EXPRESIVNÍ TERAPIE BARBORA MALOVICKÁ A BARBORA ŽELÍZKOVÁ 3APA EXPRESIVNÍ TERAPIE uJedná se o formy psychoterapie, které využívají pro sebevyjádření jedince jiné komunikační kanály než verbální uTerapeutickým nástrojem je kreativita uPři terapeutickém procesu se zde pracuje s pohybem, obrazem, zvukem apod. uExprese je forma prožitku, kdy jedinec spontánně projevuje své vnitřní psychické stavy, dojmy, pocity a nálady prostřednictvím uměleckých disciplín uMůže mít dvě složky: ureceptivní, kdy jedinec vnímá umění a reaguje na něj, uaktivní, kdy sám aktivně umění tvoří u DO EXPRESIVNÍ TERAPIE LZE ZAŘADIT: uMuzikoterapii uTaneční a pohybovou terapii uArteterapii uPsychodrama udále: dramaterapii (divadlo jako prostředek léčby) , biblioterapii (terapeutické vyprávění, čtení), terapii filmem či poetoterapii (terapie pomocí poezie) MUZIKOTERAPIE = „relaxace s hudbou“ uHudba má velký vliv na emoce = prohlubování, umocňování, korigování uTaké napomáhá k sebevyjadřování a podporuje pozitivní emoční naladění uV relaxaci hudbou se uplatňuje: uRytmus (ovlivňuje životní funkce) uMelodie (zbavuje stresu a úzkostí) uHarmonie (vytváří náladu) uVliv má také opakování textu, melodie a nepřetržitý pravidelný zvuk, jako u meditace uVýznamná je také hlasitost hudby uK relaxaci slouží speciální relaxační nahrávky, které napomáhají při stresu, poruchách spánku a snížené koncentraci uOblíbeným relaxačním nástrojem jsou africké bubny (bongo) = ty navozují pocity osobní svobody a harmonizují mysl a tělo uNěkteré druhy hudby či zvuky hudebního nástroje v nás naopak mohou vyvolat nežádoucí vybuzení uPři této terapii je nutné dbát na individualitu člověka u Základy muzikoterapie uMuzikoterapie vychází z poznání, že hudba léčí, harmonizuje tělo i duši a přináší radost uPracuje s prožitkem zvuků a rytmů, využívá relaxační techniky, techniky extáze, imaginaci a mnoho jiných technik, vedoucích např. k uvolnění, soustředění a k odpočinku uPasivní muzikoterapie se zaměřuje na poslech hudby, kdy si klient všímá vnitřních procesů vyvolaných ukázkou a chápe možnost následného zpracování této látky ve skupinové či individuální psychoterapii uK metodám pasivní muzikoterapie patří např. autogenní trénink, relaxační dýchání, práce s energií těla i ducha uAktivní muzikoterapie zapojuje klienta do terapeutického procesu spoluvytvářením zvukového okolí, nabízí možnost seberealizace, uvědomování si vlastní nebo skupinové dynamiky uHudba a rytmus v tomto případě slouží klientovi jako vyjadřovací prostředek, je nabídkou jiného než slovního vyjádření pocitů a myšlenek uNáplní aktivní muzikoterapie jsou psychodynamické hry s hudbou, výrazový tanec, hra na tělo, rytmická cvičení, dechová cvičení apod. uVelmi významnou složkou muzikoterapie je nácvik vnímání přirozených i umělých zvuků krajiny, který klientovi pomáhá pochopit změny nálady způsobené zvukovým působením jeho okolí u Poslech hudební ukázky uPoslech hudební audio ukázky uPřed poslechem hudební ukázky se doporučuje krátké, ale výrazné procvičení, vydýchání a uvolnění svalů (hlavy, těla a končetin) •Procvičení: •Společné hluboké dýchání •Otáčením hlavy uvolnění krční páteře, trupu a protáhnutí končetin •Výrazné rozdýchání, dupání, tleskání, smích z plných plic a ztišení •Relaxace a poslech hudby: •Pohodlné usazení (dle možností leh na zemi) •Zavření očí a vnímání hudby uAudiovizuální hudební ukázka •Důležité je vysvětlení, že hudba i obrazová animace se mají vnímat všemi smysly, aby poté bylo poté možné její společné rozebrání uZakončuje se společným sdílením pocitů a emocí po skončení ukázky u poslech hudební audio ukázky •Společné sdílení pocitů a emocí u audiovizuální hudební ukázka •Společná diskuze a rozbor nad ukázkou u Muzikoterapie člověku pomáhá: •zmírnit fyzické a psychické problémy •lépe poznat sebe sama a získat přístup k nevyužitým schopnostem •získat nezávislost a sebedůvěru •růst a rozvíjet svoji osobnost a kreativitu •podávat lepší výkony •získat odolnost vůči stresu nebo zátěží •dospět k souladu se sebou samým, svým prožíváním a okolím •ke sdílení vlastních prožitků a emocí umožňující lépe naslouchat a porozumět vyjadřování, vnímání, prožívání a způsobu života druhých •přiměřeně vnímat realitu a reflektovat druhé i okolí •vyjádřit sebe sama pomocí těla, umění a sociální komunikace u Muzikoterapie v porodnictví a neonatologii uVyužívání hudby je jedna z alternativních metod tišení bolesti uBylo provedeno několik výzkumů, které prokazují, že ženy, které během porodu poslouchají hudbu, kterou si samy zvolí, zvládají bolesti mnohem lépe uDále se uvádí, že pokud ženy používají muzikoterapii v poporodním období lépe zvládají bolest a mají menší sklony k poporodní depresi uMuzikoterapie se také využívá v neonatologii, kdy může mít pozitivní vliv jak na předčasně narozené miminko, tak na jeho maminku uMuzikoterapie u dětí napomáhá lepšímu vývoji mozku, přibírání na váze, snižování stresového chování a zvyšuje prokrvení kyslíkem, u matek napomáhá ke snížení sklonu k poporodní depresi uNejčastěji se miminkům pouští ukolébavky, často se také využívá klokánkování společně se zpěvem, vyprávění pohádky atd ARTETERAPIE uPoužití uměleckých technik k diagnostice, psychoterapii, sociální práci či k výchově uNejčastěji se uplatňují: výtvarné techniky, kreslení, modelování, práce s textilem a další výtvarné metody uPomocí těchto technik může člověk porozumět sobě samému pomocí ztvárnění svého prožívání do výtvarného díla a postupně tím získat náhled na svou situaci uArteterapií se také posiluje kreativita a pozitivní sebepojetí uHlavním smyslem činnosti je odreagovaní se a mít radost uArteterapie se primárně dělí na receptivní a produktivní: uReceptivní = zahrnuje vnímání uměleckého díla, které je vybráno arteterapeutem s určitým záměrem uZáměrem je lepší chápání vlastního nitra a vcítění se do pocitů autora uProbíhá při návštěvách muzeí, galerií uProduktivní = jedná se o použití konkrétních tvůrčích činností (modelování, kresby či malby) nebo intermediálních aktivit (činnosti, které propojují různá média) u Náměty a příklady z arteterapeutické praxe uKufr utechnika: voskovky, koláž uinstrukce: Představ si, že váš dům postihne povodeň. Do deseti minut si musíš své věci sbalit do svého kufru. Na papír, který si přeložíš na polovinu, nakresli či doplň koláží, co by sis vzal/a s sebou. Na kufr napiš adresu, kam bys kufr poslal/a uveď zpáteční adresu. uRodinná skulptura utechnika: modelování z hlíny uinstrukce: Z kusu hlíny, který máš v ruce, vymodeluj abstraktní model své rodiny. Když všichni členové individuálně dokončí svůj abstraktní obraz, jednotlivé části se spojí a dotvářejí do ideální podoby. uPříběh z praxe: uStává se, že děti trpící kleptomanií vynechávají ruce, respektive dlaně a prsty. Devítileté děvče chycené v obchodě při krádeži nenakreslilo na své kresbě figuře ruce a dlaně. Podobně i desetiletý chlapec z dětského domova při arteterapeutickém setkání na téma "Co by si přál k Vánocům" nakreslil postavy otce a matky, jimž chyběly ruce. Je zřejmé, že jemu zase chybí rodiče. Jeho vychovatelka potvrdila, že má tendence k drobným krádežím. u Přínos arteterapie uZkušení terapeuti mohou poznat již na první pohled stav klienta uKaždý problém má totiž ve výtvarné práci svůj výklad uNapříklad kresba, ve které se objevují motivy hlav bez těl, tváře s dlouhými řasami, srdcovité tvary, slzy, déšť, kapky, nebo časté použití červené a zelené barvy, mohou signalizovat problém s týráním a zneužíváním dítěte uI použití barev či síla přítlaku vypovídá o stavu klienta uArteterapie se také využívá u žen s poporodní depresí a u žen které mají trauma z porodu, kdy ženám pomáhá s vlastní expresí a možností nakreslit a projevit své pocity na papír Taneční terapie = „terapie tancem“ uTaneční pohybová terapie je vykonávána jako individuální či skupinová terapie ve zdravotnictví, školství, sociálních službách a v soukromé praxi uJe založena na principu, že pohyb reflektuje jednotlivé vzory myšlení a cítění uDíky poznání pohybů klienta terapeut dále povzbuzuje klienta k rozvíjení a integraci nových adaptivních pohybových vzorců, spolu s citovými zážitky, které takové změny doprovázejí uZákladem taneční terapie je tedy spojení mezi pohybem a emocemi uMetoda taneční pohybové terapie umožňuje klientovi, aby lépe poznal své tělo, svůj pohybový styl a jeho souvislost s osobnostními rysy a aktuálním emočním stavem uV procesu taneční terapie se klade důraz na pojmenovávání akce uDůležité je propojení pohybu, atmosféry, emocí a přesného pojmenování uZákladem jsou tvořivé taneční improvizace a nevědomé spontánní pohyby, se kterými terapeut dále pracuje uVychází se z toho, že tanec je způsobem neverbální komunikace prostřednictvím pohybů těla = Klienti mohou skrze tanec a pohyb snáze vyjádřit své pocity, potřeby, přání a sdělení, která nedokážou vyslovit prostřednictvím slov uVětšina terapeutů kombinuje používání hudby a ticha, tančí za doprovodu bubnů nebo používá jako doprovod svůj vlastní hlas Techniky taneční (pohybové) terapie uTerapeut s klienty vytváří dialog, který se odehrává beze slov, jen pomocí pohybu uSnaží se povšimnout si malých pohybu, kterých si klient třeba ani není vědom, a rozvíjet je, nabízet mu stimulující interakci uČasto se využívá metoda zrcadlení= terapeut se snaží napodobovat charakter a kvalitu klientova pohybů uAby se terapeut na klienta naladil, využívá tzv. kinestetickou empatii, která mu umožňuje představit si pocity, které klient při pohybu prožívá uDůležitou součástí tanečně pohybové terapie je také využití rytmu a hudby uPři skupinové práci je nutné napřed „zahřát“ tělo i mysl, rozhýbat jednotlivé části těla uBěhem této fáze se terapeut ladí na skupinu, pozoruje rozpoložení jednotlivých klientů i celkovou atmosféru ve skupině uDále je nutné uvolnit napětí, k čemuž často spontánně dochází v podobě zrychlení pohybu, dupání, poskoků, a zvukových projevů (práce s hlasem, hluboký nádech a výdech) uTerapeut pak nabízí skupině určité téma, které se ve skupině objevuje, a které se dále rozpracovává v pohybu uV závěrečné fázi se pracuje opět v kruhu, nyní se nabízí prostor pro zklidnění a rekapitulaci setkání u Příklady taneční terapie uPuštění hudby a tancování uVyjádření tancem své nálady uUtvoření skupiny (kroužek) a postupné předávání informací pomocí tancem uVytvoření vlastních individuálních nebo skupinových tanečních rituálů (oslavný při úspěchu, krizový před písemnou prací…) u„popovídání si“ ve dvojici pomocí tance, o tom, jak se máme, a společně s tím snaha o vzájemného porozumění a vyjádření empatie uTaneční terapie se také může využít během porodu, kdy rodičku “přivedeme na jiné myšlenky“, můžeme zapojit i partnera a ona pak lépe snáší bolest, v poporodním období může sloužit k vyjádření emocí a napomáhá snižovat riziko poporodní deprese PSYCHODRAMA uJedná se o terapii, která je hrou na hraní rolí uV procesu hry dochází k dramatické improvizaci, která přispívá ke studiu vnitřního světa subjektů a vytváří podmínky pro spontánní vyjádření pocitů, úzce spojené s nejvýznamnějšími problémy jednotlivce uZákladem metody psychodrama je práce jednotlivců, kteří dokončují své vlastní kroky prostřednictvím divadelní hry, dramatického sebevyjádření a hraní rolí uZákladní myšlenkou psychodramatu je zbavení se svých problémů hraním rolí jako v divadle a získání vlastních zkušeností v jiné roli, a tak odhalení vlastních zábran, předsudků a problémů psychického rázu uPsychodrama se používá jako individuální terapie (monodrama) či jako skupinová terapie a zahrnuje použití verbální a neverbální komunikace uRelace je založena na hře několika scén, které mohou zobrazovat například vzpomínky klienta na některé minulé události, některé nedokončené situace, jeho sny nebo fantazie atd. uTakové scény mohou být buď blízko realitě, nebo mohou přinést vnitřní procesy psychiky uS pomocí scénického hraní svých vlastních životních okamžiků dostane subjekt příležitost získat schopnosti, které mu budou v budoucnu užitečné. uCílem Psychodramatu je pomáhat těm jednotlivcům, kteří mají problémy s verbálním vyjádřením pocitů a životních zkušeností uTato metoda jako součást skupinové praxe je široce používána v procesu nápravné práce s emočními poruchami, terapií některých psychosomatických chorob, v rodinné psychokorekční práci u u Klasické chování psychodramových sezení obsahuje 5 klíčových pozic: 1.Protagonista u tj. První hráč, který v psychodramatickém činu zobrazuje hrdinu, vedoucího herce, který ukazuje své vlastní problémy 2.Režisér nebo facilitátor uS jeho pomocí protagonista oživí svou vlastní skutečnou realitu uJinými slovy, režisér je jednotlivec, který pomáhá klientovi analyzovat vlastní problémy, vytváří ve skupině správnou atmosféru a rozděluje role mezi účastníky 3.Pomocný „já“, což jsou další členové skupiny, kteří hrají vedlejší role a zlepšují režisérovy akce uPomocné já má funkci hraní doplňujících rolí protagonisty a provádění některých psychodramatických technik 4.Diváci uČlenové skupiny, ale nejsou přímo zapojeni do psychodramatického aktu, účastní se až diskuse o situaci po dokončení hraní 5.Scéna uScéna je místo, kde se hraje scénická akce Psychodrama trénink uVýcvik zahrnuje tři fáze a použití cvičení uV první fázi leží hlavní břemeno na režisérovi uMezi jeho úkoly patří: dosažení osvobození účastníků, překonání motorické ztuhlosti, povzbuzení, stimulace vzniku spontánnosti neverbálního verbálního vyjádření emocí, zaměření pozornosti účastníků na řešení společného cíle uPoté, co si subjekty osvojí určitou míru uvolněnosti, přirozenosti a vytvoření aktivního tvůrčího prostředí v důsledku dobře provedené rozcvičky, začíná druhá fáze terapie uhlavní část psychodramatické praxe uPřednášející nejprve identifikuje protagonistu a požádá ho, aby pro něj vybral důležitou situaci, téma nebo problém, aby každého seznámil s obecnou představou zápletky, kterou chce protagonista hrát uRežisér upozorňuje účastníky, že protagonista představuje pouze obecný směr a přímý vývoj akcí by měl být v psychodramatu spontánní uPoté si protagonista musí vybrat partnery, kteří budou jeho pomocným „já“, a vysvětlit jim úkoly uPak protagonista přímo odehrává zamýšlenou zápletku uV závěrečné fázi psychodramatu probíhá společná diskuse o akcích a analýza chování protagonisty a dalších účastníků uTakové diskuse by se měli účastnit všichni účastníci procesu u u Filmová terapie uUnikátní technika, která využívá filmový materiál k terapeutickému působení uPomáhá uvolnit emoční napětí a tím přispívá k psychické pohodě uVelmi dobře se uplatňuje v rovině sebepoznání, umožňuje nahlédnutí na sebe sama a na osoby či situace, které nás obklopují uPozitivně laděná filmová terapie je prostředkem odpočinku, potěchy duše a upevnění duševní rovnováhy. uV zahraničí je tato terapie mnohem více rozšířená než u nás = např. ve Spojených státech je filmová terapie využívána jako podpůrná léčba pacientů, kteří jsou hospitalizováni a to s jakýmkoli onemocněním či zraněním uUmožňuje strukturovat pacientův čas, vhodný výběr filmů pacientovi rozšiřuje obzory, dodává naději a dosahuje výborného vlivu na jejich zdraví Děkujeme za pozornost Zdroje uKOPECKÁ, I., 2015, Psychologie 3. díl, Učebnice pro obor sociální činnosti, Praha: Grada, ISBN 978-80-247-3877-2 uPsychodrama | Vlastní cesta. Začněte růst s profesionálními mentory | Vlastní cesta [online]. Dostupné z: https://www.vlastnicesta.cz/metody/psychodrama-3/ uCentrum Mandala pořádá akci Filmová terapie - jak a proč. Centrum Mandala - tvoříme harmonii [online]. Dostupné z: https://www.centrum-mandala.cz/kurzy/filmova-terapie-jak-proc uCo je to teatroterapie :: IV. mezinárodní teatroterapeutická konference. IV. mezinárodní teatroterapeutická konference [online]. 2014 [cit. 22.04.2021]. Dostupné z: https://konference-teatroterapie.webnode.cz/co-je-to-teatroterapie/ uCKP Roseta – Centrum komplexní péče Roseta [online]. Dostupné z: https://roseta.cz/zdravotnicke-sluzby/psychologie/tanecne-pohybova-terapie/https://roseta.cz/zdr avotnicke-sluzby/psychologie/tanecne-pohybova-terapie/ uTaneční terapie | Holos Centrum. Holos Centrum | Opava | Psychoterapie a seberozvoj [online]. Copyright © 2003 [cit. 25.04.2021]. Dostupné z: https://www.holos.cz/tanecni-terapie uPsychodrama - Moreno metoda, techniky, výcvik, cvičení, typy . Psychologie a psychiatrie [online]. Dostupné z: http://cs.housepsych.com/psihodrama_default.htm uARON, S., 2011, Music therapy intervention in the neonatal intensive care unit environment, J Pediatr (Rio J)., 87(3):183-185. dostupné z: http://www.scielo.br/scielo.php?script=sci_arttext&pid=S0021-75572011000300001&lng=en&nrm=iso&tlng= en uHOGAN, S., D. SHEFFIELD and A WOODWARD, 2017, The value of art therapy in antenatal and postnatal care: A brief literature review with recommendations for future research, International Journal of Art Therapy, dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/319437006_The_value_of_art_therapy_in_antenatal_and_postna tal_care_A_brief_literature_review_with_recommendations_for_future_research u u uVidea: uhttps://www.youtube.com/watch?v=wNUfOpsL3NY uhttps://www.youtube.com/watch?v=G7CVOoXSEME u