Zaklady_pedagogiky_a_edukace_v_osetrovatelstvi

10.8 Temperament

10.8 Temperament
 
  
Temperament je vrozená dispozice - vlastnosti temperamentu se však mohou výchovou a sebevýchovou značně měnit. Určuje individuální typ reaktivity a dynamiky psychiky. Projevuje se v chování, v emočním prožívání a vegetativních reakcích.
 
Další definice:
Temperamentem nazýváme souhrn vlastností organismu, určujících dynamiku celého prožívání a chování osobnosti. Tempo průběhu a střídání psychických procesů, stavů, činností a jednání a jejich intenzitu - nazýváme dynamikou prozívání a chování. Ta spočívá v rychlosti a intenzitě reakcí člověka na různé podněty a na tom, jak výrazně je člověk projevuje navenek.
 
Obecné rysy temperamentu lze charakterizovat podle několika základních hledisek:
1) Rychlost, osobní tempo, které se projevuje v chování i ve vědomí. Jde i o rychlost reakce následující po určitém podnětu nebo o rychlost vzniku citového prožitku.
 
2) Charakter obecného citového ladění - patří sem:
- intenzita a hloubka emocí,
- stabilita a vyrovnanost citových prožitků tzn. vnitřní dispozice prožívat stabilizovaně,
- odolnost citového prožívání vůči dalším vlivům - souvisí s emoční stabilitou, emočně stabilní člověk zpravidla nebývá zvýšeně emočně dráždivý,
- emoční vzrušivost, citová reaktivita - intenzivní podnět je potřebný k vyvolání nějaké emoční reakce.
 
3) Celková základní reaktivita, převládající formální znaky chování:
- intenzita reakcí,
- stabilita a vyrovnanost chování - odolnost reakcí, která se projevuje v míře jejich ovlivnitelnosti vnějšími vlivy,
- reaktivita - schopnost bezprostředně reagovat na jakýkoliv vnější podnět.
Vegetativní reakce - jejich intenzita, stabilita a vyrovnanost.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše