Nemoc - význam, autoplastický obraz nemoci, postoj k nemoci. Hospitalismus - projevy u dětí a dospělých, prevence Nemoc-význam - přináší obtíže, mění způsob života, mění sociální kontakty, brání vykonávat zaměstnání, snižuje výkon nemocného - motivuje ke změně životního stylu, utužuje sociální vztahy - mění se hierarchie hodnot Autoplastický obraz nemoci - subjektivní prožitek nemoci, je velmi individuální, odráží se v chování Závisí na: - typu osobnosti (melancholik prožívá nemoc hůře) - premorbidním stavu osobnosti (stav před nemocí) - typu nemoci,charakteru,závažnosti,postoji k nemoci, zkušenost s nemocí, zkušenost s hospitalizací a zdravotnickým personálem, stupeň zdravotnické informovanosti - sociálním zázemí (zda člověk žije sám nebo s někým) - okolnostech za jakých k nemoci došlo (úraz,šok,podíl na nemoci - kouření, pocity viny..) - věku a pohlaví Vztah mezi tělesnou a duševní stránkou nemoci - každá choroba má svou psychickou i somatickou složku - psychosomatika → vědní obor který se zabývá vztahy mezi psychickou a somatickou složkou - nemoci - somatopsychická problematika → nedostatky v tělesné oblasti vyvolávají změny psychiky (bolest, hlad,svědění - nervozita, podrážděnost) - psychosomatická onemocnění → hypertenze, vředová choroba žaludku a duodena, astma, exémy … - psychosomatika může být výrazným činitelem i u nádorových onermocnění psychosomatická onemocnění zvyšují: a) psychické činitelé - rysy osobnosti, trvalé citové napětí, dlouhodobý stres - faktory působící v dětství - frustrace a deprivace základních vyšších potřeb - strach a úzkost b) biologičtí činitelé - věk, dědičná sklon, předešlá onemocnění … c) sociální činitelé - sociální prostředí a vztahy v něm - při léčbě psychosomatických onemocnění je důležitá komplexní péče o pacienta → léčit tělo i duši - důležitá je psychoterapie (autogenní trénink, relaxace, hypnóza, meditace …) psychoterapie je také hlavně zaměřena na změnu hodnotového žebříčku nemocného doporučuje se i aktivní zapojení nemocného a nejbližšího okolí nemocného do procesu uzdravování Postoj k nemoci - vyjadřuje, jakou hodnotu má choroba pro nemocného - je důležité, aby zdravotníci podle toho zaujali k nemocnému vhodný přístup Rozlišujeme a) Agravace zveličování příznaků b) Simulace vědomé předstírání nemoci a jejich příznaků c) Disimulace vědomé zastírání nemoci, popírání nemoci nemocný o potížích ví, ale před okolím je skrývá strach z vyšetření, z léčby, z poklesu příjmů, rodinných a osobních komplikací nebo stud 1) racionální - rozumový postoj : poměr nemoci odpovídá skutečnému stavu pacienta : důvěřuje lékaři a oš. personálu, respektuje a dodržuje doporučení zdravotníků : přiměřeně se na nemoc adaptuje, snaží se o brzké vyléčení : souvisí se zdravotním uvědoměním, člověk se snaží i preventivně nemocem předcházet 2) bagatelizující postoj : pacient podceňuje závažnost choroby, neléčí se, nešetří se : nerespektuje prevenci, nepřiměřeně optimistický do budoucnosti : nemoc hodnotí "Ono to přejde a bude to dobré" : nebezpečí u lidí, kteří si myslí, že jsou nepostradatelní, nezastupitelní, ambiciózní 3) repudiační - zapuzující postoj : pacient nebere nemoc na vědomí, nejde k lékaři : jde o nevědomou disimulaci : vystupňovaná bagatelizace 4) nozofobní postoj : strach z nemoci, nemoci se nepřiměřeně obává (je si toho vědom ale nedovede se ubránit) : může se vyskytovat u lidí s nějakou rodovou dispozicí 5) hypochondrický postoj : pacient se domnívá, že trpí závažnou chorobou, cítí na sobě příznaky, které zveličuje : nechává se opakovaně vyšetřovat, u negativních výsledků střídá lékaře : vyskytuje se u neurotických lidí : nutný taktní přístup, nedávat najevo, že se jedná o neurotické potíže 6) nozofilní postoj : je spojen s určitým uspokojením a příjemnými stránkami nemoci : nemoc mu umožní, aby dokončil některé činnosti, které jinak nestíhá : dítě si může číst, hrát, sledovat televizi : rodiče o ně více pečují, mají větší ohledy, nemusí plnit některé povinnosti 7) účelový postoj : vystupňování nozofilního poměru k nemoci : získání soucitu, ohledů, lepšího ošetření, získání hodnot: důchod, lázně, volný čas : únik z nepříjemné situace: trest, vojenská služba, nepříjemné povolání… Hospitalizmus patologický stav vyvolávaný komplexem faktorů, které působí na nemocného během po bytu v nemocnici - nejvíce se hospitalizmus projevuje u dětí Projevy hospitalizmu u dětí nuda, předvádí se, zkouší co si můžou dovolit, drzost, obtěžují ostatní děti, šikana, poživačnost, využívají své nemoci (žádný režim, disciplína) a) somatické hyperaktivita, lomcování s postýlkou (stereotypní pohyby), dítě neprospívá (úbytek na váze), regrese (změna návyků), nechutenství b) psychické negativismus, uzavřenost, plačtivost, podrážděnost, smutek, neklid, odmítavost, nezájem o hračky, úbytek řečových dovedností, apatie, porucha spánku, ztráta zájmů... Projevy hospitalizmu u dospělých projevy jsou závislé na osobnosti, nemoci člověka, sociální roli vzniká často u dominantních a labilních lidí a) somatické nechutenství, zácpa, hmotnostní úbytek, nespavost, žaludeční vředy... b) psychické pasivita, uzavřenost, drzost, deprese, změny nálad, podrážděnost, agresivita, apatie, smutek... Prevence hospitalismu hospitalizovat pouze v nejnutnějších případech ba dobu nezbytně nutnou umožnit hospitalizaci s někým z rodinných příslušníků (i u dospělých) umožnit návštěvy v kteroukoliv dobu uspokojování potřeb, dodávat podněty, komunikace, informovanost udržovat psychickou a fyzickou aktivitu Iatropatogenie (iatros – lékař, gennao – dělat, působit) je preventivní, vyšetřovací či léčebný postup, který vede k poškození nemocného. Pro poškození sestrou lze použít název sorrorigenie (sorror – sestra). O egrotogenii (aegrotus – nemocný) hovoříme, když nemocného poškodí jiný pacient. Druhy iatropatogenie: 1. somatická iatropatogenie : poškození nemocného léky, léčbou, ošetřovatelským výkonem apod. Může vzniknout nezaviněně (zvláštní reakce nemocného), z nedbalosti či nedostatečnou kvalifikací zdravotníka 2. psychická iatropatogenie : poškození psychiky nemocného nevhodnými výroky, nesprávnou informací apod. 3. sociální iatropatogenie : přenesení odpovědnosti za stav nemocného na zdravotníka, bez účasti nemocného.