Ostravská univerzita v Ostravě, Lékařská fakulta
Ústav ošetřovatelství a porodní asistence
Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta zdravotnických věd
Ústav ošetřovatelství
Univerzita Komenského v Bratislave, Jesseniova lekárska fakulta
Ústav ošetrovateľstva
OŠETŘOVATELSKÝ VÝZKUM A
PRAXE ZALOŽENÁ NA DŮKAZECH
SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ
z
X. mezinárodního sympozia ošetřovatelství
Ostrava 26. květen 2016
Editoři: PhDr. Radka Bužgová, Ph.D.
PhDr. Lucie Sikorová, Ph.D.
Recenzenti: Mgr. Radka Kurucová, Ph.D.
Rukopisy neprošly jazykovou úpravou. Autoři jsou za jazykovou a formální úroveň rukopisu
plně odpovědní.
 Radka Bužgová, Lucie Sikorová 2016
 Ostravská univerzita v Ostravě, Lékařská fakulta
ISBN 978-80-7464-826-7
OBSAH
Beata Babiarczyk, Brygida Małutowska-Dudek, Agnieszka Turbiarz
ANALYSIS OF HEALTHY AND UNHEALTHY BEHAVIOURS IN HYPERTENSIVE
PATIENTS……………………………………………………………………………………8
Ivana Bóriková, Martina Tomagová
POSUDZOVANIE RIZIKA PÁDU U HOSPITALIZOVANÝCH PACIENTOV –
KOMPARATÍVNA ŠTÚDIA…………………………………..……………………………16
Jana Burešová, Katarína Žiaková
OŠETŘOVATELSKÁ DOKUMENTACE JAKO FAKTOR OVLIVŇUJÍCÍ
OŠETŘOVATELSKOU DIAGNOSTIKU..............................................................................18
António Calha, Raul Cordeiro
LEVEL OF KNOWLEDGE OF FORMAL CAREGIVERS OF ALZHEIMER'S PATIENTS:
AN EXPLORATORY STUDY (E-POSTER) ………………………………………………20
António Calha, Raul Cordeiro
SELF-RATED HEALTH STATUS A LONGITUDINAL STUDY OF THE ELDERLY
POPULATION LIVING IN PORTALEGRE HISTORIC CITY CENTER (E-POSTER) ....21
Sabina Cejnarová, Jana Škvrňáková
SCREENING SLUCHU U NOVOROZENCŮ V SOUVISLOSTI S RIZIKOVÝMI
FAKTORY (E-POSTER) …...................................................................................................22
Raul Cordeiro, Salvador Postigo Mota, Eduardo Ribeiro, Rui Quintino
LONELINESS AND HAPPINESS IN OLD AGE: A NEW WAY OF NURSES LOOK FOR
OLDER PEOPLE…………………………………………………………………………….24
Jana Cuperová, Jana Šulcová, Terézia Fertaľová, Iveta Ondriová, Lívia Hadašová
POSUDZOVANIE RIZIKA VZNIKU MIMORIADNYCH UDALOSTÍ SESTRAMI
V KLINICKEJ PRAXI.............................................................................................................31
Juraj Čáp
DÔSTOJNÉ UMIERANIE – SKÚSENOSTI S VÝUČBOU..................................................38
Šárka Dynáková, Liana Greiffeneggová
UPLATNĚNÍ SUPERVIZE V SESTERSKÉ PRAXI.............................................................40
Ivan Farský, Mária Zanovitová, Martina Lepiešová
SPIRITUÁLNE POTREBY SENIOROV ŽIJÚCICH V KOMUNITNÝCH
ZARIADENIACH....................................................................................................................42
Terézia Fertaľová, Jana Cuperová, Iveta Ondriová, Lívia Hadašová
PODÁVANIE TRANSFÚZNYCH LIEKOV - TEÓRIA A PRAX........................................44
Michaela Gehrová, Darja Jarošová
RATIONING V OŠETŘOVATELSTVÍ…………………………………………..…………50
Petra Gombalová, Ilona Plevová
BEZPEČNOSTNÍ PROCES NA OPERAČNÍM SÁLE (E-POSTER) ..................................56
Liana Greiffeneggová, Šárka Dynáková, Pavel Neveselý
GENDEROVÉ STEREOTYPY VE ZDRAVOTNICTVÍ.......................................................58
Elena Gurková, Katarína Žiaková, Silvia Cibríková, Dagmar Magurová, Anna Hudáková,
Slávka Mrosková
FAKTORY OVPLYVŇUJÚCE EFEKTÍVNOSŤ KLINICKÉHO PROSTREDIA
V PREGRADUÁLNEJ PRÍPRAVE SESTIER........................................................................60
Lívia Hadašová, Terézia Fertaľová, Iveta Ondriová
SKÚSENOSTI S REALIZÁCIOU EDUKAČNÉHO PROGRAMU ZAMERANÉHO NA
PREVENCIU NOZOKOMIÁLNYCH NÁKAZ......................................................................62
Jana Chrásková, Mária Boledovičová, Karel Hrach
VALIDACE OŠETŘOVATELSKÝCH INTERVENCÍ KLASIFIKACE NIC
V NEONATOLOGICKÉ PÉČI................................................................................................68
Jana Chromá
RIZIKO PÁDU V PEDIATRICKÉM OŠETŘOVATELSTVÍ................................................74
Elena Janiczeková, Tatiana Rapčíková, Veronika Ondrejková, Anna Melichová
VÝSKUM EFEKTIVITY INTRAVENÓZNEHO APLIKOVANIA VITAMÍNU C
Z HĽADISKA OVPLYVNENIA KVALITY ŽIVOTA ONKOLOGICKÝCH
PACIENTOV............................................................................................................................75
Darja Jarošová, Renáta Zeleníková, Radka Kozáková, Kamila Majkusová, Radim Líčeník,
Milan Stolička
VÝSLEDKY PILOTNÍ IMPLEMENTACE KLINICKÉHO DOPORUČENÉHO POSTUPU
PREVENCE PÁDŮ HOSPITALIZOVANÝCH PACIENTŮ.................................................83
Sanja Juretić, Sandra Bošković, Daniela Malnar
THE QUALITY OF LIFE PATIENCE WITH STOMA..........................................................85
Katharina Kapsch, Michaela Sorber, Lena Dorin, Wilfried Schnepp, Andreas Büscher
HOMELESS PEOPLE: A LITERATURE REVIEW ON THE EXPERIENCES WITH
NURSING CARE IN THE CONTEXT OF HEALTH PROBLEMS…….……….…………93
Jana Konečná, Zdeňka Mikšová
ALGORITMUS LINGVISTICKÉ VALIDIZACE MĚŘÍCÍHO NÁSTROJE (E-
POSTER)……………………………………………………………………………………100
Radka Kozáková, Eva Reiterová, Šárka Vévodová, Jiří Vévoda, Bronislava Grygová
VZÁJEMNÉ VZTAHY MEZI KVALITOU ŽIVOTA, ZÁTĚŽÍ A SYNDROMEM
VYHOŘENÍ PŘI POSKYTOVÁNÍ PROFESIONÁLNÍ ZDRAVOTNĚ-SOCIÁLNÍ PÉČE
(E-POSTER)
……………………………………………………………………………………….……..102
Radka Kozáková, Šárka Vévodová, Jiří Vévoda, Lukáš Merz
ZÁTĚŽ A SYNDROM VYHOŘENÍ U RODINNÝCH PEČUJÍCÍCH...............................104
Radka Kozáková, Radka Bužgová
VÝSKYT, FORMY A PSYCHICKÉ SOUVISLOSTI MOBBINGU U VŠEOBECNÝCH
SESTER V ČESKÉ REPUBLICE (E-POSTER) ………………………………………….111
Petra Kramná, Yvetta Vrublová
INTERVENCE BĚHEM PORODU A PORODNÍ PORANĚNÍ - EVIDENCE BASED
PRACTICE.............................................................................................................................113
Taťána Kršíková, Renáta Zeleníková
ČESKÁ VERZE ŠKÁLY „POZITIVNÍ ASPEKTY PEČOVÁNÍ“.......................................122
Martina Lepiešová, Ivana Bóriková, Juraj Čáp, Ivan Farský, Radka Kurucová, Jana Nemcová,
Anna Ovšonková, Martina Tomagová, Mária Zanovitová, Katarína Žiaková
IDENTIFIKÁCIA VÝSKYTU A ANALÝZA AGRESIE PACIENTOV VOČI SESTRÁM –
PROJEKT VEGA 1/0217/13..................................................................................................127
Soňa Loudová, Zdeňka Mikšová, Jana Konečná, Eva Reiterová
HODNOCENÍ DIAGNOSTICKÝCH PRVKŮ OŠETŘOVATELSKÉ DIAGNÓZY
NARUŠENÉ PROCESY V RODINĚ (00060) Z HLEDISKA VÝZNAMNOSTI
A SROZUMITELNOSTI........................................................................................................134
Hana Lukšová, Eva Janíková
MOŽNOSTI HODNOCENÍ OŠETŘOVATELSKÝCH KOMPETENCÍ STUDENTŮ
OBORU VŠEOBECNÁ SESTRA..........................................................................................136
Petra Mandysová, Jana Škvrňáková, Edvard Ehler
VYUŽITÍ OSMIPOLOŽKOVÉ METODY PRO SCREENING DYSFAGIE SESTROU...138
Zdeňka Mikšová, Jana Konečná, Jana Buchtíková, David Školoudík, Eva Reiterová
HODNOCENÍ SELF MANAGEMENTU U PACIENTŮ S CHRONICKÝM
ONEMOCNĚNÍM ZA POUŽITÍ PIH ŠKÁLY.....................................................................145
Markéta Moravcová, Jana Holá
VYUŽITÍ ELEKTRONICKÉ FORMY NÁSTROJE HODNOCENÍ KVALITY ŽIVOTA U
ŽEN PO MENOPAUZE.........................................................................................................147
Salvador Postigo Mota, Raul Cordeiro, Eduardo Ribeiro, Rui Quintino
ADHERENCE TO THE THERAPEUTIC REGIMEN IN THE ELDERLY - NURSE'S
ROLE………………………………………………………………………………………..155
Helena Novotná, Miroslav Kala
HODNOCENÍ POTŘEB PACIENTŮ S CHRONICKÝM SRDEČNÍM SELHÁNÍM
V PALIATIVNÍ PÉČI............................................................................................................160
Mária Novysedláková
STRATÉGIE ZVLÁDANIA ZÁŤAŽE PODPORNÝCH OSÔB..........................................166
Barbora Plisková, Petr Snopek
KLINICKÁ PRAXE STUDENTŮ OŠETŘOVATELSTVÍ..................................................172
Tatiana Rapčíková, Elena Janiczeková, Marta Figová, Anna Melichová
KVALITA ŽIVOTA A ETICKÝ PRÍSTUP K PACIENTOM PO TRANSPLANTÁCII
PEČENE ……………………………………………………………………………………179
Andrea Solgajová, Tomáš Sollár, Gabriela Vörösová, Dana Zrubcová
VÝSKYT ÚZKOSTI, DEPRESIE A KVALITA ŽIVOTA U PACIENTOV
S DERMATOLOGICKÝMI OCHORENIAMI....................................................................186
Michaela Sorber, Katharina Kapsch, Christiane Knecht, Andreas Büscher, Wilfried Schnepp
COUPLES FACED WITH CHRONIC ILLNESS: A LITERATURE REVIEW ABOUT THE
PHENOMENON “CONCURRENT RELATIONSHIPS”………………………………….188
Mária Sováriová Soósová
DETERMINANTY KVALITY ŽIVOTA U SENIOROV.....................................................196
Mária Sováriová Soósová
SPOKOJNOSŤ PACIENTOV S OŠETROVATEĽSKOU STAROSTLIVOSŤOU
HODNOTENÁ TROMA ŠKÁLAMI KLASIFIKÁCIE OŠETROVATEĽSKÝCH
VÝSLEDKOV (NOC) – VÝSLEDKY PILOTNEJ ŠTÚDIE................................................198
Renata Stępień, Kazimiera Zdziebło, Sylwia Skowron
ANALYSIS OF THE PHENOMENON OF BURNOUT IN A GROUP OF POLISH
NURSES WORKING IN HOSPITALS…………………………………………………….200
Eva Šalanská, Ivana Lamková
RIZIKOVÉ FAKTORY PREDISPONUJÍCÍ VZNIK GESTAČNÍHO DIABETU...............206
Šárka Šaňáková, Juraj Čáp
DŮSTOJNOST SENIORŮ V OŠETŘOVATELSTVÍ .........................................................212
Lenka Šáteková, Katarína Žiaková
INTER-RATER RELIABILITA BRADENOVEJ ŠKÁLY, NORTONOVEJ ŠKÁLY A
WATERLOWEJ ŠKÁLY V ČESKEJ REPUBLIKE.............................................................214
Blažena Ševčíková, Lenka Machálková
INFORMOVANOST LAICKÉ VEŘEJNOSTI O HOSPICOVÉ PÉČI A JEJÍCH
MOŽNOSTECH V ČESKÉ REPUBLICE (E-POSTER) ......................................................221
Martina Tomagová, Ivana Bóriková, Martina Lepiešová, Juraj Čáp
SKÚSENOSTI A POSTOJE SESTIER NA PSYCHIATRICKÝCH ODDELENIACH
K AGRESII HOSPITALIZOVANÝCH PACIENTOV.........................................................223
Agnieszka Turbiarz, Beata Babiarczyk
ANXIETY AND NEED FOR INFORMATION IN PARENTS OF CHILDREN PREPARED
FOR SURGERY UNDER GENERAL ANESTHESIA……………………………………225
Saša Uljančić, Marija Bukvić, Danijela Tibljaš, Dunja Čović
SATISFACTION WITH NURSE – STUDENT NURSE COMMUNICATION ON
HOSPITAL WARDS DURING NURSING PRACTICE……………………………….…233
Eva Vachková, Eva Čermáková, Veronika Gigalová
ELEKTRONICKÁ VERZE SPECIFICKÉHO DOTAZNÍKU QOL-GRAV........................241
Renáta Váverková, Monika Niemiecová
VYBRANÉ ASPEKTY ŽIVOTA OSOB SE STOMIÍ (E-POSTER) …………………..…248
Kazimiera Zdzieblo, Renata Stępień, Małgorzata Ziomek
REASONS FOR CHOICE AMONG THE PROFESSION NURSING STUDENTS (EPOSTER)
…………………………………………………………………………….……250
Renáta Zeleníková, Darja Jarošová
PSYCHOMETRICKÉ VLASTNOSTI ŠKÁLY PŘESVĚDČENÍ O PRAXI ZALOŽENÉ NA
DŮKAZECH A ŠKÁLY IMPLEMENTACE EBP (E-POSTER) .......................................251
8
ANALYSIS OF HEALTHY AND UNHEALTHY BEHAVIORS IN HYPERTENSIVE
PATIENTS
Beata Babiarczyk*, Brygida Małutowska-Dudek**, Agnieszka Turbiarz*
*University of Bielsko-Biała, Faculty of Health Sciences, Department of Nursing, Poland
**Railway Hospital in Wilkowice-Bystra, Poland
Abstract
Aim: Hypertension is the most common risk factor for cardiovascular diseases and lifestyle
modification is an important part of its non-pharmacological treatment. The aim of the present
study was an analysis of the health behaviors in hypertensive patients.
Methods: A cross-sectional study of 113 patients hospitalized and treated in the cardiology
clinic in the Railway Hospital in Wilkowice-Bystra (Poland) was performed. Method of
diagnostic survey was used, with an own questionnaire as a research tool.
Results: Outpatients suffered from hypertension significantly longer compared with the
inpatients (p=0.004). The vast majority of respondents (78%) had concomitant diseases, most
often - coronary heart disease (41.6%). Daily consumption of fruits and vegetables reported
44.3% of respondents. 35% study participants did not limit intake of animal fats. Overweight
and obesity were observed in approximately 80% of the respondents. Over 50% of respondents,
in particular inpatients (p=0.019), did not participate regularly in physical activity. Outpatients
were more likely to visit regularly the doctor for health check-ups, compared with inpatients
who did it irregularly (p˂0,001).
Conclusions: Hypertensive patients often engage in unhealthy behaviors what can raise the risk
of complications of the disease.
Key words: hypertension, lifestyle, health behaviors, patients
Introduction
Despite the fact that the total number of deaths caused by cardiovascular diseases (CVD) has
recently declined slightly, they remain the leading cause of premature death both in Poland and
worldwide. The most important diseases, considering their mortality, include ischemic heart
disease and cerebrovascular disease, which accounts for approx. 35% of all deaths. Numerous
authors in literature have confirmed a direct relationship of these diseases with high blood
pressure (Nichols, 2014, p.2950; Krousel-Wood, 2015, p.36; Ślusarska, 2012, p.51). WHO
indicates the risk factors arising from negative health behaviors that adversely affect the
occurrence of CVD (Rolley & Thompson, 2012, p.135). Having high blood pressure is one of
such several risk factors, while others are e.g. smoking, harmful alcohol consumption, high
cholesterol, high glucose levels, overweight and obesity, low fruit and vegetable intake and
physical inactivity (Krousel-Wood, 2015, p.36).
Hypertension (HP) course is often clinically latent. Usually no symptoms develop unless
hypertension is severe or long-standing and its consequences in the cardiovascular system are
already established. Lifestyle modification is an important part of non-pharmacological
treatment in HP (Hedayati et al. 2011, p.1061).
People from an early age start establish some behaviors that have an impact on their health.
Along with factors such as genetics and medical care, health behaviors can directly affect health
outcomes. There are many definitions of health behavior in the literature. Taking into account
the effect of health behavior, there are two basic types: healthy and unhealthy behaviors.
Healthy behaviors can prevent disease, promote health or promote the recovery, while
unhealthy behaviors may endanger health, destroy it or impede recovery (Hedayati et al. 2011,
p.1061; Słopiecka & Cieślik, 2011, p.77).
9
Healthy behaviors include proper diet, adequate physical activity, body hygiene, taking care of
mental health, coping with stress, medical check up, preventive behavior, taking care of social
ties and the preservation of security. Whereas unhealthy behaviors include harmful alcohol
consumption, smoking, poor nutrition, drug abuse, excessive sunbathing, aggression, risky
sexual behavior or dangerous driving (Słopiecka & Cieślik, 2011, p.77).
Aim
Aim of the study was an analysis of healthy and unhealthy behaviors in hypertensive patients.
Methods
The study was carried out between January and March 2015. A cross-sectional study of 113
patients hospitalized and treated in cardiology clinic in the Railway Hospital in WilkowiceBystra
(Poland) was performed. The patients were enrolled in the study if they were >18 years
old, had a diagnosis of HP, expressed consent to participate and were able to fill out the research
tool. Method of diagnostic survey was used, with an own questionnaire as a research tool. It’s
first section contained questions about participants’ demographics, whereas in the second one,
participants were asked to respond to both open- and close-ended questions regarding duration
of the disease, family history of CVD, concomitant diseases, current weight and height.
Participants were also asked to recall their health behaviors regarding diet, exercising, smoking,
alcohol drinking, sleep duration and ways to cope with stress.
All data was analyzed and verified statistically using IBM SPSS 22.00. software. Quantitative
features have been presented with the arithmetic mean and standard deviation. The MannWhitney
non-parametric U test, Kruskal-Wallis test and the Chi-squared test were used to
assess the differences between the groups of independent variables. P-values below 0.05 were
considered significant.
Results
A total of 113 individuals were included in the study. 51.3% participants were hospitalized in
cardiology ward (n=58) and 48.7% were out-patients, treated in cardiology clinic (n=55) and
there were no statistical differences between these two groups (p>0.005). The study group
consisted of 60 men (53.1%) and 53 women (46.9%). A significant majority of the study
population were persons 60-69 years old. The vast majority of the study group were married
(78%). Approximately 47.8% of participants had completed college, 39.8% had completed
vocational school, 10.6% - high school and 2 participants (1.8%) had only completed primary
school. Half of study participants lived in a countryside. With regard to professional activity of
study participants, only about 30% were active workers; majority of them were retired. Self
esteem of economic status showed that 50% of participants believed it was good, only 4% study
participants felt that it was very poor. Outpatients suffered from hypertension significantly
longer compared with the inpatients (p=0.004) (Fig.1.).
10
Fig. 1 Duration of HP in the study group
The vast majority of respondents (78%) had concomitant diseases, most often - coronary heart
disease (41.6%), congestive heart failure (26.5%), and diabetes (20.4%). Coronary heart disease
was revealed significantly often in older participants (p=0,001). Family history of CVD was
found in 54% of patients. Most often these diseases concerned participants’ parents (74%) and
siblings (36%).
Outpatients were more likely to visit regularly the doctor for health check up, compared with
inpatients who did it irregularly (p˂0,001). Similar results were obtained in the assessment of
participants’ adherence to prescribed medications. A significant majority of outpatients
declared a regular, while inpatients - unsystematic medication (p=0,045).
Each study participant was asked to assess the body weight status (undernutrition, normal
weight, overweight, obesity) and then BMI measurements [weight/height²] were calculated for
using the self-reported weight and height data. The BMI scores were classified into four
categories as proposed by WHO: underweight (<18.5 kg/m2); normal (18.5-24.9 kg/m2);
overweight (25-29.9 kg/m2); and obese (>30 kg/m2) (Kuczmarski & Flegal, 2000, p.1074).
Comparison of self-reported and measured weight categories are shown on the Fig. 2.
Fig. 2 Comparison of self-reported and measured weight categories
12,7
34,5
40
24,1
29,1
12,1
18,2
29,3
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
Outpatients Inpatients
>15 years
10-15 years
5-10 years
0-5 years
p=0,004
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
Self-reported Measured
23
54
36,3
18,6
43,4
3,5
4,4
no data
obesity
overweight
normal weight
undernutrition
11
Diet, cigarettes and alcohol consumption
Analysis of study data with regard to eating of meat preserved by curing, smoking or salting,
or by the addition of preservatives showed that about 30% of respondents do it “sometimes” or
“seldom”, about each fifth respondent declared doing it “often” and a small percentage (4.4%)
do it “occasionally” or even “never”.
Analysis of consumption of animal fats, such as butter, cheese, bacon, lard or cream revealed
that about half of participants try to limit their amount, one third of the study group tend not to
limit this type of fat and 6.2% eat them daily. These participants who limit animal fats
significantly often were older (>70y) (p=0.040).
Fruit and vegetable consumption declared by participants showed that almost half study group
use to include them daily in their diet (44.3%). One third of study group, and significantly more
often women (p<0.001), declared eating them “often, approx. 3 times/week”. No one ticked the
answer “no consumption”.
As for consumption of grain products (e.g. whole-wheat bread, buckwheat) third of respondents
declared their daily, frequent or usually eating. Only about 5% eat this products seldom.
Analysis of fish consumption showed that 39.8% include them in their meals less frequently
than twice a week, one fourth -“sometimes” and 17.7% eat fish “at least twice a week” or
“seldom”. No one ticked the answer “no consumption”.
14.2% respondents smoke cigarettes frequently and 3.5% - occasionally. Almost half
respondents have never smoked cigarettes. With regard to alcohol consumption, majority
declared „occasionally drinking” and about 30% declared complete abstinence (mostly women;
p˂0,002). A small percentage of respondents (6.6%) admitted that they abuse alcohol.
Physical activity
A detailed analysis of the study results revealed that 28.6% participants performed some
physical activity „at least 3 times/week for at least 30 minutes” and about the same percentages
of participants (27.6%) don’t performed it regularly or performed it daily (23.8%). Each fifth
study participant did it “less frequent than 3 times/week”. Statistically important difference
between in- and outpatients was discovered; inpatients were more likely to tick the answer “less
frequent than 3 times/week” (p=0.019). The preferred types of physical activity are shown on
the Fig. 3.
Fig. 3 Physical activity preferred by respondents
41,6
26,5
9,74,412,4
56,6
8 Brisk walk
Cycling
Swimming
Running
Physical excercises
Gardening work
None
12
Lifestyle
The results of the study on declared by the respondents sleep duration indicate that most of
them (66.4%) sleep "7-9 hours"; a fairly large group (29.2%) sleep "less than 6 hours," while a
small percentage of patients (4.4%) sleep "more than 10 hours" per day.
Analysis of ways to cope with stress showed that the most common method chosen by the
respondents is "favorite activity” (47.7%). A fairly large group as a form of coping with stress
performs "physical exercises"(29.7%). Almost every fifth respondent (19.7%) reported "other"
method, of which the most common were: expressing anger, distance to the problem,
conversation, relaxation, walking. Other reported methods were solving crosswords (2.7%),
religious practices (1.8%), sleep and medication (0.9%). Every tenth respondent (9.9%) in a
stressful situation smokes cigarettes, and 6.3% is excessive overeating. A small percentage of
respondents (2.7%) as a form of coping with stress has also chosen "alcohol drinking".
Discussion
Lifestyle modification is an important element in the process of treating patients with HP, as
well as in the prevention of CVD (Mannu, 2013, p.3).
Experts in the guidelines for management of hypertensive patients, highlight the special role of
non-pharmacological approach. Through this approach lowering blood pressure and reduction
of antihypertensives can be achieved as well as favorably effect on other modifiable CVD risk
factors (Widecka et al., 2011, p.211; Czarnecka & Stolarz-Skrzypek, 2013, p.11).
The analysis of diets in hypertensive patients show that they often require education on proper
nutrition, in particularly on selecting products recommended in the prevention and treatment of
HP, dietary salt restriction and informed choice between products with low sodium content.
Analysis of available literature provides information that the average sodium intake in the
Polish population is more than double that the recommended standards. Currently, the main
source of salt are industrially processed food products (Czarnecka & Stolarz-Skrzypek, 2013,
p.11; Sekuła et al., 2010, p.331). In our study, every fourth person did not limit products
containing salt, even though it has been widely known that they are unhealthy. Moreover,
almost 37% of study participants did not limit the animal fats. Similar results were reported by
Gajewska et al. (2013, p.258). In their study up to 85% of the respondents declared adding salt
during cooking. On the other hand Krzyżanowska et al. (2014, p.79) assessing the eating habits
of 101 patients diagnosed with hypertension found that 34% of respondents did not use salt at
all. Numerous research show that reducing salt intake approx. 5g/day reduces blood pressure
by 2-8 mmHg (Widecka et al., 2011, p.211).
Clinical investigations support the idea that consumption of fruit and vegetables is associated
with a reduced rate of CVD by means of their protective constituents such as potassium, folate,
vitamins and fiber. Polish statistics have shown that its consumption is decreasing, and this is
particularly worrying due to the fact that the problem also applies to children and adolescents
(Poznańska et al., 2012. p.287). The results of the present study have shown that daily
consumption of vegetables and fruits was declared only by 44% of respondents, while wholegrain
products every day or often in their diet included nearly 64% of respondents.
More favourably results obtained Gajewska et al. (2013, p.258); the authors found in their study
that fruits and vegetables daily were consumed by about 65% respondents, and whole-grains in
daily diet were included by 70% respondents. Also, in a study conducted by Łatka et al. (2013,
p.21), the authors report that the majority of patients (72%) consumed fruit and vegetables daily
and nearly all respondents (96%) included also whole-grain products in their daily diet.
A consumption of fish assessed in the present study is quite unfavourably. Only 18% of
respondents declared its consumption „at least twice a week” and „once a week” - 40% of them.
Similar observations arise from the research of Gajewska et al. (2013, p.258) mentioned above,
in which 48% of respondents declared consumption of fish 1-2 times a week, and more often -
13
only 10%. Also Łatka et al. (2013, p.21) in their study have shown that almost half of the study
group (48%) declared eating fish once a week.
Physical inactivity is a major underlying risk factor for obesity and hypertension as it is stated
by some authors (Mannu, 2013, p.3; Cegła, 2012, p.26). A review of data on physical activity
revealed that only about 22% of respondents performed it every day, and about 26% - at least
three times a week. The most common forms of physical activity were gardening, brisk walking
and cycling. Those results correspond to the results of the study by Krzyżanowska et al. (2014,
p.79) and Cegła et al. (2012, p.26). Based on their results, the regular physical activity declared
about 20-40% of respondents, and its preferred form were also walking, working on a plot or
cycling. Disturbing is the fact that more than half of the patients with hypertension are inactive.
Epidemiological studies are consistent in showing that taking a systematic physical activity can
result in a reduction of blood pressure by 4-9 mmHg (Mannu, 2013, p.3).
Both a positive energy balance (more in than out) and low physical activity affect the prevalence
of overweight and obesity. Statistical data indicate that one in two Poles has an excessive body
weight (approx. 45% of women and up to 61% of men), and the problem of overweight and
obesity is still growing (Poznańska et al., 2012. p.287). In the vast majority of respondents we
found excessive weight; overweight in 36% and obesity in 43% of patients. Similar results were
seen in some other Polish studies (Kuźma et al., 2013, p.23; Zielinska-Więczkowska et al.,
2011, p.23) in which also approx. 80% of respondents had an excessive body weight. Weight
reduction of 10 kg, according to the authors of many studies, can help to reduce systolic blood
pressure average of 5-20 mmHg, and this effect is greater in obese patients (Widecka et al.,
2011, p.211). In our study, a quite large group of respondents (approx. 30%) had no awareness
of their body weight and incorrectly indicated its weight category. Therefore, after calculating
the BMI, less patients have been classified as "correct" and "overweight". Probably some of the
respondents felt that they were overweight, while they already were obese.
Smoking cessation and reducing or eliminating alcohol beverages are known elements of
healthy lifestyle. Statistical data indicate that in the Polish population about 33% men and 20%
women smoke (Poznańska et al., 2012. p. 287). In our study group, 14% regularly smoke
cigarettes and a fairly large group of respondents broke the habit.
Analysing the results on the consumption of alcohol by the respondents we can conclude that
1/3 of respondents do not drink alcohol at all, and 60% of those surveyed drink it occasionally.
The results of the study of Krzyżanowska et al. (2014, p.79) are a little more favourable, namely
the authors report that more than half of the respondents did not drink alcohol, and more than
40% consumed it occasionally. Also, the data obtained in the study of Łatka et al. (2013, p.21)
confirmed that 64% of respondents were totally abstinent. Scientific studies have shown that
alcohol consumed in excessive quantities adversely affect coagulation and lipid profile and
reinforces the occurrence of strokes. It is also one of the important factors in the development
of hypertension, and known factor diminishing the effects of antihypertensive drugs
(Kozłowska-Wojciechowska, 2013, p.15; Stolarz-Skrzypek, 2013, p.78; Grabańska &
Bogdański, 2010, p.115).
Stressful situations often arise in everyday life. Based on the present data it was found that
patients as a form of coping with stress chose a favourite activity or exercise; 10% of
respondents smoke and less than 3% drink alcohol in such situations. In the study of Jędrych et
al. (2011, p.116) conducted among 120 patients with atherosclerosis treated at the cardiology
ward, up to approx. 30% of the respondents used cigarettes smoking, 5% - alcohol consumption,
and almost 27% - contact with someone close, for coping with stress.
Among health behaviors in hypertensive patients, not only non-pharmacological approach is
recommended in the literature, but also the health check-ups and adherence to medical
recommendations regarding pharmacotherapy. In the present study 62% of respondents
reported systematically health check-ups. Regular intake of medications was declared by 85%
14
of patients. A similar results were obtained by Krzyżanowska et al. (2014, p.79); in their study
more than half of the study group reported regularly health check-ups and about 80% confirmed
systematic pharmacotherapy. Also, in the study by Zielinska-Więczkowska et al. (2011, p.23)
almost 60% of respondents regularly reported health check-ups and approx. 72% were taking
regularly recommended medications
Conclusion
Necessity to promote the healthy behaviors in patients with CVD is supported by the results of
many both Polish and international studies. In order to achieve the optimal results such
approach should be held at many levels, taking into account nutrition, systematic physical
activity, weight reduction and resignation from addictions. However, the effectiveness of such
approach needs to be further established in population-based studies, as implementation of
healthier lifestyles is challenging.
Bibliography
CEGŁA, B. et al. Aktywność fizyczna pacjentów z nadciśnieniem tętniczym a jakość ich życia.
Pielęgniarstwo Chirurgiczne i Angiologiczne. 2012;6(1):26-33.
CZARNECKA, D., STOLARZ-SKRZYPEK, K. Zmiany w leczeniu nadciśnienia tętniczego w
nowych wytycznych ESH-ESC 2013. Kardiologia po Dyplomie. 2013; 12(9):11-18.
GAJEWSKA, D. et al. Ocena znajomości i przestrzegania zaleceń dietetycznych przez
pacjentów z nadciśnieniem tętniczym pierwotnym. Problemy Higieny i Epidemiologii.
2013;94(2):258-261.
GRABAŃSKA, K., BOGDAŃSKI, P. Miejsce leczenia niefarmakologicznego w prewencji i
terapii nadciśnienia tętniczego. Forum Zaburzeń Metabolicznych. 2010;1(2):115-122.
HEDAYATI, S.S. et al. Non-pharmacological aspects of blood pressure management: what are
the data? Kidney International. 2011;79(10): 1061-1070.
JĘDRYCH, M. et al. Rola stresu w życiu pacjentów leczonych na oddziałach kardiologicznych.
Medycyna Ogólna. 2011;17(3):116-122.
KOZŁOWSKA-WOJCIECHOWSKA, M. Skuteczność niefarmakologicznego postępowania
w nadciśnieniu tętniczym. Kardiologia po Dyplomie. 2013;12(2):15-19.
KROUSEL-WOOD, M. Hypertension and health behaviors in females across the lifespan. The
American Journal of Medical Sciences. 2015;350(1):36-41.
KRZYŻANOWSKA, E. et al. Zachowania zdrowotne pacjentów z nadciśnieniem tętniczym.
Journal of Health Sciences. 2014;4(11):79-94.
KUCZMARSKI, R.J., FLEGAL, K.M. Criteria for definition of overweight in transition:
background and recommendations for the United States. The American Journal of Clinical
Nutrition. 2000;72:1074-81.
KUROWSKA, K., LEWANDOWSKA, A. Zachowania zdrowotne a umiejscowienie kontroli
zdrowia u pacjentów z rozpoznanym nadciśnieniem tętniczym. Nadciśnienie Tętnicze.
2012;16(5):296-304.
KUŹMA, Ł. et al. Ocena częstości występowania nadwagi i otyłości u pacjentów z
nadciśnieniem tętniczym. Nadciśnienie Tętnicze. 2013;17(1):23-29.
ŁATKA, J. et al. Dyspozycyjny optymizm a zachowania zdrowotne pacjentów z chorobą
nadciśnieniową Problemy Pielęgniartswa. 2013;21(1):21–28.
MANNU, G.S. et al. Evidence of lifestyle modification in the management of
hypercholesterolemia. Current Cardiology Reviews. 2013;9:2-14.
NICHOLS, M. et al. Cardiovascular disease in Europe 2014: epidemiological update. European
Heart Journal. 2014;35(42):2950-2959.
POZNAŃSKA, A. et al. Wybrane czynniki ryzyka zdrowotnego związane ze stylem życia. In
WOJTYNIAK, B. GORYŃSKI P., MOSKALEWICZ B. eds. Sytuacja zdrowotna ludności
15
Polski i jej uwarunkowania. Warszawa: Narodowy Instytut Zdrowia Publicznego – PZH, 2012.
pp. 287-304.
ROLLEY, J.X., THOMPSON, D.R. Cardiovascular disease: is it time to finally recognise it as
a complex, chronic life-span illness? European Journal of Cardiovascular Nursing. 2012;
11(2): 135-137.
SEKUŁA, W. et al. Spożycie soli w Polsce - sytuacja aktualna i zmiany w ostatnich latach.
Żywienie Człowieka i Metabolizm. 2010;5-6:331-354.
SŁOPIECKA, A., CIEŚLIK, A. Zachowania zdrowotne - wybrane definicje. Studia Medyczne.
2011;24(4):77-81.
ŚLUSARSKA, B. Zachowania zdrowotne w prewencji ryzyka sercowo-naczyniowego. Folia
Cardiologica Excerpta. 2012;7(1):51-59.
STOLARZ-SKRZYPEK, K. Postępowanie niefarmakologiczne w nadciśnieniu tętniczym. In:
CZARNECKA, D., KAWECKA-JASZCZ K. eds. Leczenie nadciśnienia tętniczego w
codziennej praktyce. Warszawa: Medical Tribune Polska, 2013. pp: 78-87.
WIDECKA, K. et al. Zasady postępowania w nadciśnieniu tętniczym - 2011 rok. Wytyczne
Polskiego Towarzystwa Nadciśnienia Tętniczego. Nadciśnienie Tętnicze. 2011;15(2):211-235.
ZIELIŃSKA-WIĘCZKOWSKA, H. et al. Zachowania zdrowotne pacjentów geriatrycznych z
chorobą nadciśnieniową w świetle badań empirycznych. Pielęgniarstwo XXIw. 2011;4(37):23-
26.
Author’s contact address:
Beata Babiarczyk, RN, MSN, HSD
Faculty of Health Sciences
Willowa 2
43-309 Bielsko-Biała
Poland
bbabiarczyk@ath.bielsko.pl
16
POSUDZOVANIE RIZIKA PÁDU U HOSPITALIZOVANÝCH PACIENTOV –
KOMPARATÍVNA ŠTÚDIA
ASSESSMENT OF RISK OF FALLS INPATIENT – COMPARATIVE STUDY
Ivana Bóriková, Martina Tomagová
Univerzita Komenského v Bratislave, Jesseniova lekárska fakulta v Martine, Ústav
ošetrovateľstva
Abstrakt
Cieľ: Analyzovať v dokumentoch podporujúcich prax na dôkazoch (EBP) posudzovanie rizika
pádov u hospitalizovaných pacientov. Klinické odporúčania porovnať s normou v slovenskej
klinickej praxi.
Metodika: Prehľadová literárna štúdia. Dokumenty boli vyhľadané cez webové stránky
inštitúcií podporujúcich EBP, vo februári 2016, cez kľúčové slová: falls, prevention, risk
assessment tool, adult, older, hospital, guideline. Dokumenty spĺňajúce požadované kritériá
boli analyzované so zameraním na problematiku posudzovania rizika pádu.
Výsledky: Analýza 10 dokumentov ukázala, že posudzovanie rizika pádu hospitalizovaného
pacienta je multifaktoriálne. Pozornosť sa sústreďuje na identifikáciu kľúčových rizikových
faktorov, použitie meracieho nástroja na skríning celkového rizika pádu alebo špecifického
rizikového faktoru, a na ďalšie klinické a funkčné vyšetrenie. K najviac odporúčaným
skríningovým nástrojom patrí Morse Fall Scale a Hendrich Fall Risk Model. Posúdenie je
bazálne pre selekciu a implementáciu multifaktoriálnych intervencií. Legislatívna norma v SR
uvádza iba stručný všeobecný protokol na posudzovanie rizika pádu, odporúčaný merací nástroj
absentuje.
Závery: Posudzovanie rizika pádu je kľúčová preventívna stratégia. Multifaktoriálny charakter
pádu si vyžaduje proaktívny a systematický prístup k prevencii. Štandardizovaná metodika
posudzovania identifikuje kľúčové rizikové faktory na individuálnej úrovni a umožňuje zacieliť
konkrétne preventívne intervencie.
Kľúčové slová: pády, hospitalizovaný pacient, rizikové faktory, posudzovanie, prax založená
na dôkazoch
Abstract
Aims: To analyse in documents supporting evidence-based practice (EBP) assessment of the
risk of falls in hospitalized patients. Clinical recommendations to compare with legislative norm
in Slovak clinical practice.
Methods: This is a survey review study. The documents were searched through the websites of
institutions promoting EBP, in February 2016, were used the keywords: falls, prevention, risk
assessment tool, adult, older, hospital, guideline. Documents that fulfill the required criteria
were analyzed with a focus on the issue of assessing the risk of falling.
Results: Analysis of 10 documents showed that the assessment of fall risk inpatients is
multifactorial. The focus is on identifying key risk factors; use a measuring tool for the
screening of the overall risk of falling or specific risk factors and other clinical and functional
assessment. The most recommended screening tools include the Morse Fall Scale and Hendrich
Fall Risk Model. Assessment is basal for the selection and implementation of multifactorial
interventions. Legislative norm in Slovakia present only a brief general protocol for assessing
the risk of falling, recommended assessment tool absent.
Conclusions: Assessment of risk of fall is a key prevention strategy. Multifactorial presence of
fall requires a proactive and systematic approach to prevention. Standardized assessment
methodology identifies key risk factors at the individual level and to target specific preventive
interventions.
17
Key words: falls, inpatient, risk factors, assessment, evidence based practice
Štúdia podporená projektom KEGA 048UK-4/2016 Posudzovanie rizika pádov - pre
vzdelávanie a prax
Study supported by KEGA 048UK-4/2016 Assessment of risk of falls - for education and
practice
Kontaktná adresa autora:
doc. Mgr. Ivana Bóriková, PhD.
Ústav ošetrovateľstva JLF UK
Malá Hora 5
036 01 Martin
Slovenská republika
borikova@jfmed.uniba.sk
18
OŠETŘOVATELSKÁ DOKUMENTACE JAKO FAKTOR OVLIVŇUJÍCÍ
OŠETŘOVATELSKOU DIAGNOSTIKU
NURSING DOCUMENTATION AS A FACTOR AFFECTING THE NURSING
DIAGNOSIS
Jana Burešová, Katarína Žiaková
Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha, Oddělení řízení kvality
zdravotní péče
Univerzita Komenského v Bratislave, Jesseniova lekárska fakulta v Martine, Ústav
ošetrovateľstva
Abstrakt
Cíl: Hlavním cílem je prostřednictvím auditního nástroje CAT-CH-ING (Björvell, 2002)
provést kvantitativní a kvalitativní vyhodnocení ošetřovatelské dokumentace, založené na
ošetřovatelském procesu a identifikovat faktory ovlivňující ošetřovatelskou diagnostiku.
Metody: Soubor ošetřovatelské dokumentace (uzavřená dokumentace, hospitalizace delší než
72hodin) bude hodnocen nástrojem CAT-CH-ING. Vyhláška č.98/2012Sb. o zdravotnické
dokumentaci stanovuje, že záznam ošetřovatelské péče musí obsahovat popis ošetřovatelského
problému pacienta nebo ošetřovatelskou diagnózu. I když metodika nástroje byla vyvinuta pro
švédské prostředí a jednotlivá kritéria reflektují požadavky švédské legislativy, cílem řešitelů
je tento auditní nástroj využít jako prostředek kontroly záznamů poskytované ošetřovatelské
péče. Auditní nástroj se skládá se 17 proměnných, odrážejících různé oblasti, týkající se
ošetřovatelského procesu, jako je anamnéza pacienta, jeho zdravotní stav a ošetřovatelská
diagnóza. Natavená kritéria hodnotí jak kvalitu záznamů (čitelnost, signaci, datování záznamů),
tak kvantitu. Měření kvantity je hodnoceno pro každou proměnnou pomocí čtyř bodové škály
od 0 (vůbec) do 3 (vždy). Dimenze kvality je měřena na čtyř bodové škále od 0 (vůbec) do 3
(vždy). Souhrnné skóre je vypočítáno v hodnotě od 0 do 80 bodů, kdy vyšší dosažené hodnoty
skóre ukazují na vyšší kvalitu dokumentace.
Výsledky: Analýza ošetřovatelských záznamů bude vstupem pro identifikaci faktorů ovlivňující
ošetřovatelskou diagnostiku. Ošetřovatelská dokumentace bude hodnocena jako celek, což
poskytne ucelená data o možných bariérách či stimulech, které ovlivňují proces ošetřovatelské
diagnostiky. Výstupem bude validační studie české verze nástroje CAT-CH-ING.
Závěry: Prostřednictvím auditního nástroje, který se zaměřuje na všechny kroky
ošetřovatelského procesu, včetně formálních náležitostí jako je datování či signace zápisů nám
napomůže k odhalení bariér používání standardizované terminologie a ke zvýšení kvality a
bezpečí poskytované ošetřovatelské péče.
Klíčová slova: CAT-CH-ING, audit, ošetřovatelská dokumentace, ošetřovatelská diagnostika,
ovlivňující faktory.
Abstract
Aim: The main objective is to use the audit tools CATCH-ING (Björvell, 2002), a quantitative
and qualitative evaluation of nursing documentation, based on the nursing process and to
identify factors influencing nursing diagnosis.
Methods: A nursing documentation (enclosed documentation, hospitalization longer than 72
hours) will be evaluated tool CAT-CH-ING. Decree č.98 / 2012Sb. on medical documentation
states that the nursing care record must contain a description of the problem of nursing or patient
nursing diagnosis. Although the methodology tool was developed for the Swedish environment
and the individual criteria reflecting the requirements of the Swedish legislation, the goal of
researchers is the audit tool used as a means of controlling records of nursing care. Audit tool
is composed of 17 variables, reflecting the different areas related to the treatment process, such
19
as patient history, his state of health and nursing diagnosis. Melted criteria to evaluate the
quality of the entries (readability, Signac, dating records) and quantity. Measuring the quantity
is evaluated for each variable using a four point scale from 0 (not at all) to 3 (always).
Dimensions of quality is measured on a four point scale from 0 (never) to 3 (always). Aggregate
score is calculated at a value from 0 to 80 points, the higher value achieved scores indicate
higher quality documentation.
Results: Analysis of nursing records will be input to identify factors influencing nursing
diagnosis. Nursing documentation will be evaluated as a whole, which provide comprehensive
data on potential barriers or incentives that influence the process of the nursing diagnosis. The
outcome of the validation study Czech version of CAT-CH-ING.
Conclusions: Through the audit tool, which focuses on all steps of the nursing process,
including formal requirements such as dating or Signac listings will help us to uncover barriers
to the use of standardized terminology and to improve the quality and safety of nursing care.
Key words: CAT-CH-ING, audit, nursing documentation, nursing diagnosis, influencing
factors.
Kontaktní adresa autora:
Mgr. Jana Burešová
Vojenská fakultní nemocnice Praha
U Vojenské nemocnice 1200
169 02 Praha 6
jana.girglova@gmail.com
20
LEVEL OF KNOWLEDGE OF FORMAL CAREGIVERS OF ALZHEIMER'S
PATIENTS: AN EXPLORATORY STUDY (E-POSTER)
António Calha, Raul Cordeiro
Polytechnic Institute of Portalegre, Portugal
Abstract
Aim: This study aims to identify the level of knowledge on the Alzheimer's disease caregivers
of an institution in Portalegre district.
Method: This is a quantitative, descriptive and exploratory study. In order to be able to respond
to the proposed objectives, we opted to make the collection of data through a survey, created
and validated by Moreira (2012, p. 67), addressed to the workers of an institution of Portalegre
District (n = 18).
Results: The results obtained states a large number of formal caregivers who refers to act
properly with Alzheimer's patients. Still, it is observed lack of information about some of the
items of Alzheimer's disease (particularly in identifying and defining the disease).
Conclusion: It was found good levels of health literacy and health-promoting behaviors among
formal caregivers. However health-related programs (culturally appropriate and literacy
sensitive) are needed to teach formal caregiver and encourage health-promoting behaviors.
Key words: Health literacy; Alzheimer's disease; Formal caregivers
Bibliography
CALHA, A. Modes of acquisition of health literacy skills in informal learning contexts. Revista
da Escola de Enfermagem da USP. 2014; 48 (SPE2): 100-106.
MOREIRA, R. Literacia dos familiares cuidadores de pessoas com doença de Alzheimer. 2012.
Porto: Instituto de Ciências Biomédicas Abel Salazar (Master Thesis).
Author's contact address:
assoc. prof. Raul Cordeiro, PhD.
Poytechnic Institute of Portalegre
Praça da Município
Portalegre
7301-901 Portalegre
Portugalraulcordeiro@essp.pt
21
SELF-RATED HEALTH STATUS A LONGITUDINAL STUDY OF THE ELDERLY
POPULATION LIVING IN PORTALEGRE HISTORIC CITY CENTER (E-POSTER)
António Calha, Raul Cordeiro
Polytechnic Institute of Portalegre, Portugal
Abstract
Introduction: The increase of longevity is one of the greatest gain of the past century but is
becoming one of the most important challenges of this century as it is written by Calha, Arriaga
and Cordeiro (2014, p. 9). Portugal is one of the most aged countries in the European Union: in
2013, 19,8% of the population was more than 64 years old.
Aim: The aim of this poster is to present the results of a longitudinal study of the elderly
population living in Portalegre (Alentejo) historic city center. Identifying the major health
trends occurred between 2013 and 2015.
Methods: This is a quantitative, descriptive and longitudinal study. The first evaluation took
place in January 2013 comprising a sample of 123 elderly. The second evaluation took place in
October 2015 comprising 44 elderly (79 cases have been lost between the 1st and the 2nd
evaluations).
Results: Results have shown between 2013 and 2015: (1) a decrease of self-percevied health
status (2) a deterioration of the capability to perform everyday activities. Although, in both
cases, differences were not statistically significant.
Conclusion: All these variables within the study (feeling of loneliness, symptoms of depression
and self rated health status) reveal to be important and useful in research on quality of life in
the later years of life. Knowing the impact that the loss of autonomy has on the quality of life
of the elderly population, we recommend greater attention to the importance of maintenance
activities for seniors.
Key words: Aging; health status; functional capability
Bibliography
CALHA, A.; ARRIAGA, M., CORDEIRO, R.. Prevalência da solidão e depressão na
população idosa residente na zona histórica da cidade de Portalegre. Revista Portuguesa de
Enfermagem de Saúde Mental. 2014, (spe. n.): 9-14.
Author's contact address:
assoc. prof. Raul Cordeiro, PhD.
Poytechnic Institute of Portalegre
Praça da Município
Portalegre
7301-901 Portalegre
Portugalraulcordeiro@essp.pt
22
SCREENING SLUCHU U NOVOROZENCŮ V SOUVISLOSTI S RIZIKOVÝMI
FAKTORY (E-POSTER)
HEARING SCREENING IN NEWBORNS IN CONNECTION WITH RISK FACTORS
Sabina Cejnarová*, Jana Škvrňáková*,**
*
Univerzita Pardubice, Fakulta zdravotnických studií, Katedra ošetřovatelství
**
Nemocnice Pardubického kraje, a.s., Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku
Abstrakt
Cíl: Hlavním cílem našeho šetření bylo pomocí otoakustických emisí hodnotit odpovědi
vnitřního ucha na slabý zvukový signál u novorozenců během 48 – 72 hodin po narození.
Dílčími cíli bylo zjišťování rizikových faktorů (dále RF), které by mohly mít vliv na sluch
novorozence a také zhodnocení časové náročnosti screeningového vyšetření sluchu.
Metody: Výzkumný vzorek tvořily 2 skupiny novorozenců. První skupina - fyziologičtí
novorozenci (350), druhá - novorozenci po porodu hospitalizovaní na oddělení intermediární
péče – rizikoví (65). Dotazníkovým šetřením bylo osloveno 70 matek vyšetřených
novorozenců. Zdrojem zjišťování RF byla také zdravotnická dokumentace vyšetřených dětí a
jejich matek, které se zařazením do výzkumu souhlasily.
Výsledky: Z výsledků studie vyplývá, že mezi výbavností otoakustických emisí a přítomností
RF je vztah. Naopak mezi klinickým stavem novorozence a výsledkem vyšetření není vztah.
Nevýbavné emise byly zaznamenány i u fyziologických novorozenců bez RF. Z naměřených
hodnot bylo zjištěno, že průměrná doba screeningu u jednoho dítěte je 124 s.
Závěr: Z našeho šetření jsme ve shodě s odbornou literaturou. Jakubíková (2006, s. 127) uvádí,
že je nezbytné provádět screeningu sluchu i u fyziologických novorozenců. Výzkumné šetření
bylo podpořeno studentskou grantovou soutěží Interní grantové agentury Univerzity Pardubice
SGSFZS_2015003, SGSFZS_2016004.
Klíčová slova: novorozenecký screening sluchu, otoakustické emise, fyziologický a rizikový
novorozenec, rizikové faktory, délka screeningového vyšetření
Abstract
Aim: The main aim of our investigation was evaluating the response of the inner ear to the weak
sound signal at neonates during 48 to 72 hours after birth by otoacoustic emissions (OAE). Also
the identification of risk factors (RF), which could have a negative effect on newborn hearing.
One of the partial goals of our investigation, it was also time-consuming assessment of hearing
screening test.
Methods: Research sample was composed of two groups of newborns. The first group physiological
newborns (350), the second group – newborns hospitalized after giving birth in
intermediate care unit – risk newborns – (650). By the questionnaires were interviewed 70
mothers of examined newborns. The data source of RF was the medical records of examined
children and their mothers, who agreed with research.
Results: The results show, that among the negative result of otoacoustic emissions and the
presence of RF is a relationship. Conversely, among the clinical status of the newborn and the
result of the examination is not a relationship. Negative result of otoacoustic emissions was also
recorded in physiological newborns without RF. From the measured values, it was found that
the average time of screening for one child is 124.
Conclusion: From our investigation, we are in compliance with literature. Jakubíková (2006, p.
127) mentions, that it‘s necessary to perform hearing screening at physiological newborns too.
The research was supported by the Student Grant Competition Internal Grant Agency of the
University of Pardubice SGSFZS_2015003, SGSFZS_2016004.
23
Key words: neonatal hearing screening, otoacoustic emissions, physiological and risk newborn,
risk factors, length of hearing screening
Bibliografické odkazy
DLOUHÁ, O., ČERNÝ, L. Foniatrie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2012. 152 s. ISBN 978-802-
4620-480.
JAKUBÍKOVÁ, J. et al. Detská audiológia: 0–4 roky. 1. vyd. Bratislava: Slovak Academic
Press, 2006. 196 s. ISBN 80-891-0499-1.
MUKNŠNÁBLOVÁ, M. Péče o dítě s postižením sluchu. 1. vyd. Praha: Grada, 2014. 128 s.
ISBN 978-802-4750-347.
ČESKO. Ministerstvo zdravotnictví. Věstník Ministerstva zdravotnictví České republiky
Metodický pokyn k provádění screeningu sluchu u novorozenců. In. Sbírka zákonů, Česká
republika. 2012, částka 7, s. 18–22. Dostupné z:
http://www.mzcr.cz/Legislativa/dokumenty/vestnik-c7/2012_6706_11.html
Kontaktní adresa autora:
Sabina Cejnarová
Fakulta zdravotnických studií
Univerzita Pardubice
Průmyslová 395
532 10 Pardubice
st34218@student.upce.cz
24
LONELINESS AND HAPPINESS IN OLD AGE: A NEW WAY OF NURSES LOOK
FOR OLDER PEOPLE
Raul Cordeiro*, Salvador Postigo Mota**, Eduardo Ribeiro***, Rui Quintino****
*Poytechnic Institute of Portalegre, Portugal
**Universidad de Extremadura, Badajoz, Departamento de Enfermeria, Espana
***Poytechnic Institute of Portalegre, Portugal
****Unidade Local de Saúde do Norte Alentejano, Portalegre, Portugal
Abstract
Aim: The main objective is to know the levels of happiness and social involvement in a small
sample of elderly in a historic area of a city. The study also allows inventorying some nursing
strategies to deal with these situations
Methods: Data were collected from a small sample of old residents (N=30; 18 women and 12
men, older than 65 years) in the historic area of the city of Évora – Portugal using a small
questionnaire - The Subjective Happiness Scale (Lyubomirsky & Lepper, 1999) translated to
Portuguese by Pais-Ribeiro (2012) to assess subjective happiness. We have also explored the
social and biographical data and analyze the social support network.
Results: The results lead us to group activities to promote social relationships and avoid
isolation and loneliness, allowing people feel accepted and understood, can be a time for
establishing new friendships and sharing experiences, and be happier.
Conclusions: A big challenge for nurses is the terminology concerning the concept of
loneliness. There are many concepts like social isolation, feeling lonely, alone and living alone
that are used interchangeably for the concept of loneliness (Karnick 2005). But it is important
to understand that the concepts of loneliness and social isolation are different. When discussing
an individual’s subjective experience one should not refer to it with concepts that mean social
isolation. The content of the concepts should be agreed in work places so that nurses and other
health care professionals understand the concept in the same way. Nurses should be aware that
a feeling of loneliness or unhappiness is often experienced as shameful and older people may
also fear becoming a burden if they complain about their situation (Killeen, 1998; McInnis &
White 2001).
Key words: happiness, loneliness, social network, elderly, nursing
Introduction
Aging successfully it is an ability to adapt to losses that usually occur in old age and a choice
of certain lifestyles that provide the maintenance of physical and mental integrity (Fonseca,
2005).
Biological factors such as the role of health, nutrition and exercise, biological and genetic
aspects; psychological factors such as mental functioning, coping strategies, defense
mechanisms, personality; and social factors, such as historical, social relations and support,
economic, cultural and educational resources, have a key role in aging.
Losses, the removal of the family, the departure of children from home, and the loss of loved
ones may trigger and cause feelings of loneliness, this may lead to the onset of depression. In
general, over the old social relations and the exchange of social support decreases, so the feeling
of loneliness comes also associated with the reduction of social networks, and a concept that is
closely related to social isolation and living alone (Sousa at al., 2004). Economic, social and
family changes along with the changes and / or loss of intellectual and functional skills have an
impact on self-esteem, well-being and quality of life of the elderly. The challenge focuses on
reorganizing their everyday lives. Getting older does not mean necessarily sadden.
25
It is true that in this stage of life to experience a range of situations contrary to happiness, such
as, economic and financial issues, loss of close ones, loneliness, physical and / or mental
dependency, reform, fear of death, among others. It is therefore essential that the person is the
holder of right mechanisms in order to overcome the difficulties and experiencing this step
more fully.
The conditions that the social network can offer the elderly are essential to your happiness
being, for example, family size and labor dimension of the greatest importance in influencing
happiness.
Loneliness is a complex phenomenon of broad and subjective meaning, on which there are
several theoretical and methodological approaches that have highlighted different causes and
manifestations of the same. It is essential to a review of some of the loneliness settings to better
understand this phenomenon, in order to help you to know the ways to avoid or combat when
already established.
Neto (2000) states that although some authors have tried to define the concept solitude there is
a definition that is globally accepted by experts. However, according Peplau & Perman (1982
cit by Neto, 2000) in the definitions attributed to loneliness, there are three common aspects
that are shared by other definitions in the literature: (1) loneliness is a subjective experience
that can not be related to the isolation object; (2) this subjective experience is psychologically
unpleasant for the individual; (3) loneliness results in an inefficient means of relationship.
In a study in the general population, Rubinstein and Shaver (1982, cit by Neto, 2000), through
a survey, found four sets of feelings that people said to have when they are alone: despair,
depression, impatient boredom and self-deprecation. And, associated with these four main
appear as many synonyms, for example, also have despair: fear, helplessness, abandonment,
among others. This vast number of susceptible feelings of associating solitude gives us account
of its complexity.
According Neto (2000), have been identified different forms of loneliness associated with
various feelings. For example, Weiss (1973, cit by Neto, 2000) distinguished social loneliness
in which one feels unhappy and lonely because of the lack of a social network of friends and
acquaintances, emotional loneliness in who are unhappy and lonely because of a personal,
intimate relationship. The same author reported that emotional loneliness is the most painful
form of insulation. This is also experienced by some seniors, especially those who have an
intimate company.
Neto (2000) mentions that life satisfaction is negatively linked with loneliness. Empirical
studies have shown that people are more satisfied with life usually find themselves better
adapted and delivered pathologies.
The reform, widowhood, and health decreased deprive people of many roles and key
relationships around which their identities had been built. These seem to be as the main
determinants of loneliness in the elderly.
Depression, on the other hand, is considered today a major health problem that affects people
of all ages, leading to feelings of sadness and social isolation (Martins, 2008). But depression
is much more than a feeling.
The experiential point of view, as we have seen earlier, the elderly are in a situation of continued
losses. According Ballone (2002, cit. By Martins, 2008) these losses awaken often feelings of
discouragement and sadness that ultimately lead to depressive syndromes. Also the individual
adaptation to the aging process can make the person more vulnerable to depression (Martins,
2008). Depression in the elderly is related also to the social context in which it is inserted. In
any event, the manifestation or not a state of depression is related to the type of reaction to
aging.
26
Usually, depression brings some effects that impair the life of the elderly (Zimerman, 2000). In
the intellectual area, there is a decrease in capacity and memory disorders that hinder learning.
In the social area, is the removal of the groups, the loss of status, abandonment and isolation.
Somatic point of view may occur heart, lung and gastrointestinal problems.
There are three major determinants that are commonly important in the onset of depression in
the elderly: (a) environmental determinants, namely, isolation and lack of social life, lack of
job, death of spouse, and social and professional devaluation; (b) determining genetic
predisposition to depression in later ages; and (c) organic determinants refer to the enormous
variety of organic disorders that may present with symptoms of this nature.
It is important to note that the issue of loneliness or (in) happiness of older people has become
an important research field of community-based nursing.
Not of course be accompanied by aging and aging, by itself, is not responsible for solitude and
/ or unhappiness. But there is a relationship that is not negligible.
Aims
The aim is to carry out a study that allows to know the levels of happiness and social
involvement in a small sample of elderly in a historic area of a city. The study also allows
inventorying some nursing strategies to deal with these situations.
Methods
Design and subjects
We made a small study about happiness of elderly people, residents in the historical city centre
of Évora and its relationship with the social support network, in the context of the Master in
Psychiatry and Mental Health Nursing, of the College of Nursing, São João de Deus de Évora
- Portugal.
Measures
By applying a questionnaire, The Subjective Happiness Scale (Lyubomirsky & Lepper, 1999)
translated to portuguese by Pais-Ribeiro (2012) to assess subjetive happiness. We have explored
the social and biographical data and analyze the social support network, and through the
application of subjective happiness scale we hope to be able to exploit the correlation between
happiness and the presence of a stable and functional social network or the consequences of its
absence. The study was applied to a sample of 30 elderly residents in the historical city centre
of Évora, Alentejo, Portugal.
Results and discussion
Our sample (N=30) is composed of 12 men and 18 women aged over 65 and located between
the ages of 66 and 90 years.
27
Graph 1 Loneliness feelings
By Graph 2, we can see that most of the participants have a very good level or satisfactory
perception of their happiness levels.
Graph 2 Level of happiness
About the importance that respondents give to the social support network can be observed
(Graph 3) that most considered satisfactory or good.
18
11
1
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
20
Good Satisfactory Not enough
18
11
1
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
20
Good Satisfactory Not enough
28
Graph 3 Importance of the social network
The results lead us to group activities to promote social relationships and avoid isolation,
allowing people feel accepted and understood, can be a time for establishing new friendships
and sharing experiences.
One of the conclusions we can draw from the questionnaire is that older people give extreme
importance to their social support network and more specifically to their family, so that the
social skills training, group sessions, it would be advantageous for better effectiveness and
satisfaction in these relations. Thus, it is considered that it would be useful to create and
implement a training program for social skills, specific to seniors. Thus, we would work with
the elderly in order to promote their social interaction and getting social networks. At the same
time, we would be contributing to the promotion of their mental health because, as already we
have seen previously, are concepts that are related to each other and imply to each other. This
objective could be achieved through an assertiveness training program.
Later, it would be interesting to conduct an evaluation to assess the impact of social skills
training in reducing loneliness, improving relationships and, consequently, increasing the
quality of life of the elderly.
Conclusions
A big challenge for nurses is the terminology concerning the concept of loneliness. There are
many concepts like social isolation, feeling lonely, alone and living alone that are used
interchangeably for the concept of loneliness (Karnick 2005).
But it is important to understand that the concepts of loneliness and social isolation are different.
When discussing an individual’s subjective experience one should not refer to it with concepts
that mean social isolation. The content of the concepts should be agreed in work places so that
nurses and other health care professionals understand the concept in the same way.
Nurses should be aware that a feeling of loneliness or unhappiness is often experienced as
shameful, and older people may also fear becoming a burden if they complain about their
situation (Killeen, 1998; McInnis & White 2001).
Thus, they are not so willing to speak about their loneliness, which makes it even more
challenging for the nurses to recognize it.
18
11
1
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
20
Good Satisfactory Not enough
29
Nurses can encourage older people to talk about loneliness but they should be considerate when
asking them about their loneliness.
Nurses should acknowledge the whole family situation when examining reasons for older
people’s loneliness.
Often health care system and nursing care have limited means to recognize and intervene in the
loneliness of older people
Nursing interventions in a community base must provide:
In evaluative aspects:
- Assess the mental state (such as screening), depression, loneliness, and a gradually over the
project, the quality of life of older people;
- Seeking to understand the relationship between loneliness, depression and quality of life in
the elderly;
- Check that the environment where the elderly reside influences the feeling of loneliness,
depression and quality of life;
- To evaluate the influence of some sociodemographic variables, such as leisure time and
household, the perception of loneliness, depression and quality of life;
- Assess the satisfaction of the elderly over the intervention program.
- Understand the importance of this type of intervention, either by the opinion of the elderly,
or for the results obtained in each of the rating scales in the various stages of evaluation.
In interventional aspects:
- Check the implementation of a health education program produces changes in terms of
perception of loneliness, depression and quality of life of participants;
- Understand the importance of this type of intervention, either by the opinion of the elderly,
or for the results obtained in each of the rating scales in the various stages of evaluation;
- Stimulate the (re) construction of social networks among elderly.
Bibliography
BARR, W., KIRKCALDY, A., ROBINSON, J. et al. A survey of psychological wellbeing in
an adult population. Br J Community Nurs. 2005. 10:260–265
EKWALL, A.; SIVBERG, B. & HALLBERG, I. Loneliness as a predictor of quality of life
among older caregivers. Journal of advanced nursing. 2005. 49(1): 23-32.
FONSECA, A. M. Envelhecimento bem-sucedido. In Paúl, C., Fonseca, A. eds. Envelhecer em
Portugal: Psicologia, Saúde e Prestação de Cuidados. Lisboa: Climepsi Editores, 2005. 285-
311.
ICN. International Classification for Nursing Practice, 2.0, International Council of Nurses,
Switzerland, Geneve, 2010.
KARNICK. P.M. Feeling lonely: theoretical perspectives. Nurs Sci Q. 2005;18(1):7–12.
KILLEEN, C. Loneliness: an epidemic in modern society. J Adv Nurs. 1998;28(4):762–70.
MARTINS, R. A depressão no idoso. 2008; Millenium - Revista do ISPV, 34. Available in
febrruary 10, 2016 in http://www.ipv.pt/millenium/millenium34/
MCINNIS, G. J., WHITE, J. H.A phenomenological exploration of loneliness in the older adult.
Archives of Psychiatric Nursing, 2001;15:128–139
NETO, F. Psicologia social (Vol. II). Lisboa: Universidade Aberta, 2000.
PAIS-RIBEIRO, J. Validação transcultural da escala de felicidade subjetiva de Lyubomirsky
E Lepper. Psicologia, Saúde & Doenças, 2012;13(2):157-168.
SOUSA, L., FIGUEIREDO, D., CERQUEIRA, M. Envelhecer em família. Os cuidados
familiares na velhice. Porto: Âmbar, 2004.
ZIMERMAN, G. I. Velhice, aspectos biopsicossociais. Porto Alegre: Artemed Editora, 2000.
30
Author's contact address:
assoc. prof. Raul Cordeiro, PhD.
Poytechnic Institute of Portalegre
Praça da Município
Portalegre
7301-901 Portalegre
Portugal
Portugalraulcordeiro@essp.pt
31
POSUDZOVANIE RIZIKA VZNIKU MIMORIADNYCH UDALOSTÍ SESTRAMI
V KLINICKEJ PRAXI
ASSESSING THE RISK OF EXCEPTIONAL INCIDENTS BY NURSES IN CLINICAL
PRACTICE
Jana Cuperová, Jana Šulcová, Terézia Fertaľová, Iveta Ondriová, Lívia Hadašová
Prešovská univerzita v Prešove, Fakulta zdravotníckych odborov, Katedra ošetrovateľstva
Abstrakt
Cieľ: Popisujeme výsledky deskriptívnej štúdie, ktorú sme realizovali u sestier pracujúcich vo
FNsP J.A. Reimana v Prešove s cieľom zistiť a vyhodnotiť pravdepodobnosť výskytu
vybraných bezpečnostných rizík v ošetrovateľskej praxi, ktoré hrozia pacientom počas
hospitalizácie z pohľadu sestier a identifikovať najčastejšie dôvody pochybenia sestier
v klinickej praxi.
Metódy: Výskumný súbor tvorilo 80 sestier pracujúcich vo FNsP J.A.Reimana v Prešove.
Dotazníkom vlastnej konštrukcie sme zisťovali pravdepodobnosť vzniku vybraných
bezpečnostných rizík v ošetrovateľskej praxi na základe posudzovania sestier. Sestry hodnotili
mieru rizika pomocou päťstupňovej škály.
Výsledky: Zistili sme, že sestry vyhodnotili ako najvyššiu pravdepodobnosť vzniku týchto
rizikových situácii – riziko pádu, riziko straty dokumentácie a nesprávne zápisy, riziko
chybného spôsobu podávania liekov, riziko nozokomiálnej infekcie.
Závery: Rozpoznanie mimoriadnych udalosti v klinickej praxi sestrami a vnímanie rizika ich
vzniku vytvára priestor pre kvalitné riadenie rizík a zvyšovanie kvality poskytovanej zdravotnej
starostlivosti.
Kľúčové slová: Ošetrovateľstvo, mimoriadne udalosti, kvalita zdravotnej starostlivosti,
riadenie rizík, sestra, deskriptívna štúdia.
Abstract
Aim: We report the results of descriptive study, which was conducted with nurses working at
the J.A. Reiman Hospital in Prešov to identify and evaluate the probability of selected safety
risks in nursing practice which endanger the patient during hospitalization from the perspective
of nurses and identify the most common reasons for nursing errors nurses in clinical practice.
Methods: The sample consisted of 80 nurses working at J.A. Reiman Hospital in Prešov. Using
a questionnaire, we investigated the probability of selected safety risks in nursing practice based
on nurses’ assessment. The nurses rated the degree of risk on a five-point scale.
Results: We found that nurses identified the highest probability of these risk situations – risk of
falls, risk of loss of documentation and incorrect records, risk of wrong method of administering
medicines, risk of nosocomial infections.
Conclusions: Detection of exceptional incidents in clinical practice by nurses and the
perception of the risks of them create space for quality management of risks and improvement
of the quality of healthcare.
Key words: Nursing, exceptional incidents, quality of healthcare, risk management, nurse,
descriptive study
Úvod
Sestry predstavujú najväčšiu skupinu zamestnancov v zdravotníctve a preto ich zodpovednosť
je zvýšená a sledovaná vo veľkej miere za celé spektrum aktivít spojených s kvalitnou a
bezpečnou ošetrovateľskou starostlivosťou. „Ošetrovateľskú starostlivosť poskytujú vo veľkej
miere v psychicky i fyzicky náročných a veľakrát vypätých situáciách, a tak sa môže stať, že
dôjde k pochybeniu“(Plevová, 2012, s. 258). Pojem riziko ako také je v súčasnosti chápané ako
32
nebezpečenstvo vzniku škody, straty zničenia alebo neúspechu v podnikaní. Riziko možno
chápať tiež ako možnosť, že s určitou pravdepodobnosťou dôjde k udalosti, ktorá sa liší od
predpokladaného vývoja (Smejkal, 2010 In Prokešová, 2014, s. 303). V súvislostí s modernými
trendy v oblasti integrovaného managementu by malo byť riadenie rizík neoddeliteľnou
súčasťou „celonemocničného“ riadenia (Keclíková, 2011 In Prokešová, 2014, s. 303). Odborný
tím Practice Breakdown Research Advisory Panel (ďalej len PBRAP) v roku 2001 identifikoval
osem hlavných oblastí v ošetrovateľstve, kde dochádza najčastejšie k pochybeniu, a ktorými sa
je potrebné zaoberať:
1. Nedostatok vnímavosti/pozornosti k meniacemu sa stavu pacienta, pre nedostatok
sestier, pracovnej preťaženosti, nedostatočného poučenia, preškolenia, alebo
nevhodnej/neprofesionálnej komunikácii.
2. Nedostatok morálnej zodpovednosti, ľahostajnosť k svojmu povolaniu, k svojim chybám
alebo k chybám ostatných zdravotníckych pracovníkov.
3. Nesprávne rozhodovanie, neochota a nezáujem požiadať o radu, chybná identifikácia
pacienta, chybná ošetrovateľská anamnéza, či intervencia.
4. Dedikačné chyby, nepozornosť, zámena liekov, chybná identifikácia pacienta, neznalosť
terapeutických dávok, podanie chybného lieku v nesprávnom čase alebo nepodanie liekov.
Podľa PBRAP najčastejšími dedikačnými chybami sú nesprávna dávka liekov, prehliadnutie
alergií, nesprávny liek, chýbajúce informácie, a iné.
5. Nedostatočná intervencia, neochota, neschopnosť požiadať o pomoc, radu, nedostatok
času, stres, neprofesionálne vzťahy, neochota spolupracovať.
6. Ordinácie lekárom alebo iných členov multidisciplinárneho liečebného tímu, chybne
interpretované informácie, neprofesionálny prístup, neochota overiť si nejasné informácie.
7. Nedostatok preventívnych opatrení, nedodržiavanie štandardov, protokolov prevencie
vzniku dekubitov, pooperačných infekcií, pádov, nedodržiavanie hygienických opatrení.
8. Chyby v ošetrovateľskej dokumentácii, nečitateľnosť, nedôslednosť, nekompletné alebo
chýbajúce záznamy, zápisy o reakciách pacienta na liečbu.
„Mimoriadnou udalosťou sa nazýva akákoľvek udalosť, pri ktorej došlo k pochybeniu liečby,
výkonu alebo procedúry. Ide o také liečebné alebo ošetrovateľské intervencie, ktoré neprebehli
podľa platných smerníc, protokolov, štandardov“ (Škrla, Škrlová 2008, s. 50). Má za následok
rôzne stupne poškodenia zdravia pacienta, či už dočasné, trvalé, alebo smrť pacienta. Za
mimoriadnu udalosť sa však nepovažuje udalosť, pri ktorej nedošlo k ohrozeniu alebo
poškodeniu zdravia pacienta.
Cieľ
Cieľom výskumnej štúdie bolo zistiť a vyhodnotiť pravdepodobnosť výskytu vybraných
bezpečnostných rizík v ošetrovateľskej praxi, ktoré hrozia pacientom počas hospitalizácie
z pohľadu sestier a identifikovať najčastejšie dôvody pochybenia sestier.
Súbor a metodika
Výskum bol realizovaný ako kvantitatívna deskriptívna štúdia. Pre potreby štúdie sme použili
dotazník vlastnej konštrukcie. Sestry vyhodnocovali pravdepodobnosť možného výskytu
mimoriadnej udalosti na hodnotiacej škále, kde hodnota 1 znamenala zanedbateľnú
pravdepodobnosť a hodnota 5 istú hrozbu. Ďalšie položky boli zamerané na zisťovanie
dodržiavania štandardizovaných postupov v práci sestry a príčiny pochybenia pri poskytovaní
ošetrovateľskej starostlivosti.
Dotazník sme distribuovali sestrám osobne po získaní súhlasu námestníčky pre ošetrovateľskú
starostlivosť a etickej komisie. Za súhlas s účasťou vo výskume sme pokladali spätné doručenie
vyplneného formulára dotazníka.
33
Výskumný súbor tvorilo 80 sestier pracujúcich vo FNsP J.A. Reimana v Prešove. Výber
jednotlivých respondentov bol zámerný podľa pracoviska.
Priemerný vek sestier v skúmanom súbore bol 36,45 roka. Najčastejšie zastúpené vzdelanie u
sestier bolo bakalárske (27 %) a 15 % sestier malo vysokoškolské vzdelanie druhého stupňa.
Dve tretiny sestier mali odbornú prax dlhšiu ako 10 rokov.
Spracovanie získaných údajov výskumu sme vykonali pomocou Microsoft Office Excel pre
Windows Office 2007 metódami jednoduchej štatistiky.
Výsledky
V úvode sme zisťovali, či si sestry jednotlivých oddelení myslia, že počas hospitalizácie je
pacient vystavený možnému riziku vzniku mimoriadnej udalosti. Vnímanie rizika sa u sestier
pohybuje od 80 % (chirurgické odbory) až 100 % (dlhodobá starostlivosť).
Tab. 1 Identifikácia rizika vzniku mimoriadnej udalosti sestrami podľa jednotlivých
pracovísk
Výsledky preukazujú určité rozdiely vo vnímaní rizika vzniku mimoriadnej udalosti sestrami
jednotlivých oddelení. Sestry pracujúce v internistických odboroch vnímajú zvýšené riziko
vzniku týchto mimoriadnych udalosti - strata dokumentácie, nesprávne zápisy, medikačné
Mimoriadna udalosť intenzívn
a star.
dlhodobá
star.
chir. odd. int.
odd.
spolu
Pád pacienta
3,80 3,65 3,65 3,50 3,65
1,43 1,31 1,28 1,36 1,35
Strata dokumentácie, nesprávne zápisy
priemer 3,10 2,35 3,20 3,50 3,04
SD 1,41 1,27 1,47 1,60 1,50
Medikačné chyby
Zámena lieku priemer 2,60 3,50 2,95 3,20 3,06
SD 1,28 1,28 1,46 1,21 1,35
Chybná dávka lieku priemer 2,90 3,55 2,75 3,55 3,19
SD 1,51 1,16 1,26 1,39 1,39
Chybný spôsob podania priemer 2,40 2,60 2,90 3,55 2,86
SD 1,46 1,36 1,48 2,08 1,68
Spolu priemer 2,64 3,22 2,87 3,43 3,04
SD 1,42 1,27 1,40 1,56 1,49
Infekcie spojené s poskytovaním zdravotnej starostlivosti (HAI)
HAI - katétrová-močová priemer 3,80 3,45 2,65 2,80 3,17
SD 1,25 1,28 1,53 1,40 1,45
HAI - katétrová – cievna priemer 4,05 3,45 2,75 3,10 3,34
SD 1,16 1,39 1,51 1,45 1,46
Spolu priemer 3,96 3,45 2,70 2,95 3,26
SD 1,21 1,34 1,52 1,43 1,46
34
chyby, pád pacienta ako najmenej rizikové nozokomiálne nákazy. Sestry pracujúce
v chirurgických odboroch za pravdepodobnosť rizika istého označili riziko pádu, problém so
súhlasom pacienta, výkonom, liečbou a stratou dokumentácie, nesprávnym zápisom.
Z analýzy uvedeného sme zistili, že sestry pracujúce v odboroch intenzívnej starostlivosti za
istú pravdepodobnosť rizika označili riziko pádu, nozokomiálnej infekcie, vzniku dekubitov
a chybnej administrácie v zdravotnej dokumentácii. Minimálne riziko udávajú sestry v oblasti
podávania liekov. Sestry pracujúce na oddeleniach dlhodobo chorých, za najčastejšie možné
riziko považujú pád pacienta, vznik dekubitu, zámenu lieku, chybnú dávku lieku,
nozokomiálnu infekciu. V skúmanom súbore sme zistili, že najviac vnímaným rizikom
sestrami je riziko pádu a následne nozokomiálne infekcie. Čo sa týka rozdielu medzi
jednotlivými pracoviskami, sestry na oddeleniach intenzívnej starostlivosti vnímajú zvýšené
riziko pádu pacienta a riziko vzniku infekcie spojenej s poskytovaním zdravotnej starostlivosti
katétrových infekcií močových a cievnych. Najvyššiu mieru rizika v oblasti medikačných chýb
udávajú sestry na interných oddeleniach.
Graf 1 Hlavné dôvody pochybenia pri ošetrovateľskej starostlivosti (v %)
Vysvetlivky: A) Pracovná preťaženoť sestier, nedostatok sestier, B) Neprofesionálna, nevhodná komunikácia, C)
Nedostatočná informovanosť sestier, D) Chybné, nedôsledné posúdenie pacienta, chybná ošetrovateľská anamnéza, či
intervencia, E) Neznalosť, neochota požiadať o radu, o pomoc, neprofesionálne vzťahy, F) Nedostatok preventívnych opatrení
– nedodržiavanie štandardov na prevenciu vzniku dekubitov, pádov, pooperačných komplikácii
Sestry najčastejšie ako dôvod, ktorý môže viesť k pochybeniu udávajú možnosť - pracovná
preťaženosť sestier, nedostatok sestier a sestry z dlhodobej starostlivosti možnosť nedostatok
preventívnych opatrení – nedodržiavanie štandardov na prevenciu vzniku
dekubitov, pádov. Viac ako polovica sestier uviedla, že poznajú štandardizované postupy
ošetrovateľskej starostlivosti a nimi sa aj riadia (na pracoviskách intenzívnej starostlivosti je to
až 85 %).
Diskusia
Cieľom výskumného šetrenia bolo zistiť a vyhodnotiť riziká, ktorými sú pacienti vystavení
počas hospitalizácie na jednotlivých ošetrovacích jednotkách z pohľadu sestier. Zistili sme, že
sestry sú vnímavé voči možnému vzniku rizikovej situácie. Štúdie JCAHO (Joint Commission
on Accredation of Healthcare Organizations) vykazujú priemerne 10% výskytu poškodenia
pacientov počas hospitalizácie. Štúdie Institute of Medicine odhaduje, že ročne v USA umiera
35
44 000 – 98 000 hospitalizovaných pacientov v dôsledku pochybenia zdravotníkov. Podľa
správy MZ ČR (2010) medzi najčastejšie mimoriadne udalosti patria chyby pri podávaní liekov,
chirurgické pochybenia, diagnostické chyby a infekcie spojené so zdravotnou starostlivosťou.
Najdôležitejšou príčinou infekcie krvného riečiska súvisiaceho so zdravotnou starostlivosťou
sú intravenózne kanyly, ktorých odhad tvorí 250 000 – 500 000 prípadov v USA každý rok.
Tento scenár vedie k nárastu chorobnosti, k dlhšej hospitalizácii a nárastu nákladov na
starostlivosť. Náklady na starostlivosť na jeden prípad sú v rozmedzí od 4000 do 56 000
dolárov. Podľa empirických dôkazov sa viac ako 50 % týchto infekcií dá predísť (Briggs, 2008).
Pobyt v slovenskej nemocnici je porovnateľný s pobytom v inej nemocnici v rámci EÚ. V
spolupráci so Svetovou zdravotníckou organizáciou sme robili v roku 2011 prieskum, ako by
takáto štatistika vyšla v slovenských nemocniciach. Vyšlo nám, že výskyt nežiaducich udalostí
v nemocniciach bol asi 14 %. Neskôr sme robili ešte jeden prieskum, v ktorom sa čísla znížili
na 12 %. Znamená to, že zhruba každý desiaty pacient počas pobytu v nemocnici zažije nejakú
nežiaducu udalosť (Juriková, 2013). Medzi pochybenia, ktoré sestry identifikovali patrí aj
riziko straty dokumentácie, jej časti, nesprávne zápisy v dokumentácii. Zdravotnícka
dokumentácia slúži nie len ako nástroj pri liečbe pacienta, ale tiež ako doklad, alebo dôkaz
v prípade akéhokoľvek šetrenia v liečbe lekára, jeho postupov, ako aj postupov sestier a ďalších
členov multidisciplinárneho tímu, ktorý sa podieľa na liečení pacienta. Nedôsledne vedená
zdravotnícka dokumentácia môže potvrdiť podozrenie nesprávneho alebo chybného postupu a
predstavuje jedno z najväčších rizík pre zdravotnícke zariadenie. Ako tvrdí Škrla, Škrlová
(2008, s. 111), „správne vedená zdravotnícka dokumentácia pacienta by mala presne a
komplexne odrážať starostlivosť, ktorú pacient obdŕžal alebo neobdŕžal, a môže byť
prirovnávaná ku svedkovi, ktorému pamäť sa nikdy nestráca“. Pád pacienta počas
hospitalizácie v našom skúmanom súbore vykazoval vysokú pravdepodobnosť. Vo výskumnej
štúdii, ktorú realizovala Miňhová (2012), najviac sestier (37,3%) hodnotilo pád ako možný,
hroziaci príležitostne a ako očakávaný, s vysokou pravdepodobnosťou výskytu (29,4 %). Česká
asociace sestier od roku 2004 uverejňuje výsledky svojich výskumov a práve pády pacientov
boli z prvých nežiaducich udalostí, ktoré sa začali povinne v ČR hlásiť, sledovať a analyzovať.
Ako ďalšiu mimoriadnu udalosť, ktorej riziko vzniku hrozí, sestry označili nozokomiálnu
infekciu katétrovú – intravaskulárnu a nozokomiálnu infekciu katétrovú - močovú.
Zvýšený výskyt nozokomiálnych nákaz je sústredný najmä na jednotkách intenzívnej
starostlivosti všetkých druhov. U pacientov, ktorí sú dlhšie hospitalizovaní na jednotkách
intenzívnej starostlivosti (viac ako 5 dní), nozokomiálna infekcia sa vyskytne v 50 – 60%
(Melicherčíková, 2007). Miňhová (2011), riziko nozokomiálnych nákaz nepotvrdila, toto
riziko predstavovalo podľa sestier nízku, či zanedbateľnú pravdepodobnosť výskytu, podobne
ako v našom súbore. V prenose nozokomiálnych infekcií sa hlavne uplatňuje priamy kontakt
s kontaminovanými rukami zdravotníckeho personálu. Uvádza sa, že až 20 – 40% infekcií
spojených so zdravotnou starostlivosťou sú spôsobené prenášaním pôvodcov rukami
zdravotníckeho personálu (Langšádl 2012). Nozokomiálne infekcie sú hlavnou príčinou
chorobnosti a úmrtnosti u hospitalizovaných pacientov. V USA až u 15% pacientov dôjde k
rozvoju infekcie počas hospitalizácie, čo predstavuje zhruba 1,7 milióna prípadov
nozokomiálnych nákaz, 99 000 úmrtí ročne a viac ako 10 miliárd dolárov na nákladoch za rok.
Pokiaľ ide o nozokomiálne nákazy sa odhaduje, že 65 až 70% sú z intravenóznych katétrov
spojených s infekciou krvného riečišťa a infekcií spojených s katetrizáciou močového traktu,
a je možné im predísť (Septimus, 2016). Škrla, Škrlová (2008) uvádzajú, že dostupné štúdie
o pochybeniach ošetrovateľskej starostlivosti naznačujú, že najzávažnejšie sú práve
medikačné omyly a chyby, ktoré tvoria viac ako 19 % všetkých pochybení sestier. Svetová
aliancia pre bezpečnosť pacientov odhaduje náklady spojené s chybami v medikácii na približne
4,5 do 21,8 miliárd € celosvetovo (Európska agentúra pre lieky 2013 in Kim, 2016). Podľa
sestier medzi hlavné dôvody pochybenia pri poskytovaní ošetrovateľskej starostlivosti patrí
pracovná preťaženosť sestier, nedostatok sestier, nedodržanie štandardov a nedostatok
36
preventívnych opatrení. „Riadenie kvality a riadenie rizík majú jedného spoločného
menovateľa - štandardy a audity. Štandardy sa zaoberajú tým, čo je dôležité a z hľadiska kvality
a bezpečnosti starostlivosti prijateľné, zatiaľ čo audity sledujú, či zamestnanci v praxi napĺňajú
požiadavky štandardov a či výstupy procesov spĺňajú očakávanie zdravotníckeho zariadenia a
jeho klientov“ (Škrla, Škrlová, 2008, s. 20). Na druhej strane, riadenie rizík je proces, počas
ktorého sa snažíme cielene zamedziť ohrozenie zdravia pacientov, majetku alebo povesti
zdravotníckeho zariadenia následkom existujúcich alebo potencionálnych rizík (Škrla, Škrlová,
2008). V slovenských zdravotníckych zariadeniach sa zatiaľ stretávame málo so štandardami
riadenia rizík, aj keď na druhej strane, ak sestry postupujú podľa štandardizovaných
ošetrovateľských postupov, vyhýbajú sa neštandardným postupom a tým aj rizikám, ktoré
z toho môžu vyplývať. Zvýšiť kvalitu ošetrovateľskej starostlivosti znamená poskytovať
starostlivosť podľa štandardizovaných ošetrovateľských postupov.
Záver
Sestry a iní zdravotnícki pracovníci sú zodpovední za svoje výkony a výsledky svojej práce a
pri poskytovaní ošetrovateľskej starostlivosti by mali klásť dôraz na neustále zvyšovanie
kvality Tak ako sa v zdravotníckych zariadeniach riadi ekonomika a kvalita, tak je potrebné
cielene riadiť aj proces zaisťovania bezpečnosti pacientov a riadenie rizík, ktorým sú pacienti
vystavení počas hospitalizácie. V zdravotníctve je rôznorodosť zdravotníckych pracovníkov, a
preto je aj vnímanie rizík, ich závažnosti a následkov rôznorodé. Problém pochybenia a
mimoriadnych udalostí je v dnešnej dobe dosť častou a obľúbenou témou médií, odbornej a
laickej verejnosti, ale taktiež o tom svedčí množstvo príspevkov, článkov, diskusií a sťažností.
Pre mnohých však aj napriek tomu oblasť riadenia a odhalenia rizík je vecou nevýznamnou.
Z našej štúdie vyplýva, že sestry z rôznych odborov majú na pravdepodobnosť rizika podobný
odhad, avšak značná časť sestier niektoré riziká považuje za zanedbateľné alebo nízke. Preto je
dôležité sa pýtať, ako ďaleko za to nesie zodpovednosť systém riadenia, a aká je úloha sestier
v celom riadení. Riadenie rizík v zdravotníckom zariadení by malo byť súčasťou programu
kontinuálneho zvyšovania kvality alebo ako samostatný program. Výsledkom kvalitnej
starostlivosti je spokojný pacient, ktorého pobyt v nemocničnom zariadení prebehol bez
nežiaducich udalosti.
Bibliografické odkazy
BRIGGS, J. Odstraňování krátkodobých permanentních močových katétrů. Best Practice.
2006;10 (3):1–6.
BRIGGS, J. Péče o periferní žilní katetry. Best Practice. 2008;12(5):1–6.
JOINT COMMISSION RESOURCES. Prevence pádu ve zdravotnickém zařízení: cesta
k dokonalosti a zvyšovaní kvality. Praha: Grada Publishing., 2007. 172 s.ISBN 978-80-247-
1715-9.
JURIKOVÁ, S. Je pobyt v slovenskej nemocnici bezpečný? [online]. [cit. 2016-03- 28].
Dostupné z: https://www.slovenskypacient.sk/je-pobyt-v-slovenskej-nemocnici-bezpecny/
KIM M.Y., KIM Y.M., KANG S.-W. A survey and multilevel analysis of nursing unit tenure
diversity and medication errors. Journal of Nursing Management. [online]. [cit. 2016-03- 28].
Dostupné z: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/jonm.12366/full.
LANGŠÁDL, L. Močové infekcie spojené s dlhodobým cievkovaním. Sestra. 2013;12(1–2):27
– 28.
MELICHERČÍKOVÁ, V. Sterilizace a dezinfekce v prevenci nozokomialních. Praha: Galén,
2007. 57 s. ISBN 978-80-7262-468-3.
ČESKO. MZ ČR. Cesta ke kvalitnímu a bezpečnějšímu zdravotníctví [online]. 2010 [cit. 2010-
15/10]. Dostupné z: http://portalkvality.mzcr.cz/Odbornik/Pages/3-Cesta-ke-kvalitnimu-a-
bezpečnejšimu.zdravotnictvi.html.
37
MIŇHOVÁ, M. Vybraná bezpečnostní rizika v ošetřovateľské péče: bakalárska práca. 2011.
České Budějovice: Zdravotně sociálni fakulta.
PLEVOVÁ, I. Management v ošetřovatelství. Praha: Grada Publishing, a.s., 2012. 304 s. ISBN
978-80-247-3871-0.
PROKEŠOVÁ R., BRABCOVÁ I., BÁRTLOVÁ S., TÓTHOVÁ V. Specifics of risk
management in select medical facility. Kontakt 2014;16(4):256– 262.
ŠEFČÍK, V. Analýza rizík. Zlín: Univerzita Tomáše Bati, 2009. 8 s. ISBN 987-80 -7318-696-
8.
SEPTIMUS E.J., MOODY J. Prevention of Device-Related Healthcare-Associated Infections
[version 1; referees: 2 approved]. [online]. F1000Research 2016, 5(F1000 Faculty Rev):65. [cit.
2016-03- 28]. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4754053/
ŠKRLA, P, ŠKRLOVÁ, M. Řízení rizik ve zdravotnických zařízeních. Praha: Grada
Publishing, a.s., 2008. 199 s. ISBN 978-80 -247-2616-8.
Kontaktná adresa autora:
PhDr. Jana Cuperová, PhD.
Fakulta zdravotníckych odborov PU v Prešove
Partizánska 1
080 01 Prešov
Slovenská republika
jana.cuperova@unipo.sk
38
DÔSTOJNÉ UMIERANIE – SKÚSENOSTI S VÝUČBOU
DYING WITH DIGNITY – TEACHING EXPERIENCE
Juraj Čáp
Univerzita Komenského v Bratislave, Jesseniova lekárska fakulta v Martine, Ústav
ošetrovateľstva
Abstrakt
Úvod: Dosiahnutie dôstojného umierania je jedným z hlavných cieľov starostlivosti
o umierajúcich. Zároveň je však význam dôstojného umierania relatívne vágny, preto je nutné
využiť reflexívne spôsoby výučby študentov na jeho objasnenie.
Cieľ: Cieľom workshopov bola iniciálna reflexia dôstojného umierania. Autor prezentuje
výsledky workshopov a skúsenosti s ich realizáciou vo vysokoškolskom vzdelávaní na
Slovensku, v Českej republike, Fínsku a Anglicku.
Metódy: Bola využitá stratégia aktívneho učenia, ktorá zahrnuje niekoľko metód ako
interaktívna prednáška, projektívna metóda, skupinová práca, individuálna prezentácia
výsledkov a panelová diskusia. Tento spôsob výučby dovoľuje reflektovať daný problém.
Workshopy trvali od 1,5 do 2 hodín a boli koncipované pre 8 až 20 účastníkov.
Výsledky: Študenti identifikovali a reflektovali, zo svojej vlastnej perspektívy, nasledovné
oblasti dôstojného umierania: Byť človekom vs. vecou; Niekto, kto je tu pre mňa vs. osamelosť
a ľahostajnosť; Autonómia a rešpekt; Súcit vs. ľútosť, Kvalita starostlivosti a liečby. Za prínos
považovali konkretizáciu abstraktného a ťažko uchopiteľného pojmu do jednotlivých
konkrétnejších oblastí, ktoré ukazujú na pestrosť problematiky, ale dávajú aj možnosť problém
prakticky uchopiť.
Závery: Workshop otvára danú problematiku, avšak ďalšie vyučovacie jednotky sú nutné a to
so zameraním na implementáciu konceptu dôstojného umierania do praxe.
Kľúčové slová: dôstojné umieranie, aktívne učenie, skúsenosť s výučbou
Abstract
Introduction: Achieving dying with dignity is one of the main goals of end-of-life care.
However the meaning of dying with dignity is relatively vague. Therefore, the use of reflective
methods of learning is needed for better clarification.
Aim: The aim of the workshops was to realize the initial reflection of the dying with dignity
concept. The author presents results and experience of implementation of these workshops in
higher education in Slovakia, Czech Republic, Finland and England.
Methods: The active learning strategy included several methods as an interactive lecture,
projective methods, group work, individual results presentation and panel discussion was used.
These teaching methods allow reflection on the problem. Workshops took 1.5 to 2 hours and
were designed for 8-20 participants.
Results: Students identified and reflected on the following domains of dying with dignity from
their own perspective: To be a human vs. thing; Someone who is there for me vs. loneliness
and indifference; Autonomy and respect; Compassion vs. pity; Quality of care and treatment.
They considered the concretization of abstract and difficult to understand concept as beneficial.
The richness of the concept and the possibilities of how to handle the issue in practice were
shown.
Conclusions: Workshops open up the topic, but additional teaching units are required to focus
on the practical issues of implementation of the dying with dignity concept into the practice.
Key words: dying with dignity, active learning, teaching experience
39
Abstrakt je súčasťou riešenia projektu: KEGA 006UK-4/2014: Ľudská dôstojnosť v kontexte
smrti a umierania.
The abstract was written as a part of the project KEGA 006UK-4/2014: Human Dignity in the
Context of Death and Dying.
Kontaktní adresa autora:
Mgr. Juraj Čáp, PhD.
Ústav ošetrovateľstva, JLF UK
Malá Hora 5
036 01 Martin
Slovenská republika
cap@jfmed.uniba.sk
40
UPLATNĚNÍ SUPERVIZE V SESTERSKÉ PRAXI
USE OF SUPERVISION AT THE PRACTISE OF NURSES
Šárka Dynáková*, Liana Greiffeneggová**
*Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta, Ústav teorie a praxe ošetřovatelství
** Masarykova univerzita Brno, Lékařská fakulta, Katedra porodní asistence a zdravotnických
záchranářů
Abstrakt
Úvod: V zahraničí je supervize používána jako preventivní metoda syndromu vyhoření u
zdravotnických pracovníků. Znají tuto problematiku běžně sestry v České republice? Budou o
ni mít po edukaci zájem?
Cíl:
1. Zjistit potřebu racionální a emoční ventilace (sdílení) v zátěžovém povolání sestry.
2. Zjistit s kým sdílí své profesní citové obtíže.
3. Zjistit subjektivní míru informovanosti o syndromu vyhoření.
4. Zjistit subjektivní míru informovanosti o supervizi a jejich možnostech.
5. Zjistit, zda vzroste zájem sester o supervizi poté, co se zúčastní edukačního programu
o této problematice.
Metodika: Kvantitativní metoda, anonymní dotazník – dvě části. První část vyplňována před
edukativním seminářem a druhá část po semináři. Dotazníky byly rozdány na dvaceti
čtyřhodinových vzdělávacích seminářích v České republice, náhodně vybraným respondentům,
kteří navštívili seminář. Celkový počet účastníků seminářů byl 636. Podmínka účasti dokončené
zdravotnické vzdělání všeobecná sestra a pracovní zařazení na pozici zdravotní
sestry. Zpracováno 400 relevantních dotazníků. Zpracování dat - sloupcové grafy a tabulky.
Hlavní statistická metoda - t-test.
Výsledky: Testovali jsme osm výzkumných hypotéz. Zjistili jsme, že sestry mají potřebu
ventilace problémů, vzniklých na pracovišti.
Před edukací hodnotily respondentky svoji znalost pojmu syndrom vyhoření na sedmistupňové
stupnici jako průměrnou a pojmu supervize jako velmi podprůměrnou. Po edukačním semináři
hodnotily svoji znalost pojmu syndromu vyhoření i supervize jako markantně zvýšenou.
Zájem sester o supervizi se podařilo zvýšit na vysokou úroveň.
Závěr: Díky těmto výsledkům došlo k odstartování programu boje proti syndromu vyhoření
pomocí supervizních setkání v Thomayerovi nemocnice v Praze.
Klíčová slova: syndrom vyhoření, motivace, sestra, supervize
Abstract
Introduction: Supervision has been used as a preventive method of the burn out syndrome in
the health system professionals in foreign countries. Are the nurses in the Czech Republic
familiar with this problem? Will they be interested in it after getting an education?
Aim:
1. To find out whether the nurses have the need to ventilate their issues at their stressful job.
2. To assess a subjective level of understanding of the concept of burn-out syndrome.
3. To assess a subjective level of understanding of supervision and its possibilities.
4. To find out whether the nurses are more interested in supervision after receiving the
education.
Methods: A quantitative method, an anonymous questionnaire. The questionnaires were
administrated to the randomly selected nurses during 20 educational seminars. 400
questionnaires were evaluated. The results – histograms, tables. A main statistic method – T-
test.
41
Results: Eight research hypotheses have been tested. We found out that the nurses have a need
to ventilate their working problems. The nurses assessed their knowledge of the concept of
burn-out syndrome as an average and the concept of supervision below average on a 7- point
rating scale before the educational seminar.. After completion of the seminar the nurses
assessed their knowledge of both concepts as significantly higher. The nurses’ interest in
supervision was raised to a high level.
Conclusion: Due to the research results there was a start of a program against the burn-out
syndrome via supervision sessions at the Thomayer Hospital in Prague.
Key words: burn-out syndrome, motivation, nurse, supervision
Kontaktní adresa autora:
PhDr.Šárka Dynáková, Ph.D.
1. LF UK Praha
Kateřinská 32
121 08 Praha 2
dynakova@seznam.cz
42
SPIRITUÁLNE POTREBY SENIOROV ŽIJÚCICH V KOMUNITNÝCH
ZARIADENIACH
SPIRITUALS NEEDS OF ELDERLY LIVING IN COMMUNITY SETTINGS
Ivan Farský, Mária Zanovitová, Martina Lepiešová
Univerzita Komenského v Bratislave, Jesseniova lekárska fakulta v Martine, Ústav
ošetrovateľstva
Abstrakt
Cieľ: Zistiť, ktoré spirituálne potreby sa vyskytujú u seniorov najčastejšie a ktoré považujú za
najvýznamnejšie.
Metódy: Súbor tvorilo 300 (117 mužov a 183 žien) seniorov žijúcich v domovoch sociálnych
služieb. Použili sme Dotazník spirituálnych potrieb, ktorým respondenti hodnotili
prítomnosť/neprítomnosť 29 spirituálnych potrieb. V prípade ich výskytu zároveň hodnotili aj
ich dôležitosť na škále od 1 – málo dôležitá po 4- extrémne dôležitá. Spirituálne potreby sú
rozdelené do 7 domén spirituality.
Výsledky: Najčastejšie sa u seniorov vyskytovala potreba Byť vďačný z domény
Pozitívnosť/vďačnosť/nádej. Táto potreba sa vyskytovala takmer u 93 % seniorov. Najmenej
sa u seniorov vyskytovali potreby Hovoriť s niekým o smrti a umieraní (45% seniorov) a
Vyjadriť obavy týkajúce sa života po smrti (43% seniorov) obe z domény Vyriešenie, smrť.
V priemere najdôležitejšia spirituálna potreba bola Mať niekoho s kým by ste sa modlili alebo
by sa modlil za Vás (2,90 ± 0,93) z domény Božstvo a v priemere najmenej dôležitá bola
spirituálna potreba Žiť morálnym životom (1,90 ± 0,80) z domény Morálka a etika.
Záver: Seniori žijúci v komunitných zariadeniach majú špecifické psychosociálne a spirituálne
potreby, ktoré vo väčšine prípadov zostávajú nerozpoznané a preto nemôžu byť riešené.
Adekvátna ošetrovateľská starostlivosť o seniorov sa nemôže zameriavať len na problémy
spojené so znižovaním funkčnej kapacity starších ľudí, ale musí v istej miere reflektovať aj
spirituálnu oblasť života seniorov.
Kľúčové slová: spirituálne potreby, seniori, komunitné zariadenia
Abstract
Aim: The aim of study was to determine spiritual needs of elderly living in social retirements
homes and to determine how those needs are important to them.
Methods: The study group consisted of 300 (117 men and 183 women) elders living in social
retirements homes. We used a spiritual needs survey. Respondents evaluated to the presence
or absence of 29 spiritual needs in their life in recent years. At the same time they evaluated the
importance of the present spiritual needs on a scale from 1 – 4. 1 means few important and 4
means extremely important. Spiritual needs are divided into seven domains of spirituality.
Results: The most frequently need was „to be thankful or grateful“ from spiritual domain
positivity/gratitude/hope/peace. This need was present in nearly 93% of elders. The needs
which occured least were „to talk to someone about death and dying“ (45% of elders) and „to
address concerns about life after death“ (43% of elders) both of the domains resolution/death.
The most important spiritual need was „to have someone pray with or for you“ (2.90 ± 0.93)
from the domain divine and the least important was the need „to live an ethical and moral life“
(1.90 ± 0.80 ) from the domain morality and ethics.
Conclusion: Elders living in community settings have specific psychosocial and spiritual needs,
which in most cases remain undetected and therefore can not be addressed. Adequate nursing
care for the elderly can not only focus on the problems associated with the reduction of the
functional capacity of older people, but it has to some extent reflect the spiritual aspect of life
of elders.
43
Key words: spiritual needs, elders, community facilities
Kontaktní adresa autora:
Mgr. Ivan Farský, PhD.
Jesseniova lekárska fakulta UK
Malá Hora 5
036 01 Martin
Slovenská republika
farsky@jfmed.uniba.sk
44
PODÁVANIE TRANSFÚZNYCH LIEKOV - TEÓRIA A PRAX
ADMINISTRATION TRANSFUSION MEDICINES - THEORY AND PRACTICE
Terézia Fertaľová, Jana Cuperová, Iveta Ondriová, Lívia Hadašová
Prešovská univerzita v Prešove, Fakulta zdravotníckych odborov, Katedra ošetrovateľstva
Abstrakt
Cieľ: Zistiť úroveň vedomostí a praktických zručností v súvislosti s podávaním transfúznych
liekov u študentov v odbore ošetrovateľstvo a u absolventov odboru ošetrovateľstvo, ktorí už
pracujú v odbore.
Metódy: Respondentov sme oslovili prostredníctvom elektronického dotazníka vlastnej tvorby.
Východiskom pre tvorbu dotazníka bol Metodický pokyn č.81/2004 pre zabezpečenie
správnych indikácii transfúznych liekov. Štúdie sa zúčastnilo 157 respondentov.
Výsledky: Výsledky poukazujú na niektoré nedostatky v súvislosti s podávaním transfúznych
liekov v klinickej praxi. Nevlastnia doklad o preškolení a pri podávaní transfúznych liekov
prekračujú svoje kompetencie.
Závery: Počas štúdia je potrebné venovať väčšiu pozornosť podávaniu transfúznych liekov vo
viacerých disciplínach a informovať odbornú verejnosť na nedostatky a prekračovanie
kompetencií sestier.
Kľúčové slová: transfúzne lieky, sestra, kompetencie, vedomosti.
Abstract
Aim: Determine the level of knowledge and practical skills in connection with the
administration of transfusion therapy among students in nursing and nursing graduates who are
already working in the field.
Methods: Respondents were contacted through an online questionnaire of our own creation.
The starting point for the creation of the questionnaire was Methodological Instruction no.
81/2004 to ensure correct indication of transfusion medicines. 157 respondents participated in
the study.
Results: The results point to some deficiencies in the administration of transfusion medicines
in clinical practice. They do not have a certificate of retraining and when administering
transfusion medication they exceed their competence.
Conclusions: During studies it is necessary to pay more attention to the administration of
transfusion medicines in several disciplines and inform the professional public of the
deficiencies and exceeding the competence of nurses.
Key words: transfusion medicine, nurse, competence, knowledge.
Úvod
Liečba transfúznymi prípravkami a krvnými derivátmi (hemoterapia) je súčasťou liečby
niektorých pacientov v nemocničnej a ambulantnej praxi. Vzhľadom na možné predvídateľné
komplikácie zdravotnícki pracovníci, ktorí sa zúčastňujú na procese podávania transfúznych
liekov, musia vlastniť doklad o vyškolení na podávanie transfúznej liečby, ktorý vydá
Transfúzna komisia príslušného ústavného zdravotníckeho zariadenia, tak ako to nariaďuje
Metodický pokyn pre zabezpečenie správnych indikácií transfúznych liekov č. 81/Vestník MZ
SR/2004. Podľa tohto metodického pokynu transfúzne lieky podávajú v zdravotníckych
zariadeniach lekári v spolupráci so sestrou.
Kompetencie sestier legislatívne upravuje Zákon č. 364/2005, ktorou sa určuje rozsah
ošetrovateľskej praxe poskytovanej sestrou samostatne a v spolupráci s lekárom. § 3 tejto
vyhlášky vymedzuje rozsah ošetrovateľskej praxe poskytovanej sestrou v spolupráci s lekárom,
45
ktorý určuje aj ošetrovateľské výkony, ktoré súvisia s diagnostickými výkonmi a liečebnými
výkonmi, ktoré uskutočňuje lekár pri zavádzaní epidurálneho katétra, močového katétra u detí
a mužov, chirurgických výkonoch, endoskopických vyšetreniach, invazívnych výkonoch a
neinvazívnych výkonoch, podávaní kontrastných látok intravenóznou formou, a podávaní
transfúznych liekov a transfúznych prípravkov. Napriek týmto legislatívnym normám
v zdravotníckych zariadeniach pozorujeme ich porušovanie. S cieľom odstránenia týchto
nedostatkov chceme dôslednejšie pristupovať vo vzdelávacom procese pri nadobúdaní
teoretických vedomostí a praktických zručností budúcich sestier.
Cieľ práce
V záujme zvyšovania kvality vzdelávania a rozsahu nadobudnutých vedomostí v oblasti
podávania transfúznych liekov, cieľom empirickej štúdie je zistiť úroveň vedomostí
a praktických zručností v súvislosti s podávaním transfúznych liekov u študentov v odbore
ošetrovateľstvo a u absolventov odboru ošetrovateľstvo, ktorí už vykonávajú ošetrovateľskú
prax. V klinickej praxi sme konfrontovaní s porušovaním odporúčaných pracovných postupov,
čo nás inšpirovalo uskutočňovať kroky smerom k odstráneniu nedostatkov pri podávaní
transfúznych liekov pri nadobúdaní teoretických vedomostí a praktických zručností
v pregraduálnom vzdelávaní.
Súbor a metodika
Sledovaný súbor tvorilo 67 sestier, absolventov odboru ošetrovateľstvo v akademickom roku
2014/2015, ktorí pracujú v odbore a 74 študentov 3. ročníka odboru ošetrovateľstvo
v akademickom roku 2015/2016. Kritériom pre sledovaný súbor bolo štúdium na Fakulte
zdravotníckych odborov Prešovskej univerzity v Prešove. Respondentov sme oslovili
prostredníctvom elektronického dotazníka so zaručením anonymity. Štúdia bola realizovaná od
januára 2016 do februára 2016. Oslovených bolo 157 respondentov. Návratnosť dotazníkov
bola 89,8%. Použili sme neštandardizované dotazníky vlastnej tvorby. Východiskom pre
tvorbu dotazníka bol Metodický pokyn č.81/2004 pre zabezpečenie správnych indikácii
transfúznych liekov. Prvý pre súčasných študentov a druhý dotazník bol určený absolventom,
ktorý vykonávajú ošetrovateľskú prax. Prostredníctvom dotazníkových položiek pre sestry
v praxi sme zisťovali v akých medicínskych odboroch pracujú, čo má vplyv na frekvenciu
podávania transfúznych liekov. Zároveň nás zaujímalo či vlastnia doklad o preškolení
v súvislosti s podávaním transfúznych liekov, vydaný Transfúznou komisiou zdravotníckeho
zariadenia podľa vyššie uvedeného metodického pokynu. Vzhľadom na to, že transfúzny liek
podľa metodického pokynu podáva lekár v spolupráci so sestrou, v klinickej praxi sme neraz
svedkami pochybenia, pretože transfúzny liek podáva sestra so súhlasom lekára, čím sestry
prekračujú svoje kompetencie tak, ako ich vymedzuje Vyhláška 364 Ministerstva
zdravotníctva Slovenskej republiky z 2. júna 2005, ktorou sa určuje rozsah ošetrovateľskej
praxe poskytovanej sestrou samostatne a v spolupráci s lekárom. V súvislosti s vymedzením
kompetencii sestier sme sa dotazovali či odmietli podať transfúziu. Na sebahodnotenie
vedomostí a praktických zručností v súvislosti s podávaním transfúznych liekov sme
v dotazníkových položkách využili lineárnu stupnicu. Druhý dotazník bol určený pre študentov
odboru ošetrovateľstvo. Dotazníkové položky sme upravovali vzhľadom na to, že nie sú
zamestnancami a ich možnosti sú obmedzené. Otázky boli formulované tak, aby sme zistili
frekvenciu spolupráce pri podávaní transfúznych liekov čo ovplyvňuje nadobudnuté praktické
zručnosti. Podstatným údajom je informácia, v rámci ktorých disciplín počas štúdia získali
potrebné teoretické vedomosti o podávaní transfúznych liekov. Rovnako sme sa pýtali či boli
oboznámení s metodickým pokynom pre zabezpečenie správnych indikácii transfúznych
liekov. Na sebahodnotenie vedomostí a praktických zručností v súvislosti s podávaním
transfúznych liekov sme v dotazníkových položkách využili lineárnu stupnicu. Študenti často
46
kriticky hodnotia niektoré pracovné postupy sestier, preto sme chceli vedieť či sestry v praxi
dodržiavajú odporúčané postupy pri podávaní transfúznych liekov. Priemerný vek
respondentov bol 23 rokov.
Pre štatistické spracovanie získaných údajov sme použili jednoduché opisné štatistické metódy
ako relatívna početnosť a priemer.
Výsledky
Výsledky empirickej štúdie poukazujú na niektoré nedostatky v súvislosti s podávaním
transfúznych liekov v klinickej praxi. Študenti štandardne počas štúdia vykazujú vyšší záujem
o chirurgické odbory, s čím súvisí vyššia frekvencia spolupráce pri podávaní transfúznych
liekov. Priemerná dĺžka praxe respondentov je 7,36 mesiacov. V súbore sestier v klinickej praxi
29,6 % pracuje v chirurgických odboroch a 33,3% na jednotkách intenzívnej starostlivosti
a oddeleniach pre anestéziu a intenzívnu starostlivosť, preto aj frekvencia podávania
transfúznych liekov je vyššia ako v odboroch vnútorného lekárstva. 63% opýtaných sestier
nevlastní doklad o preškolení v súvislosti s podávaním transfúznych liekov vydaný transfúznou
komisiou zdravotníckeho zariadenia. V zdravotníckych zariadeniach niekedy pozorujeme, že
transfúzne lieky podáva sestra, čo potvrdzujú aj naše výsledky. 63% sestier podáva transfúzne
lieky pod dohľadom lekára a dokonca 14,8% nie je prítomný lekár priamo pri lôžku iba
kontroluje bed-side-test. Tieto zistenia poukazujú na porušovanie legislatívnych noriem.
Z dotazovaného súboru iba 7,7 % sestier odmietli podať transfúziu, avšak je zaujímavé zistenie,
že až 76,9% sestier by odmietli podať transfúziu ak by takú možnosť mali. Pritom berme do
úvahy, že ide o sestry s priemernou praxou iba 7,36 mesiacov, teda nemôžme hovoriť o
dostatočných klinických skúsenostiach. 96,3% sestier uviedlo, že počas štúdia boli oboznámení
s metodickým pokynom pre zabezpečenie správnych indikácii transfúznych liekov, ale
v zariadení kde pracujú, ich o tejto legislatívnej norme informovali v nižšom počte, čo potvrdilo
59,3% sestier. Počas štúdia je študent vedený tak, aby všetky pracovné postupy dodržiaval
pracoval sústredene a dbal na prevenciu rôznych komplikácií. U sestier v praxi sme zisťovali
či dodržiavajú odporúčané pracovné postupy pri aplikácii transfúznych liekov, čo potvrdilo
69,2% opýtaných, 11,5% dodržiavajú iba niektoré a 15,4% iba nevyhnutné. Napriek
predchádzajúcim okolnostiam sestry hodnotia svoje vedomosti a praktické zručnosti
v súvislosti s podávaním transfúznych liekov ako veľmi dobré, čo potvrdzuje 81,5% opýtaných,
zároveň konštatujeme, že až 88,9% respondentov má záujem rozšíriť svoje vedomosti
v súvislosti s podávaním transfúznych liekov.
Tab. 1 Porovnanie vybraných odpovedí respondentov
Teoretické
vedomosti
Praktické
zručnosti
Odmietnutie
podať
transfúziu
Potencionálne
odmietnutie
podať
transfúziu
Znalosť
legislatívnych
noriem
Priemer Priemer % % %
Študenti 2,57 2,61 ˗ 59,5 88,1
Sestry 2,11 2,29 7,7 76,9 96,3
Na rozdiel od sestier v praxi v druhom súbore respondentov, ktorými boli študenti tretieho
ročníka, až v 78% uvádzali, že pri podávaní transfúznych liekov spolupracovali len zriedka.
Musíme však podotknúť, že v klinickej praxi sestry pri príprave a podávaní transfúzií pracujú
maximálne sústredene a zodpovedne aby nedošlo k chybe, ktorá by ohrozila život pacienta,
preto často študent iba pozoruje sestru či lekára pri podávaní transfúznych liekov. Najviac
vedomostí o podávaní transfúznych liekov získali v rámci výučby ošetrovateľských techník, čo
potvrdilo 63,4% a počas klinických cvičení čo potvrdilo 22% respondentov. Prekvapujúce
47
bolo zistenie, že v rámci chirurgického ošetrovateľstva študenti nezískali ďalšie vedomosti
o podávaní transfúznych liekov, čo je pre nás podnetom pre úpravu obsahu vzdelávania
v chirurgických disciplínach. Na otázku či môže transfúziu podávať sestra až 70,7%
odpovedalo správne, teda nesmie podávať, preto aj za podanie transfúznych liekov je
zodpovedný lekár, ktorý podal transfúzny liek čo uviedlo až 97,6% dotazovaných študentov.
V porovnaní so sestrami v praxi študenti hodnotili svoje vedomosti a praktické zručnosti ako
dobré, kým sestry v praxi svoje vedomosti a praktické zručnosti hodnotili ako veľmi dobré.
97,6% študentov má záujem rozšíriť svoje vedomosti a praktické zručnosti v súvislosti
s podávaním liekov.
Diskusia
Hemoterapia (liečba transfúznymi prípravkami) predstavuje významný proces v starostlivosti
o pacientov s rôznymi ochoreniami. Za dobu svojej existencie prešla niekoľkými etapami.
V nich sa významne menili názory na indikácie liečby. Diskusia o tom, že sestry tvoria dôležitý
článok v poskytovaní zdravotníckej starostlivosti a bez nich by nebolo možné realizovať
klinickú medicínu v praxi je v súčasnosti bezpredmetná. Aj keď súčasné technologické
možnosti ponúkajú množstvo výhod a uľahčení, ostáva sestra jedným z rozhodujúcich článkov
pri podávaní transfúznych liekov (Tupý, 2010, s. 59). Vo vzdelávacom procese v študijnom
programe ošetrovateľstvo je prirodzenou súčasťou nácvik ošetrovateľských postupov
nadväzujúci na bázu teoretických vedomostí v súvislosti s podávaním transfúznych liekov.
Napriek platným legislatívnym normám a úsiliu vzdelávacej inštitúcie, ktorá pripravuje budúce
sestry na výkon povolania, v klinickej praxi sme konfrontovaní s niektorými nedostatkami pri
podávaní transfúznych liekov. V záujme zvyšovania kvality vzdelávania sme zisťovali úroveň
vedomostí a praktických zručností v súvislosti s podávaním transfúznych liekov u študentov
v odbore ošetrovateľstvo a u absolventov odboru ošetrovateľstvo, ktorí už pracujú v odbore. Na
základe našich zistení navrhujeme niekoľko odporúčaní na doplnenie obsahu vzdelávania.
Zároveň prostredníctvom odborných diskusií chceme informovať odbornú verejnosť na
výsledky štúdie, aby v klinickej praxi nedochádzalo k porušovaniu platných a odporúčaných
pracovných postupov pri podávaní transfúznych liekov.
Vzhľadom na možné predvídateľné komplikácie zdravotnícki pracovníci, ktorí sa zúčastňujú
na procese podávania transfúznych liekov, musia vlastniť doklad o vyškolení na podávanie
transfúznej liečby, ktorý vydá Transfúzna komisia príslušného ústavného zdravotníckeho
zariadenia. O školení zdravotníckych pracovníkov v súvislosti s podávaniam transfúznych
liekov sa musí vyhotoviť záznam podpísaný pracovníkom, ktorý sa na školení zúčastnil, a ktorý
školenie vykonal. Každé zdravotnícke zariadenie, v ktorom sa podávajú transfúzne lieky musí
mať vypracovaný plán pravidelných školení pracovníkov, ktorí sa podieľajú na procese
podávania transfúznych liekov. Výsledky našej štúdie poukazujú na fakt, že 63% opýtaných
sestier nevlastní doklad o preškolení v súvislosti s podávaním transfúznych liekov vydaný
Transfúznou komisiou zdravotníckeho zariadenia.
Transfúzne lieky podávajú v zdravotníckych zariadeniach lekári v spolupráci so sestrou.
V odborných ambulanciách, napríklad v hematologickej, onkologickej, v dialyzačnom centre
v jednodňovej ambulantnej starostlivosti podáva transfúzne lieky odborný lekár so
špecializáciou (Vestník MZ SR, 2004). V Českej republike transfúziu podáva sestra
v spolupráci s lekárom. Podľa vyhlášky č.55/2011Sb. môže všeobecná sestra pod odborným
dohľadom lekára aplikovať intravenózne krvné deriváty, asistovať pri zahájení aplikácie
transfúznych prípravkov a ďalej bez odborného dohľadu na základe indikácie lekára ošetrovať
pacienta v priebehu aplikácie a ukončiť ju. Sestra pre intenzívnu starostlivosť môže aplikovať
transfúzne prípravky pod odborným dohľadom lekára (Vytejčková, 2015, s. 156). V našom
súbore 63% sestier podáva transfúzne lieky pod dohľadom lekára pri lôžku. Aikenova et al.
(2001) vo svojej štúdii potvrdzuje, že sestry vykonávajú činnosti, ktoré nie sú v ich
48
kompetencii. Podobne Kurucová et al (2014, s. 60) sa vo svojom výskume zameriavali na
kompetencie, ktoré sestry vykonávajú, no nemajú na ne právomoc. Subškála obsahovala 16
položiek, pričom najčastejšie išlo o informovanie o úmrtí a na druhej strane zriedka išlo o odber
arteriálnej krvi. Pri týchto výkonoch sestry prekračovali svoje kompetencie.
V prípade indikácie transfúzneho lieku každý zdravotnícky pracovník, ktorý sa podieľa na
procese hemoterapie, zodpovedá za podanie správneho transfúzneho lieku v správnom čase
(Vestník MZ SR, 2004). V rámci vzdelávania je žiaduce upozorniť študentov aj na právne
dôsledky ak sestra prekračuje svoje kompetencie vymedzené platnou legislatívou.
Každé zdravotnícke zariadenie, v ktorom sa podávajú transfúzne lieky, musí mať vypracovaný
systém objednávania transfúznych liekov, postupy v prípade naliehavej potreby transfúzneho
lieku, schémy objednávania transfúznych liekov na oddelenie, metodické usmernenie liečby
transfúznymi liekmi, systém identifikácie všetkých podaných transfúznych liekov, systém
spätného vyhľadania každého transfúzneho lieku a jeho príjemcu, štandardný pracovný postup
podávania transfúznych liekov, plán pravidelných školení pracovníkov (Vestník MZ SR, 2004).
Prekvapivé je naše zistenie, v ktorom sestry priznali, že pri podávaní transfúznych liekov
dodržiavajú iba niektoré pracovné postupy, konkrétne 11,5% a dokonca 15,4% dodržiavajú iba
nevyhnutné. Predpokladáme, že môže ísť o vynechanie biologickej skúšky v takom rozsahu
ako to popisuje metodický pokyn, prípadne, že transfúziu podávajú sestry alebo prvých 15
minút nesledujú pacienta priamo pri lôžku. Krv nie je tekutina. Je to transplantačný orgán so
všetkými imunohematologickými súvislosťami (Tupý, 2010, s. 61). Pri podávaní transfúznych
liekov môžu nastať komplikácie viazané buď na transfúzny prípravok alebo na klinický
a imunitný stav pacienta. Môžu byť akútne alebo neskoré, ľahké, stredne ťažké a dokonca
potransfúzna hemolytická reakcia bezprostredne ohrozuje pacienta na živote (Endacott, Jevon,
Cooper, 2009, s. 265). Dodržiavanie odporúčaných postupov je predpokladom, že podanie
transfúznych liekov prebehne bez akýchkoľvek komplikácii.
Rozdiely sme zistili pri sebahodnotení vedomostí a praktických zručností. Sestry v praxi
hodnotili svoje vedomosti a praktické zručnosti pri podávaní transfúznych liekov ako veľmi
dobré, kým študenti hodnotili svoje vedomosti a praktické zručnosti ako dobré. Vo februári
2014 sme realizovali prieskum, v rámci ktorého sme chceli zistiť, ako študenti hodnotia svoje
praktické zručnosti pri jednotlivých odborných výkonoch v klinickej praxi. Hodnotenia sa
zúčastnilo 84 študentov. Pri hodnotení praktických zručností za najlepšie študenti hodnotili
praktickú zručnosť pri meraní fyziologických funkcií a aplikáciu subkutánnej injekcie, naopak
najhoršie praktické zručnosti študenti hodnotili pri príprave transfúzie (Fertaľová, 2015). Tieto
výsledky boli podnetom, aby sme problematike podávania transfúznych liekov venovali väčšiu
pozornosť pri výučbe v simulačnom laboratóriu a v podmienkach klinickej praxe. Zároveň boli
inšpiráciou realizovať predkladanú štúdiu.
Záver
Výsledky empirickej štúdie poukazujú na niektoré nedostatky či neistotu a nedostatočné
vedomosti pri podávaní transfúznych liekov. Našou ambíciou je orientovať problematiku
podávania transfúznych liekov pri výučbe okrem ošetrovateľských postupov, klinických
cvičení aj v iných disciplínach, hlavne v chirurgickom ošetrovateľstve. Exkurzia študentov
v krvnej banke významnou mierou môže ovplyvniť bázu vedomostí študentov. Takáto forma
výučby je atraktívnejšia v porovnaní s teoretickým výkladom či štúdiom odbornej literatúry. Za
dôležitý krok považujeme zverejnenie legislatívnych noriem, ktoré sestra pri výkone povolania
musí poznať, v e-learningovom prostredí. O našich zisteniach chceme informovať odbornú
verejnosť, aby pri podávaní transfúznych liekov boli dodržiavané odporúčané postupy
s minimalizáciou komplikácií.
49
Bibliografické odkazy
AIKEN, L., H. et al. Nurses' Reports On Hospital Care In Five Countries. Health Affairs. 2001;
20(3): 43-53 [online]. 2001 [cit. 2016-03-03]. Dostupné z:
http://content.healthaffairs.org/content/20/3/43.full
ENDACOTT, R., JEVON, P., COOPER, S. Clinical Nursing Skills Core and Advanced. New
York: Oxford University Press, 2009. s. 260-272 ISBN 978-0-19-923783-8.
FERTAĽOVÁ, T. et al. Súčasné trendy vo vzdelávaní a hodnotení. In. Recenzovaný sborník
příspěvků vědecké konference s mezinárodní účastí Sapere Aude 2015. Koncepty dneška. vol.
V. Hradec Králové: MAGNANIMITAS, 2015. s. 98-104 . ISBN 978-80-87952-09-2.
KURUCOVÁ, R. et al. Uplatnenie kompetencií sestier v praxi. Ošetrovateľstvo-teória výskumvzdelávanie.
2014; 4(2): 58-64.
PISARČÍKOVÁ, M. Transfúzie u detí [online]. 2012 [cit. 2016-03-03]. Dostupné z:
https://www.google.sk/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=1&ved=0ahUKEwjpzo
bJy6TLAhWE8XIKHbXTB4wQFggbMAA&url=http%3A%2F%2Fwww.lf.upjs.sk%2Fceea
%2Fdoc4%2F04%2520Pisarcikova%2520Transfuzie%2520CEEA%25202012.pdf&usg=AF
QjCNGn6P7xq5Xw50S7An1RvaYdwU1_hQ&cad=rja
PODRACKÁ, Ľ. Transfúzia krvi u detí: kedy áno a kedy nie? Pediatria pre prax. 2012;
13(2):81-86.
VYTEJČKOVÁ, R. et al. Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné III. Praha: Grada
Publishing, a.s., 2015. 303 s. ISBN 978-80-247-3421-7.
TUPÝ, J. Príprava transfúzneho lieku – história, súčasnosť, úloha sestry. Zdravotnícke štúdie.
2010; 3(2): 57-62.
ČESKO. Zákon č. 55 ze dne 1. března 2011 o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných
odborných pracovníků. In Sbírka zákonů České republiky. 2011, částka 20, s. 482-544.
Dostupné z: http://www.asapoz.eu/clanky/zakony--legislativa/kompetencie-sestier-a-pa-v-sr-
kontra-kompetencie-sestier-a-pa-v-cr.html
SLOVENSKO. Ministerstvo zdravotníctva. Metodický pokyn pre zabezpečenie správnych
indikácii transfúznych liekov č. 81 zo dňa 1.11. 2004. In Vestník Ministerstva zdravotníctva SR
2004, čiastka 47-48.
SLOVENSKO. Ministerstvo zdravotníctva. Vyhláška zo dňa 2. júna 2005, ktorou sa určuje
rozsah ošetrovateľskej praxe poskytovanej sestrou samostatne a v spolupráci s lekárom a rozsah
praxe pôrodnej asistencie poskytovanej pôrodnou asistentkou samostatne a v spolupráci
s lekárom. In. Zbierka zákonov č. 364/2005 Slovenská republika, čiastka 155, s. 3734-3739.
Dostupné z: www.zbierka.sk/sk/predpisy/364-2005-z-z.p-8773.pdf
Kontaktná adresa autora:
PhDr. Terézia Fertaľová, PhD.
Fakulta zdravotníckych odborov PU v Prešove
Partizánska 1
080 01 Prešov
terezia.fertalova@unipo.sk
50
RATIONING V OŠETŘOVATELSTVÍ
RATIONING IN NURSING
Michaela Gehrová*, Darja Jarošová**
*Fakultní nemocnice Olomouc, Oddělení urgentního příjmu
**Ostravská univerzita v Ostravě, Lékařská fakulta, Ústav ošetřovatelství a porodní asistence
Abstrakt
Předkládaný příspěvek se věnuje problematice přidělované ošetřovatelské péče (rationing),
která se v důsledku nastaveného systému poskytování zdravotních služeb dostává do popředí v
odborných diskusích.
Přidělovanou ošetřovatelskou péči můžeme definovat jako proces alokace omezených zdrojů,
která by měla být v ideálním stavu naprosto spravedlivá a efektivní. Ve zdravotnictví je
aplikována přidělovaná péče ve formě explicitní nebo ve formě implicitní. Explicitní
přidělovaná péče je prováděna na úrovni administrativní a je založena na podkladě otevřeného
přijetí nedostatečných zdrojů. Implicitní přidělovaná péče je aplikována na úrovni
zdravotnického pracovníka a konkrétního pacienta, kdy v důsledku limitace zdrojů dochází
k omezení péče, o kterém rozhodne samotný zdravotnický pracovník. Tento stav je velkým
sociálním a morálním problémem, jelikož nejsou přesně stanovená pravidla a hranice na
základě, kterých k omezení péče dochází.
V rámci provedených zahraničních studií je doložitelný negativní vliv implicitní přidělované
péče na poskytování ošetřovatelské péče. Má negativní dopad na bezpečí a zdraví pacienta.
Dále ovlivňuje pracovní prostředí a firemní kulturu zdravotnických zařízení. Základními
faktory implicitní přídělové péče v důsledku, kterých dochází k negativnímu vlivu na
ošetřovatelskou péči, jsou nedostatečné personální zdroje, špatné pracovní prostředí, týmová
spolupráce, nadměrný pracovní stres a samotný systém nastavení priorit.
Klíčová slova: ošetřovatelská péče, přidělovaná péče, explicitní, implicitní
Abstract
The presented document deals with the rationing in nursing care, which due to current system
of providing health care services comes to the fore in professional discussions.
Allocation of nursing care can be defined as the allocation process of the limited resources,
which should be in ideal condition absolutely fair and effective. The allocated care is applied
in an explicit or an implicit form in the healthcare. Explicit allocating care is performed on the
administrative level and is based on an open acceptance of inadequate resources. Implicit
allocated care is applied at the level of the healthcare worker and the individual patient. Due to
the limitation of resources, the healthcare is limited too and healthcare worker himself decides
about restrictions on treatment. This state is a major social and moral problem, because they
are not well-defined rules and limits, under which the limitation care is performed.
The negative impact of the implicit allocated care on nursing care is documented in the
performed foreign studies.
Has a negative impact on the safety and health of the patient. Also affects the working
environment and corporate culture of health facilities. The basic factors of implicit rationing
care, for which there is a negative impact on nursing care, are insufficient personnel resources,
poor working environment, teamwork, excessive work stress and the very system of setting
priorities.
Key words: nursing care, rationing, explicit, implicit
51
Úvod
Zdravotnictví jako celek prochází v posledních desetiletích velkými změnami a čelí také celé
řadě závažných problémů. Z počátku se může zdát, že největším problémem současného
zdravotnictví jsou finanční náklady a nedostatek finančních prostředků. Musíme si,
ale uvědomit, že jedny ze základních problémů zdravotnictví a zdravotních systémů jsou
uloženy mnohdy jinde.
Pochopení pojmu zdraví je základním předpokladem pro přípravu i realizaci opatření vedoucích
ke zlepšení zdraví a také řešení rozsáhlé problematiky zdravotnictví. Zdraví lidského jedince je
považováno za jednu z nejvýznamnějších a nejdůležitějších hodnot naší společnosti. Samotný
pojem zdraví je definován Světovou zdravotnickou organizací jako stav plné fyzické, psychické
a sociální pohody, a nikoli pouze nepřítomnost nemoci či vady.
Je důležité si uvědomit, že zdraví je také považováno za dynamický proces, který jedinec
či stát v důsledku chování nebo nastavených politik může vědomě a cíleně ovlivňovat (Holčík,
2011).
Velmi důležitý je pohled na etickou, morální rovinu zdraví a s ní související poskytování
zdravotní péče. V rámci legislativních norem je zásadním dokumentem Všeobecná deklarace
lidských práv, která v článku 25 uvádí: „Každý má právo na takovou životní úroveň, která by
byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt i zdraví a blahobyt jeho rodiny, počítajíc
v to zejména výživu, šatstvo, byt a lékařskou péči, jakož i nezbytná sociální opatření;
má právo na zabezpečení v nezaměstnanosti, v nemoci, při nezpůsobilosti k práci,
při ovdovění, ve stáří nebo v ostatních případech ztráty výdělečných možností, nastalé
v důsledku okolností nezávislých na jeho vůli“ (United, 1948). Z uvedené citace je zřejmé,
že nutnost poskytovat zdravotní služby v rozsahu rovných příležitostí za účelem zdraví jedince
je základním úkolem společnosti. Samotné posouzení, zda je proces spravedlivý, závisí na tom,
co společnost akceptuje jako stejné právo pro všechny (McCoy, 2003).
V samotném systému zdravotnictví jsou služby, které považujeme za samozřejmé. Mezi tyto
zdravotní služby řadíme poskytnutí neodkladné péče, a to bez ohledu na to zda
ji zdravotní pojišťovna uhradí či ne. Musíme se, ale také zaměřit na řešení situace,
kdy v důsledku rostoucích nákladů nebudeme moci zdravotní péči, nad rámec neodkladné péče,
vždy poskytnout. Dalším citlivým tématem je situace, kdy v rozkvětu medicínských
technologií, s ním související následné lepší a časnější diagnostice, v návaznosti kvalitnějších
terapeutických výkonů a účinnější léčby, narůstá počet pacientů vyžadujících zdravotní péči.
V důsledku uvedeného dochází k rozšiřování požadavků na zdravotní péči, která
je několikanásobně nákladnější.
Samotné rozhodování o tom, komu a kdy bude určitá zdravotní služba poskytnuta,
je velmi eticky a morálně náročné. Optimální by bylo, kdybychom mohli zdravotní péči
poskytnout bez omezení všem, ale možnosti současného zdravotnictví jsou omezené a alokace
dostupných zdrojů zcela závisí na zdravotní politice státu. V důsledku toho se dostáváme do
situace přidělované péče (Williams et al., 2012).
Cíl teoretické studie
Hlavním cílem je analyzovat, zmapovat v dostupných literárních zdrojích a pramenech
výsledky studií věnující se problematice přidělované ošetřovatelské péče.
Přidělovaná péče v ošetřovatelství
Pojem přidělované péče můžeme definovat jako proces alokace omezených zdrojů, která by
měla být v ideálním stavu naprosto spravedlivá a efektivní. Dále také jako nalézání
52
a ospravedlňování důvodů pro přidělování a nepřidělování zdravotnických služeb některým
lidem, kterým by mohly přinést užitek (Williams et al., 2012).
Ve zdravotnictví je aplikována přidělovaná ošetřovatelská péče ve formě explicitní nebo ve
formě implicitní. Explicitní přidělovaná ošetřovatelská péče je prováděna na úrovni
administrativní a je založena na podkladě otevřeného přijetí nedostatečných zdrojů. Její základ
je založen na přesně nastavených pravidlech a normách (péče hrazena zdravotní pojišťovnou).
Implicitní přidělovaná ošetřovatelská péče je aplikována na úrovni zdravotnického pracovníka
a konkrétního pacienta, kdy v důsledku limitace zdrojů dochází k omezení péče, o kterém
rozhodne samotný zdravotnický pracovník. Implicitní přidělovaná ošetřovatelská péče je
spojena s částečnou svobodou rozhodování a je převážně ve formě skryté. Tento stav je velkým
sociálním a morálním problémem, jelikož nejsou přesně stanovená pravidla na základě, kterých
k omezení péče dochází. (Williams et al., 2012).
K zásadním důvodům nedostupnosti či nemožnosti poskytnutí určitého typu zdravotní služby
dochází v důsledku nedostatečné kapacity, kdy příkladem mohou být dlouhé čekací doby nebo
nedostatek zdravotnického personálu v pracovních směnách. Dalším příkladem jsou doplatky
za zdravotní péči, a to z pohledu pacientů ve stavu hmotné nouze. Nedostatečné vzdělání
zdravotnického personálu ve směru jazykových dovedností a kulturních rozdílů je zásadním
bodem, který se objevuje v přidělované ošetřovatelská péči. Zcela jistě dochází k situacím, kdy
jazyková bariéra má nepříznivý vliv na ošetřovatelskou péči (International, 2011). Dostupnost
zdravotní péče je také ovlivňována přesunem či odkladem neakutní péče, omezením počtu
lůžek, snižováním kvality poskytovaných výkonů či použití levných variant zdravotnických
materiálů.
Uvedené příklady významně ovlivňují ošetřovatelskou péči a to z pohledu vnímání profesního
prostředí pro registrovanou sestru. Dále ve vztahu k negativním výsledkům zdravotního stavu
pacientů a také s ohledem na bezpečí pacienta. Příkladem mohou být závěry multicentrické
studie autorského kolektivu Schubert et al. (2013). Do této studie bylo zapojeno 35
zdravotnických zařízení ve Švýcarsku, které poskytují akutní péči. Celkově se na této studii
podílelo 1633 registrovaných sester v pozici respondentů. Jako výzkumná metoda byl použit
kvantitativní výzkum. Hlavním nástrojem, který výzkumný tým použil, bylo scale BERNCA
(Schubert et al., 2013). BERNCA scale je nástroj, který pomocí stupnice (1 – často, 2 – někdy,
3 – zřídka, 4 – nikdy, 5 – povinné) měří postoje respondenta v rámci dotazníkového šetření a
zjišťuje názory registrovaných sester na problematiku přidělované ošetřovatelské péče.
Uvedené šetření bylo zaměřeno na provádění ošetřovatelských intervencí, které jsou předem
stanoveny v rámci ošetřovatelského procesu a v rámci pracovní směny. Nástroj zahrnuje 32
položek – ošetřovatelské intervence, které registrovaná sestra v rámci přídělového systému
vykonává u přidělených pacientů. Nízké skóre BERNCA naznačuje nízkou hladinu přídělového
systému (Schubert et al., 2013). V závěrech této studie se uvádí, že 98 % zúčastněných
registrovaných sester v posledních sedmi pracovních dnech, nebyly schopny vykonat průměrně
jednu ze 32 ošetřovatelských intervencí, které jsou uvedeny v BERNCA scale (medián 1,69,
směrodatná odchylka 0.571). V rámci pracovní činnosti registrovaných sester dochází k alokaci
zdrojů a vytváření vlastního hierarchického systému, který upřednostňuje nezbytnou
ošetřovatelskou péči. V popředí byly ošetřovatelské intervence, které mají přímý vliv na
pacienta (monitorování životních funkcí, aplikace léčiv). Nejvíce byly omezovány intervence,
u kterých není nastaven časový interval (psychosociální podpora pacientů, zpracování
ošetřovatelské dokumentace). Mezi hlavní faktory, které ošetřovatelskou péči ovlivňují, byly
zařazeny: systém nastavení priorit, pracovní prostředí a personální zdroje. Tyto prediktory
ovlivňují přiměřenost při alokaci zdrojů. Pokud dojde k překročení předem definované prahové
hodnoty, zvyšuje se riziko negativních dopadů na výsledky pacientů (Schubert et al., 2013).
Další studie, která se věnuje oblasti přidělované ošetřovatelské péči je studie autorského
kolektivu Papastavrou et al. (2014). Tato studie se věnuje přímo implicitnímu přidělování
53
ošetřovatelské péče. Cílem studie bylo zjistit, zda je spokojenost pacienta spojena
s přidělováním ošetřovatelské péče. Dále jaké je vnímání pracovního prostředí a samotné
vykonávání praxe registrovaných sester při nastavování ošetřovatelského procesu u pacienta.
Dalším cílem byla identifikace prahové hladiny pro přidělování péče, kdy základním
parametrem je spokojenost pacienta (Papastavrou et al., 2014). Studie byla zaměřena na dvě
kategorie respondentů – 352 dospělých pacientů a 318 registrovaných sester (10 oddělení z 5
všeobecných státních nemocnic). Použitým nástrojem bylo dotazníkové šetření za použití
BERNCA scale a Revised Professional Practice Environment (RPPE), které se věnuje
vyhodnocení pracovního prostředí (motivace, vztahy, konflikty, vedení lidí a autonomie,
týmová spolupráce, kultivovanost, přenos informací) u registrovaných sester. RPPE nástroj
měří postoje respondenta a zjišťuje názory registrovaných sester na danou problematiku za
pomocí čtyřbodové Likertové škály (1 – nikdy, 2 – zřídka, 3 – občas, 4 – často nebo 5 – vždy).
Dále byl u pacientů použit dotazník Satisfaction Scale (dotazník věnující se oblasti spokojenosti
pacientů s poskytovanou péčí). Satisfaction Scale obsahuje 29 položek rozdělených do 3
domén, ve kterých se zaměřuje na přímou a nepřímou ošetřovatelskou péči. Hodnocení
respondenta je pomocí Likertové škály a měří postoje respondenta na dotazovanou
problematiku (Merkouris et al., 1999). Hlavním zjištěním uvedené studie bylo negativní
vnímání dvou hlavních proměnných, přidělování ošetřovatelské péče a vnímání pracovního
prostředí s ohledem na spokojenost pacienta. Regresní analýza ukázala, že péče v rámci
přídělového systému a pracovního prostředí ovlivňuje spokojenosti pacienta. Pacienti uváděli
velmi nízkou spokojenost v oblasti přímé ošetřovatelské péče (základní ošetřovatelská péče,
informace, edukace), ale tato nespokojenost byla vázána na proměnlivost a nestálost pracovního
prostředí. Ve zdravotnických zařízeních, která disponovala dostatečným počtem
zdravotnického personálu a kvalitním pracovním prostředím, bylo skóre přidělované péče
velmi nízké. Proti tomu zdravotnické zařízení s ne zcela korektním pracovním prostředím
a firemní kulturou, mělo skóre přidělované péče vysoké (Papastavrou et al., 2014). Závěr studie
shrnuje důležitost nastavení prahových hodnot pro přídělový systém, které již ovlivňují
výsledný stav pacienta. Samotná přidělovaná ošetřovatelská péče by měla být nastavena tak,
aby nebyla ohrožena bezpečnost pacienta (Papastavrou et al., 2014).
Přídělový systém je také aplikován na úrovni zdravotnických zařízení v rámci dlouhodobé
ošetřovatelské péče. Studie autorů Zúñiga et al. (2015) monitoruje výskyt implicitního
přidělování ošetřovatelské péče v domech s pečovatelskou službou na území Švýcarska. Cílem
této studie bylo popsat úrovně implicitního přidělování ošetřovatelské péče a dále prozkoumat
přidělování péče ve vztahu k úrovni personálního zajištění, fluktuace personálu
a dalších faktorů v rámci pracovního prostředí. Do studie bylo náhodným výběrem zařazeno
156 zařízení se 402 jednotkami a 4307 zaměstnanci v přímé péči ve všech úrovních vzdělávání.
V této skupině bylo 25 % registrovaných sester. Aplikovanou výzkumnou metodou byl
kvantitativní výzkum pomocí dotazníkového šetření. Použitými nástroji byly BERNCA scale,
stupnice Nursing Work Index (monitoruje pracovní prostředí sester), Attitudes Questionnaire
(zaměřuje se na kvalitu pracovního prostředí a týmovou spolupráci)
a dotazník Stress Inventory, který sleduje vliv pracovních stresorů (Zuniga et al., 2015). Studie
ukázala, že v uvedených domech s pečovatelskou službou nedochází významně často
k implicitnímu přidělování péče na úrovni zdravotnických pracovníků (především
registrovaných sester). V rámci přidělování péče, nebyla omezována základní ošetřovatelská
péče (hygiena, příjem stravy, vyprazdňování, medikace). Bylo zjištěno, že k omezení
v důsledku implicitního přidělování ošetřovatelské péče, dochází při zpracování ošetřovatelské
dokumentace. Omezována byla dále sociální péče a pečovatelská služba. Základním
ovlivňujícím faktorem pro vzniklé omezení či přidělení péče byly personální zdroje, týmová
spolupráce a vyšší pracovní stres. Zlepšení týmové práce a snížení pracovního stresu by mohlo
vést k omezení aplikace implicitního přidělování ošetřovatelské péče (Zuniga et al., 2015).
54
Další problematika, která významně ovlivňuje ošetřovatelskou péči, je péče opomíjená,
zmeškaná či chybějící (missed care). K této situaci může docházet z různých důvodů.
Příkladem může být neposkytnutí péče v důsledku alokace zdrojů a přidělované péče. Pokud
pacient nedostává v průběhu hospitalizace kvalitní ošetřovatelskou péči, v rozsahu odpovídající
jeho onemocnění, může docházet k zhoršení jeho zdravotního stavu, komplikacím a následným
negativním výsledkům. Významně je ohrožena kvalita ošetřovatelské péče a bezpečí pacienta.
Problematikou opomíjené či chybějící péče se zabývala studie autorského kolektivu Kalisch et
al. (2011). Tato studie byla provedena v rámci 10 zdravotnických zařízení poskytujících akutní
péči. Zapojeno bylo celkem 110 oddělení a 4086 respondentů (registrované sestry, praktické
sestry, asistenti sestry). Výzkumným nástrojem byl dotazník MISSCARE survey, který je
primárně zaměřen na kvantitativní sběr dat. Dotazník je rozdělen na část první (zmeškaná
ošetřovatelská péče), kde respondent ve 24 položkách odpovídá na otázky týkající se
neprovedených ošetřovatelských intervencí, které jsou předem stanoveny v rámci
ošetřovatelského procesu (stupnice 1 – nikdy, 2 – zřídka, 3 – občas, 4 – často nebo 5 – vždy).
V druhé části dotazníku, odpovídá respondent v 16 položkách rozdělených do 3 kapitol na
předem stanovené důvody zmeškané péče (stupnice 1 – není faktorem pro zmeškání péče, 2 –
minimální faktor, 3 – střední faktor a 4 – významný faktor) (Kalisch et al., 2011). Závěry studie
prokázaly vztah mezi úrovní zdravotnických zařízení a typem zmeškané péče. Trendy v četnosti
a typologii zmeškané péče byly u všech nemocnic podobné. Celkově lze konstatovat, že ke
zmeškané péči docházelo v rámci polohování, výživy, medikace, zpracování ošetřovatelské
dokumentace. Důvody pro zmeškání péče byly také podobné u všech zařazených nemocnic.
Mezi nejčastější příčiny patřily problémy v oblasti nedostatečné personální pokrytí a nadměrná
pracovní zátěž (Kalisch et al., 2011).
Závěr
Dle výše uvedených studií je doložitelný negativní vliv přidělované ošetřovatelské péče.
Významný podíl na něm má implicitní přidělovaná ošetřovatelská péče, která nemá jasná
pravidla, ale ani zcela jasné hranice. Je aplikována na úrovni zdravotnického pracovníka
a konkrétního pacienta, kdy v důsledku limitace zdrojů dochází k omezení péče, o kterém
rozhodne samotný zdravotnický pracovník. Základními faktory v důsledku, kterých je
realizovaná implicitní přidělovaná ošetřovatelská péče, jsou personální zdroje, pracovní
prostředí, týmová spolupráce, pracovní stres a systém nastavení priorit. V České republice, dle
dostupných zdrojů, dosud nebyla realizována žádná studie, která by se věnovala přidělované
ošetřovatelské péči. V současné době, kdy se české zdravotnictví dostává do situace
významného nedostatku registrovaných sester a v důsledku této situace dochází k omezování
poskytování péče, by mohl výzkum ukázat, že studie zaměřená na oblast přidělované péče by
ukázala slabé stránky organizace systému poskytování ošetřovatelské péče.
Bibliografické odkazy
HOLČÍK, J. Systém péče o zdraví a zdravotní gramotnost. In: ŘEHULKA, E. Škola
a zdraví 21: Výchova ke zdraví: Podněty ke vzdělávacím oblastem. Brno: Masarykova
univerzita, 2011. ISBN 978-80-210-5524-7.
INTERNATIONAL COUNCIL OF NURSES, Mezinárodní den sester 2011: Překlenutí
rozdílů: Větší dostupnost a rovnoprávnost zdravotní péče. Geneva. 2011. ISBN 978-92-95094-
50-5.
KALISCH, B. J., TSCHANNEN, D., LEE, H., FRIESE, CR. Hospital variation in missed
nursing care. American Journal Of Medical Quality: The Official Journal Of The American
College Of Medical Quality. 2011, 26(4), 291-9.
MCCOY, D. Health Sector Responses to HIV/AIDS and treatment access in southern Africa:
Addressing equity. Regional Network for Equty in Helth in Southern Africa in co-operation
55
with Oxfam GB. [online]. 2003. [cit. 2016-10-3]. Dostupné z: http://idl-
bnc.idrc.ca/dspace/handle/10625/48900.
MERKOURIS, A., YFANTOPOULOS, J., LANARA, V., LEMONIDOU, C. Developing an
instrument to measure patient satisfaction with nursing care in Greece. Journal Of Nursing
Management. 1999, 7(2), 91-100. ISSN 09660429.
PAPASTAVROU, E., ANDREOU, P., TSANGARI, H., MERKOURIS, A. Linking patient
satisfaction with nursing care: the case of care rationing - a correlational study. BMC Nursing.
2014, 13, 26. ISSN 14726955.
SCHUBERT, M., AUSSERHOFER, D., DESMEDT, M., SCHWENDIMANN, R.,
LESAFFRE, E., LI, B., DE GEEST, S. Levels and correlates of implicit rationing of nursing
care in Swiss acute care hospitals--a cross sectional study. International Journal Of Nursing
Studies. 2013, 50(2), 230-9. ISSN 1873491X.
UNITED NATIONS, The Universal Declaration of Human Rights.[online]. 1948. [cit. 2016-
10-3]. Dostupné z: http://www.ohchr.org/EN/UDHR/Pages/Introduction.aspx.
WILLIAMS, I. et al. Rationing in health care: the theory and practice of priority setting.
Bristol: The Policy Press, 1. vydání, 2012. ISBN 9781847427748.
ZÚÑIGA, F., AUSSERHOFER, D., HAMERS, JPH, ENGBERG, E., SIMON M.,
SCHWENDIMANN, R. The relationship of staffing and work environment with implicit
rationing of nursing care in Swiss nursing homes – A cross-sectional study. International
journal of nursing studies. 2015;52(9):1463-1474. ISSN 0020-7489.
Kontaktní adresa autora:
Mgr. et Mgr. Michaela Gehrová
Kpt. Jaroše 19
779 00 Olomouc
M.Gehrova@seznam.cz
56
BEZPEČNOSTNÍ PROCES NA OPERAČNÍM SÁLE (E-POSTER)
SAFETY PROCESS IN THE OPERATING THEATER
Petra Gombalová*, Ilona Plevová**
*Fakultní nemocnice Ostrava, Kardiochirurgické centrum, centrální operační sály
**Ostravská univerzita v Ostravě, Lékařská fakulta, Ústav ošetřovatelství a porodní asistence
Abstrakt
Cíl: Cílem práce bylo zjistit, jak je bezpečnostní proces prováděn na kardiochirurgických
operačních sálech ve vybraném zdravotnickém zařízení.
Metodika: Metodou sběru dat bylo pozorování kardiochirurgického operačního personálu při
provádění bezpečnostního procesu ve všech třech jeho fázích a zápisů šetření do auditního listu
vlastní konstrukce, který vychází z ošetřovatelského standardu Fakultní nemocnice Ostrava –
Univerzální protokol prevence záměny pacienta, místa operace či prováděného výkonu. Počet
kardiochirurgických operací, které byly náhodně vybrány v období od 1. 2. 2014 do 30. 10.
2014, kdy auditní šetření probíhalo, bylo 145.
Výsledky: V první fázi bezpečnostního procesu při předávání pacienta mezi sestrami byla
identifikace pacienta, předání jeho kompletní dokumentace a zápis do formuláře
bezpečnostního procesu provedena u většiny akutních i plánovaných operací. Identifikace
pacienta v druhé fázi těsně před přípravou k operaci nebyla provedena perioperační sestrou
pouze v jednom případě. Ve dvou případech nebyl proveden dotaz o celkové připravenosti
pacienta k operačnímu týmu před chirurgickým řezem, obě tyto operace byly urgentní. Třetí
fáze bezpečnostního procesu po skončení operace byla ve všech bodech splněna u všech 145
operací.
Závěr: Bezpečnostní proces na kardiochirurgických operačních sálech FNO je prováděn
personálem ve všech jeho fázích včas a dle ošetřovatelského standardu FNO. Výjimkou
úplného nebo částečného neprovedení bezpečnostního procesu jsou výkony prováděné v časové
tísni, tedy operace akutní, kdy je veškerá činnost zdravotníků směřována na záchranu lidského
života.
Klíčová slova: auditní šetření, nemocniční zařízení, bezpečí, kvalita, bezpečnostní proces,
operační sál, komunikace
Abstract
Aim: The aim of this work was to find out how the safety processes are performed on cardiac
operating theatres in the choosen health care facility.
Methods: The data collection method was the observation of cardiac operations personnel
during the implementation of the safety processes in all three phases, and records of the
investigation into the audit worksheet own design, which is based on the standard of nursing
University Hospital Ostrava (FNO) – Universal protocol to prevent confusion of the patient,
the surgical site and conducted performance. The number of cardiac surgeries, which were
randomly selected during the period from 01/02/2014 until 30/10/2014, when the survey was
conducted was 145.
Results: During the first phase of safety process, in the time of a transmission between the
patient's nurses was patient's identification, transfer of his complete documentation, and
registration in the form of safety process performed by the both, acute, and also planned
operations. In two cases, the question of the overall readiness of the patient for the planned
operation before surgical incision was not performed, both of these operations were urgent. The
third phase of the safety process – after an operation, has been completed at all points for all
145 operations.
57
Conclusion: The safety process at cardiosurgical operating theaters of FNO is being carried out
by personnel in its all phases on time, and according to nursing standards of FNO. Exceptions
for incompletition, or partial failure of the fullfillment of the safety process are surgical
procedures performed under a time pressure, i.e. acute operations, where all activities of health
professionals is geared to save human life.
Key words: audit inquiry, hospital equipment, safety, quality, safety process, operating theatre,
communication
Kontaktní adresa autora:
Mgr. Petra Gombalová
COS Kardiochirurgické centrum FNO
17. listopadu 1790
708 00 Ostrava
gombalova@fno.cz
58
GENDEROVÉ STEREOTYPY VE ZDRAVOTNICTVÍ
GENDER STEREOTYPES IN HEALTH
Liana Greiffeneggová*, Šárka Dynáková**, Pavel Neveselý***
*Masarykova univerzita Brno, Lékařská fakulta, Katedra porodní asistence a zdravotnických
záchranářů
**Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta, Ústav teorie a praxe ošetřovatelství
***22. základna letectva Náměšť nad Oslavou
Abstrakt
Cíle: Byly stanoveny tyto cíle:
- Zjistit, do jaké míry přetrvávají genderové stereotypy ve vztahu k profesi všeobecného
ošetřovatele u dnešních středoškoláků, potenciálních studentů tohoto oboru.
- Mezi zdravotníky ověřit, jak oni sami vnímají přítomnost mužů na pozici všeobecný
ošetřovatel a zda management zdravotnických zařízení cíleně muže na tyto pozice vyhledává
a motivuje k výkonu tohoto povolání.
- U náhodně vybraných zástupců veřejnosti ověřit, zda v populaci přetrvávají genderové
stereotypy v oblasti povolání.
Metody: Kvantitativní průzkum formou anonymního dotazníku pro management nemocnic,
všeobecné sestry a laickou veřejnost.
Výsledky: Celkem bylo testováno 7 hypotéz s využitím základních statistických metod.
Z vyhodnocení dotazníků pro středoškoláky vyplývá, že povolání všeobecného ošetřovatele
studenti neznají a jejich představu o této práci nejvíce ovlivnily představy o povolání
ošetřovatele. Dále se potvrdilo, že mladí lidé přebírají společenské a kulturní stereotypy
v oblasti genderu a povolání. V oslovených zdravotnických zařízeních se počet mužů ve
sledované profesi pohybuje mezi 1/3 – 1/5 celosvětového průměru. Vedení nemocnic nevyvíjí
žádnou zvýšenou snahu o zvýšení jejich počtu. Zdravotníci samotní obecně toto povolání
považují za vhodné pro obě pohlaví. Výsledky u zástupců veřejnosti prokázaly velmi pozitivní
pokrok společnosti v oblasti genderové problematiky. Zjištěné náznaky genderové segregace
byly minimální.
Klíčová slova: gender, všeobecný ošetřovatel, genderové stereotypy, segregace pracovního
trhu.
Abstract
Aims:
- Determine the extent to which gender stereotypes persist in relation to the profession of nurse
in today's high school students, prospective students in this field.
- Among health care professionals, to verify how they themselves perceive the presence of
mens in the position of general nurse and whether management of health care facilities
focused for mens for these positions also if they searched and motivated to pursue that
profession.
- In randomly selected members of the public, check if the population gender stereotypes
persist in their profession.
Methods: A quantitative survey using anonymous questionnaire for the management of
hospitals, nurses and the general public.
Results: A total of 7 tested hypotheses using basic statistical methods. The evaluation
questionnaire for high school students shows that the profession of nurse students know and
their idea of this work most influenced ideas about the care profession. It was further confirmed
that young people take social and cultural stereotypes in gender and occupation. In the health
facilities surveyed, the number of mens in the profession pursued between 1/3 - 1/5 of the world
59
average. Keeping hospitals not involved in any extra effort to increase their numbers. Health
workers themselves this profession generally considered suitable for both sexes. Results for
members of the public showed very positive progress of society on gender issues. Detected
signs of gender segregation were minimal.
Keywords: gender, general nurse, gender stereotypes, labor market segregation.
Kontaktní adresa autora:
Liana Greiffeneggová
Lékařská fakulta MU
Kamenice 735/5
625 00 Brno
grei@med.muni.cz
60
FAKTORY OVPLYVŇUJÚCE EFEKTÍVNOSŤ KLINICKÉHO PROSTREDIA
V PREGRADUÁLNEJ PRÍPRAVE SESTIER
FACTORS INFLUENCING THE EFFECTIVENESS OF CLINICAL LEARNING
ENVIRONMENT IN NURSING EDUCATION
Elena Gurková*, Katarína Žiaková**, Silvia Cibríková*, Dagmar Magurová*, Anna
Hudáková*, Slávka Mrosková*
*Prešovská univerzita v Prešove, Fakulta zdravotníckych odborov, Katedra ošetrovateľstva,
**Univerzita Komenského v Bratislave, Jesseniova lekárska fakulta v Martine, Ústav
ošetrovateľstva
Abstrakt
Cieľ: Cieľom deskriptívnej prierezovej štúdie bolo zistiť ako študenti ošetrovateľstva hodnotia
vybrané faktory klinického prostredia v priebehu ošetrovateľskej praxe v zdravotníckych
zariadeniach. Zisťovali sme vzťahy medzi vybranými faktormi klinickej výučby a hodnotením
klinického prostredia študentmi.
Metódy: Výskumu sa zúčastnilo 503 študentov druhých a tretích ročníkov študijného programu
ošetrovateľstvo zo šiestich univerzít v rámci SR. Na hodnotenie klinického prostredia bol
použitý validný a reliabilný dotazník Clinical Learning Environment, Supervision and Nurse
Teacher evaluation scale (CLES+T). Rozdiely v hodnotení klinického prostredia sme zisťovali
Pearsonovým chí-kvadrátovým testom, viacfaktorovou analýzou rozptylu (ANOVA). Na
zistenie závislosti medzi premennými sme použili Pearsonov korelačný koeficient. Výsledky
boli spracované na hladine štatistickej významnosti α ≤ 0,05.
Výsledky: Významná časť študentov uvádzala skúsenosti s tradičným modelom skupinovej
supervízie. Metóda supervízie, frekvencia supervíznych stretnutí a dĺžka klinickej praxe na
pracovisku mali signifikantný vzťah k hodnoteniu klinického prostredia.
Záver: Metóda supervízie predstavuje signifikantný faktor ovplyvňujúci hodnotenie klinického
prostredia študentmi. V porovnaní s európskymi štúdiami sme zistili nižšiu mieru
implementácie individuálneho supervízneho vzťahu študenta s mentorom. V rámci univerzít na
Slovensku dominoval tradičný skupinový model supervízie. Uvedené výsledky umožňujú
analýzu faktorov významných pre zabezpečenie kvality klinickej výučby.
Kľúčové slová: klinická výučba, klinické prostredie, klinická supervízia, mentoring
Abstract
Aim: The purpose of the cross-sectional descriptive study was to investigate how nursing
students evaluate particular factors of clinical learning environment during their clinical
placement in hospitals. We explored which factors of the clinical environment contribute
significantly to students' perceptions of clinical learning environment
Methods: The sample included 503 students attending the second or the third year from six
Slovak universities. Student nurse experiences of clinical learning environments, the
supervision provided by qualified nurses in clinical placements were measured by the Clinical
Learning Environment, Supervision and Nurse Teacher evaluation scale. The data were
analysed using descriptive statistics, Pearson’s chi-square test, multifactorial ANOVA
procedure and Pearsons’ correlations and p-value < 0.05 was taken to indicate statistical
significance for all comparisons.
Results: Majority of students in the Slovak sample experienced a traditional model of group
supervision. Frequency of supervision meetings and mainly the supervision model have a
significant association with students´ perceptions of clinical learning environment.
Conclusion: The supervision methods have an association with students´ perceptions of clinical
learning environment. In comparision with European studies we did not confirm a move from
61
group supervision approach to a one-to-one supervision orientation. The study offers a valuable
insight into analysis of factors contributing to improvevement of clinical learning environment
and models of clinical or workplace training.
Key words: clinical learning, clinical learning environment, supervision, mentorship
Štúdia vznikla ako súčasť projektu KEGA Hodnotenie klinického prostredia v pregraduálnom
vzdelávaní sestier (016PU-4/2015).
Kontaktná adresa autora:
Doc. Mgr. Elena Gurková, PhD.
Fakulta zdravotníckych odborov PU
Partizánska 1
08001 Prešov 1
Slovenská republika
elena.gurkova@unipo.sk
62
SKÚSENOSTI S REALIZÁCIOU EDUKAČNÉHO PROGRAMU ZAMERANÉHO NA
PREVENCIU NOZOKOMIÁLNYCH NÁKAZ
EXPERIENCE IN IMPLEMENTING EDUCATIONAL PROGRAM AIMED AT THE
PREVENTION OF NOSOCOMIAL INFECTIONS
Lívia Hadašová, Terézia Fertaľová, Iveta Ondriová
Prešovská Univerzita v Prešove, Fakulta zdravotníckych odborov, Katedra ošetřovatel´stva
Abstrakt
Úvod: Realizácia edukačného programu pre sestry v oblasti prevencie nozokomiálnych nákaz
je jedna z možností ako posilniť bezpečnosť pacienta, podporiť proces zabezpečovania a
zvyšovania kvality v zdravotníckom zariadení a zvýšiť odbornú erudíciu sestier.
Cieľ: Predstaviť edukačný program zameraný na prevenciu nemocničných nákaz, ktorý je
súčasťou stratégie prevencie a kontroly nozokomiálnych infekcií v klinickej praxi.
Metody: Edukačný program bol organizovaný v privátnom zdravotníckom zariadení
v košickom regióne v rokoch 2010-2015, raz mesačne, 9x ročne, bol určený pre vedúce sestry,
kontaktné sestry oddelení pre nozokomiálne nákazy, celkovo sa ho zúčastnilo 44 osôb.
Obsahom edukačného stretnutia v rozsahu 90 minút bola kazuistika prípadu nozokomiálnej
nákazy, rozbor a výsledky kontroly hygienicko-epidemiologického režimu, štandard
ošetrovateľského výkonu súvisiaceho s rizikom vzniku nozokomiálnej nákazy. Súčasťou
edukačného programu boli aj prehľady rezistencií na antimikrobiálne látky podľa oddelení,
novelizované právne predpisy a informácie zo štúdii riešiacich problematiku nozokomiálnych
nákaz.
Výsledky: V mikrobiologickom monitoringu z rúk a prostredia o 60% pokles pozitívnych
výsledkov, eliminácia chýb a nedostatkov v hygienicko-epidemiologickom režime, zníženie
spotreby antibiotík z 22% na 17%, pri stúpajúcom počte hospitalizovaných pacientov,
zvyšujúce sa percento hlásených nozokomiálnych nákaz z 0,6 na 1,1%, vypracované a do praxe
implementované štandardy súvisiace s problematikou profylaxie a riešenia nozokomiálnych
nákaz.
Záver: Dosiahnuté výsledky v klinickej praxi preukázali efektívnosť edukačného programu
zameraného na podporu bezpečnosti pacienta v aspekte prevencie nozokomiálnych nákaz.
Kľúčové slová: nozokomiálne nákazy, prevencia, kontrola, sestra, edukačný program.
Abstract
Introduction: Implementing an educational for nurses in the prevention of nosocomial
infections is one of the ways to enhance patient safety, support the process of quality assurance
and quality improvement in health care facilities and enhance the professional expertise of
nurses.
Aim: Introduce an educational aimed at the prevention of hospital-acquired infection, which is
part of the strategy of prevention and control of nosocomial infections in clinical practice.
Methods: The educational was organized in private health facilities in the Košice region in the
years 2010-2015, monthly, 9 times per year. It was meant for managing nurses, department
contact nurses for nosocomial infections, overall it was attended by 44 people. The educational
content of 90 minutes was case reports of cases of nosocomial infections, analysis and
inspection results of sanitary epidemiological regime, standards of nursing performance
associated with the risk of nosocomial infections. The educational also included reports of
resistance to antimicrobial agents by department, amended regulations and information from
studies addressing the issue of nosocomial infections.
Results: In microbiological monitoring of hands and environment there was 60% decline in
positive results, an elimination of errors and deficiencies in the sanitary-epidemiological
63
regime, a reduction in the consumption of antibiotics from 22% to 17% against an increasing
number of hospital patients, increasing the percentage of reported nosocomial infections from
0.6 to 1.1%, developing and implementing in practice the standards related to the problem of
solutions for the prophylaxis of nosocomial infections.
Conclusion: The results obtained in clinical practice have shown the effectiveness of the
educational on promoting patient safety in the aspect of prevention of nosocomial infections.
Key words: nosocomial infections, prevention, monitoring, nurse, educational programme.
Úvod
Nemocničná nákaza (ďalej NN) je nákaza vnútorného alebo vonkajšieho pôvodu, ktorá vznikla
v príčinnej súvislosti s pobytom alebo výkonom v zdravotníckom zariadení alebo zariadení
sociálnych služieb (Zákon č.355/2007 Z.z). Krkoška (2002, s.8) uvádza, že podľa Centre for
Disease Prevention and Control je nozokomiálna nákaza definovaná ako lokálny alebo celkový
stav, ktorý je výsledkom reakcie prítomného infekčného agens alebo jeho toxínu. Vzniká počas
hospitalizácie, pričom infekcia nie je prítomná a rovnako nie je v inkubačnom čase pri prijatí,
pričom spĺňa špecifické kritéria lokalizácie infekcie. Keď inkubačná doba nie je známa, sú za
nozokomiálne nákazy považované tie, ktoré vznikli po viac ako 48-72 hodinách od prijatia do
zdravotníckeho zariadenia. Najčastejšími sú infekcie močových ciest, nasledujú infekcie
dýchacích ciest, infekcie v mieste chirurgického výkonu, infekcie krvného riečiska a ostatné
(ECDC, 2013). V súčasnej dobe zdravotná starostlivosť zahŕňa okrem klasickej nemocničnej
starostlivosti aj iné formy poskytovania intenzívnej, resp. invazívnej zdravotnej starostlivosti,
napr. v zariadeniach jednodňovej chirurgie, v poliklinických centrách, špecializovaných
ambulanciách, predpokladá sa, že infekcie môžu byť akvirované vo všetkých týchto
zariadeniach. Z tohto dôvodu sa postupne termín nozokomiálne nákazy nahrádza termínom
nákazy súvisiace so zdravotnou starostlivosťou (HAI – healthcare- associated infection)
(Mayhall, 2012). Na Slovensku sa podľa oficiálnej štatistiky nozokomiálne nákazy vyskytujú
približne u 0,5 -1% hospitalizovaných pacientov (ÚVZ, 2012). Toto číslo je nerealisticky nízke.
V súčasnosti sa priemerná incidencia nozokomiálnych nákaz v nemocniciach vo vyspelých
krajinách pohybuje v rozmedzí 6-10% hospitalizovaných pacientov. Vyšší výskyt NN sa
zisťuje u kriticky chorých pacientov na jednotkách intenzívnej starostlivosti a na oddeleniach
s väčším počtom imunokompromitovaných pacientov (Štefkovičová, 2013, s.77). Z uvedených
dôvodov je nevyhnutné neustále hľadať vždy nové a účinné metódy prevencie a profylaxie.
Literárne zdroje uvádzajú, že približne u 20-30% prípadov nozokomiálnych infekcií je možne
predísť intenzívnymi programami na prevenciu a kontrolu nozokomiálnych nákaz (Štastná,
2005, s.21). Efektívnym program pre prevenciu možno ovplyvniť počet a závažnosť NN
i finančné náklady. V roku 1985 v projekte SENIC v USA (Study on the Efficacy of
Nosocomial Infection Control) bolo dokazené, že ak má nemocnica zriadený nemocničný tím
a zaoberá sa cielenou, premyslenou kontrolou NN, výskyt NN poklesne o 32%. Tento program
je efektívny v prevencii prenosu nozokomiálnych nákaz, ale aj nákladovo efektívny. Bolo tiež
dokázané, že pri minimálnych preventívnych opatreniach sa výskyt nozokomiálnych nákaz
znížil o 6%. Naopak, ak sa tejto problematike nevenuje systematická, riadená pozornosť, počet
infekcii narastá (Haley et al., 1985, s.22).
Cieľ
Cieľom práce je predstaviť realizáciu edukačného programu zameraného na prevenciu
a kontrolu NN, ktorý je súčasťou programu Stratégie prevencie a kontroly NN v klinickej
praxi. Edukačný program je zameraný na posilnenie bezpečnosti pacienta, zvyšovanie
odbornej erudície sestier a podporu rozvoja kvality poskytovanej zdravotnej starostlivosti.
64
Súbor a metodika
Edukačný program zameraný na prevenciu a kontrolu nozokomiálnych nákaz bol organizovaný
v privátnom zdravotníckom zariadení v košickom regióne s počtom lôžok 379. Jeho aplikácia
v praxi prebiehala kontinuálne v období rokov 2010-2015. Edukácia bola realizovaná ako
vzdelávacia aktivita miestnej úrovne v trvaní 90 minút raz mesačne, 9x ročne, na samostatných
edukačných stretnutiach, kde témy boli špecificky prispôsobené k zisteniam a identifikovaným
nedostatkom na vybranom oddelení. Za vytvorenie a realizáciu edukačného programu
zodpovedal ústavný hygienik, námestníčka pre ošetrovateľstvo a epidemiologická sestra.
Štruktúra edukačného programu pozostávala z 5 základných okruhov:
1. Kazuistika prípadu nozokomiálnej nákazy z vybraného oddelenia.
2. Štandard vybraného ošetrovateľského výkonu, súvisiaceho s rizikom NN.
3. Rozbor hygienicko-epidemiologického režimu vybraného oddelenia a výsledky
mikrobiologického monitoringu.
4. Štatistika – počet NN, počet operácii, počet odobratých hemokultúr, počet pozitívnych
hemokultúr, počet zavedených periférnych venóznych katétrov.
5. Prehľady mechanizmov rezistencie na antimikrobiálne látky.
Cieľovou skupinou pre edukačné stretnutia boli kontaktné sestry oddelení pre NN, vedúce
a úsekové sestry oddelení, celkový počet zúčastnených osôb bol 44. Členovia cieľovej skupiny
boli na svojich pracoviskách zodpovední za prenos informácii a realizáciu opatrení, týkajúcich
sa prevencie NN. Efekt edukačného programu sme zisťovali sledovaním indikátorov ako počet
kontaminovaných sterov z nemocničného prostredia, počet kontaminovaných odtlačkov z rúk
personálu, počet infekcií v operačnej rane na počet operácii, počet pacientov s pozitívnou
hemokultúrou, náklady na antibiotiká, náklady na dezinfekciu.
Výsledky
Po piatich rokoch fungovania tímu pre kontrolu infekcii, na základe aktívnej spolupráce
komisie pre NN a antibiotickej komisie, pravidelného monitorovania a vyhodnocovania
stanovených indikátorov a realizácie edukačného programu sme v stratégii prevencie
a kontroly NN, dosiahli uvedené výsledky:
1. Pravidelný mikrobiologický monitoring prostredia, rúk – pokles pozitívnych výsledkov
o 60% - čo odráža správnosť vykonávania dekontaminačných postupov a účinnosť
dezinfekčných prostriedkov.
2. Pravidelný výkon auditov realizácie a dokumentácie ošetrovateľských výkonov
súvisiacich s rizikom NN, čo donieslo efekt postupnej eliminácie chýb a nedostatkov
prostredníctvom nápravných a preventívnych opatrení.
3. Do praxe implementované štandardy bariérového ošetrovateľstva a štandardy na
profylaxiu ranových, močových, krvných infekcií a ošetrovateľských výkonov
súvisiacich s prevenciou a rizikom NN.
4. Výkon auditov hygienicko-epidemiologického režimu a príslušnej dokumentácie,
postupná eliminácia nedostatkov.
5. Zvyšujúce sa percento hlásených nozokomiálnych nákaz z 0,06 na 1,1 %.
6. Zníženie spotreby ATB z 23% na 17% z celkových nákladov na lieky (zníženie
empirického podávania ATB), pri stúpajúcom počte hospitalizovaných pacientov
a operačných výkonov.
7. Zavedený kontinuálny vzdelávací program pre štandardizované ošetrovateľské výkony
vyžadujúce aseptický prístup a legislatívne požiadavky týkajúce sa nemocničnej
hygieny.
65
Diskusia
V zmysle platnej legislatívy podľa Zákona č. 578/2004 Z.z., je povinnosťou každého
zdravotníckeho zariadenia mať zavedený systém kvality. Súčasťou systému kvality je
zadefinovaný program Bezpečnosti pacienta, ktorého súčasťou je stratégia prevencie a kontroly
NN. Základom uvedeného programu bolo vytvorenie smerníc, manuálov pre hygienicko epidemiologický
režim oddelení, ďalej štandardov zameraných na ošetrovanie rán, zavedenie
a ošetrovanie, periférnych venóznych katétrov, permanentných močových katétrov, bariérové
ošetrovateľstvo, hygienu rúk, procesy sanitácie a dekontaminácie prostredia a zdravotníckych
pomôcok, bezpečnú manipuláciu a transport biologického materiálu, manipuláciu
s nebezpečným odpadom. Hygienicko–epidemiologický režim stanovuje prevádzkový
poriadok oddelení, je v podobe riadenej formy dokumentácie, zahŕňa dezinfekčný program,
režim a manipuláciu s nemocničným prádlom, manipuláciu so stravou, triedenie a separáciu
odpadov na oddelení, štandardné pracovné postupy pri výskyte multirezistentných kmeňov.
Mesačne sme na vybraných oddeleniach realizovali kontroly hygienicko-epidemiologického
režimu, ďalej vykonávali a vyhodnocovali výsledky mikrokrobiologického monitoringu
prostredia a odtlačkov rúk, čo poskytlo informácie o rezervoároch pôvodcov nozokomiálnych
infekcií, ďalej kontaminácii predmetov a účinnosti vykonávanej dezinfekcie. Cieľom
vzdelávania bolo, aby si zdravotnícki pracovníci boli vedomí dôležitosti a princípov prevencie
a kontroly NN, kritických bodov v hygienicko-epidemiologickom režime a v procese
starostlivosti o pacienta. Podľa autoriek (Červeňanová, Blažejová, 2011, s.17) štúdie
a skúsenosti z praxe poukazujú, že sestry majú nedostatočné vedomosti v zásadách dezinfekcie,
predsterilizačnej príprave a hygiene rúk. V štúdii, v ktorej autori zisťovali a porovnávali úroveň
vedomostí, zručností a návykov sestier v problematike centrálnych venóznych katétrov vo
vzťahu k rizikám infekcie na vybraných oddeleniach podľa odporúčaní CDC a procesuálnych
štandardov, poukázala, že sestry nedodržiavajú niektoré základné bariérové ošetrovateľské
techniky a nemajú dostatočné vedomosti v ošetrovateľských postupoch, ktoré súvisia s rizikom
a vznikom nozokomiálnych nákaz (Kelčíková, Sakmárová, 2011, s.11).
Edukačný program vznikol na základe identifikovaných nedostatkov počas ošetrovateľských
auditov ošetrovateľských výkonov, zistených nedostatkov v hygienicko-epidemiologickom
režime oddelení. Súčasťou náplne edukačného programu boli aj aktuálne novelizované právne
predpisy a informácie z domácich a zahraničných štúdii riešiacich problematiku prevencie
i kontroly NN. Uvedený edukačný program sprístupnil informácie z aktívnej činnosti komisie
pre NN (sledovanie počtu NN, analýza hlásených NN a z nich vybrané kazuistiky, počet
odobraných a pozitívnych hemokultúr) a komisie pre racionálnu antibiotickú politiku a liečbu
- štandardy pre profylaktické, empirické a cielené podávanie antibiotík, sledovanie nákladov na
spotrebu antibiotík podľa jednotlivých skupín, prehľady mechanizmov rezistencie na
antimikrobiálne látky. K úspešnej realizácii edukačného programu zameraného na prevenciu
NN prispelo aj vytvorenie tímu pre kontrolu infekcií a referátu nemocničnej hygieny
v organizačnej štruktúre nemocnice so zadefinovaním stratégie, cieľov, kompetencií a úloh.
Tím pre kontrolu infekcií tvorí nemocničný hygienik, epidemiologická sestra, členovia komisie
NN, klinický mikrobiológ, kontaktní lekári oddelení pre NN, kontaktné sestry oddelení pre NN.
Tím pre kontrolu a prevenciu NN tvorí a realizuje programy pre kontrolu infekcií na úrovni
nemocnice.
Záver
Nozokomiálne nákazy predstavujú vážny medicínsky, ekonomický i etický problém, sú
závažnou komplikáciou zdravotnej starostlivosti a podieľajú sa na predčasných úmrtiach.
Zhoršujú kvalitu života pacientov, predlžovaním dĺžky hospitalizácie a potrebou ďalšej liečby
zhoršujú ekonomiku nemocníc. Manažment rizík sa stáva nevyhnutnou súčasťou manažmentu
organizácie, pretože i napriek všetkej starostlivosti nie je možné vylúčiť množstvo nežiaducich
66
situácií, ktoré môžu ohroziť jej činnosť (Szekelyová, Dimunová, 2014, s.31). Svetový trend
riešenia prevencie nozokomiálnych nákaz sa realizuje prostredníctvom programov bezpečnosti
pacienta. Podľa pokynu Úradu pre dohľad nad zdravotnou starostlivosťou je nevyhnutnosťou
v rámci stratégie bezpečnosti pacienta v každom zdravotníckom zariadení spracovať program
na prevenciu NN, ktorého súčasťou je nastavenie spoľahlivého systému identifikácie, evidencie
a analýzy NN, ďalej implementácia preventívnych opatrení pre zníženie vzniku NN (ÚDZS,
2014). V zmysle posilnenia bezpečnosti pacienta a zabezpečenia a zvyšovania kvality
poskytovanej starostlivosti má mať zdravotnícke zariadenie do praxe implementovaný systém
sústavného vzdelávania. Konštatujeme, že návrh, vytvorenie a realizácia nášho edukačného
programu zameraného na prevenciu NN sa javí ako účinný. Dosiahnuté výsledky v klinickej
praxi preukázali efektívnosť vytvoreného a realizovaného edukačného programu zameraného
na podporu bezpečnosti pacienta v aspekte prevencie NN.
Bibliografické odkazy
ČERVEŇANOVÁ, E., BLAŽEJOVÁ, A. Edukácia zdravotníckych pracovníkov v nových
trendoch hygienického režimu ako prevencia nozokomiálnych ochorení. Nozokomiální nákazy.
2011;10(3):14-23.
EUROPEAN CENTRE FOR DISEASE PREVENTION AND CONTROL (ECDC). Annual
epidemiological report on comunicable diseases in Europe 2008. [online]. © 2008,
Stockholm: ECDC [cit. 2016-03-03]. Dostupné z:
http://ecdc.europa.eu/en/publications/Publiocations0812_SUR_Annual_Epidemiological_Rep
ort_2008.pdf
EUROPEAN CENTRE FOR DISEASE PREVENTION AND CONTROL (ECDC). Health
Topics: Healthcare-associated infections. [online]. © 2013 [cit.2013-03-16]. Dostupné z:
http://www.ecdc.europa.eu/en/healthtopics/Healthcare-associated-infections
KRKOŠKA,D. Nozokomiálné nákazy – problém stále aktuálnejší. Nozokomiálne nákazy.2002
MAYHALL, CG. Hospital Epidemiology and Infection Control. Philadelphia: Lippincott,
Williams and Wilkins, 2012. 1576 s. ISBN 101-60831-300-X.
KELČÍKOVÁ, S., SAKMÁROVÁ, A. Prevencia infekcie u pacienta s centrálnym venóznym
katétrom. Nozokomiální nákazy. 2011;10(3):9-13. ;1(1)8-13
ŠTEFKOVIČOVÁ, M., LITVOVÁ, S. Nozokomiálne nákazy v slovenských nemocniciach.
Žilina: Zdravé stránky s.r.o., 2013. 96 s. ISBN 978-80-971480-0-3.
ŠŤASTNÁ, E. Sledovaní nozokomiálních nákaz jako vnitřní proces řízení kvality zdravotnícke
péče v nemocnici Přerov. Nozokomiální nákazy.2005;(1):18-21.
SLOVENSKÁ REPUBLIKA. Zákon č. 355 zo dňa 21.júna 2007 o ochrane, podpore a rozvoji
verejného zdravia a o zmene a doplnení niektorých zákone. In Zbierka zákonov Slovenskej
republiky. 2007. Dostupné z: ww.zbierka.sk/sk/predpisy/355-2007-z-z.p-31791.pdf.
SLOVENSKÁ REPUBLIKA. Zákon č. 578 zo dňa 21. októbra 2004 o poskytovateľoch
zdravotnej starostlivosti, zdravotníckych pracovníkov, stavovských organizáciách
v zdravotníctve a o zmene a doplnení niektorých zákonov. In Zbierka zákonov Slovenskej
republiky. 2004. Dostupné z: www.zbierka.sk/sk/predpisy/578-2004-z-z.p-8186.pdf.
SLOVENSKÁ REPUBLIKA. Metodický pokyn Úradu pre dohľad nad zdravotnou
starostlivosťou č.3 zo dňa 2014. Zavádzanie systémov hlásení chýb, omylov a nežiaducich
udalostí v ústavnej zdravotnej starostlivosti. Dostupné z: www.udzs-sk.sk/.../VE.../2569ff86fc98-4db6-a542-f8fe5479dc8bvestníkčíslo
15/2014 obsah: str. 2 - 5.
SZELELYOVÁ, J., DIMUNOVÁ, L. Manažment rizík a bezpečnosť v operačnom trakte.
Košice: EQUILIBRIA, 2014. 82 s. 978-80-814-3155-5.
ÚRAD VEREJNÉHO ZDRAVOTNÍCTVA. Výročné správy o činnosti Regionálnych úradov
verejného zdravotníctva v Slovenskej republike za roky 2002-2012
67
Kontaktná adresa autora:
PhDr. Lívia Hadašová, PhD., MBA
Fakulta zdravotníckych odborov PU v Prešove
Partizánska 1
080 01 Prešov
Slovenská republika
livia.hadasova@unipo.sk
68
VALIDACE OŠETŘOVATELSKÝCH INTERVENCÍ KLASIFIKACE NIC
V NEONATOLOGICKÉ PÉČI
VALIDATION OF NURSING INTERVENTIONS NIC IN CARE NEONATOLOGY
Jana Chrásková*, Mária Boledovičová**, Karel Hrach***
*Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Fakulta zdravotnických studií, Katedra
ošetřovatelství a porodní asistence
**Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, Katedra
ošetřovatelství a porodní asistence, Česká republika
***Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Fakulta zdravotnických studií, Katedra
ošetřovatelství a porodní asistence
Abstrakt
Cíl: Cílem studie bylo validovat ošetřovatelské aktivity ošetřovatelských intervencí
z klasifikačního systému NIC 1054 Asistence při kojení a 5244 Poradenství při kojení
vybraným souborem neonatologických sester a porodních asistentek – expertek.
Metody: Za účelem validace ošetřovatelských intervencí byl použit upravený Fehringův model
validity diagnostického obsahu (Diagnostic Content Validity Model), který v souvislosti s
validací ošetřovatelských intervencí bývá označován jako Fehring Interventions Content
Validition (ICV). Soubor tvořilo 81 neonatologických sester a porodních asistentek – expertek.
Za expertky byly považovány sestry pracující na neonatologii, které získaly minimálně 4 body
dle modifikovaných Fehringových kritérií. Neonatologické sestry splňovaly kritérium vzdělání
v oboru všeobecná sestra se specializovanou způsobilostí dětské sestry a zároveň byly
absolventkami certifikovaného kurzu pro laktační poradkyně s délkou praxe více jak 5 let. Do
skupiny expertek byly zařazeny i absolventky bakalářského stupně vzdělání v porodní asistenci,
s minimální délkou kontinuální praxe 5 let na novorozeneckém oddělení. Pro posouzení
významnosti ošetřovatelských zásahů byl použit měřící nástroj obsahující 63 položek
ošetřovatelských aktivit uvedených v klasifikačním systému NIC.
Výsledky: Na podkladě názoru expertů bylo detekováno pouze 6 ošetřovatelských činností jako
nevýznamné u intervence 1054 - Asistence při kojení. U intervence 5244 - Poradenství při
kojení jako nevýznamné označili experti 3 činnosti. Obě intervence dosáhly váženého skóre >
0,80.
Závěr: Ošetřovatelské intervence, které lze využít v neonatologické péči pro edukaci o kojení,
jsou validní.
Klíčová slova: ICV model, expert, asistence při kojení, poradenství při kojení, ošetřovatelská
intervence, validace.
Abstract
Aim: The aim of this study was to validate the nursing activities of nursing interventions of the
NIC classification system in 1054 Assistance with breastfeeding and lactation consultancy 5244
file selected neonatal nurses and midwives - experts.
Methods: To validate the nursing interventions used a modified model Fehringův diagnostic
content validity (Diagnostic Content Validity Model), which in connection with the validation
of nursing interventions is termed Fehring Interventions Content Validition (ICV). The sample
consisted of 81 neonatal nurses and midwives - experts. For they were considered expert of
nurses working in neonatology, which received at least 4 points by modified Fehringových
criteria. Neonatal nurses meet the criterion of education in the field of general nurse with
specialized qualifications baby sister and was also a graduate course for certified lactation
consultant practice with a length of more than 5 years. To a group of IT specialists were
included graduates of the bachelor of education degree in midwifery, with a minimum length
69
of 5 years continuous experience in a nursery. To assess the significance of nursing
interventions used measurement instrument containing 63 items nursing activities listed in the
classification system NIC.
Results: On the basis of expert opinion was revealed only six nursing activities as insignificant
at the 1054 intervention - Assistance during breastfeeding. In 5244 intervention - Consulting
during lactation experts as insignificant marked 3 activity. Both interventions have achieved a
weighted score of> 0.80.
Conclusions: Nursing interventions that can be used in neonatal care, for education about
breastfeeding, are valid.
Key words: ICV model, expert, help with breastfeeding, advice on breastfeeding, nursing
interventions, validation.
Úvod
V současné době je kromě klasifikačního systému NANDA-I (North American Nursing
Diagnosis Association – International Taxonomy) předmětem zájmu v ošetřovatelském
výzkumu i klasifikační systém NIC (Nursing Interventions Classification), který je zároveň
zakomponován do vzdělávacích kurikul budoucích všeobecných sester a porodních asistentek.
Výzkumníci v oblasti klasifikačního systému NIC vydávají publikace, které vychází ve
čtyřletých intervalech. Jejich edice vznikají rozvojem a zdokonalováním těch předchozích a
byly datovány roky: 1991, 1996, 2000, 2004, 2008 a 2013. Poslední šestá edice obsahuje 554
ošetřovatelských intervencí (Bulechek et al., 2012). Klasifikace NIC prezentuje velkou škálu
intervencí, které jsou členěny do taxonomické struktury tvořené 7 doménami a 30 třídami.
Intervence lze použít na jakémkoliv pracovišti poskytujícím ošetřovatelskou péči např.
jednotky intenzivní péče, standardní oddělení, domácí a hospicová péče, primární péče, akutní
péče, dlouhodobá péče. Z tohoto důvodu je tato klasifikace označována jako zevrubná
(Bulechek et al. 2008). Pro oblast neonatologické péče lze uvést ošetřovatelské intervence, které
je možné využít při laktačním poradenství. Ošetřovatelská intervence 1054- Asistence při
kojení je definována jako příprava matky ke kojení jejího dítěte a ošetřovatelská intervence
5244 - Poradenství při kojení je definována jako využití interakce mezi matkou a sestrou
k podpoře úspěšného kojení (Bulechek et al., 2012).
Cíl
Validace ošetřovatelských aktivit ošetřovatelských intervencí z klasifikačního systému NIC
1054 Asistence při kojení a 5244 Poradenství při kojení vybraným souborem neonatologických
sester a porodních asistentek – expertek na území České republiky.
Soubor a metodika
Za účelem vyhledání klinických expertů bylo osloveno pět nemocnic v Ústeckém kraji, které
vyjádřily souhlas s realizací výzkumného šetření. Do souboru 81 expertů byly zařazeny
registrované všeobecné sestry se specializovanou způsobilostí dětské sestry a registrované
porodní asistentky s výkonem klinické praxe na oddělení šestinedělí nebo oddělení
novorozeneckém. Při jejich výběru byla respektována modifikovaná Fehringova kritéria: 1.
dosažené vzdělání – minimálně bakalářský stupeň; 2. získání specializace v neonatologii nebo
porodní asistenci; 3. délka praxe na novorozeneckém oddělení, nebo na oddělení šestinedělí –
minimálně jeden rok; 4. závěrečná práce studia zaměřena na ošetřovatelskou diagnostiku a 5.
publikovaný článek na téma ošetřovatelské diagnostiky. Do souboru expertek studie byly
zařazeny ty, které splnily minimálně 4 z uvedených kritérií (získaly 4 body) a současně
souhlasily s participací na výzkumu (Zeleníková et al, 2010). Za účelem validace
ošetřovatelských intervencí byl použit upravený Fehringův model validity diagnostického
obsahu (Diagnostic Content Validity Model), který v souvislosti s validací ošetřovatelských
70
intervencí bývá označován jako Fehring Interventions Content Validition (ICV) (Fehring,
1986). Pro sběr dat byl vytvořen výzkumný nástroj, který obsahoval základní
sociodemografické údaje experta, položky k identifikaci kritérií k zařazení sestry nebo porodní
asistentky do skupiny expertů a 63 položek ošetřovatelských činností ošetřovatelských
intervencí z klasifikačního systému NIC, včetně způsobu hodnocení jejich významnosti na
Likertově škále v rozmezí 1–5 (Bulechek et al., 2012).
Výsledky
K analýze významnosti ošetřovatelských činností byl použit výpočet váženého průměru
metodikou ICV modelu Fehringa (1987). Vyhodnocení údajů na Likertově škále bylo
provedeno následovně: 5 na škále = 1, 4 = 0,75, 3 = 0,5, 2 = 0,25 a 1 = 0. Poté byly aritmetickým
průměrem připraveny ICV vážené průměry pro všechny ošetřovatelské činnosti. Ošetřovatelské
činnosti byly zařazeny do třech skupin. Hodnota váženého průměru > 0,80 = aktivity pro plnění
intervence významné, vážený průměr 0,79–0,50 = aktivity pro plnění intervence mírně
významné a vážený průměr < 0,50 = netypické pro plnění dané intervence. Na podkladě názoru
expertů bylo detekováno pouze 6 ošetřovatelských činností jako nevýznamné u intervence
1054 - Asistence při kojení (Tabulka 1).
Tab. 1 Ošetřovatelská intervence - Asistence při kojení
1054 - ASISTENCE PŘI KOJENÍ
Definice: Příprava matky ke kojení jejího dítěte
Název ošetřovatelské aktivity průměr (σ) skóre
Sleduj schopnost sání novorozence 4,68 0,64 0,92
Přesvědč o nevhodnosti použití umělých látek pro kojící 4,68 0,77 0,92
Monitoruj novorozencovu schopnost správně uchopit bradavku 4,64 0,71 0,91
Pouč, jak má novorozenec odříhnout 4,62 0,68 0,90
Pouč o správné technice ukončení sání kojence 4,59 0,64 0,90
Sleduj integritu kůže na bradavkách 4,62 0,70 0,90
Informuj matku v případě potřeby o možnosti odsávání k udržení laktace 4,54 0,74 0,89
Podporuj pohodlné, bavlněné, podpůrné podprsenky pro kojící 4,54 0,69 0,89
Diskutuj o použití odsávačky, pokud novorozenec zpočátku není schopen
kojení
4,56 0,72
0,89
Pouč o správné péči o bradavky včetně toho, jak zabránit bolestivosti
bradavek
4,53 0,67
0,88
Pouč o kontrole městnání v prsech, o včasném vyprazdňování kojením nebo
odsáváním
4,52 0,74
0,88
Přesvědč matku, aby se vyvarovala kouření cigaret při kojení 4,51 0,86 0,88
Podporuj matku, aby při počátečních pokusech a v případě potřeby požádala o
pomoc sestry, k dosažení 8 až 10 krmení během 24 hodin
4,47 0,74
0,87
Pouč matku o charakteristických znacích kojeneckého močení
a vyprazdňování
4,43 0,68
0,86
Pouč matku o správné poloze 4,38 0,95 0,85
Podporuj pohodlí a soukromí při prvních pokusech o kojení 4,42 0,89 0,85
Pouč matku o dobře vyvážené stravě v období kojení 4,41 0,87 0,85
Diskutuj s matkou o plánované intenzitě a délce doby, po kterou by chtěla
kojit
4,42 0,89
0,85
Pomáhej rodičům při identifikaci podnětů probuzeného novorozence jako
příležitost ke kojení
4,41 0,91
0,85
Upozorni matku na laktačního poradce, dle potřeby 4,38 1,00 0,85
Podporuj matku v kojení dítěte tak dlouho, dokud bude mít zájem 4,36 1,13 0,84
Umožni včas kontakt matky s dítětem a příležitost ke kojení do 2 hodin po
narození
4,30 0,85
0,82
71
U intervence 5244 - Poradenství při kojení jako nevýznamné označili experti 3 činnosti
(Tabulka2). Obě intervence dosáhly průměrného váženého skóre > 0,80.
Tab. 2 Ošetřovatelská intervence - Poradenství při kojení
5244 - PORADENSTVÍ PŘI KOJENÍ
Definice: Využití interakce k podpoře úspěšného kojení
Název ošetřovatelské aktivity Průměr (σ) Skóre
Zhodnoť rozpoznání ucpání kanálků mlékem a mastitidu 4,60 0,66 0,90
Přesvědč matku, aby se vyhnula kouření cigaret při kojení 4,57 0,80 0,89
Instruuj o relaxačních technikách, včetně masáže prsu 4,54 0,70 0,89
Předveď dostupné vybavení pomáhající při kojení a další zákroky na prsech,
např. odsávačky, teplé zábaly a doplňky ke kojení
4,53 0,61
0,88
Urči vhodnost použití odsávačky 4,49 0,76 0,87
Uveď na pravou míru omyly, nepřesnosti a dezinformace o kojení 4,49 0,76 0,87
Pouč o přiměřené pravidelnosti stolice a močení u dítěte 4,48 0,85 0,87
Zjisti frekvenci krmení ve vztahu k potřebám dítěte 4,43 0,82 0,86
Pouč, jak v případě potřeby obnovit laktaci 4,44 0,96 0,86
Monitoruj integritu kůže bradavek 4,38 0,83 0,85
Zhodnoť, zda matka porozuměla novorozeneckým podnětům ke krmení 4,42 0,78 0,85
Předveď masáž prsou a diskutuj o jejich výhodách na zvýšení zásoby mléka 4,42 0,78 0,85
Předveď a pouč o efektivním sání 4,40 0,78 0,85
Vyhodnoť dostatečné vyprazdňování prsu při kojení 4,38 0,94 0,85
Podporuj při podezřele nízkých zásobách mléka odsávání prsů mezi krmením 4,40 0,86 0,85
Poskytni informace o výhodách kojení 4,37 0,84 0,84
Zjisti, zda si matka přeje a je motivovaná ke kojení 4,37 0,97 0,84
Pouč matku o růstových vlnách dítěte, určete normální vzor kojení dětí 4,36 0,97 0,84
Doporuč vhodnou péči o bradavky 4,32 0,93 0,83
Podporuj matku k nabízení obou prsů při každém krmení 4,33 0,98 0,83
Sleduj schopnost správně zmírnit městnání v prsech 4,27 0,99 0,82
Doporuč rodičům v případě potřeby vzdělávací materiály 4,30 0,99 0,82
Pouč o vedení záznamů o délce a frekvenci kojení 4,27 0,94 0,82
Pouč rodiče o výživě novorozence pro přijímání erudovaných rozhodnutí 4,23 1,01 0,81
Zjisti znalosti o kojení 4,25 1,05 0,81
Odkaž rodiče na příslušné kurzy a podpůrné skupiny pro kojení 4,26 1,24 0,81
Monitoruj zvýšené plnění prsou v souvislosti s kojením anebo odsáváním 4,28 1,10 0,82
Identifikuj matčin podpůrný systém pro udržení laktace 4,30 0,90 0,82
Pouč matku o sledování novorozence při sání 4,19 1,29 0,80
Podporuj nenutritivní sání z prsu 4,21 1,01 0,80
Podporuj matku v nabízení obou prsou při každém kojení 4,12 1,21 0,78
Sleduj polohu novorozence u prsu, poslouchej zvuk polykání a způsob
sání/polykání
4,14 1,19
0,78
Podporuj matku k dostatečnému příjmu tekutin k uspokojení pocitu žízně 4,14 1,04 0,78
Doporuč častý odpočinek 4,14 1,12 0,78
Zajisti domů písemný materiál s dostatečnými informacemi 4,11 1,01 0,78
Monitoruj vyprazdňovací reflex 3,98 1,29 0,74
72
Sleduj dovednost matky přiložení dítěte k bradavce 4,19 1,02 0,80
Zhodnoť kvalitu a využití pomůcek ke kojení 4,19 1,03 0,80
Zhodnoť sání/polykání novorozence 4,16 1,12 0,79
Poskytni matce podporu při rozhodování 4,15 1,03 0,79
Pouč rodiče o tom, jak rozlišit vnímaný a skutečný nedostatek mléka 4,05 1,16 0,76
Diskuze
V současné době existuje velmi málo relevantních českých i zahraničních vědeckých důkazů
věnující se problematice ošetřovatelských intervencí vztahujících se k neonatologické péči
v oblasti kojení.
Nejrozsáhlejší výzkum s implementací klasifikačních systémů NANDA-I, NIC NOC
zaměřených na rozvoj a podporu efektivního kojení realizovala v roce 2004 Boledovičová.
V poslední části výzkumu metodou kvaziexperimentu autorka použila klasifikační systémy
NANDA-I, NIC a NOC. Z výsledků je patrné, že ženy, které absolvovaly prenatální přípravu,
ve 3. měsíci po porodu výlučně kojily v 84 % a v kontrolní skupině bez prenatální přípravy
kojilo 17 % žen. V rámci další hypotézy autorka potvrdila efektivnější edukaci s použitím
klasifikačních systémů NANDA-I, NIC a NOC. Ve třetí hypotéze ověřila tvrzení, že je potřebná
systematická příprava v seznamování se s klasifikačními systémy NANDA-I, NIC a NOC, aby
hodnocení procesu kojení, bylo objektivnější (Boledovičová, 2008)
Michalová (2013) zaměřila diplomovou práci na management péče o fyziologického
novorozence taktéž s využitím klasifikačních systému NANDA-I, NIC a NOC. Vybrala
prostřednictvím obsahové analýzy 9 ošetřovatelských diagnóz, z publikace Nursing
Interventions Clasification (NIC) 9 ošetřovatelských intervencí a z publikace Nursing
Outcomes Clasification (NOC) 5 očekávaných výsledků, vztahujících se k péči o
fyziologického novorozence. Z 9 souborů NIC ošetřovatelských intervencí vyplynulo 130
aktivit použitelných v praxi, ve shodě s našimi vybranými intervencemi.
Melničáková (2013) se v diplomové práci se také pokusila implementovat klasifikační systémy
NANDA-I, NIC a NOC a to do ošetřovatelské péče o nedonošené novorozence v souvislosti
s kojením. V uvedené diplomové práci nejde o validaci v souladu s Fehringovými modely, ale
přesto je studie prokazuje efektivnost ošetřovatelské dokumentace vycházející z klasifikačních
systémů.
Závěr
Z uvedených výsledků našeho šetření je patrné, že vybrané intervence jsou validní pro naše
sociokulturní prostředí a pro sestry i porodní asistentky realizující laktační poradenství, jsou
srozumitelné. Dohledané podobné studie dokládají efektivitu vhodné ošetřovatelské
dokumentace. V českém prostředí do jisté míry přetrvává mezi ošetřovatelskými profesionály
názor, že používáním jednotné ošetřovatelské terminologie a klasifikačních systémů, vzroste
pouze administrativa. Implementovat jednotný ošetřovatelský jazyk v podobě vybraných
komponent z Aliance NNN do běžné praxe neonatologické péče zaměřené na laktační
poradenství, bude nadále spočívat, v předkládání důkazů poskytovatelům péče o jejich
prospěšnosti pro ně ale hlavně pro matky po porodu v době hospitalizace.
Bibliografické odkazy
BOLEDOVIČOVÁ, M. Prostriedky rozvoja a podpory efektívného dojčenia. 1. Vyd. Martin:
Osveta, 2008.103 s. ISBN 978-80-8063-264-9.
73
BULECHEK, G. M., BUTCHER, H. K., DOCHTERMAN, J. M. (ed.). Nursing Interventions
Classification (NIC). 6th ed. St. Luis: Mosby-Year Book, 2012, [608 p] ISBN 978-0-323-
10011-3.
BULECHEK, G. M., BUTCHER, H. K., DOCHTERMAN, J. M., WAGNER, CH. (ed.).
Nursing Interventions Classification (NIC). 5th ed. St. Luis: Mosby-Year Book, 2008, [976 p].
ISBN 978-0-323-05340-2.
FEHRING, R. J. The Fehring Model. In: CARROLL-JOHNSON et al. (eds.) Classification of
nursing diagnoses: Proceedings of the tenth conference. Philadelphia: Lippincott. 1994, 55–
62. ISBN 0-397-55011-1.
FEHRING, R. J. Methods to Validate Nursing Diagnoses. Heart and Lung: The Journal of
Critical Care. 1987, 16(6), 625-629. ISSN 0147-9563.
FEHRING, R. J. Validation Diagnostic Labels: Standardized Terminology. In: HURLEY, M.
E. (ed.) Classification of Nursing Diagnoses: Proceedings of the Sixth Conference. St. Lous:
Msby. 1986, 183-190. ISBN 0-801637-66-X.
MELNIČÁKOVÁ, B. Management kojení u nedonošených dětí s aplikací klasifikačních
systémů NANDA, NIC, NOC. České Budějovice. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v
Českých Budějovicích. Zdravotně sociální fakulta. 2013
MICHALOVÁ, V. Management ošetřovatelské péče o fyziologického novorozence s využitím
klasifikačních systémů NANDA, NIC a NOC. České Budějovice. Diplomová práce. Jihočeská
univerzita v Českých Budějovicích. Zdravotně sociální fakulta. 2013
ZELENÍKOVÁ, R., ŽIAKOVÁ, K., ČÁP, J., et al. Nnávrh kritérií výberu expertov pre
validizáciu ošetrovateľských diagnóz v ČR a SR. Kontakt. 2010, 12(4), 407-413. ISSN 1212-
4117.
Kontaktní adresa autora:
Mgr. Jana Chrásková
Fakulta zdravotnických studí
Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Velká Hradební 13
400 01 Ústí nad Labem
jana.chraskova@ujep.cz
74
RIZIKO PÁDU V PEDIATRICKÉM OŠETŘOVATELSTVÍ
RISK OF FALL IN PEDIATRIC NURSING
Jana Chromá
Fakultní nemocnice Ostrava, Klinika dětského lékařství
Abstrakt
Úvod: Pády v pediatrickém ošetřovatelství jsou fenoménem, jež je považován za nejrizikovější
a nejčastější hlášenou mimořádnou událostí. Zdravotnická zařízení hodnotí pády jako
významný indikátor kvality poskytované péče.
Cíl: Cílem příspěvku je popsat, analyzovat a porovnat hodnotící nástroje užívané k hodnocení
rizika pádu v pediatrickém ošetřovatelství.
Metodika: Pro získání dat byly použity elektronické licencované a volně přístupné databáze
(Medline, ProQuest, Google Scholar, Web of Science, Springer, Blackwell, Willey, Science
Direct, Cochrane Collaboration). Z analýzy byly vyloučeny měřící nástroje hodnotící riziko
pádu v jiném než českém, slovenském nebo anglickém jazyce a škály nevhodné k měření rizika
pádu v pediatrickém ošetřovatelství.
Výsledky: Z analýzy zjištěných informací se jako nejvhodnější pro hodnocení rizika pádů
v pediatrickém ošetřovatelství jeví měřící nástroj Humpty Dumpty.
Závěr: V dnešní době existuje řada posuzovacích nástrojů, které mohou být použity
k hodnocení rizika pádu v pediatrickém ošetřovatelství, ovšem většina jich je interpretována
v anglickém jazyce. České pediatrické ošetřovatelství má nadále nedostatek validních nástrojů,
u kterých by docházelo k ověřování jejich psychometrických vlastností.
Klíčová slova: riziko pádu, hodnocení, pediatrie, dítě, ošetřovatelství
Abstract
Indtroduction: Falls in pediatric nursing are a phenomenon which is considered the riskiest and
the most frequent emergency incident. Healthcare facilities assesses the falls as an important
indicator of quality of care.
Aim: The aim of this article is to describe, analyze and compare the assessment tools used to
evaluate risk of falls in pediatric nursing.
Methods: Electronic licensed and freely accessible databases (Medline, ProQuest, Google
Scholar, Web of Science, Springer, Blackwell, Willey, Science Direct, Cochrane Collaboration)
were used to obtain data. From the analysis were excluded measuring instruments evaluating
risk of falls in other than Czech, Slovak or English language and scales inappropriate to measure
risk of falls in pediatric nursing.
Results: From the analysis of collected information will the most convenient for assessment
risk of fall in pediatric nursing, seems Humpty Dumpty measuring scale.
Conclusion: At present there are many assessment tools that can be used to evaluate the risk of
a fall in pediatric nursing, but most of them are interpreted in English languages. Czech
pediatric nursing have continues shortage valid measurng tools for which there would be
verification of their psychometric properties.
Key words: risk of fall, assessment, pediatrics, child, nursing
Kontaktní adresa autora:
Mgr. Jana Chromá, Ph.D.
Klinika dětského lékařství FNO
17. listopadu 1790
Ostrava 700 30
janachroma@cenrum.cz
75
VÝSKUM EFEKTIVITY INTRAVENÓZNEHO APLIKOVANIA VITAMÍNU C
Z HĽADISKA OVPLYVNENIA KVALITY ŽIVOTA ONKOLOGICKÝCH
PACIENTOV
RESEARCH INTRAVENOUS DRUG EFFICIENCY OF APPLICATION OF VITAMIN
C IN TERMS AFFECTING THE QUALITY OF LIFE OF CANCER
Elena Janiczeková*, Tatiana Rapčíková*, Veronika Ondrejková**, Anna Melichová***
*Slovenská Zdravotnícka Univerzita v Bratislave so sídlom v Banskej Bystrici, Fakulta
zdravotníctva, Katedra ošetrovateľstva
**Kožná ambulancia, DERMISIMA s. r.o., Banská Bystrica
*** Stredná zdravotnícka škola, Banská Bystrica
Abstrakt
Cieľ: Cieľom realizovaného výskumu bolo zistiť, či intravenózne podávanie
vysokodávkovaného vitamínu C u pacientov s onkologickým ochorením počas onkologickej
liečby ovplyvňuje ich kvalitu života.
Metódy: Na hodnotenie kvality života sme použili medzinárodne validovaný dotazník
WHOQOL-BREF, v ktorom 26 položiek hodnotí štyri domény kvality života. Komparovali
sme kvalitu života onkologických pacientov, ktorí majú počas liečby aplikovaný
vysokodávkovaný infúzny vitamín C s kvalitou života pacientov, ktorým počas liečby
vysokodávkovaný infúzny vitamín C nebol aplikovaný. Zistené výsledky sme porovnali s
populačnou normou. Vo výskume sme využili štatistické metódy: F - test a Studentov t – test
na hladine významnosti  = 0,05. Skúmanú problematiku sme overovali v Slovenskej republike
vo vybraných ambulanciách.
Výsledky: Zistili sme, že kvalita života pacientov s aplikovaným vysokodávkovaným infúznym
vitamínom C je hodnotená vyššie vo všetkých štyroch doménach v porovnaní s kvalitou života
pacientov, ktorým vysokodávkovaný infúzny vitamín C aplikovaný nebol. Kvalita života
onkologických pacientov s aplikovaným intravenóznym vitamínom C je porovnateľná
s populačnou normou WHOQOL-BREF, v doméne 4 - prostredie ju dokonca presiahla.
Závery: Aplikovaný intravenózny vitamín C má pozitívny vplyv na kvalitu života
onkologických pacientov v každej skúmanej doméne.
Kľúčové slová: kvalita života, onkologický pacient, vitamín C, WHOQOL-BREF.
Abstract
Aim: The aim of the survey was implemented to determine whether intravenous administration
of high dose vitamin C in patients with cancer during the oncological treatment affects their
quality of life.
Methods: To evaluate the quality of life we used internationally validated questionnaire
WHOQOL-BREF in which the 26 items assessed four domains of quality of life. We compared
the quality of life of cancer patients who are administered during treatment with Vitamin C
High dose infusion to the quality of life of patients. High dose infusion Vitamin C for not
receiving treatment. The results were compared with population norm. In the research we used
statistical methods: F-test and Student's t-test, significance level  = 0.05. Examined the issue
was verified in the Slovak Republic in selected clinic.
Results: We found out that the quality of life of patients in group A with the applied vitamin C
scored better in all four domains, as compared to the quality of life of patients in group B,
vitamin C High dose which did not use. The quality of life of cancer patients injected with
intravenous vitamin C is comparable to the population norm WHOQOL-BREF in the domain
4-environment it even exceeded.
76
Conclusion: Applied intravenous vitamin C has a positive impact on the quality of life of cancer
patients surveyed in each domain.
Key words: quality of life, cancer patient, vitamin C, WHOQOL-BREF.
Úvod
Niektorí odborníci charakterizujú podávanie vysokodávkovaného infúzneho vitamínu C ako
„zabudnutý poklad vo farmakoterapii“. O tomto spôsobe liečby sa vie už 50 rokov. Pôvodné
závery boli však negatívne, avšak nové štúdie a pozitívne odborné argumenty jasne ukazujú, že
podávanie vitamínu C pacientom s rakovinou výrazne zlepšuje ich kvalitu života. Napriek
novým zisteniam sú názory odborníkov na použitie danej liečby stále nejednotné. Vitamín C
svojim účinkom dokáže nasmerovať nádorové bunky k apoptóze a zároveň chrániť bunky
zdravé. Tento dvojaký účinok vysvetľujú odborníci tým, že vitamín C ako antioxidant, ktorý sa
podáva vysokodávkovanými infúziami, chráni zdravé bunky pred oxidatívnym stresom a v
blízkosti nádorových buniek má prooxidatívny účinok prostredníctvom tvorby vodíka
(Kotlářová, 2014, s. 143; Cullen, 2013, s. 495).
Pri vysokom dávkovaní vitamínu C od 0,1 - 0,6 g/kg telesnej hmotnosti sa prejavuje jeho
antioxidačný, imunomodulačný, protizápalový a selektívne cytostatický účinok voči
nádorovým bunkám. V dávkach od 0,75 - 1,75 g/kg telesnej hmotnosti vykazuje vitamín C
selektívne cytotoxický účinok voči nádorovým bunkám (Točíková, 2013, s. 37).
Podľa European Society for Clinical Nutrition and Metabolism (ESPEN) vitamín C chráni
bunky pred oxidatívnym stresom, ktorý sa podieľa na vzniku onkologických ochorení a pacienti
s onkologickým ochorením majú zvýšenú spotrebu vitamínu C (Cullen, 2013, s. 496).
Infúzny vitamín C sa aplikuje formou krátkodobej vnútrožilovej infúzie, aplikuje ho lekár alebo
sestra. Infúzna terapia vitamínom C je registrovaná Štátnym ústavom pre kontrolu liečiv a
viaže sa na lekársky predpis. Súčasný výskum s vitamínom C sa zameriava na jeho
antiangiogénny inhibujúci efekt, ktorý je v inverznej korelácii medzi podanou dávkou vitamínu
C a migráciou nádorových buniek (Mikirová, 2012, s. 192). Vysokodávkovaný infúzny vitamín
C je od októbra 2012 dostupný pre pacientov v Slovenskej a aj v Českej republike. Vďaka
pokroku, ktorý priniesol do liečby onkologických ochorení, vyvoláva rastúci záujem nielen vo
svete, ale i v Českej a Slovenskej republike (Kotlářová, 2014, s. 12). Ako sme už uviedli,
podávanie vysokodávkovaného vitamínu C výrazne zasahuje do kvality života onkologických
pacientov.
Jednoznačne definovať kvalitu života je náročné, pretože definícia vychádza z podmienok,
v ktorých jedinec žije, je ovplyvnená socioekonomickými faktormi, zdravotným stavom
a mnohými ďalšími premennými (Olišiarová, 2013, s. 15). Gurková (2011, s. 22) chápe kvalitu
života ako popis pozitívnych i negatívnych aspektov života - či je, alebo nie je náš život kvalitný
a porovnáva ho so žiaducou očakávanou úrovňou existencie, resp. so životom druhých ľudí.
Podľa Babinčáka (2013, s. 358) celosvetovo pozorujeme evidentný záujem výskumníkov
o problematiku kvality života a jej meranie sa stalo dôležitým aspektom pri hodnotení výstupov
zdravotnej starostlivosti či efektivity liečby z perspektívy pacienta. Svedčia o tom mnohé
analýzy a odporúčania pre zlepšenie kvality života vo svetových databázach ProQuest Central,
EBSCO, Scopus, Knovel, atď. Vzhľadom k celosvetovému nárastu onkologických ochorení je
potrebné hodnotiť kvalitu života, pretože aj tieto analýzy umožňujú plánovať zdravotníkom
starostlivosť tak, aby bola pre pacienta maximálne prospešná.
Cieľ
Cieľom výskumu bolo zistiť, či intravenózne podávanie vitamínu C u onkologických pacientov
počas liečby ovplyvňuje ich kvalitu života.
Pri formulovaní výskumného problému sme stanovili hypotézy, ktoré sme štatisticky overovali:
77
H1 Predpokladáme, že kvalita života onkologických pacientov, ktorí majú okrem štandardnej
onkologickej liečby aplikovaný vysokodávkovaný infúzny vitamín C je vyššia ako kvalita
života onkologických pacientov, ktorí sú na štandardnej onkologickej liečbe bez aplikovaného
vysokodávkovaného infúzneho vitamínu C.
H2 Predpokladáme, že kvalita života onkologických pacientov, ktorí majú okrem štandardnej
onkologickej liečby aplikovaný vysokodávkovaný infúzny vitamín C sa líši od kvality života
bežnej populácie.
Súbor a metodika
Výskumný súbor sme rozdelili do dvoch výberových súborov A a B. Kritériá pre zaradenie
pacientov do súboru A: onkologická diagnóza, štandardná onkologická terapia v ambulancii a
aplikácia vysokodávkovaného infúzneho vitamínu C. Kritériá pre zaradenie pacientov do
súboru B: onkologická diagnóza a štandardná onkologická terapia v ambulancii. Výskum sme
realizovali v Slovenskej republike v nasledovných ambulanciách: Algeziologickej ambulancii
Fakultnej nemocnice s poliklinikou F. D. Roosevelta v Banskej Bystrici, Ambulancii
praktického lekára DonumVitae, s. r. o. v Banskej Bystrici, Onkologickej ambulancii LCONCOMED,
s. r. o v Lučenci, Kožnej ambulancii Dermatovenerologickej kliniky SZU vo
Fakultnej nemocnici s poliklinikou F. D. Roosevelta v Banskej Bystrici, Ambulancii bolesti
AMBOMED, s. r. o. v Rimavskej Sobote, Ambulancii praktického lekára MEDIVIA, s. r. o.
v Trnave, Dermatovenerologickej ambulancii Dermisima, s. r. o. v Banskej Bystrici
a Onkologickej ambulancii Mamma-centrum sv. Agáty v Banskej Bystrici.
Súbor A - 38 pacientov (19 žien a 19 mužov) vzhľadom na špecifické kritérium, ktorým bola
terapia vysokodávkovaným vitamínom C v infúziách (jedna dávka stojí v prepočte 25 Eur
a hradí si ju pacient sám). Priemerný vek - 51,45 roka (modus 64, medián 53, min. 24 a max.
72 rokov). Zamestnanie: najviac - 65 % bolo zamestnaných pacientov, dôchodcov bolo 28,95
%, rovnako po 2,63 % bolo nezamestnaných pacientov a študentov. Onkologické diagnózy, na
ktoré sa pacienti v súbore ambulantne liečili: karcinóm prsníka 26,32 %, melanóm 15,79 % a
karcinóm prostaty 13,16 %. Rovnaké zastúpenie – 5, 26 % mali diagnózy: karcinóm pľúc,
Grawitzov tumor obličky, karcinóm rekta, karcinóm pankreasu a karcinóm hrubého čreva.
Súbor B - 84 pacientov (50 žien a 34 mužov). Priemerný vek - 57,4 roka (modus 66, medián
60, min. 24, max. 84 rokov). Zamestnanie: najviac - 57,14 % bolo dôchodcov, 32,14 %
zamestnaných pacientov, 9,52 % bolo nezamestnaných a 1,19 % tvorili študenti. Onkologické
diagnózy, na ktoré sa pacienti v súbore liečili: karcinóm prsníka 26,10 %, karcinóm prostaty
9,52 %, rovnako - po 4,76 % karcinóm rekta, karcinóm vaječníkov a karcinóm žalúdka, po 3,57
% mali zastúpenie: karcinóm hltana, karcinóm jazyka a karcinóm hrubého čreva.
Keďže pacienti sú liečení ambulantne a sú aktívne zaradení do života, použili sme kvantitatívnu
výskumnú metódu - dotazník WHOQOL-BREF. Použili sme jeho skrátenú verziu, ktorá
obsahuje 26 otázok, je nenáročná na vyplnenie a je vhodná i pre pacientov liečených
ambulantne. Dotazník skúma 4 domény života: dom 1 - fyzické zdravie (bolesť a nepríjemné
pocity, závislosť od lekárskej starostlivosti, energiu a únavu, pohyblivosť, spánok, každodenné
činnosti, pracovnú výkonnosť); dom 2 - prežívanie (potešenie zo života, zmysel života,
schopnosť sústrediť sa, prijatie telesného vzhľadu, spokojnosť so sebou, negatívne pocity); dom
3 - sociálne vzťahy (osobné vzťahy, sexuálny život, podporu zo strany priateľov); dom 4 prostredie
(osobné bezpečie, životné prostredie, finančnú situáciu, prístup k informáciám,
záľuby, prostredie v okolí bydliska, dostupnosť zdravotnej starostlivosti, dopravu) a dve
samostatné položky Q 1 - kvalitu života a Q 2 - spokojnosť so zdravím. Zber dát sme uskutočnili
od decembra 2014 do mája 2015. Na verifikáciu hypotéz sme vyžili: F-test a Studentov t-test
na hladine významnosti  = 0,05.
78
Výsledky
Overovaním hypotézy 1 sme zistili v dom 1 - fyzické zdravie štatisticky významný rozdiel
v hodnotení kvality fyzického zdravia medzi súborom A a B. Pacienti s aplikovaným
vysokodávkovaným infúznym vitamínom C hodnotili kvalitu fyzického zdravia vyššie
v porovnaní s pacientmi bez aplikácie vysokodávkovaného infúzneho vitamínu C (p = 0,0017)
(tab.1). V dom 2 – prežívanie sme nezistili štatisticky významný rozdiel medzi súborom
A a súborom B. Obidva súbory hodnotia kvalitu fyzického zdravia nižšie (p = 0,2704) (tab. 1).
V dom 3 - sociálne vzťahy sme zistili signifikantný rozdiel medzi súborom A a súborom B.
Pacienti s aplikovaným vysokodávkovaným infúznym vitamínom C hodnotili kvalitu
sociálnych vzťahov vyššie ako pacienti bez aplikovaného vysokodávkovaného infúzneho
vitamínu C (p = 0,0110 < 0,05) (tab.1).
V dom 4 - prostredie sme zistili štatisticky významný rozdiel medzi súborom pacientov
s aplikovaným vysokodávkovaným infúznym vitamínom C a súborom pacientov bez
aplikovaného vysokodávkovaného infúzneho vitamínu C v prospech súboru A (p = 0,0055)
(tab. 1). V samostatne hodnotenej otázke Q 1 - kvalita života sme nezistili štatisticky
významný rozdiel v jej hodnotení medzi súborom A a súborom B (p = 0,1089) (tab.1). V otázke
Q 2 - fyzické zdravie sme zistili signifikantný rozdiel medzi súborom A a súborom B
(p = 0,0158) (tab. 1). Pacienti v súbore A hodnotia spokojnosť so svojím zdravím vyššie ako
pacienti v súbore B.
Tab. 1 Rozdiely priemerov súborov v jednotlivých doménach a signifikancia
Hypotézou 2 sme overovali, či kvalita života onkologických pacientov, ktorí majú okrem
štandardnej onkologickej liečby aplikovaný vysokodávkovaný infúzny vitamín C je rovnaká
ako kvalita života bežnej populácie. Štatistickým skúmaním sme nepotvrdili platnosť hypotézy
2 v dom 1, dom 2 a v samostatných otázkach Q1, Q2 a potvrdili sme jej platnosť v doméne 3
a doméne 4. V dom 1 - fyzické zdravie sme zistili, že súbor B - pacienti bez aplikovaného
vysokodávkovaného vitamínu C hodnotili kvalitu svojho fyzického zdravia ako veľmi zníženú
s priemerným skóre - 12,90 v porovnání so súborom A – pacientmi, ktorým bol aplikovaný
vysokodávkovaný infúzny vitamín C s dosiahnutým priemerným skóre - 14,33. V porovnání
s populačnou normou WHOQOL-BREF podľa Dragomireckej (2006, s. 42), ktorá uvádza
priemerné skóre pre danú doménu - 15,49, je skóre pacientov súboru A mierne znížené.
Hodnoty priemerného skóre v obidvoch súborov sa štatisticky významne líšia od hodnoty
populačnej normy (tab. 2). V dom 2 - prežívanie sme zistili minimálne rozdiely v kvalite
prežívania medzi súborom A s priemerným skóre - 13,58 a súborom B s nameraným skóre -
13,10. Hodnoty priemerného skóre v obidvoch súborov sa štatisticky významne líšia od
hodnoty populačnej normy, podľa Dragomireckej (2006, s. 42), ktorá uvádza pre danú doménu
normu 14,80 čo je vyššie skóre v porovnání s našimi súbormi A a B (tab. 2). V dom 3 sociálne
vzťahy sme zistili, že pacienti v súbore A hodnotia kvalitu sociálnych vzťahov vyššie
priemerným skóre - 14,56 ako pacienti v súbore B s priemerným skóre - 13,14. V porovnání
Domény Súbor A s
vitamínom C
Súbor B - bez
vitamínu C
t – test
( = 0,05)
p,0
signifikancia
priemer ± SD
W
priemer ± SD
15,49 ± 2,56
P áno/nie
Dom 1 14,33 ± 2,17 12,90 ± 2,55 0,0017 áno
Dom 2 13,58 ± 2,20 13,10 ± 2,25 0,2704 nie
Dom 3 14,56 ± 3,14 13,14 ± 3,12 0,0110 áno
Dom 4 13,66 ± 1,94 12,61 ± 2,13 0,0055 áno
Q1 3,43 ± 0,80 3,23 ± 0,96 0,1089 nie
Q2 3,13 ± 0,81 2,77 ± 0,86 0,0158 áno
79
s populačnou normou WHOQOL-BREF podľa Dragomireckej (2006, s. 42) pre danú doménu
je skóre - 14,93. Kvalita života v dom 3 - sociálne vzťahy sa v súbore A štatisticky významne
nelíši od populačnej normy a v súbore B sa kvalita života štatisticky významne líši od hodnoty
populačnej normy (tab. 2). V dom 4 - prostredie vyšším skóre - 13,66 hodnotili kvalitu života
pacienti v súbore A s aplikovaným vysokodávkovaným infúznym vitamínom C v porovnání
s pacientmi so súboru B bez aplikovaného vysokodávkovaného infúzneho vitamínu C, ktorí
hodnotili kvalitu života v dom 4 - prostredie nižším skóre - 12,61. V porovnání s populačnou
normou WHOQOL-BREF podľa Dragomireckej (2006, s. 42) pre danú doménu uvádza skóre
- 13,41, je kvalita života v súbore A hodnotená vyššie ako stanovená norma. V súbore B je
hodnota priemerného skóre v dom 4 štatisticky významne nižšia ako je hodnota populačnej
normy. V otázke Q 1 - kvalita života pacienti v súbore A dosiahli vyššie skóre - 3,43
v porovnaní s pacientmi v súbore B s nižším skóre - 3,23. Dragomirecká (2006, s. 42) uvádza
priemerné skóre - 3,82. V otázke Q 2 -fyzické zdravie sme zistili, že pacienti súboru A, ktorí
majú aplikovaný vysokodávkovaný vitamín C, hodnotia spokojnosť so svojím zdravím vyšším
skóre - 3,13 oproti pacientom súboru B, ktorým vysokodávkovaný vitamín C nebol aplikovaný
- priemerné skóre - 2,77. Dragomirecká (2006, s. 42) uvádza priemerné skóre - 3,68. Pacienti
v obidvoch otázkach hodnotili kvalitu života nižšie ako je uvádzaná kvalita života bežnej
populácie (tab. 2).
Tab. 2 Porovnanie priemerných hodnôt a signifikancie súborov v jednotlivých doménach
s populačnou normou
Diskusia
Pozitívnejšie výsledky v kvalite života podľa dotazníka WHOQOL-BREF sme zistili
u pacientov v súbore A s aplikovaným vysokodávkovým infúznym vitamínom C v porovnaní
s nižšou kvalitou života u pacientov v súbore B bez aplikovaného vysokodávkovaného
infúzneho vitamínu C v dom1 - fyzické zdravie, dom 3 - sociálne vzťahy, dom 4 - prostredie
a Q 2 - kvalita života.
Sadovská (2012) porovnávala kvalitu života onkologických pacientov u pacientov
hospitalizovaných na akútnom oddelení paliatívnej starostlivosti. Do súboru boli zaradení
pacienti, ktorí mali menej ako 65 rokov. Zistila, že priemerná globálna kvalita života (Q1)
pacientov v paliatívnej starostlivosti je 3,34, t. j. nižšia v porovnaní s naším súborom A –
pacienti, ktorí mali aplikovaný vysokodávkovaný vitamín C, kde skóre bolo 3,43. V porovnaní
so súborom B - pacienti bez aplikácie vitamínu C s priemerným skóre - 3,23 je porovnávané
skóre pacientov v paliatívnej starostlivosti vyššie. Hodnoty celkovej spokojnosti so zdravím
(Q2) sú u pacientov v paliatívnej starostlivosti výrazne znížené - 2,59 v porovnaní s pacientmi
súboru A – skóre – 3,13 a sú porovnateľné so súborom B - skóre - 2,77.
Do úvah o kvalite života onkologických pacientov s aplikovaným vysokodávkovaným
vitamínom C i pacientov bez jeho aplikácie je potrebné zahrnúť:
Domény Súbor A - s vitamínom
C
Súbor B - bez
vitamínu C
populačná
norma
signifikanc
ia
priemer ±
SD
W
p priemer ±
SD
15,49 ± 2,56
p ± SD áno/nie
Dom 1 14,33 ± 2,17 0,0011 12,90 ± 2,55 <0,001 15,49±2,56 áno
Dom 2 13,58 ± 2,20 0,0008 13,10 ± 2,25 <0,001 14,80±2,34 áno
Dom 3 14,56 ± 3,14 0,2367 13,14 ± 3,12 <0,001 14,93±2,74 nie
Dom 4 13,66 ± 1,94 0,2182 12,61 ± 2,13 0,0005 13,41±2,07 nie
Q1 3,43 ± 0,80 0,0032 3,23 ± 0,96 <0,001 3,82 ± 0,72 nie
Q2 3,13 ± 0,81 <0,001 2,77 ± 0,86 <0,001 3,68 ± 0,85 nie
80
Vek pacientov v súbore A, ktorí vykazovali vyššiu kvalitu života - priemerný vek bol 51,45
rokov. V súbore B, kde hodnoty kvality života boli nižšie, bol priemerný vek 57,40 rokov.
Onkologickí pacienti so zvyšujúcim sa vekom môžu vykazovať potenciálne viac zdravotných
problémov vo fyzickom zdraví (dom 1), prežívaní (dom 2), v oblasti sociálnych vzťahov (dom
3) a prostredí (dom 4). Vasiľková (2015, s. 158) vo svojej práci uvádza, že významnými
faktormi ovplyvňujúcimi kvalitu života pacientov po onkologickej terapii sú vek, pohlavie,
zamestnanie, rodinný stav, sexuálna orientácia, sociálna opora a štruktúra osobnosti.
Morovicsová a Kalmancaiová (2013, s. 11) posudzovali kvalitu života v psychickej dimenzii u
pacientov s rakovinou prostaty z hľadiska ich veku a rovnako, ako v nami realizovanom
výskume, potvrdili vyššie zastúpenie psychických problémov u pacientov vo vekovej kategórii
od 71 - 90 rokov, kde pacienti najčastejšie uvádzali prežívanie bolesti, zmeny v sebakoncepcii
a oslabenie sebadôvery.
Zamestnanie pacientov môže do istej miery ovplyvniť hodnotenie kvality života. V súbore
pacientov s aplikovaným vysokodávkovaným vitamínom C bolo viac pacientov v pracovnom
procese - 65 % a 28,95 % bolo dôchodcov. V súbore pacientov bez aplikovaného
vysokodávkovaného vitamínu C bolo viac dôchodcov - 57,14 % a len 32,14 % bolo
zamestnaných, ktorí hodnotili kvalitu života nižšie. Zamestnanie do istej miery ovplyvňuje
kvalitu života z dvoch aspektov: prvý - zamestnaní pacienti sa v práci nezaoberajú svojím
ochorením, často si ho nepripúšťajú a žijú plnohodnotným životom; druhý - pacienti, ktorí sú
nezamestnaní a na dôchodku si nemôžu dovoliť zakúpiť vysokodávkovaný vitamín C, ktorého
pozitívne účinky pri liečbe onkologických ochorení sme uviedli v úvode a náklady na jeho
predpísanie a aplikáciu si zatiaľ hradí pacient sám.
Aj prostredie, v ktorom sa onkologická liečba realizuje aplikáciou vysokodávkovaného
vitamínu C, môže výrazne ovplyvniť kvalitu života. V našom výskume boli pacienti liečení
v prostredí ambulancií, kde môžeme predpokladať menej komplikácií a nežiaducich účinkov
onkologickej terapie v porovnaní s pacientmi, ktorí z dôvodu komplikácií či ťažšieho priebehu
ochorenia majú liečbu realizovanú v prostredí onkologického oddelenia, čo sa môže výrazne
podieľať na ich kvalite života. V zisteniach Sadovskej (2012, s. 65), onkologickí pacienti, a to
i napriek tomu, že boli hospitalizovaní na akútnom oddelení paliatívnej starostlivosti, veľmi
pozitívne hodnotili kvalitu života v dom 4 - prostredie so skóre - 15,09 v porovnaní so súborom
A - 13,66 a súborom B - 12,61 verzus populačná norma podľa Dragomerickej (2006, s. 42) -
13,41. Aj autorky Morovicsová a Kalmancaiová (2013, s. 10) v realizovanom výskume
zameranom na hodnotenie kvality spánku, príjmu potravy, vyprázdňovania a úrovne
sebestačnosti pacientov s rakovinou prostaty pri jej porovnávaní z hľadiska typu poskytovanej
zdravotnej starostlivosti/prostredia a liečby zistili vyšší výskyt problémov u pacientov v
nemocničnej starostlivosti. Z jednotlivých telesných problémov znižujúcich kvalitu života,
hospitalizovaní pacienti uvádzali v 94,29 % problémy so spánkom, v 64,71 % únavu, v 53,33
% prítomnosť problémov vo vyprázdňovaní. Pacienti v ambulantnej starostlivosti uvádzali v 60
% problémy s kvalitou spánku, v 35,29 % únavu a v 46,66 % problémy vo vyprázdňovaní.
Aplikácia vysokodávkovaného infúzneho vitamínu C, ako ukázali výsledky výskumu,
pozitívne ovplyvnila kvalitu života onkologických pacientov podľa WHOQOL-BREF
liečených ambulantne v troch doménach, okrem dom 2 - prežívanie a Q 1 - kvalita života.
K podobným záverom dospela aj štúdia realizovaná Yeom et al. (2007), ktorá zisťovala kvalitu
života u 39 pacientov s nádorovým ochorením v terminálnej fáze po podávaní intravenózneho
vitamínu C v dávke 10 g dvakrát denne v trojdenných intervaloch a perorálne 4 g vitamínu C
denne počas 1 týždňa. Výsledky štúdie na škále celkového zdravia / kvality života ukázali
signifikantné zlepšenie, na škále funkčnosti sa zlepšilo skóre pre fyzické, emocionálne
a kognitívne funkcie, na škále príznakov pacienti uvádzali výrazné zníženie skóre pre únavu,
nevoľnosť, vracanie, bolesť a stratu chuti do jedenia. Aplikovanie intravenózneho vitamínu C
zlepšilo kvalitu života onkologickým pacientom v terminálnom štádiu ochorenia.
81
Ďalšia štúdia, ktorá hodnotila zlepšenie kvality života po aplikovaní vitamínu C, bola
realizovaná Takahashim (2012). Do štúdie bolo zaradených 60 pacientov s rôznymi
onkologickými ochoreniami, ktorým sa podával intravenózne vysokodávkovaný vitamín C
dvakrát týždenne ako adjuvantná terapia (dávka sa riadila cieľovou plazmatickou koncentráciou
v rozpätí 350 - 400 mgl-1
). Pomocou dotazníka EORTC-QLQ C 30 sa hodnotila kvalita života
na začiatku štúdie a po dvoch až štyroch týždňoch liečby. Výsledky ukázali, že ukazovatele
globálneho zdravia a kvality života sa v priemere signifikantne zlepšili po dvoch a ešte
výraznejšie sa zlepšili po štyroch týždňoch liečby. Významné zlepšenie nastalo vo fyzických,
emocionálnych, kognitívnych a sociálnych funkciách. Autori uzatvárajú štúdiu konštatovaním,
že intravenózny vitamín C nielenže zlepšuje kvalitu života onkologických pacientov, ale je pre
nich z hľadiska liečby bezpečný. Jakobs et al. (2015, s. 201) vo svojej štúdii vyhodnocovali
protinádorové účinky a toxicitu liečby askorbátom (vitamínom C). Pracovali so 696 záznamami
v centrálnom registri Cochrane obsahujúcimi pozorovacie štúdie a kazuistiky pacientov
liečených vysokodávkovaným askorbátom. Zistili, že neexistujú žiadne vysoko kvalitné dôkazy
naznačujúce, že aplikovaný askorbát u pacientov s rakovinou zvyšuje protinádorové účinky
chemoterapie alebo znižuje jej toxicitu. Z hľadiska značných finančných a časových nákladov
sú pre pacientov potrebné vysoko kvalitné placebom kontrolované štúdie. Ma et al. (2014)
v randomizovanej štúdii 27 pacientiek s novodiagnostikovanou rakovinou vaječníkov v III./IV.
štádiu choroby porovnávali dve skupiny pacientiek – skupinu s terapiu samotného ochorenia
a skupinu s terapiou v kombinácii s aplikovaným vysokodávkovaným vitamínom C. Autori
zistili zníženú toxicitu chemoterapie v skupine pacientiek s pridaným vysokodávkovaným
vitamínom C.
Vollbracht et al. (2011) v epidemiologickej retrospektívnej štúdii hodnotili podávanie
vysokodávkovaného intravenózneho vitamínu C v prvom pooperačnom období u žien s
rakovinou prsníka. Zistili, že vitamín C má za následok významné zníženie ťažkostí
vyvolaných ochorením, chemoterapiou a rádioterapiou i to, že vitamín C je pacientkami dobre
tolerovaný.
Záver
Z výsledkov výskumu vyplynulo, že aplikácia vysokodávkovaného infúzneho vitamínu C
významne zasahuje do kvality života pacientov s onkologickým ochorením v ambulantnej
starostlivosti. Výsledky výskumu poukazujú na vyššiu kvalitu života pacientov s aplikovaným
vysokodávkovaným vitamínom C vo všetkých sledovaných doménach. Kvalita života
pacientov s aplikovaným vysokodávkovaným vitamínom C je porovnateľná s populačnou
normou v dom 3 a v dom 4 populačnú normu presiahla. Pri hodnotení kvality života
onkologických pacientov majúcich okrem štandardnej liečby aplikovaný vysokodávkovaný
vitamín C, je potrebné sledovať ich vek, zamestnanie i prostredie, v ktorom sa liečba realizuje,
pretože dané činitele sa môžu výrazne podieľať na ovplyvnení kvality života.
Bibliografické odkazy
BABINČÁK, P. Meranie kvality života: Analýza prehľadových štúdií vo vybraných
databázach. Československá psychologie. 2013;57(4):58-37.
CULLEN, J. et al. Využití intravenózního vitaminu C u onkologického pacienta.
Farmakoterapie. 2013;9(5):494–500.
DRAGOMIRECKÁ, E., BARTOŇOVÁ, J. WHOQOL-BREF WHOQOL-100. Praha:
Psychiatrické centrum, 2006. 88 s. ISBN 80-85121-82-4.
GURKOVÁ, E. Hodnocení kvality života. Praha: Grada Publishing a.s., 2011. 223 s. ISBN 978-
80-247-3625-9.
JACOBS, C. et al. Is there a role for oral or intravenous ascorbate (vitamin C) in
treating patients with cancer? A systematic review. Oncologist, 2015;20(2):210-223.
82
KOTLÁŘOVÁ, L. Vitamín C - Odborníci z rôznych kontinentov sa zhodujú v jeho
onkologickom potenciáli. Medikom: časopis Slovenskej lekárskej komory. 2014;4(1):12-14.
MA, Y. et. al High-dose parenteral ascorbate enhanced chemosensitivity of ovarian cancer and
reduced toxicity of chemotherapy. Sci transl Med. 2014;6(2):222-228.
MIKIROVÁ, N. et al. Effect of high-dose intravenous vitamin C on Inflammation in cancer
patients. Jurnal Transl Med. 2012;11(10):189-199.
MOROVICSOVÁ, E., KALMANCAIOVÁ, J. Kvalita života u pacientov s karcinómom
prostaty. Psychiatria – Psychoterapia - Psychosomatika. 2013;20(2):6-12.
OLIŠAROVÁ, V., DOLÁK, F., TÓTHOVÁ, V. Kvalita života jako součást ošetřovatelství.
Kontakt. 2013;15(1):14-21.
SADOVSKÁ, M. Hodnotenie kvality života hospitalizovaných onkologických pacientov
v paliatívnej starostlivosti. Paliatívna medicína a liečba bolesti. 2012;5(2):62-66.
TAKAHASHI, H., MIZUNO, H., YANAGISAWA, A. High-dose intravenous vitamin C
improves quality of life in cancer patients. Personalized Medicine Universe. 2012; 2(1):49-53.
TOČÍKOVÁ, E. Nové skúsenosti s infúznou terapiou vysokodávkovaného vitamínu C na
Slovensku. Medicon: časopis Slovenskej lekárskej komory. 2013;3(1):37-38.
VASIĽKOVÁ. L. Kvalita života pacientov po onkologickej liečbe. Onkológia. 2015;10
(3):157-160.
VOLLBRACHT, C. et al. Intravenous vitamin C administration improves quality of life in
breast cancer patients during chemo-/radiotherapy and aftercare: results of a retrospective,
multicentre, epidemiological cohort study in Germany. Vivo. 2011;25(6):983-990.
YEOM, CH., JUNG, GC., SONG, KJ. Changes of terminal cancer patients' health-related
quality of life after high dose vitamin C administration. Journal of Korean medical science.
2007;22(1):7-11.
Kontaktná adresa autora:
PhDr. Elena Janiczeková, PhD.
Fakulta zdravotníctva SZU v Bratislave so sídlom v Banskej Bystrici
Sládkovičova 21
974 05 Banská Bystrica
Slovenská republika
elena.janiczekova@szu.sk
83
VÝSLEDKY PILOTNÍ IMPLEMENTACE KLINICKÉHO DOPORUČENÉHO
POSTUPU PREVENCE PÁDŮ HOSPITALIZOVANÝCH PACIENTŮ
OUTCOMES OF PILOT IMPLEMENTATION OF A CLINICAL GUIDELINE FOR
FALLS PREVENTION IN HOSPITALIZED PATIENTS
Darja Jarošová*, Renáta Zeleníková*, Radka Kozáková*, Kamila Majkusová*, Radim
Líčeník*, Milan Stolička**
*Ostravská univerzita v Ostravě, Lékařská fakulta, Ústav ošetřovatelství a porodní asistence
**Fakultní nemocnice Ostrava, Léčebna dlouhodobě nemocných Klokočov
Abstrakt
Cíl: Cílem příspěvku je prezentovat výsledky pilotní implementace adaptovaného KDP
prevence pádů hospitalizovaných pacientů.
Metody: Pilotní implementace KDP probíhala na 10 lůžkových jednotkách akutní a dlouhodobé
péče dvou ostravských nemocnic (2014-2015). U všech hospitalizovaných pacientů (n = 4264)
bylo hodnoceno riziko pádů při přijetí a při propuštění. Při pádu byl zpracován záznam pádu
zahrnující hodnocení pacienta před a po pádu. Současně byly sbírány základní demografické a
klinické údaje pacientů. Data byla vyhodnocována statistickým software STATA (Chi2
test,
Wilcoxon test, Mann-Whitney test) na 5% hladině významnosti.
Výsledky: Byly potvrzeny signifikantní rozdíly v průměrném skóre hodnocení rizika pádů mezi
zařízeními akutní a dlouhodobé péče a mezi hodnocením při příjmu a při propouštění pacientů.
Celkem bylo zaznamenáno 490 pádů se souvislostí s vybranými faktory pacientů (vyšší věk,
vyšší počet užívaných léků, užívání rizikových léků, předchozí pády v anamnéze, používání
pomůcek, snížená mobilita a soběstačnost, psychický stav pacienta). K pádům docházelo
nejčastěji při vstávání a přesunech z lůžka a při nestabilní chůzi. Česká verze stupnice pádu
Morse (MFS-CZ) spolehlivě predikovala budoucí pád u pacientů, nástroj vykazoval vysokou
senzitivitu a nízkou specifitu.
Závěry: Výsledky pilotní implementace prokázaly, že adaptovaný klinický doporučený postup
(včetně hodnotícího nástroje Morse) je využitelný v klinické ošetřovatelské praxi.
Klíčová slova: prevence pádu, adaptovaný klinický doporučený postup, pilotní implementace,
hodnocení rizika pádu.
Abstract
Aim: Presented are results of pilot implementation of an adapted clinical practice guideline
(CPG) for preventing falls in hospitalized patients.
Methods: The CPG was implemented in 10 inpatient departments providing acute and longterm
care in two hospitals in Ostrava, Czech Republic (2014-2015). In all inpatients (n = 4264),
the risk of falls was assessed on admission and at discharge. Following a fall, a fall record was
compiled that included assessments of the patient prior to and after the fall. At the same time,
basic demographic and clinical data of patients were collected. The data were processed with
the Stata software (chi-square test, Wilcoxon test, Mann-Whitney test) at a 5% level of
significance.
Results: There were significant differences in the mean scores of fall risk assessment between
acute and long-term care facilities and between assessments on admission and at discharge of
patients. A total of 490 falls were recorded in relationship with selected patient factors (older
age, polypharmacy, use of high-risk medications, history of previous falls, use of aids,
decreased mobility and independence, and mental status). Most frequently, falls occurred upon
getting out of bed, transfers from a bed and unstable gait. A Czech version of the Morse Falls
Scale was reliable in predicting future falls in patients; the tool showed high sensitivity and low
specificity.
84
Conclusions: The results of the pilot implementation confirmed that the adapted CPG
(including the Morse assessment tool) is suitable for use in clinical nursing practice.
Key words: fall prevention, adapted clinical practice guideline, pilot implementation, fall risk
assessment.
Kontaktní adresa autora:
Doc. PhDr. Darja Jarošová, Ph.D.
UOM LF OU
Syllabova 19
Ostrava 703 00
darja.jarosova@osu.cz
85
THE QUALITY OF LIFE PATIENCE WITH STOMA
Sanja Juretić*, Sandra Bošković**, Daniela Malnar**
*Medical center Rijeka, Clinic for surgery
**University of Rijeka, Faculty of Health Studies, Department for health care
Abstract
Aim: The aim of this work is to investigate the difference in quality of life before and after
surgery and define facts which have influence on quality of life of patents with stoma.
Methods: In this study was enroled 100 participants who were either patience of Department of
digestive kirurgije at the University Hospital Center Rijeka or members of Stoma association
Primorsko-granske županije. Participants were inluded if they had stoma one year or longer. A
cross-sectional study was conducted with convencience sample of stoma patience.
Results: The results of survey show that patients were more active before surgery and creation
of stoma. Furthermore, they show that family give the most support to patients after releasing
from hospital, while they get a little support from medical personnel. According to the results
which show that patients who ask for help and participate in education are more active after
surgery that patients who don’t, we can conclude how important help and support of
professional stuff are.
Conclusion: Stady results indicate the need for organizing specializations for stoma therapists
and to organize other forms of training for health professionals to provide adequate care,
assistance and to educate people with stoma and thier families.
Key words: stoma of digestive system, quality of life, support, education.
Introduction
Nowadays, colorectal cancer is a public health problem with a growing tendency in the world
and also in Croatia. The number of patients and deaths caused by colorectal cancer is increasing.
Every year there are about 950.000 new colorectal cancer patients in the world. According to
Resolution on cancer prevention and control (WHA58.22) and recommendations of the
Council of Europe, since December 2003 (Kutnjak Kiš 2010) screening program of the target
group of people at the age of 50 to 75 with the usual risk for development of colorectal cancer
has been launched, with the goal to reduce the disease incidence for 15%. The number of
colorectal cancer patients is constantly decreasing in the EU and the USA as a result of
screening and diagnosis in the early stage of disease and improvement of treatment. Colorectal
cancer is the second most common cancer diagnosed and the second leading cause of cancerrelated
deaths in Croatia. According to the last report of Cancer Registry from 2012 (new data
isn’t available), among diagnosed cancer cases, there are 15 % of men and 13% of women with
diagnosed colorectal cancer. The number of deaths caused by colorectal cancer is constantly
increasing, as well. Data on the number of deaths in period between 2000 and 2010 showed the
increasing number of deaths in men from 841 cases in 2000 to 1139 cases in 2010. There were
668 cases of death in females in 2000, while there were 792 cases in 2010 (Croatian institute
of public health, Croatian National Cancer Registry, Cancer incidence in Croatia 2012). As a
result of the increasing number of colon cancer cases, the number of people with a stoma
increases too. According to Registry, there are 5000 patients with a stoma in Croatia. (Croatian
institute of public health, Croatian National Cancer Registry, Cancer incidence in Croatia 2012)
The program for early detection of colorectal cancer was launched in Croatia in October 2007,
in accordance with guidelines of National strategy of health development 2006-2011,
Resolution on cancer prevention and control (WHA58.22) and recommendations of the Council
of Europe since December 2003. (Ministry of health and social welfare, Plan and the program
of health care measures from mandatory health insurance 2006.) Introducing this program,
86
Croatia has become the 13th
country in Europe which implements national colon cancer
prevention program. Although implementation testing was well organized, the results of
Institute for public health of Primorje-Gorski Kotar County showed that 29624 tests were sent
to the target group in 2012, but only 6659 people responded to a screening test, which was
22,5%. There were 114 (1,8%) people with positive tests, and 42,1% of them responded to
invitation for colonoscopy. (Institute for public health of Primorje-Gorski Kotar County,
National colon cancer prevention program 2012.) Low turnout for screening test and the large
number of colon cancer patients were the reasons for survey on Clinic for surgery of The
Clinical Hospital Center Rijeka.The survey was implemented since 2008 to 2012. The goal of
the survey was to compare mortality rate since 2008 to 2012. It was expected that there would
be larger number of patients with better prognosis thanked to the national screening program.
However, the results showed that the percentage of survival was 60% in 2008 and 56% in 2012.
Stoma was created in almost all patients who had inoperable colorectal cancer and that was the
only solution. The surgical patients don’t live longer and quality of life is significantly
disturbed.(Juretić, 2013). Chronic diseases are often cause of mental disorder, especially in
conditions where appearance is disfigured. Disease leads to changes in the lifestyle and
psychological crises are inevitable. Family influence and help are very important for patients’
psychological stability during treatment and recovery (Diklić et al., 2013). Mental disorder
leads to social isolation, reducing daily activities and in the end quality of life is significantly
disturbed after surgery. Therefore, numerous surveys dealing with quality of life in chronic
patients and patients with a stoma were implemented. These surveys show lower quality of life
after surgery and creation of a stoma. (Person et al., 2012). Also, they show the significance of
providing technical assistance and education on quality of life of people with a stoma. The
surveys also indicate significantly improved quality of life after surgery in patients who have
the support and help of a stoma therapist. (Kjaergaard Danielsen et al., 2014.). Some studies
indicate return to daily activities and improvement of quality of life for those patients who have
been involved in a group training and meetings organized for patients and their families
(Dabirian et al., 2011, Anarak et al., 2012. In 2006, the Ministry of Health and Social Welfare,
pursuant to the Act on compulsory health insurance, as proposed by the Croatian Institute for
Health Insurance and the Croatian Institute for Public Health, decided on the detection and early
diagnosis of colorectal cancer, as well as implementation of health education of people with a
stoma which includes lectures, seminars and demonstrations. Specialist advisory and hospital
oncology activity and team of general/family medicine in cooperation with the Croatian League
of cancer (Ministry of Health and Social Welfare, Plan and program of health protection from
compulsory health insurance, 2006) are implementers of this project. Although the prevention
program of colorectal cancer is performed regularly, organized training for people with a stoma
has not been implemented to date. People with a stoma, who have the opportunity, get involved
in clubs for patients with a stoma, whose members they are, but there are a small number of
clubs and they are not available to all patients. Club members receive medical advices and
assistance from medical personnel who volunteers in clubs. However, the lack of expertise and
education of patients, such as lack of trained nurses ultimately leads to deterioration in quality
of life of patients with a stoma.
Aim
The aim of this study was to examine the difference in quality of life of patients before and after
surgery and to determine the factors that affect quality of life of people with a stoma.
Materials and methods
The survey was implemented from February 2014 to September 2014. The respondents
involved in this study were patients of Digestive Surgery Department of Clinical Hospital
87
Center Rijeka and members of Stoma Club of Primorje-Gorski Kotar County in the Republic
of Croatia. There were a hundred patients included in the study. Criteria for selection of
respondents was that they have had a stoma for more than a year after surgery, the period which
is considered sufficient for recovery and return to daily activities. Respondents were informed
about objectives and methods of the research by telephone and had opportunity to refuse
participation in the research. If they agreed, terms of testing would be arranged in Stoma Club
of Primorje-Gorski Kotar County, as well as in their homes.
Testing was carried out through a structured questionnaire, forming a standardized set of
questions. It was conducted individually with each patient in accordance with set testing
methodology and recording of answers. The questionnaire contained five groups of questions
formed on the basis of the previous questionnaires that were used in testing of patients in
Surgery Department of Clinical Hospital Center Rijeka. The first part of the test consisted of
socio-demographic data (age, gender, employment status, date of surgery, type of surgery). The
second part was the self-assessment test of frequency of activities before and after surgery.
Activities were divided into two groups, simple and complex ones. Simple activities included
questions about activities of daily walks, spending time with family and friends, while complex
activities involved activities such as hobbies, swimming in the sea, travel and sporting
activities. Furthermore, the significant part of the test was related to perception of participants
about quality of assistance provided in period after returning from hospital, as well as, who
was, in their opinion, the greatest support. Within this part of the study, frequency and need for
professional psychological help and support were examined, as well as who provided
professional psychological help to respondents.
The results were processed by the application program Statistica version 12.0 (StatSoft Inc.,
Tulsa OK). Data was categorical (qualitative) and therefore it was shown by the frequencies
and percentages. 2
test was used in the study of statistical significance. Statistical significance
was assessed at the level of P ≤ 0.05, ie. with 95 % confidence limit.
Results
Socio-demographic data of the participants
A hundred respondents participated in the survey and the results of socio-demographic data
showed that the average age of respondents was 67.03, the youngest participant was 34 years
old and the oldest one 85 years old. The classification of the respondents by sex showed that
there were 64% of men and 36% of women who participated in the study, indicating a higher
incidence of male sex, but it wasn’t statistically significant. The results based on employment
status before surgery showed that the largest number of the respondents were retirees 61%, 35%
were employed and 4% of the respondents were unemployed. Out of 35% of employed
respondents before surgery, 60% of them returned to working environment after surgery, while
40% of respondents were retired.
Assessment of the frequency of activities before and after surgery
Tab. 1 Display of the frequency of simple and complex activities before and after surgery
every day often rarely never
Before 55 39 6 0
After 33 46 20 1
Before 55 39 6 0
After 33 46 20 1
The results of the Table 1 show the frequency of implementation of simple activities before and
after surgery. Almost all patients were doing these activities before surgery, 55% of them on a
88
daily basis, 39% often and 6% rarely. The results also show that the frequency of
implementation of simple, daily activities has been significantly changed after surgery. After
the surgery, 33% of respondents did the same activities every day, 46% often, and rarely or
never even 21% of respondents. The results of comparing frequency of simple activities before
and after surgery show statistically significant difference in the implementation of simple
activities before and after surgery. Simple activities took place on a daily basis before surgery
and after surgery they took place often. (P <0.001). Before surgery, 6% of respondents carried
out complex activities on a daily basis, often 46%, rarely even 48% of them, while none of the
respondents answered negative on this question. After surgery, none of the respondents carried
out these activities daily, 9% of them carried them often, 42% rarely and 49% never. The
difference in the frequency of implementation of complex activities before and after surgery is
statistically significant (p = 0.009).
Period after returning from hospital
The respondents were questioned who was the greatest support and assistance after returning
from hospital and the largest number of them (86%) agreed that was a family, 10 % of them
pointed out that it was a nurse, while other respondents mentioned a family doctor, friends and
members of a stoma club. Family implemented continuing training and psychological support
at 58% of the respondents, a nurse at 37 of them, and family doctors, friends and members of a
stoma club at 5% of the respondents.
Tab. 2 Comparison of the results of offered and requested assistance
Offered assistance of
medical personnel during
discharge
Requested assistance
YES NO total
YES N 14 54 68
% 20,59% 79,41%
NO N 1 31 32
% 3,13% 96,88%
Total 15 85 100
2
= 5,204 P = 0,022
Comparing the results of assistance provided, a statistically significant difference was showed.
The respondents to whom medical personnel offered assistance more often, also asked for help
more often (P = 0.022).
Psychological help and support
The results of perception about psychological state after surgery showed that 80% of the
respondents said that they faced with the new situation, while 20% of them said that they didn’t
face with the new situation.
Tab. 3 Influence of dealing with the disease on the sense of inferiority
The sense of inferiority Dealing with the disease
YES NO total
Yes N 6 10 16
% 37,50% 62,50%
% 37,50% 62,50%
NO N 74 10 84
% 88,10% 11,9%
Total 80 20 100
2
= 21,503 P<0.001
89
Those respondents who have faced with the new situation show that they have no sense of
inferiority compared to other respondents, and it is statistically significant. (P <0.001) Only
16% of respondents received recommendation for visiting a psychologist. Only one respondent
didn’t request the recommended assistance, and out of 16% of the respondents who asked for
psychological help, 81% pointed out that psychologists helped them in dealing with the new
situation.
Discussion
Nowadays, there are many researches about quality of life of patients, chronic patients, due to
the increasing number of chronic and malignant diseases. Also, mental disorders are on the rise,
especially depression, and they are closely associated with chronic diseases and their
consequences. Physical impairment in people with a stoma that significantly impairs
appearance affects mental stability. Patients retreat into their own environment due to impaired
physical appearance, have the sense of inferiority and embarrassment, which consequently
affects the implementation of daily activities after surgery, and thus quality of life of people
with a stoma. These people have low self-confidence and negative self-image and therefore
they need help in order to return to everyday life. Numerous studies in the world that indicated
that quality of life was impaired after creation of a stoma (Richbourg and sur.2007). Person et
al., 2012, Anarak et al., 2012) and the lack of research on this topic in Croatia, were the reasons
of implementation of this study. The aim of this study was to examine the difference in quality
of life of patients before and after surgery and to determine factors that affected quality of life
for people with a stoma. A hundred respondents participated in the study which lasted six
months. The respondents were patients of Surgery Department of Clinical Hospital Center
Rijeka to whom the stoma of digestive system was created more than a year ago. The period of
one year after surgery is considered to be sufficient for returning the person with a stoma in
everyday life. After examining the socio-demographic data, it is evident that most of the
respondents belong to the age group from 50-75, which coincides with the data on the normal
risk of developing the disease (Von der Schulenburg et al., 2010). Considering that men become
ill more often than women (Diklić et al., 2013), among respondents in this study is greater
number of men. In this study, the assessment of quality of life for people with a stoma after
surgery was tested with the frequency of implementation of daily activities before and after
surgery. Activities are divided into two categories, simple and complex activities. According to
the severity and complexity, activities that include daily walks, spending time with family and
friends are simple and there is no physical barrier to their implementation after surgery. In
contrast, complex activities that include hobby, travel, sports and swimming in the sea,
however, require additional effort and commitment and reduction of these activities before and
after surgery is expected. The results of the implementation of simple activities showed that the
greatest number of the respondents carried out these activity before surgery every day, and after
surgery the largest number of respondents carried out simple activities often and there was a
statistically significant difference in the implementation of activities before and after surgery.
Also, the research of Erwin-Toth and collaborators in 2012 with patients with a stoma in North
America showed a decline of implementing simple activities after surgery in patients with a
stoma and effects on quality of life. (I Richbourg sur.2007) The comparison of the
implementation of complex activities before and after surgery was even more devastating and
there was statistically significant difference in their implementation before and after surgery.
Before the surgery, all respondents carried out these activities, although not with the same
intensity, some of them more often, some less, but after surgery almost half of the respondents
didn’t carry out these activities. The research on quality of life of patients with a stoma in
Poland speaks in favor of the results of this study, where it has been confirmed that people with
a stoma have reduced the implementing of complex activities after surgery. (Golicki et al. 2013)
Provided help and support after discharge from hospital is one of the important factors that
90
affect the implementation of activities after surgery, and it can be seen from the comparison
results which show that assistance and adequate education increase implementation of activities
after surgery and it is statistically significant. Numerous studies show the importance of
education and support of stoma therapists just in the first year after creation of a stoma. These
studies show increased intensity of the implementation of activities and better quality of life of
people who have support of stoma therapists. Provided help consists of education and support
which provides security and self-confidence, and therefore the intensity of activity
implementation. (De la Quintana Jiménez et al., 2010, Ishiguro et al., 2012, Danielsen and
sur.2014.).The stoma of the digestive system is a major handicap for any person and, associated
with malignant disease, significantly impairs quality of life of every person and often results in
isolation from environment and a significant reduction of carrying out daily activities. All of
the above was caused by the sense of inferiority and shame, and it was proved in the above
studies and also in this one. According to the respondents in this study, the largest assistance
was provided by family, but there weren’t enough support and education by medical
professionals. The majority of respondents said that they had been offered help of medical
professionals and family doctors after discharge from hospital. However, the help was only
offered, not implemented, unless it was requested. After discharge from hospital, family
provided assistance and education, although they weren’t sufficiently prepared and trained, in
58% of respondents, a nurse in only 37% of respondents, while the results which gave the
insight into the support received from family doctors were devastating, only 3%. Some studies
suggest the importance and desirability of including family in the process of recovery and
increasing quality of life (Zhang et al., 2013, Leyk et al., 2014). However, the results of this
study also show the importance of support of health professionals. Those respondents who were
offered a nursing care asked for help more often. The researches of various forms of assistance
provided by health care professionals, by phone calls (Aazam et al., 2011, Zhang et al., 2013),
educational meetings with patients and families (Altuntas et al. , 2012, Akiko Kimura et al.,
2013), organized meetings and gatherings (Dabirian et al, 2012), and continuing assistance of
a stoma therapist (De la Quintana Jiménez et al., 2007, Person et al., 2012, Erwin-Toth et al.,
2012), show the significance of the assistance provided by medical professionals. All these
studies suggest a positive effect of the aid and training by health care professionals on quality
of life of people with a stoma, which also reduce complications, and thus the cost of treatment.
(Anarak et al., 2012, Danielsen, 2013). Dealing with the disease without professional help, and
perceptions of the respondents about the assistance provided speak in favor of insufficient
involvement of medical professionals. In this study, the majority of respondents faced with the
present situation, mostly without professional assistance. Only 16% of respondents received
recommendation of a specialist or a family doctor to seek professional psychological help.
The fact that almost all respondents who received the recommendation requested the assistance,
and it helped them, speaks in favor how this form of assistance and recommendation to seek
assistance are important. The importance of the recommendation of experts was confirmed by
the fact that none of the respondents asked for help on their own if it was not recommended.
The importance of the psychological aspect of recovery and quality of life after creation of a
stoma and provided professional assistance has been confirmed in numerous studies. The
problems that occur related to self-care of a stoma, leakage of the stoma bag, where there is a
leakage of the contents in stomach, releasing gases that can not be controlled, significantly
affect the mental state of a person with a stoma. All of these cause withdrawal from environment
and anxiety that causes the development of depression if it is unrecognized and untreated in
time. Authors Richbourg et al., 2007, emphasize the importance of stoma therapists who help
to prevent such situations and raise quality of life for people with a stoma. The results of the
research of Anarak and associates in 2012 pointed out the development of depression in patients
where there was lack of education and assistance of experts, that was needed to return to
everyday life. Some studies demonstrated that the shame which occured in people with a stoma
91
caused by physical appearance could be significantly reduced with the help and support of
stoma therapists (Mitchell et al., 2007).
Conclusion
In the end, we can confirm that this research demonstrate disturbed quality of life of patients
after surgery. The results speak in favor of reduced implementation of activities after surgery
in relation to the implementation of activities before surgery. Furthermore, the results show that
assistance after discharge from hospital is a significant factor that affects quality of life of
patients after surgery and it was provided by family, and very little by health care professionals.
The results also showed the significance of the assistance provided by medical professionals
which confirm that those respondents who received help, also asked for help more often, were
satisfied with education and they implemented activities on the higher level after surgery than
those patients who did not get help and who considered education inadequate. The feeling of
abandonment is an important factor in coping with the new situation and the sense of discomfort
that has affected the level of self-confidence, and thus engagement in everyday activities. It is
necessary to observe people with a stoma as chronic patients whose treatment does not end after
hospital discharge. Period within a few months after hospitalization is essential for a full
recovery of patients and return to everyday activities. In this period, the assistance of health
care professionals, primarily stoma therapist, is necessary.
Bibliography
AAZAM, D., et al. Quality of life in ostomy patients: a qualitative study. Patient Preference
and Adherence. 2011;5:1–5.
AKIKO KIMURA, C., et al. P. Quality of life analysis in ostomized colorectal cancer patients.
J. Coloproctol. Rio de Janeiro 33/4, 2013.
ALTUNTAS Y.E., et al. The role of group education on quality of life in patients with a stoma,
European Journal of Cancer Care. 2012;21:776-781
ANARAKI, F., et al. Quality of Life Outcomes in Patients Living with Stoma. Indian J Palliat
Care. 2012;18(3):176–180
Croatian institute of public health, Croatian National Cancer Registry, Cancer incidence in
Croatia 2012. Zagreb, 2014. Bilten br. 37 Bulletin No. 37
DABIRIAN, A., et al. Quality of life in ostomy patients: a qualitative study. Patient Preference
and Adherence. 2011;5:1–5.
DANIELSEN, AK., BURCHARTH, J., ROSENBERG, J. Patient education has a positive
effect in patients with a stoma: a systematic review. Colorectal Dis. 2014 Jun;15(6):e276-
83. doi: 10.1111/codi.12197. Review. [PubMed]
De La QUINTANA JIMÉNEZ, P., et al. Grupo Cooperativo Estudio Calidad de Vida. A
prospective, longitudinal, multicenter, cohort quality-of-life evaluation of an intensive followup
program for patients with a stoma. Ostomy Wound Manage. 2010;May;56(5):44-52.
DIKLIĆ, D., LOVRIĆ, J., ĐAKOVIĆ, I. Trendovi incidencije i mortalitet kolorektalnog
karcinoma u Bjelovarsko-bilogorskoj županiji 2000-2010 i kvaliteta života operiranih
bolesnika (Izvorni znanstveni članak). Radovi Zavoda za znanstvenoistraživački i umjetnički
rad u Bjelovaru, 2014;7.
ERWIN-TOTH, P., THOMPSON,S.J., DAVIS, J.S. Factors Impacting the Quality of Life of
People With an Ostomy in North America: Results From the Dialogue Study. Journal of
Wound, Ostomy & Continence Nursing. 2012;417–422
GOLICKI D, STYCZEN, P., SZCZEPKOWSKI, M. Quality of life in stoma patients in Poland:
multicentre cross-sectional study using WHOQOL-BREF questionnaire. Przegl Epidemiol.
2013;67(3):491-6, 589-93.
92
ISHIGURO, M., et al. Prospective longitudinal evaluation of quality of life in patients with
permanent colostomy after curative resection for rectal cancer: a preliminary study. J Wound
Ostomy Continence Nurs. 2012 Mar-Apr;39(2):172-7.
JURETIĆ, S. Planiranje zdravstvene njege kod kolorektalnog karcinoma, Edukacijsko
predavanje na Klinici za kirurgiju, KBC Rijeka, 2013
KUTNJAK KIŠ, R. Programi ranog otkrivanja raka u Međimurskoj županiji. Hrvatski časopis
za javno zdravstvo (elektronički časopis) 2010 Jul. 6(23).
KJAERGAARD DANIELSEN, A., ROSENBERG, J. Health Related Quality of Life May
Increase when Patients with a Stoma Attend Patient Education – A Case-Control Study. PLOS
ONE. 2014. doi: 10.1371
LEYK, M, et al. The influence of social support from the family on health related-quality of
life in persons with a colostomy. J Wound Ostomy Continence Nurs. 2014 Nov-Dec;41(6):581-
8. [PubMed]
MITCHELL, KA, et al. Demographic, clinical, and quality of life variables related to
embarrassment in veterans living with an intestinal stoma.J Wound Ostomy Continence Nurs.
2007;34(5):524-32.
Nastavni Zavod za javno zdravstvo Primorsko – goranske županije, Nacionalni Program „Rano
otkrivanje karcinoma kolona“ Rezultati za 2012. godinu
PERSON, B., et al. The impact of preoperative stoma site marking on the incidence of
complications, quality of life, and patient's independence.Dis Colon Rectum. 2012;55(7):783-
7.
Richbourg, L., Thorpe, J., M., Rapp, C. (2007). Difficulties Experienced by the Ostomate After
Hospital Discharge. Journal of Wound, Ostomy & Continence Nursing; 70–79
Von der Schulenburg, J.M., Prenzler, A., Schurer,W. (2010) Cancer menagement and
reimbursement aspects in Germany:an overview demonstrated by the case of colorectal cancer.
Eur J Health Econ.
Zhang JE, Wong FK, You LM, Zheng MC, Li Q, Zhang BY, Huang MR, Ye XM, Liang MJ,
Liu JL.(2013) Effects of enterostomal nurse telephone follow-up on postoperative adjustment
of discharged colostomy patients. Cancer Nurs. 2013 Nov-Dec;36(6):419-428. [PubMed]
Zhang, T.-L.a, Hu, A.-L.b , Xu, H.-L.c, Zheng, M.-C.d, Liang, M.-J.(2013) Patients after
colostomy: Relationship between quality of life and acceptance of disability and social support.
Chinese Medical Journal. Volume 126, Issue 21, 2013, Pages 4124-4131
Author´s contact address:
Sanja Juretić, MSc.
Faculty of Health Studies
University of Rijeka
Viktora Cara Emina 5
51000 Rijeka
Croatia
sanja.host@gmail.com
93
HOMELESS PEOPLE: A LITERATURE REVIEW ON THE EXPERIENCES WITH
NURSING CARE IN THE CONTEXT OF HEALTH PROBLEMS
Katharina Kapsch*,**,***, Michaela Sorber*,**,***, Lena Dorin*,**, Wilfried
Schnepp*,**,***, Andreas Büscher*,**,***
*Osnabrück University of Applied Sciences, Faculty of Business Management and Social
Sciences, Germany
**Research Group “FamiLe - Family health in the lifecourse”, Osnabrück, Germany
***Witten/Herdecke University, Faculty of Health, Department of Nursing Science, Germany
Abstract
Aim: Being homeless is associated with hard realities. Homelessness is accompanied by a wide
range of health problems. Usually ill persons receive care from different people. For homeless
people it is uncertain whether this resource is available. It is known that professional care is
important for the recovery of ill persons. There is a lack of knowledge regarding experiences
of homeless people with nursing care in the context of health problems. The aim of this
literature review is to explore the nursing care experiences of homeless people with health
problems in hospital settings.
Methods: To answer this question a literature review was conducted. Different databases and
further resources were used to perform the literature search. The studies identified were
systematically analyzed.
Results: Only a small number of existing studies focused experiences of homeless people
regarding nursing care. Those studies illustrated that homeless people receive help from nurses.
The overall results related to satisfaction were heterogeneous. Both, positive and negative
experiences were reported.
Conclusion: The results of the review offer first indications of how care is experienced by
homeless people with health problems. For a better understanding of the phenomenon,
empirical research from the perspective of homeless people is necessary. Especially, for the
question of who may be appropriate caregivers for this vulnerable group in case of health
problems.
Key words: homeless people, health problems, literature review, nursing care.
Introduction
A homeless life on the street is associated with hard realities. Some of those such as housing
instability, missing protection against environmental conditions (Williams & Stickley, 2011;
Essendorfer, 2007), unhealthy food (Crawley et al., 2013; Völm et al., 2004), unhygienic
opportunities for personal care and needs (Völm et al, 2004) imply a considerable risk for the
development of health problems (Lebrun-Harris et al., 2013; Völm et al., 2004). Moreover there
are many obstacles for them to receive health care (Lebrun-Harris et al., 2013; Crawley et al.,
2013). In general, nursing and medical care take place in primary care, visiting or institutional
settings (Kushel et al., 2002; Essendorfer, 2007). If a health problem cannot be solved in
primary care, institutional care is needed. Particularly when hospital admission is required,
negative stress arises for homeless people (BAG Wohnungslosenhilfe, 1992). Leaving for
hospital treatment goes along with losing the provisional sleeping place and the risk that
someone might steal the personal belongings. This is one of the main reasons why homeless
people leave institutional care early, often before the treatment is completed (Behnsen, 1995).
Despite existing knowledge about the characteristics, the living-conditions and the health status
in the context of homelessness only little is known about the experiences of homeless people
with nursing care in institutional settings. The aim of this literature review is to analyse research
94
published so far to get insight into this experience of homeless people and to broaden the general
understanding of issues of homelessness.
Methods
The literature research was performed using the databases PubMed, CINAHL, Carelit, Embase,
Science Direct and SOMED. The following terms were used in different combinations:
homeless people, homeless persons, shelterless people, berber, rough sleeper, homelessness,
houselessness, shelterlessness, nursing, nurses, nursing care, care dependency, health care,
health care providers, hospital, acute care, emergency service, illnesses, health situation, health
problems, manners, behaviors, reactions, experiences, perceptions, attitudes and perspectives.
Additional records were identified through other sources such as hand searches in libraries,
following up reference lists and citation snowballing (Figure 1).
Figure 1: Flowdiagram (based on Moher et al., 2009)
The search period was limited from 1980 to 2016. In total, there were 3 875 hits. Two steps of
screening were performed. First, the publications were screened on title and abstract using the
following inclusion and exclusion criteria. Only articles in German and English language
dealing with the construct of homelessness, health und nursing care were eligible for inclusion.
Due to the aim of the literature research, describing the phenomenon extensively, qualitative
and quantitative studies were included as well all kinds of literature reviews, professional
articles and thesis. After the first screening, 36 studies were preliminary classified as relevant.
These articles were analysed in full text to prove if they meet inclusion criteria. With this
approach five publications were integrated in the detailed review. They all have a qualitative
design.
Results
The literature reveals that nursing care of homeless people in the institutional setting has not
been investigated so far. Although something is known about bad living conditions and the high
risk for acute and chronic diseases, research on this topic has almost not been conducted. In
total, only five studies could be identified (Table 1).
Records identified through database
searching
Additional records
identified through
further sources
(hand search,
following up
reference lists,
citation
snowballing)
(n = 14)
Records screened on
full text
(n = 36)
Full text records
excluded, not meeting
inclusion criteria
(n = 31)
Records included in
synthesis
(n = 5)
PubMed
(n = 606)
Science
Direct
(n = 2 602)
Carelit
(n = 12)
SOMED
(n = 36)
CINAHL
(n = 559)
Records screened on title
and abstract in total
(n = 3 875)
Records excluded, with
reason be not adequate
inclusion criteria
(n = 3 839)
Embase
(n = 46)
95
Tab. 1 Overview of included articles
Autor/
Year/
Country
Title Main focus Informants Design Type of
publication
McCabe et
al., 2001,
USA
Homeless Patients’
Experience of
Satisfaction With
Care.
Experiences
of homeless
persons with
nursing care
Homeless
people
n = 17
qualitative
research
research
article
Martins,
2008,
USA
Experiences of
Homeless People in
the Health Care
Delivery System: A
Descriptive
Phenomenological
Study.
Experiences
of homeless
people with
health care
Homeless
people
n = 15
qualitative
research
research
article
Nickasch &
Marnocha,
2009,
USA
Healthcare
experiences of the
homeless.
Experiences
of homeless
people with
health care
Homeless
people
n = 9
qualitative
research
research
article
Stehling,
2003,
Germany
Experiences of
homeless people
with nursing care.
Experiences
of homeless
people with
nursing care
Homeless
people
n = 6
qualitative
research
unpublished
thesis
Wen et al.,
2007,
Canada
Homeless People’s
Perceptions of
Welcomeness and
Unwelcomeness in
Healthcare
Encounters.
Experiences
of homeless
people with
health care
Homeless
people
n = 17
qualitative
research
research
article
They all describe experiences of homeless people. Only two deal with specific experiences
concerning the care from nurses. The other studies describe the experiences with health care
providers in general, not explicitly with nurses. It can be assumed that nurses are included in
the term “health care providers”, so these studies also deal with experiences of nursing care and
were included. Moreover, it is not specified if the results of the studies are only based on
experiences of homeless people in the context of hospital treatments. Some may also include
contacts to health care providers in the community setting.
The results of the studies show ambivalence in the experiences with health care. Two studies
describe positive as well negative experiences (Stehling, 2003; Wen et al., 2007), one deals
only with positive (McCabe et al., 2001) whereas Nickasch and Manocha (2009) as well as
Martins (2008) point out only negative experiences. To illustrate the opposing experiences the
results have been categorized into positive and negative care experiences and will be presented
accordingly.
Positive Care Experiences
Diverse positive care experiences are reported. Among those experiences were supportive
behavior of nurses, joint problem-solving between nurses and homeless people and the
acceptance of non-compliance (McCabe et al., 2001). Positive care experiences included
humanistic and thoughtful interventions that were adapted to the individual living situation
(Stehling, 2003). Nurses showed emphatic behavior and trusted in the homeless people
96
(McCabe et al., 2001). Homeless people experienced an unprejudiced (McCabe et al., 2001),
equal (McCabe et al., 2001; Stehling, 2003; Wen et al., 2007), non-stereotypical and integrated
care (McCabe et al., 2001; Wen et al., 2007; Stehling, 2003). Furthermore, an open-minded
atmosphere underlying the communication between homeless people and nurses existed
(Stehling, 2003). Health care providers were interested in the agendas and problems of
homeless people (Wen et al., 2007). Besides, positive care experiences were characterized when
the health care providers accepted the homeless people as equal and showed this during
interactions (Wen et al., 2007). Furthermore homeless people experienced positive care when
nurses care for them despite a poor hygienic bodily state (Stehling, 2003)
Positive care experiences seem to be linked to a feeling of being welcome, characterized by an
existence of ‘I and You’ (Wen et al., 2007). Homeless people were pleased when they received
humanistic confidential care (McCabe et al., 2001). They perceived freedom to reject a
treatment without expecting negative consequences from nurses (McCabe et al., 2001). They
felt themselves taken seriously (Stehling, 2003) and respected (McCabe et al., 2001). Further,
experiencing humanistic care allowed homeless people to take a rest and recover (Stehling,
2003).
There is a lot of potential of good care for homeless people. According to McCabe et al. (2001),
positive experiences of nursing care triggered feelings of well-being and increased self-esteem.
The homeless people shared sensitive facts with health care providers (Wen et al., 2007;
McCabe et al., 2001) and trusted nurses (McCabe et al., 2001). Furthermore, positive care
experiences resulted in a positive evaluation of health care, in the willingness to comply with
professional recommendations (Stehling, 2003) and lead to satisfaction of the homeless people
(Stehling, 2003).
Negative Care Experiences
Negative care was experienced when nurses showed different behavior in comparison to nonhomeless
patients (Stehling, 2003; Martins, 2008). Homeless people perceived this care as twotier
health care (Wen et al., 2007). Health care providers offer homeless people an unequal and
disregarding care (Stehling, 2003; Martins, 2008). They treated them with disrespect,
stigmatization and prejudgment (Martins, 2008; Wen et al., 2007). Negative care experiences
were characterized by insufficient or missing communication (Wen et al., 2007) and
hierarchical structures (Wen et al., 2007). Sometimes homeless people experienced physical
violence, like forced or degrading personal care and fixations (Stehling, 2003).
Due to the behavior of health care providers, homeless people felt ignored (Wen et al., 2007;
Stehling, 2003), sidelined and treated rudely or in a rush (Nickasch & Marnocha, 2009).
Moreover, they felt unwelcomed and dehumanized as a result of discrimination (Wen et al.,
2007) and they experienced a lack of compassion in the nurses’ behavior (Nickasch &
Marnocha, 2009). Because of the perceived negative situation with health care providers
homeless people announced that they sometimes felt like an invisible human being (Martins,
2008), an object (Wen et al., 2007), an “experimental animal” which is treated with an
ineffective therapy (Martins, 2008) or as a “number” which has to be treated and discharged
from hospital as soon as possible (Nickasch & Marnocha, 2009). According to Nickasch and
Marnocha (2009), homeless people were disappointed in the way they were treated. They felt
judged on their human physical appearance (Nickasch & Marnocha, 2009) and criticized this
treatment as unfair because they cannot change their living conditions (Nickasch & Marnocha,
2009). They assumed that particularly nurses showed no confidence in them and believed that
nurses considered them not telling the truth (Martins, 2008).
According to Nickasch and Marnocha (2009), homeless people doubted on the oath of health
care providers. They could not believe that these providers swore to care for all people with
97
health problems, because they made a difference between people with housing stability and
people without housing stability in daily care. Homeless people had the impression that health
care providers do not care enough for the homeless (Nickasch & Marnocha, 2009).
Negative care experiences resulted in conceiving a negative opinion (Wen et al., 2007),
developing mistrust (Wen et al., 2007) and reinforcing the lack of self-worth (Martins, 2008).
As a consequence homeless people left institutional care before the treatment was completed
(Stehling, 2003) and will avoid the health system in the future (Martins, 2008; Wen et al., 2007).
Also they lead to a negative evaluating of health care, sometimes they decided that they would
not even send their animals for a treatment to this institution (Martins, 2008).
Discussion
Being homeless is associated with hard realities (Williams & Stickley, 2011). The results of
this review confirm other statements from the literature that seeking for and receiving health
care is a challenge in homeless people’s life (Trabert, 1995; Gillich, 2003; Völm et al., 2004).
When trying to map the results from the literature, it can be assumed that there are two key
opposing categories: Positive Care Experiences and Negative Care Experiences. Homeless
people experienced different care situations. It can be assumed that health care providers
convey their societal attitudes in their encounters with homeless people, which is the reason
why different experiences emerge (Wen et al., 2007; Martins, 2008). Homeless people were
stigmatized and dismissed (Daiski, 2007; Williams & Stickley, 2011). They do not fit into the
social image (Williams & Stickley, 2011) and because of this they are excluded from society
(Williams & Stickley, 2011; Daiski, 2007). Due to the results of the review, this process can
also be detected in the experiences of homeless people with health care. However, the real
reasons responsible for the opposing experiences have not been studied yet. In general,
independent from the kind of experiences which people have with care from health providers,
experiences will have a solid impact of the further health behavior. The purpose of the literature
review was to conduct an overview of the research field and find new indicators about the
experiences of homeless people with nursing care. It is possible that due to the selected search
terms and the inclusion as well as the exclusion criteria not all relevant data could be found.
This is typical for a specific issue, which is not dealt with frequently.
Conclusion
Homelessness is becoming an increasing public health and social concern worldwide. The
present experiences with health care of homeless people show that the care of this vulnerable
population requires a different approach. Nurses and other health care providers must be aware
of their influence on homeless individuals and learn how to interact with these people in a
proper way. The findings of this literature review give an overview of experiences, which
nurses and other health care providers can use to reflect on their treatments, see how their
behavior towards homeless people effects the feeling and well-being among this vulnerable
population.
Nursing care of homeless people has not been focused in detail so far. Due to this fact, there is
a need for further qualitative and quantitative research on this subject. Only, when homeless
people are interviewed personally about their experiences, there is the opportunity to obtain real
insights in this phenomenon. Moreover, it has to be considered that homeless people are living
single, under a wide range of environmental influences and poor living conditions. These facts
accrue the question about which people care for a homeless individual with health problems. Is
there a working care relationship, which gives the support needed or does being homeless also
mean being alone in a situation of illness? And do only professional caregivers care for this
group of people if they have a health problem or are there also informal caregivers who take
care? Especially, when nursing care is rejected through homeless people, it is not clear, who
98
cares for them. We have to examine this also insufficiently investigated field to understand the
whole phenomenon “care of homeless people with health problems”, especially with the focus
on the role of family and informal caregivers.
Bibliography
BAG WOHNUNGSLOSENHILFE. Krank ohne Wohnung – Empfehlungen der BAG
Wohnungslosenhilfe zur medizinischen Versorgung wohnungsloser Menschen.
Gefährdetenhilfe. 1992; 1:13-15.
BEHNSEN, S. Wege zu einer sozialen Medizin für Wohnungslose. Lutz, R. Wohnungslose und
ihre Helfer. Bielefeld: VSH Verlag Soziale Hilfe, 1995. 326 p. ISBN 392307445X.
CRAWLEY, J. et al. Needs of the hidden homeless – no longer hidden: a pilot study. Public
Health. 2013; 127(7):674-680.
DAISKI, I. Perspectives of homeless people on their health and health needs priorities. Journal
of Advanced Nursing. 2007; 58(3).273-281.
ESSENDORFER, L. Strukturen der professionellen Pflege in der Wohnungslosenhilfe: An den
Lebenslagen orientieren. Pflegezeitschrift. 2007; 60(12):666-669.
GILLICH, ST. Alt und ohne Wohnung. Seeberger, B.; Braun, A. Wie die anderen altern. Zur
Lebenssituation alter Menschen am Rande der Gesellschaft. Frankfurt am Main: Mabuse
Verlag, 2003. 345 p. ISBN 3-935964-09-9.
KUSHEL, M.B. et al. Emergency Department Use Among the Homeless and Marginally
Housed: Results From a Community-Based Study. American Journal of Public Health. 2002;
92(5):778-784.
LEBRUN-HARRIS, L.A. et al. Health Status and Health Care Experiences among Homeless
Patients in Federally Supported Health Centers: Findings from the 2009 Patient Survey. Health
Research and Educational Trust. 2013; 48(3):992-1017.
MARTINS, D.C. Experiences of Homeless People in the Health Care Delivery Sytem: A
descriptive Phenomenological Study. Public Health Nursing. 2008; 20(5):420-430.
MCCABE, S. et al. Homeless Patients` Experience of Satisfaction With Care. Archives of
Psychiatric Nursing. 2001; 15(2):78-85.
MOHER, D. et al. Preferred Reporting Items for Systematic Reviews and Meta-Analyses: The
PRISMA Statement. PLoS Med. 2009; 6(7):e1000097.
NICKASCH, B., MARNOCHA, S.K. Healthcare experiences of the homeless. Journal of the
American Academy of Nurse Practitioners. 2009; 21(1):39-46.
STEHLING, H. Welche Erfahrungen machen wohnungslose Menschen mit
krankenpflegerischer Versorgung? Unveröffentlichte Diplomarbeit. 2003. Fachhochschule
Osnabrück.
TRABERT, G. Gesundheitssituation (Gesundheitszustand) und Gesundheitsverhalten von
alleinstehenden, wohnungslosen Menschen im sozialen Kontext ihrer Lebenssituation.
Bielefeld: VSH Verlag Soziale Hilfe, 1995. 152 p. ISBN 392252625X.
VÖLM, B. et al. Prävalenz körperlicher Erkrankungen, Gesundheitsverhalten und Nutzung des
Gesundheitssystems bei alleinstehenden wohnungslosen Männern: eine
Querschnittsuntersuchung. Sozial Präventivmedizin. 2004; 49(1):42-50.
WEN, CH.K. et al. Homeless People’s Perceptions of Welcomeness and Unwelcomeness in
Healthcare Encounters. Journal of General Internal Medicine. 2007; 22(7):1011-1017.
WILLIAMS, S., STICKLEY, T. Stories from the streets: people’s experiences of homelessness.
Journal of Psychiatric and Mental Health Nursing. 2011; 18(5):432-439.
Author’s contact address:
Katharina Kapsch, M.Sc.
University of Applied Sciences Osnabrück
Faculty of Business Management and Social Sciences
99
Research Group “FamiLe - Family health in the lifecourse”1
Caprivistraße 30A
49076 Osnabrück
Germany
k.kapsch@hs-osnabrueck.de
1
FamiLe is funded by the German Federal Ministry of Education and Research (Reference:
01KX1113A and 01KX1113B)
100
ALGORITMUS LINGVISTICKÉ VALIDIZACE MĚŘÍCÍHO NÁSTROJE (E-
POSTER)
ALGORITHM OF LINGUISTIC VALIDATION MEASURING INSTRUMENT
Jana Konečná, Zdeňka Mikšová
Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta zdravotnických věd, Ústav ošetřovatelství
Abstrakt
Úvod: Měřící nástroje se převážně vyskytují v anglickém nebo jiném původním jazyce.
Současně tyto nástroje vznikají v odlišném sociokulturním prostředí. Proto při překladu
originálního nástroje do cílového jazyka je nutné postupovat podle doporučeného postupu –
metodologie jazykové (lingvistické) validizace.
Cíl: Předložit algoritmus jazykové validizace s aplikací na vybraný měřící nástroj.
Metodika: Neexistuje standardizovaný postup, ale modifikované guidelines. Algoritmus
jazykové validizace je složen z několika fází a dílčích kroků. Mezi významné fáze patří překlady
originálního nástroje do cílového jazyka; zpětné překlady do původního jazyka a
pilotní testování (cognitive debriefing) na potencionálních uživatelích konkrétního měřícího
nástroje. Přeložená verze musí být koncepčně shodná s originální verzí a musí být vždy
testována jako nový nástroj. Koncepční shoda je jak ve významové, tak obsahové stránce
originální a přeložené verze, která vychází z kulturního kontextu cílové populace.
Závěr: Realizace lingvistické validizace je časově velmi náročná metoda a klade vysoké
požadavky na sestavení expertního týmu. Je nutné dodržet jednotlivé kroky lingvistické
validizace k zajištění konceptuální ekvivalence originální a přeložené verze.
Klíčová slova: měřící nástroj, lingvistická validizace, validizace, guidelines
Abstract
Introduction: Measuring instruments are found predominantly in English or another native
language. At the same, these instruments originate in different social and cultural environments.
Therefore, in the translation of the original instrument into the target language must follow a
recommended procedure - Methodology language (linguistic) validation.
Aim: To present the algorithm of linguistic validation with application to the selected measuring
tool.
Methods: Not exist standardized procedure, but modified guidelines. Algorithm of linguistic
validation consists of several phases and substeps. The significant phase include - translation
of the original instrument into the target language; back translation to the original language and
pilot testing (cognitive debriefing) for potential users of specific measurement tool. A translated
version must be conceptually identical to the original version and must always be tested as a
new instrument. Conceptual conformity both in meaning and content of the original and
translated versions, which based on the cultural context of the target population.
Conclusion: Realization of linguistic validation is very time-consuming method and puts high
requirements on expert team. It is necessary to observe the individual steps of linguistic
validation to secure conceptual equivalence of the original and translated versions.
Key words: measuring instrument, linguistic validation, validation, guidelines
Dedikováno k projektu IGA UP: Kvalita života v kontextu hodnocení self-managementu u osob
s chronickým onemocněním, č. IGA_FZV_2015_009.
101
Kontaktní adresa autora:
Mgr. Jana Konečná
Ústav ošetřovatelství FZV UPOL
Hněvotínská 3
775 15 Olomouc
jana.konecna@upol.cz
102
VZÁJEMNÉ VZTAHY MEZI KVALITOU ŽIVOTA, ZÁTĚŽÍ A SYNDROMEM
VYHOŘENÍ PŘI POSKYTOVÁNÍ PROFESIONÁLNÍ ZDRAVOTNĚ-SOCIÁLNÍ
PÉČE (E-POSTER)
RELATIONSHIPS BETWEEN QUALITY OF LIFE, BURDEN AND BURNOUT
SYNDROME IN PEOPLE PROVIDING PROFESSIONAL HEALTH AND SOCIAL
CARE
Radka Kozáková*, Eva Reiterová**, Šárka Vévodová*, Jiří Vévoda*, Bronislava Grygová*
*
Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta zdravotnických věd, Ústav společenských a
humanitních věd
**
Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta zdravotnických věd, Ústav ošetřovatelství
Abstrakt
Cíl: Cílem výzkumu bylo zjistit vzájemné vztahy mezi kvalitou života, zátěží a syndromem
vyhoření při poskytování profesionální zdravotně-sociální péče.
Metody: Byla použita metoda kvantitativního dotazníkového šetření s použitím dotazníku
zátěže – Meisterův dotazník, dotazníku syndromu vyhoření - Burnout Measure (BM) a
dotazníku kvality života - WHOQOL-BREF. Soubor respondentů byl tvořen 57
profesionálními pečovateli (55 žen, 2 muži), kteří poskytují péči v zařízení Domov pro seniory
Pohoda, Olomouc - Chválkovice a Domov pro osoby se zdravotním postižením Nové Zámky
– poskytovatel sociálních služeb. Výzkum byl realizován v letech 2015-2016.
Výsledky: Z výsledků výzkumu vyplynulo, že existuje signifikantní korelace mezi mírou
vyhoření a mírou zátěže. Čím vyšší je zátěž profesionálního pečovatele, tím vyšší je míra
syndromu vyhoření. Negativní signifikantní korelace byly zjištěny mezi mírou zátěže a
faktorem kvality života Fyzické zdraví, mírou zátěže a faktorem kvality života Prožívání. Čím
je vyšší zátěž profesionálního pečovatele, tím je nižší kvalita života v oblasti fyzické zdraví a
prožívání profesionálního pečovatele. Negativní signifikantní korelace byly potvrzeny mezi
mírou vyhoření a faktorem kvality života Fyzické zdraví a mezi mírou vyhoření a faktorem
kvality života Sociální vztahy a mezi mírou vyhoření a faktorem kvality života - Prostředí. Se
vzrůstající mírou syndromu vyhoření se snižuje kvalita života v oblasti sociálních vztahů,
prostředí a fyzického zdraví profesionálního pečovatele.
Závěr: Výsledky výzkumu ukázaly existenci vzájemných vztahů mezi mírou zátěže a snížením
kvality života a mírou syndromu vyhoření a nižší kvalitou života pečovatelů Výzkum tak
poukázal na potřebu systematického posuzování kvality života pečovatele a realizaci intervencí
zaměřených na eliminaci důsledků zátěže vyplývající z vykonávání péče.
Klíčová slova: kvalita života, zátěž, syndrom vyhoření, profesionální pečovatel
Abstract
Aim: The aim of the reserach was to establish interrelations between quality of life, burden and
burnout syndrome in people providing professional health and social care.
Methods: The method od quantitative questionnaire research was adopted. We used the
following questionnaires: burden questionnaire – Meister questionnaire; burnout syndrome
questionnaire – Burnout Measure (BM); quality of life questionnaire – WHOQOL-BREF. The
set of respondents included 57 professional caregivers (55 female, 2 male) working at Home
for the Elderly „Pohoda“, Olomouc – Chválkovice, and at Home for the Disabled Persons Nové
Zámky – provider of social services. The research took place from 2015 to 2016.
Results: The results suggest significant correlations between the total score burnout degree, and
burden extent. The higher the level of burden of a professional caregiver, the higher the burnout
syndrome degree. Negative significant correlations were found between the total score burden
extent, and the quality of life indicator Physical health, burden extent and the quality of life
103
indicator Experience. The higher the level of burden of a professional caregiver, the lower their
quality of life in terms of physical health and experience. Negative significant correlations were
proved between the total score burnout degree, and the quality of life indicator Physical health,
between burnout degree, and the quality of life indicator Social relationships, and between
burnout degree, and the quality of life indicator Environment. The higher the burnout syndrome
degree, the lower the quality of life in terms of social relationships, environment, and physical
health of a professional caregiver.
Conclusion: The results of our research point out to the need of systematic reviewing of a
caregiver´s quality of life, and to the implementation of interventions focused on the elimination
of burden consequences following from providing care.
Key words: quality of life, burden, burnout syndrome, professional caregiver
Bibliografické odkazy
JEŽORSKÁ, Š., VÉVODA, J., CHRASTINA, J. Motivace sester a syndrom vyhoření – existuje
souvislost? Profese on-line [online]. 2014, 7(1): 9-15. [cit. 15-3-2016]. ISSN 1803-4330.
Dostupné z: http://profeseonline.upol.cz/
KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I. Současné sociální změny, jejich důsledky a syndrom vyhoření.
Československá psychologie. 2013; 57(4): 329-341.
PAULÍK, K. K otázce zvládání pracovních nároků v sociální práci. Kontakt. 2006; 8(2): 292-
300.
SUHONEN, R. et al. Caregivers´ work satisfaction and individualised care in care settings for
older people. Journal of Clinical Nursing. 2012; 22: 479-490.
Kontaktní adresa autora:
Mgr. Radka Kozáková
Ústav společenských a humanitních věd
FZV UP v Olomouci
Hněvotínská 5
Olomouc 775 15
radka.kozakova@upol.cz
104
ZÁTĚŽ A SYNDROM VYHOŘENÍ U RODINNÝCH PEČUJÍCÍCH
STRAIN AND BURNOUT IN FAMILY CAREGIVERS
Radka Kozáková, Šárka Vévodová, Jiří Vévoda, Lukáš Merz
Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta zdravotnických věd, Ústav společenských a
humanitních věd
Abstrakt
Cíl: Cílem výzkumu je zjistit míru zátěže rodinných pečujících a vztah jednotlivých faktorů
zátěže k syndromu vyhoření.
Metody: Byla použita metoda kvantitativního dotazníkového šetření s použitím dvou dotazníků
– Index zátěže pečovatele (CSI) a Burnout Measure (BM). Soubor respondentů je tvořen 50
rodinnými pečujícími (42 žen, 8 mužů) s průměrnou délkou pečování 5 let. Výzkum byl
realizován v letech 2014-2016.
Výsledky: Z výsledků vyplývá, že existuje signifikantní pozitivní vztah mezi mírou syndromu
vyhoření a mírou celkové zátěže (r=0,462, p<0,01). Existuje signifikantní pozitivní vztah mezi
omezením času a mírou vyhoření, mezi chováním pacienta a mírou vyhoření a mezi finanční
zátěží a mírou syndromu vyhoření.
Závěr: Je aktuální zaměřit se na prevenci zátěže a syndromu vyhoření u rodinných pečujících
a identifikovat u nich konkrétní zátěžové faktory.
Klíčová slova: pečovatel, příjemce péče, zátěž, syndrom vyhoření
Abstract
Aim: The aim of the research was to ascertain the degree of family caregiver strain and the
relation to the factors of burnout.
Methods: A quantitative design was used with two questionnaires – Caregiver Strain Index –
CSI and Burnout Measure (BM). The sample comprised of 50 family caregivers (42 women
and 2 men) with the average care length of 5 years. The research was carried out between 2014-
2016.
Results: The results suggest there is a significant positive relationships between degree of
burnout and total strain index (r=0,462, p<0,01). There is a significant positive relationship
between time limitation and degree of burnout, patient's behaviour and degree of burnout, and
between financial strain and the degree of burnout.
Conclusion: It is necessary to focus on preventing strain and burnout amongst family caregivers
and to identify their particular strain factors.
Key words: caregiver, care recipient, strain, burnout
Úvod
Aktuálnost potřeby dlouhodobé péče o člena rodiny se zvyšuje v důsledku stárnutí populace
(Rychtaříková, 2006, s. 253). Počet obyvatel ve věku nad 65 by mohl být v 50. letech 21. století
dvojnásobný ve srovnání se současným stavem. Nejrychleji se bude zvyšovat počet osob nad
85 let (www.mpsv.cz). Odhaduje se, že přibližně čtvrtina až třetina osob bude z důvodu
zhoršeného zdravotního stavu vyžadovat nějakou formu dlouhodobé péče (Klímová,
Chaloupková, 2013, s. 109). Setkáváme se s termínem laická péče, kterou rozumíme péči
rodiny, příbuzných a známých, nikoliv péčí poskytovanou zdravotnickými profesionály
(Bártlová, 2006, s. 237). Podobně neformální péče, je péčí poskytovanou rodinnými
příslušníky, dobrovolníky a známými. Rodina je nepostradatelnou složkou této péče. Péče o
rodinného příslušníka je náročná a představuje pro pečovatele zátěž (Klímová, Chaloupková,
2013, s. 109; Formánková, Novotný, Efenberková, 2012, s. 160). Dlouhodobé pečování
znamená pro rodinné příslušníky velmi často vysokou zátěž (Klímová, Chaloupková, 2013,
105
s. 109). Zajištění péče o nesoběstačnou osobu je náročné a ne každý rodinný příslušník je
k tomu ochotný (Formánková, Novotný, Efenberková, 2012, s. 161). Úloha rodinného
pečovatele je zásadní životní změnou, která je často spojena se stresem a s tělesným a
psychickým vyčerpáním (Jedlinská, Hlúbik a Levová, 2009, s. 33). Bártlová (2006, s. 236)
potvrzuje, že ochota rodiny pečovat o nemocného je ovlivněna především onemocněním, jeho
závažností a dlouhodobostí. Zátěž pečovatele lze diagnostikovat na základě určujících znaků
ošetřovatelské diagnózy. Ošetřovatelská diagnóza Přetížení pečovatele (00061) je
standardizovaný název ošetřovatelského problému člověka s obtížemi vyplývajícími z
vykonávání pečovatelské role při péči o blízkou osobu (Marečková 2006, s. 149). Byla přijata
do seznamu Nanda diagnóz v roce 1992 (Kolegarová, Zeleníková, 2011, s. 283). Zátěž se
projevuje změnou somatického, emočního nebo socioekonomického stavu pečovatele, např.
bolestmi hlavy, hypertenzí, únavou, nedostatkem spánku, depresí, stresem, izolací atd. (Nanda,
2014, s. 310-311). Pečovatelé prožívají při poskytování péče emoční stres, který má negativní
vliv na jejich zdraví. V důsledku emočního stresu vzniká zátěž (Do Kyung et al., 2015, s. 224).
V důsledku dlouhodobé zátěže může u pečovatele dojít k rozvoji syndromu vyhoření. Velké
riziko vyhoření je zejména tam, kde dochází k nerovnováze mezi vydaným úsilím a přijatou
pozitivní odezvou (Kupka, 2008, s. 26). Proto je aktuální zaměřit se na prevenci zátěže a
syndromu vyhoření u rodinných pečujících a identifikovat u nich konkrétní zátěžové faktory.
Důležité je, aby nemocní a pečovatelé byli informováni o doplňkových službách, které mohou
v péči o rodinné příslušníky pomoci. Významnou pomocí je působení svépomocných skupin,
které sdružují lidi s obdobnými zdravotními a životními problémy (Bártlová, 2006, s. 238).
Z výsledků výzkumu Šerfelové a Žiakové (2011, s. 155) vyplývá, že jedním ze způsobů
minimalizace přetížení pečovatele a negativního hodnocení jeho života, je využívání služeb
paliativní péče, zapojení dobrovolníků a jiných členů multidisciplinárního týmu do procesu
péče.
Cíl
Cílem výzkumu je zjistit míru zátěže rodinných pečujících a vztah jednotlivých faktorů zátěže
k syndromu vyhoření.
Soubor a metodika
Soubor respondentů je tvořen 50 rodinnými pečujícími (42 žen, 8 mužů) s průměrnou délkou
pečování 5 let. Bylo osloveno 76 rodinných pečujících, s účastí ve výzkumu souhlasilo 50
pečujících. Distribuce dotazníků byla zajištěna pracovníky terénních sociálních služeb v okrese
Olomouc. Výzkum byl realizován v letech 2014-2016. Byla použita metoda kvantitativního
dotazníkového šetření s použitím dvou dotazníků – Index zátěže pečovatele (CSI) a Burnout
Measure (BM).
Dotazník Burnout Measure slouží ke zjištění míry syndromu vyhoření. Dotazník BM byl
vytvořen autory Pines a Aronson (1988). Tato metoda je v literatuře hojně citovaná a podle
Kebzy a Šolcové jde o druhou nejčastěji užívanou metodu k diagnostice vyhaslosti. V literatuře
jsou uváděny dobré psychometrické hodnoty tohoto dotazníku. Kebza a Šolcová uvádějí, že
faktorově analytické studie potvrdily, že všechny položky sytí pouze jeden hlavní a dominující
faktor, tj. vyčerpání (Kebza, Šolcová, 1998, s. 441). Dotazník BM se skládá z 21 položek,
posuzovaných na sedmibodové škále Likertova typu.
Index zátěže pečovatele (CSI) je 13-ti položkový dotazník, který zjišťuje zátěže pečovatele o
člena rodiny po ukončení hospitalizace. Autorem dotazníku je Robinson (1983).
Před realizovaným šetřením byl získán informovaný souhlas od rodinných pečujících. Pro
zjištění vztahu mezi sledovanými proměnnými byl použit Spearmanův korelační koeficient na
5% a 1% hladině významnosti.
106
Výsledky
Syndrom vyhoření a zátěž pečovatele
Pro zjištění vnitřní konzistence použitých dotazníků byla vypočítána Cronbachova α dotazníku
MB α = 0,81 a dotazníku CSI α = 0,74.
Pomocí dotazníku BM bylo zjištěno u 13 (26%) respondentů zvýšené riziko syndromu
vyhoření. Syndrom vyhoření byl prokázán u 25 (50%) respondentů (viz tabulka 1).
Tab. 1 Výskyt syndromu vyhoření
N %
Kumulativní
%
Bez přítomnosti SV 12 24 24
Zvýšené riziko SV 13 26 50
Prokázaná přítomnost SV 25 50 100
Celkem 50 100
Pomocí dotazníku CSI byla zjištěna zátěž u pečujících. Nejvyšší zátěž byla zjištěna u faktorů
sociální stav a omezení času. Hodnoty celkové zátěže a jednotlivých faktorů zátěže u pečujících
jsou uvedeny v tabulce 2.
Tab. 2 Celkové hodnoty zátěže a syndromu vyhoření
N Průměr Medián Modus SD Min Max
Syndrom vyhoření 50 3,69 4 3 0,884 1 5
Fyzický stav 50 1,74 2 2 0,922 0 3
Omezení času 50 2,12 2 2 0,799 0 3
Sociální stav 50 2,26 2 2 0,777 0 3
Chování pacienta 50 1,06 1 2 0,867 0 2
Finanční zátěž 50 1,24 1 1 0,716 0 2
Zátěž celková (CSI) 50 8,42 8 7 2,689 0 13
SD – směrodatná odchylka
Pro zjištění vztahu mezi mírou vyhoření a faktory zátěže byl použit Spearmanův koeficient.
Z výsledků vyplývá, že existuje signifikantní pozitivní vztah mezi mírou syndromu vyhoření a
mírou celkové zátěže (r=0,462, p<0,01). Se vzrůstající mírou zátěže pečovatele vzrůstá míra
syndromu vyhoření. Dále bylo zjištěno, že existuje signifikantní pozitivní vztah mezi mírou
vyhoření a omezením času pečovatele (r=0,514, p<0,01). Čím je větší omezení času, tím je
vyšší míra syndromu vyhoření pečovatele. Byla také potvrzena existence signifikantního
pozitivního vztahu mezi mírou vyhoření a chováním příjemce péče (r= 0,284, p<0,05). Čím
jsou projevy chování pečovaného horší, tím je vyšší míra syndromu vyhoření pečovatele.
Rovněž byla potvrzena existence pozitivního vztahu mezi mírou vyhoření a finanční zátěží
(r=0,291, p<0,05). Se vzrůstající finanční zátěží vzrůstá míra syndromu vyhoření (viz Tabulka
č. 3).
107
Tab. 3 Vztah mezi faktory zátěže pečovatele a syndromem vyhoření, věkem a délkou péče
Syndrom
vyhoření
Fyzický
stav
Omezení
času
Sociální
stav
Chování
pacienta
Finanční
zátěž
Věk
Délka
péče
Vyhoření 1 0,218 0,514** 0,227 0,284* 0,291* 0,241 0,003
Fyzický stav 1 0,348* 0,011 0,352* 0,066 0,155 0,030
Omezení času 1 0,409** 0,520** 0,555** 0,202 -0,013
Sociální stav 1 0,098 0,289* -0,25 0,097
Chování
pacienta
1 0,305* 0,211 -0,200
Finanční zátěž 1 0,245 -0,160
Věk 1 -0,195
Délka péče 1
**Correlation is significant at the 0.01 level (2-tailed)
*Correlation is significant at the 0.05 level (2-tailed)
Vztahy mezi jednotlivými faktory zátěže
Byla zjištěna existence signifikantních korelací mezi jednotlivými sledovanými faktory zátěže
pečovatele (viz Tabulka 3.). Existuje signifikantní pozitivní vztah mezi omezením času
pečovatele a fyzickým stavem pečovatele (r=0,348, p<0,05), mezi omezením času pečovatele
a sociálním stavem pečovatele (r=0,409, p<0,01), mezi omezením času pečovatele a chováním
příjemce péče (r=0,520, p<0,01), mezi omezením času pečovatele a finanční zátěží (r=0,555,
p<0,01).
Existuje signifikantní pozitivní vztah mezi chováním příjemce péče a fyzickým stavem
(r=0,352, p<0,05). Čím je horší zdravotní stav příjemce péče, tím je větší fyzická zátěž
pečovatele.
Existuje signifikantní pozitivní vztah mezi finanční zátěží a sociálním stavem příjemce péče
(r=0,289, p<0,05) a mezi finanční zátěží a chováním pacienta (r=0,305, p<0,05). Se vzrůstající
finanční zátěží se zvyšuje zátěž v oblasti sociální. Finanční zátěž vzrůstá se vzrůstající zátěží
vyplývající z chování pacienta.
Dále byl posuzován vliv sociodemografických charakteristik na míru syndromu vyhoření.
Nebyl potvrzen vztah mezi věkem pečujících ani mezi délkou pečování a mírou zátěže a mírou
syndromu vyhoření (viz Tabulka č. 3).
Diskuze
V našem výzkumu jsme se zaměřili na zjištění míry zátěže rodinného pečovatele a jejího vztahu
k syndromu vyhoření. Zátěž pečovatele lze diagnostikovat na základě určujících znaků
ošetřovatelské diagnózy (Marečková, 2006, s. 149). Zátěž se projevuje změnou somatického,
emočního nebo socioekonomického stavu pečovatele, např. bolestmi hlavy, hypertenzí,
únavou, nedostatkem spánku, depresí, stresem, izolací atd. (Nanda, 2014, s. 310-311). Cílem
studie Kolegarové, Zeleníkové (2011, s. 283) bylo zjistit, jak rodinní pečovatelé pečující o
blízkou osobu v České republice hodnotí definující charakteristiky ošetřovatelské diagnózy
NANDA Přetížení pečovatele. Rodinní příslušníci za hlavní definující charakteristiky Přetížení
pečovatele označili celkem 8 charakteristik: obavy z možné institucionalizace péče příjemce;
obavy, jak vyřešit péči o člena rodiny, když nebudu schopen péči vykonávat; konflikt v rodině;
nejistota ze změny vztahu s příjemcem péče; starost o členy rodiny. Za vedlejší bylo označeno
10 definujících charakteristik: obtíže v dokončování požadovaných úkolů; obtíže se sledováním
příjemce péče v průběhu nemoci; obtíže ve vykonávání požadovaných úkolů; vysoký krevní
108
tlak; kardiovaskulární onemocnění; somatizace; frustrace; depresivní nálada; porušený spánek;
stres (Kolegarová, Zeleníková,2011, s. 283).
Výsledky výzkumů Do Kyunga et al. (2015, s. 224) a Moshera et al. (2013, s.53) potvrzují, že
pečování má negativní vliv na fyzické zdraví pečovatelů a pečovatelé trpí v důsledku
poskytování péče v mnoha oblastech fyzického zdraví. Ornstein a Gaugler (2012, s. 1537)
uvádí, že změny chování pečovaného zvyšují zátěž pečovatele. Pečovatel je nejvíce ovlivněn
projevy deprese, agrese a poruchami spánku pečovaného. Jak uvádí Holeksová (2002),
následkem dlouhodobé chronické zátěže vzniká syndrom vyhoření. Jedlinská, Hlúbik a Levová
(2009, s. 33) realizovali měření psychické zátěže, pro které byl použit BM dotazník. Syndrom
vyhoření byl zjištěn u 30 %. Tyto výsledky výzkumu potvrzují vliv zátěže na vznik syndromu
vyhoření a shodují se s výsledky našeho výzkumu. Z celkového souboru 50 respondentů
v našem výzkumu byl syndrom vyhoření prokázán u 50% pečujících. Truzzi et al. (2012)
potvrzují vysokou míru emočního vyčerpání u 42 % pečujících. Depersonalizace byla zjištěna
u 23 % pečujících. Jedlinská, Hlúbik, Levová (2009, s. 33) uvádí, že mezi nejrizikovější faktory
syndromu vyhoření, které byly ve výzkumu odhaleny, byla závažnost zdravotního stavu
pečovaného. V našem výzkumu byl potvrzen signifikantní pozitivní vztah mezi chováním
pacienta a syndromem vyhoření. Projevy chování pečovaného se zhoršují vlivem změny jeho
zdravotního stavu, což zvyšuje míru syndromu vyhoření pečovatele.
V našem výzkumu byl zjištěn pozitivní vztah mezi syndromem vyhoření a finanční zátěží. Čím
je více pečování finančně zatěžující, tím je větší míra syndromu vyhoření pečovatele. Zvěřová
(2011, s.308) uvádí, že pečovatelé finančně strádají kvůli ztrátě zaměstnání, ztrátě příjmu
nemocného, ale i v souvislosti s poskytováním péče. Z publikovaných výsledků výzkumu
Ježorské, Vévody, Chrastiny (2014, s.14) vyplývá, že nedostatečná saturace v oblasti financí
není hlavní příčinou syndromu vyhoření. Teprve až pečující vyhoří, finance se pro něj stávají
motivačním faktorem. V námi realizovaném výzkumu nebyl potvrzen vztah mezi délkou
pečování a mírou zátěže a syndromu vyhoření. Průměrná doba pečování o blízkého příbuzného
v našem výzkumu byla pět let. Jedlinská, Hlúbik, Levová (2009, s. 33) zjistili, že rizikový faktor
pro vznik nadměrné psychické zátěže je délka vykonávané role pečovatele. Pečovatelé v tomto
výzkumu pečovali déle než 1 rok po dobu více než 8 hodin denně. Šerfelová, Hladeková (2010,
s. 90) potvrzují vyšší míru zátěže u respondentů s délkou péče nad 3 roky. Tew (2013) uvádí
výsledky výzkumu u pečovatelů s průměrnou délkou péče 4 roky. Nižší úroveň kvality života
koreluje s větší délkou trvání nemoci, s větší délkou poskytování péče. Ve výzkumu Brenera et
al. (2015, s. 1459) bylo zjištěno, že čím je poskytování péče časově náročnější, tím více si
snižuje pocit psychické pohody a celkového zdraví pečujících.
Závěr
Výzkum prokázal existenci vztahu mezi mírou zátěže pečovatele a syndromem vyhoření.
Výsledky výzkumu tak poukazují na potřebu zlepšení prevence zátěže a syndromu vyhoření
rodinných pečujících. Bylo by vhodné se zaměřit na identifikaci konkrétních zátěžových
faktorů u rodinných pečujících.
Bártlová (2006, s. 238) uvádí, že doplňkové služby a respitní péče není využívána z důvodů
nedostatečné informovanosti pečovatelů. V zahraničí se stává edukace rodiny významnou
činností zdravotnických a jiných pracovníků, přicházejících do kontaktu s pečovateli v terénu.
„Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017“ si klade za cíl
zvýšit informovanost neformálních pečujících v rámci péče o své blízké vytvořením podmínek
pro pečující rodinné příslušníky a motivovat je k péči o své rodiče.
http://www.mpsv.cz/files/clanky/14540/III_vlada__Akcni_plan_staruti_.pdf.
109
Bibliografické odkazy
BÁRTLOVÁ, S. Postavení laických pečovatelů v péči o seniory a nemocné. Kontakt.
2006;8(2):235-239.
BREMER, P. et al. Informal dementia care: Consequences for caregivers’ healthand health care
use in 8 European countries. Health Policy. 2015,119:1459–1471.
DO KYUNG Y. Informal care and caregiver´s health. Health Economics. 2015, 24: 224–237.
HOLEKSOVÁ, T. Ležící člověk v domácím prostředí. Praha: Grada Publishing, a.s., 2002. 91
s. ISBN 80-247-0212-6.
JEDLINSKÁ, M., HLÚBIK, P., LEVOVÁ, J. Psychická zátěž laických rodinných pečujících.
[online]. Profese on-line. 2009, roč. II, č. 1, s. 27-38. [cit. 2016-15-03]. Dostupné z:
http://profeseonline.upol.cz/
JEŽORSKÁ, Š., VÉVODA, J., CHRASTINA, J. Motivace sester a syndrom vyhoření – existuje
souvislost? [online]. Profese on-line. 2014, 7(1):9-15. [cit. 2016-15-03]. Dostupné z:
http://profeseonline.upol.cz/
KEBZA, V, ŠOLCOVÁ, I. : Burnout syndrom: teoretická východiska, diagnostické a
intervenční možnosti. Československá psychologie. 1998; 42, 1998:429-448.
KLÍMOVÁ CHALOUPKOVÁ, J. Neformální péče v rodině: sociodemografické
charakteristiky pečujících osob.Data a výzkum – SDA Info 2013, 7(2):107-123. Sociologický
ústav AV ČR, v.v.i., Praha 2013. Dostupné z:
http://dx.doi.org/10.13060/23362391.2013.127.2.39(c)
KOLEGAROVÁ, V., ZELENIKOVÁ, R. Hodnocení definujících charakteristik
ošetřovatelské diagnózy přetížení pečovatele. Ošetřovatelství a porodní asistence. 2011,
2(4):282-287.
KUPKA, M. Paliativní péče a syndrom vyhoření. [online]. E-psychologie. 2008, 2(1):23-35.
[cit. 2016-16-07]. Dostupné z:
http://e-psycholog.eu/clanek/11
MAREČKOVÁ, J. Ošetřovatelské diagnózy v NANDA doménách. Praha: Grada Publishing,
a.s., 2006. 264 s.ISBN 80-247-1399-3.
MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Odbor rodinné politiky a politiky stárnutí.
[online]. Poslední revize 4. 11. 2015 [cit. 2016-16-07]. Dostupné z:
http://www.mpsv.cz/cs/2856
MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Národní akční plán podporující pozitivní
stárnutí pro období let 2013 až 2017. [online]. [cit. 2016-16-07]. Dostupné z:
http://www.mpsv.cz/files/clanky/14540/III_vlada__Akcni_plan_staruti_.pdf
MOSHER C. et al. Physical Health, Mental Health, and Life Changes Aminy Family Caregivers
of Patient With Lung Cancor. Oncology Nursing Forum. 2013, 40 (1):53-61.
NANDA International NURSING DIAGNOSES: Definition & Classification 2009–2011. 1st
ed. Chichester: Wiley-Blackwell, 2009. 435 p. ISBN 978-1-4051-8718-3.
NANDA International Ošetřovatelské diagnózy: Definice & klasifikace 2012–2014. Praha:
Grada Publishing,a.s., 2013. 584 s. ISBN 978-80-247-4328-8..
ORNSTEIN, C., GAUGLER, J. The problem with problem behaviors: a systematicreview of
the association between individua patient behavioral and psychological symptoms and
caregiver depression and burden within the dementi patient-caregiver Hyad. International
Psychogeriatrics. 2012, 24 (10):1536-1552.
PINES, A. M., ARONSON, E. Career burnout: Causes and cures. New York: Free Press,
1988.
ROBINSON, B. c. Validation of a Caregiver Strain Index. Journal Gerontologist. 1983,
38(3):344-348.
RYCHTAŘÍKOVÁ, J. Perspektiva seniorů v České republice a ve vybraných zemích EU.
Demografie. 2006 48 (4): 252-256.
110
SALLY W. Ch. Family caregiving in dementia: The Asian Perspective of a Global Problem.
Dementia and Geriatric Cognitive Disorders. 2010, 30:469-478.
SULLIVAN TM. Caregiver Strain Index CSI. 2002. Retrieved March 13, 2007, from the
Hartford Institute of Geriatric Nursing. Dostupné z: http. // www. Geronurseonline.org/
ŠERFELOVÁ, R., HLADEKOVÁ, B. Záťaž opatrovateľa v procese starostlivosti o chronicky
chorého. Ošetřovatelství a porodní asistence. 2010, 1(3):89-92.
ŠERFELOVÁ, R., ŽIAKOVÁ, K. Kvalita života opatrovateľa v procese starostlivosti o
zomierajúceho. Ošetřovatelství a porodní asistence. 2011, 2(1):152-156.
TEW, E. H., NAISMITH, S. L., PEREIRA, M. The Contribution of Personality traits. BioMed
Research International. 2013.
TRUZZI, A. et al. Burnout in familial caregivers of patients with dementia. Revista Brasileira
de Psiquiatria. 2012, 34(4).
ZVĚŘOVÁ, M. Alzheimerova demence a zátěž pečovatele. Česká a slovenská psychiatrie.
2010. 106(5): 307-309.
Kontaktní adresa autora:
Mgr. Radka Kozáková
Ústav společenských a humanitních věd
FZV UP v Olomouci
Hněvotínská 5
Olomouc 775 15
radka.kozakova@upol.cz
111
VÝSKYT, FORMY A PSYCHICKÉ SOUVISLOSTI MOBBINGU U VŠEOBECNÝCH
SESTER V ČESKÉ REPUBLICE (E-POSTER)
MOBBING OF NURSES: INCIDENCE, FORMS AND PSYCHOLOGICAL
CONCOMITANTS IN THE CZECH REPUBLIC
Radka Kozáková, Radka Bužgová
Ostravská univerzita v Ostravě, Lékařská fakulta, Ústav ošetřovatelství a porodní asistence
Abstract
Cíl: Hlavním cílem výzkumu bylo identifikovat výskyt mobbingu u všeobecných sester, zjistit
nejčastější formy mobbingu a identifikovat jakým způsobem se mobbing promítá na psychiku
pracovníků.
Metody: Měření probíhalo mezi sestrami Moravskoslezského kraje v období od září 2014 do
ledna 2015. Výzkumný soubor byl sestaven z 456 všeobecných sester. Pro sběr empirických
údajů byly využity dva dotazníky doplněné o demografické údaje. Jednalo se Dotazník
negativního jednání na pracovišti (NAQ) a Dotazník struktury a dynamiky subjektivních
prožitků a stavů (SUPSO). Statistická analýza byla provedena softwarem SPSS verze 17.0.
Testování významnosti rozdílů jsme zjišťovali prostřednictvím Kruskall-Wallisova testu,
Mann-Whitneova U testu a pomocí Spearmanovy korelační analýzy.
Výsledky: Z našich výsledků vyplývá, že celkem 14,3 % dotázaných respondentů má zkušenost
s mobbingem na pracovišti během posledních 6 měsíců. K nejčastějším formám mobbingu
mezi všeobecnými sestrami patří: vystavení nezvladatelnému množství práce, šíření pomluv a
fám, vykonávání práce pod úroveň kompetence a nežádat o něco, na co má pracovník nárok.
V našem šetření byly zjištěny statisticky významné rozdíly ve výskytu mobbingu z hlediska
sektoru zaměstnání, ale nebyly zjištěny statisticky významné korelace mezi výskytem
mobbingu a stupněm dosaženého vzdělání, věkem a ani délkou zaměstnání. Z hlediska
psychických důsledků mobbingu jsme nalezli významné vztahy především ke sklíčenosti
(r = 0,411), depresi (r = 0,355) a úzkosti (r = 0,327).
Závěr: Výsledky potvrdily, že se mobbing mezi všeobecnými sestrami vyskytuje. Mezi
nejčastější formy mobbingu sestry uváděly, že byly vystaveny nezvladatelnému množství
práce, šíření pomluv a fám, vykonávání práce pod úroveň kompetence a nežádání o něco, na co
má pracovník nárok. Výskyt mobbingu se lišil v závislosti na sektoru zaměstnání, přičemž
sester v neziskovém sektoru se týkal mobbing častěji. Vystavení mobbingu bylo u sester
spojeno s přítomností smutku, deprese a úzkosti.
Klíčová slova: mobbing, všeobecná sestra, psychické důsledky
Abstract
Aim: The main objectives of the study were to assess the prevalence of mobbing in general
nurses in the Czech Republic, identify the most common forms of mobbing and determine how
mobbing affects employee mental health.
Methods: Data were collected from nurses in the Moravian-Silesian Region, Czech Republic,
from September 2014 to January 2015. The sample comprised 456 general nurses. Empirical
data were collected using two questionnaires and a demographic data form. The two instruments
were the Negative Acts Questionnaire (NAQ) and SUPSO, a questionnaire for assessing the
structure and dynamics of subjective experiences and states. Data were statistically analyzed
using the statistical software package SPSS version 17.0. The significance of differences was
determined by the Kruskal–Wallis test, Mann–Whitney U test, and Spearman’s correlation
analysis.
Results: A total of 14.3% of the respondents stated that they had been subjected to workplace
mobbing in the previous six months. The most frequent forms of mobbing in this population
112
were being exposed to unmanageable workload, spreading of gossip and rumors, being ordered
to do work below one’s level of competence, and pressure not to claim something which by
right workers are entitled to. The study found statistically significant differences in the
prevalence of mobbing with respect to the employment sector but no statistically significant
correlations between mobbing and the level of education, age or length of service. As for the
psychological consequences of mobbing, there were statistically significant associations
between mobbing and sadness (r = 0.411), depression (r = 0.355) and anxiety (r = 0.327).
Conclusion: This is one of the first studies using a large sample to investigate mobbing and its
effects on the mental state of Czech nurses. The results confirmed that mobbing was present in
Czech nurses. The most frequent forms of mobbing in this population were being exposed to
unmanageable workload, spreading of gossip and rumors, being ordered to do work below one’s
level of competence, and pressure not to claim something which by right workers are entitled
to. The rates of mobbing differed as a function of the employment sector, with nurses in the
non-profit sector being most affected. In the sample, mobbing was not influenced by the level
of education, age or length of service. In nurses, exposure to mobbing was associated with the
presence of sadness, depression and anxiety.
Key words: mobbing, general nurse, psychological consequences
Kontaktní adresa autora:
PhDr. Radka Kozáková, Ph.D.
UOM LF OU
Syllabova 19
703 00 Ostrava
radka.kozakova@osu.cz
113
INTERVENCE BĚHEM PORODU A PORODNÍ PORANĚNÍ - EVIDENCE BASED
PRACTICE
INTERVENTIONS DURING CHILDBIRTH AND PERINEAL TRAUMA –
EVIDENCE BASED PRACTICE
Petra Kramná, Yvetta Vrublová
Ostravská univerzita v Ostravě, Lékařská fakulta, Ústav ošetřovatelství a porodní asistence
Abstrakt
Cíl: Cílem bylo vyhledat odborné zdroje týkající se intervencí ve druhé době porodní (masáž
hráze, aplikace teplých obkladů a technika „hands on“) a zhodnotit jejich vliv na výskyt
poranění hráze.
Metody: K vyhledávání literárních zdrojů byly využity elektronické databáze Cinahl, Medline
a Pub Med. Byly vyhledávány studie publikované mezi léty 2006 – 2016 v českém nebo
anglickém jazyce. Při vyhledávání byla zadána klíčová slova: porod, porodní poranění,
epiziotomie, masáž hráze, teplé obklady a technika hands on. Byly dohledány 2 metaanalýzy,
2 systematické přehledy a 8 randomizovaných kontrolovaných studií.
Výsledky: Na základě vyhledaných článků bylo zjištěno, že aplikace teplých obkladů a masáž
hráze prokazatelně snižují riziko poranění análního svěrače, ale nesnižují výskyt spontánních
poranění a epiziotomií. Metoda „hands on“, používaná při prořezávání hlavičky plodu, zvyšuje
počet epiziotomií, ale není zcela jasné, zda ovlivňuje také výskyt spontánních ruptur hráze.
Závěr: Významné snížení rozsáhlých poranění hráze bylo potvrzeno pouze při provádění
masáže hráze a aplikace teplých obkladů během druhé doby porodní.
Klíčová slova: porod, porodní poranění, epiziotomie, masáž hráze, teplé obklady, technika
hands on
Abstract
Aim: The aim was to find proffesional resources about the interventions during second stage
of labour (perineal massage, warm compresses and „hands on“ technique) and to evaluate the
effect on the incidence of perineal trauma.
Methods: The electronic databases Cinahl, Medline a PubMed were used for the search. The
search was made in the studies published between 2006 and 2016 in Czech or English
languages. These keywords were used: childbirth, perineal outcomes, episiotomy, perineal
massage, warm compresses a hands on technique. Two meta-analysis, two systematic reviews
and eight randomised control trials were found.
Results: On the basis of the searched articles, it was found, that the application of warm
pressures and perineal massage provably reduce the risk of anal sphincter injury, but do not
reduce the rate of the perinal tears and episiotomy. The method of " hands on", used when the
fetal is crowning, increases the rate of the episiotomies, but it is not clear whether it affects the
incidence of spontaneous perineal tear.
Conclusion: The significant reduction of the large perineal tears was confirmed only for use the
perineal massage and aplication of warm compresses during the second stage of labour.
Key words: childbirth, perineal lacerations, episiotomy, perineal massage, warm compresses,
hands on technique
Úvod
Poranění hráze se vyskytují až u 85 % vaginálních porodů (McCandlish et al., 1998, s. 1267).
Mezi porodní poranění perinea patří spontánní ruptury hráze, epiziotomie nebo výskyt obou
poranění současně (Renfrew et al., 1998, s. 143). Spontánní ruptury hráze jsou ve světě
nejčastěji klasifikovány pomocí čtyř stupňů. Při prvním stupni je zasažena pouze kůže na hrázi,
114
při druhém svaly. U třetího stupně dochází k poranění komplexu análního svěrače a u čtvrtého
stupně je poškozen zevní i vnitřní anální svěrač s mukózou rekta (RCOG, 2007, s. 5-6). Porodní
poranění mohou vést u ženy k řadě krátkodobých nebo dlouhodobých problémů. Mezi
krátkodobé problémy patří například potřeba ošetření suturou, krvácení nebo bolest hráze. Mezi
dlouhodobé se pak řadí močová a fekální inkontinence nebo problémy v sexuálním životě
(Renfrew et al., 1998, s. 144; Albers et al., 2006, s. 94). Obávané jsou především rozsáhlé
ruptury hráze, kdy se u žen v 30-50 % rozvine fekální inkontinence (Kališ, et al., 2003, s. 33;
Starck, Bohe, Valentin, 2003, s. 609; Poen et al., 1998, s. 1435), přestože bezprostředně po
porodu je poranění ošetřeno. Tyto problémy mohou u ženy přetrvávat i několik let (Haadem,
Gudmundsson 1997, s. 602; De Leeuw et al., 2001, s. 832, Poen et al., 1998, s. 1435).
Existuje řada metod, kterými se porodní asistentky a porodníci snaží zredukovat výskyt
poranění hráze. Mezi základní techniky patří masáž hráze a aplikace teplých obkladů a metoda
„hands on“ využíváná při prořezávání a porodu hlavičky dítěte (Bulchandani et al., 2015, s.
1158).
Při aplikaci teplých obkladů se ženě jemně přikládá na hráz sterilní vložka namočená v teplé
vodě o teplotě 45 – 59°C. S aplikací se obvykle začíná, když hlavička plodu začne roztahovat
hráz a žena v této oblasti vnímá napínání (Dahlen et al., 2007, s. 284).
Masáž hráze je během porodu prováděna druhou osobou, nejčastěji porodní asistentkou. Žena
leží na zádech. Porodní asistentka si nasadí rukavice, dva prsty si zvlhčí lubrikantem a zavede
je rodící ženě 2-3 cm hluboko do pochvy. Prsty vytváří tlak na poševní stěny (Damirel, Golbasi,
2015, s. 184).
Při prořezávání hlavičky dítěte, může porodní asistentka provádět také tlak na hlavičku plodu,
aby ji udržela ve zvýšené flexi, zabránila rychlému porodu hlavičky a ochránila tak hráz.
K porodu ramének využívá laterální flexi. Tato metoda se nazývá „hands on“. Naproti tomu při
metodě „hands off“ se porodní asistentka hlavičky a hráze vůbec nedotýká, nebo má pouze ruce
přichystané („hands poised“), v případě, že by došlo k rychlému prořezání hlavičky plodu. Při
těchto dvou technikách se raménka dítěte rodí spontánně (McCandlish et al., 1998, s. 1263;
Petrocnik et al., 2015, s. 275).
Cíl
Cílem bylo vyhledat poznatky týkající se intervencí ve druhé době porodní (masáž hráze,
aplikace teplých obkladů a technika „hands on“) a zhodnotit jejich vliv na výskyt poranění
hráze.
Metodika
Byly vybrány tři techniky, které mohou být během druhé doby porodní používány ke snížení
poranění hráze - masáž hráze, teplé obklady hráze a techniky využívané při prořezávání
hlavičky. U těchto intervencí byla vždy porovnávána varianta, která je u porodu považována za
běžnou s metodou alternativní. Masáž hráze a aplikace teplých obkladů byla porovnávána se
standardní péčí (bez této intervence) a metoda „hands on“ s metodou „hands poised“ nebo
„hands off“.
Účinnost technik byla hodnocena podle přítomnosti a rozsahu porodního poranění hráze (hráze
bez poranění = intaktní hráze, epiziotomie, spontánní ruptury 1. až 4. stupně).
K vyhledávání byly využity databáze Pub Med, Cinahl, Medline. Bylo použito rozšířené
vyhledávání pomocí Booleovských operátorů OR a AND samostatně pro každou stanovenou
intervenci. Při vyhledávání byla použita tato klíčová slova: porod, porodní poranění,
epiziotomie, masáž hráze, teplé obklady a technika hands on. Vyhledávácí období bylo
stanoveno v rozmezí leden 2006 až březen 2016. Vybrány byly literární zdroje v českém a
anglickém jazyce s dohledatelným plnotextem. Úroveň důkazů byla posuzována podle
115
hierarchii důkazů pro intervence (Melnyk, Fineout-Overhold, 2011, s. 12). Zařazeny byly
zdroje, které odpovídaly úrovni důkazů I - IV. (I – systematické přehledy, metaanalýzy, II –
randomizované kontrolované studie, III – kontrolované studie bez randomizace, IV – kohortové
studie, studie případů a kontrol). Na základě zadaných kritérii byly dohledány 2 metaanalýzy,
2 systematické přehledy a 8 randomizovaných kontrolovaných studií.
Výsledky
Masáž hráze
Byly dohledány čtyři randomizované kontrolované studie a jedna metaanalýza (tab. 1). Tyto
studie porovnávaly výskyt a rozsah porodního poranění mezi skupinou žen, u kterých byla
provedena masáž hráze a těmi, které měly standardní péče či metodu „hands off“.
Podle metaanalýzy autorů Aaeshim et al. (2011, s. 39) masáž hráze významně snižuje ruptury
3. a 4. stupně, ale nesnižuje celkový počet poranění hráze. Ze čtyř randomizovaných studií
(Damirel, Golbasi 2015, s. 185; Zare, Pasha, Faramarzi, 2014, s. 13; Karaçam, Ekmen, Çalişir,
2012, s. 79; Geranmayeh et al., 2012, s. 79), bylo pouze v jedné (Geranmayeh et al., 2012, s.
79) prokázáno, že provádění masáže redukuje výskyt spontánních poranění perinea.
Není zcela jasné, zda masáž hráze významně snižuje počty epiziotomií. Podle metaanalýzy
autorů Aaeshim et al. (2011, s. 39) počet epiziotomií se signifikantně neliší od standardní péče
nebo metody „hands off“. Výsledky randomizovaných studií nepřináší jednotné výsledky.
Snížení počtu epiziotomií při provádění masáže hráze bylo prokázáno ve dvou studiích
(Damirel, Golbasi, 2015, s. 185; Geranmayeh et al., 2012, s. 79), ale v dalších dvou potvrzené
nebylo (Zare, Pasha, Faramarzi, 2014, s. 13; Karaçam, Ekmen, Çalişir, 2012, s. 79). Podle
autorů Karaçam, Ekmen, Çalişir (2012, s. 79) masáž hráze nesnižuje obecně počet epiziotomií,
ale redukuje případy, kdy se spontánní poranění hráze vyskytuje společně s epiziotomií.
Tab. 1 Masáž hráze vs. standardní péče/metody „hands off“
Autor (rok) Velikost
souboru
Výsledky Závěr Typ studie Úroveň
důkazu
Aasheim et
al. (2011)
651
(8 RCT )
Masáž hráze vs. „hands off“
technika/standardní péče
Bez poranění hráze
(2 studie; 2147 respondentek)
RR 1.04; 95% Cl 0.90, 1.20;
p = 0,61
Epiziotomie
(2 studie; 2147 respondentek)
OR 1.42; 95% Cl 0.42, 4.87;
p = 0,57
Ruptury hráze III. a IV. stupně
(2 studie, 2147 respondentek)
RR 0.52; 95% Cl 0.29-0.94;
p = 0,032
Masáž hráze
snižuje riziko
ruptury hráze
3. a 4. stupně
Systematický
přehled,
metaanalýza
1
Damirel,
Golbasi
(2015)
284
Masáž hráze
(n = 142)
Standardní
péče
(n = 142)
Masáž hráze vs. standardní péče
Epiziotomie 31,0 % vs. 69,7 %
(p = 0,0001)
Spontánní ruptury 9,2 vs. 4,2 %
(p = 0,096)
Masáž hráze
snižuje
výskyt
epiziotomií
RCT 2
Zare, Pasha,
Faramarzi
(2014)
145
Masáž hráze
(n = 45)
Standardní
péče
(n = 100)
Masáž hráze vs. standardní péče
Bez poranění hráze 22,2 % vs.
20,2% (p = NS)
Epiziotomie 44, 4 % vs. 49,3 %
(p = NS)
Masáž hráze
nesnižuje
výskyt
porodního
poranění
hráze
RCT 2
116
RCT = randomizovaná kontrolovaná studie
Aplikace teplých obkladů
Vliv teplých obkladů na výsledky porodního poranění hodnotila jedna randomizovaná
kontrolovaná studie a jedna metaanalýza (tab. 2). Snížení výskytu poranění análního svěrače,
při provádění masáže, bylo potvrzeno v obou studiích (Aaeshim et al., 2011, s. 36-37; Dahlen
et al., 2007, s. 287). Obecné snížení výskytu spontánních poranění a epiziotomií však prokázáno
nebylo.
Tab. 2 Teplé obklady vs. metoda „hands off“/bez obkladů
Autor
(rok)
Velikost
souboru
Výsledky Závěr Typ studie Úroveň
důkazu
Aasheim
et al.
(2011)
651
(8 RCT )
Teplé obklady vs. metoda „hands off“/
bez obkladu
Bez poranění hráze
(2 studie, 1525 respondentek)
RR 1.05; 95% Cl 0.86, 1.26; p = 0,65
Epiziotomie
(2 studie, 1525 respondentek)
RR 0.93; 95 % Cl 0.62, 1.39; p = 0,71
Ruptury hráze III. a IV. stupně
(2 studie, 1525 respondentek)
RR 0.48; 95 % Cl 0.28, 0.84;
p = 0.0094
Teplé obklady
snižují výskyt
poranění
análního
svěrače
Systematický
přehled,
metaanalýza
1
Ruptury hráze 33,3 % vs. 28,3 %
(p= NS)
1. stupeň 33,3% vs. 28,3%
(p = NS)
2. stupeň 0 % vs. 0 % (p = NS)
3. stupeň 0 % vs. 0 % (p = NS)
4. stupeň 0 % vs. 0 % (p = NS)
Geranmayeh
et al. (2012)
90
Masáž hráze
(n = 45)
Standardní
péče
(n = 45)
Masáž hráze vs. standardní péče
Výskyt poranění (p = 0,004)
Poranění hráze 73 % vs. 96 %
Bez poranění hráze 27 % vs.
4 %
Typ poranění hráze (p < 0,001)
Ruptura 1. stupně 15 % vs. 9 %
Ruptura 2. stupně 10 % vs. 2 %
Epiziotomie 45 % vs. 88 %
Masáž hráze
snižuje
výskyt
porodního
poranění a
epiziotomií
RCT 2
Karaçam,
Ekmen,
Çalişir
(2012)
396
Masáž hráze
(n = 198)
Bez masáže
(n = 198)
Masáž hráze vs. bez masáže hráze
Epiziotomie 52,0 % vs. 60,6 %;
p = 0,085
Epiziotomie a ruptury 7,6 % vs.
15,7 %; p = 0,012
Bez poranění hráze 3,5 % vs.
3,5 %; p = 1,0
Spontánní ruptury 44,4 % vs.
35,9 %; p = 0,51
1. stupeň 42,9 % vs. 35,9 %;
p = 0,150
2. stupeň 4,6 % vs. 3,5 %;
p = 0,610
Masáž
nesnižuje
výskyt
porodních
poranění, ale
snižuje
výskyt
epiziotomií
společně
s rupturami
RCT 2
117
Dahlen
et al.
(2007)
717
Teplé obklady
(n = 360)
Klasická péče
(n = 357)
Teplé obklady vs. klasická péče (bez
obkladu)
Poranění ošetřeno suturou
78,6 % vs. 79,9 %; OR 1,0;
95% Cl 0.69–1.47
Malé poranění (žádné, ruptura I. stupně,
trhliny labií nebo pochvy)
41,4 % vs. 40,4 %; OR 1.04; 95% Cl
0.78–1.41
Velké poranění (ruptury II., III., IV.
stupně)
58,6 % vs. 59,6 %
Epiziotomie
10,8 % vs. 11,5 %; OR 0.94; 95% Cl
0.59–1.5
Ruptury hráze III. a IV. stupně
4,2 % vs. 8,7 %; OR 2.16; 95%
Cl 1.15–4.10; p = 0,02
Teplé obklady
snižují výskyt
poranění
análního
svěrače
RCT 2
RCT = randomizovaná kontrolovaná studie
Metody používané při prořezávání hlavičky
Bylo dohledáno celkem 7 studií (2 metaanalýza, 2 systematické přehledy a 3 randomizované
studie), které porovnávaly metodu „hands on“ a metodu „hands off“ nebo „hands poised“ (tab.
4).
Šest literárních zdrojů (Bulchandani et al., 2015, s. 1160; Aasheim et al., 2011, s. 34; Petrocnik
et al., 2015, s. 277-278; Kettle, Tohill, 2007, s. 8-9; Rezaei et al., 2014, s. 428; Foroughipour
et al., 2011, s. 1043) hodnotilo, zda má metoda „hands on“ vliv na výskyt epiziotomií. Ve všech
studiích byl zjištěn významně vyšší výskyt epiziotomií při využití metody „hands on“
v porovnání s metodou „hands poised“ nebo „hands off“.
Žádná ze studií neprokázala, že by metoda „hands on“ obecně zvyšovala počty spontánních
poranění, především ruptur hráze 1. a 2. stupně.
Není zcela jasné, zda metoda „hands on“ ovlivňuje výskyt poranění análního svěrače. Podle
metaanalýzy z randomizovaných kontrolovaných studií (Aasheim et al., 2011, s. 34), metoda
„hands on“ nemá vliv na výskyt poranění análního svěrače. Metaanalýza autorů Bulchandani
et al. (2015, s. 1160) byla rozdělená na dvě části. Metaanalýza z randomizovaných studií
neprokázala vliv metody na poranění análního svěrače, ale podle metatanalýzy
z nerandomizovaných studií metoda „hands on“ výrazně redukuje poranění análního svěrače.
Také systematické přehledy a randomizované studie nepřinesly jednotný názor. Podle autorů
Petrocnik et al. (2015, s. 277-278) metoda „hands on“ zvyšuje riziko poranění svěrače, ale podle
Kettle, Tohill (2007, s. 8-9) to nelze s jistotou potvrdit. V randomizované studii autorů Rezaei
et al. (2014, s. 428) byl vyšší výskyt ruptur 3. stupně při používání metody „hands on“, ale ve
studii Foroughipour et al. (2011, s. 1043) významný rozdíl prokázán nebyl.
118
Tab. 3 Metoda „hands on“ vs. metoda „hands off“/poised“
Autor (rok) Velikost
souboru
Výsledky Závěr Typ studie Úroveň
důkazu
Bulchandani
et al. (2015)
60 105
(5 RCT,
7 NRS)
Metoda „hands on“ vs. „hands
off“/poised“ - RCT studie
Bez poranění hráze
(5 studií; 6783 respondentek)
RR 0.98 95 % Cl 0.87 - 1.11;
p = 0,78
Poranění análního svěrače
(4 studie, 6717 respondentek)
RR 1.03; 95 % Cl 0.32 - 3.36;
p = 0,96
Ruptura hráze I. a II. stupně
(5 studií, 6783 respondentek)
RR 1.00; 95% Cl 0.90 - 1.11;
p = 1,0
Epiziotomie
(3 studie, 6647 respondentek)
RR 1,62; 95 % Cl 1.16 - 2.26;
p = 0,004
Metoda „hands on“ vs. „hands
off“/poised“ - NRS studie
Poranění análního svěrače
(3 studie, 59885 respondentek)
RR 0.45; 95% Cl 0.40 - 0.50;
p < 0.00001
Epiziotomie
(2 studie, 71 861 respondentek)
RR 1.20; 95% Cl 0.67 - 2.15;
p = 0,53
RCT studie
neprokázaly
vliv metody
„hands on“ na
výskyt
spontánních
poranění,
prokázaly
vyšší výskyt
epiziotomií
NRS studie
poukazují na
výrazné
snížení
poranění
análního
svěrače při
metodě „hands
on“.
Systematický
přehled,
metaanalýza
1
Aasheim
et al. (2011)
11 651
(8 RCT)
Metoda „hands off“ vs. „hands on“
Bez poranění hráze
(2 studie, 6547 respondentek)
RR 1.03; 95 % Cl 0.95 - 1.12;
p = 0.46
Epiziotomie
(2 studie; 6547 respondentek)
RR 0,69; 95 % Cl 0,50-0,96;
p = 0.027
Ruptury hráze III. a IV. stupně
(3 studie; 6617 respondentek)
RR 0.73; 95 % Cl 0.21 - 2.56;
p = 0,63
Metoda
„hands on“
zvyšuje výskyt
epiziotomií
Systematický
přehled,
metaanalýza
1
Petrocnik
et al. (2015)
4 099
(2 RCT,
2 quasi-
exp.
studie,1
observační
studie)
Metoda „hands on“ vs. „hands
off“/poised“
Poranění hráze
(5 studií, 4099 respondentek)
metoda „hands on“ zvyšuje
výskyt poranění análního
svěrače
Epiziotomie
(2 studie, 1176 respondentek)
metoda „hands on“ zvyšuje
výskyt epiziotomií v porovnání
s metodou „hands - off)
Metoda
„hands on“
zvyšuje výskyt
epiziotomií,
poranění
análního
svěrače
Systematický
přehled
1
119
Kettle, Tohill
(2007)
6632
(1 RCT,
1 kvazi-
RCT)
Metoda „hands on“ vs. „hands
poised“
Epiziotomie
(2 studie; 6632 respondentek)
metoda „hands on“ zvyšuje
výskyt epiziotomií
Poranění vyžadující suturu
(1 studie; 5471 žen)
metoda „hands on“ se neliší ve
výskytu sutur od metody „hand
off“
Poranění análního svěrače
(2 studie; 6632 respondentek)
nelze jednoznačně určit, zda
metoda „hands on“ má vliv na
poranění análního svěrače
Metoda
„hands on“
zvyšuje výskyt
epiziotomií
Systematický
přehled
1
Rezaei et al.
(2014)
600
Hands on
(n = 300)
Hands off
(n= 300)
Metoda „hands on“ vs. „hands off“
Epiziotomie 12,7 % vs. 5,7 %
(p = 0,003)
Ruptura hráze 49,0 % vs. 47,9 %
(p = 0,74)
1. stupeň 17,3 % vs. 22,0 %
(p = 0,17)
2. stupeň 4,7 % vs. 4,0 %
(p = 0,34)
3. stupeň 2,7 % vs. 0,3 %
(p = 0,01)
Metoda
„hands on“
zvyšuje výskyt
epiziotomií a
ruptury hráze
3. stupně
RCT 2
Foroughipour
et al. (2011)
100
Hands on
(n = 50)
Hands off
(n = 50)
Metoda „hands on“ vs. „hands off“
Epiziotomie 84 % vs. 40 %
(p = 0,001)
Ruptura hráze
Bez ruptury 52 % vs. 38 % (p =
NS)
1. stupeň 22 % vs. 34 % (p = NS)
2. stupeň 22 % vs. 26 % (p = NS)
3. stupeň 0 % vs. 6 % (p = NS)
Metoda
„hands on“
zvyšuje výskyt
epiziotomií
RCT 2
da Costa et
al. (2006)
70
Hands on
(n = 35)
Hands off
(n = 35)
Metoda „hands on“ vs. „hands off“
Trhliny hráze 80,0 % vs. 82,28%
(p = 0,76)
Stupeň ruptury (p = 1,0)
1. stupeň 82,2 % vs. 82,7 %
2. stupeň 17,8 % vs. 17,3 %
Techniky se
neliší ve
výskytu
spontánního
poranění hráze
RCT 2
2 quasi-exp. = kvazi-experimentální studie; kvazi-RCT = kvazi-randomizovaná kontrolovaná studie; RCT =
randomizovaná kontrolovaná studie
Diskuze
Většina vaginálních porodů je provázena poraněním hráze (McCandlish et al., 1998, s. 1267;
Albers et al., 2005, s. 367). Porodní poranění může během porodu vniknout spontánně nebo
může být ženě během druhé doby porodní provedena epiziotomie. Ve světě se počty episiotomií
výrazně liší. V některých zemích má nástřih hráze jen 10 % rodiček, v některých zemích až 90
% (Jovanovic, Kocijancic, Terzic, 2011, s. 885). Světová zdravotnická organizace už v roce
1996 doporučila, aby se počet epiziotomií pohyboval kolem 10 % všech porodů (WHO, 1996,
s. 29). V České republice je toto procento ale stále více jak trojnásobné (ÚZIS, 2015, s. 83).
Jelikož porodní poranění mohou u ženy způsobit problémy trvající i několik let, snahou
porodních asistentek a porodníků je minimalizovat výskyt poranění pomocí různých intervencí.
V tomto příspěvku jsme se snažili dohledat relevantní literární zdroje a zhodnotit, zda masáž
hráze, aplikace obkladů a metoda „hands on“ snižují počty porodních poranění hráze.
120
Jednoznačně pozitivní vliv byl prokázán při provádění masáže hráze a aplikace teplých obkladů
během druhé doby porodní. Tyto dvě intervence významně snižují výskyt rozsáhlých porodních
poranění, ale neovlivňují celkový počet spontánních ruptur hráze a epiziotomií. Přesto tyto
intervence bývají v České republice využívány spíše výjimečně. Metoda „hands on“, která se
rutinně využívá při porodu hlavičky a ramének dítěte, zvyšuje výskyt epiziotomií. Na druhou
stranu není u této metody jednoznačně prokázáno, že redukuje výskyt spontánních ruptur hráze.
Bulchandani et al. (2015, s. 1157-1165) provedl metaanalýzu z nerandomizovaných
kontrolovaných studií. Zkoumaný soubor obsahovat téměř 60 000 participantek. Zjistili, že
metoda „hands on“ signifikantě snižuje výskyt poranění análního svěrače. Metaanalýzy
z randomizovaných studií (Bulchandani et al., s. s. 1160; Aasheim et al., 2011, s. 34) však
neprokázaly vliv metody „hands on“ na výskyt spontánní ruptur hráze. Podle výsledků
systemického přehledu (Petrocnik et al., 2015, s. 277-278) a randomizované studie (Rezaei et
al., 2014, s. 428) tato metoda nezvyšuje jen epiziotomie, ale také zvyšuje riziko poranění
análního svěrače.
Závěr
Podle prozkoumaných odborných zdrojů lze konstatovat, že masáž hráze a aplikace teplých
obkladů prokazatelně snižují výskyt rozsáhlých porodních poranění hráze. Při využívání
metody „hands on“ se zvyšuje počet epiziotomií, ale nebylo jasně prokázáno, že by metoda
snižovala výskyt ruptur hráze. V praxi by tedy k redukci poranění měla být preferována masáž
hráze a aplikace teplých obkladů.
Bibliografické odkazy
AASHEIM, V. et al. Perineal techniques during the second stage of labour for reducing perineal
trauma. Cochrane Database of Systematic Reviews. Chichester, UK: John Wiley & Sons, Ltd,
1996, 2011. 45 s.
ALBERS, L. L. et al. Factors related to genital tract trauma in normal spontaneous vaginal
births. Birth. 2006;33(2):94-100.
ALBERS, L. L. et al. Midwifery care measures in the second stage of labor and reduction of
genital tract trauma at birth: A randomized trial. Journal of Midwifery & Women's Health.
2005;50(5):365–372.
BULCHANDANI, S. et al. Manual perineal support at the time of childbirth: a systematic
review and meta-analysis. BJOG: An International Journal of Obstetrics & Gynaecology.
2015;122(9):1157-1165.
Care in normal birth: a practical guide. Report of a technical working group. [online]. WHO:
Division of family health maternal health and safe motherhood, 1996. 58 s. [cit. 2016-03-16].
Dostupné z: http://whqlibdoc.who.int/hq/1996/WHO_FRH_MSM_96.24.pdf?ua=1.
DA COSTA, A., RIESCO, M., G. A Comparison of “hands off” versus “hands on” techniques
for decreasing perineal lacerations during birth. Journal of Midwifery & Women's Health.
2006;51(2):106-111.
DAHLEN, H. G. et al. Perineal outcomes and maternal comfort related to the application of
perineal warm packs in the second stage of labor: A randomized controlled trial. Birth.
2007;34(4):282-290.
DAMIREL, G., GOLBASI, Z. Effect of perineal massage on the rate of episiotomy and
perineal tearing. International Journal of Gynecology and Obstetrics. 2015;131(2):183-186.
DE LEEUW, J. W. et al. Anal sphincter damage after vaginal delivery: functional outcome and
risk factors for fecal incontinence. Acta Obstetricia et Gynecologica Scandinavica.
2001;80(9):830-834.
121
FOROUGHPOUR, A. et al. The effect of perineal control with hands-on and hand-poised
methods on perineal trauma and delivery outcome. Journal of Research in Medical Sciences :
The Official Journal of Isfahan University of Medical Sciences. 2011;16(8):1040-1046.
GERANMAYEH, M. et al. Reducing perineal trauma through perineal massage with vaseline
in second stage of labor. Archives of Gynecology and Obstetrics. 2012;285(1):77-81.
HAADEM, K., GUDMUNDSSON, S. Can women with intrapartum rupture of anal sphincter
still suffer after-effects two decades later? Acta Obstetricia et Gynecologica Scandinavica.
1997;76(6):601-603.
JOVANOVIC, N. S., KOCIJANCIC, D. M., TERZIC, M., M. Current approach to episiotomy:
Inevitable or unnecessary? Central European Journal of Medicine. 2011;8(8):685-690.
KALIŠ, V. et al. 3. stupně a/nebo anální inkontinence po prvním porodu: Riziko a management
druhé gravidity. Praktická gynekologie. 2003;6(1):33-36.
KARAÇAM, Z., EKMEN, H., ÇALIŞIR, H. The use of perineal massage in the second stage
of labor and follow-up of postpartum perineal outcomes. Health Care for Women International.
2012;33(8):697-718.
KETTLE, C., TOHILL, S. Perineal care. BMJ Clinical Evidence. September 2008; 1401.
McCANDLISH, R. et al. A randomised controlled trial of care of the perineum during second
stage of normal labour. An International Journal of Obstetrics & Gynaecology.
1998;105(12):1262-1272.
MELNYK, B. M., FINEOUT-OVERHOLD, E. Evidence-Based Practice in Nursing &
Healthcare. Wolters Kluwer Health, 2011. 599 s. ISBN 978-1-1-60547-778-7.
PETROCNIK, P., MARSHALL, J. Hands-poised technique: The future technique for perineal
management of second stage of labour? A modified systematic literature review. Midwifery.
2015;31(2):274-279.
POEN, A. C. et al. Third-degree obstetric perineal tear: long-term clinical and functional results
after primary repair. The British Journal Of Surgery. 1998;85(10):1433-1438.
RENFREW, M. J. et al. Practices that minimize trauma to the genital tract in childbirth: A
systematic review of the literature. Birth. 1998;25(3):143-160.
REZAEI, R. et al. Comparison of the “hands-off” and “hands-on” methods to reduce perineal
lacerations: A randomised clinical trial. The Journal of Obstetrics and Gynecology of India.
2014; 64(6):425-429.
Rodička a novorozenec 2013 [online]. ÚZIS ČR, 2015 [cit. 2016-04-09]. ISSN 1213-2683.
Dostupné z: http://www.uzis.cz/katalog/zdravotnicka-statistika/rodicka-novorozenec
STARCK, M., BOHE, M., VALENTIN, L. Results of endosonographic imaging of the anal
sphincter 2–7 days after primary repair of third- or fourth-degree obstetric sphincter tears.
Ultrasound in Obstetrics & Gynecology. 2003;22(6):609-615.
The management of third- and fourth-degree perineal tears [online]. Royal College of
Obstetricians and Gynaecologists (RCOG), 2007. 11 s. (Green-top guideline; no. 29). [cit.
2015-02-27]. Dostupné z:
https://www.rcog.org.uk/globalassets/documents/guidelines/gtg2911022011.pdf
ZARE, O., PASHA, H., FARAMARZI, M. Effect of perineal massage on the incidence of
episiotomy and perineal laceration. Health. 2014;6(1):10-14.
Kontaktní adresa autora:
Mgr. Petra Kramná
UOM LF OU
Syllabova 19
700 30 Ostrava 3
z12588@student.osu.cz
122
ČESKÁ VERZE ŠKÁLY „POZITIVNÍ ASPEKTY PEČOVÁNÍ“
THE CZECH VERSION OF SCALE „POSITIVE ASPECTS OF CAREGIVING“
Taťána Kršíková, Renáta Zeleníková
Ostravská univerzita v Ostravě, Lékařská fakulta, Ústav ošetřovatelství a porodní asistence
Abstrakt
Cíl: Cílem příspěvku je prezentovat českou verzi škály Pozitivní aspekty pečování.
Metody: Škála Positive aspects of caregiving byla se souhlasem autorů originální verze
přeložena do českého jazyka metodou „forward-backward translation“. Na základě forwardbackward
translation byla vytvořena česká verze škály Pozitivní aspekty pečování. Originální
anglická verze Positive aspects of caregiving byla publikována v roce 2004 autory Boerner,
Schulz, a Horowitz.
Výsledky: Škála obsahuje 11 položek a je zaměřena na to, co pečovatelům péče přináší, dává
nebo poskytuje. Škála Pozitivní aspekty pečování je v současné době testována u pečovatelů,
kteří pečují o své rodinné příslušníky trpící demencí. Sběr dat probíhá u pečujících o nemocné
trpící demencí z psychiatrické ambulance, psychiatrického oddělení a geriatrického oddělení
Nemocnice s poliklinikou v Havířově, p.o., Slezská diakonie, centrum denních služeb SILOE
Ostrava Nová Ves, psychiatrické ambulance Mayfair, s.r.o. v Karviné a psychiatrické
ambulance v Karviné.
Závěr: I přes těžkosti spojené s poskytováním péče členovi rodiny s poruchami paměti nebo
jinými problémy, zkušenost pečování může pečovatelům přinášet také pozitiva. Realizovaný
výzkum přispěje k ověření zahraničního standardizovaného dotazníku Pozitivní aspekty
pečování (Positive aspects of caregiving) v českém sociokulturním prostředí a také zjištění,
které aspekty pečující označí za pozitivní. Lepší porozumění pozitivním aspektům péče může
pomoci zdravotníkům podpořit pečující v jejich odhodlání pečovat o své příbuzné.
Klíčová slova: pozitivní aspekty pečování, škála, pečovatel.
Abstract
Aim: The aim of the paper is to present the Czech version of the scale of the Positive aspects of
caregiving.
Methods: After the permission of the authors of the original version the scale Positive aspects
of caregiving was translated into Czech by the forward-backward translation. On the basis of
forward-backward translation was created Czech version of the range of the positive aspects of
caring. The original English version Positive aspects of caregiving was published in 2004 by
authors Boerner, Schulz and Horowitz.
Results: The scale includes 11 items and it is focused on aspects what caregivers care brings,
gives or provides.The scale of Positive aspects of caregiving is currently being tested by
caregivers who take care of family members suffering from dementia. Data are collected in a
sample of caregivers of patients suffering from dementia in a psychiatric clinic, psychiatric unit
and a geriatric ward Hospital in Havirov, po, Silesian Diaconate, the center of daily services
SILOE Ostrava Nová Ves, Mayfair psychiatric clinic, Ltd. Karvina and psychiatric outpatient
in Karvina.
Conclusion: Despite the difficulties associated with providing care to a family member with
memory disorders or other problems, the experience of caring caregivers may also bring
positives. Realized research contributes to verify foreign standardized questionnaire positive
aspects of caring (Positive aspects of caregiving) in the Czech socio-cultural environment and
determine which aspects of caring identified as positive. A better understanding of the positive
aspects of care can help health workers to support carers in their determination to care for their
relatives.
123
Key words: positive aspects of caregiving, scale, caregiver.
Úvod
Problematika zátěže pečovatelů je v posledních desetiletích předmětem mnoha výzkumů
v českém i mezinárodním kontextu. Sörensen a Conwell ve své publikaci (2011) shrnují, že od
roku 2005 byly výsledky související s pečovateli publikovány ve více než 800 studiích a
přehledech po té, co Vitaliano v American Journal of Geriatric Psychiatry vyzval k výzkumu
v gerontopsychiatrii (Sorensen, Convell, 2011, s. 491). Pečování, zejména je-li dlouhodobé, je
vysoce psychicky a fyzicky náročné a představuje pro pečovatele vysokou zátěž. Rodinní
příslušníci, kteří pečují o nemocného trpícího demencí, popisují své pocity jako trvalý stres a
frustraci, která pak často vede k onemocnění samotného pečovatele s neschopností nadále o
svého příbuzného pečovat. I přes těžkosti spojené s poskytováním péče členovi rodiny
s poruchami paměti nebo jinými problémy, zkušenost pečování může pečovatelům přinášet
také pozitiva. Až do roku 2007 byl výzkum pozitivních aspektů v péči o nemocné okrajovou
záležitostí (Hilgeman et al., 2007). Také Lopez et al. (2005) potvrzuje, že do nedávné doby
výzkum v oblasti pečování byl zaměřen převážně na negativní důsledky pečování, např. zátěž,
deprese, nemoc (Lopez et al., 2005), a teprve až v posledních desetiletích se výzkumníci začali
zabývat také pozitivními aspekty pečování. Vzhledem k tomu, že pozitivní zkušenost je
subjektivní záležitost, je těžké definovat pozitivní aspekty a neexistuje standardní formální
definice. Mnoho autorů chápe pozitivní aspekty ve smyslu přínosů, spokojenosti a zkušenosti
(Kate et al., 2012). Pozitivní aspekty pečování zahrnují podle některých studií zlepšení vztahů,
zvýšení sebeúcty, pocit ocenění, zlepšení vnímání smysluplnosti, potěšení, pocit potřebnosti,
splnění povinnosti, naučení se nových dovedností a další. Pozitivní aspekty pečování bývají
nejčastěji posuzovány jako pozitivní zkušenost s pečováním, spokojenost s pečováním a přínos
pečování (Kate et al., 2012). Autorka Tarlow et al. (2004) provedla analýzu studií zaměřených
na pozitivní aspekty pečování u pacientů trpících demencí. Zjistila, že nejčastěji používaná
operacionální definice pozitivních aspektů pečování byla spokojenost s pečováním (Tarlow et
al., 2004, s. 430). V uvedených studiích bylo prezentováno, že kromě mnoha negativních a
stresujících aspektů pečování, pečovatelé vnímají také určitou spokojenost s pečováním
zdůrazňujíce komplexnost problematiky. V posledních letech bylo vytvořeno několik nástrojů
na posouzení pozitivních aspektů pečování. Jedná se např. o škály Adapted Caregiver Gains
Scale (Chen, Greenberg, 2004), Positive Aspects of Caregiving (Boerner, Schulz, Horowitz,
2004), Scale for Positive Aspects of caregiving Experience – SPACE (Kate et al., 2012).
Originální anglická verze Positive aspects of caregiving byla poprvé publikována v roce 2004
jako příloha příspěvku autorů Boerner, Schulz, Horowitz (2004). Škála obsahuje 11 položek a
je zaměřena na to, co pečovatelům péče přináší, dává nebo poskytuje. Jednotlivé položky jsou
hodnoceny na 5bodové Likertově škále od 0 do 4, kde 0 - znamená silně nesouhlasím a 4 –
silně souhlasím. Ve stejném roce byly prezentovány psychometrické vlastnosti této škály
(Tarlow et al., 2004). Dotazník byl validován v souboru 1229 pečujících o nemocné
Alzheimerovou demencí (Tarlow et al., 2004). Faktorovou analýzou byly identifikovány dva
faktory, které se týkaly oblastí vlastního ocenění a pohledu na život. Na základě faktorové
analýzy byly ze škály odstraněny 2 položky. Cronbachovo alpha celé škály bylo 0,89 (Tarlow
et al., 2004, s. 442).
Cíl
Cílem příspěvku je prezentovat českou verzi škály Pozitivní aspekty pečování.
Soubor a metodika
Příprava české verze škály probíhala v následujících krocích:
124
1. Souhlas autorů s překladem a použitím škály. Škála Positive aspects of caregiving byla se
souhlasem autorů originální 11položkové verze přeložena do českého jazyka metodou
forward-backward translation (Boerner, Schulz, Horowitz, 2004).
2. Forward translation – překlad škály z anglického jazyka do češtiny. O překlad škály byli
požádání dva nezávislí překladatelé, kteří přeložili škálu z angličtiny do češtiny.
3. Vytvoření spojené verze (reconsiled version). Další odborník vytvořil spojenou verzi na
základě dvou nezávislých překladů.
4. Backward translation – zpětný překlad škály z českého jazyka do anglického jazyka.
Následně byla spojená verze škály přeložena z češtiny zpět do angličtiny.
5. srovnání anglického překladu škály a originální verze a vytvoření finální verze. Poté byla
utvořena skupina odborníků z praxe, kteří porovnali obě anglické verze. Následně proběhla
analýza rozdílů a nejasností. Po prodiskutování nejasností a rozdílů byla metodou konsenzu
vytvořena finální česká verze škály.
6. Pilotní testování české verze škály u skupiny pečovatelů. Pilotní ověření české verze škály
bylo provedeno u deseti laických pečovatelů. Cílem pilotního ověření bylo posoudit
srozumitelnost jednotlivých položek škály.
Výsledky
Na základě forward-backward translation byla vytvořena česká verze škály Pozitivní aspekty
pečování (tab. 1).
Tab. 1 Česká verze škály Pozitivní aspekty pečování
Někteří pečovatelé říkají, že i přes těžkosti spojené s poskytováním péče členovi rodiny s
poruchami paměti nebo jinými problémy, zkušenost pečování jim přináší také pozitiva. Teď
budu procházet několik dobrých věcí, které někteří pečovatelé zaznamenali. Rád bych se Vás
zeptal/a, jak moc s těmito výroky souhlasíte nebo nesouhlasíte.
Poskytování pomoci mi
Umožňuje
Silně
nesouhlasím
(0)
Trochu
nesouhlasím
(1)
Ani
souhlasím
ani
nesouhlasím
(2)
Souhlasí
m trochu
(3)
Silně
souhlasím
(4)
Cítit se užitečnější.
Mít ze sebe dobrý pocit.
Cítit se potřebný.
Cítit se oceněný.
Cítit se důležitý.
Cítit se silný a sebejistý.
Dávat větší smysl svému
životu.
Učit se novým
dovednostem.
Více si vážit svůj život.
Rozvíjet pozitivní postoj k
životu.
Posilovat mé vztahy s
jinými.
125
Pilotní testování potvrdilo srozumitelnost škály pro pečovatele. Na základě rozhovorů
s účastníky pilotního šetření nebylo potřebné upravovat žádnou položku. Všechny položky byly
srozumitelné a pečovatelé na ně odpověděli.
Prezentována česká verze škály Pozitivní aspekty pečování je v současné době testována u
pečovatelů, kteří pečují o své rodinné příslušníky trpící demencí v rámci výzkumu zaměřeného
na zjišťování zátěže pečovatelů pacientů trpících demencí a faktorů, které mohou ovlivnit zátěž.
Výzkum má charakter kvantitativního výzkumu. Jedná se o průřezovou studii schválenou
Etickou komisí Lékařské fakulty Ostravské univerzity. Sběr dat probíhá od února 2016 u
pečujících o nemocné trpící demencí z psychiatrické ambulance, psychiatrického oddělení a
geriatrického oddělení Nemocnice s poliklinikou v Havířově, p.o., Slezská diakonie, centrum
denních služeb SILOE Ostrava Nová Ves, psychiatrické ambulance Mayfair, s.r.o. v Karviné a
psychiatrické ambulance MUDr. Kollerové v Karviné. Předpokladem je získání 250 – 300 sad
vyplněných standardizovaných dotazníků od pečovatelů. Finální výsledky testování škály
budou následně prezentovány v odborných periodikách a na konferencích.
Diskuse
Pozitivní aspekty pečování jsou mnohem méně probádanou oblastí ve srovnání s pečovatelskou
zátěží. Přesto existuje několik studií, které se této problematice věnují. Dostupné publikované
výzkumné studie zaměřené na pozitivní aspekty pečování potvrzují, že péče o blízkého
neobsahuje pouze negativní dopady pečování, ale zahrnuje také pozitivní aspekty. Ve výzkumu
autorů Lopez et al. (2005, s. 92) bylo zjištěno, že výsledky, které souvisely s pozitivními
emocionálními aspekty, byly například lepší předchozí vztah mezi pečovatelem a příjemcem
péče, vlastní rozhodnutí pečovat o svého blízkého, využívání volného času ve stejné míře jako
před zahájením péče.
Analýza 14 studií zaměřených na pozitivní aspekty pečování u pacientů trpících demencí
provedená Tarlow et al. (2004, s. 432) prokázala souvislost pozitivních aspektů pečování a
předchozí spokojenosti se vztahy, spokojeností se sociální oporou, použitím copingových
strategií zaměřených na řešení problému, vyšším věkem pečovatelů, lepším zdravím
pečovatelů.
Cohen et al. (2007) provedli výzkum u 289 pečovatelů, kteří měli identifikovat alespoň jeden
pozitivní aspekt v rámci poskytování péče. Až 73 % pečovatelů identifikovalo minimálně jeden
pozitivní aspekt pečování. Jedinci, u kterých bylo identifikováno více pozitivních aspektů,
trpěli méně často depresemi, zátěží a pociťovali lepší subjektivní zdraví, než respondenti, kteří
pozitivní aspekty nepopisovali. Ve výzkumu bylo také zjištěno, že existují rozdíly ve vnímání
pozitivních aspektů s ohledem na kulturní a rasové rozdíly pečovatelů.
Závěr
I přes těžkosti spojené s poskytováním péče členovi rodiny s poruchami paměti nebo jinými
problémy, zkušenost pečování může pečovatelům přinášet také pozitiva. Výzkum pozitivních
aspektů pečování pečujících o pacienty s demencí je v České republice ojedinělý a tato studie
bude první, která bude zkoumat tuto problematiku. Realizovaný výzkum přispěje k ověření
zahraničního standardizovaného dotazníku Pozitivní aspekty pečování (Positive Aspects of
Caregiving) v českém sociokulturním prostředí a také zjištění, které aspekty pečující označí za
pozitivní. Lepší porozumění pozitivním aspektům péče může pomoci zdravotníkům podpořit
pečující v jejich odhodlání pečovat o své příbuzné.
Dedikováno SGS05/LF/2016-2017: Zátěž pečovatelů pacientů trpících demencí.
126
Bibliografické odkazy
BOERNER, K., SCHULZ, R., HOROWITZ, A. Positive aspects of caregiving and adaptation
to bereavement. Psychology and Aging. 2004;19(4):668-675.
COHEN, C. A., COLANTONIO, A., VERNICH, L. Positive aspects of caregiving: Rounding
out the caregiver experience. International Journal of Geriatric Psychiatry. 2002;17(2):184-
188.
CHEN, F. P., GREENBERG, J. S. A positive aspect of caregiving: the influence of social
support on caregiving gains for family members of relatives with schizophrenia. Community
Mental Health Journal. 2004;40(5):423-435.
HILGEMAN, M. M. et al. Positive aspects of caregiving as a moderator of treatment outcome
over 12 months. Psychology and Aging. 2007;22(2):361.
KATE, N., GROVER, S., KULHARA, P., NEHRA, R. Scale for positive aspects of caregiving
experience: development, reliability and factor structure. East Asian Archives Psychiatry.
2012;22(2):62-69.
LOPEZ, J., LOPÉZ-ARRIETA, J., CRESPO, M. Factors associated with the positive impact of
caring for elderly and dependent relatives. Archives of Gerontology and Geriatrics.
2005;41(1):81-94.
SÖRENSEN, S., CONWELL, Y. Issues in dementia caregiving: effects on mental and physical
health, intervention strategies and research needs. The American Journal of Geriatric
Psychiatry. 2011;19(6):491-496.
TARLOW, B. J. et al. Positive Aspects of Caregiving: contributions of the REACH Project to
the development of new measures for Alzheimer's caregiving. Research on Aging.
2004;26(4):429-453.
Kontaktní adresa autora:
PhDr. Renáta Zeleníková, PhD.
UOM LF OU
Syllabova 19
703 00 Ostrava
renata.zelenikova@osu.cz
127
IDENTIFIKÁCIA VÝSKYTU A ANALÝZA AGRESIE PACIENTOV VOČI SESTRÁM
– PROJEKT VEGA 1/0217/13
THE PREVALENCE IDENTIFICATION AND ANALYSIS OF PATIENT
AGGRESSION AGAINST NURSES – PROJECT VEGA 1/0217/13
Martina Lepiešová, Ivana Bóriková, Juraj Čáp, Ivan Farský, Radka Kurucová, Jana
Nemcová, Anna Ovšonková, Martina Tomagová, Mária Zanovitová, Katarína Žiaková
Univerzita Komenského v Bratislave, Jesseniova lekárska fakulta v Martine, Ústav
ošetrovateľstva
Abstrakt
Cieľ: Cieľom príspevku je prezentovať celoslovenskú výskumnú štúdiu so zameraním na
identifikáciu výskytu a analýzu agresie pacientov voči sestrám realizovanú v rámci riešenia
projektu VEGA 1/0217/13. Cieľom celonárodného projektu bolo zmapovať agresiu pacientov
voči sestrám v slovenskej klinickej ošetrovateľskej praxi. V príspevku sa zameriavame najmä
na opis priebehu riešenia projektu takéhoto rozsiahleho zamerania a s ním spojené problémy,
najmä v konceptuálnej, prípravnej a empirickej fáze výskumu.
Metódy: Metódou zberu údajov vo všetkých fakultných a univerzitných nemocniciach na
Slovensku bol dotazník zameraný na výskyt, rizikové faktory, manažment agresie pacientov
voči sestrám a postoj sestier, tvorený škálami VAPS, ATAS©
, FAPAS a MAVAS-L.
Výsledky: Výsledky získané na výskumnom súbore 1220 sestier sú databázou údajov o rozsahu
problému, frekvencii výskytu, závažnosti, formách, súvislostiach s dôrazom na percepciu
rizikových faktorov a manažmentu agresie pacientov. Zistili sme enormný výskyt agresie
pacientov voči sestrám v našej praxi, dominanciu negatívnej percepcie agresie pacientov
sestrami a prevahu biomedicínskeho chápania tohto javu vrátane preferencie tradičných
reštriktívnych stratégií jeho manažmentu.
Závery: Výsledky riešenia projektu môžu byť východiskom k etablovaniu programov prevencie
a riešenia agresie v praxi a podkladom pre implementáciu problematiky do vzdelávania.
Kľúčové slová: ošetrovateľstvo, agresia pacientov voči sestrám, výskyt, rizikové faktory,
postoj sestier, manažment agresie
Abstract
Aim: The aim of this paper is to present a nationwide research study focusing on identification
and analysis of patient aggression against nurses realized within the project VEGA 1/0217/13.
The aim of the project was to map patient aggression against nurses in Slovak clinical nursing
practice. The article focuses on the description of the course of the project of such a broad focus
and problems associated with it, particularly in the conceptual, empirical and preparatory
research phase.
Methods: The questionnaire focused on the incidence, risk factors, management of patient
aggression against nurses and attitudes of nurses consisting of scales VAPS, ATAS©
, FAPAS
and MAVAS-L was used as data collection instrument in all faculty and university hospitals in
Slovakia.
Results: The results obtained by the research group of 1220 nurses represent a database on the
extent of the problem, its frequency, severity, forms, and relations with emphasis on the
perception of risk factors and management of patient aggression. We have found out an
enormous incidence of patient aggression towards nurses in our practice, dominance of negative
perception of patient aggression by nurses and predominance of biomedical understanding of
this phenomenon, including preference of traditional restrictive strategies of its management.
Conclusion: The results of the project may be a starting point to establish the programmes of
128
prevention and management of aggression in practice and the basis for the implementation of
the issue into education.
Key words: nursing, patient aggression against nurses, incidence, incidence, risk factors,
attitude of nurses, aggression management
Úvod
Agresia pacientov je bežnou súčasťou každodenného profesionálneho života sestier (Badger,
Mullan, 2004; Guidelines..., 2004; Schablon et al., 2012). Výsledky výskumných štúdií
realizovaných najmä v zahraničí potvrdzujú vysoký výskyt incidentov agresie voči
zdravotníckym profesionálom v klinickej praxi, najčastejšie zo strany pacientov a následne ich
rodinných príslušníkov ako aktérov agresie (O'Connell et al., 2000; Morgan, 2001; Adib et al,
2002; Jackson et al., 2002; Åström et al., 2004; Winstanley, Whittington, 2004; Farrell et al.,
2006; Hegney et al., 2006; Ryan, Maguire, 2006), čo potvrdil aj parciálny výskum
v podmienkach Slovenska. Agresia pacientov je problémom sestier na medzinárodnej úrovni –
v porovnaní s inými profesionálmi sú sestry oveľa častejšie objektom agresie (Jackson et al.,
2002), a to vo všetkých klinických disciplínach i úrovniach poskytovania ošetrovateľskej
starostlivosti. Je opakovane sa vyskytujúcim javom, pravdepodobne aj v dôsledku jej
multifaktorovej podmienenosti početnými internými, externými, situačnými a interakčnými
faktormi (Duxbury, Whittington, 2005). Stáva sa vážnym problémom súčasnej klinickej
ošetrovateľskej praxe – ovplyvňuje bezpečnosť pri práci, zdravie sestier, spokojnosť s prácou
a následne i kvalitu ošetrovateľskej starostlivosti poskytovanej jej príjemcom.
Ako uvádza Rippon (2000), signifikantný empirický výskum agresie voči sestrám je stále
nedostatočný, najmä v zmysle slabého financovania výskumných štúdií. Nedostatok vedeckej
pozornosti tomuto fenoménu sa môže následne odrážať v tom, že nie je jasné, ako ho reflektujú
samotné sestry. Najmä postoj sestier k agresii zo strany pacientov sa ukazuje ako
nejednoznačný, ambivalentný – je nejasné, ako sestry vnímajú agresiu pacientov voči nim a
aký význam pripisujú takémuto správaniu z pohľadu pacienta. Pritom spôsob, akým sestry
agresiu v konečnom dôsledku manažujú, je ovplyvnený ich postojom k takémuto správaniu
(Jansen et al., 2005). Na druhej strane, výber konkrétnych stratégií manažmentu agresie
pacientov (reštriktívnych vs. interpersonálnych) môže súvisieť s ich percepciou a chápaním
príčin agresívneho správania – t.j. ktoré faktory v rámci multifaktorovej podmienenosti agresie
vnímajú ako dominantné (Duxbury, Whittington, 2005).
Podľa Duxburyovej (2003) dochádza k výraznému apelu na hodnotenie súčasnej klinickej
praxe vrátane manažmentu agresie pacientov. Výsledným efektom je extenzívnejší výskum so
zameraním na rozmanité aspekty tohto problému. Táto problematika sa v období posledného
desaťročia v zahraničí dostáva do popredia výskumu, často vo forme celonárodných štúdií v
úsilí prispieť k pochopeniu komplexného charakteru, rozsahu a závažnosti problému. Výsledky
štúdií potvrdzujú, že agresia pacientov je integrálnym komponentom klinickej ošetrovateľskej
praxe sestier všetkých ošetrovateľských disciplín. Niektoré celonárodné štúdie sú realizované
opakovane v rozmedzí niekoľkých rokov v snahe zistiť, aký je efekt realizovaných opatrení.
Na Slovensku je situácia iná – tento problém stále nie je dostatočne reflektovaný v kontexte
jeho skúmania i samotného výkonu profesie sestra, i keď boli realizované viaceré parciálne
výskumné štúdie (Lepiešová, Nemčeková, 2007; Lepiešová et al., 2008; Čerňanová, 2010,
Lepiešová, Nemčeková, 2013; Kačmárová et al., 2014). Agresia voči sestrám ako reálny jav
ešte stále nie je rozpoznaná a chápaná ako problém a komplexnejšie skúmaná, najmä na
pracoviskách, ktoré sú z hľadiska výskumu tejto problematiky zanedbávané (štandardné
lôžkové oddelenia v porovnaní s psychiatrickými či pohotovostnými pracoviskami).
129
Cieľ
Cieľom celoslovenskej výskumnej štúdie realizovanej v rámci riešenia projektu VEGA
1/0217/13 bolo zmapovať problém agresie pacientov voči sestrám v kontexte slovenských
podmienok klinickej ošetrovateľskej praxe so zameraním na štyri vybrané oblasti (výskyt /
postoj / rizikové faktory / manažment agresie pacientov voči sestrám).
Hlavný cieľom trojročného projektu bola identifikácia výskytu a analýza agresie pacientov voči
sestrám na Slovensku – t.j. explanácia agresie ako multifaktorového javu a identifikácia
vzťahov medzi jednotlivými skúmanými fenoménmi (výskyt, postoj, percepcia rizikových
faktorov, reflexia manažmentu agresie) a individuálnymi charakteristikami resp.
charakteristikami prostredia.
Metodika
Metódou zberu dát bol dotazník zameraný na výskyt, rizikové faktory, manažment agresie
pacientov voči sestrám a postoj sestier, tvorený sebaposudzovacími škálami s potvrdenou
reliabilitou a validitou:
̵ škála vlastnej konštrukcie VAPS (Výskyt Agresie Pacientov voči Sestrám / Violence and
Aggression of Patient Scale) autorov Lepiešová et al. (2012),
̵ škála ATAS©
(Attitude Towards Aggression Scale) autora Jansena (2005) so zameraním na
postoj k agresii pacientov,
̵ škála vlastnej konštrukcie FAPAS (Faktory Agresie PAcientov voči Sestrám / Factors
Affecting Patient Aggression Scale),
̵ modifikovaná a adaptovaná škála MAVAS-L (The Management of Aggression and Violence
Attitude Scale – Likert) so zameraním na postoj k príčinám a manažmentu agresie autorky
Duxbury (Duxbury, 2003; Duxbury et al., 2008).
V prvých fázach projektu sme realizovali konceptuálnu analýzu a determináciu základných
pojmov a operacionálne vymedzenie premenných. V prípade prevzatých škál (ATAS©
a MAVAS) boli uskutočnené prehľadové štúdie so zameraním na analýzu ich konštrukcie,
psychometrie, použitia vo výskumných štúdiách a získaných výsledkov (Lepiešová,
Tomagová, 2014; Lepiešová et al., 2014). Zároveň prebiehala korešpondencia s autormi škál
s cieľom získať súhlas s ich použitím v našej štúdii a prediskutovať možnosť modifikácie resp.
vylúčenia niektorých položiek. Pri MAVAS sme sa na základe prehľadovej štúdie
a komunikácie s autorkou škály rozhodli použiť jej adaptovanú verziu MAVAS-L autorov
Pulsford et al. (2013), modifikovanú na naše podmienky v súlade s prácou autorov Gertz et al.
(2013). Lingvistická validácia týchto škál (metódou forward-back) viedla k vytvoreniu ich
slovenských verzií na základe konsenzu pracovnej skupiny spoluriešiteľov projektu s
odborníkmi z klinickej praxe (psychiater, psychológ, sestry). Pracovná skupina zodpovedala aj
za korekciu obsahu položiek škál vlastnej konštrukcie (tie boli pred projektom testované
v parciálnych štúdiách na súboroch do 300 sestier), reformuláciu ich názvu (s cieľom nájsť
akronym vhodný pre publikovanie v slovenských i zahraničných publikáciách; finálne
akronymy VAPS a FAPAS) a kompletizáciu dotazníka.
V empirickej fáze projektu sme sa vytvorený dotazník rozhodli distribuovať medzi sestrami
všetkých fakultných a univerzitných nemocníc (UN, FN, FNsP), ktoré spadajú pod pôsobnosť
Ministerstva zdravotníctva Slovenskej republiky (MZ SR) resp. Ministerstva obrany
Slovenskej republiky (MO SR) – t.j. v 11 nemocniciach so zastúpením v jednotlivých krajoch
SR (UN Bratislava, FN Trnava, FN Nitra, FNsP Nové Zámky, FN Trenčín, FNsP Žilina, UN
Martin, FNsP F.D. Roosevelta Banská Bystrica, Ústredná vojenská nemocnica SNP
Ružomberok – FN, FNsP J.A. Reimana Prešov, UN L. Pasteura Košice). Za týmto účelom
prebiehala telefonická, mailová i osobná komunikácia formou oslovenia manažmentu každej
nemocnice so žiadosťou o získanie súhlasu s realizáciou štúdie, priamou či nepriamou
130
distribúciou dotazníkov v dohodnutých počtoch a ich zberom. Z 11 oslovených nemocníc dve
nereagovali na žiadosť, resp. nebolo možné úspešne kontaktovať zodpovednú osobu za
manažment nemocnice (Nové Zámky, Ružomberok). Spolu bolo v 9 nemocniciach
distribuovaných 1783 dotazníkov, pri zbere sa vrátilo 1251 (návratnosť dotazníkov 70,16 %),
z ktorých 31 nevyhovovalo stanoveným kritériám a boli vyradené. Do štatistického spracovania
bolo zaradených 1220 dotazníkov. Komunikácia s manažmentom nemocníc prebiehala
v období september 2014 až február 2015, vlastný zber dát v novembri 2014 až máji 2015.
Náročnosť empirickej fázy výskumu bola daná veľkým počtom nemocníc zaradených do
štúdie, plošným rozsahom výskumu (nemocnice z každého kraja SR), prevažne priamou
distribúciou resp. osobným doručovaním dotazníkov osobe zodpovednej za ich distribúciu
v nemocnici, nutnosťou ponechania určitého časového obdobia na vypisovanie dotazníka
vzhľadom na jeho rozsah, osobným vyzdvihovaním dotazníkov po ich zbere, medializovanými
kauzami v slovenskom zdravotníctve v procese riešenia projektu – najmä vo FNsP Žilina
(organizačné problémy, štrajk, výpovede sestier, ktoré viedli k celkovej negatívnej atmosfére
v danej nemocnici a následne k najnižšej návratnosti zo všetkých nemocníc 58 %). Vzhľadom
na náročný proces zberu dát a veľkosť výskumného súboru (n = 1220) sme dáta pre štatistické
spracovanie skompletizovali až v júli 2015, ich štatistická analýza bola ukončená v auguste
2015 a v súčasnosti prebieha analytická, interpretačná a diseminačná fáza výskumu.
Výsledky a diskusia
Vysoká návratnosť dotazníkov v našom výskume (70,16 %) je porovnateľná s návratnosťou
v krajinách, kde sa problému agresie voči sestrám dosiaľ nevenovala výrazná pozornosť – napr.
84 % návratnosť v štúdii autorov Adib et al. (2002). Neporovnateľne vyššia je návratnosť u nás
pri komparácii s početnými štúdiami realizovanými vo vyspelých krajinách (O'Connell et al.,
2000; Badger, Mullan, 2004; Winstanley, Whittington, 2004; Farrell et al., 2006), kde autori
uvádzajú návratnosť 33 %, 34 %, 38 %, resp. 55 %. Vzhľadom na čoraz viac proklamované
požiadavky sestier iniciovať postupné kroky prevencie resp. manažmentu násilia na
pracoviskách je takáto nízka návratnosť, odzrkadľujúca ich nízky záujem pomôcť objasniť
rozsah problému agresie voči sestrám, naozaj prekvapujúca (Badger, Mullan, 2004).
V ďalšom texte uvádzame súborný prehľad výsledkov riešenia projektu; aktuálne členovia
riešiteľského kolektívu pripravujú publikácie s detailnou prezentáciou výsledkov, analýzou
vzťahov a súvislostí a interpretáciou zistení.
VAPS: Agresii zo strany pacientov bolo v poslednom roku vystavených 97,6 % sestier súboru.
Výskyt slovných foriem agresie (96,6 %) je v súlade s očakávaniami vyšší ako telesných
(77,5 %), ten je však podstatne vyšší ako v zahraničí, kde sa tejto téme venuje väčšia pozornosť.
Vzhľadom na fakt, že povolanie sestry u nás je dominantné ženské povolanie, je toto zistenie
alarmujúce. Výskyt sexuálnej agresie pacientov voči sestrám súboru je značný (68,4 %),
stále však porovnateľný so zahraničím. Najčastejšiu skúsenosť so všetkými formami agresie
mali sestry z pracovísk psychiatrie a intenzívnej starostlivosti a sestry pracujúce vo
viacsmennej prevádzke. Výsledky ukazujú enormný výskyt agresie pacientov voči sestrám
v slovenských nemocniciach, výrazne presahujúci výskyt tohto fenoménu v iných krajinách,
najmä pri telesných formách agresie.
ATAS©
: Výsledky potvrdzujú dominanciu chápania agresie pacientov sestrami u nás v zmysle
jej negatívnych konotácií (i keď reflektujú aj jej protektívny a komunikatívny význam
z pohľadu pacienta), čo môže súvisieť s jej enormným výskytom v praxi i nedostatkom
vedeckej pozornosti tomuto problému. Prediktormi postoja sestier súboru sú vzdelanie, práca
na smeny a klinická disciplína, v ktorej pôsobia.
FAPAS: Najväčšie riziko vzniku agresie zo strany pacientov sestry pripisujú faktorom zo strany
pacienta (70,3 % riziko), najmenšie faktorom súvisiacim s rodovou problematikou (30,3 %
131
riziko). Okrem interných faktorov rizika vzniku agresie sestry reflektujú aj význam situačných
a externých faktorov. Reflektujú tiež pravdepodobnosť svojho podielu na zvýšení rizika agresie
pacientov, čo je v súlade s presadzovaným situačno-interakčným modelom agresie pacientov.
MAVAS-L: Výsledky naznačujú biomedicínske chápanie agresie pacientov sestrami, ktoré
reflektujú jej podmienenosť internými faktormi zo strany pacienta a v najväčšej miere súhlasia
s tradičným, reštriktívnym spôsobom jej manažmentu (používanie psychofarmák a
obmedzovacích prostriedkov).
Identifikovaný rozsah problému a determinácia rizikových pracovísk môžu byť
východiskovým motívom pre manažment nemocníc venovať tomuto problému väčšiu
pozornosť a zacieliť systémové opatrenia prevencie a riešenia agresie na pracoviskách. Na
základe výsledkov bude možné formulovať návrhy konkrétnych krokov pre klinickú prax v
zmysle minimalizácie identifikovaných rizikových faktorov, implementácie preventívnych
stratégií a riešenia incidentov agresie systémovými, administratívnymi a technickými
opatreniami z pozície manažmentu nemocníc. Ten v niektorých zapojených nemocniciach
vyjadril záujem o poskytnutie údajov týkajúcich sa danej nemocnice. Riešitelia aktuálne
pracujú na príprave setov dát pre každú zo zúčastnených nemocníc.
Záver
Štúdia poskytuje dôkazy o aktuálnosti problému agresie pacientov voči sestrám v slovenských
nemocniciach. Výsledky celonárodného projektu predstavujú rozsiahlu databázu údajov
o rozsahu problému, frekvencii výskytu, závažnosti, formách, súvislostiach s dôrazom na
percepciu rizikových faktorov agresie pacientov a jej manažmentu samotnými sestrami.
Databáza údajov môže byť východiskom pre systematické hodnotenie faktorov vzniku
a manažmentu agresie v našej klinickej praxi, k etablovaniu programov prevencie a riešenia
agresie v praxi a podkladom pre implementáciu problematiky do vzdelávania.
Bibliografické odkazy
ADIB, S. M., AL-SHATTI, A. K., KAMAL, S., EL-GERGES, N., AL-RAQEM, M. Violence
against nurses in healthcare facilities in Kuwait. International Journal of Nursing Studies.
2002;39:469–478.
ÅSTRÖM, S., KARLSSON, S., SANDVIDE, Å., BUCHT, G., EISEMANN, M.,NORBERG,
A., SAVEM, B.-I. Staff's experience of and the management of violent incidents in elderly care.
Scandinavian Journal of Caring Sciences. 2004;18:410–416.
BADGER, F., MULLAN, B. Violence and Aggression. Aggressive and violent incidents:
perceptions of training and support among staff caring for older people and people with head
injury. Journal of Clinical Nursing. 2004;13(4):526–533.
ČERŇANOVÁ, A. Agresívny pacient v podmienkach psychiatrického ošetrovateľstva.
Ošetrovateľský obzor. 2010;7(3).
DUXBURY, J. Testing a new tool: the management of aggression and violence attitude scale
(MAVAS). Nurse Researcher. 2003;10(4):39–52.
DUXBURY, J., HAHN, S., NEEDHAM, I., PULSFORD, D. The Management of Aggression
and Violence Attitude Scale (MAVAS): a cross-national comparative study. Journal of
Advanced Nursing. 2008;62(5):596–606.
DUXBURY, J., WHITTINGTON, R. Causes and management of patient aggression and
violence: staff and patient perspectives. Journal of Advanced Nursing. 2005;50(5):469–478.
FARRELL, G. A., BOBROWSKI, C., BOBROWSKI, P. Scoping workplace aggression in
nursing: findings from an Australian study. Journal of Advanced Nursing. 2006;55(6):778–787.
GERDTZ, M. F., DANIEL, C., DEARIE, V., PREMATUNGA, R., BAMERT, M.,
DUXBURY, J. The outcome of a rapid training program on nurses' attitudes regarding the
132
prevention of aggression in emergency departments: a multi-site evaluation. International
Journal of Nursing Studies. 2013;50(11):1434–1445.
Guidelines for Preventing Workplace Violence for Health Care and Social Service Workers.
[online]. Ed. U.S. Department of Labor, Occupational Safety and Health Administration,
OSHA 3148-01R. ©2004 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z:
https://www.osha.gov/Publications/osha3148.pdf
HEGNEY, D., ELEY, R., PLANK, A., BUIKSTRA, E., PARKER, V. Workplace violence in
Queensland, Australia: The results of a comparative study. International Journal of Nursing
Practice. 2006;12:220–231.
JACKSON, D., CLARE, J., MANNIX, J. Who would want to be a nurse? Violence in the
workplace – a factor in recruitment and retention. Journal of Nursing Management.
2002;10(1):13–20.
JANSEN, G. J. The Attitude of Nurses towards Inpatient Aggression in Psychiatric Care. The
Development of an Instrument. [online]. 1st ed. Groningen : Stichting Drukkerij C. Regenboog.
©2005. 177 p. [cit. 2016-03-31]. Dostupné z:
https://www.rug.nl/research/portal/publications/pub%284d69bcf5-be21-46ac-b13c-
54f0f0523fea%29.html
JANSEN, G. J., DASSEN, TH. W. N., GROOT JEBBINK, G. Staff Attitudes towards
Aggression in Health Care: a Review of the Literature. Journal of Psychiatric and Mental Health
Nursing. 2005;12(1):3–13.
KAČMÁROVÁ, M., GURKOVÁ, E., ČEĽOVSKÁ, L., RENDEKOVÁ A. Prediktory
postojov sestier k agresii pacientov. Ošetrovateľstvo: teória, výskum, vzdelávanie.
2014;4(1):16–23.
LEPIEŠOVÁ, M., ČÁP, J., ŽIAKOVÁ, K., NEMČEKOVÁ, M. Výskyt agresie pacientov voči
sestrám – psychometrické vlastnosti meracieho nástroja. Ošetrovateľstvo: teória, výskum,
vzdelávanie. 2012;2(1):26–32.
LEPIEŠOVÁ, M., KURUCOVÁ, R., ZANOVITOVÁ, M., NEMČEKOVÁ, M. Postoje sestier
k agresii pacientov. In. BÓRIKOVÁ, I., FARSKÝ, I., ŽIAKOVÁ, K. eds. Teória, výskum
a vzdelávanie v ošetrovateľstve : zborník abstraktov. Martin: Univerzita Komenského,
Jesseniova lekárska fakulta, 2014. s. 35–36.
LEPIEŠOVÁ, M., NEMČEKOVÁ, M. Sestra ako objekt násilia v zdravotníckych zariadeniach.
In. ČÁP, J., ŽIAKOVÁ, K. eds. Ošetrovateľstvo teória, výskum a vzdelávanie. Martin:
Univerzita Komenského v Bratislave, Jesseniova lekárska fakulta v Martine, Ústav
ošetrovateľstva, 2007. s. 263–277.
LEPIEŠOVÁ, M., NEMČEKOVÁ, M. Násilie a agresia voči sestrám pri výkone povolania.
Sociológia. 2013;45(2):172–194.
LEPIEŠOVÁ, M., TOMAGOVÁ, M. Analysis of the MAVAS instrument to assess the
management of patient aggression. Cent Eur J Nurs Midw. 2014;5:127–135.
LEPIEŠOVÁ, M., VRÁBOVÁ, I., NEMČEKOVÁ, M. Sestra – objekt násilia v zariadeniach
sociálnej starostlivosti. In. KUDLOVÁ, P. ed. Sociokulturní – právní, ekonomické a politické
determinanty v ošetřovatelství a porodní asistenci. Olomouc : VUP, 2008. s. 227–239.
MORGAN, S. The problems of aggression and violence for health-care staff. Professional
Nurse. 2001;17(2):107–110.
O'CONNELL, B., YOUNG, J., BROOKS, J., HUTCHINGS, J., LOFTHOUSE, J. Nurses'
perceptions of the nature and frequency of aggression in general ward settings and high
dependency areas. Journal of Clinical Nursing. 2000;9:602–610.
PULSFORD, D., CRUMPTON, A., BAKER, A., WILKINS, T., WRIGHT, K., DUXBURY,
J. Aggression in a high secure hospital: staff and patient attitudes. Journal of Psychiatric and
Mental Health Nursing. 2013;20(4):296–304.
RIPPON T. J. Aggression and violence in health care professions. Journal of Advanced
Nursing. 2000;31(2):452–460.
133
RYAN, D., MAGUIRE, J. Aggression and violence – a problem of Irish Accident and
Emergency departments? Journal of Nursing Management. 2006;14:106–115.
SCHABLON, A., ZEH, A., WENDELER, D., PETERS, C., WOHLERT, C., HARLING, M.,
NIENHAUS, A. Frequency and consequences of violence and aggression towards employees
in the German healthcare and welfare system: a cross-sectional study. BMJ Open. 2012;18;2(5).
WINSTANLEY, S., WHITTINGTON, R. Aggression towards health care staff in a UK general
hospital: variation among professions and departments. Journal of Clinical Nursing.
2004;13(1):3–10.
Štúdia bola podporená projektom VEGA č. 1/0217/13 Identifikácia výskytu a analýza agresie
pacientov voči sestrám.
Kontaktná adresa autora:
Mgr. Martina Lepiešová, PhD.
Ústav ošetrovateľstva, JLF UK
Malá Hora 5
036 01 Martin
Slovenská republika
lepiesova@jfmed.uniba.sk
134
HODNOCENÍ DIAGNOSTICKÝCH PRVKŮ OŠETŘOVATELSKÉ DIAGNÓZY
NARUŠENÉ PROCESY V RODINĚ (00060) Z HLEDISKA VÝZNAMNOSTI A
SROZUMITELNOSTI
EVALUATION OF DIAGNOSTIC ELEMENTS OF THE NURSING DIAGNOSIS OF
INTERRUPTED FAMILY PROCESSES (00060) IN TERMS OF SIGNIFICANCE AND
CLARITY
Soňa Loudová, Zdeňka Mikšová, Jana Konečná, Eva Reiterová
Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta zdravotnických věd, Ústav ošetřovatelství
Abstrakt
Cíl: Validizace ošetřovatelské diagnózy Narušené procesy v rodině (00060) NANDA
International v sociokulturním kontextu v ČR.
Metodika: Jednalo se o kvantitativní výzkum s použitím techniky dotazníku. K validizaci
ošetřovatelské diagnózy Narušené procesy v rodině (00060) byl využit Fehringův model
validity diagnostického obsahu (DCV model). Výzkumu se zúčastnily dvě skupiny respondentů
– probandi, kteří se podílejí na přímé realizaci péče o klienty (sestry-expertky a rodinní pečující)
a probandi - odborní experti (vysokoškolští pedagogové z oblasti ošetřovatelství).
Výsledky: Obě skupiny respondentů určily tři hlavní diagnostické prvky změna ve zdravotním
stavu člena rodiny, změny ve spokojenosti s rodinou a změny v citovém chování. Ostatní
diagnostické prvky byly určeny za vedlejší. Žádný z diagnostických prvků nebyl označen za
nevýznamný. Mezi srozumitelné diagnostické prvky respondenti označili celkem 15
diagnostických prvků (např. změny ve spokojenosti s rodinou, změny v rituálech, změna rolí
v rodině, změna finanční situace v rodině). Za nejméně srozumitelný diagnostický prvek
respondenti určili přechodnou situaci v rodině.
Závěr: Ošetřovatelská diagnóza Narušené procesy v rodině (00060) je v omezené míře
srozumitelná a použitelná pro ošetřovatelský personál a rodinné příslušníky v sociokulturním
kontextu ČR.
Klíčová slova: validizace, ošetřovatelská diagnóza, narušené procesy v rodině.
Abstract
Aim: Validation of nursing diagnoses Interrupted family processes (00060) NANDA
International in socio-cultural context in the country.
Methods: It was a quantitative research using the questionnaire technique. In the validation of
nursing diagnoses Interrupted family processes (00060) was used Fehring´s diagnostic content
validity model (DCV model). Two groups of respondents participated in the research - probands
who are involved in the direct implementation of client care (nurse-expert and families carers)
and probands - specialized experts (university professors in the field of nursing).
Results: Both groups of respondents identified three main elements of the diagnostic shift in
health status of a family member, changes in satisfaction with family and changes in availability
for affective responsiveness. Other diagnostic features were identified as minor. None of the
diagnostic elements were identified as insignificant. The respondents identified a total of 15
understandable diagnostic element (e.g., changes in satisfaction with family, ritual changes,
shift in family roles, modification in family finances). The respondents indentified the least
understandable diagnostic element situation transition.
Conclusion: Nursing diagnosis Interrupted family processes (00060) is limited in understanding
and usage for nursing staff and family members in the sociocultural context of the country.
Key words: validation, nursing diagnosis, interrupted family processes
135
Příspěvek vznikl za podpory Studentské grantové soutěže IGA UP na FZV UP v Olomouci a je
dedikován projektu „Klinická validizace ošetřovatelské diagnózy NANDA – International
Narušené procesy v rodině (00060) v oblasti komunitní péče (IGA_FZV_2016_008).
This paper was supported by the Student Grant Competition IGA UP FZV at Palacky University
in Olomouc and is dedicated to the project "Clinical validation of nursing diagnoses NANDA International
Interrupted family processes (00060) in community care (IGA_FZV_2016_008).
Kontaktní adresa autora:
Mgr. Zdeňka Mikšová, Ph.D.
Ústav ošetřovatelství FZV UPOL
Hněvotínská 3
775 15 Olomouc
zdenka.miksova@upol.cz
136
MOŽNOSTI HODNOCENÍ OŠETŘOVATELSKÝCH KOMPETENCÍ STUDENTŮ
OBORU VŠEOBECNÁ SESTRA
THE POSSIBILITIES OF EVALUATION OF NURSING COMPETENCE FOR
NURSING STUDENTS
Hana Lukšová, Eva Janíková
Ostravská univerzita v Ostravě, Lékařská fakulta, Ústav ošetřovatelství a porodní asistence
Abstrakt
Úvod: Vzdělávání sester v ČR se odvíjí od právních předpisů a norem. Při získávání
způsobilosti k výkonu povolání všeobecné sestry, musí studenti mimo jiné splnit 2300 hodin
odborné praxe. Odborná praxe na klinických pracovištích probíhá pod vedením mentorů.
Cíl: Příspěvek se zabývá problematikou hodnocení kompetencí studentů ošetřovatelství v rámci
klinických praxí. Definice a stanovení jasných kompetencí studentů během ošetřovatelské
praxe patří mezi základní podmínky profesionálního přístupu k odborné praxi. V ČR prozatím
neexistuje standardizovaný nástroj, který by tyto kompetence u studentů v průběhu
ošetřovatelské praxe hodnotil. Cílem práce nalézt a zhodnotit dostupné standardizované
nástroje, které mohou být využity k posouzení dosažených kompetencí studentů ošetřovatelství
s ohledem na kompetence všeobecných sester daných platnou legislativou v ČR.
Metody: Při vyhledávání těchto nástrojů byly využity vybrané elektronické databáze jako
EbscoHost, PubMed apod. Vyhledávání bylo omezeno na plné texty článků a hodnotících
nástrojů, publikování v anglickém jazyce, v období 2000-2016.
Výsledky: Byly nalezeny 3 standardizované nástroje, které by mohly být využity k posouzení
kompetencí studentů oboru Všeobecná sestra. Konkrétně se jednalo o tyto nástroje: Student
perception of clinical competence - SPCC (Williams et al. 2008), Clinical Competence
Questionnaire – CCQ (Liou, Cheng, 2013), Creighton Competency Evaluation Instrument (The
Creighton College of Nursing).
Závěr: Využití standardizovaných nástrojů k posouzení kompetencí by mohlo vést
k efektivnějšímu a jednotnému přístupu v rámci praktického vzdělávání sester.
Klíčová slova: ošetřovatelství, praxe, kompetence, posouzení, vzdělávání
Abstract
Introduction: Nursing education in the Czech Republic is derived from legislation and
regulations. When obtaining qualification in work as a general nurse, among others, students
have to fulfil 2300 hours of practical training. The practical training in hospitals led by mentors.
Aims: The paper deals with the evaluation of the competences of students of this practical
training. The definition and setting of clear competences of the students in clinical practice
belongs among the basic conditions of professional approach to practical training. In the Czech
Republic there is not a standardized instrument which evaluates these competences of students
during their practical training. The aim of this paper is to find and evaluate the available
standardized tools which can be used to assess the achievements of the competences of nursing
students with respect to the competences of nurses as set in the applicable legislation of the
Czech Republic.
Methods: For searching these instruments selected electronic databases like EBSCOhost,
PubMed etc. were used. The search was limited to available full text articles and instruments,
in English, published between 2000-2016.
Results: There was found three tools to assess nursing competence for nursing students.
Specifically, the following instruments: Student perception of clinical competence - SPCC
(Williams et al. 2008), Clinical Competence Questionnaire – CCQ (Liou, Cheng, 2013),
Creighton Competency Evaluation Instrument (The Creighton College of Nursing).
137
Conclusion: The use of standardized tools to assess the competencies could lead to more
efficient and uniform approach in practical nursing education.
Key words: nursing, practical training, competence, assessment, education
Kontaktní adresa autora:
Mgr. Hana Lukšová, Ph.D.
UOM LF OU
Syllabova 19
703 00 Ostrava
hana.luksova@osu.cz
138
VYUŽITÍ OSMIPOLOŽKOVÉ METODY PRO SCREENING DYSFAGIE SESTROU
UTILIZATION OF AN EIGHT-ITEM DYSPHAGIA SCREENING METHOD FOR
NURSES
Petra Mandysová*,**, Jana Škvrňáková*,***, Edvard Ehler*,**
*Univerzita Pardubice, Fakulta zdravotnických studií
**Nemocnice Pardubického kraje, a.s., Pardubická nemocnice, Neurologická klinika
***Nemocnice Pardubického kraje, a.s., Pardubická nemocnice, Klinika otorinolaryngologie
a chirurgie hlavy a krku
Abstrakt
Cíl: Dysfagie (porucha polykání) je poměrně častý a potenciálně závažný problém u pacientů
s celou řadou neurologických diagnóz. Pro včasnou identifikaci této komplikace lze použít
screeningovou metodu založenou na jednoduchém vyšetření polykací funkce sestrou. Metoda
vznikla v českém šetření uskutečněném na neurologické klinice krajské nemocnice. Následně
byly sestry tohoto pracoviště v metodě proškoleny a v době jejího zavádění jim byla poskytnuta
i praktická podpora přímo u lůžka pacienta. Cílem příspěvku bylo zhodnotit uživatelskou
přívětivost screeningové metody z pohledu sestry na tomto pracovišti, a to v třetím roce jejího
využívání.
Metoda: Celkem 32 všeobecných sester neurologické kliniky se zkušeností s využíváním
screeningové metody odevzdalo anonymní dotazník, ve kterém pomocí Likertovy škály
hodnotily 13 tvrzení ohledně uživatelské přívětivosti této metody (1 = absolutně souhlasím, 5
= zcela nesouhlasím). Tři tvrzení se týkala jednoduchosti vyšetření, 8 tvrzení se týkalo
pochopitelnosti každé položky v záznamním archu, 1 tvrzení se týkalo jednoduchosti
vyhodnocení a 1 tvrzení vhodnosti metody pro pacienty s neurologickým onemocněním.
Výsledky: Celkem 15–21 (47–66 %) respondentů absolutně souhlasilo se všemi 13 tvrzeními;
6–14 (19–44 %) s nimi spíše souhlasilo. Jen ojediněle sestry vyjádřily nesouhlas.
Závěr: Metoda je vnímána jako uživatelsky přívětivá. Dvě třetiny sester navíc v prostoru pro
volné slovní vyjádření uvedly, že jim metoda vyhovuje.
Klíčová slova: screening dysfagie, porucha polykání, uživatelská přívětivost, sestra,
neurologická diagnóza
Abstract
Aim: Dysphagia (impaired swallowing) is a common and potentially serious problem in patients
with neurological conditions. For an early identification of this complication, a screening
method based on a simple assessment of the patient’s swallowing function can be used. The
method is the result of a Czech study that was carried out in a neurological clinic of a regional
hospital. Subsequently, nurses working in this department were trained in the use of this method
and received practical support directly at the bedside. The aim was to evaluate user-friendliness
of the screening method from the nurses’ viewpoint, in the third year of its utilization.
Methods: A total of 32 nurses completed a questionnaire concerning its user-friendliness. The
nurses evaluated 13 statements, using a 5-point Likert scale (1 = absolutely agree, 5 = absolutely
disagree). Three statements inquired about the simplicity of the assessment, 8 statements
inquired about the clarity of each item in the documentation form, 1 statement inquired about
the simplicity of the interpretation, and 1 statement inquired about the suitability of the method
for patients with a neurological condition.
Results: A total of 15–21 (47–66 %) participants absolutely agreed with all 13 statements; 6–
14 (19–44 %) somewhat agreed. The nurses disagreed only occasionally.
Conclusion: The method is perceived as user-friendly. Moreover, two thirds of the nurses
provided free-text responses indicating that the method is suitable.
139
Key words: dysphagia screening, impaired swallowing, user-friendliness, nurse, neurological
condition
Úvod
Orofaryngeální dysfagie (porucha polykání) je poměrně častý problém u pacientů s celou řadou
neurologických onemocnění, který vyvolává pocit nepohody a může vést k dehydrataci,
malnutrici, aspirační pneumonii či dokonce až ke smrti. Pro efektivní řešení či předcházení
těmto komplikacím je žádoucí se zaměřit na včasnou detekci možných poruch polykání a
následně jejich přesnou diagnózu. Na základě těchto informací pak lze nastavit vhodná
terapeutická i kompenzační opatření s cílem snížit uvedená rizika (Kertscher et al., 2014, s. 204;
Martino et al., 2012, s. 1127).
Pro včasnou identifikaci možných poruch polykání se v mnohých zdravotnických zařízeních
propagují screeningové metody, a to zejména pro pacienty s akutní cévní mozkovou příhodou
a dalšími neurologickými onemocněními (Kertscher et al., 2014, s. 205; Poorjavad, Jalaie,
2014). Zapojení sestry do včasného screeningu dysfagie u těchto pacientů je přitom žádoucí, a
to i vzhledem k její neustálé přítomnosti v blízkosti lůžka pacienta (Middleton et al., 2015, s.
e18). Pozitivní výsledek screeningového vyšetření zpravidla vede k dalšímu, detailnějšímu
vyšetření polykací funkce (lékařem, klinickým logopedem); při negativním výsledku je naopak
diagnostický proces zastaven a pacient může přijímat stravu perorálně, poprvé pod dohledem
sestry (Solná et al., bez data, s. 13).
Existuje mnoho screeningových metod; žádoucí je, aby měly vysokou sensitivitu a zároveň
byly časově a „technicky“ nenáročné (Kertscher et al., 2014, s. 204). V České republice je k
dispozici jednoduchá, osmipoložková metoda pro screening dysfagie sestrou, která byla
výstupem šetření u pacientů s neurologickým onemocněním. Šetření probíhalo na neurologické
klinice krajské nemocnice v letech 2009–2011. Následně byly sestry tohoto pracoviště v
metodě proškoleny (Mandysová, 2014; Mandysová, Ehler, 2013; Mandysová et al., 2015).
Cíl
Cílem bylo zhodnotit uživatelskou přívětivost osmipoložkové metody pro screening dysfagie z
pohledu sestry, a to v třetím roce jejího využívání na pracovišti, kde metoda vznikla.
Soubor a metodika
Do deskriptivního průřezového šetření bylo zapojeno 32 všeobecných sester neurologické
kliniky krajské nemocnice o průměrném věku 30 let (Tab. 1). Průměrná délka ošetřovatelské
praxe v oboru neurologie byla 8 let. Většina sester pracovala na neurologické jednotce
intenzivní péče (n = 27; 84 %); zbývající sestry pracovaly na standardním neurologickém
oddělení.
Jednalo se o kliniku, kde byla tato metoda vytvořena a po proškolení sester na konci roku 2012
byla implementována do praxe. Při zavádění metody byla sestrám poskytnuta i praktická
podpora přímo u lůžka pacienta, a to v první polovině roku 2013. Současné šetření proběhlo
dotazníkovou formou v červnu 2015. Podmínkou pro zařazení byla zkušenost s využitím
osmipoložkové metody pro screening dysfagie.
140
Tab. 1 Věk respondentů a délka ošetřovatelské praxe
Věkové rozložení (roky) Ošetřovatelská praxe v oboru neurologie (roky)
Průměrný věk SD Věkové rozpětí
Průměrná
délka praxe
SD
Rozpětí délky
praxe
30 6 22–45 8 6 1–20
SD – směrodatná odchylka
Sestry pomocí Likertovy škály anonymně hodnotily 13 tvrzení ohledně uživatelské přívětivosti
této screeningové metody (1 = absolutně souhlasím, 5 = zcela nesouhlasím). Tři tvrzení se
týkala jednoduchosti screeningové metody, 8 tvrzení se týkalo pochopitelnosti každé položky
(každého úkonu) vyšetření v záznamním archu, 1 tvrzení se týkalo jednoduchosti vyhodnocení
výsledků a 1 tvrzení vhodnosti metody pro pacienty s neurologickým onemocněním. Součástí
dotazování byl odhad časové náročnosti celého vyšetření u jednoho pacienta. Sestry navíc měly
možnost v dotazníkovém formuláři uvést jakékoliv připomínky (zda je metoda přínosem, jak ji
lze vylepšit apod.). Sestry vyplněné dotazníky odevzdávaly v zalepené obálce asistentovi, který
se nepodílel ani na tvorbě metody, ani na vyhodnocování současného šetření.
Výsledky získané pomocí Likertovy škály byly vyjádřeny pomocí absolutních a relativních
četností jednotlivých hodnocení všech 13 tvrzení. U každého respondenta bylo navíc získáno
celkové skóre součtem bodů Likertovy škály pro všech 13 tvrzení (rozpětí celkového možného
skóre = 13–65). Čím nižší skóre, tím vyšší byla uživatelská přívětivost škály. Následně byl
získán medián celkového skóre pro celý soubor respondentů a byla určena frekvence
jednotlivých celkových skóre. Pro časovou náročnost byl vypočítán aritmetický průměr.
Veškeré výpočty byly provedeny v tabulkovém procesoru Microsoft Excel 2010.
Výsledky
Co se týče hodnocení tvrzení pomocí Likertovy škály, dva dotazníky byly nesprávně či neúplně
vyplněny (každý se týkal jednoho tvrzení) a byly vyřazeny z výpočtu celkového skóre, mediánu
pro celý soubor a frekvence jednotlivých celkových skóre. Oba dotazníky však byly zařazeny
do zbývajících analýz. Na dotaz ohledně časové náročnosti odpovědělo 10 respondentů.
Hodnocení vyjadřující absolutní souhlas (1 bod na Likertově škále) s jednotlivými tvrzeními
ohledně uživatelské přívětivosti metody se vyskytovalo v 15–21 případech a částečný souhlas
(2 body) v 6–14 případech týkajících se všech 13 tvrzení. Neutralita (3 body) byla vyjádřena v
1–4 případech týkajících se 12 tvrzení, částečný nesouhlas (4 body) v 1–2 případech týkajících
se 8 tvrzení a úplný nesouhlas ve 2 případech týkajících se 1 tvrzení (Tab. 2).
141
Tab. 2 Souhlas s tvrzeními týkajícími se uživatelské přívětivosti screeningové metody
n
Číslo
tvrzení
Popis tvrzení
Absolutně
souhlasím(1)
Spíše
souhlasím(2)
Anisouhlas,
aninesouhlas
(3)
Spíše
nesouhlasím
(4)
Zcela
nesouhlasím
(5)
n n n n N
Jednoduchost
vyšetření
dle screeningové
metody
32 1
Na položky lze získat
odpověď již na základě
běžných
ošetřovatelských aktivit
18 14 - - -
32 2
Vyšetřování pacienta
nevyžaduje od pacienta
zvláštní úsilí.
15 11 4 2 -
32 3
Pacienta lze vyšetřit ve
všech 8 položkách.
17 10 4 1 -
Pochopitelnost
každé položky
(úkonu)†
screeningové
metody
v záznamním
archu
32 4
Položka 1 je jasně
formulována.
21 10 1 - -
32 5
Položka 2 je jasně
formulována.
20 11 1 - -
32 6
Položka 3 je jasně
formulována.
20 11 1 - -
31 7
Položka 4 je jasně
formulována.
20 9 2 - -
32 8
Položka 5 je jasně
formulována.
20 9 2 1 -
32 9
Položka 6 je jasně
formulována.
20 8 2 2 -
32 10
Položka 7 je jasně
formulována.
20 9 1 2 -
31 11
Položka 8 je jasně
formulována.
19 9 2 1
Jednoduchost
vyhodnocení
vyšetření
32 12
Výsledek vyšetření lze
jasně vyhodnotit.
20 6 2 2 2
Vhodnost
screeningové
metody
32 13
Všechny položky jsou
vhodné pro pacienty, u
nichž by se na základě
neurologické diagnózy
mohla vyskytovat
porucha polykání.
21 6 3 2 n
– počet respondentů; † položka (úkon 1) – schopnost zakašlat; položka 2 – schopnost zatnout zuby; položka 3
– symetrie / síla jazyka; položka 4 – symetrie / síla svalů tváře; položka 5 – symetrie / síla ramen; položka 6 –
dysartrie; položka 7 – afázie; položka 8 – zahuštěná tekutina: kašel
Celkové skóre Likertovy škály týkající se všech 13 tvrzení bylo pro jednotlivé respondenty
v rozmezí od 13 do 31 bodů (Tab. 3). Medián byl 14,5 bodů. Nejčastěji skóre dosáhlo 13 bodů,
a to u 13 respondentů.
Tab. 3 Četnost jednotlivých celkových skóre Likertovy škály týkajících se uživatelské
přívětivosti screeningové metody (n = 30)
Celkové
skóre
13 14 15 16 17 26 27 28 30 31
Počet
respondentů
13 2 1 3 1 4 1 1 3 1
142
Prostor pro připomínky vyplnilo 24 sester, z nichž 19 uvedlo, že jsou se screeningovou metodou
spokojeny. Zbývajících 5 sester konstatovalo, že i při abnormálním výsledku screeningového
vyšetření jsou pacienti někdy schopni polykat. Udávaná časová náročnost vyšetření byla 1–10
minut; v průměru 4,6 minut.
Diskuze
Do ošetřovatelské praxe je zaváděno velké množství hodnotících nástrojů, které mají za cíl
sjednotit a zobjektivizovat posouzení jedince a tím také práci sester zjednodušit (Pokorná et al.,
2013, s. 8). Avšak zároveň je důležité získávat z klinické praxe zpětnou vazbu ohledně
uživatelské přívětivosti těchto nástrojů a časové náročnosti jejich využití. Ne vždy jsou totiž
zkušenosti sester s těmito nástroji pozitivní. Někdy je identifikována potřeba daný nástroj
modifikovat či jsou shledány nedostatky ve znalostech či dovednostech sester a je třeba se
zaměřit na edukaci s cílem tyto nedostatky odstranit (Richardson, Straughan, 2015, s. 320).
Někdy ani kvalitní edukace nezaručuje úspěšné zavedení nové metody do praxe. Roli totiž hrají
i další faktory, například postoje sester, kritické smýšlení a kontext, ve kterém mají těchto
metod využívat (Thompson, Stapley, 2011, s. 891).
Šetření zjistilo, že osmipoložková metoda pro screening dysfagie sestrou je vnímána jako
uživatelsky přívětivá. Co se týče jednoduchosti vyšetření, sestry „absolutně souhlasily“ či
„spíše souhlasily“, že na některé položky screeningové metody lze získat odpověď již na
základě běžných ošetřovatelských aktivit u pacienta (tvrzení 1). Může se jednat například o
položku dysartrie (porucha artikulace) nebo afázie (porucha řeči a/nebo porozumění řeči); obě
lze často vyhodnotit již při úvodním rozhovoru s pacientem (Mandysová, 2014, s. 122).
Co se týče pochopitelnosti každé položky (úkonu) screeningové metody v záznamním archu,
pro 4 položky bylo hodnocení vesměs pozitivní (tvrzení 4–7). Jedná se o následující položky:
schopnost zakašlat, schopnost zatnout zuby, symetrie/síla jazyka a symetrie/síla svalů tváře. Jen
1–2 sestry „spíše nesouhlasily“ s tvrzeními, že zbývající 4 položky screeningové metody jsou
snadno pochopitelné; ostatní sestry je hodnotily kladně. Jedná se o položky: symetrie/síla
ramen, dysartrie, afázie a zahuštěná tekutina: kašel. Edukace na téma správného vyšetření
pacienta právě ve dvou z těchto položek (dysartrie a zahuštěná tekutina: kašel) byla
v předchozích šetřeních u sester oblastní nemocnice a vysokoškolských studentů nelékařských
zdravotnických studijních oborů skutečně poněkud problematická. V post-testu zaměřeném na
techniku těchto dvou vyšetření bylo procento správných odpovědí spíše nižší (51 % a 64 %) ve
srovnání s většinou ostatních položek (Mandysová, 2014, s. 96–103).
Hodnocení sester bylo rovněž převážně pozitivní pro zbývající dvě tvrzení týkající se
jednoduchosti vyšetření (tvrzení 2 – „vyšetření nevyžaduje zvláštní úsilí“; tvrzení 3 – „pacienta
lze vyšetřit ve všech položkách“) a pro tvrzení týkající se vhodnosti screeningové metody pro
pacienty s neurologickým onemocněním (tvrzení 13). V některých případech skutečně nelze
vyšetření v některých položkách provést, například pacient není schopen při vyšetření
spolupracovat z důvodu apraxie (Mandysová, 2014, s. 122).
Pouze pro jedno tvrzení se ve dvou případech objevil absolutní nesouhlas, a to v souvislosti
s vyhodnocováním výsledků vyšetření. Na základě výsledku v jednotlivých položkách
screeningové metody je totiž nutno provést dichotomizaci dle hraničního skóre a učinit závěr,
zda je celkový výsledek normální či abnormální (Mandysová, 2014, s. 86). Správné využití
metody tak vyžaduje již zmíněné kritické smýšlení.
Medián celkového skóre pro celý soubor respondentů (14,5 bodů) je v souladu s výše
uvedenými hodnoceními pro jednotlivá tvrzení. Je totiž v blízkosti nejnižšího možného
celkového skóre a naznačuje, že celkově je metoda vnímána jako uživatelsky přívětivá.
Nejčastější celkové skóre (13 bodů) dokonce svědčí o tom, že v mnohých případech sestry
„absolutně souhlasily“ s naprosto všemi tvrzeními a byly s metodou zcela spokojeny.
143
Doba potřebná na vyšetření pacienta je v souladu s výsledky výzkumu z roku 2013 u
hospitalizovaných pacientů s cévní mozkovou příhodou (n = 42), kdy byla měřena doba
potřebná na vyšetření každého pacienta (medián i modus = 5 minut) (Mandysová, 2014, s. 106).
Převážná většina poznámek sester svědčila o kladném postoji ke screeningové metodě.
Zbývající komentáře pravděpodobně souvisely s faktem, že screeningové vyšetření pouze
odhaluje možné poruchy polykání, avšak není schopno je přesně diagnostikovat. Sestry tak i
přes využívání tohoto nástroje potřebují používat klinický úsudek.
Závěr
Osmipoložková metoda pro screening dysfagie sestrou je vnímána jako uživatelsky přívětivá.
Hodnocení tvrzení pomocí Likertovy škály odpovídalo slovnímu komentáři sester. Časová
náročnost vyšetření se jeví jako reálná pro běžnou ošetřovatelskou praxi a je v souladu s
výsledky předchozího výzkumu. Vyhodnocování výsledků vyšetření je některými sestrami
vnímáno jako nejnáročnější aspekt této screeningové metody. Přesto lze učinit závěr, že sestry
na tomto pracovišti mají kladný postoj k jejímu využívání.
Implementace screeningové metody sice může hodnocení pacienta zjednodušit a
zobjektivizovat, avšak sestry i nadále potřebují uplatňovat svůj klinický úsudek. Je žádoucí,
aby se další výzkum v této oblasti zaměřil na využití screeningu dysfagie na jiných pracovištích
i na téma dopadu screeningového vyšetření na zdravotní stav pacienta, například na jeho
nutriční stav či pravděpodobnost vzniku aspirační pneumonie.
Podpořeno projektem IGA MZ NT 13725-4/2012.
Bibliografické odkazy
KERTSCHER, B. et al. Bedside screening to detect oropharyngeal dysphagia in patients with
neurological disorders: an updated systematic review. Dysphagia. 2014;29(2):204–212.
MANDYSOVÁ, P. Jednoduchý praktický screening pro poruchy polykání [online]. 2014 [cit.
2016-01-02]. Dostupné z: https://dk.upce.cz/handle/10195/56551
MANDYSOVÁ, P. et al. Development of the Brief Bedside Dysphagia screening Test-Revised:
a cross-sectional Czech study. Acta Medica. 2015;58(2):49–55.
MANDYSOVÁ, P., EHLER, E. The effectiveness of a nurse-led educational session focused
on dysphagia screening. In. LÍŠKOVÁ, M., SEMANIŠINOVÁ, M., ZRUBCOVÁ, D. eds.
Nursing of the 21st century in the process of change. Nitra: Constantine the Philosopher
University in Nitra, Faculty of Social Sciences and Health Care, Department of Nursing. 2013.
s. 185–191. ISBN 978-80-558-0421-7.
MARTINO, R., MARTIN, R. E., BLACK, S. Dysphagia after stroke and its management.
Canadian Medical Journal Association. 2012;184(10):1127–8.
MIDDLETON, S., GRIMLEY, R., ALEXANDROV, A. W. Triage, treatment, and transfer:
evidence-based clinical practice recommendations and models of nursing care for the first 72
hours of admission to hospital for acute stroke. Stroke. 2015;46(2):e18–25.
POKORNÁ, A. et al. Ošetřovatelství v geriatrii: Hodnotící nástroje. Praha: Grada Publishing,
a.s., 2013. 200 s. ISBN 978-80-247-4316-5.
POORJAVAD, M., JALAIE, S. Systemic review on highly qualified screening tests for
swallowing disorders following stroke: Validity and reliability issues. Journal of Research in
Medical Sciences. 2014;19(8):776–785.
RICHARDSON, A., STRAUGHAN, C. Part 2: pressure ulcer assessment: implementation and
revision of CALCULATE. Nursing in Critical Care. 2015;20(6):315–321.
SOLNÁ, G. et al. Návrh jednotného postupu v péči o pacienty s dysfagií na iktových jednotkách
v ČR [online] bez data [cit. 2015-10-21]. Dostupné z:
144
http://nemocnicevitkovice.agel.cz/pracoviste/oddeleni/neurologicke-oddeleni/pdf/pece-o-pac-
dysfagie.pdf
THOMPSON, C., STAPLEY, S. Do educational interventions improve nurses’ clinical
decision making and judgment? A systematic review. International Journal of Nursing Studies.
2011;48(7):881–893.
Kontaktní adresa autora:
Petra Mandysová, MSN, PhD
Fakulta zdravotnických studií
Univerzita Pardubice
Průmyslová 395
532 10 Pardubice
email: petra.mandysova@upce.cz
145
HODNOCENÍ SELF MANAGEMENTU U PACIENTŮ S CHRONICKÝM
ONEMOCNĚNÍM ZA POUŽITÍ PIH ŠKÁLY
ASSESSMENT OF SELF-MANAGEMENT IN PATIENTS WITH A CHRONIC
CONDITION WITH THE USE OF THE PIH SCALE
Zdeňka Mikšová, Jana Konečná, Jana Buchtíková, David Školoudík, Eva Reiterová
Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta zdravotnických věd, Ústav ošetřovatelství
Abstrakt
Cíl: Deskripce self managementu u pacientů s chronickým onemocněním – diabetem mellitem.
Metody: Kvantitativní výzkum s použitím PIH škály hodnotící úroveň self-managementu u lidí
s diabetem melitem.
Výzkumný soubor: 90 respondentů. Osoby s chronickým onemocněním (diabetes mellitus)
Výzkumná metoda: Dotazník obsahující identifikační údaje a PIH škálu, která hodnotí úroveň
self-managementu. Jednotlivé položky jsou hodnoceny s využitím Likertovy stupnice od 0 do
8. Statistické zpracování s využitím programu Statistica.cz a použitím Mann- Whitney U testu,
a chí-kvadrát testu.
Výsledky: Byla prokázána souvislost mezi vzděláním (C = 0,339; p < 0,05) a finančním
zajištěním (C = 0,309; p < 0,05) a výsledkem celkového skóre PIH škály. Nebyl prokázán
vliv věku (r = -0,152; p > 0,05) a pohlaví (t = 1,545; p > 0,05) na celkové skóre. Nebyla
prokázána souvislost mezi sociální situací respondenta (C = 0,26; p > 0,05) a celkovým skóre
PIH škály.
Závěry: Úroveň self – managementu u pacientů s chronickým onemocněním diabetes mellitus
neovlivňuje věk, pohlaví, a sociální situace, ale může jej ovlivňovat vzdělání (C = 0,339) a
finanční zajištění člověka (C = 0,309).
Klíčová slova: self- management, diabetes mellitus, chronické onemocnění, PIH škála
Abstract
Aim: Description of self-management in patients with the chronic condition – Diabetes
Mellitus.
Methods: Quantitative research using the PIH scale to assess the level of self-management in
patients with diabetes mellitus. Research file: 90 respondents. Persons with the chronic
condition (diabetes mellitus). Research method: Questionnaire involving identification data and
the PIH scale, which assesses the level of self-management. Individual items are assessed via
Likert Scale, ranging from 0 to 8. Statistical processing using programme Statistica.cz and the
Mann-Whitney U test, and a chi-square test.
Results: The correlation among education (C = 0,339; p < 0,05) and financial security (C =
0,309; p < 0,05) and the total score of the PIH scale has been proved. There has been no proof
of the impact of age (r = -0,152; p > 0,05) and sex (t = 1,545; p > 0,05) on the total score. There
has also not been proved any correlation between the social situation of the respondent (C =
0,26; p > 0,05) and the total score of the PIH scale.
Conclusion: The level of self-management in patients with the chronic condition diabetes
mellitus is not influenced by age, sex and the social situation, but can be influenced (C = 0,339)
by education and financial security (C = 0,309).
Key words: self- management, diabetes mellitus, chronic condition, PIH scale
Dedikováno k projektu IGA UP: Kvalita života v kontextu hodnocení self-managementu u osob
s chronickým onemocněním, č. IGA_FZV_2015_009
146
Dedicated to project IGA UP: Quality of life in the context of assessment of self-management
in persons with a chronic condition, no. IGA_FZV_2015_009
Kontaktní adresa autora:
Mgr. Zdeňka Mikšová, Ph.D.
ÚO FZV UPOL
Hněvotínská 3
775 15 Olomouc
zdenka.miksova@upol.cz
147
VYUŽITÍ ELEKTRONICKÉ FORMY NÁSTROJE HODNOCENÍ KVALITY ŽIVOTA
U ŽEN PO MENOPAUZE
THE USE OF ELECTRONIC FORM OF INSTRUMENT TO ASSESS QUALITY OF
LIFE OF POSTMENOPAUSAL WOMEN
Markéta Moravcová, Jana Holá
Univerzita Pardubice, Fakulta zdravotnických studií, Katedra porodní asistence a zdravotně
sociální práce
Abstrakt
Cíl: Cílem výzkumného šetření bylo ověření elektronické formy české standardizované verze
dotazníku Menopause Rating Scale. Zároveň se autorky zaměřily na zhodnocení přítomných
symptomů estrogenního deficitu a posouzení míry ovlivnění kvality života u vybraného vzorku
respondentek.
Metody: Sběr dat proběhl v roce 2015. Do výzkumu se zapojilo 364 respondentek ve věku 45
– 60 let s přítomnými symptomy estrogenního deficitu. Respondentky vyplňovaly nástroj MRS
ve vlastním sociálním prostředí v elektronické formě. Data byla statisticky vyhodnocena,
výsledky se opírají o popisnou statistiku.
Výsledky: Výsledky získané pomocí elektronické formy MRS jsou srovnatelné s výzkumy
užívajícími tištěnou podobu MRS. Respondentky udávaly nejčastěji mírnou intenzitu obtíží
nebo nepřítomnost některých symptomů. Nejméně výrazné symptomy respondentky
pociťovaly v urogenitální doméně. Výsledné hodnoty celkového skóru i skóry v jednotlivých
doménách ukazují na fakt, že kvalitu života ženám přítomné symptomy estrogenního deficitu
ovlivňují jen v malé míře.
Závěry: Je nutné, aby ženy byly na změny související s menopauzou připravené a adekvátně
informované. Zdravotníci musí mít k dispozici takový nástroj, kterým mohou případné změny
v tomto období hodnotit a pak adekvátně ženám pomoci. Takovým nástrojem je Menopause
Rating Scale. Elektronická forma nástroje se jeví jako vhodná možnost k navázání komunikace
mezi klientkou a zdravotníky a zároveň ženě umožňuje získat prvotní zpětnou vazbu o svých
problémech.
Klíčová slova: kvalita života, Menopause Rating Scale, menopauza, symptomy estrogenního
deficitu
Abstract
Aim: The aim was to verify the electronic form of the Czech version of the questionnaire
Menopause Rating Scale. Authors also focused on the evaluation of the present estrogen
deficiency symptoms and assess the extent of affecting the quality of life in a sample of
respondents.
Methods: The survey was conducted in 2015. The survey involved 364 respondents aged 45-
60 years with present symptoms of estrogen deficiency. Informants filled MRS tool in their
own environment in electronic form.
Results: Results obtained by using electronic forms of MRS are comparable with those taking
surveys printed form MRS. Respondents reported a mostly mild intensity difficulties or absence
of certain symptoms. The least significant symptoms of respondents were in urogenital domain.
The resulting values of the total score and scores for individual domains point to the fact that
the quality of life of women present symptoms of estrogen deficiency affects only a small
extent.
Conclusions: It is necessary that women were the changes related to menopause prepared and
adequately informed. Paramedics must have such an instrument, which can be any changes in
this period and then evaluate adequately help women. Such apparatus is the Menopause Rating
148
Scale. The electronic form of the instrument seems appropriate option to establish
communication between the client and health professionals and also enables the woman to get
initial feedback about their problems.
Key words: quality of life, Menopause Rating Scale, menopause, symptoms of estrogen
deficiency
Úvod
V české gynekologické praxi se v rámci klinických vyšetření doposud plošně nepoužíval žádný
standardizovaný dotazník pro hodnocení kvality života u žen v období ovlivněném
menopauzou. V domácí odborné literatuře dosud neexistovaly zmínky o českých výzkumech,
které by kvalitu života související se zdravím (Health-Related Quality of Life – dále HRQL)
žen hodnotily a využívaly některý z nástrojů pro hodnocení HRQL u žen v postmenopauze.
Přitom hodnocení individuálně vnímané a prožívané kvality života u menopauzálních žen
jednoznačně přispívá ke komplexnímu pohledu na somatické, psychické i sociální problémy
související s tímto obdobím.
Menopauza je životní změnou, která se dotýká stále větší populace našich žen a je nutné
problémům s ní spojenými předcházet preventivními opatřeními, edukací žen a komplexní
zdravotní péčí o menopauzální ženy. Komplexní poznání problematiky konkrétní ženy pak
umožňuje lépe definovat typy obtíží, přispívá k úspěšné spolupráci ženy a adekvátnímu
reagování na preventivní opatření i nasazenou léčbu.
V odborné literatuře je k dispozici řada výzkumů, které se zaměřují na symptomy související
s menopauzou (př. Anderson et al., 2011; Glaser et al., 2011; Chuni et al. 2011). Zároveň se
zabývají složitostí životního období, ve kterém menopauza u žen nastává se všemi sociálními
a psychologickými faktory. O složitosti tohoto období v životě ženy a komplikovanosti
hodnocení probíhajících změn svědčí i některá metodologická úskalí při studiu období
souvisejícího s menopauzou a měření kvality života žen v této životní fázi (podrobnosti viz
Dennerstein, Helmes, 2000, 726 - 729).
K hodnocení kvality života lze využít tři typy metod a to generické, specifické a metody
smíšené. Pro konkrétní skupinu klientů se specifickým onemocněním, resp. symptomy
onemocnění, obvykle máme ve světové klinické praxi k dispozici více dotazníků k posouzení
HRQL (Křivohlavý, 2002, s. 165 - 167).
Užité metody hodnocení kvality života by měly splňovat čtyři základní kritéria, aby byly
vhodné pro klinickou praxi. Měly by být spolehlivé, dostatečně senzitivní, specifické pro danou
oblast problémů, či konkrétní skupinu příjemců zdravotní péče. V neposlední řadě musí být tyto
metody uživatelsky přívětivé jak pro klienty, tak pro zdravotníky, kteří je využívají
v každodenní praxi pro zjištění důležitých dat o klientech.
V našem výzkumném šetření využíváme specifický nástroj hodnocení kvality života žen po
menopauze Menopause Rating Scale (MRS). Česká verze MRS je v současnosti k využití ve
dvou formách a to v podobě „tužka – papír“ a v elektronické formě (Moravcová, 2014, s. 78 -
79).
V psychodiagnostice, ale i ve výzkumech souvisejících s hodnocením kvality života, se
v některých případech používají elektronické formy výzkumných nástrojů. On-line forma se na
rozdíl od tištěné podoby různých metod může v některých aspektech lišit.
Jak uvádí Mareš (1992, s. 12), elektronická forma psychodiagnostických metod má jistě své
výhody, ale i svá úskalí. Za nejdůležitější výhody, které mimo jiné má tato forma testování při
hodnocení kvality života, považujeme rychlost administrace a následného vyhodnocení,
objektivitu při instruktáži i hodnocení výsledků, zvýšení reliability, usnadnění interpretace
výsledků, získání zdrojových dat pro výzkumníky. V neposlední řadě může být výhodou
149
zvýšení compliance klienta a dostatek prostoru pro uchování intimity u intimně zaměřených
položek.
Naopak za určité nevýhody elektronické formy testování lze zejména považovat nepřijatelnost
formy pro některé skupiny jedinců (např. pro seniory), nejasné instrukce s nemožností
dodatečného vysvětlení kompetentní osobou, nejasná interpretace výsledku pro klienta.
Elektronická forma specifických dotazníků, které hodnotí kvalitu života žen v období
souvisejícím s menopauzou, je ve světové klinické praxi užita spíše ojediněle, např. u metody
hodnocení kvality života u žen v perimenopauze a postmenopauze Green Climacteric Scale
(Menopause Matters, 2001). V českých podmínkách doposud žádný nástroj nebyl k hodnocení
HRQL žen po menopauze v elektronické formě užit.
Cíl
Cílem výzkumného šetření bylo posouzení využitelnosti elektronické formy MRS pro potřeby
české klinické praxe. Rovněž jsme se zaměřily na komparaci získaných dat pomocí elektronické
formy MRS s výsledky výzkumů využívajícími tištěnou formu MRS. V neposlední řadě našim
cílem bylo posouzení spektra symptomů estrogenního deficitu a související kvality života u
vybraného souboru respondentek.
Nástrojem hodnocení byla elektronická forma české standardizované verze nástroje Menopause
Rating Scale pro hodnocení kvality života žen po menopauze.
Na základě stanovených cílů jsme si položily tyto otázky výzkumu:
- Jsou výsledky získané pomocí elektronické formy MRS srovnatelné s výzkumy
využívajícími tištěnou podobu MRS?
- Jaké symptomy estrogenního deficitu a v jaké intenzitě respondentky pociťují?
- Jak je ovlivněna kvalita života žen ve výzkumném souboru?
Soubor
Do výzkumu se zapojilo 364 respondentek ve věku 45 – 60 let (průměr 50 let) s přítomnými
symptomy estrogenního deficitu. Respondentky byly vybrány dle stanovených kritérií v rámci
čekací doby v gynekologických ambulancích a po písemném souhlasu s účastí ve studii
obdržely specifický link k vyplnění elektronické formy MRS. Respondentky vyplňovaly
elektronickou formu nástroje MRS ve vlastním sociálním prostředí v Pardubickém,
Královehradeckém a Středočeském kraji.
Z hlediska případného konfliktu zájmu jsme neshledaly žádné okolnosti, které by základní
principy výzkumu a publikování výsledků ohrožovaly.
Metodika
Výzkumný design byl postaven na průzkumné sondě, zahrnuje sběr dat on-line, kvantitativní
statistické vyhodnocení a interpretaci výsledků na základě popisné statistiky. Sběr dat proběhl
v průběhu roku 2015. Výzkumnou metodou byla standardizovaná česká verze dotazníku
Menopause Rating Scale v elektronické formě.
Respondentky získaly v rámci vyšetření v gynekologické ambulanci specifický link, na kterém
vyplnily elektronickou formu MRS. Po odeslání vyplněného dotazníku získaly ihned
okamžitou zpětnou vazbu o svém stavu a doporučení, kterými by se měly řídit.
Ošetřující lékař, který klientce poskytl internetový odkaz k vyplnění nástroje, má k dispozici
výsledné hodnocení a hodnocení v jednotlivých doménách, které se může automaticky ukládat
v databázi klientek jako zhodnocení tíže symptomů, změn v kvalitě života konkrétních žen a
vývoje symptomů v čase. Jedná se tedy o velmi cenné anamnestické údaje, které jsou lékaři či
150
porodní asistentce užitečné při navázání komunikace s klientkou o problematice často velmi
intimní.
Původní verze dotazníku Menopause Rating Scale vznikla v Německu v devadesátých letech
20. století. Česká verze MRS v tištěné a elektronické formě vznikla v roce 2014. (Moravcová,
Mareš, Ježek, 2014, s. 37 – 38).
Dotazník MRS obsahuje 11 symptomů ve 3 doménách - somato-vegetativní (SV),
psychologické (P) a urogenitální (UG). Respondentky hodnotí u jednotlivých symptomů míru
intenzity pomocí škály 0 – 4 (žádné – mírné – střední – výrazné – nesnesitelné) (Heinemann,
2004, s. 3 - 7).
Vyhodnocení dotazníku MRS sestává z vyhodnocení intenzity jednotlivých symptomů, ze
stanovení hodnot skórů v jednotlivých doménách a z celkového skóru. Čím vyšší je intenzita
obtíží, tím vyšší skór má žena v jednotlivých doménách. Vyhodnocení každé ze tří domén je
provedeno součtem bodů ze všech položek, které tvoří danou doménu. Celkové vyhodnocení
obtíží je poté dáno celkovým skórem ze všech tří domén. Celkový skór se tedy u respondentek
pohybuje mezi 0 až 44 body (Heinemann, 2004, s. 4).
S mírou intenzity obtíží souvisejících s menopauzou úzce koresponduje i kvalita života
konkrétní ženy. Čím vyšší je výsledný skór, tím více může být ovlivněna kvalita života ženy
v negativním smyslu. Pro českou populaci v současnosti prozatím neexistují normy, proto jsme
při vyhodnocení výše celkového skóru a zhodnocení míry ovlivnění kvality života žen
vycházely z dosavadních norem stanovených u původní verze dotazníku MRS. Rozdělily jsme
výsledný celkový skór do třech intervalů, kdy celkový skór 0 – 15 ukazuje na mírné obtíže a
malou míru ovlivnění kvality života ženy. Celkový skór v rozmezí 16 – 30 znamená již obtíže
střední intenzity a vyšší míru ovlivnění kvality života a rozmezí 31 – 44 znamená výrazné obtíže
a sníženou kvalitu života konkrétní ženy (Moravcová, 2014, s. 121 - 122).
Výsledky
Vzhledem k designu výzkumu a stanovených otázkám výzkumu jsme se zaměřily na
zhodnocení intenzity jednotlivých symptomů, výsledky skórů v jednotlivých doménách a na
celkový skór MRS u souboru žen.
Tabulka 1 ukazuje základní statistické ukazatele sledovaných symptomů, resp. intenzitu obtíží
u jednotlivých symptomů u 364 respondentek, které vyplnily elektronickou formu dotazníku
MRS. Intenzitu symptomů označovaly respondentky na škále 0 až 4 (žádné, mírné, střední,
výrazné, nesnesitelné). U všech symptomů respondentky udávaly velmi nízkou průměrnou
intenzitu symptomů pohybující se v rozmezí žádných až mírných obtíží.
Nejintenzivněji respondentky pociťovaly obtíže u symptomu Srdeční potíže, kdy součet i
průměr míry intenzity symptomu u respondentek je nejvyšší. Na intenzitě konkrétního
symptomu se respondentky nejvíce shodly u symptomu Předrážděnost (u tohoto symptomu je
nejnižší rozptyl hodnot) (Tabulka 1).
Dále jsme se zaměřily na četnost celkového skóru v jednotlivých kategoriích (Tabulka 2).
Nejčetněji je zastoupena kategorie mírných obtíží 0 - 15, v této kategorii celkového skóru se
nacházelo více než 73 % respondentek. Oproti tomu v intervalu celkového skóru 31 – 44 se
nacházely pouze 2 respondentky (0,55 %).
Celkový průměrný skór u všech sledovaných respondentek byl 10 bodů, mediánová hodnota je
11 (vzhledem k diskrétní proměnné uvádíme celá čísla). Průměrná hodnota celkového skóru
MRS opět ukazuje, že u sledovaného vzorku respondentek se sledované symptomy
estrogenního deficitu pohybují spíše v hodnotách mírné intenzity.
151
Tab. 1 Popisné statistiky – symptomy MRS
Symptomy MRS
a příslušnost k doméně 
N Průměr Medián Součet Min Max Rozptyl
1. Návaly horka (SV) 364 1,13 1,00 410,00 0,00 4,00 1,07
2. Srdeční potíže (SV) 364 1,39 1,00 506,00 0,00 4,00 1,19
3. Poruchy spánku (SV) 364 0,63 0,00 230,00 0,00 4,00 0,71
4. Depresivní nálady (P) 364 1,39 1,00 505,00 0,00 4,00 0,93
5. Předrážděnost (P) 364 0,57 0,00 206,00 0,00 4,00 0,66
6. Úzkost (P) 364 0,90 1,00 329,00 0,00 4,00 0,77
7. Vyčerpání (P) 364 1,00 1,00 365,00 0,00 4,00 0,90
8. Sexuální obtíže (UG) 364 0,75 1,00 273,00 0,00 4,00 0,76
9. Močové obtíže (UG) 364 0,82 1,00 297,00 0,00 4,00 0,94
10. Suchost pochvy (UG) 364 1,04 1,00 377,00 0,00 4,00 1,08
11. Bolesti svalů a kloubů
(SV)
364 1,33 1,00 483,00 0,00 4,00 1,14
Tab. 2 Tabulka četností celkového skóru MRS
Celkový skór MRS  Četnost
Kumulativní
četnost
Relativní
četnost (%)
Kumulativní
relativní četnost (%)
0 až 15 267 267 73,35 73,35
16 až 30 95 362 26,10 99,45
31 až 44 2 364 0,55 100,00
Celkem 364 100,00
Krabicové grafy (Obrázek 1) ukazují rozložení měřených dat - intenzity symptomů v
jednotlivých doménách, a to psychologické, somato-vegetativní a urogenitální. Naměřené
hodnoty jsou u jednotlivých domén v rozsahu 4 (psychologická a somato-vegetativní doména
– skór domény 0 - 16), resp. 3 symptomů (urogenitální doména – skór domény – 0 - 12).
Nejrozdílnější intenzita symptomů se projevuje u respondentek v psychologické doméně.
Střední hodnoty i kvartilové rozložení u psychologické a somato-vegetativní domény jsou
téměř shodné (medián i průměr je blízko hodnoty 4). U hodnocení urogenitální domény se obě
střední hodnoty pohybují kolem hodnoty 2 (Obrázek 1). Z uvedených hodnot lze usuzovat, že
respondentky pociťují v jednotlivých doménách obtíže nižší intenzity, nejnižší pak v
urogenitální doméně.
152
Graf 1 Rozložení míry intenzity symptomů v jednotlivých doménách
Diskuze
Cílem výzkumného šetření bylo porovnat výsledky získané elektronickou formou nástroje
MRS s dosavadními výzkumy a posoudit využitelnost elektronické formy MRS v českých
klinických podmínkách. Zároveň jsme se zaměřily na symptomy, které jsou spojené
s menopauzou a mohou ovlivňovat kvalitu života žen. Potřebná data jsme získaly pomocí
elektronické formy standardizované české verze dotazníku MRS určeného pro hodnocení
kvality života žen po menopauze. Respondentkami byly ženy ve věku 45 – 60 let s přítomnými
symptomy estrogenního deficitu.
Ve všech třech doménách respondentky uváděly nejčastěji žádné nebo mírné až střední obtíže.
Nejintenzivněji vnímaných symptomem u respondentek napříč celým souborem respondentek
byl symptom Srdeční obtíže. Jako obtíže nesnesitelné míry intenzity hodnotily respondentky
jednotlivé symptomy jen v malé míře. Doménou, ve které respondentky udávaly nejnižší míru
intenzity obtíží, byla doména urogenitální. Tato zjištění jsou srovnatelná s výzkumem
Moravcové et. al. (2014, s. 123 - 132) a výzkumem Krajewska-Ferishah et al. (2010, s. 193 -
194). Tyto výzkumy využívaly dotazník MRS v tištěné formě. V těchto výzkumech shodně
respondentky udávaly nejvíce obtíží v somato-vegetativní doméně a nejnižší míra intenzity
symptomů se vyskytovala v urogenitální doméně.
V doposud provedených a publikovaných studiích, které využívají MRS, se vyskytují ženy,
jejichž celkový MRS skór je minimální, ale téměř nikdy se ve studiích nevyskytují ženy, u
kterých by byl celkový skór MRS maximální (Heinemann, 2004, s. 3 - 7). Pro klinické účely je
důležitá především míra změny celkového skóru, jako indikátoru úspěšnosti léčby
menopauzálních obtíží (Dinger, Heinemann, 2004; Dinger et al., 2006, s. 2 - 3). Stejně tak
v našem výzkumném šetření měly respondentky celkový skór nejčastěji (více jak 73 %
respondentek) v intervalu 0 – 15 (mírné obtíže a minimálně ovlivněná kvalita života).
Autoři Krajewska-Ferishah et al. (2010, s. 194) uvádí průměrné celkové skóry u souborů
respondentek v jednotlivých zemích mezi hodnotami 10,8 – 12,9. V našem výzkumném šetření
byl průměr celkového skóru 10,9. Jedná se tedy o srovnatelné výsledky průměrné hodnoty
celkového skóru, kdy u našeho souboru respondentek průměrná hodnota celkového skóru byla
jedna z nejnižších.
153
Závěr
Je nutné, aby ženy byly na změny související s menopauzou připravené a adekvátně
informované. Zdravotníci musí mít k dispozici takový nástroj, kterým mohou případné změny
v tomto období hodnotit a pak adekvátně ženám pomoci. Takovým nástrojem je Menopause
Rating Scale. Jeho pozitivem pro klinickou praxi je jeho malý rozsah, srozumitelnost a využití
pro hodnocení symptomů estrogenního deficitu, orientační hodnocení kvality života a
hodnocení změn v čase.
Dotazník MRS se zatím ve světě používal pouze metodou „tužka - papír“. Dosud nebyly
provedeny výzkumy, které by zjišťovaly možnost využití MRS v elektronické formě. Nebylo
rovněž zjišťováno, zda jiná forma prezentování položek a odpovídání ovlivní výsledky oproti
metodě „tužka-papír“. Autoři nástroje uvádí, že by bylo vhodné se na tuto variantu nástroje
zaměřit a doporučují další zkoumání se záměrem ověření elektronické formy nástroje
(Heinemann et al. 2004, s. 4).
V našem výzkumném šetření jsme využily elektronickou formu nástroje MRS k hodnocení
kvality života žen a tíže symptomů u žen po menopauze. Naše výsledky jsou srovnatelné
s dosavadními výzkumy.
Je otázkou, v jaké míře bude v klinické praxi elektronická forma nástroje MRS využívána.
Zůstává však faktem, že oslovené respondentky neměly výraznější problémy s elektronickou
formou a pozitivně hodnotily možnost se v klidu zamyslet nad svými problémy, které jsou často
intimní povahy.
Elektronická forma nástroje se jeví jako vhodná možnost k navázání komunikace mezi
klientkou a zdravotníky a zároveň ženě umožňuje získat prvotní zpětnou vazbu o svých
problémech.
Elektronická forma MRS by mohla být velmi účinně využita i jako součást webových
odborných stránek, kde by ženy mohly nacházet odpovědi na své problémy související s
menopauzou. Pomocí elektronické formy MRS přístupné na těchto webových stránkách by
získaly okamžitou zpětnou vazbu a doporučení jak v konkrétním případě postupovat dále. I
v tomto využití první elektronické formy české verze nástroje pro hodnocení kvality života žen
po menopauze spatřujeme velký potenciál pro českou klinickou praxi.
Bibliografické odkazy
ANDERSON, D., SIEVERT, LL., MELBY, MK., OBERMEYER, CM. Methods used in crosscultural
comparisons of sexual symptoms and their determinants. Maturitas. 2011;70: 135-140.
CURRIE, H. Menopause Matters [online]. 2011, poslední revize 15. 12. 2011 [cit 2016-07-09].
Dostupné z: http://www.menopausematters.co.uk/greenscore.php
DENNERSTEIN, L., HELMES, E. The Menopausal Transition and Quality of Life:
Methodologic Issues. Quality of Life Research. 2000;9:721-731.
DINGER, J., HEINEMANN, LA. Menopause Rating Scale as outcome measure for hormone
treatment. 2004. [cit. 2015-03-04]. Dostupné z: http://www.menopause-rating-
scale.info/documents/poster.pdf
DINGER, J., ZIMMERMANN, T., HEINEMANN, LAJ., STOEHR, D. Quality of life and
hormone use: new validation results of MRS scale. Health and Quality of Life Outcomes,
[online] 2006;4:32. [cit. 2015-02-13]. Dostupné z: http://www.hqlo.com/content/4/1/32
GLASER, R., YORK, AE., DIMITRAKAKIS, C. Beneficial effects of testosterone therapy in
women measured by the validated Menopause Rating Scale (MRS). Maturitas. 2011;68:355-
361.
HEINEMANN, K., RUEBIG, A., POTTHOFF, P. et al. The Menopause Rating Scale: A
Methodological Review. Health and Quality of Life Outcomes. [online] 2004;45(2). [cit. 2015-
12-17]. Dostupné z: http://www.hqlo.com/content/2/1/45.
154
CHUNI, N., SREERAMAREDDY, CHT. Frequency of symptoms, determinants of severe
symptoms, validity of and cut-off score for Menopause Rating Scale (MRS) as a screening tool:
A cross-sectional survey among midlife Nepalese women. BMC Women’s Health. [online]
2011;6. [cit 2016-02-13]. Dostupné z: <http://www.biomedcentral.com/1472-6874/11/30>.
KRAJEWSKA-FERISHAH, K., KRAJEWSKA-KUŁAK, E., TERLIKOWSKI, S. et al.
Analysis of quality of life of women in menopause period in Poland, Greece, Belarus and
Belgium using MRS Scale. Advances in Medical Sciences. 2010;55(2):191-195.
KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. Praha: Grada Publishing, 2002. 198 s. ISBN 80-247-
0179-0.
MAREŠ, J. Psychodiagnostika podporovaná počítačem. Praha: Ústav pro informace ve
vzdělávání. 1992. 70 s. ISBN 80-21101-21-0.
MORAVCOVÁ, M. Hodnocení kvality života žen po menopauze. Hradec Králové: Univerzita
Karlova, Lékařská fakulta UK v Hradci Králové. 2014. Školitel: prof. PhDr. Jiří Mareš, CSc.
MORAVCOVÁ, M., MAREŠ, J., JEŽEK, S. Menopause Rating Scale – validation czech
version specific instrument for assessing health-related quality of life in postmenopausal
women. Ošetřovatelství a porodní asistence, 2014;5(1),36-45.
Kontaktní adresa autora:
Mgr. Markéta Moravcová, Ph.D.
Univerzita Pardubice
Fakulta zdravotnických studií
Katedra porodní asistence a zdravotně sociální práce
Průmyslová 395
53210 Pardubice
marketa.moravcova@upce.cz
155
ADHERENCE TO THE THERAPEUTIC REGIMEN IN THE ELDERLY - NURSE'S
ROLE
Salvador Postigo Mota*, Raul Cordeiro**, Eduardo Ribeiro***, Rui Quintino****
* Universidad de Extremadura, Badajoz, Departamento de Enfermería, España
**Poytechnic Institute of Portalegre, Portugal
*** Poytechnic Institute of Portalegre, Portugal
****Unidade Local de Saúde do Norte Alentejano, Portalegre, Portugal
Abstract
The aging process and the changes occured at biological, psychological and social level make
difficult the maintenance of the autonomy of the elderly and consequently contribute to
decrease their quality of life.
On the other hand, the gradual aging population, as result of the health, social and economic
development of recent times, generates new challenges to professionals involved in maintaining
the autonomy of this increasingly long-lived population group. In this case the role of the nurse
encouraging independence and delaying everything possible dependence of the elderly is very
important.
As a result of this aging population, older people often have several pathologies (comorbidity),
a situation that makes they have to consume several drugs (multipharmacy) to treat them. A
major problem is the incorrect performance of pharmacological treatments in the elderly,
occurring most often a situation of lack of medication adherence with the problems it poses. It
is very important the role of the nurse in monitoring drug treatments through health education
to patients and families in order to get proper treatment.
One of the key strategies for maintaining satisfies the new emerging needs are the promotion
of self-care. Nursing professionals are the primary caregivers and to us to much of the
responsibility to deal with the new demands of care required by population aging.
Key words: Adherence, non-adherence, elderly, polymedicated, safety.
Introduction
The aging population is one of the greatest triumphs of humanity and one of our biggest
challenges. In the XXI century, aging, globally, imposes new requirements (OMS, 2002).
The aging population across Europe has reached unprecedented proportions. Europe, currently
is among the world's regions with the highest percentage of population with 15.95% of people
over 65 years (IMSERSO, 2008).
In addition to this increase in older people, In the last decade the number of octogenarians has
increased by 66% while the total population increased 13%, including the immigrant population
(Azpiazu et al., 2002).
These demographic changes, causing a social reality hitherto unknown: increasing longevity
and the specific weight of the elderly as a social group leads to increased chances of suffering
from physical and psychological or mental disorders directly proportional (diseases) to the care
requirements, benefits health, drug and pharmaceutical expenses. In addition to these disorders
lead to increase the degree of dependency and loss of autonomy of the person, then they will
need care and help in performing daily activities, family and psychological support as well as
financial support to cover the same costs (IMSERSO, 2003).
Regarding the social reality in which is immersed the current generation of elderly; where a
large number of people over 65 live longer to take care for their relatives, it is where it seems
appropriate to assess the family structure of the elderly and the roles played by them in their
156
homes (Calso et al., 2002; Meléndez, Montero, Jiménez & Blanco, 2001; Muñoz, Postigo,
Casado & Llanos, 2015).
We cannot forget to assess the quality of life, always from positivist perspective (valuing
welfare), multidimensional (biological, functional, psychological and social) and
multidisciplinary where interventions are possible in the field of promotion and prevention of
deficiency situations associated with increased dependence, fragility or risk of health in its
broadest sense (Calso et al., 2002; Meléndez et al., 2001).
More and more people who have two or more chronic diseases. For this reason, nurses must
devise strategies to identify and give a response to special patients with fragility, conditioned
even by the grouping of different processes that can occur simultaneously. Therefore, this
population has two important features such as multiple diseases, defined as the presence of two
or more chronic diseases and polypharmacy, and another one, defined as the consumer of 5 or
more medications for 6 or more months (Núñez, 2014).
Polypharmacy increases the risk of adverse reactions and drug interactions which does not
contribute to improving patient safety. With age, physiological changes alter the metabolism of
some drugs and increases the frequency of sensory and cognitive deficits that hinder the correct
compression and compliance (Garrido et al., 2011).
The functions of the primary caregiver include most of the tasks of care for the satisfaction of
basic needs, including supervision of daily activities, pain management, medical management,
control of medication and medical history (Wittenberg-Lyles et al., 2012).
As age increases, the probability of combining multiple situations that affect the functional
capacity of the caregiver increases. Furthermore, the intensity of care activities and lack of
social support influences the caregiver burden.
More than half of older caregivers is overloaded and one in five have low social support (Muñoz
et al., 2015).
One of the main roles of nurses is health education, including information about the proper use
of prescribed drugs, because if treatment is not done properly can have serious health
repercussions, economic problems and low quality of life.
Adherence to the therapeutic regimen in the elderly is crucial for the welfare of elderly patients
and is an important component of their health (Pérez, 2010).
Aims
The aims of this theoretical study are:
- Know the demographic trend in the last century, highlighting aging of our population in
recent years.
- Show the importance both individually and collectively, of a good medication adherence in
elderly.
- Know the various strategies to improve and adapt the medication adherence, maintaining the
independence of the elderly.
Methods
A literature review based was made in the Web of Science, Medline and Scopus selecting the
most relevant items for adherence to the therapeutic regime published in the last 15 years using
the following keywords: adherence, non-adherence, elderly, polymedicated, safety.
Medication adherence
As mentioned above, one of the main characteristics of the elderly, is pluripathology and as a
result, polypharmacy. Important parts of the elderly population usually meet their treatment
157
regimen more or less regular basis, but in other cases, disability, the elderly fails to take his
medication and if it does, it is not the right way.
Adherence to drug treatment is essential for the welfare of the elderly, as it is an important
component of your health. In people with above 80 years age, no adherence increases the
likelihood of treatment failure and is responsible for unnecessary complications leading to
increased health expenditure (Martín et al., 2011; Palop & Martínez, 2004).
The therapeutic failure refers to the degree to which the patient's behavior in relation to taking
medication, tracking diet or lifestyle modification, matches the prescription (Pérez, 2010).
This failure, results that often cannot clearly assess the usefulness of treatment and not think
that is correct for the pathology that presents the elderly. This may influence the patient to
undergo further tests unnecessary to administer higher doses of regular, reaching increasing
risks to the patient (Pérez, 2010)
One should not forget that the patient has the freedom to make independently decisions about
their medication, being these mainly biased by personal factors relating to their health beliefs.
For this reason, you should not consider any patient, mere achiever of medical decisions, but
an autonomous and able to make decisions by himself or herself, and with which the clinician
should establish an alliance to improve the effectiveness of drug treatment (Pérez, 2010)
When studying the follow-up period of treatment by the elderly, we can distinguish different
types of default (Palop & Martínez, 2004):
- Partial Failure: The patient usually only adhere to treatment in some certain times.
- Sporadic Failure: The treatment is usually interrupted occasionally because some of the
doses are forgotten.
- Sequential Failure: the elderly often abandon treatment when signs and symptoms
disappear and improves your health, but when they reappear, decides to resume the
treatment.
- Compliance with white coat: described as treatment compliance, when a medical visit is
nearby. Usually it occurs in chronic diseases such as hypertension.
- Complete Failure: abandonment of treatment indefinitely.
It is estimated that in primary care, 6-20% of patients who are prescribed a drug, do not
withdraw from the pharmacy, mainly related aspect to the economic contribution of drugs, one
of the main factors of failure adhesion thereto.
Currently, there is no single method for estimating adherence to treatment by a patient. You
need to use several of them, to correct the deficiencies they have. It is very important to identify
noncompliant patients, incorporating this activity into the daily routine of the patient.
Among the methods available to measure adherence to treatment are (Palop & Martínez, 2004):
- Direct objective methods: These methods are based on determining the drug or its
metabolites in biological fluid, usually blood or urine. It is assumed that the presence of them
in a fluid, says that the medication has been taken; although it may be the case Achiever of
the white coat. They usually have little use because they are expensive and arranged for a
small number of drugs.
- Indirect objective methods: compliance value from circumstances that relate to him and the
degree of control of the disease. Most employees are counting tablets, electronic monitors
attached to the packaging of medicines, assessing attendance at pre scheduled appointments,
control visits to nursing to collect recipes, evaluation of therapeutic efficacy achieved and
assessment of adverse effects drug.
158
- Subjective methods: assess the behavior and knowledge he has the patient about their disease
and its treatment. These include: doctor interviewing techniques (Martín et al., 2011) and
judgment.
The lack of adherence to treatment is a very serious problem of public health, since it involves
unjustified costs on the health system. This has conditioned institutions to develop consensus
documents, which indicate as causes therapeutic failure and affect the need to correct (Palop &
Martínez, 2004; Pérez, 2010; Rodríguez et al., 2014). These consensus documents emphasize
the importance of good adherence as a key pillar (Generalitat de Catalunya, 2015):
- Combating unnecessary polypharmacy and under treatment of health problems by default
of necessary medication in order to achieve better control of the disease.
- Reduce conciliation errors of medication caused by communication problems and improve
the safety and effectiveness of treatments.
- Improving patient adherence through the involvement and responsibility.
- To adapt drug treatments to the particularities of each patient considering comorbidity, the
time is within the evolution of the disease, life expectancy and preferences.
Likewise, strategies have been devised which goals is aimed at improving adherence,
presenting great potential for application in the field of primary care. These strategies can be
summarized in the following detailed groups (Oscanoa, 2013; Rodríguez et al., 2014):
- Technical strategies: simplification of the regime, less frequent doses, formulations and
controlled release drug combination.
- Educational strategies: medical information, informed dispensation and health education.
- Behavioral strategies: custom systems dosing schedule memory systems, or systems
memory of the pattern and basic instructions.
- Treatment with direct observation: is to ensure adherence to drug treatment through the
intervention of a third person who directly observed taking medication by the patient in an
intermittent regimen of two or three times a week.
- Strategies social support: domiciliary support, family therapy and support groups.
- Strategies for professionals: information, courses and reminders to healthcare professionals
and self control and monitoring by health professionals.
- Remember strategies to nonadherent patients: being necessary to maintain effectiveness,
since the benefits of interventions diminish over time.
Conclusions
- Poor adherence to treatment in the elderly, is a complex and multifactorial issue, and even
the adherent behavior of a patient can change over time due to the individual's perception
on the effectiveness of the medication, pluripathologies, polypharmacy, etc.
- The morbidity and mortality induced by improper use of drugs is a reality, there are many
security issues that are likely to prevent, acting and applying lessons learned with all
necessary to build a secure and rational system of medication use in elderly strategies.
- Healthcare professionals should use all existing mechanisms to avoid therapeutic failure in
older people, so it is considered necessary to include this issue as a priority in daily clinical
practice, considering that the patient makes decisions about their medication considering
factors relating to their personal health beliefs.
159
Bibliography
AZPIAZU GARRIDO, M., et al. Factores asociados a mal estado de salud percibido o a mala
calidad de vida en personas mayores de 65 años. Revista Española de Salud Pública. 2002;
76(6), 683-699.
CALSO VELÁZQUEZ, L. et al. Estudio Comparativo de la calidad de vida en personas
mayores de las ciudades de Quito (Perú) y Sevilla (España). Revista de Enfermería, 2002; 15.
Avaliable in: https://ruidera.uclm.es/xmlui/bitstream/handle/10578/384/2002-
1.pdf?sequence=1&isAllowed=y. Acessed April 14, 2016.
GARRIDO GARRIDO, E. et al. Estudio de pacientes polimedicados mayores de 65 años en un
centro de asistencia primaria urbano. Revista Calidad Asistencial. 2011; 26(2), 90-96.
Generalitat de Catalunya. Manejo de la medicación en el paciente crónico: conciliación,
revisión, desprescripción y adherencia. Barcelona: Departamento de Salud, 2015.
IMSERSO. Boletín sobre el envejecimiento. “Perfiles y Tendencias”. La mejora de la calidad
de vida de las personas mayores dependientes. Madrid: Ministerio de Trabajo y Asuntos
Sociales, 2003.
IMSERSO. Informe 2008 sobre las personas mayores en España. Madrid: Ministerio de
Trabajo y Asuntos Sociales, 2008.
MARTÍN MARÍN, C. et al. Adherencia al tratamiento farmacológico en pacientes mayores
polimedicados. Metas de Enfermería. 2011; 14(8), 24-30.
MELÉNDEZ HERNÁNDEZ, M., et al. Autopercepción de salud en ancianos no
institucionalizados. Atención Primaria. 2001; 28(2), 91-96.
MUÑOZ BERMEJO, L., et al. Cuidador mayor de personas mayores. Revista ROL de
Enfermería. 2015; 38(12), 852-858.
NÚÑEZ MONTENEGRO, A. J. Adherencia al tratamiento, errores de medicación y
adecuación de la prescripción en pacientes polimedicados mayores de 65 años (Tesis
Doctoral). Universidad de Málaga, Málaga. 2014.
OMS. Envejecimiento activo: un marco político. Revista Española de Geriatría y
Gerontología. 2002; 37(2), 74-105.
OSCANOA, T. J. Uso seguro de los medicamentos en adultos mayores: una lista de chequeo.
Revista Peruana de Medicina Experimental y Salud Pública. 2013; 30(2), 320-325.
PALOP-LARREA, V. & MARTÍNEZ, M. I. Adherencia al tratamiento en el paciente anciano.
Información terapéutica del Sistema Nacional de Salud. 2004; 28(5), 113-120.
PÉREZ BERMEJO, J. M. Adherencia al tratamiento en personas mayores. Revista ROL de
Enfermería. 2010; 33(4), 256-260.
RODRÍGUEZ CHAMORRO, M. A., et al. Revisión de estrategias utilizadas para la mejora de
la adherencia al tratamiento farmacológico. Pharmaceutical Care España. 2014; 16(3), 110-
120.
WITTENBERG-LYLES, E., et al. Stress variances among informal hospice caregivers.
Qualitative Health Research. 2012; 22(8), 1114-1125.
Author's contact address:
prof. Salvador Postigo Mota, PhD.
Departamento de Enfermería
Universidad de Extremadura
Badajoz
España
info@salvadorpostigo.com
160
HODNOCENÍ POTŘEB PACIENTŮ S CHRONICKÝM SRDEČNÍM SELHÁNÍM
V PALIATIVNÍ PÉČI
ASSASSMENT OF NEEDS OF PATIENTS WITH CHRONIC HEART FAILURE IN
PALLIATIVE CARE
Helena Novotná*,**, Miroslav Kala***,****
*Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta zdravotnických věd, Ústav ošetřovatelství, student
DSP
**Nemocnice Tábor, a.s.
*** Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta zdravotnických věd, Ústav ošetřovatelství
****Hospic na Svatém Kopečku, Olomouc
Abstrakt
Cíl: Cílem výzkumu bylo zjistit subjektivní hodnocení důležitosti a současného naplnění potřeb
pacientů s pokročilou formou chronického srdečního selhání.
Metody: Výzkum zahrnoval soubor celkem 85 pacientů s pokročilou formou chronického
srdečního selháním (CHSS), kterým byla poskytována obecná paliativní péče na lůžkách
standardní a následné péče v nemocnicích v České republice. Jako výzkumný nástroj byl použit
dotazník pro hodnocení potřeb v paliativní péči PNAP (Patient Needs Assessment Palliative
Care), který vychází z holistického pojetí péče, kde pacienti hodnotí důležitost a současně
naplněnost jednotlivých potřeb rozdělených do 7 domén - fyzické symptomy, sociální oblast,
respekt a podpora zdravotnických pracovníků, smysl života a smíření, autonomie, možnost
sdílení emocí a religiózní potřeby.
Výsledky: Do studie bylo zařazeno celkem 49 žen a 36 mužů. Průměrný věk pacientů
s pokročilou formou chronického srdečního selhání byl 73,7 let. V doméně fyzické symptomy
považovali respondenti za nejčastěji důležité a současně nejméně naplněné „být bez bolesti“ a
„nebýt dušný“. Nejméně byli spokojeni s naplněním potřeb v doméně smysl života a smíření,
možnost sdílení emocí a autonomie. Ženy hodnotily naplněnost potřeb v doménách fyzické
symptomy, smysl života a smíření signifikantně lépe než muži (p<0,05).
Závěr: Prioritou paliativní péče je důraz na kvalitu života nemocného a jeho rodiny a současně
saturace bio-psycho-sociálních a spirituálních potřeb pacienta. Identifikace těchto potřeb je
zásadní pro plánování ošetřovatelských intervencí.
Klíčová slova: chronické srdeční selhání; paliativní péče; důležitost potřeb; naplněnost potřeb
Abstract
Aim: The aim of study was to determine the subjective assessment of importace and fulfillment
of needs of patients with advanced chronic heart failure.
Methods: Total 85 patients were included, who were given generaly palliative care on the
inpatient department acute and follow-up care in hospitals in the Czech Republic. A
questionnaire for assessment of needs in palliative care - PNAP (Patient Needs Assessment
Palliative Care) was used. The questionnaire based on the holistic concept of care, where
patients assess the importance a fulfillment of needs divided into 7 domains – physical
symptoms, social services, respect and support health workers, the meaning of life and
reconciliation, autonomy, the ability to share emotions, religious needs.
Results: The study included a total of 49 women and 36 men. The average age of patients with
advanced chronic heart failure was 73.7 years. Respondents considered as the most important
and together the least filled "to be pain free" and "not being short of breath" in the domain of
physical symptoms. They were at least satisfied with meet the needs in the domain of the
meaning of life and reconciliation, the possibility of sharing emotions and autonomy. Women
161
assessed needs significantly better than men (p <0.05) in the domains of physical symptoms,
the meaning of life and reconciliation.
Conclusion: The priority of palliative care is to focus on the quality of life of the patient and
his family and at the same saturation physical, psychological, social and spiritual needs of the
patient. Identification these needs is essential for planning nursing interventions.
Key words: chronic heart failure; palliative care; the importance of needs; fulfillment of needs.
Úvod
Prioritou paliativní péče je důraz na kvalitu života nemocného a jeho rodiny a současně saturace
bio-psycho-sociálních a spirituálních potřeb pacienta. Adaptace na nevyléčitelné onemocnění
znamená změnu hodnotových řebříčků, priorit i očekávání od života. Představa pacienta o
dobré kvalitě života a hodnocení své aktuální kvality života je důležité z hlediska plánování
lékařských, ošetřovatelských, psychologických i sociálních intervencí.
Pokročilé chronické srdeční selhání (CHSS) je progresivně probíhající onemocnění se špatnou
životní prognózou. V evropských zemích se vyskytuje u 1-2 % populace s výrazným nárůstem
ve vyšších věkových skupinách (Lazárová et al., 2012, s. 246). V České republice je prevalence
udávána 300 000 nemocných s významným nárůstem nad 70 let věku, incidence je 40 000
nových případů ročně (Špinar et al., 2012, s. 4).
Současná terapie srdečního selhání je zaměřena především na ovlivnění výskytu a progrese
onemocnění a na snížení úmrtnosti. I přes pokroky v léčebných postupech má onemocnění
nadále horší prognózu než některá pokročilá onkologická onemocnění (karcinom prsu nebo
prostaty) (Kabelka, Havlénová, 2009, s. 80).
Cíl práce
Cílem našeho šetření bylo zjistit subjektivní hodnocení důležitosti a současného naplnění
potřeb pacientů s pokročilou formou CHSS, kterým je poskytována obecná paliativní péče na
lůžkách standardní a následné péče v nemocnicích v České republice.
Soubor a metodika
Soubor nemocných tvořili pacienti s chronickým srdečním selháním hospitalizovaní na
lůžkách, standardní, následné péče, dlouhodobé a geriatrické péče v nemocnicích Tábor, Písek,
Strakonice, Havířov, Kolín, Znojmo. Výzkum probíhal v období říjen 2014 – červen 2015. O
vyplnění dotazníku bylo požádáno celkem 85 pacientů s pokročilou formou CHSS.
Zařazovacími kritérii pro pacienty s CHSS bylo stadium dle NYHA klasifikace III-IV, ejekční
frakce levé komory < 30 % a bylo u nich signifikatním způsobem (písemný záznam
v chorobopise pacienta) rozhodnuto o paliativním léčebném postupu. Dalším kritériem byla
orientace pacienta místem, časem a osobou a ochota ke spolupráci na šetření a podepsání
informovaného souhlasu. Do studie bylo zařazeno celkem 49 žen a 36 mužů. Průměrný věk
pacientů s pokročilou formou chronického srdečního selhání byl 73,7 let (SD = 8,6). Věkové
rozpětí bylo od 65 let do 88 let.
Pacienti byli požádáni o vyplnění dotazníku pro hodnocení potřeb pacientů v paliativní péči –
PNAP (Patient Needs Assessment Palliative Care). Jedná se o metodu zjišťování míry tzv.
nenaplněných potřeb. Dotazník PNAP obsahuje celkem 40 jednotlivých položek sdružených
do 7 domén - fyzické symptomy, sociální oblast, autonomie, respekt a podpora zdravotnického
pracovníka, smysl života a smíření, možnost sdílení emocí a religiózní potřeby. Jedná se o
metodu zjišťování míry tzv. nenaplněných potřeb. Pacienti hodnotili u jednotlivých potřeb
jejich důležitost a současně i jejich naplněnost. Nenaplněné potřeby jsou definovány jako
potřeby, které pacienti označili jako důležité a současně jako nenaplněné. Ve škále důležitosti
162
hodnotili pacienti, jak je pro ně uvedená položka v posledním týdnu důležitá a to na 5bodové
škále: 1 (vůbec ne) – 5 (velmi důležitá). Škálu naplněnosti vyplňují tehdy, pokud ve škále
důležitosti potřeby označí položku za spíše důležitou nebo velmi důležitou (tedy číslem 4 nebo
5). Ve škále naplněnosti potřeby uváděli pacienti číslo, které nejvíce odpovídá tomu jak
uvedená, pro ně důležitá položka (potřeba) byla naplněna a to na 5bodové škále: 1 (vůbec ne)
– 5 (velmi důležitá). Pro celkové hodnocení jednotlivých domén byly provedeny výpočty
doménového skóre. Doménové skóre se pohybuje v intervalu 0-100, kdy vyšší číslo znamená
větší důležitost i saturaci potřeb v dané doméně (Bužgová, 2014, s. 16). Pro hodnocení rozdílu
v důležitosti a míře saturace potřeb dle pohlaví byl použit t-test pro dva výběry. Statistický test
byl hodnocen na hladině významnosti 5 %.
Výsledky
V tabulce 1 uvádíme jednotlivé potřeby pacientů, které uvedlo více než 50 % respondentů jako
důležité nebo velmi důležité.
V doméně fyzické potřeby označilo jako důležitou a současně i nejméně naplněné potřeby být
bez bolesti, nemít dušnost a být bez únavy.
V doméně respekt a podpora zdravotnického pracovníka (ZP) uvedli respondenti za
nejdůležitější být ošetřován s respektem a úctou a mít kolem sebe personál, který naslouchá a
komunikuje. Všechny položky v této oblasti shledali pacienti jako téměř naplněné.
Tab. 1 Vybrané položky hodnocení důležitosti a saturace potřeb dotazníkem PNAP u pacientů
s pokročilou formou CHSS v paliativní péči
ZP – zdravotnický pracovník, *počet respondentů, kteří uvedli danou potřebu jako důležitou a velmi důležitou
(číslo 4-5 na škále důležitosti), **počet respondentů, kteří uvedli danou potřebu jako důležitou nebo velmi
důležitou (číslo 4 nebo 5 na škále důležitosti) a současně jako nedostatečně saturovanou (číslo 1 nebo 2 na škále
naplněnosti)
DOMÉNA Důležitost Naplněnost DOMÉNA Důležitost Naplněnost
Položky N* (%) N** (%) položky N* (%) N** (%)
FYZICKÉ SYMPTOMY RESPEKT A PODPORA ZP
bolest 85 (100) 32 (37) respekt a úcta 68 (80) 18 (21)
únava 81 (95) 37 (43) naslouchání a komunikace 56 (66) 16 (19)
spánek 52 (61) 31 (36) podpora ošetřujícího personálu 50 (59) 7 (8)
dušnost 83 (98) 59 (69) důvěra v ošetřující personál 56 (66) 5 (6)
zácpa 49 (58) 32 (37) SMYSL ŽIVOTA A SMÍŘENÍ
únik moči 46 (54) 14 (16) smysl života 75 (88) 54 (64)
zvracení 46 (54) 19 (22) vyrovnanost s nemocí 79 (93) 56 (66)
SOCIÁLNÍ OBLAST naplněnost klidem 71(84) 48 (56)
přítomnost někoho blízkého 67 (79) 12 (15) pozitivní náhled na život 65 (76) 30 (35)
komunikace s někým AUTONOMIE
v podobné situaci 58 (68) 14 (16) možnost péče o tělo 73 (86) 35 (41)
přístup k jiným zdrojům
informací 47 (55) 6 (7) vlastní rozhodování 83 (98) 13 (15)
finanční zabezpečení 59 (69) 10(12) soukromí 72 (85) 12 (14)
pěkné prostředí 63 (74) 9 (11) strach ze závislosti
MOŽNOST SDÍLENÍ EMOCÍ na pomoci druhých 74 (87) 56 (66)
sdílení pocitů z umírání a smrti 49 (58) 26 (31) informace o zdravotním stavu 76 (89) 6 (7)
sdílení strachu a obav 55 (65) 29 (34)
163
V sociální oblasti považovali dotazovaní respondenti za velmi důležité mít přítomnost někoho
blízkého, komunikovat s někým v podobné situaci, mít přístup k jiným zdrojům informací, dále
pak být finančně zabezpečený a být v pěkném prostředí. Potřebu komunikace s někým
v podobné situaci uvedli pacienti jako nejméně naplněnou.
V doméně smysl života a smíření považovali pacienti za velmi důležitou potřebu smyslu
života, vyrovnanosti s nemocí, naplněnosti klidem. Všechny tři jmenované potřeby byly
současně označeny i jako nejméně naplněné. Další důležitou potřebou byla pro pacienty
položka mít pozitivní náhled na život.
V doméně autonomie uvedli respondenti jako důležitou a také nejméně naplněnou potřebu
vlastního rozhodování a strachu ze závislosti na druhých. Více než polovina dotazovaných
uvedla jako důležité mít soukromí a informace o zdravotním stavu. V oblasti možnosti sdílení
emocí byly označeny za důležité potřeby sdílení pocitů z umírání a smrti, strachu a obav.
Potřeby v doméně religiózních potřeb byly pacienty v měně jak 50 % označeny jako důležité.
Tabulka č. 2 ukazuje rozdíl v hodnocení potřeb podle pohlaví respondentů. Signifikantní rozdíl
byl zjištěn v doméně fyzické symptomy a smysl života a smíření, kde ženy hodnotily
naplněnost potřeb v obou doménách lépe než muži. V hodnocení důležitosti potřeb byl
významný statistický rozdíl v doménách autonomie, smysl života a smíření a možnost sdílení
emocí. Všechny tyto oblasti považovaly za více důležité ženy než muži.
Tab. 2 Hodnocení rozdílu v důležitosti a saturaci potřeb dle pohlaví respondentů
Domény Důležitost potřeb Naplněnost potřeb
muži ženy muži ženy
skóre (s) skóre (s) p* skóre (s) skóre (s) p*
Fyzické symptomy 78,3 (14,3) 76,9 (11,4) 0,4988 58,8 (11,8) 64,4 (9,2) 0,0281
Sociální oblast 72,6 (13,9) 68,8 (9,2) 0,2103 66,2 (8,2) 63,5 (7,6) 0,1998
Autonomie 79,2 (13,6) 85,4 (12,9) 0,0401 64,2 (13,1) 60,9 (9,8) 0,2677
Respekt a podpora ZP 73,6 (10,8) 72,1 (12,6) 0,7892 67,5 (12,8) 65,6 (12,4) 0,1106
Smysl života a smíření 67,1 (12,2) 74,6 (11,5) 0,0389 55,3 (10,6) 61,2 (11,8) 0,0389
Možnost sdílení emocí 65,7 (12.4) 77,9 (9,4) 0,0026 63,6 (13,4) 60,8 (15,2) 0,2011
Religiózní potřeby 54,6 (14,2) 58,3 (13,1) 0,1158 86,2 (14,3) 83,5 (10,4) 0,1995
s – směrodatná odchylka, * t-test pro dva výběry, rozpětí doménového skóre: 0-100 (důležitost potřeby - vyšší číslo
znamená vyšší důležitost potřeby, saturace potřeby - vyšší číslo znamená vyšší spokojenost se saturací dané
potřeby)
Diskuze
Chronické srdeční selhání je závažné onemocnění, které zásadním způsobem ovlivňuje potřeby
a tím i kvalitu života pacientů.
Z výsledku výzkumu vyplývá, že v žebříčku hodnocení důležitosti potřeb vyvstávají do popředí
především potřeby fyzické, existenciální a také pocit určité nezávislosti (autonomie). Všechny
jmenované potřeby jsou prioritou a základem ve vnímání kvality života u většiny nemocných
seniorů. Pokud jedna z těchto důležitých potřeb není u starého člověka uspokojena, následně se
toto odráží v jeho celkovém stavu. K obdobným závěrům dospěla i Motlová (2009, s. 344),
která uvádí, že nemocný senior potřebuje mít především pocit fyzického a psychického bezpečí.
Mezi nejvíce obtěžující symptomy patřily bolest, dušnost, únava a poruchy spánku. Tyto
příznaky jsou typické pro chronická onemocnění a jejich nedostatečné řešení, které nevede
k úlevě, velmi výrazným způsobem ovlivňují kvalitu života nemocných. Jmenované symptomy
byly označeny jako nejvíce zatěžující i ve výzkumu Bužgové (2014, s. 22), která měla za cíl
164
porovnat kvalitu života pacientů v konečném stadiu chronické a onkologické nemoci při
hospitalizaci.
Bez povšimnutí jistě nemůže zůstat, nízká naplněnost potřeb v oblasti smyslu života a smíření.
Tuto kategorii můžeme považovat za jakousi oblast spirituálních či existenciálních potřeb
pacienta. Hovoříme-li o saturaci spirituálních potřeb v souvislosti s těžkou nemocí, nemáme na
mysli jen různé náboženské úkony. Spirituální hodnoty jsou pojmem nepoměrně širším. Bývají
také nazývány hodnotami transcendentními. Pro pacienta mohou být velmi důležité i
vzpomínky a bilancování života se snahou dosáhnout závěru, který lze vyjádřit slovy: „Žil jsem
dobře, svůj život mohu podepsat, o blízké si nemusím dělat starost.“ V Coveyově teorii potřeb
se objevuje potřeba nechat odkaz. Tato potřeba je pro každého jedince důležitá, zejména však
nabývá významu u vážné nemoci (Šamánková, 2011, s. 49).
Více než polovina respondentů uvedla za důležitou potřebu možnosti sdílení pocitů z umírání a
smrti, sdílení strachu a obav. Vyrovnávání se s diagnózou závažného onemocnění a s
postupným uzavíráním životních perspektiv je náročnou životní situací člověka, podstatné je,
aby nemocní nebyli s tímto pocitem sami, aby své obavy měli komu sdělit – rodině, lékaři,
psychologovi, pastoračnímu pracovníkovi.
Respektování nemocného člověka, jeho jedinečnosti a důstojnosti je v dnešní době již
neoddiskutovatelné. Zvláště v období vážné, těžce léčitelné nebo nevyléčitelné nemoci je velice
důležitý citlivý přístup nejen k samotnému nemocnému, ale i jeho nejbližším, toho je dokladem
i přiřazení vysoké důležitosti jednotlivých potřeb v doméně respekt a podpora zdravotnického
pracovníka.
V doméně autonomie preferovali pacienti potřebu mít dostatek informací, možnost dělat vlastní
rozhodnutí a mít dostatek soukromí. Oblast autonomie, kdy je respektováno právo na názor
pacienta i v obtížné situaci nemoci, je jednou z šesti oblastí, které determinují kvalitu života
pacientů (Haškovcová, 2007, s. 162). Jako nejméně naplněná potřeba byl označen strach ze
závislosti na druhých. Úzkost z potencionální nesoběstačnosti provází většinu nevyléčitelných
onemocnění. Dle Johnsona (2011, s.39) je i v paliativní péči velice důležité u nemocného
aktivní rehabilitací posilovat jeho nezávislost a sebevědomí a při nedostatečné mobilitě
používat vhodné kompenzační zdravotní pomůcky. Velmi kladný vliv má i zařazení ergoterapie
či arteterapie do běžného denního režimu.
Ženy v porovnání s muži hodnotily naplněnost potřeb v doméně smyslu života a smíření a
fyzických symptomů signifikantně lépe než muži. Ludka et al. (2016, s.39), kteří hodnotili
kvalitu života pacientů s CHSS kombinací dotazníků, SF-12 a MLHFQ (Minnesota Living with
Heart Failure Questionnaire), dospěli k obdobným závěrů, kdy oblast fyzického zdraví í a
existenciální skóre hodnotily lépe ženy než muži.
Chronická neonkologická onemocnění nejsou často veřejností a někdy i samotnými
zdravotníky vnímána jako letální. Mnoho autorů upozorňuje na fakt, že pacientům umírajícím
na onkologická onemocnění je věnována lepší péče, zejména v léčbě bolesti a dalších
symptomů a uspokojování psychických a spirituálních potřeb než pacientům v terminálním
stadiu neonkologického onemocnění (Britz, 2010, s. 486). Procento pacientů v pokročilém
stadiu CHSS, kterým je v současné době v České republice poskytována specializovaná
paliativní péče je velmi malé. Do systému specializované paliativní péče (jako jsou domácí či
mobilní hospice) se tito pacienti téměř nedostanou. A právě komplexní multidisciplinární
přístup, který specializované paliativní péče nabízí, vede zlepšení nebo alespoň udržení co
možná nejlepší kvality života pacientů s nevyléčitelným onemocněním.
Závěr
Chronické srdeční selhání je závažné onemocnění zatížené vysokou prevalencí, morbiditou a
mortalitou. Sociodemografické údaje ukazují na neustálé prodlužování délky života, což spolu
165
s pokroky v léčbě srdečních chorob vede k předpokladu dalšího nárůstu počtu pacientů, kteří
dospějí do pokročilých stadií CHSS, ve kterých bude uplatňována paliativní péče.
Dle zahraničních studií by více než 50 % pacientů s pokročilou formou CHSS „prodalo“
polovinu zbývající doby života za to, že se budou cítit lépe (Steward, McMurray, 2005, s. 50).
U pacientů v pokročilém stádiu nevyléčitelného neonkologického onemocnění je důležité,
abychom věnovali zvýšenou pozornost jejich fyzickým, psychickým, sociálním a duchovním
potřebám. I částečné uspokojení potřeb pacientů významně zvýší kvalitu jejich života. Je
nezbytné, aby se v posledních měsících, týdnech a dnech života terminálně nemocným
pacientům dostalo interdisciplinární péče, která v sobě integruje lékařské, psychologické,
sociální a spirituální aspekty a respektuje jejich hodnotové priority.
Bibliografické zdroje
BRITZ, A. Self-care and quality of life among patients with heart failure. Journal of American
Academy of Nurse Practicioners. 2010; 24(5): 480-487.
BUŽGOVÁ, R. Dotazníky pro hodnocení potřeb pacientů a rodinných příslušníků v paliativní
péči – příručka pro uživatele. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, 2014. 31s. ISBN 97-80-
7464-678-2.
BUŽGOVÁ, R. Porovnání kvality života seniorů v konečném stádiu chronické a onkologické
nemoci při hospitalizaci. In Sborník kongresu XVIII. Gerontologické dny Ostrava. Ostrava:
DTO CZ, s.r.o., 2014. s. 21-23. ISBN 978-80-02-02560-3.
HAŠKOVCOVÁ, H. Thanatologie. Praha: Galén, 2007. 244s. ISBN 978-80-726-2471-3.
JOHNSON, M., GADOUD, A. 2011. Palliative Care for People with Chronic Heart Failure.
Journal of Palliative Care. 2011; 18(7): 39-40.
KABELKA, L., HAVLÉNOVÁ, V. Možnosti paliativní péče u pokročilého srdečního selhání.
Paliativna medicina a liečba bolesti. 2009; 12 (2): 78-82.
LAZÁROVÁ, M., MÁLEK, F., TÁBORSKÝ, M. Péče o pacienty s pokročilým chronickým
srdečním selháním. Interní medicína pro praxi. 2012; 14 (6): 246-249.
LUDKA, O. et al. Kvalita života pacientů s akutní dekompenzací chronického systolického
srdečního selhání hodnocená pomocí standardizovaných dotazníků. Kardiologická revue. 2016;
18(1): 35-42.
MOTLOVÁ, L. Autonomie, nezávislost a uspokojování potřeb osob vyššího věku. Kontakt.
2007; 3 (2): 343-351.
STEWARD, S., MC MURRAY, J. Palliative care for heart failure. Journal of Palliative Care.
2005; 21(6): 48–59.
ŠAMÁNKOVÁ, M. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci aplikované v ošetřovatelském procesu.
Praha: Grada, 2011. 136 s. ISBN 978-80-247-3223-7.
ŠPINAR, J., VÍTOVEC, J. et al. Doporučení pro diagnostiku a léčbu chronického srdečního
selhání. Vnitřní lékařství. 2012; 58 (Suppl 1): 4-40.
Kontaktní adresa autora:
PhDr. Helena Novotná
Nemocnice Tábor, a.s.
Kpt. Jaroše 2000
390 03 Tábor 3
helena.novotna@nemta.cz
166
STRATÉGIE ZVLÁDANIA ZÁŤAŽE PODPORNÝCH OSÔB
THE COPING STRATEGIES OF SUPPORTING PERSONS
Mária Novysedláková
Katolícka univerzita v Ružomberku, Fakulta zdravotníctva, Katedra ošetrovateľstva
Abstrakt
Cieľ: Cieľom príspevku je prezentovať výsledky prieskumu zvládania záťaže opatrovateľov pri
starostlivosti o chorého člena rodiny.
Metódy: V štúdii sme použili štandardný 28 položkový dotazník Brief COPE (Carver, 1997)
s Likertovou škálou s hodnotami 1-6 a štandardizovanú Škálu emocionálnej habituálnej
subjektívnej pohody (Džuka, Dalbert, 2002). Dotazník sme distrubovali cez pracovníkov
ADOS, rodinným príslušníkom. Pri analýze získaných údajov sme využívali deskriptívne
štatistické metódy a korelácie.
Výsledky: Prieskumu sa zúčastnilo 30 respondentov, najviac vo vekovej skupine 60 -70 rokov
(40 %). Vo vzťahu k opatrovanému boli najčastejšie ako životný partner – manžel/ka (63 %).
Priemerná dĺžka starostlivosti bola pol roka - rok (27 %). Najčastejšie aktívne stratégie
zvládania záťaže boli: plánovanie, akceptácia, religiozita na Likertovej škále 5-6. Z kategórie
únikových stratégií bola smerodajná odchýlka najvyššia v rámci stratégie sebarozptýlenie, čo
naznačuje vyššiu frekvenciu odpovedí na Likertovej škále 3-5.
Záver: Opatrovatelia si vyberajú aktívne stratégie, ktoré im pomáhajú prekonať ťažké chvíle
obdobia starostlivosti o chorého. Koreláciou medzi stratégiami zvládania záťaže a prežívaním
emócií boli zistené, že respondenti, ktorí zvládajú záťaž neefektívnym spôsobom častejšie
prežívajú negatívne emócie.
Kľúčové slová: podporné osoby, člen rodiny, choroba, záťaž
Abstract
Aim: The aim of this paper is to present the results of a survey of carers coping with stress when
caring for a sick family member.
Methods: We used a standard 28 item questionnaire Brief COPE (Carver, 1997) with Likert
scale with values of 6-1 and standardized Variety habitual emotional subjective well-being in
this study (Džuka, Dalbert, 2002). The questionnaire was distributed through ADOS workers,
who care for sick relatives. When you analyze the data we used descriptive statistical methods
and correlations.
Results: The survey covered 30 respondents, mostly in the age group 60 -70 years of age (40 %).
In relation to custody were most often as a life partner - husband / wife (63 %). The average
length of treatment was half a year - year (27 %). Top Active strategies coping with stress were:
planning, acceptance, religiosity on the Likert scale 5-6. From categories exit strategy it has the
highest standard deviation in the strategy abreaction, suggesting a higher frequency of
respondents to the Likert scale 3-5.
Conclusion: Caregivers can select an active strategy to help them overcome difficult moments
term care for the sick. Correlation between strategies of coping with stress and emotional
survival were found that respondents can handle the load inefficiently often experiencing
negative emotions.
Key words: support of people, family member, disease, load
Úvod
Opatrovateľ v domácom prostredí je osoba, ktorá pomáha uspokojovať potreby svojmu
rodinnému príslušníkovi (Tabaková, Václavíková, 2008, s.32-39). Zvládanie záťaže (coping)
sa všeobecne chápe ako úsilie zvládnuť podmienky, ktoré vyžadujú alebo presahujú mieru
167
adaptačných schopností jedinca, ako reakcia na stres (Křivohlavý, 2012). Copingové štýly
reprezentujú určité zovšeobecnené spôsoby spôsoby správania v rôznych záťažových situáciách
(Ruiselová a kol., 2006, s. 9-20). Zvládnuteľnosť (manageability) je miera, v ktorej osoba
vníma, že zdroje sú k dispozícii a sú adekvátne pre splnenie požiadaviek, kladené podnetmi.
Dostupnosť zdrojov znamená, že sú pod kontrolou jedinca samého alebo iných osôb, na ktorých
sa môže spoľahnúť (napr. partnera, priateľov, kolegov, Boha, lekára). Na opačnom póle je
bezvýchodiskovosť, ktorá premení z predstavy, že všetko potrebné na zvládnutie situácie je
mimo dosahu. Vznikajú tak pocity úzkosti, obáv, strachu a depresie (Křivohlavý, 2012).
Kritéria efektívnosti zvládania súvisia so vzťahom zvládania a zdravia, subjektívnej pohody,
funkčnosti správania, emočnej senzitivity i vulnerability (Ruiselová et al., 2006, s.9-20). Zdroje
zvládania záťaže, literatúra rozčleňuje na vnútorné a vonkajšie. Vnútornými zdrojmi sú
osobnostné charakteristiky, ktoré udávajú, ako sa jedinec k stresu postaví a akú stratégiu zvolí.
Vonkajšími zdrojmi je najčastejšie udávaná sociálna opora. Sociálna opora môže byť vnímaná
ako druh sociálnej interakcie, ktorá je zdrojom zvyšovania kompetencie, sebahodnotenia
jedinca a pocitov spolunáležitosti (Kliment, 2014).
Cieľ
Cieľom prieskumu bolo zistiť: aké emócie opatrovatelia najčastejšie prežívajú; spôsoby
zvládania záťaže opatrovateľov; súvislosť medzi prežívaním emócií a stratégiami zvládania
záťaže.
Súbor a metodika
Prieskumu sa zúčastnilo 30 respondentov, najviac vo vekovej skupine 60 -70 rokov (40 %), 51
– 60 rokov 33 %, nad 70 rokov 20%. Priemerný vek bol 66,3 rokov. Vo vzťahu k opatrovanému
boli ako životný partner – manžel/ka (63 %), dcéra/syn 27 %. Priemerná dĺžka starostlivosti o
chorého člena rodiny bola pol roka - rok (27 %). Opatrovatelia sa starali o príbuzných s
ochorením CMP 27 %, onkologické ochorenie 27 %, stavy po amputácií DK 17 %, imobilita
17 %. Subjektívne svoj telesný a duševný stav hodnotia ako mierne zhoršený (30 %), zlý (30
%), normálny (40 %).
V štúdii sme použili dotazník Brief COPE (Carver, 1997, s.92-100) 28 položkový, obsahovo
rozdelený do 14 faktorov. Týchto 14 faktorov sa ďalej delí do troch skupín – zvládanie
zamerané na problém, emócie a únik.Cronbachov α koeficient = 0,75. Dotazovaná osoba sa
vyjadrovala na Likertovskej škále1-6. Ďalším nástrojom bola štandardizovaná Škála
emocionálnej habituálnej subjektívnej pohody (Džuka, Dalbert, 2002,s.234-250). Cronbachov
α koeficient = 0,77. Škála obsahuje 4 položky pozitívneho rozpoloženia a šesť položiek
negatívneho rozpoloženia. Respondenti odpovedali na Likertovej škále s hodnotami 1-6.
Dotazník a škálu sme distrubovali cez ADOS, opatrovateľom, ktorí sa starajú o chorého
rodinného príslušníka. Pri analýze získaných údajov sme využívali deskriptívne štatistické
metódy a korelácie na zisťovanie závislosti.
Výsledky
Výsledky skúmania voľby copingových stratégií opatrovateľov pri starostlivosti o chorého
člena rodiny ukázali využívania efektívnych stratégií: plánovanie priemer = 4,30; SD + 0,96,
Me - 5; inštrumentálna sociálna podpora priemer = 4,63; SD + 0,97, Me - 5; akceptácia priemer
= 4,50 a SD +1,20, Me – 5; využívanie emocionálnej podpory priemer 4,27, SD + 0,99, Me –
5;
V kategórii neefektívnych copingových stratégií sebarozptýlenie priemer = 3,63, SD =1 ,53,
Me-3; popretie priemer = 2,80, SD + 1,52, Me- 3; sebaobviňovanie priemer = 2,48, SD + 1,29,
Me – 2.
168
Tab. 1 Spôsoby zvládania záťaže
Stratégie zvládania záťaže Priemer Medián Sm.odch.
(+) Plánovanie 4,65 5 0,96
(+) Inš. soc. podpora 4,63 5 0,97
(+) Akceptácia 4,50 5 1,20
(+) Religiozita 4,30 5 1,44
(+) Využívanie e. podpory 4,27 5 0,99
(+) Sebarozptýlenie 3,63 3 1,53
(+) Aktívne zvládanie 3,52 4 1,03
(+) Ventilovanie 3,22 3 1,01
(+) Pozitívne prerámovanie 3,08 3 1,16
(-) Popretie 2,80 3 1,52
(-) Sebaobviňovanie 2,48 2 1,29
(+) Odangažované správanie 2,43 3 1,11
(+) Humor 1,53 1 0,78
(-) Užívanie drog 1,35 1 0,72
Tab. 2 Škála emocionálnej pohody
Emócie Priemer Medián Sm.odch.
(-) Bolesť 4,30 4 1,32
(-) Smútok 4,24 4 1,24
(-) Strach 4,23 4 1,36
(-) Hnev 3,27 3 1,64
(+) Radosť 3,10 3 0,98
(+) Šťastie 2,80 3 0,96
(+) Telesná sviežosť 2,48 2 0,74
(-) Pocit viny 2,47 3 1,04
(-) Hanba 1,73 2 0,69
(+) Pôžitok 1,57 2 0,63
Respondenti častejšie prežívali negatívne emócie ako pozitívne. V rámci negatívnych emócií
najvyššie priemerné hodnotenie má bolesť 4,30, SD + 1,32 a Me – 4; smútok má priemer 4,24,
SD +1,24; Me - 4; z pozitívnych emócií má radosť priemer 3,10, SD + 0,98 a Me – 0,98.
Tab. 3 Korelácia medzi prežívaním emócií a stratégiami zvládania záťaže
Hnev
Pocit
viny
Pôžitok Hanba
Telesná
sviežosť
Strach Bolesť Radosť Smútok Šťastie
Akceptácia -0,077 -0,227 0,005 -0,118 0,175 -0,220 -0,232 0,448 -0,302 0,238
Religiozita 0,062 0,355 0,440 0,269 0,139 0,029 0,036 0,089 0,145 0,346
Popretie 0,282 0,179 -0,083 -0,046 -0,382 0,270 0,135 -0,172 0,271 -0,049
Odangažované
správanie
0,384 0,290 0,074 0,360 -0,427 0,290 0,249 -0,272 0,478 -0,125
Sebaobviňovanie 0,453 0,537 -0,208 0,079 -0,336 0,330 0,438 -0,528 0,548 -0,357
Korelácie sú signifikantné na hladine významnosti p < 0, 05. Pri pozitívnej korelácii (označená
znamienkom +), môžeme očakávať že zvyšovaním hodnoty jednej premennej zvyšovanie aj
druhej premennej. Pri negatívnej korelácii (označená znamienkom -), možno očakávať
169
zvyšovaním jednej premennej znižovanie druhej premennej. V každom riadku sú vypočítané
korelačné koeficienty medzi prežívaním emócií a stratégiami zvládania záťaže. Respondenti,
ktorí zvládajú záťaž neefektívnym spôsobom častejšie prežívajú negatívne emócie. V prípade
efektívnej stratégie akceptácia bola štatisticky významná emócia radosť.
Diskusia
Prieskumu sa zúčastnilo 30 respondentov, najviac vo vekovej skupine 60 -70 rokov (40 %), 51
– 60 rokov 33 %. Vo vzťahu k opatrovanému boli ako životný partner – manžel/ka (63 %),
dcéra/syn 27 %. Priemerná dĺžka starostlivosti o chorého člena rodiny bola pol roka - rok
(27 %). Opatrovatelia sa starali o príbuzných s ochorením CMP 27 %, onkologické ochorenie
27 %, stavy po amputácií DK 17 %, imobilita 17 %. Subjektívne svoj telesný a duševný stav
hodnotia ako mierne zhoršený (30 %), zlý (30 %), normálny (30 %).
V štúdii sme použili dotazník Brief COPE (Carver, 1997, s.92-100), s 28 položkami, vyššie
skóre na Likertovskej škále poukazuje na častejšie využitie daného mechanizmu zvládania a
naopak. Cronbachov α koeficient = 0,75. Ako priemer tak i medián, vypovedajú o frekvencii
využívania copingových stratégií. Zvládanie zamerané na problém a emócie predstavujú
strategie adaptívne a zvládanie zamerané na únik predstavuje stratégiu maladaptívnu. Výsledky
skúmania voľby copingových stratégií opatrovateľov pri starostlivosti o chorého člena rodiny
ukázali využívania efektívnych stratégií orientovaných na riešenie problému: plánovanie a
akceptácia. Aktívny coping znamená realizáciu aktívnych intervencií s úmyslom stres
eliminovať alebo aspoň zmierniť. Do tejto kategórie možno zaradiť „Carverove stratégie“ aktívne
zvládanie, plánovanie, akceptácia, pozitívne prerámovanie a religiozita.
Coping orientovaný na problém sa koncentruje na zmenu alebo zvládanie záťažovej situácie a
jeho hlavnou úlohou je obmedzovať nepriaznivé účinky záťažovej situácie alebo rozlišovať
zdroje na jej prekonávanie (Bally, Šiňanská, 2014,s.154-159).
Coping orientovaný na citové prežívanie sa vyznačuje úsilím jedinca kontrolovať city
nastávajúce pod vplyvom stresu a reguláciu citovej odpovede na účinnosti záťaže (Gajdošová,
2009). V našom prieskume to boli stratégie využívanie inštrumentálna sociálnej podpory 4,63
+ 0,97 a emociálnej podpory vyhodnotená s aritmetickým priemerom 4,27, so SD + 0,99. V
rámci emocionálnej podpory sa zameriavame na podporu verbalizácie emócii rodiny a na
prežívanie bariér v sociálnych kontaktoch. Pri inštrumentálnej sociálnej podpore je dôležité
zamerať sa na poskytnutie konkrétnych informácii a praktických rád v starostlivosti o pacienta
v domácom prostredí. Sociálne uvedomelí respondenti majú tendenciu vzniknutú záťažovú
situáciu analyzovať a nájsť jej riešenie.
Prvou úlohou efektívneho copingu by malo byť zníženie intenzity negatívnych emócií, ktoré
by mohli zabrániť využívaniu aktívnych stratégií zvládania záťaže (Baumgartner a kol., 2010,
s.186-204). Zvládacie schopnosti sú všetky osobnostné predpoklady v zmysle dispozícií, ktoré
podmieňujú a ovplyvňujú zvládanie externých a interných stresorov na behaviorálnej,
kognitívnej alebo zážitkovej úrovni (Ruiselová et al., 2006, s.9-20). Zatiaľ čo stratégie
zvládania stresových situácií sú orientované na jedinca a špecifickú situáciu, pri vymedzení
vzťahu stratégie správania - náročné životné situácie vystupuje do popredia podstatný moment
interakcie jedinca a sociálneho prostredia. Bosson et al. (2006, s.135-150) na základe výsledkov
štúdie uvádza, že zdieľanie negatívnych emócií pozitívne pôsobí na posilňovanie
interpersonálnych vzťahov. Autor odporúča podporovať a rozvíjať copingovú stratégiu
ventilácie ako jedného z účinných prostriedkov zvládania záťaže. Stratégia ventilovanie
dosiahla priemer 3,22, SD +1,01. Jedinci s vysokým vnímaním stresu nevyužívajú adaptívne
copingové stratégie ale preferujú skôr stratégie vyhýbania (Halama, Bakošová, 2009, s.143-
148).
Medzi 3 najmenej využívané stratégie v prieskume patria: odangažované správanie, humor,
užívanie drog. Coping orientovaný na únik predstavuje stratégie, ktoré môžeme označiť aj ako
170
obranné. V prieskumnom súbore boli najčastejšie neefektívne stratégie: sebarozptýlenie,
popretie, sebaobviňovanie.
Štýl zvládania záťaže je nepochybne vo vzťahu s úrovňou prežívania osobnej pohody.
Frekvenciu prežívania pozitívnych a negatívnych emócií a neemocionálnych stavov sme
zisťovali na Škále emocionálnej habituálnej subjektívnej pohody (Džuka, Dalbert, 2002, s.234-
250). Autori škály vychádzali z predpokladu, že habituálnosť možno chápať ako častosť
prežívaného rozpoloženia. Respondenti častejšie prežívali negatívne emócie ako pozitívne.
Negatívne emócie, ktoré prežívajú najčastejšie boli bolesť, smútok, strach. Z pozitívnych
emócií prežívajú často – málokedy radosť, šťastie.
Použitím štatistickej metódy zisťovania korelácií medzi stratégiami zvládania záťaže
a prežívaním emócií boli zistené významné súvislosti. Položky stratégií zvládania stresu
popretie a sebaobviňovanie negatívne korelujú s emóciami telesná sviežosť a radosť.
Respondenti, ktorí zvládajú záťaž neefektívnym spôsobom častejšie prežívajú negatívne
emócie. V prípade stratégie akceptácia bola štatisticky významná emócia radosť.
Podľa Džuka, Dalbert, (2002, s.234-250) sú negatívne emócie podmienené prioritne geneticky
(temperamentovo), pozitívne emócie sú primárne ovplyvnené prostredím.
Ak je situácia hodnotená ako poškodzujúca, doprevádzajú ju negatívne emócie ako smútok
alebo zlosť. Pozitívne emócie ako šťastie, úľava, hrdosť sa vyskytujú vtedy ak je situácia
riešená priaznivo. Prežívané pozitívne emócie preukázujú schopnosť dobíjať zdroje fyzickej i
psychickej energie v ťažkých životných etapách (Folkman, 2006, s. 3-14).
Záver
Cieľom prieskumu bolo zhodnotiť a posúdiť stratégie zvládania záťaže opatrovateľov pri
starostlivosti o chorého člena rodiny. Išlo o identifikáciu prežívaných emócií, konkrétnych
zvládacích štýlov, ich rozsah a identifikáciu potenciálne škodlivých stratégií zvládania. Možno
povedať, že opatrovatelia si vyberajú stratégie, ktoré im pomáhajú prekonať ťažké chvíle
obdobia starostlivosti o chorého člena rodiny. Copingové stratégie by nemali byť dopredu
hodnotené ako adaptívne alebo maladaptívne. Dôležité je skúmať pre koho a za akých okolností
má určitá stratégia adaptívne výsledky. Coping je proces vnímaný v kontexte a výsledky
copingového úsilia sa menia podľa kontextu, času a vplyvom zmien životných podmienok.
Bibliografické odkazy
BALLY, D. – ŠIŇANSKÁ, K. 2014. Stres ako súčasť profesie sociálnych pracovníkov. In
Rizikové správanie v teórii a praxi sociálnej práce. Košice: UPJŠ FF, 2014. s. 154-159. ISBN
978-80-8152-212-3.
BAUMGARTNER, F. – MOLČANOVÁ, Z. – CHYLOVÁ, M. 2010. Emočná inteligencia vo
vzťahu ku copingu. In Ruisel, I. – Prokopčáková, A. (eds.). Kognitívny portrét človeka.
Bratislava: Ústav experimentálnej medicíny SAV, 2010. s. 186-204. ISBN 978-80-88910-29-
9.
BOSSON, J., K. – JOHNSON, A., B. – NIEDERHOFFER, K. 2006. Interpersonal chemistry
through negativity: Bonding by sharing negative attitudes about others. Personal
Relationships. 2006. 13(2): 135-150.
CARVER, CH. 1997. You want to measure coping but your protocol´s too long: Consider brief
cope. International Journal of Behavioral Medicine. 1997; 4(1): 92 – 100.
DŽUKA, J.- DALBERT, C. 2002. Vývoj a overenie validity Škál emocionálnej habituálnej
subjektívnej pohody (SEHP). Československá psychologie. 2002; 46 (3): 234 – 250.
FOLKMAN, S. 2006. The case for positive emotions in the stress process. Anxiety, stress
&coping. 2006; 21 (1): 3-14.
171
GAJDOŠOVÁ, E. 2009. Výber psychologických disciplín. Bratislava: Príroda, 2009, 256 s.
ISBN 978-80-07-01511-1
HALAMA, P. - BAKOŠOVÁ, K. 2009. Meaning in life as a moderator of the relationship
between perceived stress and coping. Studia psychologica, 2009; 51, (2-3): 143-148.
KLIMENT, Pavel. 2014. Zvládací (copingové) odpovědi v pomáhajících profesích. 1. vyd.
Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. 110 s. ISBN 978-80-244-4206-8.
KŘIVOHLAVÝ, J. 2012. Horieť ale nevyhorieť. Bratislava: Karmelitánske nakladateľstvo.
2012, 214 s. ISBN: SKKNA10104.
RUISELOVÁ, Z. et al. 2006. Štýly zvládania záťaže a osobnosť. 2006. Bratislava:Slovak
Academic Press, 2006. s.9-20. ISBN 80-88910-23-4.
TABAKOVÁ, M. VÁCLAVÍKOVÁ, P. 2008. Záťaž opatrovateľov v domácom prostredí.
Profese on line. 2008; I(l): 32-39.
Kontaktná adresa autora:
PhDr. Mária Novysedláková, PhD.
Katolícka univerzita v Ružomberku
Fakulta zdravotníctva
Námestie A. Hlinku 48
034 01 Ružomberok
Slovenská republika
maria.novysedlakova@ku.sk
172
KLINICKÁ PRAXE STUDENTŮ OŠETŘOVATELSTVÍ
CLINICAL PRACTICE OF NURSING STUDENTS
Barbora Plisková*, Petr Snopek *,**
*
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Ústav zdravotnických věd
**
Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, Bratislava
Abstrakt
Klinická praxe je významným studijním prostředím pro studenty ošetřovatelství. Praktická
výuka uskutečňovaná v přirozeném klinickém prostředí tvoří minimálně polovinu z celkového
rozsahu studijního plánu. Akademická půda i klinické prostředí v nemocnicích jsou však
náročnou oblastí, kde studenti zakouší stres, který může být vystupňován až v chronickou
úzkost. Klinické prostředí je pak studenty popisováno jako nejvíce stresující záležitost při
studiu ošetřovatelství. Strach a úzkost jako nejčastější reakce na stres pak může mít u těchto
studentů negativní dopad na výkon a na vytváření chabých vypořádacích technik a schopností,
které pak ovlivňují jejich náhled na ošetřovatelství a jejich budoucí směřování. Významným
modelem, který se zabývá pohodou a stresem klienta v ošetřovatelství je model Betty
Neumanové, který je uplatnitelný jako koncepce pro vzdělávací instituce v ošetřovatelství právě
na zmírnění stresových faktorů a podporu studentů. Významnou strategií pro snížení studentské
úzkosti a k podpoře efektivní adaptace je vytvoření propojeného a funkčního systému mentorů
a studentských týmů, supervizorů a vytvoření pozitivního pracovního prostředí.
Klíčová slova: klinická praxe, studenti ošetřovatelství, klinické výukové prostředí, stres,
úzkost, intervenční strategie
Abstract
Clinical training has always been an important part of nursing education. Clinical practice
performed in hospitals is the larger part of nursing education. However, theoretical nursing
studies and clinical training might be really demanding and stressful for many students.
Furthermore, nursing undergraduate students have been describing clinical practice as one of
the most stressful and anxiety producing components of the whole nursing program. Stress and
anxiety might have negative impact on students´ productivity and therefore they develop poor
coping techniques. It might effect their view on nursing in general and their future professional
field. The Neuman Systems Model focuses on the client´s wellness and provides a framework
for the significance of the exploration of interventional strategies for nursing faculties to support
their students. The role of clinical supervison, nurse teachers, pairs of undregraduate students
supervising one another and positive clinical learning environment belong to significant and
interventional strategies decreasing nursing students´stress and anxiety. The whole system must
be interconnected all together and must work.
Key words: clinical practice, nursing students, clinical learning environment, stress, anxiety,
intervention strategies
Úvod
Účelem vzdělávání v ošetřovatelství je poskytnout studentům nezbytné teoretické znalosti
a klinickou zkušenost, která usnadňuje a připravuje studenty rozvinout své schopnosti a naplnit
svou profesionální ošetřovatelskou roli.
Klinická praxe je významným studijním prostředím pro studenty ošetřovatelství. Praktická
výuka uskutečňovaná v přirozeném klinickém prostředí tvoří minimálně polovinu z celkového
rozsahu studijního plánu. Klinická výuková praxe je významná a rozvíjí u studentů odborné
znalosti a dovednosti, podporuje jejich reflexní učení v klinické praxi a získávání jedinečných
173
praktických zkušeností. (Hosoda, 2006, Andrews, Roberts, 2011 podle Skřivánková, 2012, s.
384). „Cílem klinické praxe studentů je zajistit efektivní a vysoce odborné prostředí pro možnost
získávání, upevňování a procvičování kooperativních a autonomních činností sester. Jde o
týmovou práci nejen mentora a studenta, ale všech zdravotnických pracovníků klinického
pracoviště, kteří na praktické výuce studentů ošetřovatelství participují“ (Vrublová, 2006, s.
244-246).
Akademická půda i klinické prostředí jsou však náročnou oblastí, kde studenti zakouší stres.
Klinické prostředí pak mnozí studenti hodnotí jako nejvíce stresující záležitost při studiu
ošetřovatelství (Timmins, Kaliszer, 2002 podle Moscaritolo, 2009). Zkoumání zkušeností
studentů ošetřovatelství se stresem a úzkostí při klinické praxi není novým fenoménem.
Existuje mnoho empirických studií, které se datují až do 70. let 20. století, které se stresem
a úzkostí studentů zabývají (Moscaritolo, 2009). Bohužel stále neexistuje mnoho studií o tom,
jak studenti tuto svoji zkušenost se strachem a stresem zvládají, a jak jsou jim fakulty
nápomocny (Moscaritolo, 2009).
Cíl práce
Cílem teoretického příspěvku je zaměřit pozornost na klinické praxe studentů ošetřovatelství,
které mohou být zdrojem stresu a úzkosti a mít vliv na jejich výkon a další směřování.
Metodika
Text byl zpracován na základě dostupných odborných zdrojů a vlastních zkušeností autorů
s realizací klinických praxí.
Stres a úzkost
Existuje mnoho definic stresu a úzkosti. Pro účel této práce jsme zvolili definici, kdy stres je
definován jako „stav organismu, kdy je ohrožena jeho integrita a organizmus musí zapojit
všechny schopnosti na svoji ochranu“ (Cooper, Appley podle Hartl, Hartlová, 2000, s. 568).
Psychologický stresový práh a stresová tolerance jsou ovlivněny vrozenou reaktivitou
nervového systému a dalšími osobnostními charakteristikami. Významná je také skutečnost, že
stresové neurohumorální regulace mají i adaptivní charakter a chrání organizmus před
poškozením, protože opakované malé stresy mohou pozitivně změnit reakci na stres velký tzn.
že určitá příprava vede k odlišné reaktivitě a může mít příznivý výsledek (Hartl, Hartlová, 2000,
s. 668).
Strach je nelibá emoce, jde o normální reakci na skutečné nebezpečí. Úzkost je nepříjemný
emoční stav provázený obdobími psychickými i somatickými znaky jako je strach, ovšem
příčina není známa, jde o „strach z ničeho“ (Hartl, Hartlová, 2000, s. 567). K rozlišení mezi
strachem a úzkostí se někdy používá časová dimenze, přičemž strach je považován za záležitost
epizodickou, zatímco úzkost za chronickou (Hartl, Hartlová, 2000, s. 668).
Existuje mnoho faktorů, které přispívají ve zvýšené míře k napětí a úzkosti při klinické praxi.
Mezi nejvýznamnější na klinickém poli patří – neznalost klinického prostředí a první klinické
zkušenosti, strach, že udělám chybu, provádění samotných ošetřovatelských intervencí
a úkonů, hodnocení vyučujícími a mentory, nedostatečná podpora ze strany zdravotnického
personálu a rozpor mezi teorií získanou na univerzitě a prováděnou praxí na pracovišti (Carlson
et al., 2003; Shafirf, Masoumi, 2005; Shipton, 2002, Sprengel, 2004; Timmins, Kaliszer, 2002
podle Moscaritolo, 2009). Zatěžující a stresující je sám fakt setkání se s nemocnými,
s nevyléčitelně nemocnými a s nemocnými v přímém ohrožení života. Je to zkušenost stresující
pro již vyškolený a zkušený zdravotnický personál, co teprve pro studenty, kteří na klinickou
půdu teprve vstupují nebo s ní mají jen malé zkušenosti.
174
Strach a úzkost jako nejčastější reakce na stres pak může mít u těchto studentů negativní dopad
na výkon a na vytváření chabých vypořádacích technik a schopností (Hughes, podle
Moscaritolo, 2009, s. 18). Strachovou reakci totiž tvoří prvky kognitivní, somatické, emoční a
prvek chování. Kognitivní aspekt ztěžuje koncentraci, paměť, schopnost učit se a řešit
problémy. Somatický prvek je spojený s poplachovou reakcí těla na nebezpečí, emoční prvek
zahrnuje pocit hrůzy, děsu, paniky a prvek chování spojený s tendencí utéct nebo být
paralyzován a zamrznout, kdy studenti nejsou schopni vykonávat ošetřovatelské postupy a
výkony nebo je vykonávají ztíženě (Hill, 2004, s.261; Moscaritolo, 2009, s. 18).
Pokud mají vzdělávací instituce v ošetřovatelství fungovat jako základna a podpora studentů,
je nutné, aby reflektovaly toto setkání studentů se strachem a úzkostí a je klíčové, aby je
pozorovaly, vypozorovaly a sledovaly. Vždy závisí na individuální schopnosti jedince
vypořádat se s úzkostí. Jsou studenti, kteří tuto skutečnost překonat zvládnou, je však nutné
zaměřit se na ty studenty, u kterých jejich vlastní intervence selhaly a zasáhnout pokud úzkost
dosáhla té úrovně, že negativně ovlivňuje výkon, hodnocení a sebehodnocení (Moscaritolo,
2009, s. 18).
Systémový model Betty Neumanové
Stres a stresové reakce jsou významné pro systém Betty Neumanové a je možné využít tento
model jako koncepci právě pro redukci stresorů a podporu studentů na klinické půdě
(Moscaritolo, 2009, s. 19).
Neumanové model je obsáhlým holistickým pohledem na systém klienta zahrnující jednotlivce,
skupiny, komunity a společnost, kdy je systém klienta posuzován jako otevřený systém ve
vzájemném působení na prostředí (Archalousová, 2005). Zaměřuje se na pohodu klientova
systému ve vztahu k prostředí a schopnosti člověka reagovat na stresory (Moscaritolo, 2009, s.
19).
Betty Neuman vymezuje tři obranné linie jádra systému jedince jako: linii rezistence, normální
linii obrany, flexibilní linii obrany.
1.) První linie je linií rezistence těla, kterou se rozumí primární vrstva jedince, která chrání
jádro systému. Je to obranný mechanismus, který je nedobrovolně aktivován, když stresor
napadne normální obrannou linii a směřuje ke stabilizaci klientova stavu (Archalousová, 2005).
2.) Symbolickým kruhem nad linií rezistence je normální linie obrany. Jde o obranný
mechanismus těla, odráží stav obvyklé osobní pohody. Jde o schopnost jedince reagovat na
stresory a jeho schopnost přizpůsobit se (Moscaritolo, 2009, s. 20).
3.) Flexibilní, pružná linie obrany je kruh nad linií normální obrany. Zabraňuje vstupu
stresorů. Tato část obranných mechanismů může být různě silná, je proměnlivá v čase a závisí
na aktuálním stavu jedince. Chrání normální linii obrany a asistuje při návratu do pohody.
Flexibilní linii obrany je nutné cíleně posilňovat pro dostačující obranu před stresory
(Moscaritolo, 2009, s. 20).
Podle Neumanové “ošetřovatelská péče posiluje odolnost člověka pomocí přirozených i
naučených reakcí nemocného na stresory a to prostřednictvím ošetřovatelského procesu, jehož
součástí je stanovení účelných zákroků zaměřených na snížení nepříznivých podmínek a
stresových faktorů“ (Neuman, 1998 in Archalousová, 2005).
Ošetřovatelská péče v tomto systému nastupuje, když selže obranný mechanismus těla. Úkolem
všeobecné sestry je monitorování aktuálních a potenciálních stresorů, které působí na zdravotní
stav pacienta a ošetřovatelské intervence k navrácení rovnováhy a pohody systému jedince.
V rámci tohoto ošetřovatelského cíle je využíváno zejména koncepční teorie „Prevence jako
intervence“ (Fawcett podle Moscaritolo, 2011, s. 19). Konce prevence a intervence zahrnuje
175
tři komponenty: primární prevenci, sekundární prevenci a terciární prevenci (Moscaritolo,
2009, s. 19).
Primární prevencí v rámci teorie ošetřovatelství podle Betty Neuman rozumíme zejména
identifikaci aktuálních a možných, potenciálních stresorů, tj. stresorů, které by už jen mohly
pacienta ohrožovat, které mohou proniknout za normální linii obrany pacienta, ale ještě jí
nepronikly (Moscaritolo, 2009, s. 19).
Sekundární prevence se uplatňuje v situacích, kdy stresor na pacienta zjevně působí a kdy
primární intervence nebyla implementována nebo byly ošetřovatelské zásahy neúspěšné. Sestra
se snaží o posílení linie rezistence pacienta (Moscaritolo, 2009, s. 19).
Terciární prevence je intervencí pro zabránění regrese a vzniku možných komplikací a kdy jsou
prováděny ošetřovatelské zákroky k znovunastolení pacientovi pohody s důrazem na její
udržení a zachování (Moscaritolo, 2009, s. 19).
Pokud aplikujeme tento model na studentskou praxi, pak klinický stres, kterým studenti mohou
trpět, narušuje normální linii obrany. Pro mnohé studenty může být strach hnacím motorem,
pokud studenti však nejsou schopni zvládnout tuto skutečnost, poruší se normální linie obrany
a vyvstane úzkost. Samotné intervence mohou být zahájeny už na samém počátku studentské
praxe jako preventivní prostředek nebo jako prostředek, kdy již studenti úzkostí trpí, ale úzkost
je v počáteční fázi. Je možné tak zabránit vystupňování a komplikacím (Moscaritolo, 2009, s.
20). Právě zde je nutná intervence a role fakult v tomto směru, kdy mohou pomoci snížit úzkosti
a nastolit mechanismy k redukci stresorů a posílení flexibilní linie obrany.
Intervenční strategie
Klinické prostředí má významné postavení při akademickém vzdělávání, proto je nutné rozvíjet
u studentů strategie, aby byl jejich učební proces snazší a přínosný.
Je nutné, aby tento proces zahrnul smysl pro zodpovědnost a samostatnost, kvalitní výkon
a smysl pro týmovou spolupráci, snížení strachu a stresu. Významnou strategií pro snížení
studentské úzkosti a k podpoře efektivní adaptace je zavedení propojeného a funkčního systému
mentorů, supervizorů, studentských týmů a vytvoření pozitivního pracovního prostředí.
Mentorství – metoda jak se učit
Mentoring je metoda, která pomáhá druhému učit se, jde o vzdělávání pří výkonu práce. Cílem
práce mentorů je smysluplná adaptace studenta v novém pracovním prostředí, je orientováno
na osobní a sociální rozvoj studenta, růst jeho odbornosti a pracovní vzestup (Langyelová,
Sovová, Horanská, 2006).
Role mentora v praktické výuce je jednou z klíčových podmínek efektivní výuky. Úkolem
mentora je docílit u studenta plnění stanovených cílů. Tyto vědomosti zná student ze školy spíše
teoreticky a mentor ho musí tyto výkony naučit prakticky. Při tomto učení by měl mentor
dodržovat určité pedagogické a didaktické zásady (zásada názornosti, přiměřenosti,
soustavnosti a zásada trvalosti a operativnosti (Ulihancová, 2014, s. 31). Mentor studenty chrání
před vlivem strachu a stresu, hovoří se studenty, společně si stanovují cíle, sdělují si pozitivní
i negativní zkušenosti a předávají si zpětnou vazbu. Význam mentora je nezpochybnitelný.
Studentům vedeným mentorem se lépe komunikuje s ostatním zdravotnickým personálem a
jsou mnohem lépe integrováni do zdravotnického týmu (Jarošová, Dušová, 2008).
Studentské týmy jako zdroj podpory a bezpečí
V některých zahraničních nemocnicích jsou studentům prvních ročníků nápomocni studenti
vyšších ročníků jako asistenti mentorů. Tito výukový asistenti (teaching assistants) a dohlížející
instruktoři (peer instructors) pomáhají studentům začátečníkům během prvních dnů na
176
odděleních. Být v takovémto týmu je významné pro učení, neboť studenti se již od počátku své
praxe cítí bezpeční. Pokud jsou tyto týmy založeny na vztahu upřímnosti a důvěry, stávají se
významným činitelem pro studium a kvalitní praxi, neboť studenti se vzájemně podporují, učí
se jeden od druhého, dohlíželi jeden na druhého. Studentské týmy jsou významným krokem a
článkem v posílení nezávislosti a samostatnosti studentů v péči o pacienty. Postupně se
studující stávají nezávislejší a nezávislejší v péči a v nalezení vlastního způsobu a cesty
k ošetřování v péči. S týmem se však vždy mohou vrátit pro podporu a pomoc (Holst, Horberg,
2013, s. 117).
Dle studie Sprengela a Joba v roce 2001, která se zabývala stresem studentů v prvních dnech
jejich klinické praxe, výsledky ukázaly ohromný positivní dopad této praktiky na nováčky,
pokud jde o snížení úzkosti u těchto studentů a na jejich počáteční náhled na praxe jako
pozitivní zkušenost (Moscaritolo, 2009, s. 21).
Supervize jako možnost vyjádřit se a reflektovat svoji zkušenost
Supervizor má být průvodcem, který pomáhá jedinci nebo týmu vnímat, vyjádřit se
a reflektovat vlastní práci a vztahy, nacházet nová řešení problematických situací. Supervize
může být zaměřena na prohloubení prožívání, lepší porozumění dané situaci, uvolnění
tvořivého myšlení a rozvoj nových perspektiv profesního chování (Supervize). Supervizor,
který rozumí studentskému prostředí, studentskému myšlení a uvažování a inspiruje studenty,
tak aby se cítili sebevědomě, dává jim podporu a zpětnou vazbu, vede studenty k vyjádření
svých zkušeností, prožitků a reflexi, tvoří význačný přísnost pro vzdělávání, neboť dává
studentům nadhled a pohled z výšky a tím umožňuje lépe porozumět ošetřovatelským situacím,
rozšiřuje obzory a redukuje stres a chaos ((Holst, Horberg, 2013, s. 118-119).
Pozitivní výukové klinické prostředí
Zdravotnický personál je významný ve vytváření vhodného studijního prostředí pro studenta.
Pokud studující vnímá prostředí jako místo, kde je vítán, přijat, podporován a je chápána jeho
přínosná role, je z velké části redukována jeho míra strachu a úzkosti. Být představen a zakusit
si práci v dobře organizovaném fungujícím reálném zdravotnickém týmu, kterým je student
přijat, ve kterém se kvalitně komunikuje a kde je možné aplikovat své znalosti a dovednosti
a kde zdravotničtí pracovníci sdílí své znalosti a dovednosti ve prospěch nemocného, je důležité
pro rozvoj studujících ošetřovatelství a vede k pozitivnímu náhledu na budoucí povolání a práci
(Hoist, Horberg, 2013, s. 114). Vhodné výukové prostředí je potřebné pro profesní rozvoj
každého studenta. „Jedná se o vytvoření vstřícného zdravotnického týmu, klidné řešení
problémů, uspokojování potřeb studentů a jistotu pomoci od členů kolektivu. Studenti se cítí
lépe na oddělení, kde vládne příjemná atmosféra, kde si personál studentů váží a považuje je
za součást ošetřovatelského týmu“ (Pearcey, Elliot, 2004 podle Skřivánková, 2012, s. 385).
Tyto výše uvedené atributy profesionální praxe studentů je však v současné době, vzhledem
k nedostatku zdravotnického personálu, velmi obtížné udržet na odpovídající úrovni.
Taktiky proti stresu a kurzy pro studenty
Důležitým prvkem, který mohou ústavy či fakulty ošetřovatelství využít, je humor jako učební
strategie, kdy je vyučování zábavnou formou, které lépe udržuje pozornost a usnadňuje učení,
utužuje a upevňuje sociální vztahy, zvyšuje úctu k sobě, zmírňuje stres a úzkost (Hayden-Miles,
2002, Ulloth, 2002 in Moscaritolo, 2009, s. 20). Humor je studenty popisován jako možnost se
zasmát. Nejde však o říkání vtipů a anekdot, ale o prosvětlený úhel pohledu vyučujícího, který
dokáže prozářit pro studenty náročnou případně vypjatou situaci (Kuhrik et al. 1997 in
Moscaritolo, 2009, s. 20). Pokud se totiž problému dokážeme zasmát, opustíme sami sebe, svůj
úhel pohledu a dostáváme se tak s odstupem nad něj, již dokážeme sledovat více rovin a najít
177
možná východiska z náročné situace. Právě při užívání humoru se cítí studenti uvolnění a
sebejistější, jejich výkon se zvyšuje, a to jak na půdě teoretické, tak praktické. Humor ve výuce
je hodnocen studenty jako pozitivní zkušenost (Moscaritolo, 2009, s. 20).
Dalšími významnými prvky jsou kurzy pro studenty rozvíjející jejich schopnosti redukovat
stres, udržet normální linii obrany, posílit linii rezistence a dosáhnout a udržet si stav duševní
pohody. Tyto kurzy a programy instruují a vedou studenty ke vnímání přítomného okamžiku,
zklidnění mysli a soustředění na dýchání prostřednictvím technik jako je joga, meditace
a relaxační techniky (the Mildfulness-Based Stress Reduction programmes; Moscaritolo, 2009,
s. 21-22).
Závěr
Principiálním prvkem úspěšných klinických ošetřovatelských praxí je jejich organizace
a vedení studentů ze strany fakult. Je nutné, aby fakulty a školy připravující studenty na jejich
profesi věděly o stresovém vypětí a úzkosti u studentů a snažily se ji řešit. Tato zkušenost si
zasluhuje pozornost a intervence, takové a v takové míře, aby studenti mohli v klidu
a zodpovědět aplikovat své znalosti a vykonávat ošetřovatelské postupy a intervence, cítili
podporu svých vyučujících, mentorů, zdravotnického personálu i supervizorů, neboť
„zkušenosti studentů získané na klinickém pracovišti ovlivňují jejich názor na obor
ošetřovatelství i na jejich budoucí zaměstnání“ (Pearcey, Elliot, 2004 podle Skřivánková, 2012,
s. 385).
Bibliografické odkazy
ARCHALOUSOVÁ, A., SLEZÁKOVÁ, Z. Aplikace vybraných ošetřovatelských modelů do
klinické a komunitní praxe. Hradec Králové: Nucleus HK, 2005. 107 s. ISBN 80-86225-63-1.
HARTL, P., HARTLOVÁ. H. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. 774 s. ISBN 80-
7178-303-X.
HOIST, H., HORBERG, U. Students learning in clinical practice, supervised in pairs of
students – a phenomenological study. Journal of Nursing Education and Practice. 2013;3(8):
113-124.
MOSCARITOLO, M. L. Interventional strategies to decrease nursing student anxiety in the
clinical learning environment. Journal of nursing education. January. 2009;48(1): 17-23.
PURFEERST, R. Ch. Decreasing anxiety in nursing students. Final scholarly paper. Minnesota:
St. Catherine University. December 2011 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z:
http://sophia.stkate.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1035&context=ma_nursing
SKŘIVÁNKOVÁ, E. Klinické praxe ošetřovatelství – reflexe studentů. Central European
Journal of Nursing and Midwifery. 2012;3(2):384-389.
ULIHANCOVÁ, N. Kompetence mentora v odborné praxi [online]. Diplomová práce.
Západočeská univerzita. Fakulta zdravotnických studií. Vedoucí diplomové práce Věra
Berková. Plzeň, 2014 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z:
https://otik.uk.zcu.cz/bitstream/handle/11025/13794/Ulihancova%20Nikola%20DP,%20fin.%
20verze.pdf?sequence=1
VRUBLOVÁ, Y. Úloha mentora v praktické výuce. In. Trendy v ošetřovatelství IV. [online].
Ostrava: Ostravská univerzita, 2006. s. 244 - 246. ISBN 80-7368-182-X [cit. 2016-2-10].
http://dokumenty.osu.cz/lf/uom/uom-publikace/trendy-iv-2006.pdf
LANGYELOVÁ, A., SOVOVÁ, K. HORANSKÁ, V. Interakcia mentor – študent. In: Trendy
v ošetřovatelství IV. [online]. Ostrava: Ostravská univerzita, 2006. s. 131-136. ISBN 80-7368-
182-X [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://dokumenty.osu.cz/lf/uom/uom-publikace/trendy-iv-
2006.pdf
178
JAROŠOVÁ, D. DUŠOVÁ, B. Mentor klinické praxe ošetřovatelství a porodní asistence
[online]. Ostravská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, Ústav ošetřovatelství a
managementu ve zdravotnictví, Ostrava, 2008, [cit. 2016-3-3]. Dostupné z:
projekty.osu.cz/mentor/olomouc-prispevek.doc
Supervize. Co je supervize? [online]. Český institut pro supervizi, ©2006. Stránky pro supervizi
a supervidované [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.supervize.eu/o-supervizi/co-je-
supervize/
Kontaktní adresa autora:
Mgr. Barbora Plisková
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
Fakulta humanitních studií
Ústav zdravotnických věd
Mostní 5139
76001 Zlín
b_pliskova@fhs.utb.cz, snopek@fhs.utb.cz
179
KVALITA ŽIVOTA A ETICKÝ PRÍSTUP K PACIENTOM PO TRANSPLANTÁCII
PEČENE
QUALITY OF LIFE AND ETHICAL APPROACH TO PATIENTS AFTER LIVER
TRANSPLANTATION
Tatiana Rapčíková‫,٭‬ Elena Janiczeková‫,٭‬ Marta Figová‫,٭٭‬ Anna Melichová‫٭٭٭‬
*Slovenská zdravotnícka univerzita v Bratislave, Fakulta zdravotníctva so sídlom v Banskej
Bystrici, Katedra ošetrovateľstva
‫٭٭‬Fakultná nemocnica s poliklinikou F. D. Roosevelta v Banskej Bystrici, II. Interná klinika
‫٭٭٭‬Stredná zdravotnícka škola, Banská Bystrica
Abstrakt
Úvod: Transplantácia pečene je náročný terapeutický zákrok významne ovplyvňujúci kvalitu
života pacientov. Nevyhnutný je aj adekvátny etický prístup k chorým zo strany zdravotníkov.
Cieľ: Zistiť či kvalita života pacientov po transplantácii pečene závisí od vybraných
demografických faktorov – veku, pohlavia a vzdelania respondentov.
Metódy: Dotazník vlastnej konštrukcie, Pearsonov Chí-kvadrát test a Fischerov exaktný test –
overenie vzájomnej závislosti sledovaných javov a Phí koeficient – overenie intenzity
vzájomnej závislosti (Phí = 0,40 – mierna závislosť).
Výsledky: Štatisticky významnú závislosť ( = 0,05) sme zistili: 1. medzi pohlavím
respondentov a potrebou liečby (p = 0,0433), spokojnosťou s podporou od priateľov
(p = 0,0433) a spokojnosťou s prístupom personálu (p = 0,0210); 2. medzi vekom respondentov
a možnosťou venovať sa záujmom (p = 0,0319), spokojnosťou s podporou rodiny (p = 0,0157),
vekom a vierou (p = 0,0350); 3. medzi vzdelaním respondentov a spokojnosťou s podporou
priateľov (p = 0,0129), dôverou v zdravotníckych pracovníkov (p = 0,0033) a preferovaním
kvality života nad jeho dĺžkou (p = 0,0013). Silná závislosť je medzi vzdelaním respondentov
a ich dôverou v zdravotníckych pracovníkov (Phí = 0,55) a vzdelaním respondentov a ich
názormi na dôležitosť kvality života (Phí = 0,57).
Záver: Z odpovedí respondentov vyplýva, že kvalita života respondentov po transplantácii
pečene je determinovaná demografickými faktormi – pohlavie, vek a vzdelanie respondentov.
Kľúčové slová: kvalita života, etický prístup, pacient, transplantácia pečene
Abstract
Introduction: Liver transplantation is very hard therapeutic intervence having a big influence
on quality of life of the patients. It´s necessary good ethical approach health professionals to
patients.
Aim: To determine whether the quality of life after liver transplantation depends on the selected
factors – age, gender and education of respondents.
Methods: Method of questionnaire of our own design, Pearson's Chi-square test and Fischer's
exact test - interdependence of the observed phenomena and Phi coefficient – intensitydependent
correlation (Phi = 0,40 – a mild addiction).
Results: Statistically significant dependence ( = 0,05) was found between 1. the gender of the
respondents and the need for treatment (p = 0,0433), satisfaction with support from friends (p
= 0,0433) and satisfaction with access to healthcare professionals (p = 0,0210); 2. between age
of respondents and the possibility tu pursue their interests (p = 0,0319), satisfaction with the
support of the family (p = 0,0157), age and faith (p = 0,0350); 3. between the respondents´
education and satisfaction with the support of friends (p = 0,0129), trust in health professionals
(p = 0,0033) and the preferred quality of life to its length (p = 0,0013). Strong dependence has
been demonstrated between education of respondents´ confidence in health professionals (Phi
180
= 0,55) and respondents´ education and their views on the importance of quality of life (Phi =
0,57).
Conclusion: The results has proved that the quality of life of the respondents who received
a liver transplantation is determined by the selected factors – sex, age and education.
Key words: quality of life, ethical approach, patient, liver transplantation
Úvod
Transplantácie orgánov patria k špičkovým výkonom modernej medicíny a predstavujú akési
meradlo vyspelosti zdravotníctva v jednotlivých krajinách. V minulosti bola transplantácia
pečene experimentálnou metódou, ale so zdokonalením imunosupresie, operačných techník
a pooperačnej starostlivosti sa v súčasnosti zmenila na štandardnú terapeutickú metódu výrazne
determinujúcu kvalitu života chorých v jej rôznorodých doménach.
Pacient a jeho rodina si po zákroku vyžadujú psychologickú, sociálnu a emocionálnu podporu
zo strany zdravotníckych pracovníkov, čo spoločne s rešpektovaním dôstojnosti
transplantovaných je zárukou ich efektívnejšej pooperačnej rehabilitácie a sociálnej adaptácie.
Podľa Špičáka (2008, s. 335) neexistujú jasné kritériá charakterizujúce stav, pri ktorom je treba
pacientovi transplantáciu odmietnuť, alebo ho dokonca z čakacej listiny vyradiť. Ide o ťažké
rozhodnutie, ktoré sa v súčasnosti opiera najmä o skúsenosť transplantačného tímu.
Somatická oblasť kvality života
U väčšiny pacientov sa krátko po transplantácii zahajuje antivirotická liečba s výrazne
nežiaducimi účinkami, ako depresia, nechutenstvo, únava. Podľa Trunečku (2009, s. 262)
pacienti s trvalou virologickou odpoveďou dosiahnu aj zlepšenie kvality života v oblasti
fyzickej kondície. Ako uvádza Magulová (2004, s. 201), nevyhnutnou súčasťou starostlivosti
o transplantovaných je užívanie liekov – imunosupresív majúcich rad vedľajších účinkov.
Po transplantácii pečene je vhodné zamyslieť sa nad ďalším spôsobom stravovania, keďže aj
tento aspekt vplýva na kvalitu života jedincov. Podľa Trunečku (2004) sa pacient po úspešnej
transplantácii pečene môže plne venovať športu, a to aj vrcholovému, najmä bicyklovaniu,
plávaniu a turistike. Návrat k pohlavnému životu, u niektorých chorých spojený s obavami, je
dôležité konzultovať s ošetrujúcim lekárom, resp. s odborníkom, ktorému pacient verí
(Trunečka, 2004). Únava vyplýva predovšetkým zo zlej fyzickej kondície, malej fyzickej
aktivity chorých a sedavého spôsobu života. Jej stupeň závisí od kardiorespiračnej zdatnosti
a je príznačný skôr pre ženy a starších pacientov (Trunečka, 2009, s. 263).
Podstatným krokom po transplantácii pečene je zmena životného štýlu Pacient musí odhadnúť
svoje fyzické a psychické možnosti a prispôsobovať im každodenné aktivity.
Psychosociálna a emocionálna oblasť kvality života
Ako uvádza Kristová (2009, s. 171), jednou zo základných podmienok utvárania si pozitívneho
vzťahu medzi sestrou a pacientom je adekvátny etický a psychoterapeutický prístup, kedy sa
psychologickými prostriedkami prispieva k dosiahnutiu cieľa terapie. Základom psychoterapie
pacientov po transplantácii pečene je liečebné pôsobenie a komunikácia. Nimi chceme
pacientom uľahčiť situáciu a eliminovať depresiu, na vznik ktorej sú náchylnejší. Podstatou
sesterských intervencií je nabádať pacientov, aby v rámci možností žili naplno a zlepšovali
svoje vzťahy s rodinou a priateľmi. Pacienti a ich príbuzní sú edukovaní o zmenách, ktoré
prináša transplantačná liečba a majú konkrétnu predstavu o tom, čo môžu od transplantácie
očakávať. Ide však o reakciu na aktuálnu situáciu, a tak obavy a strach o fungovanie nového
orgánu môžu pretrvávať.
181
Sociálna oblasť kvality života
Podpora rodiny je nevyhnutná najmä u chorých s komplikovaným pooperačným priebehom.
Pomáha zlepšovať zdravotný stav a kvalitu života pacienta, pre ktorého je dôležité, aby nezostal
so svojím problémom sám, aby ho mal kto vypočuť a povzbudiť, keď to potrebuje. Možno sa
zmení aj intenzita priateľských vzťahov, ale priateľov by sa pacient vzdávať nemal.
Návrat do zamestnania je závislý od fyzickej kondície, dosiahnutého vzdelania a doby strávenej
na čakacej listine. Viac ako 75 % pacientov pred transplantáciou pečene nie je schopných
vykonávať svoje povolanie z dôvodu pokročilosti pečeňového ochorenia, ale 68 % pacientov
sa do zamestnania vráti priemerne 6 mesiacov po transplantácii. Transplantácia pečene má
umožniť pacientovi návrat k normálnemu životu. Sociálne začlenenie a návrat k práci k tomu
prispejú významnou mierou (Trunečka, 2009, s. 262).
Cieľ
Zistiť či kvalita života pacientov po transplantácii pečene závisí od vybraných demografických
faktorov – veku, pohlavia a vzdelania respondentov.
Súbor a metodika
V kontexte so stanoveným cieľom výskumu sme oslovili 70 respondentov. Základným
kritériom ich výberu bol stav po transplantácii pečene. Dotazník vyplnilo 36 pacientov
(návratnosť 51 %) dispenzarizovaných v Hepatologickej ambulancii Fakultnej nemocnice
s poliklinikou F. D. Roosevelta v Banskej Bystrici a hospitalizovaných na
hepatogastroenterologickom oddelení tejto nemocnice. Respondentov sme rozdelili podľa
vybraných demografických faktorov – pohlavia, veku a vzdelania na 3 skupiny.
1. Pohlavie: ženy – 14 (39 %), muži – 22 (61 %).
2. Vek: od 25 – 72, priemerný vek - 50,11 rokov. Pri testoch skúmajúcich závislosti sme
respondentov rozdelili do 2 podskupín: mladší do 45 rokov vrátane – 13 (36,11 %), z toho 5
(38,46 %) žien a 8 (61,54 %) mužov, starší - 46 a viac rokov – 23 (63,89 %), z toho 9 (39,13
%) žien a 14 (60,87 %) mužov.
3. Vzdelanie: základné – 4 (11 %), stredoškolské (SŠ) bez maturity - 10 (28 %), stredoškolské
(SŠ) s maturitou – 12 (33 %), vysokoškolské (VŠ) – 10 (28 %) opýtaných, z toho 2 (20 %) ženy
a 8 (80 %) mužov. Pri testoch skúmajúcich závislosti sme respondentov rozdelili do 2
podskupín: s VŠ a nižším ako VŠ vzdelaním – 26 respondentov, z toho 12 (46,15 %) žien a 14
(53,85 %) mužov.
Výskum bol realizovaný v období november 2012 – február 2013 dotazníkovou metódou,
s použitím dotazníka vlastnej konštrukcie. Dotazník štruktúrovaného typu obsahoval 20
uzavretých otázok. Respondenti si mali zvoliť jednu z viacerých možností odpovedí.
Na verifikáciu stanovenej hypotézy sme použili kvantitatívne spracovanie empirických údajov,
čo umožnilo ich štatistické vyhodnotenie. Na štatistické spracovanie jednotlivých otázok
dotazníka využitých pri overovaní hypotézy slúžili odpovede respondentov rôzneho pohlavia,
veku a úrovne vzdelania, ktoré boli na základe kvantitatívnej metodiky spracovania údajov
v jednotlivých podskupinách ďalej diferencované na možnosti: pohlavie – ženy, muži, vek –
pod 45 a nad 45 rokov, vzdelanie – VŠ a nižšie ako VŠ vzdelanie a následne v programe
Statistika štatisticky spracované. Jednotlivé podskupiny výskumného súboru neboli počtom
identické, čo však pri štatistickom spracovaní výsledkov výskumu nie je nutné.
V práci interpretujeme len otázky vzťahujúce sa na kvalitu života, z testovania ktorých je
zrejmá štatisticky významná vzájomná závislosť sledovaných javov overovaná pomocou
Pearsonovho Chí-kvadrát testu pri 2 otázkach (početnosť odpovedí vysoká) a Fischerovho
exaktného testu pri 7 otázkach (početnosť odpovedí nízka až nulová) na zvolenej hladine
182
významnosti α = 0,05. Phí koeficient slúžil na overenie intenzity závislosti skúmaných javov,
pričom hodnota koeficientu 0,4 svedčí o ich miernej závislosti.
Výsledky
H0: Predpokladáme, že neexistuje vzťah medzi kvalitou života pacientov po transplantácii
pečene a ich demografickými údajmi.
HA: Predpokladáme, že existuje vzťah medzi kvalitou života pacientov po transplantácii
pečene a ich demografickými údajmi.
Na verifikovanie H0 sme použili vybrané otázky dotazníka, ktorých skrátenú verziu uvádzame
v tabuľkách 1, 2 a 3.
Interpretácia výsledkov
Chí-kvadrát testom o jednom stupni voľnosti a Fischerovým exaktným testom na hladine
významnosti  = 0,05 sme testovali nezávislosť dvoch alternatívnych znakov (jeden znak:
odpovede respondentov – pozitívne/negatívne postoje; druhý znak: pohlavie - muž/žena, vek:
starší/mladší, vzdelanie: VŠ nie/VŠ áno).
Všade testujeme H0: Medzi danými znakmi neexistuje závislosť/testované znaky sú nezávislé.
Tab. 1 Výsledky štatistického testovania v závislosti od pohlavia
Chí-kvadrát test (df = 1)
hladina významnosti:  = 0,05
Počet
respondentov
Ženy Muži
2 / p
n % n % n %
Otázky a pohlavie
Otázka 9
Potreba liekov na podporu
imunity, liečbu komplikácií
a iných ochorení
11 30,55 7 63,64 4 36,36
2
4,0820
p
0,0433
Otázka 12
Spokojnosť s podporou
priateľov
25 69,44 7 28 18 72
2
4,0820
p
0,0433
Fischerov exaktný test
hladina významnosti:  = 0,05
Otázka 16
Spokojnosť s prístupom
zdravotníckych pracovníkov
35 97,22 14 40 21 60 0,0210
Interpretácia výsledkov uvedených v tabuľke 1 (otázky 9, 12 a 16)
Z výsledkov uvedených v tabuľke 1 je zrejmé, že hodnota testovacieho kritéria 2
= 4,0820 je
väčšia ako odpovedajúca kritická hodnota 2
(0,05;1) = 3,8415, preto môžeme H0 o nezávislosti
testovaných znakov zamietnuť. Rovnako v otázkach 9 a 12 je p = 0,0433, čo oprávňuje
zamietnuť nulovú hypotézu a tvrdiť, že dané znaky, t. j. potreba liečby ku každodennému
fungovaniu, pričom ženy potrebujú viac liekov ako muži a spokojnosť respondentov
s podporou priateľov, pričom muži sú viac spokojnejší ako ženy, sú z hľadiska pohlavia
respondentov závislé. Závislosti v otázke 16 sme testovali Fischerovým exaktným testom.
Z výsledkov odpovedí respondentov na otázku 16 vyplýva, že od pohlavia respondentov závisí
183
aj ich spokojnosť s prístupom zdravotníkov, pričom muži sú viac spokojnejší ako ženy, p =
0,0210.
Tab. 2 Výsledky štatistického testovania v závislosti od veku
Fischerov exaktný test
hladina významnosti:  = 0,05
Počet
respondentov
Vek do 45
rokov
Vek 46 a viac
rokov p
n % n % n %
Otázky a vek
Otázka 6
Intenzívnejšie realizovanie
záujmov ako pred transplantáciou
7 63,89 6 85,71 1 14,29 0,0319
Otázka 11
Spokojnosť s podporou rodiny
21 58,33 6 28,57 15 71,43 0,0157
Otázka 15
Vplyv viery a náboženstva
na zvládanie problémov
28 77,77 7 25 21 75 0,0350
Interpretácia výsledkov uvedených v tabuľke 2 (otázky 6, 11 a 15)
Závislosti v tabuľke 2 sme testovali Fischerovým exaktným testom a ich intenzitu sme vyjadrili
Phí koeficientom (Phí = 0,4 = mierna závislosť). Z výsledkov uvedených v tabuľke 2 vyplýva,
že od veku respondentov závisí: možnosť venovať sa po transplantácii svojim záujmom,
pričom respondenti pod 45 rokov sa im venujú intenzívnejšie, p = 0,0319, Phí = 0,32 – mierna
závislosť); spokojnosť s podporou rodiny – respondenti nad 45 rokov sú spokojnejší viac, p =
0,0157, Phí = - 0,43 – veľmi slabá závislosť; viera, náboženstvo – respondentom nad 45 rokov
pomáha viera prekonávať ťažkosti vo väčšej miere ako mladším, p = 0,0350, Phí = - 0,43 –
veľmi slabá závislosť.
Tab. 3 Výsledky štatistického testovania v závislosti od vzdelania
Fischerov exaktný test
hladina významnosti:  = 0,05
Počet
respondentov
VŠ vzdelanie
Iné ako VŠ
vzdelanie p
n % n % n %
Otázky a vek
Otázka 12
Spokojnosť s podporou priateľov
25 69,44 10 40 15 60 0,0129
Otázka 17
Dôvera v odbornosť
zdravotníckych pracovníkov
26 72,22 3 11,54 23 88,46 0,0033
Otázka 19
Dôležitosť kvality života
v porovnaní s jeho dĺžkou
11 30,56 8 72,72 3 27,28 0,0013
Interpretácia výsledkov uvedených v tabuľke 3 (otázky 12, 17 a 19)
Závislosti v tabuľke 3 sme testovali Fischerovým testom a ich intenzitu sme vyjadrili Phí
koeficientom. Z výsledkov v tabuľke 3 vyplýva, že od vzdelania respondentov závisí:
spokojnosť s podporou od priateľov, pričom respondenti bez VŠ vzdelania sú spokojnejší viac,
p = 0,0129, Phí = - 0,38 – veľmi slabá závislosť; dôvera v odbornosť zdravotníckych
pracovníkov, kedy respondenti bez VŠ vzdelania viac dôverujú zdravotníckym pracovníkom,
p = 0,0033, Phí = 0,55 – silná závislosť, pohľad na kvalitu života v porovnaní s jeho dĺžkou,
184
pričom respondenti s VŠ vzdelaním vo väčšej miere preferujú názor, že kvalita života je
dôležitejšia ako jeho dĺžka, p = 0,0013, Phí = 0,57 – silná závislosť.
Na základe výsledkov štatistického testovania zamietame H0 a potvrdzujeme platnosť
alternatívnej hypotézy HA, t. j. že existuje vzájomná závislosť medzi kvalitou života
a vybranými demografickými faktormi respondentov: pohlavím, vekom a vzdelaním.
Diskusia
Prvá štúdia zaoberajúca sa porovnávaním kvality života pred transplantáciou pečene a po nej
bola publikovaná Tarterom. Hodnotí kvalitu života 53 pacientov, ktorí podstúpili transplantáciu
pre alkoholickú pečeňovú cirhózu. Výsledky štúdie ukazujú, že celková kvalita života
pacientov sa zvýšila, v oblasti fyzickej aktivity bola porovnateľná s kontrolnou skupinou, vo
sfére psychosociálnej zostala kvalita života nižšia. Výsledky tejto štúdie potvrdzuje aj
metaanalýza Bravatovej, ktorá zistila, že domény kvality života týkajúce sa fyzického zdravia
sú transplantáciou pečene ovplyvnené viac ako domény psycho-sociálne (Trunečka, 2009, s.
261). Identický názor zastáva i Masala a kol. (2012), podľa ktorých transplantácia pečene
prinavracia pacientom zdravie a kvalitu života porovnateľnú pred operačným zákrokom
predovšetkým v oblasti fyzickej, avšak niektoré fyzické a predovšetkým sociálne problémy
pretrvávajú neustále. Podľa autorov, intervencie ako rehabilitačný program a psychologická
podpora umožňujú pacientom zvýšiť kvalitu života a spokojnosť po operácii. K podobným
záverom dospela vo svojej štúdii i Mandal (2014), ktorá uvádza, že väčšina pacientov môže
pracovať, chodiť do školy a realizovať bežné aktivity v rozmedzí 2 – 3 mesiacov po zákroku.
V nami realizovanom výskume 64 % respondentov realizuje svoje záujmy vo väčšej, resp.
v takej istej miere ako pred transplantáciou (otázka 6), pričom respondenti pod 45 rokov sú
v tomto smere aktívnejší (p = 0,0319) a 55 % z nich trávi voľný čas predovšetkým
prechádzkami a športovými aktivitami. 17 % respondentov plánuje vrátiť sa do zamestnania
(otázka 8) a podľa takmer polovice respondentov (47 %) má život po transplantácii rozhodne
väčší zmysel ako pred ňou (otázka 14). Bownik a Saab (2009) svojím výskumom dospeli
k názoru, že fyzická zdatnosť a telesná aktivita klesá po 1 - 5 rokoch po zákroku najmä
v skupine 60 a viacročných pacientov, ktorí viac trpia chronickými ochoreniami, bolesťou
v rámci fyzickej domény kvality života a častejšou chronickou rejekciou orgánu. Paralelu
s uvedeným vidíme i v nami realizovanom výskume, pretože z 11 respondentov užívajúcich
viaceré lieky na podporu imunity i z dôvodu komplikácií či polymorbidity je takmer polovica
60 a viacročných. Ptáčková (1999) uvádza závery výskumu realizovaného v Česku v rokoch
1997 – 1998 v IKEM zameraného na porovnanie kvality života pacientov pred a jeden rok po
transplantácii pečene. Pred zákrokom vyplnilo dotazníky 39 osôb a rok po transplantácii
odpovedalo 36 osôb, celkom 75 (36 mužov a 39 žien, vek 14 – 64 rokov). Po transplantácii
došlo k zmene „k lepšiemu“ v oblasti zdravia, psychickej pohody, v starostlivosti o seba
samého a odpočinku. V porovnaní s naším výskumom dochádza k zhode v
oblasti sebestačnosti, psychickej pohody a aktivitách denného života.
Záver
V priebehu uplynulých rokov sa dramaticky zlepšilo prežívanie pacientov po transplantácii
a kvalita ich života, čo je jedno z hlavných kritérií ich úspešnosti a čo deklarovali aj výsledky
nášho výskumu. Konečným úspechom transplantácií by však bolo, keby sa darilo prekonať
hlavnú prekážku, a to nedostatok vhodných orgánov a tiež účinne predchádzať chorobám
smerujúcim k nezvratnému zlyhaniu životne dôležitých orgánov.
Bibliografické odkazy
BOWNIK, H., SAAB, S. Health - related quality of life after liver transplantation for adult
recipients. [online]. Liver Transplantation Journal, 2009;15Suppl.(2),42-49. [cit. 2016-04-01].
Dostupné z: <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/19876941
185
KRISTOVÁ, J. Komunikácia v ošetrovateľstve. Martin: Osveta, 2009. 182 s. ISBN 80-8063-
160-3.
MAGULOVÁ, L., BOŽEKOVÁ, L., KRIŠKA, M. et al, Interakcie liečiv v klinickej praxi.
Bratislava: SAP, 2004. 333 s. ISBN 80-89104-53-3.
MANDAL, A. Life after a liver transplant – New medical [online]. Posledná revízia 6. 1. 2014
[cit. 2016-03-31]. Dostupné z: <http://www.news-medical.net/.../life-after-a-liver-transplant
MASALA, D. et al. Quality of life and physical activity in liver transplantation patients: results
of a case-control study in Italy. [online]. Liver Transplantation Journal, 2012;44(5):1346-1350.
[cit. 2016-04-01]. Dostupné z:
<http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/22664013
PTÁČKOVÁ, A. Srovnání kvality života před a jeden rok po transplantaci jater.
Československá psychologie. 1999;43(4):338-348.
ŠPIČÁK, J. et al. Novinky v gastroenterologii a hepatologii. Praha: Grada Publishing, a.s.,
2008. 421 s. ISBN 978-80-247-1783-8.
TRUNEČKA, P. Co je třeba vědět o transplantaci jater. Plzeň: Euroverlag, 2004. 41 s.
TRUNEČKA, P., ADAMEC, M. et al. Transplantace jater. Praha: Karolinum, 2009. 290 s.
ISBN 978-80-246-1671-1.
Kontaktná adresa autora:
doc. PhDr. Tatiana Rapčíková, PhD.
FZ SZU Sládkovičova 21
974 05 Banská Bystrica
Slovenská republika
tatiana.rapcikova@szu.sk
186
VÝSKYT ÚZKOSTI, DEPRESIE A KVALITA ŽIVOTA U PACIENTOV
S DERMATOLOGICKÝMI OCHORENIAMI
THE INCIDENCE OF ANXIETY, DEPRESSION AND QUALITY OF LIFE IN
PATIENTS WITH DERMATOLOGICAL DISEASES
Andrea Solgajová*, Tomáš Sollár**, Gabriela Vörösová*, Dana Zrubcová*
*Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva, Katedra
ošetrovateľstva
**Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva, Ústav
aplikovanej psychológie
Abstrakt
Cieľ: Cieľom výskumu bolo zistiť rozdiely úrovne úzkosti, depresie a kvality života
u pacientov s akné a atopickou dermatitídou, skúmať rozdiely vzhľadom k pohlaviu a skúmať
vzťah premenných s vekom a stabilnými osobnostnými charakteristikami.
Metódy: Pre zber dát boli použité škála na meranie úzkosti HADS, Beckova subjektívna škála
depresie (BDI), Dermatologický index kvality života (DLQI) a dotazník Mini IPIP
(International Personality Item Pool) na hodnotenie piatich osobnostných faktorov.
Výsledky: V úrovni úzkosti, depresie a kvality života nebol medzi pacientmi s akné a pacientmi
s atopickou dermatitídou zistený štatisticky významný rozdiel. Podľa pohlavia bol zistený
rozdiel iba vo výskyte úzkosti v skupine pacientov s akné, pričom vyššia úzkosť bola
zaznamenaná u žien. Úzkosť, depresia ani kvalita života u pacientov s akné a atopickou
dermatitídou nepreukazovali s vekom štatisticky významné vzťahy. V obidvoch skupinách boli
zistené významné vzťahy skúmaných premenných k stabilným osobnostným charakteristikám.
Záver: Poznanie faktorov, ktoré vplývajú na výskyt psychických problémov u pacientov s akné
a atopickou dermatitídou napomáha včasnej diagnostike týchto problémov, čím sa môžu
eliminovať negatívne dopady psychických problémov na kvalitu života pacienta.
Kľúčové slová: psychické problémy, atopická dermatitída, akné, pohlavie, vek, osobnosť
Abstract
Aim: The aim of the research was to investigate differences in anxiety, depression and quality
of life between groups of patients with acne and atopic dermatitis. Further, gender differences
and the relationship with age and stable personality characteristics were investigated.
Methods: Hospital Anxiety and Depression Scale (HADS-A) for identifying anxiety, Beck
Depression Inventory (BDI) for identifying depression, Dermatology Life Quality Index
(DLQI) for identifying patients’ quality of life and the Mini IPIP (International Personality Item
Pool) for identifying of five personality factors were used.
Results: No significant differences in anxiety, depression and quality of life between the acne
and the atopic dermatitis groups were found. According to gender the difference in anxiety was
found in the acne group with higher anxiety in women. Anxiety, depression and quality of life
did not correlate with age in both groups. In both groups significant relationships were found
between main studied variables and personality variables.
Conclusion: The knowledge of factors that influence incidence of acne and atopic dermatitis
patients’ psychological problems helps early diagnostics of these problems. Therefore negative
incidence of these psychological problems on patients’ quality of life can be at least partially
eliminated.
Key words: psychological problems, atopic dermatitis, acne, gender, age, personality
187
Kontaktná adresa autora:
PhDr. Andrea Solgajová, PhD.
FSVaZ UKF v Nitre
Katedra ošetrovateľstva
Kraskova 1
Nitra 949 74
Slovenská republika
asolgajova@ukf.sk
188
COUPLES FACED WITH CHRONIC ILLNESS: A LITERATURE REVIEW ABOUT
THE PHENOMENON “CONCURRENT RELATIONSHIPS”
Michaela Sorber*,***, Katharina Kapsch**,***, Christiane Knecht*,***, Andreas
Büscher**,***, Wilfried Schnepp*,***
*Witten/Herdecke University, Faculty of Health, Department of Nursing Science, Germany
**Osnabrück University of Applied Sciences, Faculty of Business Management and Social
Sciences, Germany
***Research Group “FamiLe - Family health in the lifecourse”, Osnabrück, Germany
Abstract
Aim: Confronted with chronic illness couples have to cope with far-reaching challenges and
often need to reconstruct their relationship. Such re-constructions occur in various ways.
“Concurrent relationships” are one mode of couple relationships. They are a phenomenon
which is observed in nursing practice, reported in the media and discussed in internet forums.
However, it is not clear to what extent scientific knowledge about this form of relationship
exists in the context of chronic illness. Thus, the aim is to explore the phenomenon “concurrent
relationship”.
Methods: Following the main research question `How is the phenomenon “concurrent
relationships” in the context of chronic illness described in the literature?´, a literature review
was conducted. A systematic literature search was performed using six databases and further
sources. Articles included were analysed and synthesised in a narrative and graphical form.
Results: Out of 3671 identified references, 12 empirical and theoretical studies were assessed
for inclusion. The phenomenon appears in widely different contexts and various issues.
However, it is often merely marginally investigated in the studies. The designation and
understanding differ substantially, depending on perspectives and preconceptions.
Conclusion: Based on the synthesis and on theoretical considerations, a first, preliminary
description of the phenomenon is presented and a request for further research is outlined.
Key words: couples, chronic illness, interpersonal relationships, concurrent relationships,
extradyadic relationship, literature review
Introduction
Chronic illnesses can be characterised by their durability and their specific alternating dynamic
(Corbin & Strauss, 2004; Schaeffer & Moers, 2008). They have a profound impact on the ill
person’s life (Schaeffer & Moers, 2008). Furthermore, the social environment and especially
the family and significant others are affected as well (Corbin & Strauss, 2004; McCormick &
Blair, 2014). This applies in particular to couple relationships (Corbin & Strauss, 2004;
Salewski & Vollmann, 2014). Couples have to cope and arrange their life with the chronic
illness (Corbin & Strauss, 2004). Franke (2005), Nerb (2008) and Rolland (1994) illustrate the
great importance of rebalancing, reconstructing and forming of relationships in the face of
chronic illness.
“Concurrent relationships” are one mode of couples’ relationships. “Concurrent relationships”
can be characterised through the circumstance that one partner has another partner parallel to
his primary relationship (e.g. Kröger, 2010). Often the parallel relationship is termed as
external, extradyadic or extramarital relationship (Kröger, 2010).
“Concurrent relationships” are a phenomenon of everyday life, which can be observed in the
context of chronic illness. The phenomenon is also reported in the media (e.g. Jürgs, 2013;
Mundy, 2009; Petersen, 2010) and discussed in internet forums in the context of dementia.
189
However, it is not clear how the phenomenon could be characterised in the context of chronic
illness, how far scientific knowledge about it exists and how it can be described in the context
of chronic illness from a scientific perspective.
Aim
The aim of this study was to explore the phenomenon “concurrent relationships” in couples in
the context of chronic illness. The main research question was: ‘How is the phenomenon
“concurrent relationships” in the context of chronic illness described in the literature?’.
Methods
To answer this question, a literature review was conducted using an explorative approach. After
determining relevant databases, criteria for inclusion were defined. All studies more or less
considering the phenomenon were to be included. No limitations concerning publication period,
geographic area, research design, participants and outcomes were made. Inclusion was limited
to English and German articles in scientific journals. Due to limited knowledge available about
the phenomenon it was challenging to develop a search strategy with an exactly fitting
terminology. A redefinition of the relevant search terms was required during the process. A
systematic literature search was conducted in six databases (PubMed, Scopus, CINAHL,
Cochrane Library, PBSC, PsychINFO) and via hand search, following up reference lists and
citation snowballing. The search strategies consisted of search terms belonging to (1) chronic
illness (illness, disease, disability, health), (2) concurrent (concurrent, new, parallel,
extramarital, extradyadic, adultery) and (3) relationship (relationship, partnership, couple,
marriage, dyad). The search was performed in December 2015.
In- and exclusion were performed using a three step process to screen title, abstract and fulltext
of the identified articles. Due to the explorative character of the review, no critical appraisal
was performed. After selection, articles were analysed and synthesised in a narrative and a
graphic way. Therefore, a mind map was created to get an impression of the entity of the
phenomenon-related studies. Subsequently, content data were extracted. A thematic analysis
was conducted with regard to terminology and the formation of “concurrent relationships”.
Results
Out of 3671 references identified, 12 studies were selected for inclusion. These studies indicate
that the phenomenon “concurrent relationships” has been studied before, but only to a limited
extent. Table 1 shows the studies included.
Selected findings of the analysis are presented subsequently. First of all, descriptive findings
are described, followed by contextual findings on terminology and formation.
190
Tab. 1 Overview of included articles
Author Year Title Design
Davies et al. 2010 The impact of dementia and mild memory impairment (MMI) on intimacy and
sexuality in spousal relationships
Qualitative
Fisher et al. 2009 Psychobiological Correlates of Extramarital Affairs and Differences between
Stable and Occasional Infidelity among Men with Sexual Dysfunctions
Quantitative
Karrasch & Reichert 2011 Impacts of spouse-caregiving on relationship and sexuality Quantitative
London & Wilmoth 2014 Extramarital Relationships in the Context of Spousal Alzheimer’s Disease: A
Mixed-Methods Exploration of Public Attitudes
Mixed-Methods
Molassiotis et al. 2002 Life after cancer: Adaptation issues faced by Chinese gynaecological cancer
survivors in Hong Kong
Qualitative
Murburg et al. 1988 Huntington´s Disease: Therapy Strategies Case reports
Rolland 1994 In Sickness and in Health: The Impact of Illness on Couples' Relationships Theoretical
Speziale 1997 Couples, Sexual Intimacy, and Multiple Sclerosis Case studies
Theoretical considerations
Waite et al. 2009 Sexuality: Measures of Partnerships, Practices, Attitudes, and Problems in the
National Social Life, Health, and Aging Study
Quantitative
Yelland 2015 Sex, Dementia, and Long-Term Care: Public Perspectives Mixed methods approach
Zeiss & Kasl-Godley 2001 Sexuality in Older Adults´ Relationships Theoretical
Zhou, Y. et al. 2014 Motivations for sexual risk behaviors among older men in Shanghai, China: a
qualitative study
Qualitative
191
Descriptive findings
Because of the explorative character of this literature review, it was accepted that the studies
were quite heterogeneous and the phenomenon appeared in different ways and with different
extents. In consequence, the studies vary in relation to the objective, the research question, the
context, the methods and also to the question of how and to which extent these particular
relationships are illustrated. The period of publication ranges from 1988 to 2015. A healthcare
professionals’ view (Rolland, 1994; Speziale, 1997), a public perspective in form of attitudes
towards the phenomenon (London & Wilmoth, 2014; Waite et al., 2009; Yelland, 2015) and
the view of the persons concerned are all represented (Davies et al., 2010; Karrasch & Reichert,
2011; Molassiotis et al., 2002; Murburg et al., 1988; Zhou et al., 2014). The phenomenon
emerges in empirical as well as in theoretical articles. It appears in most studies within real
cases, in the form of information in case descriptions (Murburg et al., 1988; Rolland, 1994) or
as a result in the examination of extramarital affairs (Fisher et al., 2009) or as statements made
by study participants (Karrasch & Reichert, 2011; Molassiotis et al., 2002; Zhou et al., 2014).
Furthermore, three studies elaborate the phenomenon in a theoretical approach (Rolland, 1994;
Speziale, 1997; Zeiss & Kasl-Godley, 2001). In addition, it appears in some studies as a
hypothetical question or issue (Davies et al., 2010; London & Wilmoth, 2014; Yelland, 2015).
While there are two studies in which the type of illness is not specified (Fisher et al., 2009;
Karrasch & Reichert, 2011), others mention or contextualize the phenomenon in the following
illness-related contexts: multiple sclerosis (Speziale, 1997), Huntington’s disease (Murburg et
al., 1988), gynaecological cancer (Molassiotis et al., 2002; Zhou et al., 2014), cerebral
infarction (Zhou et al., 2014), traumatic brain injuries (Rolland, 1994), physical
disability/illness (Murburg et al., 1988; Waite et al., 2009), terminal disease (Rolland, 1994)
and dementia (Davies et al., 2010; London & Wilmoth, 2014; Murburg et al., 1988; Rolland,
1994; Waite et al., 2009; Yelland, 2015; Zeiss & Kasl-Godley, 2002).
Although studies were found in which the phenomenon appears, it must be noted that for the
most part the phenomenon was not the main objective of the studies (Davies et al., 2010; Fisher
et al., 2009; Karrasch & Reichert, 2011; Molassiotis et al., 2002; Murburg et al., 1988, Rolland,
1994; Speziale, 1997; Waite et al., 2009; Zeiss & Kasl-Godley, 2001; Zhou et al., 2009).
Instead, it appeared primarily in form of a reference or a paragraph.
In fact, with the exception of studies on attitudes on extramarital relationships (London &
Wilmoth, 2014; Yelland, 2015), the phenomenon appeared rather as a by-product than as the
main research object.
Terminology
Various terms for the phenomenon have been found, which could be used to classify and to get
a preliminary understanding. The designations can be categorised in three groups:
(1) Terms like “new relationship” (Davies et al., 2010, p.8; Yelland, 2015, p.16; Zeiss &
Kasl-Godley, 2001, p.24), “external relationship” (Davies et al., 2010, p.6), “extramarital
relationship” (Fisher et al., 2009, p.867; Karrasch & Reichert, 2011, p. 110; London &
Wilmoth, 2014, p.103; Murburg et al., 1988, p.302; Rolland, 1994, p.341; Speziale, 1997,
p.25), “secondary relationship” (Fisher et al, 2009, p.868), “cohabitation with two wives”
(Karrasch & Reichert, 2011, p.109), “concurrent partnerships” (Fisher et al., 2009, p.867),
“romantic relationship” (Murburg et al., 1988, p.299; Davies et al., 2010, p.6), “new,
intimate relationship” (Zeiss & Kasl-Godley, 2001, p.23; Yelland, 2015, p.16),
“extramarital intimate relationship” (London & Wilmoth, 2014, p.107), “intimate
relationship” (Davies et al., 2010, p.6) all underline a characteristic of relationship.
(2) However, designations such as “extramarital affair” (Fisher et al., 2009, p.868;
Molassiotis et al., 2002, p.118; Rolland, 1994, p.341), “mistress” (Molassiotis et al., 2002,
192
p.118), “affair” (Molassiotis et al., 2002, p.118; Rolland, 1994, p.341), “new fiancé”
(Murburg et al., 1988, p.299), “a lover” (Rolland, 1994, p.341) refer more to aspects of
an affair.
(3) Designations like “extramarital sex” (London & Wilmoth, 2014, p.103; Zhou et al., 2014,
p.3), “extramarital sexual relationship” (Fisher et al, 2009, p.867; Karrasch & Reichert,
2011, p.109), “sexual relations” (Waite et al., 2009, p.i60), “sex outside marriage” (Waite
et al., 2009, p.i60), (“sexual relationship” (Davies et al., 2010, p.6) indicate to more sexual
aspects of the phenomenon.
Formation
The descriptions of cases reported by Murburg et al. (1988), Rolland (1994) as well as Karrasch
and Reichert (2011) enable an exemplary insight into how the formation of “concurrent
relationships” can look.
Murburg et al. (1988, p.299) describe in their study about therapy strategies for families with
Huntington disease the case of “Mrs. E.”, a 50-year-old widowed woman, her daughter and Mr.
Q., her “new fiancé”. Mrs. E. cared for her husband who suffered from Huntington disease at
home for 10 years. Mr. Q. was a family friend who helped Mrs. E. in caring for her husband.
They developed a romantic relationship. After the death of Mr. E., this relationship changed to
an open romantic relationship and continued (Murburg et al., 1988).
Another case is portrayed by Rolland (1994) in context of issues regarding intimacy and
communication in couples facing chronic illness. Rolland (1994) writes about the case of a
woman who cared for her severely disabled husband for over 25 years. The woman reported
that she had “a lover” for many years, but leaving her husband never came into to her mind
(Rolland, 1994, p.341).
In their study on the impact of spousal caregiving on relationship and sexuality, Karrasch and
Reichert (2011) report about one study participant who suggested the acceptability of an
extramarital sexual relationship or living together in one house with two wives. The authors
report that the man expressed that he would like to continue caring for his spouse because of
his still remaining affection (Karrasch & Reichert, 2011).
The exemplary case descriptions presented show different characteristics of formation of
“concurrent relationships”. More specifically Rolland (1994, p.341) describes that the wife had
“a lover”, whereas Murburg et al. (1988) describes a hidden romantic relationship, which
continued in an open form after the husband passed away. Karrasch and Reichert (2011) show
a hypothetical case concerning the possibility of a cohabitation with two wives in the same
house. Therefore, the meaning and creating of the “new” or “secondary” relationship differ
substantially. In summary, maintaining of the care for the ill spouse is common to all cases.
Discussion
In this review it was shown that the phenomenon appears in research literature, but is mostly
only marginally thematised and investigated. Apart from an investigation of attitudes, a focused
investigation of the phenomenon could not be found. Even so, it was noticeable that particularly
study participants and clients in case descriptions addressed the phenomenon themselves or the
phenomenon was investigated as a hypothetical construct. It can be assumed that the topic and
its relevance has not been identified in research so far. Furthermore, also methodological
challenges and moral as well as ethical issues could be aspects that may hinder a focused and
deeper investigation.
Further it was shown that the phenomenon is mainly addressed in the context of dementia,
especially in the media. It could thus be assumed to be a dementia-specific phenomenon. In
193
contrast, in research literature further diseases were able to be identified as context factors.
Common to all given illnesses is the crucial impact on personal and shared life, which may be
a relevant characteristic. This refers to a “noncategorical approach” in research on social
domains, which is argued by Stein and Jessop (1989, p.769) in the context of chronically ill
children and their families.
Considering the terminology concerning the phenomenon “concurrent relationships”, numerous
different designations were found. In addition, the used terminology is also not coherent within
the articles. The range of different terminologies gives reference to different characteristics of
the phenomenon, but may also depend on an individual, a cultural as well as a social
understanding of couple relationships. Further, the different designations may follow different
research perspectives, the respective context or the participant’s designation.
Consequently, it seems that there is a lack of consistent terminology, which can result in
misconceptions and also misinterpretations of a phenomenon (Boggartz, 2015).
Using the terminology “concurrent relationships” in this literature review was intended to
illustrate the contemporaneity, to focus on both relationships and to remain as open as possible
for further characteristics as well as descriptions. Also it was intended to avoid a judgement and
to beware of giving the phenomenon subtle nuances or to accentuate one of the relationships.
Relating to the formation of “concurrent relationships”, different exemplary cases of formation
of “concurrent relationships” were found. But they contained very little information and in none
of the studies was a conceptual investigation performed. An important insight is the fact that in
the presented cases at least a care-relationship to the ill partner remains.
Whereas some findings from the literature review could be used to clarify the phenomenon, a
greater part remains diffuse. Additionally, hints also emerged, which referred to questions of
distinction between possibly similar or other phenomena, such as external relations without the
context of chronic illness, “concurrent relationships” of the ill partner (especially dementia
patients), or divorce but maintaining care.
Potential limitations of this review belong to the heterogeneity of studies, the quality and the
extent of data related to the phenomenon. Also possibly relevant articles may not have been
identified through the search strategy because of a lack of conceptual clarity.
Even so, due to the open and exploratory approach it was possible to map out the research field
and to get first information on the phenomenon.
Conclusion
The extent of the research literature identified, the contexts, the designations as well as the
examples of how “concurrent relationships” are formed all help to get an initial understanding
of the phenomenon. As a preliminary description it can be stated that “concurrent relationships”
in the context of chronic illness are characterised through a parallel relationship beyond the
primary couple confronted with the chronic illness. This relationship can range from a sexual
affair, a clandestine or openly communicated romantic relationship to a cohabitation in one
home. A continuing care-relationship with the ill partner is identified as an important
characteristic of the phenomenon in the context of chronic illness.
The results of this review emphasize that the phenomenon exists but has not been investigated
in more depth. The relevance of the phenomenon is underlined by its visibility in nursing
practice, through the media as well as in research, but profound research and scientific
comprehension is lacking and conceptual clarity is missing.
The phenomenon “concurrent relationships” still can be characterised as a diffuse and
ambiguous phenomenon. Further empirical research is needed in which the construction of the
phenomenon in the context of chronic illness and the experiences of the persons concerned are
194
examined. Especially continuing to care for an ill partner, which was identified as an important
characteristic in this context, needs further attention.
Acknowledgements
This literature review is part of a doctoral project within the cooperative research group
“FamiLe – Family health in the lifecourse” at Witten/Herdecke University and Osnabrück
University of Applied Sciences, which is funded by the German Federal Ministry of Education
and Research (reference: 01KX1113A and 01KX1113B).
I would like to acknowledge the support of my colleagues in the research group “FamiLe” in
conducting this literature review. Also, I would like to thank Vivienne Krause for editing this
text.
Bibliography
BOGGARTZ, T. Begriffsanalysen in der Pflegewissenschaft. QuPuG-Journal für Qualitative
Forschung in Pflege- und Gesundheitswissenschaft. 2015;2(2):126-135.
CORBIN, J., STRAUSS, A. Weiterleben lernen: Verlauf und Bewältigung chronischer
Krankheit. 2nd ed. Bern, Göttingen, Toronto, Seattle: Verlag Hans Huber, 2004. 379p. ISBN
978-3456840185.
DAVIES, H.D. et al. The impact of dementia and mild memory impairment (MMI) on intimacy
and sexuality in spousal relationships. International Psychogeriatrics. 2010;22(4):618-628.
FISHER, A.D. et al. Psychobiological correlates of extramarital affairs and differences between
stable and occasional infidelity among men with sexual dysfunctions. Journal of Sexual
Medicine. 2009;6(3):866-875.
FRANKE, L. Demenz in der Ehe. Über die verwirrende Gleichzeitigkeit von Ehe- und
Pflegebeziehung in der psychosozialen Beratung für Ehepartner Demenzkranker. Dissertation
Universität Bielefeld. 2005. 379p.
JÜRGS, A. Wenn man mit 42 Jahren an Alzheimer erkrankt. Die Welt. 07.11.2013.
http://www.welt.de/fernsehen/article121624066/Wenn-man-mit-42-Jahren-an-Alzheimererkrankt.html
(last retrieved: 21.03.2016).
KARRASCH, R.-M., REICHERT, M. Auswirkungen der Pflege eines Partners auf
Partnerschaft und Sexualität (engl. Impacts of spouse-caregiving on relationship and sexuality).
Zeitschrift für Familienforschung. 2011;23(1):102-116.
KRÖGER, C. Sexuelle Außenkontakte und -beziehungen in heterosexuellen Partnerschaften.
Psychologische Rundschau. 2010;61(3):123-143.
LONDON, A.S., WILMOTH, J.M. Extramarital relationships in the context of spousal
alzheimer’s disease: A mixed-methods exploration of public attitudes. In: J.H. McCormick,
S.L. Blair (eds.) Family Relationships and Familial Responses to Health Issues. Contemporary
Perspectives in Family Research. Volume 8A. Bingley: Emerald Group Publishing Ltd., 2014.
pp.103-134. ISBN 978-1-78441-015-5.
McCORMICK, J.H., BLAIR, S.L. Foreword. In: J.H. McCormick, S.L. Blair (eds.) Family
Relationships and Familial Responses to Health Issues. Contemporary Perspectives in Family
Research. Volume 8A. Bingley: Emerald Group Publishing Ltd., 2014. pp.xi-x5. ISBN 978-1-
78441-015-5.
MOLASSIOTIS, A. et al. Life after cancer: adaptation issues faced by Chinese gynaecological
cancer survivors in Hong Kong. Psychooncology. 2002;11(2):114-123.
MUNDY, A. Of Love and Alzheimer´s. When Caregivers Find New Companions, Is it
Adultery? The Wall Street Journal. 03.11.2009.
http://www.wsj.com/article_email/SB10001424052748704317704574503631569278424lMyQjAxMDA5MDAwMjEwNDIyWj.html
(last retrieved: 21.03.2016).
195
MURBURG, M. M. et al. Huntington's Disease: Therapy Strategies. Family Systems Medicine.
1988; 6(3): 290-303.
NERB, N. Hirnverletzung, Identität und Partnerschaft. Eine Analyse autobiographischer
Erzählungen von Personen nach Hirnverletzung und ihren engsten Lebenspartnern.
Dissertation Albert-Ludwigs-Universität Freiburg im Br., 2008. 262p.
PETERSEN, B. Can a Marriage Die Even When the Loved One Doesn´t? The Huffington Post,
24.06.2010. http://www.huffingtonpost.com/barry-petersen/can-a-marriage-die-evenw_b_622664.html
(last retrieved: 21.03.2016).
ROLLAND, J.S. In Sickness and in health: The Impact of Illness on Couples' Relationships.
Journal of marital and family therapy. 1994; 20:327-347.
SALEWSKI, C., VOLLMANN, M. Close relationship and chronic illness. The interrelations
between illness perceptions and social support. Zeitschrift für Gesundheitspsychologie. 2014;
22(4):175-184.
SCHAEFFER, D., MOERS, M. Überlebensstrategien – ein Phasenmodell zum Charakter des
Bewältigungshandelns chronisch Erkrankter. Pflege & Gesellschaft. 2008; 13(1):6-31.
SPEZIALE, B.A. Couples, sexual intimacy, and multiple sclerosis. Journal of Family
Psychotherapy. 1997; 8:13-32.
STEIN, R.E.K., JESSOP, D.J. What diagnosis does not tell: The case for a noncategorial
approach to chronic illness in childhood. Social Science & Medicine. 1989; 29(6):769-778.
WAITE, L.E. et al. Sexuality: Measures of Partnerships, Practices, Attitudes, and Problems in
the National Social Life, Health, and Aging Study. Journal of Gerontology: Social Sciences.
2009; 64B(S1):i56-i66.
YELLAND, E.L. Sex, Dementia, and Long-Term Care: Public Perspectives. Theses and
Dissertations -- Family Sciences. 2015; Paper 27. p.105.
http://uknowledge.uky.edu/hes_etds/27 (last retrieved: 21.03.2016).
ZEISS, A.M., KASL-GODLEY, J. Sexuality in Older Adults' Relationships. Generations.
2001; 25:18-25.
ZHOU, Y. et al. Motivations for sexual risk behaviors among older men in Shanghai, China: A
qualitative study. BMC public health. 2014; 14:802.
Author´s contact address:
Michaela Sorber, M.Sc.
Witten/Herdecke University
Faculty of Health
Department of Nursing Science
Research Group “FamiLe – Family health in the lifecourse”
Stockumer Straße 12
58453 Witten
Germany
michaela.sorber@uni-wh.de
196
DETERMINANTY KVALITY ŽIVOTA U SENIOROV
DETERMINANTS OF QUALITY OF LIFE IN ELDERLY
Mária Sováriová Soósová
Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach, Lekárska fakulta, Ústav ošetrovateľstva
Abstrakt
Cieľ: Posúdiť vplyv vybraných demografických (vek, pohlavie), sociálno-ekonomických
(rodinný stav, vzdelanie, príjem) a zdravotných faktorov (funkčný stav, úzkosť, depresia) na
kvalitu života (QOL) seniorov v košickom regióne.
Metódy: QOL bola posúdená dotazníkom WHOQOL-BREF a WHOQOL-OLD, funkčný stav
bol hodnotený Barthelovej testom aktivít denného života (ADLs), úzkosť Beckovým
dotazníkom úzkosti a depresia Zungovým seba-hodnotiacim dotazníkom depresie. Vzťahy
medzi premennými boli posúdené Pearsonovým korelačným koeficientom, lineárna regresná
analýza slúžila na vyhodnotenie prediktorov QOL.
Výsledky: Vo vzorke stodva seniorov bola zistená najlepšia QOL v doméne sociálnych
vzťahov, smrť a umieranie a blízke vzťahy, najhoršia QOL v doméne fyzické zdravie, sociálne
zapojenie a naplnenie. QOL bola u seniorov redukovaná najmä depresiou, polymorbiditou
a životom bez partnera. Pozitívny vplyv na väčšinu domén QOL malo udržiavanie nezávislosti
v ADLs.
Závery: Výsledky indikujú potrebu vytvárania príležitostí pre utváranie a udržiavanie
sociálnych kontaktov, realizáciu rôznych aktivít voľného času, zapájanie seniorov do rôznych
programov či dobrovoľníckych aktivít. Pre zlepšenie kvality života seniorov je veľmi dôležitý
skríning a liečba depresie a úzkosti, ako aj udržiavanie a zlepšovanie sebestačnosti v ADLs.
Kľúčové slová: kvalita života, seniori, úzkosť, depresia, funkčný stav, WHOQOL-BREF,
WHOQOL-OLD.
Abstract
Aim: To assess the impact of selected demographic (age, sex), socio-economic (marital status,
education, income) and health factors (functional status, anxiety, depression) on quality of life
(QOL) of seniors in the Košice region.
Methods: QOL was assessed by WHOQOL-BREF and WHOQOL-OLD questionnaires,
functional status was assessed of Bartel test Activities of Daily Living (ADLs), anxiety by Beck
Anxiety Inventory and depression by Zung Self-rating Depression Scale. Relations between
variables were assessed by Pearson correlation coefficients, linear regression analysis was used
to evaluate QOL predictors.
Results: In a sample of hundred two elderly, the best QOL was found in the domain of social
relationships, death and dying and intimacy, the worst QOL in physical health, social
partitipation and past, present and future activities. QOL was reduced especially by depression,
polymorbidity and life without a partner. Maintain independence in ADLs had positive impact
on most of the QOL domains.
Conclusions: The results indicate a need for creating opportunities for the development and
maintenance of social contacts, implementing various leisure activities, the involvement of
seniors in different programs or voluntary activities. The screening and treatment of depression
and anxiety, as well as maintaining and improving self-care in ADLs is very important to
improve the quality of life in older adults.
Key words: quality of life, elderly, anxiety, depression, functional status, WHOQOL-BREF,
WHOQOL-OLD.
197
Kontaktná adresa autora:
PhDr. Mária Sováriová Soósová, PhD.
Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach
Lekárska fakulta
Ústav ošetrovateľstva
Trieda SNP 1
040 01 Košice
maria.sovariova.soosova@upjs.sk
198
SPOKOJNOSŤ PACIENTOV S OŠETROVATEĽSKOU STAROSTLIVOSŤOU
HODNOTENÁ TROMA ŠKÁLAMI KLASIFIKÁCIE OŠETROVATEĽSKÝCH
VÝSLEDKOV (NOC) – VÝSLEDKY PILOTNEJ ŠTÚDIE
PATIENTS´ SATISFACTION WITH NURSING CARE EVALUATED WITH THREE
SCALES OF NURSING OUTCOMES CLASSIFICATION (NOC) – RESULTS OF
PILOT STUDY
Mária Sováriová Soósová
Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach, Lekárska fakulta, Ústav ošetrovateľstva
Abstrakt
Cieľ: Pacientova spokojnosť s poskytovanou ošetrovateľskou starostlivosťou je jedným
z indikátorov kvality zdravotnej starostlivosti. Cieľom tejto štúdie bolo posúdiť spokojnosť
pacientov s poskytovanou ošetrovateľskou starostlivosťou a jej determinanty.
Metódy: Na posúdenie kvality poskytovanej ošetrovateľskej starostlivosti boli vybrané tri škály
Klasifikácie ošetrovateľských výsledkov (NOC): Spokojnosť klienta/pacienta – 3014,
Spokojnosť klienta/pacienta: komunikácia – 3002 a Spokojnosť klienta/pacienta: fyzické
prostredie – 3007. Z ďalších nástrojov boli použité: Škála emocionálnej habituálnej
subjektívnej pohody, Škála všeobecnej seba-účinnosti a dotazník kvality života WHOQOLBREF.
Na posúdenie závislosti medzi spokojnosťou pacienta a ďalšími premennými boli požité
Mann-Whitneyho U test, Kruskal-Wallisov H test, resp. Spearmanovo rho.
Výsledky: V súbore 60 pacientov bola zistená stredná až veľká spokojnosť s poskytovanou
ošetrovateľskou starostlivosťou. Najviac boli pacienti spokojní s vedomosťami a odbornosťou
sestier a ich kompetenciami pre realizáciu ošetrovateľských výkonov. Najmenej boli pacienti
spokojní s asistenciou sestier pri vyrovnávaní sa s emocionálnymi a duchovnými potrebami.
V oblasti komunikácie boli zaznamenané nedostatky v predstavení sa personálu a času
venovanému komunikácii. Pri hodnotení prostredia boli pacienti menej spokojní
s dostupnosťou rádia, televízie a priestorov pre rodinu a návštevu. Spokojnosť pacientov
s ošetrovateľskou starostlivosťou štatisticky významne (p ≤ 0,05) kladne súvisela s ich
aktuálnym zdravotným stavom, pozitívnymi emóciami, kvalitou života, vedomím vlastnej
účinnosti a životom s partnerom. Vek, pohlavie, vzdelanie, príjem, predchádzajúce skúsenosti
s hospitalizáciou či budúce očakávania nemali vplyv na spokojnosť pacientov s poskytovanou
ošetrovateľskou starostlivosťou.
Záver: Napriek tomu, že ide o pilotnú štúdiu, výsledky by mohli byť podnetom pre sestry
a manažment zdravotníckych organizácií k zlepšovaniu kvality služieb zdravotnej
starostlivosti.
Kľúčové slová: spokojnosť pacientov, ošetrovateľská starostlivosť, komunikácia, fyzické
prostredie, kvalita.
Abstract
Aim: Patient satisfaction with the nursing care is one of the indicators of health care quality.
The aim of this study was to assess patients´ satisfaction with the nursing care and its
determinants.
Methods: Three scales of Nursing Outcomes Classifications (NOC): Client Satisfaction – 3014,
Client Satisfaction: Communication – 3002, and Client Satisfaction: Physical Environment -
3007 were selected to assess the quality of nursing care. The Scale of habitual emotional
subjective well-being, General self-efficacy scale and WHOQOL-BREF questionnaire were
used too. Mann-Whitney U Test, Kruskal-Wallis H test, respectively. Spearman's rho was
calculated to assess dependence between patients´ satisfaction and the other variables.
199
Results: In the group of 60 patients, moderate to high level of satisfaction with the nursing care
was found. Most patients were satisfied with the knowledge and expertise of nurses and their
competences to perform procedures. Patients were least satisfied with the assistance of nurses
in coping with the emotional and spiritual needs. In the area of communication, shortcomings
in the introducing of staff and time dedicated to communication were noted. When evaluating
the environment, patients were less satisfied with the access of radio, television and space for
family visits. Patient satisfaction with nursing care positively significantly (p ≤ 0.05) associated
with their current state of health, positive emotions, quality of life, self-efficacy, and with life
with partner. Age, gender, education level, income, previous experience with hospitalization or
future expectations had no effect on patient satisfaction with the nursing care.
Conclusion: Despite the fact that this is a pilot study, the results could be an incentive for nurses
and management of health care organizations to improve the quality of health care services.
Key words: patients´ satisfaction, nursing care, communication, physical environment, quality.
Kontaktná adresa autora:
PhDr. Mária Sováriová Soósová, PhD.
Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach
Lekárska fakulta
Ústav ošetrovateľstva
Trieda SNP 1
040 01 Košice
maria.sovariova.soosova@upjs.sk
200
ANALYSIS OF THE PHENOMENON OF BURNOUT IN A GROUP OF POLISH
NURSES WORKING IN HOSPITALS
Renata Stępień*, Kazimiera Zdziebło*, Sylwia Skowron**
*Jan Kochanowski University in Kielce, Faculty of Medicine and Health Sciences, Poland
** Polish Nurses Association – Branch in Kielce, Poland
Abstract
Aim: The aim of this study was to analyze the severity of burnout among nurses working in
hospital wards.
Methods: The study involved 220 nurses working in five hospitals located in the region of
Kielce. The research was conducted in the period from November 2014 to April 2015. The
surveyed nurses gave informed consent to participate in research. The study used a standardized
research tool Questionnaire Areas Working Life constructed in the Canadian Institute Center
for Organizational Research & Development at the University of Arcadia by Christina Maslach
and Michael Leiter.
Results: Nurses working in the wards conservative, compared with nurses employed in surgical
wards, received significantly lower scores in the subscale workload (t = -2.0015, p <0.0466).
In other subscales of the overall results and there were no statistically significant differences
(p> 0.05). The degree of burnout affects the place of residence (p<0.03), marital status (p<0.02),
number of children (p <0.02) and work experience (p<0.03).
Conclusion: In the group of nurses working on wards conservative workload was most strongly
manifested risk factor for burnout syndrome. Burnout is significantly more strongly felt by
nurses living in the city, widows and the divorced and having worked long on the same ward.
Key words: burnout, nurses, hospital
Introduction
Findings of many conducted examinations in various countries are showing that the stress and
burning down are becoming a serious problem for the meaning group of professionally active
persons. Examinations carried out in the European Union show that almost at itself a destructive
influence of the occupational activity on the psychophysical condition is observing the 30% of
employees. Maslach, Schaufeli and Leiter (2001), after conducting metaanalysis of data from
examinations led in North America on 25.000 employees, that at over the 20% examined it was
possible to state advanced phase of the professional burnout. However analysis results coming
from 12 countries of Eastern Europe and Asia from 7.000 respondents are pointing, around
about 28% examined was in a really advanced phase of the professional burnout. The Burnout
property can be diagnosed at representatives of all competition demanding an great, cognitive
and social emotional commitment. Nurses are also in a group of particularly exposed employees
( Maslach, Leiter, 2014, p. 99-100; Ray et al. 2013, p. 255; Gregory, Mesner, 2015, p. 135).
In our times the nursing internship requires presenting high professional qualifications,
employing biopsychosocial sick persons into solving many-sided problems often very much, as
well as meeting still growing social expectations with regard to the quality of the care. In close
correlation with exchanged expectations a personality development of the nurse including the
attitude for her and professional interests and abilities stay in the scope of announcing. Factors
connected with improperly functioning organization, her culture, incentive scheme, way of
organising the work, dominating styles of control are also essential (Debska, Pasek, 2014,
p.118-119; Havrdova, Krupkova 2013, 75-77; Cañadas-De la Fuente et al., 2014, p. 240-241 ).
201
Aim
A risk analysis of the phenomenon of the professional burnout was a purpose of the work in
various areas of the workplace of nurses employed in the hospital care.
Methods
In presented examinations a method of the diagnostic survey was used. A technique of polling
Areas of the including working life with using The Areas of Work-life Scale (AWS) was used
to the research meeting. The research tool applied at the work, in the English-speaking version,
was formulated at the Canadian Center institute for Organizational Research & Development
at the higher education in Arcadia by Christina Maslach and Michael Leiter. The questionnaire
is a standardized tool, intended by employees the subjective evaluation of the workplace. It lets
for adjusting functioning of the employee in the workplace and the disagreement between
requirements of the organization with needs, aspiration and possibilities of employees. The
Areas of Work-life Scale (AWS) (Leiter, Maslach 2004) comprises 29 items that produce
distinct scores for each of the six areas of worklife: manageable workload (6), control (3),
reward (4), community (5), fairness (6), and values (5). The items are worded as statements of
perceived congruence or incongruence between oneself and the job. Each subscale includes
positively worded items of congruence, e.g., “I have enough time to do what’s important in my
job” (manageable workload) and negatively worded items of incongruence, e.g., “Working here
forces me to compromise my values” (values). Respondents indicate their degree of agreement
with these statements on a 5-point Likert-type scale ranging from 1(strongly disagree), through
3 (hard to decide), to 5 (strongly agree). The scoring for the negatively worded items is reversed.
For each of the six subscales, the AWS measure defines congruence as a high score
(greater then 3.00), indicating a higher degree of perceived alignment between the workplace
and the respondent’s preferences. Conversely, it defines incongruence as a low score (less than
3.00), indicating more perceived misalignment or misfit be-tween the worker and the workplace
(Leiter, Shaunghnessy, 2006, p.327-341; Leiter, Gascon, Martinez-Jarreta, 2010, p. 57-75).
The questionnaire of The Areas of Work-life Scale (AWS) drawn up by Christina Maslach and
Michael Leiter was adapted to Polish conditions by J.F. Terelak and A.Izwanowska (2009, p.
223-232). Authors also conducted the normalizing test on the tool on the Polish population. At
the work the following statistical methods were used: t-Student test, multiple regression. Of
marking shortcuts: x- arithmetic mean, sd - standard deviation.
Results
The study involved 220 nurses working in five hospitals located in the region of Kielce.110
nurses working on surgical branches – A group: surgery, cardiac surgery, neurosurgery,
orthopaedics, an operating block and 110 on conservative branches - B group: internal
medicine, cardiology, neurology, the intensive care unit. The detailed data was presented in
table 1.
Examined groups of nurses didn't differ statistically in terms of the age (the A Group x = 42.89,
B group x= 42.05; p = 0.4165), of total work experience (the A Group x = 20.36, B group =
19.58; p = 0.4968) and of work experience on the branch, in which currently they were
employed (the A Group x = 15.49, B group = 14.53; p= 0.3508) (table 2) and educations
(p=0.4357). With the whole of the 26.36% (n = 58) had nurses professional secondary
education, 41.82% (n=92) and 31.82% (n = 70) higher master's. In table 2 mean were described
for the questionnaire AWS. They observed 7 essential statistically of differences between
arithmetic means calculated for both groups. Working nurses on surgical branches in comparing
to working nurses on conservative branches, indeed better assessed concerning categories: of
had working hours for the execution of tasks professional (question 1, p < 0.03), tiredness felt
202
after work (question 3, p < 0.05), neglecting own interests because of the work (question 4, p <
0.01), appreciating by partners at the work (question 11, p < 0.04), cooperations in the team
(question 16, p < 0.02), of just treating partners (question 22, p < 0.02). Nurses employed in
surgical wards more strongly than the ones working at conservative wards, expressed the
bittiness between action in accordance with own principles and with the ones required on-thejob
(question 29, p < 0.01). Table 2 contains the detailed data.
Tab.1 List of branches, on which polled nurses worked
PLACE OF
EMPLOYMENT
B GROUP A GROUP TOTAL
N % n % n %
Surgery - - 32 29,09 32 14,55
Cardiac surgery - - 15 13,64 15 6,82
Neurosurgery - - 17 15,45 17 7,73
Orthopaedics - - 15 13,64 15 6,82
Operating block - - 31 28,18 31 14,10
Internal medicine 32 29,09 - - 32 14,54
Cardiology 30 27,27 - - 30 13,64
Neurology 24 21,82 - - 24 10,90
Intensive care unit 24 21,82 - - 24 10,90
Total 110 100,00 110 100,00 220 100,00
Tab. 2 The Areas of Work-life Scale (AWS)
Question
B Group A Group
t P
x Sd x sd
Workload
1 2,564 1,129 2,918 1,126 -2,3313 0,0207
2 2,355 1,185 2,573 1,113 -1,4075 0,1607
3 2,245 1,143 2,555 1,178 -1,9754 0,0495
4 2,482 1,139 2,927 1,194 -2,8309 0,0051
5 3,082 1,068 3,000 0,995 0,5879 0,5572
6 3,591 1,322 3,391 1,441 1,0727 0,2846
Control
7 3,473 1,081 3,564 0,991 -0,6501 0,5163
8 3,955 1,053 4,000 0,986 -0,3305 0,7413
9 2,745 1,245 2,900 1,125 -0,9662 0,3350
Reward
10 3,018 0,977 3,200 1,003 -1,3623 0,1745
11 2,555 0,863 2,800 0,896 -2,0689 0,0397
12 2,745 1,087 2,836 1,080 -0,6222 0,5344
13 2,518 0,926 2,300 1,088 1,6014 0,1107
Community
14 3,400 1,060 3,391 1,059 0,0636 0,9493
15 3,455 0,945 3,591 1,043 -1,0163 0,3106
16 3,318 0,716 3,600 0,901 -2,5692 0,0109
17 3,227 0,925 3,245 0,826 -0,1537 0,8780
18 2,745 1,207 2,755 1,279 -0,0542 0,9568
Fairness
19 3,700 0,973 3,536 0,925 1,2784 0,2025
20 2,445 1,089 2,545 1,089 -0,6811 0,4965
21 2,618 1,058 2,727 0,995 -0,7880 0,4315
203
In table 3 average results were presented getting in individual subscales. Working nurses at
surgical wards, compared with nurses working on conservative branches, achieved significantly
higher results in the scale of a workload (p < 0.05).
Tab. 3 Recapitulating individual subscales
Subscales
B Group A Group
t P
x sd x sd
Workload 2,71 0,58 2,89 0,69 -2,0015 0,0466
Control 3,39 0,87 3,48 0,78 -0,8653 0,3878
Reward 2,71 0,58 2,78 0,62 -0,9225 0,3573
Community 3,23 0,45 3,32 0,54 -1,2926 0,1975
Fairness 2,73 0,56 2,87 0,48 -1,9134 0,0570
Values 3,08 0,41 3,06 0,42 0,2920 0,7705
Analysis of the multiple regression showed that a domicile influenced the stair of the
professional burnout (p< 0.03), marital status (p< 0.02), number of had children (p< 0.02) and
work experience (p< 0.03). The risk of the professional burnout is smaller at nurses inhabiting
the village, of married women, having at least two and more children. Along with the height of
working hours on the same branch a risk of the professional burnout grew.
Discussion
The acting professionalization of the profession of the nurse is associated with increasing the
degree of the responsibility of performed professional tasks, it next is extorting a development
and acquiring professional new competences stood. Professional decisions are joining not only
issues concerning looking after, but also the organization of the nursing in the system of the
health care. An interpersonal relationship remains not a less essential area determining the
completion of the professional role with charges and existing in the interdisciplinary team
(Maslach, Leiter, 2014, p. 99-101; Wilczek-Różyczka, 2014, p. 99-106; Dłużewska, 2012,
p.63-72). In the theoretical model of areas of the M. Leiter labour organization the exogenous
factors associated with the workplace are subject to an evaluation. A workload, a system of
values, a sense of justice and an ability of the employee to direct have material meaning with
work, of the self-reliance, cooperating in the decision making and the self-regulation.
Analysis domain indicated the AWS, in both examined groups of nurses, the lowest results were
achieved in scales: workloads, awards and a fairness. For mail of the justice with one of most
low assessed areas both presented Polish, as well as Czech and Canadian examinations
(Havrowa, Krupkova, 2013, p. 73-83). At works Polish authors as typical tied problems with
the work of nurses are being listed: divergence between requirements, expectations but the
social status and low pays (Książek, 2011, p.347-350; Jakimowicz-Wołoszynek, 2011, p. 725-
732). Many action requires tidying up and elaborating the procedures concerning the scope of
22 2,118 1,056 2,482 1,115 -2,4841 0,0137
23 2,964 0,995 2,936 0,891 0,2142 0,8306
24 2,545 1,399 2,973 1,358 -2,2989 0,0225
Values
25 3,200 0,799 3,255 0,771 -0,5151 0,6070
26 2,918 1,150 3,036 1,013 -0,8086 0,4196
27 2,855 0,876 2,945 0,788 -0,8092 0,4193
28 3,909 0,953 4,000 0,919 -0,7201 0,4722
29 2,500 1,011 2,064 1,043 3,1502 0,0019
204
the performance of activities nursing as well as of level of the area of responsibility. Not without
meaning also emotional-incentive charges are left, especially on surgical and cancer branches
(Dłużewska, 2012, p. 72). How he is giving Maslach and Leither (2011, p.15-40) big, on the
possibility of professional functioning have an adverse impact: exaggerated scope of
responsibilities, surcharge, weight of the decision, environmental pressures, bureaucratic,
administrative, too strong strain with public obligations, contradictory requirements. Unusually
stressful a situation, in which the working person for other people is experiencing a sense of
guilt because of the nonassurance seems to the help being enough to be with the one which
expect this help from her. In the evaluation of the operating environment of Czech nurses
Havrdova and Krupkova (2013, p.73-83). Author, examinations on the base conducted showed
that due rewarding, type of the patient care, safety of a workstation, recognizing results of the
work influenced the increase in the level of satisfaction. The strong relation was also
demonstrated between conclusions of the AWS scale and organizational employing the
employee (p< 0.01) and with his feeling the control over activity on-the-job (p< 0.1). Leiter and
Shaughnessy (2006, p. 327-341) are also much underlining the evaluation of employing at the
work and mediation. They showed in own examinations essential statistically relation of
children between domicile, marital status, number had and with the work experience. In
examinations of Debska and Pasek (2014, p.118) an influence of higher professional
qualifications on the smaller risk of the professional burnout was confirmed. However the long
service is increasing the probability of the appearance of the professional burnout. Of CañadasDe
Fuente and co-authors (2015, p.240-249) examining didn't confirm important differences
in levels of burning connected from the following variables statistically: age, sex, marital status,
having children, level of the health care, type of the working change, of areas of services of the
health care and conducting administrative tasks.
To sum up one should state that adverse effects of the professional burnout manifest itself in
every field of the life: professional, personal and social. It isn't impossible also to omit health
consequences of this occurrence. The professional burnout constitutes not only a serious
problem for the unit, but also for the organization bringing the risk of the lower productivity,
the organizational commitment and giving the work up. In analysis of this problem and so
having a knowledge and abilities in the scope is crucial setting managers of identification of
signals of disturbing on the, interpersonal and organizational individual level.
Conclusion
In the group of nurses working on wards conservative workload was most strongly manifested
risk factor for burnout syndrome. Burnout is significantly more strongly felt by nurses living in
the city, widows and the divorced and having worked long on the same ward.
Bibliography
CAÑADAS-DE LA FUENTE, GA., VARGAS, C., SAN LUIS, C., GARCÍA, I., DE LA
FUENTE, E.I. Risk factors and prevalence of burnout syndrome in the nursing profession.
International Journal of Nursing Studies. 2015;52(1):240-249.
DĘBSKA, G., PASEK, M. Obciążenia psychiczne i wypalenie zawodowe u pielęgniarek
pracujących w różnych specjalnościach zawodowych. Hygeia Public Health. 2014; 49(1): 113-
119.
DŁUŻEWSKA M.: Eksploracja uwarunkowań w powstawaniu procesu wypalenia
zawodowego – analiza na podstawie badań własnych. Pielęgniarstwo Polskie. 2012; 44(2):63-
72.
GREGORY, S.T., MENSER, T. Burnout Among Primary Care Physicians: A Test of the Areas
of Worklife Model. Journal of Healthcare Management. 2015; 60(2):133-148.
205
HAVRDOVA, Z., KRUPKOVA, S. The Congruence of Nurses in a Czech Hospital with
Organizational Work Setting as Related to Organizational Engagement and Perceived Chances
to Fulfill One's Own Professional Aspirations. Review of European Studies . 2013; 5(5) : 73-83.
HAVRDOVA, Z., SOLCOVA, I. The Relationship Between Workplace Civility Level and the
Experience of Burnout Syndrome Among Helping Professionals. In. OLISAH, V. Essential
Notes in Psychiatry. Publisher: InTech, 2012. 13-35. ISBN 978-953-51-0574-9, DOI:
10.5772/2275.
JAKIMOWICZ-WOŁOSZYNEK, D., JAKBOWSKA, M., LEŹNICKA, M. Analiza zachowań
i przeżyć związanych z praca na przykładzie pielęgniarek. Problemy Higieny i Epidemiologii.
2011; 92(4): 725-732.
KSIĄŻEK, I., STEFANIAK, T.J., STADNYK, M., KSIĄŻEK, J. Burnout syndrome in
surgical oncology and general surgery nurses: a cross-sectional study. European Journal of
Oncology Nursing. 2011;15(4):347-350.
LEITER, M.P., SHAUGHNESSY, K. The Areas of Worklife Model of burnout: tests of
mediation relationships. Ergonomia IJE&HF. 2006; 28(4):327-341.
LEITER, M., GASCON, S., MARTINEZ-JARRETA, B. Making Sense Of Work Life: A
Structural of Burnout. Journal of Applied Social Psychology. 2010; 40(1): 57-75.
MASLACH, CH., LEITER, M. Prawda o wypaleniu zawodowym. Ed. Warszawa: PWN, 2011.
29 p. ISBN 978-83-01-16643-4.
RAY, SL., WONG, C, WHITE, D, HEASLIP, K. Compassion Satisfaction, Compassion
Fatigue, Work Life Conditions, and Burnout Among Frontline Mental Health Care
Professionals. Traumatology. 2013; 19(4):255-267.
TERELAK, J.F., IZWANOWSKA, A. Adaptacja kwestionariusza Obszary Życia Zawodowego
(Areas of Worklife Survey) Christiny Maslach i Michaela Leitera. Studia Psychologica. 2009;
9: 223-232.
WILCZEK- RUŻYCZKA, E. Wypalenie zawodowe pracowników medycznych. Warszawa:
Wolters Kluwer SA, 2014. 99-106 p. ISBN 978-83-264-3253-8.
Author´s contact address:
Renata Stepień, PhD. MA, RN
Institute of Nursing and Midwifery
Faculty of Medicine and Health Sciences
The Jan Kochanowski University in Kielce
Al. IX Wieków Kielc 19
25-317 Kielce
Poland
renata.stepien@ujk.edu.pl
206
RIZIKOVÉ FAKTORY PREDISPONUJÍCÍ VZNIK GESTAČNÍHO DIABETU
RISK FACTORS PREDISPOSING EMERGENCE OF GESTATIONAL DIABETES
Eva Šalanská*, Ivana Lamková**
*Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Katedra antropologie a zdravovědy
**Univerzita J. E. Purkyně Ústí nad Labem, Fakulta zdravotnických studií, Katedra
ošetřovatelství a porodní asistence
Abstrakt
Cíl: Hlavním cílem práce je rozšířit poznatky o výskytu rizikových faktorů, které mohou být
klíčové pro vznik gestačního diabetu mellitu (GDM), a zmapovat vliv obezity, parity, věku a
životního stylu na GDM.
Metody: Při sběru dat bylo použito kvantitativní metody pomocí validovaného dotazníku s
ověřenou validitou a reliabilitou (Cohenův koeficient kappa 0,98). Skupina respondentů s GDM
byla komparována s kontrolní skupinou zdravých a žen. Výzkum byl realizován v Krajské
zdravotní a. s. v Ústí nad Labem ve spolupráci se specializovanou diabetologickou poradnou.
Do výzkumu bylo zahrnuto 108 žen s GDM, jež byly vypárovány 216 zdravými těhotnými
ženami.
Výsledky: Samotná studie potvrdila, že mezi významné rizikové faktory, které mohou být
predisponující pro vznik GDM u českých žen patří parita a vyšší věk těhotných žen,
což se shoduje s výsledky dat jak domácích, tak i mezinárodních studií. Naopak nebylo
potvrzeno, že vyšší BMI a životní styl má podíl na vzniku GDM.
Závěry: Zvyšuje se výskyt GDM, což je dáno nejen vyšším věkem rodiček, ale i přísnějšími
kritérii pro diagnostiku tohoto onemocnění (Andělová, 2015: Doporučený postup k vykonávání
screeningu glukózové tolerance v těhotenství). Stále se pozvolna zvyšuje výskyt obezity u
mladých žen, což je predisponujícím faktorem výskytu diabetu II. typu již před otěhotněním.
Role porodní asistentky v ošetřovatelské péči o ženu s GDM má nezastupitelnou roli, neboť se
podílí na edukaci a sledování gravidní ženy.
Klíčová slova: diabetes, gestační diabetes, rizika, prevence, těhotenství
Abstract
Aim: The main objective is to broaden the knowledge about the risk factors that may be crucial
for the development of gestational diabetes mellitus (GDM) and map the impact of obesity,
parity, age and lifestyle on GDM.
Methods: The quantitative method using a validated questionnaire with proven validity and
reliability (Cohen's kappa 0.98) was used for data collection. Group of respondents with GDM
were compared with the control group of healthy women. The research was conducted at the
Krajská zdravotní a.s. in Ústí nad Labem in cooperation with specialized diabetes clinic. The
survey included 108 women with GDM who were paired off with 216 healthy pregnant women.
Results: The study itself confirmed that among the significant risk factors, that may predispose
to the emergence of GDM among Czech women, is parity and increasing age of pregnant
women. This coincides with the results of data from both domestic and international studies.
On the contrary, it was not confirmed that higher BMI and lifestyle contributes to the creation
of GDM.
Conclusions: The increasing occurrence of GDM, is not only due to higher maternal age, but
also due to stricter criteria for the diagnosis of this disease (Andělová, 2015: Recommended to
perform glucose tolerance screening in pregnancy). The incidence of obesity in young women
is still gradually increasing, which is a predisposing factor for the occurrence of diabetes type
II., occurring before pregnancy. The role of midwives in nursing care for women with GDM
has an irreplaceable role, since it is involved in education and monitoring of pregnant women.
207
Key words: diabetes, gestational diabetes, risk prevention, pregnancy
Úvod
Gravidní ženy mají pro vznik GDM různé dispozice. Zásadní roli pro vývoj gestačního diabetu
hraje genetická výbava, avšak nemalý vliv mají i faktory vnějšího prostředí. Souhrnně se jedná
o vlivy zvyšující inzulinovou rezistenci (Haluzík, 2009).
Tématem studie je sledování vybraných rizikových faktorů predisponujících vznik gestačního
diabetu. Hlavním cílem bylo rozšířit poznatky o výskytu rizikových faktorů pro vznik
gestačního diabetu, které mohou být predisponující pro vznik gestačního diabetu mellitu.
Gestační diabetes je nejčastější interní komplikací v graviditě a jeho incidence dále stoupá,
především počet žen s gestačním diabetem na inzulinu, což je ovlivněno novými přísnějšími
kritérii pro diagnostiku gestačního diabetu. Krejčí poukazuje na to, že často bývají
podhodnocovány hraniční hodnoty glykémie, neboť pokud se u žen zjistí gestační diabetes,
měla by být okamžitě odeslána do specializované ambulance. Bohužel tomu tak nebývá a
ženám je doporučena pouze dieta s omezením cukrů a dále nebývají sledovány (Krejčí, 2012).
Screening a diagnostika gestačního diabetu v České republice vychází z doporučených postupů
Andělové, které byly aktualizovány v roce 2015 a vycházejí z hodnot glykémie nalačno a oGTT
(Andělová, 2015, s. 459-461; Krejčí, 2012, s. 49 -54).
Soubor a metodika
Výběr souboru respondentů byl záměrný, stratifikován těmito kritérii: těhotenství ženy,
klinický projev GDM, trvalý pobyt v Ústeckém kraji, respondent veden ve specializované
diabetologické poradně. Kontrolní skupinu tvořily respondentky podstupující preventivní
vyšetření diabetu v těhotenství s následným negativním výsledkem, ochotné ke spolupráci.
Výzkum byl realizován v Krajské zdravotní a. s. v Ústí nad Labem v období březen 2015 –
prosinec 2015 ve spolupráci se specializovanou diabetologickou poradnou. Do výzkumu bylo
zahrnuto 108 žen s GDM, které byly vypárovány 108 zdravými těhotnými ženami z Ústeckého
kraje. Výzkum byl realizován pomocí validovaného dotazníku s ověřenou reliabilitou pomocí
Cohenova koeficientu kappa 0,98. Ke komparaci dvou skupin respondentů bylo použito testu
dobré shody chí-kvadrát.
Samotná studie potvrdila, že mezi rizikové faktory, které mohou být predisponující pro vznik
GDM u českých žen patří parita a vyšší věk žen, což se shoduje s výsledky dat jak domácích,
tak i mezinárodních studií. Ověřené údaje naší studie potvrdily předběžné dílčí výsledky
diabetologické ambulance Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem.
Výsledky
Samotná studie potvrdila, že mezi rizikové faktory, které jsou predisponující pro vznik GDM u
českých žen patří parita a vyšší věk žen, což se shoduje s výsledky dat jak domácích, tak i
mezinárodních studií (Čech, 2006; Bernášková, Kožnarová, 2009; Callaghan, 2010; Boyd,
2012).
Z celkového počtu 216 respondentek bylo 108 s GDM a 108 žen bez GDM.
Průměrný věk žen bez GDM byl 26,6 let, průměrný věk tázaných s GDM je 29,7. Věk byl
rozdělen do několika kategorií. Ve věkové kategorii od 15-20 let bylo 23 žen
bez GDM a pouze 1 žena s GDM. Ve věkové kategorii 21-25 bylo 32 žen bez GDM a 15 žen
s GDM. Ve věkové kategorii 26-30 bylo 45 žen s GDM a 37 žen bez GDM. V další věkové
kategorii 31-35 let bylo 31 žen s GDM a 13 žen bez GDM. V poslední věkové skupině 36-45
bylo 16 žen s GDM a pouze 3 ženy bez GDM. Statistickým vyhodnocením pomocí chí-kvadrátu
208
kdy p: 1,6E⃰10-8
≤ 0,05 byla potvrzena závislost věku na vzrůstajícím výskytu GDM (viz graf
1).
Graf 1 Závislost věku na výskytu GDM
Ve skupině bez GDM bylo 72 (67 %) prvorodiček, 36 (33 %) podruhé rodících a žádné
vícerodičky. Ve skupině žen s GDM bylo 42 (38 %), 53 (49 %) žen podruhé rodících, 9 (9 %)
potřetí rodících a 4 (4 %) ženy rodící vícekrát, tedy 66 (65 %) žen vícerodiček. Statistickým
vyhodnocením metodou chí-kvadrát byla potvrzena závislost výskytu GDM na paritě ženy (p
= 4,33E ⃰10-5
≤ 0,05), viz tab. 1.
Tab. 1 Závislost parity na výskytu GDM
Parita žen Ženy bez GDM Ženy s GDM Σ
Prvorodičky 72 42 114
Vícerodičky 36 66 102
Σ 108 108 216
V naší studii se nepotvrdilo, že BMI a životní styl má podíl na vzniku GDM. Průměrné BMI
žen bez GDM je 22,9 a BMI žen s GDM 24,2, z celkového množství 108 žen s GDM a 108 žen
bez GDM. BMI žen bylo rozděleno do několika kategorií. V BMI kategorii od 15-20 bylo 33
žen bez GDM a 38 žen s GDM. V BMI kategorii 21-25 bylo 49 žen bez GDM a 31 žen s GDM.
V BMI kategorii 26-30 bylo 25 žen s GDM a 16 žen bez GDM. V další BMI kategorii 31-35
let bylo 9 žen s GDM a 3 ženy bez GDM. V poslední BMI skupině 36-40 bylo 5 žen s GDM a
pouze 3 ženy bez GDM. Výsledek chí-kvadrátu testu nezávislosti nepotvrdil souvislost BMI a
výskytu GDM (p: 0,13 ≥ 0,05).
Tab. 2 Závislost BMI na výskytu GDM
BMI Ženy bez GDM Ženy s GDM Σ
15-20 33 38 71
21-25 49 31 80
26-30 16 25 41
31-35 7 9 16
36-40 3 5 8
Σ 108 108 216
0
0,5
1
15-20 21-25 26-30 31-35 36+
počtyžen
Závislost věku žen na vzniku GDM
209
Při sledování rizik spojených se životním stylem bylo podrobně hodnoceno několik kritérií
(pohybová aktivita, kouření, subjektivní míra stresu, spánek, strava a tekutiny, doplňky
stravy…). Celkový nejvyšší počet bodů byl 24, což odpovídalo nejvyššímu riziku. Žen s
vysokým rizikem (24-16 bodů), bylo 58 žen bez GDM a 58 žen s GDM, žen se zvýšením
rizikem (15-8 bodů) 26 žen bez GDM a 18 žen s GDM. Žen s nízkým rizikem (7 a méně bodů)
bylo 24 bez GDM a 31 s GDM. Při vyhodnocení chí-kvadrátem bylo testové kritérium p: 0,27
≥ 0,05, nebyla statisticky potvrzena závislost životní stylu na vzniku GDM.
Graf 1 Závislost výskytu rizik životního stylu na vzniku GDM
Diskuze
V rámci studie jsme se zabývali studiem čtyř obecně známých rizikových faktorů vzniku GDM.
Potvrdila se nám souvislost parity a věku žen, nepotvrdili jsme závislost s BMI a životním
stylem. Ověřili jsme také pozitivní souvislost s hereditárním výskytem GDM. Již Vedra (1987,
s. 18‒20) uvádí, že familiární zátěž u žen s GDM je v anamnéze u 20 – 80 %. Binder (2010)
tvrdí, že ženy, které již měly GDM v předchozí graviditě, mají riziko vývoje GDM v dalším
těhotenství v 30 – 50 %.
Za jeden z významných faktorů jsme považovali též výskyt přidružených onemocnění. Zde
nebyl nalezen výrazný rozdíl mezi ženami s GDM a bez GDM.
Potvrdili jsme, že ženy s vyšším věkem mají vyšší rizika predisponující vznik GDM. Riziko
vzniku gestačního diabetu vzrůstá s věkem, nad 30 let je riziko vzniku GDM nad 8,5 %,
což udává Bernášková, Kožnarová (2009). O vyšším věku jako rizikovém faktoru pro vznik
GDM se zmiňuje i Boyd (2012, s. 676- 682), Mezinárodní konfederace o GDM i Andělová
(2013, s. 24-26). Callaghan (2010, s. 28 - 30) dále uvádí, že 20 – 50 % žen s gestačním diabetem
onemocní diabetem mellitem II. typu během 5 – 10 let, avšak může se rozvinout i diabetes I.
typu. Průměrný věk žen bez GDM v naší studii je 26,6 let, s GDM 29,7 let.
Nedokázali jsme výrazný podíl BMI na vzniku GDM. V našem souboru je průměrné BMI žen
bez GDM je 22,9 a BMI žen s GDM 24,2. Data se shodují s výzkumem v Ostravské nemocnici,
kde z celkového počtu 45 respondentek měla více než polovina, tj. 26 (58 %) podle BMI
normální váhu, další dvě ženy (4 %) měly před těhotenstvím podváhu, zbývajících 17 (38 %)
žen mělo nadváhu nebo bylo obézních (Sikorová, Dušková, 2014, s. 44-45). V 80 letech se
obezita vyskytovala u 17 % prvorodiček a u 22 % vícerodiček, což znamenalo, že se porucha
glukózové tolerance vyskytla u jedné z 5 – 6 žen (Vedra, 1987). Jak je vidět, v dnešní době
výskyt žen s vyšším MBI a obezitou roste. Musíme však podotknout, že dle výsledků se
vyskytuje více mladých obézních žen, než žen starších. I z mnoha studií v USA, Kanadě, Itálii,
Francii, Austrálii, Izraeli, Finsku a VB je zřejmé, že oproti ženám s normální tělesnou hmotností
před otěhotněním mají ženy s nadváhou a obezitou větší riziko k vzniku GDM o 2,14 % a ženy
0
20
40
60
vysoké riziko zvýšené riziko nízké riziko
58
26 24
58
18
32
početžen
Rizikové faktory životního stylu
Ženy bez GDM Ženy s GDM
210
těžce obézní o 8,56 %. Totéž potvrzují poznatky Vedry (1987). Zásadním problémem včasné
diagnostiky GDM může být jeho asymptomatický průběh, což mohlo zkreslit i naše výsledky.
Přestože naše studie nepotvrdila souvislost životního stylu a BMI se vznikem GDM, pokládáme
za důležité edukovat populaci žen ve fertilním věku o zdravém životním stylu, neboť nezdravý
životní styl a škodlivé návyky zvyšují riziko vzniku jiných civilizačních chorob jako je obezita,
kardiovaskulární onemocnění nebo vznik diabetu I. nebo II. typu, což je jedním
z identifikovaných rizik pro vznik právě GDM. Životní styl jako rizikový faktor považují i
Krejčí, Štechová, Andělová, Diniesen a další, proto jsme objasnění této závislosti považovali
za významné, stejně tak souvislost BMI se vznikem GDM. Aby tyto souvislosti byly potvrzeny,
předpokládáme, že je třeba rozšířit soubor respondentek.
Za poslední roky došlo ke vzrůstu výskytu žen s GDM, hlavně žen s GDM s inzulínovou
terapií, což je dáno především přísnějšími kritérii při diagnostice GDM.
Výskyt GDM roste s věkem, můžeme tedy předpokládat postupné zvyšování výskytu GDM v
dalších letech. Tento výskyt souvisí i s možným vznikem civilizačních chorob jak u žen, tak
jejích potomků. Zvyšující se výskyt chronických neinfekčních onemocnění souvisí se životním
stylem, životosprávou a pohybovou aktivitou nejen žen, ale celé populace.
Závěr
GDM je geneticky podmíněné onemocnění, které má společný základ s genetickou predispozicí
pro DM 2. typu. Gestační diabetes je nejčastější interní komplikací v těhotenství a jeho
incidence dále stoupá. V posledních 30 letech prevalence GDM nepřetržitě stoupá. GDM
postihuje 21,4 miliony žen, tj. 16 % těhotných žen na světě (Linnenkamp, 2015) Tento výskyt
souvisí s mnoha rizikovými faktory vzniku gestačního diabetu a stále se zpřísňujícím
diagnostickým postupem. Dle poslední studie HAPO (2010), po přehodnocení diagnostických
kritérií GDM, se v České republice pohybuje výskyt GDM okolo 17,8 % gravidních žen.
Výsledky této studie by měly pomoci ke včasnému odhalení případných rizik v prenatální péči
či prevenci a pomoci zvýšit komplexní péči o ženy s GDM a jejich děti. Do komplexní péče je
zahrnuta i prenatální péče a dispenzarizace gravidních žen s rizikovým těhotenstvím, což by
mělo vést k zajištění nekomplikovaného průběhu celého těhotenství a porodu zdravého
novorozence.
Do péče o ženy s gestačním diabetem je zapojen celý tým odborníků: gynekolog, porodník,
diabetolog, neonatolog. Součástí péče je nezbytný aktivní screening GDM v těhotenství a
důsledné sledování dalšího průběhu a léčby. Nepostradatelným členem pečujícího týmu o ženu
s GDM je i porodní asistentka, která ženu edukuje o těhotenství, porodu a poporodním období
při GDM a spolupracuje při sledování, prevenci i řešení komplikací plynoucích z nedostatečně
léčeného gestačního diabetu mellitu.
Bibliografické odkazy
ANDĚLOVÁ, K. 2013. Problematika diabetu a obezity v těhotenství. Postgraduální medicína.
2013, roč. 15, č. 1, s. 24 - 26. ISSN 1212 - 4184.
ANDĚLOVÁ, K. et al. Gestační diabetes mellitus, Doporučený postup. Česká gynekologie,
2015, 80, č. 6, s. 459-461. ISSN 1210-7832.
BOYD E. METZGER. [online]. © 2012. International Association of Diabetes and Pregnancy
Study Groups. [cit. 2015-03-12]. Dostupné z:
http://care.diabetesjournals.org/content/33/3/676.full.
CALLAGHAN, W. M. [online]. © 2010. Porodem to nekončí: další sledování pacientek s
gestačním diabetem. Gynekologie po promoci. 2010. r. 10, č. 3). Callaghan (2010), s. 28 - 30.
ISSN 1213 - 2578.
211
ČECH E., HÁJEK Z. et al. Porodnictví. Praha. Grada Publishing s.r.o. 2. vyd. 2006. 546 s.
ISBN 80-247-1303-9.
HALUZÍK, M. et al. Praktická léčba diabetu. Praha: Mladá fronta, 2009. 361 s. ISBN 978-80-
204-2071-8.
KREJČÍ H. Gestační diabetes mellitus. Postgraduální medicína, 2012, roč. 14, příloha 3
(Aktuality v diabetologii), s. 49 -54. ISSN 1212-4184.
LINNENKAMP, U. IDF Diabetes Atlas reveals high burden of hyperglycaemia in pregnancy.
Belgium: Brusels. 2015. ed. 7. ISBN 978-2-930229-81-2
RETNAKARAN, R., QI, Y., SERMER, M. [online]. © 2010. 2. International Assotiation of
Diabetes and Pregnancy Study Groups Recommendations on the Diagnosis and Classification
of Hyperglycemia in Pregnancy. Diabetes Care, 2010, 33, p. 676–682. 3.
SIKOROVÁ L. DUŠOVÁ B. 2014. Vliv životního stylu na vznik gestačního diabetu. Sestra,
2014, roč. 24, č. 1, s. 44 - 45. ISSN 1210-0404
THEODORAKI, A., BALDEWEG, S. E. Gestational diabetes mellitus. British Journal of
Hospital Medicine, 2008. Vol. 69, No. 10, s. 562-567.
VEDRA B. Těhotenství a diabetes. vyd. 3. Praha. Avicenum. 1987. 172 s. ISBN 08-036-87.
Kontaktní adresa autora:
Mgr. Ivana Lamková, Ph.D.
Katedra ošetřovatelství a porodní asistence
Fakulta zdravotnických studií
Univerzita J. E. Purkyně Ústí nad Labem
Pasteurova 3544/1
400 96 Ústí nad Labem
ivana.lamkova@ujep.cz
212
DŮSTOJNOST SENIORŮ V OŠETŘOVATELSTVÍ
DIGNITY OF OLDER PEOPLE IN NURSING
Šárka Šaňáková*, Juraj Čáp**
*Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta zdravotnických věd, Ústav ošetřovatelství
**Univerzita Komenského v Bratislave, Jesseniova lekárska fakulta v Martine, Ústav
ošetrovateľstva
Abstrakt
Úvod: Důstojnost je esenciální komponent ošetřovatelské péče, který ovlivňuje její kvalitu.
Jednou z nejvíce ohrožených skupin ve ztrátě důstojnosti jsou staří lidé.
Cíl: Syntetizovat interpretaci důstojnosti z perspektivy sester a seniorů – pacientů v kontextu
ošetřovatelské péče.
Metody: Kvalitativní literární přehled byl vytvořen s pomocí PICo pro zacílení vyhledávání;
PRISMA, CASP – Qualitative Research Checklist pro hodnocení studií a tematické syntézy
výsledů. Pro vyhledání empirických kvalitativních studií byly využity elektronické databáze:
Academic Search Complete, CINAHL, Health Source: Nursing/Academic Edition, MEDLINE,
and PROQUEST.
Výsledky: Bylo nalezeno 306 studií, pro duplicitu bylo vyřazeno 140 studií. Na základě
zařazovacích a vyřazovacích kritérií bylo vyřazeno 147 studií. Po posouzení metodologické
kvality bylo do literárního přehledu zařazeno 14 studií. Na základě identifikovaných témat byly
syntetizovány 4 hlavní témata důstojnosti z pohledu sester a to: Vidět pacienta jako jedinečnou
bytost; Pracovní kultura a prostředí; Komunikace a soukromí; Zapojení pacienta. Z pohledu
pacienta bylo syntetizováno 6 hlavních témat: Soukromí; Komunikace; Péče a komfort; Vztahy;
Autonomie a kontrola; Být viděn jako člověk a sebeidentita.
Závěr: Syntetizovaná témata poskytují hlubší pohled do důstojnosti z perspektivy sester i
seniorů s možností komparace obou perspektiv. Ukazuje se potřeba vytvořit systematické
review, které by bylo možné využít pro ošetřovatelství založené na důkazech.
Klíčová slova: důstojnost, senioři, sestry, kvalitativní výzkum, literární přehled.
Abstract
Introduction: Dignity is an essential element of nursing that affects the quality of provided care.
Elderly people have the greatest risk to loss of the dignity.
Aim: To synthesize interpretation of dignity from the perspective of nurses and elderly patients
in nursing care.
Methods: Qualitative literary review was done using the PICo to focus on searching; PRISMA
and CASP – Qualitative Research Checklist for studies assessment and thematic synthesis of
results for data synthesis. The electronic databases Academic Search Complete, CINAHL,
Health Source: Nursing/Academic Edition, MEDLINE, and PROQUEST were used for the
searching of qualitative studies.
Results: In total, 306 studies were found and 140 of them were excluded for the duplicity. Other
147 studies were excluded according to defined inclusion and exclusion criteria. 14 studies were
included to review after the assessment of methodological quality. Based on identified themes
of dignity, main 4 of them were synthesized according to nurse perspective: Seeing the patient
as a unique person; Working culture and environment; Communication and privacy; Involving
the patient. According to patient perspective, main 6 topics were synthesized: Privacy;
Communication; Care and comfort; Relations; Autonomy and control; Being seen as a human
and self-identity.
213
Conclusion: Results provide deeper view on nurses’ and patients’ perceptions of dignity and
allow compare them both. There is an evident need of systemic review for the evidence based
nursing.
Key words: dignity, elderly people, nurses, qualitative research, literary review
Studie je součástí řešení projektů IGA_FZV_2016_001 a KEGA 006UK-4/2014.
The study was supported by the grants IGA FZV_2016_001 and KEGA 006UK-4/2014.
Kontaktní adresa autora:
Mgr. Šárka Šaňáková
ÚO FZV UPOL
Hněvotínská 3
775 15 Olomouc
sarka.sanakova@upol.cz
214
INTER-RATER RELIABILITA BRADENOVEJ ŠKÁLY, NORTONOVEJ ŠKÁLY A
WATERLOWEJ ŠKÁLY V ČESKEJ REPUBLIKE
INTER-RATER RELIABILITY OF THE BRADEN SCALE, NORTON SCALE AND
WATERLOW SCALE IN CZECH REPUBLIC
Lenka Šáteková*, Katarína Žiaková**
*
Ostravská Univerzita v Ostravě, Lékařská fakulta, Ústav ošetřovatelství a porodní asistence
**
Univerzita Komenského v Bratislave, Jesseniova lekárska fakulta v Martine, Ústav
ošetrovateľstva
Abstrakt
Cieľ: Zistiť stupeň inter-rater reliability celkového skóre troch vybraných škál na posúdenie
rizika vzniku dekubitu (Bradenovej škály, Nortonovej škály a Waterlowej škály).
Metódy: Zber dát prebiehal od apríla do augusta 2014 na oddelení s dlhodobou ošetrovateľskou
starostlivosťou. Výskumný súbor tvorilo 32 pacientov. Pre vyhodnotenie inter-rater reliability
boli použité štatistické metódy vnútrostredný koeficient korelácie (ICC) a Pearsonov korelačný
koeficient (r).
Výsledky: Bradenovej škála dosiahla najnižšiu zhodu medzi posudzovateľmi (ICC = 0,775; r =
0,776), nasleduje Nortonovej škála (ICC = 0,837; r = 0,948). Najvyššiu zhodu medzi
posudzovateľmi dosiahla Waterlowej škála (ICC = 0,914; r = 0,916).
Závery: Bradenovej škála dosiahla najnižšiu zhodu medzi posudzovateľmi, nasleduje
Nortonovej škála. Najvyššiu zhodu medzi posudzovateľmi pozorujeme u Waterlowej škály.
Nevyhnutné pre skúmanie inter-rater reliability je práca s dobre preloženou škálou.
Odporúčame ďalšie testovanie škál na posúdenie rizika vzniku dekubitov v českom klinickom
prostredí.
Kľúčové slová: dekubit, inter-rater reliabilita, Bradenovej škála, Nortonovej škála, Waterlowej
škála
Abstract
Aim: To determine inter-rater reliability of three selected pressure ulcer risk assessment scales
(Braden Scale, Norton Scale and Waterlow Scale).
Methods: The data were collected from April to August 2014 in one long-term care department.
The sample consisted of 32 patients. An intra-class correlation coefficient (ICC) and coefficient
of Pearson´s were used to determine the inter-rater reliability.
Results: Inter-rater reliability of Braden Scale was the lowest (ICC = 0,775; r = 0,776), followed
by Norton Scale (ICC = 0,837; r = 0,948). The highest inter-rater reliability reached Waterlow
Scale (ICC = 0,914; r = 0,916).
Conclusion: Inter-rater reliability of Braden Scale was the lowest, followed by Norton Scale.
We observed the highest inter-rater reliability at Waterlow Scale. Necessary for exploring the
inter-rater reliability is working with the good translated scale. We recommend further testing
of pressure ulcer risk assessment scales in Czech clinical settings.
Key words: pressure ulcer, inter-rater reliability, Braden Scale, Norton Scale, Waterlow Scale
Úvod
Dekubity už mnoho rokov patria k prioritným problémom v ošetrovateľstve. Sú komplikáciou
nielen pre pacienta, ale aj pre personál a manažment zdravotného zariadenia. Majú
signifikantný vplyv na kvalitu života pacientov s dekubitom (Spilsbury et al., 2007, s. 494). Sú
spojené s pocitom zlyhania a viny na strane zdravotníckych pracovníkov, sú pre nich veľkou
obavou (O’Tuathail et al., 2011, s. 27). Liečba dekubitov predstavuje značnú finančnú záťaž
215
pre systémy zdravotnej starostlivosti (Bennett et al., 2004, s. 230; Gethin et al., 2005, s. 162).
Prevalencia dekubitov zostáva naďalej vysoká vo viacerých klinických prostrediach. Na
základe medzinárodných výskumov sa odhaduje prevalencia dekubitov v nemocničnom
prostredí od 5,6 % do 15,5 % (Vangilder et al., 2008, s. 40; House et al., 2011, s. 254). Predikcia
rizika vzniku dekubitov patrí k prioritnej problematike v ošetrovateľstve. Sestry majú kľúčovú
rolu v posúdení a identifikácií tých pacientov, ktorí sú v riziku vzniku dekubitov a prideľovaní
vhodných preventívnych intervencií (Pancorbo-Hidalgo et al., 2006, s. 96). Organizácie
NPUAP (National Pressure Ulcer Advisory Panel) a EPUAP (European Pressure Ulcer
Advisory Panel) označujú prevenciu vzniku dekubitov za najlepšiu a účinnú metódu zabránenia
ich výskytu. Prevenciu rozdeľujú do viacerých kľúčových oblastí: posúdenie rizika, posúdenie
kože, výživa, polohovanie a použitie antidekubitových pomôcok (NPUAP, 2014, s. 5). Použitie
škál na posúdenie rizika vzniku dekubitu odporúčajú viaceré klinické odporúčané postupy
a autori výskumných štúdií ako prvý krok v účinnej prevencií vzniku dekubitu (NPUAP,
EPUAP, 2014, s. 14; NICE, 2014, s. 93; DNQP, 2010, s. 49; RNAO, 2005, s. 12; Chan et al.,
2009, s. 1566, Kwong et al., 2005, s. 122; Pancorbo-Hidalgo et al., 2008, s. 85). Cieľom škál
na posúdenie rizika vzniku dekubitu je identifikácia pacientov s rizikom vzniku dekubitu
(Defloor, Grypdonck, 2005, s. 374). V súčasnosti existuje na svete takmer 40 škál na posúdenie
rizika vzniku dekubitu (Defloor, Grypdonck, 2004, s. 613, Costa, Caliri, 2011, s. 772; Serpa et
al., 2011, s. 52; Thompson, 2005, s. 455). Napriek ich množstvu boli psychometrické vlastnosti
testované len u niektorých (Papanikolaou et al., 2007, s. 285). Najčastejšie používanými a
testovanými škálami na posúdenie rizika vzniku dekubitov v zahraničí sú škála Bradenovej,
škála Nortonovej a škála Waterlowej (Chan et al., 2009, s. 1566; Pancorbo-Hidalgo et al., 2006,
s. 95, Šáteková, Žiaková, 2014, s. 87). V Českej republike sa najčastejšie používa škála
Nortonovej alebo škála Modifikovanej Nortonovej (Mandysová et al., 2012, s. 137). Zahraničné
výskumné štúdie sú zamerané na testovanie predikčnej validity troch škál na posúdenie rizika
vzniku dekubitov. Aj napriek tomu, že ideálna škála by nemala mať len dobrú validitu, ale
taktiež dobrú reliabilitu. Inter-rater reliabilita je definovaná ako stupeň zhody medzi dvoma
posudzovateľmi, ktorí nezávisle od seba priradia posudzovanému objektu rovnaké skóre alebo
hodnoty, ktoré boli merané alebo pozorované (Polit, Beck, 2004, s. 721). Inter-rater reliabilita
je dôležitý psychometrický údaj. Pri problematickej inter-rater reliabilite môže byť pacient
jednou sestrou označený za rizikového a zároveň druhou za pacienta bez rizika. Následkom sú
rôzne naplánované ošetrovateľské intervencie. Na jednej strane môže dôjsť k plytvaniu
prostriedkov, na druhej strane môže byť potrebná a vyžadovaná starostlivosť opomenutá
(Mandysová et al., 2013, s. 610). V Českej republike nie je problematike reliability škál na
posúdenie rizika vzniku dekubitov venovaná dostatočná pozornosť. Doteraz bola testovaná, pre
účely reliability, iba škála Bradenovej (Mandysová et al., 2012, 137; Mandysová et al., 2013,
s. 609).
Cieľ
Zistiť stupeň inter-rater reliability celkového skóre troch vybraných škál na posúdenie rizika
vzniku dekubitu (Bradenovej škály, Nortonovej škály a Waterlowej škály).
Súbor a metodika
Posudzovatelia
Pacientov hodnotili dvaja posudzovatelia. Obaja mali odborné vzdelanie a pracovné skúsenosti.
Posudzovateľ A bola sestra s titulom diplomovaný špecialista so 7 – ročnou praxou.
Posudzovateľ B bola sestra s bakalárskym titulom so 7 – ročnou praxou. Pre posudzovateľov
boli určené tieto zaraďovacie kritéria: odborné vzdelanie, dĺžka praxe minimálne jeden rok,
pracovná pozícia sestra na zvolenom oddelení.
216
Výskumný súbor
Výskumný súbor tvorilo 32 pacientov hospitalizovaných na oddelení s dlhodobou
ošetrovateľskou starostlivosťou. Priemerný vek pacientov bol 74,31 rokov v rozmedzí od 58 do
95 rokov.
Proces zberu dát
Zber dát prebiehal od apríla do augusta 2014 na jednom oddelení s dlhodobou starostlivosťou.
Dva posudzovatelia hodnotili riziko vzniku dekubitu pomocou Bradenovej, Nortonovej
a Waterlowej škály. Škála Bradenovej pozostáva zo 6 položiek: zmyslové vnímanie, vlhkosť,
aktivita, mobilita, výživa, trenie a strih. Všetky položky sú hodnotené číslom 1-4, okrem
položky trenie a strih. Táto položka je hodnotená číslami 1-3. Nižšie skóre indikuje vyššie
riziko vzniku dekubitu. Škála Nortonovej pozostáva z hodnotenia nasledujúcich oblastí:
schopnosť spolupráce, vek, stav pokožky, každé ďalšie ochorenie, fyzický stav, stav vedomia,
aktivita, pohyb, inkontinencia. Každý z predchádzajúcich okruhov je rozdelený do 4 úrovní
podľa stupňa závažnosti. Nižšie skóre indikuje vyššie riziko vzniku dekubitu. Škála Waterlowej
obsahuje 8 položiek: BMI, typ kože, pohlavie a vek, zvláštne riziká, kontinencia, pohyblivosť,
chuť k jedlu, neurologická porucha. Vyššie skóre indikuje vyššie riziko vzniku dekubitu.
Obaja posudzovatelia prešli hodinovým preškolením priamo na oddelení. Školenie sa
orientovalo na oblastí hodnotenia rizika vzniku dekubitu pomocou (jednotlivé položky škál na
posúdenie rizika vzniku dekubitu). Posudzovateľ A zhodnotil u pacienta riziko vzniku dekubitu
pomocou troch vybraných škál na posúdenie rizika vzniku dekubitu. Posudzovateľ B zhodnotil
do 24 hodín riziko vzniku dekubitu rovnakým spôsobom ako posudzovateľ A. Hodnotenie
posudzovateľmi prebiehalo nezávislé, čo znamená, že posudzovatelia navzájom nevedeli
výsledky svojho hodnotenia.
Lingvistická validácia Nortonovej škály, Waterlowej škály a Bradenovej škály
Pred zahájením výskumnej štúdie boli škály Nortonovej a Waterlowej oficiálne preložené do
českého jazyka. Škála Bradenovej už bola oficiálne preložená do českého jazyka v roku 2013
autorkou Mandysová et al. (2013, s. 609). Tento preklad bol použitý v tejto výskumnej štúdií.
Škály Nortonovej a Waterlowej boli preložené metódou spätného prekladu, ktorý pozostával
z týchto krokov:
1. Jeden prekladateľ z odboru ošetrovateľstvo preložil škály z anglického do českého jazyka.
2. Druhý prekladateľ z odboru ošetrovateľstvo preložil škály z českého jazyka späť do
anglického jazyka.
3. Prekladatelia a malá pracovná skupina odborníkov (dve doktorky v odbore ošetrovateľstvo
a dvaja študenti doktorského štúdia v odbore ošetrovateľstvo) porovnali obidve anglické
verzie, analyzovali rozdiely a nejasnosti, hľadali chyby a opravili českú verziu. Konsenzom
a zhodou spoločne vytvorili finálne verzie škál Nortonovej a Waterlowej.
Analýza dát
Pre vyhodnotenie inter-rater reliability vybraných škál na posúdenie rizika vzniku dekubitu boli
použité štatistické metódy Vnútrostredný koeficient korelácie (ICC) a Pearsonov korelačný
koeficient (r). Vnútrostredný koeficient korelácie (Intraclass Correlation Coefficient, ICC) je
všeobecný nástroj na meranie zhody alebo konsenzu. Používa sa na meranie parametrických
dát. Predstavuje zhodu medzi dvoma a viacerými hodnotiteľmi. Jednotlivé výsledky štatistickej
metódy ICC boli hodnotené nasledovne: 0–0.20 = slabá zhoda, 0.21-0.40 = nízka zhoda, 0.41-
0.60 = mierna zhoda, 0.61-0.80 = podstatná zhoda, a 0.81-1.0 = vynikajúca zhoda (Landis,
Koch, 1977). Pearsonov korelačný koeficient (r) je často používaná štatistická metóda pre
vyhodnotenie reliability. Hodnota r indikuje stupeň a smer asociácie dvoch párov skóre
217
(Kottner, Dassen, 2008, s. 1242). Interpretácia korelačného koeficientu sa posudzuje rôzne.
Uvádzame hodnotenie podľa autora Chrásky (2000, s. 201): 0 = absolútna nezávislosť, 0 - 0,20
= slabá (nepoužiteľná) závislosť, 0,20 – 0,40 = nízka závislosť, 0,40 – 0,70 = stredná závislosť,
0,70 – 0,90 = vysoká závislosť, 0,90 – 1 = veľmi vysoká závislosť, 1 = absolútna závislosť.
Etické aspekty
Pred zahájením výskumnej štúdie bol získaný súhlas Etickej komisie Ostravskej Univerzity.
Taktiež bol získaný súhlas zdravotníckeho zariadenia, kde výskumná štúdia prebiehala. Bol
získaný súhlas autorky Mandysovej s použitím jej prekladu Bradenovej škály do českého
jazyka. Boli získané informované súhlasy jednotlivých pacientov so zaradením do výskumu.
Výsledky
Vnútrostredný koeficient korelácie (ICC) bol pre celkové skóre jednotlivé škály na posúdenie
rizika vzniku dekubitov nasledujúci: Bradenovej škála 0,775 (95 % CI = 0,588 - 0,883),
Nortonovej škála 0,837 (95 % CI =0,692 – 0,917) a Waterlowej škála 0,914 (95 % CI = 0,831
– 0,957). Pearsonov korelačný koeficient bol pre celkové nasledujúci: Bradenovej škála 0,776,
Waterlowej škála 0,916 a Nortonovej škála 0,948.
Tab. 1 Inter-rater reliabilita pre celkové skóre škál pomocou vnútrostredného koeficientu
korelácie (ICC)
ICC 95% CI pre ICC Zhoda
Bradenovej škála 0,775 0,588 0,883 podstatná
Waterlowej škála 0,914 0,831 0,957 vynikajúca
Nortonovej škála 0,837 0,692 0,917 podstatná
ICC - Vnútrostredný koeficient korelácie, CI – Konfidenčný interval
Tab. 2 Inter-rater reliabilita pre celkové skóre škál pomocou Pearsonovho korelačného
koeficientu (r)
r Závislosť
Bradenovej škála 0,776 vysoká závislosť
Waterlowej škála 0,916 veľmi vysoká závislosť
Nortonovej škála 0,948 veľmi vysoká závislosť
r - Pearsonov korelačný koeficient
Diskusia
Inter-rater reliabilita je jedným z aspektov spoľahlivosti nástroja. Odpovedá na otázku, či pri
opakovanom meraní rovnakého javu dochádza k dosiahnutiu rovnakých výsledkov merania.
V zahraničnej literatúre sú použité na meranie inter-rater reliability škál na posúdenie rizika
vzniku dekubitov viaceré štatistické prístupy a koeficienty. Autori Kottner, Dassen (2008, s.
1238) vo svojej práci o týchto štatistických prístupoch diskutujú. Uvádzajú nasledovné
štatistické prístupy: podiel celkovej zhody (po), koeficient kappa (κ), Pearsonov korelačný
koeficient (r) a vnútrostredný koeficient korelácie (ICC). Za najpresnejšiu metódu hodnotenia
inter-rater reliability škál na posúdenie rizika vzniku dekubitov považujú metódu
vnútrostredného koeficientu korelácie (ICC). V našej výskumnej štúdií dosiahla najlepšie
výsledky Waterlowej škála (ICC = 0,914), nasleduje Nortonovej škála (ICC = 0,837)
a s najmenšou hodnotou Bradenovej škála (ICC = 0,775). V rámci našej výskumnej štúdie sme
taktiež zisťovali mieru závislosti pomocou Pearsonovho korelačného koeficientu (r). Najvyššiu
mieru závislosti pozorujeme u Nortonovej škály (r = 0,948), nasleduje Waterlowej škála (r =
218
0,916). Najnižšia miera závislosti bola zistená pre Bradenovej škálu (r = 0,776). Je nutné
poznamenať, že rozdiel v miere závislosti medzi Nortonovou škálou a Waterlowej škálou je
malý. Z komplexného pohľadu môžeme vysloviť záver, že Bradenovej škála dosiahla najnižšiu
zhodu medzi posudzovateľmi, nasleduje Nortonovej škála. Najvyššiu zhodu medzi
posudzovateľmi dosiahla Waterlowej škála. Príčiny uvedených hodnôt môžu byť rôzne.
Celkovo dosiahla Bradenovej škála nižšie hodnoty inter-rater reliability ako v zahraničných
výskumných štúdiách. Autori García-Diaz et al. (2014, s. 124) skúmali inter-rater reliabilitu
Bradenovej škály u tridsiatich pacientov v domácej starostlivosti. Zhoda medzi
posudzovateľmi bola vysoká (ICC = 0,968). Výskumná štúdia autorov Rogenski, Kurcgant
(2012, s. 26) uvádza vysokú zhodu medzi posudzovateľmi (ICC = 0,946). Autori Wang et al.
(2015, s. 592) zisťovali inter-rater reliabilitu Bradenovej škály u 23 pacientov
hospitalizovaných v nemocnici. Zhoda medzi posudzovateľmi je vysoká (ICC = 0,955).
Výskumná štúdia autorov Kottner et al. (2009, s. 1310) uvádza nasledovnú zhodu medzi
posudzovateľmi (ICC = 0,880). V českom klinickom prostredí bola inter-rater reliabilita
Bradenovej škály zisťovaná v dvoch výskumných štúdiách autorov Mandysová et al. (2012, s.
137) a Mandysová et al. (2013, s. 612). Výsledky hodnôt však nie je možné porovnať s našou
štúdiou. Dôvodom sú rozdielné štatistické metódy vyhodnocovania zhody medzi
posudzovateľmi. Nízke hodnoty Bradenovej škály môžu byť dôsledkom toho, že škála nie je
v českom klinickom prostredí veľmi známa. Jednotlivé položky Bradenovej škály pozostávajú
z dlhých charakteristík. Tie sú pre sestry časovo náročné, nakoľko ich čítaniu a pochopeniu
musia venovať viac času. Ďalším dôvodom môžu byť nejednoznačné významy termínov
položiek škály (napr. „občas“, „zriedka“). Druhou hodnotenou škálou v poradí je Nortonovej
škála. V Českej republike sa v súčasnosti v zdravotníckych zariadeniach najčastejšie používa
Nortonovej škála (Mikula, Můllerová, 2008, s. 18). Toto hodnotíme ako hlavný dôvod vysokej
zhody medzi posudzovateľmi v tejto výskumnej štúdií. Vo výskumnej štúdií autorov Wang et
al. (2015, s. 592) dosiahla Nortonovej škála vysokú zhodu medzi posudzovateľmi (ICC =
0,967). Poslednou hodnotenou škálou v poradí je Waterlowej škála. Nie je v českom klinickom
prostredí bežne používanou škálou. V našej výskumnej štúdií dosiahla najvyššie hodnoty zhody
medzi posudzovateľmi. Vo výskumnej štúdií autorov Wang et al. (2015, s. 592) dosiahla
Waterlowej škála vysokú zhodu medzi posudzovateľmi (ICC = 0,915). Vysoká zhoda medzi
posudzovateľmi je prekvapením aj pre samotných výskumníkov. Momentálne si vysokú zhodu
medzi posudzovateľmi pri tejto škále nevieme vysvetliť. Inter-rater reliabilita býva ovplyvnená
viacerými faktormi ako sú dĺžka praxe posudzovateľov, jednotný spôsob posudzovania,
skúsenosti sestier s jednotlivými škálami, skúsenosti sestier s dekubitmi. V našej výskumnej
štúdií majú posudzovatelia rovnakú dĺžku praxe a prešli rovnakým zaškolením týkajúcim sa
posudzovaním pomocou uvedených škál na posúdenie rizika vzniku dekubitov. Posudzovatelia
však majú rozdielny stupeň vzdelania, čo sa mohlo odraziť na ich zhode. Nevyhnutné pre
skúmanie inter-rater reliability je práca s dobre preloženou škálou. Škály na posúdenie rizika
vzniku dekubitov boli preložené podľa jednotlivých krokov, ktoré uvádzame vyššie. V českej
odbornej literatúre nachádzame viaceré preklady škál na posúdenie rizika vzniku dekubitov.
Nie je však možné dohľadať podľa akej metodiky boli preložené, čo vedie k nejednotnosti
v ošetrovateľskom procese. Skúmanie inter-rater reliability je dôležité aj z pohľadu plánovania
ošetrovateľskej starostlivosti. Škála na posúdenie rizika vzniku dekubitov s problematickou
inter-rater reliabilitou vedie k vytvoreniu nekvalitného a nepresného ošetrovateľského plánu.
Limity výskumnej štúdie
Limitom tejto výskumnej štúdie je malý súbor. Z tohto dôvodu nie je možné generalizovať dané
výsledky na celú populáciu v Českej republike.
219
Záver
Výskumná štúdia je zameraná na zisťovanie inter-rater reliability troch škál na posudzovanie
rizika vzniku dekubitov: Bradenovej škála, Nortonovej škála a Waterlowej škála. Bradenovej
škála dosiahla najnižšiu zhodu medzi posudzovateľmi, nasleduje Nortonovej škála. Najvyššiu
zhodu medzi posudzovateľmi pozorujeme u Waterlowej škály. Problematika reliability škál na
posúdenie rizika vzniku dekubitov je v českom klinickom prostredí riešená len okrajovo, preto
odporúčame ich ďalšie testovanie.
Bibliografické odkazy
BENNETT, G., C. DEALEY a J. POSNETT. The cost of pressure ulcers in the UK. Age and
Ageing. 2004;33(3):230–235.
COSTA, I.G., CALIRI, M.H.L. Predictive validity of the Braden Scale for patients in intensive
care. Acta Paulista de Enfermagem. 2011;24(6):772-777.
DEFLOOR, T., GRYPDONCK, M.F.H. Validation of pressure ulcer risk assessment scales: a
critique. Journal of advanced nursing. 2004;48(6):613 – 621.
DEFLOOR, T, GRYPDONCK, M.F.H. Pressure ulcers: validation of two risk assessment
scales. Journal of Clinical Nursing. 2005;14(3):373 – 382.
DNQP. Expertenstandard Dekubitusprophylaxe in der Pflege [online]. © 2010, poslední revize
4.10.2014 [cit. 2016-12-04]. Dostupné z
http://www.dnqp.de/fileadmin/groups/607/Deku_Akt_Auzug.pdf
GARCÍA-DÍAZ, F.J. et al. Reliability in Braden and EMINA's scales for patients in
domiciliary, included in the immobilized patients' programme. Gerokomos. 2014;25(3):124-
130.
GETHIN, G., JORDAN-O´BRIEN, J., MOORE, Z. Estimating costs of pressure area
management based on a survey of ulcer care in one Irish hospital. Journal of Wound Care.
2005;14(4):162-165.
HOUSE, S., GILES, T., WHITCOMB, J. Brenchmarking to the international pressure ulcer
prevalence survey. Journal of Wound, Ostomy and Continence Nursing. 2011;38(3):254-259.
CHAN, W.S, PANG, S.M., KWONG, E.W. Assessing predictive validity of the modified
Braden scale for prediction of pressure ulcer risk of orthopaedic patients in an acute care setting.
Journal of Clinical Nursing. 2009;18(11):1565-1573.
CHRÁSKA, M. Základy výzkumu v pedagogice.Olomouc: Univerzita Palackého, 2000. 201 s.
ISBN 80-7067-798-8.
KOTTNER, J., DASSEN, T. Interpreting interrater reliability coefficients of the Braden scale:
A discussion paper. International Journal of Nursing Studies. 2008;45(8):1238-1246.
KOTTNER, J., HALFENS, R., DASSEN, T. An interrater reliability study of the assessment
of pressure ulcer risk using the Braden scale and the classification of pressure ulcer in a home
care setting. International Journal of Nursing Studies. 2009;46(10):1307-1312.
KWONG, E., PANG, S., WONG, T., HO, J., SHAO-LING, X., LI-JUN, T.. Predicting pressure
ulcer risk with the modified Braden, Braden, and Norton scales in acute care hospitals in
Mainland China. Applied Nursing Research: ANR. 2005;18(2):122-128.
LANDIS, J.R., KOCH, G.G. The measurement of observer agreement for categorical data.
Biometrics. 1977;33(1):159-74.
MANDYSOVÁ, P., EHLER, E., TREJBALOVÁ, L. Česká verze škály Bradenové: metodika
překladu a shoda mezi posuzovateli. Ošetrovateľstvo. 2012;2(4):137-142.
MANDYSOVÁ P., PECHOVÁ J., EHLER E. Využití škály Bradenové pro predikci rizika
vzniku dekubitů: inter – rater reliabilita. Ošetřovatelství a porodní asistence. 2013;4(3):609-
613.
MIKULA J., MŰLLEROVÁ N. Prevence dekubitů. Praha: Grada, 2008. 96 s. ISBN
8024720432.
220
NICE. Pressure Ulcer Prevention. [online]. © 2014, poslední revize 6.2.2014 [cit. 2016-15-
04]. Dostupné z: http://www.nice.org.uk/guidance/cg179/evidence
NPUAP, EPUAP. Prevention and Treatment of Pressure Ulcer: Quick Reference Guide
[online]. © 2014, poslední revize 1.10.2014 [cit. 2016-16-04]. Dostupné z:
http://www.npuap.org/wp-content/uploads/2014/08/Quick-Reference-Guide-DIGITAL-
NPUAP-EPUAP-PPPIA-Jan2016.pdf
O’TUATHAIL, C., TAQI, R. Evaluation of three commonly used pressure ulcer risk
assessment scales. British Journal of Nursing. 2011;20(6):27-28,30,32.
PANCORBO-HIDALGO, P.L., GARCIA-FERNANDEZ, F.P., LOPEZ-MEDINA I.M.,
ALVAREZ-NIETO, C. Risk assessment scales for pressure ulcer prevention: a systematic
review. Journal of Advanced Nursing. 2006;54(1):94 – 110.
PANCORBO-HIDALGO, P.L., GARCÍA-FERNÁNDEZ, F.P., SOLDEVILLA-AGREDA,
J.J., MARTÍNEZ-CUERVO, F. Pressure ulcer risk assessment: Clinical practice in Spain and
a meta-analysis of scales´effectiveness. Gerokomos. 2008;19(2):84-98.
PAPANIKOLAOU, P., LYNE, P., ANTHONY, D. Risk assessment scales for pressure ulcer:
a methodological review. International Journal of Nursing Studies. 2007;44(2):285-296.
POLIT, D.F., BECK, C.T. Nursing research: Principles and Methods. Philadelphia: Lippincott
Williams & Wilkins, 2004. 784 s. ISBN 978-0781737333.
RNAO. Risk Assessment & Prevention of Pressure Ulcer [online]. © 2005, poslední revize
5.4.2015. [cit. 2016-10-04]. Dostupné z: http://rnao.ca/bpg/guidelines/risk-assessment-and-
prevention-pressure-ulcers
ROGENSKI, N.M.B., KURCGANT, P. Measuring interrater reliability in application of the
Braden Scale. Acta Pualista de Enfermagem. 2012;25(1):24-28.
SERPA L.F., SANTOS, V.L., CAMPANILI, T.C., QUEIROZ, M. Predictive Validity of the
Braden Scale for Pressure Ulcer Risk in Critical Care Patients. Revista Latino – Americana de
Enfermagen. 2011;19(1):50-57.
SPILSBURY, K., NELSON, A., CULLUM, N., IGLESIAS, C., NIXON, J., MASON, S.
Pressure ulcer and their treatment and effects on quality of life: hospital inpatient perspectives.
Journal of Advanced Nursing. 2007;57(5):494-504.
ŠÁTEKOVÁ, L., ŽIAKOVÁ, K. Validity of pressure ulcer risk assesment scales: review.
Central European Journal of Nursing and Midwifery. 2014;5(2):85-92.
THOMPSON, D. An evaluation of the Waterlow pressure ulcer risk-assessment tool. British
Journal of Nursing. 2005;14(8):455-459.
VANGILDER, C., MACFARLANE, G.D., MEYER, S. Results of nine international pressure
ulcer prevalence surveys: 1989 to 2005. Ostomy Wound Management. 2008;54(2):40-54.
WANG, L.H., CHEN, H.L., YAN, H.Y., GAO, J.H., WANG, F., MING, Y., LU, L., DING,
J.J. Inter-rater reliability of three most commonly used pressure ulcer risk assessment scales in
clinical practice. International Wound Journal. 2015;12(5):590-594.
Kontaktná adresa autora:
Mgr. Lenka Šáteková
UOM LF OU
Syllabova 19
703 00 Ostrava-Zábřeh
lenkasat@gmail.com
221
INFORMOVANOST LAICKÉ VEŘEJNOSTI O HOSPICOVÉ PÉČI A JEJÍCH
MOŽNOSTECH V ČESKÉ REPUBLICE (E-POSTER)
PUBLIC AWARENESS OF HOSPICE CARE AND ITS POSSIBILITIES IN THE
CZECH REPUBLIC
Blažena Ševčíková, Lenka Machálková
Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta zdravotnických věd, Ústav ošetřovatelství
Abstrakt
Cíl: Zmapovat jaké mají informace občané laické veřejnosti o hospicové péči a jejich
možnostech v ČR.
Metody: Pro výzkum byl zvolen kvantitativní přístup a nestandardizovaný dotazník (13
položek). Konstrukce dotazníku vycházela z pilotní studie Fokus Group a rešeršního šetření.
Pro soubor respondentů byla stanovena kritéria: občané laické veřejnosti z Olomouckého kraje,
starší 18 let a vyjádřili informovaný souhlas. Pro distribuci dotazníků byla použita metoda
sněhové koule. Města Olomouckého kraje byla vybrána metodou náhodného výběru (losování).
Výsledky zpracovány pomocí popisné statistiky, Pearsonova chí-kvadrátu a koeficientu
kontingence C z kontingenčních tabulek (α = 0,05).
Výsledky: Soubor tvořilo 341 respondentů z 6 měst ve věku 18–90 let (172 žen, 169 mužů).
Z výzkumu vyplynulo: pouze 26,1 % respondentů uvedlo, co je hospicová péče. V hospici, je
podle 81,9 % respondentů poskytován specifický druh péče a 79,5 % respondentů uvedlo, že je
péče zajištěna specializovanými pracovníky. Jako nejčastější motivační faktor práce v hospici
uvedlo 73,9 % respondentů práci s lidmi, 52,8 % víru sestry. Veřejnost je informována o
hospicové péči podle 26,7 % respondentů, ale podle 41,3 % informována není. Respondenti
(80,1 %) nevěděli kolik hospiců je v České republice a kde vznikl první hospic (73 % resp.).
Z výsledků výzkumu bylo zjištěno, že neexistuje statisticky významná souvislost v odpovědích
respondentů mužů a žen na otázky co je hospicová péče (C=0,208; p˃0,05), jaká péče je
poskytována v hospici (C=0,137; p˃0,05) a jak je informována veřejnost (C=0,883; p˃0,05).
Závěry: Z výsledků výzkumu vyplynulo, že občané laické veřejnosti, bez rozdílu pohlaví, mají
ne zcela přesné informace z oblasti hospicové péče.
Klíčová slova: hospic, hospicová péče, veřejnost, smrt, umírání
Abstract
Aim: To find out to what extent is the lay public aware of the hospice care in the Czech Republic
and its possibilities.
Methods: A quantitative approach was chosen with a non-standardised questionnaire (13
items). The questionnaire design was based on a pilot study in a focus group and literature
review. The inclusion criteria included: citizens from the lay public in the Olomouc region,
aged 18 and more and an informed consent. A snowball method was used to distribute the
questionnaire. Towns in the Olomouc Regions were selected randomly (draw). Results were
processed using descriptive statistics, Pearson’s chi-squared test and contingence C coefficient
C using contingency tables (α = 0.05).
Results: The sample comprised of 341 respondents from 6 towns, aged between 18-90 (172
women,169 men). The results show that only 26.1 % of the respondents, was able to say what
hospice care is. According to 81.9 %, hospice provides a specific type of care and 79.5 % stated
that care is provided by specialised staff. 73.9 % think the most common motivating factor to
work in hospice was interpersonal contact, and the nurse’s faith by 52.8 %. The public is wellinformed
about hospice care by 26.7 % respondents however, 41.3 % think the public is not
informed. Respondents (80.1 %) did not know how many hospices there are in the Czech
222
Republic and where the first hospice was established (73 % resp.). The research showed there
is no statistical significance between the answers about hospice care and gender, (C=0.208;
p˃0.05), what kind of care is provided in hospice (C=0.137; p˃0.05) and how the public is
informed (C=0.883; p˃0.05).
Conclusions: The research that the lay public, regardless of gender, have poor information
about hospice care.
Key words: Hospice. Hospice care. General public. Death. Dying.
Kontaktní adresa autora:
Mgr. Blažena Ševčíková
Ústav ošetřovatelství
Fakulta zdravotnických věd
Univerzita Palackého v Olomouci
Hněvotínská 3
775 15 Olomouc
blazena.sevcikova@upol.cz
223
SKÚSENOSTI A POSTOJE SESTIER NA PSYCHIATRICKÝCH ODDELENIACH
K AGRESII HOSPITALIZOVANÝCH PACIENTOV
EXPERIENCE AND ATTITUDES NURSES ON PSYCHIATRIC WARDS TOWARDS
INPATIENT AGGRESSION
Martina Tomagová, Ivana Bóriková, Martina Lepiešová, Juraj Čáp
Univerzita Komenského v Bratislave, Jesseniova lekárska fakulta v Martine, Ústav
ošetrovateľstva
Abstrakt
Cieľ: Cieľom štúdie bolo zistiť skúsenosť sestier s agresiou pacientov hospitalizovaných na
psychiatrických oddeleniach; identifikovať ich postoj k agresii pacientov, k faktorom
podmieňujúcim jej vznik a manažmentu agresie.
Metódy: Štúdia má kvantitatívno-prierezový dizajn. Výber respondentov bol zámerný.
Výskumný súbor tvorilo 223 sestier zo psychiatrických oddelení s priemernou dĺžkou praxe
21,27 (±11,41) rokov. Zber údajov bol realizovaný prostredníctvom sebaposudzovacích škál
Výskyt Agresie Pacientov voči Sestrám, Attitude Towards Aggression Scale, The Management
of Aggression and Violence Attitude Scale - Likert.
Výsledky: V období roka malo skúsenosť 98,58% sestier s agresiou hospitalizovaných
pacientov. V súbore sestier prevládali negatívne postoje k agresii pacientov. Najväčší súhlas
sestry vyjadrili s internými faktormi podporujúcimi vznik agresie pacientov. Z metód
manažmentu agresie vyjadrili najväčší súhlas s použitím medikamentóznej liečby
a obmedzovacích prostriedkov. Neutrálny postoj zaujali k používaniu netelesných prostriedkov
na zvládanie agresie. Identifikovali sme pozitívnu koreláciu medzi vekom, dĺžkou praxe sestier
praxe a súhlasným postojom s používaním medikamentóznej liečby i obmedzovacích
prostriedkov v manažmente agresie.
Závery: Vysoké percento sestier má osobnú skúsenosť s rôznymi formami agresie
hospitalizovaných pacientov. Prevláda negatívny postoj k agresii. Postoj sestier k agresii
pacientov má vplyv na ich postoj k stratégiám manažmentu agresie.
Kľúčové slová: sestra, skúsenosť, postoj, agresia, pacient, oddelenie psychiatrie
Abstract
Aim: The aim of this study was to find out experience of nurses with aggression of inpatients
on psychiatric wards; to identify their attitudes towards patient aggression and to the factors
influenced the occurrence and management of aggression.
Methods: A quantitative cross-sectional study was used. The selection of respondents was
intentional. The sample consisted of 223 nurses from the psychiatric wards with a mean number
of years of work experience 21.27 (± 11.41) years. Data were collected by self-reference
instruments Violence and Aggression of Patients Scale, Attitude Towards Aggression Scale,
The Management of Aggression and Violence Attitude Scale - Likert.
Results: Over the past year, 98.58% nurses had experience with patient aggression. Among
respondents prevailed negative attitudes towards the patient aggression. The largest agreement
nurses expressed to internal factors supporting patient aggression.
From methods of management patient aggression nurses expressed largest agreement with
medication and restraints. Nurses had neutral attitude towards the using non-physical methods
of aggression management. We identified positive correlations between age, length of nursing
practice and affirmative attitudes with using of medication and restraints.
Conclusion: A high percentage of nurses has experience with various forms of patient
aggression. The negative attitude towards aggression predominates in research sample. The
224
attitude of nurses towards patient aggression affects their attitude toward the methods of
aggression management.
Key words: nurse, experience, attitudes, aggression, patient, psychiatric ward
Štúdia podporená projektom VEGA 1/0217/13 Identifikácia výskytu a analýza agresie
pacientov voči sestrám.
The study supported by project VEGA 1/0217/13 The prevalence identification and analysis of
patients’ aggression against nurses.
Kontaktní adresa autora:
Doc. Mgr. Ivana Bóriková, PhD.
Ústav ošetrovateľstva JLF UK
Malá Hora 5
036 01 Martin
Slovenská republika
225
ANXIETY AND NEED FOR INFORMATION IN PARENTS OF CHILDREN
PREPARED FOR SURGERY UNDER GENERAL ANESTHESIA
Agnieszka Turbiarz, Beata Babiarczyk
University of Bielsko-Biala, Faculty of Health Sciences, Poland
Abstract
Aim: The aim of the study was to determine the level of anxiety and the need
for information among parents of children waiting for surgery under general anesthesia.
Method: The survey was conducted among parents of children prepared for elective small and
medium surgical procedures under general anesthesia in selected stationary and short-term
treatment units. The study used standardized tools STAI (X-1), VAS, APAIS. In addition,
the researcher's own questionnaire survey was used.
Reasults: The study showed that the average value of the anxiety intensity levels as measured
using STAI (X-1) was 48.37 points, 6.71 points for APAIS and 6.43 points for VAS.
Based on the analysis of the data it was demonstrated that the parents of the children were
interested in a wide range of issues related to the perioperative period.
Conclusions: Parents' concern about the fate of their operated a child manifests in varying levels
of anxiety before surgery. There is great interest in obtaining information related to this issue.
Monitoring the level of anxiety and the need for information can influence the improvement of
the perioperative process.
Key words: perioperative anxiety, information need, parents, children
Introduction
The perspective of a surgery, either closer or further, is always connected with a stay in hospital.
The need for hospitalization is, in turn, associated with disruption of everyday routine.
Moreover, the invasion into the human system, regardless of the intention, always raises anxiety
and concerns (Ziębicka 2006, p. 42; Javaid, 2007, p. 146; Mitchell, 2007, p.122; Fortier, 2010,
p. 320; Aalouane, 2011, p. 148). The concern about the life and safety
of the child may lead to a specific type of anxiety in parents, different than the one related
to being concerned about oneself. Responsibility for another person and for the decision
to subject a child to surgical treatment may make the anxiety of parents stronger than the anxiety
experienced by people responsible only for their own life (Zuwala, 2001, p. 24; Messeri, 2004,
p. 554; MacLaren, 2008, p. 811; Scrimin, 2009, p. 229). Importantly, parents are often the first
to inform their child - both verbally and non-verbally - about the future surgery. The child asks
questions and carefully observes the behavior of adults. Avoiding response and eye contact as
well as a worried face and voice signal forthcoming changes - they may implicate anxiety and
may increase pain sensations (Thompson, 2009, p. 719; McMurtry, 2010, p. 682; Bearden,
2012, p. 3).
In the era of a dynamic development of medicine, one of the essential tasks
of healthcare personnel is to notice and become aware of the patient’s anxiety connected with
surgery, and to initiate interpersonal relations in a competent way. In organizational terms, the
process of informing is usually associated with stages of the intraoperative period
(Ziębicka 2006, p. 43). Self-awareness, both of the patient and of the healthcare personnel, is
essential in the context of expectations towards treatment and care during preparations to the
surgery and its performance as well as the postoperative care (Kain, 2007, p. 67; Ortiza, 2013,
p. 4). Parents want to know about their child's pain, anesthesia, awakening, the risk
of vomiting, the course of the surgery and any other risks which may be associated with the
surgery (Wisselo, 2004, p. 302; Healy, 2013, p. 182). Children of parents with a multi-
226
directional behavioral preparation (supported by a psychologist, anesthesiologist - pedagogue
and provided with information) demonstrated a lower level of anxiety compared to groups with
less knowledge or preparation (Kain, 2007, p. 69). The specificity of the profession
of the physician and the nurse implies, besides providing expert assistance and medical care,
legally conditioned obligation to inform the patient (Act on professions of doctor and dentist,
1996, p.91; Medical Code of Ethics, 2004, p.3; Act on patient’s rights, 2008, p.4). Providing
information is related to identification of parents’ needs and their level of anxiety.
The identification may allow for the use of strategies aiming at supporting and increasing the
sense of safety among the whole family.
Aim
The aim of the work was to determine the level of anxiety and the need for information among
parents of children awaiting surgery under general anesthesia.
Material and methods
Independent research was conducted on the basis of the authorization granted by the local
Bioethics Committee in a hospital and a one-day surgical facility with a pediatric profile.
The necessary criteria included surgery under general anesthesia in the same scope of surgical
procedures and the age requirement - parents of 3-6 years old children had to be of age. The
study involved 93 people divided into two groups: Group A - parents of children undergoing
surgery within a long-term care system (hospital), group B - parents of children undergoing
surgery within a short-term care system (one-day surgical facility).
Anonymous tests were conducted in the period between January 2011 and November 2011 with
the use of the following instruments: State–Trait Anxiety Inventory (STAI),
The Amsterdam Preoperative Anxiety and Information Scale (APAIS), Visual Analogy Scale
(VAS) and a self-designed questionnaire. STAI is often used as a tool in studies related to
medicine (MacLaren, 2008, p. 810; Fortier, 2010, p. 319; Matthias, 2012, p. 4). It enables
assessment of anxiety as State anxiety and Trait anxiety in a group of healthy and ill individuals
aged 15 and older. The inventory includes two subscales: the first (X-1) is used to measure State
anxiety as a temporary and situationally conditioned state of an individual, whereas the second
(X-2, which was not employed in the research) is used to measure Trait anxiety,
a relatively consistent personality feature (Greszta, 2008, p. 159).
APAIS is applied to examine the anxiety sphere and the information sphere. This scale consists
of six items - four of them represent anxiety connected with surgery and anaesthesia (defined
as APAIS-anxiety in the research) and the other two represent the need for information on these
areas, defined as APAIS-information (Moerman, 1996, p. 446).
VAS is a standardized tool used in a number of studies (Fortier, 2010, p. 319; Jawaid, 2007, p.
146). The measurement tool has the form of a scaled ruler with a 0-10 cm
scale. Drawings found on the extreme poles of the scale refer to the level of anxiety:
the smiling face - no anxiety and the grimace face - the most severe anxiety.
The self-designed questionnaire includes 25 open-ended and closed questions.
The questions fall into three categories: general questions, questions concerning demand for
information, its content and form of communication; part 3 contains questions related to the
impact of information on the anxiety level and self-assessment of one’s own knowledge after
surgery.
The obtained data were organized and introduced into the Microsoft Office Excel spreadsheet
and subjected to statistical analysis with the use of the program Statistica Version 10. Basic
statistical parameters were calculated for quantitative variables. Assessment of the correlation
227
between qualitative and quantitative characteristics of the measurement scale was made with
the use of Pearson’s chi-square (χ2) tests of independence. The results were verified with the
use of a confirmatory method based on the analysis of variance.
Results
The study involved 93 participants: group A was comprised of 45 parents of children operated
in hospital and group B - of 48 parents of children operated in a one-day surgical facility.
Statistically, no major differences were found between the analyzed groups in terms of age.
Despite this fact, it was noted that the largest group (60%) was constituted by people below 35
years of age. There were no major differences between the groups in terms of education and
religion. Statistically, more women (72%) participated in the study than men (28%), which may
be an indication that children are taken care of mostly by mothers.
The level of anxiety, in accordance with the assumptions of the study, was measured in both
groups as a whole as well as separately with the use of three questionnaires (STAI, VAS,
APAIS-anxiety). It was demonstrated that the anxiety level of parents whose children were
operated in hospital was higher than that of parents whose children were operated in one-day
surgical facilities both in VAS (A: 6.9 points vs. B: 4.9 points), and in APAIS-anxiety (A:15
points vs. B: 13.5 points). The study with the use of the STAI X-1 questionnaire gave similar
results (A:48, 9±10,2 points and B: 47.8±10.2 points). The results of anxiety level measurement
for both groups as a whole were as follows: STAI X-1 was 48.37±10.18 (range: 27-71 points),
VAS 6.43±2.24 points (range: 1-10 points), APAIS-anxiety 14.31±3.48 points (range: 6-20
points). Average values of anxiety level measured with STAI-X-1 and VAS were shown on
graph no. 1 and graph no. 2 respectively.
Graph 1. Anxiety level (X-1) of parents children undergoing surgery; min-max 27-71
Anxietylevel[X-1]
Parents of children undergoing surgery
n=93
228
Graph 2. Anxiety level (VAS) of parents children undergoing surgery; min.-max. 1-10 points
The degree to which parents are kept informed may influence the scope and variety of demand
and expectations related to information about the perioperative period. Demand for information
was measured with the use of questionnaires: APAIS (part: APAIS-information) and a selfdesigned
questionnaire. It was demonstrated that in group A the level of demand was
8.33±1.91, whereas in group B it reached 7.81±2.04 points. (table no. 1).
Table 1. Comparison of average values of the demand for information related to anesthesia
and surgery (APAIS-information)
Group
Average value
[points]
Standard
deviation
Minimum Maximum
A
n=45
8,33 1,91 4 10
B
n=48
7,81 2,04 2 10
Statistical significance p>0,05
A – Parents of children undergoing surgery within a long-term care system (hospital); B – Parents
of children undergoing surgery within a short-term care system (one-day surgical facility)
The study also enabled us to confirm that the level of being informed about perioperative
procedures in one-day surgical facilities was higher than in hospitals. It was shown that the
level of being informed about procedures associated with the preoperative period (p=0.00002)
and postoperative period (p=0.00001) was important from a statistical point of view, depending
on being part of group A or B.
Results showing relatively high levels of APAIS-information (table no.1) demonstrated the
connection between the self-designed questionnaire and the survey in the scope of high demand
for information about the perioperative period in the whole examined group. Analysis of the
data revealed that most of the respondents received information about the surgery during a
AxietylevelVAS[points]
Parents of children undergoing surgery
229
conversation with the nurse (71.8%) and the physician (77.2%). Additional source of
information for parents of children in one-day surgical facilities were brochures (50%) and
written preoperative information (56.3%). Other sources of information quoted by the
respondents were family and friends.
Regardless of the place of treatment, respondents expected to be provided with information by
the physician and the nurse, to be granted professional care (86%) and to be explained the
perioperative procedures (44.2%) or anesthetic choice (44.6%). Nurses were also expected to
provide: compassionate care (64.1%), understanding (46.6%) and clarification of doubts
(47.1%). Other expectations included: time for the patient as well as a good word and a smile.
Both groups found it important to be provided with information on how to prepare for the
procedure (52%), the duration of the surgery (58%) and the postoperative diet (69%). Another
important aspect mentioned by the respondents was the anxiety related to the perioperative
pain. A higher percentage of respondents from both groups expected information on how the
pain would be reduced (55%) rather than on whether any pain would occur (36%). The least
information was expected on exercises to be undertaken before an operation - 24% of all
participants of the study. Some respondents were also interested in receiving information about
estimated duration of the surgery (53%) and stay in the operating room (51%) as well as the
probability of nausea and vomiting (54%). The aspects related to mobility, eating and drinking
after the surgery were pointed out less frequently. Another area of interest for the respondents
was the possibility to stay with the child in the hospital room after the surgery. A larger
percentage of parents interested in this topic can be found in the subgroup A in comparison to
the subgroup B: 57.78% vs. 35.42%.The analysis of self-evaluation of knowledge about the
surgery and preparation to the surgery, which was conducted after the surgery among
respondents belonging to groups A and B, demonstrated that a large proportion of respondents
identified their level of knowledge as good (62.5%). 33% of the respondents described the
level of their knowledge on the issue as very good. 14.5% of the respondents evaluated it as
insufficient.
The research also included the analysis of multiple regression to indicate which independent
variables (among others, APAIS-information, information on medical activities performed by
a physician and a nurse before and after the surgery) significantly affected the level of state
anxiety (STAI X-1). The coefficient of determination attained a low value in both of the
subgroups, and the model was insignificant.
Discussion
According to numerous reports, surgery and anesthesia may constitute a situation
of uncertainty, anxiety and concerns for the patient (Ziębicka 2006, p. 43; Javaid, 2007,
p. 146; Mitchell, 2007, p. 122; Fortier, 2010, p. 320; Aalouane, 2011, p. 148).
The combination of concern and lack of sufficient knowledge is one of the factors evoking an
anxiety reaction in parents. R. Zuwala R. and K.R. Barber stressed that the anxiety of the parent
or guardian increases vulnerability to fear in the child who is to undergo surgery (Zuwala, 2001,
p. 24). The level of parental anxiety measured by means of STAI X-1 was medium level and
its raw scores (A: 48.9±10.2 points and B: 47.8±10.2 points) were higher than in the study
conducted by M. Fortier et al. (43.81 ± 11.02 points) (Fortier, 2010, p. 320). The analyses by
means of VAS and APAIS also demonstrated an elevated level of anxiety. The above presented
statements and analysis results suggest that the experience of being a parent may significantly
affect the perception of the child’s perioperative period and may constitute a factor predisposing
to an increased level of anxiety.
Demand for information is closely related to the expectations of patients and their families
toward professional healthcare personnel, namely the physician and the nurse.
230
The willingness to expand knowledge on anaesthesia and surgery (APAIS-information)
remained on a high level among the two groups: 7.81-8.33 on average, table no. 1. The result
was convergent with the data obtained during the analysis carried out by A. Matthias
and D.N Samaraskera: 7.49 ± 3.1 points (Matthias, 2012, p. 4).
A significant proportion of respondents participating in the self-conducted research pointed to
the need for professional care provided by both the physician and the nurse (86%) and the
expectation of them to explain issues related to the perioperative period. It can be stated that
the importance and authority of the physician and the nurse as the main representatives in the
process of treatment and care were confirmed.
On the basis of the self-designed questionnaire the respondents indicated a range of information
they would like to receive in the period before and after the surgery conducted under general
anesthesia. The respondents pointed to such information as the type of anesthesia, the
possibility of pain experienced by the child, nutrition and treatment after the surgery. The
responses converge with the observations presented by B.K. Gordon et al. and authors of other
studies (Wisselo, 2004, p. 302; Gordon, 2011, p. 730; Tait, 2011, p. 921).
Possessing and acquiring information by patients in the process of preparation and the course
of perioperative period in accordance with the rule of optimal and individual dispensing of
knowledge seem to be some of the factors which may influence the decrease of the level of
anxiety connected with a planned surgery under general anesthesia (Ziębicka, 2006, p. 113;
Romanik, 2009, p. 5).
The majority of respondents rated their knowledge on the perioperative period as good (62%)
and very good (33%). The result may point to a connection between possessing information
and an average level of anxiety presented in this study. Y.Y. Lou’s study revealed the lack of
influence on anxiety level diversification among groups in relation to the conveyed information
(Luo, 2013, p. 823).
The self-conducted research, on the basis of the analysis of multiple regression, demonstrated
that the conveyed information affected the intensity of anxiety in 17%, whereas the remaining
percentage, 83%, was associated with other factors non-identified in the research. Limitations
which could have resulted in no apparent statistical effect might be connected with the need to
conduct the research among a larger group of individuals and to search for factors (or perhaps,
identification of concerns) which could affect the anxiety level but were not the subject of this
research.
Conclusions
Parents’ concern about their child undergoing a surgery is manifested in varying intensity of
anxiety related to the operation. A high interest in acquiring information on the surgery under
general anesthesia is observed among parents of children awaiting such
an operation. The complexity of the phenomenon of anxiety as such and the need for
information as well as its impact on the anxiety level point to the need to analyse the subject. It
seems necessary and important to devote time and attention not only to clarifying the content
of formal sources of information but also to working on the development of skills related to
monitoring the anxiety level and the need for information. Both of these factors may have a
significant impact on improvement of the nursing and treatment process.
Bibliography
AALOUANE, R., RAMMOUZ, I., TAHIRI-ALAOUI, D. et al. Determining factors
of anxiety in patients at the preoperative stage. Neurosciences. 2011;16(2):146-149.
231
ACT ON PATIENT’S RIGHTS form date 06.11.2008 r. (tekst jedn. Dz. U. 2012, ze zm.), art.9:
u. 1, 8.
ACT ON PROFESSIONS OF DOCTOR AND DENTIST from date 05.12.1996 r. (tekst jedn.
Dz. U. 2011, ze zm.), art.31: u.1
BEARDEN, D.J., FEINSTEIN, A., COHEN, L.L. The influence of parent preprocedural
anxiety on child procedural pain: mediation by child procedural anxiety. J. Pediatr. Psychol.
2012;37(6):680-686.
FORTIER, M.A., DEL ROSARIO, A.M., MARTIN, S.R. et al. Perioperative anxiety
in children. Paediatr. Anaesth. 2010;20(4):318-322.
GORDON, B.K., JAANISTE, T., BARTLETT, K. ET AL. Child and parental surveys about
pre-hospitalization information provision. Child Care Health Dev. 2011;37(5):727-33.
GRESZTA, E., SIEMIŃSKA, M.J. Poziom Lęku-stanu i Lęku-cechy pacjentów
zakwalifikowanych do leczenia operacyjnego pomostowaniem aortalno-wieńcowym
a percepcja bólu rany pooperacyjnej i innych dolegliwości bólowych. Ann. Acad. Med. Stetin.
2008;54(1):157-163.
HEALY, K. A. Descriptive Survey of the Information Needs of Parents of Children Admitted
for Same Day Surgery. J. Pediatr. Nurs. 2013;28(2):179–185.
JAWAID, M., MUSHTAQ, A., MUKHTAR, S. et al. Preoperative anxiety before elective
surgery. Neurosciences 2007;12(2):145-148.
KAIN, Z.N., CALDWELL-ANDREWS, A.A., MAYES, L.C. et al. Family-centered
preparation for surgery improves perioperative outcomes in children: a randomized controlled
trial. Anesthesiology. 2007;106(1):65-74.
LUO, Y.Y. Effects of written plus oral information vs. oral information alone
on precolonoscopy anxiety. J. Clin. Nurs. 2013; 22(5-6):817-827.
MATTHIAS, A., SAMARASEKERA, D.N. Preoperative anxiety in surgical patients experience
of a single unit. Acta Anaesthesiolgica Taiwan. 2012;50:3-6.
MACLAREN J., KAIN Z.N. A comparison of preoperative anxiety in female patients with
mothers of children undergoing surgery. Anesth. Analg. 2008;106(3):810-813.
MCMURTRY, C.M., CHAMBERS, C.T., MCGRATH, P.J. et al. When "don't worry"
communicates fear: Children's perceptions of parental reassurance and distraction during
a painful medical procedure. Pain 2010;150(1):52-58.
MEDICAL CODE OF ETHICS from date 02.01. 2004 r., art.13: u. 1, 2, 3.
MESSERI, A., CAPRILLI, S., BUSONI, P. Anaesthesia induction in children:
a psychological evaluation of the efficiency of parents' presence. Paediatr Anaesth.
2004;14(7):551-556.
MITCHELL, M. Anxiety management: a distinct nursing role in day surgery. Ambulat. Surg.
2000;8:119–127.
MOERMAN, N., VAN DAM, F.S., MULLER, M.J. et al. The Amsterdam Preoperative
Anxiety and Information Scale (APAIS). Anesth. Analg. 1996;82(3):445-451.
ORTIZA, J., WANG, S., ELAYDA, A. et al. Preoperative patient education: can we improve
satisfaction and reduce anxiety? Rev. Bras. Anestesiol.2013:1-6.
ROMANIK, W., KAŃSKI, A., SOLUCH, P. Szymańska O. Kwestionariuszowy i deklaratywny
poziom lęku chorych przed operacją. Anest. Intens. Ter. 2009;61(2):94-99.
SCRIMIN, S., HAYNES, M., ALTOÈ, G. et al. Anxiety and stress in mothers and fathers
in the 24 h after their child's surgery. Child Care Health Dev. 2009; 39(2):227-233.
TAIT, A.R., VOEPEL-LEWIS, T., GAUGER, V. Parental Recall of Anesthesia Information:
Informing the Practice of Informed Consent. Anesth. Analg. 2011;112(4):918-923.
THOMPSON, C., MACLAREN, J.E., HARRIS, A. et al. Brief report: prediction of children's
preoperative anxiety by mothers and fathers. J. Pediatr. Psychol. 2009;34(7):716-721
232
WISSELO, T.L., STUART, C., MURIS, P. Providing parents with information before
anaesthesia: what do they really want to know? Paediatr. Anaesth. 2004;14(4):299-307.
ZIĘBICKA, J., GAJDOSZ, R. Wybrane aspekty lęku u chorych oczekujących na operację.
Anestezjologia i Intensywna Terapia 2006;1:41-44.
ZIĘBICKA, J., GAJDOSZ, R. Informacja medyczna i jej znaczenie dla chorych
przygotowywanych do znieczulenia i operacji. Anestezjologia i Intensywna Terapia
2006;2:110-114.
ZUWALA, R., BARBER, K.R. Reducing anxiety in parents before and during pediatric
anesthesia induction. AANA J. 2001; 69(1): 21-25.
Contact´s authors address:
Agnieszka Turbiarz, RN, MSN, HSD
Assisstant Professor
Faculty of Health Sciences
University of Bielsko-Biała
Poland
aturbiarz@ath.bielsko.pl
233
SATISFACTION WITH NURSE – STUDENT NURSE COMMUNICATION ON
HOSPITAL WARDS DURING NURSING PRACTICE
Saša Uljančić*,**, Marija Bukvić*,**, Danijela Tibljaš*, Dunja Čović*
*Medical school in Rijeka, Croatia
** University of Rijeka, Faculty of health studies, Croatia
Abstract
Introduction: High school and college students, during their professional nursing education,
obtain many nursing orientation on different hospital wards (units). As a part of their nursing
practice they perform a various exercises in nursing care weather on hospital wards or in
outpatient sites. Guided by their teachers and mentors nursing students meet registered nurses
who already work on those places and start their professional interpersonal communication.
Formal nursing student training on daily basis is conducted by teachers and mentors whose
personal background is nursing education in health system. There are other health care workers
on hospital units that nursing student meet during their nursing practice. Since communication
in nursing practice is extremely important, it has encouraged us to explore how students feel
about it.
Aim: The aim of this study is to determine the satisfaction in communication between nursing
students and nurses in work force.
Methods: The methods used in this study helped us in exploring the measurements and analysis
in order to get accurate results in quality of professional communication between nurse and
nursing students.
Results: Furthermore, the “Discussion” part shows that nurse’s attitudes on the hospital units
affects the behaviors of nursing student’s organizational skills, quality of provided nursing care
and level of professional communication.
Conclusion: We are aware that interpersonal communication is essential in nursing care because
it creates interpersonal relationships between nurses, patients and interdisciplinary team. As
such it creates a large impact on performing nursing duties and nursing student’s motivation
for learning.
Key words: students, nurses, communication
Introduction
Communication in nursing - professional communication
Communication Science is a science that deals with communication. A small part of it is
professional communication in nursing which is a subject prescribed by Vocational curriculum
of General nursing. Not only it is a mandatory course to students of third grade but is also one
of the major subjects to the students of the first year of Undergraduate professional study of
nursing.
Effective communication is just one of the many skills that nursing students must master to be
effective in nursing field. A nurse’s role goes far beyond that of medical care. In addition,
today’s nurses should be equipped with a working knowledge of medical management,
communication skills, ethical / legal issues, end-of-life care, and team collaboration among
others (e.g., Ferrell, Dahlin, Campbell, Paice, Malloy, & Virani, 2007).Wittenberg-Lyles,
Goldsmith, Sanchez-Reilly, and Ragan (2010) contend that nurses need to have specialized
training protocols focused on developing effective communication skills.
Code of Ethics in nursing care emphasizes the importance of good communication.
Quality communication of health professionals is of great importance not only to patient's
recovery but also in teamwork education of younger colleagues (nurses).
234
The most important nursing skill is a professional communication with patients, colleagues and
students. The characteristics of the professional communication are: kindness, patience,
compassion, tolerance, honesty, emotional stability, democracy and determination.
Communication is a dynamic exchange of information.
Knowing that entirely nurse should be aware of what she speaks and does (performs) unify a
comprehensive approach in communication which leads to understandable and proper
interpretation. A successful nurse is a nurse who besides medical skills also effectively conveys
information to students and that is possible only if nurse has a proper knowledge in
communication and necessary self confidence.
Studies of nursing students’ perceptions of the clinical environment concluded that there is
a need for nurses to welcome the nursing students into the profession (Atack, Comacu, Kenny,
LaBelle, & Miller, 2000; Lofmark & Wikblad, 2001).
Aim
The aim of this study is to determine student's satisfaction in communication with nurses on
hospital units during student's nursing orientations and to encourage students in identifying
positive aspects of professional communication which needs constant maintenance and
improvement.
Methods
Sample: The students in fourth and fifth grade in General nursing studies in Medical School
(high school) in Rijeka, 99 students. Students first, second and third year of Undergraduate
professional studies of nursing faculty of health studies, University of Rijeka, 76 students.
Survey was given to 175 people.
Instrument: Individual survey and anonymous survey.
In the analysis of the survey results were obtained by quantitative statistical methods and
distribution of frequency responses to individual questions. The results showed were in
numerical order. They also show a percentage of answers of offered ten questions to each
respondent.
Measuring instruments are the questions asked in the form of statements that the respondents
give quantitative (1-7) and qualitative (8-10) responses. In quantitative issues grading 1-5
respondents expressed their agreement or disagreement with the statement (5 exactly, 4generally
true, 3- hesitant, 2- mostly incorrect, inaccurate 1), and qualitative issues in their own
words expressed proposals to improve the communication of nurses and nursing students.
Numeric values results are processed manually. The numeric data is showed in a graphical form
as well. To convert numerical data in the graphic form, the data from the survey is uploaded in
the program Microsoft Office Excel, 2007.
Results
Reporting experiments are given in three ways:
[1] For the first 6 statements [1-6 questions] respondents had five offered answers
[5- true, 4- generally true, 3- hesitant, 2- mostly incorrect, 1-inaccurate];
In the question #7 respondents gave numerical rating [excellent (5), very good (4), good
3); sufficient (2); not sufficient (1). The last three issues [8-10 issue] respondents
answered qualitatively.
235
[2] The answer to each question / statement is presented in a graphical form.
[3] Each graphical form of results is analyzed.
1. Question #1. During my nursing practice on hospital units, I feel well accepted by
nursing staff
The percentage nursing students well accepted on hospital units all together is 7%. Mainly
accepted is 32%; Undecided is 37% and not accepted is 24% of students.
Question #2. Nurses gladly accept my help
With the statement "nurses on hospital units gladly accept my help," agree and mostly agree
55% of students, 27% were undecided, while 18% disagree or mostly disagree.
Question #3. While performing a task in nursing care for the first time, nurses are
helpful
236
Only 33% of students agree that nurses are generally helpful when students perform a nursing
task on the hospital unit for the first time; 31% of students do not agree with the statement and
36% of students are undecided.
Question #4. During my nursing practice, I have learned a lot from other nurses
More than a quarter of students (26%) disagree with the statement that they learned a lot from
other nurses during their nursing training while 36% agree with the statement.
The highest percent (38%) are undecided students.
Question #5. I love nursing profession more than ever because of nursing staff on
hospital wards
Only 3% survey participants claims that they love nursing profession even more due to nurses
on the hospital wards, 14% are generally agrees with this statement, 31% of students are neither
agree nor disagree while 52% of respondents disagreed or mostly disagreed with the statement.
Question #6. I am pleased to be working in some hospital wards because of nursing staff
In 28% of respondents answer positively to this claim while 28% are undecided.
Even 44% of students are not happy or not looking forward to work on some hospital wards
because of nursing staff.
Question #7. Numerical score of nurse – student nurse communication
Only 24% of students evaluated nurse – student nurse communication with grades „excellent“
and „very good,” whereas 42% of students evaluated with „good.“
Satisfactory or unsatisfactory was in 34%. The average score was rated Good (3).
Question #8. If there is anything you would change in nurse – student nurse
communication, it would be...
1. Understanding, patience, politeness
2. Nurses willingness to clarify nursing procedures and not treating students as
acknowledgeable and incompetent
3. Nurses perception of students as equal future colleagues
4. Friendly, relaxing nursing approach without negative comments "This is not in my job
237
description" and "I'm not paid for it."
5. Less complain about nursing job, quit self-pitying and allow us to help them
Question #9. Personal views of nurse –student nurse relationship
1. The experiences are equally positive as well as negative.
2. A majority of nurses hold themselves "high" and do not accept us as their colleagues
3. On the "difficult" hospital units students get appreciation and respect as
colleagues, while on some "easier" wards this is not the case
4. Depends on the day's work load
5. Mostly bad due to work overload and shortness of nurses in health care
Question #10. What is a proper definition of communication in nurse – student nurse
relationships
1. Nursing friendliness and willingness to share their knowledge
2. Nursing warmly acceptance of nursing students and wish to educate them
3. Some nurses are exceptionally nice to students and helpful with certain nursing
skills / techniques
4. Nursing accessibility, politeness and wish for guidance of nursing students
5. Nurses personal mood swings is the key to valuable advices during the shifts
Discussion
The survey which included 99 students in the 4th and 5th grade of high school Medical School
in Rijeka, General Nursing department and 76 Undergraduate students of Nursing Faculty of
Health Studies, University of Rijeka gave interesting and worrying results.
The results were interesting in terms of the diversity of experiences in nurse – student nurse
communication and concerning in terms of showing relatively high dissatisfaction in nursing
professional communication.
In a study conducted by Lofmark and Wikblad (2001), facilitating and obstructing factors for
learning in clinical practice were identified by students. Facilitating factors included being
allowed to take responsibility, being allowed to work independently, having opportunities to
practice tasks and receive feedback, collaborating with staff and supervising others, gaining an
overview of the setting, and gaining a sense of the control. The behaviors were identified as the
lack of a student-supervisor relationship, organizational shortcoming in supervision, and
experience of students’ own shortcomings. The negative supervisor’s behaviors were described
as taking over, making condescending comments, being irritated or not interested and not giving
feedback or opportunities to reflect on either situation or student’s nursing skill performance.
Other supervisor’s behaviors had negatively impacted student learning by not knowing the
educational objectives as much as student’s abilities to perform certain nursing duties;
by staff’s uneasiness from lack of guidelines for nursing care; by increased stress on the hospital
wards due to a lack of time and by not allowing students to participate in patient’s nursing care
or activities.
General acceptance and good acceptance on hospital wards feel 39% of nursing students and
poor and mostly poor acceptance feel 24% of nursing students.
Personal feelings of other 37% students varies from different hospital wards and they described
it the answer #9: "A personal views of nurses – nursing students relationship“.
According to 55% survey participants hospital wards' acceptance was achieved while 27% are
undecided in response which could be best explained in the answer #9, accepted /desired when
providing nursing care in hygiene and medical material supply.“
238
Only 33% of students agreed that the nurses are generally happy to explain task in nursing care
process when doing it for the first time, 31% did not agree or tend to agree while 36% are
undecided who claim that nurses sometimes would explain, sometimes would not.
In the statement #8 that says "If there is something that nursing students could change in the
nurse –student nurse communication it would be ..." a patience, relaxing approach, easier
accessibility to staff members and proper communication” as important facts that would
certainly improve results obtained by this statement.
A large percentage of undecided voters were in the question #10: "What is good in the
communication in nurse – student nurse relationship?”
There is no simple answer to that question. It depends on personal characters of each nurse and
varies between hospital’s wards due to hardships of nursing duties.
While 41% of survey participants agree or mostly agree on nurse helpfulness on hospital units,
a quarter (26%) of them does not agree or tend to agree.
A percentage (38%) is undecided and that leads to a total of 62% of participants who stated that
they acquired some knowledge but not as much as they expected.
Knowing how important role models are for young people, it seems quite devastating that only
3% of nursing students loves nursing profession due to nursing staff on hospital wards and only
14% of participants generally agree with this statement.
While 52% of students disagreed or mostly disagreed with this statement, some of the
comments explain the results to the Question #8: „What would student nurses change in
communication with practicing nurses in hospitals?“ The answers are clear and straight
forward: to stop complaining, to stop self- pity and to stop degradation of nursing profession
because if they don't like it, there is someone who wholeheartedly loves this profession.
“We love being nurses!”
Further on, 44% of survey participants stated that are not looking forward to work with
particular nursing staff, while 28% of students gave completely opposite answer.
The rationale for these completely opposite answers are explained in questions #9 and question
#10: „…experiences are both positive and negative and some nurses accept student nurses are
warmly and they are willing to educate them.“
Even though, the numerical rating of nurse – student nurse communication varies from excellent
(5) to poor (1), the average score is Good (3). So, as professionals we know that communication
could be successful or unsuccessful. Therefore, this assessment has shown us that professional
communication is not on the proper level and it needs a lot of improvement.
Analyzing answers to the several questions:“ what to change in nurse –student nurse
communication, student's opinions on interpersonal relationships on hospital wards and positive
things about nurse- student nurse communication,” the answers are self explanatory through the
survey.
A qualitative study was conducted by Atack et al. (2000) to gain an understanding of the lived
experience of staff and students within a clinical practice model. The most important factor
recognized by students in the student-staff relationship was open communication founded on
mutual courtesy and respect.
Although most of the students in this study stated that the biggest problem in nurse – student
nurse communication is the lack of understanding, patience, kindness, competence,
accessibility and improper communication it self, some of the students went further and
expressed their opinions in more details. Their complaints are directed to nurses who have
negative attitude towards nursing profession and don't treat nursing students as an equal future
coworkers.
239
While analyzing this survey, one could think that obtained results portray three different groups
of survey participants. Those who are satisfied, whose who are not satisfied with professional
communication and those who are ambivalent about nurse – student nurse interpersonal
relationships. Even though, it appears that way it is not the case because the student opinions
varies in relation to different hospital wards.
Different nursing approaches, nurses’ accessibility and their attitudes evidently show that
communication between student nurses and working nurses could have a quality.
In describing the experience of the nurse – student nurse relationship, students refer to an
individual characteristics and the personality of the nurses on the hospital wards by stating:
„Some of nurses are friendly and helpful; others are arrogant and have no understanding.”
This statement supports the theory of communication skills based on personality traits.
On the other hand, when explaining the examples of good communication in nursing practice
(on „difficult“ hospital units like ICU, Surgery room, ER (emergency department), Intensive
Infant Care Unit in Kantrida Children's Hospital, Dialysis Unit), students are treated with
appreciation and respect as the future colleagues. That also tells us that the communication is a
reflection of personal views and in these cases we could call it “hospital's attitude” and “wards’
/ units' attitude“.
Although some of the students rationalized poor communication skills due to the workloads or
nurses “having bad day”, most of the students evaluated communication as bad especially in
cases when nursing students get more information from doctors than from working nurses on
the hospital ward's.
In response to the question "What is the good thing in nurse– student nurse communication?“
it is obvious that survey participants recognize some hospital words and their nursing staff as
specific individuals who spread positive vibration and are open for learning at any time.
With these attitudes nursing communication could certainly get an improvement?
Conclusion
In order to have a successful communication, information recipient needs to receive the
information / message in the form sent by a sender.
Even though, it appears very simple, that goal is not easy to achieve because communication
skills depend on verbal and non- verbal communication that easily could be misinterpreted.
When misinterpretation happens, the original information is perceived in a wrong way and
further on creates misunderstanding and conflicts. Needless to say it becomes a barrier to a
healthy communication. Having that in mind, each individual should develop own interpersonal
and intrapersonal communication skills through personal education and work integration.
During five years of nursing school, nursing students practice nursing skills on every day basis
on the hospital wards. They are highly motivated in acquiring new knowledge that builds on
their present foundation of nursing skills.
The great importance in nursing professional development is in working with experienced
nurses to whom students are looking up to as their role models. Generally speaking, nurses’
attitudes whether intentionally or unintentionally done could have a great impact on a student
nurse’s professional and productive communication.
In the study given by Lofmark and Wikblad (2001) student nurses described identical attitudes
of nurses toward student nurses and identified them as barriers to learning and potential
professional growth. As previously stated the goal of this study was to show the importance of
professional communication between practicing nurses and nursing student on hospital units.
Reflecting back, this study has shown through several examples that professional
240
communication among nursing staff on hospital units and nursing students need a lot of
improvement. In other words, there is an insufficiency of professional communication that
unfortunately it could result in improper patient’s care.
However, nursing students like any other students in different vocational fields choose nursing
profession on their own. Their interest and desire is an enhancement of nursing knowledge in
order to be competent in nursing care giving. Through out nursing education students
implement own professional growth with good communication skills that sums up in wholeness
of their nursing process.
Despite the problems in nursing communication we are witnessing every day that patient’s care
is given to optimal level.
At last, according to an old proverb "it takes a village to raise the child“, it is necessary to
continually work on communication in nursing profession. Only that way nursing profession
would improve itself. As a result of that, in future we would have complete individuals who
take pride and joy in nursing by being part of multidisciplinary team that provide nursing care
to people in need. After all, that is the most rewarding part in nursing profession.
Bibliography
ATACK, L., COMACU, R. K., KENNY, R., LABELLE, N., & MILLER, D. Student and staff
relationships in a clinical practice model: Impact on learning. Journal of Nursing Education,
2000;39(9): 387-392.
BRLAS, S. Communication psihology, Naklada Slap, Jastrebarsko, 2014.
BUDAK, MORO LJ, PAVLEKOVIĆ G, VRCIĆ M. Basics communication skills, Manual MF
University of Zagreb, Zagreb, 1992.
FERRELL, B. R., DAHLIN, C., CAMPBELL, M. L., PAICE, J. A., MALLOY, P., & VIRANI,
R. End-of-life nursing education consortium (ELNEC) training program improving palliative
care in critical care. Critical Care Nursing. 2007;30:206-212.
S. KALAUZ: Nursing Ethics, Medicinska naklada, Zagreb, 2012.
LOFMARK, A., WIKBLAD, K. Issues and innovations in nursing education: Facilitating
and obstructing factors for development of learning in clinical practice: A student
perspective. Journal of Advanced Nursing. 2001;3(1):43-50.
WITTENBERG-LYLES, E., GOLDSMITH, J., SANCHEZ-REILLY, S., RAGAN, S. L.
Communicating a terminal prognosis in a palliative care setting: Deficiencies in current
communication training protocols. Social Science and Medicine. 2008;66:2356-2365.
Contact´s authors address:
Saša Uljančić, MSc.
Faculty of Health Studies,
University of Rijeka
Viktora Cara Emina 5
51000 Rijeka, Croatia
sasa.medri@gmail.com
241
ELEKTRONICKÁ VERZE SPECIFICKÉHO DOTAZNÍKU QOL-GRAV
ELECTRONIC VERSION OF THE QOL-GRAV SPECIFIC QUESTIONNAIRE
Eva Vachková*, Eva Čermáková**, Veronika Gigalová*
*Lékařská fakulta Univerzity Karlovy Hradec Králové, Ústav sociálního lékařství, oddělení
ošetřovatelství
**Lékařská fakulta Univerzity Karlovy Hradec Králové, Oddělení výpočetní techniky
Abstrakt
Cíl: Studie seznamuje s problematikou on-line hodnocením specifické oblasti kvality života, u
které elektronická forma dotazníku zatím použita nebyla, a sice kvalitou života žen
v těhotenství. Cílem bylo v pilotním šetření ověřit elektronickou verzi specifického dotazníku
QOL-GRAV, dále zjistit vliv vybraných demografických proměnných na kvalitu života
těhotných žen v elektronické verzi a identifikovat možné problémy související s verzí on-line.
Metody: Jako metodu jsme použili náš specifický dotazník hodnotící kvalitu života
v těhotenství QOL-GRAV obsahující 9 položek. Studie se zúčastnilo 51 fyziologicky těhotných
žen.
Výsledky: Elektronická verze dotazníku QOL-GRAV má vysokou reliabilitu, koeficient vnitřní
konzistence Cronbachovo alfa je 0,81. Byly spočítány korelace jednotlivých položek dotazníku
QOL-GRAV, interkorelační vztahy se pohybují s hodnotou Pearsonova korelačního
koeficientu od 0,53 - 0,076. Dále byl zkoumán vliv demografických proměnných. Statisticky
významný vztah byl zjištěn v souvislosti s délkou těhotenství, zaměstnáním, rodinným stavem.
Závěry: Elektronická verze specifického dotazníku QOL-GRAV splňuje předpoklady pro
individuální přístup v péči o těhotnou ženu, shromažďovaná data mohou sloužit jako podklad
pro výzkumné účely. Dotazník je schopen rychle a jednoduše odhalit problémy, které mohou
ovlivnit průběh těhotenství a může pomoci odhalit nejen somatické potíže, ale i problémy
v psychosociální oblasti.
Klíčová slova: kvalita života, těhotenství, těhotenská škála kvality života, dotazník QOL-
GRAV
Abstract
Aim: This study presents the problems of online assessment of the specific quality of life for
which the electronic form of questionnaire has not been used so far, namely the quality of life
of women during pregnancy. The aim was a pilot investigation to verify the electronic version
of the specific questionnaire QOL-GRAV, furthermore to determine in the electronic version
the effect of selected demographic variables on the quality of life of pregnant women and to
identify possible problems associated with the version online.
Methods: As a method for assessment the quality of life in pregnancy we used our specific
questionnaire QOL-GRAV containing 9 items. In the study, 51 women with physiological
pregnancy were involved.
Results: The electronic version of the QOL-GRAV questionnaire has high reliability, internal
consistency coefficient Cronbach's alpha is 0.81. Correlations of individual items of the QOLGRAV
questionnaire were calculated, intercorrelation relations vary with the values of the
Pearson correlation coefficient from 0.53 to 0.076. The influence of demographic variables was
investigated as well. A statistically significant relationship was found in relation to gestational
age, occupation, and marital status.
Conclusions: The electronic version of the specific QOL- GRAV questionnaire meets demands
for individual approach to care for the pregnant woman, and the collected data can serve as a
basis for research purposes. The questionnaire allows fast and easy detecting problems that can
242
affect the course of pregnancy, and may help reveal not only somatic problems, but problems
in the psychosocial field as well.
Key words: quality of life, pregnancy, scale of quality of life during pregnancy, QOL-GRAV
questionnaire
Úvod
Těhotenství představuje pro většinu žen jedno z nejvýznamnějších období v jejím životě, které
mění a ovlivňuje její dosavadní životní styl, osobní i profesní život. Změny, které těhotenství
nastartuje, pokračují mateřstvím, rodičovstvím, představují dynamický proces koloběhu života.
Je zřejmé, že těhotenství má výrazný dopad na kvalitu života, podněcuje řadu změn, a v mnoha
případech je i jejich aktivátorem.
Zvláště se jedná o fyziologické změny, které nastávají v průběhu těhotenství, ovlivňují
biochemické pochody a anatomii orgánů a systémů ženského těla a mohou tak ztížit předchozí
onemocnění nebo jejich symptomy a negativně ovlivnit kvalitu života těhotné ženy. Složitost
změn způsobená těhotenstvím není zastoupena jen somatickými proměnami, ale na kvalitě
života v prenatálním a postnatálním období ženy se spolupodílí i psychické a sociální
proměnné. (Calou et al, 2014, s. 2376).
V odborné literatuře se hovoří např. o nauzei a zvracení, které mají výrazně negativní dopad na
kvalitu života těhotných žen, o chronických onemocněních, jakými jsou často diabetes mellitus,
gestační diabetes (Dalfrà a kol., 2012).
I zdravé a fyziologicky těhotné ženy prožívají změny, které mohou modifikovat jejich
schopnost plnit své obvyklé role a tak ovlivnit celkovou kvalitu života. Těhotenství je obdobím
fyzického a emočního stresu, který má významný vliv na subjektivní pohodu těhotné ženy
(Ramírez-Vélez, R., 2011, 477).
U hodnocení kvality života v těhotenství stále převažuje použití generických dotazníků, jak
dokládá integrační studie autorů Calou a kol.(2014), ve které bylo prokázáno, že od roku 2006
do roku 2013 byly nejpoužívanějšími nástroji WHOQOL-BREF a SF-12. Podobné výsledky
byly zachyceny v přehledové studii Mogos a kol. (2013), ve které bylo konstatováno, že chybí
hodnotící škály vytvořené speciálně pro použití v období péče o matku a také standardizovaný
přístup k rozvoji škál HRQoL. Nejčastěji identifikované specifické nástroje (MGI, MAPP-QoL,
NVPQoL) v přehledové studii Mogos a kol. (2013) byly používané v kombinaci s generickými
dotazníky (např. SF-36, SF-12, WHOQOL-BREF, EPDS, EQ5D) (Vachková E., Mareš J.,
Ježek S., 2014, s. 71).
Kvalitu života je možné hodnotit pomocí individualizovaných metod, které představují osobitý
pohled na kvalitu života. Těhotné ženy si tak samy mohou definovat vlastní koncept kvality
života pomocí spokojenosti a důležitosti význačných životních cílů (Vachková, E., Čermáková,
E., Mareš, J., 2013, s. 599). Příkladem těchto metod je metoda SEIQL, u níž autorem české
verze je Křivohlavý (2001), další je metoda MGI, u které je česká verze ve stadiu překladu a
ověřování, autorem originální verze je Symon (2003). Tyto metody ale nejsou příliš vhodné pro
rutinní použití, i nám se potvrdilo, že jsou pro respondentky náročné, vyžadují určité mentální
a verbální schopnosti.
My jsme (na základě studie pomocí metody ohniskových skupin), která byla publikovaná v roce
2012, vytvořili specifický dotazník QOL-GRAV, který jsme ověřili na souboru 225 těhotných
žen. Na základě faktorové analýzy jsme vytvořili unidimenzionální těhotenskou škálu, která
obsahuje 9 položek se stabilním vysokém nábojem v jediném faktoru.
Přestože je možné používat k hodnocení kvality života zdravé ženy s fyziologickým
těhotenstvím i generické dotazníky (např. WHOQOL-BREF), náš nový specifický dotazník
QOL-GRAV umožní efektivněji a citlivěji zachytit míru specifických prožitků v těhotenství.
243
Vzhledem k jeho snadnému a rychlému vyplnění jsme jej upravili do elektronické podoby a
nabídli ho k využití v rámci prenatální péče.
Cíl
Cílem studie bylo: 1. ověřit elektronickou verzi dotazníku QOL-GRAV, 2. zjistit vliv
vybraných demografických proměnných na kvalitu života těhotných žen v elektronické verzi,
3. identifikovat možné problémy související s verzí on-line.
Soubor a metodika
Pro účast ve výzkumu jsme si stanovili kritéria: ženy s fyziologickým těhotenstvím, nutnou
podmínkou bylo i on-line objednávání se do prenatální poradny. Studie se zúčastnilo 51
fyziologicky těhotných žen. Průměrný věk těhotných žen byl 30,1 (SD=6,27). Nejmladší
těhotné ženě bylo 20 let a nejstarší těhotné ženě bylo 45 let.
Jako metodu jsme použili specifický dotazník hodnotící kvalitu života v těhotenství QOLGRAV
obsahující 9 položek. Dotazník má uspokojivou vnitřní reliabilitu s koeficientem
Cronbachovo α u jednotlivých položek (0,68-0,74), s vysokým korelačním koeficientem
(r=0,62-0,76) svědčícím pro dlouhodobou stabilitu těhotenské škály kvality života. Jeho
kriteriální validita byla prokázána na základě výpočtů korelací se standardizovaným
generickým dotazníkem WHOQOL-GRAV, korelace se pohybovaly od 0,44 - 0,69
v souběžných měřeních. Tato hodnota Pearsonova korelačního koeficientu znamená střední
závislost a vypovídá o tom, že nový a podstatně kratší dotazník zjišťuje obdobné aspekty kvality
života (Vachková E., Mareš J., Ježek S., 2014, s. 75-76).
Těhotné ženy (po přihlášení se na webové stránky gynekologické ordinace MUDr. Ilony
Zimmerové) a následně na odkaz Dotazník pro těhotné vyplnily nejprve povinné
sociodemografické údaje a následně 9 položek dotazníku QOL-GRAV. Odpovědi se vyznačí
na pětistupňové škále tak, že jednotlivé body škály věcně odpovídají školnímu známkování.
Čím jsou nižší hodnoty jednotlivých položek, tím vyšší je kvalita života těhotné ženy, což
reflektuje i méně potíží souvisejících se specifickými změnami v těhotenství (viz obr. 1)
Statistická analýza dat byla zpracována pomocí programu NCSS 10.
Obr. 1 Zdroj: archiv autorky (2015)
244
Výsledky
Sociodemografické charakteristiky souboru těhotných žen jsou prezentovány v tab. 1.
V našem výzkumném souboru nejvíce těhotných žen, které se zajímaly o svou kvalitu života,
procházelo obdobím I. trimestru, mělo nejvyšší dosažené vzdělání vysokoškolské, bylo
vdaných a zaměstnaných, své těhotenství plánovalo a bude poprvé rodit.
Tab. 1 Sociodemografické charakteristiky souboru (n=51)
Trimestr I. II. III. celkem
N 24 16 11 51
Vzdělání Základní Střední Vyšší VŠ
N 4 17 5 25 51
Zaměstnání Zaměstnaná Nezaměstnaná Studující MD
N 31 4 5 11 51
Rodinný
stav
Svobodná Vdaná Rozvedená Vdova
N 14 34 2 1 51
Gravidita Poprvé Podruhé Potřetí Vícekrát
N 25 16 8 2 51
Parita Poprvé Podruhé Potřetí Vícekrát
N 30 16 3 2 51
Plánování
těh.
Plánované Neplánované
N 41 10 51
V tab. 2 uvádíme popisné statistiky položek elektronické verze dotazníku QOL-GRAV a
celkového průměrného skóru. Všechny položky mají průměr, který se blíží hranici 1. kvartilu
(variační rozpětí 2-3). Nejlépe byla hodnocena položka 7, která se dotazovala na spokojenost
s partnerským vztahem, nejhůře byla hodnocena položka 5, která souvisí s obavami zvládnutí
porodu. Podobně hodnocené byly položky 6,4,1 související s omezením fyzické aktivity,
s tělesnými obtížemi a obavami o zdárné donošení plodu. V našem souboru většina žen
vykazovala výbornou až velmi dobrou kvalitu života v těhotenství, u které převažují pozitivní
změny a pocity a vyskytují se jen mírné obtíže, u kterých není nutná konzultace s lékařem či s
porodní asistentkou.
Tab. 2 Popisné statistiky položek dotazníku QOL-GRAV
N Min. Max. M SD 1. kvartil 3. kvartil
QOL-GRAV1 51 1 5 2,53 1,14 2 3
QOL-GRAV2 51 1 5 2,27 1,08 1 3
QOL-GRAV3 51 1 5 2,29 0,96 2 3
QOL-GRAV4 51 1 5 2,57 1,15 2 3
QOL-GRAV5 51 1 5 2,27 1,16 2 4
QOL-GRAV6 51 1 5 2,59 1,02 2 3
QOL-GRAV7 51 1 5 1,94 0,97 1 2
QOL-GRAV8 51 1 5 2,33 0,79 2 3
QOL-GRAV9 51 1 5 2,23 0,93 2 3
QOL-
GRAVcelk.
51 9 45 21,39 5,83 19 24
245
Dotazník má vysokou reliabilitu, koeficient vnitřní konzistence Cronbachovo alfa je 0,81. Byly
spočítány korelace jednotlivých položek dotazníku QOL-GRAV, interkorelační vztahy se
pohybují s hodnotou Pearsonova korelačního koeficientu od 0,53 - 0,076. Co se týká vztahu
demografické proměnné věku k souboru jako celku, pak z korelačního koeficientu -0,028
vyplývá, že tyto veličiny spolu nesouvisí.
Proto bylo dále pracováno již jen s parametrem celkem, který byl rozdělen dle jednotlivých
demografických proměnných. U dostatečně četných skupin se testovala hypotéza shody mezi
skupinami vůči alternativě neshody, že alespoň dvě skupiny se od sebe statisticky významně
lišily. Pro dvě skupiny byl použit dvouvýběrový t-test, případně neparametrické Mann-Whitney
test, Kolmogorov-Smirnov; pro tři a více skupin byla použita neparametrická KruskalWallisova
analýzy rozptylu s post hoc Dunnovým testem s Bonferroniho modifikací.
Vliv délky těhotenství na kvalitu života: Statisticky významný rozdíl na celkovou kvalitu života
byl zjištěn mezi I. trimestrem a III. trimestrem (p=0,0299). Nejvyšší kvalita života byla
hodnocena těhotnými ženami v I. trimestru a nejnižší byla ve III. trimestru.
Vliv vzdělání na kvalitu života: V našem výzkumném souboru se nepotvrdil vliv vzdělání na
kvalitu života.
Vliv zaměstnání na kvalitu života: Na základě testování neparametrickými testy KruskalWallisovy
analýzy rozptylu byl zjištěn statisticky významný vliv zaměstnání s tím, že
zaměstnané těhotné ženy vykazovaly nejvyšší kvalitu života, nejnižší kvalitu života udávaly
těhotné ženy nezaměstnané a studující (p=0,0382).
Vliv rodinného stavu na kvalitu života: Byly porovnány pouze těhotné ženy vdané a těhotné
ženy svobodné. Pomocí dvouvýběrového t-testu bylo potvrzeno, že vdané ženy mají vyšší
kvalitu života než ženy svobodné (p=0,0326).
Vliv počtu těhotenství na kvalitu života: V našem výzkumném souboru nebyl nalezen
statisticky významný rozdíl mezi poprvé těhotnými a rodícími ženami a těhotnými a rodícími
ženami podruhé, potřetí a vícekrát.
Vliv plánování těhotenství na kvalitu života: Stejně jako u gravidity a parity nebyl zachycen
statisticky významný rozdíl mezi ženami, které těhotenství plánovaly a těmi, které těhotenství
neplánovaly.
Diskuze
Elektronická verze dotazníku QOL-GRAV prokázala velmi dobré psychometrické vlastnosti.
Pro respondentky má dotazník několik výhod. Je snadno dostupný, těhotná žena se rozhoduje
pro jeho vyplnění na základě dobrovolnosti, a pokud chce, zůstává anonymní jak pro svého
lékaře, tak i pro výzkumníka. Těhotná žena po vyplnění dotazníku získá okamžitou zpětnou
vazbu, je seznámena s výsledným hodnocením a jeho interpretací. Podle dosaženého celkového
skóre, které představuje konkrétní úroveň kvality života v těhotenství, je těhotné ženě, pokud
není kvalita života aspoň velmi dobrá, doporučeno obrátit se na svého lékaře, nebo porodní
asistentku.
Výsledky naší studie prokázaly, že většina těhotných žen má velmi dobrou kvalitu života.
Podobné výsledky vykázala i studie autorek Balíková, Bužgová (2014), které v pilotním
výzkumu zjišťovaly kvalitu života těhotných s nauzeou a zvracením. Většina těhotných žen
jejich výzkumu udávala nadprůměrnou až průměrnou kvalitu života. Položka, která se
dotazovala na to, do jaké míry mají těhotné ženy pocit, že jim tělesné změny související s tímto
těhotenstvím, mezi něž patří i nauzea a zvracení, neumožní dělat to, co potřebují, byla
hodnocena průměrným skórem 2,529, což odpovídá slovnímu hodnocení trochu.
Opět bylo prokázáno, že se kvalita života v průběhu těhotenství mění. Podobně, jako v našem
předchozím výzkumu z roku 2014 (Vachková, Mareš, Ježek, 2014) byla nejnižší kvalita života
246
ve III. trimestru a signifikantní rozdíly byly zachyceny mezi I. a III. trimestrem a na hranici
statistické významnosti mezi II. a III. trimestrem. V našem zkoumaném souboru byla nejvyšší
kvalita života v I. trimestru, zatím co ve studii Vachková, Mareš, Ježek z roku 2014 těhotné
ženy hodnotily nejlépe kvalitu života ve II. trimetru, ale rozdíl mezi I. a II. trimestrem nebyl
signifikantní.
Bylo rovněž prokázáno, že je kvalita života v těhotenství ovlivněna některými demografickými
proměnnými. Zjistili jsme v případě použití generického dotazníku WHOQOL-BREF
(Vachková, 2014), že některé z domén byly ovlivněny věkem, vzděláním, zaměstnáním a
rodinným stavem. Pomocí specifického dotazníku jsme zaznamenali vliv zaměstnání na
celkovou těhotenskou kvalitu života, podobně nejhůře byla hodnocena kvalita těhotnými, které
studovaly, rozdílně ale vyšla kvalita života zaměstnaných a nezaměstnaných. Tentokrát byla
kvalita života nejlépe hodnocena zaměstnanými těhotnými ženami. Další významný vliv byl
zjištěn v souvislosti s rodinným stavem. V tomto případě se výsledky shodovaly, nejlépe byla
hodnocena kvalita života vdanými těhotnými ženami.
Ramírez-Vélez (2011) zkoumal vliv těhotenství na kvalitu života související se zdravím. V
průřezové studii, které se zúčastnilo 64 kolumbijských těhotných žen, zjistil statisticky
významný vztah mezi všemi doménami dotazníku SF-12, kromě bolesti rodinným stavem.
Vyšší kvalitu života uváděly těhotné ženy, které byly vdané, nebo žily v partnerském svazku.
Stejně tak se prokázal i statisticky významný vztah mezi socioekonomickým zázemím a
doménami SF-12. Čím vyšší byl socioekonomický status, tím lepší byly hodnoty omezení rolí
z tělesných důvodů, celkového zdraví, sociálních funkcí, emočního zdraví.
Použití generického dotazníku např. WHOQOL-BREF nemusí doložit vliv specifických změn
souvisejících s těhotenstvím. Např. ve studii Yamaguchi, Saganuma a Ohashi (2012) zkoumali
vliv těhotenských strií na kvalitu života pomocí generického dotazníku WHOQOL-BREF a
specifického dotazníku Skindex-29. Hodnoty skórů WHOQOL-BREF neprokázaly statisticky
významný rozdíl mezi těhotnými ženami bez těhotenských strií a s těhotenskými striemi na
rozdíl u hodnot, které byly hodnoceny specifickým dotazníkem Skindex-29 a kde signifikantní
rozdíl ve kvalitě života prokázaný byl.
Zajímavé zjištění ukázala studie autorů Dalfrà a kol. (2012), kteří zkoumali kvalitu života
v těhotenství a po porodu u těhotných diabetiček. Výsledky prokázaly lepší kvalitu života
včetně omezení rolí z fyzických důvodů u žen jak s gestačním diabetem, tak i u těhotných žen
s diabetem 1. typu než tomu bylo u zdravých těhotných žen. Pravděpodobně ženy s chronickým
onemocněním jsou zvyklé lépe zvládat zdravotní problémy, jsou zvyklé obracet více svou
pozornost k péči o svůj zdravotní stav než zdravé těhotné ženy. Badatelé jako výzkumné
metody použili generický dotazník kvality života SF-36, škálu deprese CES-D scale a
specifické škály zaměřené na diabetes (diabetes-related stress, diabetes health distress).
Můžeme se tedy domnívat, že při použití specifického nástroje, např. dotazníku QOL-GRAV,
by výsledky byly ovlivněny nejen gestačním diabetem, diabetem mellitem, ale i těhotenstvím.
Závěr
Elektronická verze specifického dotazníku QOL-GRAV splňuje předpoklady pro individuální
přístup v péči o těhotnou ženu. Má přínos jak pro těhotnou ženu, která je ihned informována o
své kvalitě života související s těhotenstvím, tak i pro ošetřující zdravotnický personál lékaře
gynekology a porodní asistentky. Data mohou sloužit jako podklad pro výzkumné účely. Při
zjištění snížené kvality života v těhotenství je těhotné ženě doporučeno kontaktovat svého
gynekologa, který na základě konkrétních odpovědí na jednotlivé položky zjistí, ve které oblasti
změn je třeba intervenovat. Dotazník je schopen rychle a jednoduše odhalit problémy, které
mohou ovlivnit průběh těhotenství a může pomoci odhalit nejen somatické potíže, ale i
problémy v psychosociální oblasti. Jsme si vědomi určitých omezení, které jsou spojeny s on-
247
line přístupem. Zůstává na rozhodnutí samotného lékaře, chce-li vyplnění těhotenského
dotazníku ponechat na dobrovolnosti, nebo využije dotazník QOL-GRAV plošně u všech
těhotných žen a vyplnění dotazníku bude součástí doporučené prenatální péče.
„Podpořeno programem PRVOUK P37/09“
Zvláštní poděkování patří MUDr. Iloně Zimmerové za spolupráci na elektronické verzi
dotazníku QOL-GRAV a její inovativní a individualizovaný přístup k péči o těhotné ženy.
Bibliografické odkazy
BALÍKOVÁ, M., BUŽGOVÁ, R. Quality of women ´s life with nauzea and vomiting during
pregnancy. Ošetřovatelství a porodní asistence. 2014;5(1):29-35
CALOU, C.P.G. et al. Health Related Quality of Life of Pregnant Women and Associated
Factors: An Integrative Review. Health, 2014;6:2375-2387.
DALFRÀ, M. G. et al. Quality of life in pregnancy and postpartum: a study in diabetic patients.
Qual Life Res. 2012;21:291-298
Dostupné: http://dx.doi.org/10.4236/health.2014.618273.
KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. 2. vyd. Praha: Portál, 2001. s. 243-248. ISBN 80-7178-
774-4.
MOGOS, F. M. et al. A Systematic Review of Quality of Life Measure in Pregnant and
Postpartum Mothers. Appl Res Qual Life. 2013;8(2):219-250.
RAMÍREZ-VÉLEZ, R. Pregnancy and haelth-related quality of life: A cross sectional study.
Colomb Med. 2011;42:476-81.
SYMON, A., MC GREAVEY, J., PICKEN C. Postnatal quality of life assessment: validation
of the Mother-Generated Index. BJOG: an International Journal of Obstetrics and
Gynaecology. 2003;110(9):865–868.
VACHKOVÁ, E., MAREŠ, J. Kvalita života žen v období těhotenství: studie pomocí
ohniskových skupin. Kontakt. 2012;16(3):286-297.
VACHKOVÁ, E., ČERMÁKOVÁ, E., MAREŠ. J. Kvalita života žen v období mateřství
pomocí metody SEIQOL. Ošetřovatelství a porodní asistence. 2013;4(2):595-599.
VACHKOVÁ, E., MAREŠ, J., JEŽEK, S. Kvalita života žen: psychometrické vlastnosti
nového specifického dotazníku. Ošetrovateĺstvo: teória, výskum, vzdelávanie. 2014;4(2):71-77.
VACHKOVÁ, E. Kvalita života žen v období těhotenství. Disertační práce, 2014. Lékařská
fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové.
YAMAGUCHI, , K., SUGANUMA, N., OHASHI, K. Quality of Life evaluation in Japanese
pregnant women with striae gravidarum: A cross-sectional study. BMC Research Notes.
2012;5:450 Dostupné: http://www.biomedcentral.com/1756-0500/5/450.
Kontaktní adresa autora:
Mgr. Eva Vachková, Ph.D.
Ústav sociálního lékařství
Lékařská fakulta
Univerzita Karlova Hradec Králové
Šimkova 870
500 38 Hradec Králové
VachkovaE@lfhk.cuni.cz
248
VYBRANÉ ASPEKTY ŽIVOTA OSOB SE STOMIÍ (E-POSTER)
SELECTED ASPECTS OF LIFE IN PEOPLE WITH A STOMA
Renáta Váverková, Monika Niemiecová
Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta zdravotnických věd, Ústav ošetřovatelství
Abstrakt:
Úvod: Incidence kolorektálního karcinomu řadí Českou republiku na vyšší pozice napříč
evropskou i celosvětovou populací. Možné problémy související s trvalou stomií mohou
ovlivnit v různé míře nejen samotného jedince, ale i jeho příbuzné či přátele.
Cíl: Předložit dohledané poznatky o problematice vybraných aspektů života osob s trvalou
stomií střeva v oblasti fyzických omezení, psychosociálních reakcí, připravenosti na péči,
edukace a selfmanagementu péče o stomii.
Metodika: Rešeršní strategie byla provedena za účelem identifikace studií ve vytyčeném cíli.
Klíčová slova v českém a anglickém jazyce byla: kolorektální karcinom, trvalá stomie,
adaptace, sebepéče, self-management péče, edukace, fyzické omezení, psychosociální
přizpůsobení; colorectal cancer, permanent stoma, adaptation, self-care, self-management of
care, education, physical limitation, psychosocial adjustment. Pro vyhledání byl zvolen český,
slovenský a anglický jazyk. Časovým obdobím byly roky 2006-2015. Dohledané informace
byly rozčleněny dle relevantnosti a stanovených kritérií. Vyřazujícími kritérii byly duplicitní
články, kvalifikační práce a články nesplňující vyhledávací kritéria.
Závěr: Vhodně vedenou edukací lze zvýšit úroveň znalostí v oblasti péče o stomii. Je vhodné
zahájit edukaci v předoperačním období. Edukace by měla vést stomická sestra. K účasti
mohou být pozváni příbuzní, pečující osoby nebo dobrovolníci. Možnou alternativou
pooperační edukace jsou telefonické intervence.
Klíčová slova: kolorektální karcinom, trvalá stomie, edukace, sebepéče, self-management
Abstract
Introduction: The incidence of colorectal cancer ranks the Czech Republic to higher positions
across European and global populations. Potential problems associated with permanent stoma
may affect in varying degrees not only of the individual but also his relatives or friends.
Aim: To submit information about selected aspects of life in persons with a permanent stoma
of intestine. The choose aspects are: physical limitations, psychosocial responses, preparedness
to care, education and self-management of care about stoma.
Method: The search strategy was performed to identify studies in determined aim. The
keywords were: colorectal cancer, permanent stoma, adaptation, self-care, self-management of
care, education, physical limitation, psychosocial adjustment. To find was selected Czech,
Slovak and English. Time period were the years 2006-2015. Found information were separated
according to relevance and set criteria. Excluding criteria were duplicate articles, theses and
articles off topica.
Conclusion: Properly guided the education can increase knowledge in the field of stoma care.
It is desirable to initiate education in the preoperative period. Education should manage by
stoma nurse. To participate can be invite relatives, caregivers and volunteers. A possible
alternative to postoperative education is telephone “follow up”.
Key words: colorectal cancer, permanent stoma, education, selfcare, self-management
249
Kontaktní adresa autora:
Mgr. Renáta Váverková
ÚO FZV UPOL
Hněvotínská 3
775 15 Olomouc
renata.vaverkova@upol.cz
250
REASONS FOR CHOICE AMONG THE PROFESSION NURSING STUDENTS (E-
POSTER)
Kazimiera Zdzieblo*,**, Renata Stępień*,**, Małgorzata Ziomek*
*Jan Kochanowski University in Kielce, Faculty of Medicine and Health Sciences, Poland
**Polish Nurses Association – Branch in Kielce, Poland
Abstract
Introduction: The nursing is being ranked among professions of the public confidence. The
highest good a health is which and the life of the second man are entrusting themselves to him.
The society wants to see the professional prepared for performing his professional role in given
field, as well as the person in the nurse about the impeccable morality. The profession of the
nurse requires predispositions taking the learning and the work up in the field of the nursing
determined from persons. On account of high expectations of the society towards persons
working as the nurse, motivation pointing candidates for this profession is gaining the great
significance. The system change of the training of nurses, distinct reduction of the number of
candidates for the profession of the nurse, heavy costs of the education, unsatisfactory working
conditions and of pay, wave of protest of nurses, for checking the justification for choice of this
direction educations are inducing.
Aim: Characteristics of motives deciding on the selection of an occupation of the nurse at
persons taking educating on this direction were a purpose of research.
Material and methods. They conducted research amongst 124 students of two colleges in
Kielce: Jan Kochanowski University and the college of Economics, Law and medical sciences.
A method of the diagnostic survey was applied, and a questionnaire of the questionnaire form
of the own authorship was a tool.
Results: The results were subjected to a statistical analysis.. employment in their profession
(27,41% of total surveyed students), compatibility of interests with the type of study (24,19%
of surveyed), and predispositions "personality traits" (13.70% of respondents).
Conclusion: A statistical relation between motives for picking studios of a nurse up, but plans
of the trip abroad exists. Over half examined which in the future want to work in Poland showed
the hospital as the institution of the health care in which they are planning taking up work.
Key words: nurse, studies, choice, motives
Author´s contact address:
dr Kazimiera Zdzieblo
Institute of Nursing and Midwifery
Faculty of Medicine and Health Sciences
The Jan Kochanowski University in Kielce
Al. IX Wieków Kielc 19
25-317 Kielce
Poland
zdzieblo@wp.pl
251
PSYCHOMETRICKÉ VLASTNOSTI ŠKÁLY PŘESVĚDČENÍ O PRAXI ZALOŽENÉ
NA DŮKAZECH A ŠKÁLY IMPLEMENTACE EBP (E-POSTER)
PSYCHOMETRIC PROPERTIES OF EVIDENCE-BASED PRACTICE BELIEFS AND
IMPLEMENTATION SCALES
Renáta Zeleníková, Darja Jarošová
Ostravská univerzita v Ostravě, Lékařská fakulta, Ústav ošetřovatelství a porodní asisence
Abstrakt
Úvod: Evidence-Based Practice Beliefs Scale (EBP-B) – Škála přesvědčení o praxi založené na
důkazech a Evidence-Based Practice Implementation Scale (EBP-I) – Škála implementace EBP
jsou škály hodnotící efekt vzdělávacích kurzů a výuky Praxe založené na důkazech – evidence
based practice (EBP).
Cíl: Cílem studie bylo testovat psychometrické vlastnosti českých verzí škál EBP-B a EBP-I.
Metody: Psychometrické vlastnosti české verze škál byly testovány v souboru českých studentů
ošetřovatelství (n = 132), kteří ukončili výuku předmětu Praxe založená na důkazech.
Položková a faktorová analýza a také Cronbachovo alpha byly vypočítány na hodnocení vnitřní
struktury a konzistence škál.
Výsledky: Cronbachovo alpha bylo 0.847 pro Škálu přesvědčení o praxi založené na důkazech
(EBP-B) a 0.891 pro Škálu implementace EBP (EBP-I). Položky s nejvyšším hodnocením byly
zaměřeny na přesvědčení o pozitivním dopadu EBP. Položky s nejnižším hodnocením byly
zaměřeny na těžkosti s implementací EBP.
Závěr: Výsledky psychometrické analýzy českých verzí škál EBP-B a EBP-I jsou konzistentní
s výsledky původní studie a naznačují, že české verze škál se mohou stát validními, reliabilními
a senzitivními nástroji na měření přesvědčení o hodnotě EBP a schopnosti implementovat EBP,
a na měření, do jaké míry je EBP skutečně implementováno. Oba nástroje mohou hodnotit
změny v přesvědčení sester o EBP za nějakou dobu a také efektivitu strategií zaměřených na
podporu EBP v praxi.
Klíčová slova: EBP, implementace, přesvědčení o EBP, student ošetřovatelství.
Abstract
Introduction: Evidence-Based Practice Beliefs (EBP-B) and Evidence-Based Practice
Implementation (EBP-I) Scales are instruments evaluated the effect of EBP courses and
educational programs. Czech versions of these instruments were developed and evaluated using
a sample population of nursing students.
Aim: The purpose of the study was to test the psychometric properties of the Czech versions of
the EBP-B and EBP-I Scales.
Methods: Psychometric properties were evaluated using a sample of nursing students (n = 132)
completing EBP courses. Item and factor analyses and Cronbach´s alpha were computed to
evaluate internal structure and internal consistency.
Results: Cronbach´s alpha was 0.847 for EBP Beliefs scale and 0.891 for EBP Implementation
scale. Items with high levels of endorsement were focused on beliefs about the positive effect
of EBP. Items with low levels of endorsement were focused on difficulties in implementing
EBP.
Conclusion: The results of psychometric analysis of the Czech versions of the EBP-B and the
EBP-I are consistent with the results of the original study and indicate that the Czech versions
have the potential to be valid, reliable and sensitive instruments for measuring an individual's
beliefs about the value of EBP and their ability to implement it, and for measuring the extent to
which EBP is actually implemented. Both instruments can assess changes in nurses´ beliefs
252
about EBP over time as well as the effectiveness of strategies aimed at promoting the use of
evidence in practice.
Key words: EBP, implementation, beliefs about EBP, nursing student.
Kontaktní adresa autora:
PhDr. Renáta Zeleníková, PhD.
Ústav ošetřovatelství a porodní asistence
Lékařská fakulta
Ostravská univerzita
Syllabova 19
703 00 Ostrava
renata.zelenikova@osu.cz
253
NÁZEV: Ošetřovatelský výzkum a praxe založená na důkazech: sborník příspěvků z X.
mezinárodního sympozia ošetřovatelství
Vydal: Ostravská univerzita v Ostravě, Lékařská fakulta
Editor: PhDr. Radka Bužgová, Ph.D., PhDr. Lucie Sikorová, Ph.D.
Počet stran: 252
Publikace neprošla jazykovou úpravou. Za jazykovou kulturu zodpovídají autoři příspěvků.
ISBN 978-80-7464-826-7