Kazuistika pro zpracování záznamu o výjezdu
Jiné potíže akutní
Jednoho krásného zimního rána, myslím, že to bylo 1. ledna, jsme jako RZP obdrželi výzvu
k výjezdu do starého bytu v činžovním domě (8:03). Výzva zněla „Jiné pot. akut.“. Jako vždy
jsme byli ve voze do jedné minuty od přijetí výzvy a vyrazili na místo události.
Při příjezdu (8:13) nám přišel naproti manžel pacientky, který nás seznámil se situací. Údajně
dochází ke zhoršování cca týden, dnes už ani nemluví a nechce jíst. První příznaky se začaly
objevovat během Vánoce, ale to nechtěli nikoho obtěžovat. První se objevila slabost, poté
nemožnost chůze, zhoršování řeči, slabost i horních končetin až dnešní nemožnost najíst se.
Když jsme vešli do bytu, pacientka seděla na posteli podepřena polštáři a dívala se na nás.
Na oslovení nereagovala, ale očima fixovala. Všechny končetiny byly slabé, bez svalového
tonu, což naznačovalo vzniklou kvadruparézu.
Pacientka se dle manžela léčila několika nemocemi. Užívala léky, jejichž seznam jsme dostali
od manžela: Agen 5, Furorese, Tensiomin, Atorvastatin, Lithium Carbonicum. Na ředění krve
žádný lék neužívala.
Na pohled dýchala klidně okolo 14 dechů za minutu. Zjistili jsme mírně snížený kožní turgor
a mírné otoky dolních končetin. Pacientku jsme připravili na transport do sanitního vozu,
zabalili jsme jí spolu s manželem nejnutnější věci a na transportní sedačce jsme pacientku
dopravili do sanitky. Dále jsme zkontrolovali základní životní funkce.SpO2 92 %, tlak byl
150/90 mmHg a pul okolo 70. Pacientce jsme podali kyslík polomaskou průtokem 4 l/min,
čímž se saturace zvýšila na 97 %. Poslechově bylo dýchání oboustranně čisté alveolární.
Kapilární návrat byl v normě. Tělesná teplota byla změřena digitálním teploměrem, který
ukazoval 37,2°C. Pro jistotu jsme zaznamenali EKG. Vyšetření od hlavy k patě kromě
chronických perimaleolárních otoků nic dalšího neodhalilo, meningeální pacientka nebyla.
Vzhledem k snížení stavu vědomí (GCS 4-1-1) a poruše hybnosti jsme zkontrolovali také
glykémii, která byla 5,8 mmol/l. Zajistili jsme žilní vstup (18G) na předloktí pravé horní
končetiny a podali kontinuálně 500 ml Ringerova roztoku. V tuto chvíli se jako
nejpravděpodobnější vysvětlení jevila mozková příhoda neznámé etiologie. Vzhledem k datu
vzniku jsme zvolili jako cílové pracoviště nejbližší spádovou neurologii. Během transportu
v polosedu se stav pacientky nijak nezměnil. Jiné obtíže manžel pacientky negoval a my jsme
jiné patologie neobjevili.
Pacientku jsme tedy předali na neurologii v doprovodu manžela s obecnou diagnózou R40 –
Spavost – somnolence, ztrnulost – stupor a bezvědomí, kóma; a I64 – susp. cévní mozková
příhoda NS.