Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., Praha 5
OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA
SE SRDEČNÍM SELHÁNÍM
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Martin Řehák, DiS.
Praha 2018
VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o. p. s., PRAHA 5
OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA
SE SRDEČNÍM SELHÁNÍM
Bakalářská práce
Martin Řehák, DiS.
Stupeň vzdělání: bakalář
Název studijního oboru: Všeobecná sestra
Vedoucí práce: PhDr. Karolína Stuchlíková
Praha 2018
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně, že jsem řádně
citoval všechny použité prameny a literaturu a že tato práce nebyla využita k získání
stejného nebo jiného titulu.
Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním
účelům.
V Praze dne 31. 5. 2018
podpis
ABSTRAKT
Řehák, Martin. Ošetřovatelský proces u pacienta se srdečním selháním. Vysoká
škola zdravotnická, o. p. s. Stupeň kvalifikace: Bakalář (Bc.). Vedoucí práce: PhDr.
Karolína Stuchlíková. Praha. 2018. 83 s.
Bakalářská práce nese název ošetřovatelský proces u pacienta se srdečním
selháním. Teoretická část je zaměřena na srdeční selhání, jeho charakteristiku,
prevalenci, incidenci, diagnostiku a léčbu. Dále je kapitola zabývající se srdečním
selháním rozdělena na čtyři části, a to akutní levostranné srdeční selhání, akutní
pravostranné srdeční selhání, chronické levostranné srdeční selhání a chronické
pravostranné srdeční selhání. Pozornost je věnována zejména dilatační
kardiomyopatii, která může způsobit srdeční selhání a následně i smrt. Mimo výše
uvedené se práce zabývá specifickými způsoby léčby srdečního selhání, jako je
implantabilní kardioverter–defibrilátor, kde je popsána nejen funkce tohoto přístroje,
ale i aktivity, které člověk může s tímto přístrojem dělat. Radikálnějším řešením je
transplantace srdce, která patří taky mezi specifické způsoby léčby srdečního selhání.
V příslušné kapitole je uvedena charakteristika, indikace a kontraindikace
transplantace srdce a alokace srdce v České republice a ve Španělsku. Podstatnou
část bakalářské práce představují specifika ošetřovatelské péče, do kterých patří
základní, speciální, intenzivní a následná ošetřovatelská péče u pacienta se srdečním
selháním. V teoretické časti je představen i ošetřovatelský proces, jenž je stručně
charakterizován, a jsou popsány jeho jednotlivé fáze. Praktická část bakalářské práce
se zabývá ošetřovatelským procesem u pacienta se srdečním selháním. Nejprve byl
posouzen celkový stav pacienta, poté stanoveny ošetřovatelské diagnózy a cíle,
navrhnuty ošetřovatelské intervence, které byly následně realizovány, a na závěr byl
celý ošetřovatelský proces vyhodnocen. Součástí bakalářské práce jsou i doporučení
pro praxi u pacientů jak v domácím, tak i nemocničním zařízení, dále doporučení pro
rodinné příslušníky a všeobecné sestry.
Klíčová slova
Ošetřovatelská péče. Ošetřovatelský proces. Pacient. Srdeční selhání. Všeobecná
sestra.
ABSTRACT
Řehák, Martin. The Nursing Process of a Patient with Heart Failure. Medical
College. Degree: Bachelor (Bc.). Supervisor: PhDr. Karolína Stuchlíková. Prague.
2018. 83 pages.
The title of the bachelor thesis is the Nursing Process of a Patient with Heart
Failure. The theoretical part is focused on heart failure, its clinical characteristics,
incidence, prevalence and treatment. Another chapter of the thesis which is devoted
to heart failure is divided into four parts. They are: acute left – sided failure, acute
right – sided failure, chronic left – sided failure and chronic right – sided failure.
Attention is mainly paid to dilated cardiomyopathy, which can cause heart failure
and ultimately lead to death. Apart from the above – mentioned issues, the thesis
deals with particular methods of heart failure treatment. One of them is an
implantable cardioverter – defibrillator. The research describes not only functions of
the device, but also activities that can be done by patients with implantable
cardioverter–defibrillators. More radical solution is heart transplantation, which is
also one of the particular methods of heart failure treatment. A corresponding chapter
presents characteristics, indications, contraindications of heart transplantation and
heart allocation system in the Czech Republic and Spain. The most important part of
the bachelor thesis highlights specificity of nursing care which involves basic,
special, intensive and consequent nursing care for patients with heart failure. The
theoretical part also introduces the concept of nursing process which is briefly
characterised as well as its separate phases. The practical part of the bachelor thesis
deals with the nursing process for a patient with heart failure. Firstly, diagnosis and
goals were set, secondly, nursing interventions were suggested and consequently
implemented and finally, the whole nursing process was evaluated. As a part of the
bachelor thesis there are basic recommendations regarding supportive care for
patients with heart failure staying at home or in hospitals. References for family
members of the patients with heart failure and general nurses are also included.
Key words
Nursing care. Nursing process. Patient. Heart failure. General nurse.
PŘEDMLUVA
Srdeční selhání je v dnešní době považováno za chorobu 21. století. Jeho
výskyt se rok od roku zvyšuje, a to nejen u starších pacientů, ale bohužel čím dál
častěji se s ním můžeme setkávat i u mladších generací. Za jednu z příčin můžeme
považovat i uspěchanost dnešní doby a život v permanentním stresu, v němž
zapomínáme dostatečně relaxovat. Samozřejmě nesmíme opomenout ani negativní
dopad špatné životosprávy, mezi jejíž největší negativa patří nadbytek tučných jídel
a zároveň nedostatek vitamínů a vlákniny, zvýšený příjem alkoholu a v neposlední
řadě i kouření.
Téma bakalářské práce jsem si vybral, nejen jelikož jsem pracoval na
koronárním oddělení, ale o danou problematiku jsem jevil zájem už dříve, při studiu
na vyšší odborné škole. Téměř každý den jsem pracoval s těmito pacienty
a poskytoval jim ošetřovatelskou péči, což bylo rovněž důvodem, proč jsem se
rozhodl přiblížit a zpracovat toto onemocnění nejen pro nelékařské zdravotnické
pracovníky, ale i pro studenty zdravotnických oborů.
Rád bych touto cestou poděkoval vedoucí bakalářské práce paní PhDr.
Karolíně Stuchlíkové za odborné vedení bakalářské práce, za její čas, cenné rady
a velkou trpělivost.
Dále bych rád poděkoval náměstkyni pro ošetřovatelskou péči Krajské
nemocnice Tomáše Bati a. s. ve Zlíně paní Heleně Šmakalové, vrchní sestře
Koronární jednotky intenzivní péče Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně a.s.
Mgr. Janě Poláchové za poskytnutí zdravotní dokumentace, díky které jsem mohl
zpracovat tuto bakalářskou práci. Velký dík patří mé rodině a mé přítelkyni za
velkou trpělivost a podporu při studiu.
OBSAH
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ
ÚVOD ...................................................................................................................................... 12
1 SRDEČNÍ SELHÁNÍ...................................................................................................... 15
1.1 AKUTNÍ LEVOSTRANNÉ SRDEČNÍ SELHÁNÍ.............................................................. 16
1.2 AKUTNÍ PRAVOSTRANNÉ SRDEČNÍ SELHÁNÍ........................................................... 18
1.3 CHRONICKÉ LEVOSTRANNÉ SRDEČNÍ SELHÁNÍ...................................................... 19
1.4 CHRONICKÉ PRAVOSTRANNÉ SRDEČNÍ SELHÁNÍ................................................... 21
1.5 DILATAČNÍ KARDYOMYOPATIE................................................................................... 22
2 SPECIFICKÉ ZPŮSOBY LÉČBY SRDEČNÍHO SELHÁNÍ ................................... 24
2.1 IMPLANTABILNÍ KARDIOVERTERY-DEFIBRILÁTORY............................................ 24
2.1.1 HISTORIE IMPLANTABILNÍHO KARDIOVERTERU-DEFIBRILÁTORU............................................... 24
2.1.2 INDIKACE K IMPLANTACI IMPLANTABILNÍHO KARDIOVERTRU – DEFIBRILÁTORU ............... 25
2.1.3 DIAGNNOSTICKÉ MOŽNOSTI IMPLANTABILNÍHO KARDIOVERTRU – DEFIBRILÁTORU........... 25
2.1.4 VÝMĚNA IMPLANTABILNÍHO KARDIOVERTRU – DEFIBRILÁTORU............................................... 26
2.1.5 AKTIVITY PO IMPLANTACI KARDIOVERTRU – DEFIBRILÁTORU.................................................... 26
2.2 TRANSPLANTACE SRDCE ............................................................................................... 27
2.2.1 INDIKACE A KONTRAINDIKACE TRANSPLANTACE SRDCE.............................................................. 27
2.2.2 ALOKACE SRDCE V ČESKÉ REPUBLICE A VE ŠPANĚLSKU............................................................... 28
2.2.3 VÝBĚR DÁRCE PRO TRANSPLANTACI SRDCE...................................................................................... 29
2.2.4 MIMOTĚLNÍ OBĚH....................................................................................................................................... 29
2.2.5 TECHNIKA TRANSPLANTACE SRDCE..................................................................................................... 29
2.2.6 KOMPLIKACE PO TRANSPLANTACI SRDCE .......................................................................................... 30
3 SPECIFIKA OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE U PACIENTA SE SRDEČNÍM
SELHÁNÍM............................................................................................................................ 32
3.1 ZÁKLADNÍ OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE.......................................................................... 32
3.2 SPECIÁLNÍ OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE .......................................................................... 33
3.3 INTENZIVNÍ PÉČE ............................................................................................................. 34
3.4 NÁSLEDNÁ PÉČE............................................................................................................... 35
4 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES................................................................................... 37
5 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA SE SRDEČNÍM SELHÁNÍM ..... 39
5.1 DOPORUČENÍ PRO PRAXI...................................................................................................... 77
ZÁVĚR.................................................................................................................................... 79
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY.................................................................................. 80
PŘÍLOHY
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
ACE angiotensin konvertující enzym
APTT test k vyšetření koagulace krve
AT1+ receptor
BMI body mass index
BNP natriuretický peptid
CKTCH Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie
CRP bílkovina přítomna v krvi
CT computer tomograph
D - Dimery laboratorní hodnoty
EKG elektrokardiogram
HIV Human Immunodeficiency Virus
ICD Implantabilní kardioverter - defibrilátor
IKEM Institut klinické a experimentální medicíny
INR protrombinový čas
MR magnetická rezonance
NIV neinvazivní ventilace
NYHA New York Heart Association
QT vzdálenost mezi kmitem Q a koncem vlny T
(VOKURKA et al., 2015).
SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ
Alokace vyhledávání
Angiografie rentgenologické vyšetření cév pomocí kontrastní látky
Angiotenzin peptid zvyšující krevní tlak a tvorbu aldosteronu
Antikoagulancia léky tlumící krevní srážlivost
Arytmie porucha srdečního rytmu
Asthma cardiale těžká noční záchvatovitá dušnost
Ateroskleróza onemocnění tepen
Betablokátory léky, které tlumí některé funkce sympatického nervového
Cor pulmonale plicní srdce
Cushingův syndrom onemocnění z nadprodukce hormonů kůry nadledvin
Cyanóza namodralé zbarvení kůže a sliznic
Defibrilace léčebný úkon, kterým se zruší fibrilace komor
Dilatace rozšiřování dutého orgánu
Dislokace posunutí, přemístění
Diuretika léky zvyšující tvorbu a vylučování moči
Dysfunkce porucha funkce
Dyspnoe dušnost
Echokardiografie ultrazvukové vyšetření srdce
Ejekční frakce podíl objemu krve vypuzené při jednom srdečním stahu
Elektrokardiografie základní vyšetřovací metoda v kardiologii založená na
snímání elektrické aktivity srdečního svalu
Elektrokardiogram grafický záznam elektrické aktivity srdce
Embolektomie chirurgické odstranění embolu
Emfyzém nahromadění vzduchu v tkáních
Fibrinolýza proces rozpouštění krevní sraženiny
Hemodynamika popis oběhu krve na základě fyzikálních principů
Hypertrofie zvětšení, zbytnění orgánu v důsledku zvětšení jeho buněk
Hypertyreóza onemocnění způsobené vysokými hladinami hormonů
Hypotermie pokles tělesné teploty
Hypotyreóza onemocnění způsobené nízkými hladinami hormonů
Hypoventilace mělké, nedostatečné dýchání
Imunosuprese stav snížené imunity
Incidence počet nově vzniklých případů daného onemocnění za
jeden rok
Kardiomyopatie onemocnění srdeční svaloviny
Kardiotonika léky zlepšující a posilující srdeční činnost
Kontraindikace jakýkoliv stav pacienta, který znemožňuje provedení
určitého léčebného postupu nebo diagnostického výkonu
včetně podání určitých léků
Kontraktilita stažlivost
Kompatibilita slučitelnost
Nitráty léky obsahující dusík
Pacemaker udavatel rytmu, tempa
Paliativní zmírňující obtíže a bolest
Periferní obvodový
Prevalence počet všech případů určitého onemocnění vztažený
obvykle na 100 000 obyvatel a kalendářní rok
Regurgitace zpětný tok krve u chlopenních vad
Rejekce odvržení transplantátu
Retrosternální za hrudní kostí
Reverzibilní zvratný
Scintigrafie radioizotopové vyšetření
Skiagrafie rentgenové vyšetření
Synkopa krátkodobá ztráta vědomí
Tachyarytmie rychlá a nepravidelná srdeční činnost
Tachykardii zrychlení srdeční činnosti
Tachypnoe zrychlené dýchání
Trombóza sražení krve uvnitř cév
Vaskulitida zánětlivé onemocnění cév zejména tepen
(VOKURKA et al., 2015).
12
ÚVOD
Srdce je životně důležitá pumpa, jež má jeden zásadní úkol, a to udržovat oběh
krve tak, aby bylo zajištěno zásobování všech orgánů živinami a kyslíkem.
Je až neuvěřitelné, že naše srdce, které je stejně veliké jako naše pěst, dokáže
za minutu přečerpat šedesátkrát více krve, než samo váží.
V dnešní hektické době jsou na srdce kladeny až příliš vysoké nároky,
a to nejen formou stresu nebo špatné životosprávy bez možnosti odpočinku. Tím
dochází k různým patologiím na srdci, jako je například srdeční selhání nebo
dilatační kardiomyopatie. Proto je obor kardiologie bezesporu jeden z nejrychleji se
rozvíjejících oborů ve světě, který každý den přináší nové poznatky o těchto
onemocněních a s těmito poznatky jdou ruku v ruce i nové léčebné metody.
Srdeční selhání se dělí do čtyř podskupin, které závisí na lokalizaci a délce
postižení srdce. V teoretické části bakalářské práce je zpracována kapitola zabývající
se právě srdečním selháním, jeho druhy, s přihlédnutím k příčinám, možnostem
léčby či diagnostice vyšetřovacích metod. Následuje kapitola zabývající se
specifickými způsoby léčby srdečního selhání, mezi něž řadíme mimo jiné
implantabilní kardioverter-defibrilátor nebo transplantaci srdce, která se provádí
u terminálních stadií srdečního selhání. Při těchto onemocněních se prakticky vždy
jedná o těžký stav, jenž si zaslouží lékařskou i ošetřovatelskou intervenci a doživotní
dispenzarizaci. Proto jsou neméně důležitou částí práce i kapitoly věnované
specifikám ošetřovatelské péče u pacienta se srdečním selháním a ošetřovatelskému
procesu.
Praktická část bakalářské práce se zabývá ošetřovatelským procesem
u pacienta se srdečním selháním a je nosnou částí bakalářské práce. Skládá se ze
stanovení ošetřovatelských diagnóz a cílů i návrhů ošetřovatelské intervence, které
byly následně realizovány. V závěru je celý ošetřovatelský proces vyhodnocen.
Součástí bakalářské práce jsou i doporučení pro praxi u pacientů jak v domácím, tak
i nemocničním zařízení, dále doporučení pro rodinné příslušníky a všeobecné sestry.
13
Pro tvorbu teoretické části bakalářské práce byly stanoveny následující cíle:
Cíl 1: Popsat onemocnění srdečního selhání a dilatační kardiomyopatie na základě
odborné literatury z provedené literární rešerše.
Cíl 2: Zpracovat problematiku transplantace srdce na základě odborné literatury
z provedené literární rešerše.
Cíl 3: Uvést specifika ošetřovatelské péče u pacienta se srdečním selháním na
základě odborné literatury z provedené literární rešerše.
Cíl 4: Zpracovat teoretická východiska ošetřovatelského procesu na základě odborné
literatury z provedené literární rešerše.
Pro tvorbu praktické části bakalářské práce byly stanoveny následující cíle:
Cíl 1: Vypracovat ošetřovatelský proces u konkrétního pacienta se srdečním
selháním.
Cíl 2: Navrhnout doporučení pro praxi u pacienta, rodinné příslušníky a všeobecné
sestry.
Vstupní literatura
1. BENNETT, D., 2014. Srdeční arytmie. 1. vydání. Praha: Grada Publishing.
ISBN 978-80-247-5134-4.
2. NANDA INTERNATIONAL, 2015. Ošetřovatelské diagnózy. Definice
a klasifikace 2015 – 2017. Praha: Grada publishing. ISBN 978-80-271-9008-9.
3. SOVOVÁ, E. et al., 2014. Kardiologie pro obor ošetřovatelství. 2. rozšířené
a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-4823-8.
4. O’ROURKE, R. et al., 2010. Kardiologie. 1. české vydání. Praha: Grada
Publishing. ISBN 978-80-247-3175-9.
5. SYSEL, D. et al., 2011. Teorie a praxe ošetřovatelského procesu. 1. vydání.
Brno: Tribun EU. ISBN 978-80-7399-289-7.
14
Popis rešeršní strategie
Vyhledání odborných publikací bylo zpracováno Moravskoslezskou vědeckou
knihovnou v Ostravě. Publikace byly využity ke zpracování bakalářské práce
s názvem Ošetřovatelský proces u pacienta se srdečním selháním. Zpracování
proběhlo v časovém období listopad 2017 až březen 2018. Jako klíčová slova byla
zvolena v českém jazyce: implantabilní kardioverter-defibrilátor, ošetřovatelská
péče, ošetřovatelský proces, pacient, srdeční selhání, transplantace srdce, všeobecná
sestra. Stejně tak v anglickém jazyce: implantable cardioverter – defibrillator,
nursing care, nursing process, patient, heart failure, heart transplantation, general
nurse. Pro vyhledávání byla využita elektronická databáze ASPI, Anopress, ČSN
online a EBSCOhost. Celkem bylo vyhledáno osm knižních zdrojů, osmnáct
odborných článků a šest zahraničních článků v anglickém a slovenském jazyce.
15
1 SRDEČNÍ SELHÁNÍ
Srdeční selhání má mnoho definicí, z patofyziologického hlediska
je definováno jako stav, při kterém je abnormální srdeční funkce odpovědná
za neschopnost zajistit dostatečný přívod krve metabolicky aktivním tkáním
nebo je k udržení dostatečného přívodu krve nutné zvýšení plicních tlaků
(MÁLEK et al., 2013).
Z klinického hlediska je srdeční selhání označováno jako syndrom – soubor
příznaků, jehož primární příčinou je dysfunkce srdce. V rozvoji klinického obrazu
však hrají významnou roli poruchy funkce i jiných orgánů a orgánových systémů,
jako například cév, endokrinního systému nebo ledvin. Proto nemusí všichni
pacienti s porušenou kardiální funkcí jevit známky srdečního selhání
(KAUTZNER et al., 2015).
Srdeční selhání můžeme klasifikovat z několika hledisek. Základním kritériem
pro rozdělení je rychlost nástupu příznaků srdečního selhání. Podle toho rozlišujeme
srdeční selhání na akutní a chronické. Dále dle lokalizace můžeme klasifikovat
na levostranné, pravostranné a oboustranné srdeční selhání (MÁLEK et al., 2013).
Přibližně 1-2 % dospělé populace ve vyspělých zemích trpí srdečním
selháním, prevalence je výrazně závislá u obou pohlaví na věku. U lidí ve věku 70 let
a více stoupá až k 10 %. Roční incidence nově vzniklého srdečního selhání je kolem
0,4 %. V České republice tedy máme 100 000 – 200 000 nemocných s chronickým
srdečním selháním a zhruba stejný počet nemocných s asymptomatickou systolickou
dysfunkcí levé komory (BÝMA et al., 2015).
Diagnostika se může zaměřovat na symptomy a známky srdečního selhání,
avšak symptomy jsou často nespecifické, a proto moc nepomáhá je odlišit od jiných
stavů. Specifičtější mohou být známky jako zvýšená náplň krčních žil a dislokovaný
úder hrotu. Obzvláště je obtížné identifikovat symptomy a známky u obézních
jedinců, u starších osob a u pacientů s chronickou plicní nemocí, a proto můžeme
lépe identifikovat danou nemoc pomocí fyzikálního vyšetření, zobrazovacích metod
a laboratorního vyšetření (HRADEC et al., 2016).
Terapie srdečního selhání lze rozdělit do 4 stádií. První stádium nepředstavuje
skutečné srdeční selhání, ale spíše ukazuje na přítomnost rizikových faktorů,
o kterých víme, ze začátku srdečního selhání předcházejí. Strukturální změny
16
na srdci se ještě nerozvinuly a srdeční funkce je normální. Nicméně onemocnění
jako jsou hypertenze, diabetes mellitus a hyperlipidémie musí být intenzivně léčeny,
aby k srdečnímu selhání nedošlo.
Druhé stádium srdečního selhání je provázeno strukturálními odchylkami
bez známek a symptomů srdečního selhání. Pacienti mají prokázanou srdeční
patologii, jako je hypertrofie levé komory, ischemická choroba srdeční
nebo chlopenní vada. Nízká ejekční frakce bez symptomů srdečního selhávání není
výjimečná. Tak jako u prvního stádia nejsou symptomy, nejsou i u druhého stádia,
ale pacient má vyšší riziko rozvoje srdečního selhání než v prvním stádiu a má nyní
základní strukturální srdeční onemocnění. Tito pacienti by měli být agresivně léčeni.
Krevní tlak musí být dobře kontrolován, jsou indikovány inhibitory ACE
nebo blokátory receptoru pro angiotenzin společně s betablokátory.
Třetí stádium tvoří známky a symptomy srdečního selhání s prokázaným
strukturálním srdečním onemocněním. Tito pacienti tvoří většinu populace. Jsou
často stabilní a léčeni ambulantně, ale mohou být hospitalizováni pro akutní
dekompenzaci. Téměř všichni tito pacienti budou profitovat z užívání diuretik, i když
možná ne na denní bázi. Musí být sledováni a pečlivě monitorováni s ohledem
na jejich stav tekutin a tomu musí být přizpůsobena jejich léčba. Důležitá je i dieta
s nízkým obsahem sodíku, s typickou hodnotou méně než 2g/den je většinou
nezbytná. Pro ambulantní pacienty se doporučuje střední intenzita zátěže.
Čtvrté stádium je vysoce symptomatické srdeční selhání. Toto stádium
vyžaduje speciální intervence, jako je například intraaortální balónková
kontrapulzace nebo levostranná srdeční podpora. Tyto speciální intervence
v některých případech můžou vést až k srdeční transplantaci (O’ROURKE et al.,
2010).
1.1 AKUTNÍ LEVOSTRANNÉ SRDEČNÍ SELHÁNÍ
Mezi jedny z nejčastějších příčin akutního levostranného srdečního selhání
patří akutní infarkt myokardu, hypertenzní krize, významná mitrální nebo aortální
srdeční vada, myokarditida a kardiomyopatie. Vyvolávacím momentem může být
pak infekce, nepřiměřená fyzická zátěž, vynechání léčby, arytmie nebo nadměrný
příjem soli a tekutin (BARASH et al., 2015); (SOVOVÁ et al., 2014).
17
KLINICKÝ OBRAZ
Hlavním příznakem je dušnost, která je nejprve záchvatovitá, objevuje
se v noci. Jedná se o takzvané asthma cardiale, neboli noční dušení několik hodin
po ulehnutí. Pacient většinou vyhledává ortopnoickou polohu, což je poloha vsedě
se zapojením pomocných dýchacích svalů. Dalšími příznaky jsou obtížné dýchání
a kašel, pacient si preventivně dává vysoko polštáře pod hlavu. Při vzniku akutního
edému plicního má pacient navíc těžkou klidovou dušnost spojenou s tachypnoí,
kašlem a vykašláváním narůžovělého sputa. Objektivně můžeme pozorovat i studená
opocená akra a bledou kůži. Při těžkém stavu může mít pacient periferní cyanózu.
Pacient má většinou tachykardii, pokud není stav vyvolán bradykardií, často
se objevují arytmie. Může dojít k vzestupu i poklesu krevního tlaku (SOVOVÁ et al.,
2014).
DIAGNOSTIKA
Mezi základní vyšetřovací metody patří sběr anamnézy, kde zjišťujeme
přítomnost a délku trvání typických symptomů, výskyt rizikových faktorů
pro kardiovaskulární onemocnění a výskyt předchozích kardiovaskulárních
onemocnění. K diagnostice patří i objektivní nález, kde zjišťujeme přítomnost
dušnosti, známek srdečního onemocnění, jako je poslechový nález poruch rytmu,
nebo přítomnost retence tekutin, která se projevuje zvýšenou náplní krčních žil
a otoky dolních končetin. Mezi stěžejní vyšetření řadíme echokardiografické
vyšetření, které přinese informaci o možné přítomnosti morfologické či funkční
abnormality srdce. Základním biochemickým vyšetřením u akutního levostranného
srdečního selhání je stanovení hladiny natriuretických peptidů (BARTŮNĚK et al.,
2016); (Málek et al., 2013).
TERAPIE
Základem léčby jsou diuretika a vazodilatancia. Když dochází k hypotenzi,
uplatňují se inotropika, jako je například Dobutamin nebo Noradrenalin. Rovněž
se používají i opiáty, pokud není u pacienta hypoventilace, ale velmi důležitá
je oxygenoterapie. Nasazuje se podle závažnosti stavu ve formě neinvazivní
ventilace přes kyslíkové brýle nebo masku. Pokud to pacient nezvládne
přes neinvazivní formu, přistupuje se k invazivní ventilaci (VESELKA et al., 2015).
18
1.2 AKUTNÍ PRAVOSTRANNÉ SRDEČNÍ SELHÁNÍ
Akutní pravostranné srdeční selhání nejčastěji vychází z masivní plicní
embolie. Typické radiologické známky jsou rychle se rozvíjející centralizace plicní
vaskularity a dilatace pravostranných srdečních oddílů a dutých žil. Nakonec
se může rozvinout zastínění na jedné nebo obou stranách plic jako výsledek plicního
infarktu (O’ROURKE et al., 2010).
KLINICKÝ OBRAZ
Nejčastějšími klinickými symptomy jsou náhle vzniklá nebo náhle zhoršená
klidová dušnost či bolesti na hrudi, které mohou mít pleurální charakter s vazbou
na nádech nebo mohou mít retrosternální charakter a napodobovat infarkt
myokardu. Méně častými symptomy jsou pak kašel, synkopa nebo hemoptýza
(VESELKA et al., 2015).
DIAGNOSTIKA
Mezi diagnostické metody patří elektrokardiogram a skiagram hrudníku, dále
se používá echokardiografické vyšetření, které odkryje dilataci pravé komory.
Z laboratorních vyšetření používáme troponiny, ty jsou indikátorem poškození pravé
komory a zvýšení hodnotíme jako vyšší riziko zvláště při nálezu dilatace pravé
komory. Dále jsou to BNP a NT - pro BNP, ty mohou být pozitivní a korelují
se stupněm dilatace pravé komory. Rovněž se vyšetřují D-Dimery, jsou ukazatelem
trombózy nebo plicní embolie. Když jsou D-Dimery negativní, je velmi malá
pravděpodobnost vzniku trombózy a plicní embolie. Dalším vyšetřením je CT
angiografie a plicní scintigrafie, které slouží k zobrazení patologie u pacienta
(STANĚK, 2014).
TERAPIE
Základem terapie masivní plicní embolie je fibrinolýza. Dále pokračujeme
v terapii heparinem v dávce, která prodlužuje aPTT na 2 – 3 násobek základní
hodnoty nebo používáme nízkomolekulární heparin v terapeutické dávce.
Po stabilizaci stavu následně přecházíme na perorální léčbu, především warfarin
s tím, že léčba heparinem a warfarinem se překrývají asi tři dny. Dávku následně
titrujeme, aby se INR pacienta pohybovalo v hodnotě 2 – 3. Terapie warfarinem má
trvat okolo 6 měsíců, při rizikových faktorech a opakované embolizaci po zbytek
života. Pokud je zjištěn zdroj embolie v oblasti dolních končetin a pacient je rizikový
například kontraindikace antikoagulace, lze zavést transvenózně kavální filtry. Dále
19
se může používat i plicní embolektomie, u níž je však prokázána vysoká mortalita.
(SOVOVÁ et al., 2014).
1.3 CHRONICKÉ LEVOSTRANNÉ SRDEČNÍ SELHÁNÍ
Je stav, kdy levé srdce nestačí z důvodu svého postižení přečerpávat dostatek
krve, funkce pravého srdce však může být normální. Důsledkem onemocnění
je stagnace krve v plicích a zvyšování tlaku (KITTNAR et al., 2011).
ETIOLOGIE
Mezi příčiny můžeme uvést poruchu srdeční kontraktility včetně poruch
synergie a kontrakce myokardu, jako je ischemická choroba srdeční, dilatační
kardiomyopatie a další specifické onemocnění srdečního svalu. Další příčinou
chronického levostranného srdečního selhání je presorická zátěž levé komory
srdeční, která je způsobena hypertenzí, aortální stenózou nebo kombinovanou
aortální vadou. Jinou příčinou může být objemová zátěž, do které spadá aortální
a mitrální regurgitace, stavy po operaci chlopní a zkratové vady. K méně častým
příčinám patří toxiny, jako je alkohol, kokain, některé léky, jako jsou blokátory
kalciových kanálů, antiarytmika. K endokrinním příčinám patří diabetes mellitus,
hypotyreóza a hypertyreóza a Cushingův syndrom (WIDIMSKÝ et al., 2013).
DIAGNOSTIKA
V diagnostice chronického levostranného srdečního selhání se opíráme
o anamnézu, fyzikální a příslušná laboratorní vyšetření. Většinu reverzibilních příčin
chronického levostranného srdečního selhání lze zjistit anamnesticky. Symptomy lze
dělit na kardiopulmonální a systémové. Mezi symptomy plicní kongesce řadíme
dyspnoi, ortopnoi a astma cardiale. Námahovou dušnost hodnotíme dle funkční
klasifikace New York Heart Association ve zkratce NYHA, která se dělí na 4 stádia
na základě pacientova omezení, kdy první stádium je prakticky bez omezení a čtvrté
stádium uvádí obtíže při jakékoliv tělesné činnosti. Mezi další anamnestické
symptomy patří kašel, který se také vyskytuje u těchto nemocných.
Ze systémových symptomů se při chronickém levostranném srdečním selhání
vyskytuje slabost, únava, otoky. Dalším příznakem je nykturie, způsobena zvýšeným
prokrvením ledvin v poloze vleže během noci.
Při fyzikálním vyšetřením pátráme po tachykardii, cvalovému rytmu, cyanóze,
známkách srdeční dilatace a hypertrofii, na plicích pak po chrupcích eventuálně
po přítomnosti pleurálního výpotku (WIDIMSKÝ, 2009).
20
Mezi základní metody u chronického srdečního selhaní jsou laboratorní
vyšetření, kam patří natriuretické peptidy. V kardiologické diagnostice se využívá tří
odlišných molekul hormonálně aktivní BNP, potom bez hormonální aktivity
NT – pro BNP a fragment prohormonu MR – pro ANP. Natriuretické peptidy
se zvyšují v plazmě z důvodu funkčního postižení myokardu
(KAUTZNER et al., 2015).
Jedny z dalších vyšetřovacích metod jsou metody zobrazovací, které pomocí
přístrojů slouží k zobrazení patologií v celém těle, a to konkrétně na srdci.
Elektrokardiogram patří k zobrazovacím metodám, jež může ukázat obraz
jizvy po srdečním infarktu, různé převodní poruchy a hypertrofii některých komor.
Pro diagnózu srdečního selhání je cena elektrokardiogramu spíše v negativní
predikci.
Skiagram hrudníku ukáže dilataci srdečního stínu, známky plicní kongesce,
vzácně však kalcifikaci v perikardu. Zcela normální obraz nitrohrudních orgánů má
pro diagnostiku srdečního selhání stejný význam jako normální elektrokardiogram.
Echokardiografie má pro rozpoznání poruchy srdeční funkce stěžejní význam,
dovoluje posoudit velikost a funkci srdečních dutin, strukturu a funkci chlopní a stav
perikardu a dokáže rozpoznat i v přítomnosti plicní hypertenze. Na levé komoře
se posuzuje velikost komory v diastole, síla stěn, ejekční frakce a regionální poruchy
kontraktility ukazující na prodělané infarkty myokardu nebo i ischemické změny.
Na levé síni se posuzuje přítomnost dilatace, která svědčí pro chronický zvýšený
plicní tlak v levé komoře nebo pro přítomnost stenózy či regurgitace na mitrální
chlopni.
Magnetická rezonance je přínosem pro rozpoznání nefunkčního myokardu.
Po intravenózním podání gadolinia se zobrazí jizevnaté či jinak vazivově změněné
oblasti myokardu (STANĚK, 2014).
TERAPIE
Základem terapie chronického srdečního selhání jsou ACE inhibitory, jako
je například Perinodopril a další. Tyto léky se staly základním lékem v léčbě
srdečního selhání. Betablokátory jako je Carvediol nebo Metoprolol také patří mezi
základní preparáty v léčbě chronického srdečního selhání. Zahájení terapie
se provádí za monitorace pacienta. Dále jsou inhibitory receptoru AT1+ jako
je například Losartan, Valsartan a další, které mají méně nežádoucích účinků než
21
ACE inhibitory. Diuretika se používají k zvýšení vylučování vody a elektrolytů
ledvinami. Můžeme použít diuretika kličková, kam patří Furosemid, nebo thiazidová,
kam zase spadá Hydrochlorothiazid, anebo kalium šetřící, pod nějž zařazujeme
Verospiron. Mezi nejčastější vazodilatancia patří nitráty, které především ovlivňují
preload (SOVOVÁ et al., 2014).
CHIRURGICKÁ TERAPIE
Chirurgická terapie je také jedním ze způsobů, jak vylepšit pacientův zdravotní
stav. Patří sem například chirurgické výkony na levé komoře, které se snaží
o zmenšení dilatované levé komory a zlepšení jejího tvaru, což je tzv. chirurgická
reverzní remodelace. Tyto výkony avšak nebyly dosud příliš úspěšné. Dalším
chirurgickým výkonem nebo spíše kardiochirurgickým je transplantace srdce, která
se používá při léčení terminálního stádia srdečního selhání (MÁLEK et al., 2013).
REŽIMOVÁ OPATŘENÍ
Při léčbě jsou také velmi důležitá režimová opatření, která sám pacient může
ovlivnit. Nutná je edukace pacienta, jenž musí chápat onemocnění a jeho rizika a jak
se vyvarovat nežádoucím účinkům. Základem stravy je racionální vyrovnaná dieta
s dostatečným přísunem živin a s cílem udržení optimální hmotnosti. Při nadváze
je zahájena redukční dieta. Omezení příjmu kuchyňské soli na 4-5g/den. Abstinence
kouření a alkoholu. Důležité je i přiměřené tělesné cvičení, které je však v závislosti
na momentálním tělesném stavu nemocného. Cílem léčby chronického srdečního
selhání je zlepšit kvalitu života a zmenšit symptomy, dále zvýšit toleranci zátěže
a prodloužit nemocným život (TÁBORSKÝ et al., 2014).
1.4 CHRONICKÉ PRAVOSTRANNÉ SRDEČNÍ SELHÁNÍ
Pravá komora pumpuje krev do plic, kde je okysličena a vrácena do levého
srdce k distribuci. Za normálních okolností pravé srdce pumpuje krev do plic
bez odporu. Plíce obvykle mají minimální tlak a pravé srdce snadno prokrvuje krev.
Nicméně pokud je přítomna plicní nemoc, jako je emfyzém, chronická obstrukční
bronchopulmonální choroba nebo plicní hypertenze, pravá komora již není schopna
pumpovat krev do plic a nakonec selže. Toto je známé jako cor pulmonale. Hlavní
příčinou pravostranného srdečního selhání je zvýšení krevního tlaku v plicích
(GAINE et al., 2014).
22
KLINICKÝ OBRAZ
Klinický obraz je ovlivněn počáteční příčinou selhání. Při prekapilární plicní
hypertenzi se kombinují příznaky plicního onemocnění a pravostranného selhání.
Při postkapilární plicní hypertenzi nacházíme kombinaci příznaků levostranného
a pravostranného selhání. Pacient si většinou stěžuje na dušnost, objevují se otoky
dolních končetin, které se nejprve objevují večer a později přetrvávají přes celý den.
U pacienta je přítomna nykturie. Může se také objevit ascites a hepatomegalie
doprovázená bolestí v podžeberní krajině. Pacient je unavený a slabý, trpí závratěmi
a nespavostí, může trpět nechutenstvím, zvracením a zácpou, objevuje se u něho
kachektizace (SOVOVÁ et al., 2014).
DIAGNOSTIKA
Objektivně nacházíme periferní cyanózu, zvýšenou náplň krčních žil,
hepatomegálii a otoky dolních končetin. Při těžkém selhání může mít pacient otok
celého těla. Poslechově můžeme zachytit srdeční cval, systolickou šelest způsobenou
trikuspidální regurgitací. Na elektrokardiogramu nacházíme obraz základního
onemocnění. Na RTG srdce můžeme vidět dilataci pravé komory a pravé síně.
Echokardiograficky vyšetření slouží také k průkazu srdečního selhání, potvrzuje
se plícní hypertenze. Přesné stanovení hodnot provádíme pomocí pravostranné
srdeční katetrizace (SOVOVÁ et al., 2014).
TERAPIE
Léčba chronického srdečního selhání pravostranného je obdobná jako léčba
chronického srdečního selhání levostranného, jež už byla uvedena výše, kde jsou
popsána režimová opatření, chirurgická a farmakologická terapie, které
se v současnosti používají v léčbě daných srdečních selháních
(SOVOVÁ et al., 2014).
1.5 DILATAČNÍ KARDYOMYOPATIE
Dilatační kardiomyopatie je jednou z hlavních příčin srdečního selhání
a je charakterizována postupnou dilatací všech srdečních oddílů, nejvíce však levé
komory při zachované tloušťce stěny a postupným rozvojem systolické dysfunkce.
Dochází tak k rozvoji srdečního selhání a k rozvoji různých druhů arytmií i poruch
převodního systému (ČEŠKA et al., 2010).
23
ETIOLOGIE
Příčiny dilatační kardiomyopatie jsou často postinfekční. Patří sem
kardiotropní viry, jako jsou například adenoviry nebo HIV. Dále zde patří některé
bakteriální záněty, jako je například diftérie. Mezi další příčiny patří alkoholismus
a některé endokrinní choroby, jako je diabetes mellitus. (ČEŠKA et al., 2010).
KLINICKÝ OBRAZ
V klinickém obraze bývají v popředí známky levostranné kardiální
insuficience. Nemocní si nejčastěji stěžují na progredující námahovou a posléze
i klidovou dušnost, která může být doprovázena kašlem a celkovou slabostí. Kromě
symptomů odpovídajících srdečnímu selhávání si nemocní mohou stěžovat
i na bolesti na hrudi či palpitace (TÁBORSKÝ et al., 2017).
DIAGNOSTIKA
Diagnostika je většinou u dilatační kardiomyopatie postavena na vyloučení
jiných příčin vedoucích k systolické dysfunkci levé komory. V podmínkách běžné
klinické praxe je důležité především vyloučit ischemickou chorobu srdeční.
Důležitým vyšetřením je elektrokardiografie, při níž jsou velmi často nacházeny
poruchy nitrokomorového vedení, v typických případech charakteru bloku levého
Tawarowa raménka. Dalším stěžejním vyšetřením je echokardiografie. Její hlavní
přínos spočívá v určení dilatace a dysfunkce nejčastěji obou srdečních komor
a při současném vyloučení významné chlopenní vady jako příčiny. Důležitou
součástí vyšetření je zhodnocení mitrální regurgitace na podkladě dilatace levé
komory. Laboratorní výsledky biochemických a hematologických vyšetření jsou
nedílnou součástí diagnostiky a monitorace průběhu léčby. Základní postavení mají
natriuretické peptidy pro stanovení BNP či NT – pro BNP. Specifickou
diagnostickou metodou je i endomyokardiální biopsie, jejíž hlavní indikací je akutní
a rychle progredující dysfunkce levé komory nejasné etiologie s možným podílem
zánětu (VESELKA et al., 2015).
TERAPIE
Kromě farmakologické terapie a režimových opatření můžeme některým
nemocným nabídnout resynchronizační léčbu, což spočívá v implantaci
kardiostimulátoru. Avšak konečným řešením je pouze transplantace srdce. Nemocní
s dilatační kardiomyopatií tvoří asi polovinu nemocných s transplantovaným srdcem
(STANĚK, 2014).
24
2 SPECIFICKÉ ZPŮSOBY LÉČBY SRDEČNÍHO
SELHÁNÍ
Jednou ze specifických metod srdečního selhání je implantabilní kardioverterdefibrilátor,
jenž je používaný především pro dodání vysokoenergetického výboje do
srdce prostřednictvím intrakardiálních elektrod. Druhou specifickou léčebnou
metodou srdečního selhání je ortotopická transplantace srdce, která je v dnešní době
již běžnou metodou léčby srdečního selhání u pacientů s ireverzibilním poškozením
srdce (KALÁB et al., 2013); (KORPAS, 2011).
2.1 IMPLANTABILNÍ KARDIOVERTERY-DEFIBRILÁTORY
Implantabilní kardioverter-defibriálator, zkráceně ICD, je velmi podobný
přístroj jako pacemaker, který nejen ochraňuje pacienta v případě bradyarytmie,
ale ochraňuje ho i v případě tachyarytmie. To znamená, že pacemaker je jeho
součástí, ale ICD je navíc schopný rozpoznat a léčit maligní tachyarytmie,
což znamená komorovou tachykardii a fibrilaci komor. Toho může dosáhnout
buď antitachykardickým pacingem nebo defibrilací (ŠTROS, 2014).
2.1.1 HISTORIE IMPLANTABILNÍHO KARDIOVERTERU-
DEFIBRILÁTORU
Použití implantabilního defibrilátoru se zrodilo zhruba před 40 lety v hlavě
Michala Mirowského, jenž pracoval v Baltimore v USA. První kroky byly náročné
a žádná z tehdejších firem, které se zabývaly výrobou kardiostimulátorů, nechtěla
tento projekt podporovat. Mirowski se však nevzdal a již koncem šedesátých let
začal provádět první pokusy na psech. Po desetiletém období experimentů proběhla
v USA v únoru 1980 první implantace přístroje u člověka. V následujících letech
se přístroje začaly pozvolna implantovat v dalších zemích, a to u pacientů s jinak
nezvládnutelnými, život ohrožujícími arytmiemi. Praha byla jedenáctým evropským
městem v pořadí, kde byl tento přístroj poprvé použit. Stalo se tak 31. října 1984
a hlavní zásluhu na tom, že první implantace proběhla, měl MUDr. Jan Bytešník,
který byl tehdejším vedoucím oddělení arytmologie kliniky kardiologie v IKEM.
Od této doby se mnohé vylepšilo a upravilo. Dřívější přístroje byly velmi
objemné a těžké, jejich objem byl okolo 150 ml a hmotnost dosahovala až 300g.
Proto se musely implantovat do břišní stěny. Elektrody se našívaly přímo na povrch
srdce po otevření hrudníku. S postupem let se přístroje miniaturizovaly. Současné
25
přístroje váží okolo 70 g a objem se pohybuje kolem 30 – 40 ml. V devadesátých
letech se objevila elektroda, která se dala zavést do srdce přes žílu, čímž odpadla
nutnost operace hrudníku. Později se přestal přístroj našívat do břišní stěny a dnes
je implantace velmi podobná zavedení kardiostimulátoru. Tento výkon se provádí
v lokálním znecitlivění z malého řezu pod klíční kostí a elektroda se zavede
po napíchnutí podklíčkové žíly do pravé komory srdeční (ANON, 2010).
2.1.2 INDIKACE K IMPLANTACI IMPLANTABILNÍHO KARDIOVERTRU
– DEFIBRILÁTORU
Indikace k implantaci ICD jsou zvažovány z hlediska primární a sekundární
prevence. Primární prevence se týká pacientů s chorobami spojenými s vysokým
rizikem úmrtí na komorovou tachykardii nebo fibrilaci, kdy se tyto arytmie dosud
nevyskytly. Implantace defibrilátoru by měla být zvážena u pacientů s prodělaným
infarktem myokardu (před více než 4 týdny) a s příznaky ne horšími než NYHA III
a s projevy, jako jsou netrvalé komorové tachykardie na ambulantní monitoraci
EKG, vyvolatelnost komorové tachykardie při elektrofyziologickém vyšetření
anebo je ejekční frakce levé komory menší jak 35 %. Další indikací u primární
prevence jsou srdeční onemocnění, u kterých je známo, že pacient má vysoké riziko
náhlé smrti, jako je syndrom dlouhého QT nebo hypertrofická kardiomyopatie.
Sekundární prevence je určena pro pacienty, kteří prodělali srdeční zástavu,
synkopu anebo šok v důsledku komorové tachyarytmie, která nebyla způsobena
reverzibilní příčinou nebo do 6 týdnů po infarktu myokardu, nebo se u nich vyskytla
komorová tachykardie a mají ejekční frakci levé komory rovnou nebo menší
než 35 % (BENNETT, 2014).
2.1.3 DIAGNNOSTICKÉ MOŽNOSTI IMPLANTABILNÍHO
KARDIOVERTRU – DEFIBRILÁTORU
Přístroj automaticky zaznamenává informace o detekci a terapii pro každou
detekovanou tachykardickou epizodu. Tato data pak lze prohledávat pomocí
programátoru na různých úrovních podrobnosti. Uchování dat zahrnuje ohledně
každé epizody informace o časových detailech epizody, elektrogramy a srdeční
intervaly. Informace obsahují číslo epizody, datum, čas, průměrnou rychlost síní
a komor, typ aplikované terapie a její parametry, dobu trvání epizody. Jakmile je
naplněna paměťová kapacita dostupná pro uložení dat o epizodách, přístroj podle
priority přepíše starší uložené epizody. Pacient dokonce sám může spustit
zaznamenávání elektrogramů, intervalů během symptomatické epizody umístěním
26
magnetu na přístroj. Je-li tato funkce aktivována, přístroj uloží do paměti i záznam
arytmie z určitého intervalu před spuštěním. Uložená data obsahují číslo epizody,
síňovou a komorovou akci v okamžiku přiložení magnetu a čas a datum počátku
přiložení magnetu (KORPAS, 2011).
2.1.4 VÝMĚNA IMPLANTABILNÍHO KARDIOVERTRU –
DEFIBRILÁTORU
Baterie ICD vydrží okolo 5-8 let. V tomto odstupu je indikována výměna
přístroje za předpokladu, že se celkový zdravotní stav pacienta nezměnil a zejména
v případě, že ICD aplikoval život zachraňující léčbu. Nicméně u některých pacientů
se mohly rozvinout choroby jako demence, maligní nádory a srdeční selhání,
které mohou mít zásadní vliv na kvalitu života pacienta. Navíc existují někteří starší
pacienti, kteří měli ICD implantované v primární prevenci, ale za celou dobu
se u nich nevyskytla arytmie vyžadující tuto léčbu, ale naneštěstí prodělali jednu
nebo více komplikací ICD, jako je infekce nebo neadekvátní výboj. Za těchto
okolností se může stát, že pacient výměnu ICD odmítne. Při blížícím se vyčerpání
baterie je důležité posoudit zdravotní stav pacienta. Pokud je to vhodné, měli
bychom s pacientem probrat výhody a nevýhody výměny ICD, spíše
než automaticky přistoupit k jeho výměně (BENNETT, 2014).
2.1.5 AKTIVITY PO IMPLANTACI KARDIOVERTRU – DEFIBRILÁTORU
Po implantaci je velmi důležité řídit se pokyny lékaře, snažit se postupně
obnovovat běžné denní činnosti, které byly vykonávány před implantací přístroje.
Měla by se však dodržovat některá následující omezení po dobu 4 až 6 týdnů:
vyvarovat se zvedání paže po výkonu nad úroveň ramene, vyloučení sportů jako je
tenis, golf, kuželky a plavání, nepřetěžovat ruku a nezvedat předměty nad 5 kg
hmotnosti. Rovněž je neméně důležité vyvarovat se kontaktním sportům, při kterých
se může díky nárazu přístroj poškodit. Toto je důležité dodržovat i po uplynutí
daného období. V naprosté většině případů je nutné se vyhýbat velmi těžké námaze
nebo velmi intenzivnímu cvičení. V takových případech u člověka hrozí riziko
spuštění falešného výboje díky značnému zrychlení normální srdeční činnosti. Na
stupni zátěže je samozřejmě nutno se domluvit s lékařem, který může otestovat
reakci srdce na zátěž pomocí bicyklové ergometrie, která spočívá v jízdě na kole
a zátěži s ní spojenou při kontinuálním monitorování EKG. Po implantaci
kardiovertru-defibrilátoru by pacient neměl řídit motorové vozidlo po dobu 6 měsíců.
Zda v budoucnu bude moci řídit, záleží na druhu arytmie, jíž trpí a na dalších
27
okolnostech. Je velmi důležité si uvědomit, že při rychlých arytmiích se může ztratit
vědomí ještě předtím, než přístroj arytmii přeruší. V mnoha případech je proto
v zájmu vlastní bezpečnosti i bezpečnosti ostatních účastníků silničního provozu
nutno přerušit řízení motorových vozidel navždy (ANON, 2015).
V běžném životě je potřeba vyhnout se pobytu v blízkosti zdroje silného
elektromagnetického pole, například radaru nebo vedení vysokého napětí. Používání
běžných domácích spotřebičů i mikrovlnné trouby by nemělo způsobovat žádné
poškození. Na letišti je důležité se prokázat průkazkou nositele ICD. Nemělo
by proběhnout ani ruční vyšetření detektory kovu. Jinak cestování letadlem není
z důvodu implantovaného ICD omezeno. Mobilní telefon lze taky užívat běžně,
ovšem je doporučeno používat jej na druhé straně, než je implantovaný přístroj.
Je vhodné, aby příbuzní a blízcí byli proškoleni v technice kardiopulmonální
resuscitace a aby byli v případě potřeby schopni poskytnout první pomoc. V případě
jakékoliv hospitalizace nebo léčby jiného onemocnění musí pacient vždy upozornit
lékaře nebo zdravotní sestru, že má implantovaný kardioverter-defibrilátor. Nejinak
je tomu i v případě, kdy se chystá podstoupit operační výkon. Je rovněž nutné
upozornit lékaře na to, že má implantovaný kardioverter-defibrilátor. Lékař
by se měl spojit před operací s lékařem implantačního centra (ANON, 2014).
2.2 TRANSPLANTACE SRDCE
Ortotopická transplantace srdce je dnes zavedenou klinickou metodou
pro léčení terminálních stádií srdečního selhání. V roce 1967 provedl první úspěšnou
transplantaci srdce profesor Barnard v Kapském Městě v Jihoafrické republice.
V České republice byla první úspěšná transplantace srdce provedena v lednu 1984
profesorem Firtem v týmu IKEM, pod vedením profesora Kočandrleho (KALÁB et
al., 2013).
2.2.1 INDIKACE A KONTRAINDIKACE TRANSPLANTACE SRDCE
K ortotopické transplantaci srdce jsou indikováni nemocní s terminálním
srdečním selháním, u nichž již byly vyčerpány všechny ostatní možnosti interní
nebo chirurgické léčby. Jsou to většinou nemocní ve III. nebo ve IV. třídě NYHA
klasifikace se závažnou poruchou systolické funkce levé komory s ejekční frakcí
pod 20 %. Špatná prognóza těchto nemocných je určena i maximální možnou
hodnotou spotřeby kyslíku tělesnými tkáněmi. Nejčastější diagnózou k indikaci
ortotopické transplantaci srdce je dilatační kardiomyopatie a ischemická choroba
28
srdeční. Před zařazením nemocného je třeba vyloučit kontraindikace k této operaci,
které se dělí buď na absolutní, kam řadíme probíhající nebo chronické infekce, plicní
hypertenzi a malignitu v posledních pěti letech života nebo to může být závislost
na alkoholu či drogách, psychóza a v neposlední řadě i extrémní obezita (BMI je
větší než 40). Dále rozlišujeme relativní kontraindikace, zde patří věk nad 60 - 65 let
života, diabetes mellitus s orgánovými komplikacemi, ateroskleróza, předpoklad
špatné spolupráce a nedodržování léčebného režimu a špatné sociální zázemí
(KALÁB et al., 2013).
2.2.2 ALOKACE SRDCE V ČESKÉ REPUBLICE A VE ŠPANĚLSKU
U alokace srdce je uplatňován přístup zvaný oriented offer, což znamená,
že nabídku dostává transplantační centrum, které potom podle psaných pravidel
vybere nejvhodnějšího příjemce. Obecně lze říci, že základním kritériem je shoda
či kompatibilita v krevní skupině dárce a příjemce, velikostní podobnost a klinická
urgence. Konkrétně v České republice existují dvě transplantační centra, která
provádějí transplantace srdce. Postup alokace orgánu od dárce je následující. Je-li
zemřelý dárce orgánů z regionu transplantačního centra Plzeň, IKEM, Motol
a Hradec Králové, dostává nabídku k odběru srdce nejprve transplantační centrum
IKEM. V případě, že je dárce z regionu moravských transplantačních center Brno,
Olomouc a Ostrava, dostává nabídku nejprve CKTCH Brno. Pokud z různých
důvodů nejprve oslovená centra nabídku odmítnou, je nabídka postoupena druhému
transplantačnímu centru. Je-li na čekací listině zařazen urgentní čekatel, dostává
nabídku přednostně bez ohledu na regionální příslušnost dárce (BALÁŽ et al., 2011).
Ve Španělsku stanovují kritéria pro darování srdce všichni profesionálové,
kteří se podílejí na transplantaci orgánu. Na začátku každého roku jsou analyzovány
výsledky z předchozího roku, kritéria jsou následně přezkoumána a v případě
potřeby korigována všemi skupinami, které se do transplantace zapojují.
O klinických kritériích rozhodují zástupci transplantačních týmů. O geografických
kritériích rozhodují zástupci autonomních komunit, v obou případech společně
se zástupci Organización Nacional de Trasplantes (ONT). Centrální úřad ONT řídí
a rozděluje darované orgány, které jsou k dispozici. V okamžiku, kdy koordinační
tým nemocnice z jakéhokoli centra národního zdravotnického systému zjistí existenci
potenciálního dárce, měli by ho oznámit ústřednímu úřadu ONT v Madridu nebo
kanceláři Oficina Catalana Transplantement (OCATT) v Barceloně, pokud se jedná
29
o Katalánsko. Ve Španělsku stejně jako v Česku platí, pokud neprojeví zesnulá osoba
nesouhlas s darováním, je automaticky dárcem orgánů (TOURAINE et al., 2012).
2.2.3 VÝBĚR DÁRCE PRO TRANSPLANTACI SRDCE
Potencionálním dárcem orgánů se stává pacient s nevratným postižením mozku
a potvrzenou smrtí mozku podle platných kritérií. Posouzení životaschopnosti
a vhodnosti štěpu pro konkrétního příjemce zahrnuje nepřítomnost sepse. Dále je
důležitá anamnéza bez srdečního onemocnění, bez dlouhodobé srdeční zástavy,
masivní inotropní podpory a těžkého hrudního poranění. Optimální věk dárce je pod
35 let života, jinak jsou důležitá další vyšetření, jako je echokardiografie
a koronarografie k vyloučení dysfunkce a koronárních stenóz, ale definitivní
rozhodnutí učiní až chirurg pohledem a pohmatem epikardiálních tepen při vlastním
odběru, také porovnává hmotnost a krevní skupinu. Důležité je monitorovat
a korigovat hemodynamiku, protože může dojít k poškození myokardu a tím pádem
neproběhne transplantace srdce (WAGNER, 2009).
2.2.4 MIMOTĚLNÍ OBĚH
První úspěšné použití mimotělního oběhu bylo provedeno v roce 1953 Johnem
Gibbonem v nemocnici ve Filadelfii. V Československu se o první úspěšné použití
mimotělního oběhu zasloužil Jan Navrátil, a to v roce 1958. Ročně se díky této
technice provede asi kolem 750 000 kardiochirurgických výkonů. Mimotělní oběh je
možné použít i u mimotělní výměny plynů pří selhání plic, při resuscitaci, dále
u hluboce podchlazených pacientů a samozřejmě i u transplantací srdce a dalších
transplantací. Mimotělní oběh je komplexní metoda umožňující pomocí propojení
krevního oběhu pacienta se zevně umístěným přístrojem nahrazení činnosti srdce
a plic a slouží k zachování systémové cirkulace ve fyziologických hodnotách v době
srdeční zástavy. Přístroj se snaží o udržení adekvátního minutového výdeje
a perfuzního tlaku. Dále přístroj reguluje teplotu. U transplantace srdce přístroj
pacienta udržuje v hypotermii (POKRIVČÁK et al., 2014).
2.2.5 TECHNIKA TRANSPLANTACE SRDCE
Nejprve se v mimotělním oběhu vyjme příjemcovo vlastní srdce, přičemž
zůstává zachována původní zadní stěna obou síní, aorta a plicnice, pak následuje
anastomóza levé a pravé síně dárcovského srdce a nakonec anastomóza aorty
a plicnice spolu se zavedením dočasné kardiostimulace. Jde o takzvanou ortotropní
techniku, kdy se dárcovské srdce transplantuje do místa původního příjemcova
30
orgánu. Vylepšením této techniky je totální ortotopická transplantace srdce, při které
jsou odstraněny síně příjemce, ponechány terčíky plicních žil a ústí obou dutých žil
a bikavální technika s odejmutím celé pravé síně příjemce a ponecháním jen malé
časti levé s ústími plicních žil (VODIČKA et al., 2011).
2.2.6 KOMPLIKACE PO TRANSPLANTACI SRDCE
Komplikací po transplantaci srdce je celá řada. Mezi možné komplikace
můžeme zařadit srdeční selhání, systémovou a plicní hypertenzi, arytmie, renální
selhání, infekce a rejekce.
Srdeční selhání je významnou příčinou časné pooperační mortality.
Bezprostřední selhání srdečního štěpu může být způsobeno nedostatečnou ochranou
myokardu v průběhu odběru, transportu nebo poškozením dárcovského srdce
způsobeným katecholaminovou bouří při smrti mozku.
Systémová hypertenze může být způsobena bolestí, proto adekvátní analgezie
musí předcházet podávání vazodilatancií. Vzhledem k tomu, že plicní hypertenze
je vyloučena před operací, bývá po operaci plicní hypertenze přechodná a reaguje
na podávání vazodilatancií typu nitrátů.
Supraventriukulární a komorové tachyarytmie jsou po transplantaci srdce
běžné. Pokud se vyloučí rejekce jako příčina, používají se běžná antiarytmika
ke kontrole srdeční frekvence. Téměř všichni nemocní po transplantaci srdce
vyžadují v časném pooperačním období podávání pozitivně chronotropních farmak
nebo kardiostimulaci k zajištění dostatečné srdeční frekvence.
Porucha renálních funkcí různého stupně je u nemocných po transplantaci
srdce obvyklá. Příčinou je omezená perfúze a případně překrvení orgánů
před operací, omezení perfúze při použití mimotělního oběhu v průběhu operace
a v neposlední řadě nefrotoxicita léků, jako je například Cyklosporin A-.
Infekce představuje stálé nebezpečí u všech imunosuprimovaných nemocných.
Bakteriální pneumonie je častá v časném pooperačním období, zatímco oportunní
virové a mykotické infekce jsou obvyklejší v následujících týdnech. Normální
tělesná teplota bývá nižší, a proto je nutno i malé zvýšení považovat za závažné.
Rejekce se mohou dělit na:
− hyperakutní rejekce je velmi vzácná komplikace, kdy jsou v těle příjemce
preformovány protilátky proti antigenu dárce, které při obnovení prokrvení
zničí štěp v průběhu několika minut až hodin s kompletní trombózou cév štěpu
a následnou nekrózou. Jedinou ochranou je správné provedení křížového testu,
31
takzvaného crossmatchu, před transplantací, který může tyto protilátky odhalit
a operace je pak kontraindikována.
− Akcelerovaná rejekce vzniká při nižší koncentraci protilátek v prvních
5 dnech po transplantaci.
− Akutní rejekce je nečastějším typem rejekční reakce v prvních třech měsících
po transplantaci, může však nastoupit i později. Projeví se poklesem funkce
štěpu a někdy i celkovými příznaky, jako je zvýšená teplota, malátnost,
leukocytóza. Zvýšením imunosupresivní terapie se zpravidla dostane
pod kontrolu, ale může se opakovat a vést k trvalému poškození štěpu.
− chronická rejekce vede k postupnému zhoršování funkce štěpu v důsledku
cévních změn, ztluštění stěny se zúžením až uzávěry. Dostavuje se po měsících
až letech dobré funkce štěpu a je zpravidla ireverzibilní (PIRK et al., 2008);
(ZEMAN et al., 2011).
32
3 SPECIFIKA OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE
U PACIENTA SE SRDEČNÍM SELHÁNÍM
Pacienti se srdečním selháním, kteří nevyžadují nepřetržitou monitoraci, jsou
hospitalizování buď na standardním lůžkovém kardiologickém oddělení, kde jsou
plánovány příjmy pacientů k diagnostickým výkonům bez možnosti ambulantního
provedení, anebo jsou hospitalizováni na koronárních jednotkách intenzivní péče
k nepřetržité monitoraci základních životních funkcí. Popřípadě při velkém zhoršení
a poškození jednoho či více orgánů mohou být hospitalizováni na anesteziologickoresuscitačním
oddělení (ANON, 2012).
3.1 ZÁKLADNÍ OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE
Základní ošetřovatelská péče u pacienta se srdečním selháním spočívá
především v měření fyziologických funkcí, a to pulzu, krevního tlaku, dýchání,
tělesné teploty a kontrole vědomí. Je nutné u pacienta sledovat vyprazdňování moči
a stolice a dále je nezbytné sledovat příjem výživy. Měli bychom se zaměřit i na
psychický stav a komunikaci s pacientem, protože komunikace je velmi silný nástroj,
který sestra používá k navození důvěry, k motivaci pacienta a následně i k edukaci
pacienta a celé jeho rodiny. Efektivní komunikační schopnosti jsou dále potřebné
pro terapeutické interakce a hodnocení potřeb pacienta. Potřeby pacienta jsou velmi
důležité v základní ošetřovatelské péči a mohou se rozdělit do pomyslných kategorií:
Biologické potřeby nebo fyziologické potřeby, které vyplývají z podstaty
člověka jako živého jedince. Jedná se například o zajištění klidného a nerušeného
spánku, zlepšení pacientova dýchání.
Psychické potřeby jsou odvozovány a vyjadřovány prožíváním psychických
stavů a jevů. U pacienta se může projevit rezignace na danou nemoc, agrese
či otázky, proč to postihlo právě jeho. Je proto nutné komunikovat s pacientem
a poskytnout mu východisko a možnosti léčby.
Sociální potřeby jsou takové potřeby, které se odvíjejí od života jedince
ve společnosti. Primárně se jedná o potřebu komunikace, socializace, seberealizace
apod. Nejinak je tomu i při hospitalizaci, kdy je prioritní sociální kontakt a zvláště
pak podpora rodiny.
Spirituální potřeby jsou spojeny s duchovním zaměřením jedince,
v nemocnici to znamená zajištění například kněze a zpovědi nemocného
33
(PLEVOVÁ et al., 2011); (ŠAMÁNKOVÁ et al., 2011); (VYTEJČKOVÁ et al.,
2013).
3.2 SPECIÁLNÍ OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE
U pacienta se srdečním selháním je důležité umístit jej do Fowlerovy polohy,
čímž se maximalizuje rozpětí hrudníku. Podle ordinace lékaře se aplikuje kyslík
přes kyslíkové brýle nebo přes masku s rezervoárem, který pomáhá k lepšímu
dýchání. Důležitá je monitorace hodnot saturace krve kyslíkem. Dochází-li
ke zhoršenému dýchání a desaturaci, je nutné zvážit neinvazivní ventilaci.
Neinvazivní ventilace je umělá plicní ventilace, která je prováděna bez zajištění
dýchacích cest tracheální intubací nebo tracheostomickou kanylou. Velkou předností
této metody je nižší výskyt infekčních komplikací vzniklých ze zajištění dýchacích
cest. Nemocný je napojen k ventilátoru přes obličejovou a nosní masku, její správné
utěsnění je velmi důležité pro úspěch této metody ventilace. Sestra spolu s lékařem
musí seznámit pacienta se zvolenou metodou umělé plicní ventilace. Dále je nutné
upravit polohu pacienta do sedu. Masku je nezbytné správně upravit tak,
aby nedocházelo k úniku vzduchu a současně nebyl způsoben vznik otlaků. Je
nezbytné monitorovat po celou dobu fyziologické funkce, dále dle ordinace lékaře
odebírat a sledovat výsledky acidobazické rovnováhy a krevních plynů. V neposlední
řadě je důležité podporovat úsilí pacienta a snažit se o psychologické mírnění
projevů neklidu (BARTŮNĚK et al., 2016).
Musí být zajištěno kontinuální monitorování srdeční činnosti a upozorněn
lékař na případné změny v rytmu a frekvenci. Pokud u pacienta vznikne tachykardie,
jsou mu podávány beta-adrenergení blokátory dle ordinace lékaře. Pokud se objeví
síňová fibrilace, podávají se antikoagulancia za účelem prevence vzniku trombu.
Rozvine-li se u pacienta nová arytmie, okamžitě je nutné zaznamenat na 12svodové
EKG. Současně se monitoruje hemodynamický stav včetně srdečního výdeje,
srdečního indexu a plicních a systémových vaskulárních tlaků nejméně jednou
za hodinu. Medikace je podávána podle ordinace lékaře. Předtím, než je podáván
Digoxin, je nutné zkontrolovat úder srdečního hrotu. Po podání diuretik je nutné
očekávat, že se bude dle ordinace lékaře podávat terapie obnovující elektrolytovou
rovnováhu, zejména draslík za účelem prevence nerovnováhy typu hypokalémie
a také arytmií, které jí mohou být způsobeny. Je nutné pravidelně kontrolovat
dýchání nejméně jednou za hodinu.
34
Poslechem jsou vyšetřeny i plíce po případ přítomnosti abnormálních
dýchacích šelestů, jako jsou chropy, sípání a chrapoty. Pacient je požádán, aby kašlal
a zhluboka dýchal. Je důležité zaznamenat výchozí váhu a sledovat periferní otoky.
Nezbytné je měření hodinové diurézy a sledování příjmu tekutin, a to i včetně
s parenterální výživou. V neposlední řadě je podstatné organizovat všechny činnosti
tak, aby měl pacient co nejvíce odpočinku. Sledujte projevy intolerance aktivity, jako
je dyspnoe, bolest na hrudníku, zvýšený výskyt arytmií, srdeční frekvence vyšší jak
120 tepů za minutu a přimějte pacienta, aby, pokud se objeví některé z těchto
problémů, neprodleně danou činnost ukončil. Pacient by měl být obeznámen
a připravován na chirurgický výkon nebo zavedení kardiostimulátoru či na případné
nutné přeložení na jednotku intenzivní péče (KOLEKTIV AUTORŮ, 2008);
(STREITOVÁ et al., 2015).
3.3 INTENZIVNÍ PÉČE
Intenzivní péče je určena pro nemocné s reverzibilním selháním životních
funkcí, jež je nutné podpořit nebo dočasně nahradit. Obsahem je péče o ty těžce
nemocné, kteří by bez intenzivního léčení, ošetřování a diagnostiky pravděpodobně
nepřežili. Péče o takové pacienty zahrnuje intenzivní léčebné a diagnostické postupy,
ošetřování, monitorování životních funkcí a případně jejich podporu.
V intenzivní péči se zaměřujeme na zajištění průchodnosti dýchacích cest.
Máme několik možností, ale pravděpodobně ta nejběžnější je tracheální intubace, což
je zavedení endotracheální rourky do průdušnice, převážně u pacientů s akutním
srdečním nebo respiračním selháním nebo u pacientů se sepsí a různými traumaty.
Na provedení intubace je nutná souhra a spolupráce lékaře se sestrou. Lékař nejprve
provede preoxygenaci pacienta, ten dýchá 1 - 3 minuty 100% kyslík. Současně je
nutná úprava hlavy do záklonu. Pokud má pacient umělý chrup, je nutné jej odstranit.
Po preoxygenaci sestra podává ordinované léky. Nejdříve podává celkové anestetika
a teprve poté myorelaxancia. Při přímé laryngoskopii lékař zavede laryngoskop do
úst pacienta, zavede ho až mezi kořen jazyka a epiglottis tahem nahoru se objeví
vchod do trachey. Lékař poté zavede endotracheální rourku
do trachey. Po zavedení rourky se naplní obturační manžeta vzduchem.
Než se provede fixace endotracheální rourky, lékař ověří správnou polohu umístění
poslechem dýchacích fenoménů. Po intubaci se zaměřujeme na péči o dýchací cesty
u pacientů, kteří jsou na umělé plicní ventilaci. Jelikož mechanicky ventilování
35
pacienti nemohou přijímat nic perorální cestou, jejich slinné sekrece jsou sníženy
a vlastní čistění dutiny ústní je taktéž sníženo, dochází k rozvoji bakteriálních
infekcí, a tím ke zhoršení stavu pacienta. Proto je nezbytná péče o dutinu ústní,
která se skládá s odsátí sekretu z dutiny ústní. K tomuto účelu se využívají odsávací
jednorázové pomůcky, které minimálně traumatizují sliznici dutiny ústní. Současně
je nutné očistit zuby a odstranit povlak sliznice jazyka. Následně se použije
i uzavřený odsávací systém, kdy katétr dosáhne až k průduškám. V prvním kroku
při odsávání u uzavřeného odsávacího systému je důležité provést hygienickou
dezinfekci rukou, použít ochranné bariérové pomůcky, jako je ochranný plášť,
ústenka a nesterilní rukavice. V druhém kroku sledujeme fyziologické funkce
a následně provedeme preoxygenaci, čímž se zvýší inspirační frakce kyslíku
na 100 %. Po tomto kroku při uzavřeném postupu odsávání zavedeme cévku
v ochranném obalu na konec endotracheální a tracheostomatické rourky,
povysuneme a zahájíme odsávání při současném odstraňování katétru. Tento postup
nesmí trvat déle než 12 - 15 sekund. V průběhu odsávání sledujeme fyziologické
funkce pacienta.
Při náhlém selhání levé komory může vzniknout kardiální edém, kdy je plíce
v důsledku nadměrného množství tekutiny utlačena. Základem léčby je snížení
množství tekutin v oběhu. Dle ordinace lékaře podáme například diuretika, která
sníží množství tekutin v oběhu. Vhodné je podání i sedativ nebo opiátů. Tyto léky
pomáhají k ústupu dušnosti a zlepšení stavu pacienta. Tachyarytmie léčíme
antiarytmiky. Komorovou tachykardii a fibrilaci komor, popřípadě jiné tachyarytmie,
které pacient oběhově netoleruje, řešíme neprodlenou elektrickou kardioverzi.
Mohou se dostavit i bradykardie, které se řeší podáváním inotropik intravenózně
nebo se podle potřeby provádí dočasná zevní kardiostimulace. Všechny tyto léčebné
intervence jsou na základě ordinace lékaře (BARTŮNĚK et al., 2016);
(STREITOVÁ et al., 2015).
3.4 NÁSLEDNÁ PÉČE
Po prodělaném akutním onemocnění a ukončení hospitalizace pacienta, kdy je
pacient propuštěn do domácí péče, začíná následná péče. Ta se odvíjí
od celkového zdravotního stavu pacienta, jeho fyzické a psychické zdatnosti
a schopnosti spolupráce.
36
V první fázi je důležitá rehabilitace, ta navazuje na rehabilitaci z nemocnice,
obvykle se skládá ze dvou základních složek, a to řízeného ambulantního tréninku
a individuálního domácího tréninku. Velmi důležitou součástí je také edukace
pacientů o režimových, dietních opatřeních vedoucích ke změně ovlivnitelných
faktorů, jako je kouření, nedostatek pohybové aktivity, obezita. Proto je vhodné
zahájit trénink co nejdříve, nejpozději však do 3 týdnů od propuštění z nemocnice.
Trénink se doporučuje všem pacientům, u těch více rizikových je nutný dohled
lékaře. Ambulantní řízený trénink probíhá obvykle 2 – 3 krát týdně pod dohledem
a navazuje na něj individuální trénink minimálně dvakrát týdně. Pro tento typ
tréninku se obvykle volí cyklické sporty, při kterých se opakují jednoduché stejně
začínající i končící pohyby, jako je například chůze, rotoped, cyklistika, turistika. Po
4 – 6 týdnech je možné doplnit tento vytrvalostní trénink o trénink silového
charakteru. Ten vede k posílení svalové hmoty, ale má i svoje rizika. Cviky se
provádějí bez zadržení dechu a volíme raději cviky o nižší zátěži, až později
zvyšujeme počet opakovaní. Velmi důležitým aspektem je i motivace pacienta, která
má pozitivní vliv na jeho psychiku.
Druhou fází je lázeňská léčba. V jejím průběhu dochází ke stabilizaci
zdravotního stavu a k návykům správného životního stylu. Součástí je kromě fyzické
aktivity také lázeňská terapie, především uhličité koupele, podvodní masáže, vířivé
koupele, inhalace s přísadami a měkké techniky masáže. Nezbytnou součástí je
úprava stravovacích návyků, pro pacienty se srdečními obtížemi je dieta se sníženým
obsahem soli. Další součástí této fáze může být psychoterapie, jejímž cílem je nácvik
správného zvládání stresu.
Třetí fáze je takzvaná fáze udržovací. V této fázi pokračuje pacient sám
a dodržuje zásady správné životosprávy, především se zaměřením na eliminaci
kardiálních rizik. Pravidelně dochází do kardiologické ambulance a praktickému
lékaři a zhruba v odstupu 12 měsíců se kontroluje tolerance zátěže a také základní
parametry fyzické zdatnosti (PASTUCHA et al., 2014).
37
4 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES
Ošetřovatelský proces je systémový komplexní výkon ošetřovatelské činnosti,
při kterém je kladen důraz na individuální potřeby pacienta a na jejich předcházení
a řešení. Je cyklický, tudíž jeho složky na sebe navazují v logickém pořadí. Všechny
jeho složky se navzájem překrývají a dokonce se i ovlivňují. Pokud bude sběr dat
a informací nepřesný, bude i následná diagnóza nepřesná. Ošetřovatelský proces
zabezpečuje individuální přístup k pacientovi. Je mezilidský, jelikož se na něm podílí
zdravotnický tým i s pacientem od začátku až do konce ošetřovatelského procesu,
samozřejmě podle pacientových schopností a možností. Umožňuje kreativitu sestry
při aktivním vyhledávání a řešení potřeb. Používá se ve všech typech zařízení
a u pacientů všech věkových kategorií. Úspěch ošetřovatelského procesu závisí na
komunikaci všeobecné sestry s pacientem. Má 5 fází, které se navzájem překrývají a
ovlivňují.
První fází je posuzování. Tato fáze je nesmírně důležitá pro další průběh. Je to
prakticky základ, kdy se sbírají základní data a informace o daném pacientovi,
přičemž se hledají rizikové faktory a patologické procesy, které mohou negativně
ovlivnit zdraví pacienta. Všeobecná sestra využívá několika metod pro získání
informací, jako je rozhovor, kdy si všímá neverbální komunikace (bolestivé grimasy,
pláč i smích), dále sledujeme mimiku v obličeji. Měla by se soustředit i na verbální
komunikaci a na obsah řeči. Další metodou je pozorování, kdy můžeme pozorovat
nejrůznější symptomy, např. vyrážku, bledost či nadměrné pocení (SYSEL et al.,
2011); (TÓTHOVÁ et al., 2009).
Diagnostika, při níž všeobecná sestra provádí analýzu získaných dat a stanoví
existující a potencionální problémy, které tvoří základ plánu péče. V diagnostice
všeobecná sestra musí být objektivní, její názory a myšlenky nesmí nijak ovlivnit její
pohled na údaje o pacientovi. Ošetřovatelská diagnóza je výsledkem posouzení a
sběru informací, které provede všeobecná sestra. Diagnózy jsou buď potencionální
dvousložkové, kde je problém a etiologie, nebo aktuální trojsložkové, kam spadá
problém, etiologie a symptom (SYSEL et al., 2011); (TÓTHOVÁ et al., 2009).
Plánování je další částí ošetřovatelského procesu, v němž se stanovují
ošetřovatelské intervence s cílem zabránění pacientových bio-psycho-sociálněduševních
problémů zjištěných během druhé fáze ošetřovatelského procesu.
38
Plánování můžeme rozdělit na 6 etap. První etapa je stanovení priorit, kde je důležité
vyřešit, které problémy u pacienta budeme řešit jako první. Druhou etapou je
stanovení cílů. Cíle je možné stanovit na kratší a delší dobu, záleží na postižení
pacienta. Třetí etapa je stanovení očekávaných výsledků, které se odvozují od
pacientových cílů a jsou ohraničeny časovým obdobím. Ukazují pacientovi
i zdravotnickému personálu, kdy bude problém vyřešen. Čtvrtá etapa je plánování
ošetřovatelských intervencí. Všeobecná sestra se zaměřuje na odstranění anebo
zmenšení příčiny za pomoci více alternativ léčby, jako například u pacienta
s poruchou spánku, kdy ho bude aktivizovat více přes den a eliminovat rušivé
stimuly v noci. Pátou etapou je psaní plánu ošetřovatelských intervencí, kdy je cílem
usměrnění specifické péče o pacienta a zabezpečení nepřetržité péče o daného
pacienta. Šestou etapou je konzultování, při němž se všeobecné sestry radí s ostatním
zdravotnickým personálem. Jde především o vyhledávání rady nebo objasňování
určitých věcí, které se týkají pacienta (SYSEL et al., 2011).
Realizace je uplatnění ošetřovatelských intervencí, které je zaměřeno
na dosahování zdravotních cílů a pomoci pacientovi. Při realizaci ošetřovatelských
činností jsou důležité tři kategorie dovedností, a to intelektuální, mezilidské
a technické. Tyto tři kategorie všeobecnou sestru utváří a pomáhají jí v realizaci
ošetřovatelské péče. V ošetřovatelské praxi rozeznáváme čtyři základní oblasti, které
vyžadují ošetřovatelskou intervenci. Jsou jimi podpora zdraví, ochrana zdraví,
navrácení zdraví a péče o umírající (SYSEL et al., 2011).
Hodnocení je posouzení změn ve zdravotním stavu pacienta, změn jeho
chování a reakcí způsobených sesterskou péčí. Hodnocení je procesem paralelním,
kdy může všeobecná sestra během intervence změnit průběh péče a díky tomu může
při pomoci pacientovi dosáhnout žádoucího výsledku. Hodnocení je většinu času pro
pacienta i všeobecnou sestru aktivní úlohou, kterou konají společně, jen pokud má
pacient dostatek vůle a vědomostí (SYSEL et al., 2011).
39
5 OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTA
SE SRDEČNÍM SELHÁNÍM
Ošetřovatelský proces je vypracován u pacienta, který byl hospitalizovaný na
Koronární jednotce intenzivní péče v Krajské nemocnici Tomáše Bati a. s. ve Zlíně
s diagnózou selhání levé komory, dilatační kardiomyopatie. Hospitalizace trvala od
17. 2. 2018 do 21. 2. 2018. V anamnéze nejsou uváděny z důvodu ochrany osobních
údajů jména, příjmení, rodná čísla, adresy a telefonní kontakty. Ke sběru dat byla
použita lékařská a ošetřovatelská dokumentace, nemocniční informační systém,
rozhovor s pacientem a vlastní pozorování.
Popis případu:
Dvacetiletý muž, opakované hospitalizace, pacient s těžkou systolickou
dysfunkcí levé komory a dilatační kardiomyopatií je zařazen na waiting list
k ortotopické transplantaci srdce. Recidivující běhy nesetrvané komorové
tachykardie, stav po primoimplantaci ICD z 10. 1. 2018. Nyní přivezený RZP pro
progresi srdečního selhání, dušnost, otoky dolních končetin.
IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE
Jméno a příjmení: T. P. Datum narození: 0.0.1998
Rodné číslo: ---- Věk: 20
Pohlaví: muž Bydliště: Zlín
Zaměstnání: dělník Vzdělání: střední odborná škola
Národnost: česká Státní občanství: ČR
Stav: svobodný Telefon: ----
Jméno příbuzného: M. P. Bydliště příbuzného: Zlín
Datum příjmu: 17. 2. 2018 Čas příjmu: 4:00
Typ přijetí: akutní Účel příjmu: terapeutický
Oddělení: Koronární jednotka Přijal: MUDr. V. Č.
Ošetřující lékař: MUDr. V. Č. Praktický lékař: MUDr. Z. H.
40
Hlavní medicínská diagnóza:
Selhání levé komory, dilatační kardiomyopatie, středně těžká obstrukce dýchacích
cest.
Vedlejší medicínské diagnózy:
Sekundární mitrální regurgitace, plicní hypertenze, chronická renální insuficience,
recidivující běhy nesetrvané komorové tachykardie, chronická hepatopatie, chronická
ischemická choroba srdeční.
Důvod příjmu udávaný pacientem:
„V noci jsem vůbec nespal, nemohl jsem dýchat, i když jsem seděl, a strašně mě
bolely nohy, nemohl jsem ujít ani krok.“
Vitální funkce při přijetí 17. 2. 2018
TK: 90/60 mmHG hypotenze Výška: 179 cm
P: 120/minutu tachykardie Hmotnost: 60 kg
D: 30 - 35/minutu tachypnoe, SpO2: 87
%
BMI: 18 kg/m2
TT: 36,30
C afebrilní Pohyblivost: imobilní z důvodu bolesti
dolních končetin
Vědomí: při vědomí, orientovaný
místem, časem, osobou
Krevní skupina a Rh faktor: nezjištěna
Nynější onemocnění: Dvacetiletý pacient přivezený RZP na Koronární jednotku
Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pro progresi srdečního selhání, dušnost
a otoky dolních končetin.
Informační zdroje: pacient, zdravotnická dokumentace, fyzikální vyšetření
nemocniční informační systém.
ANAMNÉZA
Rodinná anamnéza:
Otec: Zemřel v 52 letech na infarkt myokardu, hypertenze, fumator
Matka: hypertenze
41
Osobní anamnéza:
Překonaná a chronická onemocnění: běžné dětské nemoci – plané neštovice, nyní
dilatační kardiomyopatie, sekundární mitrální regurgitace, plicní hypertenze,
chronická renální insuficience, chronická hepatopatie, chronická ischemická choroba
srdeční, středně těžká obstrukce dýchacích cest, selhání levé komory.
Hospitalizace: 7/2017 akutní srdeční selhání, podezření na dilatační kardiomyopatii.
8/2017 hospitalizován pro progredující dusnošt. 11/2017 odeslán ošetřujícím
kardiologem k sanaci chrupu, 1/2018 stav po primoimplantaci ICD.
Operace: 2/2003 stav po operaci hydronefrózy.
Úrazy: 2/ 2010 stav po kontusi břicha, 12/2012 a 11/2013 opakovaný stav po komoci
mozkové.
Transfuze: doposud žádné.
Očkování: pouze povinná očkování.
Farmakologická anamnéza:
NÁZEV
LÉKU
FORMA SÍLA DÁVKOVÁNÍ SKUPINA
Furon tbl. 40 mg 2-1-0 Diuretika
Controloc tbl. 40 mg 1-0-1 Antacida
Digoxin tbl. 0,125 mg 1-0-0 Kardiotonikum
Concor cor tbl. 2,5 mg ½-0-0 Betablokátory
Citalec tbl. 10 mg 1-0-0 Antidepresivum
Neurol tbl. 0,5 mg 1-0-0-1 Benzodiazepin
Verospiron tbl. 25 mg 0-1-0 Diuretikum
Warfarin tbl. 2 mg 0-½-0 Antikoagulancium
Novalgin tbl. 500mg 1-1-1 Analgetikum
Alergologická anamnéza:
Léky: neguje.
Potraviny: neguje.
Chemické látky: neguje.
Abúzy:
Alkohol: příležitostně.
42
Kouření: kouřil asi 3 roky 10 cigaret denně, nyní tři týdny nekouří.
Káva: 3 x denně černá káva.
Jiné: omamné látky či jiné drogy neužívá.
Urologická anamnéza:
Překonaná urologická onemocnění: stav po operaci hydronefrosy.
Poslední návštěva urologa: 12/2017 nalezena tuhá rezistence na varleti nejedná se
o tumor.
Samovyšetření varlat: provádí.
Sociální anamnéza:
Stav: svobodný.
Bytové podmínky: bydlí s matkou v rodinném domě.
Vztah, role, interakce v rodině: je jedináček, žije jenom s matkou, otec zemřel na
infarkt myokardu.
Vztahy mimo rodinu: má hodně kamarádů, se kterými pravidelně chodí do restaurací
a za zábavou.
Záliby a volnočasové aktivity: hraje hry na počítači, rád čte a chodí ven s přáteli.
Pracovní anamnéza:
Vzdělání: střední odborná škola s maturitou.
Pracovní zařazení: dělník v továrně.
Ekonomické podmínky: dobré.
Spirituální anamnéza:
Je římskokatolického vyznání, do kostela chodí jenom při významných svátcích.
Při sběru anamnestických dat jsme sestavovali a hodnotili následující rizika za
použití hodnotících škál.
1. Nortonova škála ke zjištění rizika dekubitů – 17. 2. 2018
Schopnost spolupráce úplná 4 body
Věk do 30 let 3 body
Stav pokožky normální 4 body
43
Další nemoci ano 2 body
Tělesný stav zhoršený 3 body
Aktivita upoután na lůžko 1 bod
Inkontinence močová 2 body
Pohyblivost omezená velmi 2 body
Stav vědomí dobrý 4 body
Hodnocení rizika dekubitů - 25 bodů – pacient není ohrožen vznikem dekubitu.
2. Zjištění rizika pádu - 17. 2. 2018
Věk 18 – 70 0 bodů
Vyprazdňování Potřebuje dopomoc 1 bod
Medikace ano 1 bod
Smyslové poruchy Zrakový 1 bod
Pohyb Omezený 1 bod
Pád v anamnéze Ne 0 bodů
Vědomí Orientován při vědomí 0 bodů
Hodnocení rizika pádu – 4 body – vysoké riziko pádu.
3. Barthelové test základních všedních činností – 17. 2. 2018
Jedení schopen samostatně 10 bodů
Osobní hygiena s dopomocí sestry 5 bodů
Ovládání stolice Ovládá vůlí 10 bodů
Ovládání moče Ovládá vůlí 10 bodů
Chůze na rovině nezvládne 0 bodů
Chůze po schodech nezvládne 0 bodů
Oblékání s dopomocí sestry 5 bodů
Použití WC nezvládne 0 bodů
Přesun na lůžko ze židle nezvládne 0 bodů
Koupání s dopomocí sestry 5 bodů
Celkové zhodnocení stupně závislosti - 45 bodů – střední závislost.
44
Posouzení současného stavu ze dne 17. 2. 2018
Popis fyzického stavu – Fyzikální assessment
Systém Subjektivní údaje Objektivní údaje
Hlava a krk „Občas mě bolí hlava a někdy se
mně i točí.“
Lebka: Hlava poklepově
nebolestivá,
normocefalická.
Oči: Bulby ve středním
postavení, volně
pohyblivé, bez nystagmu,
zornice P2 mm a L2 mm
izokorické s fotoreakcí,
skléry anikterické,
spojivky prokrvené.
Uši a nos: Bez sekrece
a krvácivých projevů.
Rty: Akrocyanotické
Hrdlo: Klidné.
Dutina ústní: Jazyk
fyziologicky povleklý,
plazí středem, dutina ústní
dostatečně hydratována,
chrup vlastní.
Krk: Štítná žláza
a lymfatické uzliny
nehmatné, pulzace karotid
symetricky hmatná, bez
šelestu, náplň krčních žil
nezvětšena, šíje
neoponuje.
Hrudník a
dýchací systém
„Dýchá se mně hrozně, ráno to
nešlo vůbec vydržet, měl jsem
pocit, že se udusím, celou noc jsem
musel sedět a strašně mě bolí
Hrudník: Bez deformit,
prsa bez resistence, ICD
vlevo in situ, nalepeny
hrudní svody pro
45
hrudník.“ kontinuální monitoraci
srdeční akce, vpravo
cestou vena jugularis
zajištěna centrální žilní
linka, bolesti na hrudníku.
Dýchání: Dechově
suficientní, inspirační
chrupky, tachypnoe
a dyspnoe 30-35/dechů
minutu, kašel bez
expektorace, Při přijetí
SpO2: 87 %.
Srdeční a cevní
systém
„Mám nízký tlak, cítím se víc
unavený a chce se mně spát.“
Srdeční akce:
Nepravidelná, sinusový
rytmus.
TF: 120 - 130/ minutu
tachykardie
TK: 90/60 mmHG
hypotenze
DKK: Otoky bilaterálně
do stehen, pulzace do
periferie hmatná špatně.
HKK: Jsou bez otoků,
symetrické. Periferní žilní
kanyla růžová na pravé
horní končetině, Periferní
žilní kanyla zelená na levé
horní končetině a v levé
arteria radialis je arterilní
linka. Všechny vstupy jsou
funkční a bez známek
infekce.
Břicho a „Často teď v poslední době je mně Břicho: Měkké,
46
gastrointestinální
trakt
nevolno, vždy tak kolem večera,
a mám strašně nafouklé břicho.“
„Vyprazdňuju se každý den, zácpu
ani průjmy nemám.“
prohmatné, peristaltika
normálního tónu, hraniční
zvětšení jater, slezina
nehmatná.
Defekace: Stolice
pravidelná, poslední
stolice včera odpoledne,
tuhá konzistence bez
patologických příměsí.
Močový a
pohlavní systém
„V dětství jsem podstoupil nějakou
operaci a teď chodím na kontroly
k urologovi. Před asi 2 měsíci mně
našel nějakou bulku na varleti, tak
teď si ho musím pravidelně
sledovat a vyšetřovat.“
Ledviny: Bilaterálně
negativní tapotement.
Moč: Čirá, bez hematurie
a patologických příměsí,
při příjmu zaveden
permanentní močový
katétr, funkční bez známek
infekce.
Genitál: Mužský, na
levém varleti tuhá
rezistence.
Kosterní a
svalový systém
„Nemůžu už ani chodit, protože
mě strašně bolí nohy, teď poslední
týden už jen ležím a do toho mě
začala bolet i levá lopatka, nemůžu
se už ani hnout, aby mě něco
nebolelo.“
Celkový vzhled a poloha:
Pacient astenického
habitu, s oteklými dolními
končetinami, zaujímá
Fowlerovu polohu.
Svalová sílá: Částečná
imobilita vzhledem
k výrazné dušnosti
a bolesti dolních končetin
naordinovaný klidový
režim na lůžku, zajištěn
fyzioterapeut.
Nervový systém „Nosím brýle do dálky, ale ty jen Pacient je při vědomí,
47
a smysly při řízení auta, jinak nemám asi
žádný problém.“
GCS 15 orientovaný,
místem, časem, osobou,
odpovídá kvalitně bez
delších prodlev. Používá
brýle do dálky jen na
řízení, ostatní smysly
v normě, reflexy výbavné.
Tremor ani záškuby
nejsou.
Endokrinní
systém
„ Nemám žádné potíže.“ Štítná žláza nehmatná, bez
patologického nálezu.
Kůže a její
adnexa
„Mám oteklé nohy.“ Kůže opocená studeným
potem, akrocyanóza.
Kožní turgor v normě.
Vlasy krátké upravené.
Nehty krátce střižené.
Imunologický
systém
„Tento rok jsem ještě nebyl
nachlazený, nebýt tady těch pobytů
v nemocnici, tak jsem zdravý jako
rybička.“
Lymfatické uzliny
nehmatné, nebolestivé,
alergie neguje,
TT: 36,30
C afebrilní.
Aktivity denního života ze dne 17. 2. 2018
Aktivity denního života
Subjektivní údaje Objektivní údaje
Stravování Doma „ Sním všechno, nejsem
nijak vybíravý,
nejoblíbenější jídlo je
špenát s kuřecím masem,
to mamka dělá poměrně
často.“
Výška: 179 cm
Váha: 60 kg
BMI: 18 kg/m2
V nemocnici „V nemocnici mě skoro
vůbec nechutná, to jídlo
Dieta č. 10 – neslaná
48
tady není moc dobré a ani
na něho nemám chuť.“
Příjem
tekutin
Doma „Doma piju všechno, co
teče, nejčastěji kofolu a
vodu se sladkým sirupem,
občas si dám i pivo, když
jdu s kamarády ven.“
Alkohol pije
příležitostně, a když si
jde sednout někde
s kamarády, káva 3x
denně, černá.
V nemocnici „V nemocnici jsem
vždycky hlídaný, kolik
toho vypiju a pak to
vždycky musím nahlásit
sestřičce.“
Vede se hodinová
bilance tekutin,
podávají se parenterálně
infuze, kožní turgor
v normálu.
Vylučování
moče
Doma „Doma chodím docela
často, protože beru nějaké
léky na podporu močení,
takže tak 9 x až 10 x.“
Nelze hodnotit.
V nemocnici „Momentálně mám cévku,
protože jsem napojený na
hadičky a nemůžu chodit
po pokoji.“
Zavedený PMK katétr,
odvádí čirou moč, spíše
má oligurii. Vede se
hodinová bilance
tekutin.
Vylučování
stolice
Doma „Doma chodím pravidelně
každý den, nejčastěji
ráno.“
Poslední stolice byla
16. 2. 2018.
V nemocnici „V nemocnici to bude
horší, protože mě nechcou
pustit na záchod a musím
jít na nějakou mísu, co
pode mě dají.“
Zatím se nevyprázdnil.
Spánek a
bdění
Doma „Doma chodím spávat
hodně pozdě, tak kolem 1
až 2 ráno, ještě se dívám
Nelze hodnotit.
49
na seriály nebo hraju hry,
většinou spím na boku
nebo na zádech, ale
musím mít víc polštářů.
Ráno vstávám tak kolem
11, pokud nejdu do práce,
to stávám tak kolem 5.“
V nemocnici „Tady jenom tak
pospávám, nemám moc
síly se ani na nic dívat, je
tu ale docela dost rušivých
věcí, furt sem chodí sestra
a mění nějaké stříkačky.“
Pacient po celý den
pospává, večer dostal
hypnotikum.
Aktivita a
odpočinek
Doma „Doma převážně hraju hry
na počítači a mám
rozdívaných docela hodně
seriálů, ale občas si
s kamarády zajdu zahrát
i stolní tenis, ten mě
docela baví, a pak si
jdeme sednout do nějaké
hospody.“
Nelze hodnotit.
V nemocnici „Teď jsem hodně
unavený, hůř se mně
dýchá, nemám moc chuť
ani náladu nic sledovat,
jsem rád, že si chvíli
pospím.“
Pacient je ve Fowlerově
poloze, při komunikaci
trpí dušností. Nyní má
klidový režim, nesmí
opouštět lůžku, je o tom
edukovaný.
Hygiena Doma „Hygienu jsem doma
zvládal a prováděl sám.“
Nelze hodnotit.
V nemocnici „Tady už to tak dobře
nezvládám jak doma, je to
náročné, ale snažím se
Hygienická péče je
prováděna na lůžku u
přenosného umyvadla
50
pomáhat sestřičce.“ za asistence sestry, která
dopomáhá se pacientovi
umýt, nutná je
nepřetržitá
oxygenoterapie, pacient
má větší pauzy při
hygieně z důvodu velké
dušnosti.
Soběstačnost Doma „Doma zvládám všechno
sám a pomáhám
i v některých činnostech
mamce.“
Nelze hodnotit.
V nemocnici „Cítím se unavený a slabý
a moc věcí za mě dělá
sestřička nebo mně
pomáhá.“
Na základě výsledků z
Barthelova testu je
pacient středně závislý
a potřebuje mírnou
dopomoc sestry při
běžných denních
činnostech sebepéče.
Posouzení psychického stavu ze dne 17. 2. 2018
Posouzení psychického stavu
Subjektivní údaje Objektivní údaje
Vědomí „ Nacházím se
v Krajské nemocnici
Tomáše Bati ve Zlíně.“
Pacient je při vědomí, Glasgow
coma scale 15.
Orientace „ Jsem v nemocnici ve
Zlíně na Koronární
jednotce, dnes je 17. 2.
2018.“
Pacient je orientovaný místem,
časem, prostorem i osobou.
Paměť Staropaměť „ Zatím si pamatuju
všechno, ve škole jsem
byl dobrý v dějepisu.“
Staropaměť dobrá.
51
Novopaměť „ Rád se učím novým
věcem, čtu knížky
a baví mě i historické
dokumenty.“
Novopaměť dobrá.
Myšlení „ Přemýšlím, proč se to
stalo právě mně a jak
můžu předcházet
dalšímu zhoršení
nemoci.“
Kritické myšlení.
Temperament „ Jsem klidný, hodně
věcí neřeším
a nechávám je volně
plynout.“
Pacient je klidnější povahy,
komunikuje s rozvahou, jeví
se jako flegmatik.
Sebehodnocení „ Považuju se spíše za
tichého člověka, moc
konflikty
nevyhledávám, mám
rád svůj klid.“
Rozvážný, klidný.
Vnímání zdraví „ Než se mi začalo hůře
dýchat, tak jsem se cítil
relativně zdravý.“
Pacient považuje zdraví za
velmi důležité.
Vnímání zdravotního
stavu
„ Momentálně se
necítím vůbec dobře,
vím, že mám závažnou
diagnózu a bojím se
toho, co bude dál.“
Pacient je seznámen
s diagnózou a s možnými
komplikacemi a riziky, zná
průběh své léčby.
Reakce na onemocnění
a prožívání
onemocnění
„ V první fázi jsem byl
v šoku a samozřejmě
jsem byl i pěkně
naštvaný, proč já mám
zrovna takové
onemocnění a pak
samozřejmě přišel
Pacientovy reakce na
onemocnění jsou standardní.
52
strach a obavy z toho,
jak to všechno
dopadne.“
Rekce na hospitalizaci „ Jsem rád, že jsem
hospitalizovaný,
v nemocnici se cítím
lepší, poslední týden
doma jsem to už
nemohl fyzicky
vydržet.“
Souhlasí s hospitalizací.
Adaptace na
onemocnění
„ Bylo to strašné, když
jsem nemohl dýchat, ale
teď vidím, jak mi
v nemocnici pomáhají a
mírně se to zlepšuje.“
Pacient je přizpůsobivý, rychle
se adaptuje jak na nemoc, tak
na nemocniční prostředí.
Stres (zátěžové situace)
– zvládání, tolerance
„ Nejvíce se bojím asi
jako každý člověk,
který je nemocný, že
umřu.“
Pacient se snaží být
vyrovnaný, nepřipouštět si
komplikace a rizika spojená
s léčbou. Nachází oporu
v matce.
Zkušenosti z předchozí
hospitalizace
(iatropatogenie,
sororigenie)
„ Jsem velmi spokojený
s poskytovanou péčí na
tomto oddělení,
sestřičky jsou krásné
a hodně mi pomáhají,
abych se dal zase
dohromady.“
Pacient má velmi dobré
zkušenosti s péčí na koronární
jednotce.
Posouzení sociálního stavu ze dne 17. 2. 2018
Posouzení sociálního stavu
Subjektivní údaje Objektivní údaje
Komunikace Verbální „Rád a často se bavím
s kamarády.“
Pacient je
komunikativní,
53
reaguje adekvátně
na odpovědi.
Neverbální „Neverbální komunikaci
používám přiměřeně asi
jako každý normální
člověk.“
Pacient užívá
neverbální
komunikaci
občas, většinou na
nepříjemné
podněty.
Informovanost O onemocnění „Lékař mě informoval
o mé diagnóze,
o možných rizicích
a komplikacích s ním
spojených.“
Pacient plně
porozuměl
onemocnění
a rizikům s ním
spojeným.
O diagnostických
metodách
„Lékař říkal, že teď budu
mít pár vyšetření, které
jim pomůžou určit, kde
je problém.“
Pacient byl
informován
lékařem
a souhlasí s ním.
O léčbě „Lékař mě informoval,
že se budou teď snažit
zmírnit příznaky, proto
budu teď muset
dodržovat klidový režim
a budou se mi snažit
pomoct od bolesti a od
těch otoků nohou.“
Pacient byl
informován
lékařem.
O délce
hospitalizace
„Délka hospitalizace se
bude odvíjet od mého
zdravotního stavu, teď
doktoři nedokážou ještě
určit, jak dlouho to
bude.“
Pacient byl
informován
lékařem.
Sociální role
a jejich
Primární role
(související
20letý muž
54
ovlivnění
nemoci,
hospitalizací
a změnou
životního stylu
v průběhu
nemoci
a hospitalizace:
s věkem
a pohlavím):
Sekundární role
(související
s rodinou
a společenskými
funkcemi)
Syn, vnuk
Terciální role
(související
s volným časem a
zálibami)
„Těším se, až si zase
budu moct zahrát na
počítači a jít ven
s přáteli.“
Medicínský management ze dne 17. 2. 2018
Ordinovaná vyšetření:
• Laboratorní vyšetření krve: krevní obraz, koagulace, biochemie, acidobazická
rovnováha a krevní plyny.
• RTG srdce + plíce vleže.
• 12ti svodové EKG.
Zajištění invazivních vstupů:
• periferní žilní kanyla růžová na pravé horní končetině;
• periferní žilní kanyla zelená na levé horní končetině;
• centrální venózní katétr trojcestný zajištěný cestou vena jugularis vpravo;
• arteriální linka zavedena do levé arterie radialis;
• permanentní močový katétr velikost 14 Folley.
Výsledky Laboratorních hodnot ze dne 17. 2. 2018
Krevní obraz Hodnoty Referenční meze
v KNTB a. s. Zlín
Erytrocyty 4,9 4,0 – 5,8 x 1012/l
Leukocyty 10,2 4 – 10 x 109/l
Hemoglobin 158 135 – 175 g/l
Hematokrit 0,48 0,40 – 0,50
55
Trombocyty 165 150 – 400 x 109/l
Koagulace Hodnoty Referenční meze
v KNTB a.s. Zlín
INR 1,95 0,8 - 1,2
QUICK 37,5 80 – 120 %
Biochemie Hodnoty Referenční meze
v KNTB a. s. Zlín
NA 130 136 – 144 mmol/l
K 4,6 3,5 – 5,1 mmol/l
CL 99 95 - 110 mmol/l
Urea 15,1 2,8 – 8,0 mmol/l
Kreatinin 159 64 - 104 µmol/l
Bilirubin 28 4 – 20 µmol/l
ALT 5,93 0,17-0,6 µkat/l
AST 3,68 0,17-0,6 µkat/l
GGT 6,00 0,08-0,6 µkat/l
ALP 10,05 0,7-2,3 µkat/l
Celková bílkovina 68.6 64 – 83 g/l
Albumin 40,4 35 – 52 g/l
CRP 40 0 – 3 mg/l
Glukóza 5,3 3,9 – 5,5 mmol/l
Acidobazická rovnováha Hodnoty Referenční meze
v KNTB a. s. Zlín
pH 7,497 7,33 - 7,43
pCO2 3,9 4,6 - 6 kPa
pO2 9,0 10,7 – 14,4 kPa
HCO3 27,9 20 - 26 mmol/l
Saturace O2 90 95 - 99 %
56
RTG S + P vleže:
Plicní křídla rozvinutá, bez infiltrace v přehledném parenchymu. Bronchovaskulární
kresba nerozšířená. Srdeční stín rozšířený. Bránice vpravo ostře konturovaná, vlevo
bránice sumována se stínem srdce.
EKG:
Akce srdeční regulována 120 – 130/ minutu, QRS 80 ms, deprese ST V5 – V6 do 1
mm, QS V1- V2, vyšší odstup ST V1 – V3.
konzervativní léčba: klidový.
Dieta: 10 – neslaná, šetřící.
Medikamentózní léčba 17. 2. 2018
Per os:
Concor cor tbl. 2,5 mg ½-0-0 Betablokátory
Citalec tbl. 10 mg 1-0-0 Antidepresivum
Verospiron tbl. 25 mg 0-1-0 Diuretikum
Neurol tbl. 0,5 mg 1-0-1 Benzodiazepin
Warfarin tbl. 3 mg 0-1-0 Antikoagulancium
Intravenózně:
Controloc i. v. 40mg 08h Antacida
Degan i. v. 10 mg 8-16-24h Antiemetika
Ambrobene i. v. 15mg 8-16-24h Expektorancia
Novalgin 1 g i. v. do F1/1 100ml 9–17-1h Analgetika
Morphin 1 % i. v. 5mg při VAS > 3 Opioidní analgetikum
Paracetamol i. v. 1 g při teplotě nad 38,5o
C Antypyretikum
Kontinuálně intravenózně:
Furosemid 80mg + F1/1 32 ml i. v. rychlostí 3 ml/hod
(dle hodinové diurézy)
Noradrenalin 5mg + F1/1 45ml i. v. rychlostí 7 ml/hod
(dle Tlaku)
57
Cordarone 900 mg + G5% 42 ml i. v. rychlostí 2,5 ml/hod
(dle srdeční akce)
Ringerfundin 1000 ml i. v. rychlostí 60 ml/hod
Subkutánně:
Clexane 0,6 ml 8 – 20h antikoagulancium
Oxygenoterapie
Pacientovi zajistit kyslíkovou masku s rezervoárem na 4 – 6 l/min, s postupným
snižováním dle hodnot SpO2.
Inhalační terapie:
Atrovent 0,025 % sol. 2 ml + 2ml aqua 800
-1600
-2400
bronchodilatancia
Berodual 0,25 mg sol. 1ml+ 2ml aqua 700
-1500
-2300
bronchodilatancia
Situační analýza ze dne 17. 2. 2018
Dvacetiletý muž přivezený RZP na Koronární jednotku Krajské nemocnice
Tomáše Bati ve Zlíně pro progresi srdečního selhání, dušnost, otoky dolních
končetin. Po uložení na lůžko ihned napojen na monitorovací systém pro nepřetržité
sledování fyziologických funkcí.
Pacient je při přijetí orientovaný místem, časem i osobou, spolupracující, GCS
15, zornice pravá 2 mm levá 2 mm fotoreakce přítomna, je výrazně dušný,
tachypnoický 30 - 35/min., uložen do Fowlerovy polohy, má akrální cyanózu.
Tachykardický 120/min. Kašel je vlhký, bez expektorace. Saturace krve kyslíkem je
kolem 87 %, následně je napojen na kyslíkovou masku s rezervoárem na 6 l/min. Je
opocený studeným potem. Oběhově je nestabilní má TK 90/60 mm Hg a klesá, je na
podpoře katecholaminy. Stěžuje si na bolest obou dolních končetin, ty má oteklé,
a na bolesti na hrudi, na VAS škále bolesti udává stupeň 4. Je afebrilní. Trpí
nauzeou, dostal emitní misku a dle lékaře je podané antiemetikum. Jídlo i tekutiny
odmítá.
Dle výsledků Barthelova testu soběstačnosti je pacient středně závislý - 45
bodů a vyžaduje mírnou dopomoc sestry při denních činnostech sebepéče. Dle
výsledků Nortonova testu není pacient ohrožený vznikem dekubitu - 25 bodů.
U pacienta je vysoké riziko pádu na zem. Z tohoto důvodu jsou u pacienta provedeny
58
preventivní opatření, jako jsou zvednuté postranice, a je edukován o nutnosti setrvání
na lůžku a klidovém režimu.
Má zavedené invazivní vstupy vpravo cestou vena jugularis má zavedený
trojcestný centrální žilní katétr, do kterého jsou aplikována diuretika,
sympathomimetica , antiemetica, analgetika a infuzoterapie. Na levé horní končetině
v arteria radialis je zavedena arteriální linka, přes kterou je kontinuálně měřený
arteriální tlak. Permanentní močový katétr je zaveden kvůli přesnému měření
hodinové bilance tekutin. Diuréza je okolo 10 – 300 ml, je čirá bez krvácivých
projevů a patologických příměsí.
Stanovení ošetřovatelských diagnóz dle NANDA Taxonomie 2015 – 2017 a jejich
uspořádání dle priorit
Aktuální ošetřovatelské diagnózy:
1. Snížený srdeční výdej (00029)
[Snížený srdeční výdej v souvislosti se změnami srdeční frekvence a dilatací levé
komory, projevující se hypotenzí a tachykardií, bolesti na hrudi, změnami
na EKG].
2. Porucha výměny plynů (00030)
[Porucha výměny plynů v souvislosti s porušenou alveolokapilární membránou
projevující se akrální cyanózou, tachykardií, saturací krve kyslíkem 87 %,
dušností].
3. Zvýšený objem tekutin v organizmu (00026)
[Zvýšený objem tekutin v organizmu v souvislosti se srdeční nedostatečností
projevující se otoky končetin, oligurií, dušností].
4. Akutní bolest (000132)
[Akutní bolest dolních končetin v souvislosti s pohybovým aparátem projevující
se verbalizací bolesti na VAS škále stupněm 4, dušností, pocením, expresivním
chováním].
5. Neefektivní vzorec dýchání (00032)
[Neefektivní vzorec dýchaní v souvislosti s poruchou inspirace a exspirace
projevující se tachypnoí a zapojení pomocných svalů pro dýchání].
59
6. Nauzea (00134)
[Nauzea v souvislosti s nekontrolovatelnými stahy žaludku projevující se
odporem k jídlu, dávivým pocitem, zvýšeným sliněním a pocitem na zvracení].
7. Zhoršená tělesná pohyblivost (00085)
[Zhoršená tělesná pohyblivost v souvislosti s poškozením končetin projevující se
ztrátou kondice, sníženou vytrvalostí, bolestí].
8. Deficit sebepéče při vyprazdňování (00110)
[Deficit sebepéče při vyprazdňování v souvislosti s otoky končetin projevující se
slabostí, zhoršenou schopností provést řádnou vyprazdňovací hygienu
a zhoršenou mobilitou].
9. Únava (00093)
[Únava v souvislosti se selháváním orgánů, projevující se sníženým výkonem,
ospalostí, nedostatkem energie].
Potencionální diagnózy:
1. Riziko krvácení (00203)
[Riziko krvácení z důvodu antikoagulační terapie].
2. Riziko pádu (00155)
[Riziko pádu z důvodu snížené pohyblivosti].
3. Riziko infekce (00004)
[Riziko vzniku infekce z důvodu zavedených invazivních vstupů].
4. Riziko nerovnováhy elektrolytů (00195)
[Riziko nerovnováhy elektrolytů z důvodu nežádoucích účinků diuretik].
Výběr z aktuálních ošetřovatelských diagnóz:
1. Snížený srdeční výdej 00029
[Snížený srdeční výdej v souvislosti se změnami srdeční frekvence a dilataci levé
komory, projevující se hypotenzí a tachykardií, bolesti na hrudi, změnami na EKG ].
Doména 4: Aktivita/odpočinek
Třída 4: Kardiovaskulární – pulmonální reakce
Definice: Srdce pumpuje nedostatečné množství krve pro metabolické potřeby těla.
Určující znaky:
• tachykardie
• hypotenze
60
• bolest
Související faktory:
• změny na EKG
Priorita: vysoká
Cíl krátkodobý: Pacient bude normotenzní s mírnou podporou katecholaminů – do
4 hodin.
Cíl dlouhodobý: Pacient bude normotenzní a normokardický na nízké dávce
katecholaminů – do 12 hodin.
Očekávané výsledky:
Pacient bude normotenzní s mírnou podporou katecholaminů – do 4 hodin.
Pacient bude pociťovat zmírnění bolestí – do 2 hodin.
Pacient rozumí příznakům a vlivům choroby – do 2 hodin.
Pacient bude normotenzní a normokardický na nízké dávce katecholaminů – do 12
hodin.
Pacient bude v negativní bilanci tekutin – do 12 hodin.
U pacienta dojde k snížení srdeční zátěže – do 12 hodin.
Ošetřovatelské intervence:
1. Monitoruj fyziologické funkce a celkový stav pacienta po hodině – (všeobecná
sestra).
2. Zajisti medikaci a sleduj nežádoucí účinky – (všeobecná sestra).
3. Kontrola ABR a krevních plynů co 6 hodin – (všeobecná sestra).
4. Sleduj a zapisuj Bilance tekutin co 6 hodin – (všeobecná sestra).
5. Dle indikace lékaře natáčej EKG – (všeobecná sestra).
6. Sleduj bolest a zjisti lokalizaci – (všeobecná sestra).
7. Zhodnoť bolest na vizuální analogové škále bolesti a zaznamenávej do
ošetřovatelské dokumentace – (všeobecná sestra).
8. Prováděj hemodynamická měření dle ordinace lékaře – (všeobecná sestra).
9. Sleduj psychický stav pacienta – (všeobecná sestra).
10. Dej pacientovi na dosah ruky signalizační zařízení – (všeobecná sestra).
11. Vše zaznamenávej do dokumentace po celou dobu hospitalizace – (všeobecná
sestra).
61
Realizace ze dne 17. 2. 2018
6:00 Pacient napojen na monitor a zahájeno sledování
fyziologických funkcí: TK - 90/60 mm HG, P - 120/minutu,
D - 35/minutu, SpO2 – 87 %, TT – 36,30
C, GCS - 15.
M. Ř.
6:30 Kvůli nízkému TK 90/60 mm HG nasazen kontinuálně
Noradrenalin 5mg + F1/1 45ml na 7 ml/ hod.
M. Ř.
6:35 Nasazen kontinuálně Ringerfundin 1000ml rychlostí 60
ml/hodinu.
M. Ř.
7:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 100/65 mm Hg, P- 115/minutu.
M. Ř.
7:13 Pacientovi dáno na dosah ruky signalizační zařízení
a vysvětlen způsob zacházení.
M. Ř.
7:16 Pacient si stěžuje na bolesti na hrudi, končetin a zhoršené
dýchání, na VAS škále bolesti udává stupeň 4.
M. Ř.
7:25 Natočeno dle indikace lékaře 12 svodové EKG. M. Ř.
7:30 Na základě ordinace lékaře aplikován 1% Morphin 5 mg s. c. M. Ř.
7:42 Pacient verbalizuje úlevu, na VAS škále bolesti udává
stupeň 2.
M. Ř.
7:50 Lékař informuje pacienta o jeho stavu a seznamuje ho
s dalším léčebným postupem.
V. Č.
8:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 110/75 mm Hg, P- 125/minutu.
M. Ř.
8:40 Aplikován kvůli P – 125/ minutu, bolus Betalocu 5 mg i. v.
bez efektu.
M. Ř.
9:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 110/70 mm Hg, P- 120/minutu.
M. Ř.
9:20 Pro přetrvávající tachykardii zahájena kontinuální aplikace
Cordarone 900mg + G 5 % 42 ml na 24 hodin.
M. Ř.
9:50 Rychlost kontinuální infuze Noradrenalinu 5mg + FR 1/1
45 ml snížena na 4 ml/ hod.
M. Ř.
10:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 120/75 mm Hg, P- 115/minutu.
M. Ř.
62
11:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 115/70 mm Hg, P- 110/minutu.
M. Ř.
11:20 Pacient poučen o nutnosti dodržování klidového režimu. M. Ř.
11:25 Proveden odběr krve na acidobazickou rovnováhu a krevní
plyny.
M. Ř.
12:00 Proveden záznam fyziologických funkcí a hodinové diurézy
do ošetřovatelské dokumentace: TK - 125/70 mm Hg,
P - 105/minutu, CVP + 10 mm Hg, D - 16/minutu, SpO2 –
95%. HD – 150 ml, TT – 36,60
C.
M. Ř.
12:01 Bilance tekutin spočítány a zapsány příjem - 540 ml, výdej
– 450 ml.
M. Ř.
13:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 120/70 mm Hg, P - 100/minutu.
M. Ř.
14:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 110/70 mm Hg, P - 105/minutu.
M. Ř.
15:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 120/70 mm Hg, P - 100/minutu.
M. Ř.
15:15 Rychlost, kontinuálně infuze Noradrenalinu 5mg + FR 1/1
45 ml snížena na 2 ml/hod TK stabilní okolo 120/70 mm Hg.
M. Ř.
15:45 Natočeno kontrolní EKG dle indikace lékaře. M. Ř.
16:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 110/60 mm Hg, P - 95/minutu.
M. Ř.
17:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 120/60 mm Hg, P - 90/minutu.
M. Ř.
17:30 Proveden odběr krve na acidobazickou rovnováhu a krevní
plyny.
M. Ř.
18:00 Proveden záznam fyziologických funkcí a hodinové diurézy
do ošetřovatelské dokumentace: TK - 120/60 mm Hg,
P - 95/minutu, CVP + 8 mm Hg, D - 16/minutu, SpO2 –
96%. HD – 150 ml, TT – 36,80
C.
M. Ř.
18:01 Bilance tekutin za 12 hodin spočítány a zapsány příjem –
960 ml, výdej – 2150 ml.
M. Ř.
63
Hodnocení ze 17. 2. 2018 v 10:00 hodin:
• Pacient je normotenzní s mírnou podporou katecholaminů.
• Pacient pociťuje zmírnění bolestí, na VAS škále bolesti udává stupeň 2.
• Pacient byl lékařem seznámen a rozumí příznakům a vlivům choroby.
Krátkodobý cíl byl splněn.
Hodnocení ze 17. 2. 2018 v 18:00 hodin:
• Pacient je normotenzní na nízké dávce katecholaminů, avšak tachykardie
přetrvává.
• Pacient je v negativní bilanci tekutin.
• U pacienta došlo ke snížení srdeční zátěže za pomoci farmakoterapie. Dlouhodobý
cíl byl splněn částečně.
Nadále pokračujeme v ošetřovatelských intervencích - 1, 2, 3, 4, 5, 7, 8, 9, 10, 11.
2. Porucha výměny plynů 00030
[Porucha výměny plynů v souvislosti s porušenou alveolokapilární membránou
projevující se akrální cyanózou, tachykardií, saturací krve kyslíkem 87 %, dušností].
Doména 3: Vylučování a výměna.
Třída 4: Funkce dýchacího systému.
Definice: Přebytek nebo deficit v oxygenaci [okysličování krve] anebo eliminaci
oxidu uhličitého z krve přes alveokapilární membránu.
Určující znaky:
• tachykardie
• dušnost
• nízká saturace krve kyslíkem
• abnormální barva kůže.
Související faktory:
• změny alveolokapilární membrány.
Priorita: Vysoká.
Cíl krátkodobý: Pacient bude mít saturaci krve kyslíkem 90 % - do 2 hodin.
Cíl dlouhodobý: Pacient bude mít saturaci krve kyslíkem 95 % - 97 %, bez známek
dušnosti a cyanózy – do 12 hodin.
64
Očekávané výsledky:
Pacient bude mít saturaci krve kyslíkem nad 90 % - do 2 hodin.
Pacient má zajištěno podání kyslíku – do 10 minut.
U pacienta dojde ke zlepšení ventilace a okysličení tkání – do 2 hodin.
Pacient bude normosaturovaný, bez známek dušnosti a cyanózy – do12 hodin.
Pacient bude znát správnou techniku a užití inhalačních léku – do 12 hodin.
Pacient bude rozumět příčinám svého onemocnění – do 12 hodin.
Ošetřovatelské intervence
1. Aplikuj kyslík vhodnou formou – (všeobecná sestra).
2. Podávej inhalace dle ordinace lékaře – (všeobecná sestra).
3. Zhodnoť úroveň vědomí – (všeobecná sestra).
4. Monitoruj saturaci kyslíku – (všeobecná sestra).
5. Zajisti zvýšenou polohu pacienta – (všeobecná sestra).
6. Zhodnoť barvu kůže – (všeobecná sestra).
7. Zhodnoť dýchání jeho frekvenci – (všeobecná sestra).
8. Prováděj dechovou gymnastiku – (všeobecná sestra).
9. Podávej medikaci a sleduj nežádoucí účinky – (všeobecná sestra).
10. Zvlhčuj vdechovanou směs – (všeobecná sestra).
11. Podporuj vykašlávání – (všeobecná sestra).
12. Udržuj průchodnost dýchacích cest – (všeobecná sestra).
13. Dej pacientovi na dosah ruky signalizační zařízení – (všeobecná sestra).
14. Vše zaznamenávej do dokumentace po celou dobu hospitalizace – (všeobecná
sestra).
Realizace ze dne 17. 2. 2018
6:00 Pacient napojen na monitor a zahájeno sledování
fyziologických funkcí: TK - 90/60 mm HG, P - 120/minutu,
D - 35/minutu, SpO2 – 87 %, TT – 36,30
C, GCS - 15.
M. Ř.
6:10 Pacient uložen do Fowlerovy polohy a zajištěn přísun
kyslíku přes O2 masku s rezervoárem na 6l/min.
M. Ř.
6:20 Posouzeny akrální časti těla – pacient má cyanózu, má
bledou opocenou barvu kůže.
M. Ř.,
65
7:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: D - 30/minutu, SpO2 – 89 %.
M. Ř.
7:01 Pacient je poučen o správných zásadách a technice
aplikování nebulizace.
M. Ř
7:02 Pacientovi je podána inhalační směs přes nebulizační masku. M. Ř.
7:13 Pacientovi dáno na dosah ruky signalizační zařízení
a vysvětlen způsob zacházení.
M. Ř.
7:50 Lékař informuje pacienta o jeho stavu a seznamuje ho
s dalším léčebným postupem.
V. Č.
8:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: D - 25/minutu, SpO2 – 91 %.
M. Ř.
8:05 Pacientovi je podán Ambrobene 15 mg i. v. na podporu
vykašlávání.
M. Ř.
8:10 Pacientovi je podána inhalační směs přes nebulizační masku. M. Ř
9:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: D - 20/minutu, SpO2 – 93 %.
M. Ř.
9:05 Zhodnoceny akrální části těla – teplé a prokrvené, barva
kůže růžová.
M. Ř.
10:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: D - 18/minutu, SpO2 – 95 %.
M. Ř.
10:10 Provedena poklepová masáž, při které pacient odkašlává
bělavé sputum.
M. Ř.
11:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: D - 17/minutu, SpO2 – 96 %.
M. Ř.
11:20 Pacient poučen o nutnosti dodržování klidového režimu. M. Ř.
11:25 Proveden odběr krve na acidobazickou rovnováhu a krevní
plyny.
M. Ř.
12:00 Proveden záznam fyziologický funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 125/70 mm Hg, P – 105/minutu, CVP +
10 mm Hg, D - 16/minutu, SpO2 – 95 %. TT – 36,60
C.
M. Ř.
12:20 Kontrola sliznic dutiny ústní, hydratované, zvlhčované
doušky vody a citronovými štětičkami.
M. Ř.
13:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské M. Ř.
66
dokumentace: D - 15/minutu, SpO2 – 95 %.
13:10 Kontrola stavu kůže a akrálních částí. M. Ř.
14:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: D - 17/minutu, SpO2 – 94 %.
M. Ř.
15:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: D - 16/minutu, SpO2 – 96 %.
M. Ř.
15:01 Pacientovi je podána inhalační směs přes nebulizační masku. M. Ř.
16:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: D - 16/minutu, SpO2 – 97 %.
M. Ř.
16:01 Pacientovi je podán Ambrobene 15 mg i. v. na podporu
vykašlávání.
M. Ř.
16:05 Pacientovi je podána inhalační směs přes nebulizační masku. M. Ř.
17:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: D - 18/minutu, SpO2 – 96 %.
M. Ř.
17:10 Provedena s pacientem dechová gymnastika a poklepová
masáž, při které pacient odkašlává střední množství bělavého
sputa.
M. Ř.
17:15 Pacient udává výrazné zlepšení dýchání díky poklepové
masáži a dechové gymnastice.
M. Ř.
17:30 Proveden odběr krve na acidobazickou rovnováhu a krevní
plyny.
M. Ř.
18:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 120/60 mm Hg, P - 95/minutu, CVP
+ 8 mm Hg, D - 16/minutu, SpO2 – 96 %. TT – 36,80
C.
M. Ř.
Hodnocení ze 17. 2. 2018 čas 10:00
• Pacient má saturaci krve kyslíkem do 2 hodin od příjmu 91 %.
• Pacient měl zajištěno podávání O2 přes kyslíkovou masku do 10 minut
od přijetí.
• U pacienta došlo ke zlepšení ventilace.
Krátkodobý cíl splněn.
67
Hodnocení ze 17. 2. 2018 čas 10:00
• Pacient má saturaci krve kyslíkem 96 %, bez známek dušnosti a cyanózy.
• Pacient zná správnou techniku a užití inhalačních léků.
• Pacient byl seznámen lékařem s příčinami svého onemocnění.
Dlouhodobý cíl splněn.
3. Zvýšený objem tekutin v organizmu 00026
[Zvýšený objem tekutin v organizmu v souvislosti se srdeční nedostatečností
projevující se otoky končetin, oligurií a dušností].
Doména 2: Výživa.
Třída 5: Hydratace.
Definice: Zvýšená izotonická retence tekutin.
Určující znaky:
• otoky
• dušnost
• oligurie.
Související faktory:
• poruchy dýchání.
Priorita: střední
Cíl krátkodobý: Pacient bude mít hodinové diurézy větší jak 70 ml – do 3 hodin.
Cíl dlouhodobý: Pacientovi se zmenší všechny otoky a bude oběhově i ventilačně
stabilní – do 12 hodin.
Očekávané výsledky:
Pacient bude mít hodinové diurézy větší jak 70 ml – do 3 hodin.
Pacient bude mít zajištěnou optimální hydrataci – do 3 hodin.
Pacient bude edukován o nutnosti sledování příjmu tekutin – do 3 hodin.
Pacientovi se zmenší všechny otoky a bude oběhově i ventilačně stabilní – do 12
hodin.
U pacienta se tělesná hmotnost nebude zvyšovat – do 12 hodin.
Pacient bude v negativní bilanci tekutin – do 12 hodin.
Ošetřovatelské intervence
1. Sleduj diurézu pacienta každou hodinu – (všeobecná sestra).
2. Monitoruj po 6 hodinách bilanci tekutin – (všeobecná sestra).
68
3. Změř obvod stehen a lýtek a sleduj jejich nárůst nebo úbytek – (všeobecná
sestra).
4. Sleduj celkový příjem a výdej pacienta za 12 hodin – (všeobecná sestra).
5. Sleduj CVP pacienta – (všeobecná sestra).
6. Sleduj kožní turgor pacienta – (všeobecná sestra).
7. Sleduj úbytek nebo příbytek na váze a zapisuj do ošetřovatelské dokumentace –
(všeobecná sestra).
8. Vypodlož a promazávej dolní končetiny – (všeobecná sestra).
9. Kontroluj průchodnost PMK – (všeobecná sestra).
10. Monitoruj fyziologické funkce – (všeobecná sestra).
11. Podávej léky dle ordinace lékaře a sleduj nežádoucí účinky – (všeobecná sestra).
12. Pouč pacienta o nutnosti sledování příjmu tekutin – (všeobecná sestra).
13. Dej pacientovi na dosah ruky signalizační zařízení – (všeobecná sestra).
14. Vše zaznamenávej do dokumentace po celou dobu hospitalizace – (všeobecná
sestra).
Realizace ze dne 17. 2. 2018
6:00 Pacient napojen na monitor a zahájeno sledování
fyziologických funkcí: TK - 90/60 mm HG, P - 120/minutu,
D - 35/minutu, SpO2 – 87 %, TT – 36,30
C, GCS - 15.
M. Ř.
6:25 Změřen obvod stehen - 39 cm a obvod lýtek - 27cm. K. K.
6:35 Nasazen kontinuálně Ringerfundin 1000ml rychlostí 60
ml/hodinu.
M. Ř.
6:42 Pacient zvážen a proveden záznam do ošetřovatelské
dokumentace - 60 kg.
M. Ř.,
V. Č.
7:00 Proveden zápis hodinové diurézy do bilance tekutin
a ošetřovatelské dokumentace: 10 ml.
M. Ř.
7:08 Pacient je poučen o sledování příjmu tekutin po celý den. M. Ř.
7:13 Pacientovi dán na dosah ruky a vysvětlen způsob zacházení
se signalizačním zařízením.
M. Ř.
7:50 Lékař informuje pacienta o jeho stavu a seznamuje ho
s dalším léčebným postupem.
V. Č.
8:00 Proveden zápis hodinové diurézy do bilance tekutin M. Ř.
69
a ošetřovatelské dokumentace: 30 ml.
8:03 Pacientova moč je čirá bez hematurie a jiných patologických
příměsí.
M. Ř.
9:00 Proveden zápis hodinové diurézy do bilance tekutin
a ošetřovatelské dokumentace: 20 ml.
M. Ř.
9:10 Pacientovi jsou vypodloženy a promazávány dolní
končetiny.
M. Ř.
10:00 Proveden zápis hodinové diurézy do bilance tekutin
a ošetřovatelské dokumentace: 40 ml.
M. Ř.
11:50 U pacienta provedena kontrola průchodnosti PMK. M. Ř.
11:00ápi Proveden zápis hodinové diurézy do bilance tekutin
a ošetřovatelské dokumentace: 30 ml.
M. Ř.
11:10 Pro nízké hodinové diurézy pacientovi nasazen Furosemid
80 mg + FR 1/1 32 ml rychlosti 3 ml/hod a počáteční i. v.
bolus 5mg.
M. Ř.
11:20 Pacient poučen o nutnosti dodržování klidového režimu. M. Ř.
12:00 Proveden záznam fyziologických funkcí a hodinové diurézy
do ošetřovatelské dokumentace: TK - 125/70 mm Hg,
P - 105/minutu, CVP + 10 mm Hg, D - 16/minutu, SpO2 –
95 %. HD – 150 ml, TT – 36,60
C.
M. Ř.
12:01 Bilance tekutin spočítány a zapsány příjem - 540 ml, výdej
– 450 ml.
M. Ř.
13:00 Proveden zápis hodinové diurézy do bilance tekutin
a ošetřovatelské dokumentace: 200 ml.
M. Ř.
14:00 Proveden zápis hodinové diurézy do bilance tekutin
a ošetřovatelské dokumentace: 250 ml.
M. Ř.
14:10 Kontrola kožního turgoru v normě. M. Ř.
15:00 Proveden zápis hodinové diurézy do bilance tekutin
a ošetřovatelské dokumentace: 200 ml.
M. Ř.
15:30 U pacienta provedena kontrola průchodnosti PMK. M. Ř.
16:00 Proveden zápis hodinové diurézy do bilance tekutin
a ošetřovatelské dokumentace: 300 ml.
M. Ř.
16:10 Rychlost, kontinuálně infuze Furosemid 80 mg + FR 1/1 32 M. Ř.
70
ml snížen na 1 ml/ hod.
17:00 Proveden zápis hodinové diurézy do bilance tekutin
a ošetřovatelské dokumentace: 150 ml.
M. Ř.
17:40 Pacient zvážen a proveden záznam do ošetřovatelské
dokumentace 59 kg.
M. Ř.
17:43 Změřen obvod stehen 37 cm a obvod lýtek 25 cm. M. Ř.
18:00 Proveden záznam fyziologických funkcí a hodinové diurézy
do ošetřovatelské dokumentace: TK - 120/60 mm Hg,
P- 95/minutu, CVP + 8 mm Hg, D - 16/minutu, SpO2 – 96%.
HD – 150 ml, TT – 36,80
C.
M. Ř.
18:01 Bilance tekutin za 12 hodin spočítány a zapsány příjem –
960 ml, výdej – 2150 ml.
M. Ř.
Hodnocení ze 17. 2. 2018 čas 9:00
• Pacient měl hodinové diurézy nižší než 70 ml.
• Pacient má zajištěnou optimální hydrataci.
• Pacient byl edukován o nutnosti sledování příjmu tekutin.
Krátkodobý cíl nesplněn.
Nadále pokračujeme v ošetřovatelských intervencích – 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11,
12, 13, 14.
Hodnocení ze 17. 2. 2018 čas 18:01
• Pacientovi se snížily všechny otoky a je oběhově i ventilačně stabilní.
• Pacient nepřibývá na váze.
• Pacient je v negativní bilanci – 990 ml za 12 hodin.
Dlouhodobý cíl splněn
4. Akutní bolest 00132
[Akutní bolest dolních končetin v souvislosti s pohybovým aparátem projevující se
verbalizací bolesti na VAS škále stupněm 4, dušností, pocením, expresivním
chováním].
Doména 12: Komfort.
Třída 1: Tělesný komfort.
71
Definice: Nepříjemný smyslový a emoční zážitek vycházející z aktuálního nebo
potenciálního poškození tkáně či popsaný pomocí termínů pro takové poškození
(Mezinárodní asociace pro studium bolesti); náhlý nebo pomalý nástup libovolné
intenzity od mírné po silnou, s očekávaným nebo předvídatelným koncem.
Určující znaky:
• expresivní chování
• verbalizace
• dušnost
• pot.
Priorita: Střední.
Cíl krátkodobý: Pacient bude na VAS škále hodnotit stupeň 2 – do 2 hodin.
Cíl dlouhodobý: Pacient bude bez bolesti – do 24 hodin.
Očekávané výsledky:
Pacient bude na VAS škále hodnotit stupeň 2 – do 2 hodin.
Pacientovi se upraví fyziologické funkce – do 4 hodin.
Pacient bude znát a aktivně využívat úlevovou polohu – do 4 hodin.
Pacient bude bez bolesti – do 24 hodin.
Pacient bude spát klidně bez bolesti – do 24 hodin.
Pacient chápe příčiny vzniku bolesti – do 24 hodin.
Ošetřovatelské intervence:
1. Zjisti lokalizaci, charakter, frekvenci a zhoršující se faktory bolesti – (všeobecná
sestra).
2. Pravidelně hodnoť bolest pacienta na VAS – (všeobecná sestra).
3. Pomoc pacientovi zaujmout správnou úlevovou polohu – (všeobecná sestra).
4. Monitoruj každou hodinu fyziologické funkce – (všeobecná sestra).
5. Zajisti pacientovi pohodlí a klidné prostředí – (všeobecná sestra).
6. Podávej analgetika dle ordinace lékaře a sleduj jejich účinek – (všeobecná
sestra).
7. Edukuj pacienta o nutnosti dodržování klidového režimu – (všeobecná sestra).
8. Vypodlož a promazávej dolní končetiny – (všeobecná sestra).
9. Zhodnoť vliv bolesti na spánek pacienta – (všeobecná sestra).
72
10. Dej pacientovi na dosah ruky signalizační zařízení – (všeobecná sestra).
11. Vše zaznamenávej do dokumentace po celou dobu hospitalizace – (všeobecná
sestra).
Realizace ze dne 17. 2. 2018
6:00 Pacient napojen na monitor a zahájeno sledování
fyziologických funkcí: TK - 90/60 mm HG, P - 120/minutu,
D - 35/minutu, SpO2 – 87 %, TT – 36,30
C, GCS - 15.
M. Ř.
7:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 100/65 mm Hg, P - 115/minutu, D –
30/minutu, SpO2 – 89 %.
M. Ř.
7:13 Pacientovi dáno na dosah ruky a vysvětlen způsob zacházení
se signalizačním zařízením.
M. Ř.
7:16 Pacient si stěžuje na bolesti na hrudi, končetin a zhoršené
dýchání, na VAS škále bolesti udává stupeň 4.
M. Ř.
7:30 Na základě ordinace lékaře aplikován 1% Morphin 5 mg s. c. M. Ř.
7:35 Pacient je uklidňován sestrou a lékařem. M. Ř.,
V. Č.
7:42 Pacient verbalizuje úlevu, na VAS bolesti udává stupeň 2. M. Ř.,
7:50 Lékař informuje pacienta o jeho stavu a seznamuje ho
s dalším léčebným postupem.
V. Č.
8:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 110/75 mm Hg, P - 125/minutu, D –
25/minutu, SpO2 – 91 %.
M. Ř.
8:20 Pacient je edukován sestrou o úlevových polohách a aktivně
se je snaží vyhledávat.
M. Ř.
9:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 110/70 mm Hg, P - 120/minutu, D –
20/minutu, SpO2 – 93 %.
M. Ř.
9:05 Na základě ordinace lékaře podán Novalgin 1g do F1/1
100ml i. v.
M. Ř.
9:10 Pacientovi jsou vypodloženy a promazávány dolní
končetiny.
M. Ř.
73
10:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 120/75 mm Hg, P - 115/minutu, D –
18/minutu, SpO2 – 95 %.
M. Ř.
11:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 115/70 mm Hg, P - 110/minutu, D –
17/minutu, SpO2 – 96 %.
M. Ř.
11:05 Pacient udává na VAS škále bolesti stupeň 2. M. Ř.
11:20 Pacient poučen o nutnosti dodržování klidového režimu. M. Ř.
12:00 Proveden záznam fyziologických funkcí a hodinové diurézy
do ošetřovatelské dokumentace: TK - 125/70 mm Hg,
P - 105/minutu, CVP + 10 mm Hg, D - 16/minutu, SpO2 –
95%. HD – 150 ml, TT – 36,60
C.
M. Ř.
12:15 Pacient je informován lékařem o příčinách vzniku bolesti a
chápe je.
V. Č.
13:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 120/70 mm Hg, P - 100/minutu, D –
15/minutu, SpO2 – 95 %.
M. Ř.
13:35 Pacientovi zajištěno klidné a ničím nerušené prostředí. M. Ř.
14:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 110/70 mm Hg, P - 105/minutu, D –
17/minutu, SpO2 – 94 %.
M. Ř.
14:25 Pomoc pacientovi při vyhledávání úlevové polohy. M. Ř.
15:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 120/70 mm Hg, P - 100/minutu, D –
16/minutu, SpO2 – 96 %.
M. Ř.
15:15 Pacient verbalizuje výraznou úlevu od bolesti, na VAS škále
bolesti udává stupeň 1.
M. Ř.
16:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 110/60 mm Hg, P - 95/minutu, D –
16/minutu, SpO2 – 97 %.
M. Ř.
17:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 120/60 mm Hg, P - 90/minutu, D –
18/minutu, SpO2 – 96 %.
M. Ř.
74
17:10 Na základě ordinace lékaře podán Novalgin 1g do F1/1
100ml i. v.
M. Ř.
18:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 120/60 mm Hg, P - 95/minutu, D –
16/minutu, SpO2 – 96 %.
M. Ř.
18:20 Pacient udává na VAS škále bolesti stupeň 1. K. K.
19:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 120/70 mm Hg, P - 90/minutu, D –
15/minutu, SpO2 – 97 %.
K. K.
19:13 Pacientovi jsou vypodloženy a promazávány dolní
končetiny.
K. K.
20:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 110/70 mm Hg, P - 85/minutu, D –
14/minutu, SpO2 – 98 %.
K. K.
20:15 Pomoc pacientovi při vyhledávání úlevové polohy. K. K.
21:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 125/60 mm Hg, P - 89/minutu, D –
18/minutu, SpO2 – 98 %.
K. K.
22:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 115/60 mm Hg, P - 90/minutu, D –
15/minutu, SpO2 – 97 %.
K. K.
23:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 125/75 mm Hg, P - 85/minutu, D –
15/minutu, SpO2 – 98 %.
K. K.
23:15 Pacient udává na VAS škále bolesti stupeň 1. K. K.
24:00 Proveden záznam fyziologických funkcí a hodinové diurézy
do ošetřovatelské dokumentace: TK - 120/70 mm Hg,
P – 95/minutu, CVP + 8 mm Hg, D - 16/minutu, SpO2 –
99%. HD – 150 ml, TT – 36,80
C.
K. K.
1:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 125/70 mm Hg, P - 80/minutu, D –
13/minutu, SpO2 – 99 %.
K. K.
1:05 Na základě ordinace lékaře podán Novalgin 1g do F1/1 K. K.
75
100ml i. v.
2:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 110/70 mm Hg, P - 85/minutu, D –
14/minutu, SpO2 – 98 %.
K. K.
3:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 115/70 mm Hg, P - 84/minutu, D –
13/minutu, SpO2 – 98 %.
K. K.
4:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 125/70 mm Hg, P - 83/minutu, D –
16/minutu, SpO2 – 97 %.
K. K.
5:00 Proveden záznam fyziologických funkcí do ošetřovatelské
dokumentace: TK - 125/70 mm Hg, P - 92/minutu, D –
13/minutu, SpO2 – 98 %.
K. K.
5:45 Pacient nepociťoval žádnou bolest při spánku, na VAS škále
bolesti udává stupeň 0.
K. K.
6:00 Proveden záznam fyziologických funkcí a hodinové diurézy
do ošetřovatelské dokumentace: TK - 125/70 mm Hg,
P - 85/minutu, CVP + 7 mm Hg, D - 15/minutu, SpO2 –
95%. HD – 150 ml, TT – 36,40
C.
K. K.
Hodnocení ze 17. 2. 2018 čas 10:00
• Pacient udává na VAS škále bolesti stupeň 2.
• Pacientovi se částečně upravili fyziologické funkce;
• Pacient s mírnou dopomocí sestry zná a aktivně využívá úlevovou polohu.
Krátkodobý cíl byl splněn.
Hodnocení z 18. 2. 2018 čas 6:00
• Pacient na VAS škále bolesti udává stupeň 0.
• Pacient spal klidně bez projevů bolesti.
• Pacient rozumí příčinám vzniku bolesti.
Dlouhodobý cíl splněn.
76
Celkové zhodnocení stavu:
Dvacetiletý pacient přijat na koronární jednotku intenzivní péče pro progresi
srdečního selhání, dušnost, otoky dolních končetin, a nauzeu. Po uložení na lůžko
ihned napojen na monitorovací systém pro nepřetržitou monitoraci fyziologických
funkcí. Pacient je lucidní, orientovaný místem, časem a prostorem, spolupracující,
GCS 15. U pacienta je naměřena hypotenze 90/60 mm Hg, tachykardie 120/min,
tachypnoe 35/min a desaturace 87 %. U pacienta z důvodu oběhové nestability
nasazena podpora katecholaminy, která se od příjmu postupně snižovala. Pacient
udává bolest na hrudníku a dolních končetin, ty v průběhu dne
po ošetřovatelských a lékařských intervencích postupně mizí. Pacient
pro přetrvávající dušnost, tachypnoi a desaturaci dán do Fowlerovy polohy
a napojen na O2 masku s rezervoárem, která se střídala s nebulizační maskou,
do které byly dávány léčebné inhalace, a spolu s dechovou gymnastikou
a poklepovou masáží vykašlával po celou dobu střední množství bělavého sputa.
Dle výsledků Barthelova testu soběstačnosti je pacient středně závislý
a vyžaduje mírnou dopomoc sestry při denních činnostech sebepéče. Z invazivních
vstupů byly zajištěny: vpravo cestou vena jugularis trojcestný centrální žilní katétr,
do kterého jsou aplikována diuretika, sympathomimetica, antiemetica, analgetika
a infuzoterapie a přes který je měřen centrální venózní tlak. V levé ruce cestou arteria
radialis zajištěna arteriální linka ke kontinuální monitoraci tlaku. Vzhledem
k výrazným otokům a nízké diuréze je pacientovi zaveden permanentní močový
katétr a jsou mu podávána diuretika, díky kterým dochází postupně ke snižování
otoků a k vyšší diuréze, jež se pohybuje okolo 150 – 300 ml/hodinu.
V následujících dnech je pacient stabilizovaný bez projevů dušnosti či bolesti
na hrudi a s výrazným úbytkem otoků dolních končetin. Pacient je soběstačný ve
všech denních činnostech bez asistence sestry. Dochází za ním fyzioterapeut, který
trénuje s pacientem nácvik dechové gymnastiky a postupnou vertikalizaci.
Dne 23. 2 2018 pacient přeložen na kardiologické oddělení k monitoraci,
pokračování v medikamentózní léčbě a rehabilitace s fyzioterapeutem.
77
5.1 DOPORUČENÍ PRO PRAXI
V dnešní době je nedílnou součástí v péči o pacienta zapojení všech složek jak
vyškoleného zdravotnického týmu, tak i rodinných příslušníků a pacienta. Tyto
složky mezi sebou vzájemně spolupracují a snaží se docílit zmírnění příznaků
pacienta a brzkého uzdravení.
Doporučení pro pacienta:
V průběhu hospitalizace pacient dodržuje klidový režim, sleduje svůj příjem
tekutin za 24 hodin (1,5 l – 2 l denně), aktivně se zapojuje do ošetřovatelského
procesu a v případě jakékoliv změny zdravotního stavu a bolesti to neprodleně
oznámí všeobecné sestře.
V domácím prostředí pak pacient pravidelně užívá naordinovanou medikaci,
rovněž pravidelně absolvuje kontroly v kardiologické ambulanci a u praktického
lékaře (dispenzarizace). Co se týče správné životosprávy, pacient si sleduje hmotnost
pravidelným vážením, nejlépe ráno na lačno po vyprázdnění. Dále pak volí fyzické
aktivity dle zdravotního stavu a na doporučení lékaře. Také si pravidelně měří tlak
(pořízení tlakoměru), sleduje otoky končetin a celého těla a v neposlední řadě
dodržuje pacient dietní opatření. Vyloučeny jsou potraviny, které obsahují velké
množství soli, uzeniny, pečivo, minerálky. Je striktně zakázáno kouřit a konzumovat
alkohol. Pacient si ve vlastním zájmu získává stále nové a aktuální informace týkající
se jeho nemoci.
Doporučení pro rodinné příslušníky:
V prvé řadě je velmi důležitý zájem rodiny o výživu a dietu pacienta, mnohdy
je vhodná změna životosprávy celé rodiny. Příbuzní aktivně podporují a motivují
pacienta k uzdravení a jsou mu vždy oporou. Rovněž je dobré, aby byl jeden
z rodinných příslušníků proškolený v poskytování adekvátní první pomoci při
náhlých komplikacích.
Zdravotnický personál pacientovi a jeho rodinně doporučí informační letáky,
validní internetové zdroje, odbornou literaturu, které se zabývají komplikacemi,
dietními opatřeními a léčbou srdečního selhání.
78
Doporučení pro všeobecné sestry:
Všeobecná sestra se neustále rozvíjí, doplňuje a prohlubuje si znalosti
v kardiologii se zaměřením na srdeční selhání. S tím přirozeně souvisí celoživotní
vzdělávání v daném oboru. Velkým přínosem je absolvování
specializačního vzdělávání v oboru intenzivní péče.
Co se týče praktických dovedností na oddělení intenzivní péče, všeobecná
sestra se neustále zdokonaluje a účinně tak využívá zdravotnický materiál a pracuje
s přístrojovou technikou, zná nejčastěji používaná léčiva na oddělení a jejich žádoucí
a nežádoucí účinky.
Všeobecná sestra efektivně komunikuje, zachovává si empatický a pozitivní
přístup k pacientovi a celé jeho rodině. Zároveň zajistí edukační materiál o srdečním
selhání jak pro pacienta, tak i pro jeho rodinu.
79
ZÁVĚR
Hlavními tématy bakalářské práce byly srdeční selhání a dilatační
kardiomyopatie. Tyto dvě onemocnění se v dnešní době poměrně často vyskytují
a právem se řadí mezi onemocnění 21. století. Jejich výskyt se rok od roku zvyšuje
a postihuje čím dál mladší věkové skupiny. Ve většině případů se dá alespoň
částečně těmto onemocněním předcházet, a to zdravým životním stylem
a relaxačními metodami. Proto je tedy nutné dále šířit osvětu o těchto onemocněních
ve společnosti a snižovat tak počet nových případů.
Postupně byly zpracovány typy srdečního selhání, specifické způsoby léčby
těchto onemocnění, jako je impantabilní kardioverter-defibrilátor a problematika
transplantace srdce. Tyto dvě léčebné metody jsou novodobé, ale velmi efektivní
a prodlužují pacientův život někdy i o několik desítek let. V neposlední řadě jsou
v teoretické části práce zastoupeny kapitoly věnující se specifikům ošetřovatelské
péče u pacienta se srdečním selháním a ošetřovatelskému procesu.
Druhá část bakalářská práce je věnována ošetřovatelskému procesu u pacienta
se srdečním selháním, k němuž byly po posouzení jeho celkového stavu zpracovány
ošetřovatelské diagnózy, stanoveny cíle a očekávané výsledky, navrženy
ošetřovatelské intervence a jejich realizace s následným zhodnocením splnění cílů.
Bakalářská práce je určena pro všeobecné sestry a zabývá se problematikou
srdečního selhání a s ní spojenou základní, specifickou, intenzivní a následnou péčí.
Cíle bakalářské práce byly splněny.
80
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
ANON, 2014. Implantace kardioverteru – defibrilátoru (ICD) [online]. Liberec:
Krajská nemocnice Liberec, a.s., 2014 [cit. 2017-12-21]. Dostupné z: <https://www.
.nemlib.cz/implantace-kardioverteru-defibrilatoru-icd/>.
ANON, 2015. Implantace kardioverter – defibrilátoru [online]. Praha: IKEM, 2015
[cit. 2017-12-20]. Dostupné z: <https://www.ikem.cz/cs/implantace-kardioverter-
defibrilatoru-icd/a-404/>.
ANON, 2010. Implantabilní kardioverter – defibrilátor [online]. Rytmus srdce Spolek
pro pacienty s poruchami rytmu srdce. [cit. 2017-12-19]. Dostupné z:
< http://www.rytmus-srdce.cz/lecba/implantabilni-kardioverter-defibrilator-icd/>.
ANON, 2012. Kardiologické oddělení – Kardiovaskulární centrum [online]. Zlín:
Krajská nemocnice Tomáše Bati, a. s., 2012 [cit. 2017-12-18]. Dostupné z:
<http://www.kntb.cz/kardiologicke-oddeleni>.
BALÁŽ, P. et al., 2011. Odběry orgánů k transplantaci. 1. vydání. Praha:
Karolinum. ISBN 978-80-246-2864-6.
BARASH, P. et al., 2015. Klinická anesteziologie. 1. vydání. Praha: Grada
Publishing. ISBN 978-80-247-4053-9.
BARTŮNĚK, P. et al., 2016. Vybrané kapitoly z intenzivní péče. 1. vydání. Praha:
Grada Publishing. ISBN 978-80-271-9328-8.
BENNETT, D., 2014. Srdeční arytmie. 1. vydání. Praha: Grada Publishing. ISBN
978-80-247-5134-4.
BÝMA, S., J. HRADEC, 2015. Chronické srdeční selhání. Praha: Společnost
všeobecného lékařství. ISBN 978-80-86998-82-4.
ČEŠKA, R. et al., 2010. Interna. 1. vydání. Praha: Triton. ISBN 978-80-7387-423-0.
GAINE, P. S., R. NAEIJE, J. A. PEACOCK, 2014. The Right Heart Springer –
Verlag London. ISBN 978-1-4471-2398-9.
HRADEC, J. et al., 2016. Souhrn doporučených postupů ESC pro diagnostiku a
léčbu akutního a chronického srdečního selhání [online]. Česká kardiologická
společnost [cit. 2017-12-19]. Dostupné z: <http://www.kardio-
cz.cz/data/upload/doporucene_postupy/2016/Doporucene_postupy_pro_diagnostiku_
a_lecbu_akutniho_a_chronickeho_srdecniho_selhani_2016.pdf>.
81
KALÁB, M. et al., 2013. Perioperační péče o pacienta v kardiochirurgii. 1. vydání.
Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů.
ISBN 978-80-7013-557-0.
KAUTZNER, J. et al., 2017. Kardiologie. 1. vydání. Praha: Mladá fronta.
ISBN 978-80-204-4434-9.
KAUTZNER, J. et al., 2015. Srdeční selhání. 1. vydání. Praha: Mladá fronta. ISBN
978-80-204-3573-6.
KITTNAR, O. et al., 2011. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha: Grada Publishing.
ISBN 978-80-247-9528-7.
KOLEKTIV AUTORŮ, 2008. Sestra a urgentní stavy. 1. vydání.
Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-2548-2.
KORPAS, D., 2011. Kardiostimulační technika. 1. vydání. Praha: Mladá fronta.
ISBN 978-80-204-2492-1.
MÁLEK, F. et al., 2013. Srdeční selhání. 1. vydání. Praha: Karolinum.
ISBN 978-80-246-2238-5.
NANDA INTERNATIONAL, 2015. Ošetřovatelské diagnózy. Definice a klasifikace
2015 – 2017. Praha: Grada publishing. ISBN 978-80-271-9008-9.
NĚMCOVÁ, J. et al., 2017. Skripta k předmětům Výzkum v ošetřovatelství, Výzkum
v porodní asistenci a Seminář k bakalářské práci [online]. Praha: Vysoká škola
zdravotnická [cit. 2018-03-16]. Dostupné z: <file:///C:/Users/Martin/Downloads/
Skripta_k_tvorbe_bakalarskych_praci_2018-04-04.pdf >.
O’ROURKE, R. et al., 2010. Kardiologie. 1. české vydání. Praha: Grada Publishing.
ISBN 978-80-247-3175-9.
PASTUCHA, D. et al., 2014. Tělovýchovné lékařství 1. české vydání.
Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-4837- 5.
PIRK, J. et al., 2008. Transplantace srdce. 1. vydání. Praha: Karolinum.
ISBN 978-80-246-1606-3.
PLEVOVÁ, I. et al., 2011. Ošetřovatelství II. 1. vydání. Praha: Grada Publishing.
ISBN 978-80-247-3558-0.
POKRIVČÁK, T. et al., 2014. Chirurgie. 1. vydání. Praha: Triton.
ISBN 978-80-7387-702-6.
82
SOVOVÁ, E. et al., 2014. Kardiologie pro obor ošetřovatelství. 2. rozšířené a
doplněné vydání. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-4823-8.
STANĚK, V., 2014. Kardiologie. 1. vydání. Praha: Axonite CZ.
ISBN 978-80-904899-7-4.
STREITOVÁ, D. et al., 2015. Septické stavy v intenzivní péči. 1. vydání. Praha:
Grada Publishing. ISBN 978-80-247-9932-2.
SYSEL, D. et al., 2011. Teorie a praxe ošetřovatelského procesu. 1. vydání.
Brno: Tribun EU. ISBN 978-80-7399-289-7.
ŠAMÁNKOVÁ, M. et al., 2011. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci. 1. vydání.
Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-3223-7.
ŠTROS, J., 2014. Kardiostimulátory a implantabilní kardioverter-defibrilátory –
úvod [online]. [cit. 2017-12-19]. Dostupné z: <https://kardioblog.cz/zacatecnici-
kardiostimulatory-a-implantabilni-kardioverter-defibrilatory-uvod/>.
TÁBORSKÝ, M. et al., 2014. Kardiologie pro interní praxi. 1. vydání. Praha: Mladá
fronta. ISBN 978-80-204-3361-9.
TOURAINE, L. J., J. TREAGER, 2012. Organ Allocation.
Springer Science & Business Media. ISBN 978-94-011-4984-6.
TÓTHOVÁ, V. et al., 2009. Ošetřovatelský proces a jeho realizace. 1. vydání.
Praha: Triton. ISBN 978-80-7387-286-1.
VESELKA, J. et al., 2015. Kardiovaskulární medicína. 1. vydání.
Brno: Facta Medica. ISBN 978-80-88056-00-3.
VODIČKA, J. et al., 2011. Speciální chirurgie. 1. vydání. Praha: Karolinum.
ISBN 978-80-246-1101-3.
VOKURKA, M. et al., 2015. Velký lékařský slovník. 11. akt. vyd. Praha: Maxdorf.
ISBN 978-80-7345-464-7.
VYTEJČKOVÁ. R. et al., 2013. Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné II.
1. vydání. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-3420-0.
WAGNER, R., 2009. Kardioanestezie a perioperační péče v kardiochirurgii.
1. vydání. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-1920-7.
83
WIDIMSKÝ, J., 2009. Selhání srdce. 5. vydání. Praha: Triton.
ISBN 978-80-7387-295-3.
WIDIMSKÝ, J. et al., 2013. Srdeční selhání. 4. rozšířené a přepracované vydání.
Praha: Triton. ISBN 978-80-7387-680-7.
ZEMAN, M. et al., 2011. Chirurgická propedeutika. 3. vydání.
Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-3770-6.
PŘÍLOHY
Příloha A - Přístroj pro nepřímou masáž srdce Corpuls CPR.....................................................I
Příloha B – Elektrokardiogram.................................................................................................. II
Příloha C - Monitor životních funkcí ....................................................................................... III
Příloha D - Literární rešerše z Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě.......................IV
Příloha E - Protokol k provádění sběru podkladů k zpracování bakalářské práci..................... V
Příloha F - Čestné prohlášení ...................................................................................................VI
I
Příloha A - Přístroj pro nepřímou masáž srdce Corpuls CPR
Zdroj: Archiv - KNTB Zlín
II
Příloha B - Elektrokardiogram
Zdroj: Archiv - KNTB Zlín
III
Příloha C - Monitor životních funkcí
Zdroj: Archiv - KNTB Zlín
IV
Příloha D - Literární rešerše z Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě
l
o
Číslo rešerše: 8420
Název rešerše: Ošetřovatelský proces u pacienta se srdečním selháním
Jazykové omezení: čeština, slovenština, angličtina
Časové omezení: 2008 – 2018
Počet záznamů: celkem 32 záznamů
Klíčová slova: srdeční selhání, ošetřovatelský proces, pacient, všeobecná sestra,
ošetřovatelská péče, transplantace srdce, implantabilní
kardioverter defibrilátor
Vypracovala: Mgr. Kamila Konvičková
V
Příloha E - Protokol k provádění sběru podkladů k zpracování bakalářské
práci
VI
Příloha F - Čestné prohlášení
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem zpracoval údaje/podklady pro praktickou část bakalářské
práce s názvem Ošetřovatelský proces u pacienta se srdečním selháním v rámci
studia/odborné praxe realizované v rámci studia na Vysoké škole
zdravotnické, o. p. s., Duškova 7, Praha 5.
V Praze dne 31. 5. 2018
...............................................
Jméno a příjmení studenta