Vysoká škola zdravotnická, o.p.s., Praha 5
ADAPTAČNÍ PROCES Z POHLEDU VŠEOBECNÝCH
SESTER
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
SONJA HIPPMANNOVÁ
Praha 2019
VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o. p. s., PRAHA 5
ADAPTAČNÍ PROCES Z POHLEDU VŠEOBECNÝCH
SESTER
Bakalářská práce
Sonja Hippmannová
Stupeň vzdělání: bakalář
Název studijního oboru: Všeobecná sestra
Vedoucí práce: Mgr. Eva Marková, Ph.D.
Praha 2019
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, že jsem řádně
citovala všechny použité prameny a literaturu a že tato práce nebyla využita k získání
stejného nebo jiného titulu nebo titulu neakademického.
Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním účelům
V Praze dne
PODĚKOVÁNÍ
Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucí práce Mgr. Evě Markové, Ph.D. za
poskytnuté odborné rady, dále manažerce ošetřovatelské péče Mgr. Jitce Řehořové, MBA
za umožnění průzkumného šetření v Nemocnici Jablonec nad Nisou p. o. a vedoucímu
personálního oddělení Mgr. Pavlu Kurešovi za vstřícnost a spolupráci. Mé díky patří též
všem respondentkám, které se zapojily do průzkumného šetření.
ABSTRAKT
HIPPMANNOVÁ, Sonja. Adaptační proces z pohledu všeobecných sester. Vysoká škola
zdravotnická, o. p. s. Stupeň kvalifikace: Bakalář (Bc.). Vedoucí práce: Mgr. Eva
Marková, Ph.D. Praha. 2019. 106 s.
Tématem této bakalářské práce je „Adaptační proces z pohledu všeobecných
sester“. Cílem kvantitativního šetření bylo zjistit, jak sestry vnímají adaptační proces v
Nemocnici Jablonec nad Nisou, p. o. Pro získání údajů byla zvolena technika anonymního
strukturovaného nestandardizovaného dotazníku. Průzkumný vzorek tvořily všeobecné
sestry (N=76), které nastoupily na lůžková oddělení v době poslední platné verze
dokumentace adaptačního procesu v nemocnici čili v letech 2015–2017. Z výsledků
průzkumu vyplynulo, že adaptační proces je dobře nastaven a pružně reaguje na potřeby
nových zaměstnanců. Přesto některé sestry negativně hodnotily nedostatek času jejich
sestry školitelky a měly problém se začleněním do pracovního kolektivu.
Klíčová slova: adaptační proces, pracovní spokojenost, všeobecná sestra
ABSTRAKT
HIPPMANNOVÁ, Sonja. Der Anpassungsprozess aus der Perspektive der Gesundheitsund
Krankenpflegerinnen. Universität für Gesundheit, o.p.s. Grad der Qualifikation:
Bachelor (Bc.). Betreuer: Mgr. Eva Marková, Ph.D. Prag. 2019. 106 s.
Das Thema dieser Bachelorarbeit ist „Anpassungsprozess aus der Perspektive der
Gesundheits- und Krankenpflegerinnen“. Als Ziel einer quantitativen Untersuchung
wurde festgestellt, wie die Krankenschwester den Anpassungsprozess im Krankenhaus
Jablonec nad Nisou, p. o. wahrnehmen. Es war für den Gewinn der Angaben eine Technik
des anonymen, strukturierten nicht standarisierten Fragenbogens gewählt. Ein Muster für
die Umfrage bilden die Krankenschwester (N=76), die in die Bettenstation im
Krankenhaus in der Zeit der letzten gültigen Version der Dokumentation des
Anpassungsprozesses im Krankenhaus, also in den Jahren 2015-2017 eintraten. Aus den
Ergebnissen ging hervor, dass der Anpassungsprozess ist gut gestellt und reagiert flexibel
auf die Bedürfnisse der neuen Arbeitsnehmer. Trotzdem hatten manche Schwester die
Schwierigkeiten mit dem Mangel an die Zeit der schulenden Krankenschwester und
hatten die Probleme, sich eigene Stelle im Arbeitskollektiv zu finden.
Schlüsselwörter: Anpassungsprozess, Arbeitszufriedenheit, allgemeine Gesundheits- und
Krankenpflegerinnen
PŘEDEMLUVA
Práci zabývající se problematikou adaptačního procesu jsem si vybrala na základě
rozhovoru se svými mladšími kolegyněmi, které mi sdělovaly své pocity po nedávném
absolvování vlastního adaptačního procesu. Některé z nich srovnávaly poslední adaptační
proces s předchozími u jiného zaměstnavatele. Z jejich zkušeností vyplynulo zajímavé
téma, že bezproblémový adaptační proces napomáhá udržet nově příchozí v zaměstnání.
V našem případě udržet sestry na lůžkových odděleních nemocnice.
Problematika funkčního adaptačního procesu byla zkoumána na lůžkových
odděleních Nemocnice Jablonec n/N, p. o.
OBSAH
SEZNAM TABULEK
SEZNAM GRAFŮ
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ
ÚVOD............................................................................................................................. 14
1 VŠEOBECNÉ SESTRY V ČESKÉ REPUBLICE............................................. 16
1.1 Způsobilost k výkonu povolání všeobecných sester .................................... 18
1.2 Kompetence všeobecných sester ................................................................... 20
1.3 Studium všeobecné sestry.............................................................................. 20
1.4 Specializace pro všeobecné sestry................................................................. 20
2 ADAPTAČNÍ PROCES........................................................................................ 22
2.1 Nástupní praxe ............................................................................................ 24
2.2 Adaptační proces ve zdravotnictví ............................................................... 24
2.3 Uvádění lidí do organizace ............................................................................ 26
2.4 Percepting adaptačního procesu................................................................... 26
2.5 Adaptační proces sester v Nemocnici Jablonec n/N p.o.............................. 27
3 PRACOVNÍ SPOKOJENOST............................................................................. 29
3.1 Faktory ovlivňující spokojenost s prací ....................................................... 30
3.2 Jak zabránit fluktuaci zaměstnanců............................................................. 31
3.3 Motivace sester ............................................................................................... 33
3.4 Pohoda zaměstnanců...................................................................................... 34
4 POPIS PRŮZKUMNÉHO ŠETŘENÍ ................................................................. 35
4.1 Průzkumný problém...................................................................................... 35
4.2 Průzkumné cíle............................................................................................... 35
4.3 Hypotézy průzkumného šetření.................................................................... 36
4.4 Metoda sběru dat............................................................................................ 36
4.5 Výzkumný soubor .......................................................................................... 38
4.6 Metoda zpracování a analýzy dat................................................................. 38
4.7 Praktický průběh realizace ........................................................................... 39
4.8 Výsledky.......................................................................................................... 39
4.8.1 Cíl 1. Zjistit, jak všeobecné sestry vnímají svoji připravenost na nástup do
klinické praxe. ......................................................................................................... 43
4.8.2 Cíl 2. Zjistit, zda jsou všeobecné sestry spokojeny s přístupem sestryškolitelky.
................................................................................................................ 46
4.8.3 Cíl 3. Zjistit, co činilo všeobecným sestrám během adaptačního procesu
největší potíže.......................................................................................................... 51
4.8.4 Cíl 4. Zjistit spokojenost všeobecných sester s obsahem adaptačního procesu.
……………………………………………………………………………...54
4.8.5 Cíl 5. Zjistit spokojenost všeobecných sester s délkou adaptačního procesu.
……………………………………………………………………………...58
4.8.6 Cíl 6. Zjistit, zda jsou všeobecné sestry spokojeny s průběhem adaptačního
procesu..................................................................................................................... 60
4.9 Statistické zpracování dat-test nezávislosti chí-kvadrát............................. 64
4.9.1 Hypotéza č. 1: Od roku 2015 do roku 2017 se zvýšil počet všeobecných sester,
které jsou s adaptačním procesem spokojeny.......................................................... 64
4.9.2 Hypotéza č. 2: Všeobecné Sestry, které již v minulosti absolvovaly nástupní
praxi či adaptační proces, potřebují kratší adaptační proces než všeobecné sestry
absolventky.............................................................................................................. 66
4.9.3 Hypotéza č. 3: Všeobecné sestry, které již v minulosti absolvovaly nástupní
praxi či adaptační proces, jsou s jeho délkou více spokojeny. ................................ 69
4.10 Interpretace vlastního průzkumu................................................................. 71
5 DISKUZE ............................................................................................................... 76
5.1 Doporučení pro praxi..................................................................................... 80
ZÁVĚR .......................................................................................................................... 83
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
SEZNAM PŘÍLOH
SEZNAM TABULEK
Tabulka 1.Vývoj celkových úvazků všeobecných sester a porodních asistentek 2013-
2015. ............................................................................................................................... 16
Tabulka 2.Vývoj počtu úvazků všeobecných sester a porodních asistentek 2013–2017.
........................................................................................................................................ 16
Tabulka 3. Možnosti specializačního vzdělávání pro všeobecné sestry......................... 21
Tabulka 4.Desatero hlavních zásad AP. ......................................................................... 23
Tabulka 5. Počet přijatých sester podle oddělení ........................................................... 40
Tabulka 6. Rozdělení sester podle roku nastoupení do zaměstnání ............................... 41
Tabulka 7. Dosažené vzdělání u přijatých sester............................................................ 42
Tabulka 8. Pocit psychické připravenosti sester na nástup do zaměstnání ve zdravotnictví
........................................................................................................................................ 43
Tabulka 9. Pocit dostatečných teoretických znalostí získaných ve škole....................... 44
Tabulka 10. Připravenost v praktických ošetřovatelských dovednostech ...................... 45
Tabulka 11. Nabídla sestra školitelka odbornou literaturu? ........................................... 46
Tabulka 12. Nabídla sestra školitelka specializační vzdělání?....................................... 47
Tabulka 13. Procvičila sestra školitelka s respondentkou nějaké ošetřovatelské
dovednosti? ..................................................................................................................... 48
Tabulka 14. Naznačila sestra školitelka respondentce nedostatečnou školní připravenost
do praxe?......................................................................................................................... 49
Tabulka 15. Měla sestra školitelka na respondentky dostatek času?.............................. 50
Tabulka 16. Co činilo sestrám během adaptačního procesu potíže ................................ 52
Tabulka 17. Počet sester, které mají zkušenost s adaptačním procesem a které ne........ 54
Tabulka 18. Počet respondentek, které byly seznámeny s obsahem adaptačního procesu
před jeho zahájením........................................................................................................ 55
Tabulka 19. Vyhovoval respondentkám adaptační proces svým obsahem?................... 56
Tabulka 20. Co chybělo respondentkám v adaptačním procesu..................................... 57
Tabulka 21. Délka adaptačního procesu u respondentek................................................ 58
Tabulka 22. Vyhovovala respondentkám délka adaptačního procesu? .......................... 59
Tabulka 23. Pomáhaly kolegyně či kolegové respondentkám?...................................... 60
Tabulka 24. Cítily se respondentky kolektivem přijímány? ........................................... 61
Tabulka 25. Proč se sestry necítily kolektivem přijímány.............................................. 61
11
Tabulka 26. Cítily se respondentky po adaptačním procesu připravené?....................... 62
Tabulka 27. Celkový pocit respondentek z adaptačního procesu................................... 63
Tabulka 28. Hypotéza č. 1: Skutečné četnosti................................................................ 64
Tabulka 29. Hypotéza č. 1: Očekávaná četnost.............................................................. 65
Tabulka 30. Hypotéza č. 2: Skutečná četnost ................................................................. 66
Tabulka 31. Hypotéza č. 2: Očekávaná četnost.............................................................. 67
Tabulka 32. Hypotéza č. 3: Skutečná četnost ................................................................. 69
Tabulka 33. Hypotéza č. 3: Očekávaná četnost.............................................................. 69
SEZNAM GRAFŮ
Graf 1. Počet přijatých sester podle oddělení ................................................................. 39
Graf 2. Rozdělení sester podle roku nastoupení do zaměstnání ..................................... 41
Graf 3. Počet sester podle dosaženého vzdělání............................................................. 42
Graf 4. Pocit psychické připravenosti sester na nástup do zaměstnání ve zdravotnictví 43
Graf 5. Pocit dostatečných teoretických znalostí získaných ve škole............................. 44
Graf 6. Připravenost v praktických ošetřovatelských dovednostech .............................. 45
Graf 7. Nabídla sestra školitelka odbornou literaturu?................................................... 46
Graf 8. Nabídla sestra školitelka specializační vzdělání?............................................... 47
Graf 9. Procvičila sestra školitelka s respondentkou ošetřovatelské dovednosti?.......... 48
Graf 10. Naznačila sestra školitelka respondentce nedostatečnou školní připravenost do
praxe?.............................................................................................................................. 49
Graf 11. Měla sestra školitelka na respondentky dostatek času?.................................... 50
Graf 12. Co činilo sestrám během adaptačního procesu největší potíže ........................ 52
Graf 13. Počet sester, které mají zkušenost s adaptačním procesem a které ne. ............ 54
Graf 14. Počet respondentek, které byly seznámeny s obsahem adaptačního procesu před
jeho zahájením. ............................................................................................................... 55
Graf 15. Vyhovoval respondentkám adaptační proces svým obsahem .......................... 56
Graf 16. Délka adaptačního procesu respondentek. ....................................................... 58
Graf 17. Vyhovovala respondentkám délka adaptačního procesu?................................ 59
Graf 18. Pomáhaly kolegyně či kolegové respondentkám?............................................ 60
Graf 19. Cítily se respondentky kolektivem přijímány?................................................. 61
Graf 20. Cítily se respondentky po adaptačním procesu připravené? ............................ 62
Graf 21. Celkový pocit respondentek z adaptačního procesu......................................... 63
Graf 22. Hypotéza č. 1: Skutečná četnost....................................................................... 64
Graf 23. Hypotéza č. 1: Očekávaná četnost.................................................................... 65
Graf 24. Hypotéza č. 2: Skutečná četnost....................................................................... 67
Graf 25. Hypotéza č. 2: Očekávaná četnost.................................................................... 67
Graf 26. Hypotéza č. 3: Skutečná četnost....................................................................... 69
Graf 27. Hypotéza č. 3: Očekávaná četnost.................................................................... 70
13
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
AP – Adaptační proces (Zítková, 2015)
MZČR – Ministerstvo zdravotnictví České republiky
POUZP – Profesní a odborová unie zdravotnických pracovníků (POUZP, © 2017)
SAK – Spojená akreditační komise (SAKCR, ©2010)
ÚZIS ČR – Ústav zdravotnických informací a statistik ČR (ÚZIS, © 2016)
SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ
MENTORING – účinný způsob předávání a rozvoje nejen odborných dovedností (Česká
asociace mentoringu, © 2013-2019)
PERCEPTING – Proces percepce, vnímání (Špirudová, 2015)
PERFUZIOLOGIE/ PERFUZIOLOG – Absolvent specializačního vzdělávání v oboru
perfuziologie je schopen provádět specifické činnosti při vedení mimotělního oběhu
a systémů pro podporu selhávajícího srdce, případně ostatních orgánů bez odborného
dohledu. (Nařízení vlády č. 31/2010 Sb., 2010)
14
ÚVOD
„Začátek, je ta nejdůležitější součást každé práce.“(Platón)
Dnešní zdravotnictví se potýká s nedostatkem všeobecných sester. Je to
problematika mnoha států a každý se s ní potýká po svém. Nečastějším řešením je oslovit
nelékařské zdravotníky ze zahraničí a nabídnout jim lepší finanční podmínky, než jaké
mají ve své domovině. To způsobuje další úbytek všeobecných sester státům s nižší
ekonomickou úrovní. Proto MZČR hledá možnosti, jak si všeobecné sestry udržet, aby
neodcházely do zahraničí a motivovat mladé lidi ke studiu ošetřovatelství. Jedná se
o dlouhodobý proces s cílem zvýšit prestiž všeobecných sester tak, aby se toto povolání
stalo pro mladé lidi lukrativním. Nicméně pokud už všeobecná sestra vystuduje
a rozhodne se nastoupit do nemocnice, setkává se s dalším životním mezníkem. Přerod
studenta v samostatně pracujícího a rozhodujícího zaměstnance může přinést mnohá
úskalí. První dojem v životě člověka hraje velkou roli. První dojem nás může navést
správným, ale i špatným směrem. Proto by měl být vstup do zaměstnání co nejvstřícnější.
Nový zaměstnanci prochází adaptačním procesem. Ten by neměl poskytnout jen nutné
informace v orientaci vlastní práce, ale také příjemné sociální prostředí, do kterého se
budou chtít zaměstnanci vracet. Funkční adaptační proces je pro zaměstnavatele klíčem
k dobrému startu ke spokojenému zaměstnanci, který se rozhodne v zaměstnání
pokračovat. Proto se budeme nejprve zabývat teoretickými východisky této problematiky
a dále v praktické části budeme zkoumat pohled všeobecných sester na adaptační proces
v Nemocnici Jablonec nad Nisou, p. o., aby následně mohlo dojít k jeho případným
úpravám.
Teoretická východiska pro průzkum zahrnují aktuální problematiku všeobecných
sester v ČR, adaptačního procesu všeobecných sester ve zdravotnictví a v Nemocnici
Jablonec n/N, p. o. Dále je zde probrána problematika pracovní spokojenosti a motivace
sester a důvody jejich fluktuace.
V praktické části je popsána metodika kvantitativního průzkumu s cílem zjistit,
jak sestry vnímají adaptační proces v Nemocnici Jablonec nad Nisou, p. o. Údaje byly
získány technikou anonymního strukturovaného nestandardizovaného dotazníku.
Průzkumný vzorek tvoří všeobecné sestry (N=76), které nastoupily na lůžková oddělení
v době poslední platné verze dokumentace adaptačního procesu v Nemocnici Jablonec
n/N, p. o. čili v letech 2015-2017.
15
V praktické části je popsáno statistické zpracování dat z průzkumného šetření.
Průzkumný problém: Zjistit, zda jsou všeobecné sestry spokojeny s adaptačním
procesem.
Vstupní literatura:
ARMSTRONG, Michael a Stephen TAYLOR. Řízení lidských zdrojů. Třinácté vydání.
Přeložil Martin ŠIKÝŘ. Praha: Grada Publishing, 2015, 920 s. Expert. ISBN 978-80-247-
5258-7.
ČESKO, 2009. Ministerstvo zdravotnictví. Metodický pokyn k realizaci a ukončení
adaptačního procesu pro nelékařské zdravotnické pracovníky. In: Věstník Ministerstva
zdravotnictví České republiky, 2009, č. 6, s. 40-42. [online]. ISSN: 1211-0868. Dostupné
z: http://www.mzcr.cz/Odbornik/dokumenty/vestnik_2349_1036_3.html
NĚMCOVÁ, Jitka a kol., 2018. Skripta k předmětům Výzkum v ošetřovatelství, Výzkum
v porodní asistenci a Seminář k bakalářské práci, text pro posluchače zdravotnických
oborů. Praha: Vysoká škola zdravotnická. Dostupné
z: file:///C:/Users/hp/AppData/Local/Packages/Microsoft.MicrosoftEdge_8wekyb3d8bb
we/TempState/Downloads/Skripta_k_tvorbe_bakalarskych_praci_2018-06-
20%20(1).pdf
PLEVOVÁ, Ilona. Management v ošetřovatelství. Praha: Grada, 2012. Sestra (Grada).
ISBN 978-80-247-3871-0.
ŠPIRUDOVÁ, Lenka. Doprovázení v ošetřovatelství II: doprovázení sester sestrami,
mentorování, adaptační proces, supervize. Praha: Grada Publishing, 2015. Sestra
(Grada). ISBN 978-80-247-5711-7.
VÉVODA, Jiří. Motivace sester a pracovní spokojenost ve zdravotnictví. Praha: Grada,
2013, 159 s. Sestra. ISBN 978-80-247-4732-3.
Popis rešeršní strategie:
Pro vyhledání odborných publikací na zpracování bakalářské práce s názvem Adaptační
proces z pohledu všeobecných sester byla využita rešeršní služba Národní lékařské
knihovny. Byla zvolena tato klíčová slova: adaptační proces u všeobecných sester,
nástupní praxe všeobecných sester, pracovní spokojenost všeobecných sester. Viz.
příloha E.
16
1 VŠEOBECNÉ SESTRY V ČESKÉ REPUBLICE
Všeobecné sestry tvoří v České republice nejpočetnější skupinu nelékařských
zdravotnických pracovníků. V roce 2015 bylo v České republice zaměstnáno 78 815
všeobecných sester. (Zdravotnictví ČR: Personální kapacity v českém zdravotnictví,
© 2015) Bohužel toto číslo má již po několik let klesající tendenci. Statistické údaje
o úvazcích všeobecných sester jsou po roce 2015 dále v součtu s porodními asistentkami.
Proto v tabulce č. 2 uvádíme pro porovnání celkový počet všeobecných sester
s porodními asistentkami.
Tabulka 1.Vývoj celkových úvazků všeobecných sester a porodních asistentek 2013-2015.
Povolání Rok 2013 Rok 2014 Rok 2015 Rozdíl
15-14
Všeobecné sestry 79 109 78 836 78 815 - 21
Porodní
asistentky
3 981 3 907 3 872 - 35
Všeobecné sestry
a porodní
asistentky celkem
83 090 82 744 82 688 - 56
Zdroj: Zdravotnictví ČR: Personální kapacity v českém zdravotnictví, © 2015
Tabulka 2.Vývoj počtu úvazků všeobecných sester a porodních asistentek 2013–2017.
Povolání Rok
2013
Rok
2014
Rok
2015
Rok
2016
Rok
2017
Rozdíl
17-16
Všeobecné sestry
a porodní
asistentky
celkem
83 090 82 744 82 688 82 680 82 345 334
Zdroj: Zdravotnictví ČR: Personální kapacity v českém zdravotnictví, © 2017
Na nedostatek všeobecných sester v České republice upozornila již v roce 2015
Ondřichová (2015). Článek upozorňuje na úbytek všeobecných sester v nemocnicích
a klesající počet sester absolventek. Srovnává rok 1994, kdy zdravotnické školy opustilo
5 147 absolventek, s rokem 2014, kdy počet sester z vyšších odborných škol a vysokých
škol činil pouze 1 600.
Tento problém nepostihuje pouze Českou republiku, ale i ostatní státy Evropské
unie. Například podle Woratschka (2017) byla v Německu provedena studie o počtu
pacientů na jednu sestru. Dle této studie je v Německu dvakrát tolik pacientů na jednu
sestru než v ostatních srovnatelných zemích. V Německu se jedna sestra stará v průměru
17
o 13 pacientů, ve Švýcarsku a Švédsku spadá na jednu sestru v průměru 8 pacientů,
v Nizozemsku je cca 7 pacientů na jednu sestru a v USA se sestra stará v průměru pouze
o 5,3 pacientů. Celkem ze studie vyšlo, že na německých klinikách chybí cca 70 000
sester.
S nedostatkem sester se musí zabývat i USA. Hofler a Thomas (2016) uvádějí, že
například Severní Karolína bude v roce 2025 patřit mezi státy, kterým bude chybět cca
13 000 sester. Tento statistický výpočet navyšuje zejména narůstající počet obyvatel, a to
hlavně seniorů a dalších polymorbidních pacientů. Tento problém se snaží řešit i v oblasti
snadného přechodu sester absolventek z akademické sféry do praxe za pomoci
speciálních mentorských programů v zaměstnání.
Podle Lamperové (2017) chyběly před dvěma lety cca stovky sester. Na Plzeňsku
cca 80 a v Ústeckém kraji cca 130. Podobná situace je také v Olomouckém kraji, kde
chybí cca 10 procent sester.
Evropské státy řeší nedostatek sester převážně náborem nelékařských
zdravotnických pracovníků v ostatních evropských, ale i asijských státech. Ekonomicky
silnější země tak přebírají sestry zemím ekonomicky slabším, které se samy
s nedostatkem sester potýkají. Jak uvádí web DasErste.de (China: Pflegekräfte für
Deutschland, ©2014) Německo nesaturuje své potřeby sester pouze z okolních
evropských zemí, ale například i z Číny.
Česká republika čelí odchodu sester například do Anglie, Německa nebo
Arabských Emirátů. Do českého zdravotnictví tak přicházejí sestry z Ukrajiny a Ruska.
Jak uvádí Pavlíčková (2017) na webu iDnes.cz v článku s názvem: „Nemocnice spoléhala
na sestřičky z Ukrajiny, zastavilo je ministerstvo“, příchod sester z Ukrajiny komplikují
české úřady.
Další možností, jak zvýšit počet všeobecných sester v České republice, bylo přijetí
zákona č. 201/2017 Sb. (ČESKO, 2017a) Zákon, kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb.,
o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických
povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně
některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve
znění pozdějších předpisů,… (ČESKO, 2004) Tento zákon mimo jiné umožňuje
zkrácenou výuku pro praktické sestry na vyšších odborných zdravotnických školách
v oboru všeobecná sestra viz. podkapitola 1.1 bod c. (ČESKO, 2017a)
18
Již nyní je jasné z ohlasů odborné veřejnosti, že změny ve vzdělávání sester větší
počet nových nelékařských pracovníků nepřinese. Například průzkum provedený POUZP
v dubnu 2017 uvádí, kolik procent studentů z posledních ročníků zdravotnických škol by
chtělo po ukončení studia pracovat v nemocnicích. U studentů končících středoškolské
vzdělání se jedná o 19 %, na vyšších odborných školách se jedná o 35 % studentů, na
vysokých školách v bakalářském oboru o 40 % studentů a v magisterském oboru má
zájem pracovat v nemocnicích 53 % studentů. (POUZP, © 2017) Z tohoto průzkumu
vyplývá, že o práci v nemocnicích je celkem malý zájem, nicméně se zvyšováním
kvalifikace zájem stoupá.
Další motivací pro nové a stávají sestry je zvyšování platu. Od roku 2016 se
sestrám již dvakrát zvyšovaly platy o 10 %, v roce 2017 byl navýšen příplatek
za směnnost. Další navýšení platu o 7 % proběhlo v lednu roku 2019.
1.1 ZPŮSOBILOST K VÝKONU POVOLÁNÍ VŠEOBECNÝCH
SESTER
Podle zákona č. 201/2017 Sb. (ČESKO, 2017a), kterým se mění zákon č. 96/2004
Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských
zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní
péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických
povoláních), ve znění pozdějších předpisů,…(ČESKO, 2004a), jsou pro výkon povolání
všeobecné sestry kompetentní:
a) Absolventky tříletého akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního
oboru pro přípravu všeobecných sester - 5341 R Ošetřovatelství, bakalářský
studijní program
b) Absolventky tříletého studia v oboru diplomovaná všeobecná sestra na vyšších
zdravotnických školách - 5341-N/1. Diplomovaná všeobecná sestra, vzdělávací
program pro Vyšší odborné školy zdravotnické
c) Absolventky studia v oboru diplomovaná všeobecná sestra na vyšší zdravotnické
škole v délce nejméně jeden rok, jde-li o zdravotnického pracovníka, který získal
odbornou způsobilost k výkonu povolání praktické sestry, zdravotnického
záchranáře, porodní asistentky nebo dětské sestry podle § 5a odst. 1 písm. a) nebo
b), byl-li přijat do vyššího než prvního ročníku vzdělávání
19
d) Absolventky vysokoškolského studia ve studijních programech a studijních
oborech psychologie-péče o nemocné, pedagogika-ošetřovatelství, pedagogikapéče
o nemocné, péče o nemocné nebo učitelství odborných předmětů pro střední
zdravotnické školy, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději
v akademickém roce 2003/2004
e) Absolventky tříletého studia v oboru diplomovaná dětská sestra nebo
diplomovaná sestra pro psychiatrii na vyšších zdravotnických školách, pokud bylo
studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2003/2004
f) Absolventky studijního oboru všeobecná sestra na střední zdravotnické škole,
pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce
2003/2004
g) Absolventky studijního oboru zdravotní sestra, dětská sestra, sestra pro
psychiatrii, sestra pro intenzivní péči, ženská sestra nebo porodní asistentka na
střední zdravotnické škole, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno
nejpozději ve školním roce 1996/1997
h) Absolventky tříletého studia v oboru diplomovaná porodní asistentka na vyšších
zdravotnických školách, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději
ve školním roce 2003/2004. (ČESKO, 2017a, s. 2065)
Podle Vyhlášky č. 470/2017 Sb. (ČESKO, 2017c), kterou se mění vyhláška
č. 39/2005 Sb. (ČESKO,2005), kterou se stanoví minimální požadavky na studijní
programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického
povolání, ve znění pozdějších předpisů, je příprava všeobecné sestry možná ve dvou
variantách podle bodu a) a b). Standardní doba studia: nejméně 3 roky studia a nejméně
4 600 hodin teoretické výuky a praktického vyučování, z toho nejméně 2 300 hodin
a nejvýše 3 000 hodin praktického vyučování. (ČESKO, 2017c)
Přesto se v nemocnicích při adaptačním procesu lze setkat i se všeobecnými
sestrami, kterým byly uznány kompetence i z jiných typů zdravotnického studia, viz.
výše. Jedná se hlavně o sestry, které se vrací do pracovního procesu např. po mateřské
dovolené. Mezi ně patří absolventky podle Zákon č. 96/2004 Sb. Hlava II., Díl 1, § 5, bod
d–h). (ČESKO, 2004a)
20
1.2 KOMPETENCE VŠEOBECNÝCH SESTER
Podle vyhlášky č. 391/2017 Sb. (ČESKO, 2017b), kterou se mění vyhláška
č. 55/2011 Sb. (ČESKO, 2011b) o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných
odborných pracovníků, všeobecná sestra vykonává činnosti podle § 3 a 4. V této vyhlášce
najdeme výčet všech činností, které je všeobecná sestra kompetentní vykonávat. Na
všechny tyto praktické činnosti s teoretickými znalostmi jsou všeobecné sestry
připravovány v rámci odborného studia viz. podkapitola 1.3. Poslední znění vyhlášky
č. 55/2011 Sb. ze dne 14.12.2017 viz. příloha A.
1.3 STUDIUM VŠEOBECNÉ SESTRY
Podle vyhlášky č. 470/2017 Sb. pro studijní obor všeobecná sestra, je stanovena
standardní doba studia na tři roky studia a nejméně 4 600 hodin teoretické výuky
a praktického vyučování, z toho nejméně 2 300 hodin a nejvýše 3 000 hodin praktického
vyučování. (ČESKO, 2017c)
Studium je v České republice možné ve dvou variantách studijního programu.:
1. 5341 R Ošetřovatelství, bakalářský studijní program, kdy forma
bakalářského studijního programu je prezenční, distanční nebo jejich
kombinace. Absolventka získá označení Všeobecná sestra.
2. 5341-N/1. Diplomovaná všeobecná sestra, vzdělávací program pro Vyšší
odborné školy zdravotnické, kdy je forma studia ve vzdělávacím programu
pro Vyšší odborné školy zdravotnické: denní, večerní, dálková, distanční,
kombinovaná. Absolventka získá označení Diplomovaná všeobecná sestra.
(ČESKO, 2008, s.12)
1.4 SPECIALIZACE PRO VŠEOBECNÉ SESTRY
Specializační vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků probíhá
v akreditovaných zdravotnických zařízeních. Řídí se zákonem č. 201/2017 Sb.(ČESKO,
2017a), kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání
způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností
souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů
(zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších
21
předpisů(ČESKO, 2004a),… Uchazeč je zařazen do specializačního vzdělávání na
podkladě žádosti a získané odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání.
Specializační vzdělání se skládá z modulů čili z ucelených částí vzdělávacího programu
ohodnocených stanoveným počtem kreditů. Po absolvování povinných modulů dané
specializace je specializační vzdělání zakončeno atestační zkouškou. (ČESKO, 2017a)
Dle Nařízení vlády č. 164/2018 Sb. (ČESKO, 2018a), kterým se mění nařízení
vlády č. 31/2010 Sb. (ČESKO, 2010) o oborech specializačního vzdělávání a označení
odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí, jsou všeobecným
sestrám umožněny tyto specializace:
Tabulka 3. Možnosti specializačního vzdělávání pro všeobecné sestry.
1. Všeobecná sestra
Bod Obory specializačního vzdělávání Označení odbornosti specialistů
1 Intenzivní péče Sestra pro intenzivní péči
2 Perioperační péče Sestra pro perioperační péči
3 Intenzivní péče v pediatrii Dětská sestra pro intenzivní péči
4 Ošetřovatelská péče v interních oborech Sestra pro péči v interních oborech
5 Ošetřovatelská péče v chirurgických oborech
Sestra pro péči v chirurgických
oborech
6 Ošetřovatelská péče v psychiatrii Sestra pro péči v psychiatrii
7 Perfuziologie Perfuziolog
8 Transfuzní služba Sestra pro péči v transfuzní službě
9 Domácí péče a hospicová péče Sestra pro domácí a hospicovou péči
10 Ošetřovatelská péče v geriatrii Sestra pro péči v geriatrii
Zdroj: ČESKO, 2018a, s. 2594
Změny ve specializačních oborech pro všeobecné sestry se nově týkají studia
dětské sestry, které je nyní zavedeno samostatně, kromě možnosti dětské sestry pro
intenzivní péči, která zůstává. Dále je zrušena specializace pro komunitní ošetřovatelskou
péči. Nově přibyly specializace pro transfuzní službu, domácí a hospicovou péči
a ošetřovatelskou péči v geriatrii. (ČESKO, 2018a)
22
2 ADAPTAČNÍ PROCES
Adaptační proces je proces začlenění nově nastupujícího nelékařského
zdravotnického pracovníka, má usnadnit období zapracování v novém pracovním
prostředí, orientaci a seznámení se s novou prací, vytvořit vztahy ke spolupracovníkům
včetně vztahů k nadřízeným a podřízeným a pochopit styl a organizaci práce.
V neposlední řadě zahájit formování pocitu zodpovědnosti, samostatnosti a sounáležitosti
k zaměstnavateli. V průběhu by si měl nelékařský zdravotnický pracovník ověřit soubor
základních znalostí a získat zkušenosti pro výkon práce, včetně seznámení se
s prostředím, spolupracovníky a pracovním týmem. V celém období tohoto procesu
probíhá hodnocení, z něhož by měly vyplynout perspektivy uplatnění na daném pracovišti
a možnosti jeho dalšího rozvoje po odborné i osobnostní stránce. (ČESKO, 2009, s.40)
Otázkou adaptačního procesu se podrobně zabývá Zítková a kol. (2015).
Adaptační proces označuje za pevný základ nového pracovníka, podle kterého se bude
rozvíjet dál. Cituje i názory dalších, starších autorů, jako např. Tureckiovou (2007), která
adaptační proces chápe jako možnost rozvoje dalších potenciálů nového zaměstnance,
pokud bude vhodně motivován nejen objektivními faktory jako jsou pracovní
a organizační podmínky, ale i subjektivními faktory, které jsou individuální pro každého
jedince.
Dále Zítková a kol. (2015) popisuje fáze adaptace nového pracovníka, kterými si
postupně prochází a jejichž cílem se stává dočasné nebo trvalé zvládnutí adaptace.
Upozorňuje na vhodnou komunikaci během každé fáze a na nutnosti pracovat také
s očekáváními nového pracovníka. Proto poukazuje na zvolení vhodného adaptačního
plánu, který zajistí, že každý nový zaměstnanec dostane všechny informace potřebné pro
zapojení se do pracovního prostředí. Velkou váhu věnuje dostatečnému praktickému
výcviku. Ten zajišťují sestry školitelky a ty by měly individuálně postupovat podle
zkušeností a schopností nových zaměstnanců. Dále upozorňuje na roli sestry školitelky,
jako zprostředkovatele socializace v novém pracovním prostředí. Kromě informací
přijímaných ústní formou od školitelky, či dalších spolupracovníků poukazuje na
vhodnost poskytnutí i jiné formy informací a to tzv. informačním balíčkem. Jedná se
o tištěný manuál obecných a speciálních informací. Průběh adaptačního procesu rozděluje
na tři etapy. První etapa má za úkol uvedení pracovníka na pracoviště. V druhé etapě se
nový pracovník sžívá s kolektivem a nabírá potřebné pracovní zkušenosti. Ve třetí etapě
23
je nový pracovník začleněn v kolektivu s dostatečnými znalostmi i zkušenostmi. V této
fázi dochází k ukončení adaptačního procesu. Dále Zítková uvádí i možné chyby během
adaptačního procesu, který jej mohou narušit nebo i nenávratně ztratit. Upozorňuje tak,
že špatně vedený adaptační proces má za následek odchod nového zaměstnance a s tím
spojené finanční náklady zaměstnavatele a úsilí ostatního personálu.
Také Koller (2015) rozděluje adaptační proces na tři fáze. První fázi uvádí jako
seznamovací s organizací. Druhou fázi označuje za všeobecnou a třetí fázi za obornou,
kdy pracovník přebírá plnou odpovědnost za svou práci. Dále dělí adaptační proces do
čtyř rovin. První je formální rovina, kdy zdravotník získává potřebné informace
a seznamuje se s organizací. Druhou je neformální rovina, na které se podílí kolektiv
oddělení. Třetí rovinou je samotná pracovní adaptace a čtvrtou rovinou je sociální
adaptace.
Podle Zítkové (2015) si můžeme shrnout Desatero hlavních zásad vedení AP viz.
tabulka 3.
Tabulka 4.Desatero hlavních zásad AP.
1 Poskytujte novým pracovníkům často a efektivně konstruktivní zpětnou vazbu,
dejte jim čas, většina dělá, co může a umí.
2 Dejte jasnou strukturu a rámec průběhu adaptačního procesu.
3 Vyberte školitele a mentory s dostatečnými, nejen odbornými předpoklady.
4 Dejte lidem čas objevit a rozvíjet jejich motivy.
5 Využijte nástroje řízení adaptačního procesu (typový adaptační program,
adaptační plány, praktický zácvik, adaptační kolečko, mentorství, koučování,
supervize, motivačně-hodnotící pohovory, zpětná vazba, vzdělávací program,
orientační balíček).
6 Nechte převzít nové zaměstnance zodpovědnost za jejich jednání.
7 Zajistěte a podporujte týmovou spolupráci.
8 Nechte mít nové zaměstnance z jejich schopností užitek.
9 Pracujte především s vnitřní motivací jedinců.
10 Systematicky analyzujte průběh adaptačního procesu u nových zaměstnanců.
Zdroj: Zítková, 2015, s.114
24
2.1 NÁSTUPNÍ PRAXE
Adaptačnímu procesu historicky předcházela nástupní praxe, která měla svou
podobu stanovenou zákonem. Podle vyhlášky č. 44/1966 Sb. ministerstva zdravotnictví
o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, byla
nástupní praxe považována za další vzdělávání zdravotnických pracovníků z důvodu
prohloubení a doplnění znalostí získaných ze studií. Nástupní praxe probíhala na
základních pracovištích po dobu šesti až dvanácti měsíců. Délku určoval vedoucí
pracoviště individuálně. Dle vyhlášky č. 44/1966 Sb., se hodnotily osobní vlastnosti,
školní prospěch a výsledky práce absolventa během šesti měsíců nástupní praxe. Vedoucí
pracovník celou nástupní praxi průběžně kontroloval a hodnotil. Závěrečné hodnocení se
zaznamenávalo do osobního spisu zaměstnance. Vyhláška č. 44/1966 Sb., ministerstva
zdravotnictví o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve
zdravotnictví byla zrušena ke dni 1.9.1971.(ČESKOSLOVENSKO, 1966-1971)
Ve vyhlášce č. 72/1971 ministerstva zdravotnictví Československé socialistické
republiky o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve
zdravotnictví se navíc od předešlé vyhlášky č. 44/1966 objevuje povinná nástupní praxe.
Základní pracoviště je konkretizováno na pracoviště zdravotnických zařízení
výzkumných ústavů a ústavů sociální péče. Ostatní znění o nástupní praxi zůstává beze
změn. Vyhláška č. 72/1971 byla zrušena ke dni 1.9.1981. (ČESKOSLOVENSKO, 1971-
1981)
Po vyhlášce č. 72/1971 přichází v platnost vyhláška č. 77/1981 ministerstva
zdravotnictví Československé socialistické republiky o zdravotnických pracovnících
a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví. V této vyhlášce nedochází k žádným
změnám týkající se nástupní praxe. Vyhláška č. 77/1981 byla zrušena ke dni 30.6.2004.
(ČESKOSLOVENSKO, 1981-2004)
2.2 ADAPTAČNÍ PROCES VE ZDRAVOTNICTVÍ
V roce 2004 došlo ke zrušení povinné nástupní praxe vyhláškou č. 393/2004 Sb.,
kterou se ruší vyhláška č. 77/1981 Sb. (ČESKOSLOVENSKO, 1981-2004)
o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví.
(ČESKO, 2004b)
25
Ministerstvo zdravotnictví vydalo 12. srpna 2009 Metodický pokyn k realizaci
a ukončení adaptačního procesu pro nelékařské zdravotnické pracovníky. (ČESKO,2009,
s.40) Tento doporučený postup sjednocuje podmínky pro nové zaměstnance všech
zdravotnických zařízení, která si podle něj vytvoří vlastní standardní postup
a dokumentaci. Adaptační proces se týká nelékařských zdravotníků, kteří nastupují do
nového pracovního prostředí po získání odborné způsobilosti nebo přerušili výkon
povolání po dobu dvou let a déle, či přecházejí na jiné pracoviště s odlišným charakterem
práce. Samotná délka adaptačního procesu je uvedena 3 až 12 měsíců u absolventů a 2 až
6 měsíců po přerušení povolání déle jak na dva roky či při přechodu na jiné pracoviště.
Pracovník je průběžně hodnocen vedoucím pracovníkem nebo školitelkou systémem
pohovoru či kontrolou praktických dovedností. Hodnocení je dokumentováno a probíhá
1x za týden, nejméně 1x za měsíc. Proces adaptace je ukončen pohovorem v přítomnosti
vedoucího pracovníka a školitelky. (ČESKO, 2009)
Zdravotnická zařízení se nyní opírají o zákoník práce. Přesněji o zákon 262/2006
Sb., kde v § 229 Odborná praxe absolventů škol je mimo jiné uvedeno: „
(1)Zaměstnavatelé jsou povinni zabezpečit absolventům středních škol, konzervatoří,
vyšších odborných škol a vysokých škol přiměřenou odbornou praxi k získání praktických
zkušeností a dovedností potřebných pro výkon práce;… (2) Absolventem se pro účely
odstavce 1 rozumí zaměstnanec vstupující do zaměstnání na práci odpovídající jeho
kvalifikaci, jestliže celková doba jeho odborné praxe nedosáhla po řádném (úspěšném)
ukončení studia (přípravy) 2 let, přičemž se do této doby nezapočítává doba mateřské
nebo rodičovské dovolené.“. (ČESKO, 2014, s.3196)
Zrušení nástupní praxe a všeobecné znění zákoníku práce nepřipadala zejména
hlavním sestrám dostačující. Proto docházelo k tvorbě vnitřních předpisů nemocnic za
účelem doplnit mezeru po zrušení vyhlášek o nástupní praxi. Ministerstvo zdravotnictví
vydalo pro zlepšení podmínek pro nastupující zaměstnance v roce 2010 Metodický pokyn
k realizaci a ukončení adaptačního procesu pro nelékařské zdravotnické pracovníky.
Přesto podle ústavního pořádku České republiky nemůže metodický pokyn stanovovat
povinnosti. Zdravotnické zařízení není tedy povinné stanovit dokumentaci adaptačního
procesu a je nepřípustné přezkušování zdravotnických pracovníků. Podle zákona
č. 96/2004 Sb. jsou zdravotničtí pracovníci povinni splnit podmínky zdravotní
způsobilosti, bezúhonnosti a odborné způsobilosti. (Brůha, Prošková, 2011)
26
Dále se zdravotnická zařízení řídí standardy Spojené akreditační komise (SAK),
které jsou zapotřebí k dosažení samotné akreditace zdravotnického zařízení. SAK vznikla
v roce 1998 za účelem trvalého zvyšování kvality a bezpečí zdravotní péče v České
republice. (SAKCR, © 2010)
Dle akreditačního standardu č. 13.4 Všichni pracovníci jsou při nástupu
zapracováni dle potřeb nemocnice a s ohledem na jejich náplň práce a požadavky
legislativy, který také upravuje minimální podmínky zapracování nových zaměstnanců.
(Marx, Vlček, 2013, s.154)
2.3 UVÁDĚNÍ LIDÍ DO ORGANIZACE
Do samotné organizace může nového zaměstnance uvádět personalista. Podává
všeobecné informace o organizaci, jako např. kdo bude jeho nadřízený nebo s orientací
v organizaci samotné. Do útvaru by měl zaměstnance uvádět vedoucí útvaru a následně
jej předat přímému nadřízenému na pracovišti. Přímý nadřízený seznamuje nového
zaměstnance s kolegy a přiděluje mu průvodce na pracovišti. Ideálním průvodcem je
zkušený zaměstnanec, který ještě nezapomněl na své začátky a může se tak vžít do situace
nového zaměstnance. (Armstrong a Taylor, 2015)
Při uvádění lidí do organizace Armstrong a Taylor (2015, s.310) uvádějí tyto cíle:
• „Překonat počáteční fázi nejistoty, kdy všechno může novému
zaměstnanci připadat jako neobvyklé a neznámé;
• Navodit v mysli nového zaměstnance pozitivní vztah k organizaci, aby se
zvýšila pravděpodobnost, že v organizaci zůstane;
• Zajistit, aby nový zaměstnanec co možná nejrychleji dosahoval
požadovaného výkonu;
• Snížit pravděpodobnost, že nový zaměstnanec z organizace záhy odejde.“
2.4 PERCEPTING ADAPTAČNÍHO PROCESU
Cílem adaptačního procesu je poznat, prověřit, zhodnotit, popřípadě doplnit,
prohloubit a rozšířit schopnosti, znalosti a dovednosti nelékařských zdravotnických
pracovníků při uplatňování jejich teoretických vědomostí a praktických dovedností
27
v praxi a nalezení nejvhodnějšího uplatnění. Řízení procesu adaptace zajistí jeho
efektivitu. (ČESKO, 2009, s. 40)
Zvýše uvedené citace vyplývá, že nejdůležitější osoba pro funkční adaptační
proces je sestra školitelka neboli perceptor.
Perceptingem se rozumí zaškolení nově příchozího zaměstnance do pracovního
procesu. Ve zdravotnictví je zvykem vybrat pro percepting zkušenou sestru daného
oddělení. V českém prostředí se používá spíše označení jako je např.: školící sestra nebo
školící pracovník. Perceptor působí podobně jako mentor klinické praxe na vyšších nebo
vysokých zdravotnických školách. Pro absolventky zdravotnických škol se tedy jedná
o známý systém učení. U každého nového zaměstnance je vypracován plán adaptačního
procesu, se kterým je na jeho začátku seznámen a školitel podle něj postupuje. Školitel
nového zaměstnance postupně seznamuje s harmonogramem oddělení, specifickými
ošetřovatelskými postupy a dokumentací. Postupně hodnotí úspěšnost jednotlivých částí
adaptačního procesu až do jeho ukončení. Školitel má také kromě úlohy pedagogické
i úlohu socializační. Úspěšný adaptační proces zahrnuje zařazení nové kolegyně či kolegy
do kolektivu oddělení. (Špirudová, 2015)
Sestry školitelky mají možnost se vzdělávat v mentoringu i perceptingu. Např. FN
Brno pořádá certifikovaný kurz „Vedení adaptačního procesu pro vybrané profese
lůžkových zařízení“. Jedná se o kurz pro perceptory v oblasti ošetřovatelství, porodní
asistence nebo laboratorní praxe. (Certifikovaný kurz, 2018)
Výrazem mentoring v České republice rozumíme jednak zaškolování sester
během adaptačního procesu zkušeným zaměstnancem, ale i vedení studentů
ošetřovatelství během odborné praxe. Mentor předává hlavně své zkušenosti z klinické
praxe, vede mentorované k vytvoření individuálních cílů a nezávislému učení. (Vaňková,
Bártlová, 2015)
2.5 ADAPTAČNÍ PROCES SESTER V NEMOCNICI JABLONEC
N/N P.O.
Nemocnice Jablonec nad Nisou získala akreditaci SAK a externí certifikát kvality
dle zákona č. 372/2011 Sb. (ČESKO, 2011a) a vyhlášky MZ č. 102/2012 Sb. (ČESKO,
2012) na základě prvního akreditačního šetření, které proběhlo ve dnech 25.-27.10.2010.
28
Řídí se tedy standardy SAK a metodickým pokynem k realizaci a ukončení adaptačního
procesu pro nelékařské zdravotnické pracovníky. Každý zaměstnanec má vypracovaný
plán adaptačního procesu a je mu přidělena zkušená sestra školitelka. Plán adaptačního
procesu je rozdělen na dvě části. Část všeobecnou a část individuální. Všeobecná část
obsahuje seznámení pracovníka s novým pracovním prostředím zaměstnavatele (viz.
příloha B). Individuální část je zaměřena na specifiku práce daného oddělení, se kterou
zaměstnance systematicky seznamuje sestra školitelka (viz. příloha C). Adaptační proces
se ukončuje po vzájemné shodě školitelky s nastupujícím do zaměstnání. O ukončení
adaptačního procesu informuje sestra školitelka staniční sestru a ta dále sestru vrchní.
Vrchní sestra předává protokol o adaptačním procesu personálnímu oddělení. Délka
adaptačního procesu je pak upravována individuálně, dle schopností nebo předchozích
zkušeností nového pracovníka.
29
3 PRACOVNÍ SPOKOJENOST
Všeobecně uznávanou skutečností je, že pracovní spokojenost zvyšuje
produktivitu zaměstnanců. Lidé ke své práci zaujímají různé postoje a pocity, které se
pojí k pracovní spokojenosti či nespokojenosti. (Armstrong a Taylor, 2015)
Pracovní spokojenost lze definovat jako spokojenost s pracovním prostředím,
kolektivem a prací samotnou. Je tedy ovlivňována mnoha okolnostmi a tím je značně
nestabilní. Pracovní spokojenost je ovlivňována nejrůznějšími faktory, jako je
například mzda, charakter práce, způsob vedení práce, vztahy na pracovišti, fyzické
podmínky práce, zaměstnanecké benefity anebo očekávanými výsledky práce.
(Plevová a kol., 2012)
Vévoda (2013) z mnoha studií usuzuje, že jsou sestry v práci spokojenější,
pokud mají v práci méně stresu a fyzické zátěže, jsou-li směny pravidelné, mají-li
více peněz, možnost pracovního postupu, čas na rodinu a méně pracovních hodin.
Dále jsou pro sestry motivující podmínky pro kvalitně provedenou péči uspokojující
pacienty a rodiny. Podle výsledků studií se spokojenost sester zvedá s rostoucím
vzděláním. Velký vliv na spokojenost mají bezesporu interpersonální vztahy. Pro
zaměstnavatele je tedy důležitý spokojený zaměstnanec, který mu tím projevuje
věrnost a nemá tendence hledat si jiné zaměstnání.
Ivanová a kol. (2012, s.120) realizovali v roce 2011 průzkum u českých sester
pod názvem „Trendy pracovní spokojenosti všeobecných sester“. Sestry seřadily
ukazatele spokojenosti podle jejich priorit takto:
1. Mzda/plat.
2. Péče o pacienty.
3. Stabilita – jistota pracovního místa.
4. Spolupráce na Vašem pracovišti.
5. Pracovní klima.
6. Spolupráce s jinými profesemi.
7. Vztahy k přímým nadřízeným.
8. Prestiž Vašeho povolání.
9. Možnosti kariérového postupu.
10. Používání moderního vybavení.
11. Možnost odborného vzdělávání.
12. Pracovní podmínky.
30
13. Image zdrav. zařízení na veřejnosti.
14. Nepeněžní uznání výsledků práce.
15. Poskytované informace.
16. Sociální výhody.
Z průzkumu tak vyplývá, že sestry mají zájem o péči o pacienta, ale také chtějí
mít tuto péči řádně zaplacenou a provádět ji v příjemném pracovním prostředí.
Výzkum na téma pracovní spokojenosti u sester byl proveden například i ve
Slovinsku. Mateja Lorber a Brigita Skela Savič (2012) zjišťovaly ve svém výzkumu
pracovní spokojenost u vedoucích sester a ostatních sester pracujících v nemocnici ve
Slovinsku. Vedoucí sestry označily za deset nejdůležitějších faktorů ovlivňujících jejich
pracovní spokojenost: dobré vztahy na pracovišti, odměna, pochvala nadřízených,
příležitost k prosazování, možnost vzdělávání, povzbuzení nadřízeného k dobré práci,
dobré pracovní podmínky, odpovědnost za práci a profesní problémy, svobodu
a nezávislost spojenou s prací a více volného času. Po porovnání pracovní spokojenosti
mezi vedoucími sestrami a sestrami v běžném provozu, ukázaly výsledky větší pracovní
spokojenost u vedoucích sester a její stoupající charakter s výší vzdělání.
3.1 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ SPOKOJENOST S PRACÍ
Existuje nespočet faktorů, které mohou ovlivnit naši spokojenost s prací. Může se
jednat o naše finanční ohodnocení, ale i slovní hodnocení provedené práce nadřízenými
či kolegy. Dále nás ovlivňuje zdravotní stav nebo pracovní podmínky. Tyto a další faktory
lze shrnout na motivační a demotivační.
1. Vnitřní motivační faktory, které se týkají obsahu práce, jako je např.
rozmanitost schopností, identita práce a významnost práce atd.
2. Úroveň kontroly, kdy je kontrola chápána jako nejdůležitější faktor, který
ovlivňuje postoje lidí. Člověk touží být neustále zapojen do práce se
svými kolegy.
3. Úspěch nebo neúspěch. (Armstrong a Taylor, 2015)
Podle Urbana (2017) lze rozdělit motivační faktory nejen na vnitřní a vnější, ale
také na hierarchické podle toho, jak na pracovníka silně působí. Těmito typy faktorů se
zabývá Maslowova hierarchie potřeb. Dále uvádí motivační faktory na hmotné
31
a nehmotné, kdy příkladem může být finanční odměna a pochvala. Nehmotná motivace
je někdy pro člověka důležitější než peníze, neboť nelze veškeré potřeby uspokojit penězi.
Na motivační faktory lze použít tzv. dvoufaktorové třídění. Kdy dělíme motivační faktory
na ty, které způsobují spokojenost a ty které způsobují nespokojenost. Těmito faktory se
zabývá teorie nazvaná podle amerického psychologa Frederika Herzberga.
Dandová (2014, s.15) upozorňuje, že na uspokojivé pracovní podmínky mají
zaměstnanci právo díky čl. 28 Listiny základních práv a svobod: Zaměstnanci mají právo
na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. (ČESKO, 1993
a 1998) Podle Dandové se vytváření příznivých podmínek týká: pracovního prostředí,
pracovně lékařské péče, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, stravování zaměstnanců,
kvalifikace zaměstnanců, dopravy do/ze zaměstnání, bydlení/ubytování zaměstnanců,
volného času/mimopracovních aktivit zaměstnanců, ostatních služeb poskytovaných
zaměstnanců a jejich rodinám a sociálních fondů. Dále dělí péči o zaměstnance na
povinnou čili podloženou zákonem, smluvní, zakotvenou v kolektivní smlouvě,
a dobrovolnou, kterou upravují vnitřní předpisy zaměstnavatele.
3.2 JAK ZABRÁNIT FLUKTUACI ZAMĚSTNANCŮ
Podle Bednáře (2018, s.15) drží zaměstnance v práci hlavně tři důvody.:
1. Peníze, neboť potřebují existenční prostředky.
2. Lidé, protože se člověk rád obklopuje lidmi, se kterými si rozumí.
3. Prospěch. Vlastní užitečnost, která člověka těší.
Dále Bednář (2018) uvádí opatření k omezení fluktuace zaměstnanců. Řadí
je do čtyř hlavních skupin.:
1. Opatření hodnotícího a motivačního systému, kam spadají výroční
benefity, plánovaný růst a oceňování nejlepších.
2. Opatření na podporu komunikace a spolupráce ve firmě. Jde o vnímání
firmy ve smyslu, že firma jsme my a ne oni. Patří sem oslava úspěchu,
podpora oficiálních informačních zdrojů, aby nedocházelo k šíření fám.
Dále podpora vlastní iniciativy a zlepšování nejen práce a pracovníků, ale
i prostředí. Do této skupiny se řadí i mimopracovní aktivity ke zlepšení
pracovních vztahů, spolupráce se školami a publicita firmy.
32
3. Práce se zaměstnanci s rizikem odchodu. Je nutné vědět jakým
pracovníkům se věnovat, všímat si možnosti odchodu zaměstnanců
a zjistit důvody, zajistit alternativní motivaci, která nedovolí zaměstnanci
odejít a vyzdvihnutí dobrého pracovního kolektivu.
4. Podpora loajality týmu nebo kolektivu. Ocenit nejen jednotlivce ale
i týmovou práci. Zajistit kvalitní liniový management a umožnit jistou
míru autonomie jednotlivých týmů.
Důvody fluktuace sester se zabývaly i S. Bártlová a H. Hajduchová (2010) ve
výzkumu pod názvem „Psychofyzická zátěž a příčiny fluktuace sester“. Do výzkumu bylo
zahrnuto 537 všeobecných sester. Nejčastější odpovědí na hlavní důvody úvah o fluktuaci
sestry uváděli pracovní klima. Druhou nejčastější odpovědí byly tzv. jiné důvody, do
kterých spadaly odpovědi typu: nízké platové ohodnocení, velkou administrativní zátěž
a značnou náročnost práce spojenou s únavou a vyčerpáním.
Podle Spurné Doležalové (2014) nelze brát fluktuaci sester pouze negativně.
Poukazuje na pozitivní jev při příchodu nových zaměstnanců, kteří přináší sebou nové
myšlenky a zabraňují tak např. provozní slepotě či stereotypu. Nicméně uznává, že ztráta
kvalitních zaměstnanců se může negativně odrazit např. v kvalitě práce. V provedeném
průzkumu respondentky uvedly jako nejčastější důvod odchodu ze zdravotnického
zařízení nedostatečné finanční ohodnocení. Druhou nejčastější příčinou byla fyzicky
náročná práce a nereagující management na návrhy. Dva nejdůležitější důvody pro
setrvání ve zdravotnickém zařízení byly spokojenost s prací na daném pracovišti a dobrý
kolektiv.
Problematika fluktuace sester není ve světě nic nového. Pro bližší příklad jsme
využily i starší článek D. Halfer (2007), který analyzuje míru odchodů sester v Children’s
Memorial Hospital v Chicagu již v roce 2002. Výsledky ukazují, že z celkového počtu
odchodů představuje nejvyšší počet 29,5 % právě absolventů v prvním roce zaměstnání.
S odchodem sester byly zjištěny vysoké finanční náklady spojené i s jejich zaškolováním
a snížení kvality zdravotní péče. Výsledkem bylo přestavět a modifikovat proces
zaškolování absolventů za účelem podpory rozvoje profesionálních kompetencí
a přechodu rolí a byl sestaven tým, který zodpovídal za vývoj nového programu. (Halfer,
2007)
33
3.3 MOTIVACE SESTER
Motivaci lze rozdělit na motivaci vnitřní a vnější. Vnitřní motivací je
například důležitost a zajímavost práce samotné nebo pocit z dobře vykonané práce.
Vnější motivací jsou buď odměny, jako je například povýšení anebo tresty, jako je
kritika špatně odvedené práce. Vnitřní motivaci považujeme za dlouhodobější, tedy
efektivnější typ motivace. (Armstrong a Taylor, 2015)
Pracovní motivací se zabývají nejrůznější teorie. Můžeme začít například
od Maslowovy hierarchie potřeb. Zjednodušeně řečeno, pokud jsme spokojeni a naše
každodenní potřeby jsou saturované, zajímají nás více potřeby vyšší. Vyšší potřebou
je naše seberealizace, kterou uplatňujeme například v práci. Další teorií je
Herzbergova teorie, která rozděluje potřeby zaměstnance na hygienické, které mohou
způsobit nespokojenost a motivační povzbuzující k vyššímu výkonu. Teorie X a Y,
kdy teorie X představuje autoritativní styl řízení jako demotivující a Y představuje
participativní styl práce jako motivující. Pro sestry z toho vyplývá jasná odpověď.
Pokud bude sestra přetížená, nemůže být v práci spokojená, i když získá větší
odměnu. Nemůže být spokojená, pokud na pracovišti např. nefungují interpersonální
vztahy a rozhodně pracovní spokojenost nepřinese striktně autoritativní nadřízený.
(Plevová a kol., 2012)
Zdroji motivace jsou hlavně potřeby, jejichž nutnost plnění nás motivuje sama
o sobě. Dalším zdrojem motivace jsou naše životní hodnoty. Čili jsou-li v souladu
s naším životem, jsou pro nás motivující. Naše zájmy se mohou stát trvalejší motivací.
Mezi zdroje motivace patří i návyky a ideály, které nám určují cíle. (Armstrong
a Taylor, 2015)
Motivace je snadno zaměnitelná se stimulací. Stimulace působí na motivační
faktory krátkodobě. Motivaci chápeme jako dlouhodobé působení na motivační
procesy. Tudíž za motivaci nelze považovat benefity a přiměřený plat. (Zítková,
Pokorná a Mičudová, 2015)
Zajímavý názor na motivaci zdravotních sester má Bc. Dagmar Žitníková,
předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče. Žitníková (2018)
uvádí, že sestrám nechybí jen dostatečné mzdové ohodnocení, ale celkové zlepšení
pracovních podmínek. Poukazuje na odchod vysokoškolsky vzdělaních sester
34
z resortu zdravotnictví za lukrativnější prací, které ač svoji práci dělaly s láskou,
odmítají dál pracovat ve stresujícím prostředí.
3.4 POHODA ZAMĚSTNANCŮ
Pohodu na pracovišti napomáhá utvářet příjemné pracovní prostředí, kde máte
dostatek klidu a prostoru na svou práci, ale sebeluxusnější pracoviště nemůže vynahradit
dobré vztahy s kolegy.
Armstrong a Taylor (2015, s.509) uvádějí tyto důvody, proč se zabývat
pohodou zaměstnanců:
• Zaměstnavatelé mají povinnost pečovat o své zaměstnance, což
znamená přijmout společensky odpovědný přístup k zabezpečení
pohody zaměstnanců.
• Zaměstnavatelé, kteří se zabývají pohodou zaměstnanců, zejména ve
smyslu vytváření uspokojivého pracovního prostředí, tím nejen plní
část svých povinností, ale také tím zajišťují část systému celkové
odměny.
• Zaměstnavatelé. Kteří se zabývají pohodou zaměstnanců, tím zvyšují
pravděpodobnost, že zaměstnanci budou organizaci oddáni a budou
organizaci vnímat jako „nejlepší místo pro práci“.
K pohodě zaměstnanců přispívá příjemné a bezpečné pracovní prostředí,
ohleduplné chování manažerů, rovnováha mezi pracovním a osobním životem, jako je
například nabídka zkráceného pracovního úvazku. Zaměstnavatel by se měl zabývat
zvládáním stresu u svých zaměstnanců, a to buď nepřetěžovat zaměstnance, kdy je práce
s dosažitelnými cíli rozdělena mezi dostatečné množství zaměstnanců, anebo nabízet
zaměstnancům kurzy proti stresu a šikaně. Zaměstnavatel by měl zastávat jasné
stanovisko proti sexuálnímu obtěžování a šikaně. Dále k pohodě zaměstnanců přispívají
nejrůznější služby jednotlivcům či skupinám. (Armstrong a Taylor, 2015)
35
4 POPIS PRŮZKUMNÉHO ŠETŘENÍ
V praktické části jsme se zaměřili na kvantitativní průzkum s cílem zjistit, jak
všeobecné sestry vnímají adaptační proces v Nemocnici Jablonec nad Nisou p. o.
4.1 PRŮZKUMNÝ PROBLÉM
Na základě prostudování literárních pramenů a výsledků průzkumů jsme si
stanovili průzkumný problém, zda jsou všeobecné sestry spokojeny s adaptačním
procesem.
4.2 PRŮZKUMNÉ CÍLE
Cíl 1. Zjistit, jak všeobecné sestry vnímají svoji připravenost na nástup do klinické praxe.
Zda jsou sestry připraveny po psychické stránce, ale i dostatečně teoreticky
a prakticky připraveny.
Cíl 2. Zjistit, zda jsou všeobecné sestry spokojeny s přístupem sestry-školitelky.
Zda sestra-školitelka reaguje na požadavky jednotlivých pracovníků podle jejich
aktuálních potřeb.
Cíl 3. Zjistit, co činilo všeobecným sestrám během adaptačního procesu největší potíže.
Cíl 4. Zjistit spokojenost všeobecných sester s obsahem adaptačního procesu.
Zda jsou sestry dostatečně informovány o adaptačním procesu, jestli jim něco
v adaptační procesu nechybělo.
Cíl 5. Zjistit spokojenost všeobecných sester s délkou adaptačního procesu.
Zda byla délka adaptačního procesu zvolena individuálně a sestrám vyhovovala.
Cíl 6. Zjistit, zda jsou všeobecné sestry spokojeny s průběhem adaptačního procesu.
Zda byly sestry přijímány kolektivem stávajících pracovníků a zda jim kolegové
pomáhali. Dále pokud se necítily být přijímány, tak z jakého důvodu. Zda se sestry cítily
po absolvování adaptačního procesu připraveny na samostatnou práci a jaký byl jejich
celkový pocit z adaptačního procesu.
36
4.3 HYPOTÉZY PRŮZKUMNÉHO ŠETŘENÍ
V průzkumném šetření jsme si stanovili tyto hypotézy.
H1. Od roku 2015 do roku 2017 se zvýšil počet všeobecných sester, které jsou
s adaptačním procesem spokojeny.
H2. Všeobecné sestry, které již v minulosti absolvovaly nástupní praxi či adaptační
proces potřebují kratší adaptační proces než sestry absolventky.
H3. Všeobecné sestry, které již v minulosti absolvovaly nástupní praxi či adaptační
proces, jsou s jeho délkou více spokojeny.
4.4 METODA SBĚRU DAT
Pro sběr dat jsme zvolili vlastní anonymní strukturovaný nestandardizovaný
dotazník o 23 otázkách. Viz. příloha D. Dotazníky byly osobně rozdány na všech
lůžkových odděleních Nemocnice Jablonec n/N, na kterých v letech 2015-2017
nastoupily všeobecné sestry a absolvovali adaptační proces. Dotazníky byly předány
staničním sestrám společně s vysvětlením, pro koho jsou určeny a jak je vyplnit. Dle
údajů personálního oddělení v těchto letech nastoupilo 76 všeobecných sester. Sestrám
byl poskytnut dostatek času k vyplnění a přiložená obálka k zalepení vyplněného
dotazníku, aby byla zajištěna co největší anonymita odpovědí. Tuto metodu jsme si
zvolili, protože nám během krátké doby umožní oslovit větší skupinu respondentek,
zároveň není časově náročná, a tak dojde k minimální zátěži respondentů. Dovolí nám
díky zavřeným a otevřeným položkám důkladně a kvalitně zmapovat zkoumanou
problematiku. V dotazníku byla použita také jedna hodnotící otázka bateriového typu.
K jednotlivým cílům se vztahují tyto otázky:
Cíl 1. Zjistit, jak všeobecné sestry vnímají svoji připravenost na nástup do klinické praxe.
Otázka 5: Cítil/a jste se psychicky připraven/a na nástup do zaměstnání ve zdravotnictví?
Otázka 7: Máte pocit, že Vaše teoretické znalosti získané ve škole byly dostatečné pro
práci na Vašem oddělení?
Otázka 10: Máte pocit, že Vaše praktické ošetřovatelské dovednosti získané ve škole byly
dostatečné pro práci na Vašem oddělení?
Cíl 2. Zjistit, zda jsou všeobecné sestry spokojeny s přístupem sestry-školitelky.
37
Otázka 8: Nabídla Vám sestra-školitelka odbornou literaturu?
Otázka 9: Nabídla Vám sestra-školitelka možnost specializačního vzdělávání v oboru?
Otázka 11: Procvičila s Vámi setra-školitelka nějakou ošetřovatelskou dovednost?
Otázka 13: Naznačila Vám sestra-školitelka v průběhu adaptačního procesu, že byste
měla být lépe připravena ze školy?
Otázka 14: Máte pocit, že měla sestra-školitelka na Vás dostatek času?
Cíl 3. Zjistit, co činilo všeobecným sestrám během adaptačního procesu největší potíže.
Otázka 17: Oznámkujte jednotlivé položky jako ve škole.
Cíl 4. Zjistit spokojenost všeobecných sester s obsahem adaptačního procesu.
Otázka 4: Prošel/prošla jste v minulosti jiným adaptačním procesem, popř. nástupní
praxí?
Otázka 6: Byl/a jste seznámen/a s obsahem adaptačního procesu před jeho zahájením?
Otázka 18: Vyhovoval vám adaptační proces svým obsahem?
Otázka 19: Chybělo Vám něco v adaptačním procesu?
Cíl 5. Zjistit spokojenost všeobecných sester s délkou adaptačního procesu.
Otázka 20: Jak dlouho trval Váš adaptační proces?
Otázka 21: Vyhovovala Vám délka adaptačního procesu?
Cíl 6. Zjistit, zda jsou všeobecné sestry spokojeny s průběhem adaptačního procesu.
Otázka 12: Pomáhali Vám kolegyně/kolegové v průběhu adaptačního procesu?
Otázka 15: Cítil/a jste se kolektivem zdravotnických pracovníků přijímán/a od počátku
nástupu na oddělení?
Otázka 16: Pokud jste odpověděl/a v předchozí otázce ne, popište stručně proč:
Otázka 22: Cítila jste se po adaptačním procesu připravená pracovat na oddělení na které
jste nastoupila?
Otázka 23: Jaký máte celkový pocit z adaptačního procesu?
38
4.5 VÝZKUMNÝ SOUBOR
Cílovou skupinu respondentek tvoří všeobecné sestry, které nastoupily do
zaměstnání v Nemocnici Jablonec n/N p. o. od roku 2015 do roku 2017, tedy v období
poslední platné verze protokolu adaptačního procesu. Oslovovány byly všeobecné sestry
bez rozdílu věku a pohlaví. Od roku 2015 do roku 2017 nastoupilo 76 všeobecných sester.
Pro zpracování dat bylo použito 60 řádně vyplněných dotazníků. Z celkového počtu
76 dotazníků byly 4 dotazníky vyřazeny pro neúplné vyplnění, 1 dotazník byl vyřazen
pro nečitelnost a 11 dotazníků se nevrátilo.
Výzkumný soubor tvořily sestry (viz. podkapitola Výsledky, otázky č. 1-3), které
v následujícím počtu nastoupily na tato konkrétní oddělení:
ARO: 6 Pediatrie: 3
Interna: 10 Neonatologie: 5
Interna JIP: 5 CEDR: 4
Chirurgie: 11 Rehabilitace:2
Chirurgie JIP: 4 ORL: 1
Gynekologie: 8 Ortopedie: 1
Rozložení počtu sester podle roku zahájení adaptačního procesu:
r.2015:16
r.2016:23
r.2017:21
Rozložení počtu sester podle dosaženého vzdělání:
SZŠ: 21
VOŠ: 23
VŠ: 16
4.6 METODA ZPRACOVÁNÍ A ANALÝZY DAT
Výsledky šetření jsme statisticky vyhodnotili a deskriptivně analyzovali
v programu MS Office 2016. Ve stejném programu jsme vytvořili tabulky (s relativní
i absolutní četností) a grafy znázorňující výsledky společně s jejich slovní interpretací.
U hypotéz bylo použito statistické vyhodnocení pomocí chí kvadrátu. Testování
nezávislosti jsme prováděli pomocí webové aplikace dostupné na:
http://www.milankabrt.cz/testNezavislosti/index.php.
39
4.7 PRAKTICKÝ PRŮBĚH REALIZACE
Pro realizaci průzkumného projektu byl vytvořen dotazník o 23 otázkách.
Dotazník byl předán manažerce ošetřovatelské péče Mgr. Jitce Řehořové, MBA ke
kontrole a schválení průzkumu. Viz. příloha F.
Po schválení 5.2.2018 byly dotazníky osobně rozdány na lůžková oddělení do
rukou staničních sester, které byly informovány, pro koho jsou určené a jak je vyplnit.
Dotazníky byly vloženy do nezalepených obálek. Respondenti vyslovili ústní souhlas
s průzkumem. Byly staničními sestrami informováni o podstatě šetření, seznámeni s cíli,
metodami a postupy, které budou použity, s výhodami i riziky, které pro ně z účasti na
průzkumu vyplývají. Souhlasili s tím, že získané údaje budou anonymně zpracovány
a použity pro účely vypracování bakalářské práce autorky. Celkem bylo rozdáno
76 dotazníků. Řádně vyplněno a použito jich bylo 60. Respondence činila 87.84 %.
4.8 VÝSLEDKY
Otázka č. 1: Na jakém oddělení pracujete?
Graf 1. Počet přijatých sester podle oddělení
Zdroj: Vlastní průzkum
40
Tabulka 5. Počet přijatých sester podle oddělení
Oddělení Počet sester Podíl v %
ARO 6 10 %
Interna 10 16,67 %
Interna JIP 5 8,33 %
Chirurgie 11 18,33 %
Chirurgie JIP 4 6,67 %
gynekologie 8 13,33 %
pediatrie 3 5 %
neonatologie 5 8,33 %
CEDR 4 6,67 %
Rehabilitace 2 3,33 %
ORL 1 1,67 %
Ortopedie 1 1,67 %
Celkem 60 100 %
Zdroj: Vlastní průzkum
Z celkového počtu 60 sester (100 %) 11 1(8,33 %) sester nastoupilo na chirurgii,
10 (16,67 %) na internu, 8 (13,33 %) na gynekologii, 6 (10 %) na ARO,5 (8,33 %) na
Interní JIP a neonatologii, 4 (6,67 %) na chirurgický JIP a CEDR, 3 (5 %) na pediatrii,
2 (3,33 %) na rehabilitaci a 1 (1,67 %) na ORL a ortopedii.
Otázka č. 2: V kterém roce jste na oddělení nastoupila?
Odpovědi: a) V roce 2015
b) V roce 2016
c) V roce 2017
41
Graf 2. Rozdělení sester podle roku nastoupení do zaměstnání
Zdroj: Vlastní průzkum
Tabulka 6. Rozdělení sester podle roku nastoupení do zaměstnání
Rok přijetí Počet sester Počet v %
2015 16 26,67 %
2016 23 38,33 %
2017 21 35 %
Celkem 60 100 %
Zdroj: Vlastní průzkum
Z celkového počtu 60 (100 %) přijatých sester v roce 2015 nastoupilo
16 (26,67 %), v roce 2016 23 (38,33 %) a v roce 2017 21 (35 %) sester.
Otázka č. 3: Dosažené vzdělání v oboru všeobecná sestra. (Zaškrtněte nejvyšší dosažené
vzdělání, která jste absolvovali i již neexistující.)
Odpovědi: □ středoškolské (první ročník zahájen nejpozději v roce 2003/2004)
□ Vyšší odborné
□ Vysokoškolské
Odpovědi:
0
5
10
15
20
25
rok 2015 rok 2016 rok 2017
Počet přijatých sester
42
Graf 3. Počet sester podle dosaženého vzdělání
Zdroj: Vlastní průzkum
Tabulka 7. Dosažené vzdělání u přijatých sester
Dosažené vzdělání Počet sester Počet v %
SZŠ 21 35 %
VOŠ 23 38,33 %
VŠ 16 26,67 %
Celkem 60 100 %
Zdroj: Vlastní průzkum
Z celkového počtu 60 (100 %) přijatých sester nastoupilo 16 (26,67 %)
vysokoškolsky vzdělaných, 23 (38,33 %) vystudovaly vyšší odbornou školu a 21 (35 %)
sester vystudovaly střední zdravotnickou školu, přičemž první ročník byl zahájen
nejpozději v roce 2003/2004.
43
4.8.1 CÍL 1. ZJISTIT, JAK VŠEOBECNÉ SESTRY VNÍMAJÍ SVOJI
PŘIPRAVENOST NA NÁSTUP DO KLINICKÉ PRAXE.
Otázka 5: Cítil/a jste se psychicky připraven/a na nástup do zaměstnání ve zdravotnictví?
Graf 4. Pocit psychické připravenosti sester na nástup do zaměstnání ve zdravotnictví
Zdroj: Vlastní průzkum
Tabulka 8. Pocit psychické připravenosti sester na nástup do zaměstnání ve
zdravotnictví
Odpověď Počet respondentek Počet v %
ANO 51 85 %
NE 9 15 %
Celkem 60 100 %
Zdroj: Vlastní průzkum
Z celkového počtu 60 (100 %) respondentek, se psychicky připraveno cítilo 51
(85 %) a 9 (15 %) se psychicky na nástup do zaměstnání ve zdravotnictví necítilo.
44
Otázka 7: Máte pocit, že Vaše teoretické znalosti získané ve škole byly dostatečné pro
práci na Vašem oddělení?
Graf 5. Pocit dostatečných teoretických znalostí získaných ve škole
Zdroj: Vlastní průzkum
Tabulka 9. Pocit dostatečných teoretických znalostí získaných ve škole
Odpověď Počet respondentek Počet v %
ANO 35 58,33 %
NE 25 41,66 %
Celkem 60 100 %
Zdroj: Vlastní průzkum
Z celkového počtu 60 (100 %) respondentek 35 (58,33 %) odpovědělo, že jejich
teoretické znalosti ze školy byly dostačující a 25 (41,66 %) odpovědělo, že jejich
teoretické znalosti ze školy nebyly dostatečné.
Otázka 10: Máte pocit, že Vaše praktické ošetřovatelské dovednosti získané ve škole
byly dostatečné pro práci na Vašem oddělení?
Odpovědi: □ ano
□ ne
45
Graf 6. Připravenost v praktických ošetřovatelských dovednostech
Zdroj: Vlastní průzkum
Tabulka 10. Připravenost v praktických ošetřovatelských dovednostech
Odpověď Počet respondentek Počet v %
ANO 37 61,67 %
NE 23 38,33 %
Celkem 60 100 %
Zdroj: Vlastní průzkum
Z celkového počtu 60 (100 %) respondentek 37 (61,67 %) odpovědělo, že jejich
praktické ošetřovatelské dovednosti ze školy byly dostačující a 23 (38,33 %) odpovědělo,
že jejich praktické ošetřovatelské dovednosti ze školy nebyly dostatečné.
46
4.8.2 CÍL 2. ZJISTIT, ZDA JSOU VŠEOBECNÉ SESTRY SPOKOJENY S
PŘÍSTUPEM SESTRY-ŠKOLITELKY.
Otázka 8: Nabídla Vám sestra-školitelka odbornou literaturu?
Odpovědi: □ ano
□ ne
Graf 7. Nabídla sestra školitelka odbornou literaturu?
Zdroj: Vlastní průzkum
Tabulka 11. Nabídla sestra školitelka odbornou literaturu?
Odpověď Počet respondentek Počet v %
ANO 26 43,33 %
NE 34 56,67 %
Celkem 60 100 %
Zdroj: Vlastní průzkum
Z celkového počtu 60 (100 %) respondentek 26 (43,33 %) odpovědělo, že jim
sestra školitelka odbornou literaturu nabídla a 34 (56,67 %) odpovědělo, že jim sestra
školitelka odbornou literaturu nenabídla.
47
Otázka 9: Nabídla Vám sestra-školitelka možnost specializačního vzdělávání v oboru?
Odpovědi: □ ano
□ ne
Graf 8. Nabídla sestra školitelka specializační vzdělání?
Zdroj: Vlastní průzkum
Tabulka 12. Nabídla sestra školitelka specializační vzdělání?
Odpověď Počet respondentek Počet v %
ANO 36 60 %
NE 24 40 %
Celkem 60 100 %
Zdroj: Vlastní průzkum
Z celkového počtu 60 (100 %) respondentek 36 (60 %) odpovědělo, že jim sestra
školitelka specializační vzdělání nabídla a 24 (40 %) odpovědělo, že jim sestra školitelka
specializační vzdělání nenabídla.
48
Otázka 11: Procvičila s Vámi sestra-školitelka nějakou ošetřovatelskou dovednost?
Odpovědi: □ ano
□ ne
Graf 9. Procvičila sestra školitelka s respondentkou ošetřovatelské dovednosti?
Zdroj: Vlastní průzkum
Tabulka 13. Procvičila sestra školitelka s respondentkou nějaké ošetřovatelské
dovednosti?
Odpověď Počet respondentek Počet v %
ANO 52 86,67 %
NE 8 13,33 %
Celkem 60 100 %
Zdroj: Vlastní průzkum
Z celkového počtu 60 (100 %) respondentek 52 (86,67 %) odpovědělo, že s nimi
sestra školitelka procvičila nějakou ošetřovatelskou dovednost a 8 (13,33 %) odpovědělo,
že s nimi sestra školitelka neprocvičila žádnou ošetřovatelskou dovednost.
49
Otázka 13: Naznačila Vám sestra-školitelka v průběhu adaptačního procesu, že byste
měla být lépe připravena ze školy?
Odpovědi: □ ano
□ ne
Graf 10. Naznačila sestra školitelka respondentce nedostatečnou školní připravenost do
praxe?
Zdroj: Vlastní průzkum
Tabulka 14. Naznačila sestra školitelka respondentce nedostatečnou školní připravenost
do praxe?
Odpověď Počet respondentek Počet v %
ANO 8 13,33 %
NE 52 86,67 %
Celkem 60 100 %
Zdroj: Vlastní průzkum
Z celkového počtu 60 (100 %) respondentek 52 (86,67 %) odpovědělo, že jim
sestra školitelka nenaznačila, že by měly být lépe připraveny ze školy a 8 (13,33 %)
odpovědělo, že jim sestra školitelka naznačila, že by měly být lépe připraveny ze školy.
50
Otázka 14: Máte pocit, že měla sestra-školitelka na Vás dostatek času?
Odpovědi: □ ano
□ ne
Graf 11. Měla sestra školitelka na respondentky dostatek času?
Zdroj: Vlastní průzkum
Tabulka 15. Měla sestra školitelka na respondentky dostatek času?
Odpověď Počet respondentek Počet v %
ANO 53 88,33 %
NE 7 11,67 %
Celkem 60 100 %
Zdroj: Vlastní průzkum
Z celkového počtu 60 (100 %) respondentek 53 (88,33 %) odpovědělo, že na ně
sestra školitelka měla dostatek času a 7 (11,67 %) odpovědělo, že na ně sestra školitelka
neměla dostatek času.
51
4.8.3 CÍL 3. ZJISTIT, CO ČINILO VŠEOBECNÝM SESTRÁM BĚHEM
ADAPTAČNÍHO PROCESU NEJVĚTŠÍ POTÍŽE.
Otázka 17: Oznámkujte jednotlivé položky jako ve škole: 1 = bez potíží, 2 = minimální
zátěž, 3 = šlo to hůře, 4 = zvládl/a jsem to s velkými obtížemi, 5 = stále s tím mám
problém.
Odpovědi: Vedení ošetřovatelské dokumentace: …….
Teoretické znalosti: …….
Praktické ošetřovatelské dovednosti: …….
Harmonogram práce: …….
Hygienický režim pracoviště: …….
Práce s přístrojovou technikou: …….
Organizace vlastní práce: …….
Edukace pacienta: ……
Interpersonální spolupráce: …….
Znalost a použití standardních postupů: ……
Spolupráce se školitelem: …….
52
Graf 12. Co činilo sestrám během adaptačního procesu největší potíže
Zdroj: Vlastní průzkum
Tabulka 16. Co činilo sestrám během adaptačního procesu potíže
Kategorie 1 2 3 4 5
Vedení oše. dokumentace 21 24 15 0 0
Teoretické znalosti 13 42 5 0 0
Praktické oše. dovednosti 23 32 5 0 0
Harmonogram práce 34 22 4 0 0
Hygienický režim pracoviště 46 11 3 0 0
Práce s přístrojovou technikou 22 27 10 1 0
Organizace vlastní práce 23 32 4 1 0
Edukace pacienta 38 19 3 0 0
Interpersonální spolupráce 35 21 3 1 0
Znalost a použití standardních postupů 22 31 7 0 0
Spolupráce se školitelem 44 14 2 0 0
Zdroj: Vlastní průzkum
Respondentky z celkového počtu 60 (100 %) jednotlivé kategorie oznámkovaly
takto:
Známka 5 (= stále s tím mám problém) nebyla respondentkami vybrána ani jednou.
53
Nejhorší použitou známkou bylo za 4 (=zvládl/a jsem to s velkými obtížemi) vždy pouze
jednou respondentkou, a to u kategorie: Práce s přístrojovou technikou, Organizace
vlastní práce a Interpersonální spolupráce.
Známka 3 (=šlo to hůře) se nejvíce objevila v kategorii Vedení ošetřovatelské
Dokumentace 15krát, Práce s přístrojovou technikou 10krát a Znalost a použití
standardních postupů 7krát. U ostatních položek bylo za 3 použito 2krát – 5krát.
Známka 2 (= minimální zátěž) byla nejvíce použita v kategorii Teoretické znalosti 42krát.
Shodně 32krát v kategoriích Praktické dovednosti a Organizace vlastní práce. U ostatních
položek respondentky tuto známku použili 11krát – 31krát.
Známkou 1 (= bez potíží) byly označeny tyto kategorie nejčastěji: Hygienický režim
pracoviště 46krát, Spolupráce se školitelem 44krát a Edukace pacienta 38krát. U ostatních
kategorií známku 1 použily respondentky 13krát – 35krát.
Z četnosti známek se dá označit za nejproblémovější kategorii Vedení ošetřovatelské
dokumentace a za nejsnadnější Hygienický režim pracoviště.
54
4.8.4 CÍL 4. ZJISTIT SPOKOJENOST VŠEOBECNÝCH SESTER S
OBSAHEM ADAPTAČNÍHO PROCESU.
Otázka 4: Prošel/prošla jste v minulosti jiným adaptačním procesem, popř. nástupní
praxí?
Odpovědi: □ ano
□ ne
Graf 13. Počet sester, které mají zkušenost s adaptačním procesem a které ne.
Zdroj: Vlastní průzkum
Tabulka 17. Počet sester, které mají zkušenost s adaptačním procesem a které ne.
Odpověď Počet respondentek Počet v %
ANO 43 71,66 %
NE 17 28,33 %
celkem 60 100 %
Zdroj: Vlastní průzkum
Z celkového počtu 60 (100 %) respondentek 43 (71,66 %) odpovědělo, že již dříve
adaptačním procesem nebo nástupní praxí prošly a 17 (28,33 %) odpovědělo, že se jedná
o jejich první adaptační proces.
55
Otázka 6: Byl/a jste seznámen/a s obsahem adaptačního procesu před jeho zahájením?
Odpovědi: □ ano
□ ne
Graf 14. Počet respondentek, které byly seznámeny s obsahem adaptačního procesu před
jeho zahájením.
Zdroj: Vlastní průzkum
Tabulka 18. Počet respondentek, které byly seznámeny s obsahem adaptačního procesu
před jeho zahájením.
Odpověď Počet respondentek Počet v %
ANO 57 95 %
NE 3 5 %
Celkem 60 100 %
Zdroj: Vlastní průzkum
Z celkového počtu 60 (100 %) respondentek 57 (95 %) odpovědělo, že byly
s obsahem adaptačního procesu seznámeny před jeho zahájením a 3 (5 %) odpovědělo,
že s obsahem adaptačního procesu před jeho zahájením seznámeny nebyly.
56
Otázka 18: Vyhovoval vám adaptační proces svým obsahem?
Odpovědi: □ ano
□ ne
Graf 15. Vyhovoval respondentkám adaptační proces svým obsahem
Zdroj: Vlastní průzkum
Tabulka 19. Vyhovoval respondentkám adaptační proces svým obsahem?
Odpověď Počet respondentek Počet v %
ANO 59 98,33 %
NE 1 1,67 %
Celkem 60 100 %
Zdroj: Vlastní průzkum
Z celkového počtu 60 (100 %) respondentek 59 (98,33 %) odpovědělo, že jim
adaptační proces svým obsahem vyhovoval a 1 (1,67 %) odpověděla, že jí adaptační
proces svým obsahem nevyhovoval.
57
Otázka 19: Chybělo Vám něco v adaptačním procesu?
Odpovědi: (Vypište heslovitě)
Tabulka 20. Co chybělo respondentkám v adaptačním procesu.
Odpovědi Počet respondentek Počet v %
Praktický nácvik 1 1,67 %
Více času školitelky 2 3,33 %
Více školení na PC 1 1,67 %
Nic nechybělo 56 93,33 %
Celkem 60 100 %
Zdroj: Vlastní průzkum
Z celkového počtu 60 (100 %) respondentek 56 (93,33 %) odpovědělo, že jim
v adaptačním procesu nic nechybělo, 2 (3,33 %) odpověděly, že jim chybělo více času
školitelky, 1 (1,67 %) respondentce chyběl praktický nácvik a 1 (1,67 %) respondentce
chybělo více školení na PC.
58
4.8.5 CÍL 5. ZJISTIT SPOKOJENOST VŠEOBECNÝCH SESTER S DÉLKOU
ADAPTAČNÍHO PROCESU.
Otázka 20: Jak dlouho trval Váš adaptační proces?
Odpovědi: …………………… měsíců
Graf 16. Délka adaptačního procesu respondentek.
Zdroj: Vlastní průzkum
Tabulka 21. Délka adaptačního procesu u respondentek.
Odpovědi Počet respondentek Počet v %
2 měsíce 6 10 %
3 měsíce 26 43,33 %
4 měsíce 11 18,33 %
5 měsíců 1 1,67 %
6 měsíců 12 20 %
7 měsíců 4 6,67 %
Celkem 60 100 %
Zdroj: Vlastní průzkum
Z celkového počtu 60 (100 %) respondentek 26 (43,33 %) odpovědělo, že jejich
adaptační proces trval 3 měsíce, 12 (20 %) odpovědělo, že jejich adaptační proces trval
6 měsíců, u 11 (18,33 %) adaptační proces trval 4 měsíce, u 6 (10 %) adaptační proces
trval 2 měsíce, u 4 (6,67 %) adaptační proces trval 7 měsíců a u 1 (1,67 %) respondentky
trval adaptační proces 5 měsíců.
59
Otázka 21: Vyhovovala Vám délka adaptačního procesu?
Odpovědi: □ vyhovovala
□ spíše vyhovovala
□ spíše nevyhovovala
□ nevyhovovala
Graf 17. Vyhovovala respondentkám délka adaptačního procesu?
Zdroj: Vlastní průzkum
Tabulka 22. Vyhovovala respondentkám délka adaptačního procesu?
Odpovědi Počet respondentek Počet v %
Vyhovovala 46 76,67 %
Spíše vyhovovala 8 13,33 %
Spíše nevyhovovala 5 8,33 %
Nevyhovovala 1 1,67 %
Celkem 60 100 %
Zdroj: Vlastní průzkum
Z celkového počtu 60 (100 %) respondentek 46 (76,67 %) odpovědělo, že jim
délka adaptačního procesu vyhovovala, 8 (13,33 %) odpovědělo, že jim délka
adaptačního procesu spíše vyhovovala, 5 (8,33 %) odpovědělo, že jim délka adaptačního
procesu spíše nevyhovovala a 1 (1,67 %) respondentka uvedla, že ji délka adaptačního
procesu nevyhovovala.
60
4.8.6 CÍL 6. ZJISTIT, ZDA JSOU VŠEOBECNÉ SESTRY SPOKOJENY S
PRŮBĚHEM ADAPTAČNÍHO PROCESU.
Otázka 12: Pomáhali Vám kolegyně/kolegové v průběhu adaptačního procesu?
Odpovědi: □ ano
□ ne
Graf 18. Pomáhaly kolegyně či kolegové respondentkám?
Zdroj: Vlastní průzkum
Tabulka 23. Pomáhaly kolegyně či kolegové respondentkám?
Odpovědi Počet respondentek Počet v %
ANO 60 100 %
NE 0 0 %
Celkem 60 100 %
Zdroj: Vlastní průzkum
Všech 60 (100 %) respondentek uvedlo, že jim kolegyně či kolegové během
adaptačního procesu pomáhalo.
Otázka 15: Cítil/a jste se kolektivem zdravotnických pracovníků přijímán/a od počátku
nástupu na oddělení?
Odpovědi: □ ano
□ ne
61
Graf 19. Cítily se respondentky kolektivem přijímány?
Zdroj: Vlastní průzkum
Tabulka 24. Cítily se respondentky kolektivem přijímány?
Odpovědi Počet respondentek Počet v %
ANO 56 93,33 %
NE 4 6,67 %
Celkem 60 100 %
Zdroj: Vlastní průzkum
Z celkového počtu 60 (100 %) respondentek 56 (93,33 %) odpovědělo, že se cítily
kolektivem přijímány a 4 (1,67 %) odpověděla, že se necítily kolektivem přijímány.
Otázka 16: Pokud jste odpověděl/a v předchozí otázce ne, popište stručně proč:
Tabulka 25. Proč se sestry necítily kolektivem přijímány.
Odpovědi respondentek Počet respondentek
nadřazenost 2
nezájem 2
zátěž pro starší 1
věkový rozdíl 1
Zdroj: Vlastní průzkum
62
Z celkového počtu 60 (100 %) respondentek 4 (1,67 %) odpověděly, že se necítily
kolektivem přijímány. Důvodem byla nadřazenost a nezájem, jak uvedly dvě
respondentky shodně a další respondentky pak přidaly zátěž pro starší a věkový rozdíl.
Otázka 22: Cítila jste se po adaptačním procesu připravená pracovat na oddělení na které
jste nastoupila?
Odpovědi: □ ano
□ ne
Graf 20. Cítily se respondentky po adaptačním procesu připravené?
Zdroj: Vlastní průzkum
Tabulka 26. Cítily se respondentky po adaptačním procesu připravené?
Odpovědi Počet respondentek Počet v %
ANO 60 100 %
NE 0 0 %
Celkem 60 100 %
Zdroj: Vlastní průzkum
Všech 60 (100 %) respondentek uvedlo, že se po adaptačním procesu cítily
připravené pracovat na svých odděleních.
63
Otázka 23: Jaký máte celkový pocit z adaptačního procesu?
Odpovědi: □ velmi mi pomohl
□ nic nového mi nepřinesl
□ byla to velice stresující záležitost
□ vůbec mi nepomohl
Graf 21. Celkový pocit respondentek z adaptačního procesu.
Zdroj: Vlastní průzkum
Tabulka 27. Celkový pocit respondentek z adaptačního procesu.
Odpovědi Počet respondentek Počet v %
Velmi mi pomohl 37 61,67 %
Nic nového mi nepřinesl 21 30 %
Byla to velice stresující
záležitost
2 3,33 %
Vůbec mi nepomohl 0 0 %
Celkem 60 100 %
Zdroj: Vlastní průzkum
Z celkového počtu 60 (100 %) respondentek 37 (61,67 %) odpovědělo, že jim
adaptační proces velmi pomohl, 21 (30 %) odpovědělo, že jim adaptační proces nic
nového nepřinesl a 2 (3,33 %) odpověděly, že to pro ně byla velice stresující záležitost.
Žádná respondentka neuvedla, že jí adaptační proces vůbec nepomohl.
64
4.9 STATISTICKÉ ZPRACOVÁNÍ DAT-TEST NEZÁVISLOSTI
CHÍ-KVADRÁT
Mezi vybranými otázkami (hypotéza č. 1: ot. č. 2 a 26, hypotéza č. 2: ot. č. 4 a 20,
hypotéza č.3: ot.4 a 21) jsme provedli testování síly nezávislosti pomocí chí-kvadrátu.
Byly vytvořeny tabulky skutečných a očekávaných četností. Též byla provedena kontrola,
zda hodnoty v tabulkách mají parametry pro provedení testu nezávislosti. Pouze 20 %
hodnot může být menší než pět a ani jedna z hodnot nesmí být menší než jedna. Podmínky
byly splněny.
4.9.1 HYPOTÉZA Č. 1: OD ROKU 2015 DO ROKU 2017 SE ZVÝŠIL POČET
VŠEOBECNÝCH SESTER, KTERÉ JSOU S ADAPTAČNÍM
PROCESEM SPOKOJENY.
Tabulka 28. Hypotéza č. 1: Skutečné četnosti
Skutečná četnost 2015 2016 2017 Celkem
Velmi mi pomohl 11 14 12 37
Nic nového mi nepřinesl/velice
stresující záležitost
4 11 8 23
Celkem 15 25 20 60
Zdroj: Vlastní průzkum
Graf 22. Hypotéza č. 1: Skutečná četnost
Zdroj: Vlastní průzkum
65
Tabulka 29. Hypotéza č. 1: Očekávaná četnost
Očekávaná četnost 2015 2016 2017 Celkem
Velmi mi pomohl 9,25 15,42 12,33 37
Nic nového mi nepřinesl/
velice stresující záležitost
5,75 9,58 7,67 23
Celkem 15 25 20 58
Zdroj: Vlastní průzkum
Graf 23. Hypotéza č. 1: Očekávaná četnost
Zdroj: Vlastní průzkum
V tomto průzkumu jsme zjišťovali, zda od roku 2015 do 2017 se zvýšil počet
všeobecných sester, které jsou s adaptačním procesem spokojeny. Tabulka 28 a Graf 23
znázorňuje vypočítané očekávané četnosti. Výsledek výpočtu testu nezávislosti nám tím
odpoví na hypotézu č. 1.
Testování nezávislosti jsme prováděli pomocí webové aplikace dostupné na:
http://www.milankabrt.cz/testNezavislosti/index.php.
Stanovení nulové (H0) a alternativní hypotézy (H1)
H0: Spokojenost s adaptačním procesem nezávisí na roce, kdy adaptační proces proběhl
H1: Spokojenost s adaptačním procesem závisí na roce, kdy adaptační proces proběhl
Kritická hodnota je χ(1-α); df = 4.605. Pokud bude vypočtená hodnota (testové
kritérium) vyšší než kritická hodnota, zamítne se tím nulová hypotéza H0 a přijme se
66
hypotéza alternativní H1. Pokud by však testové kritérium bylo nižší nežli kritická
hodnota, nulová hypotéza H0 se tím nezamítá.
Testové kritérium:
Po dosazení do vzorce vychází testové kritérium: G = 1.228
Na hladině významnosti 10 % nulovou hypotézu (H0) o nezávislosti jednotlivých znaků
nezamítáme.
Na základě výpočtu jsme zjistili, že neexistuje statisticky významný rozdíl ve výši
spokojenosti všeobecných sester podle roku, kdy adaptační proces proběhl.
4.9.2 HYPOTÉZA Č. 2: VŠEOBECNÉ SESTRY, KTERÉ JIŽ V MINULOSTI
ABSOLVOVALY NÁSTUPNÍ PRAXI ČI ADAPTAČNÍ PROCES,
POTŘEBUJÍ KRATŠÍ ADAPTAČNÍ PROCES NEŽ VŠEOBECNÉ
SESTRY ABSOLVENTKY.
Tabulka 30. Hypotéza č. 2: Skutečná četnost
Skutečná četnost 2-4 měsíce 5-7 měsíců Celkem
ANO (AP prošla i dříve) 32 11 43
NE (dříve AP neprošla) 11 6 17
Celkem 43 17 60
Zdroj: Vlastní průzkum
67
Graf 24. Hypotéza č. 2: Skutečná četnost
Zdroj: Vlastní průzkum
Tabulka 31. Hypotéza č. 2: Očekávaná četnost
Očekávaná četnost 2-4 měsíce 5-7 měsíců Celkem
ANO (AP prošla i dříve) 30,82 12,18 43
NE (dříve AP neprošla) 12,18 4,82 17
Celkem 43 17 60
Zdroj: Vlastní průzkum
Graf 25. Hypotéza č. 2: Očekávaná četnost
Zdroj: Vlastní průzkum
68
V tomto průzkumu jsme zjišťovali, zda sestry, které již v minulosti absolvovaly
nástupní praxi či adaptační proces, potřebují kratší adaptační proces než sestry
absolventky. Tabulka 30 a Graf 25 znázorňuje vypočítané očekávané četnosti. Výsledek
výpočtu testu nezávislosti nám tím odpoví na hypotézu č. 2.
Testování nezávislosti jsme prováděli pomocí webové aplikace dostupné na:
http://www.milankabrt.cz/testNezavislosti/index.php.
STANOVENÍ NULOVÉ (H0) A ALTERNATIVNÍ HYPOTÉZY (H1)
H0: Délka adaptačního procesu nezávisí na tom, zda jím respondentky prošly už dříve.
H1: Délka adaptačního procesu závisí na tom, zda jím respondentky prošly už dříve.
Kritická hodnota je χ(1-α); df = 2,706. Pokud bude vypočtená hodnota (testové
kritérium) vyšší než kritická hodnota, zamítne se tím nulová hypotéza H0 a přijme se
hypotéza alternativní H1. Pokud by však testové kritérium bylo nižší nežli kritická
hodnota, nulová hypotéza H0 se tím nezamítá.
Testové kritérium:
Po dosazení do vzorce vychází testové kritérium: G = 0.563
Na hladině významnosti 10 % nulovou hypotézu (H0) o nezávislosti jednotlivých
znaků nezamítáme.
Na základě výpočtu jsme zjistili, že neexistuje statisticky významný rozdíl délky
adaptačního procesu u sester, které jej absolvovaly již dříve nebo ne.
69
4.9.3 HYPOTÉZA Č. 3: VŠEOBECNÉ SESTRY, KTERÉ JIŽ V MINULOSTI
ABSOLVOVALY NÁSTUPNÍ PRAXI ČI ADAPTAČNÍ PROCES, JSOU S
JEHO DÉLKOU VÍCE SPOKOJENY.
Tabulka 32. Hypotéza č. 3: Skutečná četnost
Skutečná četnost 1. AP více AP Celkem
vyhovovala + spíše ano 13 41 54
nevyhovovala + spíše ne 4 2 6
Celkem 17 43 60
Zdroj: Vlastní průzkum
Graf 26. Hypotéza č. 3: Skutečná četnost
Zdroj: Vlastní průzkum
Tabulka 33. Hypotéza č. 3: Očekávaná četnost
Očekávaná četnost 1. AP více AP Celkem
vyhovovala + spíše ano 15,3 38,7 54
nevyhovovala + spíše ne 1,7 4,3 6
Celkem 17 43 60
Zdroj: Vlastní průzkum
70
Graf 27. Hypotéza č. 3: Očekávaná četnost
Zdroj: Vlastní průzkum
V tomto průzkumu jsme zjišťovali, zda sestry, které již v minulosti absolvovaly
adaptační proces, jsou s jeho délkou více spokojeny. Tabulka 32 a Graf 27 znázorňuje
vypočítané očekávané četnosti. Výsledek výpočtu testu nezávislosti nám tím odpoví na
hypotézu č. 3.
Testování nezávislosti jsme prováděli pomocí webové aplikace dostupné na:
http://www.milankabrt.cz/testNezavislosti/index.php.
STANOVENÍ NULOVÉ (H0) A ALTERNATIVNÍ HYPOTÉZY (H1)
H0: Počet absolvovaných adaptačních procesů nezávisí na spokojenosti s jeho
délkou.
H1: Počet absolvovaných adaptačních procesů závisí na spokojenosti s jeho
délkou.
Kritická hodnota je χ(1-α); df = 2,706. Pokud bude vypočtená hodnota (testové
kritérium) vyšší než kritická hodnota, zamítne se tím nulová hypotéza H0 a přijme se
hypotéza alternativní H1. Pokud by však testové kritérium bylo nižší nežli kritická
hodnota, nulová hypotéza H0 se tím nezamítá.
Testové kritérium:
Po dosazení do vzorce vychází testové kritérium: G = 4.824
71
Na hladině významnosti 10 % nulovou hypotézu (H0) o nezávislosti jednotlivých
znaků zamítáme a přijímáme hypotézu (H1), která nám říká, že zde určitá závislost
existuje.
Na základě výpočtu jsme zjistily, že existuje statisticky významný rozdíl u počtu
absolvovaných adaptačních procesů se spokojeností s jeho délkou.
4.10 INTERPRETACE VLASTNÍHO PRŮZKUMU
Našeho průzkumného šetření se zúčastnilo 60 (= 100 %) všeobecných sester
z lůžkových odděleních Nemocnice Jablonec nad Nisou p. o. Pro průzkumné šetření jsme
si stanovili průzkumný problém, cíle a hypotézy:
Průzkumný problém: Zjistit, zda jsou všeobecné sestry spokojeny s adaptačním
procesem.
Průzkumné cíle:
1. Zjistit, jak všeobecné sestry vnímají svoji připravenost na nástup
do klinické praxe.
2. Zjistit, zda jsou všeobecné sestry spokojeny s přístupem sestry-školitelky.
3. Zjistit, co činilo všeobecným sestrám během adaptačního procesu největší
potíže.
4. Zjistit spokojenost všeobecných sester s obsahem adaptačního procesu.
5. Zjistit spokojenost všeobecných sester s délkou adaptačního procesu.
6. Zjistit, zda jsou všeobecné sestry spokojeny s průběhem adaptačního procesu.
Průzkumné hypotézy:
1. Od roku 2015 do roku 2017 se zvýšil počet všeobecných sester, které jsou
s adaptačním procesem spokojeny.
2. Všeobecné sestry, které již v minulosti absolvovaly nástupní praxi či adaptační
proces, potřebují kratší adaptační proces než všeobecné sestry absolventky.
3. Všeobecné sestry, které již v minulosti absolvovaly nástupní praxi či adaptační
proces, jsou s jeho délkou více spokojeny.
72
CÍL 1. Zjistit, jak sestry vnímají svoji připravenost na nástup do klinické praxe.
Pro tento cíl jsme si zvolili tři průzkumné otázky:
Otázka 5: Cítil/a jste se psychicky připraven/a na nástup do zaměstnání ve zdravotnictví?
Otázka 7: Máte pocit, že Vaše teoretické znalosti získané ve škole byly dostatečné pro
práci na Vašem oddělení?
Otázka 10: Máte pocit, že Vaše praktické ošetřovatelské dovednosti získané ve škole byly
dostatečné pro práci na Vašem oddělení?
Z výsledků u těchto otázek docházíme k závěru, kde většina respondentek uvedla,
že se cítí být psychicky připravené do praxe (85 %), svoji teoretickou připravenost
hodnotí pozitivně (58,33 %) a svoji praktickou připravenost hodnotí pozitivně (61.67 %).
Sestry se tedy cítí být do klinické praxe připravené. Adaptační proces by pro ně neměl
být z této stránky náročným.
CÍL 2. Zjistit, zda jsou všeobecné sestry spokojeny s přístupem sestry-školitelky.
Pro tento cíl jsme si zvolili pět průzkumných otázek:
Otázka 8: Nabídla Vám sestra-školitelka odbornou literaturu?
Otázka 9: Nabídla Vám sestra-školitelka možnost specializačního vzdělávání v oboru?
Otázka 11: Procvičila s Vámi setra-školitelka nějakou ošetřovatelskou dovednost?
Otázka 13: Naznačila Vám sestra-školitelka v průběhu adaptačního procesu, že byste
měla být lépe připravena ze školy?
Otázka 14: Máte pocit, že měla sestra-školitelka na Vás dostatek času?
Z výsledků u těchto otázek docházíme k pozitivnímu závěru, kde respondentky
uvedly, že sestra školitelka nabídla odbornou literaturu dostatečnému množství sester
(43,33 %), kdy vycházíme z výsledku nedostatečně teoreticky připravených sester
(41,66 %). Sestra školitelka dostatečně nabízela specializační vzdělání (60 %), kdy
vycházíme z potřeby hlavně u oddělení intenzivní péče a pediatrických pracovišť
(cca 38 %). Sestra školitelka dostatečně nabízela procvičovat praktickou ošetřovatelskou
dovednost (86,67 %), kdy jako nedostatečnou praktickou připravenost uvedlo méně
respondentek (38,33 %). Sestra školitelka naznačila minimu množství sester, že by měly
být lépe připraveny ze školy (13,33 %). Nejedná se tedy o standardní přístup sester
73
školitelek. Většina respondentek uvedla, že na ně měla sestra školitelka dostatek času
(88,33 %). Z těchto výsledků soudíme, že sestry školitelky pracují profesionálně a mají
zájem o hladké zaškolení nových kolegyň a kolegů. Adaptační proces hodnotíme po této
stránce funkční.
CÍL 3. Zjistit, co činilo všeobecným sestrám během adaptačního procesu největší
potíže.
Pro tento cíl jsme si zvolili jednu průzkumnou otázku:
Otázka 17: Oznámkujte jednotlivé položky jako ve škole.
Nejhorší známka, která byla použita, je za 4 (= zvládl/a jsem to s velkými
obtížemi). Respondentky ji použily 3krát, a to u těchto položek: Práce s přístrojovou
technikou, Organizace vlastní práce a Interpersonální spolupráce. Známka za 3 (= šlo to
hůře), byla nejčastěji použita u Vedení ošetřovatelské dokumentace (15krát) a u Práce
s přístrojovou technikou (10krát). Podle těchto výsledků se jeví tyto položky jako
nejnáročnější, a proto by jim mělo být v adaptačním procesu věnováno více prostoru.
CÍL 4. Zjistit spokojenost všeobecných sester s obsahem adaptačního procesu.
Pro tento cíl jsme si zvolili čtyři průzkumné otázky:
Otázka 4: Prošel/prošla jste v minulosti jiným adaptačním procesem, popř. nástupní
praxí?
Otázka 6: Byl/a jste seznámen/a s obsahem adaptačního procesu před jeho zahájením?
Otázka 18: Vyhovoval vám adaptační proces svým obsahem?
Otázka 19: Chybělo Vám něco v adaptačním procesu?
Z výsledků u těchto otázek jsme zjistili, že většina respondentek má již zkušenost
s adaptačním procesem nebo dříve s nástupní praxí (71,66 %). S obsahem adaptačního
procesu byla seznámena většina respondentek (95 %). Tento výsledek chápeme jako
pozitivní, nicméně u této položky bychom očekávali 100 %. Adaptační proces svým
obsahem vyhovoval skoro všem respondentkám (98,33 %). V adaptačním procesu nic
nechybělo většině respondentkám (93,33 %). Pouze dvě uvedly více času školitelky,
z toho jedna více školení na PC a druhá praktický nácvik. Z výše uvedených výsledků
soudíme, že jsou sestry s obsahem adaptačního procesu spokojeny.
74
CÍL 5. Zjistit spokojenost všeobecných sester s délkou adaptačního procesu.
Pro tento cíl jsme si zvolili dvě průzkumné otázky:
Otázka 20: Jak dlouho trval Váš adaptační proces?
Otázka 21: Vyhovovala Vám délka adaptačního procesu?
Nejčastější doba adaptačního procesu činila 3 měsíce (43,33 %) ze 2 až 7 měsíců.
Délka adaptačního procesu vyhovovala nebo spíše vyhovovala většině respondentkám
(90 %). Jako nevyhovující byla označena jen jednou respondentkou. Z těchto výsledků
soudíme, že je doba adaptačního procesu nastavována individuálně a respondentkám
vyhovuje.
CÍL 6. Zjistit, zda jsou všeobecné sestry spokojeny s průběhem adaptačního.
Pro tento cíl jsme si zvolili pět průzkumných otázek:
Otázka 12: Pomáhali Vám kolegyně/kolegové v průběhu adaptačního procesu?
Otázka 15: Cítil/a jste se kolektivem zdravotnických pracovníků přijímán/a od počátku
nástupu na oddělení?
Otázka 16: Pokud jste odpověděl/a v předchozí otázce ne, popište stručně proč:
Otázka 22: Cítila jste se po adaptačním procesu připravená pracovat na oddělení na které
jste nastoupila?
Otázka 23: Jaký máte celkový pocit z adaptačního procesu?
Všechny respondentky uvedly (100 %), že jim kolegyně pomáhaly v průběhu
adaptačního procesu. Většina respondentek (93,33 %) uvedlo, že se cítily být kolektivem
od počátku přijímány. Jako nepřijímány se cítilo minimum respondentek (6,67 %) a to
z důvodů: nadřazenost, nezájem, zátěž pro starší a věkový rozdíl. Všechny respondentky
(100 %) se cítily být připravené po adaptačním procesu pracovat na svých odděleních.
Většina respondentek (61,67 %) uvedla, že jim adaptační proces velmi pomohl. Z výše
uvedených výsledků soudíme, že jsou sestry s průběhem adaptačního procesu spokojené.
Hypotéza 1. Od roku 2015 do roku 2017 se zvýšil počet všeobecných sester, které jsou
s adaptačním procesem spokojeny.
75
Na základě výpočtu (viz s.62) jsme zjistili, že neexistuje statisticky významný
rozdíl ve výši spokojenosti všeobecných sester podle roku, kdy adaptační proces proběhl.
Tato hypotéza se tedy nepotvrdila.
Hypotéza 2. Všeobecné sestry, které již v minulosti absolvovaly nástupní praxi
či adaptační proces potřebují kratší adaptační proces než všeobecné sestry absolventky.
Na základě výpočtu (viz. s.65) jsme zjistili, že neexistuje statisticky významný
rozdíl délky adaptačního procesu u sester, které jej absolvovaly již dříve nebo ne. Tato
hypotéza se tedy nepotvrdila.
Hypotéza 3. Všeobecné sestry, které již v minulosti absolvovaly nástupní praxi
či adaptační proces, jsou s jeho délkou více spokojeny.
Na základě výpočtu (viz. s.67) jsme zjistili, že existuje statisticky významný rozdíl
u počtu absolvovaných adaptačních procesů se spokojeností s jeho délkou. Tato hypotéza
se nám potvrdila.
Průzkumný problém: Zjistit, zda jsou všeobecné sestry spokojeny s adaptačním
procesem.
Zvýše uvedených výsledků vyplývá, že všeobecné sestry jsou ve většině
s adaptačním procesem spokojené. Adaptační proces je obsahově vyhovující pro 98,33 %
respondentek. Délka adaptačního procesu vyhovovala 90 % respondentkám a 100 %
respondentek se cítilo být připravené po absolvování adaptačního procesu do samostatné
praxe.
76
5 DISKUZE
V této práci jsme se zabývali pohledem všeobecných sester, pracujících na
lůžkových odděleních, na adaptační proces v Nemocnici nad Nisou p. o. Jednalo se
o vzorek 76 všeobecných sester, které absolvovaly adaptační proces v době poslední
platnosti dokumentace k adaptačnímu procesu v letech 2015-2017. Tento vzorek se po
provedení průzkumu zúžil na 60 sester. Ač je vyplnění dotazníku celkem nenáročné, byla
jejich návratnost problematická.
Adaptační proces nelékařských zdravotnických pracovníků je rozsáhlé téma, které
se dá zkoumat z různých úhlů, proto není snadné tuto práci porovnávat s autory jiných
průzkumů a výzkumů na toto téma.
V úvodní části našeho průzkumu jsme se zaměřili na připravenost všeobecných
sester do klinické praxe. Myslíme si, že sestry, které se cítí být psychicky připravené
a považují své teoretické i praktické znalosti za dostačující, procházejí adaptačním
procesem snadněji. Přechod do klinické praxe je pro ně méně stresující. Nedostatky
v teoretických a praktických znalostech jsme potřebovali na zhodnocení spolupráce se
školitelkou, zda na tyto nedostatky reagovala. Použitými otázkami jsme zjišťovali, jak
hodnotí noví zaměstnanci komplexní spolupráci se školitelkou. Koller (2014) se zabýval
otázkou přínosu mentoringu z pohledu sester. Uvádí, že pokud se sestra mentorka umí
ztotožnit se svou rolí, je vzorem pro studenty i personál.
Opora v sestru školitelku je pro snadný průběh adaptačního procesu velice
důležitá. Sestra školitelka nezajišťuje jen kvalitu a bezpečnost práce, ale zároveň by měla
být pro nově příchozí sestru oporou ve smyslu, že není v novém prostředí nedůležitá.
Opora v sestru školitelku napomáhá k větší jistotě a tím i rychlejší samostatnosti nového
zaměstnance. Tímto průzkumem jsme chtěli poukázat, jak je důležitý výběr sestry
školitelky. Sestru školitelku nejčastěji zastávají zkušené sestry daného oddělení, nicméně
by to neměl být jediný požadavek pro splnění této role. Určitě by se měla orientovat
i v problematice psychologie a andragogiky. Samozřejmě osobnost sestry školitelky
a vhodné znalosti pro tuto funkci je rozsáhlé téma, které by si zasloužilo vlastní průzkum.
Dále nás zajímal průběh adaptačního procesu, konkrétně jaké potíže sestry pociťovaly.
Snažily jsme se zde vyhledat problematickou oblast, která by se dala následně upravit do
snazší podoby, nebo na kterou by se mohly školitelky intenzivněji zaměřit. Pro lepší
představu náročnosti měly respondentky okruhy adaptačního procesu ohodnotit jako ve
77
škole. Zároveň přiznáváme, že metoda rozhovoru by v tomto bodě byla mnohem
konkrétnější. Nicméně pro rámcový přehled bylo hodnocení respondentkami dostačující.
Zaměřili jsme se na vyhledání možných obsahových nedostatků v adaptačním procesu.
K této otázce se mohly sestry volně vyjádřit, přesto většina nic neuvedla. Zajímalo nás
také, jak sestry hodnotily délku adaptačního procesu. Kdy jsme předpokládali, že délka
adaptačního procesu bude korelovat s průběhem i obsahem AP a individualitou každé
sestry. Jednou z našich hypotéz bylo, že sestry, které již v minulosti adaptační proces
absolvovaly, procházejí novým adaptačním procesem rychleji. Tato hypotéza se nám
nepotvrdila. Jednou z možností, proč předchozí zkušenosti s adaptačním procesem
neovlivnily délku nového AP je, že problematika ošetřovatelské práce společně
s medicínou se neustále rozvíjí a přináší nové poznatky, které se musíme naučit a zapojit
do své práce. Proto jsme další hypotézou zjišťovali, zda jsou tyto sestry více spokojeny
s délkou adaptačního procesu než sestry, které jej absolvují poprvé. Tato hypotéza se nám
potvrdila. Myslíme si, že sestry, které mají více zkušeností, jsou ke svému okolí méně
kritické. Důležitá otázka byla i celková spokojenost sester s adaptačním procesem a jestli
existuje její závislost na proběhlých letech. Tato hypotéza se nepotvrdila. Sestry jsou
s adaptačním procesem spokojené, nebo jim přinejmenším nic nového nepřinesl nezávisle
na roce jejich absolvování. Touto hypotézou se potvrdila stabilita kvality adaptačního
procesu. Během adaptačního procesu jsme velmi ovlivňováni kolektivem oddělení. Proto
jsme se zaměřili i na otázku interpersonální spolupráce. Tato otázka je velmi citlivé téma,
které by se dalo zkoumat samostatně hlouběji, ideálně metodou rozhovoru. Pro naše
potřeby bylo postačující pouze možný problém identifikovat. Všechny sestry uvedly, že
jim ostatní pomáhaly, a přesto se čtyři z nich necítily být kolektivem přijímány.
Problémem, který uvedly, byla nadřazenost a nezájem. Je smutné, že některé z nás
zapomínají na svůj první nástup na oddělení, a jak jsme v té chvíli byly sami citlivé na
vše co se okolo nás děje. Možná, že nás ovlivňuje naprostá samozřejmost naší
samostatnosti, že si ani neuvědomujeme, že novou kolegyni nebo kolegu vlastně
potřebujeme a tím pádem je pro naše dobro se podělit nejen o svůj čas a zkušenosti, ale
i o milý, přátelský přístup.
Podle Kollera (2015) obeznámenost s adaptačním procesem tvoří základ jeho
kvalitního provedení. V otázce č. 6 jsme se respondentek ptali, zda byly s adaptačním
procesem seznámeny před jeho zahájením. Z výsledků vychází, že 95 % sester bylo
78
s adaptačním procesem seznámeno. 5 % sester tedy nevědělo, co je v průběhu
adaptačního procesu čeká, což nás vede k zamyšlení, jak tuto situaci napravit.
Otázku komunikace a spolupráce se školitelkou lze porovnat s bakalářskou prací
Cahové (2017). Jednalo se o kvalitativní výzkum uskutečněný na Neurologické klinice
FN Brno s 21 respondentkami. V naší práci respondentky hodnotily spolupráci se
školitelkou jako funkční. Dostatečně nabízela odbornou literaturu (43,33 %), neboť své
teoretické znalosti jako nedostatečné hodnotilo (41,66 %) respondentek. U Cahové (2017)
respondenti taktéž uvádějí nedostatečné teoretické znalosti a nutnost samostudia. Dále
můžeme porovnat celkovou spolupráci se školitelem, kdy v naší práci hodnotilo 44
respondentek jak známkou za 1 (= bez potíží) a dále většina (88,33 %) uvádí, že na ně
měla školitelka dostatek času. U Cahové (2017) rovněž většina respondentů hodnotila
komunikaci se školitelkou pozitivně. Dále pak uváděli, že jim školitelka poskytovala
potřebnou zpětnou vazbu. Z našeho průzkumu vyplynulo, že jeden z největších problémů,
podle našich respondentek, je vedení ošetřovatelské dokumentace. V práci Cahové (2017)
též respondenti uvádějí, že vedení dokumentace jak v papírové, tak v počítačové formě,
byla zatěžující. U některých i po skončení adaptačního procesu. Druhý největší problém
u našich respondentek byla práce s přístrojovou technikou. Respondenti u Cahové (2017)
též hodnotí práci s přístrojovou technikou jako velice náročnou, a to hlavně v oblasti
rozlišení zvukových alarmů. Z obou prací je nesporně vidět důležitá opora sestry
školitelky pro nově nastupující sestry a její význam pro prohloubení znalostí ze školy po
všech stránkách. Podle výše uvedených výsledků soudíme, že sestry školitelky jsou pro
svou úlohu perceptora vybírány pečlivě. Práce s dokumentací je neustále řešené téma,
které se stále vyvíjí a reaguje na požadavky dnešní doby viz. podkapitola 5.1 Doporučení
pro praxi. Spokojenost se sestrou školitelkou je tedy pro nově příchozí sestry důležitá,
neboť dobrá spolupráce znamená rychlejší ale i kvalitnější práci. V našem případě i kratší
adaptační proces, jak je uvedeno v následujícím odstavci.
Délku adaptačního procesu lze porovnat s výsledky výzkumu
v diplomové práci Stloukalové (2016). Kvalitativního výzkumu se účastnilo
10 respondentek pracujících v intenzivní péči. Respondenti ve výzkumu Stloukalové
uvádí, že jejich adaptační proces trval od 2 do 12 měsíců. V průměru 6 měsíců. Naše
respondentky uvedly dobu adaptačního procesu od 2 do 7 měsíců. Nejčastěji uvedly
tříměsíční adaptační proces. Jak již bylo popsáno v teoretické části, správně nastavený
adaptační proces šetří ekonomické náklady. Dále můžeme porovnat subjektivní
79
hodnocení adaptačního procesu, kdy u Stloukalové (2016) respondenti hodnotí adaptační
proces jako přínosný pro budoucí zaměstnání. Z našeho průzkumu vyplývá, že (61,67 %)
respondentek uvedlo, že jim velmi pomohl. V našem průzkumu hodnotily adaptační
proces taktéž sestry z jednotek intenzivní péče, a přesto jim stačil kratší adaptační proces.
Adaptační proces v Nemocnici Jablonec nad Nisou p. o. se tak jeví optimálně nastaven.
Sestra školitelka s kolektivem ostatních zaměstnanců na odděleních odvádí efektivní
práci, na což ukazuje potřeba kratšího adaptačního procesu. Na druhou stranu pestrost
v délce adaptačního procesu je známkou individuálního přístupu ke každému
zaměstnanci a ten by měl být maximálně zachován. Dáváme tak najevo, že každý nově
příchozí je pro nás důležitý a tím napomáháme pracovní spokojenosti zaměstnanců.
V bakalářské práci Míškové (2011) nacházíme také shodné položky průzkumu.
Šetření probíhalo na interním oddělení Uherskohradišťské nemocnice
s 20 respondentkami. Autorka ve své práci mimo jiné zkoumá největší problémy nově
přijatých sester během adaptačního procesu. Respondentky shodně s naším průzkumem
hodnotí kladnou spolupráci se školitelkou a negativně pohlíží na práci s ošetřovatelskou
dokumentací. Otázka náročnosti ošetřovatelské dokumentace je stále aktuální, i když se
postupně setkáváme s úpravami na jejím zjednodušení.
V bakalářské práci Mrzánové (2012) se setkáváme s otázkou, zda byly všeobecné
sestry před zahájením adaptačního procesu informovány o průběhu adaptačního procesu.
Průzkumné šetření probíhalo v nejmenovaném nemocničním zařízení u 88 respondentek.
Z průzkumu vychází, že 89 % všeobecných sester, které spolupracovaly se školitelkou
bylo zcela informováno o průběhu adaptačního procesu. V našem průzkumu odpovědělo
95 % respondentek kladně na otázku, zda byly seznámeny před zahájením adaptačního
procesu s jeho obsahem. V informovanosti sester o adaptačním procesu, před jeho
zahájením, vidíme jisté nedostatky, a tedy oblast problému, na který by se měly sestry
školitelky, případně ošetřovatelský management, zaměřit. Z průzkumu Mrzánové (2012)
se dovídáme o délce adaptačního procesu respondentek. Pohyboval se od 3 do 12 měsíců.
Nejčastěji respondentky spolupracující se školitelkou uváděly ukončení adaptačního
procesu do začátku 7. měsíce (68 %). U našich respondentek probíhal adaptační proces
od 2 do 7 měsíců a nejčastěji byl zakončen po 3 měsících (43,33 %). Kratší doba na
zapracování ukazuje na efektivně nastavený adaptační proces. V práci Mrzánové (2012)
se taktéž setkáváme s hodnocením respondentek sestry školitelky. Jako výbornou
spolupráci uvádí 50 % z nich. V našem průzkumu hodnotí známkou 1 (= bez potíží)
80
73,33 %. Naše lepší výsledky mohou být již odrazem dnešní doby, kdy se potkáváme
s akutním nedostatkem zdravotnického personálu.
S bakalářskou prací Skoupé (2009) můžeme porovnat přijetí nových sester
kolektivem ostatních zaměstnanců na odděleních. Průzkumné šetření probíhalo ve
Fakultní nemocnici Brno Bohunice a ve Fakultní nemocnici u svaté Anny v Brně
u 91 respondentek. Respondentky v průzkumu Skoupé (2009) uvedly přátelské přijetí
v 61,54 % a přijetí jako posilu 20,88 %. V našem průzkumu se cítilo 93,33 %
respondentek přijímáno kolektivem svých kolegů a kolegyň. Z těchto výsledků vyplývá,
že stávající personál Nemocnice Jablonec nad Nisou p. o. si nových všeobecných sester
více váží a snaží se o navázání funkčních pracovních vztahů. V práci Skoupé (2009) se
setkáváme s otázkou: „Snažili se Vás kolegové, školitel podpořit u výkonů, u kterých jste
si nebyl/a jistý/á?“. Respondentky uvedly pozitivní odpověď v 89,01 %. V našem
průzkumu jsme tuto otázku porovnali s naší otázkou: Procvičila s Vámi setra-školitelka
nějakou ošetřovatelskou dovednost? Naše respondentky uvedly pozitivní odpověď
v 86,67 %. V porovnání se Skoupou (2009) se naše hodnota jeví jako menší, nicméně
naše respondentky uvedly pocit nedostatečné připravenosti v této problematice pouze
v 38,33 %. Lze tak hodnotit, že pomoc školitelky se v obou případech jeví jako
dostatečná. I u tohoto porovnání lze soudit, že naše výsledky mohou být odrazem
v uvědomění si nedostatku personálu ve zdravotnictví.
5.1 DOPORUČENÍ PRO PRAXI
Z výsledků našeho průzkumného šetření zjišťujeme, že pohled všeobecných sester
na adaptační proces v Nemocnici Jablonec nad Nisou p. o. je převážně pozitivní.
Adaptační proces je nastaven funkčně a nezapomíná na individuální požadavky nových
zaměstnanců. Podle jednotlivých cílů, které jsme si v této práci stanovili, nám vyplynula
možná zlepšení, která se týkala problémů převážně jednotlivců.
Doporučení pro praxi lze rozdělit do několika skupin.
1. Sestry školitelky
Role sestry školitelky je v adaptačním procesu zásadní. Proto je vhodné pro tuto
funkci vybírat trpělivé zaměstnance, kterým bude poskytnuto další vzdělání týkající se
vedení nových zaměstnanců. Do funkce sestry školitelky by měli být vybíráni
zaměstnanci, kteří se o problematiku zaškolování zajímají a chtějí se jí věnovat.
81
Sestra školitelka by měla být prostředníkem mezi nově příchozími a stávajícím
kolektivem. Je tedy vhodné zvolit takovou osobu, která je s kolektivem dobře sžitá.
Sestry školitelky by měly založit vlastní pracovní skupinu, kde by se mohly
společně zabývat aktuální problematikou zaškolování nových zaměstnanců a vzájemně
se inspirovat konkrétními případy.
Sestra školitelka by měla být novému zaměstnanci nepřetržitě přidělena nad rámec
běžného personálního obsazení směny minimálně na týden až čtrnáct dní dle náročnosti
konkrétního pracoviště. Nedocházelo by tak k zátěži stávajících zaměstnanců.
Minimalizovalo by se tím i riziko negativního přístupu k nově příchozí sestře.
Některé ošetřovatelské úkony jsou pro nově příchozí známy jen v teoretické
rovině. Buď neměli možnost, v rámci svých studií, si daný výkon vyzkoušet, nebo jsou
již déle mimo praxi a na výkon si netroufají. V takových případech by bylo vhodné
nacvičit si výkon tzv. nanečisto. Taková situace může nastat kdykoliv a u kohokoliv.
Nikdo není dokonalý. Tím se dostáváme zpět ke školitelkám, které musí na takový
nedostatek pružně zareagovat a důkladným proškolením jej eliminovat.
2. Klinická pracoviště
Do praxe přicházejí sestry s různou mírou teoretických znalostí. Pro tyto
zaměstnance je vhodné v rámci sesterny vymezit místo minimálně pro základní odbornou
literaturu daného oboru, standardní postupy ošetřovatelské péče atd.
3. Náměstek HTS
Nejen noví zaměstnanci by ocenili přístroje od jedné firmy. Je jistě snazší naučit
se ovládat jeden monitor než pět různých. Nicméně tento problém je závislý na finančních
možnostech konkrétního oddělení a postupné výměně zastaralého vybavení za nové.
Technické vybavení pracoviště je dalším úskalím pro nové zaměstnance. Sestry
nemají čas studovat obsáhlé návody k obsluze. Hlavně přístroje, které se nepoužívají
denně, by měly mít ve své blízkosti zkrácené návody k základní obsluze.
4. Oddělení IT
K technickému vybavení patří zajisté i výpočetní technika. Zaškolení
v informačním programu nemocnice je pro nového zaměstnance časově a obsahově
82
náročné. Školení by mělo probíhat dvoufázově. Po seznámení s programem navázat na
konkrétní situace.
Zjednodušený návod je vhodný i pro práci s klinickým informačním systémem,
který bude přizpůsoben na konkrétní oddělení.
5. Personální oddělení
Noví zaměstnanci by jistě uvítali tištěného průvodce, který by je seznámil
s institucí po všeobecné stránce.
Závěrem bychom chtěli dodat, že jsme velice příjemně překvapeni celkovou
spokojeností všeobecných sester s adaptačním procesem v jablonecké nemocnici. Nutno
dodat, že Nemocnice Jablonec nad Nisou p. o. v současné době nečelí výrazným
problémům s nedostatkem všeobecných sester, neboť jedním z hlavních cílů nemocnice
je spokojený zaměstnanec.
83
ZÁVĚR
V této bakalářské práci jsme se zabývali pohledem všeobecných sester na
adaptační proces v Nemocnici Jablonec nad Nisou p. o. V průzkumném šetření jsme se
zaměřili na všeobecné sestry, které podstoupily adaptační proces na lůžkových
odděleních od roku 2015 do roku 2017, v době poslední verze dokumentace
k adaptačnímu procesu. Výsledky z našeho průzkumného šetření byly více než pozitivní.
Zjistili jsme, že se všeobecné sestry cítily být psychicky připravené do praxe (85 %).
Teoretickou připravenost hodnotilo pozitivně 58 % sester ze sledovaného souboru
a praktickou připravenost 62 %. Podle sester školitelek by mělo být lépe připraveno ze
školy 13 % sester ze sledovaného souboru, které prošly adaptačním procesem. Většina
respondentek (72 %) měla zkušenost s adaptačním procesem nebo s nástupní praxí ještě
před zahájením adaptačního procesu v nemocnici, kde se realizovalo šetření. Neexistuje
však statisticky významný rozdíl mezi délkou adaptačního procesu u sester, které jej
absolvovaly již dříve, a které jej absolvují poprvé. S jeho obsahem byla seznámena
většina respondentek (95 %). Průměrná délka adaptačního procesu činila 3 měsíce. Délka
adaptačního procesu vyhovovala nebo spíše vyhovovala většině respondentek (90 %).
Sestry, které již v minulosti absolvovaly adaptační proces, byly s jeho délkou více
spokojeny, což se potvrdilo i statisticky. Adaptační proces svým obsahem vyhovoval
téměř všem respondentkám (98 %) ze sledovaného souboru a nic v něm nepostrádalo
93 %. Rovněž byly spokojeny s péčí sestry školitelky, neboť jim nabídla odbornou
literaturu (43 %), specializační vzdělání (60 %) a procvičování ošetřovatelských
dovedností (87 %). Většina respondentek (88 %) uvedla, že na ně měla sestra školitelka
dostatek času. Všeobecným sestrám během adaptačního procesu činily největší potíže
práce s přístrojovou technikou, organizace vlastní práce, interpersonální spolupráce
a vedení ošetřovatelské dokumentace. Přesto všechny respondentky uvedly (100 %),
že jim sestry-kolegyně pomáhaly v průběhu adaptačního procesu. Většina respondentek
(93 %) se cítila kolektivem od počátku přijímána. Minimum respondentek (7 %) vnímalo
od spolupracovnic negativní nastavení jako nadřazenost, nezájem, ale i, že jsou zátěží pro
starší kolegyně, a věkový rozdíl. Všechny respondentky (100 %) se cítily po adaptačním
procesu být připravené pracovat na svých odděleních. Většina respondentek (62 %)
uvedla, že jim adaptační proces velmi pomohl. Nezjistili jsme statisticky významný rozdíl
mezi spokojeností všeobecných sester a rokem, ve kterém adaptační proces proběhl.
84
V naší práci jsme se zaměřili na adaptační proces jako na možný nástroj udržení
všeobecných sester na pracovištích nemocnic. Zabývali jsme se problematikou
nedostatku sester nejen v České republice, ale i v zahraničí, neboť se jedná o globální
problém. Problémem zůstává malý zájem o studium ošetřovatelství, a ještě menší zájem
nastoupit po dokončeném studiu do směnného procesu v nemocničních zařízeních.
Zjišťovali jsme podrobnosti o adaptačním procesu a co činí u zaměstnanců pracovní
spokojenost. Těmito důvody jsme se podrobně zabývali v teoretické části, kde jsme se
věnovali i možnostem zabránění fluktuace zaměstnanců. Čili jak si je může zaměstnavatel
udržet a dále pracovně motivovat.
Z naší práce tak vyplývá zásadní otázka. Uvědomujeme si všichni, jak jsou naši
noví kolegové pro nás důležití? Pro mnohé z nás to může být nepříjemným narušením
zaběhnutých dní, a proto možná reagujeme na nové zaměstnance nepřiměřeně. Pro ostatní
se mohou noví zaměstnanci stát přítěží v již tak náročné profesi. Všichni bychom se měli
nad touto otázkou pozastavit a sami v sobě si zrekapitulovat své začátky na novém
pracovišti. Všude slýcháváme, že správná sestra je mimo jiné schopna empatie. Neměli
bychom na ni zapomínat i ve vztahu k našim novým kolegyním či kolegům. Vzpomeňme
si, jak se na nás dívali ostatní zaměstnanci, když jsme nastoupili na pracoviště. Co nám
na tom vadilo a z čeho jsme měli obavy. Všichni máme tuto zkušenost za sebou. Máme
i mnoho zkušeností z praxe, ze kterých každý den těžíme. Tak proč nepoužít k dobru
i tuto první? Važme si svých kolegyň i kolegů. Zjednodušme jim nástup do zaměstnání
vlídným přátelským chováním. Podejme jim pomocnou ruku i za cenu vyššího
pracovního vypětí. Většina mladých sester si takového přístupu velmi váží a mají tak
možnost se jednou zachovat stejně. Nemluvě o tom, že se pak můžeme na své kolegy
spolehnout jako na rovnocenné partnery ve své práci. Pracujeme s lidmi, tak se
nezapomínejme chovat lidsky taky k sobě navzájem.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
ARMSTRONG, Michael a Stephen TAYLOR. Řízení lidských zdrojů. Třinácté vydání.
Přeložil Martin ŠIKÝŘ. Praha: Grada Publishing, 2015, 920 s. Expert. ISBN 978-80-247-
5258-7.
BÁRTLOVÁ, Sylva a HAJDUCHOVÁ, Hana. Psychofyzická zátěž a příčiny fluktuace
sester. Zdravotnictví v České republice, 2010, roč. 13, č. 3, s. 110-115. ISSN: 1213-6050.
BEDNÁŘ, Vojtěch. Jak omezit fluktuaci a udržet si zaměstnance manažerskými nástroji.
Praha: Grada, 2018. Manažer. ISBN 978-80-271-0648-6.
BRŮHA, Dominik a Eva PROŠKOVÁ. Zdravotnická povolání. Praha: Wolters Kluwer
Česká republika, 2011. ISBN 978-80-7357-661-5.
CAHOVÁ, Lenka. Adaptační proces všeobecných sester a zdravotnických asistentů na
pracovišti intenzivní medicíny [online]. Brno, 2017 [cit. 2018-04-27]. Diplomová práce.
Masarykova univerzita, Lékařská fakulta. Dostupné z: <https://is.muni.cz/th/hjkw6/>
Certifikovaný kurz: Vedení adaptačního procesu pro vybrané profese lůžkových zařízení.
Fakultní nemocnice Brno (CZ) [online]. Brno, 2018 [cit. 2019-02-22]. Dostupné z:
https://www.fnbrno.cz/certifikovany-kurz-vedeni-adaptacniho-procesu-pro-vybrane-
profese-luzkovych-zarizeni/t4725.
ČESKO, 1993. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. Listina základních práv a svobod. In: Sbírka
zákonů Česká republika.16.12.1992, částka 1, s. 17-23 [online]. ISSN 1211-1244.
Dostupné z: https://www.psp.cz/docs/laws/listina.html
ČESKO, 1998. Ústavní zákon č. 162/1998 Sb. Listina základních práv a svobod. In:
Sbírka zákonů Česká republika. 12.6.1998, částka 56, s. 6754 [online]. ISSN 1211-1244.
Dostupné z: https://www.psp.cz/docs/laws/listina.html
ČESKO, 2004a. Zákon č. 96/2004 Sb. o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti
k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činnosti souvisejících
s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon
o nelékařských zdravotnických povoláních). In: Sbírka zákonů Česká republika
03.03.2004, částka 30, s. 1452-1479 [online]. ISSN 1211-1244. Dostupné
z: https://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=96&r=2004
ČESKO, 2004b. Ministerstvo zdravotnictví. Vyhláška č. 393/2004 Sb., kterou se zrušuje
vyhláška č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících
ve zdravotnictví. In: Sbírka zákonů, Česká republika. 30.6.2004, částka 128, s. 7834
[online]. ISSN 1211-1244. Dostupné z:
https://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=393&r=2004
ČESKO, 2005. Ministerstvo zdravotnictví. Vyhláška č. 39/2005 Sb., kterou se stanoví
minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu
nelékařského zdravotnického povolání. In: Sbírka zákonů, Česká republika. 20.1.2005,
částka 8, s. 189-211. [online]. ISSN 1211-1244. Dostupné z:
https://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=39&r=2005
ČESKO, 2008. Ministerstvo zdravotnictví. Metodický pokyn k vyhlášce č. 39/2005 Sb.
pro studijní obor všeobecná sestra. In: Věstník Ministerstva zdravotnictví České
republiky, 2008, č. 6, s. 12-32. [online]. ISSN 1211-0868. Dostupné z:
https://www.mzcr.cz/dokumenty/metodicky-pokyn-vseobecna-sestra_2197_947_3.html
ČESKO, 2009. Ministerstvo zdravotnictví. Metodický pokyn k realizaci a ukončení
adaptačního procesu pro nelékařské zdravotnické pracovníky. In: Věstník Ministerstva
zdravotnictví České republiky, 2009, č. 6, s. 40-42. [online]. ISSN: 1211-0868. Dostupné
z: http://www.mzcr.cz/Odbornik/dokumenty/vestnik_2349_1036_3.html
ČESKO, 2010. Ministerstvo zdravotnictví. Nařízení vlády č. 31/2010 Sb. Nařízení vlády
o oborech specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků
se specializovanou způsobilostí. In: Sbírka zákonů, Česká republika 3.2.2010, částka 10.
s. 338-347 [online]. ISSN 1211-1244. Dostupné
z: http://www.mzcr.cz/Legislativa/obsah/sdeleni-publikovana-ve-sbirce-
zakonu_3809_11.html
ČESKO, 2011a. Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich
poskytování. In: Sbírka zákonů, Česká republika. 8.12.2011, částka 131, s. 4730-4801.
[online]. ISSN 1211-1244. Dostupné z:
http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?r=2011&cz=372
ČESKO, 2011b. Ministerstvo zdravotnictví. Vyhláška č. 55/2011 Sb., Vyhláška
o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. In: Sbírka
zákonů, Česká republika. 14.3.2011, částka 20, [online]. ISSN 1211-1244. Dostupné z:
https://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=55&r=2011
ČESKO, 2012. Ministerstvo zdravotnictví. Vyhláška č. 102/2012 Sb., o hodnocení
kvality a bezpečí lůžkové zdravotní péče. In: Sbírka zákonů, Česká republika. 30.3.2012,
částka 39, s. 1737-1745 [online]. ISSN 1211-1244. Dostupné z:
https://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=102&r=2012
ČESKO, 2014. Zákon zákoník práce. Zákon č. 262/2006 Sb. In: Sbírka zákonů, Česká
republika. 21.4.2006, částka 84, s. 3146-3242 [online]. ISSN 1211-1244. Dostupné z:
https://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=262&r=2006
ČESKO, 2017a. Zákon č. 201/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb.,
o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických
povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně
některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve
znění pozdějších předpisů, a zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání
odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání
lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů
Česká republika 12.7.2017, částka 72, s. 2065-2084 [online]. ISSN 1211-1244. Dostupné
z: https://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=201&r=2017
ČESKO, 2017b. Ministerstvo zdravotnictví. Vyhláška č. 391/2017 Sb., kterou se mění
vyhláška č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných
pracovníků. In: Sbírka zákonů, Česká republika 29.11.2017, částka 137, s. 4360-4375
[online]. ISSN 1211-1244. Dostupné z:
https://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=391&r=2017
ČESKO, 2017c. Ministerstvo zdravotnictví. Vyhláška č. 470/2017 Sb., kterou se mění
vyhláška č. 39/2005 Sb., kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy
k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání, ve znění
pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů, Česká republika. 28.12.2017, částka 169, s. 5652-
5662 [online] ISSN 1211-1244. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2017-470
ČESKO, 2018a. Ministerstvo zdravotnictví. Nařízení vlády č.164/2018 Sb., kterým se
mění nařízení vlády č. 31/2010 Sb., o oborech specializačního vzdělávání a označení
odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí. In: Sbírka
zákonů, Česká republika 24.7.2018, částka 85, s. 2594-2597 [online]. ISSN 1211-1244.
Dostupné z: http://www.mzcr.cz/legislativa/dokumenty/narizeni-vladykterym-se-meni-
narizeni-vlady-c31/2010-sb-o-oborech-speciali_15888_11.html
ČESKOSLOVENSKO, 1966. Ministerstvo zdravotnictví. Vyhláška č. 44/1966 Sb.
ministerstva zdravotnictví o zdravotnických pracovnících a jiných odborných
pracovnících ve zdravotnictví. In: Sbírka zákonů, ČSSR 1.7.1966, částka 16, s. 177-187
[online]. Vyhláška zrušena 1.9.1971. ISSN 0322-8037. Dostupné
z: https://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=44&r=1966
ČESKOSLOVENSKO, 1971. Ministerstvo zdravotnictví. Vyhláška č. 72/1971 Sb.
ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky o zdravotnických pracovnících
a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví. In: Sbírka zákonů, ČSSR 1.9.1971,
částka 21, s. 356-369 [online]. Vyhláška zrušena 1.9.1981. ISSN 0322-8037. Dostupné z:
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1971-72
ČESKOSLOVENSKO, 1981. Ministerstvo zdravotnictví. Vyhláška č. 77/1981 Sb.
ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky o zdravotnických pracovnících
a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví. In: Sbírka zákonů, ČSSR 1.9.1981,
částka 19, s. 401-416 [online]. Vyhláška zrušena 30.6.2004. ISSN 0322-8037. Dostupné
z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1981-77
DANDOVÁ, Eva. Jak pečovat o zaměstnance? Sestra (Praha), 2014, roč. 24, č. 2, s. 15-
16. ISSN: 1210-0404.
DAS ERSTE. China: Pflegekräfte für Deutschland. [online]. Arbeitsgemeinschaft der
Rundfunkanstalten Deutschlands. © BR. 1952-2018 [cit.: 11.1.2018]. Dostupné
z: http://www.daserste.de/information/politik-
weltgeschehen/weltspiegel/sendung/br/china-deutschland-100.html
HALFER,Diana. A Magnetic Strategy for New Graduate Nurses. Nursing Economics,
The Journal for Healthcare Leaders. 2007, Vol. 25, No. 1, s. 6-11 [online]. New Jersey.
ISSN 0746-1739. Dostupné
z: https://www.nursingeconomics.net/ce/2009/article020612.pdf
HOFLER, Linda a Kendal THOMAS. Transition of New Graduate Nurses to the
Workforce: Challenges and Solutions in the Changing Health Care Environment. North
Carolina Medical Journal. 2016. 77(2), s. 133-136. DOI: 10.18043/ncm.77.2.133. ISSN
0029-2559. Dostupné
z: http://www.ncmedicaljournal.com/cgi/doi/10.18043/ncm.77.2.133
IVANOVÁ, Kateřina a kol. Trendy pracovní spokojenosti všeobecných sester. Kontakt.
Časopis pro ošetřovatelství a sociální vědy ve zdraví a nemoci. České Budějovice:
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta. 2013. s. 115-
126 [online]. ISSN 1804-7122. Dostupné z: http://casopis-
zsfju.zsf.jcu.cz/kontakt/clanky/1~2013/1043-trendy-pracovni-spokojenosti-
vseobecnych-sester
KOLLER, Miroslav. Přínos mentoringu z pohledu sester. Zdraví.Euro.cz. 2014 [online].
Mladá fronta a.s. © 2019 [cit.: 20.1.2019]. Dostupné z:
https://zdravi.euro.cz/clanek/prinos-mentoringu-z-pohledu-sester-476794
KOLLER, Miroslav. Proces adaptace v povolání sestry není jen formalita.
Zdraví.Euro.cz. 2015 [online]. Mladá fronta a.s. © 2019 [cit.: 20.1.2019]. Dostupné z:
https://zdravi.euro.cz/clanek/proces-adaptace-v-povolani-sestry-neni-jen-formalita-
478602
LAMPEROVÁ, Kristina. Nemocnicím chybí tisíce sester. Studenti ve zdravotnictví
pracovat nechtějí, nemají motivaci. iRozhlas.cz [online]. Praha: Český rozhlas, ©1997-
2018 [cit.: 11.1.2018]. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/nemocnicim-
chybi-tisice-sester-studenti-ve-zdravotnictvi-pracovat-nechteji_1707090600_rez
LORBER Mateja and SAVIČ SKELA Brigita. Job satisfaction of nurses and identifying
factors of job satisfaction in Slovenian Hospitals. Croatien Medical Journal. Zagreb:
Zagreb University School of Medicine. 2012. Vol.53, No. 3, s. 263-270 [online]. ISSN
1332-8166. Dostupné z: http://www.cmj.hr/2012/53/3/22661140.htm
MARX, David, VLČEK, František. Akreditační standardy pro nemocnice, 3. vyd. Praha:
TIGIS s.r.o., 2013, 162 s. ISBN 978-80-87323-04-05.
Mentoring. Asociacementoringu.cz. [online]. Česká asociace mentoringu. © 2013-2019
[cit.: 28.1.2019]. Dostupné z: http://www.asociacementoringu.cz/mentoring/
MÍŠKOVÁ, Štěpánka. Adaptační proces všeobecných sester při nástupu na interní
oddělení. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2011. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně.
Fakulta humanitních studií, Ústav ošetřovatelství. Dostupné také
z: http://hdl.handle.net/10563/14886
MRÁZOVÁ, Miluše. Úloha sestry školitelky v adaptačním procesu nově nastupujících
sester. [online]. Plzeň, 2012. Západočeská univerzita v Plzni. Fakulta zdravotnických
studií. Dostupné také z: http://hdl.handle.net/11025/3813
NĚMCOVÁ, Jitka a kol., 2018. Skripta k předmětům Výzkum v ošetřovatelství, Výzkum
v porodní asistenci a Seminář k bakalářské práci, text pro posluchače zdravotnických
oborů. Praha: Vysoká škola zdravotnická. Dostupné z:
file:///C:/Users/hp/AppData/Local/Packages/Microsoft.MicrosoftEdge_8wekyb3d8bbw
e/TempState/Downloads/Skripta_k_tvorbe_bakalarskych_praci_2018-06-20%20(1).pdf
ONDŘICHOVÁ, Lucie. Volné sestry nejsou-a už ani nebudou. Medical tribune. Praha,
2015, roč. 11, č. 3, s. A4. ISSN: 1214-8911.
PAVLÍČKOVÁ, Jana. Nemocnice spoléhala na sestřičky z Ukrajiny, zastavilo je
ministerstvo. iDnes.cz [online]. © 1999–2018 MAFRA, a. s. [cit.: 11.1.2018]. Dostupné
z: https://liberec.idnes.cz/nemocnice-sestricky-ukrajina-ministerstvo-fe5-/liberec-
zpravy.aspx?c=A171208_154359_liberec-zpravy_jape
PLEVOVÁ, Ilona a kol. Management v ošetřovatelství. Praha: Grada, 2012. Sestra
(Grada). ISBN 978-80-247-3871-0.
POUZP. Jak je to se studenty posledních ročníků zdravotnických škol? [online]. Profesní
a odborová unie zdravotnických pracovníků. [cit.: 19.1.2018] Dostupné
z: http://pouzp.cz/wp-content/uploads/2017/04/Pr%C5%AFzkum.pdf
SAKCR. Akreditovaná zařízení. [online] © 2010 Spojená akreditační komise, o.p.s. [cit.:
19.1.2018]. Dostupné z: http://www.sakcr.cz/cz-main/akreditovana-zarizeni/rok-2016/
SKOUPÁ, Petra. Začleňování všeobecných sester-absolventek-do pracovního procesu
[online]. Brno, 2009. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Lékařská fakulta.
Dostupné z: <https://is.muni.cz/th/my3ha/>
SPURNÁ DOLEŽELOVÁ, Milena. Fluktuace sester ve zdravotnických zařízeních.
Florence (Praha), 2014, roč. 10, č. 4, s. 28-31. ISSN 1801-464X.
STLOUKALOVÁ, Kristýna. Adaptační proces sester specialistek na jednotkách
intenzivní a resuscitační medicíny [online]. Brno, 2017. Diplomová práce. Masarykova
univerzita, Lékařská fakulta. Dostupné z: <https://is.muni.cz/th/xefee/>
ŠPIRUDOVÁ, Lenka. Doprovázení v ošetřovatelství II: doprovázení sester sestrami,
mentorování, adaptační proces, supervize. Praha: Grada Publishing, 2015. Sestra
(Grada). ISBN 978-80-247-5711-7.
TURECKIOVÁ, Michaela. Klíč k účinnému vedení lidí: odemkněte potenciál svých
spolupracovníků. Praha: Grada, 2007. Vedení lidí v praxi. ISBN 978-80-247-0882-9.
URBAN, Jan. Psychologie řízení a vedení. Praha: Ústav práva a právní vědy, 2017.
Management (Ústav práva a právní vědy). ISBN 978-80-87974-15-5.
VAŇKOVÁ, Milena a BÁRTLOVÁ, Sylva. Supervize a mentoring v ošetřovatelství –
Koncepty podporující profesionální rozvoj a identitu sester. Florence (Praha), 2015, roč.
11, č. 9, s. 23-26. ISSN 1801-464X.
VÉVODA, Jiří. Motivace sester a pracovní spokojenost ve zdravotnictví. Praha: Grada,
2013, 159 s. Sestra. ISBN 978-80-247-4732-3.
WORATSCHKA, Rainer. Zu wenig Pflegepersonal: Eine Krankenschwester für 13
Patienten. Der Tagesspiegel [online]. Berlín: Der Tagesspiegel GmbH, ©1945-2018[cit.:
11.1.2018]. Dostupné z: http://www.tagesspiegel.de/politik/zu-wenig-pflegepersonal-
eine-krankenschwester-fuer-13-patienten/19370914.html
Zdravotnictví ČR: Personální kapacity 2015 [online]. Ústav zdravotnických studií
a statistik ČR. Zdravotnictví ČR: © 2010-2017 [cit.:1.11.2018]. Dostupné z:
file:///C:/Users/hp/Downloads/NZIS_REPORT_c_E1_kapacity_mzdy2015%20(3). pdf
Zdravotnictví ČR: Personální kapacity 2017 [online]. Ústav zdravotnických studií
a statistik ČR. Zdravotnictví ČR: © 2010-2017 [cit.:16.11.2019]. Dostupné z:
file:///C:/Users/hp/Downloads/nzis_rep_2018_E01_Personalni_kapacity_2017%20(1).p
df
ZÍTKOVÁ, Marie, Andrea POKORNÁ a Erna MIČUDOVÁ. Vedení nových pracovníků
v ošetřovatelské praxi: pro staniční a vrchní sestry. Praha: Grada Publishing, 2015, 165
s. Sestra. ISBN 978-80-247-5094-1.
ŽITNÍKOVÁ, Dagmar. I když peněz ve zdravotnictví příští rok přibude, pořád to nestačí.
Medical tribune. Praha, 2018. roč. 14, č. 17, s. A2. ISSN: 1214-8911.
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha A: Vyhláška č. 55/2011 Sb. o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných
odborných pracovníků I-V
Příloha B: Záznam o době zapracování VI-VII
Příloha C: Dokument Adaptační proces na novorozeneckém oddělení VIII
Příloha D: Dotazník IX-XII
Příloha E: Průvodní list k rešerši XIII
Příloha F: Povolení o provedení průzkumu XIV
I
Příloha A
Vyhláška č. 55/2011 Sb.
Vyhláška o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků
Aktuální znění 14.12.2017
…..
ČÁST DRUHÁ
ČINNOSTI ZDRAVOTNICKÝCH PRACOVNÍKŮ PO ZÍSKÁNÍ ODBORNÉ
ZPŮSOBILOSTI
§ 3
Činnosti zdravotnického pracovníka s odbornou způsobilostí
(1) Zdravotnický pracovník uvedený v § 4 až 29 bez odborného dohledu a bez indikace
v rozsahu své odborné způsobilosti
a) poskytuje zdravotní péči v souladu s právními předpisy a standardy,
b) dbá na dodržování hygienicko-epidemiologického režimu v souladu s právními
předpisy upravujícími ochranu veřejného zdraví,
c) provádí zápisy do zdravotnické dokumentace a další dokumentace vyplývající z jiných
právních předpisů, pracuje s informačním systémem poskytovatele zdravotních služeb,
d) poskytuje pacientovi informace v souladu se svou odbornou způsobilostí, případně
pokyny lékaře, zubního lékaře, farmaceuta, klinického psychologa nebo klinického
logopeda,
e) podílí se na praktickém vyučování ve studijních oborech k získání způsobilosti
k výkonu zdravotnického povolání uskutečňovaných středními školami a vyššími
odbornými školami, v akreditovaných zdravotnických studijních programech k získání
způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání uskutečňovaných vysokými školami
v České republice a ve vzdělávacích programech akreditovaných kvalifikačních kurzů,
f) podílí se na přípravě standardů,
II
g) motivuje a edukuje jednotlivce, rodiny a skupiny osob k přijetí zdravého životního
stylu a k péči o sebe,
h) podílí se na zajištění zapracování nově nastupujících zdravotnických pracovníků,
i) provádí opatření při řešení následků mimořádné události nebo krizové situace.
(2) Zdravotnický pracovník uvedený v § 30 až 43 po získání odborné způsobilosti pod
odborným dohledem zdravotnického pracovníka způsobilého k výkonu povolání bez
odborného dohledu v rozsahu své odborné způsobilosti
a) poskytuje zdravotní péči v souladu s právními předpisy a standardy,
b) pracuje se zdravotnickou dokumentací a s informačním systémem zdravotnického
zařízení.
(3) Pokud zdravotnický pracovník vykonává činnosti zvláště důležité z hlediska radiační
ochrany, musí splňovat zvláštní požadavky stanovené jiným právním předpisem.
(4) Zdravotnický pracovník, který vykonává činnosti pod odborným dohledem
zdravotnického pracovníka se specializovanou způsobilostí, může také vykonávat
z těchto činností úzce vymezené činnosti pod odborným dohledem zdravotnického
pracovníka, který je v rozsahu své zvláštní odborné způsobilosti k výkonu takových úzce
vymezených činností způsobilý.
§ 4
Všeobecná sestra
(1) Všeobecná sestra vykonává činnosti podle § 3 odst. 1 a dále bez odborného dohledu
a bez indikace, v souladu s diagnózou stanovenou lékařem nebo zubním lékařem
poskytuje, případně zajišťuje základní a specializovanou ošetřovatelskou péči
prostřednictvím ošetřovatelského procesu. Přitom zejména může
a) vyhodnocovat potřeby a úroveň soběstačnosti pacientů, projevů jejich onemocnění,
rizikových faktorů, a to i za použití měřicích technik používaných v ošetřovatelské praxi
(například testů soběstačnosti, rizika proleženin, měření intenzity bolesti, stavu výživy),
b) sledovat a orientačně hodnotit fyziologické funkce pacientů, včetně saturace kyslíkem
a srdečního rytmu, a další tělesné parametry za použití zdravotnických prostředků,
c) pozorovat, hodnotit a zaznamenávat fyzický a psychický stav pacienta,
III
d) získávat osobní, rodinnou, pracovní a sociální anamnézu,
e) zajišťovat a provádět vyšetření biologického materiálu získaného neinvazivní cestou
a kapilární krve,
f) provádět odsávání sekretů z horních cest dýchacích a z permanentní tracheostomické
kanyly u pacientů starších 3 let a zajišťovat jejich průchodnost,
g) hodnotit a ošetřovat poruchy celistvosti kůže a chronické rány a ošetřovat stomie,
h) hodnotit a ošetřovat centrální a periferní žilní vstupy, včetně zajištění jejich
průchodnosti,
i) pečovat o zavedené močové katetry pacientů všech věkových kategorií, včetně
provádění výplachů močového měchýře,
j) provádět ve spolupráci s fyzioterapeutem, ergoterapeutem a logopedem ve
zdravotnictví rehabilitační ošetřování, zejména polohování, posazování, základní pasivní,
dechová a kondiční cvičení, nácvik mobility a přemisťování, nácvik sebeobsluhy s cílem
zvyšování soběstačnosti pacienta a cvičení týkající se rehabilitace poruch komunikace
a poruch polykání a vyprazdňování a metody bazální stimulace s ohledem na prevenci
a nápravu poruch funkce těla, včetně prevence dalších poruch z imobility,
k) edukovat pacienty, případně jiné osoby v ošetřovatelských postupech, použití
zdravotnických prostředků a připravovat pro ně informační materiály,
l) orientačně hodnotit sociální situaci pacienta, identifikovat potřebnost spolupráce
sociálního nebo zdravotně-sociálního pracovníka a zprostředkovat pomoc v otázkách
sociálních a sociálně-právních,
m) zajišťovat činnosti spojené s přijetím, přemisťováním a propuštěním pacientů,
n) poskytovat a zajišťovat psychickou podporu umírajícím a jejich blízkým a po stanovení
smrti lékařem zajišťovat péči o tělo zemřelého a činnosti spojené s úmrtím pacienta,
o) přejímat, kontrolovat, ukládat léčivé přípravky, manipulovat s nimi a zajišťovat jejich
dostatečnou zásobu,
p) přejímat, kontrolovat a ukládat zdravotnické prostředky a prádlo, manipulovat s nimi
a zajišťovat jejich dezinfekci a sterilizaci a jejich dostatečnou zásobu,
IV
q) analyzovat, zajistit a hodnotit kvalitu a bezpečnost poskytované ošetřovatelské
péče42),
r) zajišťovat stálou připravenost pracoviště včetně věcného a technického vybavení
a funkčnosti zdravotnických prostředků,
s) doporučovat použití vhodných zdravotnických prostředků pro péči o stomie, chronické
rány nebo při inkontinenci,
t) doporučovat vhodné kompenzační zdravotnické prostředky pro zajištění mobility
a sebeobsluhy v domácím prostředí.
(2) Při poskytování vysoce specializované ošetřovatelské péče může všeobecná sestra pod
odborným dohledem všeobecné sestry se specializovanou způsobilostí v příslušném
oboru nebo porodní asistentky se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru
a v souladu s diagnózou stanovenou lékařem nebo zubním lékařem vykonávat činnosti
podle odstavce 1 písm. a) až k), o) a p).
(3) Všeobecná sestra může vykonávat bez odborného dohledu na základě indikace lékaře
nebo zubního lékaře činnosti při poskytování preventivní, diagnostické, léčebné,
rehabilitační, neodkladné, paliativní a dispenzární péče. Přitom zejména připravuje
pacienty k diagnostickým a léčebným výkonům a na základě indikace lékaře nebo
zubního lékaře je provádí nebo při nich asistuje nebo zajišťuje ošetřovatelskou péči při
těchto výkonech a po nich; zejména může
a) zavádět periferní žilní katetry pacientům starším 3 let,
b) podávat léčivé přípravky s výjimkou radiofarmak, nejde-li o nitrožilní injekce nebo
infuze u dětí do 3 let věku, pokud není dále uvedeno jinak,
c) zavádět a udržovat inhalační a kyslíkovou terapii,
d) provádět screeningová, depistážní a dispenzární vyšetření, odebírat krev a jiný
biologický materiál a hodnotit, zda jsou výsledky fyziologické; v případě fyziologických
výsledků může naplánovat termín další kontroly,
e) provádět ošetření akutních a operačních ran, včetně ošetření drénů, drenážních systémů
a kůže v průběhu léčby radioterapií,
V
f) odstraňovat stehy u primárně hojících se ran a drény s výjimkou drénů hrudních a drénů
v oblasti hlavy,
g) provádět katetrizaci močového měchýře žen a dívek starších 3 let,
h) provádět výměnu a ošetření tracheostomické kanyly, zavádět gastrické sondy
pacientům při vědomí starším 10 let, včetně zajištění jejich průchodnosti a ošetření,
a aplikovat enterální výživu u pacientů všech věkových kategorií,
i) provádět výplach žaludku u pacientů při vědomí starších 10 let,
j) asistovat při zahájení aplikace transfuzních přípravků a ošetřovat pacienta v průběhu
aplikace a ukončovat ji,
k) provádět návštěvní službu a poskytovat péči ve vlastním sociálním prostředí pacienta,
l) podávat potraviny pro zvláštní lékařské účely.
(4) Všeobecná sestra pod odborným dohledem lékaře nebo zubního lékaře může
a) aplikovat nitrožilně krevní deriváty,
b) zpracovávat dentální materiály v ordinaci,
c) vykonávat činnost zubní instrumentářky podle § 40 odst. 1 písm. c).
(ČESKO, 2017b)
VI
Příloha B - Záznam o době zapracování
(Dokumentace Nemocnice Jablonec n/N p.o.)
VII
(Dokumentace Nemocnice Jablonec n/N p.o.)
VIII
Příloha C – Dokument: Adaptační proces na novorozeneckém oddělení
(Dokumentace Nemocnice n/N p.o.)
IX
Příloha D – Dotazník
Vážené kolegyně a kolegové
Jsem studentka třetího ročníku oboru Všeobecná sestra na Vysoké škole zdravotnické
o.p.s. v Praze. Ráda bych Vás touto cestou požádala o vyplnění dotazníku k mé
bakalářské práci na téma: Adaptační proces z pohledu všeobecných sester. Dotazník je
plně anonymní. Pokud nebude uvedeno jinak, zaškrtněte jednu možnost.
Předem děkuji za Váš čas.
Sonja Hippmannová, DiS.
1. Na jakém oddělení pracujete? (Vypište celý název oddělení)
……………………………………………………………………………………
…………………………………………
2. V kterém roce jste na oddělení nastoupila?
a) V roce 2015
b) V roce 2016
c) V roce 2017
3. Dosažené vzdělání v oboru všeobecná sestra. (Zaškrtněte nejvyšší dosažené
vzdělání, která jste absolvovali i již neexistující.)
□ středoškolské (první ročník zahájen nejpozději v roce 2003/2004)
□ Vyšší odborné
□ Vysokoškolské
4. Prošel/prošla jste v minulosti jiným adaptačním procesem, popř. nástupní praxí?
□ ano
□ ne
5. Cítil/a jste se psychicky připraven/a na nástup do zaměstnání ve zdravotnictví?
□ ano
□ ne
6. Byl/a jste seznámen/a s obsahem adaptačního procesu před jeho zahájením?
□ ano
□ne
X
7. Máte pocit, že Vaše teoretické znalosti získané ve škole byly dostatečné pro
práci na Vašem oddělení?
□ ano
□ ne
8. Nabídla Vám sestra-školitelka odbornou literaturu?
□ ano
□ ne
9. Nabídla Vám sestra-školitelka možnost specializačního vzdělávání v oboru?
□ ano
□ ne
10. Máte pocit, že Vaše praktické ošetřovatelské dovednosti získané ve škole byly
dostatečné pro práci na Vašem oddělení?
□ ano
□ ne
11. Procvičila s Vámi setra-školitelka nějakou ošetřovatelskou dovednost?
□ ano
□ ne
12. Pomáhali Vám kolegyně/kolegové z oddělení v průběhu adaptačního procesu?
□ ano
□ ne
13. Naznačila Vám sestra-školitelka v průběhu adaptačního procesu, že byste měla
být lépe připravena ze školy?
□ ano
□ ne
14. Máte pocit, že sestra-školitelka na Vás měla dostatek času?
□ ano
□ ne
15. Cítil/a jste se kolektivem zdravotnických pracovníků přijímán/a od počátku
nástupu na oddělení?
□ ano
□ ne
XI
16. Pokud jste odpověděl/a v předchozí otázce ne, popište stručně proč:
……………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………
…………………………………………………………
17. Oznámkujte jednotlivé položky jako ve škole: 1 = bez potíží, 2 = minimální
zátěž, 3 = šlo to hůře, 4 = zvládl/a jsem to s velkými obtížemi, 5 = stále s tím
mám problém
Vedení ošetřovatelské dokumentace: …….
Teoretické znalosti: …….
Praktické ošetřovatelské dovednosti: …….
Harmonogram práce: …….
Hygienický režim pracoviště: …….
Práce s přístrojovou technikou: …….
Organizace vlastní práce: …….
Edukace pacienta: ……
Interpersonální spolupráce: …….
Znalost a použití standardních postupů: ……
Spolupráce se školitelem: …….
18. Vyhovoval Vám adaptační proces svým obsahem?
□ ano
□ ne
19. Chybělo Vám něco v adaptačním procesu?
(Vypište heslovitě)
……………………………………………………………………………………
……………………………………………..
……………………………………………………………………………………
……………………………………………..
20. Jak dlouho trval Váš adaptační proces?
…………………… měsíců
21. Vyhovovala Vám délka adaptačního procesu?
□ vyhovovala
□ spíše vyhovovala
□ spíše nevyhovovala
□ nevyhovovala
XII
22. Cítila jste se po adaptačním procesu připravená pracovat na oddělení na které
jste nastoupila?
□ ano
□ ne
23. Jaký máte celkový pocit z adaptačního procesu?
□ velmi mi pomohl
□ nic nového mi nepřinesl
□ byla to velice stresující záležitost
□ vůbec mi nepomohl
Ještě jednou děkuji za Váš čas.
(Autor, 2018)
XIII
Příloha E – Rešerše
PRŮVODNÍ LIST K REŠERŠI
Jméno: Sonja Hippmannová
Název práce: Adaptační proces z pohledu všeobecných sester
Jazykové vymezení:
čeština, angličtina, slovenština
Rešeršní strategie
je kombinací různých způsobů hledání – neváže se pouze na klíčová slova,
klíčová slova (= deskriptory MeSH) u jednotlivých citací naleznete v kolonce „DE“
Časové vymezení:
2008-2018
Druhy dokumentů:
v záznamech viz pole „PT“, popř. „RT“)
KNIHY (=monografie), sborníky, ČLÁNKY, popř. kapitoly knih či články ze sborníků,
abstrakta, kvalifikační (bakalářské a diplomové práce)
Počet záznamů:
číslo poslední citace je počet záznamů v souboru, každý soubor má vlastní číselnou řadu
tuzemské zdroje - (KNIHY A ČLÁNKY jsou vždy ve vlastním souboru)
Použité prameny:
Katalogy knihoven systému Medvik – knihy (=monografie)
Bibliographia medica Čechoslovaca (BMČ – články)
Theses – registr vysokoškolských kvalifikačních prací
Internet
MEDLINE
K rešerši jsou přiloženy navíc složky s elektronicky dostupnými plnými texty v čj. a aj.
Vypracoval:
Mgr. Klára Koldová, OISS NLK
koldova@nlk.cz
XIV
Příloha F – Povolení o provedení průzkumu