Gordonova metoda Julie Sedláková, Natálie Brožová THOMAS GORDON (1918-2002) ●Americký klinický psycholog ●komunikační dovednosti a řešení konfliktů ●win-win strategie, já- výrok ●Making the patient your partner: Communication skills for doctors and other caregivers Nespokojenost ve vztahu Doktor-pacient ●Objevuje se nespokojenost na straně pacientů k přístupu doktorů. ●Doktoři se zaměřují více na problém než na pacienta/osobnost člověka. ●Příliš mnoho důrazů na léčení nemoci bez dostatečného důrazu na péči o pacienta. ○léčení stojí miliony, péče vychází ze srdce a duše. ●Nespokojenost pacientů je spojována se stupněm onemocnění - čím horší diagnóza, tím mohou mít pacienti sklony k obviňování zdravotníků za jejich zdravotní stav/zjištěnou diagnózu, což může vyvolávat konflikty. → Usilování o zlepšení vztahu ve vztahu zdravotník-pacient již od jejich studia v rámci komunikačních schopností. ○Benefity z efektivní komunikace: sestry dokáží rozpoznat jak se pacient opravdu cítí, pacient má větší důvěru ve své ošetřovatele/zdrav.personál, případná rezistence vůči léčbě se může snížit, pacient se cítí méně ve stresu,, dřívější propuštění pacienta z nemocnice, větší vůle a optimismus pacientů do života Vztah konzultant-klient ●Aktivní účast obou stran ●Vzájemná závislost ●Společné rozhodování ●Podpora pacientů ve zdraví ●Obousměrná komunikace ●Každý má svoje vlastní zodpovědnosti ●Vztah by měl být na základě nějaké shody - bez povinnosti ●Vůle vyjednávat. ●Profitovat by měly obě strany. Př. Pacienty hospicu můžeme zapojit do péče tím, že jim umožníme spolurozhodovat o každodenních činnostech, např. kdy a co by si přáli jíst, kdy si přejí spát, jaké aktivity si přejí vykonávat atd. Gordonova metoda vychází z toho, že oba účastnici jsou aktivní a jsou na sebe závislí, rozhodují společně, obousměrně komunikují - nikdo není v nadřazené pozici, oba naslouchají i mluví. Podpora pacienta ve zdraví - snaha pacienta zapojit do péče, aby se zapojovali do péče a nebyli jen pasivní příjemci ale byli taky aktivní. Profitovat by měly obě strany z toho vztahu. Pacientka: Začínám být nervózní Sestra: Všechno je v pořádku, Molly. Zvládáte to dobře. [Pacientka uvedla, že se cítila naštvaná, když se tato sestra snažila popřít její strachy a ujistit ji, že si vede dobře, zatímco se ona cítila jako by ztrácela kontrolu. Lékař si nicméně všiml pacientčiny naléhavosti.] Doktor: Co se děje, Molly? Jsem tady. Pacientka: Nevím. Jsem nervózní. Chci nějaké léky. Doktor: Nemůžete dostat léky, Molly. Chtěla jste potom řídit domů. Pacientka: Já vím, ale jsem stále nervóznější a mám prázdný žaludek a mám hlad a jsme prostě nervózní. Doktor: Dobře, co pro Vás můžu udělat? Chcete abych mluvil? Chcete abych byl potichu? Co potřebujete? Pacientka: Mluvte na mě při každém stehu a řekněte mi, co právě děláte, abych věděla jak dlouho ještě zbývá do konce. Doktor: Dobře. Vedeme si dobře. Už mám skoro hotový třetí steh a už nám zbývá jen pár a bude hotovo. Já-výrok ●Konzultant-klient vztahy jsou nejefektivnější, když obě strany cítí, že se mohou projevit a sdílet své pocity, potřeby a problémy. ●Ukazuje se, že když zdravotník otevřeně komunikuje své myšlenky a pocity, pacienti cítí, že mohou dělat to samé. ●Nejefektivnější forma sebevyjádření je tzv. Já-Výrok, který mohou zdravotníci používat aby ○a) vyjádřili svoje názory a přesvědčení ( „Nemám ráda, když pacienti musí dlouho čekat“) ○b) zamezili budoucím problémům („Byla bych ráda, abyste si do příští kontroly sepsala všechny otázky, abyste se na ně nezapomněla zeptat.“) ○c) upřímně reagovali na žádosti a požadavky pacientů („Ne, už vám další léky na bolest nemůžu dát, jelikož váš ošetřující lékař tak stanovil.“) ○d) ovlivnili pacienty ke změně chování, které nevede k jejich zdraví („Potřebuji, abyste tyto léky bral každý den.“) Příklad: 16 letá pacientka s diabetem, nespolupracující: nedodržuje dietu, nehlídá si glykemii. Dvakrát hospitalizována pro nedodržování léčby. Doktor D.: Dobré ráno Carrie, právě jsem mluvil s Vaší maminkou o Vašem diabetu. Bojí se o Vás. Carrie: Ona se vždycky bojí. Je mi fajn. Doktor D.: Omlouvám se Carrie, ale nelíbí se mi, co jste právě řekla. (Já výrok) Carrie: Co jsem řekla? Doktor D.: Řekla jste, že je Vám fajn. Já s tím nesouhlasím a mám obavy, protože si nesledujete glykémie a nenásledujete dietu, což mělo za následek dvě hospitalizace. Jestli nechcete být v nemocnici, potřebujeme Vaší spolupráci. (Já výrok) Řešení problémů ●Vztah zdravotníka a pacienta je obvykle orientován na problém ●Zdravotník a pacient by měli společně pracovat na: ○stanovení zdroje problému, ○jaké jsou alternativy léčby, pr ○co by měl pro léčbu pacient udělat, ○jak poznají, že léčba funguje. ●Thomas Gordon předvedl 6 krokový systém řešení problému: ●1. krok: stanovení problému ●2. krok: vytvoření alternativních řešení ●3. krok: vyhodnocení alternativních řešení ●4.krok: společné přijetí vhodného řešení ●5. krok: realizace řešení ●6. krok: vyhodnocení efektivity řešení pacient lékař Prohra-prohra Výhra-prohra Výhra-prohra Výhra-výhra orientace na problém - člověk vyhledá doktora až když se objeví problém; •1. krok: stanovení problému: Doktor by měl přizvat pacienta k definic problemu, jak ho citi a zaziva, dr by mel empaticky naslouchat, ptat se na doplnujici otazky a odpovidat, pouzivat otevrene otazky, měl by dobře popsat (v případě potřeby) nutná vyštěření, testy a sdělit výsledky. Muze pacienta pozadat aby mu dal zpetniu vazbu, ze rozumi, co se s nim bude dit •2. krok: Doktor zve pacienta aby zvážil další možnosti léčby, měl by mu nabídnout všechny dostupné varianty. •3.krok: Vyhodnocení: stanovení plusu a minusu jednotlivych reseni, rizika, kombinace, ocekavny vysledek •4.krok: Pacient by se měl rozhodnout volně a doktor by ho neměl do ničeho tlačit •5.krok: Pacient by měl souhlasit se svoji částí léčby(leky, chozeni na testy) a doktor souhlasí se svojí prací (předpis léků, měření fyziologických funkcí apod) •6.krok: Doktor by měl vyslyset pacientovi otázky: Jak dlouho bude lecba trvat? Co kdyz nezabere? - doktor by měl podat co nejlepší informace, domluvit se na dalším setkání, říct mu o možnosti volání a psaní - že se na něj pacient může obrátit 12 komunikačních překážek 1.přikazování 2.varování, napomenutí 3.moralizování 4.nálepkování, škatulkování 5.souzení 6.odporování, poučování 7.přehnaná chvála či pozitivní reakce 8.analýza pacienta 9.povzbuzování 10.ignorace, změna tématu, odvádění pozornosti 11.vyslýchání 12.udílení (,,nevyžádaných”) rad 7. pokud to člověk přehání nemusí to být uvěřitelné a dělá kontrast s negativní zprávou: Když se pacient s rakovinou svěřuje, že ztrácí svalovou hmotu a doktor mu řekne, že vypadá silnější, může to vnímat jako neupřímnou odpověď 8. pacientům může vadit když je člověk analyzuje co dela a proc dela - může pacient vnímat, že je má zdravotník přečtený a vše o nem ví, muze se citit trapne a udrzovat si odstup 9. pacient říká? ,,chybí mi rodina” sestra řekne ,,ale vždyť jste si tady vytvořil spoustu nových kamarádů” - povzbuzování pacientů když mají bolesti a jsou v depresi je může přesvědčit, že jim ve skutečnosti nerozumí - často se snažíme lidi podpořit protože jsou nám nepříjemné negativní pocity, které moc nechceme slyšet, proto je povzbuzujeme a snažíme se je uklidnit - pacient ma pocit že zdravotník zlehčuje problémy, který pacient cítí 11. při sdělení problému pacienta zdravotník hledá řešení místo porozumění pocitům pacienta a aktivního naslouchání - navíc to staví lékaře do vedoucí pozice toho,kdo řeší pacientovi problémy Konflikty ●Ideální způsob na řešení konfliktů je používání metod, ve kterých se obě strany shodnou na řešení, které splňuje potřeby obou dvou stran - nikdo neprohrává (win-win/no lose strategie) ●6 kroků viz Řešení problému ●Používání aktivního naslouchá a Já-výroku, pomáhá oběma stranám aby si navzájem porozuměly a dobraly se přijatelného řešení pro obě strany.