doi: 10.14735/amgh201966
Tab. l.The most common nephrotoxic and hepatotoxic substances.
Toxic and drug damage of the liver and kidneys
V. Teplán1"*, K. Ševela5
1 Klinické a výzkumné centrum pro střevní záněty ISCAREI. V. F. a. s., Praha 2l.LFUK, Praha
3Subkatedranefrotogie, Institut postgraduálního vzděláváni ve zdravotnictví, Praha 4 Katedra interních oborů a Interní klinika FN aLFOU, Ostrava 5II. interní klinika FN u sv. Anny a LF MU, Brno
Toxických poškození parenchymových orgánů v posledních desetiletích významně přibývá. Může se jednat o poškození polékové či poškození způsobené toxickou látkou probíhající akutně či chronicky. Odezva na požitou látku může být přímé toxické poškození či poškození toxoalergické. Většina těchto látek je přijímána per os. Proto léčebné postupy zahrnují nejprve jednoduché eliminace formou odstranění z gastrointestinálního traktu (zvraceni, průjem, výplach žaludku, adsorpční uhlí) či ledvinami (forsfrovaná diuréza) a dále podání vyvažujících antidot či odstranění eliminačními metodami formou hemoperfuze, hemofiltrace, hemodialýzy či plazmaferézy. Vzhledem k metabolickým a eliminačním cestám je časté spolupostižení jater a ledvin. Vzávažných případech jsou nejčastějšími příznaky akutní útlum centrálního nervového systému (CNS) s poruchou vědomí, stimulace CIMS, mióza, mydriáza, křeče kosterního svalstva, cholinergní projevy, anticholinergní projevy, hyper- a hypo ventilace, zvýšený osmolální gap, metabolická acidóza. K častějším intoxikacím patří otravy metylalkoholem, etylalkoholem, etylenglykolem, organickými rozpouštědly, houbami, hadím a hmyzím jedem a analgetiky. Zdaleka nejčastější je však poškození polékové. - nefrotoxicita - hepatotoxicita - eliminace- klinické příznaky- léčba
: Prevalence of toxic injury with parenchymous organ damage has been growing over recent decades. This could be due poisoning in acute or long-term /follow up. The cause is direct damage or toxoallergic effect. The majority of cases are following oral administration. Therefore, first management should focus on all methods of elimination from the gastrointestinal tract (vomiting, diarrhoea, gastrolavage), by kidneys (forced diuresis), antidotal, and methods of drug elimination by hemoperfusion, hemofiltration, hemodialysis or plasmaferesis. Often there is combined liver and kidney damage. In serious cases the most frequent symptoms are - inhibition of central nervous system (CNS) with cognition disturbance, excitation of CNS, miosis, mydriasis, muscle cramps, cholinergic, anticholinergic symptoms, hyper-and hypoventilation, increased osmotic gap, and metabolic acidosis, Poisoning by methy lalcohol, ethyl alcohol, ethylene glycol, organic solvents, mushrooms, snake and insect toxins and analgesics are frequent. But the most frequent damage is evident after drug administration. Is: nephrotoxicity - hepatotoxicity - elimination - clinical features - treatment
Toxické postižení parenchymových orgánů a gastrointestinálního traktu
Nejčastější cestou vstupu toxických látek do organismu je perorální příjem. Proto také první cesta eliminace by měla být spojena s odstraněním přijaté látky z gastrointestinálního traktu (GIT) ještě před její resorpcí (zvraceni, průjem, adsorpční uhlí). Navíc vedle přímého poškození jater může dojít k následnému poškození jater a ledvin a také elektrolytový a vodní rozvrat při postižení GIT může akcentovat postižení obou parenchymových orgánů [1].
Akutní poškození jater může vzniknout při řadě intoxikací, např. paraceta-molem, etanolem, amatoxinem, tetra-chlormetanem, halotanem, izoniazidem, aflatoxinem atd.
Téměř všechna léčiva podávaná pacientům s různým typem onemocnění ledvin, jejichž biotransformace probíhá v játrech, mohou vyvolat nežádoucí reakce projevující se laboratorním i klinickým obrazem akutního nebo chronického jaterního onemocnění s možným spolupostižením i dalších částí GIT. Velmi časté je současné poškození obou hlav-
ních parenchymových orgánů těla, ledvin a jater.
I když mechanismy poškození jater a ledvin léky nejsou zcela objasněny, lze rozeznávat dva typy polékových reakcí: a) závislé na dávce - obvykle u léčiv s přímou hepato- či nefrotoxicitou, při určité dávce nastávají prakticky u každého jedince, lze je předvídat a reprodukovat v pokusu na zvířeti. Po vysazení léčiva nežádoucí reakce většinou rychle odeznívá, po opětném podání se objevuje znovu (např. azathioprin, paracetamol, allopurinol, izoniazid, methyldopa aj.);
Těžké kovy
Antibiotika
Analgetika
Rozpouštědla
Látky vyvolávající oxalózu
Imunosupresiva a chemoterapeutika
Diagnostické látky
Herbicidy a pesticidy
anorganická rtuť, soli organické rtuti, anorganické a organické olovo, kadmium, zlato, Na-thiomalát, měd', arzen, arzenik, železo, chrom, selen, vanad, bismut
amlnoglykosidy, sulfonamidy, amfotericin B, polymyxin, neomycin, bacitracin, rifampicin, trimethoprim, cefaloridin, methicilin, kyselina acetylsalicylová, oxy- a chlortetracykliny salicyláty, paralen-fenacetin, všechna nesteroidníantiflogistika, fenylbutazon, všechny inhibitory prostaglandin-syntetázy metanol, amylalkohol, etylenglykol, dietylenglykol, trichloretylen, některé sloučeniny hydrouhličitanů
kys. oxalová, metoxyfluran, etylenglykol, kyselina askorbová, odrezovači činidla
cyklosporin, cis platina, cyklofosfamid, metotrexát, preparáty nitrosurey, doxorubicin, daunorubicin
Jodid sodný, všechny jodové kontrastní látky
paraquat, kyanid, dioxin, difenyl, cyklohexany a organochloridové insekticidy (vč. DDT)
Toxíny rostlinného houby (Amanita phalloides), hadí uštknutí, pavouci a hmyzí jed,
a živočišného původu aflatoxiny
Látky vyvolávajlcítvorbu   penicilamin, Captopril, levamizol, soli zlata imunokomplexů
Antiepileptika trimetadion, parametadion, succinamid, Carbamazepin
DDT - dichlordifenyltrichloretan
b) nezávislé na dávce - často se jedná o imunologicky podmíněné reakce charakteru idiosynkrazie nebo alergie, které u jednotlivce nelze předvídat, nejsou reprodukovatelné v experimentu (tzv. toxoalergická reakce). Objevují se až po opakovaném podání léčiva, velikost dávky není rozhodující. Poškozen ľ jater i ledvin může pokračovat a dále progredovat i po vysazení léku a nezřídka končí fatálně. Reakce je obvykle provázena horečkou, eozinofilif, kožními exantémy, často jsou prokazovány autoproti-látky v séru (např. halotan, chlorpro-mazin, ajmalin aj.).
Diagnostika polékových poškození je často velmi obtížná vzhledem k poměrně uniformní klinické i laboratorní symptomatologii jaterních a ledvinných chorob. K správné diagnóze se často dospěje per exclusionem, zásadní je ovšem na možnost polékové reakce myslet a včas přerušit podávání léčiv, které mohou být vyvolávajícím agens. V pří-
pade toxicity závislé na dávce někdy stačí snížit dávku. Opakované podání léčiv, po nichž se objevila reakce na dávce nezávislá, je nejen neetický, ale i non-lege artis postup [2].
Vzhledem k obvyklé polypragmazii spojené s větší pravděpodobností lékových interakcí je riziko polékového poškození jater a ledvin u pacientů po transplantaci výrazně zvýšené. Nejzá-važnější problém představuje hepatotoxicita a nefrotoxicita imunosupresivních léků (azathioprin, cyklosporin A, tacrolimus), které musí být u transplantovaných pacientů podávány kontinuálně po dobu mnoha let a mohou vyvolat progresivní onemocnění jater končící vzni kem cirhózy a jaterního selhání.
Toxické nefropatie a hepatopatie
Toxické nefropatie jsou charakterizovány jako funkční či morfologické změny v ledvinách způsobené podáváním léků, chemikálií či biologického materiálu. Mohou probíhat jako akutní intoxikace či
chronické poškození. Z toho vyplývá odlišný přístup v léčebném algoritmu [3].
Patofyziologie
Ledviny mají mnoho unikátních fyziologických schopností, které je ovšem na druhé straně činí zranitelné k projevům toxicity. Poškození funkce přesto může být přesně a časně zjištěno, a to i při nevelkých poruchách. V ledvinách je nej-větší průtok krve ze všech orgánů (s výjimkou plic). Koncentrace cirkulujících látek je mnohem vyšší (až 50x), než je tomu v jiných tkáních. Ledviny mají také největší endoteliální povrch na gram tkáně se dvěma kapilárními systémy. Glomerulární systém má nejvyšší hydrostatický tlak a nejvyšší filtrační frakci. Volné soluty zde cirkulaci opouštějí filtrací přesahující 1,5 ml/s, mnohem intenzivněji než v ostatních orgánech. Nejčastější nefrotoxické a hepatotoxické látky jsou shrnuty v tab 1.
V důsledku vysoké resorpce primárního glomerulárního filtrátu při tvorbě koncentrované moči je vystaven lumi-nální povrch tubulárních buněk až 300x větší koncentraci, než je koncentrace sérová, pokud se jedná o látky vylučované glomerulární filtrací, a až 1 OOOx větší v případě sekrece látek. Tato plocha je enormně veliká, počítáme-li povrch kartáčového lemu proximálních tubulárních buněk. Protiproudový systém vede ke zvyšováni koncentrace v dřeňovém intersticiu (a tím zvýšení koncentrace moči). V žádné jiné tkáni nedochází k tak intenzivní koncentraci, která přesahuje v průměru 4x hodnotu sérovou. Tubulární transport jednotlivých léků navázaných na proteinový nosič představuje ochranný systém pro ostatní buňky. Transcelulární transport vystavuje intracelulární prostor a buněčné or-ganely možnému vlivu nově transporto-vaných chemikálií. Vazebná místa (např. sulfhydrylové skupiny) mohou usnadnit vstup, ale zpomalit výstup (např. těžké kovy). Ledviny mají největší spotřebu kyslíku a glukózy na gram tkáně, a jsou proto velmi citlivé na toxické poškození buněčného energetického systému.
;troentHe|
mmmmitmi
Pokud zjistíme depozici imunokom-plexů, je velmi pravděpodobné imunologické poškození. Lokálním působením antigénu dochází následně k aktivaci lymfocytů a celulární imunitní reakci. Mezangium představuje místo pro invazi monocytů, fagocytů a ostatních biologicky aktivních buněk migrujících sem z krve. Imunologická reakce v me-zangiu může ovlivnit fyziologické reakce cév, např. stimulací angiotenzinových receptoru pravděpodobně zprostředkovaných lymfokiny. Podocyty (buňky epitelu kapilár) jsou místem lokalizace receptom C3 složky komplementu.
Etiologie
Tabulka 1 shrnuje klinicky nejdůležitější léky a chemikálie, které způsobují závažnou nefrotoxicitu a často i hepatotoxi citu. Rada z nich je přímo cytotoxická buď známým, či dosud neznámým mechanizmem. Ostatní látky mohou poškozovat nepřímými mechanizmy, které často nejsou jasné ani z chemického složení dané látky.
U pacientů s přítomným renálním onemocněním je třeba dávat zvláštní pozor na léky, které jsou vylučovány především ledvinami, a jejich podávání je tudíž spojeno s nebezpečím nefrotoxicity.
V renální insuficienci se často snižuje vazebná schopnost transportních bílkovin. Transportní proteiny představují nejen hlavní determinantu ve farmakokinetice, ale současně tak í ovlivňují možnou toxicitu v jednotlivých orgánech. Renální selhání ovlivňuje metabolizaci léků - oxidaci a redukci, konjugaci {glukuronid, sulfát, glycin), acetylaci a hydrolýzu. Přehled takových interakcí je uveden v tab. 2.
Rozhodující význam pro prognózu pacienta s akutní intoxikací má včasné stanovení diagnózy, které musí v předne-mocniční fázi vycházet ze znalosti časných klinických příznaků jednotlivých intoxikací, v pozdější nemocniční fázi ze znalosti souborů klinických příznaků. Včasné stanoveni diagnózy musí být následováno včasným zahájením odpovídající léčby [4],
Nejčastější klinické příznaky
závažných akutních otrav útlum centrálního nerovového systému (CNS) s poruchou vědomí od otupělosti po hluboké kóma - barbituráty, benzo-diazepiny, alkoholy a glykoly, opioidy, me-probamát, metachalon, guaifenesin, glu-tethimid, fenothiaziny, butyrofenony, tricyklická antidepresiva, antiepileptika, antihistaminika, antihypertenziva, anti-dysrytmika, oxid uhličitý, oxid uhelnatý; stimulace CNS (zahrnuje tachykardii, dysrytmii, hypertenzi, tachypnoi, agito-vanost, neklid, třes, křeče, reaktivní my-driázu) - amfetamíny vč. extáze a pervitinu, kokain, námelové alkaloidy, L5D, meskalin, metylfenidát, lithium, sympa-tomirnetika, anticholinergika, salicyláty, isoniazid, teofylin, kofein, strychnin; mióza - organofosfáty, opioidy (s výjimkou pethidinu), etanol, barbituráty, fenothiaziny, klonidin, fyzostigmin, neostigmin, karbamáty, pilokarpin; mydriáza - tricyklická antidepresiva, amfetamíny, kokain, anticholinergika, antihistaminika, katechofaminy, glute-timid, LSD;
křeče kosterního svalstva - amfetamíny, kokain, teofylin, isoniazid, lithium, antidepresiva, karbamáty, organofosfáty, etylalkohol, salicyláty; cholinergní projevy (zvýšené slzení, slinění, bronchiálni sekrece, průjmy, mióza) - organofosfáty, karbamáty, fyzostigmin, neostigmin; anticholinergní projevy - atropin, skopolamin, spasmolytika, fenothiaziny, tricyklická antidepresiva, antipar-kinsonika, antihistaminika; hypoventilace - etylalkohol, barbituráty, benzodiazepiny, opioidy, tricyklická antidepresiva, strychnin; kardiogenní plicní otok - antidysryt-mika, beta-blokátory, blokátory kalciového kanálu, tricyklická antidepresiva; nekardiogenní plicní otok - kokain, opioidy, salicyláty, paraquat, etylengly-kol, fosgén;
hypertermie - látky vyvolávající křeče kosterního svalstva a svalovou rigiditu; hypotermie - etylalkohol, neurolep-tika, barbituráty, deriváty sulfonylmo-
Tab. 2. Některé klinicky významné léky, Jcte*ése akumuluj! při snížené
Tab. 2. Some clinically significant drugs that accumulate with the reduced kidney function. Lék
Allopurinol
Cefa lotin
Chlorpíopamid
Diazepam
Digitoxin
Digoxin
Klofibrát
Methyldopa
Primidon
Procainamid
Rifampicin
Sulfonamidy
čoviny, opioidy, tricyklická antidepresiva, oxid uhelnatý;
zvýšený osmolálnígap (nárůst rozdílu mezi naměřenou a vypočtenou osmo-lalitou séra) - metylalkohol, etylalkohol, etylenglykol (u všech tří krátce po požití, s časovým odstupem zvýšené osmolální okno mizí na úkor rozvíjející se metabolické acidózy); metabolická acidóza - etylenglykol, metylalkohol, etylalkohol (u všech tří se acidóza rozvíjí až s časovým odstupem, po metabolické přeměně na příslušné kyseliny), salicyláty, kyanidy, oxid uhelnatý, etylalkohol, isoniazid; akutní poškození jater - paracetamol, etylalkohol, amatoxiny, tetrachlorme-tan, isoniazid;
akutní poškození ledvin - etylenglykol, paraquat, tetrachlormetan, paracetamol, amatoxiny u nemocných s těžkou dehydratací [5].
Inaktivace otravné látky v krevním kompartmentu
Část toxické látky, která pronikla až do krevního kompartmentu, je možné inak-tivovat podáním antidota. V tab. 3 jsou nejčastěji používaná antidota u akutních otrav [6].
Tab. 3. The mest commonly used antidote Antidotum
N-acetylcystein (ßroncholysin inj.) Atropin (Atropin inj.) Biperiden-hydrochlorid (Akineton inj.) Calciumchlorid
1 g = 272 mg (13,65 mmol) elementárního Ca Calcíumglukonát
1 g = 90 mg (4,65 mmol) elementárního Ca Calcium glukonát gel Dantrolen (Dantrolen inf.)
Deferoxamin (Desferal inj.)
Diazoxid (Hyperstat inj.)
Digitalis antidotum (Digitális-Antidot inj.) 1 lahvička váže 0,6 mg glyko7idu Dimercaprol (BAL) Unitiol (Dimaval inj.)
Difenhydramin hydrochlorid (Benadryl A gtt)
EDTA Calcium Disodium
Edetan vápenatosodný (Chelintox inj.)
Etanol
Flumazenil (Anexate inj.) Glukagon
izoproterenol (Saventrin inj.)
Kyselina listová (Fol la re I inj.), (Folsan 2 inj.)
Metylenová modř
Tolonium chlorid (Toluidin blau inj.)
Metylpyra7ol (4-MP) (Fomepizol)
Naloxon hydrochlorid (Intrenon inj.)
Nicotinamid (jen v polyvi ta mi nových směsích)
Penicilamin (Metalcaptase tbl.)
Fyzostigmin (Antilirium b)
PralidoximObidoxím - (Toxogonin inj.) Protamin sulfát
Pyridoxin, Vitamin B6 (Pyridoxin inj.)
Kyanidový kit (Lilly Cyanide Antidote Kit) (Natrium tiosulfát inj.) Cyanokit Groupe Lipha Dimetyl-aminofenol (4-DMAP inj.)
in the treatment of acute poisoning (accorcling to 5eve]a) [4]. Použiti u otrav Acetaminofen
organofosfáty, karbamátové pesticidy
léky indukující parkinsonismus (haloperidol, tiaziny, metodapramid, reserpin atd.) blokátory kalciového kanálu, fluoridy
kyselina hydro fluorová, fluoridy, magnézium, blokátory Ca kanálu kyselina hydrofluorová
maligní neuroleptický syndrom (indukovaný haloperidolem, fenotiaziny,
metocloprabutyrofenony, tioxantiny), maligní hypertermie
železo
hlinfk
hypoglykemíe + otrava sulfonylureou digitálisovéglykozidy
arzen, rtuť, zlato, bizmutkobalt, měď, železo, olovo, radium, hořčík, selen, uran, chrom
léky indikovaná akutní dystonická reakce (metoclopramid, haloperidol, piperazín, fenotiazíny)
olovo, kadmium, chrom, kobalt, měď, hořčík, nikl, selen, tellur, uran, vanad a zinek
metanol, etylenglykol benzodiazepiny
p-blokátory, blokátory Ca kanálu, hypoglykemizujicí léky P blokátory
metanol, metotrexát, trimetoprim, pyrimetamin methemoglobinemie
metanoletylenglykol opiátyopioidy
pyriminil (Vacor) (syntetický organický rodenticid) arzenik, kadmium, kobalt, měd", olovo, rtuť, nikl, zinek
anticholinergní činidla (alkaloidy belladony, cyklická antidepresiva, antlpsycholika, antlparkinsonika, Hl blokátory)
organofosfáty
heparin vč. LMWH
isoniazid (INH), cycloserin, hydrazin
kyanidy
Ca - vápník, BAL - British anti-Lewisite, LMWH - low-molecular-weight heparin, inj. - injekce, tbl. - tablety, inf. - infuze
Eliminace toxických látek Výplach žaludku
Výplach žaludku se doporučuje jako základní opatření u většiny perorálních
otrav. Je vhodný u osob již přijatých do zdravotnických zařízení. Uplatní se zejména u perorálních otrav tekutinami a dobře rozpustnými, rozpuštěnými, emulgovanými, rozmělněnými či rozdr-
cenými pevnými látkami. U závažných otrav je výplach žaludku spojen s rizikem nebezpečných komplikací, především možností aspirace do plic, vyvolání křečí, dysrytmii, event. i perforací jícnu.
Gtttroent H»pato
žaludku nebo i dolních dýchacích cest Výplach žaludku je indikován v situacích, kdy od požití nebezpečného množství jedu neuběhlo více než 6 hod, nejlépe však do 1 hod po požití. Výjimečné lze indikovat výplach i v delších intervalech (12 či dokonce 24 hod) tam, kde by byl předpoklad retence dané látky, např. velkého množství požitých tablet v žaludku. S výhodou lze zde využít ga5trofibroskopie.
Výplach žaludku je kontraindikován po požití korozivních látek (kyseliny, zásady - riziko perforce), požití uhlovodíků, benzinu, petroleje a jejich derivátů, nekontrolovaných křečí, srdeční arytmie a poruch vědomí (nutná intubace). Výplach žaludku se technicky provádí pomocí žaludeční sondy v celkovém množství 5-101 a na závěr většinou doplníme podáním adsorpčního uhlí v dávcel g/kg tělesné hmotnosti ve 250ml roztoku. Mezi léky dobře adsor-bovatelné patří paracetamol, salicyláty, benzodiazepiny, barbituráty, meproba-mát, antidepreslva, antikolvulziva, teofy-lin a digoxin. Naopak mezi látky špatně adsorbovatelné patří kovy, alkoholy a glykoly (etanol, metanol, etylenglykol), silné kyseliny a zásady, benzin, nafta, petrolej, kyanidy, strychnin, projímadla obsahující sodík, hořčík draslík.
Gastrointestinální dialýza
Gastrointestinální dialýza pomocí opakovaného podávání adsorpčního uhlí se může uplatnit u látek, které mají entero-heparální cirkulaci, popř. s žaludeční sekrecí. Současně se při ní uplatňuje negativní difuzní gradient mezi střevním obsahem a krví. Je vhodný u otrav para-cetamolem, salicyláty, nesteroidními an-tiflogistiky, digitalisem, teofylinem, některými antidepresivy i cyklosporinem.
Navození průjmu
Zrychlení pasáže za použití kombinace adsorpčního uhlí s projímadlem je nejisté. Nejvhodnější je podání 40% sorbitolu (3-4 ml/kg) či 10% roztoku MgS04 (2-3ml/kg). Kontraindikací je porucha střevní pasáže, obstrukce, kr-
vácení, perforace, již přítomné průjmy a vodní a minerálová dysbalance.
Forsirovana diureza
Touto léčebnou metodou potencujeme vylučování toxické látky ledvinami (za podmínky, že nejsou závažně poškozeny). Nezbytnou podmínkou je přiměřená substituce vody a elektrolytů, která odstraní případný deficit a pak vede ke zvýšení perfuzního tlaku v ledvinách,Teprve po splnění tohoto cíle podáváme diuretika. Jejich podání však není nezbytné, pokud je přítomna dostatečná diuretická odpověď na podané infuze. Velikost diurézy za časovou jednotku je jediným kritériem správně prováděného výkonu (400-500 ml/hod). Hodnoty centrálního žilního tlaku udržujeme mezi +8 a +12cm H20 vyváženým podáním infuzí nebo infuzí v kombinaci s diuretiky. Při případném převodnění a nedostatečné odezvě na podaná diuretika zvažujeme provedení hemodialýzy.
K forsírované diuréze jsou indikovány otravy látkami, které nejsou převážně vázány na krevní bílkoviny a které jsou i mimo zákrok vylučovány převážně ledvinami - etylenglykol, metylalkohol, lithium.
Mezi komplikace forsírované diurézy patří pokles krevního tlaku při nedostatečné náhradě infuzemi a minerálová dysbalance při nedostatečné substituci.
Mezi kontraindikace výkonu patří hy-pokalemie před substitucí, renélní insu-ficience a akutní závažné poškození ledvin (oligurie), srdeční selhání, hypotenze nereagující na podání infuzí, šokový stav a maligní hypertenze bez odpovědi na podaná antihypertonika.
Hernoperfuze
Hemoperfuze využívá k odstranění otravných látek adsorpci při průtoku krve (150-250 ml/min.) hemoperfuzní kolonu vyplněnou adsorpčním materiálem (adsorpční uhlí, syntetické pryskyřice). Afinita otravné látky k adsorbentu musí být vyšší než její afinita k albuminu,
na který jsou otravné látky nejčastěji navázány. K zajištění dostatečného krevního průtoku je nezbytné kanylovat centrální žilní systém, měřit krevní tlak v mimotělním oběhu před krevní pumpou, ale také za krevní pumpou před hemoperfuzní kolonou a v návratovém setu za hemoperfuzní kolonou.
Ze dvou nejčastěji používaných adsorbentu je adsorpční uhlí (nejčastěji připraveno pomalou ka/bonizací kokosových skořápek) indikováno zejména u akutních otrav - barbituráty, karbama-zepinem, toxíny muchomůrky zelené, salicyláty, teofylinem.
Syntetická pryskyřice, nejčastěji sty-rendivinylbenzen (Amberlite), má užší spektrum účinnosti, k některým látkám však vykazuje vyšší afinitu (např. kteofylinu).
Vedle xenobiotik jsou v hemoperfuzní koloně vychytávány i běžné součásti séra - kreatinin, glukóza, mastné kyseliny, fosfolipidy, kyselina močová, kalcium, acetylcholin, adrenalin, aldos-teron, kortizol, noradrenalin, serotonin, testosteron, tyreoidální hormony.
Vedle komplikací spojených se zajištěním krevního přístupu (kanylace velkých cév) s prováděnou hemoperfuzí souvisí mimo jiné i změny aktivity krevního koa-gulačního systému. Tyto změny mohou být vyvolány přímým působením toxické látky na krevní koagulační systém; působením toxické látky na cílový orgán s následným uvolněním tkáňových pQ-sobků, které ovlivňují krevní koagulační systém; poruchou perfuze tkání, která je příčinou uvolnění tkáňových působků; kontaktem s cizorodými povrchy v mimotělním oběhu; kontaktem se vzduchem (v expanzních průtokových baňkách); poškozením erytrocytu v oblasti krevní pumpy (podtlakem v hadici před krevní pumpou, mechanicky pod přítlačnými válci rotoru, vysokými smykovými rychlostmi, které závisí na schopnosti hadice vložené do statoru držet svůj původní tvar, i na rozdílu tlaků za a před přítlačným válcem rotoru v okamžiku, kdy tento válec opouští okluzní dráhu statoru), které vede k uvolnění adenozin-
difosfátu, významného aktivátoru vnitřního koagulačního systému.
V průběhu hemoperfuze může docházet k poklesu tělesné teploty (ochlazení krve v hemoperfuzní koloně) nebo ke zvýšení tělesné teploty (uvolnění pyrogenů při kontaktu leukocytu s cizorodým povrchem v mimotělním oběhu).
V průběhu hemoperfuze může být ovlivněn krevní tlak, což může souviset s toxickou látkou (závisí na druhu toxické látky a velikosti dávky) nebo s částečnou adsorpci katecholaminů v hemoperfuzní koloně.
Mezi kontraindikace patří stavy, kdy je hemoperfuze technicky neproveditelná, jako je těžká hypovolemie, generalizovaný krvácivý stav či trombocytopenie pod 50 000 mmJ.
Hemodialýza
Hemodialýza využívá k odstranění toxických látek z krve jejich přestup polopro-pustnou membránou do dialyzačního roztoku difúzí (podle koncentračního gradientu) či filtrací (podle tlakového gradientu), K zajištění dostatečného krevního průtoku je nezbytné kanylovat centrální žílu a zajistit stejné podmínky jako u hemoperfuze. Hemodíalýzou jsou dobře odstranitelné látky s malou molekulou a látky dobře rozpustné ve vodě. Vazba na krevní bílkoviny nemusí být rozhodující, záleží spíše na rychlosti obnovy stálého poměru mezi frakcí vázanou a nevázanou.
Hemodialýza je účinná u otrav těmito látkami: metylalkohol, etylenglykol, etylalkohol, lithium, kyselina acetylsalicylová.
Syntetické membrány s většími póry jsou u akutních otrav obecně účinnější ve srovnání s membránami vyrobenými z derivátů celulózy.
Mezi závažné komplikace u pacientů s akutními otravami patří hypotenze, dy-sekvilibrace, svalové křeče a iontové poruchy, změny aktivity koagulačního systému. Kontraindikace hemodialýzy jsou shodné s kontraindikacemi hemoperfuze u akutních otrav.
Hemofiltrace
Hemofiltrace využívá k odstranění otravných látek z krve přestup polopropust-nou membránou. Na rozdíl od hemodialýzy zde na druhou stranu membrány není přiváděn dialyzační roztok, proto je přechod látek přes membránu ovlivňován filtrací, to znamená tlakovým gradientem a velikostí pórů v membráně. Nejčastěji jsou používány syntetické membrány s velikostí pórů, které umožňují přestup látek do 30 000 daltonů. Technické zabezpečení je podobné jako u hemodialýzy, jen místo dialyzačního roztoku je kontinuálně připravován substituční roztok.
K provedení hemofiltrace jsou jako u hemodialýzy indikovány otravy ve vodě rozpustnými látkami. Hemofiltrace má proti hemodialýze přednost u pacientů s hypotenzí, která přetrvává i po úpravě intravazáíního objemu substitucí.
Z komplikací jsou při hemofiltraci méně časté hypotenze s nutností doplnění substitučního roztoku. Kontraindikace jsou shodné s kontraindikacemi u hemodialýzy.
Plazmaferéza
Plazmaferéza je standardní metodou při léčbě intoxikace Amanitou Phaloides do 3 dnů po požití jedovatých hub (doporučený postup vydaný Českou hepatolo-gickou společností) s užitím speciálního plazmafiltru a nezbytnou substitucí náhradního roztoku.
Kontinuální eliminační metody
Kontinuální eliminační metody (veno--venózní hemofiltrace i veno-venózní hemodiafiítrace) mají uplatněni v léčbě pacientů s akutními otravami při stabilizaci základních životních funkcí a nutnosti dlouhodobé eliminace dané látky s podáním substitučního roztoku [6-8].
Otrava metyisikohoiem Metanol je široce používaným průmyslovým rozpouštědlem. Ve vysokých koncentracích může být používán jako nemrznoucí kapalina (95 %), jako palivo
do modifikovaných motorů a pohon pro modelové motory. Ve srovnání s etano-lem vyvolává méně „stav opilosti", ale je chuťově nerozeznatelný, a proto byl také kriminálně přidáván do levného alkoholu. Metanol je především absorbován GIT (vrcholové hodnoty v plazmě za 30-60 min). Distribuční objem metanolu odpovídá celkové tělesné vodě (0,6-0,7 l/kg). Metanol je netoxický. Al-koholdehydrogenázou v játrech a ledvinách je však metabolizován na formaldehyd, následuje rychlá oxidace na kyselinu mravenčí a pomalé štěpení (kumulace kyseliny mravenčí = metabolická acidóza) na oxid uhličitý a vodu. Oxidace metanolu probíhá ve srovnání s oxidací etanolu pouze 15% rychlostí [9J.
Klinický obraz
Bez anamnestických údajů o požití metanolu je obtížné stanovit diagnózu. Pacient je zmatený, ale nikoli opilý. Teprve později s kumulací kyseliny mravenčí nastupuje aniontový gap (metabolická acidóza) a zvýšená sérová osmolalita (osmolální gap) společně s klinickými symptomy - zvracením, bolestí v horní části břicha, průjmem, bolestí zad, závratí, bolestí hlavy, hyperpnoí a poruchami vidění (gangliové buňky retiny jsou postiženy destruktivním zánětem s následnou atrofií a přechodnou nebo trvalou slepotou). Smrt nastává náhle nebo po několika hodinách komatu v důsledku selhání respirační činnosti po tonickém spasmu kosterního svalstva.
Léčebná opatření
Výplach žaludku je vhodný až do 8 hod po požití. Adsorpční uhlí není indikováno. Adekvátní ventilace je nezbytná, protože metanol se odstraňuje ve vydechovaném vzduchu. Antidotem je kontinuálně podávaný etanol (cílem je udržovat koncentraci etanolu v krvi kolem 1 %o). Počáteční korekce acidózy s anion-tovým gapem podáním bikarbonátu je nezbytná. Hemodialýza je účinná, má být zahájena co nejdříve. Forsírovaná diuréza je málo účinná, hemoperfuze je
Toxické a lékové poškozen i jater a ledvin
Toxické a lékové poškozeni jater a ledvin
neúčinná. Antidotum 4-metyl-pyrazol je účinný a slibný inhibitor alkoholové de-hydrogenázy (dostupný z dovozu).
Akutní otrava etylalkoholem je častá. Etylalkohol se rychle a úplně absorbuje již v horních úsecích zažívacího traktu (dutina ústní, žaludek, duodenum). V lidském organismu je 90-98 % oxidováno (zpravidla podle kinetiky nultého řádu), zbytek je eliminován v nezměněné formě ledvinami a plícemi. Degradace alkoholu na acetaldehyd probíhá působením alkoholové dehydrogenázy, acetaldehyd je konvertován na acetyl koenzym A, který buď vstupuje do Krebsova cyklu, nebo konvertuje na mastné kyseliny. Na odbourávání etylalkoholu se účastní také jaterní kataláza a mikrozo-mální etylalkohol oxidující systém. Jednotlivé druhy alkoholických nápojů obsahují: pivo nejčastěji 5 vol. % alkoholu = 40 g/l, víno 12,5 vol. % =• 99 g/l, whisky 43 vol. % = 340 g/l.
Klinický obraz
Klinické příznaky akutní intoxikace etylalkoholem lze rozdělit do 4 stadií:
1. exitativní (euforické),
2. hypnotické,
3. narkotické,
4. asfyxie.
Při hodnotách nad 4,0 g/l (4 %o) dochází ke komatu a smrti (útlumem dýchání, zástavou oběhu v důsledku me-dulárni paralýzy, ale také extrémní hypotermií). Přítomna bývá metabolická acidóza (laktátová i ketoacidóza), hyperkalemie, zvýšení sérové osmola-lity. Alkohol (i jeho metabolit acetát) působí vazodilataci, která přispívá k hypotermií a hypotenzi. Hypoglykemie bývá u dětí a špatně živených chronických alkoholiků [10].
Léčebná opatření
Navodit zvracení a provést výplach žaludku je vhodné pouze do 90 min po požití. Umělá plicní ventilace překlene periodu útlumu dýchání. Glukóza (až
2 g/kg hmotnosti/24 hod) je nezbytná. Teplotu těla udržujeme v rozmezí nor málních hodnot. Neklid je obtížně zvládnutelný, se sedativy Čekáme co možná nejdéle. Podávání kofeinu je sporné. Hemodialýza (nebo peritoneální dialýza u dětí) je účinná, ale nezbytná jen při jinak nezvladatelné hyperosmolalitě. Forsírovaná diuréza je neúčinná. Intravenózni podání bikarbonátu a elektrolytů je nezbytné u metabolické acidózy.
Otrava etylenglykoiem Etylenglykol se užívá při výrobě celulózy, plastických hmot, barev a nemrznoucích směsí do chladičů motorových vozidel. Letální dávka je 100-150 ml 50% roztoku. Při perorálním požití dochází k rychlému vstřebávání. Odbourávání probíhá převážně v játrech alkoholde-hydrogenázou na glykolaldehyd a dále na kyselinu glykolovou a šťavelovou, které jsou odpovědné za toxicitu [11].
Klinický obraz
Klinické příznaky intoxikace nauzea, vo-mitus a obluzení korespondují s nejvyšší koncentrací aldehydu v krvi, 12-24 hod po požití se objevuje tachypnoe, tachykardie, hypertenze, plicní edém a měst-navá srdeční slabost, metabolická acidóza s pH < 7. Za 24-72 hod po intoxikaci se projevuje bolest v bederní krajině a akutní ledvinové selháni (nekróza tubulárních epitelií a obturace lumen tubulů krystaly šťavelanu vápenatého). Diagnózu akutní otravy podporují vyšší osmolalita v krvi, metabolická acidóza, krystaly šťavelanu vápenatého v moči, později elevace močoviny a kreatininu.
Léčebná opatření
Výplach žaludku - jen při požití velkého množství etylenglykolu do 1 hod po požití. Etylalkohol (vyšší afinita k al-koholdehydrogenáze) podáváme a udržujeme nad 1 %o koncentrace v krvi. Hemodialýza je jednoznačně indikována i při dosud intaktních renálních funkcích (etylenglykol i kyselina šťavelová jsou dobře dialyzovatelné, hemodialýza navíc koriguje metabolickou acidózu).
Specifický antagonista alkoholdehydro-genázyje4-methylprazol (fomepizol).
Ncjz.-ivažnéjši otravy z této skupiny vyvolává tetrachlormetan CCI4, který byl používán jako výborné rozpouštědlo tuků, vosků, pryskyřic a kaučuku, součást od-mašťovadel, náplň hasicích přístrojů a veterinární antiparazitikum. Dnes je používán málo pro svou vysokou toxicitu. Rychle se vstřebává GIT, kůží, nejrychleji však plícemi při inhalační otravě. Pro svou vysokou liposolubilitu se distribuuje do tkání obsahujících tuk. Vjátrech je me-tabolizován na trichlormetylové radikály, které způsobí peroxidaci lipidů a mají toxický vliv na cytochrom P-450. Převážná část absorbované dávky je vyloučena v nezměněné formě plícemi (60-90 %), zbytek je metabolizován [12].
Klinický obraz
Akutní otrava začíná bolestmi hlavy, nevolností., /vročením a průjmy, následuje lehké obluzení až narkóza, 5 odstupem několika dní dochází k rozvoji jater-ního a ledvinového selhání. Otravu prohlubuje současné požití etanolu nebo fenobarbitalu.
Léčebná opatření
Postiženého je třeba co nejrychleji odstranit z prostředí, kde došlo k inhalační otravě, potřísněné sliznice a kůži omýt proudem vody. Už za převozu do nemocnice podáváme zvlhčený 100% kyslík (supresivní vliv na peroxidaci lipidů a tvorbu trichlormetanu CC13). Podáván je cholestyramin, N-acetylcystein a vitamin E. Při perorálním požití se doporučuje výplach žaludku, pokud je možné ho provést do 1 hod po požití. Následně aplikujeme adsorpční uhlí v dávce 50-100 g. Z eliminačních metod se doporučuje hemodialýza a hemoperfuze přes aktivní uhlí.
Otrava houbami patří mezi nejnebez-pečnější otravy jednak pro těžko kont-
rolovatelný sběr a požívání houbových jídel, jednak pro dlouhou latenci prvních příznaků a nezřídka i dnes letální komplikace.
Otravy houbami dělíme dle predí-lekčního orgánového postižení na typ he-patonefrotoxický (muchomůrka zelená), dále typy neurotoxický (muchomůrka červená, tygrovaná, vlákníce, strmělky), čistý gastroenteritický (hřib satan, ryzec kravský apod.) a vazotoxický (hnojník -příznaky jako po požití alkoholu).
Nejt잊í otravy způsobuje požiti mu-chomůrky zelené [Amanita phalloides) a jí příbuzných druhů. Nefrotoxiny obsahuje i ucháč obecný {Gyromitro escu-lenta) a některé druhy pavučinců (Cor-tinarius oretianus). Muchomůrka zelená obsahuje dvě skupiny toxických látek -falotoxiny a amatoxiny. Při otravě ama-toxiny, které mají enterohepatální oběh, jsou cílovými orgány poškození především játra {akutní nekróza jater) a ledviny (akutní tubulární nekróza proximál-ního a distálního tubulu). Toxický efekt se uplatňuje enzymovou inhibicí pro-teosyntézy a následnou buněčnou cy-tolýzou. Na rozvoji akutního poškození ledvin se podílí i prerenální složka těžkou dehydrataci při profuzním zvracení a průjmech. Otrava tohoto typu probíhá v několika stadiích. Po bezpří-znakovém údobí (12-24 hod) převládá v klinickém obraze gastrointestinální symptomatologie (zvracení, průjmy, dehydratace, metabolický a minerálový rozvrat). Tento stav trvá 2-3 dny a může se již objevit oligoanurie, 3.-4. den nastává přechodné zlepšení následované v dalších dnech projevy orgánového selhání jater a ledvin. V těžkých případech dojde 7.-12. den k úmrtí nejčastěji za příznaků fulminantního selhání jater [13].
Hadí uštknutí může způsobit akutní selhání ledvin především hemolyticko--toxickými účinky jedu. Projevuje se hemoglobinurií, myoglobinurií a syndromem podobným diseminované in-travaskulární koagulopatii.
Podobným mechanizmem může při vetší dávce působil i jed včel, vos a sršňů.
NejvýznamnéjŠÍ z této skupiny je poškození jater při často užívaném paracetamolu.
Toxická je dávka 150 mg/kg tělesné hmotnosti u dětí, u dospělých 7,5 g a více. Intoxikace paracetamolem vede k jaterní nekróze. Paracetamol je meta-bolitem dříve užívaného analgetika fe-nacetinu. Snižuje syntézu prostaglan-dinů v CN5, inhibuje cyklooxygenázu v hypotalamu (antipyretický účinek) a nepřímo působí na serotoninové receptory v míše (analgetický účinek). Po užití se rychle vstřebává v žaludku a tenkém střevě, vrchol plazmatické hladiny je za 1-2 hod. Metabolizován je vjátrech konjugaci na glukoronid nebo sulfát, 4-15 % se metabolizuje cytochromem P450 na reaktivní metabolit N-acetyl--p-benzochinonimin (NAPOJ), který se konjuguje vjátrech s glutathionem na metabolity vylučované močí.
Při predávkovaní se metabolizace léku konjugací saturuje a zvyšuje se produkce reaktivního metabolitu NAPQI. Při nadměrné tvorbě NAPQI se tento metabolit váže na SH-částice buněčných bílkovin, kde působí toxicky, vyvolává kaskádu oxidativních poškození, mitochondriál-ních dysfunkcí a celkové poškození ja-terních buněk ústící do rozvoje centri-lobulární jaterní nekrózy. Léčebně lze zasáhnout podáním N-acetylcysteinu, jehož molekula obsahuje SH-skupiny a nahrazuje spotřebovaný glutathion. Klinický obraz otravy má 4 fáze:
1. fáze (0-24 hod po požití): postupně nechutenství, nauzea, zvracení, malát-nost, mírný nárůst transamináz v séru od 12. hod po požití;
2. fáze (24-72 hod po požití): bolest v pravém horním břišním kvadrantu, progredující nechutenství, nauzea, zvracení, další nárůst transamináz;
3. fáze (72-96 hod po požití): nekróza jater, íkterus, koagulopatie, jaterní ence-falopatie, selhání ledvin;
4. fáze (4 dny až 3 týdny po požití): pokud pacient přežije, dochází k ústupu
příznaků a orgánovému zotavení vč. regenerace jater.
Nesteroidní antiflogistika
Na trhu je více než 100 druhů různých nesteroidních protizánětlivých léků (N5A - nesteroidní antirevmatika). Většina z nich má podobnou farmakokine-tiku. Největší terapeutický, ale i toxický efekt NSA je dán inhibicí syntézy pros-taglandinů. NSA mají vysokou vazbu na bílkoviny (90-99 %) a malý distribuční objem. Některé podléhají enterohepatální recirkulaci a jsou částečně elimi novány biliární cestou, Dominantní je však většinou renálni exkrece. Akutní otrava NSA nemá typické ani specifické příznaky - dominují gastrointestinální a neurologické obtíže, v těžkých případech může dojít až k multiorgánovému selháni.
Salicyláty
Léky jsou často ordinované pro analgetický, antipyretický, protizánětlivý a antiagregační efekt. Denní dávka nad 150 mg/kg tělesné hmotnosti již může být toxická. V buňkách zasahují salicyláty do mitochondriální oxidatívni fosfory-lace, inhibují dehydrogenázu Krebsova cyklu, dále snižují metabolismus glukózy v periferních tkáních a koncentraci glukózy v mozku, stimulují metabolismus lipidů a inhibují metabolismus aminokyselin. Dále inhibují ATP-dependentní reakce, zvyšují konsumpci 0; a tvorbu CQ2; v ledvinách se zvyšuje vylučování hydrogenkarbonátu sodného. Často po požití bývá nauzea, zvracení, dehydratace, tachypnoe, někdy tinitus i letargie. Pro těžkou intoxikaci je typická metabolická acidóza, encefalopatie, kóma, křeče, hypoglykemie, hypertermie, otok plic a mozku. Eliminaci salicylátů zvýšíme alkalizací moči, účinná je hemodialýza a hemoperfuze.
Všechna periferně účinkující protizá-nětlivě působící analgetika jsou i potenciálně nefrotoxická, což většinou neplatí pro centrálně působící analgetika. Salicyláty mají přímý nefrotoxícký a po-tencující účinek u smíšené analgetické
Gastroent Hepatol joig, 73(1) 66-75
Gastroent Hepato
Toxické a lékové poškozen/jater a ledvin
nefropatie. Vzhledem k velice častému zastoupení salicylátů v nejrůznějších léčebných směsích je obtížně odhadnout, jaký je skutečný podíl salicylátů při rozvoji toxického orgánového poškození. Ve skutečnosti všechna nesteroidní analgetika (která jsou s různou intenzitou inhibitory prostaglandin-syntetázy) mohou vést k poškození renálního tubulárního epitelu, hypoperfuzi, papilární nekróze a chronické tubulointersticiální nefritidě.
Problematika je v dnešní době v popředí zájmu vzhledem kvelkému rozšíření těchto léků vsoučasné preskripci [14],
Diagnóza
Diagnóza vyžaduje podrobnou anamnézu a někdy i detektivní talent. K rozsáhlým znalostem léků a projevů jejich toxicity musí klinik přidat i pečlivé zhodnocení psychického profilu pacienta s aspektem možného suicidia či sebepoškození.
Samozřejmě je třeba věnovat velkou pozornost možné expozici toxické látce při zaměstnání, rekreaci, zábavě a koníčcích a v neposlední řadě stravě vč. nápojů.
Léčba
Obecné postupy zahrnují především odstranění vyvolávající toxické látky - vyvoláni zvracení, potenciace vylučování (např. cheláty či diuretiky), a to v případech, kdy je zachována renální funkce. Při všech závažnějších otravách je pak namístě užít účinných metodik k přímému odstraněni'toxické látkyzoběhu (obvykle hemodialýzy s užitím dialyzátoru o velkém povrchu, hemoperfuze přes aktivní uhlí či pryskyřice, plazmaferézy, eventuálně s další sorpční metodou).
Kombinovaná léčba znamená užití více metodik současné (otrava analge-tiky spolu s alkoholem apod.).
Patří sem opioidy (přírodní morfin a kodeín, semi5yntetické heroin, hydromor-fon, oxymorfon, oxykodon a syntetické petidin, metadon, fentanyl, propoxy-fen), kokain, amfetaminy (metamfeta-min = pervitin a 3,4-metylendioxyme-tamfetamin -extáze) [15].
Klinický obraz - opioidy
Otravy opioidy vykazují triádu: kóma, útlum dýchání (bradypnoe s hlubokými dechy) a Špendlíkové symetrické zornice reagující na osvit. Riziko aspirační bronchopneumonie je vysoké, bývá pokles krevního tlaku, bradykar-die, svalová ochabtost, hyporeflexie, obleněná peristaltíka, hypotermie, případně křeče. Při diagnostice pomůže rychlá odpovědna intravenózni podání naloxonu.
Základem je podpora základních životních funkcí vč. umělé plicní ventilace. Kontinuálně intravenózne podáváme naloxon, vhodné je intravenózni podání glukózy a tiaminu.
Klinický obraz - amfetaminy
Amfetaminy jsou nepřímo sympatomi-meticky působící látky. Potlačují únavu, vyvolávají euforii, pocit zvýšené výkonnosti a zrychlené psychiky. Závažné otravy jsou provázeny hyperpyrexií, křečemi, arytmiemi, bezvědomím, rabdo-myolýzou a renálním selháním.
Zajistíme vitální funkce. Při neklidu, křečích a hypertenzi podáme benzodiaze-piny, při hypotenzi krystaloidy v infuzi, podle potřeby i vazopresory, při supra-ventrikulární tachykardii antiarytmika. Podáváme diuretika, podle potřeby léčíme hemodialýzou.
Klinický obraz - kokain
Kokain má sympatomimetické vlastnosti a je silné stimulans CNS, kromě toho patří mezi lokálni anestetika. Účinky kokainu jsou bífazické. Po počáteční stimulaci následuje deprese (kóma, dechový útlum, hypotenze, kardiální selhání). Vyskytuje se mydriáza zornic a riziko náhlé srdeční zástavy.
Jsou převážně shodná s léčením otrav amfetaminy. Při komorových arytmiích podáváme natrium hydrogenkarbo-
nát intravenózne (koriguje pH a zvyšuje vazbu pH na bílkoviny).
Toxických poškození parenchymových orgánů v posledních desetiletích významně přibývá. Zdaleka nejčastější je poškození polékové, k častým intoxikacím patří otravy metylalkoholem, etylal-koholem, etylenglykolem, organickými rozpouštědly, houbami, hadím a hmyzím jedem a analgetiky. Většina těchto látek je přijímaná per os. Proto léčebné postupy zahrnují nejprve jednoduché eliminace formou odstranění z GIT (zvracení, průjem, výplach žaludku, carbo medicinalis) či ledvinami (forsírovaná diuréza). Řada látek má i specifická an-tidota. Nejúčinnější je odstranění eíi-minačními metodami formou hemoperfuze, hemofiltrace, hemodialýzy či plazmaferézy.
Literatura
. Ševela K. Akutní intoxikace a nefrotoxické poškození ledvin. In: Teplán V (ed). Praktická nefrologie. 2. zcela přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing 2006: 459-479.
j.. Aggarwal P, Handa R, Wali JP. Acute poisoning - management guidelines. J Indian Academy Clin Med 2017; 5(2): 142-147. :.. Teplán V. Nefrologické minimum pro klinickou praxi. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: Mladá fronta 2017:231-257.
. ševela K, Ševčík P et al. Akutní intoxikace a léková poškození v intenzivní medicine. 1. doplněné a aktualizované vydáni. Praha: Grada Publishing 2011.
... 5eyffart G. Poison index: The treatment of acute intoxication. Lengerich: Pabst Science Publishers 1997.
6 Petejová N, Martinek A. Acute intoxication in the intensive care unit, in: Petejová N, Martinek A (eds). The basic principles of critical care nephrology. New York: Nova Science Publishers, Inc. 2018:125-151.
. Rademacher 5, Oppert M, Jorres A. Artificial extracorporeal liver support therapy in patients with severe liver failure. Expert Rev Gastroenterol Hepatol 2011; 5(5): 591-599. doi: 10.1586/egh.l 1.59.
B. Mydlík M, Derziová K. Liver and kidney in acute poisoning. Bantao J 2006; 4(1): 30-33. 9. Bursová M, Hložek T, Cabala R. Simultaneous determination of methanol, ethanol and formic acid in serum and urine by Headspace GC-FID. J Anal Toxicol 2015; 39(9): 741-745. doi: 10.1093/jat/bkv075.
: Kaplan MS, McFarland BH, Huguet N et al. Acute alcohol intoxication and suicide: a gender-stratified analysis of National Violent Death Reporting System. Inj Prev 2013; 19(1): 38-43. doi: 10.1136/injuryprev-2012-040 317.
Henderson WR, Brubacherl Methanol and ethylene glycol poisoning; a case study and review of current literature. CJEM 2002; 4(1): 34-40.
-2. Mydlík M, Derziová K. Náhle zlyhanie obliček po akútnych otravách. In: Teplan V (ed). Akutní poškození a selhání ledvin v klinické medicíně. Praha: Grada Publishing 2010: 291-301.
13 Garcia J, Costa VM, Carvalho A et al. Amanita phalloides poisoning: Mechanisms of toxicity and treatment. Food Chem Toxicol
2015; 86: 41-55. doi: 10.1016/j.fct.2015.09. 008.
Sorge M,Weidhase L, Bernhard Metal. Self-poisoning in acute care medicine 2005-2012. Anaesthesist 2015; 64(6): 456-462. doi: 10.1007/ S00101-O15-0O3O-X.
... . Ševela K. Akutní intoxikace se selháním ledvin. In: Teplan V (ed). Akutní poškození a selháni ledvin v klinické medicíně. Praha: Grada Publishing 2010: 271-289.
Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemajížádné komerční zájmy. The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study.
Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do biomedicínských časopisů, ľhe hoitorial Board declares that the manuscript met the ICMJE „uniform re-quirements"ror biomedical papers.
Doručeno/Submitted:31. 10.2018 Pŕijato/Accepted: 3.2.2019
prof.MUDr. Vladimír Teplan, DrSc, Klinické a výzkumné centrum pro střevnízáněty ISCARE1.1/. F. t?.s. Jankovcova 1569/2C, 170 00 Praha 7 teplan@iscare.cz
Partneři České gastroenterologické společnosti ČLS JEP
Zlatí partneri
Obbvie DMylan
Stříbrný partner
Janssen J
Bronzoví partneři
ry
OLYMPUS
ALFASIGMA
&D Pharma CZ
FUJiFILM
Value from Innovation
Gastroem Hepatol ,o19; 7*1):66-75
Gastroent Hepatol 201g; 73(1): 66-75
7t>