ZZS 12. Pokud ano máte nějaký nápad, jak by se komunikace dala zlepšit? a. Ano, napište ho prosím……………. b. Ne, nepřemýšlel jsem o tom XI 2) Tabulkové uspořádání odpovědí respondentů Otázka č. 1: Pohlaví Muž 23 Žena 27 Otázka č.2: Kolik Vám je let? Do 18 5 19-29 16 30-49 17 50 a víc 12 Otázka č.3: Jakého typu je Vaše sluchové postižení ? Lehká nedoslýchavost 10 Středně těžká nedoslýchavotst 9 Těžká nedoslýchavost 13 Praktická hluhcota 18 Otázka č. 4: Jakou kompenzační pomůcku využíváte? Žádnou z těchto uvedených 23 Sluchadla 23 Kochleární implantát 3 Otázka č.5: Jakým způsobem komunikujete? Český znakový jazyk 24 Odezírání/orální mluva 21 Ovládám obě komunikační techniky 5 Otázka č. 6: Musel(a) jsteněkdy vlat zdravotnickou záchranou službu? Ano 21 Ne 29 Otázka č.7:Jakým způsobem jste volal(al číslo 155/112? Slyšící rodinný příslušník či kamarád 11 Využil jsem smsm na čísle 112/155 5 Zavolal jsem sám 5 nikdy jsem nevyužil ZZS 29 Otázka č.8: Pokud ano jak porbíhala daná komunikace? ZZ měli k dispozici tablet s připojením na tichou linku (online tlumočník) 0 Váš rodinný příslušník umí znakový jazyk a je slyšící ( komunikoval on) 7 ZZ uměl ČZJ 2 ZZ využíval komunikační karty 2 ZZ zvolil psanou metodu komunikace 5 Zvládl jsem komunikaci odezíráním/orální formou 4 nikdy jsem nevyužil ZZS 30 Otázka č.9: Byla daná komunikace pro Vás vyovující? Ano, prosím vyvsvětlete prosč 15 Ne, prosím vysvětlete proč 5 Nevyužil jsem ZZS 30 Otázka č.10: Byl jste při ošetřování dostatečně informovaný? Ano 14 Ne 6 Nevyužil jsem ZZS 30 Otázka č.11: Myslíte si, že je potřeba změnit typ komunikace mezi ZZ s sluchově postiženými? Ano 11 Ne 9 Nevyužil jsem ZZS 30 Otázka č.12: Pokud ano, mátenějaký nápad, jak by se komunikace dala zlepšit? Ano, napiště ho prosím 15 Ne, nepřemýšlel jsem o tom 35 XII Příloha E – Čestné prohlášení studenta k získání podkladů ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem zpracovala údaje/podklady pro praktickou část bakalářské práce s názvem Komunikace Zdravotnických záchranářů se sluchově postiženými v přednemocniční neodkladné péči v rámci studia/odborné praxe realizované v rámci studia na Vysoké škole zdravotnické, o. p. s., Duškova 7, Praha 5. V Praze dne ....................... ............................................. Jméno a příjmení studenta XIII Příloha F – Rešerše Téma rešerše Komunikace Zdravotnických záchranářů se sluchově postiženými pacienty v přednemocniční neodkladné péči. Žadatel: Michala Velíšková Jazykové vymezení: čeština, angličtina, slovenština Klíčová slova: Český znakový jazyk. Komunikace. Sluchově postižený. Zdravotnický záchranář. Klíčová slova v angličtině: Communication. Czech sign language. Hearing impaired. Paramedic. Časové vymezení: Neomezeně Druhy dokumentů: Knihy, kapitoly z knih, články, články ve sbornících, abstrakta, kvalifikační práce České zdroje: záznamů 95(knihy:20, články 53, články ve sbornících a abstrakta: 22) / plné texty: 22 Zahraniční zdroje: záznamů 20 /plné texty: 15 České zdroje: ČSN ISO 690 a bibliografický záznam v portálu MEDVIK Zahraniční zdroje: stručná citace databázového centra EBSCO host pro databázi CINAHL a MEDLINE Zdroje: - katalog Národní lékařské knihovny (www.medvik.cz) a databáze BMČ, databáze vysokoškolských prací (www.theses.cz), Repositář závěrečných prací UK (https://is.cuni.cz/webapps/zzp) Zpracoval: Mgr. Klára Koldová Národní lékařská knihovna, oddělení informačních služeb a speciálních služeb Sokolská 54 121 32 Praha 2 koldova@nlk.cz