Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., Praha 5
FENOMÉN ODMÍTÁNÍ POVINNÝCH A
NADSTANDARDNÍCH OČKOVÁNÍ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
MARTINA STŘELCOVÁ
Praha 2020
VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ, o. p. s., PRAHA 5
FENOMÉN ODMÍTÁNÍ POVINNÝCH A
NADSTANDARDNÍCH OČKOVÁNÍ
Bakalářská práce
MARTINA STŘELCOVÁ
Stupeň vzdělání: bakalář
Název studijního oboru: Všeobecná sestra
Vedoucí práce: doc. MUDr. Lidmila Hamplová, PhD.
Praha 2020
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval/a samostatně, že jsem řádně
citoval/a všechny použité prameny a literaturu a že tato práce nebyla využita k získání
stejného nebo jiného titulu neakademického.
Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své bakalářské práce ke studijním účelům.
V Praze dne 10.12.2020
Martina Střelcová
PODĚKOVÁNÍ
Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucí práce doc. MUDr. Lidmile
Hamplové, PhD za věcné a vysoce odborné rady a profesionální jednání. Dále bych chtěla
poděkovat mé rodině, za nesmírnou podporu v průběhu celého studia.
ABSTRAKT
STŘELCOVÁ, Martina. Fenomén odmítání povinných a nadstandardních očkování.
Vysoká škola zdravotnická, o. p. s. Stupeň kvalifikace: Bakalář (Bc.). Vedoucí práce:
doc. MUDr. Lidmila Hamplová, PhD.. Praha. 2020. 80 s.
Tématem této bakalářské práce je fenomén odmítání očkování v rámci
pravidelného očkování a nadstandardních očkování. Bakalářská práce se zabývá
imunitním systémem, složením očkovacích látek, aplikací vakcín, dělením očkovacích
látek, vakcinačně preventabilními nemocemi, proti kterým očkujeme v rámci
pravidelného očkování a také mýty, které se o očkování šíří. Průzkumná část této
bakalářské práce je založena na výsledcích anonymního dotazníku vlastní konstrukce,
který byl distribuován respondentům ve dvou vlnách v ambulanci spádové praktické
lékařky pro děti a dorost v podkrušnohorském městě a dále v nemocnici v Praze. Cílem
praktické části práce bylo zjistit proočkovanost dětí v rámci pravidelného a
nadstandardního očkování a porovnat je s proočkovaností jejich rodičů. Dalším cílem
bylo zjistit, zda jsou rodiče dostatečně informovaní o možnostech nadstandardního
očkování a o případných nežádoucích účincích vybraných vakcín. Mezi cíle výzkumné
části patřilo i zjistit, jaké jsou nejčastější důvody pro odmítání nadstandardních očkování.
Klíčová slova
Imunita. Legislativa. Očkovací schéma. Očkování. Prevence. Vakcíny.
ABSTRACT
STŘELCOVÁ, Martina. Refusal Phenomen of Mandatory and Voluntary Vaccination.
Medical College. Degree: Bachelor (Bc.). Supervisor: doc. MUDr. Lidmila Hamplová,
PhD. Prague. 2020. 80 pages.
The topic of this bachelor's thesis is the phenomenon of refusal of compulsory and
mandatory vaccinations. The bachelor's thesis deals with the immune system, the
composition of vaccines, the application of vaccines, the division of vaccines, vaccinepreventable
diseases against which we vaccinate as part of regular vaccinations, as well
as the myths that are spread about vaccination. The exploratory part of this bachelor's
thesis is based on the results of an anonymous self-designed questionnaire, which was
distributed to respondents in two waves in the outpatient clinic for children and
adolescents in the town of Nejdek and in the hospital in Prague. The aim of the practical
part of the work was to find out the vaccination of children within the regular and
mandatory vaccination and to compare them with the vaccination of their parents.
Another goal was to find out whether parents are sufficiently informed about the
possibilities of mandatory vaccination and about possible side effects of selected
vaccines. One of the goals of the research part was to find out what are the most common
reasons for refusing mandatory vaccinations.
Keywords
Immunity. Legislation. Prevention. Vaccination. Vaccination schedule. Vaccines.
OBSAH
ÚVOD .........................................................................................15
1 IMUNITNÍ SYSTÉM ..........................................................18
1.1 BUŇKY IMUNITNÍHO SYSTÉMU..........................................18
1.1.1 LYMFOCYTY ........................................................................................ 19
1.1.2 DRUHY IMUNITY ................................................................................ 20
1.2 NESPECIFICKÁ (VROZENÁ) IMUNITA...............................20
1.2.1 FYZIOLOGICKÉ BARIÉRY ............................................................... 21
1.2.2 FAGOCYTY ........................................................................................... 21
1.2.3 NK-BUŇKY............................................................................................. 22
1.2.4 KOMPLEMENT..................................................................................... 23
1.2.5 INTERFERONY..................................................................................... 23
1.2.6 C-REAKTIVNÍ PROTEIN.................................................................... 23
1.3 SPECIFICKÁ (ZÍSKANÁ) IMUNITA......................................24
1.3.1 HUMORÁLNÍ IMUNITA ..................................................................... 26
1.3.2 BUNĚČNÁ IMUNITA ........................................................................... 28
2 OČKOVACÍ LÁTKY..........................................................29
2.1 ROZDĚLENÍ OČKOVACÍCH LÁTEK ...................................29
DĚLENÍ DLE TYPU VAKCÍNY.......................................................... 29
2.1.1 29
2.2 DĚLENÍ DLE DRUHU VAKCÍNY ...........................................31
2.3 NEANTIGENNÍ SLOŽKY VAKCÍN ........................................31
2.3.1 ADJUVANS............................................................................................. 31
2.3.2 IMUNOLOGICKY NEAKTIVNÍ POMOCNÉ LÁTKY.................... 32
2.4 APLIKACE VAKCÍN .................................................................32
2.5 LEGISLATIVNÍ STRÁNKA OČKOVÁNÍ ..............................32
2.6 OČKOVACÍ KALENDÁŘ .........................................................33
2.6.1 HEXAVAKCÍNA.................................................................................... 34
2.6.2 TRIVAKCÍNA ........................................................................................ 34
2.6.3 VAKCÍNA PROTI TUBERKULÓZE.................................................. 34
2.6.4 DALŠÍ NEPOVINNÉ HRAZENÉ VAKCÍNY .................................... 35
3 VAKCINAČNĚ PREVENTABILNÍ ONEMOCNĚNÍ ....37
3.1 ZÁŠKRT .......................................................................................37
3.2 TETANUS.....................................................................................38
3.3 DÁVIVÝ KAŠEL .........................................................................38
3.4 INFEKCE ZPŮSOBENÉ BAKTERIEMI HAEMOPHILUS
INFLUENZAE TYPU B .......................................................................39
3.5 PŘENOSNÁ DĚTSKÁ OBRNA.................................................40
3.6 VIROVÁ HEPATITIDA TYPU B..............................................40
3.7 SPALNIČKY ................................................................................41
3.8 ZARDĚNKY.................................................................................42
3.9 PŘÍUŠNICE..................................................................................42
4 ODMÍTÁNÍ OČKOVÁNÍ...................................................44
4.1 MMR VAKCÍNA ZPŮSOBUJE AUTISMUS ..........................45
4.2 MÝTY A ŠÍŘENÍ DEZINFORMACÍ O OČKOVÁNÍ............45
5 PRAKTICKÁ ČÁST – PRŮZKUM...................................48
5.1 PRŮZKUMNÉ TÉMA A CÍLE PRAKTICKÉ ČÁSTI ...........48
5.2 METODA PRŮZKUMU .............................................................48
5.3 PRŮZKUMNÝ VZOREK...........................................................49
5.4 PREZENTACE ZÍSKANÝCH VÝSLEDKŮ............................50
5.5 DISKUZE......................................................................................72
5.6 DOPORUČENÍ PRO PRAXI .....................................................74
6 ZÁVĚR..................................................................................75
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .....................................78
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
ADHD – Attention Deficit Hyperactivity Disorder (porucha pozornosti s
hyperaktivitou)
CNS – centrální nervová soustava
CRP – C-reaktivní protein
dTap vakcína – dětská kombinovaná vakcína proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli
HBsAG – Hepatitis B surface Antigen, povrchový antigen HBV (Hepatititis B) viru
HLA – human leukocyte antigen, rozsáhlý komplex genů, které determinují povrchové
molekuly (antigeny) umístěné v plazmatické membráně buněk
HPV – Human papillomavirus, lidský papilomavirus
Ig – imunoglobulin
MMR – measles, mumps, rubella – očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím
NK buňky – natural killer buňky, přirození zabíječi
SZÚ – státní zdravotnický úřad
VHA – virová hepatitida A
WHO – World Health Organization, světová zdravotnická organizace
(VOKURKA a kol., 2015)
SEZNAM POUŽITÝCH ODBORNÝCH VÝRAZŮ
Abnormální – odchylný od normy
Agens – původce, činitel
Antigen – látka, kterou je tělo schopno rozeznat na základě její struktury jako cizí a proti
níž je schopno vyrobit protilátky
Aparentní – zjevný
Autismus – těžká psychická porucha vraném dětství, při níž je vážně narušeno
navazování kontaktu dítěte s okolím, vytváření jeho citových a společenských vztahů
Bariéra – překážka, oddělení
Booster efekt – cílené zvyšování imunitní odpovědi
Deskvamace – olupování kůže, popř. epitelu, v drobných šupinkách nebo ve větších
cárech
Dialýza – vzájemné oddělování koloidně disperzních látek od ve směsi obsažených látek
analyticky disperzních
Dimer – chemická sloučenina složená ze dvou stejných homodimer
Eliminace – vyloučení
Emulze – soustava dvou nemísitelných kapalin obvykle tukového základu a vody, v níž
jedna je jemně rozptýlena v druhé
Endemický výskyt – dlouhodobě přetrvávající výskyt určité nákazy v dané geografické
oblasti
Enzym – bílkovina, která je v malém množství schopna výrazně urychlit katalyzovat
průběh určité biochemické reakce
Epidemie – výskyt nemoci nebo jiné události související se zdravím v populační skupině
nebo regionu, jež přesahuje běžný výskyt daného jevu v takto definované skupině osob
pro dané roční období
Eradikace – vymýcení choroby
Fagozom – membránou ohraničený váček v cytoplasmě, který obsahuje cizorodou částici
pohlcenou buňkou při fagocytóze
Febrilní křeč – generalizované tonicko-klonické křeče trvající několik sekund až 10
minut při prudce stoupající tělesné teplotě
Filtrát – tekutina získaná filtrací
Gestační – týkající se těhotenství
Guillain-Barré syndrom – zánětlivé onemocnění nervových kořenů, které se projevuje
porušenou citlivostí a hybností končetin
Ikterus – žluté zbarvení kůže a sliznic způsobené zvýšeným obsahem žlučového barviva
Imunizace – umělé vytváření imunity odolnosti proti určitým infekcím
Imunogenita – schopný navodit imunitní reakci, vznik protilátek
Inaparentní – nezjevný, skrytý
Incidence – počet nově vzniklých případů dané nemoci ve vybrané populaci za určité
časové období
Inertní – netečný, nereaktivní
Intradermální – aplikace do kůže
Intramuskulární – aplikace do svalu
Intrauterinní život – nitroděložní
Laryng – hrtan
Marker – znak, který je typický pro určité buňky a jehož prokázáním lze tyto buňky v
těle odhalit
Mediátory – látky vznikající v organismu a zprostředkující určitý děj fyziologický či
chorobný
Monomer – nízkomolekulární sloučenina schopná polyreakce
Mutace – změna genetické dědičné informace na úrovni DNA týkající se buď genů, nebo
celých chromozomů
Parenterální – mimostřevní, s vynecháním obejitím trávicí trubice
Patogen – chorobný činitel
Pentamer – chemická sloučenina složená z pěti stejných homodimer
Perorální – podávaný ústy
Pneumonie – zápal zánět plic, při němž je postižen větší úsek plic
Pneumothorax – přítomnost vzduchu v pleurální dutině, s následným smrštěním
kolapsem plíce
Protekce – ochrana
Rezistence – odolnost
Sérovar – skupina organismů zejm. bakterií taxonomicky nižší než druh, odlišitelná od
jiných skupin téhož druhu na základě sérologického vyšetření
Subkutánní – aplikace pod kůži
Thymus – brzlík
Tonzily – patrové krční mandle
Toxin – látka produkovaná živým organismem např. bakteriemi, houbami, ale někdy i v
lidském organismu samém při těžší poruše některých jeho orgánů, která má škodlivé
účinky a vyvolává onemocnění
(VOKURKA a kol., 2015)
SEZNAM GRAFŮ
Graf 1 – Pohlaví respondentů ......................................................................................... 50
Graf 2 - Věk respondentů................................................................................................ 51
Graf 3 - Společná domácnost.......................................................................................... 52
Graf 4 - Bydliště ............................................................................................................. 53
Graf 5 - Vzdělání ............................................................................................................ 54
Graf 6 - Povinná očkování.............................................................................................. 55
Graf 7 - Hlavní důvod pro neočkování........................................................................... 56
Graf 8 - Nadstandardní očkování.................................................................................... 57
Graf 9 - Specifická nadstandardní očkování................................................................... 58
Graf 10 - Volba nadstandardního očkování.................................................................... 59
Graf 11 - Hlavní důvod pro neočkování nadstandardní vakcínou.................................. 60
Graf 12 - Dostatečná informovanost............................................................................... 61
Graf 13 - Informovanost o nežádoucích účincích........................................................... 62
Graf 14 - Proočkovanost proti HPV ............................................................................... 63
Graf 15 - Možnost očkování proti HPV u chlapců......................................................... 64
Graf 16 - Proočkovanost rodičů...................................................................................... 65
Graf 17 - Nadstandardní očkování u rodičů.................................................................... 66
Graf 18 - Specifická nadstandardní očkování u rodičů................................................... 67
Graf 19 - Souhlas rodičů s vlastním očkováním............................................................. 68
Graf 20 - Očkování při cestách do exotických destinací ................................................ 69
Graf 21 - Zákon o neočkovaných dětech v mateřských školách .................................... 70
Graf 22 - Může očkování způsobit ADHD nebo autismus............................................. 71
15
ÚVOD
Tato bakalářská práce se zabývá fenoménem posledních let – odmítáním
očkování. Jedná se o jedno z nejaktuálnějších témat, která mezi rodiči novorozeňat kolují.
Ještě do nedávna by člověk stěží hledal dítě, které nemá splněný očkovací kalendář.
V posledních letech bohužel dochází k přemrštěnému medializování případů náhlých
úmrtí dětí a v několika případech vede k nepravomocnému přisuzování těchto úmrtí právě
k očkování.
Díky rozmachu internetu a sociálních sítí dochází ke vzniku uzavřených skupin
lidí, kteří mají touhu stranit se okolního světa a žít co nejvíce v souladu s přírodou. Tito
lidé pak odmítají jakékoliv konzervativní druhy léčby a nechtějí přijímat žádné chemické
výrobky, hlavně co se farmaceutického průmyslu týče. Jako hlavní informační zdroj jim
často slouží právě sociální sítě a různá diskuzní fóra zakládaná na lifestylových webových
stránkách.
Mezi takto silně obranářskými rodiči pak často putují dezinformace a lidé se
nechávají snadno ovlivnit svým okolím. Spousta rodičů nevěří svým pediatrům a radši se
informují na internetu, kde je jim informace podaná takovým způsobem, aby jí co nejvíce
rozuměli a aby vyzněla v prospěch toho, kdo ji podává. Jedna z těchto šířených
dezinformací je i ta, že pediatr dostává odměny od farmaceutického průmyslu v řádu
desetitisíců korun za každou podanou vakcínu, a proto se snaží na sílu nutit dětem všechna
možná nadstandardní očkování. Dalším mýtem, který se hojně šíří je ten, že očkování
může u dětí způsobovat autismus a autoimunitní onemocnění.
V této bakalářské práci jsme se zaměřili na imunologickou stránku očkování,
složení očkovacích vakcín, rozvržení očkovacího kalendáře platného pro naši republiku,
základní informace o vakcinačně preventabilních onemocněních a také na nejčastější
mýty spojené s odmítáním očkování.
Praktická část byla zaměřena na vytvoření a distribuci vlastního anonymního
dotazníku, který zjišťuje proočkovanost populace, informovanost o možnostech
nadstandardního očkování a nežádoucích účincích.
16
Pro tvorbu teoretické části bakalářské práce byly stanoveny následující cíle:
Cíl 1: Popsat činnost imunitního systému.
Cíl 2: Prezentovat složení očkovacích látek dostupných v ČR.
Cíl 3: Popsat hlavní mýty o očkování.
Pro tvorbu praktické části bakalářské práce byly stanoveny následující cíle:
Cíl 1.: Zjistit souvislost mezi neočkovanými dětmi a postojem jejich rodičů k očkování.
(a to jak pravidelnými vakcínami, tak i těmi nadstandardními).
Cíl 2.: Zjistit proočkovanost dětí v rámci nadstandardního očkování.
Cíl 3.: Zjistit informovanost rodičů, o možných nežádoucích účincích vybraných vakcín.
Cíl 4.: Zjistit proočkovanost rodičů v rámci nadstandardního očkování.
Cíl 5.: Zjistit nejčastější důvody pro odmítání nadstandardního očkování
Vstupní literatura
1. HAMPLOVÁ, Lidmila, 2015. Mikrobiologie, imunologie, epidemiologie,
hygiena pro bakalářské studium a všechny typy zdravotnických škol. Praha:
Triton. ISBN 978-80-7387-934-1
2. CHLÍBEK, Roman, 2010. Lexikon očkovacích látek dostupných v ČR. Olomouc:
SOLEN. ISBN 978-80-87327-28-9.
3. PETRÁŠ, Marek, c2011. Průvodce očkováním. Praha: Josef Raabe. ISBN 978-
80-86307-86-2.
4. SEARS, Robert W., 2014. Kniha o očkování: jak se správně rozhodnout ve
prospěch svého dítěte. Praha: Argo. ISBN 978-80-257-0935-1.
5. STRUNECKÁ, Anna, 2012. Varovné signály očkování. Blansko: ALMI. ISBN
978-80-87494-04-2.
17
Popis rešeršní strategie
Vyhledávání odborné literatury, která byla využita k psaní této bakalářské práce
na téma: „Fenomén odmítání povinných a nadstandardních očkování“ probíhalo od října
do listopadu 2018. Pro vyhledávání asistovala rešerše Vysoké školy zdravotnické, která
je dodána v příloze. Celkem z ní bylo použito 10 knižních zdrojů a jedna příloha časopisu.
Pro další zdroje byl použit Google Scholar, databáze Národní lékařské knihovny a
databáze Národní technické knihovny.
Klíčová slova pro vyhledávání byla vybrána tato: Imunita. Legislativa. Očkovací
schéma. Očkování. Prevence. Vakcíny.
18
1 IMUNITNÍ SYSTÉM
Imunita v imunologii označuje schopnost organismu bránit se proti antigenům
pocházejícím jak z vnějšího prostředí, tak z prostředí z pohledu organismu vnitřního.
Imunologie jako taková je vědní obor, který se zabývá studiem struktury, organizace,
funkce a významu imunitního systému (Hamplová, 2015).
Rezistenci proti nebezpečným činitelům (mikroby, nádorové buňky) zajišťují
specializované buňky, které nazýváme imunocyty a jejich produkty, mezi které patří
například protilátky, cytokiny, komplement a spolu s nimi bariérové orgány, což jsou
například sliznice anebo kůže. Další způsobem, jakým dochází k imunitní odpovědi, jsou
některé fyziologické funkce jako je třeba peristaltika, činnost řasinkového epitelu, kašel
nebo deskvamace epitelií (Jílek, 2014).
Imunitní systém se významně podílí nejen na obraně proti infekci, ale také na udržení
stálosti vnitřního prostředí. V jeho činnosti jsou důležité tři základní funkce.
Rozpoznávání cizorodého od vlastního, reaktivita na cizorodé látky a jejich odstraňování
a imunologická paměť. Imunitní systém má za úkol odlišovat cizí struktury, antigeny a
reaguje na ně specifickou imunitní odpovědí. Výsledkem této činnosti je zničení a
vyloučení cizorodé látky z daného organismu (Hamplová, 2015).
Prvotní kontakt s cizí strukturou zapříčiní vznik otisku určité informace a díky tomu
dochází ke vzniku paměti, takže je poté organismus dobře připravený na jeho následnou
invazi. Tomuto ději se říká imunitní paměť, což je schopnost imunitního systému
odpovědět na opakované setkání s určitým antigenem rychleji a hlavně intenzivněji
(Hamplová, 2015).
1.1 BUŇKY IMUNITNÍHO SYSTÉMU
Veškeré buňky imunitního systému se pyšní různorodou strukturou a funkcí. I přes
to mají také spoustu společných vlastností, mezi něž patří i jejich společný původ.
Všechny imunocyty, mezi které patří i velmi známé a důležité krevní leukocyty, se
vyvíjejí z pluripotentních kmenových buněk kostní dřeně. V kostní dřeni vznikají i
19
důležití předchůdci hlavních druhů imunocytů. Těmi jsou kmenové buňky lymfoidní a
také kmenové buňky myeloidní. A právě díky těmto kmenovým buňkám následovně
vznikají další specializované výkonné krevní elementy (Jílek, 2014).
Imunitní systém jako takový je tvořen buňkami (imunocyty), které jsou sdružené
do orgánů a také buňkami, které volně cestují téměř všemi tkáněmi, mízou a krví (Jílek,
2014).
1.1.1 LYMFOCYTY
Lymfocyty jsou funkčně heterogenní populací imunitních buněk a sídlí na mnoha
místech v organismu. Nejčastěji migrují z místa na místo. Mezi častou lokalitu jejich
výskytu řadíme lymfatické orgány, což jsou místa, kde dochází k pravidelnému
soustřeďování lymfocytů. Mezi primární lymfatické orgány patří kostní dřeň a thymus.
V kostní dřeni dochází ke vzniku buněk imunitního systému a k částečnému dozrávání,
ke kterému poté může docházet i v brzlíku (Jílek, 2014).
Jedná se o zakulacené mononukleární buňky, které mají za úkol specifické
rozpoznávání antigenů s následovnou regulační nebo efektorovou funkcí. Dále se dělí na
T-lymfocyty, B-lymfocyty a NK buňky (Jílek, 2014).
1.1.1.1 T-LYMFOCYTY
Nevyzrálé lymfocyty, které jsou předem určené pro specifickou buněčnou
imunitu, opouštějí kostní dřeň a následně cestují přes krevní řečiště až do thymu, kde
dojde k jejich usazení. Zde dozrávají pod vlivem thymových hormonů a časem se mění
v elementy, které jsou samy o sobě schopné reagovat na antigen.
Proces vyzrávání lymfocytů zapříčiňuje i nechtěný vznik T-lymfocytů, které jsou
schopné poškodit vlastní organismus, a proto dochází v brzlíku k selekci takto
vyprodukovaných buněk, které jsou následně zničeny. Až po této eliminaci dochází
k následné migraci lymfocytů do těla organismu (Jílek, 2014).
Na povrchu každého T-lymfocytu se nachází markery, dle kterých je od sebe
můžeme rozlišit. Jejich hlavním úkolem je podpora a řízení tvorby protilátek, které se
ovšem aktivně neúčastní. Nejčastěji se po vyzrání nacházejí v bílé dřeni sleziny a ve
vnitřní korové vrstvě lymfatické uzliny (Hamplová, 2015).
20
1.1.1.2 B-LYMFOCYTY
B-lymfocyty jsou dalším druhem lymfocytů. Na rozdíl od T-lymfocytů dochází
k jejich dozrávání už v kostní dřeni a na buněčném povrchu mají imunoglobulinové
molekuly. Mezi hlavní úkoly B-lymfocytů patří tvorba protilátek. Jejich primárními místy
výskytu jsou periferní část dřeně sleziny a vnější části kůry lymfatických uzlin
(Hamplová, 2015).
1.1.1.3 NK-BUŇKY
Natural killer buňky neboli přirozené zabíječe nejčastěji nalezneme v periferii
krve, játrech, děloze a plicích. Jejich hlavním úkolem je likvidace intracelulárních
patogenů (především virů) a nádorových buněk. Podle posledních výzkumů se ale
dokázalo, že mezi jejich další funkce patří i například regulace krvetvorby (Jindřich,
2012).
Na povrchu nemají žádné specifické receptory a prozatím není nijak objasněno,
jakým způsobem u nich dochází k rozeznávání buněk (Mačák, a kol., 2012).
1.1.2 DRUHY IMUNITY
Druhy imunity můžeme rozdělit dle dvou způsobů. Tím prvním je dělení na imunitu
specifickou, která se zaměřuje na konkrétní cizorodý antigen, a na imunitu nespecifickou,
která reaguje na veškeré cizorodé částice. Dalším dělením je možné rozlišit imunitu
vrozenou, která je dědičná a je vlastností každého živočišného druhu, a imunita získaná,
která se dále dělí na imunitu aktivní a pasivní (Drnková, 2019).
1.2 NESPECIFICKÁ (VROZENÁ) IMUNITA
Nespecifická imunita je druhem imunity, který je vrozený a působí přímo proti
antigenům v obecném hledisku, a ne pouze proti jednomu konkrétnímu antigenu. Mezi
tento druh imunity patří přirozené obrané funkce organismu, které jsou pro každý
imunitní systém součástí běžných fyziologických funkcí. Před tímto druhem imunity není
žádný předchozí kontakt s infekčním agens. Nespecifická imunita se skládá z několika
fyzikálních bariér a pokud dojde k jejich prolomení, přichází v uplatnění další složky
nespecifického (vrozeného) imunitního systému. Mezi hlavní obrané složky této imunity
21
řadíme C-reaktivní protein, komplement, fyziologické bariéry a také fagocyty (buňky
schopné fagocytózy) (Hamplová, 2015).
1.2.1 FYZIOLOGICKÉ BARIÉRY
Fyziologické bariéry tvoří primární obranu proti původcům dané infekce. Prvotní
ochranou proti nechtěným mikroorganismům je kůže a sliznice, které vytváří
mechanickou bariéru a pokud je nenarušená, nemá jak daný mikroorganismus do těla
proniknout. Dalšími obranými prvky organismu je tvorba biologicky aktivních látek,
které mají antimikrobní účinky. Řadíme sem například ekmolin (produkt kožních buněk)
a lysozym (produkt vyskytující se ve slzách a slinách). Následnými produkty
fyziologických bariér jsou třeba pankreatické enzymy nebo kyselé prostředí žaludku. Do
této skupiny obranyschopnosti můžeme zařadit i řasinkový epitel, který se nachází na
sliznici dýchacích cest anebo běžnou mikroflóru lidského těla, která taktéž svou
přítomností zabraňuje osídlení těla patogenům (Drnková, 2019).
1.2.2 FAGOCYTY
Fagocyty jsou buňky, které jsou schopné fagocytózy. Samotný název fagocytóza
pochází se složeniny dvou řeckých slov, phagein (jíst) a cytos (buňka) a tomu napovídá i
samotný význam tohoto slova. Fagocytóza je pohlcení a následná likvidace patogenních
částic, a to buď mikroorganismů nebo inertních (např. prachových) částic (Drnková,
2019).
Mezi fagocytující buňky můžeme řadit buď polymorfonukleární leukocyty nebo
monocyty či makrofágy. Všechny tyto buňky jsou schopné pohlcení externího materiálu.
Na povrchu membrány každého fagocytu jsou adhezní molekuly, které následovně zajistí
přilnutí ke stěně organismu. K rozpoznávání cizorodých částic dochází díky receptorům,
které se nachází na povrchu fagocytu a ten se následně váže strukturu mikroorganismu
(Bartůňková, Paulík, 2011).
Aby mohlo dojít k fagocytóze, je potřeba několika kroků. Tím prvním je opsonizace
neboli označení cizorodé částice. Následuje rozpoznání cizorodé částice pomocí
receptoru a dále pokračuje samotný proces fagocytózy. Ta je rozdělena na několik fází.
• Opsonizace – neboli označení cizorodé částice pomocí protilátek nebo
komplementu
22
• Migrace – aktivní pohyb částic přímo k označené částici (fagocyty mají
schopnost přímo prostoupit cévní stěnou a dostat se tak rychle z krve na
místo určení)
• Adheze – přilnutí přímo k označené částici
• Ingesce – neboli pohlcení, kdy se část membrány fagocytu stane
membránou okolo pohlcené částice a následuje začátek procesu trávení
• Usmrcení a rozklad – k tomu dochází díky enzymům, následuje rozklad
na malé fragmenty, které působí jako antigeny při budoucím setkání s agens
nebo jsou přímo vyloučené z těla
Obrázek 1 - Fáze fagocytózy
Autor: Drnková, [Fagocytóza], Mikrobiologie, imunologie, epidemiologie a hygiena
str. 37
1.2.3 NK-BUŇKY
NK-buňky, tedy natural killer (přirození zabíječi) jsou lymfocyty, které nepatří ani
mezi T-lymfocyty ani B-lymfocyty. V jejich cytoplazmě najdeme hrubá granula. K
23
hlavním úkolům patří zničení buněk, které jsou infikované virem nebo u nich došlo ke
změně vlivem nádoru (Bartůňková, Paulík, 2011).
Buňky, které jsou určené k likvidaci rozpoznávají NK-buňky pomocí aktivačních
a inhibičních receptorů, kdy aktivační receptory spouští činnost NK-buněk a inhibiční
receptory tuto činnost naopak zastavují. Inhibiční receptor je schopen poznat HLA
(human leukocyte antigen), která se nachází na povrchu lidské buňky a poté takovou
buňku napadne. Buňky, které jsou virově infikované, nebo u nich došlo ke změně díky
nádorovému působení přichází o své HLA a tím pádem se stávají snadnou kořistí pro NKbuňky
(Drnková, 2019).
1.2.4 KOMPLEMENT
Komplement je soubor několika proteinů, které můžeme nalézt v krevním séru nebo
na povrchu buněk, kde fungují jako receptory. V krevním séru je celkem 9 složek
komplementového systému a nesou označení C1-C9. Tyto složky postupují krevním
řečištěm v neaktivní formě a k jejich aktivaci dochází pouze při setkání s cizím
patogenem. Komplement, jako takový, má v těle několik dalších úloh, nejen likvidaci
nebezpečných buněk. Mezi další funkce komplementu patří i zvýšení propustnosti cév
(kvůli usnadnění prostupu fagocytů z krve), opsonizace (označení cizorodého materiálu),
chemotaxe (přivolání fagocytů) a v neposlední řadě i usmrcení cizorodých buněk
(Drnková, 2019).
1.2.5 INTERFERONY
Interferony zajišťují obranu proti virům. K tomu jim napomáhá komplement a NKbuňky.
Jedná se o bílkoviny, které brání rozmnožování virů a také chrání okolí zdravé
buňky před případným napadením virem. Některé interferony se využívají i k léčbě
některých virových onemocnění, např. virové hepatitidy C (Drnková, 2019).
1.2.6 C-REAKTIVNÍ PROTEIN
C-reaktivní protein neboli CRP, je protein akutní fáze, který je za normálních okolností
v nízkých koncentracích v séru všech zdravých lidí. Jedná se o velmi citlivý marker, díky
kterému můžeme snadno rozlišit bakteriální a virovou infekci. Při bakteriálním
24
zánětlivém procesu dochází k silnému nárůstu koncentrace CRP v séru a jde snadno
detekovat. K tomuto nárůstu dochází už během prvních 6-12 hodin od počátku vystavení
organismu bakteriální hrozbě (Drnková, 2019).
1.3 SPECIFICKÁ (ZÍSKANÁ) IMUNITA
Specifická neboli získaná imunita je druhem imunity, který působí přímo proti
konkrétním antigenům, které jsou předtím rozpoznány imunitním systémem. K její
činnosti dochází až po selhání primární (vrozené) imunity. Jedná se tedy o další stupeň
ochrany hostitele před potencionálními mikroorganismy. Hlavním rozdílem od vrozené
imunity je specifičnost a imunologická paměť, kterou specifická imunita disponuje. U
specifické imunitní odpovědi cizí činitel přímo způsobuje aktivaci řetězce reakcí, které
umožňují aktivaci tvorby protilátek přímo zaměřených proti tomuto imunogenu
(Hamplová, 2015).
Imunita specifická se dělí na dvě skupiny, a to na imunitu buněčnou, která je
zprostředkovaná pomocí T-lymfocytů a druhý druh této imunity je imunita protilátková
(humorální), která je zprostředkovaná díky B-lymfocytům (Drnková, 2019).
Podle způsobů získání této imunity můžeme dojít k dělení specifické imunity na:
• Pasivní imunitu, získanou přirozeným způsobem
• Pasivní imunitu, získanou umělým způsobem
• Aktivní imunitu, získanou přirozeným způsobem
• Aktivní imunitu, získanou umělým způsobem
a) Pasivní imunita získaná přirozeným způsobem
Pasivní imunita získaná přirozeným způsobem je pouze dočasná a k jejímu vzniku
dochází už během nitroděložního života, a to pomocí prostupu protilátek IgG přes
placentu. Po narození plodu dochází k posílení tohoto typu imunity pomocí protilátek,
které jsou obsažené v kolostru a mateřském mléce (kde můžeme nalézt sekreční protilátky
IgA). Hlavní funkcí těchto protilátek je ochrana plodu proti nákazám, vůči kterým je
imunní i jeho matka.
25
b) Pasivní imunita získaná umělým způsobem
Pasivní imunita získaná umělým způsobem je taktéž krátkodobá, trvá pouze týdny až
měsíce. K jejímu vzniku dochází po podání zvířecích imunních sér nebo jejich účinných
frakcí. Protilátky získané tímto způsobem se postupem času odbourávají a už nedochází
k jejich další tvorbě. Pasivní imunity získané umělým způsobem je možno dosáhnout
nejen v oblasti protilátkové imunity, ale i oblastí buněk zprostředkované imunitní
odpovědi, a to třeba transfuzí plné krve nebo jen jejich částí (např. bílé krevní řady).
c) Aktivní imunita získaná přirozeným způsobem
Aktivní imunita získaná přirozeným způsobem je výsledek kontaktu organismu
s určitým agens. Kde se může jednat buď o inaparentní nebo aparentní infekci. K jejímu
vzniku dochází velmi rychle, a to obvykle v rozmezí 7-14 dní. Tento druh imunitní
odpovědi má velmi různorodé trvání, ale ve většině případů není celoživotní.
d) Aktivní imunita získaná umělým způsobem
Aktivní imunita získaná umělým způsobem je tvořena po podání očkovacích látek,
které obsahují buď:
• živé oslabené či usmrcené mikroorganismy
• upravené toxiny (toxoidy)
• exoprodukty
• antigeny připravené genetickou rekombinací nebo chemickou
syntézou
K rozvinutí tohoto druhu imunity je potřeba určitého časového odstupu, k jejímu
navození tedy nedojde ihned. Pokud k aplikaci dojde pomocí neživých očkovacích látek
je ve většině případů potřeba opakování očkování, čemuž říkáme booster efekt
(Hamplová, 2015).
Pasivní imunizace se využívá k navození rychlé imunitní odpovědi, a to díky podání
už připravených protilátek. Jelikož ale dochází k rychlému odbourávání cizích antigenů
v organismu, je velkou nevýhodou právě krátká doba účinku této imunizace. Naopak
velkým plusem takto navozené imunitní odpovědi je právě její rychlost (Tuček, Slámová,
2018).
26
1.3.1 HUMORÁLNÍ IMUNITA
Humorální neboli protilátková imunita je zajišťovaná pomocí B-lymfocytů. Ty se po
setkání s určitým antigenem přeměňují na plazmatické buňky, které jsou následovně
schopny produkovat protilátky. B-lymfocyty můžeme najít jak v kostní dřeni, tak i v krvi,
lymfatických uzlinách nebo ve slezině. Každý B-lymfocyt je specifický proti určitému
antigenu a díky tomu dochází k zajištění různorodosti tvorby protilátek (Drnková, 2019).
Základem humorální imunity jsou tedy protilátky, což jsou sérové glykoproteiny
a můžeme je označovat také jako imunoglobuliny. Imunoglobuliny se skládají ze 2
těžkých (H–z angl. heavy) řetězců, které jsou kovalentně spojeny disulfidickými můstky
a ke každému H řetězci je připojen jeden lehký (L-z angl. light) řetězec. Oba L řetězce
mají dvě části – konstantní a variabilní, a právě na konci variabilního části je vazebné
místo pro antigen (Hořejší, a kol., 2017).
Podle struktury těžkých řetězců dělíme imunoglobuliny na 5 hlavních tříd, které
můžeme označovat i jako izotopy. Imunoglobuliny IgD, IgE a IgG jsou tvořeny
monomerem, třída IgA je tvořená dimerem a forma IgM je složená z pentameru. Podle
tvaru můžeme i odvodit počet vazebných míst – monomer 2, dimer 4 a pentamer 10.
Obrázek 2 - Formy imunoglobulinů
Autor: Brändli (2006), dostupné z: https://news.kerafast.com/wp-
content/uploads/2017/03/Isotypes-245x300.jpg
27
1. Imunoglobulin IgG
Třída imunoglobulinu IgG je jednou z nejvýznamnějších protilátek a je přítomna už u
plodu, jelikož je jako jediná třída schopna procházet placentou. K získání těchto
imunoglobulinů tedy dochází od matky dítěte. Proto můžeme už u novorozenců pozorovat
stejné hodnoty jako u dospělých jedinců.
Jedná se o nejzastoupenější třídu imunoglobulinů a tvoří až 75 % všech protilátek
v séru. Tvoří celkem 4 podtřídy – IgG1-IgG4. IgG jsou složeny ze dvou lehkých a dvou
těžkých řetězců a jejich významem je aktivace komplementu, neutralizace toxinů,
opsonizace a také sekundární imunitní reakce.
2. Imunoglobulin IgA
Imunoglobulin třídy IgA je produkován B-lymfocyty, které můžeme naleznout na
slizničních vrstvách. Někdy proto bývají označovány právě jako slizniční protilátky.
V séru je jejich koncentrace nízká, ale celkově jich v těle nalezneme nejvíce. Nalézt je
můžeme i v mateřském kolostru, kdy po prvních týdnech života dochází k poklesu
mateřských IgG a IgA mají pomoct zajistit plodu ochranu horních dýchacích cest.
Stejně, jako IgG je imunoglobulin IgA tvořen dvěma těžkými a dvěma lehkými řetězci.
Hlavním významem těchto protilátek je blokáda adhezních molekul a opsonizace.
Imunoglobuliny třídy IgA nejsou schopny aktivovat komplement.
3. Imunoglobulin IgM
Třída imunoglobulinu IgM tvoří přibližně 10 % protilátek v séru a má velmi krátkou
životnost. Po zlikvidování antigenu zůstává v plazmě velmi krátce. Jedná se o první
protilátky, které se začnou vytvářet po vniknutí znepřátelené buňky do organismu. Tvorba
IgM začíná těsně před porodem a pokud dojde k infekci během intrauterinního života,
můžeme najít po porodu u plodu zvýšené hodnoty těchto imunoglobulinů.
IgM je tvořený celkem protilátek, které spolu vytváří pentamer. Mezi hlavní funkce
imunoglobulinů IgM patří aktivace komplementu a aglutinace. IgM nemá opsonizační
schopnosti. IgM nemůže prostoupit do těla, a proto zůstává po celou dobu pouze v cévním
řečišti.
28
4. Imunoglobulin IgD
Imunoglobulin třídy IgD je v séru zastoupen velmi málo. Nachází se na povrchu Blymfocytů
embrya, kde funguje jako receptor pro antigen. Jeho úloha v imunitním
procesu nebyla zatím zcela objasněna.
5. Imunoglobulin IgE
Imunoglobulin IgE je v séru nejméně zastoupenou třídou. I přes to je velmi důležitý
při boji proti parazitárním infekcím. Díky němu dochází k uvolňování mediátorů zánětu
a je zodpovědný za reakci časné přecitlivělosti. Ke zvýšené koncentraci IgE dochází při
alergických reakcích.
Třídu imunoglobulinu IgE tvoří monomer a můžeme je naleznout například ve slezině,
mandlích nebo v horních dýchacích cestách (Hořejší, a kol., 2017).
1.3.2 BUNĚČNÁ IMUNITA
Buněčná imunita je na rozdíl od humorální imunity závislá na T-lymfocytech,
které jako první rozpoznají imunogen a dochází k aktivaci ostatních buněk a následné
reakci. (Hamplová, 2015) T-lymfocyty vznikají v kostní dřeni a později dozrávají
v brzlíku (thymu). T-lymfocyty se vyskytují v krvi, lymfatických uzlinách a slezině a
jejich základní dělení je následující:
• Th-lymfocyty (helper – pomocné) – napomáhají v aktivaci B-lymfocytů a
produkují cytokiny (imunoaktivní látky)
• Tc-lymfocyty (cytotoxické) – rozeznávají a hubí abnormální buňky
(nádorové buňky nebo buňky zasažené virem)
• Ts-lymfocyty (tlumivé – supresorové) – hlídají imunitní reakci tak, aby
nedošlo k poškození vlastního imunitního systému
(Drnková, 2019)
29
2 OČKOVACÍ LÁTKY
2.1 ROZDĚLENÍ OČKOVACÍCH LÁTEK
Vakcíny dělíme podle typu, druhu a imunologického působení. I přes to, že je
imunologické dělení u očkovacích látek nesmírně důležité, v klinické praxi prozatím
nenašlo využití. Běžně se tedy používá dělení dle kritérií, jakými jsou například infekční
původci, část struktury nebo i toxin, ze kterého je antigen přítomný ve vakcíně připraven.
2.1.1 DĚLENÍ DLE TYPU VAKCÍNY
2.1.1.1 Atenuované vakcíny – živé oslabené vakcíny
Základem živých atenuovaných vakcín jsou infekční původci s oslabenou
virulencí. Po aplikaci do těla se oslabené mikroorganismy mohou chvíli množit, ale
nezpůsobí žádné významné příznaky onemocnění. Tyto očkovací látky vyvolávají silný
antigenní podnět, a proto dokáží poskytnout mnohaletou ochranu i po jedné dávce
vakcíny. Několik mikroorganismů se ve sterilních podmínkách pomnoží a následně
oslabí. V praxi pak vakcinace napodobuje přirozený infekční proces, díky kterému je
organismus schopný vytvořit dlouhodobou a kvalitní imunitní odpověď. V základním
schématu stačí aplikovat jednu dávku této vakcíny.
Velkým problémem atenuovaných vakcín je jejich nízká stabilita, kdy se musí
dodržovat přísně předepsané teploty. Při nesprávném skladování dojde velmi rychle
k úmrtí mikroorganismů a následnému znehodnocení vakcíny (Křupka, a kol., 2020).
Dalším problémem tohoto typu vakcíny je možné nebezpečí pro pacienty se
zhoršenou obranyschopností. Jelikož jim do těla vnesený oslabený mikroorganismus
může velmi snadno způsobit právě to onemocnění, proti kterému je původní vakcína
mířena (Krejsek, a kol., 2016).
2.1.1.2 Inaktivované vakcíny
Tyto vakcíny obsahují viry nebo bakterie, které byly fyzikálně nebo chemicky
usmrceny a tím pádem i zbaveny schopnosti množení se v organismu hostitele. Během
30
usmrcení bakterií či virů nesmí dojít k poškození povrchových antigenů, jelikož díky nim
dochází k navození protekce. Inaktivované vakcíny jsou velmi bezpečné, mohou ovšem
vyvolávat u některých očkovaných jedinců místní nežádoucí účinky, jako je například
zarudnutí a bolestivost v místě vpichu. Na rozdíl od atenuované vakcíny je imunitní
odpověď na inaktivovanou vakcínu výrazně nižší, proto je v základním schématu nutnost
aplikovat minimálně 3-4 dávky vakcíny. Kvůli zvýšení imunogenity se u většiny
inaktivovaných vakcín přidává adjuvantní prostředek (Křupka, a kol., 2020).
2.1.1.3 Toxoidy
Bakteriální toxiny se pro očkovací látky získávají z filtrátů příslušných
bakteriálních kultur a jsou zbaveny své toxicity teplem, formaldehydem nebo jiným
způsobem, přičemž zůstávají zachovány imunizační schopnosti. Ke zvýšení
imunizačního účinku jsou většinou absorbovány na sloučeniny hliníku s adjuvantním
účinkem. Jelikož disponují dobrou imunogenitou, používají se jako častý nosič u
konjugovaných vakcín. Nejčastěji je tedy nalezneme ve vakcínách proti záškrtu a tetanu.
Stejně jako inaktivované vakcíny ani toxoidy nemají velmi silnou protektivitu, proto je
nutné aplikovat většinou tři dávky vakcíny (Křupka, a kol., 2020).
2.1.1.4 Subjednotkové vakcíny
Subjednotkové vakcíny obsahují pouze tu složku z patogenního mikroorganismu,
která vyvolává protektivní imunitní odpověď. Tím, že eliminujeme zbytečné
komponenty, dojde ke snížení vedlejších nežádoucích účinků. Imunoprotetktivně
významné součásti izolované z infekčních původců se získávají štěpením infekčních
původců, např. virionů, nebo rekombinantní technologií a obvykle se absorbují na
minerální nosič s adjuvantními účinky. V základním očkovacím schématu se
subjednotkové vakcíny aplikují ve třech dávkách (Křupka, a kol., 2020).
2.1.1.5. Rekombinantní vakcíny
Molekulová biologie je velmi důležitým odvětvím pro přípravu rekombinantních
vakcín. Jedná se o velmi technologicky pokročilý typ vakcín. Ty se vyrábí vložením
příslušného genu, který kóduje imunoprotektivní antigen, do produkčního
mikroorganismu. Při aplikaci těchto vakcín většinou používáme tři dávky (Křupka, a kol.,
2020).
31
2.2 DĚLENÍ DLE DRUHU VAKCÍNY
Označení druhu vakcíny používáme hlavně při vyjádření kvantity a kvality
antigenu. Jednotlivé vakcíny pak dělíme na monovalentní, bivalentní, trivalentní a
polyvalentní. Monovalentní vakcíny jsou namířené pouze proti jednomu původci.
Bivalentní vakcíny používáme proti dvěma původcům téhož druhu. Mezi tyto vakcíny
patří například Cervarix. Trivalentní vakcíny slouží proti třem typům původců téhož
druhu. Patří mezi ně například atenuovaná anebo inaktivovaná vakcína proti dětské obrně
(Koten, 2011).
Polyvalentní vakcíny se nám často mohou plést s vakcínami kombinovanými, a
proto je od sebe musíme řádně odlišovat.. Mezi typické polyvalentní vakcíny můžeme
řadit například vakcínu Pneumo 23, která obsahuje antigeny 23 různých sérovarů S.
pneumoniae, které vyvolávají velmi nebezpečné infekce, mezi které patří například
meningitidy nebo pneumonie (Koten, 2011).
2.3 NEANTIGENNÍ SLOŽKY VAKCÍN
Jedná se o látky, které nejsou antigenní, to znamená, že je složky imunitního
systému nedokážou přímo rozpoznat. Právě tyto složky vakcín se v poslední době stávají
největším a nejpodstatnějším předmětem diskuze lidí z laické veřejnosti, která odmítá své
potomky očkovat. Patří sem například adjuvans, nebo další imunologicky neaktivní
pomocné látky (Křupka, a kol., 2020).
2.3.1 ADJUVANS
Adjuvans (z lat. adiuvo – pomáhat, podporovat) jsou látky, které dopomáhají zesilovat
imunitní odpověď proti antigenu. V dnešní době používáme převážně adjuvans na bázi
hliníkových sloučenin. Využívají se už od 30. let 20. století. Hlavními úkoly adjuvans je
vznik nerozpustných komplexů, které zadržují antigen, výpomoc s fagocytózou a po
skončení fagocytózy zbylé hliníkaté soli narušují strukturu fagozomů a díky tomu dojde
k aktivaci nitrobuněčných receptorů. Hliníkové adjuvans tedy působí nejen jako nosiče
antigenu, ale i jako imunostimulátory (Křupka, a kol., 2020).
32
Mimo hliníkových adjuvans můžeme najít i složky vyráběné za přítomnosti olejových
emulzí (Freundovo adjuvans, které je ovšem vzhledem k reakci s kůží nemožné používat
u očkování na lidech), dále pak i emulze oleje ve vodě (použité například v chřipkové
vakcíně Fluad, která zatím není v ČR dostupná) anebo adjuvans s lipozomálním
systémem (například v nově dostupné vakcíně proti pásovému oparu – Shingrix)
(Křupka, a kol., 2020).
A právě hliníková složka adjuvans bývá největším předmětem diskuze mezi lékaři.
Někteří z nich se totiž domnívají, že hliník je jed, který může postupem času přispívat
k degeneraci mozku nebo kostí ( Global Vaccination Summit, 2019).
2.3.2 IMUNOLOGICKY NEAKTIVNÍ POMOCNÉ LÁTKY
Jedná se o látky, které přímo nepůsobí na imunitní systém, ale pomáhají k vyrobení
finální lékové formy vakcíny. V dnešní době máme nejvíce rozšířené dva formáty vakcín,
a to lahvičky s lyofilizovanou vakcínou a k ní příslušícím rozpouštědlem, které se před
aplikací musí smísit, nebo už přímo předplněné jednorázové stříkačky. K těmto
pomocným látkám můžeme řadit například: vodu pro injekce, chlorid sodný, pufry,
stabilizátory, konzervanty, antibiotika anebo formaldehyd (Křupka, a kol., 2020).
2.4 APLIKACE VAKCÍN
Vakcíny do těla můžeme aplikovat dvěma způsoby, a to buď parenterálním podáním
anebo perorálním způsobem. Perorálním podáním vakcíny se rozumí podání vakcíny přes
zažívací trakt, tedy ústy. V minulosti takto byla podávána například vakcína proti dětské
obrně. Parenterální podání, tedy podání přímo do krevního řečiště nebo do místa, odkud
se látka vstřebá do krevního řečiště dělíme na intradermální – do kůže (například
očkování proti tuberkulóze u rizikových dětí), intramuskulární – do svalu (například
vakcína proti tetanu) a subkutánní – pod kůži (například očkování proti zarděnkám)
(Koten, 2011).
2.5 LEGISLATIVNÍ STRÁNKA OČKOVÁNÍ
Legislativní stránka očkování je v rámci České republiky řešena několika vyhláškami
a to: zákonem č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, zákonem č. 48/1997 Sb. o
33
veřejném zdravotním pojištěním a vyhláškou č. 537/2006 Sb. o očkování proti infekčním
nemocem v platném znění. Přesné složení vakcín, určených pro očkování pak stanovuje
Ministerstvo zdravotnictví podle aktuálních sdělení. V momentální době se řídíme
Sdělením č. 249/2018 Sb. o antigenním složení očkování pro pravidelná, zvláštní a
mimořádná očkování.
Očkování prováděné na území České republiky můžeme pomocí vyhlášky č. 537/2006
Sb. o očkování proti infekčním nemocem v platném znění rozdělit do několika skupin na
pravidelná, zvláštní, mimořádné, očkování při úrazech a na očkování provedené na žádost
fyzické osoby.
• Očkování pravidelné: je očkování, které se provádí u určité skupiny
obyvatelstva. Patří sem například povinná očkování u dětí nebo očkování u
osob v dialyzačním programu.
• Očkování zvláštní: jsou očkování u osob se zvláštním rizikem – například
zdravotníci pracující v terénu
• Očkování doporučené: do této skupiny patří například očkování proti HPV
• Očkování mimořádné: je očkování osob, které provádíme z důvodu prevence
v nějaké mimořádné situaci
• Očkování při úrazech, poranění nebo nehojících se ranách: tento druh
očkování provádíme nejčastěji před nebo během některých léčebných výkonů.
Patří sem například očkování proti vzteklině nebo tetanu.
• Očkování na žádost: je očkování pro osoby, které si z nějakého důvodu přejí
být očkováni. Jedná se například o očkování před cestou do zahraničí.
(Křupka, a kol., 2020)
2.6 OČKOVACÍ KALENDÁŘ
Očkovací kalendář vychází z vyhlášky č. 537/2006 Sb. o očkování proti infekčním
nemocem v platném znění. Mezi pravidelná (povinná) očkování hrazená zdravotní
pojišťovnou patří hexavakcína, trivakcína a očkování proti tuberkulóze u dětí s indikací.
Mezi nepovinné hrazené očkování pak dále řadíme vakcíny proti pneumokokovým
onemocněním a proti onemocnění lidským papilomavirem.
34
2.6.1 HEXAVAKCÍNA
Hexavakcína je očkovací látka, která obsahuje antigeny proti záškrtu, tetanu,
dávivému kašli, invazivnímu onemocnění vyvolaném původcem Haemophilius
influenzae typu b, přenosné dětské obrně a virové hepatitidě B.
K aplikaci hexavakcíny dříve docházelo ve schématu 3+1, ale díky novelizaci, která
platí od 1.1.2018, nyní aplikujeme u většiny dětí toto očkování ve schématu 2+1. Původní
schéma zůstává pouze u dětí, které se narodily dříve než ve 37 gestačním týdnu (Křupka,
a kol., 2020).
První dávka se aplikuje od započatého 9. týdne od narození, druhá dávka je s odstupem
dvou měsíců, po podání první dávky a třetí se aplikuje v rozmezí jedenáctého až
třináctého měsíce od narození. Poté následuje přeočkování dTap vakcínou mezi pátým až
šestým rokem života a následně přeočkování dTap-IPV mezi desátým až jedenáctým
rokem života.
K provedení tohoto očkování používáme vakcínu Hexacima a pro nedonošené děti
vakcínu Infanrix hexa (Křupka, a kol., 2020).
2.6.2 TRIVAKCÍNA
Trivakcína je očkovací látka, která obsahuje antigeny proti spalničkám, příušnicím a
zarděnkám. K její aplikaci dochází ve dvou dávkách. První je v rozmezí třináctého až
osmnáctého měsíce života, druhá se nyní nově podává mezi pátým a šestým rokem života.
Dříve docházelo k přeočkování šest až deset měsíců po první dávce, novelou z roku 2017
ovšem došlo k posunutí přeočkování. Dřívější podání trivakcíny se nedoporučuje hlavně
z důvodu možného přetrvání maternálních protilátek v těle plodu, které by mohly
způsobit znehodnocení vakcinační látky (Křupka, a kol., 2020).
2.6.3 VAKCÍNA PROTI TUBERKULÓZE
Očkování proti tuberkulóze probíhá v období mezi čtvrtým dnem až šestým týdnem
od narození, ale pouze u dětí z rizikových skupin. Indikaci pro toto očkování provádí
35
lékař na novorozeneckém oddělení pomocí dotazníku spolu s rodinným zástupcem dítěte
(Křupka, a kol., 2020).
2.6.4 DALŠÍ NEPOVINNÉ HRAZENÉ VAKCÍNY
Po pravidelných vakcínách jsou součástí očkovacího schématu i nepovinné vakcíny,
hrazené ze zdravotního pojištění. Do této skupiny patří konjugovaná vakcína Synflorix
nebo Prevenar 13, které se aplikují ve 3 dávkách. První dávka probíhá od devátého měsíce
od narození, druhá dávka je v odstupu dvou měsíců po podání první dávky a poslední se
aplikuje v období mezi jedenáctým a patnáctým měsícem života.
Dále mezi tyto vakcíny patří také očkovací látky proti chřipce, nebo klíšťové
encefalitidě (Křupka, a kol., 2020).
V neposlední řadě nesmíme zapomenout na vakcíny proti lidskému papilomaviru.
V naší republice jsou dostupné vakcíny Gardasil (dřívější název Silgard) a Cervarix.
Vakcíny Silgard a Gardasil si jsou velmi podobné a obsahují antigeny proti celkem čtyřem
kmenům HPV a chrání také proti vzniku genitálních bradavic. Očkovací látka obsažená
ve vakcíně Cervarix obsahuje antigeny pouze proti dvěma kmenům HPV (Strunecká,
Patočka, 2011).
36
Očkovací látka Cervarix je na území našeho státu placená z rozpočtu zdravotních
pojišťoven pro dívky a chlapce v rozmezí věku třinácti až čtrnácti let. Dříve byla placená
pouze pro dívky v tomto věku, ale po novelizaci od roku 2018 spadají do této kategorie i
chlapci. Pokud mají ovšem rodiče zájem o jinou látku než Cervarix, musí si určitou část
ceny doplatit sami (Státní zdravotnický úřad, 2018).
Autor: Státní zdravotní ústav (2018), dostupné z:
http://www.szu.cz/uploads/Epidemiologie/Ockovani/detsky_ockovaci_kalendar_28.11.
2019.pdf
Obrázek 3 - Dětský očkovací kalendář
37
3 VAKCINAČNĚ PREVENTABILNÍ ONEMOCNĚNÍ
Mezi vakcinačně preventabilní onemocnění patří všechny nemoci, proti kterým
můžeme využívat účinné vakcinační látky. V následujících podkapitolách se věnujeme
pouze onemocněním, proti kterým jsou obsaženy antigeny v pravidelných vakcínách –
tedy hexavakcíně a MMR trivakcíně.
3.1 ZÁŠKRT
Záškrt je akutní bakteriální onemocnění, způsobované odolnou bakterií
Corynebacterium diphtheriae. Jedná se o bakterii, která je velmi odolná vůči zevnímu
prostředí a může v těle přežívat i několik týdnů. Onemocnění postihuje hlavně oblast krku
– tonzily a následně i hltan a hrtan, kde tvoří pablány. Většina pacientů má mírný průběh
nemoci, ale může dojít i k postižení CNS, srdce, laryngu a následnému udušení pacienta
(Hamplová, 2015).
Záškrt se s důsledným dodržováním očkovacího kalendáře ve vyspělých zemích téměř
podařil vymýtit, ale v rozvojových zemích se s ním stále můžeme setkat. K přenosu
záškrtu dochází primárně kapénkovou infekcí (Hamplová, 2015).
Díky pravidelnému očkování proti záškrtu, zavedeném na našem území již v roce
1946, dochází k téměř nulovým počtům pacientům každý rok. Do doby, než se začalo
očkovat, dosahoval počet každoročních pacientů až 23 000 a k nim patřila i vysoká
smrtnost případů. Touto nákazou umíralo až 2000 dětí předškolního věku každý rok.
K poslednímu zaznamenanému úmrtí na našem území došlo v roce 1995 (Křupka, a kol.,
2020).
Stejně, jako všechny ostatní vakcíny, může tato očkovací látka proti záškrtu
způsobovat nežádoucí účinky. Podle několika společností, které odmítají očkování, může
po aplikaci dojít k trvalému poškození mozku a v některých případech může dokonce vést
také k Guillain-Barré syndromu (Sears, 2014).
38
3.2 TETANUS
Tetanus je akutní onemocnění známé člověku už od starověku. Jedná se o nemoc
způsobovanou bakterií Clostridium tetani, která produkuje nebezpečný tetanický toxin.
K hlavním příznakům patří typické ochrnutí kosterního svalstva následované prohnutím
do oblouku. Nejprve ovšem dochází k ochrnutí svalů v místě poranění, následně zasáhne
obličejové svalstvo a až poté napadá svaly zádové a může napadnout i dýchací svalstvo.
Bakterie Clostridium tetani přežívá ve střevní mikroflóře zvířat a z jejich výkalů se
následně dostává do půdy. Nejčastějším způsobem nákazy proto bývá po poranění
například o třísku nebo hřebík anebo po poškrábání zvířetem. Tetanus není přenosný
z osoby na osobu (Hamplová, 2015).
Plošné očkovaní proti tetanu bylo na našem území zahájené od roku 1951 a od roku
1958 dochází k pravidelnému proočkovávání populace. V roce, před příchodem vakcíny
do České republiky došlo k úmrtí celkem 140 osob s tímto onemocněním. Mezi lety
2010-2020 došlo k výskytu pouze tří případů tohoto onemocnění na území naší republiky
(Křupka, a kol., 2020).
Očkování proti tetanu navozuje velmi dlouhodobou imunitní odpověď a díky tomu se
musí osoby přeočkovávat pouze jednou za 10-15 let anebo po nebezpečném poranění
nesterilním předmětem. Ovšem i při okamžité léčbě může docházet k vysoké smrtnosti a
to až 10 % nakažených. Nejvyšší podíl na úmrtích v zemích s moderním zdravotním
systémem tvoří lidé starší 60 let anebo vůbec neočkovaní jedinci (Křupka, a kol., 2020).
Podobně, jako vakcína proti záškrtu, může i tato vakcína mít vedlejší účinky. Mezi
běžné a známé nežádoucí projevy patří horečka a podrážděnost. Někdy se může dostavit
i nepřetržitý pláč a záchvaty (Sears, 2014).
3.3 DÁVIVÝ KAŠEL
Dávivý kašel, někdy označován také jako černý kašel, je bakteriální onemocnění
způsobované kokobacilem Bordetella pertusis. Pro tuto nemoc je typický dávivý kašel,
který může přetrvávat několik týdnů až měsíců. Hlavním zdrojem infekce je nakažený
39
člověk a k přenosu tohoto onemocnění může docházet až v 80 % případech setkání
s nákazou. Nejvíce zasaženou skupinou jsou novorozenci, předškolní děti a lidé starší 60
let (Křupka, a kol., 2020).
Onemocnění probíhá ve třech stádiích. V prvním stádiu se nakaženým špatně dýchá a
začíná se objevovat kašel. Druhé stádium už provází změna kašle v dráždivé záchvaty,
kterých se může za den objevit v rozmezí 30-40 a to nejčastěji v noci. Komplikace
v druhém stádiu může zapříčinit až pneumothorax. V posledním stádiu se začne člověku
ulevovat a s postupem času se začne kašel vytrácet (Chlíbek, a kol., 2010).
Epidemie dávivého kašle se vrací ve 2 - 5letém cyklu (Chlíbek, et al., 2010). Nejčastěji
ovšem dochází k menším epidemiím jednou za 5 let. Od roku 1993 můžeme sledovat
každoroční nárůst nakažených. Maximum byl rok 2014, kdy Státní zdravotní úřad
zaznamenal celkem 2521 případů nakažení dávivým kašlem. Vzhledem k tomu, že toto
onemocnění může ve spoustě případů probíhat i bez manifestních příznaků, spousta
nakažených nemusí být vůbec nahlášeno (Křupka, a kol., 2020).
Horečka a podrážděnost se může projevit až u čtvrtiny dětí, kterým je tato vakcína
podávána. Některé vedlejší účinky byly nahlašovány v takové četnosti, že je dokonce
výrobce musel začít uvádět v příbalovém letáku (Sears, 2014).
Očkování proti černému kašli zatím nepomohlo tuto nemoc úplně vymýtit, jelikož
podobně jako u viru chřipky dochází k mutaci kmenů, které toto onemocnění způsobují,
a proto na ně vakcína nemusí přímo působit (Sears, 2014).
3.4 INFEKCE ZPŮSOBENÉ BAKTERIEMI HAEMOPHILUS
INFLUENZAE TYPU B
Hemofilovými nákazami nejčastěji trpí děti do pěti let. Toto onemocnění je
způsobováno bakterií Haemophilus influenzae typu b, která se vyskytuje jako součást
lidské mikroflóry na dýchacích cestách. K přenosu nákazy dochází hlavně kapénkovou
infekcí, ale nemůžeme vyloučit ani nákazy po setkání se s kontaminovaným materiálem.
Imunitní odpověď po prodělaném onemocnění je pouze krátkodobá, tudíž může docházet
k opětovnému nakažení (Křupka, a kol., 2020).
40
Hlavním symptomem pro toto onemocnění je dávivý dráždivý kašel. V České
republice bylo pravidelné očkovaní proti této nemoci zavedeno v roce 2001 a stejně, jako
v ostatních vyspělých zemích díky tomuto opatření došlo v následujících letech k téměř
nulové incidenci. V roce 2009 byly nahlášeny čtyři případy onemocnění (Chlíbek, a kol.,
2010). Od roku 2012 neevidujeme žádné dítě do pěti let, co by prodělalo tuto nákazu
(Křupka, a kol., 2020).
3.5 PŘENOSNÁ DĚTSKÁ OBRNA
Přenosná dětská obrna je onemocnění, které způsobuje poliovirus tří typů, od sebe se
lišící v antigenních vlastnostech. Nejvíce rizikovými jsou děti do pěti let věku. Toto
infekční, hořečnaté onemocnění napadá centrální nervový systém a může u něj docházet
k parézám končetin. K přenosu polioviru dochází fekálně-orální cestou. Zřídka
kontaminovanou vodou nebo respirační cestou (v době množení viru v nosohltanu),
doporučuje se tedy velmi časté mytí rukou. Zdrojem nákazy je výhradně člověk a
k vylučování viru ve stolici dochází už několik dní po nákaze (Chlíbek, a kol., 2010).
K očkování proti přenosné dětské obrně dochází na našem území již od roku 1958 a
po roce 1961 je toto onemocnění v České republice eliminováno. Během osmdesátých let
minulého století docházelo k výskytu nemoci převážně v rozvojových zemích v Africe a
Jižní Americe. V roce 2018 evidujeme pouhých 33 případů ze tří zemí světa. Do roku
2007 probíhalo jako prevence tohoto onemocnění perorální podávání látky, po tomto roce
už se ovšem očkuje látka intramuskulárně (Křupka, a kol., 2020).
3.6 VIROVÁ HEPATITIDA TYPU B
Virová hepatitida typu B je onemocnění, které způsobuje DNA virus hepatitidy, který
má na svém povrchu lipoprotein, který označujeme HBsAg. Zdrojem nákazy je výhradně
nakažený člověk, u kterého probíhá buď akutní nebo chronické onemocnění. K přenosu
dochází tedy pouze z člověka na člověka, a to buď pomocí krve, krevními deriváty,
spermatem nebo vaginálním sekretem (Chlíbek, a kol., 2010). V rozvojových oblastech
je velmi závažný i přenos viru z matky na plod (Křupka, a kol., 2020).
41
K hlavním symptomům tohoto onemocnění patří únava, slabost, ztráta chuti k jídlu,
bolest kloubů, nevolnost, světlá stolice, tmavá moč a v neposlední řadě ikterus. Statistika
WHO udává, že k roku 2015 bylo na světě přibližně 257 miliónů lidí trpící chronickou
hepatitidou B. Největší riziko nakažení mají narkomani, kteří si aplikují drogy
intravenózně, dále prostitutky a homosexuální muži, naopak u novorozenců a dětí do pěti
let je riziko nakažení téměř nulové, pokud nepočítáme přenos viru z matky na plod
(Křupka, a kol., 2020).
3.7 SPALNIČKY
Spalničky vyvolává RNA virus z čeledi paramyxovirů. Jedná se o jedno z nejvíce
nakažlivých onemocnění. Podle některých studií je šance na nákazu po setkání se
s infikovanou osobou až 90 %. Zdrojem nákazy je nemocný člověk, který je infekční už
na konci inkubační doby. K přenosu dochází ve většině případů pomocí kapének,
málokdy přes infikovaný předmět. O bezpříznakovém průběhu onemocnění nejsou žádné
důkazy, nemoc má tedy 100 % manifestnost. Po prodělání spalniček dochází u organismů
k navození celoživotní imunity (Křupka, a kol., 2020).
Průběh nemoci má tři fáze. V první dochází k vysokým teplotám a příznaky
připomínají těžké nachlazení. Následně se objeví těžký exantém s charakteristickými
skvrnami, který přetrvává přibližně po tři dny. V poslední fázi dochází k uzdravování a
odcházení všech příznaků onemocnění. K významným rizikům spojeným s touto nemocí
patří vznik pneumonie (Křupka, a kol., 2020).
Díky očkování, které bylo na našem území zavedeno již v roce 1969 došlo k eliminaci
tohoto onemocnění, ovšem v roce 2014 byl virus opět zavlečen na sever Čech a proběhla
mírná epidemie, kdy se nakazilo asi 200 lidí (Hamplová, 2015). V roce 2018 bylo
nahlášeno přes 200 nakažených a následující rok 2019 dokonce přes 500 osob. Jedná se
hlavně o výsledek odmítačů očkování. Díky těmto nárůstům z posledních let došlo
k odstranění České republiky ze seznamu zemí bez spalniček (Křupka, a kol., 2020).
Očkovací látka proti spalničkám, která je součástí MMR vakcíny mívá u některých
dětí nežádoucí účinky, proto se spousta rodičů rozhodne odmítnout právě toto očkování.
Mezi vedlejší účinky může patřit i například vznik febrilních křečí, které ovšem po
42
několika týdnech vymizí. Jedním z možných řešení, pokud dojde k tomuto nežádoucímu
účinku je například změnění očkovací látky z Priorixu na Trivivac (Petráš, 2011).
3.8 ZARDĚNKY
Zarděnky jsou onemocnění, které vyvolává RNA virus z rodu Rubivirus. Nemoc
probíhá s mírným průběhem a hlavními symptomy jsou zvýšená teplota, zduření uzlin a
skvrnitá vyrážka. Virus má jediného hostitele a tím je člověk. K přenosu dochází
převážně kapénkami, může dojít i k nakažení přes kontaminovaný předmět a je možný i
přenos krví, močí a stolicí. Člověk bývá infekční už na konci inkubační doby (Hamplová,
2015).
Zdrojem nákazy není pouze nakažený člověk, může jím být i novorozeně, s vrozeným
zarděnkovým syndromem, které poté následně vylučuje virus několik měsíců, někdy i let.
Pokud matka prodělá nákazu v 1. trimestru těhotenství, může u plodu dojít k vážným
poškozením. Po prodělání infekce je člověk imunní po celý zbytek života (Křupka, a kol.,
2020).
Zarděnky se objevují endemicky ve všech zemích, kde není dostatečná proočkovanost
populace. Pravidelné očkování se v téměř všech zemích zavedlo až po roce 2000 a poté i
dochází k poklesu výskytu nemoci. Na území naší republiky zaznamenáváme případy
prodělaných zarděnek v roce 2017 a 2018 shodně u dvou dětí. V předchozích dvou letech
nedošlo k žádné nahlášené nákaze (Křupka, a kol., 2020).
3.9 PŘÍUŠNICE
Příušnice jsou akutní hořečnaté onemocnění, které mezi prvními popsal už
Hippokrates. Je způsobováno RNA virem a k hlavním příznakům patří zduření příušní
žlázy. Jedním z trvalých a velmi závažných následků může být i hluchota, ve většině
případů ovšem pouze jednostranná (Křupka, a kol., 2020).
Očkovat se v České republice začalo v roce 1987 a díky tomu dochází každoročně
k poklesu infikovaných osob z řádů desítek tisíců na stovky případů za rok. I přes
důkladné proočkovávání dochází k menším regionálním epidemiím. Největší nárůst
43
nemocných jsme zaznamenali v roce 2016, poté opět dochází k ústupu počtu nakažených
(Křupka, a kol., 2020).
K přenosu nejčastěji dochází pomocí kapének, a to i od osoby s inaparentním
průběhem onemocnění. Po prodělání nákazy má člověk doživotní imunitu (Hamplová,
2015).
44
4 ODMÍTÁNÍ OČKOVÁNÍ
V posledních letech se čím dál více shledáváme s odmítači očkování, ačkoliv by se
nám mohlo zdát, že vznik antivakcinačního hnutí můžeme datovat pouze pár let zpátky.
Největší rozmach spolků, které odmítají očkování, zažíváme právě v momentální době.
V letech, kdy rozsah a dostupnost internetu dostává úplně jiný rozměr. Díky desítkám
webových stránek se i z laiků stávají odborníci a epidemiologové a dezinformace se šíří
rychlostí světla. Spousta rodičů se pak právě díky zavádějícím informacím, nejčastěji
zjištěným z internetových diskuzí, obává své potomky očkovat. Rodiče totiž není snadné
edukovat a jedním z největších problémů je odbornost, s jakou jsou vědecké články
psány. Bohužel není vůbec těžké podat informace tak, jak chceme, aby vyzněly. Ono totiž
když rodiči řeknete, že pět procent dětí mohlo mít jako nežádoucí účinek jednodenní
zvýšenou teplotu, spousta rodičů se zalekne, hlavně, pokud do článku neuvedete, že
daných pět procent bylo spočítáno z několika miliónů podaných vakcín. Bohužel se
najdou i lidé, kteří se vydávají za odborníky na danou problematiku a své názory publikují
jako odborné knihy, ze kterých se v některých případech stávají bestsellery. Jedním
z těchto „odborníků“ je i prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc., která hojně vydává knihy
nejen o očkování, ale i o spoustě dalších témat, se kterými nemá vůbec nic společného.
Pokud si člověk najde chvilku a přečte si recenze na její publikace od renomovaných
odborníků, zjistí, že profesorka Strunecká své informace nemá čím podložit a vlastně se
jedná o pouhé mýty a šíření dezinformací v tištěné podobě. A právě díky nepodávání
úplných informací a cílenému dezinformování dochází k zastrašování rodičů a jejich
obavám z očkování, které vede ke snižování proočkovanosti a s tím i horší kolektivní
imunitě.
První zmínky o odmítání očkování datujeme už k počátkům vakcinace v polovině 19.
století. a dokonce se objevují i na našem území. Jeden z největších rozbrojů mezi
stoupenci a odmítači očkování datujeme do Velké Británie v 70. letech minulého století.
Tehdy došlo k hromadnému odmítání vakcinace proti dávivému kašli. Ve výsledku se
proočkovanost dětí v následujících letech snížila o téměř 50 %. V roce 1974 došlo
k epidemii černého kašle a nakazilo se více než 100 000 osob z nichž minimálně 36
zemřelo z následků komplikací spojených s tímto onemocněním (Křupka, a kol., 2020).
45
4.1 MMR VAKCÍNA ZPŮSOBUJE AUTISMUS
Jedním z nejčastějších důvodů pro odmítání MMR vakcíny je argument, že u spousty
dětí může toto očkování způsobovat autismus. Jako první s touto informací přichází
britský lékař Andrew Wakefield se svou studií z roku 1998 (Strunecká, 2012).
Jeho práce byla otištěna v prestižním vědeckém časopise Lancet a dostalo se jí značné
kritiky. V reakci na vyvrácení skutečností uvedených v této odborné publikaci v roce
2010 došlo na její následovné stažení z archivu časopisu Lancet (Křupka, a kol., 2020).
Samotná studie doktora Wakefielda obsahovala výzkum 12 dětí, u kterých se objevilo
neurologické a střevní postižení a právě u 8 dětí mělo návaznost na očkovaní MMR
vakcínou (Strunecká, 2016). Hned rok po publikaci práce doktora Wakefielda začínají
s výzkumem i další vědci a během několika let je závěr uvedený v této publikaci z roku
1998 vyvrácen. Nejen, že se objevují informace o falšování výsledků, doktor Wakefield
byl dokonce usvědčen z přijímaní finanční podpory od firem s antivakcinační iniciativou.
V roce 2010 byl britskou lékařskou komorou shledán vinným z několika profesních
pochybení a šíření mylných a zfalšovaných výsledků a v následku těchto obvinění mu
byla tentýž rok odebraná lékařská licence (Křupka, a kol., 2020).
Jako hlavní důvod pro spojitost rozvinutí autismu po očkování MMR vakcínou udávají
odmítači očkovaní látku thimerosal, což je konzervační látka užívaná ve vakcínách
(Strunecká, 2012). Podle nejnovějších studie z roku 2014, která na rozdíl od studie
doktora Wakefielda pracovala se sběrným vzorkem dat u 1 250 000 dětí, nedošlo
k prokázání žádné souvislosti mezi očkováním MMR vakcínou a výskytem autismu. Díky
několika desítkám studií ze spousty zemí, které pracovaly s milióny dětí tak můžeme říct,
že spojitost vzniku autismu po očkování je jednou z nejvíce prozkoumaných a
vyvrácených medicínských hypotéz (Křupka, a kol., 2020).
4.2 MÝTY A ŠÍŘENÍ DEZINFORMACÍ O OČKOVÁNÍ
Cílené dezinformování a zbytečně silné medializování předpokládaných nežádoucích
účinků, které často nejsou ničím podložené, vede k likvidaci některých vakcín. S tímto
problémem se například shledal i přípravek LYMErix, což je vakcína proti lymeské
46
borelióze, která byla vytvořená pro trh ve Spojených státech amerických. Mediální
kampaň tvrdila, že po aplikaci může docházet ke vzniku artritidy a lidé těmto tvrzení
věřili tak silně, že došlo k propadu prodeje této vakcíny o téměř 80 % a výrobce byl nucen
ji z trhu stáhnout (Křupka, a kol., 2020).
Informace o pozitivech a negativech nejen očkování, ale i dalších medicínských
postupů jsou dnes velmi snadno k dohledání, a to hlavně díky rozmachu moderních
technologií v posledních letech. Spousta lidí jako hlavní zdroj pro získávání informací
uvádí internet. Na něm vzniká spousta webových stránek a skupin na sociálních sítích,
které jsou zaměřené na šíření mylných a dezinformačních podkladů. Někteří rodiče jsou
unavení a znechucení dnešní dobou, a tak se snaží utíkat a využívat různé alternativní
způsoby žití, kdy nejen, že odmítají očkování, ale i klasické léčebné způsoby a upínají se
například na homeopatickou cestu.
Bohužel díky anonymitě, kterou nám internet poskytuje, není vždy lehké zjistit, kdo
za danými informacemi stojí. Ať už dochází k šíření neověřených informací pod záštitou
dobrého skutku nebo za vidinou finančního zisku například při prodeji literatury nebo
různých detoxifikačních kúr. Někdy se na internetu objevují i lživé příspěvky o úmrtí dětí
v České republice po podání vakcín. Jedna z těchto zpráv byla zveřejněna i na webu
Modrý koník, kde se matka snažila zamaskovat násilnou smrt svého dítěte za důsledek
selhání organismu po podání vakcíny (Křupka, a kol., 2020).
Dalším z důvodů, proč dochází ke snižování proočkovanosti populace je značná
eliminace určitých onemocnění a s tím i spojená nízká informovanost lidí o nejen průběhu
onemocnění, ale i o následcích a rizicích spojených s nákazou. Někteří odpůrci očkování
tvrdí, že vakcíny jsou neefektivní a že za zlepšením situace a vymýcením některých
nemocí stojí zlepšení stravy a hygienických podmínek ve kterých v současné době
žijeme. Což u některých onemocnění může být pravda. Stojí za tím hlavně upravení pitné
vody a podmínky, za kterých skladujeme potraviny. Díky těmto opatřením došlo ke
snížení alimentárních infekcí, jako je například břišní tyfus, úplavice a salmonelózy. Za
zmínění ovšem stojí i zlepšení hygienických podmínek v našich domácnostech, kvůli
které dochází k omezení výskytu parazitujícího hmyzu a sním spojných nákaz mezi jenž
patří třeba mor a skvrnitý tyfus. Očkování proti některým z těchto onemocnění jsou i přes
47
to stále doporučované při cestách do rozvojových zemí, kde nedošlo k tak významným
změnám a nemoci se zde stále hojně vyskytují (Křupka, a kol., 2020).
Mezi jiné argumenty také patří mýtus, že infekční choroby jsou v dnešní dobře
léčitelné například antibiotiky a že je pro zisk dlouhodobé imunitní odpovědi vesměs lepší
danou chorobu prodělat než se proti ní nechat pouze očkovat. Ovšem opak je pravdou.
Většina onemocnění, proti kterým očkujeme nemá vůbec snadný průběh, a naopak může
mít těžké a trvalé následky. Už jen z tohoto důvodu očkujeme proti několika
onemocněním hexavakcínou a trivakcínou v tak raném věku. Jde totiž o onemocnění,
proti kterým v některých případech neexistuje žádná specifická léčba a lze pouze zvládat
už se rozvíjející komplikace. A mimo jiné zasahují novorozence, kteří ještě nemají plně
vyvinutou obranyschopnost proti mikroorganismům. Po prodělání určitých onemocnění
také není možné dosáhnout trvalé imunitní odpovědi, a tak může vést v zdlouhavý kolotoč
opakující se nákazy, který neustále oslabuje imunitní systém (Křupka, a kol., 2020).
Do budoucna by určitě bylo dobré snažit se vytvořit určitý program pro rodiče a
edukovat je a pomoci jim s pochopením důležitosti očkování. Nejedná se totiž pouze o
ochranu jejich dítěte, ale pomocí kolektivní imunizace můžeme docílit eradikace
některých dalších nebezpečných chorob, jak už se nám povedlo v minulosti. Není totiž
nic horšího než sledovat své dítě, jak naprosto zbytečně trpí.
48
5 PRAKTICKÁ ČÁST – PRŮZKUM
Cílem praktické části této bakalářské práce bylo zjistit proočkovanost dětí a rodičů
nejen povinnými vakcínami, ale i těmi nadstandardními. Dalším cílem bylo zjistit
informovanost rodičů a nejčastější důvody pro odmítání nadstandardních vakcín.
5.1 PRŮZKUMNÉ TÉMA A CÍLE PRAKTICKÉ ČÁSTI
Téma: „Fenomén odmítání povinných a nadstandardních očkování“
Cíl 1.: Zjistit souvislost mezi neočkovanými dětmi a postojem jejich rodičů k očkování.
(a to jak povinnými vakcínami, tak i těmi nadstandardními).
Cíl 2.: Zjistit proočkovanost dětí v rámci nadstandardního očkování.
Cíl 3.: Zjistit informovanost rodičů, o možných nežádoucích účincích vybraných vakcín.
Cíl 4.: Zjistit proočkovanost rodičů v rámci nadstandardního očkování.
Cíl 5.: Zjistit nejčastější důvody pro odmítání nadstandardního očkování
5.2 METODA PRŮZKUMU
Pro získání dostatečného množství potřebných dat k otázkám uvedeným v předchozí
podkapitole byl vytvořen kvantitativní dotazník vlastní konstrukce. Dotazník byl
samozřejmě anonymní, strukturovaný do oblastí, které jsou hlavními cíli této bakalářské
práce. Celkem se v dotazníku nachází 20 otázek z nichž je 18 uzavřených a 2
polootevřené. Vytvořený dotazník byl následovně distribuován v několika vlnách
ve větším okolí Karlovarského okresu a následovně v Praze.
Otázky v dotazníku byly rozděleny do několika kategorií. V první části byly otázky
zaměřené na zjištění proočkovanosti dětí pravidelnými očkováními (otázky č. 6 a 7).
Následovaly otázky ohledně proočkovanosti dětí nadstandardním očkováním (otázky č.
10, 11 a 12). Další část dotazníku se zabývala celkovou informovaností rodičů, a to
zejména o možnostech nadstandardních očkování (otázka 11) a také o informovanosti
ohledně možných nežádoucích účincích po očkování (otázka 12). Následující část byla
zaměřená na očkování proti HPV, které už v dnešní době proplácí v určitém věku
zdravotní pojišťovny (otázky 13 a 14). V poslední části dotazníku se zabývala
49
proočkovaností samotných rodičů, a to nejen pravidelným očkováním, ale i tím
nadstandardním. A to zejména z důvodu následného srovnání proočkovanosti mezi rodiči
a dětmi.
5.3 PRŮZKUMNÝ VZOREK
Získání průzkumného vzorku trvalo po dobu několika let. Samotný sběr dat probíhal
ve dvou vlnách v rozmezí června 2018 až do přelomu září a října roku 2020. Celkem se
sešlo 423 respondentů. V první vlně, která probíhala převážně mezi červnem 2018 až
zářím 2018, probíhala distribuce dotazníku v okolí podkrušnohorského města Nejdek.
Zde docházelo k šíření dotazníku v ambulanci a čekárně spádové lékařky pro děti a dorost
pro okolí a město Nejdek. Celkem se zde za tuto dobu podařilo získat 210 respondentů.
Následovala druhá vlna rozdávání dotazníků, která trvala v rozmezí od srpna 2020 až do
přelomu září a října 2020. Během této vlny docházelo distribuci dotazníku ve Fakultní
nemocnici Motol, a to na oddělení dětské neurochirurgie a oddělení jednotky intenzivní
péče dětské neurochirurgie. V této fázi došlo k získání celkem 213 respondentů.
Samotné zpracování posbíraných dat probíhalo opět ve dvou vlnách, a to nejprve
v říjnu 2018 a následovně na přelomu října a listopadu 2020.
50
5.4 PREZENTACE ZÍSKANÝCH VÝSLEDKŮ
Otázka č. 1 Pohlaví
Graf 1 – Pohlaví respondentů
Zdroj: Autor, 2020
Z celkového počtu 423 (100 %) respondentů bylo mužů 55 (13 %) a žen 368 (87 %).
Muž (55)
Žena (368)
Pohlaví
Muž (55)
Žena (368)
51
Otázka č. 2 Do jaké věkové skupiny patříte?
Graf 2 - Věk respondentů
Zdroj: Autor, 2020
Z celkového počtu 423 (100 %) respondentů bylo ve věku 18–26 let 207 (49 %)
dotazovaných, ve věku 27–35 let 160 (38 %) respondentů, 36–50 let 42 (10 %)
respondentů a starších než 51 let bylo 14 dotazovaných (3 %).
207
160
42
14
Věková skupina
18 - 26 let (207)
27 - 35 let (160)
36 - 50 let (42)
51 let a více (14)
52
Otázka č. 3 Žijete s partnerem / partnerkou ve společné domácnosti?
Graf 3 - Společná domácnost
Zdroj: Autor, 2020
Z celkového počtu 423 (100 %) respondentů žije ve společné domácnosti 304 (72 %)
dotázaných a v oddělené domácnosti žije 119 (28 %) respondentů.
304
119
Společná domácnost
Ano (304)
Ne (119)
53
Otázka č. 4 Kde bydlíte?
Graf 4 - Bydliště
Zdroj: Autor, 2020
Z celkového počtu 423 (100 %) respondentů žije ve vesnici do 2000 obyvatel 88 (21
%) respondentů, v menším městě s obyvatelstvem v rozmezí 2000 – 10 000 obyvatel 76
(18 %) respondentů, ve městě s populací 10 000 – 100 000 obyvatel 122 (29 %)
dotazovaných a v městě s obyvatelstvem vyšším než 100 000 obyvatel žije 137 (32 %)
respondentů.
88
76
122
137
Bydliště
>2000 (88)
2000 - 10 000 (76)
10 000 - 100 000 (122)
<100 000 (137)
54
Otázka č. 5 Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?
Graf 5 - Vzdělání
Zdroj: Autor, 2020
Z celkového počtu 423 (100 %) respondentů uvádí jako své nejvyšší dosažené vzdělání
základní školu 17 (4 %) respondentů, stejně tak i učiliště 17 (4 %) respondentů. Střední
školou zakončenou bez maturity disponuje 21 (5 %) odpovídajících, střední školu
s maturitou bylo 258 (61 %) respondentů a vysokou školu uvádí 110 (26 %)
odpovídajících.
17
17
21
258
110
Vzdělání
Záklaní škola (17)
Vyučen / vyučena (17)
Střední škola bez maturity (21)
Střední škola s maturitou (258)
Vysoká škola (110)
55
Otázka č. 6 Je vaše dítě očkované všemi povinnými vakcínami? Mezi povinné
očkování patří: Hexa vakcína (záškrt, tetanus, Hib invazivní onemocnění, virová
hepatitida B, přenosná dětská obrna) a MMR vakcína (spalničky, zarděnky, tetanus).
Graf 6 - Povinná očkování
Zdroj: Autor, 2020
Z celkového počtu 423 (100 %) respondentů má děti naočkované povinnými
vakcínami 356 (85 %) respondentů, nenaočkované děti má 50 (12 %) respondentů a
dalších 17 (3 %) si nejsou jisti.
356
50
17
Povinná očkování
Ano (356)
Ne (50)
Nevím (17)
56
Otázka č. 7 Pokud vaše dítě není očkované, jaký důvod máte pro toto rozhodnutí?
Graf 7 - Hlavní důvod pro neočkování
Zdroj: Autor, 2020
Z celkového počtu 423 (100 %) respondentů má děti naočkované povinnými
vakcínami 356 (85 %) respondentů, jako důležité nepovažuje povinné očkování 9 (2 %)
respondentů, kvůli nedoporučení ošetřujícího lékaře / lékařky nenechali naočkovat své
děti 3 (>1 %) respondenti. Kvůli obavám z nežádoucích účinků neočkovalo své děti 38
(9 %) respondentů a z jiných důvodů se pro neočkování rozhodlo 17 (3 %) respondentů.
356
9
3
38
17
Hlavní důvod pro neočkování
Mé dítě je plně očkované (356)
Nepovažuji to za důležité (9)
Nedoporučil / a mi to očetřující
lékař / lékařka (3)
Bojím se nežádoucích účinků (38)
Jiný důvod (17)
57
Otázka č. 8 Má vaše dítě nějaké nadstandradní očkování? Pokud ano, uveďte, prosím,
jaké? Mezi nadstandardní očkování na území ČR patří: Rotarix (proti rotavirové
gastroenteritidě), Synflorix či Prevenar (obě proti invazivním pneumokokovým
infekcím), Menjugate (proti meningokové meningitidě), Havrix (proti infekční
žloutence typu “A”), Priorix-Tetra (proti neštovicím), Encepur (proti klíšťové
encefalitidě), Cervarix dříve Silgard či Merck (proti rakovině děložního čípku),
Menveo (proti meningokové meningitidě, očkování po dosažení 11 let).
Graf 8 - Nadstandardní očkování
Zdroj: Autor, 2020
Z celkového počtu 423 (100 %) respondentů má děti naočkované nadstandardními
vakcínami 140 respondentů (23 %) z toho 45 (10 %) respondentů ví o jaké vakcíny se
jedná a 95 (23 %) přesné názvy vakcín nezná. Žádnou nadstandardní vakcínu nemá 211
(50 %) respondentů a 72 (17 %) respondentů neví.
45
95
211
72
Nadstandardní očkování
Ano, jaké (45)
Ano, ale nevím jaké (95)
Ne (211)
Nevím (72)
58
Graf 9 - Specifická nadstandardní očkování
Zdroj: Autor, 2020
Na specifická nadstandardní očkovaní si bylo schopno vzpomenout pouze 45
respondentů. Nejčastěji se vyskytovala odpověď Cervarix (38), dále Havrix (26), Encepur
(22), Rotarix (6), Menjungate (2) a lékařem doporučená nadstandardní očkování má u
svých dětí (2) respondenti.
0
5
10
15
20
25
30
35
40
Doporučná
lékařem (2)
Cervarix (38) Havrix (26) Encepur (22) Rotarix (6) Menjungate (2)
Specifická nadstandardní očkování
59
Otázka č. 9 Pokud nemá žádné nadstandardní očkování, chcete jej nechat očkovat?
Graf 10 - Volba nadstandardního očkování
Zdroj: Autor, 2020
Na následující otázku odpovídalo 211 (50 %) respondentů, ze kterých si do budoucna
nadstandardní očkování pro své dítě přeje 118 (56 %) respondentů a 93 (44 %)
respondentů projevilo nezájem.
118
93
Volba nadstandardního očkování
Ano (118)
Ne (93)
60
Otázka č. 10 Pokud vaše dítě není očkované žádnou nadstandardní vakcínou, jaký
důvod máte pro toto rozhodnutí?
Graf 11 - Hlavní důvod pro neočkování nadstandardní vakcínou
Zdroj: Autor, 2020
Z celkového počtu 423 (100 %) respondentů má své děti nadstandardními vakcínami
naočkováno 140 (33 %) respondentů. Hlavním důvodem pro neočkování
nadstandardními vakcínami je nedostatečný význam tohoto očkování u 21 (5 %)
respondentů a taktéž 21 (5 %) respondentů uvádí, že jim nebylo očkování doporučeno
ošetřujícím lékařem. Nežádoucích účinků se bojí 127 (30 %) respondentů a dalších 42
(10 %) uvádí jako hlavní důvod finanční náročnost očkování. Jako jiné vybralo svou
odpověď 72 (17 %) respondentů. Mezi hlavní důvody uvedené v kategorii jiné byla
například špatná zkušenost s nadstandardním očkováním u staršího dítěte, neznalost
nadstandardních očkování nebo nedostatečný věk dítěte pro nadstandardní očkování.
140
21
21127
42
72
Hlavní důvod pro neočkování nadstandardní vakcínou
Mé dítě je plně očkované (140)
Nepovažuji to za důležité (21)
Nedoporučil / a mi to očetřující
lékař / lékařka (21)
Bojím se nežádoucích účinků (127)
Finanční náročnost
nadstandardních vakcín (42)
Jiné (72)
61
Otázka č. 11 Myslíte si, že jste dostatečně informovaný / informovaná o možnosti
nadstandardního očkování?
Graf 12 - Dostatečná informovanost
Zdroj: Autor
Z celkového počtu 423 (100 %) respondentů si 262 (62 %) myslí, že je dostatečně
informováno o možnostech nadstandardního očkování a 161 (38 %) si myslí, že nemá dle
svého názoru zajištěný dostatečný přísun informací.
262
161
Dostatečná informovanost
Ano (262)
Ne (161)
62
Otázka č. 12 Byl / byla jste jako rodič dětským lékařem plně informovaný /
informovaná o možných nežádoucích účincích při očkování jak pravidelným očkováním,
tak i nadstandardním očkováním?
Graf 13 - Informovanost o nežádoucích účincích
Zdroj: Autor, 2020
Z celkového počtu 423 (100 %) respondentů si 135 (32 %) respondentů myslí, že byli
a jsou dostatečně informovaní o možných nežádoucích účincích nadstandardních
očkovacích látek. 225 (53 %) respondentů si naopak myslí, že jim nebyly podány
dostatečné informace o možných nežádoucích účincích a dalších 63 (15 %) respondentů
si svou odpověď nedokáže posoudit.
135
225
63
Informovanost o nežádoucích účincích
Ano (135)
Ne (225)
Nedokážu posoudit (63)
63
Otázka č. 13 Je vaše dítě očkované proti HPV? (lidský papilomavirus, způsobující
nádory děložního čípku)
Graf 14 - Proočkovanost proti HPV
Zdroj: Autor, 2020
Z celkového počtu 423 (100 %) respondentů má 72 (17 %) naočkované dítě proti
lidským papilomavirům, 329 (78 %) očkované děti nemá a dalších 22 (5 %) respondentů
si není jistých svou odpovědí. Jedním z důvodů, proč spousta rodičů nemusí mít děti
naočkované proti HPV může být to, že mají děti moc mladé a nedosáhli teda do kategorie
13-14 let, kdy dochází k proplácení této vakcíny zdravotními pojišťovnami.
72
329
22
Proočkovanost proti HPV
Ano (72)
Ne (329)
Nevím (22)
64
Otázka č. 14 Víte, že se proti HPV můžou očkovat i chlapci?
Graf 15 - Možnost očkování proti HPV u chlapců
Zdroj: Autor, 2020
Z celkového počtu 423 (100 %) respondentů je o možnosti očkovat proti lidským
papilomavirům i chlapce informováno 220 (52 %) respondentů a o této skutečnosti neví
203 (48 %) respondentů.
220
203
Možnost očkování proti HPV u chlapců
Ano (220)
Ne (203)
65
Otázka č. 15 Máte jako rodič sám absolvovaná veškerá očkování v rámci povinného
očkování?
Graf 16 - Proočkovanost rodičů
Zdroj: Autor, 2020
Z celkového počtu 423 (100 %) respondentů je všemi povinnými vakcínami
naočkováno 398 (94 %) rodičů respondentů a pouhých 25 (6 %) všechna povinná
očkování nemá.
398
25
Proočkovanost rodičů
Ano (398)
Ne (25)
66
Otázka č. 16 Máte jako rodič absolvovaná nadstandardní očkování? Mezi
nadstandardní očkování na území ČR patří: Rotarix (proti rotavirové gastroenteritidě),
Synflorix či Prevenar (obě proti invazivním pneumokokovým infekcím), Menjugate
(proti meningokové meningitidě), Havrix (proti infekční žloutence typu “A”), PriorixTetra
(proti neštovicím), Encepur (proti klíšťové encefalitidě), Cervarix dříve Silgard
či Merck (proti rakovině děložního čípku), Menveo (proti meningokové meningitidě,
očkování po dosažení 11 let).
Graf 17 - Nadstandardní očkování u rodičů
Zdroj: Autor, 2020
Z celkového počtu 423 (100 %) respondentů je nadstandardními vakcínami 170
respondentů (40 %) z toho 58 (13 %) respondentů ví o jaké vakcíny se jedná a 112 (27
%) už přesné názvy vakcín nezná. Žádnou nadstandardní vakcínu nemá 97 (23 %)
respondentů a 156 (37 %) respondentů neví.
58
112
97
156
Nadstandardní očkování u rodičů
Ano, jaké (58)
Ano, ale už nevím jaké (112)
Ne (97)
Nevím (156)
67
Graf 18 - Specifická nadstandardní očkování u rodičů
Zdroj: Autor, 2020
Na svá vlastní specifická nadstandardní očkovaní si bylo schopno vzpomenout 58
respondentů. Nejčastěji se vyskytovala odpověď Cervarix (52), dále Havrix (48), Encepur
(37) a lékařem doporučená nadstandardní očkování mají 4 respondenti. Rotarix ani
Menjungate se u dospělých nevyskytl ani jednou.
0
10
20
30
40
50
60
Doporučná lékařem (6) Cervarix (52) Havrix (48) Encepur (37)
Specifická nadstandardní očkování u rodičů
68
Otázka č. 17 Jste rád / ráda, že Vás rodiče v dětství nechali naočkovat povinnými
vakcínami? (vyplňte, prosím, pouze v případě, že jste očkovaný / očkovaná)
Graf 19 - Souhlas rodičů s vlastním očkováním
Z celkového počtu 398 (100 %) respondentů, kteří jsou naočkování povinnými
vakcínami s tímto rozhodnutím souhlasí 373 (94 %) respondentů a pouhých 25 (6 %) by
v dospělosti zvolilo jinak.
373
25
Souhlas rodičů s vlastním očkováním
Ano (372)
Ne (25)
69
Otázka č. 18 Necháváte se očkovat před cestou do exotické destinace?
Graf 20 - Očkování při cestách do exotických destinací
Zdroj: Autor, 2020
Z celkového počtu 423 (100 %) respondentů využívá očkování před cestou do
exotických destinací celkem 118 (28 %) dotazovaných. 287 (68 %) respondentů se
očkovat nenechává, protože do exotických destinací necestuje a jen 18 (4 %)
odpovídajícím přijde využití očkování před cestou do exotické destinace zbytečné.
118
287
18
Očkování při cestách do exotických destinací
Ano (118)
Ne, do exotických destinací
necestuji (287)
Ne, přijde mi to zbytečné (18)
70
Otázka č. 19 Souhlasíte se zákonem, podle kterého nesmí neočkované děti nastoupit
do školky?
Graf 21 - Zákon o neočkovaných dětech v mateřských školách
Zdroj: Autor, 2020
V předposlední otázce byli respondenti dotazováni ohledně platné legislativy, dle níž
nesmí do mateřských škol nastupovat děti, které nemají splněný řádný očkovací kalendář.
S tímto legislativním opatřením souhlasí 385 (91 %) dotazovaných a zbylých 38 (9 %)
respondentů je proti.
385
38
Zákon o neočkovaných dětech v mateřských školách
Ano (385)
Ne (38)
71
Otázka č. 20 Myslíte si, že může očkování u dětí způsobit ADHD nebo autismus?
Graf 22 - Může očkování způsobit ADHD nebo autismus
Zdroj: Autor, 2020
V poslední otázka byla respondentům položena na základě jednoho
z nejčastějších důvodů, které jsou uváděny jako důvod pro neočkování dětí. Po internetu
koluje několik videí a studií, které tvrdí, že očkovaní může u dětí vyvolat ADHD nebo
autismus. 47 (11 %) respondentů s tímto prohlášením a zbylých 376 (89 %) je proti.
47
376
Může očkování způsobit ADHD nebo autismus
Ano (47)
Ne (376)
72
5.5 DISKUZE
Cílem praktické části této bakalářské práce bylo vytvoření dotazníku, který zmapuje
proočkovanost dětí a jejich rodičů nejen pravidelným očkováním, ale i tím
nadstandardním. Dalším faktorem, který nás zajímal, byla informovanost rodičů o
nežádoucích účincích a také o možnostech využití nadstandardního očkování a
v neposlední řadě také nejčastější důvody pro odmítání nadstandardní vakcinace.
Dotazníkového šetření se zúčastnilo 423 respondentů z vybraných lokalit České
republiky. Distribuce probíhala v ambulanci praktické lékařky pro děti a dorost v Nejdku
na Karlovarsku a v druhé vlně na oddělení dětské neurochirurgie ve Fakultní nemocnici
v Motole. Před tvorbou dotazníku jsme si stanovili 5 cílů a k nim i dostačující počet
průzkumných otázek.
Prvním cílem bylo zjistit poměr proočkovanosti v rámci pravidelného očkování mezi
dětmi (otázka č. 6.) a jejich rodiči (otázka č. 15). Co se dětí týče, zjistili jsme, že
naočkovaných všemi povinnými vakcínami je 85 %, kdežto rodičů je naočkovaných 94
%. Zde se potvrzuje, že opravdu dochází k poklesu proočkovanosti naší populace. Pokud
srovnáme mé výsledky s dotazníkovým šetřením Karlíkové, která se touto problematikou
zabývala přede mnou, zjistíme, že opravdu dochází k poklesu proočkovanosti
v posledních letech. Z dotazníku, který byl součástí její diplomové práce lze vyčíst, že
naočkovaných jedinců z jejího sběrného vzorku bylo téměř 91 % (Karlíková, 2018). Když
srovnáme tyto výsledky s dalšími bakalářskými nebo diplomovými pracemi na toto téma
zjistíme, že proočkovanost se pohybuje někde okolo 80 a více %. Výzkumné zdroje
ovšem uvádí, že pro kontinuitu komunitní imunity je potřeba proočkovanost minimálně
95 % populace. Proto bude do budoucna velmi záležet na zlepšení tohoto negativního
trendu, aby došlo k eradikaci dalších onemocnění a neshledávali jsme se s návraty
epidemií onemocnění, které se nám poslední roky dařilo eliminovat.
Druhým cílem bylo zjistit proočkovanost dětí nadstandardními vakcínami (otázka č.
8). Výsledky této otázky napovídají, že nadstandardní očkovaní absolvovalo 23 % dětí
z výzkumného vzorku. Ovšem musíme brát v potaz i to, že dalších 17 % respondentů si
není svou odpovědí jisto. I kdyby došlo k započtení daných 17 % do odpovědi ano, stále
73
se dostáváme na pouhých 50 %, což je podle našeho názoru málo. Jako nejčastější důvod
pro odmítání nadstandardních očkování uvádí rodiče (otázka č. 10) strach z nežádoucích
účinků (30 % respondentů), ale také finanční náročnost očkování (10 % respondentů).
V posledních letech můžeme sledovat celkové snižování nákladů na nadstandardní
vakcinaci. Pokud například zmíníme očkování proti HPV můžeme zjistit, že ještě pár let
zpět byla tato vakcína plně zpoplatněna, nebo na ni pojišťovna přispívala polovinu tržní
ceny. V dnešní době je plně hrazena, pokud dochází k aplikaci u dětí ve věku mezi 13-14
lety.
Třetím cílem bylo zjistit, zda jsou rodiče dostatečně informováni o možnosti
nadstandardního očkování (otázka č. 11) a o nežádoucích účincích nejen pravidelných,
ale i nadstandardních očkování (otázka č. 12). Z dotazníkového šetření zjišťujeme, že
plně informovaných o možnostech nadstandardního očkování je pouze 62 % respondentů.
Co se nežádoucích účinků týče, je informováno pouze 32 % respondentů, 15 %
respondentů neví a zbylých 53 % uvedlo, že dle jejich názoru nebyli vůbec informováni.
Dle našeho názoru se jedná o velkou chybu, protože pokud lékař rodiče plně neinformuje,
mohou si hledat informace o této problematice na internetu a z kapitoly o mýtech víme,
že je velmi snadné dezinformovat rodiče a ti pak v budoucnosti mohou odmítat své další
potomky očkovat nejen nadstandardními vakcínami, ale i těmi pravidelnými. Jedná se ale
ovšem pouze o názor rodičů, který nebyl ze strany lékařů vůbec verifikován. Ve srovnání
se Žižkovou zjistíme, že v jejím průzkumu bylo dle jejich názoru nedostatečně
informováno pouze 5 respondentů, což je úplný opak našeho dotazníkového šetření
(Žižková, 2017).
Čtvrtým cílem bylo zjistit proočkovanost rodičů nadstandardními vakcínami (otázka
č. 16). Z odpovědí respondentů víme, že absolvování nadstandardního očkování uvedlo,
že má 40 % rodičů a dalších 37 % si není jisto svou odpovědí. Nejčastěji se pak
vyskytovala očkování proti HPV (52 odpovědí), VHA (48 odpovědí) a klíšťové
encefalitidě (37 odpovědí). Dalších 6 respondentů uvedlo, že absolvovali veškerá
nadstandardní očkování, které doporučuje jejich ošetřující lékař. Ve srovnání s Jakešovou
zjistíme, že proti HPV své dítě nechalo naočkovat 37 respondentů, což i se srovnávaným
vzorkem odpovídá našemu výsledku. Víme tedy, že dochází ke kontinuálnímu
proočkování přibližně stejného počtu dětí (Jakešová, 2012).
74
Posledním cílem bylo zjistit nejčastější důvody pro odmítání nadstandardního
očkování (otázka č. 10). K čemuž se už věnujeme podrobněji ve srovnání v druhém cíli
výzkumné části.
5.6 DOPORUČENÍ PRO PRAXI
Z výsledků dotazníkového šetření jsme zjistili, že spousta rodičů má za to, že nejsou
dostatečně informováni, co se týče nadstandardního očkování, ale i ohledně možných
nežádoucích účinků některých očkování. Do budoucna bude důležité zapracovat na úzké
spolupráci mezi zdravotnickým personálem a rodiči dětí. Jako zásadní také bude, aby jak
lékaři, tak sestry podporovaly naši populaci v rámci pravidelného a nadstandardního
očkování. Hlavním důvodem je, aby se nám dále dařilo eliminovat onemocnění s velmi
těžkým průběhem a nedocházelo tak ke zbytečným úmrtím dětí. Pokud se nám podaří
vytvořit vysokou proočkovanost naší populace, dokážeme získat i kolektivní imunitu a
díky ní zamezíme zbytečným epidemiím.
75
6 ZÁVĚR
V této bakalářské práci jsme se zabývali tématem fenomén odmítaní pravidelných a
nadstandardních očkování. Jedná se o téma velmi aktuální, jelikož poslední dobou
spousta rodičů odmítá nechat očkovat své děti buď tak, že odsouvají termíny očkování
nebo vakcinaci samotnou přímo odmítají uskutečnit. Snažili jsme se přijít na nejčastější
důvody pro odmítání vakcinace u dětí, ale i u dospělých.
V teoretické části bakalářské práci jsme se podívali na několik témat. Nejprve v první
kapitole na stránku imunologie a funkci imunitního systému, jako celku, tedy jak funguje
imunita, jaké jsou součásti imunitního procesu a jak dochází k tvorbě imunitní odpovědí.
Druhá kapitola byla zaměřená na rozdělení vakcín, aplikaci vakcín, složení očkovacích
látek, legislativu očkování a očkovací kalendář. Ve třetí kapitole přibližujeme podrobně
vakcinačně preventabilní onemocnění, proti kterým očkujeme hexavakcínou a MMR
vakcínou v rámci pravidelného očkování. V poslední kapitole teoretické části
vysvětlujeme problematiku odmítání očkování a mýty, které jsou spojené s očkováním.
V praktické části této bakalářské rozebíráme dotazník, který byl distribuován ve dvou
vlnách mezi 423 respondentů. Celkem dotazník obsahoval 20 otázek, z nichž bylo 18
uzavřených a 2 polootevřené. Odpovědi respondentů jsou zobrazené ve 22 grafech a
každá odpověď je následně pod grafem detailně okomentována.
Prvním cílem průzkumné části této bakalářské práce bylo zjistit proočkovanost v rámci
pravidelného očkování mezi dětmi a jejich rodiči. Zjistili jsme, že dětí je naočkovaných
jen 85 % a rodičů 94 %. Tím jsme došli ke zjištění, že dochází k poklesu proočkovanosti
populace České republiky zhruba o 9 %. Což pro nás není moc dobrá informace. Nicméně
se může jednat pouze o nízký počet respondentů, jelikož pro takovouto studii by musel
být výzkumný vzorek mnohonásobně větší.
Druhým cílem praktické části bylo zjistit proočkovanost dětí nadstandardními
vakcínami. Na tuto otázku nám 23 % respondentů odpovědělo, že jejich děti mají
nadstandardní očkování a dalších 17 % odpovídajících si nebylo jisto. Pokud by všichni,
co si nebyli odpovědí jisti očkování měli, dostáváme se na hranici 50 %. V porovnání
76
s čtvrtým cílem, kdy jsme zkoumali proočkovanost rodičů a jsme došli k tomu, že 40 %
nadstandardní očkování má a 37 % neví. Pokud tato čísla sečteme (za předpokladu, že
lidé, co neví, očkování mají), dostaneme se na 77 % proočkovanost. Ovšem pokud počet
respondentů, kteří neví necháme stranou, dostáváme se na podobná čísla. Menší
proočkovanost u dětí může být zapříčiněna právě tím, že děti nedosáhly dostatečného
věku pro některá nadstandardní očkování, proto by bylo vhodnější do otázky vložit ještě
i odpověď, že dítě má dostatečné stáří pro některá očkování.
Ve třetím cíli jsme se zaměřili na informovanost rodičů o možnostech nadstandardního
očkování a na jejich informovanost o nežádoucích účincích. Z odpovědí respondentů
víme, že 62 % je informováno o možnostech nadstandardního očkování. Zarážejícím
zjištěním je, že 53 % odpovídajících uvádí, není nebo nebylo informováno o nežádoucích
účincích. Díky tomuto zjištění si myslíme, že právě nedostatek informací od lékaře je
jedním z důvodů k odmítání vakcinace. Rodiče nemají důvěru v lékaře, jelikož můžou
mít pocit, že jim doktor zatajil podstatnou informaci, a proto se obracejí na hledání
odpovědí na internetu. Jak již je popsáno v teoretické části této bakalářské práce, na
internetu dochází k nejčastějšímu šíření dezinformací a mylných informací. Ovšem jde
pouze o subjektivní názor rodičů, který není podložen informacemi od lékařů.
Posledním cílem výzkumné části bylo zjistit nejčastější důvody pro odmítání
nadstandardního očkování. Nejčastější odpovědí byl strach z nežádoucích účinků, ale i
finanční náročnost nadstandardních vakcín.
Všechny zvolené cíle průzkumné části byly splněny.
Tato bakalářská práce se věnovala míře proočkovanosti dětí, ale i jejich rodičů v našem
průzkumném vzorku respondentů. Dále jsme zjistili, jaká je míra informovanosti o
možnostech nadstandardního očkování a nežádoucích účinků. Do budoucna bude
rozhodně nutné zapracovat na vymýcení mýtů o očkování a zabránění míry šíření
dezinformací. Lékaři a sestry, pracující v ambulancích praktických lékařů pro děti a
dorost musí pomoct rodičům v rozšíření znalostí nejen o očkování v rámci pravidelného
očkování, ale i o nadstandardních očkováních. Pokud se nám nepovede zamezit
momentálnímu trendu v odmítání očkování, můžeme se rozloučit s myšlenkou kolektivní
77
imunity a spousta již eliminovaných onemocnění se může vrátit zpět a způsobit nechtěné
a zbytečné epidemie.
78
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
BARTŮŇKOVÁ, Jiřina, Milan PAULÍK. Vyšetřovací metody v imunologii. 2.,
přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3533-7.
CHLÍBEK, Roman, Jan SMETANA a Pavel KOSINA. Lexikon očkovacích látek
dostupných v ČR. Olomouc: Solen, 2010. ISBN 978-80-87327-28-9.
DRNKOVÁ, Barbora. Mikrobiologie, imunologie, epidemiologie a hygiena: pro
zdravotnické obory. Praha: Grada Publishing, 2019. Sestra (Grada). ISBN 978-80-271-
0693-6.
GLOBAL VACCINATION SUMMIT WHO 2019.[on-line]. [cit. 2020-11-29].
Dostupné z: https://www.who.int/news/item/12-09-2019-vaccination-european-
commission-and-world-health-organization-join-forces-to-promote-the-benefits-of-
vaccines
HAMPLOVÁ, Lidmila. Mikrobiologie, imunologie, epidemiologie, hygiena pro
bakalářské studium a všechny typy zdravotnických škol. V Praze: Stanislav Juhaňák Triton,
2015. ISBN 978-80-7387-934-1.
HOŘEJŠÍ, Václav, Jiřina BARTŮŇKOVÁ, Tomáš BRDIČKA a Radek ŠPÍŠEK.
Základy imunologie. 6., aktualizované vydání. V Praze: Stanislav Juhaňák - Triton,
2017. ISBN 978-80-7553-250-3.
JAKEŠOVÁ, Ľubica. Problematika očkování dětí v České republice [online]. Plzeň,
2012 [cit. 2020-12-10]. Dostupné z: http://www.vyzkummladez.cz/zprava/1428496026.pdf.
Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni,
Fakulta zdravotnických studií. Mgr. Romana Sedláčková
JÍLEK, Petr. Imunologie: stručně, jasně, přehledně. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-
247-4822-1.
KARLÍKOVÁ, Veronika. Problematika povinného očkování u dětí [online]. Olomouc,
2018 [cit. 2020-12-11]. Dostupné z:
https://theses.cz/id/2gi24t/Diplomov_prce_Bc_Veronika_Karlkov.pdf. Diplomová
práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Pedagogická fakulta. RNDr. Kristína
Tománková, Ph.D.
79
KOTEN, Jaroslav. Průvodce očkováním: máme se bát chřipky?. Praha: Forsapi, 2011.
Stručné informace pro pacienty. ISBN 978-80-87250-14-3.
KREJSEK, Jan, Ctirad ANDRÝS a Irena KRČMOVÁ. Imunologie člověka. Hradec
Králové: Garamon, 2016. ISBN 978-80-86472-74-4.
KŘUPKA, Michal, Jana VLČKOVÁ a Ondřej HOLÝ. Očkování. Olomouc: Univerzita
Palackého v Olomouci, 2020. ISBN 978-80-244-5735-2.
MAČÁK, Jirka, Jana MAČÁKOVÁ, Jana DVOŘÁČKOVÁ. Patologie, 2. doplněné
vydání. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3530-6
MOUREK, Jindřich. Fyziologie. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3918-2
NĚMCOVÁ, Jitka a kol., 2015. Skripta k předmětům Výzkum v ošetřovatelství,
Výzkum v porodní asistenci a Seminář k bakalářské práci. Třetí vydání. Praha: Vysoká
škola zdravotnická, o. p. s. ISBN 978-80-904955-9-3.
PETRÁŠ, Marek. Očkování v otázkách a odpovědích. Informace pro lékařské praxe.
Praha: Švejnohová a přátelé, 2011, 1-32. ISSN 2233-228502
SEARS, Robert W. Kniha o očkování: jak se správně rozhodnout ve prospěch svého
dítěte. Praha: Argo, 2014. ISBN 978-80-257-0935-1.
STRUNECKÁ, Anna a Jiří PATOČKA. Doba jedová. Praha: Triton, 2011. ISBN 978-
80-7387-469-8.
STRUNECKÁ, Anna. Doba jedová 2. Praha: Triton, 2012. ISBN 978-80-7387-555-8.
STRUNECKÁ, Anna. Přemůžeme autismus?. Petrovice: ProfiSales, 2016. ISBN 978-
80-87494-23-3.
STRUNECKÁ, Anna. Varovné signály očkování. Podlesí: ALMI, 2012. ISBN 978-80-
87494-04-2.
SZÚ. Očkovací kalendář 2018.[on-line]. [cit. 2020-11-29]. Dostupné z:
http://www.szu.cz/tema/vakciny/zakladni-informace-o-infekcich-v-ramci-ockovani-v-
cr-ii
TUČEK, Milan a Alena SLÁMOVÁ. Hygiena a epidemiologie pro bakaláře. 2.,
doplněné vydání. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2018. ISBN
978-80-246-3932-1.
80
VOKURKA, Martin a Jan HUGO. Velký lékařský slovník. 10. aktualizované vydání.
Praha: Maxdorf, 2015. Jessenius. ISBN 978-80-7345-456-2
ŽIŽKOVÁ, Pavla. Proočkovanost dětí ve věku 0-15 let nadstandardním očkováním a
faktory ovlivňující jeho míru. Praha, 2017. Bakalářská práce. Vysoká škola
zdravotnická, o.p.s., Praha 5. MUDr. Lidmila Hamplová, PhD.
I
PŘÍLOHY
Příloha A – Rešeršní protokol…………………………………………………........…II
Příloha B – Dotazník…………………………………………………………………VIII
Příloha C – Čestné prohlášení studenta k získání podkladů……………………….....XII
II
Příloha A – Rešeršní protokol
Fenomén odmítání povinných a nadstandardních
očkování
Klíčová slova:
Očkování, povinné očkování, očkovací látky, imunita, legislativa, očkovací schéma,
prevence
Vaccination, Vaccines, Immunity, Prophylaxis, Prevention, Infection Disease,
Legislation
Rešerše č. 64/2018
Bibliografický soupis
Počet záznamů: celkem 49 záznamů
(vysokoškolské práce – 5, knihy – 22, ostatní – 22)
Časové omezení: 2009 – současnost
Jazykové vymezení: čeština, slovenština, angličtina
Druh literatury: vysokoškolské práce, knihy, články a příspěvky ve
sborníku
Datum: 1. 11. 2018
Základní prameny:
• katalog Národní lékařské knihovny (www.medvik.cz)
• Jednotná informační brána (www.jib.cz)
• Souborný katalog ČR (http://sigma.nkp.cz)
• Databáze vysokoškolských prací (www.theses.cz)
• Online katalog NCO NZO
III
VYSOKOŠKOLSKÉ PRÁCE:
1. BISCHOFOVÁ, Jana, 2015. Odmítání očkování a jeho etické souvislosti
[online]. České Budějovice [cit. 2018-11-01]. Diplomová práce. Jihočeská
univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta. Dostupné z:
<https://theses.cz/id/os9gsx/>.
2. BOROVCOVÁ, Anna, 2016. Problematika povinného očkování
a proočkovanosti [online]. Praha [cit. 2018-11-01]. Bakalářská práce. Vysoká
škola ekonomická v Praze. Dostupné z: <https://theses.cz/id/4qrz4s/>.
3. BUBENÍKOVÁ, Markéta, 2015. Konstruování rizik a odpovědnosti za zdraví
dítěte v diskuzích kolem odmítání povinného očkování [online]. Plzeň [cit. 2018-
11-01]. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická.
Dostupné z: <https://theses.cz/id/7psijx/>.
4. KARLÍKOVÁ, Veronika, 2018. Problematika povinného očkování u dětí
[online]. Olomouc [cit. 2018-11-01]. Diplomová práce. Univerzita Palackého v
Olomouci, Pedagogická fakulta. Dostupné z: <https://theses.cz/id/2gi24t/>.
5. NEDBALOVÁ, Martina, 2018. Názory dospělé populace na povinné a
nepovinné očkování v ČR [online]. České Budějovice [cit. 2018-11-01].
Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická
fakulta. Dostupné z: <https://theses.cz/id/wifw0t/>.
IV
KNIŽNÍ ZDROJE:
6. ČESKO, 1997. Zákon č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a o změně
a doplnění některých souvisejících zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky,
částka 16/1997. Dostupný také z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1997-48.
7. ČESKO, 2013. Vyhláška č. 221/2013 Sb., kterou se stanovují podmínky pro
předepisování, přípravu, výdej a používání individuálně připravovaných
léčivých přípravků s obsahem konopí pro léčebné použití. In: Sbírka zákonů
České republiky. Dostupný také z:
http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=221&r=2013.
8. HAMPLOVÁ, Lidmila, 2015. Mikrobiologie, imunologie, epidemiologie,
hygiena pro bakalářské studium a všechny typy zdravotnických škol. Praha:
Triton. ISBN 978-80-7387-934-1.
9. HIRTE, Martin, 2009. Očkování - pro a proti. Brno: Outdooring.cz. ISBN 978-
80-904361-2-1.
10. CHLÍBEK, Roman, 2018. Očkování dospělých. Praha: Mladá fronta. ISBN 978-
80-204-4624-4.
11. CHLÍBEK, Roman, 2012. Mýty a omyly v očkování. Olomouc: Solen. ISBN
978-80-87327-88-3.
12. CHLÍBEK, Roman, 2010. Lexikon očkovacích látek dostupných v ČR. Olomouc:
SOLEN. ISBN 978-80-87327-28-9.
13. JESEŇÁK, Miloš a Ingrid URBANČÍKOVÁ, 2013. Očkovanie v špeciálnych
situáciách. Praha: Mladá fronta. ISBN 978-80-204-2805-9.
14. KOTEN, Jaroslav, 2011. Průvodce očkováním. Prah: Forsapi. ISBN 978-80-
87250-14-3.
15. KREJSEK, Jan, Ctirad ANDRÝS a Irena KRČMOVÁ, 2016. Imunologie
člověka. Hradec Králové: Garamon. ISBN 978-80-86472-74-4.
16. MACHOVÁ, Jitka a Dagmar KUBÁTOVÁ, 2009. Výchova ke zdraví. Praha:
Grada. ISBN 978-80-247-2715-8.
17. MILLER, Neil Z., 2010 Co možná nevíte o očkování. Praha: Elfa. ISBN 978-80-
86439-11-2.
18. MÜLLEROVÁ, Dana a Anna AUJEZDSKÁ, 2014. Hygiena, preventivní
lékařství a veřejné zdravotnictví. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-2510-2.
19. PETRÁŠ, Marek, c2011. Průvodce očkováním. Praha: Josef Raabe. ISBN 978-
80-86307-86-2.
V
20. PETRÁŠ, Marek, 2009. Průvodce očkováním. Praha: Raabe. ISBN 978-80-
86307-97-8.
21. PTÁČEK, Radek a Petr BARTŮNĚK, ed., 2016. Kontroverze současné
medicíny. Praha: Mladá fronta. ISBN 978-80-204-4360-1.
22. SEARS, Robert W., 2014. Kniha o očkování: jak se správně rozhodnout ve
prospěch svého dítěte. Praha: Argo. ISBN 978-80-257-0935-1.
23. STRUNECKÁ, Anna, 2012. Varovné signály očkování. Blansko: ALMI. ISBN
978-80-87494-04-2.
24. STRUNECKÁ, Anna a Jiří PATOČKA, 2011. Doba jedová. Praha: Triton.
ISBN 978-80-7387-469-8.
25. STRUNECKÁ Anna a Jiří PATOČKA, 2012. Doba jedová 2. Praha: Triton.
ISBN 978-80-7387-555-8.
26. STUDER, Hans-Peter and Geoffrey DOUCH (ed.), 2010. Vaccination: A Guide
for Making Personal Choices. Edinburg: Floris Books. ISBN 978-178250-103-
9.
27. ŠIMÍČEK, Vojtěch, 2017. Lidská práva a medicína. Brno: Masarykova
univerzita, Fakulta sociálních studií, Mezinárodní politologický ústav. Sborníky.
ISBN 978-80-210-8700-2.
VI
OSTATNÍ ZDROJE:
1. ANON, 2015. Tlak na povinné očkování ve světě sílí. Vox pediatriae, 15(6), 24.
ISSN 1213-2241.
2. CABRNOCHOVÁ, Hana, 2015. Vývoj očkovacího kalendáře v ČR.
Vakcinologie, 9(3), 14-118. ISSN 1802-3150.
3. CABRNOCHOVÁ, Hana, 2009. Očkování dětí. Zdravotnictví a právo, 13(3),
16-19. ISSN 1211-6432.
4. CANDIGLIOTA, Zuzana, 2011. Komentář k nálezu Ústavního soudu o
"povinném" očkování dětí. Zdravotnictví a právo (Orac), 15(7-8), 5-13. ISSN
1211-6432.
5. CITORES, Filip Kůt, 2016. Odpovědnost státu za následky očkování není
dostatečně řešena. Zdravotnické noviny, 65(10), 2. ISSN 0044-1996.
6. CITORES, Filip Kůt, 2016. Povinné očkování se potýká z krizí důvěry
veřejnosti. Zdravotnické noviny, 65(10), 1-2. ISSN 0044-1996.
7. ČÁSLAVSKÁ, Theodora, 2015. Přísnější pokuty za nesplnění povinného
očkování?. Tempus medicorum, 24(3), 19. ISSN 1214-7524.
8. GRICOVÁ, Parvi, 2016. Jak obnovit narušenou důvěru veřejnosti v očkování
aneb Paradoxy dnešního světa. Medical tribune, 12(9), A6. ISSN 1214-8911.
9. JANDA, Jan, 2015. Očkování dětí a dorostu - alternativní rodiče, odpůrci
očkování. Tempus medicorum, 24(4), 16-17. ISSN 1214-7524.
10. KŘÍŽ, Jaroslav, 2014. Odmítání vakcinace a zdravotní gramotnost. Hygiena,
59(3), 148-150. ISSN 1802-6281.
11. MAĎAR, Rastislav, 2015. Povinné očkování ano, či ne?. Očkování a cestovní
medicína, 6(1), 5-6. ISSN 1804-493X.
12. MACH, Jan, 2017. Odmítání očkování: Jak postupovat, pokud rodiče nezletilého
dítěte odmítají povinné očkování?. Informace pro lékařské praxe, 19(2), 26.
ISSN 1214-486X.
13. MUNDAY, James D., Albert Jan van HOEK, W. John EDMUNDS, et al., 2018.
Quantifying the impact of social groups and vaccination on inequalities in
infectious diseases using a mathematical model. BMC Medicine, 16(162).
ISSN 1741-7015. Dostupné z: https://link.springer.com/article/10.1186/s12916-
018-1152-1
14. PETRÁŠ, Marek, 2015. Co je řádné očkování v ČR. Informace pro lékařské
praxe, 16(4), 34. ISSN 1214-486X.
VII
15. PETROV, Jan, 2011. Povinné očkování proti jednotlivým nemocem z hlediska
ústavnosti. Zdravotnické fórum, rok 2011(2), 10-15. ISSN 1804-9664.
16. PLOTKIN, Stanley, 2014. History of vaccination. PNSA, 111(34), 12283-12287.
ISSN 0027-8424.
17. PULENDRAN, Bali and Rafi AHMED, 2011. Immunological mechanisms of
vaccination. Nature Immunology, 2011(12), 509-517. ISSN 1529-2916.
18. PROŠKOVÁ, Eva, 2012 Je očkování stále ještě povinné?. Diagnóza v
ošetřovatelství, 8(1), 38-39. ISSN 1801-1349.
19. PRYMULA, Roman, 2011. Očkování a jeho role v prevenci infekčních nemocí
v České republice. Postgraduální medicína, 13(9), 934-396. ISSN 1212-4184.
20. SKÁLOVÁ, Andrea, 2015. Současnost vakcinologie – boj proti infekcím i
odpůrcům. Zdravotnictví a medicína, rok 2015(10), 38. ISSN 2336-2987.
21. TREBICHAVSKÝ, Ilja, 2016. Odpůrci očkování. Pediatrie pro praxi, 17(1),
13-15. ISSN 1213-0494.
22. VĚTVIČKA, Václav, 2009. Povinné očkování naráží na odpor. Zdravotnické
noviny, 8(40), 6. ISSN 1805-2355.
VIII
Příloha B - Dotazník
1.Pohlaví
a) muž
b) žena
2.Do jaké věkové skupiny patříte?
a) 18-26 let
b) 27-35 let
c) 36-50 let
d) 51 let a více
3. Žijete s partnerem / partnerkou ve společné domácnosti?
a) ANO
b) NE
4. Kde bydlíte?
a) vesnice do 2000 obyvatel
b) menší město (2000 - 10 000 obyvatel)
c) město (10 000 - 100 000 obyvatel)
d) větší město (více, než 100 000 obyvatel)
5. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?
a) základní škola
b) vyučen / vyučena
c) střední škola bez maturity
d) střední škola s maturitou
e) vysoká škola
6. Je vaše dítě očkované všemi povinnými vakcínami? Mezi povinné očkování patří:
Hexa vakcína (záškrt, tetanus, Hib invazivní onemocnění, virová hepatitida B, přenosná
dětská obrna) a MMR vakcína (spalničky, zarděnky, tetanus).
a) ANO
b) NE
IX
c) NEVÍM
7. Pokud vaše dítě není očkované, jaký důvod máte pro toto rozhodnutí?
a) mé dítě je plně očkováno
b) nepovažuji to za důležité
c) nedoporučil / a mi to ošetřující lékař / lékařka
d) bojím se nežádoucích účinků
e) jiný důvod
8. Má vaše dítě nějaké nadstandradní očkování? Pokud ano, uveďte, prosím, jaké?
Mezi nadstandardní očkování na území ČR patří: Rotarix (proti rotavirové
gastroenteritidě), Synflorix či Prevenar (obě proti invazivním pneumokokovým
infekcím), Menjugate (proti meningokové meningitidě), Havrix (proti infekční
žloutence typu “A”), Priorix-Tetra (proti neštovicím), Encepur (proti klíšťové
encefalitidě), Cervarix dříve Silgard či Merck (proti rakovině děložního čípku),
Menveo (proti meningokové meningitidě, očkování po dosažení 11 let).
a) ANO, jaké:
b) ANO, ale nevím jaké
c) NE
d) NEVÍM
9. Pokud nemá žádné nadstandardní očkování, chcete jej nechat očkovat?
a) ANO
b) NE
10. Pokud vaše dítě není očkované žádnou nadstandardní vakcínou, jaký důvod máte
pro toto rozhodnutí?
a) mé dítě má nadstandardní očkování
b) nepovažuji to za důležité
c) nedoporučil / a mi to ošetřující lékař / lékařka
d) bojím se nežádoucích účinků
e) finanční náročnost nadstandardních vakcín
f) jiný důvod
X
11. Myslíte si, že jste dostatečně informovaný / informovaná o možnosti
nadstandardního očkování?
a) ANO
b) NE
12. Byl / byla jste jako rodič dětským lékařem plně informovaný / informovaná o
možných nežádoucích účincích při očkování jak pravidelným očkováním, tak i
nadstandardním očkováním?
a) ANO
b) NE
c) NEDOKÁŽU POSOUDIT
13. Je vaše dítě očkované proti HPV? (lidský papilomavirus, způsobující nádory
děložního čípku)
a) ANO
b) NE
C) NEVÍM
14. Víte, že se proti HPV můžou očkovat i chlapci?
a) ANO
b) NE
15. Máte jako rodič sám absolvovaná veškerá očkování v rámci povinného očkování?
a) ANO
b) NE
16. Máte jako rodič absolvovaná nadstandardní očkování? Mezi nadstandardní
očkování na území ČR patří: Rotarix (proti rotavirové gastroenteritidě), Synflorix či
Prevenar (obě proti invazivním pneumokokovým infekcím), Menjugate (proti
meningokové meningitidě), Havrix (proti infekční žloutence typu “A”), Priorix-Tetra
(proti neštovicím), Encepur (proti klíšťové encefalitidě), Cervarix dříve Silgard či
Merck (proti rakovině děložního čípku), Menveo (proti meningokové meningitidě,
očkování po dosažení 11 let).
a) ANO, jaké:
XI
b) ANO, ale už nevím jaké
c) NE
d) NEVÍM
17. Jste rád / ráda, že Vás rodiče v dětství nechali naočkovat povinnými vakcínami?
(vyplňte, prosím, pouze v případě, že jste očkovaný / očkovaná)
a) ANO
b) NE
18. Necháváte se očkovat před cestou do exotické destinace?
a) ANO
b) NE, do exotických destinací necestuji
c) NE, přijde mi to zbytečné
19. Souhlasíte se zákonem, podle kterého nesmí neočkované děti nastoupit do školky?
a) ANO
b) NE
20. Myslíte si, že může očkování u dětí způsobit ADHD nebo autismus?
a) ANO
b) NE
XII
Příloha C – Čestné prohlášení studenta k získání podkladů
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem zpracovala údaje/podklady pro praktickou část bakalářské
práce s názvem Fenomén odmítání povinných a nadstandardních očkování v rámci
studia/odborné praxe realizované v rámci studia na Vysoké škole zdravotnické, o. p. s.,
Duškova 7, Praha 5.
V Praze dne 10.12.2020
Martina Střelcová