Urgentní medicína v klinické praxi lékaře
Neodkladná resuscitace
úspěšnost defibrilace
podle AHA, ILCOR a ERC pásmo D doporučené pro nejvyšší % prežití
čas (minuty)
Obr. 6.16 Úspěšnost defibrilace v závislosti na čase od srdeční zástavy
zástav (80- 90 %, viz výše) je způsobena komorovou fibrilaci (míháním) srdce, kterou je nutné co nejdříve léčit defibrilací elektrickým výbojem. Časná deŕibrilace je léčebným zásahem a v praxi výrazně napomáhá přežití pacientů postižených primárně náhlou srdeční zástavou například z důvodu infarktu myokardu, zhoubné arytmie, onemocnění koronárních tepen, pří úrazu elektrickým proudem, podchlazení, utonutí, u některých typů otrav, úrazů atd. Fibrilace komor provází i další zástavy srdce, tzv. sekundární, ke kterým dochází po primární zástavě dýchání (dušení z různých příčin, úrazy apod.) nebo při závažných poruchách rovnováhy vnitřního prostředí (porušení rovnováhy iontů, zhoršená funkce orgánů apod.). O úspěchu dehbrilace rozhoduje především časová prodleva od vzniku fibrilace do podání defibrilačního léčivého výboje, protože každá minuta prodlení snižuje pravděpodobnost přežití o 7-10 %. V praxi nelze po 11.-12. minutě již téměř žádného postiženého úspěšně defibrilovat. Procento výjimek je zanedbatelné (obr. 6. J 6).
Další podmínkou úspěšnosti defibrilace je předchozí alespoň minimální prokrvení srdečního svalu dostatečně prováděnou KPR. Jinak nelze obnovit činnost řídícího centra (SA uzel, tj. sinoatriální uzel, pacemaker - DIA), které je umístěno v srdci blízko vyústění horní duté žíly do pravé síně.
Defibrilátory jsou přístroje, které generují definovaný elektrický proud, který při průchodu srdcem najednou depolarizuje celý myokard a umožní obnovení normální elektrické aktivity. Starší typy s monofázickým typem vlny se již nevyrábějí, ale stále se používají. Moderní defibrilátory využívají účinku tzv. bifázické defibrilace o energii 120-200 J, ev. až 360 J. Bifázická defibrilace je bezpečná a její účinnost při použití k ukončení fibrilace komor je ekvivalentní nebo vyšší ve srovnání s monofázickými vvboji. Zároveň je také laickým záchranářům (BLS) doporučeno využívat automatické
externí defibrilátory (AED), které by měly být uloženy na dostupných místech. Cílem je časná defibrilace v intervalu kolaps-výboj do 5 minut v terénu a do 3 minut ve zdravotnických zařízeních.
Vzhledem k významu léčebného postupu defibrilace připojujeme některá klíčová historická data:
• 1775 Peter Christian Abildgaard předvedl, že život slepice může být ovlivněn elektrickými impulzy a že je možné opět obnovit pulz působením elektrického impulzu externě (z vnějšku) přes její hruď.
.   1849 Frederik Ludwig a Albert HofFa demonstrovali, že jediný elektrický' impulz
může navodit fibrilaci srdce. .   1888 Mac Wiliiam, klinický lékař, uvedl, že fibrilace komor by mohla být příčinou
náhlého úmrtí.
• 1899 Profesoři Jean-Louis Prěvost a Frederic Batelli objevili, že průchod proudu přes srdce zvířete může zastavit fibrilaci komor.
• 1932 Wiliiam Bennett Kouwenhoven vyvinul zařízení pro podávání elektrických výboiů srdci. Defibrilátor byl určen pro léčbu chorob způsobených nepravidelnou elektrickou aktivitou srdce.
. 1947 Chirurg ClaudeBeck (Cleveland) jako první úspěšně provedl vnitřní defibri laci (tj. přímo na srdci při operaci, kdy je otevřený hrudník) lidského srdce.
■ 1954 Kouwenhoven a Milnor provedli externí defibrilaci srdce psa.
• 1956 Paul Maurice Zoll provedl první úspěšnou externí defibrilaci u člověka.
• 1960 Michel Mirowski započal vývoj implantovaného defibrilátoru.
• 1961 Alexandr, Kleiger a Lown poprvé popsali použití střídavého proudu za účelem ukončení komorové tachykardie.
• 1962 Profesor Bohumil Peleška z pražského IKEM sestrojil první použitelný přenosný (bateriový) defibrilátor k transtorakální defibrilaci. Význam mají i tzv. Peleš-kovy zákony týkající se vlivu tvaru elektrického proudu na účinnost a bezpečnost defibrilace.
• 1967 Pantridge a Geddes ohlásili zvýšení mimonemocničniho přežití obětí srdeční zástavy v Belfastu díky použití mobilní koronárni jednotky vybavené bateriovým stejnosměnrým defibrilátorem.
• 1969 V Portlandu a Oregonu byla provedena první defibrilace záchranáři parame-dilcy (EMTs) bez přítomnosti lékařů.
• 1974-1980 Arch Diack, Robert Rullman a W. Stanley Welborn vyvinuli prolotyp automatického externího defibrilátoru (AED).
■ 2002 První vybavení budovy v České republice AED (rozhlasová stanice Svobodná Evropa).
• 2005 AHA, ILCORa ERC vydaly nová doporučení kprovádění neodkladné resuscitace s důrazem na výhody časného (do 3 minut od NZO) použití AED vyškolenými laickými zachránci. Doporučeno je použití AED i u dětí ve věku od 1 roku.
Další důležité aspekty pro defibrilaci:
V roce 2005 bylo doporučeno provádět před defibrilaci alespoň 2 minuty ACLS, pokud trvání srdeční zástavy bylo delší než 5 minut. Smyslem bylo ionizovat a oxygenovat myokard před výbojem, který tak mohl být úspěšnější. Navíc defibrilace ischemického mvokardu bvla považována za škodlivou.